PSYCHOLOGIE PÍSMA HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP V POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI Z RUKOPISU. Helena Baková

Helena Baková

PSYCHOLOGIE PÍSMA HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP V POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI Z RUKOPISU

yy výrazová a barevná grafologie yy přístup zaměřený na pisatele yy unikátní rukopisné ukázky yy psychologie C. Rogerse v písmu

Věnuji svým nejbližším

Helena Baková

PSYCHOLOGIE PÍSMA HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP V POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI Z RUKOPISU

yy výrazová a barevná grafologie yy přístup zaměřený na pisatele yy unikátní rukopisné ukázky yy psychologie C. Rogerse v písmu

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Ing. Helena Baková

PSYCHOLOGIE PÍSMA Humanistický přístup v poznávání osobnosti z rukopisu Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5880. publikaci Recenze: PhDr. Daniela Rös Šiffelová Instituce, které poskytly obrazové dokumenty: Literární archiv Památníku národního písemnictví, Praha; Archiv Národního divadla, Praha; Národní muzeum – České muzeum hudby, Muzeum Antonína Dvořáka, Praha; Archiv Národní galerie, Praha; Státní oblastní archiv v Zámrsku – SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli; Státní okresní archiv, Jičín; Archiv Mendeliana Moravského zemského muzea, Brno; Památník Petra Bezruče Slezského zemského muzea, Opava Originály kreseb: archiv autorky Odpovědná redaktorka PhDr. Pavla Landová Sazba, zlom a návrh obálky Antonín Plicka Počet stran 208 + 36 barevná příloha Vydání 1., 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Image © Helena Baková, 2015 ISBN 978-80-247-9790-8 (ePub) ISBN 978-80-247-9789-2 (pdf ) ISBN 978-80-247-5154-2 (print)

Obsah

Obsah O autorce

9

Poděkování

10

Úvod

11

Část první – GRAFOLOGIE JAKO PSYCHOLOGIE PÍSMA 1. Grafologie a psychologie písma 1.1 Grafologické metody 1.2 Celostní přístup psychologie písma 1.3 Výpovědní možnosti psychologie písma 1.4 Limity psychologie písma 1.5 Využití psychologie písma

15 15 17 18 22 25

2. Výrazové a symbolické pojetí rukopisu 2.1 Výrazový přístup k písmu 2.2 Symbolický přístup k písmu

27 27 34

3. Celostní znaky psychologie písma 3.1 Písmový obraz 3.2 Poměr pohybu a formy 3.3 Pohyb 3.4 Forma 3.5 Fixace 3.6 Rytmus 3.7 Individuálnost 3.8 Harmoničnost 3.9 Tabulka pro popis výrazu písma a vyvozování významů celostních znaků

37 38 40 41 45 47 64 66 77 80

4. Vztah mezi celostními a dílčími znaky v písmu 4.1 Celostní znaky determinují znaky dílčí 4.2 Totéž není totéž 4.3 Výrazové a významové nuance dílčích znaků v kontextu rukopisu a jejich využití 4.4 Stručný přehled dílčích znaků s příklady

85 85 87 89 90

————————————————— 5 ———

5. Metodika grafologické práce 5.1 Etapy grafologické práce 5.2 Konkrétní ukázky grafologických rozborů 6. Subjektivní realita při práci s rukopisem 6.1 Clona „mentálního rádia“ 6.2 Grafologická úskalí a „nástrahy“ 6.3 Jak se přiblížit „čistému“ výrazu písma 6.4 Grafologické rozbory rukopisů známých a historických osobností

93 94 95 101 101 102 104 108

Část druhá – GRAFOARTE, BAREVNÁ GRAFOLOGIE 7. Grafoarte – tvůrčí práce s rukopisem 7.1 Co je přístup grafoarte 7.2 Obraz versus slovo 7.3 Jak malování rukopisu probíhá 7.4 Principy přístupu grafoarte 7.5 Zkušenosti s malováním emocí a rukopisů 7.6 Přínos přístupu grafoarte 7.7 Využití přístupu grafoarte

113 113 114 115 116 117 122 124

Část třetí – PSYCHOLOGIE PÍSMA V KONTEXTU HUMANISTICKÉHO PŘÍSTUPU CARLA ROGERSE 8. Psychologie písma v kontextu pojetí Carla Rogerse 8.1 Vnitřní krajiny člověka v humanistické psychologii písma 8.2 Přístup Carla Rogerse a psychologie písma 8.3 Pojetí terapie podle Carla Rogerse 8.4 Postoje akceptace, empatie a kongruence v psychologii písma

127 127 129 131 134

9. Koncept vývoje osobnosti podle Carla Rogerse 9.1 Aktualizační tendence 9.2 Vývoj osobnosti 9.3 Celek osobnosti podle Carla Rogerse 9.4 Vliv grafologovy kongruence a inkongruence na práci s rukopisem

143 143 143 147 154

10. Využití pojetí Carla Rogerse v psychologii písma 10.1 Rukopisný výraz pisatelova způsobu bytí 10.2 Aplikace Rogersova pojetí osobnosti na celostní písmové znaky

157 157 158

——— 6 —————————————————

162 166 172

Část čtvrtá – GRAFOLOGICKÉ PORTRÉTY HISTORICKÝCH OSOBNOSTÍ Grafologický portrét osobnosti Antonína Dvořáka

193

Grafologický portrét osobnosti Bedřicha Smetany

197

Dodatek – popis výrazu rukopisů Božena Němcová (ukázka 12) Josef Florian (ukázky 18, 19) Gregor Mendel (ukázky 20, 21)

201 201 201 202

Seznam ukázek rukopisů a místo archivace originálů

203

Literatura

205

————————————————— 7 ———

Obsah

10.3 Projevy akceptace, empatie a kongruence v písmu 10.4 Sedm stadií procesu osobnostní změny a jejich projevy v písmu 10.5 Styly prožitkových fixací

Ing. Helena Baková (nar. 1954) se zabývá psychologií písma více než dvacet let. Působí jako grafoložka, lektorka a členka představenstva České grafologické komory (ČGK), je spolu zakladatelkou Institutu psychologie písma (IPP). Absolvovala komplexní pětiletý výcvik v psychoterapii zaměřené na člověka podle Carla Rogerse a obhájila závěrečnou práci Grafologie jako přístup zaměřený na pisatele (2008). Zúčastnila se řady arteterapeutických seminářů, dokončila dvouletý Gestalt přístup pro pomáhající profese, studium Systemické psychosociální pomoci, kurz mediačních dovedností a další. Vyvinula nový způsob práce s písmem – přístup Grafoarte®, který prostřednictvím výtvarné empatie usnadňuje přiblížit se danému rukopisu a zároveň prohloubit sebepoznání. Ve výuce psychologie písma při ČGK a IPP se snaží předávat grafologické zkušenosti zážitkově-poznávací cestou zaměřenou na studenta. Zabývá se humanistickým pojetím psychologie písma, kterou vnímá jako pomáhající profesi – umožňuje porozumět klientovu jedinečnému vnitřnímu světu a podpořit jej v osobnostním růstu a seberozvoji. V roce 1999 se stala vítězkou srovnávacího testu grafologů v ČR, který organizovala Filo zofická fakulta UK Praha ve spolupráci s MF Dnes. Dlouhodobě se také věnuje rozborům historických rukopisů, spolupracuje s odbornými badateli, pro které vyhotovila grafologické portréty významných osobností (např. B. Němcové, J. Floriana, H. Kudlicha ad.). Podílela se na dokumentárních filmech České televize Petr Bezruč (2002) a Tajemství života KHM (2010). Je autorkou knihy Portréty historických osobností (2015). www.grafoarte.cz [email protected]

————————————————— 9 ———

O autorce

O autorce

Poděkování Jsem vděčná svým kolegům, kteří mě v rozmanitých směrech ovlivnili a od nichž jsem se mnohému naučila. Upřímně děkuji zejména paní Bc. Světle Francové za vzácnou schopnost naslouchat, za cenné odborné a podnětné diskuze, které mi přinášely nejen potěšení, ale i pomáhaly více si utřídit myšlenky, a děkuji také za mnohaletou tvořivou spolupráci. Rovněž děkuji panu PhDr. Janu Jeřábkovi, že mi v mých grafologických začátcích zprostředkoval celostní přístup vycházející z pojetí grafologů W. Müllera a A. Enskatové a také přiblížil důležitost prožitkové práce s rukopisem. Mé díky patří i za zkušenosti nabyté při spolupráci na různých grafologických projektech, jichž jsme se společně účastnili. Děkuji také studentům grafologie za podnětné otázky a mnohá inspirativní vyjádření, kterými mě vždy posouvali dále. Vřele děkuji paní PhDr. Daniele Rös Šiffelové za vstřícný přístup, za cenné odborné postřehy a konstruktivní poznámky především k třetí části knihy, jimiž mi byla významně nápomocná. Velice děkuji paní PaedDr. Blance Hejtmánkové za přínosné jazykové připomínky a korektury textu. Můj vděk patří též paní Dr. Natalii Rogersové za laskavost, s níž mi poskytla rukopis svého otce Carla Rogerse, a panu Dr. Joe Fergusonovi za kopii ručně psaného věnování Carla Rogerse jeho otci Ch. Fergusonovi. Ze srdce děkuji své rodině za oporu a pochopení v době, kdy jsem se plně věnovala psaní knihy: Lubošovi za podnětnou tvořivou inspiraci a láskyplné povzbuzení, které mě vždy nesmírně posilovalo; Radce a Martinovi za milou podporu, za vyhotovení ilustrací ke grafologické „haptice“ a technickou pomoc s obrázky a schématy; Honzovi za vstřícnost a zprostředkování pracovního překladu vybraných částí a citací z knihy Graphologische Diagnostik od W. Müllera a A. Enskatové. Všem patří též poděkování za přínosné připomínky k textu a obsahu knihy.

——— 10 —————————————————

„Grafologii umíme všichni, jen někteří z nás o tom ještě nevědí…“ autorka Psychologie písma představuje celostní grafologický přístup v poznávání osobnosti z rukopisu. V praxi existuje mnoho „grafologií“. Není však grafologie jako grafologie. Pod tímto běžně zažitým pojmem se ve skutečnosti skrývá nepřehledné množství mnohdy značně ošidných přístupů, které se snaží vyložit charakteristiky pisatelovy osobnosti pouze na základě jednotlivých znaků v písmu. Psychologie písma, jejímž pojetím, metodou a principy se zabývá tato kniha, je oborem, který poskytuje nejen kvalitní psychodiagnostické závěry, ale ve svém humanistickém vyústění přináší i hluboce lidský pohled na člověka. Tento obor lze chápat jako pomáhající profesi, v níž záleží na lidské kvalitě vztahu mezi grafologem a pisatelem, potažmo jeho rukopisem. Kvalita tohoto vztahu se odvíjí od grafologova akceptujícího, empatického a kongruentního postoje ve smyslu principů přístupu zaměřeného na člověka podle humanistického psychologa Carla Rogerse. Publikace se těmito postoji v psychologii písma blíže zabývá a také nabízí využití Rogersovy psychologie v práci s rukopisem jako další možnost, jak prostřednictvím písma hlouběji porozumět pisatelově osobnosti. Ne vše z oboru psychologie písma lze sdělit jen lineárním jazykem a uchopit pouze intelektem. V rámci možností jsou tedy některá z témat zprostředkovaná též „zážitkově-poznávací“ formou. Knihu je tak možné využít i jako učebnici či průvodce. Probíraná témata doprovází četné rukopisné ukázky, názorné příklady i prožitková cvičení. Čtenář si může průběžně ověřovat svou citlivost a vnímavost k rukopisnému výrazu, popř. si v rámci „barevné grafologie“ namalovat rukopis přístupem Grafoarte®. Metodika celé grafologické práce je pak představena na rukopisech hudebních skladatelů Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany spolu s grafologickými portréty jejich osobností. Hlubší zájemce tak získá bližší představu, jak grafolog postupuje od prvního setkání s písmem až po výsledný psychologický výklad pisatelovy osobnosti. K případnému dalšímu studiu lze využít i dvanáct grafologických portrétů v knize Portréty historických osobností (Baková, 2015), která na publikaci Psychologie písma úzce navazuje. Humanistická psychologie písma není jen pouhou metodou k rozboru rukopisu. V širším smyslu v sobě nese potenciál ke zkvalitňování mezilidských vztahů a svým přesahem do každo denní reality se může stát i určitým způsobem života ve smyslu Rogersova „způsobu bytí“. Úvodní motto odráží přesvědčení, že možnosti k seberozvoji a kultivaci vzájemných vztahů si v sobě neseme všichni. A psychologie písma nám může být v tomto směru významně nápomocna. Věřím, že si tato kniha najde cestu ke každému, kdo chce hlouběji porozumět druhým lidem, ale i sám sobě, a že osloví všechny, kteří obor psychologie písma shledají podnětným, přínosným a obohacujícím. Helena Baková

————————————————— 11 ———

Úvod

Úvod

Část první GRAFOLOGIE JAKO PSYCHOLOGIE PÍSMA

Grafologie (z řeckého grafei = písmo, psaní a logos = nauka) se zabývá ručně psaným písmem a grafickými projevy člověka za účelem jejich psychologické interpretace. Grafologie není písmoznalectví, s nímž bývá mnohdy zaměňována. Obě disciplíny se liší cílem i metodami rozboru rukopisu – písmoznalec zjišťuje autorství psaného textu nebo podpisu, kdežto grafolog vytváří psychologický výklad pisatelovy osobnosti.

1.1 Grafologické metody Pojem „grafologie“ neoznačuje z hlediska metodologického jednotný obor. Není totiž jen jedna grafologie, nýbrž existují rozdílné grafologické přístupy a metody rozboru písma. Ne všechny však vedou k hodnotným výsledkům. Podle způsobu práce s rukopisem lze v grafologii vysledovat dva základní přístupy – fragmentární a celostní. V obecném povědomí se grafologií často míní grafologie fragmentární neboli znaková. „Znakový“ grafolog zkoumá a měří dílčí znaky v písmu (např. sklon, velikost atd.) a snaží se z nich vyvozovat vlastnosti osobnosti. Znaková grafologie nabývá extrémní podoby například v tzv. grafologické abecedě, kde jsou různým tvarům, dokonce i dílčím částem písmen přiřazovány fixní vlastnosti. Též mívá formu různých grafologických tabulek, v nichž jsou k jednotlivým znakům připojené určité interpretace. Tyto přístupy mnohdy ulpívají na neplatném předpokladu, že jeden znak v písmu „něco znamená“, že jednotlivost označuje nějakou vlastnost či nese nějaký základní význam, který by obecně platil ve všech rukopisech. Z těchto dílčích znaků se pak snaží poskládat celek osobnosti. Často tak vedou k fragmentárnímu, mechanickému myšlení a neumožňují uchopit rukopis v celkových souvislostech. Psychologie písma – celostní grafologie – naproti tomu zachycuje rukopis jako celek prostřednictvím celostních znaků a vychází z psychologie výrazu. Psychické děje člověka jsou spojeny s výrazovými pohyby (mimika, gestika, držení těla atd.), které se vztahují nejen k aktuálním duševním stavům, ale i k trvalejším osobnostním rysům. Psychologie výrazu se pak zabývá psychologickou interpretací výrazu osobnosti a studuje, co tento výraz o daném subjektu sděluje. Výraz podstaty osobnosti se také projevuje v osobní produkci, jejíž přirozenou součástí je i rukopis (Nakonečný, 1995a, s. 233): „[…] existují habituální výrazové znaky, tj. více či méně trvalé a přítomné výrazové pohyby, jako jsou tempo pohybu, obecná napjatost, pohybové bohatství nebo chudost, hranatost nebo kulatost pohybů […]“. Celostní grafologie

————————————————— 15 ———

Grafologie a psychologie písma

1. Grafologie a psychologie písma

umožňuje v rukopisu studovat základní výrazové tendence pisatelovy osobnosti a zachytit je v hlubších dynamických souvislostech. Vede tak k poměrně komplexnímu psychologickému uchopení a výkladu osobnosti. V praxi pak existují různé grafologické školy a směry. Liší se kvalitou používané metody, systémovou propracovaností postupu při rozboru písma, požadavky na grafologicko-psychologickou odbornost a praktické zkušenosti grafologa, jakož i celkovým pojetím jeho osobnostních kvalit a vztahu ke klientům.

Moje cesta ke grafologii Mé grafologické začátky se odehrávaly ve znamení znakové grafologie, kterou jsem se po roce 1989 učila u jedné grafoložky. Průběžně jsem si tvořila i jakousi kartotéku dílčích znaků, kam jsem si od různých autorů vypisovala významy těchto znaků s nadějí, že mi pomohou při rozboru rukopisu. Bylo to období tápání a intenzivního hledání. Velice jsem toužila naučit se grafologii, ale stále se mi nedařilo dobrat se analýzou dílčích znaků hodnotnějších výsledků. Také jsem studovala přístupy různých grafologů, jejichž knihy pro mě byly tenkrát dostupné, např. Roberta Saudka a dalších. V té době mě zaujalo dílo Viléma Schönfelda (1948), který pracuje se dvěma znaky celostnější povahy (písmový obraz a rytmus) a s dílčími znaky prostými (např. vázání), složenými (např. pravidelnost) a jejich skupinami. O písmu pojednává jako o výrazovém pohybu a symbolickém úkonu. Svým pojetím mi napomohl rozvíjet grafologicko-psychologické myšlení, a přede mnou se tak rozprostřely nové nadějné obzory. Se skutečně celostním grafologickým přístupem jsem se začala seznamovat až při studiu grafologie a psychologie u České grafologické komory po roce 1990. Přístup vychází z metody německých grafologů Wilhelma Müllera a Alice Enskatové, kteří při rozboru písma postupují od zachycení celku rukopisu k analýze jednotlivostí: od komplexních dojmových znaků (pohyb, forma a jejich vzájemný poměr, fixace, rytmus, vlastní ráz a jednotnost písma) k dílčím znakům měřitelným a popsatelným, které dělí na méně komplexní (např. sklon), více komplexní (např. pravidelnost) a zvláštnosti daného písma. Uplatňují výrazový a symbolický přístup k ruko pisu a přinášejí novou metodu vyvozování významů znaků. Celostní přístup k písmu jsem si osvojovala postupně a hlouběji mu porozuměla díky různým zkušenostem, kterých jsem praxí nabývala. Na cestě k uchopení této metody mi byla také nápomocna podnětná spolupráce s Janem Jeřábkem, například na přípravách jeho knihy Grafo logie, která pak vyšla v roce 1994. Jeřábek navazuje na systém celostních znaků podle Müllera a Enskatové (1973) a k těmto znakům ještě připojuje „celkový písmový obraz“, s nímž pracuje Schönfeld (1948, 1996). Metodicky postupuje od komplexních dojmových znaků (písmový obraz, pohyb, forma, fixace, rytmus, individuálnost, harmoničnost) k dílčím znakům měřitelným a popsatelným. V druhém rozšířeném vydání své knihy z roku 1997 propracovává odlišné pojetí fixačního stupně III od pojetí W. Müllera a A. Enskatové (1973) a více je přibližuje psychologické skutečnosti. Metodický přístup, v němž je kladen důraz na postup od celku rukopisu k dílčím znakům a rozbor vychází především z celostních kategorií, umožňuje písmo a pisatelovu osobnost uchopit

——— 16 —————————————————

1.2 Celostní přístup psychologie písma Psychologie písma představuje holistický přístup k poznání a porozumění osobnosti člověka prostřednictvím rukopisného výrazu. Jedním ze základních principů psychologie písma je, že vychází z psychologie výrazu a je její nedílnou součástí. Holistický přístup znamená, že grafolog-psycholog písma se k osobnosti člověka a jeho rukopisnému artefaktu vztahuje jako k celku. Nerozkládá rukopis (potažmo ani osobnost) na jednotlivosti, ale rukopisný výraz uchopuje celostně v dynamických souvislostech. Postupuje metodicky (viz kapitola 5), uplatňuje výrazový a symbolický přístup k písmu (viz kapitola 2) a metodou celostních písmových kategorií zachycuje rukopisný výraz, aby porozuměl jeho obsahům a vyložil významy (viz kapitoly 3 i 4). Kvalitní grafologický rozbor také předpokládá, že se grafolog věnuje i subjektivní rovině svého vztahu k rukopisu (viz kapitoly 6 a 7). Neméně důležité je, aby se v psychologickém kontaktu vztahoval k rukopisu/pisateli akceptujícím, empatickým a kongruentním způsobem ve smyslu podmínek přístupu Carla Rogerse (viz kapitola 8). Uvedené předpoklady, jimiž se postupně zabýváme 1

V letech 1998–1999 se konal srovnávací test grafologů a grafologie v České republice, který byl organizován pod vedením doc. Mgr. MUDr. Radvana Bahboucha, Ph.D., z FF UK Praha. Výsledky grafologických rozborů byly srovnány s psychologickým vyšetřením, jež zahrnovalo osobní rozhovor a baterii testů, které zjišťovaly výkonnost (Ravenův test inteligence, Torranceho test kreativity, Bourdonův test pracovní křivky a pozornosti, Stroopův test) a osobnostní vlastnosti (Rorschachův test, Lüscherův test, test kresby stromu, test kresby postav, Warteggův test). Výsledky pěti grafologů hodnotili čtyři psychologové a čtyři laici. Hodnoceno bylo především, obsahuje-li grafologický posudek neurčité obecnosti anebo naopak specifičnosti a charakteristiky, které mají vysokou výpovědní hodnotu. Srovnávací test ukázal, že zkušení grafologové, kteří používají kvalitní grafologickou metodu, dokáží vyhotovit rozbor rukopisu, jenž je srovnatelný s výsledky série psychologických testů. Blíže viz TUREK, J.: Dobří grafologové dokážou z písma vyčíst povahu člověka. Mladá fronta Dnes: Příloha Test Dnes. Praha: MAFRA, 3. 2. 1999, popř. Jak pro nás dopadl „TEST DNES“? [online], [cit. 2013-06-20]. Dostupné z: http://www.grafologickakomora.cz/clanky/#testdnes.

————————————————— 17 ———


poměrně komplexně. Představuje celostní přístup psychologie písma jako kvalitní grafologickou metodu, která má předpoklady poskytovat hodnotné výsledky.1 S metodou „od celku k jednotlivostem“ pracuji dodnes, třebaže v současnosti by se dala nazvat metodou „v celku s jednotlivostmi“. Dříve jsem při rozboru písma postupovala tak, že jsem prostřednictvím celostních znaků popisovala celkový výraz písma a pak z celku rukopisu jako by „vystoupila“, abych se soustředila na analýzu jednotlivých dílčích znaků. Nyní z celku v průběhu rozboru již příliš nevystupuji, ale zůstávám v kontaktu s celkovým výrazem písma, v jehož kontextu vnímám jednotlivosti. Dalo by se to popsat také jako proces uvolněného přepínání pozornosti, která se volně „přesouvá“ od celku k jednotlivostem a naopak, a postupně se tak zpřesňuje a prohlubuje uchopovaný výraz písma. Dílčí znaky, popř. zvláštnosti daného rukopisu pak využívám k dokreslení výrazových nuancí při popisu výrazu písma či k prokreslení významových odstínů ve výkladu osobnosti.

*

v následujících kapitolách, představují zároveň i základní principy psychologie písma jako oboru, který poskytuje nejen kvalitní psychodiagnostické závěry, ale ve svém humanistickém pojetí přináší i hluboce lidský pohled na člověka. V dalším textu budeme pojem „grafologie“ používat jako synonymum k pojmu „psychologie písma“ ve významu a smyslu, jak byla právě stručně představena, pokud nebude výslovně uvedeno jinak. Vymezení pojmů zdůrazňujeme proto, že v praxi se pod běžně zažitým slovem „grafologie“ skrývají různé mnohdy nepříliš hodnotné způsoby přístupu k písmu. Tímto tématem, tedy problémem grafologie jako laického přístupu a psychologie písma jako kvalitního celostního přístupu se mimo jiné ve své bakalářské práci zabývá Francová (2013): „V minulosti dobře zavedený pojem ‚grafologie‘ bývá v současnosti často degradován laickými pokusy analyzovat písmo překonanými metodami, které nerespektují složitost a komplexnost celého procesu.“ (s. 69). Francová poukazuje na podmínky, za nichž je možno hovořit o skutečné psychologii písma, a uvádí její základní atributy – pojetí rukopisu jako součásti psychologie výrazu, uplatňování holistického hlediska na osobnost člověka a v psychologickém výkladu písma, kompatibilitu výrazu a psychologického myšlení, metodický postup při rozboru, psychologický kontakt s rukopisem a transparentní vztah k pisateli.

1.3 Výpovědní možnosti psychologie písma Celostní přístup psychologie písma poskytuje poměrně širokou škálu výpovědních možností. Přináší výklad pisatelových charakteristik z hlediska psychické struktury osobnosti a zároveň umožňuje porozumět dynamice osobnosti, její motivační a hodnotové orientaci. Nabízí také pohled na genezi (vývoj) a proměny osobnosti v čase na základě pisatelových rukopisů z různých životních období. V neposlední řadě umožňuje studovat pisatelovu osobnost v rukopisu též z hlediska různých psychologických pojetí a osobnostních typologií. Závěrečný psychologický výklad pisatelovy osobnosti pak lze koncipovat v psychodiagnostickém pojetí grafologického posudku nebo humanistickém pojetí grafologického portrétu.

1.3.1 Strukturní a dispoziční hledisko Strukturní a dispoziční hledisko vychází z předpokladu, že v osobnosti člověka existují poměrně trvalé charakteristiky (dispozice), které mají určující vliv na jeho prožívání, myšlení a chování. Nakonečný (1995b) uvažuje o psychologicky pojatém pojmu osobnosti jako o relativně stálém vnitřním psychickém uspořádání, které vyjadřuje určitý trvalejší stav. Tento uspořádaný celek (psychická struktura osobnosti) je tvořen systémem vnitřních dispozic a determinant, které představují psychické vlastnosti osobnosti.

——— 18 —————————————————

• vitalita a energie: typ vitality a výkonu, celková dynamičnost a zatížitelnost, odolnost vůči stresu, způsob nakládání a hospodaření s energií, regenerace sil atd.; • vlastnosti vůle: způsob řízení energie a stabilita výkonu, aktivní a iniciační vůle (např. dynamičnost, energičnost, iniciativnost, činorodost), vlastnosti realizační vůle (např. seberegulace, vytrvalost, houževnatost, důkladnost) atd.; • vlastnosti myšlení: pružnost/rigidita, myšlení konkrétně-praktické/teoreticko-abstraktní, globální/analytické, kreativní/reproduktivní, intuitivní/logicko-deduktivní, smysl pro řád a plán, schopnost koncentrace atd.; • emocionalita: dynamika prožívání emocí, převažující emoční nastavení osobnosti atd.; • vztah k sobě: sebevědomí, sebehodnocení, rozpor mezi reálným a ideálním já atd.; • vztahy k druhým lidem, sociabilita: sociální charakteristiky – poměr extraverze a introverze, sklon k dominantním či submisivním postojům, individuálnost/konformita, organizační a řídicí schopnosti, tvořivost a improvizace, komunikační styl afiliativní (např. přátelskost, vstřícnost, schopnost empatie, spolupráce)/hostilní (např. konfliktnost, agresivnost, útočnost), spontánnost a autentičnost v projevu, otevřenost/uzavřenost, rolové chování atd.

1.3.2 Dynamické a procesuální hledisko Dynamické a procesuální hledisko uvažuje o osobnosti z pohledu dynamiky vnitřních psychických procesů a vyjadřuje téma motivů a motivace, tedy potřeb, zájmů, ideálů, jež „hýbou“ osobností a ovlivňují její chování. Motivy představují psychologické příčiny chování (Nakonečný, 1995b). Z písma zjištěné charakteristiky psychické struktury osobnosti vypovídají také o dynamické a motivační stránce pisatelovy osobnosti, o jeho hodnotách a potřebách, a je možné je z navzájem propojených oblastí vyvozovat. (Např. z vlastností vůle a typu vitality lze usuzovat na způsob, jakým probíhá pisatelův výkon, kupř. potřeba precizní pečlivosti a dokonalosti atd.; z vlastností myšlení např. praktické či spíše teoretické zájmy, sklon ke konzervatismu atd.; ze vztahů k okolí např. zvýšená potřeba naplňovat očekávání okolí či potřeba nezávislosti atd.). Písmo také vypovídá, zda v pisatelově osobnosti převažují vitálně-pudové potřeby nebo jsou vyjádřeny spíše potřeby sociokulturní. Pohled na projevy dynamické a procesuální stránky osobnosti v písmu je možno dále prohloubit konceptem osobnosti člověka a dynamiky sebepojetí podle Carla Rogerse. Rogers (1995) chápe osobnost člověka jako proces. Tento proces představuje jedinečný způsob, jakým jedinec prožívá a dává významy vnitřním a vnějším podnětům, s nimiž se setkává. V písmu lze studovat

————————————————— 19 ———


V písmu studujeme základní výrazové tendence, které vypovídají o trvalejších psychických charakteristikách, o vnitřních dispozicích, o pramenných rysech, které determinují pisatelovo prožívání a chování. Také je možno vyhodnocovat případné vnitřní nerovnováhy a konfliktní momenty v osobnosti. Jeřábek (2003) vyčleňuje oblasti struktury osobnosti, které jsou z písma nejlépe zjistitelné. Lze tak hlouběji nahlédnout navzájem propojené oblasti charakteristik:

výraz charakteristických procesů v osobnosti, vyjádřených jedinečnou dynamikou pisatelova sebepojetí, která vypovídá, jakými převažujícími způsoby jedinec zpracovává své prožitky (asimilace, popření a zkreslení), jak vnímá a prožívá sebe a okolní svět. Je tak možno se do určité míry přiblížit pisatelově subjektivní realitě. (Využitím pojetí Carla Rogerse v psychologii písma se podrobněji zabýváme ve třetí části knihy.)

1.3.3 Geneze osobnosti v písmu Studujeme-li v rukopisech genezi (vývoj) pisatelovy osobnosti, zabýváme se proměnami osobnostních rysů a charakteristik prožívání, myšlení a chování pisatele v průběhu jeho života. Pro rozbor je třeba mít k dispozici dostatečné množství pisatelových rukopisů z různých životních období. Z dispozičního hlediska je pak možno studovat případné změny v psychické struktuře osobnosti v průběhu času a zároveň z hlediska dynamického porozumět, jak se v čase proměňovala pisatelova motivační a hodnotová orientace, dynamika sebepojetí, způsob hodnocení a sebehodnocení atd.

1.3.4 Psychologická pojetí a typologie osobnosti v psychologii písma Rukopis můžeme studovat také z pohledu různých psychologických konceptů, osobnostních modelů a typologií. V rámci obecného osobnostního typu pak osobnost pisatele zachycujeme v jedinečnosti jeho individuálních projevů. V této knize se podrobněji zabýváme komunikačními typy Virginie Satirové (viz oddíl 2.1.3) a humanistickou psychologií Carla Ransoma Rogerse (viz část třetí). Další autory, jejichž typologická a psychologická pojetí využíváme nejčastěji, uvádíme ve stručném přehledu: Hans Jürgen Eysenck (1916–1997) rozpracoval temperamentovou typologii osobnosti. Definoval několik faktorů osobnosti, z nichž faktory extraverze–introverze a neuroticismus (emoční stabilita–labilita) považoval za charakterologické. Jejich kombinací pak získal čtyři základní typy temperamentu – sangvinik (emočně stabilní extravert), cholerik (emočně labilní extravert), flegmatik (emočně stabilní introvert) a melancholik (emočně labilní introvert) (Nakonečný, 1995b). Ernst Kretschmer (1888–1964) ve své konstituční typologii dává do souvislosti určitý typ stavby těla – pyknická, astenická a atletická – s určitým charakterovým typem osobnosti – cyklotým, schizotým a viskózní (Nakonečný, 1995b). V aplikaci na rukopisy využíváme první dva typy.2 2

Zajímavé paralely s rukopisem nabízí tzv. technika světelné stopy, kterou byl v psychologickém šetření zjišťován průběh pohybů cyklotýmů a schizotýmů. Zkoumaná osoba měla na pohyblivých místech těla

——— 20 —————————————————

1.3.5 Psychodiagnostické a humanistické pojetí psychologie písma Na obrázku 1 je stručně naznačen postup grafologické práce (podrobněji viz kapitola 5). Po metodickém rozboru rukopisu celostním přístupem psychologie písma následuje vytvoření závěrečného výkladu osobnosti, který je možno koncipovat ve dvou základních podobách – v psycho diagnostickém a humanistickém pojetí.

3

připevněné svítící body a pohybovala se v pološeru v rytmu hudby. Celý děj byl snímán dlouhodobou expozicí či kamerou. Výsledný fotogram ukázal, že pohybový průběh u cyklotýmů je volný, přirozený, měkký, spíš obloukovitý atd., zatímco pohyby schizotýmů jsou brzděné, křečovité, se sklonem k náhlým změnám směru, úhlovité atd. (Smékal, 2004) Cyklotymní a schizotymní výrazový pohyb nalézáme také v rukopisech. Jeřábek (2003) se v souvislosti s rukopisným výrazem věnuje též dalším psychologickým konceptům – komunikačním typům V. Satirové, Eysenckově a Kretschmerově typologii, pojetí falešného a pravého Já podle A. Millerové (1995).

————————————————— 21 ———


Carl Gustav Jung (1875–1961), zakladatel hlubinné analytické psychologie, vyložil koncept psychických funkcí – myšlení, cítění, vnímání a intuice, které v kombinaci s extravertním a introvertním zaměřením tvoří typologii osmi funkčních typů. Pro grafologickou práci je také přínosné Jungovo pojetí projekce, stínu a persony, princip jednoty a vyvažování protikladů, koncept individuačního procesu atd. (např. Jung, 1996, a další díly Výboru z díla, popř. Jacobi, 1992). Využitím psychologie C. G. Junga v psychologii písma se pak hlouběji zabývá Jeřábek (2003)3. Karen Horneyová (1885–1952), neopsychoanalytička, pojednává o bazální úzkosti, která vzniká v dětství z citové deprivace jedince a ústí do neurotického chování. Způsoby, jimiž se člověk se svou úzkostí vyrovnává, pak rozčleňuje do tří interpersonálních stylů: pohyb směrem k lidem – sebezapírající styl, pohyb proti lidem – expanzivní styl (s podskupinami: styl narcistický, perfekcionistický, arogantně-pomstychtivý) a pohyb od lidí – rezignovaný styl (Horney, 2000). Fritz Riemann (1902–1979) vytvořil typologii osobnosti založenou na čtyřech základních formách úzkosti: strach ze sebeodevzdání a ze závislosti na druhém člověku – schizoidní typ, strach ze sebeuskutečnění – depresivní typ, strach z pomíjivosti, nestálosti a proměny – nutkavý typ a strach ze stálosti a definitivnosti – hysterický typ (Riemann, 1999). Viktor Frankl (1905–1997), tvůrce logoterapie, považuje hledání smyslu života za základní motivační sílu člověka. Ke smyslu vedou tři kategorie hodnot: tvůrčí – jedinec svými činy obohacuje svět, zážitkové – člověk obohacuje sebe sama prožíváním přírodních krás, umění atd. a hodnoty postojové – jimiž jedinec čelí beznadějné a nezměnitelné životní situaci, např. statečnost, hrdost (Frankl, 2006).

Metodický rozbor rukopisu

Psychologický výklad osobnosti

psychodiagnostické pojetí

humanistické pojetí

Grafologický posudek osobnosti

Grafologický portrét osobnosti

Obr. 1 Psychodiagnostické a humanistické pojetí psychologie písma

Psychodiagnostické pojetí výkladu podává ve výsledném „psychodiagnostickém“4 posudku integrovaný popis navzájem provázaných dispozičních, strukturních a dynamických charakteristik pisatelovy osobnosti, včetně případných vnitřních nerovnováh, konfliktů a rozporů. Humanistické pojetí se pak ve výkladu zaměřuje na pisatelovu osobnost více z hlediska dynamické, procesuální, hodnotové a motivační stránky. V závěrečném „empaticky rozumějícím“ portrétu zprostředkovává porozumění „zaměřené na pisatele“, tedy s akcentem na pisate lovo nitro a způsob prožívání, na pohled jakoby z jeho perspektivy, na pochopení projevů jedince z jeho vlastního stanoviska. (Další odlišnosti psychodiagnostické a humanistické psychologie písma viz oddíl 8.1.) Koncepce výsledného psychologického výkladu osobnosti se odvíjí od účelu rozboru (např. v personalistických posudcích se používá spíše psychodiagnostické pojetí, v osobním poradenství bývá přínosné pojetí humanistické apod.), ale také od osobních preferencí ( jaký výklad a pohled na pisatelovu osobnost je grafologovi bližší) atd.

1.4 Limity psychologie písma V předchozí kapitole jsme uvedli spektrum výpovědních možností psychologie písma. Nyní se budeme zabývat jejími limity, tedy skutečnostmi, které z písma nelze spolehlivě zjistit, a to nezávisle na používané grafologické metodě. Rozborem rukopisu neurčíme: • Kalendářní věk – je však možno rozpoznat pisatelovo duševní mládí nebo stáří, které věku chronologickému nemusí odpovídat. A tak se například mentální mladistvost vitálního osm4

Nejde o diagnostiku duševních a fyzických nemocí – blíže viz oddíl 1.4.

——— 22 —————————————————

Příklad Z rukopisů Boženy Němcové nepoznáme výši jejího IQ, zjistíme však, že její písmo vypovídá o schopnosti empatie, o komunikativnosti a sociální obratnosti, duševní flexibilitě atd. Podobně z písma význačného vědce Gregora Mendela neurčíme, jakým IQ vládl, ale rozpoznáme např. sklon ke zvýšené sebekontrole a uzavřenosti, méně spontánní či autentický projev, snahu o korektnost a solidnost v jednání s druhými lidmi atd.

• Specifické schopnosti, nadání a talenty – na základě rukopisu není možné zjistit, má-li pisatel například hudební sluch, je-li nadaný sochař nebo malíř, je-li (nebo bude-li) hudebním géniem či převratným vynálezcem apod.

Příklad Z rukopisů nepoznáme, že Antonín Dvořák či Bedřich Smetana jsou považováni za hudební velikány anebo Gregor Mendel za význačného vědce. Rozpoznáme však, jakými osobnostmi byli jako „obyčejní lidé“, a můžeme se přiblížit jejich vnitřnímu světu.

• Konkrétní chování v konkrétní situaci – z písma nelze stanovit, jak se pisatel zachová v konkrétní situaci. Z rukopisu zjistíme trvalejší osobnostní dispozice k určitému způsobu chování, prožívání a myšlení, nikoli však jejich konkrétní projevy v dané aktuální situaci.

Příklad Trvalejšími vnitřními dispozicemi, o nichž vypovídají rukopisy Antonína Dvořáka, jsou např.: nižší spoutanost konvencemi, bohaté a intenzivní prožívání, sklony k impulzivitě a náladovým zvratům či mnohdy nevypočitatelným proměnám v konání apod. Nezjistíme však, jak by Antonín Dvořák jednal aktuálně v konkrétní situaci, jakým způsobem by zareagoval, atd. 5

Pojmy „mentální mladistvost“, „psychická rigidita“ nenesou posuzovací kvalitu ve smyslu lepší–horší.

————————————————— 23 ———


desátiletého pisatele odráží v živém, dynamickém a elastickém rukopisu, zatímco ztužené, nepružné písmo dvacetiletého zrcadlí určitou psychickou rigiditu.5 • Pohlaví a sexuální orientaci – lze však určit maskulinní či femininní charakter písma. Například energické, razantní, dynamicky rozmáchlé písmo ženy vykazuje mužské prvky, zatímco měkkost, jemnost, oblost v rukopisu muže vyjadřuje spíše prvky ženské. Nikterak to však nevypovídá o pisatelově sexuálním zaměření. • Inteligenci ve smyslu IQ (inteligenční kvocient) – je ale možno zjistit charakteristiky pisatelovy emoční a sociální inteligence. Emoční a sociální inteligence zahrnuje schopnost rozpoznávat a uvědomovat si své emoce, ovládat se a motivovat sebe sama, reagovat pružně a adekvátně daným okolnostem, dále schopnost empaticky se naladit na prožívání druhých lidí a porozumět jejich světu, umění komunikovat a jednat s lidmi atd. (např. Goleman, 1997).

• Vzdělání, povolání, rodinné a životní poměry, události z pisatelova života, věštbu do budoucnosti, délku života, těhotenství, vzhled, je-li pisatel levák či pravák – z písma dále nezjistíme, jestli se pisatel dopustil (nebo dopustí) činu, který je v daném kulturním okruhu považovaný za kriminální (vražda, krádež apod.). • Diagnostiku nemocí – grafologický rozbor rukopisu nelze používat jako nástroj k diagnostikování fyzických ani psychických nemocí. V písmu se sice mohou odrážet projevy duševních a tělesných chorob, příp. hraničních či psychopatologických rysů, avšak na jejich základě není možno stanovovat lékařské diagnózy.

Příklad V posledním dopisu Boženy Němcové (ukázka 13), který psala dva měsíce před svou smrtí, je patrný výrazný vliv choroby na rukopis. Avšak přesnou diagnózu nemoci, jíž Božena Němcová trpěla, není možné z rukopisu určit.6 (Srovnávací studie tohoto dopisu s rukopisy BN z dřívějších let je uvedena v knize Portréty historických osobností.)

Nemoc se stejnou diagnostickou „nálepkou“ prožívá každý člověk jinak a má pro něho jiný osobní význam. Rozborem písma studujeme, jakým typickým způsobem pisatel prožívá, reaguje a vztahuje se ke světu i k sobě samému. V této souvislosti přináší zajímavé poznatky pojetí komunikačních stresových pozic americké psychoterapeutky Virginie Satirové (blíže viz oddíl 2.1.3). Satirová (2005) ve svých výzkumech rodinné komunikace opakovaně zjišťovala čtyři komunikační vzorce, usmiřující, obviňující, superracionální a rušící, které považovala za nezdravé, neboť mohou vést ke zdravotním problémům; za zdravý způsob komunikování pokládala kongruenci (blíže viz oddíl 2.1.3). Způsob, jak se sebou „zacházíme“ a komunikujeme s okolím, se otiskuje do našeho celkového dlouhodobého výrazu. Odráží se v držení těla, gestikulaci, mimice, mluvě, v pohybu apod. a zrcadlí se také v rukopisu. Rozborem písma lze vyvodit, k jakým psychosomatickým nerovnováhám je osobnost potenciálně náchylnější. Například rozborem rukopisu zjistíme, že pisatel převážně inklinuje k usmiřujícímu způsobu komunikace, tj. potlačuje sebe sama, nevěří si, podřizuje se požadavkům okolí, má strach se prosazovat apod. Opakovaně prožívaná úzkost, vnitřní sevřenost a stísněnost (která se odráží i ve výrazu rukopisu) může vést k různým psychosomatickým problémům, kupř. k úzkostnosti, depresi, migréně, žaludečním a střevním problémům, bolestem zad, plicním potížím apod. Avšak na základě rozboru písma není vhodné činit jakékoli závěry o pisatelových současných, minulých či budoucích chorobách. Na druhou stranu může být přínosné, když spolu s pisatelem zpětně pátráme, jak prodělaná nebo právě probíhající nemoc souvisí s jeho osobností.

6

V. Jirásek se pokusil z obsahu dopisů Boženy Němcové vyčíst, jaká choroba asi podrývala její zdraví a ukončila život. Domnívá se, že BN dlouhou dobu sužovala tuberkulóza a ke konci života se přidala rakovina. Blíže viz JIRÁSEK, V., Shrnutí zdravotních obtíží zaznamenaných v korespondenci Boženy Němcové. In: Adam, R. (ed.), Božena Němcová – jazyková a literární komunikace ve středoevropském kontextu. Sborník z mezinárodního kolokvia. Praha: UK FF, 2007, s. 122–125.

——— 24 —————————————————

Úvahy o souvislosti určité nemoci s charakteristikami osobnosti, které byly zjištěny rozborem písma, jsou uvedeny u grafologického portrétu Bedřicha Smetany (symbolika hluchoty), u portrétu Antonína Dvořáka (symbolika agorafobie) a Gregora Mendela (symbolika ledvinového onemocnění) v knize Portréty historických osobností (Baková, 2015).

1.5 Využití psychologie písma Grafologické rozbory rukopisů se využívají především v následujících oblastech: • Osobní rozbory – rozbor přispívá k prohloubení pisatelova sebepoznání a sebeporozumění, k lepší orientaci v sobě, k vyššímu sebepřijetí a podpoře pisatelova osobnostního růstu. • Partnerské rozbory – porovnání rozborů rukopisů partnerů umožňuje, aby si navzájem lépe porozuměli, více pochopili subjektivní svět druhého, blíže rozpoznali zdroje případných nesrovnalostí ve vztahu apod.

Příklad V knize Portréty historických osobností je uvedena partnerská studie manželů Boženy Němcové a Josefa Němce, která z různých úhlů nasvěcuje jejich vztah tak, jak se jeví ze vzájemné komparace grafologických rozborů jejich rukopisů.

• Skupinové rozbory – poskytují vhled do dynamiky skupin. Rozbory písma jednotlivých členů pracovního týmu, zájmových společenství aj. umožňují zmapovat mezilidské vztahy v týmu, dynamiku a způsob spolupráce, role v týmu, způsoby řešení konfliktů atd. • Personalistické rozbory – grafologické rozbory bývají součástí konkurzního řízení při výběru pracovníků na určitou funkci. Výhodou oproti jiným testům je stresová a časová nenáročnost pro pisatele. Ve výsledném posudku se uplatní tzv. filtr informací, tj. grafolog nesděluje vše, co z rukopisu zjistil, ale uvádí pouze charakteristiky týkající se dané pracovní funkce. • Rozbory pro potřeby psychologa nebo psychoterapeuta – grafologický pohled na rukopis se stává součástí baterie psychologických testů a psychologických posudků, lze jej využít ke studiu případných změn klientova písma v rámci psychoterapie apod. • Historické rozbory – jedním z cenných přínosů psychologie písma je, že umožňuje blíže poznat i osobnosti lidí, kteří již nežijí. Můžeme se tak znovu setkat se svými rodinnými předky nebo s významnými osobnostmi společensko-kulturní historie.

————————————————— 25 ———


Příklad

Příklad Publikace Portréty historických osobností přináší setkání s dvanácti historickými osobnostmi prostřednictvím jejich grafologických portrétů a také odborných pojednání historických badatelů a rozhovorů s dosud žijícími potomky daných osobností.

• Ontogenetické rozbory – zabývají se rukopisy z různých období pisatelova života a zachycují změny v písmu a vývoj osobnosti v čase. Proměny osobnosti v písmu je možné studovat v širším (různá životní období) nebo v užším (např. v rámci psychoterapie) časovém pojetí.

Příklad V knize Portréty historických osobností je uvedena ontogeneze rukopisů Jaroslava Vrchlického (a vývoj jeho osobnosti v čase též z hlediska individuačního procesu C. G. Junga), dále proměny písma v čase malíře Alfonse Muchy a také porovnání rukopisů z mladších let a z dospělosti Theodory Němcové (dcery Boženy Němcové).

Grafologické rozbory se využívají i v dalších oblastech, např. v komerční sféře (při tvorbě firemního loga, v reklamě), při různých přijímacích řízeních, v kriminalistice atd.

——— 26 —————————————————

V této kapitole přiblížíme rukopisný výraz jako projev neverbální „řeči“ písma, v níž se odráží pisatelova osobnost. Pojednáme také o symbolickém přístupu k rukopisu podle pojetí Maxe Pulvera, který obecnou symboliku prostoru promítl na psací plochu a do zónového prostoru písma.

2.1 Výrazový přístup k písmu 2.1.1 Jak se „tváří“ rukopis Mezilidská komunikace probíhá na úrovni verbální a neverbální. Člověk, který v dané chvíli něco vyjadřuje slovy, se zároveň projevuje mimoslovně – má nějaký výraz, nějakým způsobem gestikuluje, sedí, chodí, stojí, mluví, dýchá, tváří se apod. Vyřčená slova doprovází neverbální výraz,7 v němž se odráží osobnost daného člověka. Totéž se děje, když jedinec svá slova vyjádří ručním psaním – napsaná slova doprovází neverbální rukopisný výraz, jenž zrcadlí jedinečné charakteristiky pisatelovy osobnosti. Každé rukopisné sdělení tedy hovoří slovně i mimoslovně. Pokud chceme zjistit verbální stránku písma, přečteme si obsah textu. Zastavíme-li však čtení a písmo vnímáme jako celek, jako obraz na ploše papíru, můžeme studovat jeho neverbální výraz. Mluvíme pak například o písmu energickém či ochablém, uvolněném nebo napjatém, monotónním či proměnlivém, chaotickém nebo uspořádaném apod. Vnímání rukopisného výrazu si můžeme procvičit na následujících příkladech.

7

Formy neverbální komunikace zahrnují: gestiku (gestikulace, pohyby rukou), kinesiku (pohyby hlavou a tělem), posturiku (postoj těla), mimiku (pohyby v obličeji, výraz tváře, pohled očí), paralingvistiku (tón hlasu a další aspekty řeči), proxemiku (prostorová distance, přiblížení a oddalování se), haptiku (tělesný kontakt, dotyky). Dále chronemiku (zacházení s časem, uspěchané chování, spěch či pomalost v řeči), zacházení s předměty (pořádek či nepořádek na psacím stole, způsob řízení auta), oblečení, zdobnost, fyzické a jiné aspekty vlastního zjevu. (Podle různých pramenů – např. Nakonečný, 2009; Vybíral, 2005; Smékal, 2004.)

————————————————— 27 ———

Výrazové a symbolické pojetí rukopisu

2. Výrazové a symbolické pojetí rukopisu

Cvičení Dívejme se na daný rukopis jako na celek a zkusme uchopit jeho neverbální výraz: a) Josef Florian (ukázka 18) a Theodora Němcová (ukázka 16) – které písmo má výraz uspořádanosti na ploše papíru a které je spíš neuspořádané? Odpověď: výraz uspořádanosti nese ukázka J. Floriana, výraz neuspořádanosti je spíše v ukázce Th. Němcové; b) Gregor Mendel (ukázka 20) a Antonín Dvořák (ukázka 8) – který rukopis je spíš monotónní a který více proměnlivý? Odpověď: proměnlivost je více v písmu A. Dvořáka; c) Antonín Dvořák (ukázka 8) a Hugo Haas (ukázka 5) – které písmo je dynamičtější a které má spíše utlumenější výraz? Odpověď: výraz energičnosti nese více ukázka písma A. Dvořáka, kdežto utlumenost je patrná spíše v ukázce rukopisu H. Haase.

Aktuální a dlouhodobý výraz „Ale když já píši pokaždé jinak! Z mého písma se nedá nic poznat,“ zapochybuje občas někdo. Možná však právě ona „proměnlivost“ představuje trvalejší charakteristiku jeho osobnosti a objevuje se ve většině jeho projevů, v prožívání i reakcích, a promítá se též do výrazu jeho rukopisů. Nakonečný (1995a) klasifikuje dva druhy výrazu: výraz podstaty osobnosti (dlouhodobý výraz jako projev trvalejších rysů) a výraz okamžitého stavu (aktuální výraz jako projev momentálního duševního rozpoložení). Dlouhodobý i aktuální výraz osobnosti se otiskuje též do rukopisu. Pod aktuálními proměnami duševních stavů přetrvávají trvalejší charakteristiky. Například projevy dvou jedinců, z nichž jeden inklinuje k cholerickému a druhý k flegmatickému temperamentu, se budou lišit. Trvalejšími rysy cholerika jsou kupř. sklony k impulzivitě, výbušnosti, vzrušivosti a prudké proměnlivosti nálad, zatímco flegmatik vykazuje ve většině situací spíše lhostejnost, apatii, nízkou vzrušivost, pomalejší osobní tempo apod. Cholerik má tedy převažující sklon prožívat a reagovat mnohem impulzivněji než flegmatik, také se jinak pohybuje a gestikuluje, má jinou mimiku, tedy odlišný celkový výraz, který se odrazí i v jeho projevu rukopisném. Své charakteristiky promítáme, ať už vědomě, či nevědomě, do mimoslovních projevů, a ony se tak otiskují do našeho dlouhodobého jedinečného výrazu.8 Použijeme-li analogii s krajinou: charakteristické krajinné rysy přetrvávají, i když aktuální počasí ovlivňuje její momentální výraz. Například louka v dešti vypadá jinak než zalitá sluncem. Avšak to, co „činí“ louku loukou, přetrvává navzdory bleskům či průtrži mračen. Charakter louky je stále rozpoznatelný. Výraz můžeme pozorovat všude kolem nás. „[…] prakticky vše, s čím se v životě setkáváme, má nějaký výraz. Ať je to způsob chůze, gestace či mimiky, držení či stavby těla, hlasové intonace, ale svůj výraz má například také životní prostředí nebo jednotlivé kulturní epochy. Výraz je tedy jakousi univerzální řečí, kterou přirozeně hovoří celý vesmír.“ ( Jeřábek, 2003, s. 12) 8

Vzpomínám v této souvislosti na náhodné setkání se spolužačkou ze základní školy, kterou jsem čtyřicet let neviděla. Za ta léta se sice dost změnila, ale přesto jsem ji na dálku poznala právě podle pro ni typického držení těla, úklonu hlavy, způsobu chůze atd. Její celkový výrazový projev zůstal v základních rysech stejný, jaký jsem si pamatovala ze školních let.

——— 28 —————————————————

Občas se mě takto někdo zeptá. V grafologii, v psychologii písma, však nejde o víru či nevíru. V podstatě se jedná o naši běžnou zkušenost, kterou činíme každodenně – vnímáme, čteme a různou měrou rozumíme výrazu druhých lidí a okolního světa. Je to podobné, jako bychom se ptali: „Když vidíte člověka, který je celý schoulený, má svěšená ramena, sklopenou hlavu, dívá se do země atd., věříte, že má skleslý výraz?“ Anebo podobná otázka k předchozímu cvičení: „Když vidíte písmo J. Floriana (ukázka 18), věříte, že má na ploše papíru výraz uspořádanosti?“ Celostním přístupem psychologie písma studujeme neverbální výraz rukopisu. Výraz nese vše, co člověk projevuje i neprojevuje, neboť i nehybné mlčení je výrazem. Nelze se „netvářit“, a to ani v rukopisném projevu. Každé písmo se tedy „(u)tváří a pohybuje“ jedinečným způsobem. Všichni máme s ručním psaním osobní zkušenost. Víme, že se nám písmo v různých situacích proměňuje – někomu více, někomu méně, někdo má více druhů rukopisů, jiný jen jeden. A přesto si ve své podstatě zachovává neopakovatelnou jedinečnost. Rukopis tedy není něco vytrženého z kontextu bytí člověka. Stává se lidským výrazovým artefaktem, jehož prostřednictvím se i po staletích můžeme přiblížit vnitřnímu světu lidí, kteří v něm zanechali otisk své osobnosti. V psychologii písma jde o rozvíjení vnímavosti a citlivosti k rukopisnému výrazu a schopnosti porozumět jeho obsahům, kterou jsme různou měrou vybaveni všichni.

2.1.2 Grafologicko-zkušenostní cvičení na vnímání neverbálního výrazu Otestujme si citlivost k neverbálnímu výrazu na následujících jednoduchých cvičeních.

Cvičení Posaďte se: 1. jako ve škole s pravítkem v zádech, ruce za zády, kolena do pravého úhlu; 2. po chvíli se na židli bezvládně sesuňte nebo si „pololehněte“; 3. a nakonec si sedněte uvolněně a pohodlně. V každé variantě chvíli setrvejte a všímejte si, jak se cítíte. Potom zkuste své pocity přiřadit ke grafickým znázorněním:

obrazec A

obrazec B

obrazec C

Který obrazec je výrazem napětí? Který vypovídá o uvolnění a který o rozvolnění?

————————————————— 29 ———


„A vy té grafologii opravdu věříte?“

Řešení: Je jistě snadné – v prvním případě jste zřejmě pociťovali napětí a přiřadili je k obrazci B. Druhá varianta vyjadřuje ochablou rozvolněnost čili obrazec C. Uvolněnost představuje obrazec A.

Cvičení Mějme grafický výraz pisatele X a pisatele Y.

pisatel X

pisatel Y

Otázka: Který pisatel se kontroluje, a který své emoce ovládá méně? Řešení: Obrazec pisatele X má monotónní, jednotvárný výraz. Vznikl tedy tím, že pisatel psací pohyb řídil, ovládal a přesně usměrňoval. Vypovídá o schopnosti sebekontroly. Obrazec pisatele Y je rozkolísaný, pohyb různě vybíhá, je méně řízený. Vyjadřuje převažující vliv emocí nad sebevládou. Doplňující otázka: Kdybychom měli graficky zachytit vojenský pochod, vyjádřil by jej přesněji grafický projev X nebo Y? Řešení: Odpověď X je jistě zřejmá.

Cvičení Různé výrazové projevy spojujeme s různými emocemi a psychickými obsahy. Například dynamičnost propojíme s energií a aktivitou, kdežto ochablost s nedostatkem síly a útlumem. Přiřaďte následující čtyři charakteristiky: 1. skleslý, 2. zlostný, 3. radostný a 4. bojácný ke grafickým znázorněním:

obrazec A

obrazec B

Řešení: 1B, 2C, 3A, 4D.

——— 30 —————————————————

obrazec C

obrazec D

Názorným příkladem, jak se opakovaný způsob prožívání, myšlení a reagování vepíše do dlouhodobého výrazu osobnosti, jsou komunikační typy Virginie Satirové (1916–1988). Satirová (2005), představitelka americké humanistické psychologie a rodinné terapie, popsala čtyři stresové neboli sebezáchovné komunikační pozice. Představují čtyři základní způsoby, jak osobnost reaguje na pocit ohrožení. „Usmiřování, obviňování, rušení a superracionalita jsou pokusy naložit se sebou, s ostatními a s kontextem tak, abychom přežili.“ (Tamtéž, s. 67) Jde o obranné mechanismy, kdy osobnost opakovaně prožívá a reaguje podle stejných vštípených vzorců. Usmiřující pozice pak vede k potlačování sebe sama, obviňující ke znevažování druhého člověka, superracionální (komputer) klade důraz především na kontext (sociokulturní normy a pravidla) a nerespektuje sebe ani ostatní a rušení představuje únik z reality hyperaktivitou nebo pasivitou. Dvojice usmiřovač–vinič a komputer–rušič jsou protikladné, a zároveň se navzájem doplňují. Čtyři stresové pozice souvisí s nízkou sebeúctou a představují cestu, jak osobnost v interakci s okolím usiluje o získání sebehodnoty (vlastní ceny). Satirová tyto čtyři pozice považuje za nezdravé způsoby komunikování, neboť mohou vést k psychosomatickým onemocněním. Pátý způsob, který jako jediný směřuje k tělesnému a duševnímu zdraví, nazývá kongruentní komunikací. Každá z pěti podob komunikování (usmiřovač, vinič, komputer, rušič a kongruence) se projevuje charakteristickým neverbálním výrazem, který se odráží také v písmu. Přibližme si jednotlivé typy komunikování úvodním mottem, popisem převažujících způsobů, jakými se daný typ vyrovnává s nízkou sebeúctou, spolu s jeho neverbálním výrazem řeči těla a projevy v písmu.

Usmiřovač

„Nejsem důležitá.“ „Na mně nezáleží, hlavně aby ty jsi měla.“ „Když ty budeš šťastný, já budu také šťastná.“

Sebehodnotu se usmiřovač snaží získat především tím, že se stará a pečuje o druhé, bývá obětavý a vždy ochotný vyhovět, mnohdy na úkor sebe sama. Většinou se podřizuje požadavkům a očekáváním druhých lidí, jako by spíše žil jejich životem než životem svým. Usiluje, aby ho za jeho sebeobětování a lásku ocenili. Řídí se nevědomými vštípenými nároky na sebe ve smyslu: „Nikomu nesmím dělat starosti. Měl/a bych každému vždy ochotně pomoci. Nesmím nikoho rozzlobit. Nesmím být na obtíž. Všechno je moje vina. Musím dokázat, aby druhý byl se mnou spokojený.“ Mívá neuvědomovaný strach z opuštění, z odmítnutí, ze samoty, ze samostatnosti, ze svobody. Usmiřující pozice bývá v dětství posilována vztahy rodičů k dítěti typu: „Neruš! Neotravuj! Pořád něco chceš, nebuď sobec!“ apod. Řeč těla – neverbální výraz: ponížená pozice, výraz schoulenosti, shrbenosti, ochromenosti, sevřenosti, „přiškrcenosti“, stlačenost a staženost dovnitř, málo energie, utlumenost, neživost, nevýrazný nerezonující hlas.

————————————————— 31 ———


2.1.3 Stresové komunikační pozice podle Virginie Satirové

Projevy v písmu: neživotnost, ochablost, vyhaslost, nedynamičnost, nepružnost, stěsnanost a stísněnost atd.; převaha fixace IVb (celostní znak fixace – viz oddíl 3.5).

Vinič

„Všechno je to tvoje vina!“ „Jak bychom si krásně žili, kdybys to konečně dělal/a tak, jak říkám!“ „Podívej se na sebe, to ty pořád vyvoláváš konflikty!“

Sebehodnotu se vinič snaží získat demonstrací síly a nadřazenosti, má výrazný sklon druhé lidi ponižovat, obviňovat, kritizovat a znevažovat. Pocit, že něco znamená, že má hodnotu, je odvislý od respektu a podřízení se druhých lidí. Řídí se nevědomými nároky na sebe ve smyslu: „Vždy musím být silný. Musím dokázat, aby mě druzí respektovali. Chyby mají druzí, já ne!“. Mívá neuvědomovaný strach ze slabosti, ze selhání, ze zranitelnosti a dotknutelnosti, z neúspěchu, z osamělosti a opuštěnosti. Obviňující pozice bývá v dětství posilována vztahy rodičů k dítěti typu: „Ty to zvládneš, ostatní jsou neschopní! Nebuď zbabělý slaboch!“ apod. Řeč těla – neverbální výraz: dominantní pozice, výraz nadřazenosti a demonstrace síly, napjatost v celém těle. Projevy v písmu: dynamičnost, energičnost, razance, zvýšené napětí až přepětí, expanze, zvětšený rozmach atd.; fixace V v kombinaci s fixací IVa.

Komputer (superracionalita)

„Řešme to bez emocí.“ „Držme se daných postupů.“ „Krajíc chleba se správně maže máslem tak, že…“ „Hrnečky na polici musí být seřazeny tak, že…“

Sebehodnotu se komputer snaží získat dokonalou seberegulací a kontrolou života. Precizně naplňuje dané řády, normy a pravidla, usiluje dělat vše „správně“ podle „objektivní a všeobecně platné pravdy“, chce získat racionálně-objektivní postoj dokonalého nezúčastněného pozorovatele. Řídí se vštípenými nároky na sebe ve smyslu: „Musím být rozumný/á. Musím se dokonale ovládat. Vše musím vykonávat precizně, správně a perfektně. Nikdy nesmím udělat chybu.“ Mívá nevědomý strach ze selhání, ze zranitelnosti, z nepředvídatelnosti, ze ztráty sebekontroly a zaplavenosti emocemi, z nedokonalosti, bojí se udělat chybu, neboť stačí drobný nedostatek, a celá záležitost je v jeho očích znehodnocena. Superracionální pozice bývá v dětství posilována vztahy rodičů k dítěti typu: „Budeme spolu mluvit, až se uklidníš a budeš normální. Nechovej se hloupě, jsi chytrý na to, abys dělal chyby.“ apod. Řeč těla – neverbální výraz: rigidní pozice, výraz ztuženosti, neživosti, tělo jako nehybný monolit s minimem gestikulace a mimiky, monotónní hlas. Projevy v písmu: jednotvárnost, monotónnost, strnulost, ztuhlost, nepružnost, spoutanost, neměnnost atd.; převaha fixace IVa.

——— 32 —————————————————

„Hlavu vzhůru, problémy neexistují…“ „Co řešíš, vždyť slunce krásně svítí…“

Sebehodnotu rušič získává nespoutaností, nevázaností, únikem od reality do vnějších akcí (aktivní až hyperaktivní rušič) nebo do vnitřního světa (pasivní, duševně nepřítomný rušič). Řídí se neuvědomovanými nároky na sebe ve smyslu: „Nikdy se nikde nevážu, nesmím se nechat omezovat, musím proti všemu bojovat, revolta pro revoltu…“ (aktivní rušič) a „Ničemu neodporuji, nic nechci, na ničem nezávisím…“ (pasivní rušič). Mívá nevědomý strach ze závazků, z nesvobody, z omezování. Rušivá pozice může být v dětství posilovaná, má-li dítě pocit, že se o ně nikdo nezajímá, že si ho rodiče příliš nevšímají (a tak ruší, aby jej zaznamenali a jeho existenci tak potvrdili, anebo se ztratí ve světě svých fantazií), přijde si nepatřičné, pro okolí nepochopitelné či podivné, popř. jsou jeho problémy přehlížené či bagatelizované: „Neber se tak vážně. Raduj se a užívej si. Na ničem nezáleží.“ apod. Řeč těla – neverbální výraz: aktivní rušič: hyperaktivní pozice, výrazná a proměnlivá mimika a gestikulace, těkavost a rozpohybovanost, nevypočitatelnost; pasivní rušič: „vyvanutá“ pozice, výraz duševní nepřítomnosti a ztracenosti ve vlastních fantaziích. Projevy v písmu: aktivní rušič: pohyblivost, rozkolísanost, proměnlivost, vybíhavost, náhlé zlomy, chaotičnost, prudkost, rozházenost atd.; fixace V; pasivní rušič: ochablá rozvolněnost, nepevnost, nedynamičnost, malátnost, těkavost, beztvarost, ochromenost, utlumenost atd.; fixace I v kombinaci s fixací IVb.

Kongruence Sklon ke kongruentní komunikaci představuje zdravý způsob interakce s okolím. Osobnost vládne přirozenou sebedůvěrou, uvědomuje si vlastní potřeby a prožitky, je schopná empaticky porozumět druhému člověku, naladit se na atmosféru dané situace a adekvátně reagovat. Kongruentní člověk v sobě zdravým způsobem spojuje čtyři sebezáchovné pozice. Například se omluví za svou chybu, nikoli však za svou existenci, jako usmiřovač. Vytkne-li druhému chybu, kritika se týká pouze daného činu, nikoli hodnoty druhého člověka, kterého neznevažuje jako vinič. Poskytuje-li návody, pokyny či přednáší určitá fakta, nechová se neosobně jako komputer, nýbrž reflektuje, komu své informace sděluje, projevuje se přirozeně a flexibilně se přizpůsobuje. Pokud změní téma hovoru, nejde o nevědomý únik z reality jako u rušiče, nýbrž o skutečnou potřebu mluvit o něčem jiném. Řeč těla – neverbální výraz: přirozený, uvolněný, autentický, spontánní projev, vyvážená pohyblivost, pružnost, živost, energičnost. Projevy v písmu: vyváženost, pružnost, rytmičnost, přirozená individuálnost, harmoničnost, bez jednostranných výrazových extrémů atd.; fixace III, II (v příměsi většinou fixace IVa, IVb).

————————————————— 33 ———


Rušič

2.2 Symbolický přístup k písmu V grafologické práci vycházíme ze symbolického pojetí rukopisu podle Maxe Pulvera (1889– 1952). Pulver zdůrazňuje, že ačkoli písmo klademe na vodorovnou plochu, přesto je prožíváme jako trojrozměrný prostorový útvar – písmo má svou výšku, šířku a hloubku (tlaková energie). Prostorové vnímání písma vyplývá přímo z naší bezprostřední zkušenosti. „Tento prostor si neseme v sobě.“ (Pulver, 1994, s. 21)

2.2.1 Symbolika psací plochy Na psací plochu Pulver (1994) promítá obecnou symboliku prostoru. Psací plocha symbolizuje životní prostor, v němž se pisatel pohybuje (viz obrázek 2).

symbolika horní oblasti

symbolika levé strany

symbolika pravé práh vědomí strany

symbolika dolní oblasti

Obr. 2 Symbolika psací plochy

Vertikální symbolika Skutečná nebo pomyslná linka (tzv. práh vědomí) rozděluje prostor na oblast nahoře a dole. Horní oblast symbolizuje den, světlo, výšiny, vědomí, sféru duchovní, duševní, intelektuál ní atd. Dolní oblast symbolizuje noc, tmu, hlubiny, nevědomí, sféru tělesnou, smyslovou, hmotnou atd.

——— 34 —————————————————

Pulver (1994) píše o prožívané symbolice levé a pravé strany. Bod, v němž se při psaní právě nachází špička pera, symbolizuje „Já“. Pohyb „Já“ představuje individuální cestu v prostoru a čase – vycházíme z minulosti a zároveň směřujeme k budoucnosti, v níž jsou cíle našich aktivit, snažení a očekávání. Hrot pera („Já“) se symbolicky nachází v přítomnosti. Pohyb zleva doprava pak symbolizuje směr z minulosti do budoucnosti, od Já k druhým lidem, z našeho vnitřního světa do světa vnějšího. Levá strana tedy symbolizuje minulost, vnitřní svět, introverzi, matku, původ, počátek, fyzickou závislost, pasivitu. Pravá strana symbolizuje budoucnost, vnější svět, extraverzi, otce, naplnění, dovršení, duchovní svobodu, aktivitu.

2.2.2 Symbolika zónového prostoru Obecnou symboliku prostoru promítá Pulver (1994) také do prostoru zónového, který symbolizuje pisatelovu osobnost. Písmo lze rozdělit do tří zón: na střední, horní a dolní (viz obrázek 3).

} Horní zóna } Střední zóna } Dolní zóna Obr. 3 Symbolika zónového prostoru

Horní zóna (pásmo duchovní, intelektuální) symbolizuje: oblast mysli a ducha, vše myšlenkové, mentální, duchovní, spirituální, abstraktní, filozofování, fantazie, imaginace, denní snění, ideály, iluze, aspirace, ambice; nadosobní vědomí. Střední zóna (pásmo duševní, psychické) symbolizuje: každodenní praktickou realitu, sociální vztahy, přizpůsobivost běžné skutečnosti, osobní oblast „Já“; každodenní vědomí. Dolní zóna (pásmo tělesné, pudové) symbolizuje: vše hmotné, materiální, pudové, instinktivní, fyzické, smyslové, sexuální, erotické; podvědomí, nevědomí. Zdůrazněné zóny v písmu vypovídají o zvýrazněných potřebách, zájmech a tužbách pisatele. Ze symboliky příslušných zón pak můžeme usuzovat na jejich obsah.

Příklad V rukopisech Hugo Haase (ukázka 4) je mj. zdůrazněná i střední zóna se svou významovou symbolikou. V celkovém kontextu písma tak dokresluje např. Haasovu zvýrazněnou potřebu společenských kontaktů, zaměřenost na společenské vztahy, akcent na prosazení se a sebeuplatnění v každodenní realitě apod.

————————————————— 35 ———


Horizontální symbolika

Metoda celostního přístupu psychologie písma navazuje na systém celostních znaků grafologů Wilhelma Helmuta Müllera (1899–1966) a Alice Enskatové (1897–1978). Autoři vycházejí z poznatků L. Klagese, R. Pophala, M. Pulvera, R. Heisse9 a dalších a dále je rozvíjejí. Stanovují systém celostních znaků, které vyvozují přímo z psacího procesu. „Psaní je zautomatizovaný volní pohyb vytvářející formy […] v prostoru a čase.“ (Müller, Enskat, 1973, s. 106) Když píšeme, pohybujeme psacím nástrojem, tvarujeme písmena, slova, věty a rozmísťujeme je po psací ploše. Prolnutím pohybu, formy, prostoru a času pak vzniká jedinečný výrazový projev každého rukopisu. Müller a Enskatová (1973) vypracovali metodu vyvozování významů znaků, jejíž základní princip spočívá v tom, že při výkladu významů vycházejí přímo ze základních kategorií písma, za něž pokládají pohyb a formu s jejich vztahy v prostoru a čase. Charakteristiky psacího pohybu, formy a písmového prostoru pak vypovídají o charakteristikách pisatelovy osobnosti a jeho vztahu k životnímu prostoru. Interpretace jsou tedy vyvozovány přímo z procesu psaní, nikoli z psychologických nebo filozofických modelů či předchozí aplikace určitých kritérií na rukopis.10 Celostní znaky představují univerzální, nejobecnější kategorie, které se nacházejí v každém rukopisu. Tvoří „obecnou strukturu písma“ (Müller, Enskat, 1973), která má u každého pisatele individuální charakter s jedinečnými rysy. Jsou „místem“, z něhož lze nahlédnout „velké souvislosti“ v rukopisném celku a hlubší vztahové provázanosti. Umožňují uchopit celkový neverbální výraz písma a psychologicky vyložit charakteristiky osobnosti pisatele a porozumět jeho vnitřnímu světu. Napomáhají také rozvíjet celostní grafologicko-psychologické myšlení a vytvářet ve vědomí syntézu. V následujícím textu podrobněji probereme jednotlivé celostní písmové znaky.

9

10

Např. Rudolf Pophal (1893–1966) mj. rozpracoval koncepci různých stupňů pohybového napětí a uvolnění, která se stala podkladem pro celostní znak fixace; Max Pulver (1889–1952) rozvinul symboliku psacího a zónového prostoru; Robert Heiss (1903–1974) vypracoval výklad pohybu, formy a prostoru jako nejdůležitějších kategorií popisu písma; Ludwig Klages (1872–1856) vybudoval stěžejní teorii výrazového pohybu jako symbolického úkonu ad. Někteří grafologové hledali „ústřední znak“ písma, z něhož pak odvíjeli další interpretace. Např. Jules Crépieux-Jamin (1858–1940) stanovoval „typy písma“, Ludwig Klages „tvarové úrovně písma“, Robert Saudek (1880–1935) „třídy úrovně“ apod.

————————————————— 37 ———

Celostní znaky psychologie písma

3. Celostní znaky psychologie písma

3.1 Písmový obraz

„Pisatel psaním tvoří svůj portrét.“ Max Pulver

Rukopis si můžeme představit jako obraz. Obraz abstraktní, vykreslený jednoduchým výtvarným prostředkem – linií, čárou. Když píšeme, stáváme se malíři originálních portrétů svých osobností. Grafologický rozbor začínáme uchopením výrazu písmového obrazu. Müller a Enskatová (1973) o písmovém obrazu explicitně nehovoří, za východisko rozboru považují poměr pohybu a formy v písmu, po němž následují další celostní znaky. S písmovým obrazem pracuje Vilém Schönfeld (1996), který vychází ze zkoumání grafoložky Rody Wieserové. Jeřábek (2003) pak metodicky navazuje na systém celostních znaků podle Müllera a Enskatové (1973) a připojuje ještě celkový písmový obraz (Schönfeld, 1948, 1996).

3.1.1 Popis výrazu písmového obrazu Výraz písmového obrazu zachytíme globálním pohledem na celý rukopis. Nečteme text, písmo vnímáme jako celek a co nejpřesněji zachycujeme neverbální stránku rukopisu. Všímáme si například, má-li písmový obraz výraz uspořádanosti či neuspořádanosti, je-li monotónní, proměnlivý, rozkolísaný atd. Pro názornější představu si na konkrétních ukázkách ukažme příklady popisu písmového obrazu: a) Uspořádanost – neuspořádanost písma na ploše: Uspořádaný písmový obraz nalezneme např. v rukopisu G. Mendela (ukázka 21), J. Floriana (ukázka 18), H. Haase (ukázka 4), B. Smetany (ukázka 9). Spíše neuspořádaný písmový obraz je v rukopisu A. Dvořáka (ukázka 8), v dopisech z mladších let Th. Němcové (ukázka 16), zatímco dopisy z dospělosti jsou spíše uspořádané (ukázka 17). Z ukázek je patrné, že výraz uspořádanosti či neuspořádanosti písmového obrazu má u kaž dého pisatele odlišný „odstín“. Jiná je uspořádanost v písmu G. Mendela a jiná u H. Haase; rovněž neuspořádanost v rukopisu A. Dvořáka se liší od Th. Němcové. Charakteristický výraz tak odráží pisatelův jedinečný způsob, jakým se pohybuje v prostoru psací plochy. Například uspořádanost písma J. Floriana má výraz pevného, řízeného řádu a zformovaného systému, zatímco rukopis H. Haase vykazuje řád živější, s pružnější dynamikou apod. b) Monotónnost – proměnlivost písmového obrazu: Monotónní písmový obraz se nachází u J. Floriana (ukázka 18) či G. Mendela (ukázky 20, 21); proměnlivost se objevuje v písmu A. Dvořáka (ukázky 6, 8) nebo A. Muchy (ukázka 23). I zde je zřejmé, že například proměnlivost v písmu A. Dvořáka má jiný charakter než u A. Muchy. Podobně je tomu i v dalších příkladech.

——— 38 —————————————————

d) Dynamičnost – utlumenost písmového obrazu: Dynamický písmový obraz: H. Haas (ukázka 4), A. Dvořák (ukázky 6, 8). Utlumený písmový obraz: H. Haas (ukázka 5), A. Dvořák (ukázka 7). e) Řídkost – hustota písmového obrazu: Řídký písmový obraz: P. Bezruč (ukázka 24). Hustší písmový obraz: A. Dvořák (ukázka 8). f ) Spontánnost – řízenost (spoutanost) písmového obrazu: Spíše spontánnější písmový projev: A. Mucha (ukázka 23), A. Dvořák (ukázka 8). Kontrolovanější písmový projev: J. Florian (ukázky 18, 19), J. Němec (ukázky 14, 15), G. Mendel (ukázky 20, 21), P. Bezruč (ukázky 24, 25). g) … atd. Uvedené charakteristiky (a–f ) nejsou samozřejmě vyčerpávající a slouží jen jako názorné příklady, jak je možno popisovat výraz písmového obrazu. Ke každému rukopisu je pak třeba přistupovat individuálně a celkový výraz zachytit v jeho jedinečnosti co nejodstíněněji. Na tomto místě je také důležité připomenout, že pojmy, jimiž popisujeme výraz písma, jsou hodnotově neutrální, tj. nenesou posuzovací kvalitu ve smyslu dobrý – špatný, lepší – horší apod. Pojmenujeme-li tedy výraz rukopisu jako monotónní či rozkolísaný, pružný nebo strnulý, uspořádaný či neuspořádaný, nejde o hodnocení, ale o uchopení výrazových charakteristik daného písma.

3.1.2 Výklad významů písmového obrazu Významy, o nichž vypovídá písmový obraz, lze odvíjet z Pulverovy symboliky psací plochy. Ze symbolického hlediska představuje rukopis (psaný text) osobnost pisatele a stránka, na kterou píše, svět, v němž se pohybuje. „Napsané písmo symbolizuje pisatele, psací plocha jeho životní prostor a poměr obou (pisatelovo) pojetí světa“ (Müller, Enskat, 1973, s. 114). Písmový obraz vypovídá o pisatelových charakteristických tendencích v přizpůsobování se okolním podmínkám, o jeho vztazích k životnímu prostoru, k druhým lidem i sama k sobě, o individuálním způsobu aktivity a vyrovnávání se s životními situacemi atd. Velmi zjednodušeně by se dalo říci – jak se pisatel pohybuje na ploše papíru, tak se pohybuje v životě a vztahuje se k okolí i sám k sobě.

————————————————— 39 ———

Celostní znaky psychologie písma

c) Uvolněnost – napjatost písmového obrazu: Uvolněnost ve výrazu písmového obrazu je například u A. Muchy (ukázka 23) či K. H. Máchy (ukázka 1). Napjatost a zpevněnost nalezneme u G. Mendela (ukázky 20, 21) nebo Th. Němcové (ukázka 17).

3.2 Poměr pohybu a formy Úvodem zkusme jednoduché cvičení.

Cvičení V kterém obrazci je vyjádřen spíš pohyb a kde forma?

obrazec A

obrazec B

obrazec C

obrazec D

Řešení: Obrazce A a D vznikly usměrněním psacího pohybu do určitého tvaru, je zde tedy zdůrazněná forma. V obrazcích B a C převažuje pohyb, neboť není ve svém průběhu příliš ovládán a tvarován – v B je rozvolněný, v C rozkolísaný a různě vybíhavý.

3.2.1 Popis výrazu poměru pohybu a formy V písmu zjišťujeme, je-li pro pisatelův rukopis charakteristická spíše pohyblivost nebo zformovanost – tedy převažuje-li v písmu pohyb či forma nebo je-li pohyb s formou vyjádřený „stejnou“ měrou v relativní rovnováze a další poměry. Zároveň registrujeme výrazové odstíny vyjádřeného vzájemného poměru.

Příklad Převaha formy: J. Florian (ukázky 18, 19), G. Mendel (ukázky 20, 21), Th. Němcová (ukázka 17), J. Vrchlický (ukázka 26). Převaha pohybu: A. Dvořák (ukázky 6, 8). Převaha formy s příměsí pohybovosti: B. Smetana (ukázky 9, 10), H. Haas (ukázka 4), J. Vrchlický (ukázka 27). Pohybovější s vyjádřenou formou: K. H. Mácha (ukázka 1), J. Vrchlický (ukázka 28), A. Mucha (ukázka 23).

3.2.2 Výklad významů poměru pohybu a formy Poměr pohybu a formy v písmu vymezuje základní charakterologickou dimenzi mezi přírodním a kulturně-společenským v povaze člověka (Müller, Enskat, 1973). Vypovídá, je-li pisatelovo prožívání, myšlení a chování ovlivňováno převážně pudově-afektivní, instinktivní, nevědomou

——— 40 —————————————————

PSYCHOLOGIE PÍSMA HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP V POZNÁVÁNÍ OSOBNOSTI Z RUKOPISU. Helena Baková

Recommend Documents