Psychologické profilování pachatele

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Hana Hroníková

Psychologické profilování pachatele Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. Katedra: trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 21.4. 2011

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených a že tato diplomová práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

Diplomová práce vychází z právního stavu ke dni 21.4. 2011.

V Praze dne 26.4. 2011

Podpis diplomantky …………………...

Adresa: Střímelická 2502/20 14100

Praha 4

Poděkování Děkuji Doc. PhDr. Ludmile Čírtkové, CSc., vedoucí mé diplomové práce, za cenné rady a připomínky.

Děkuji Aleně Hroníkové, Jiřímu Hroníkovi a Petře Hroníkové za podporu během celého studia a svému synovi Jiříkovi, že mi čtyři roky pomáhal studovat a měl se mnou trpělivost.

Obsah Úvod ......................................................................................................... 1 1. Psychologické profilování v kontextu historie a teorie ................. 3 1.1. Historie .................................................................................. 3 1.2. Teoretické otázky psychologického profilování .................... 9 1.2.1 Psychologické profilování jako rozbor chování ........... 9 1.2.2 Psychologické profilování jako rozbor řečového chování – Forenzní psycholingvistika ........................ 18 2. Vytváření psychologického profilu ............................................. 2.1. Základní kroky při vytváření profilu ................................... 2.2. Obsah psychologického profilu ........................................... 2.3. FBI – model ......................................................................... 2.4. Psychologické profilování u vztahových a nevztahových deliktů ........................................................ 2.5. Limity psychologického profilu .......................................... 2.6. Profilovač ............................................................................. 2.7. ViCLAS ...............................................................................

21 21 27 28

3. Psychologické profilování v praktické aplikaci ........................... 3.1. Případ Jiřího Straky ............................................................. 3.2. Série znásilnění v Pardubicích ............................................. 3.3. Případ neobvyklé sebevraždy ..............................................

40 40 46 53

33 36 37 39

Závěr ....................................................................................................... 57 Použitá literatura .................................................................................... Seznam příloh ......................................................................................... Abstrakt ................................................................................................. Abstract ................................................................................................. Key words – klíčová slova .....................................................................

59 63 64 65 67

Úvod Když se řekne psychologické profilování, řada lidí si vybaví filmy jako Mlčení jehňátek či Sběratel kostí nebo seriály Případ pro Sam a Mentalista. V hlavních hrdinech vidí skvělé odborníky, kteří dokáží vypracovat z několika málo nejasných indicií takový obraz duševního života pachatele, že vyšetřovatelům už stačí jen jít a pachatele zatknout. Takové příběhy ale vytvářejí o psychologickém profilování falešný mýtus a vedou k tomu, že je považováno za kouzelnou hůlku v rukou psychologa, který rozlouskne nevyřešitelný případ. Nicméně na psychologické profilování musíme nahlížet realisticky – může usnadnit kriminalistům vyšetřování, ale je jen jedním z nástrojů, které při své práci použijí. Cílem mé diplomové práce je zjistit, do jaké míry psychologické profilování může pomoci při dopadení pachatele, na kolik je profilování přesné, jak se vlastně profil utváří, jaké předpoklady jsou nutné k tomu, aby odborník mohl zodpovědně profil vytvářet. Na tyto otázky, jež mě vedly k výběru tohoto tématu, budu ve své práci postupně hledat odpovědi a doufám, že přinesou pádné argumenty pro ty, kdo by byli vůči psychologickému profilování jednostranně skeptičtí a negativní. Psychologické profilování je specifickým nástrojem v boji s trestnou činností a jeho postavení při vyšetřování trestné činnosti a jeho význam se budu v práci snažit odhalit. Na skutečných případech, jež jsou obsahem třetí kapitoly, se budu snažit zjistit, jak je psychologické profilování efektivní v praxi - při vyšetřování závažných trestných činů. Domnívám se, že spolupráce mezi více obory při vyšetřování trestných činů, by měla být samozřejmou věcí, protože pohled odborníka na jinou oblast může pomoci získat na případ odlišný pohled, najít něco, co vyšetřovatel přehlédne, jakýkoli detail, který se ve svém důsledku promění v rozhodující poznatek, jenž povede k vypátrání pachatele. Ve své práci používám srovnávací metodu, metody analýzy a syntézy. Svou práci zahájím historií psychologického profilování, která se vytvářela především na pozadí kriminálních případů, a to nejen ve světě, ale i u nás.

1

V rámci této první kapitoly bude druhá část připadat na teoretické zázemí psychologického profilování. V další kapitole se zaměřím na otázku vzniku samotného profilu; klíčové místo zde patří postupu při zpracování profilu. Uvedu limity, které jsou pro psychologické profilování mezní, a poznáme, že intuice a zkušenost vyšetřovatele je pro hodnocení profilu nezbytná a že není možné jen slepě ve vypracovaný profil věřit, ale že uměním je profil správně použít a využít. Do obsahu této praktičtější části zahrnu i požadavky, které by měl odborník splňovat, aby mohl vytvářet psychologický profil. Třetí kapitola na konkrétních vybraných případech, jež se staly a byly profilovány, odhalí, nakolik bylo profilování přesné, případně z jakého důvodu nebylo úspěšné. Jako případy z naší země jsem si vybrala vraha žen Jiřího Straku, případy znásilnění z Pardubic a podivnou, leč uskutečnitelnou sebevraždu mladého muže.

2

1. Psychologické profilování v kontextu historie a teorie 1.1 Historie Počátky psychologického profilování můžeme sledovat již od konce 19. století, kdy v londýnském East Endu bylo v roce 1888 zavražděno krátce po sobě pět prostitutek. Dalo by se říci, že tento případ odstartoval směr kriminalistického bádání, zaměřeného na analýzu oběti a místa činu. Tehdy byl

k vyšetřování

přizván

chirurg

Thomas

Bond,

který

na

základě

provedených pitev obětí vydedukoval, že s každou další obětí se stupňuje brutalita pachatele, vraždy mají sexuální motiv podtržený silnou nenávistí k ženám či prostitutkám. Podle jeho názoru byl vrahem pěti žen stejný člověk, fyzicky zdatný, chladný. Usuzoval, že pachatel je tichý, středního věku, úhledně oblečený, pravděpodobně nosí plášť, aby zakryl stopy po krvi. Žije samotářsky. Též se domníval, že vrah disponuje znalostmi anatomie, dokonce by mohl mít chirurgické zkušenosti. Navzdory podrobnostem uvedeným v lékařově zprávě nebyl vrah nikdy dopaden. 1 Ve Francii se na konci 19. století, v devadesátých letech, událo několik brutálních vražd dětí a mladistvých – pachatel jim podřezával hrdla a následně je vykuchal a přitom je znásilnil či sexuálně zneužil. Oběťmi byli pastýři, kteří hlídali stáda na poli. Na pohlaví oběti pachateli nezáleželo. Dijonský žalobce porovnal všechny hlášené případy, kontroloval důkazy a srovnával zranění, která oběti utrpěly. Vyhledával v archivech případy, jež by se těmto podobaly.

Vůbec

poprvé

zde

byly

vedeny

systematické

tabulky,

zaznamenávající fakta o případech, důkazy od obětí a portréty podezřelých. Systematické

srovnání

všech

informací

vedlo

nakonec

k identifikaci

předpokládaného vraha, pobudy Josepha Vachera, který se stal známým pod přezdívkou: „vrah pastýřů“. Vacher byl uvězněn a během trestního řízení byl i zkoumán odborníky, kteří se snažili zjistit jeho duševní stav a vyjádřit se k

1

Matoušková, I. Vývoj psychologického profilování. Security magazín, 2007, č.3, str. 63

3

odpovědnosti pachatele za zločiny. Vacher byl nakonec odsouzen k trestu smrti a v roce 1898 popraven. 2 Za 2. světové války vytvořil psychologický profil psychiatr W. Langer na objednávku oddělení strategických služeb. Týkal se Adolfa Hitlera. Langer popsal Hitlerovu osobnost, diagnostikoval jeho kondici a odhadl, jak Hitler zareaguje na porážku Německa. 3 Při své práci využil Hitlerovy projevy, jeho životopis, knihu Mein Kampf a zpovídal lidi, kteří Hitlera znali. Podle profilu byl Hitler pedantský, konvenční, stydlivý; sám sebe vnímal jako vzor. Trpěl manickými stavy. Po fyzické stránce se jevil jako zdravý, ale chátral mentálně. Langer neshledal, že by bylo pravděpodobné, že by se Hitler pokusil zachránit útěkem do neutrální země. 4 Věhlas psychologickému profilu zločince přinesl Američan James A. Brussel, psychiatr a kriminolog. Psychologický profil jím vypracovaný, profil tzv. šíleného pumového atentátníka, upoutává především svou přesností. V letech 1940-1956 byl postrachem New Yorku člověk, který vyráběl a umísťoval na různá místa bomby. První bomba jím zhotovená nevybuchla a poskytla policii určité vodítko k vyšetřování – byl na ní totiž zanechán vzkaz od pachatele. Podle dopisu se mělo jednat o někoho, kdo má spor s jistou firmou Con Edison, která zásobovala New York elektřinou. V době, kdy Spojené státy vstoupily do 2. světové války, odmlčel se tento pachatel, podle svých slov, z vlasteneckých důvodů. Znovu udeřil v roce 1950, do roku 1956 nastražil ještě 24 bomb. Protože práce pumového atentátníka se zlepšuje a zraněných přibývá, k vyšetřování je přizván i psychiatr James A. Brussel. Ten je přesvědčen, že pachatelem je muž, společnost Con Edison mu údajně ublížila, očividně se domnívá, že právě kvůli této firmě onemocněl závažnou chorobou, patrně se jedná o srdeční onemocnění. Podle Brussela muž trpí paranoiou, přetrvává u něho zášť k celému světu. Jelikož se paranoia nikdy nemanifestuje před třicátým pátým rokem věku a zároveň pumový atentátník již asi šestnáct let vyráběl bomby, dovodil, že mu bude kolem padesáti let. Styl jeho dopisů ukazoval na dobré, 2

Bossard, A. Profiling serial killers. International criminal police review, 2000, č. 481, str. 25-26 Hofmanová, J. Psychologické profilování. Kriminalistický sborník, 2002, č.3, str. 34 4 Matoušková, I. Vývoj psychologického profilování. Security magazín, 2007, č.3, str. 63 3

4

ale ne univerzitní, vzdělání. Výrazy formálního jazyka, jež používal v dopisech, napovídaly, že jde o člověka narozeného v cizině nebo o člověka, který žil s rodiči, kteří pocházeli z ciziny. Zajímavá byla i hypotéza, proč má být atentátník slovanského původu – bomby jsou totiž častou zbraní používanou ve střední Evropě. Psychiatr policii navrhl, aby veškerá fakta i úvahy byly zveřejněny v tisku. Mělo to napomoci rychlejšímu odhalení zločince. Nakonec dodá, že při zatýkání bude pachatel oblečen v obleku s vestou, a ta vesta bude mít knoflíky. Na pachatele nakonec narazí ve starších dokumentech sama společnost Con Edison. Jednoho jejich zaměstnance v roce 1931 odhodil výbuch plynu a on upadl naznak na zem. Lékaři sice nenalezli žádná zjevná zranění, ale muž si neustále stěžoval na bolesti. Protože měl následně v práci hodně absencí, byl propuštěn. Od té doby psal bývalému zaměstnavateli stížnosti, kde používal stejné fráze, které byly obsaženy i v dopisech atentátníka. Tím člověkem byl jistý George Metesky, 54 let, Polák. Při zatýkání se skutečně oblékl do obleku s vestou s knoflíky. Nicméně sám Brussel přiznal, že jelikož se jednalo o bezvýznamný detail, zkusil jej odhadnout. Byl to pro tu dobu běžný typ obleku. Pokud by byl pachatel oděn jinak, každý by takovou maličkost přešel. Ale proto, že se Brussel nemýlil, profil tím získal věhlas, protože byl přesný až do detailu. 5 Brussel se podílel i na profilu pachatele, který mezi lety 1962 až 1964 spáchal sérii sexuálně motivovaných vražd v okolí Bostonu. Jelikož se o profil pokoušeli i další odborníci v rámci zvláštní profilovací komise, vzniklo několik odlišných názorů, a to nijak rozvoji psychologického profilu nepřispělo. Zvláštní komise totiž dospěla k závěru, že činy páchají dva odlišní pachatelé – usuzovali tak z toho, že jedna skupina obětí byly starší ženy, zatímco ve druhé skupině byly

ženy mladší. Komise měla též dojem, že

jednání pachatele je u těchto skupin značně odlišné. 6

Brussel byl přizván

k vyšetřování, a protože se profilovací komise shodla na odlišných závěrech,

5

Protivinský, M. Sestavování psychologického profilu neznámého pachatele (ze zkušeností policií západních zemí). Kriminalistický sborník, 1994, č.6, str. 268 -269 6 Siegel, J.A., Stukko,P. J., Knupfer, G.C. Encyclopedia of forensic science, Volume one. 1. vydání. Academic press, 2000, str. 468

5

poznatky Brussela byly brány s rezervou. Brussel byl tím, kdo v tomto případě učinil závěr, že pachatelem těchto vražd je jediný člověk, což se nakonec potvrdilo. Jediné, v čem se mýlil, byl rodinný stav pachatele, kdy se domníval, že útočník je svobodný. 7 Další spolupráce mezi americkou policií a psychiatry, později též s psychology, při typování možného pachatele u celé řady závažných násilných trestných činů se setkávala s většími či menšími úspěchy. Největším problémem se ukázal být odlišný jazyk. Termíny, jimiž popisují člověka psychiatři nebo psychologové, nemohou vést ke zjištění pachatele. K tomu jsou nezbytné informace o zevně pozorovatelných projevech povahových vlastností, o životním stylu. 8 Skupina psychiatrů a psychologů, kteří rozuměli vyšetřování trestných činů, se sešla na oddělení psychologických věd Národní akademie FBI v Quantico ve státě Virginia v USA. Oficiálně tu byla metoda psychologického profilování použita v roce 1971 při řešení případu vraždy. V průběhu desetiletí z této spolupráce vzniklo Národní středisko FBI pro analýzu násilného zločinu (NCAVC). Od roku 1980 jeho působnost zahrnuje celé území Spojených států, občas směřuje i do zahraničí. Od roku 1979 FBI systematicky vyšetřuje uvězněné vrahy a zpracovává jejich „portréty“ v rámci počítačového programu. 9 Když se přesuneme na evropský kontinent,

i tady najdeme počátky

psychologického profilování u konkrétních případů. Ve druhé polovině šedesátých let a na počátku let sedmdesátých děsil svými vražednými útoky Polsko „slezský vampír“ Zdzislaw Marchwicki. Znalci zhodnotili

dosud

shromážděné

materiály,

modus

operandi

a

podali

hypotetickou charakteristiku psychických a sociálně kriminálních rysů pachatele. Podle polských odborníků byl pachatel nesmělý, málomluvný, psychicky vyvážený, kterému ale ukřivdila žena, nebo on je o tom přesvědčen; při jednání s nejbližšími je brutální, ale jeho

7

pověst bude dobrá a

Bourgoin S. Bostonský škrtič. 1. vydání. Praha-Plzeň: BETA a AZ Tisk, 1994, str. 124 - 130 Vyhlídalová, P. K otázce psychologického profilování. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 69 9 Šulc, V. Mít vraha v hlavě. Policista, 2009, č. 7, str. 44 8

6

v zaměstnání nebude mít problémy. Po zatčení pachatele vyšlo najevo, že profil se opravdu nemýlil. 10 Když se podíváme na naše východní sousedy, profilování vznikalo samostatně a nezávisle na zemích jako USA, Velká Británie, Kanada. Možnost jakéhokoli

kontaktu

či

výměny

poznatků

a

zkušeností

neexistovala.

Profilování na Slovensku vyšlo z iniciativy dvou pracovníků bývalého Odboru všeobecné kriminality Správy VB Bratislava a jejich přátel – soudního lékaře, psychiatra a psychologa. První profil pachatele trestného činu vypracovali v roce 1986. Charakterizoval pachatele vraždy Imricha Fotyiho z Kamenice nad Hronom v okrese Nové Zámky. 11 Za nejúspěšnější profil na Slovensku se považuje profil vraha žen, jenž zabíjel v Bratislavě, Mnichově a Amsterodamu; později byl usvědčen Ondrej Riga. Při profilování se totiž podařilo velmi přesně odhadnout vlastnosti pachatele. Slovenští profilující netušili, že na případu pracují i odborníci z FBI. Slovenské výsledky profilování nebyly o nic horší než ty americké. Předností slovenského profilování se ukázalo být: větší smysl pro detail, konkrétní formulace jednotlivých vlastností, kde není možná jiná interpretace, pojímání profilu jako souboru všech znaků, nejen psychologických. 12 A jakým způsobem se s otázkou psychologického profilování vypořádali čeští odborníci? Přítomnost soudního lékaře na místě činu, který se kromě ohledání těla oběti věnuje i možným duševním pohnutkám pachatele, patří k objasňování českého zločinu od prvorepublikových dob profesora Edwarda Knoblocha.

Ve

své

knize

Lékařská

kriminalistika

se

zabýval

kromě

standardních úkonů jako jsou např. příčiny a určení doby smrti i pojmem „psychologie místa trestného činu“. V dalších svých dílech odhaloval, co kriminálnímu činu předcházelo, věnoval se psychickému stavu pachatele těsně před činem a po něm, sleduje, jakou roli mohla sehrát sama oběť. 13

10

Musil, J. Slezský vampír. Kriminalistický sborník, 1978, č.1, str. 35 - 43 Snopko, M., Labáth, P. Profilovanie páchatel’a – jedna z foriem efektivnej spolupráce PZ s mimorezortnými odborníkmi. Psychológia, psychiatria a sociológia v prevenci kriminality, 1995, str. 84 12 Snopko, M., Labáth, P. Profilovanie páchatel’a – jedna z foriem efektivnej spolupráce PZ s mimorezortnými odborníkmi. Psychológia, psychiatria a sociológia v prevenci kriminality, 1995, str. 85 13 Šulc, V. Mít vraha v hlavě. Policista, 2009, č.7, str. 44 11

7

Ve třicátých letech 20. století v knize Kriminální psychologie předpokládá Josef Šejnoha, že vyšetřovatel musí dobře znát materiální stránky trestného činu, jako je místo, čas, fyzické důkazy, ale také musí rozumět psychologické stránce pachatele, jako je motiv k trestnému činu. 14 Z politických důvodů se vývoj psychologického profilování zastavuje a až v roce

1964

se

objevuje

publikace

Základy

soudní

psychologie.

V osmdesátých letech se profilování věnuje pozornost jak v literatuře, tak ve výzkumu. Pozornost je věnována dílčím aspektům kriminálního chování pachatelů různých trestných činů. 15 Do roku 1989 se více dařilo neoficiální profilingové praxi, neboť novinky z USA nebyly v naší zemi vítané. Profilovalo se například v případě pětinásobného vraha Hojera či trojnásobného vraha Straky. V obou těchto případech se psychologický profil ukázal být po dopadení pachatele zdařilý, rozdíly nebyly dramatické, na druhou stranu některé závěry byly obecnějšího charakteru. To lze přičítat teprve počátečnímu vývoji profilování, protože Hojer vraždy páchal v letech 1978-1982, Strakův profil byl vytvořen v roce 1985. Poprvé u nás sestavil psychologický profil doktor René Grumlík, primář Psychiatrické léčebny v Opavě. Jednalo se o vraždu mladé ženy na sklonku roku 1979. Vyšetřovatel případu přinesl doktorovi všechen dostupný materiál o této vraždě a společně případ probírali ze všech stran. Lokalita, v níž byla vražda spáchána, vedla k vytypování možného bydliště pachatele. Surové až opovržlivé nakládání s tělem oběti mohlo znamenat pomstu. Podezření nakonec padlo na muže, který se v minulosti v místě vraždy obnažoval před ženami. Protože mu jedna z jeho obětí nevybíravým způsobem za jeho chování vynadala, chtěl se jí pomstít. Ve tmě si ji ale spletl a zabil ženu, která se jí podobala. 16 Počátkem devadesátých let dochází k teoretickým úvahám odborníků o použití psychologického profilování u nás, jež byly publikovány v odborných časopisech. Od té doby si kriminalisté často zvou ke spolupráci psychology či 14

Polišenská, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika [online]. 2008, č. 4. Dostupný z WWW: 15 Polišenská, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika [online]. 2008, č. 4. Dostupný z WWW: 16 Šulc, V. Mít vraha v hlavě. Policista, 2009, č.8, str. 44

8

psychiatry při řešení závažných případů. Psychologové například vypracovali profil atentátníka, který v letech 1999-2003 sabotoval železniční dopravu. Podezřelý muž při zatýkání spáchal sebevraždu. Úspěch slavil i profil muže, který vydíral velké potravinářské podniky. Nicméně seznam všech případů, ke kterým je přizván psycholog, aby vytvořil psychologický profil neznámého pachatele, není k dispozici. Pokud je psychologický profil v konkrétním případě tak přiléhavý a přínosný pro vyšetřování, že skutečně pomůže kriminalistům vypátrat pachatele, je to důvod, aby se spolupráce mezi policií a psychology rozvíjela. Mým názorem je, po prostudování materiálů, že v České republice se bude pomoc psychologů pro vypracování psychologického profilu užívat především v případech velmi závažných, které ohrožují větší množství lidí, ale že tato pomoc nebude vyžadována často.

1.2

Teoretické otázky psychologického profilování

1.2.1 Psychologické profilování jako rozbor chování Psychologické profilování patří mezi jednu z metod psychologické pomoci, která se používá při vyšetřování závažných trestných činů. Psychologický profil vytvářejí psychologové na vyžádání kriminalistů, vyšetřovatelů, soudců či státních zástupců. Psychologický profil představuje behaviorální analýzu trestného činu, kdy vytvoření profilu závisí na speciálních znalostech kriminalistických,

forenzněpsychologických,

psychopatologických

a

kriminologických, ale také na intuici a zkušenostech s podobnými trestnými činy a jejich pachateli. 17 Psychologické

profilování

vyplývá

z nového

interdisciplinárního

rozpracování tradičních kriminalistických přístupů; přispívá k tomu rozvoj technických možností a spolupráce s dalšími vědními obory. 18 Jak psychologické profilování definovat? Psychologické profilování je „postupem, při kterém psycholog využívá svých odborných znalostí o chování a prožívání člověka k tomu, aby určil pravděpodobný obraz neznámého 17

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1.vydání. Praha:

Karolinum, 2006, str. 78 18

Vyhlídalová, P. K otázce psychologického profilování. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 68

9

pachatele trestného činu.“ 19 Teoretickým základem pro postup profilujícího psychologa je tedy výzkum chování. Stopy, které po sobě pachatel zanechal, jsou výsledky jeho individuálního chování a psycholog jim přiřazuje odpovídající

charakteristiky

jeho

vnitřního

duševního

založení,

které

předmětné chování umožnily. 20 Profilující odborník podle analýzy důkazů shromážděných vyšetřováním konkrétního

trestného

činu

vyvozuje

základní

demografické charakteristiky pachatele tohoto skutku.

psychické,

sociální

a

21

Psychologické profilování se zakládá na úvaze, že chování člověka souvisí s jeho duševním založením, s jeho osobností. 22 „Na co určitý jedinec myslí, co si představuje a čím se ve své mysli zaobírá, to řídí jeho činy.“ 23 V obráceném pořadí tak můžeme z činů usuzovat na pravděpodobné duševní založení jejich původce. 24 Podstatou

psychologického

profilování

je

identifikace

určitých

charakteristik neznámého, neidentifikovaného útočníka založená na způsobu, jakým spáchal násilný čin, a jeho interakci s obětí. Posuzováním útočníkova chování na místě činu mohou být neznámému pachateli přiřknuty určité charakteristické rysy. Některé informace jsou získány z popisu svědků, ale nejhodnotnější stopy budou založeny na kombinaci vyšetření místa činu, vyšetřovacích zkušeností, porozumění pachatelovu chování a chování oběti, znalost způsobu zranění, forenzní důkazy. 25 Zpracovat psychologický profil znamená vykreslit psychologické atributy a charakteristiky chování určité osoby. 26 Nejbohatší zdroj informací pro vytvoření profilu - způsob spáchání činu se něčím vymyká, je nápadný, odlišuje se od ostatních případů. Způsob provedení činu se odráží ve stopách na místě činu a na těle oběti (pokud útok 19

Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 377 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 377-378 21 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie, 1.vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 76 22 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 21 23 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 21 24 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 21 25 Napier, M.R., Baker K.P. Criminal personality profiling (Forensic science: An introduction to scientific and investigative techniques). 2. edition. 2005, str. 618-619 26 Rossi, D. Psychological profiling and crime scene behavioral analysis. Police Chief, 1982, str. 152-153 20

10

pachatele nepřežije) a může vypovídat o osobnosti pachatele, o některých jejích zvláštnostech a o psychickém stavu pachatele v době páchání činu. Čím markantnější jsou zvláštnosti osobnosti pachatele, tím je pravděpodobnější, že se otisknou v modu operandi. Profilující psycholog potom takové stopy identifikuje a dekóduje – přiřadí jim adekvátní význam. 27 Víra, že profilující expert dokáže odhadnout pachatelovo prostředí a charakteristiky, závisí na dvou hlavních předpokladech: na shodě a na homologii. K tomu, aby profilování fungovalo, musí zůstat pachatelovo jednání shodné ve více jeho činech. Pokud při prvním útoku pachatel oběť spoutá a umlčí ji roubíkem, ve druhém případě zahrne oběť polibky a komplimenty, ve třetím ji udeří a pobodá, potom bude nemožné prohlásit, že určitý soubor chování je úzce spjat s pachatelovým prostředím. Naštěstí se ve výzkumu znásilnění, krádeží a sériových vražd ukázalo, že pachatelé zůstávají víceméně ve shodě se svým minulým a dalšími provedeními činu. Druhý předpoklad – homologie – stojí na myšlence, že pokud dva různí pachatelé disponují stejnou osobností, spáchají zločin stejným způsobem. Obdobně tedy, pokud jsou podobné dvě scény deliktu, potom takové činy spáchal stejný typ člověka. 28 Psychologické profilování se zakládá na systematickém vyhodnocení všech dostupných informací o případu, které jsou použity k podrobné psychologické rekonstrukci

chování

pachatele.

Z rozboru

chování

se

prostřednictvím

interpretačních pravidel a určitých teorií a modelů vytváří pravděpodobný profil pachatele. 29 Zdroje, které slouží pro vytvoření profilu, jsou dva – obecné a specifické poznatkové zázemí. Obecné

poznatkové

zázemí

psycholog využívá k získání teoretických koncepcí, modelů a poznatků vytvořených v různých psychologických disciplínách (např. psychologie osobnosti, psychopatologie apod.) a v různých psychologických směrech (psychoanalýza, behaviorální psychologie apod.). Specifické poznatkové zázemí vzniklo postupným získáváním odborných zkušeností s profilováním 27

Netík, K., Netíková, D., Hájek, S. Psychologie v právu. Úvod do forenzní psychologie. 1.vydání. Praha: C.H. Beck, 1997, str. 15 28 Newburn, T., Williamson, T., Wright, A. Handbook of Criminal Investigation. 1.vydání. Willan publishing, 2007, str. 499 29 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 374 - 375

11

v praxi. Jedná se o poznatky, které jsou odvozeny ze srovnání a zobecnění již vyprofilovaných a objasněných činů. Studiem profilovaných případů byla vytvořena specifická „nauka“ o profilování, jež je základem interpretačních postupů pro psychologa. 30 Tím, že se vytváří profil, se vykreslí souhrn znaků typických pro jedince, jež jej odlišují od ostatních. Jde o znaky fyziologické (věková hranice, výška, fyzické dispozice, barva vlasů apod.), psychologické (mentální úroveň, psychické poruchy atd.), sociální a jiné. Tyto znaky jsou odvozené z prohlídky místa činu, ze stop na místě činu, způsobu spáchání, charakteristiky oběti aj. Nezbytná je úzká spolupráce kriminalistů a znalce – psychologa. Znalec zjišťuje mentální úroveň, vlastnosti osobnosti, specifické rysy osobnosti včetně abnormních příznaků, a tím přispívá k typování osob, které by přicházely do úvahy jako potenciální pachatelé trestného činu. 31 Profilování se řadí k heuristickým úsudkům, postavených na redukování vstupních

komplexních

informací

pomocí

hledání

souvislostí

a pravděpodobností. To se děje dvěma hlavními způsoby: Intuitivní profilování Empirické profilování Intuitivní profilování – expert využívá nabyté zkušenosti z obdobných případů včetně psychologických, psychiatrických a kriminologických teorií a poznatků. Je úzce spojeno se subjektivní zkušeností experta. Empirické profilování – vychází z empiricky ověřené souvislosti mezi chováním a osobnostními charakteristikami. V praxi se dnes rozdíly mezi oběma typy stírají. Platí, že čím je podobnější scéna deliktu, tím podobnější budou i profily pachatelů. 32 Psychologické profilování se tradičně využívá při pátrání po neznámém pachateli závažného trestného činu, kdy se profil vytváří na základě stop zanechaných na místě činu. Další možnosti využití profilování jsou: 30

Čírtková, L. Psychologické profilování: teoretický základ a empirická databáze. Kriminalistika, 1995, č. 2, str. 110 31 Snopko, M., Labáth, P. Profilovanie páchatel´a –jedna z foriem efektívnej spolupráce PZ s mimorezortnými odborníkmi. Psychológia, psychiatria a sociológia v prevenci kriminality, 1995, str. 84 32 Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 66

12

1. Strukturovaný, deliktově specifický výslech (zejména oběti) – směřuje ke zjištění, jak se pachatel během činu projevoval, choval. Při běžném výslechu může vyslýchaná osoba některé z důležitých věcí nezmínit, protože si na ně nevzpomene, anebo je nepovažuje za důležité, anebo se na ně vyslýchající nezeptá. Aplikace poznatků rozvíjených v rámci profilování pro rekonstrukci chování pachatele může tyto chyby eliminovat. 2. Psychologická

analýza

a

komparace

jednotlivých

skutků

podle

behaviorálních komponent – vyšetřovatelé se zabývají otázkou, zda skutky nejsou páchány sériovým pachatelem. Psychologické profilování se v tomto případě zaměřuje na komparativní analýzu vzorců chování v jednotlivých skutcích. 3. Při posuzování osobnosti a obvyklých a posledních aktivit oběti s cílem pomoci identifikovat pravděpodobného pachatele. 4. Při zjištění psychického stavu oběti údajné partnerské sebevraždy, kdy jde o to zjistit, zda se opravdu jednalo o společnou sebevraždu, nebo o vraždu s následným pokusem vraha o sebevraždu. 33 5.

V případech

neobvykle

vypadajících

sebevražd

(příbuzní

jsou

přesvědčeni o tom, že se jedná o smrt zaviněnou jinou osobou, přichází s verzí cizího zavinění či vraždy; kriminalisté požadují profilování osobnosti těchto sebevrahů)

34

a rozšířených sebevražd (v české praxi se objevují zejména

případy rozšířené sebevraždy, v níž sebevrah byl vrahem svých dětí). 35 6. Tehdy, kdy je pachatel znám, například při únosech a zadržování rukojmí, kdy se profilující expert zaměřuje na odhad reakcí pachatele na postup policie. 36 7. Za zvláštní typ se považuje tzv. geografický profil, jenž bývá vypracován v případě sériových trestných činů. Je zjišťována souvislost mezi místy činu a

33

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 83 34 Grumlík, R., Vavřík, P. Nejasné násilné smrti v psychiatricko-psychologickém profilování. Kriminalistický sborník, 1997, č. 6, str. 235 35 Grumlík, R. Poznámky k psychologicko-psychiatrickému profilování. Kriminalistický sborník, 1994, č. 8, str. 354 36 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 84

13

sestavena topografická mapa, která určí pravděpodobnost lokalizace různých bodů z hlediska polohy pachatelova bydliště a možného příštího útoku. 37 Geografické profilování je charakterizováno jako vyšetřovací metoda, pomocí níž lze na základě analýz míst činů určit s vysokou pravděpodobností místo pobytu pachatele. Vychází se z toho, že si pachatelé nevybírají místa činů libovolně, a pokud se podaří pochopit pozadí jejich volby, lze dekódovat vzor jejich delikventního chování. Volba místa činu závisí na vztahu pachatele k jeho geografickému a sociálnímu prostředí. Z výzkumů vyplývá, že se pachatelé snaží, aby zachovali určitou vzdálenost místa činu od místa svého bydliště. Pachatelé upřednostňují známé prostředí, protože na takovém místě si dovolí více riskovat. Zatímco u psychologického profilování je na základě způsobu

spáchání

činu

sestaven

psychologický

profil

pachatele,

u

geografického profilování se pozornost zaměřuje na lokalitu a na propojení mezi lokalitami. Předpokladem je, že se musí jednat o více trestných činů a že je pravděpodobné, že je spáchal jeden pachatel. Odborník nejprve analyzuje policejní spisy, a pokud se domnívá, že činy spáchal tentýž pachatel, hledá místní souvislosti mezi místy činu a pohybem pachatele. Zabývá se informacemi o tom, jak se pachatel dostal na místo činu, kudy místo činu opouštěl, zda použil dopravní prostředek. Rozbor pohybů pachatele na útěku má klíčový význam. Cílem geografického profilování je zeměpisně ohraničit oblast působnosti pachatele a pokud je to možné, označit místo, kde žije a odkud vychází za trestnou činností. Specialista na geografické profilování se musí seznámit s místy spáchaných trestných činů, s tím, jak se pachatel dostal na místo činu a z něj, jakých dopravních prostředků mohl využít. 38 Ne všechny těžko objasnitelné trestné činy jsou pro psychologické profilování vhodné. Před začátkem profilování je potřeba určit vhodnost deliktu k profilování. Ta je dána tehdy, pokud pachatel ukazuje způsob

37

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 85 38 Protivinský, M. Sériové loupeže a geografické profilování (ze švýcarské kazuistiky). Kriminalistický sborník, 2009, č. 2, str. 35-36

14

chování, které se jeví jako neobvyklé a interpretovatelné. To především splňují sexuálně motivované delikty, kdy pachatel svým způsobem chování zviditelňuje elementy svých potřeb. 39 Scéna deliktu by měla vykazovat zvláštní rukopis pachatele. Přístupné profilování se tak nejeví zejména: -

delikty proti majetku jako běžná vloupání, krádež, zpronevěra

-

vražda na objednávku

-

organizovaný zločin

-

tzv. zahlazovací vražda, kdy primárním úmyslem nebylo oběť usmrtit, ale protože se stala nepohodlným svědkem, pachatel k tomuto kroku přistoupil

-

trestné činy spáchané pod vlivem drog 40

Pro evropské poměry byla určena kritéria pro požadavek profilování na situace: -

kdy dosavadní vyšetřování nevedlo k odhalení pachatele

-

kdy předpokládaný motiv činu nebo modus operandi pachatele ukazoval na duševní poruchu 41

-

zločin spadá pod některou z kategorií: sadistické zneužití oběti při sexuálních útocích, rozkouskování oběti, zranění oběti a rozřezávání, „nemotivované“ žhářství, vraždy z vilnosti, vraždy se znetvořením, rituální zločiny, zvláštní, výjimečné případy znásilnění 42 Jako nejvhodnější pro profilování se jeví zločiny, ve kterých se

nejmarkantněji projevují specifické rysy pachatele. 43 Pokud chce profilující expert dosáhnout úspěchu při profilování, musí znát mentalitu populace a podobu i obsah psychopatologických fenoménů okruhu svého působení (na příslušném území). 44

39

Horn, A. Možnosti a hranice operativní analýzy případů. Kriminalistický sborník, 2004, č. 1, str. 54 Netík, K., Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 75 41 Grumlík, R., Vavřík, P. Nejasné násilné smrti v psychiatricko-psychologickém profilování. Kriminalistický sborník, 1997, č.6, str. 234 42 Valenta, Z. Psychologické profilování u nás: ano či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str. 262 43 Valenta Z. Psychologické profilování u nás: ano či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str. 262 44 Grumlík, R. Poznámky k psychologicko-psychiatrickému profilování. Kriminalistický sborník, 1994, č. 8, str. 351 40

15

Metoda psychologického profilování bývá nejčastěji využívána až tehdy, když selhávají běžné vyšetřovací postupy. Často je závažným nedostatkem to, že profilující expert není ve vyšetřovacím týmu od samého počátku. 45 A tento nedostatek může být lehce odstraněn. Profil představuje soubor statisticky pravděpodobných znaků pachatele. Proto se vedle charakteristik, které se později potvrdí, mohou objevit i takové, které správné nejsou. 46 Nelze

očekávat,

že

psychologický

profil

dovede

vyšetřovatele

ke

konkrétnímu pachateli. Jeho úlohou je především nasměrovat vyšetřování správným směrem, zúžit okruh podezřelých, zvolit nejpravděpodobnější vyšetřovací verzi. 47 V rámci psychologického profilování se lze setkat s klasifikací deliktů a pachatelů, způsobů nakládání s tělem oběti a předmětů, jež si pachatel odnáší z místa činu. Toto třídění odráží chování pachatele, jedná se o určité behaviorální komponenty, jimiž se pachatel projevuje v souvislosti se spáchaným činem. 1) Organizovaný a dezorganizovaný pachatel Rozlišují se dva základní typy deliktů: organizované a dezorganizované, jakož i koncepce organizovaného (kontrolujícího se) a dezorganizovaného (nekontrolujícího se) pachatele.

Pro určení, o jaký typ činu se jedná, je

rozhodující scéna deliktu. Zatímco u dezorganizovaného deliktu se setkáme se scénou, která je situační, náhodná, násilí vůči oběti je náhlé, tělo oběti a někdy i smrtící zbraň zůstávají na místě, při organizovaném činu má volba oběti i místa jistý řád, scéna je nezřídka naaranžována, s tělem oběti bývá manipulováno nebo je ukryto, vražedný nástroj chybí. Podle scény deliktu se odvozují i dva typy neznámých pachatelů: organizovaný a dezorganizovaný typ pachatele. 48 O jednotlivých charakteristikách těchto pachatelů vypovídá tabulka č. 1, která je součástí přílohy.

45

Záhorská, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1.vydání. Portál, 2007, str. 103 Čírtková: Psychologické profilování – mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 26 47 Netík, K.,Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 76 48 Čírtková, L., Červinka, Fr. Forenzní psychologie. 1. vydání. Praha: Support, 1994, str. 99-100 46

16

Většina pachatelů nicméně spadá do třetího typu – smíšeného. Poměr znaků organizovanosti a dezorganizovanosti je přítomen v různém poměru. 49 2) Nakládání s tělem oběti Pro psychologický profil je významné, jakým způsobem pachatel nakládal s tělem oběti. Při nakládání s tělem oběti hrají roli především vztah mezi pachatelem a obětí, úroveň pachatelovy kriminální sofistikovanosti, stupeň plánování, postoj pachatele k oběti jako k individualitě či reprezentantovi skupiny lidí (ženy obecně, typ ženy), pachatelova znalost místa, kde s tělem manipuluje. Umístění může naznačit, zda pachatel bydlí blízko místa nakládání s tělem, či nikoliv. Rozeznávají se tři základní způsoby: 1. odhození 2. ukrytí 3. vystavení K dalším

způsobům

nakládání

s tělem

oběti

patří

overkilling,

personifikace, staging a tzv. depersonalizace oběti. O všech způsobech nakládání s tělem oběti podrobněji pojednává příloha č. 2. Přesunutím těla na jiné místo pachatel vytváří další místa činu. Například vůz použitý k transportu těla se stává dalším místem činu. Jestliže je přesunutí těla součástí procesu k ukrytí těla, tato jednání pocházejí pravděpodobně od organizovaného pachatele, jehož cílem je ochránit svou identitu nebo zpozdit odhalení činu. Přesun těla může být proveden do oblasti, kde nebude nalezeno, anebo pokud kdy bude nalezeno, oblast sama bude známá pro specifickou činnost, jako je ulička milenců nebo skládka odpadu. Taková manipulace s tělem oběti často poskytuje důkazy v podobě vlasů, vláken a vzorků DNA, které mohou být nalezeny ve voze, který byl k transportu oběti použit. Často takové důkazy směřují od oběti ke konkrétnímu pachateli. 50 3) Význam předmětů zcizených pachatelem oběti

49

Hofmanová, J. Behaviorální analýza. Metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. 1. vydání. Praha: Jaroslav Hofman, 2010, str. 85 50 Napier, M.R., Baker K.P. Criminal personality profiling (Forensic science: An introduction to scientific and investigative techniques). 2. edition. 2005, str. 628

17

Psychologické profilování se zaměřuje i na význam, který jednotliví pachatelé připisují předmětům, které seberou oběti. Tyto předměty spadají do tří základních kategorií: průkazní, cennosti, psychologické. Součástí pachatelova modu operandi může být odcizení průkazního předmětu, který může pachatele identifikovat a vést k jeho zatčení. Pachatel může vzít cennosti, aby splnil svou motivaci po finančním zisku, nebo může vzít předměty minimální hodnoty; často totiž předměty malé finanční hodnoty nikdo

nepostrádá.

Třetí

kategorie

spadá

do

oblasti

pachatelovy

psychosexuální motivace, do jeho úsilí a myšlení. Takové krádeže nemají co dělat s ochranou identity pachatele nebo naplnění účelu finančního zisku. Jsou řízeny vnitřní potřebou pachatele. Takové předměty se nazývají trofeje, nebo památky, v závislosti na významu, jaký jim dávají pachatelovy duševní pochody. Pro pachatele mohou takové odcizené předměty znamenat dokonání, úspěch či vítězství ve smyslu jeho zločinnosti, tudíž schraňuje takové předměty jako trofeje. Pro jiného pachatele může takový předmět znamenat událost, na niž s láskou vzpomíná, a nechává si jej jako památku, kterou může zahrnout do svých masturbačních fantazií. 51

1.2.2 Psychologické profilování jako rozbor řečového chování - Forenzní psycholingvistika Forenzní psycholingvistika analyzuje řečové chování (výpovědi, výhrůžné dopisy, nahrávky na libovolném nosiči) konkrétních osob, důležité při vyšetřování kriminálních případů. 52 Základem je předpoklad, že každý člověk používá řeč individuálním způsobem. Totožný obsah různí lidé vyjádří pomocí jiných lexikálních, syntaktických, stylistických a dalších lingvistických znaků. 53 Forenzní psycholingvistika má blízko k profilování, neboť se u obou aplikuje stejná psychologická úvaha – pravděpodobné charakteristiky se

51

Napier, M.R., Baker K.P. Criminal personality profiling (Forensic science: An introduction to scientific and investigative techniques). 2. edition. 2005, str. 619-620 52 Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 65 53 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 384

18

dedukují u neznámého pachatele podle tzv. scény deliktu, v případě forenzní psycholingvistiky podle specifického obrazu řečového chování. 54 Pokud se vytváří psychologický profil na základě řečového chování, aplikuje se postup skládající se z navazujících úseků: • detailní popis sdělení, jeho následná forenzně psychologická analýza z hlediska obsahu, formy, chybovosti • motivace pro formulaci sdělení • pravděpodobné charakteristiky pisatele 55 U analýzy řečového chování převažují postupy intuitivního profilování, empirické

pravděpodobnostní

souvislosti

mezi

řečovým

chováním

a

charakteristikami pachatele nejsou momentálně k dispozici. 56 Znalec se při analýze řečového chování vyjádří k pravděpodobnému vzdělání, profesi, věku, národnosti, ale i k psychologickým charakteristikám autora řečového chování. 57 Otázky, na něž forenzní psycholingvisté hledají odpovědi, se dělí do tří hlavních skupin: první se týká identity autora, poznání, zda se určitým způsobem vyjadřuje známá osoba. Jedná se zejména o případy, kdy podezřelá osoba či obviněný prohlašují, že konkrétní řečové chování není jejich dílem – tehdy se psycholingvisté snaží prokázat, že dotyčná osoba má jedinečný styl vyjadřování, který ji prozradil. V jednom případě srovnávali vyšetřovatelé deník s prokazatelnou písemností od podezřelého. Podobnost se našla v zaznamenávání doby, v užívání totožných vulgárních slov, ve stejném vyjadřování emocí. Druhá skupina otázek se vztahuje k charakteristikám autora – k posouzení jeho rysů a osobnosti. Třetím okruhem je stanovení prognózy – co autor pravděpodobně udělá za různých okolností. Tento okruh se týká především odhadování vážnosti hrozby. 58

54

Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 384 Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 65 56 Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 67 57 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 387 58 Siegel, J.A., Stukko, P.J., Knupfer, G.C. Encyclopedia of forensic science. Volume three. Academic press, 2000, str.1276-1280 55

19

Odvodit profil autora řečového chování je nemožné u stručných textů bez řečových individualismů psaných v pseudo-úředním stylu nebo u krátkých expresivních sdělení bez konkrétních sekvencí (např. chybí hrozba a scénář její realizace). Klíčový je výčet typických znaků v řečovém chování neznámého pisatele. Vhodné jsou případy, v nichž pisatel nabídne obsáhlé řečové produkty anebo sdělení, jež obsahují bezděčně i prvky tzv. signatury, které umožňují určit typové charakteristiky i individualitu pisatele. 59 Forenzní psycholingvistika řeší i posuzování vážnosti hrozby v rámci „Threat assessment“, které představuje relativně samostatnou oblast forenzní psycholingvistiky. Je založeno na tom, že výhrůžky a hrozby mohou ohlašovat blížící se fyzické násilí či útoky.

60

Kromě toho se v rámci forenzní

psycholingvistiky srovnávají i dvě či více hrozeb – jde o to odhalit, zda jejich původcem je tatáž osoba. Mohou být vytvořeny na pohled zcela rozdílně, s odlišnou slovní zásobou, ale pečlivé probádání může upozornit na podobnosti. Například obě hrozby mohou začínat instrukcemi, aby hrozba byla brána vážně, následuje prohlášení, že hrozba je reálně proveditelná, pokračují konkrétní instrukce ohledně předání peněz, nakonec se opakuje varování, aby se do věci nevměšovala policie. Takové podobnosti v přístupu k výhrůžce mohou naznačovat stejné myšlenkové pochody svědčící o totožném autorovi. 61

59

Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 67 60 Čírtková, L. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010, str. 69 61 Siegel, J.A., Stukko, P.J., Knupfer, G.C. Encyclopedia of forensic science. Volume three. Academic press, 2000, str. 1279

20

2. Vytváření psychologického profilu 2.1 Základní kroky při vytváření profilu Úspěšnost psychologického profilování není stoprocentní, v USA se uvádí 40-45% úspěšnosti. Přesto je nesporným přínosem reálná možnost zvýšení efektivnosti a výkonnosti příslušníků policejních služeb na úseku objasňování kriminálních činů. Se současným nárůstem kriminality je důležité rozvíjet vše, co přispěje ke zvyšování odhalování trestných činů. 62 Metoda psychologického profilování v sobě zahrnuje nejméně 80% psychologie, psychiatrie a sexuologie, 15% kriminalistiky a zbytek jiné nauky. Ideálním řešením se jeví sestavení týmu, kde by všichni odborníci působili od počátku. 63 Pečlivá

analýza

místa

činu

a

dalších

dostupných

informací

vede

k rekonstrukci průběhu činu, jež obsahuje pravděpodobný sled chování pachatele a oběti, a následně k vytvoření profilu neznámého pachatele, jenž má podobu zprávy a s nímž jsou seznámeni členové vyšetřovacího týmu. 64 Při profilování se uplatňují dva principy uvažování: 1. Celostní přístup – každý zjištěný detail musí korespondovat s celkovým závěrem profilu. Pokud se objeví nový poznatek, zjišťuje se, zda zapadá do stávajícího profilu. 2. Pluralitní přístup – expert může volit mezi poměrně velkým množstvím různých teoretických koncepcí a modelů, jež aplikuje jako schéma výkladu na konkrétní trestný čin. Na základě zvolené teorie dává trestnému činu určitý smysl, pachatelovo chování dělá pochopitelným pro vnější okolí. Teoretické modely umožňují interpretovat fakta o případu. 65 Existují především dvě cesty, jak porozumět procesu psychologického profilování. Jedna se nazývá induktivní metoda a v podstatě se rovná psychologickým syndromům. Syndromem se rozumí soubor příbuzných 62

Forro, P. Psychologické profilovanie páchatel´ov závažném trestnej činnosti –východiská a možnosti rozvoja. Kriminalistika a jej význam pre rozvoj bezpečnostních disciplín, 1994, str. 185 63 Valenta, Z. Psychologické profilování u nás – ani či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str. 264 64

Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 23 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 375 a násl.

65

21

symptomů.

Klinická

diagnóza

syndromu

zahrnuje

srovnání

chování

jednotlivce s chováním ostatních za podobných okolností, jež byly v minulosti studovány. Induktivní profil pachatele je soubor útočníkových charakteristik, které jsou odvozeny ze statistických závěrů, u nichž se rozumí, že jimi disponují pachatelé, kteří spáchají stejný typ zločinu. Induktivní profil je vlastně určitý průměr, je výsledkem statistických dat či srovnávací analýzy a vyúsťuje v zobecnění. Příkladem induktivního uvažování je případ, kdy čtyřiadvacetiletá běloška je znásilněna ve svém bytě v prvním podlaží. Studie dvaceti sériových násilníků říká, že pachatelé mají tendenci útočit na ženy ve stejném věkovém pásmu, v jakém jsou oni sami a dále, že útočí na ženy stejné rasy. Proto se usuzuje, že pachatel zodpovědný za nevyřešené znásilnění bude bílý muž ve věku přibližně dvacet čtyři let. Výhoda induktivního profilu je, že může být zpracován velice rychle a nevyžaduje aplikaci zvláštních znalostí. Hlavní nevýhoda je jeho stručnost a neurčitost. Deduktivní profil pachatele je soubor pachatelových charakteristik, které jsou odvozeny ze souběhu fyzických důkazů a důkazů o vzorech chování, které se odrazily ve zločinu. Deduktivní profil vychází z forenzních důkazů, viktimologie a charakteristiky místa činu. Příkladem deduktivního uvažování je situace, kdy čtyřiadvacetiletá běloška je znásilněna ve svém bytě v prvním podlaží v poledních hodinách. Žije sama. Dveře byly zamčené. Násilník se dovnitř dostal nezajištěným oknem. Měl na sobě rukavice, masku; ženu spoutal. Aby ženu udržel pod kontrolou, hrozil jí nožem. Během znásilnění použil kondom, který si přinesl s sebou. Během útoku ženu několikrát oslovil jménem, ale žena jej podle hlasu nepoznala. Po znásilnění rychle prohledal byt a ukradl ženě kreditní karty, šperky a peníze v hotovosti. Z toho lze vyčíst, že: - pachatel si nasadil rukavice, aby za sebou nezanechal otisky prstů; masku si nasadil, protože se obával, že by oběť poznala, o koho se jedná - protože měl pachatel s sebou kondom, dá se předpokládat, že plánoval, že ženu znásilní, a dále, že již v minulosti mohl podobný čin spáchat

22

- jelikož pachatel ženu oslovoval jménem a nasadil si masku, žena patrně útočníka zná; pachatel si svou oběť za cíl vybral, vyhlédl si ji s předstihem Hlavní výhodou tohoto postupu je, že poskytuje jasný pohled na pochopení specifického modelu kriminálního chování. Je individualizovanější. Klíčovou nevýhodou je čas a úsilí, které se profilu musí věnovat, dále že vyžaduje multidisciplinární propojení a znalost na straně profilovače. 66 Při vytváření profilu neznámého pachatele se forenzní psycholog musí zaměřit na nalezení odpovědí na otázky: 1. Jak byl čin spáchán? 2. Proč byl čin spáchán? 3. Kdo čin spáchal? Ad 1) Analyzují se tzv. primární data, tedy informace získané prvotně z místa činu, eventuelně z místa nálezu oběti a všechny dostupné informace o oběti a případných podezřelých. 67 Řadí se sem např. poloha místa činu, zajištěné stopy, pitevní protokol, výpovědi osob apod. Odborně se tato část nazývá behaviorální analýza místa činu (Američané používají termín scéna deliktu). Analýza má vytvořit představu o tom, jak se předmětná událost odehrála, jak se pachatel choval, jaká byla reakce oběti, časový sled činností. Optimální je situace, kdy je konzultující psycholog přítomen již od počátku ohledání místa činu a může si jej sám prohlédnout. Konzultant si totiž z povahy své profese bude všímat jiných okolností než kriminalisté, zaměří se na to, co má souvislost s osobností jedince, který čin spáchal – jak je oběť ukryta, v jaké poloze byla nalezena, zda byla oběť přemístěna. 68 Podle průběhu trestného činu se rozlišují místa činu na: -

místo prvního kontaktu pachatele s obětí, což je místo, kde si pachatel vyhlédl oběť nebo ji kontaktoval slovně

-

místo útoku, což je místo, kde pachatel oběť napadl

-

místo činu v úzkém slova smyslu – místo vykonání většiny kriminálního chování

66

Siegel, J.A., Stukko, P.J., Knupfer, G.C. Encyclopedia of forensic science. Volume one. Academic press, 2000, str. 469-471 67 Netík, K., Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, č. 1-2, 1990, str. 74 68 Záhorská, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Portál, 2007, str.105

23

-

místo odložení či nálezu oběti – pachatel zanechává mrtvolu oběti 69 Mezi významné položky místa činu se řadí:

poloha těla – musí být zaznamenána písemně i fotograficky v době nálezu, neboť během ohledání může dojít k manipulaci s mrtvým tělem, nebo poloha těla může být změněna při resuscitačních pokusech či nálezcem těla; pro profilujícího experta je důležité, aby dokumentace zachycovala tělo v poloze, v jaké ji zanechal pachatel stav těla – zjišťování stavu oběti a jejího oblečení – zda oběť byla svlečena úplně, částečně či zda byla oblečená, zda nebylo oblečení nějak poškozeno, zda zranění na těle odpovídají poškození oděvu množství a povaha zranění – soupis všech zranění, mechanismus jejich vzniku, odhad doby vzniku zranění, která zranění byla způsobena zaživa a která po smrti, přítomnost alkoholu či jiných návykových látek v krvi oběti; počet a směřování zasazených ran naznačuje pachatelův stav v době útoku; velký počet bodných ran může signalizovat rozrušení pachatele způsobené zlobným afektem, například u vražd motivovaných mstou přítomnost a lokalizace ostatních stop – pro profilujícího experta jsou důležité stopy trasologické, jako otisky bot či pneumatik, jež naznačují, jakým způsobem se pachatel na místo činu dostal, zda byl na místě dříve než oběť a čekal na ni, nebo zda oběť sledoval; biologické stopy – z nich především krevní dokumentují pohyb oběti a pachatele na místě činu, snaha zraněné oběti uniknout před pachatelem; přítomnost spermatu může vypovídat s vysokou pravděpodobností o sexuální motivaci; balistické stopy se nacházejí u násilných činů spáchaných střelnou zbraní okolí místa činu – expert posuzuje, jaké riziko pachatel podstoupil, pokud se zdržoval na místě činu při manipulaci s obětí, stanoví únikové a přístupové trasy, znalost terénu pachatelem; dokumentace má obsahovat letecký snímek oblasti či alespoň zakreslení místa činu do mapy 70

69

Gillernová, I., Boukalová,H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 92 70 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 93-95

24

Pokud nelze zajistit účast konzultanta při ohledání, musí mu být následně předán podrobný protokol o ohledání místa činu s videodokumentací, s fotografiemi, na kterých je zachycena poloha oběti, viditelná zranění, trasologické a jiné stopy.

Důležitou úlohu v této fázi hrají kriminalistické

informace, je vhodné úzce spolupracovat s vyšetřovatelem. Je žádoucí vytvářet specializované vyšetřovací týmy s profilujícím psychologem, který bude vystupovat jako rovnocenný člen takového týmu. 71 Zanedbatelné nejsou ani poznatky o okolí místa činu, o jeho dostupnosti, únikových trasách. Mezi dalšími materiály nesmí chybět ani dokumentace vyšetřovacích úkonů, pokud byly provedeny, jmenujme rekonstrukci a balistickou expertizu, protokol o pitvě oběti s podrobnou fotodokumentací, která poskytne přehled o zraněních a jejich umístění a profilujícímu expertovi naznačí duševní rozpoložení pachatele v době činu, dále protokoly výslechu svědků, ze kterých vyplývá podezření na pachatele či se dozvídáme informace o oběti a jejím životě. Podrobné informace o životě oběti pomohou určit, jaká byla oběť, jak se chovala, proč si pachatel vybral právě ji, zda oběť lehce navazovala kontakty, zda byla k roli „oběti“ předurčena, jaké pohnutky vedly ke spáchání činu.

72

Z určitého pohledu se může ukázat, že nevyřešený násilný trestný čin často vychází z neúplného nebo chybného porozumění oběti. Studium oběti musí být důkladné a musí být provedeno okamžitě. 73 Lidé mají různé osobnostní faktory, které je pomáhají charakterizovat. Objevují se v každodenním životě a často se týkají přímo viktimizace. Charakteristiky oběti mohou také nabídnout pohled z hlediska osobnosti útočníka. Proč byla tato osoba napadena místo jiné osoby? Vyšetřovatelé se snaží odpovědět na otázku: „Přispěl životní styl oběti k viktimizaci?“ Případy zůstanou často nevyřešené, protože klíčové informace o oběti a jejím životním stylu nebyly odhaleny. Takové důvěrné detaily obvykle vysvětlují nebo objasňují, proč se obětí stala právě tato osoba, na tomto konkrétním místě, 71

Netík, K., Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, č. 1-2, 1990, str. 74 72 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 80-81 73 Napier, M.R., Baker K.P. Criminal personality profiling (Forensic science: An introduction to scientific and investigative techniques). 2. edition. 2005, str. 619

25

v tento čas, tímto zvláštním způsobem, a tímto konkrétním pachatelem. Viktimologická data jsou tak rozhodná pro postup ve vyšetřování a jeho konečné vyřešení, že zvláštní pozornost jim musí být věnována hned v úvodu. 74 Psycholog vytvářející profil se seznamuje s podstatnými fakty ze života oběti, s dny a hodinami před její smrtí. Její pohyb je zaznamenán na časovou osu, sledují se osobní spojení, aby se zjistilo, kde mohlo dojít ke zkřížení dráhy s něčím podezřelým. 75 Mezi nejpoužívanější typologie oběti patří: 1. typologie oběti podle zažitého trestného činu – nejčastěji: oběti přímého fyzického násilí, oběti sexuálního násilí, oběti domácího násilí, oběti s majetkovou újmou způsobenou vloupáním do soukromí, oběti podvodů 76 2. podle reakce na jednání pachatele: -

oběť agresivně reagující – jedná bez rozmyslu, střetne se s útočníkem bez ohledu na možná rizika

-

oběť pasivně reagující – psychicky ochromena, podřizuje se pokynům útočníka

-

oběť racionálně jednající – dokáže situaci reálně zhodnotit, snaží se utéct nebo s pachatelem vyjednávat 77

3. podle interakce oběti s pachatelem: -

oběť ovlivnila

motivaci

pachatele,

vlastnímu

kriminálnímu

jednání

předcházela interakce pachatele s obětí – zúčastňující se oběť -

oběť bez vztahu k pachateli – nezúčastňující se oběť

-

provokující oběť, jež pachatele špatně odhadla, podcenila nebezpečí

-

latentní oběť – vyznačuje se přítomností všech viktimogenních faktorů; role oběti není veřejná

-

nepravá oběť – role oběti je získána shodou nešťastných náhod, kdy se osoba ocitla v nesprávnou dobu na nesprávném místě 78

74

Napier, M.R., Baker, K.P. Criminal personality profiling, str. 619 IN Forensic Science: An introduction to scientific and investigative technigues. Ed. James, Start H.-Nordby, Jon J., Second edition, 2005 75 Matoušková, I. Vývoj psychologického profilování. Security magazín, 2007, č. 3, str. 64 76 Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 114 77 Hofmanová, J. Behaviorální analýza. Metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. 1. vydání. Praha: Jaroslav Hofman, 2010, str. 98

26

Velmi obtížná, nebo skoro až nemožná, by byla práce experta, který by měl sestavit psychologický profil pachatele činu, který se odehrál před delší dobou nebo by měl využívat nedostatečné vyšetřovací zprávy. 79 Aktuální případ musí být porovnán s co největším množstvím vyřešených obdobných případů; využívat zjištěné vztahy mezi delikty a jejich pachateli a hledat v nich souvislosti. 80 Ad 2)

Aby psycholog odpověděl na druhou otázku, přechází k úvahám o

vnitřním prožívání neznámého pachatele. Zjišťuje, proč byl čin spáchán. Ze způsobu spáchání činu expert usuzuje na určité pohnutky, které byly motivací pro kriminální jednání. 81 Ad 3) Ve třetím kroku dochází k odhadu, kdo spáchal delikt. Znalec vychází z výsledků prvních dvou fází a z kriminologických poznatků o pachatelích obdobných trestných činů.

82

Dochází k vytvoření samotného profilu, tj.

sestavení pravděpodobných charakteristik osobnosti pachatele a souhrnu důležitých údajů k jeho osobě. Poznání způsobu provedení činu a jeho zvláštností vyžaduje od experta schopnost objevit a správně interpretovat jeho projevy na místě činu. Tato schopnost předpokládá cit pro detail, umění povšimnout si i zdánlivě nepodstatných či momentálně nevysvětlitelných detailů, cit pro čin – schopnost rozlišit typické způsoby provedení činu a jejich stopy od neobvyklých a uvědomit si jejich význam, cit pro význam, který odráží schopnost získané informace interpretovat, dát jim význam, smysl. 83

2.2 Obsah psychologického profilu Profil se zaměřuje na osobnost pachatele, je náčrtem domnělých psychologických

znaků,

např.

inteligence,

duševních

zvláštností,

78

Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 114-115 Netík, K. , Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 74 80 Valenta, Z. Psychologické profilování u nás – ano či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str. 79

263 81

Čírtková, L. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, str. 378-379 Netík, K. – Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 74 83 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 109 82

27

profesionálního zaměření, sexuální orientace. Součástí profilu mohou být i doporučení po dopadení pachatele – zatčení, vedení výslechu. S hotovým profilem se seznámí členové vyšetřovacího týmu; na jeho základě se upřesní vyšetřovací verze, navrhuje se další postup ve vyšetřování. S novými poznatky může být profil upřesňován či pozměňován. Po dopadení pachatele se zjišťuje shoda profilu a pachatele. 84

Psychologický profil je souhrnem statisticky

pravděpodobných znaků pachatele, a proto se po odhalení pachatele může stát, že profil obsahoval i charakteristiky, jež se ukázaly být nepravdivé či mylné. Čím je nápadnější scéna deliktu, tím spolehlivější může být profil. 85 Psychologický profil zpravidla zahrnuje tyto údaje: pravděpodobné pohlaví pachatele přibližný věk rodinný stav orientační odhad sociálních vazeb dosažené vzdělání inteligenci pravděpodobné zaměstnání, profesionální orientaci sexuální přizpůsobení, zralost sexuální deviace kriminální minulost, jaká je pravděpodobnost opakování podobného deliktu bydliště ve vztahu k místu činu pravděpodobná reakce na vyšetřování 86

2.3 FBI - model Pro účely profilování je nezbytné, aby byla scéna deliktu důkladně prozkoumána. Z tohoto důvodu byla vytvořena určitá pravidla – jedná se o FBI – model. Podle návodu by se měla pozornost věnovat sedmi hlediskům: 1. Druh vraždy a vražedný styl Podle počtu obětí a míst činů lze rozlišovat: masového vraha (mnoho obětí v jedné situaci) 84

Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 23 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 26 86 Čírtková, L., Červinka, Fr. Forenzní psychologie. 1. vydání. Praha: Support, 1994, str. 102 85

28

vraha na vražedné túře (mnoho obětí v jednom sledu za sebou na různých místech) sériového vraha Masovým vrahem je označován ten, kdo má na svědomí čtyři nebo více obětí na jednom místě během totožné události. Většinou útočí na členy vlastní rodiny nebo na skupinu osob, která s jeho problémy nemá nic společného. Své činy většinou neplánuje. 87 Při vyšetřování masových vrahů je u nich obvykle objevena duševní choroba, neurologický defekt nebo byli v dětství týráni či zneužíváni. Masoví vrazi obvykle trpí poruchami nálad, například depresemi či manickými epizodami doprovázenými prudkými změnami duševního rozpoložení, trvajícími někdy týdny či dokonce měsíce. Obvykle zabíjejí v průběhu těchto vypjatých časových období. Mimo ně se svému okolí jeví jako neškodní a mírní. 88 Příklady masových vrahů: Švýcarský obchodník Friedrich Leibacher pod vlivem krachujícího podnikání a pod špatným psychickým stavem (rozdvojená osobnost alkoholika) v roce 2001 projde do parlamentu švýcarského kantonu Zug převlečený za policistu. Zabije 14 členů parlamentu, 18 zraní. Sám se pak zastřelí. 89 V roce

1984

James

Oliver

Huberty,

po

propuštění

ze

soukromé

bezpečnostní agentury, vstoupí do restaurace McDonald´s v americkém San Diegu. Začne střílet po návštěvnících, masakr trvá 30minut, potom Hubertyho zastřelí

odstřelovač

ze

zásahové

jednotky.

Bilance:

21

mrtvých,

19

zraněných. 90 Spree killer – vrah na vražedné vlně; tzv. toulavý vrah. Je pachatelem vražd na různých místech ve velmi krátkém časovém úseku. Tyto zločiny mají původ v jediné události. Jen tak se „poflakuje“, a kdo se mu nelíbí, toho zabije. Většinou sám se smrtící mašinérií přestane a zločin „vyšumí“, nebo se pachatel zabije.

87

Vlčková, L. Epocha speciál, 2010, č. 2, str. 37 Pincus, J.H. Masoví vrazi. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002, str. 111 89 Vlčková, L. Epocha speciál, 2010, č. 2, str. 37 90 Vlčková, L. Epocha speciál, 2010, č. 2, str. 37 88

29

Sériový vrah spáchá tři nebo více vražd v časovém intervalu. Převážná většina sériových vrahů jsou muži a k útoku na oběť používají střelnou zbraň, nože, sekery, jed nebo oběť uškrtí. 91 Moderní definice sériových vrahů se nevztahuje na teroristy, některé hlavy států a ani na najaté vrahy, jejichž motivem je fanatismus, politika nebo peníze. 92 Sérioví vrazi páchají vraždy bez zřejmého motivu, nejčastěji je pohánějí sexuální pudy. Vraždy spáchají v průběhu několika měsíců, někdy let. K identifikaci sériového vraha je třeba pochopit jeho vnitřní motivaci, jeho představivost, která se mění v určitý rituál během vraždy nebo těsně po ní. 93 Sérioví vrazi jsou obvykle inteligentní; podle studií FBI jejich IQ dosahuje hodnoty 110. 94 Psychologicky

vytvářejí

nejednotnou

skupinu.

Většina

z nich

je

odborníkem vyhodnocena jako dissociální osobnost, ignorující platná morální pravidla, jsou citově chladní, bez schopnosti empatie, netrpí pocity viny. 95 Sériové vrahy přitahují situace, které si většina lidí nedokáže ve fantazii vytvořit, a dokonce takové představy i uskutečňují. Ostatní lidé pro ně představují pouze spotřební materiál, vůči němuž nemají výčitky svědomí. 96 Sériový vrah, pokud jeho cílem není získání majetku, často vraždí stejné typy lidí. Zločin je pro něj jakýsi rituál. Oběť nechápe jako lidskou bytost, ale jako věc, jež je určena k uspokojení jeho žádosti. Identita oběti není důležitá; klíčové je to, co představuje pro vraha. 97 Odhalit sériového vraha není jednoduché. Mnoho z nich se po činu usadí v jiné zemi, někdy postačí, že není nalezeno žádné spojení mezi jednotlivými zločiny pachatele. 98 Mezi naznačenými typy vrahů existuje řada rozdílů: Masový vrah a spree killer se ve většině případů nezajímají o identitu svých obětí. Sériový vrah je 91

Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 10 Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 9 93 Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 9 94 Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 10 95 Čírtková, L. Co vede ruku sériových vrahů. Psychologie Dnes, č. 2, 2007, str. 26 96 Čírtková, L. Co vede ruku sériových vrahů. Psychologie Dnes, č. 2, 2007, str. 26 97 Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 10 98 Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 11 92

30

v určitém smyslu recidivista, kdy se v časovém rozmezí dopouští jednotlivých vražd. Má chorobnou touhu zabíjet. Základní odlišností mezi sériovým a masovým vrahem je ta, že masový vrah zabíjí v krátkém časovém intervalu větší množství osob, zatímco sériový vrah nějaký čas vyčkává, připravuje se na další útok. Sériový vrah si své oběti vybírá; zvažuje vhodné místo, čas a další podmínky tak, aby nebyl nikdy dopaden. 99 Sériové vrahy rozděluje S. Harbort do těchto skupin podle motivace: ∗ Sérioví sexuální vrazi ∗ Sérioví loupežní vrazi ∗ Sérioví vztahoví vrazi ∗ Sérioví vrazi z přesvědčení (pohnutky náboženské, politické či etickoideologické) ∗ Sérioví nájemní vrazi (finanční pohnutky či poskytování služby v rámci kriminální organizace) ∗ Sérioví dispoziční vrazi (vražedné pohnutky nejsou konstantní; čin může být spuštěn vnitřními i vnějšími pohnutkami) 100 Holmes a De Burger člení sériové vrahy do čtyř skupin: • Vizionářský sériový vrah – trpí halucinacemi a bludnými představami, které ho nutí k vraždám. Motivace vzniká na psychopatologickém základě; takoví pachatelé jsou shledávání jako nepříčetní. Oběťmi bývají neznámí lidé. Scéna deliktu je dezorganizovaná. • Misionářský vrah – domnívá se, že má poslání. Nenávidí určitou skupinu osob a snaží se od ní svět očistit. Netrpí pocity viny. Je v kontaktu s realitou. • Skupina hédonistických vrahů – patří sem sexuální, sadističtí vrazi, kterým usmrcení oběti způsobuje sexuální potěšení, dále vrazi, kteří si chtějí vyzkoušet, jaké to je někoho usmrtit, a také osoby, které jsou motivovány získáním majetku, usmrcení samotné je nezajímá, vybírají si osamělé jedince nebo ty, které dokáží snadno zneužít.

99

Porada, V. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, č. 1, 1995, str. 10 Čírtková, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Grada, 2008, str. 113-114

100

31

• Vrazi orientovaní na moc a kontrolu nad obětí – těší je rozhodovat o životě a smrti jiných. Ignorují společenské normy, žijí podle svých vlastních pravidel. Většinou zabíjejí zbraní s dotykem ruky, často oběť rdousí. 101 Jiná klasifikace pachatele od Holmese a DeBurgera se týká zaměření pachatele – zdroje psychického zisku, získaného činem: • Vrah zaměřený na čin – pachatel chce oběť pouze usmrtit, způsob spáchání je rychlý. • Vrah zaměřený na proces – touží oběť zraňovat, trýznit. Objevuje se tzv. overkill. 102 Vyšetřování sériových vražd je komplikované proto, že od samého počátku nemusí být patrné, že se bude jednat o sérii, nebo pokud pachatel záměrně či bezděčně mění způsob páchání trestné činnosti, případně pokud jej někdo začne napodobovat. Složitější bývá odhalování případů, kdy sériový vrah zinscenuje zločin jako nehodu, sebevraždu či přirozené úmrtí. 103 2. Primární úmysl vraha (pachatele) Jedná se o orientační odhad motivace. Nejčastěji je důvodem: obohacení, peníze; emocionální pohnutky se specifickými příčinami; sadistické motivy. 104 3. Riziko oběti Rozlišují se tři stupně rizika: nízký, průměrný, vysoký. Riziko se odvozuje zejména z věku, povolání, životního stylu. Rizikem oběti se chápe míra pravděpodobnosti, s níž bude daný jedinec z důvodu životního stylu, profese, návyků a zvláštních osobnostních rysů poškozen případným trestným činem. 105

101

Čírtková, L. Co vede ruku sériových vrahů. Psychologie Dnes, č. 2, 2007, str. 26 Hofmanová, J. Behaviorální analýza. Metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. 1. vydání. Praha: Jaroslav Hofman, 2010, str. 86 103 Tůmová, Š. Sérioví vrazi. Kriminalistický sborník, č. 2, 2007, str. 41 104 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č. 1, str. 22 105 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání, Praha: Karolinum, 2006, str. 110-111 102

32

4. Riziko pachatele Míra pravděpodobnosti poškození pachatele obranou oběti či prozrazení a dopadení během trestného činu 106; zda pachatel jedná pod stresem; zda věří, že nemůže být přistižen a chycen; stupeň vzrušení, který potřebuje, aby mohl čin spáchat. 107 5.Vystupňování činu Posuzuje se způsob spáchání činu, sled a průběh jednotlivých aktivit. To umožní odhadnout pachatelův kriminální potenciál a tím i pravděpodobnost spáchání dalších činů. Stupňování agresivního jednání v průběhu činu naznačuje velký kriminální potenciál i pro další činy. 108 6. Časové faktory Pro profil je důležité zjistit časové intervaly, které potřeboval pachatel na provedení činu: k tomu, aby usmrtil oběť k tomu, aby uskutečnil dodatečné úkony na mrtvole k ukrytí těla 109 7. Faktory spojené s místem činu -

kde se pachatel poprvé přiblížil ke své oběti

-

kde k činu došlo

-

zda místo činu a místo nálezu mrtvoly jsou totožná

-

zda pachatel tělo oběti někam přemístil 110

2.4 Psychologické profilování u vztahových a nevztahových deliktů Pro psychologické profilování má nemalý význam rozlišování deliktů na vztahové a nevztahové. Vztahové jsou takové delikty, ve kterých jsou pachatel 106

Gillernová, I.-Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání, Praha: Karolinum, 2006, str. 111 107 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č. 1, str. 22 108 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č. 1, str. 22 109 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č. 1, str. 23 110 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č. 1, str. 24

33

a oběť svázáni osobním vztahem. Typické pro tuto skupinu jsou partnerské vraždy motivované afektem. Motivace může být ale i účelová, například pachatel se potřebuje zbavit blízké osoby, aby získal majetek, nebo chce odstranit osobu, která pachatelovi brání v jeho domnělé „cestě za štěstím“. Motiv činu u vztahových deliktů pramení z okolností a charakteristik skutečného vztahu mezi obětí a pachatelem. Proto je velmi důležité detailně poznat životní situaci oběti, prověřit její sociální kontakty. Hlavní otázkou se stává: Kdo bude mít zisk z toho, když bude odstraněna oběť? Při vztahových deliktech se vychází z následujícího schématu: Oběť ⇒ motiv ⇒ pachatel Na nevztahové delikty, odehrávající se mezi pachatelem a obětí, jež nespojují žádné interpersonální vztahy (např. intimní, přátelské, pracovní), se aplikuje schéma odlišné: Místo činu ⇒ analýza scény deliktu ⇒ motiv ⇒ pachatel Do nevztahových deliktů se řadí situace, kdy se pachatel a oběť znají od vidění (např. se občas setkávají na zastávce), ale i takové, kdy pachatel spatří svou oběť poprvé v životě. Pojem

nevztahových

deliktů

se

začal

ve

velké

míře

používat

v sedmdesátých letech ve Spojených státech amerických. V této době klesla objasněnost vražd z devadesáti na sedmdesát procent. Tento jev byl nakonec vysvětlen nárůstem deliktů, kdy pachatel útočí na neznámou oběť z důvodu svého zvrhlého motivačně osobnostního založení. Při nevztahových deliktech se ohnisko práce přesouvá od oběti k tzv. kriminální analýze případu, tj. k pečlivému posouzení všech nashromážděných informací o činu. Prohlídka místa činu je bezesporu základním bodem, bez ohledu na to, o jaký trestný čin se jedná. Oběť se stává aspektem anebo součástí místa činu. Pro vyšetření případů budou podstatné především informace o oběti, které je možné vyčíst z místa činu, nikoliv informace ze soukromí oběti. Někdy bývají bližší informace o oběti pro další vyšetřování nepodstatné (např. klient zastřelený při loupežném přepadení banky), jindy hrají typové charakteristiky oběti nezanedbatelnou roli (např. při sadistických

34

vraždách, sexuálně motivovaných vraždách dětí či při tzv. trestných činů z ideové nenávisti). Při vztahových deliktech mají hlavní význam pro další postup ve vyšetřování informace o živé oběti – jaká byla, když žila. Při nevztahových deliktech je rozhodující mrtvá oběť – informace, které je možné rekonstruovat z obhlídky a analýzy místa činu. U nevztahových deliktů se setkáváme s jejich zvláštní podobou jako tzv. hate crime, trestný čin z ideové nenávisti, kdy nenávist vyvolává sexuální orientace (pronásledování homosexuálů), životní postoj (pronásledování zastánců potratů) či životní styl (bezdomovci). Vymykají se těžko pochopitelnou motivací pachatelů. Motivem k brutálnímu násilí

je

„nenávist

z přesvědčení“.

Pachatelé

vstupují

do

role

lovců

„hříšníků“ či do role poslů správných pořádků a s fanatickou nenávistí útočí. Při některých variantách (zatím se rozlišují čtyři základní podoby těchto deliktů: zážitkové, reaktivní, misionářské a organizované) nacházíme na místě činu i komentáře či jiné podpisy pachatelů. Zdánlivá nemotivovanost či nesmyslnost činu může poukazovat na trestný čin tohoto druhu. Deliktů z nenávisti se často dopouštějí nejen extremistické skupiny, ale i teenageři (učni, středoškoláci). 111 V procesu typování zatím neznámého pachatele platí předpoklad, že při vztahových trestných činech si pachatel oběť vybírá, a to takovou, na niž bude stačit svými fyzickými a psychickými dispozicemi. Pachatel si nepřeje být chycen, tudíž útočí na oběť, o které ví či předpokládá, že ji bude schopen zvládnout. Z tohoto zorného úhlu lze dospět ke konstatování o pachateli – přibližný věk, kriminální zkušenosti i schopnosti. Důležitá je i povaha místa činu, kde pachatel útočil. Obvykle si vybírá místa, kde jsou lidé poměrně snadno napadnutelní, např. odlehlá místa, málo frekventované zastávky městské dopravy. Podle „psychologických pravidel“ profilování se jedná o místa, kde se pachatel cítí dobře a bezpečně, nebo k nim má určitý emocionální vztah (místa, kde v minulosti žil), anebo žije v jejich okolí.

111

Gronský, M. Metóda psychologického profilovania osobnosti páchatel´ov násilnej trestnej činnosti. Policejná teória a prax, 2007, č.1, str. 64-66

35

2.5 Limity psychologického profilu K charakteristice psychologického profilování patři i to, že se nejedná o stoprocentní metodu, jež by vedla k nalezení pachatele. Vyšetřovatelé si musí uvědomit, že na psychologický profil musí nahlížet jako na zvláštní soubor vodítek, které mohou ve vyšetřování napomoci. 112 Psychologický profil se setkává se dvěma významnými omezeními: 1. Psychologické profilování nelze použít univerzálně. Aplikuje se tedy v těch případech, kdy místo činu a způsob provedení poskytují expertovi dostatek záchytných bodů. Čin by měl vykazovat znaky ukazující na zvláštnosti pachatele. 2. Psychologické profilování je zpravidla jednou z posledních možností, jak případ vyřešit. Tradiční postupy vyšetřování nikam nevedou, veškeré možnosti jsou vyčerpány, a tak je možnost, že profilování naznačí nový směr vyšetřování. 113 Pachatel ve svém jednání ukazuje odlišnosti, když páchá více velmi násilných kriminálních činů. Proto by psychologické profilování nemělo být užito v případech jednotlivé vraždy či znásilnění, dokud se ovšem neprokáže, že by tyto případy mohly být přičteny pachateli, který již dříve takový čin spáchal a pravděpodobně bude ve svém jednání pokračovat. 114 K úskalí profilování je třeba zdůraznit, že každý profil je založen na pravděpodobnostech; na světě neexistují dva absolutně stejné trestné činy a tedy ani úplně stejní pachatelé. Navíc čin může spáchat více osob; tehdy se do způsobu spáchání promítne psychika všech pachatelů, a tak profil buď nelze vytvořit vůbec, nebo jen velmi obecně. Nezbytným pro vytvoření profilu je i lidský faktor – zdravý rozum, logika, zkušenosti, intuice. V důsledku lidského faktoru nelze vyloučit, že dojde k mýlce. 115

112

Rossi, D. Psychological profiling and crime scene behavioral analysis. Police Chief, 1982, str. 155 Čírtková, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 26-27 114 Wilson, P., Soothill, K. Psychological profiling: red, green or amber? The Police Journal, 1996, č.1, str.18 115 Valenta, Z. Psychologické profilování u nás – ano či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str.265 113

36

Skutečností navíc je, že postupy v rámci psychologického profilování vyžadují několik let zkoušení a zpřesňování, než je odborníci jsou schopni zhodnotit.

2.6 Profilovač Profilujícím expertem musí být odborník znalý kriminalistiky i forenzní psychologie, včetně psychopatologie a kriminologie. 116 Soudní lékař nechá tělo, aby řeklo, jak bylo usmrceno, a to prostřednictvím ran na těle, chemickými analýzami. Vyšetřovatel nechává celé místo činu, včetně oběti, aby řekly, jaký typ člověka spáchal tento čin. 117 Jazyk, kterým expert-psycholog hovoří, musí být jazykem kriminalisty. Psycholog svým specifickým přístupem k věci, svými specifickými znalostmi obohacuje repertoár vyšetřovacích metod. Informace podávané psychologem o osobě pravděpodobného pachatele by měly být rutinně zjistitelné bez speciálních technik, jejichž užití vyžaduje psychologickou či psychiatrickou erudici. Psychologická analýza slouží jako podklad k odhadu převážně sociálně

demografických

charakteristik

pachatele,

případně

takových

osobnostních rysů či zvláštností, které se výrazně projevují v pachatelově chování i mimo situaci trestného činu, a jsou tedy snadno zjistitelné (například obsedantní tendence, pasivita, výbušnost). Sám psychologický rozbor s údaji o osobě pravděpodobného pachatele vyšetřovatele nepřiblíží k vyřešení případu. Je jen základem, z něhož má profil vycházet. 118 Odborník tedy nejprve provede psychopatologickou analýzu osobnosti pravděpodobného pachatele, a tento rozbor se stane východiskem profilu. Samotný profil má obsahovat takové údaje, pomocí nichž může vyšetřovatel pachatele přímo identifikovat,

aniž

by

psychiatrickými znalostmi.

disponoval

speciálními

psychologickými

a

119

116

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2006, str. 75 117 Pinizzotto, A.J. Forensic Psychology: Criminal personality Profiling. Journal of Police Science and Administration, 1984, č. 1, str. 33 118 Netík, K. , Neumann, J. Metoda psychologického profilování pachatele – příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str.75 119 Kaplan, M. Psychologické profilování v analýze násilných trestných činů. Bezpečnostní teorie a praxe, Sborník PA ČR, 2002, č. 2, str. 184

37

Každý vyšetřovatel si při vyšetřování případu klade otázku, kdo takový čin mohl spáchat a představuje si pachatele určitým způsobem, ze svých zkušeností může odhadovat na vlastnosti a charakteristiky pachatele. Když v průběhu osmdesátých let 20. století řádil v USA tzv. Zabiják od Zelené řeky, pokusil se vytvořit jeho profil jiný sériový vrah, Ted Bundy, jenž již čekal v chodbě smrti ve věznici na výkon trestu smrti. Nabídl policii spolupráci a vytvořil profil, který se nakonec ukázal výstižnější, než byl ten od analytika FBI. Bylo to především proto, že oba vrazi s oběťmi zacházeli obdobným způsobem. Ted Bundy tedy vlastně vycházel ze svého jednání a myšlenek a předpokládal, že druhý pachatel jedná a uvažuje obdobně. 120 K tomu, aby se člověk stal dobrým profilovačem, musí být schopen vyhodnotit širokou škálu usvědčujících materiálů a údajů. Musí být též schopen vžít se do pocitů jak pachatele, tak oběti. Musí dokázat si v duchu přehrát, jak zločin probíhal. Potřebuje se proto dozvědět co nejvíce informací o oběti, aby si představil, jak mohla reagovat, vžít se do její situace, prožívat její strach. Taktéž se musí vcítit do postavení pachatele, spolu s ním plánovat a porozumět jeho vzrušení a uspokojení v konkrétním okamžiku, kdy je pánem situace a ovládá jiného člověka. 121 Cílem profilovače je poskytnout dostatek informací vyšetřovatelům a umožnit jim tak ohraničit nebo lépe nasměrovat jejich vyšetřování. Svým způsobem profiluje osobnost pachatele každý kriminalista, když vytváří první vyšetřovací verzi a tak i představu o pachateli. Avšak na rozdíl od tohoto přirozeného profilování, odborné

psychologické profilování

představuje metodu, která má určitá pravidla a využívá různé koncepce, modely a poznatky psychologické teorie a praxe. Profilující

odborník

musí

disponovat

znalostmi

psychologie,

psychopatologie, kriminologie a kriminalistiky, ale navíc i zkušenosti s konkrétním druhem deliktu, na jehož pachatele profil vytváří. Kromě odbornosti profilujícího experta je potřeba poskytnout dostatečné množství

120

Bourgoin, S. Černá kniha sériových vrahů. 1. vydání. XYZ, 2005, str. 521 Kaplan, M. Psychologické profilování v analýze násilných trestných činů. Bezpečnostní teorie a praxe, Sborník PA ČR, 2002, č. 2, str. 185

121

38

informací o deliktu, a to takových, na základě nichž je profil možné sestavit. 122

2.7 ViCLAS ViCLAS (violent crime linkage analysis = spojovací analytický systém při násilném trestném činu) se používá zejména u: 1) vražd, jež mají sexuální pozadí; spáchány byly buď ojediněle anebo jako součást série 2) sexuálních trestných činů při použití násilí nebo vyhrožování 3) případů pohřešovaných, kdy okolnosti svědčí o tom, že byl spáchán trestný čin 4) případů omezení svobody, únosů 123 Jedná se o databanku, v níž jsou evidovány smrtelné a sexuální násilné delikty. Jejím cílem je rozeznání a propojení sériových trestných činů, na které se dosud nenahlíželo jako na související. 124 Dnes se psychologické profilování zaměřuje stále více na skutečně mimořádné kriminální případy, při kterých se již na první pohled lze střetnout s psychologicky nápadným rukopisem pachatele. Základní racionální jádro profilování – behaviorální analýza scény deliktu a jeho určité prvky (stanovení primárního úmyslu pachatele, typ trestného činu, typ pachatele), přechází do postupu nazvaného jako kriminální vyšetřovací analýza případu. Kriminální vyšetřovací analýzou se rozumí činnost policejních pracovišť, systematické sbírání, evidování a třídění zkušeností z případů. Tím se vytváří sbírka poznatků, která se zpětně využívá při vyšetřování nových, těžších případů s podobnými rysy. 125

122

Kaplan, M. Psychologické profilování v analýze násilných trestných činů. Bezpečnostní teorie a praxe, Sborník PA ČR, 2002, č. 2, str. 185 123 Zločin a psychologie, Policista [online]. 2006, č. 12. Dostupný z WWW: 124 Horn, A. Možnosti a hranice operativní analýzy případů. Kriminalistický sborník, 2004, č. 1, str. 55 125 Gronský, M. Metóda psychologického profilovania osobnosti páchatel´ov násilnej trestnej činnosti. Policejná teória a prax, 2007, č.1, str. 69-70

39

3. Psychologické profilování v praktické aplikaci Následující tři případy se odehrály v české kriminalistické praxi a ve všech bylo užito psychologické profilování, aby napomohlo ve vyšetřování. První případ se odehrál v době, kdy psychologické profilování u nás teprve začínalo, přesto se vytvořený profil ukázal být přiléhavý. Jednalo se o sériové vraždy, které jsou pro psychologické profilování vhodné, zvláště pokud vykazují zvláštní charakteristický způsob chování pachatele. U druhého případu se jedná o profilování v případě sériového znásilnění. I u tohoto trestného činu je psychologické profilování vhodné, úspěšnost dopadení pachatele stoupá s tím, jakým způsobem dokáže oběť popsat pachatele. Psychologické profilování se ale užívá i tehdy, pokud se odehraje sebevražda, která se jeví jako podivná, a kdy existuje obava, že se jedná jen o předstíranou sebevraždu, kterou naaranžoval pachatel vraždy. Na třetím případu se ukáže, že zpracovaný psychologický profil pomáhá odhalit, zda oběť měla důvod sebevraždu spáchat tím, že se odborníci budou detailně zabývat její osobností a jejím životem.

3.1

Případ Jiřího Straky P s y c h o l o g i c k é p r o f i l ování u nás slavilo úspě c h v p řípadě n á s i l n í k a

a v r a h a , k t e r ý ú t oč i l n a ž e n y v P r a z e v r o c e 1 9 8 5 . N á s l e d u j í c í i n f o r ma c e č e r p a j í z K r i mi n a l i s t i c k é h o s b o r n í k u , r oč ník XXXVI/1992, číslo 6, str. 209 – 231. Bě h e m r o k u 1 9 8 5 s i t e h d y n e z n á m ý p a c h a t e l v y h l é d l č t yři ž e n y , k t e r é z e s e x u á l n í c h p o h n u t e k n a p a d l . J e d i n á z t ě c ht o čt yř ž e n j e h o ú t o k p ř ežila. Svou první oběť A l i c i P . s i Ji ří S t r a k a v y b r a l z ač á t ke m d u b n a . J e d n a l o s e o d v a a dva c e t i l e t o u ž e n u . J e j í t ě lo bylo nalezeno o b n a ž e n é , s c h o v a né p o d l i s t í m t a k , ž e př i zbě ž n é m p o h l e d u n e b y l o ž á d n o u j e h o č ást vid ě t . Ú s t a mě l a u c p a n á t e x t i l i í b í l é ba r vy s e s v ě t l o mo d r ý m l e me m; z c e l a z a p l ň ovala ústní dutinu. V obou nosních

40

d í r k á c h b y l y z a s u n u t y s mo t k y s u c h ý c h l i s t ů. N o h y z e mř e l é b y l y r o z t a ž e n y , c h o d i d l a b y l a u š p i ně n a . Lékař z u z a vř e ní

určil,

že

dýchacích

b e z pr o s tř e d ní c e st

c i z í mi

př í či n o u tě l e s y

a

s mr t i

bylo

c i z o r o dý mi

udušení h mo t a mi .

V pochv ě z e mř e l é b y l o z j i š t ě n o v e l k é mn o ž s t v í s p e r mi í k r e v n í c h skupinových vlastností „A“. Za č á t ke m

k vě t n a

z a ú t oč il

pachatel

znovu.

Na

policii

bylo

o z n á me n o př e p a d e n í V l a s t y Š . př e d j e j í m b y d l i š tě m v P r a z e 9 . P o p ů l n o c i s e v r a c e l a d o mů a me z i r o d i n n ý mi d o m k y j i z e z a d u n a p a d l n e z n á mý m u ž , z ač al ji obě ma r u k a ma š k r t i t , p o v a l i l j i n a z e m a k o l e m k r k u j í u vá z a l š kr t i d l o . Z t r a t i l a vě d o mí . M u ž e p o p s a l a j e n s p o r a d i c k y , n e b o ť j e j v i d ě la jen chvíli. Muž jí odcizil kabelku. S t e j n é h o d n e b y l o n a l e z e n o t ě l o n e z n á mé ž e n y n a P r a z e 9 . Mí s t o nálezu nebylo daleko od mí sta, kde byla napadena Vlasta Š. Spodní č á s t tě l a ml a d é ž e n y b y l a z c e l a krku

utaženo

utržené

r a mí n k o

o b na ž e n a . P od b r a d o u b y l o k o l e m podprsenky.

Na

mí s tě

činu

bylo

z a j i š t ě n o s p e r ma . O bě t í b y l a tř i c e t i l et á Vě r a F . , k t e r á b y d l e l a v d o mě , p ř e d n í mž b y l a n a l e z e n a . Př íči n o u s mr t i b y l o u d u š e n í z u š k r c e n í . D a l š í p ř í p a d s e o d e h r á l 1 6 . k vě t n a 1 9 8 5 . Tě l o j ed n a t řicetileté M a r t y M . l e ž e l o na z á d e c h , n o h y b y l y v k o l e no u p o k r č eny v ostré m ú h l u , s t e h n a š i r oc e r o z t a ž en á o d s e b e . N a k r k u b y l a n a l e z e na tř i š k r t i dl a . Př í č i n o u s mr t i b y l o u d u š e n í z u š k r c e n í . RO ZBOR: V š e c h ny t ři případy byly vzaty do souvislosti, a to p ř e d e v š í m p r o t o , ž e v y k a z o v a l y ř a d u p o d o b n ý c h z n a ků : ž e n y - o bě ti b y l y ml a d é , d o t ř i c e t i l e t , n a l e z e né v p o l o z e t y p i c k é pr o z n á s i l ně ní, b y l y j i m o d c i z e n y c e n n o s t i , mí s t e m s k u t k ů b y l a P r a ha , o bě t i b y l y uškrceny. Všechny indicie vedly k t o mu , ž e p a c h a t e l j e t o t o ž ný . H l a v n í m o t i v ( t e d y o d p o vě ď n a o t á z k u , p r oč b y l č i n s p á c h á n ) b y l u r č e n j a k o s e x u á l n í , k o mb i n o v a n ý s ma j e t k o v ý m. D á l e b y l a z j i š tě n a p ř ítomnost muže s krevní skupinou „A“. Po zkoumá ní mikrostop z t ě l

41

poškozených

byla

prokázána

pří t o mn o s t

kovových

č á st i c ,

c h a r a k t e r i s t i c k ý c h p r o p r o s tř edí strojírenské výroby. Př i s r o v n á n í pří p a dů b y l a z j i š t ě na i shoda v době s pá c h á n í . Ča s t o se jednalo o ve č er č i n o c př e d c h á z e j í c í p r v n í mu p r a c o v n í mu d n i v týdnu. Po posouzení zjiště ných skuteč n os t í v z t a huj í cí c h se k p a c h ate l i , z pů sobu provedení č inu, zájmu pachatele a ča s o v ý c h s o u v i s l o s t í b y l y u č i ně n y t y t o z á věry: 1 . Pachateli je 18-24 let, je š t í h l ý , v y s o k ý a s i 1 8 0 c m, k r e v n í s k u p i n a „ A “ . ( T y p i c k ý č e s k ý s e x u á l n í v r a h j e muž d o vě k u t ř i c e t i l et . 126 V ý š k u a v z h l e d p o s t av y p o l i c i e z ís ka l a z v ý po vě d i p o š k o z e n é , k t e r á ú t o k př e ž i l a . ) 2. Jedná

se

o

p r a v dě podobností

sexuálně o

deviantní

sadistu

nebo

osobu,

sexuálního

s n e j vě t š í

patologického

a g r e s o r a . ( Če s k ý t y p i c k ý s e x u á l n í v r a h t r p í d i s o c i á l n í p o r u c h o u o s o b n o s t i , o b v y k l e s p o j e n o u s e s e x u á l n í d e v i a c í t y p u s a d i s mu , p ř í p a d ně p a t o l o gi cké s e x u á l n í a g r e si vi t y 127) . 3 . Z c i z u j e vě c i o b ě t í , a t a k v e d l e d o mi n a n t n í h o se x u á l n í h o mo t i v u má i mo t i v ma j e t k o v ý . T a t o s k u t eč n o s t u k a z u j e n a o s o b u , k t e r á má n e d o s t a t e k f i n a nč n í c h p r o s t ř e d ků , mů ž e b ý t n e z a mě s t n a n á , a n e b o z a mě s t n a n á v n e p ř í l i š p l a t o v ě ohodnocené práci. 4. Pohybuje

se

v n oč n í c h

hodinách

poslední

volný

den

př e d

p r a c o v n í m d n e m n a r ů zných č á s t e c h Pr a h y . Ú t o k y b y l y s p á c h á n y v Praze 4, Praze 9 a Praze 6. 5 . P a c h a t e l se z a mě ř u j e n a ž e n y v e vě ku do t ř i c e t i l e t , ú t očí z e z a d u . Př i ú t o k u p o u ž í v á j a k o š k r t i d l a o dě v n í s o uč á s t i . V e d v o u p ř ípadech použil jako škrtidlo provaz a č alounickou nit, které si předem

k t o mu t o

účelu

upravil.

(Zde

se

objevuje

znak

126

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, 2006, str. 116 127

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, 2006, str. 116

42

o r g a n i z o v a n o s t i , k d y ž s i p a c h a t e l př ipravuje vražedný nástroj – provaz a č a l o u n i c k o u n i t . P a c h a t e l é d e z o r g a n i z o v a n í t a k o v o u p ř í p r a v u n e p r o v á děj í , z a v r a ž e d n ý n á s t r o j j i m p o s l o u ž í t o , c o ma j í

mo me nt á l ně

k dispozici.

U

J i ří h o

Straky

to

byly

v ně k t e r ý c h př í p a de c h s o uč ás t i o d ě v u j e h o o b ě tí.) 6 . N a p a d á o s a mě l e j d o u c í ž e n y ; n a v š e c h p o š k o z e n ý c h v y k o n a l n á s i l n ý p o h l a v n í s t y k s i nt r a v a g i n á l ní e j a k u l a c í . P o l i c i e s e o b r á t i l a n a z k u š e n éh o p s y c h i a t r a a s e x u o l o g a , k t e r ý uči n i l t y t o z á vě ry: 1 . Motiv vraždy Alice P. byl nepochybně s e x u á l n í . Přítomnos t h l í n y a k a me n í v z a ž í v a c í m t r a k t u a n e o b vy k l ý m z p ů sobem u c p a n é n o s n í d u t i n y a v d e c h n u t í c iz í c h l á t e k v h o r n í c h c e s t á c h d ý c h a c í c h j e dů kazem pachatelova sadismu. 2 . V l a s t a Š . b y l a n a p a d e n a z e z a d u , a l e s e x u á l ně z n e u ž i t a n e b y l a , p o u z e o k r a d e n a . P a c h a t e l mo h l b ý t v y r u š e n , a n e b o h o o d r a d i l o , ž e ž e n a byl a s t a r ší , n e ž s e d om n í v a l . 3 . Na Vě r u F . b y l s p á c h á n ú t o k r y z e s e x u á l n í , a t o s a d i s t i c k ý . O s a d i s t i c k é m j e d n á n í s v ě d č í m a n i p u l a c e s o bě t í , r az a n t n í ú t ok y n a h l a v u a k r k . P a c h a t e l mo h l o bě ť u s m r t i t , a b y o d s t r a ni l s vě d k a s e x u á l n í h o ú t o k u , a n e b o u s mr c e n í ž e n y b y l o s o učá s t í j e h o s e x u á l ní ak t i v i t y . 4 . U M a r t y M . s v ě d čila pro sexuálně sadistický motiv př í t o mn o s t několika

š k r t i d el .

Př i k l á d á n í

jednotlivých

škrtidel

a

jejich

u t a h o v á n í mo h l o n a p a c h a t e l e p ů s o b i t s e x u á l ně vz r uš i vě . Z n a l e c sh r n u l : p a c h a t e l p ou ž i l vždy škrtidlo, vyjma jediného p ř í p a d u . Ú t oč i l n a k r k , př ípadně n a h l a v u o bě t i . O b ět i o b n a ž i l s t e j n ý m z pů s o b e m a z a n e c h a l j e p o z n e u ž i t í v e s t e j né p o l o z e . P a c h a t e l své o bě ti nezná. Je na „lovu“, pr o c h á z í s e P r a h o u a n a p r o n ě j v h o d n é m mí s tě n a p a d á o s a mě l e j d o u c í ž e n y , j e ž h o s e x u á l ně p ř i t a h u j í . Z n a l e c z ho d n o t i l pac h a t e l e j a k o s e x u á l n í h o d e v i a n t a t y p u sadisty, a to podle způsobu provádění útoků. Pachatel cítí nenávist a v z t e k vů č i o b j e k t u e r o t i c k é h o z á j mu . O d p o r o bě t i s t i mu l u j e

43

s e x u á l ní

v z r u še ní

N e p o c h y b ně osobnost

se

p a c ha t e l e ,

jedná

s a n e t i c k ý m,

o

a

to

zvyšuje

psychopatickou,

d i s o c i á l ním

jeho

a g r e s i vi t u.

a gr e s i v ní ,

chováním

a

bezcitnou

del i kventními

t e n d e n c e mi . M í s t o ú t o k u j e i mí s t e m č i n u , p a c h a t e l o bě ť n a p a d n e n á h l e a n a p ř í h o d n é m mí s t ě . Na stejném mí stě vykoná trestné jednání, ob ěť netransportuje.

Podle

dě l e n í

p a c ha t e l ů

na

organizované

a

d e z o r g a n i z o v a n é b y t e n t o z n a k s vě d č i l , ž e se j e d n á o p a c h a t el e d e z o r g a n i z o v a n é h o , k t e r ý s i mí s t o č i n u p ř e d e m n e v y h l é d n e a o bě ť nikam

n e př e mí s t í .

V prvním

p ř í p a dě

o bě ť

skryl

pře d

zraky

kolemjdoucích do listí. V ostatních p ří p a d e c h j i ž k t o mu n e mě l č a s a n e b o v h o d n é p o d mí n k y . O bě t i z a n e c h á v a l v p o l o z e , v j a k é j e z n e u ž i l . O v š e m v p r v n í m př í p a dě n a l o ž i l s tě lem obě t i t a k , ž e j ej u k r y l , a l e b y l o t o u k r y t í v e l mi j e d n o d u c h é , k t e r é n e mo h l o s t ač it k t o mu , a b y t ělo nebylo nalezeno nikdy. Spíše se pachatel snažil, a b y t ělo mr tvé ženy nebylo spat ř eno na první pohled z cesty. V ostatních p ř í p a dec h j i ž s t ěl e m n a k l á d a l z pů s o b e m o d h o z e n í , c o ž je také znamení m dezorganizovanosti, kdy t ěl a z a n e c h a l n a t o m mí s t ě , k d e d o š l o k ú t o k u . Z n a l e c př e d p o k l á d a l , ž e p a c h a t e l n e n í a n i v y u č e n , ča s t o mě n í z a mě s t n á n í ( t y p i c k ý č eský sexuální vrah dos á h l j e n z á k l a d ní ho v z dě lání a zastává nekvalifikovanou profesi 128) , v m i n u l o s t i s e mo h l dopouštět drobných krádeží nebo podobného asociálního chování, k d y j i ž m o h l mí t k o n f l i k t s p o l i c i í , s t e j n ě t a k s e mo h l d o p u s t i t mé ně z á v a ž n ý c h s e x u á l ně m o t i v o v a n ý c h t r e s t n ý c h č i nů ( t y p i c k ý č e s k ý s e xuá l n í vr a h j e r e c i di vi s t a , pá c há rů zné druhy trestných č i nů – z e j mé n a ma j e t k o v é , n á s i l n é . V d o b ě sexuální vraždy bydlí u r o d i č ů či u r o d i č e , v d ě t s t v í n e ž i l v z á v a d o v é m p r o s tře d í 129).

128

Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, 2006, str. 116 129 Gillernová, I., Boukalová, H. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Karolinum, 2006, str. 116

44

C o s e t ý k á v ě c í , j e ž b y l y o b ě t í m o d e b r á n y , j e d n a l o s e o dů vody r y z e ma j e t k o v é . P a c h a t e l n e mě l v ú m y s l u př i po mí n a t s i s vů j č i n . P a k l i ž e u o bě t i s pa t ři l něj a k o u c e n n o s t , o d n e s l s i j i , a b y j i mo h l z p e ně ž i t , ně k o mu d a r o v a t , a n e b o a b y s i j i p o n e c h a l , p o k u d s e m u líbila. P r a v d ě p o d o b ně pochází ze špatně fungující rodiny. Nebude ž e n a t ý . Př i u r če n í vě k u z n a l e c v y š e l z e z k u š e no s t i , ž e pa c h a t e l é t a k o v ý c h t r e s t n ý c h č i nů b ý v a j í vět š i n ou ml a d í m u ž i v e vě k u 1 7 - 3 5 l e t ; v t omt o př í p a dě s e pa c h a t e l bu d e n a c há z e t s p í še př i dolní h r a n i c i . V s o u k r o mí mů ž e b ý t vůč i ž e n á m o s t ý c h a v ý . J e v y s oc e p r a v dě p o d o b n é , ž e s v é č iny bude páchat i nadále. P a c h a t e l mu s e l př i dří vě j š í c h ú t o c í c h z j i s t i t , ž e n e s mí s o bě tí v e r b á l ně

k o mu n i k o v a t ,

n e b oť

tak

nedojde

k realizaci

jeho

sexuálních pot ř e b . P r o t o ž e ny n a p a d á z e z a d u n eb o j i m u c p á v á ú s t a či používá škrtidla. Z e s t a t i s t i c k é h o h l e d i s k a j e má l o p r a v d ě podobné, že by se ve s t e j n o u d o b u v j e d n o m mě s t ě v y s k y t o v a l o v í c ú t oč n ý c h s a d i s t ů , a p r o t o p a c h a t e l v š e c h v y š e tř ovaných č inů j e j e n j e d e n . Z n a l e c uč i n i l o p a c h a t el i t y t o z á věr y n a z á k l a dě dlouholetých p s y c h i a t r i c k o - s e x u o l o g i c k ý ch zkušeností. Policie za č al a prově ř ovat o b d o b n é př ípady sexuálních útok ů z t é d o b y , k t e r é s mr t í n a š t ě stí n e s k o n č i l y , p r o t o ž e z n a l e c v y s l o v i l d o mně n k u , ž e s e p a c h a t e l j i ž o b d o b n ý c h č i nů d o p u s t i l , ačk o l i v n e s k o n č i l y v r a ž d o u . O b j e v i l o s e s v ě d e c t ví j i s t é L u d mi l y Š . V n oč n í c h h o d i n á c h s e v r a c e l a d o mů a n a t r a mv a j o v é z a s t á v c e s e d a l a d o ř e č i s ml a d í k e m, k t e r ý j i n á s l e d ně d o p r o v o d i l d o mů . P r o z r a d i l o s o b ě , ž e j e u č n ě m druhého r oč n í k u uč i l i š t ě a u ž b y l v d o l e c h . Př e d s t a vi l s e j a k o J i r k a . Ž e n a o d h a d l a , ž e mu m o h l o b ý t t a k 1 6 let. Když došli k jejímu do mu , z a č a l j i sex u á l ně obt ě ž o v a t a j e n l s t í s e j í p o d ař i l o s e z a c hr á n i t . V d a l š í m p ř í p a dě b y l a t a k é př e p a d e n a ml a d á ž e n a , a l e p o d ař ilo s e j í př e sv ě d č i t p a c h a t e l e , a b y š l i v í c e k e s vě tlu, k lamp ě , k d e s e n e b u d e t a k b á t . T a m p a c h a t e l e o d r a d i l o , ž e j e ně kdo pozoroval

45

z o k n a r o d i n n é h o d o mk u . Ž á d a l p o s v é o bě t i ale s p oň p e n í z e . O b ě ť podala slušný popis útočníka: 16 let, štíhlá hubená postava, vysoký a s i 1 6 5 c m , k r á t k é s v ě t l é v l as y , t ma v é oč i . N a z á k l a d ě i n f o r ma c í n a p a d e n ý c h ž e n b y l v h o r n i c k é m uč i l i š t i vytypován uč e ň druhého ro č n í k u m l a d i s t v ý J i ř í St r a k a . P r o t o ž e v j e h o s kř í n c e b y l y n a l e z e n y o s o b n í vě c i obě t i n a p a d e n í , b y l p ř e v e z e n k v ý s l e c hu , k d e s e k e s p á c h a n ý m č i nů m doznal. P o d o p a d e n í p a c h a t e l e zk o u ma l i z n a l c i z o b o r u p s y c h i a t r i e , s e x u o l o g i e a p s y c h o l o g i e d u š e v n í s t a v J iř ího Straky. Záv ěr e m b y l o , ž e s e j e d n á o p s y c h o p a t i c k o u o s o b n o s t s v ý r a z n ý mi a ne t i c k ý mi , a s o c i ál n í mi r y s y a s a g r e si v ní mi t e n d e n c e mi . O d h a l i l i u něj ú c h y l k u s e x u á l ní m o t i v a c e a c h o ván í – a b no r mn í s e x u á l n í a gr e s i vi t u se sklonem

k n e j z á v a ž ně j š í

pohlavní

deviaci

–

s a d i s mu

až

n e k r o s a d i s mu . P o d l e tř í dě n í H o l me s e a D e B u r g e r a s e St r a k a ř a d í do skupiny tzv. hédonistických vrah ů , kterým us mr c e ní ob ěti z pů s o b u j e s e x u á l n í v z r u š e n í . P o d l e t yp o l o g i e H a r b o r t a z a l o ž e n é n a m o t i v a c i s e j e d n á o s é r i o v é ho sexuálního vraha. Poznatky

naznač e n é

v psychologickém

profilu

se

v e s mě s

u k á z a l y j a k o s p r á vn é , a ž n a d ro b n o s t i , k t e r é s e t ý k a l y vě k u , k d y n i k d o n e p ř e d p o k l á d a l , ž e p a c h a t e l b u d e t a k ml a d ý ( 1 6 l e t ) , a p o z n a t e k o n e ú p l n é č i š p a t ně f u n g u j í c í r o d i ně , a l e i t e n b y l č á s t eč n ě

správný,

protože

ml adík

byl

vychováván

p ř edevší m

ma t k o u , n e b o ť o t e c p o b ý v a l často pracovně mi mo d o mo v .

3.2

Série znásilnění v Pardubicích V l e t e c h 1 9 9 7 - 1 9 9 9 s e v P a r d u b i cích policie potýkala se sériovým

znásil ň o vá n í m ž e n . N á s l e d u j í c í i n f o r ma c e č e r p á m z č l á n k u M i l o s l a v a K a p l a n a Ps y c h o l o g i c k é p r o f i l o v á n í v a n a l ý z e n á s i l n ý c h t r e s t n ý c h činů , v y d a n é h o v e S b o r n í k u P A ČR B e z p eč n o s t n í t e o r i e a p r a x e , v r o c e 2 0 0 2 , č. 2, str. 187-189.

46

1 . př í p a d – 3 0 . 1 2 . 1 9 9 7 o k o l o 6 . h o d i n y r a n n í . P o š k o z e n á j e l a n a k o l e d o z a mě s t n á n í . V má l o p ř e h l e d né m ú s e k u c e s t y j i ne z n á mý p a c h a t e l s t r h l z k ol a n a z e m . P o š k o z e n á kř iče l a a b r á n i l a s e , dokonce pachatele kousla. Pachatel na to reagoval škrcením o bě t i . N ás l e d n ě s e s n a ž i l o bě t i v y s v l é k n o u t k a lh o t y , a l e j e l i k o ž s e mu t o n e z d a řilo, př i k áza l o bět i , a b y s e v y s v l é k l a s a ma . P a c h a t e l j i p o t é o sa h á v a l na p ř irození a snažil se jí zastrkovat prsty do pochvy. Navrhl oběti, aby šli opodál, ale tento plán p ř e k a z i l y d vě d í v k y , j d o u c í k o l e m. P a c h a t e l n a s e d l n a k o l o a ujel. 2 . př í p a d: 3 0 . 4 . 1 9 9 8 , č t yři h o d i n y r á n o , s t e j n á l o k a l i t a Pa r d u b i c j a k o u p ř e d c h o z í h o př í p a d u . M l a d á z d r a v o t n í s e s t r a s e v r a c e l a z e z á b a v y p ěš k y d o mů . N a k o l e j i př e dj e l n e z n á mý mu ž . O c h v í l i p o z dě ji šel proti ní, chytil ji a odt á hl z c e s t y . J ak mi l e j i po v a l i l n a z e m, v y h r n u l j í t r i k o a z ača l j i l í b a t n a p r so u . S t á h l j í k a l h o t y . D o p o c h v y ž e ně strkal pr sty, poté sv ůj pohlavní úd. Po souloži e j a k u l o v a l mi mo o bě ť. Po č i n u p o mo h l p o š k o z e n é s o b l é k á n í m, nasedl na kolo a ujel. 3 . př í p a d: D a l š í z n á m ý ú t o k s e s t a l 1 . 5 . 1 9 9 9 k o l e m p á t é h o d i n y r á n o v P a r d u b i c í c h . Z n a me n á t o t e d y b uď s k u t e č n o s t , ž e p a c h a t e l r o k n e ú t oč i l , a n eb o o s t at ní o bě ti či n z e s t u d u n e n a h l á s i l y . Tř i a tř i c e t i l e t á ž e n a s e v r a c e l a pě š k y z e z á b a v y . Pa c h a t e l j i n á h l e s t r h l n a z e m p o d p ě š í s t e z k u , n a l e h l n a n i , ž e s e mo h l a j e n tě ž k o b r á n i t , v y h r n u l j í h a l e n k u , h l a d i l j i n a p r s o u . P o t é , c o ž e ně v y s v l é k l k a l h o t y , z a s u n o v a l jí do pochvy prsty a ma rn ě s e s n a ž i l o pohlavní styk. Po celou dobu útoku se poškozená aktivně bránila. Možná proto, že se pachateli nepodaři l o d o s t at obě ť p o d p l n o u k o n t r o l u , p o ma r n ý c h p o k u s e c h o p o h l a v n í s t y k v s t a l a utekl. 4 . př í p a d: D a l š í č i n má d a t u m 4 . 9 . 1 9 9 9 – t e d y č t yř i mě s í c e p o třetím

útoku.

Bylo

kolem

tř etí

hodiny

ranní,

když

se

o s mná c t i l e t á dí v k a v r a c el a pě š k y z d i s k o t é k y . Př ed vchodem

47

d o mu , v n ě mž b y d l e l a , j i u c h o p i l n e z ná mý m u ž s e s l o v y „ j d e m na to“, a odtáhl ji opodál. Dívku stač il jen vysvléknout a z a s u n o u t j í d o p o c h v y c e l o u d l aň , neboť p o t é s e k mí s t u b l í ž i l c h o d e c , a t a k p a c h a t e l d í v k u pus t i l a u t e k l . 5 . př í p a d: P o s l e d n í z a z n a me n a n ý př í p a d z e s é r i e s e o d e h r á l 2 6 . 9 . 1 9 9 9 v pě t h o d i n r á n o . Ča s o v á b l í z k o s t o d p ř edchozího útoku mů ž e

napovídat

t o mu ,

že

př e d c h oz í

př e p a d e n í

pachatele

n e u s p o k o j i l o , n e b oť č in nedokonal, anebo že s e i n t e r v a l z k r á t i l proto,

že

Tentokrát

pachatel z a ú t oč il

má na

puzení

k násilným

t ř i ap a d e s á t i l et o u

ú t o ků m

ž e n u,

jež

č a s t ěj i . j el a

do

z a mě s t n á n í n a k o l e . P r o t i n í š e l pě š k y m u ž a v o k a mž i k u , k d y s e mí j e l i , j i s t r h l z k o l a . P o š k ozená zachovala chladnou hlavu a v o l a l a o p o moc . P a c h a t e l ž e n u p u s t i l a u t e k l , p a t r ně n e s p a d a l a d o k a t e g o r i e o b j e k tů j e h o z á j mu , p r o t o ž e př e d c h o z í o bě ti byly ml a dš í . ROZBOR: V rámc i psychologického profilování byla vypracována k o n k r é t n í me t o d i k a , j e ž u mo žň uje zachytit a dobř e p o p s a t c e l ý p růb ě h z n á s i l ně ní. 130 V pr ů b ě h u č i n u p a c h a t e l p r o j e v u j e : Fy z i c k é c h o v á n í Ře č o v é c h o v á n í Sexuální chování Z n á s i l ně n í j e k o mpl e x n í v z o r e c c h o v á n í , čl e n í s e d o k o n k r é t n í c h behaviorálních komponen t , j e j i c h ž p o p i s a i n t erpretace je základe m p r o t v o r b u p r o f i l u . M e z i k l í čo v é k o mp o n e n t y p a t ř í: 1 . M e t o d a , k t e r o u p a c h a t e l v y už i l , a b y s e př i b l í ž i l k o bě t i . -

t ř i h l a v n í v a r i a n t y j s o u : lest ( p a c ha t e l s e k o bě t i při b l í ží z c el a o t e vř e ně , ž á d á j i o p o moc č i i n for ma c i ; k a g r e si př i s t o u p í , a ž k d y ž má

obě ť

pod

kontrolou;

u

pachatele

tato

me t o d a

n a z n ač uj e

s e b e dů v ě r u a o b r a t n o s t v k o m u n i k a c i ) , b l e s k o v ý ú t o k ( pa c h a t e l s e p ř i b l í ž í k o bě t i a o k a mž i tě z a ú t očí př í mý m n á s i l í m) , př ekvapivý ú t o k ( p a c h a t e l v y u ž i j e mo me n t u př e k v a p e n í ; č í h á n a o bě ť n a př í kl a d 130

Čírtková, L. Postupy profilování u trestného činu znásilnění. Kriminalistický sborník, 2007, č. 4, str. 37-38

48

u v ý t a h u n e b o u v c h o d u d o d o mu; v ě t š i n o u j e o b ě ť v y t i p o v á n a a t a j ně sledována). V p a r d u b i c k é m p ř í p a dě se u všech př e p a de n í p a c ha t e l k o bě te m p ř i b l í ž i l fo r mo u b l e s k o v é h o ú t o k u . B uď s v é o bě ti napadl př ekvapivě z e z a d u , kd y n e mě l y a n i mo ž n o s t p a c h a t e l e př ed t í m v i d ě t , a n e b o š e l p r o t i ni m a n a p a d l j e z n e n a d á n í z e předu. 2.

Způs o b , j a k ý m p a c h a t e l k o n t r o l u j e o bě ť

-

s v o u p ř í t om n o s t í

-

slovním vyhrožováním

-

d e mo n s t r o v á n í m z b r a ně

-

fyzickým násilím Obě ti v našem p ř í p a dě n a j e d n á ní p a c h a t el e r e a g o va l y rů z ně, a

p r o t o i z pů s o b , j a k ý m j e k o n t r o l o v a l , s e l i š i l . V j e d n o m p ř í p a dě o bě ť k l a d l a p a c h a t e l i z n ač n ý o d p o r , d o k o n c e j e j i k o u s l a , a p a c h a t e l z a r e a g o va l t a k , ž e j i z a č a l š k r t i t . V t o mt o o k a mž i k u s i o b ě ť p a t r ně u vě d o mi l a , ž e b y j i p a c h at el mo h l u s mr t i t , a př estala odpor klást a potom již pachatele poslouchala. Zde tedy pachatel ke kontrole oběti u ž i l f y z i c k é n á s i l í . V d a l š í m př í p a dě pa c h a t e l d os t a l o b ě ť p o d k o n t r o l u p o u h o u f y z i c k o u př í t o mn o s t í ; o bě ť b y l a b uď o c h r o me n á s t r a c h y a n e z mo h l a

se

na

odpor,

anebo

př e d p o k l á d a l a ,

že

když

bude

s p a c h a t e l e m s p o l u p r a c o v a t , spí š e s i z a c h r á n í ž i vot . V e t ř et í m př í p a dě s e o b ě ť a k t i v ně b r á n i l a p o c e l o u d o b u a p a c h a t e l i s e j i n e p o d aři l o d o s t a t pl ně p o d k o n t r o l u , a t a k n a k o n e c u t e k l . N e p o u ž i l f y z i c k é n á s i l í . Př i ž á d ném z ú t o ků n e mě l z b r aň , nebo jí alespoň o bě t e m n e h r o z i l . F y z i c k é n á s i l í p o u ž i l j e n j e d n o u , a t o š k r c e n í . V o s t a t n í c h p ř í p a d ec h s p o l é h a l n a t o , ž e p o u h á j e h o př í t o mn o s t p ře s vě dč í o bět i , že ma j í dě lat to, co on jim řekne. 3.

R e a k c e p a c h a t e l e n a o d p o r o bě t i

-

své jednání vzdá

-

u s i l u j e o k o mp r o mi s

-

uteče

-

vyhrožuje

49

-

j e a g re s i vn í P a c h a t e l s e l i š i l i v t o mt o o h l e d u , p r o t o ž e ně k d y j e h o r e a k c e n a

o d p o r o b ět i b y l a a gr e s i v ní , kd y s e j i sn a ž i l fy z i c k ý m n á s i l í m př i mě t k p o s l u š n o s t i , j i n d y s v é j e d n ání vzdal, protože odpor obě ti byl t a k o v é h o r á z u , ž e j e j n e d ok á z a l př e k o n a t , a k f y z i c k é m u n á s i l í s e kupodivu rozhodl nepřistoupit. 4. -

Sexuální poruchy u pachatele

z j i šťu j í s e z o h l e d á ní mí s t a č i n u a z v ý s l e c h u o bět i V t o m t o p ř í p a dě n e n í ž á d n á z mí n k a o p ř ípadných sexuálních

poruchách pachatele. 5. -

Posloupnost sexuálního jednání

p o s l o u p n o s t a s tř í d á n í s e x u á l n í c h p r a k t i k v y p o v í d á o o s o b n o s t i a m o t i v a c i p a c h a t e l e . Z j i šťu j e s e , z d a c h o v á n í p a c h a t e l e n a s vě d č uje n ě k t e r é m u z mo t i v ač n í c h v z o r c ů – k o m p e n z o v á n í , s e b e p o t v r z o v á n í , v z t e k vů či o bě t e m a t p . 6.

-

Násilníkova řeč

p o d l e t o h o , c o p a c h a t e l ř í ká , l z e u s uz ov a t n a snahu po udržení moci a u k l i d něn í o b ě ti č i naopak zda se jedná o výhr ů ž k u . A g r e s i v n í ř e č ové chování naznač u j e n e př á t el s t ví vů č i ž e n á m . V p a r d u b i c k é m p ř í p a dě pa c h a t e l m o c n e ml u v i l . V j e dno m př í p a dě

ř ekl

své

ob ě t i ,

když

ji

napadl:

„Jdem

na

to!“

V y j a dř o v a l

se

v j e d n o d u š š í c h a k r a t š í c h větách. Znalci proto usoudili, že se bude j e d n a t o p a c h a t e l e , k t e r ý má n i ž š í v z d ěl á n í . 7 . Co m ě l a p o d l e p a c ha t e l e ř íkat obě ť -

p a c h a t e l ž á d á o c e něn í ( p a c ha t e l c h c e p os í l i t s e bevě d o mí )

-

p a c h a t e l nu t í o bě ť p r o s i t o mi l o s t ( s a d i s mu s , t o u h a d o mi n o v a t )

-

o bě ť má o s o bě ml u v i t š p at ně ( n e n á v i s t , z l o s t , v z t e k ) V p a r d u b i c k é m p ř í p a dě p a c h a t e l p o o bě tech nevyžadoval, aby

cokoli říkaly. 8 . Zm ě n a v c h o v á n í p a c h a t e l e v p r ůb ě h u z n á s i l něn í

50

-

z mě n u m o h o u p ř i v o d i t s e x u á l n í p o r u c h y , v ně j š í r u š i v é f a k t o r y , o d p o r o b ět i . Řa dí se s e m i a kt i v i t y p a cha t e l e , j i mi ž s n i ž u j e mož n o s t s v é h o d o p a d e n í a u s vě d č e n í ( ma s k o v á n í i d e nt i t y , l i k v i da c e s t o p ) . Př i o d p o r u o bě t i p a c h a t e l z mě n i l s v é c h o vá n í t a k , ž e př i kr oč i l

k fyzickému násilí. V dalším p ř í p a dě o v š e m n a o d p o r o b ě t i r e a go v a l t a k , ž e s vů j či n v z da l a u t e k l . Když se objevili sv ě d c i , p a c h a t e l r o v ně ž o k a mž i t ě u t e k l . P a c h a t e l n e b y l ma s k o v á n . P a t r ně p ř e d p o k l á d a l , ž e ž e n y b u d o u v t a k o v é m š o k u , ž e j e j n e d o k á ž í d o s t d o bř e p o p s a t . T a t o d o mně n k a s e mu potvrdila, protože p ře p a d e n é ž e ny s e n e d ok á z a l y s ho d n o u t a ni a v ě k u a n i n a d a l ší c h f y z i c k ý c h c h a r a kt e r i st i k á c h p a c h a t e l e . 9.

Vě c i odn e s e n é p a c h a t e l em z m í s t a č inu

-

s t o p y a důk a z y

-

cennosti

-

o s o b n í v ě c i ( v t a k o v é m p ř í p a dě j d e n e j s p í š e o s é r i o v é h o p a c h a t e l e , k t e r ý s e n a b u z u j e v z p o mí n k a mi ) P a r d u b i c k ý n á s i l n í k n e o d n á š e l z mí s t a či n u ž á d n é př e dmě t y . C e n n é

v ě c i j e j ne z a j í ma l y , n i k d y s v ý m o bě t e m n i c n e o d c i z i l , a n i v p ř í p a d e c h , k d y mě l v í c e č a s u , p r o t o ž e n e d o š l o k v y r u š e n í ž á d n ý m s vě d k e m . Ne mě l z á j e m a n i o ž á d n o u z o s o b n í c h v ě c í o b ětí. 10. -

N á p a d n o s t i z a r e g i s t r o v a n é o bě t í pře d či n e m

j e d n á s e o o t á z k u , z d a s e o b ěť c í t i l a s l e d o v á n a př e d č i ne m 131 Ž á d n á z o bě tí nehovoř i l a o t o m, ž e b y mě l a d o j e m, ž e j i ně k d o př ed

č i n e m s l e d o v a l . T o n a s vě d č uj e t o mu , ž e o bě ti byly vybrány náhodně , p r o t o ž e s e o b j e v i l y n a mí s t ě , k d e p a c h a t e l v y č káva l . ROZBOR: Mezi oběť mi a p a c h a t e l e m n e b y l ž á d n ý v z t a h , n e d o š l o me z i n i mi k př e d c h o z í i n t e r a kc i . O bě t i p a c h a t e l e n e z n a l y , a p r o t o mo ž n á pachatel

n e p o v a ž ov a l

za

nu t n é

něj ak ý m z pů s o b e m s e

ma s k o v a t .

S c é n o u d e l i k t u s e s t a l a bě žně u ž í v a ná c e s t a , vz h l e d e m k b r z k é r a n n í

51

h o d i ně má l o f r e k v e n t o v a n á . Pře s t o s e p ac h a t e l s n a ž i l o bět i př i mě t , a b y s n í m o d e š l y o p o d á l , k d e b y s e v ů b e c n e mus e l o b á v a t s věd ků . Pachatel

své

obě t i

pře p a d á v a l

„ze

zálohy“

(bleskový

útok).

P a c h a t e l n e mě l z b r aň , nebo s ní alespoň o bě t e m n e v y h r o ž o v a l . Častý m dopravním prost ř e d k e m p a c h a t e l e b y l o k o l o . P o k u d z v o l i l t a k o vý t o d o p r a v n í p r o s t ředek, svě d č í t o o t o m, ž e n e p o c h á z í z d a l e k a . S v é č i n y plánuje, o č e mž s vě d č í f a k t , ž e mě l s s e b o u k o n d o m, k t e r ý c h t ě l p o už í t p ř i s e x u á l n í m s t y k u s o bě t í . V í , ž e č i n c h c e s p á c h a t a č eká na vhodnou o bě ť. Či n y s e o d e h r á l y v ž d y v b r z k ý c h r a n n í c h h o d i n á c h . C o t o mů ž e p r o z r a d i t o p a c h a t e l i ? J e mo ž n é , ž e s e v y d á v a l n a n oč ní č i r a n ní t o ul k y z č i s t é „ n e s p a v o s t i “ – j eh o p u z e n í k n á s i l n é mu č i n u h o n u t i l o na j í t si o bě ť. M ů ž e b ý t a l e z a mě s t n á n v t a k o v é p r á c i , k d y k o nč í pozd ě v no c i a po cest ě do mů potká vhodnou obě ť a př e p a d n e j i . J e a l e m o ž n é i t o , ž e j e n e z a mě s t n a n ý a d e n n í č i n oč n í d o b a p r o n ě j n e h r a j e ž á d n o u r o l i . V y b í r á s i j e d n o d u š e d o b u , k d y p o u l i c í c h c h o d í mi n i mu m l i d í , t e d y i s v ě d ků . Pachatel

přepadával

ženy

n e ma s k o v á n .

Př e d p o k l á d a l ,

že

jeho

i d e n t i t u dos t a t e č n ě u k r y j e t ma . V t o m s e n e mýl i l , n e b o ť j e h o o b ě t i s e s h o d l y j e n n a t o m, ž e s e j e d n á o mu ž e s i l něj š í p o s t a v y , v ý š k y 1 7 0 - 1 7 5 c m. Vě k o v é r o z pět í u d á v a l y ž e n y v r o z me z í 2 5 a ž 4 0 l e t . N á s l e d n ě byl vytvoř e n p r o f i l s t ě mi t o c h a r a k t e r i st i k a mi : • pachatel

je

dezorganizovaný,

útok

neplánuje,

o bě ť s i

p ře d e m

nevyhlédne, spíše čeká, až se objeví vhodná oběť sama – pachatel p r e f e r u j e ml a d š í ž e n y • p a c h a t e l j e mu ž , v ě k 2 5 - 3 0 l e t • b y d l i š t ě má v P a r d u b i c í c h ( d o v z d á l e n o s t i c c a 3 k m o d mí s t a č inu), p o h y b u j e s e t o t i ž n a k o l e či pě š k y • s v o b o d n ý muž , n e b o muž ž i j í c í v p r obl é mo v é m ma n ž e l s t v í ( o b ě dvě v a r i a n t y b y v y s vě t l o v a l y , ž e s e muž p o h y b u j e t a k č a s ně ráno po mě s t ě a n i k o mu , t e d y p a r t n e r c e n e c h y b í . J e m ož n é , ž e s e n a „ t o u l k y “ v y d á v a l p o vě t š í m k o n f l i k t u s ma n ž e l k o u )

52

• p a c h a t e l o v a o s o b n o s t j e s u b mi s i v n í , n e v y z r á l á , i n t r o v e r t n í • s o h l e d e m n a z a s o u v á n í p r s t ů a ruky do pochvy mů ž e mí t k o m p l ex z nedostate č n o s t i p o h l a v n í h o ú d u • i n t e l i g en c e p r ů mě r n á n e b o l e h c e p o d p rů mě r n á Na základě sestaveného profilu byl vytipován J.P., 30 let, bytem P a r d u b i c e , ž e n a t ý , 1 d í t ě ; r o d i n a ž i j e v b y tě 2 + 1 , s p l á c í h y p o t é k u n a b y t ; f i n a nč n í s i t ua c e r o di ny j e t í ž i vá a p r a me n í z n í n e s h o d y me z i ma n ž e l y . P r o fi l s e mý l i l v i nt el i g e n c i pa cha t e l e . Př i napadení žen totiž h o v oř i l mi n i má l ně a p o k u d h o v oř i l , už í v a l kr á t k ý c h vě t s o me z e n o u s l o v n í z á s o b o u . S a m o t n é n a p a d e n í p r o v e d l n á h l e , d a l o b y s e ř í ci b e z r o z my s l u , j a k o k d y b y mu b y l o j e d n o , k d e s e s o b ě t í z r o v na n a c h á z e j í . N e p o k o u š e l s e o bě ť nejprve k pohlavnímu styku p ř e ml u v i t , n e b o j i p o d p o h r ů ž k o u n á s i l í o d v l é c i něk a m d á l o d c e s t y . A n i mí s t o n a p a d e n í s i z v l á š ť n e v y b í r a l , s p í š e b l o u ma l p o u l i c í c h a č ekal na vhodnou obě ť. Z d á s e , ž e o bě t i ani n e s l e do v a l n a ně jaké pro n ě j v ý h o d ně j š í mí s t o. Ob ě ť v i d ě l a l a pi l j i , n e ž b y m u t o ně k d o č i ně c o mo h l o př e k a z i t . P a c h a t e l p r a c o v a l j a k o v ý z k u mn ý p r a c o v n í k v p o d n i k u T e s l a C Z . Jeho nadpr ů mě r n á i n t e l i g e n c e s e p r o j e v o v a l a p ři p r á c i . V k o n t a k t u s e ž e n a mi n e b y l p a t r ně tak „kovaný“, anebo se tak choval úmyslně , a b y z má t l

stopu.

Svou

s u b mi s i v i t u

se

snažil

překonat

projevování m

„ s v r c h o v a n é d o mi n a n c e “ u mě l e a n e p ři r o z e ně v s e x u á l n í s i t u a c i .

3.3

Případ neobvyklé sebevraždy I n f o r ma c e o t é t o z n a č ně neobvyklé sebevraždě a o psychologické m

p r o f i l o v á n í v j e j í m př í p a dě j s e m z í s k a l a v čl á nk u R . G r u ml í k a a P . Vavř í k a P s y c h o l o g i c k o - p s y c h i a trické profilování zna čn ě n e o b v y k l é sebevraždy – vraždy (? ), uve ř e j ně n é m v K r i mi n a l i s t i c k é m s b o r n í k u z r o k u 1 9 9 6 , č . 7, str. 246-256. Tato znač n ě neobvyklá sebevražda z r o k u 1 9 9 4 b y l a š e t ř e na j a ko t r e s t n ý č i n v r a ž d y . J e d n a l o s e o n á l e z těla

muž e ,

o bě š e n é h o

a

o h oř e l é h o,

53

p o vě š e n é h o

na

s t r o mě

se

s p o u t a n ý mi h o r n í mi i d o l n í mi k o n č e t i na mi . O h oř elá mr tvola byla z a vě šena za ruce ve výši 3,24 me trů t a k , ž e r u c e o be pí n a l y k m e n s t r o mu , b y l y s p o u t á n y k o v o v ý mi p o l i c e j n í mi p o u t y . P r s t y n o h o u s e n a c h á z e l y v e v ý š i 1 , 2 5 m e t rů n a d z e mí . P o d é l t r u p u s e v i n u l p ř i š k v ař ený provaz, v ústech byl na lezen se škvař ený proužek látky. 2 , 4 me t r ů o d s t r o mu b y l n a l e z e n k l í č od pout. ROZB OR: M.S.

Vyšetřo v á n í o d h a l i l o , ž e z e mř e l ý b y l d v a c et i l e t ý ml a dí k

z blízké

obce,

svobodný,

v y uč e n ý

i ns t a l a t é r ,

z a mě s t n á n

u

b e z p e č nostní služby. P i t v a o d h a l i l a , ž e v p l i c í c h n e j s o u z n á mk y v d e c h n u t í z e z p l o d i n h oř e n í , c o ž b y l o v y s vě t l e n o p l a s t o v ý m s á č kem p ř etaženým př e s h l a vu . J e l i k ož n a t ě l e n e b y l y z j i š t ě n y ž á d n é z n á mk y z á p a s u , s e b e o b r a n y , d a l o by se předpokládat, že se jednalo o sebevraždu. V t o m t o p ř í p a d u n e o b v y k l é s e b e v r a ždy se postupovalo od ob ět i – musely

být

z j i ště n y

veškeré

dostupné

a

relevantní

i n f o r ma c e

z ml a d í k o v a ž i v ot a . T y t o i n f o r ma c e mě l y p o mo c i n a p o vě d ě t , z d a ml a d ý m u ž mě l dů v o d s p á c h a t s e b e v r a ž d u , a n e b o z d a s e m o h l o j e d n a t o vraždu. Z i n f o r ma c í o o b ě t i : v p r á c i b y l b e z k o n f l i kt n í ; h l á s i l s e k e h n u t í s k i n h e a d s, a l e o d su z o v a l n ás i l í , b yl u mí r ně n ý ; p o c h á z e l z e s l u š né r o d i n y , n e p i l a l k o h o l . J e h o sestra byla o 13 let starší. Ve školním v ě k u b y l b e z p r o b l é mo v ý , a l e n e mě l moc př á t e l , b yl u z a vř e n ý . J e mož n é , ž e s e o b á v a l n á s t u p u v o j e n s k é s l u ž b y , d ří v e s e mu j i ž d v a k r á t p o d ař ilo d o s á h n o u t o d k l a d u . O s o b n o s t M . S . n es l a z n a k y s v é r á z n o s t i , r y s y s c h i z o i d n í o s o b n o s t i s o p l o š tě l o u a f e k t i v i t o u , l h o s t e j n o s t í k o k o l í , ma l ý m z á j me m o s e x u á l ní z á ž i t k y , u z a vř e n o s t d o v l a s t n í h o s vět a , nedostatek

dů v ě r ně j š í c h

v z t a hů .

Stav

osobní

krize

u

něj

n ast a l

v p o d o bě n á s t u p u v o j e n s k é s l u ž b y . P o b y t v k o l e k t i v u p r o ně j z n a me n a l n e př e k o n a t e l n o u př ekážku.

54

J á d r o p r o b l é mu s p o č í v a l o v t o m, z d a M . S . m o h l s e b e v r a ž d u v ů bec s p á c h a t . P o l i c i e n i c mé ně v y s l o v e ně v r a ž d u n e v y l uč o v a l a . P o ž á d a l a o v y p r a c o v á n í p s y c h i a t r i c k o - p sychologického profilu odborníky. Z e z á v ě r u s o u d n í c h l é k ař ů v y p l ý v a l o , ž e m u ž z e mř e l z a d u š e n í m , a l e n e b y l o mož n é j e d n o z n ačn ě u r č i t me c h a n i s m u s . V ú v a h u p ř i pa d a l u mě l o h mo t n ý s á č e k př e t a ž e ný p ř e s h l a v u , a l e a n i z a d u š e n í u š k r c e n í m nešlo vylouč i t . Te rmi c k é z mě n y z n e m o ž n i l y z j i s t i t z n á mk y p o r a něn í , jež by signalizovaly sebeobranu. Z výpově d i s e str y z e mř e l é h o v y p l ý v a l o , ž e s e b e v r a ž d u b y j e j í b r a t r nikdy nespáchal. Naproti tomu kr i mi n a l i s t é s e k této vyšet ř ovací verzi p ř i k l á ně li, protože prost ř e dn i c t ví m v y š e t ř ovacích pokusů z j i st i l i , ž e by byla možná a proveditelná. P o k u d s e s k u t ečn ě jednalo o sebevraždu, ml adík ji dobř e při p r av i l . Či n s p á c h a l v n o c i , k d y n e h r o z i l o , ž e b y j e j ně k d o v y r u š i l . M í s t o v l e s e d o bř e z n a l . Z pů s o b p r o v e d e n í v y p o v í d á o t o m, ž e č i n ch t ěl d o v é s t d o k o n c e , c h t ě l z a me z i t n á h o d n é mu s e l h á n í . S v ý m č i n e m n e v o l a l o p o mo c , n e p o n e c h a l s i t z v . z a d n í v r á t k a . J e d n a l o b y s e o t z v . b i l a nč ní sebevraždu. P s y c h i a t r s e j e d n o z n ač n ě n e mo h l k s e b e v r a ž e d n é v e r z i při k l o ni t , p r o t o ž e s e d o mn í v a l , ž e i n t e n z i t a t l a ků z ř ešení problémů s v o j e n s k o u s l u ž b o u a z n e ú s p ě c hů v p r a k t i c k é m ž i v o t ě n e n í t a k v e l i k á , a b y v e d l a k s e b e v r a ž dě .

Navíc

sebevražda

by

byla

provedena

do

d e t a i lů

p e r f e k t ně , c o ž n e k o r e s p o n d u j e s my š l e n k o v ý mi dě ji M.S., které byly s p í š e j e d n o d u c h é . A l e připoušt ě l , ž e z a s i l n é z á těž o v é s i t u a c e b y t a k t o sebevraždu spáchat mohl. P s y c h o l o g i c k ý p r o f i l b y l v y p r a c o v á n i k mo ž n é mu p a c h a t e l i v r a ž d y . P o d l e o d b o r n í ků by takový způ s o b u s mr c e n í o d p o v í d a l p o d s vět í a o r g a n i z o v a n é mu z l oč i n u . P r o f i l b y l v t o mt o př í p a dě v e l mi o b e c n ý , n e b o ť s e n e p o d ař i l o p r o k á z a t , ž e b y s e n a mí s tě vyskytovala ješt ě d al š í osoba. J e d n o z n a č n ě n e b y l o mož né ř í c i , z d a ml a d í k s p á c h a l k o mpl i k o v a n o u s e b e v r a ž d u , k t e r á s e n a p r v n í p o h l e d m u s e l a k a ž d é mu j e v i t j a k o v r a ž d a .

55

Dů l e ž i t é a l e j e , ž e s ebevražda nebyla vylouče n a , a ač koliv rodina o d mí t a l a

tuto

možnost,

p r a v dě podobně j š í ,

n e b oť

v y š e tř ování ml a dí k

naznač i l o ,

ne mě l

že

n e př á t el e ,

je

dokonce

n e v yh l e d á v a l

k o n f l i k t y , a l e u v n i t ř , v jeho duševním svě t ě r o s t l a v e l k á o b a v a z nevyhnutelné

povinnosti,

jíž

byla

vojna.

V tomt o

př í p a d ě

p s y c h o l o g i c k é p r o f i l o v á n í nemohlo vést k jednoznač n é mu z á vě r u , a l e p o d a ř ilo se ur č it, že sebevražda u tohoto ml a d é h o mu ž e b y l a mo ž n á .

56

Závěr P s y c h o l o g i c k é p r o f i l o v á n í j e j e d n o u z me t o d , k t e r á má n a p o m o c i o r g á nů m č i n n ý m v t r e s t n í m ř í z e n í v b oj i s e z l oči n e m. Ač k o l i v z á vě r y z profilování

nejsou

p o mo c n í k e m

–

upozorní

dř í ve

na

s t o p r o c e n t ně

z a mě ř í

platné,

pozornost

př e h l é d n u t ý

je

profilování

v y š e tř o va t e l e

detail,

u r či t ým

vykreslí

úč i nn ý m s mě r e m ,

p r a v dě podobného

p a c h a t e l e v j e h o my š l e n í a c ho v á n í . P s y c h o l o g i c k é p r o f i l o v á n í n i k d y ne u k á ž e n a k o n k r é t n í o s o b u s t í m, ž e s e j e d ná o p a c ha t e l e . Pře s t o d o k á ž e j e h o o s o bn o s t v y k r e s l i t t a k , a b y i o s o b a n e z n a l á p s y c h o l o g i c k ý c h t e r m í nů dokázala pachatele poznat. Rozhodně n e l z e č e k a t , ž e p s y c h o l o g i c k ý p r o f i l z p r a c o v a n ý v př í p adě vraždy, kdy si již policie n e v í r a d y , d o k á ž e c e l ý pří p a d o b j a sn i t . Z p r a c u j e s e p r o t o , a b y s i v y š e tř ovatelé uvě d o mi l i , j es t l i ne n í ně c o , c o m o h l i př e h l é d n o u t ; p o h l e d z j i n é h o ú h l u mů ž e b ý t p r o n ě kl í č o v ý . D o mní vá m s e , ž e n i k d o b y n e mě l b ý t s k e p t i c k ý k p s y c h o l o g i c k é m u p r o f i l u j e n p r o t o , ž e s e u k á z a l o , ž e z á v ě r y z ně j v y p l ý v a j í c í n e j s o u s t o p r o c e n t ně p ř i l é h a v é a ž e p o f i l me c h , k d e v y s t u p o v a l i v ý b o r n í p r o f i l o v a či , při š l o r o z č arování z toho, že ve skuteč n o st i t o t a k h l e n e f u n g u j e . I k d y b y v j e d i n é m př í p a dě p s y c h o l o g i c k ý p r o f i l n a s mě roval v y š e t ř ovatele k pachateli vraždy č i z ná s i l ně n í , j e t o v e l k á p o mo c a zaslouží si uznání. N e mys l í m

se,

že

by

nastala

doba,

kdy

by

ú s p ě šnost

psychologického profilu vystoupala na 99 procent. Všechno, co profil odhalí, je založeno na pravdě podobnosti. Musíme po č í t a t s t í m, ž e č in n e mus í b ý t s p á c h á n j e d n í m p a c h a t e l e m, n ý b r ž d vě ma č i v í c e , a t o k a ž d ý p r ofi l z k r e s l í . P a c h a t e l mů ž e mí s t o či n u ú my s l ně mě n i t , s n a ž i t s e má s t v y š e t ř ovatele – jako to mu b y l o u z l o či nů ma n ž e l ů S t o d o l o v ý c h . V y š e t ř o v at e l é n e d ok á z a l i n aj í t s o u vi s l o s t me z i ú mr t í mi dů c h o d c ů v j e d n o m r e g i o n u , d o k o n c e př í p a d y vr a ž d u z a ví r al i j a k o s e b e v r a ž d y . V takových p ř í p a d e c h b y b y l o v h o d n é p s y c h o l o g i c k ý p r o f i l v y p r a c o v a t . Úč e l e m b y b y l o z j i s t i t , z da o bě ť mě l a dů v o d k s e b e v r a ž dě. S p o l u p r á c e

57

s odborníky psychology by v takových p ř í p a d ech j i st ě b y l a p r o s pěš n á a o d h a l i l a b y př ípadné nejasnosti. V p ř í p a dě Ji ř í h o St r a k y s e u n á s s psychologickým

profilováním

teprve

z ačí n a l o ,

a

př e s t o

z ávě r y

z p r o f i l u s e z v e l k é vě tšiny shodovaly se skute č n o s t í . S n a d t o b y l o p r o t o , ž e p a c h a t e l v r a ž d s e o b j e v i l v d o bě spartakiády, a jeho dopadení bylo

v n e j v y š š í m z á j mu .

Odborníci

spolupracovali,

aby

s p o l eč n ě

o d h a l i l i n e b e z p eč n é h o n á s i l n í k a a v r a h a . D n e s má p s y c h o l o g i c k é p r o f i l o v á n í p ř i vyšet ř ování trestných č i nů s v é n e o p o me n u t e l n é mí s t o . K r i mi n a l i s t é s i p o mo c p s y c h o l o gů v y ž á d a j í z e j mé n a , p o k u d j e n a případu ně c o n e o b v y k l é h o , c o v y p o v í d á o z v l á št n í m d u š e v n í m z a l o ž e n í p a c h a t e le. Proto se psychologický profil n e mus í v y t v á ř et jen u vražd či z n á si l něn í , a l e i u v y d ě r a č ských dopis ů n e b o u s e b e v r a ž d . P o k a ž d é má p r o f i l o d p o vě d ě t na klí č ovou otázku: co t o mů ž e b ý t z a čl o vě k a , ž e s p á c h á t a k o v ý č i n?

58

POUŽITÁ LITERATURA: BORZOVÁ, Eva; VAČOK, Peter. Prínos forenznej psychológie k úvahám kriminalistu. IN Psychológia, psychiatria a sociológia v prevenci kriminality, Bratislava 1995, str. 81-83 BOSSARD, André. Profiling serial killers. International criminal police review, 2000, č. 481, str. 25-29 BOURGOIN, Stéphane. Bostonský škrtič. Praha-Plzeň : BETA a AZ Tisk, 1994 BOURGOIN, Stéphane. Černá kniha sériových vrahů. 1. vydání. Praha : XYZ, 2005 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Co vede ruku sériových vrahů. Psychologie dnes, 2007, č. 2, str. 25-26 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psycholingvistika – aktuální trendy. In Bezpečnostní teorie a praxe. Zvláštní číslo 2010. Praha : Policejní akademie ČR, 2010 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha : GRADA, 2008 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Postupy profilování u trestného činu znásilnění. Kriminalistický sborník, 2007, č. 4, str. 37-40 ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995, č.1, str. 21-27 ČÍRTKOVÁ,

Ludmila.

Psychologické

profilování:

teoretický

základ

a

empirická databáze. Kriminalistika, 1995,č. 2, str. 110-115 ČÍRTKOVÁ, L. Současné trendy v kriminalistické psychologii. Kriminalistika, 2007, č. 1, str. 27-33 ČÍRTKOVÁ, L.; ČERVINKA, F. Forenzní psychologie: psychologie pro soudce, advokáty, státní zástupce, vyšetřovatele, kriminalisty, policisty a pro všechny, kteří se v souvislosti s trestným činem dostanou dokontaktu s policií a soudy. 1. vydání. Praha : Support, 1994

59

Forensic Science: An introduction to scientific and investigative technigues. Ed. James, Start H.-Nordby, Jon J., 2005 FORRO, Pavol. Psychologické profilovanie páchatel'ov závažném trestnej činnosti – východiská a možnosti rozvoja. In Kriminalistika a jej význam pre rozvoj bezpečnostných disciplín, Bratislava 1994, str. 179-185 GILLERNOVÁ, Ilona.; BOUKALOVÁ, Hedvika a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006 GRONSKÝ,

Martin.

Metóda

psychologického

profilovania

osobnosti

páchatel'ov násilnej trestnej činnosti. Policejná teória a prax, 2007, č. 1, str. 64-71 GRUMLÍK, René. Poznámky k psychologicko-psychiatrickému profilování. Kriminalistický sborník, 1994, č. 8, str. 351-354 GRUMLÍK, René; VAVŘÍK, Petr. Nejasné násilné smrti v psychiatrickopsychologickém profilování. Kriminalistický sborník, 1997, č. 6, str. 234-236 GRUMLÍK, René; VAVŘÍK, Petr. Psychologicko-psychiatrické profilování značně neobvyklé sebevraždy – vraždy (?). Kriminalistický sborník, 1996, č. 7, str. 245-256 HOFMANOVÁ, Jiřina. Behaviorální analýza. Metoda sestavování kriminálního profilu pachatele. 1. vydání. Praha : Jaroslav Hofman, 2010 HOFMANOVÁ, Jiřina. Psychologické profilování. Kriminalistický sborník, 2002, č. 3, str. 33-36 HOFMANOVÁ, Jiřina. Trestný čin a možnosti jeho poznání. Kriminalistický sborník, 2004, č. 1, str. 47-51 HORN,

Alexander.

Možnosti

a

hranice

operativní

analýzy

případů.

Kriminalistický sborník, 2004, č. 1, str. 52-56 KAPLAN, Miloslav. Psychologické profilování v analýze násilných trestných činů. Bezpečnostní teorie a praxe, Sborník PA ČR, 2002, č. 2, str. 183-190 KROULÍK, P. aj. Sexuální vraždy - pokračování. Kriminalistický sborník, 1992, č. 6, str. 209-248 LABÁTH, Pavel; SNOPKO, Matej. Profilácia páchatel'a trestného činu v podmienkach Slovenskej republiky. Kriminalistika a jej význam pre rozvoj bezpečnostných disciplín, Bratislava 1994, str. 186-190

60

MATOUŠKOVÁ,

Ingrid.

Vývoj

psychologického

profilování.

Security

magazín, 2007, č. 3, str. 63-64 MUSIL, Jan. Slezský vampír. Kriminalistický sborník, 1978, č. 1, str. 35-43 NAPIER, M.R.; BAKER K.P. Criminal personality profiling (Forensic science: An introduction to scientific and investigative techniques). 2. edition. 2005 NETÍK, Karel; NETÍKOVÁ, Daria; HÁJEK, Stanislav. Psychologie v právu. Úvod do forenzní psychologie. 1.vydání. Praha: C.H. Beck, 1997 NETÍK, Karel; NEUMANN, pachatele

–

příspěvek

Jan. Metoda psychologického profilování

forenzní

psychologie

kriminalistické

praxi.

Československá kriminalistika, 1990,č. 1-2, str. 73-76 NEWBURN, T.; WILLIAMSON, T.; WRIGHT, A. Handbook of Criminal Investigation. 1.vydání. Willan publishing, 2007 PINCUS, Jonathan H. Masoví vrazi. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002 PINIZZOTTO, Anthony J. Forensic Psychology: Criminal personality Profiling. Journal of Police Science and Administration, 1984, č. 1, str. 32-40 POLIŠENSKÁ, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika [online]. 2008, č. 4. Dostupný z WWW: PORADA, Viktor. Fenomén zvaný „sériový vrah“. Kriminalistická společnost, 1995, č. 1, str. 9-12 PROTIVINSKÝ,

Miroslav.

Od

analýzy

případu

k profilu

pachatele.

Kriminalistika, 2007, č. 1, str. 63-69 PROTIVINSKÝ, Miroslav. Sériové loupeže a geografické profilování (ze švýcarské kazuistiky). Kriminalistický sborník, 2009, č. 2, str. 34-36 PROTIVINSKÝ, Miroslav. Sestavování psychologického profilu neznámého pachatele (ze zkušeností policií západních zemí). Kriminalistický sborník, 1994, č. 6, str. 268-272 ROSSI, Donald. Psychological profiling and crime scene behavioral analysis. Police Chief, 1982, str. 152-155 SIEGEL, J.A.; STUKKO, P. J.; KNUPFER, G. C. Encyclopedia of forensic science, Volume one. 1. vydání. Academic press, 2000

61

SNOPKO, Matej; LABÁTH, Pavel. Profilovanie páchatel’a – jedna z foriem efektívnej spolupráce PZ s mimorezortnými odborníkmi. In Psychológia, psychiatria a sociológia v prevenci kriminality, Bratislava 1995, str. 84-85 ŠULC, Viktorín. Mít vraha v hlavě. Policista, 2009, č. 7-8, str. 44-45 TŮMOVÁ, Štěpánka. Sérioví vrazi. Kriminalistický sborník, 2007, č. 2, str. 39-41 VALENTA, Zbyněk. Psychologické profilování u nás – ano či ne? Československá kriminalistika, 1992, č. 3, str. 262-265 VLČKOVÁ, L. Epocha speciál, 2010, č. 2 VYHLÍDALOVÁ,

Pavla.

K otázce

psychologického

profilování.

Československá kriminalistika, 1990, č. 1-2, str. 68-72 WILSON, P.; SOOTHILL, K. Psychological profiling: red, green or amber? The Police Journal, 1996, č.1, str. 12-20 ZÁHORSKÁ, Jindřiška. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2007 Zločin a psychologie, Policista [online]. 2006, č. 12. Dostupný z WWW:

62

Seznam příloh Příloha č. 1 : Organizovaný a dezorganizovaný pachatel Příloha č. 2 : Nakládání s tělem oběti

63

Abstrakt Psychologické profilování pachatele Psychologické profilování patří mezi metody, jichž se používá během vyšetřování závažných trestných činů. Tato metoda byla vyvinuta ve Spojených státech amerických v 70.letech 20. století a je založena na výzkumu chování neznámého pachatele. Cílem mé práce je zjistit, jak psychologický profil může pomoci během vyšetřování. Mým předpokladem je, že psychologické profilování patří k vyšetřování závažných trestných činů a že může mnohdy přinést nový pohled na trestný čin a tak při objasňování trestné činnosti pomoci. Práce je členěna do tří kapitol. První kapitola je úvodní a dělí se do dvou částí, z nichž první se zabývá historií psychologického profilování a zmiňuje známé případy, ve kterých se zpracovával psychologický profil. Druhá část se zabývá teoretickými aspekty psychologického profilování. Druhá kapitola pojednává o psychologickém profilování po praktické stránce. Dělí se do sedmi částí. Dočteme se zde, jak probíhá vytváření psychologického profilu, jaké jsou rozdíly mezi sériovým a masovým vrahem, jakými znalostmi a schopnostmi by měl disponovat odborník, jenž vytváří psychologický profil, jaké jsou limity u tvorby psychologického profilu, a jak se vytváří profil u vztahových a nevztahových deliktů. Třetí kapitola odhalí, jak úspěšné bylo profilování ve třech českých případech – u vraha Jiřího Straky, u pardubického násilníka a v případě značně neobvyklé sebevraždy. Závěry, které z práce vyplývají, směřují k tomu, aby psychologické profilování bylo respektovanou metodou, jež napomáhá nasměrovat vyšetřování na správnou cestu. Nejedná se o stoprocentní metodu, prostou jakékoli chyby, ale o metodu, která přináší do vyšetřování užitečné informace.

64

Abstract Psychological profiling of an offender Psychological profiling is a method of investigation developed in the 70´s in the USA. This method is founded on research of behaviour of unknown offender with purpose to make conclusions about his personality. The purpose of my thesis is to find out how psychological profile can help during investigation. I would like to prove that psychological profiling belongs to investigation, that it can help during investigation and that it can bring a new view on case. The source of knowledge about the offender´s behaviour and personality is the crime scene or text analyse. The thesis is composed of three chapters, each of them dealing with different aspects of psychological profiling. Chapter One is introductory and is subdivided into two parts. Part one describes history of psychological profiling. Part Two deals with theorethical background of psychological profiling. Chapter Two focuses on practical part of psychological profiling and consists of seven parts. This chapter explains the process of making a psychological profile, differences between mass-murder, serial-killer ad spree killer, characteristics of expert who creates a psychological profile, limits of psychological profile and differences between crimes committed by intimate people and those by unknown people. Chapter Three illustrates application of psychological profiling in practise. I have chosen three criminal cases from Czech country – serial killer Jiří Straka, serial rapist and strange suicide. In these examples I want to show how psychological profile was successful. The psychological profile contains information about the offender´s sex, age, race, marital status, education, job etc. Not all types of crimes are suitable for using of psychological profiling. Among suitable belong: sexual motivated murders, serial rapes, bomb attacs, kidnapping. The aim of psychological profiling is to focus the investigation on the right way and to narrow the circle of suspicious persons.

65

Conclusions of my thesis tend to respect the method of psychological profiling. Although it is no without mistakes, it can bring many useful information to investigation. In very serious cases it is necessary to find an offender as soon as possible. Any help can bring near the person who committed a crime.

66

Key words: psychological profiling, crime scene, serial-killer Klíčová slova: psychologické profilování, scéna deliktu, sériový vrah

67