PĚSTOVÁNÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH PLODIN V ČR

PĚSTOVÁNÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH PLODIN V ČR koexistence různých forem zemědělství

Sborník přednášek ze semináře pořádaného Ministerstvem zemědělství ČR a Českou zemědělskou univerzitou v Praze

OBSAH Geneticky modifikované organismy a jejich možné uplatnění v rostlinné výrobě Jaroslava Ovesná Proč se pěstují geneticky modifikované plodiny - výsledky polních pokusů Ladislav Kučera Vybrané agroekologické aspekty pěstování transgenních plodin Josef Soukup, Josef Holec, Marie Čeřovská Geneticky modifikované organismy v ČR z hlediska zákona č. 219/2003 Sb., o oběhu osiva a sadby Karel Říha Regulace GMO v České republice a Evropské unii Zuzana Doubková Administrace žádostí pro geneticky modifikované potraviny a krmiva dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1829/2003 Martin Vošta

3

14 25

34 40

45

Označování geneticky modifikovaných organismů Martin Štěpánek

49

Geneticky modifikované organismy a ekologické zemědělství Martin Leibl

51

Pravidla koexistence v rostlinné produkci Marie Čeřovská

56

Geneticky modifikované organismy a jejich možné uplatnění v rostlinné výrobě

GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY A JEJICH MOŽNÉ UPLATNĚNÍ V ROSTLINNÉ VÝROBĚ RNDr. Jaroslava Ovesná, CSc. Výzkumný ústav rostlinné výroby

Abstrakt Genové inženýrství umožnilo vývoj hospodářsky významných rostlin s unikátními znaky a to způsobem, který není možný běžným křížením. Tyto geneticky modifikované rostliny mohou být v některých aspektech skutečným přínosem. Jedná se například o kukuřici odolnou vůči hmyzím škůdcům. V budoucnu se budou využívat i geneticky modifikované organismy (dále GMO) s pozměněnými vlastnostmi koncového produktu pro průmyslové využití, s lepší nutriční hodnotou nebo jako zdroje pro farmacii a medicínu. V Evropě se při uvolnění GMO do prostředí využívá princip předběžné opatrnosti. Legislativně jsou ošetřeny nároky na hodnocení případných rizik spojených s uvolněním jednotlivých GMO do prostředí a to rizika ekologická i zdravotní. Zohledňuje se jak funkce vneseného genu tak charakter příjemce. Ekologická rizika je třeba zvažovat pro každý region zvlášť a ČR podporuje projekty zaměřené na odhad možných rizik při uvolnění GMO do životního prostředí. Výsledky výzkumu se aplikují i pro tvorbu pravidel koexistence odlišných způsobů rostlinné výroby v ČR. Příkladem je projekt MZe QC 1362.

Základní historická fakta Genové inženýrství umožnilo vývoj hospodářsky významných rostlin s unikátními znaky a to způsobem, který není možný běžným křížením. Postup zavádění cizorodých a rekombinantních genů se označuje jako transformace a produktem jsou geneticky modifikované organismy (dále GMO). Možnost genetických modifikací, usměrněných změn rostlinného genomu, se poprvé objevila v roce 1978, kdy bylo zjištěno, že konstantní část dědičné hmoty se předává z půdních bakterií Agrobacterium tumefaciens do dědičného základu rostlin. Rostliny jako objekt, který lze snadno regenerovat z jediné buňky ve zkumavce (in vitro), byly úspěšně transformovány již v 80. letech. Některé z nich byly dovedeny až do formy registrovaných odrůd. Tyto odrůdy se již významně uplatnily v systému rostlinné výroby. Nejznámějším příkladem je sója odolná vůči herbicidu 3


Roundup, tzv. Roundup Ready sója. Nejvýznamnějšími geneticky modifikovanými (dále GM) druhy jsou obecně sója, kukuřice a bavlník a jejich plochy ve světě stále narůstají. Současné techniky biochemie a molekulární biologie umožňují identifikovat biosyntetické dráhy proteinů, obranných a detoxifikačních látek. Pomáhají objasňovat molekulární základy interakce rostliny a patogena. Rovněž je možné identifikovat geny, které kódují proteiny uvedených biosyntetických drah. Bylo tak možné izolovat geny, které podmiňují odolnost vůči herbicidům, hmyzím škůdcům nebo cytoplasmatickou sterilitu. Geny je možné izolovat z jakéhokoliv organismu, např. bakterie, a kombinovat ji ve zkumavce s regulačními úseky genu z jiného organismu, např. rostliny. Současné techniky dovolují vpravení takto upraveného genu (konstruktu) do cílové buňky a z ní odvodit celistvý organismus. Vzhledem k tomu je možné měnit některé vlastnosti daného druhu.

Geneticky modifikované odrůdy vyšších rostlin První GM plodina byla uvolněna pro trh v r. 1994 - bylo to rajče s prodlouženou životaschopností nazvané FlavrSavr. Další, k herbicidům tolerantní a ke škůdcům rezistentní GM plodiny, hlavně sója, kukuřice, bavlník a řepka se na trhu objevily v roce 1996. v roce 2004 celková plocha, na které se pěstovaly GM odrůdy, činila 810.000 km2, což je asi dvacetinásobek zemědělské plochy v ČR. Každým rokem se tato plocha zvyšuje o více než 10%,

Odrůdy odolné vůči herbicidům Od počátku zemědělství se farmáři museli potýkat s plevely na svých polích. V 19. století byly objeveny chemické látky (herbicidy), které omezují růst plevelů. Některé herbicidy zamezují růstu všech rostlin, jiné zabraňují růstu jen omezeného počtu rostlinných druhů. Určité rostliny jsou schopny přeměňovat (metabolizovat) díky svým enzymům některé herbicidy na neúčinné látky, další disponují enzymem, který je k účinku daného herbicidu necitlivý, další prostě herbicid nepřijmou. Podobně mohou na aplikaci herbicidů reagovat i některé mikroorganismy. Na podobném principu fungují i GM odrůdy vyšších rostlin tolerantní k herbicidům. Do jejich genomu byl vpraven gen, jehož produkt - enzym určitý herbicid metabolizuje nebo je ho schopen tolerovat. Dnes existuje řada herbicid tolerantních vyšších rostlin, do kterých byl přenesen gen 4


z bakterií nebo jiných tolerantních rostlin. Nejznámějším případem je bezesporu navození odolnosti k herbicidu glyfosátu, který je složkou přípravku Roundup. Ten ovlivňuje enzym, který se účastní syntézy aromatických aminokyselin. Člověk takový enzym nemá, proto herbicid účinkuje jen na rostliny. První herbicid rezistentní rostlina byla vyvinuta již v r. 1985. Jednalo se o tabák, odolný právě k Roundupu. Dalším příkladem je vnesení genu pro enzym fosfinotricin-acetyl transferázu (PAT), který zamezuje účinku herbicidu glufosinát, který je součástí přípravku Liberty nebo Basta. V současné době existuje řada herbicid rezistentních odrůd, které jsou používány v evropském a zejména světovém zemědělství (viz tab.1). Odolnost hospodářsky významných druhů rostlin k herbicidům a její široká aplikace v zemědělství je však zejména evropskou veřejností vnímána negativně a pro uvolnění GM odrůd do prostředí a do oběhu platí přísné regulace. Předností těchto GM tolerantních odrůd jsou nižší vstupy na ošetřování ploch. Tab. 1 - Příklady GM plodin tolerantních k herbicidům. Aktivní složka herbicidu Chlorsulfuron Isoxazol Oxynil Sulfonamid

plodina cukrová řepa, slunečnice kukuřice, řepka, sója bavlník, řepka řepka

Odrůdy odolné k hmyzím škůdcům: Vývoj GM plodin odolných k hmyzím škůdcům se zdál být ideálním vstupem a příspěvkem nových technologií k rozvoji rostlinné výroby. Každoroční ztráty zemědělství jsou díky škůdcům enormní. Zemědělci využívají k hubení škůdců účinné chemikálie. V 50.letech to bylo nechvalně známé DDT. To je nyní nahrazeno toxinem z bakterie Bacillus thuringiensis, který se používá ve formě postřiku. v zemědělství se využívá tzv. integrovaný systém ochrany rostlin, který zahrnuje biologickou ochranu rostlin v kombinaci se správně zvolenými osevními postupy, udržováním půdy apod. Byla vyvinuta řada postupů, které zabraňují napadání rostlinné produkce škůdci. Biotechnologie umožnila vyvinout rostliny, které odolávají hmyzu řádu Lepidoptera. Rostliny samy exprimují gen, který zabezpečuje produkci Bt toxinu. Gen byl přenesen z bakterií do kukuřice nebo brambor. Nyní je tento typ transgenních materiálů používán 5


ve velkém rozsahu v USA nebo v Číně. Jsou výhodné zejména v oblastech, kde je napadení hmyzími škůdci více než významné. Navíc, Bt odrůdy trpí méně napadením plísněmi - houbami r. Fusarium. Při použití Bt plodin je nezbytné přesně dodržovat osevní postupy a další praktiky. Je totiž třeba zabránit možnému vzniku odolných škůdců. Proto se využívají obsevy nemodifikovanou plodinou a monitoruje se možný výskyt odolných škůdců. Proto má technologie i dosti silnou opozici.

GMO druhé a třetí generace Dnes se v principu rozlišují skupiny GMO podle jejich využití. Lze rozlišit tři základní skupiny GM rostlin. První generace GM rostlin zahrnuje GM odrůdy, které jsou výhodné z hlediska zemědělské produkce (odolnost k herbicidům, odolnost ke škůdcům, ale i odolnost vůči virovým chorobám). Byly již zahájeny práce na vývoji odrůd s lepší tolerancí k suchu nebo účinnější utilizací živin. Takové GMO jsou přínosem zejména pro prvovýrobu. Druhá generace je typická změnou složení koncového produktu (lepší složení proteinů, změněné složení olejů, vyšší obsah vitaminů). Takovým příkladem je např. tzv. „zlatá rýže“ s vyšším obsahem vitaminu A. Třetí generace by měla nalézt uplatnění ve farmaceutickém průmyslu a zdravotnictví (např. tzv. jedlé vakcíny, výroba některých ko-faktorů, enzymů apod.). Uvedené GMO by měly umožnit efektivní uplatnění zemědělské produkce pro alternativní využití. GM rostliny mohou sloužit jako zdroje cenných surovin, mohou detoxifikovat zamořené plochy a předpokládá se jejich významné uplatnění ve farmaceutické výrobě.

Uvolňování GM plodin do životního prostředí a do oběhu Pochopitelně každá nová technologie přináší i určitá rizika a genetické inženýrství nemůže být výjimkou. Hlavním a široce diskutovaným problémem je možnost ovlivnění životního prostředí a zejména biologické rozmanitosti (biodiversity). I když v řadě případů se zatím obavy nepotvrdily, přesto jsou odhady možných rizik při žádosti o uvolnění do prostředí uváděny. Možnosti případného zdravotního rizika jsou také seriózně zvažovány, i když dosud žádný případ zdravotních problémů při konzumaci geneticky modifikovaných potravin nebyl nikde ve světě prokázán, protože z tohoto hlediska jsou GM plodiny před uvolněním pro spotřebu velmi pečlivě testovány. 6


Výzkum a používání GMO jsou u nás legislativně velmi dobře ošetřeny. Legislativa vychází z direktivy Evropského Parlamentu a Rady EU č. 18/2001/EC ze dne 21. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady č. 90/220/EEC a její Přílohy II, která uvádí podrobnější prováděcí pokyny pro její realizaci. Direktiva je základním předpisem EU v oblasti nakládání s GMO. Dle této směrnice byly převážně v 90.letech minulého století schváleny a uvedeny na trh v EU některé GM rostliny s odlišným využitím. Všechna dosud vydaná povolení pro uvádění na trh podle této směrnice se týkají dovozu GMO, pouze některá povolují dovoz i pěstování GM plodin v EU (viz tab. č. 2). Tab.č. 2 – GM plodiny schválené v EU dle příslušných směrnic. GMO, produkt tabák tolerantní k herbicidu bromoxynil řepka olejka tolerantní k herbicidu glufosinátu amonnému, hybridní (MS1Bn x RF1Bn)

použití

nespecifikováno pěstování pro výrobu osiva, nikoli potravin nebo krmiv sojové boby tolerantní k herbi- dovoz a zpracidu glyfosátu cování čekanka částečně tolerantní pouze šlechtik herbicidu glufosinátu amon- telské účely nému, s pylovou sterilitou kukuřice s kombinovanou včetně pěstomodifikací pro rezistenci vůči vání hmyzu (Bt endotoxin) a toleranci k herbicidu glufosinátu amonnému (Bt-176) řepka olejka tolerantní k hervčetně pěstobicidu glufosinátu amonnému, vání hybridní (MS1 x RF1)

notifikátor, stát SEITA Francie Plant Genetic Systems Británie

rozhodnutí EK, příp. člen. státu 94/385/EC 96/158/EC

Monsanto Británie Bejo-Zaden Nizozemsko

96/281/EC

Ciba-Geigy Francie

97/98/EC

Plant Genetic Systems Francie

97/392/EC ale nevydáno konečné povolení ve Francii

96/424/EC

7


řepka olejka tolerantní k herbicidu glufosinátu amonnému, hybridní (MS1 x RF2)

včetně pěstování

karafiáty se změněnou barvou květu řepka olejka tolerantní k herbicidu glufosinátu amonnému, jarní (Topas 19/2) kukuřice s kombinovanou modifikací pro rezistenci vůči hmyzu (Bt endotoxin) a toleranci k herbicidu glufosinátu amonnému (linie Bt – 11) kukuřice tolerantní vůči herbicidu glufosinátu amonnému (linie T 25) kukuřice rezistentní vůči hmyzu (Bt endotoxin) (linie MON 810) karafiáty s prodlouženou trvanlivostí

Plant Genetic Systems Francie Florigene Nizozemsko

97/393/EC ale nevydáno konečné povolení ve Francii 1997 a 1998, povolení člen. státu 98/291/EC

dovoz a zpracování

AgrEvo Británie

dovoz a zpracování

Novartis Británie

98/292/EC


AgrEvo Francie

98/293/EC


Monsanto Francie

98/294/EC

Florigene Nizozemsko

1998, povolení člen. státu

Odhady nových typů GMO s využitím v EU- příklady (podle Institutu perspektivních studií při JRC EU Sevilla, 2003) do roku 2007: kukuřice odolná k herbicidům a hmyzu, brambory a sója s modifikovanými škroby a proteiny, plody s řízeným zráním do roku 2011: pšenice odolná k houbovým chorobám, plodiny odolné k virovým chorobám, plodiny s modifikovanými oleji po roce 2011: plodiny odolné vůči stresům, plodiny pro produkci molekul (molecular farming), modifikované obsahy ligninu ve škrobech

8


Rizika při uvolňování GMO do prostředí Před uvolněním GMO do prostředí a do oběhu se zvažují možné interakce s ekosystémy a zdravím člověka. Účinky GMO na životní prostředí a zdraví lidí a zvířat by mohly být přímé a nepřímé, okamžité a opožděné. Přímými účinky se rozumí prvotní účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí, které jsou výsledkem působení GMO a neprojevují se příčinným řetězcem dalších událostí. Nepřímými účinky se rozumí účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí, které se projeví příčinných řetězcem dalších událostí, jako např. interakcí s dalšími organismy, přenosem genetického materiálu nebo změnami v používání nebo nakládání. Pozorování nepřímých účinků může být časově opožděno. Proto se vyžaduje u GMO, které byly uvolněny do prostředí , tzv. monitoring. Při uvolňování GMO do prostředí je třeba hodnotit riziko, které souvisí s rostlinným druhem, který byl upraven – jeho přirozená invazivita, schopnost přežívat v prostředí apod. a také s typem vneseného transgenu. Nežádoucí jsou např. geny, jejichž produkty degradují antibiotika, geny, které by zvyšovaly invazivitu druhu apod. Při odhadu rizika se zvažuje celá řada aspektů:  GM plodiny by mohly pronikat do přírodních a zemědělských ekosystémů.  GM plodiny by se mohly křížit s dalšími druhy a zvyšovat jejich plevelný charakter.  GM plodin by mohly přispívat k horizontálnímu šíření transgenů.  GM plodiny by mohly mít sekundární ekologické dopady.  GM plodiny by mohly vést ke vzniku nových škůdců a nových onemocnění plodin.  GM rostliny by mohly mít vliv na biodiverzitu.  GM plodiny by mohly ovlivňovat genetickou čistotu dalších plodin. Významná je pravděpodobně hybridizace s planými příbuznými druhy, která provází produkci a šlechtění kulturních rostlin. Rovněž je třeba zvažovat rozdílné regionální podmínky. Každá země podle Cartagenského protokolu musí ověřit možnosti interakce případných GM odrůd podle místních podmínek s agro-ekosystémy. V ČR probíhá výzkum v souladu s mezinárodními závazky republiky za podpory MZe ČR (projekty NAZV ČR QC 0056, QC 1362) a Ministerstva životního prostředí – (projekty VÚRV, VŠCHT, UMBR České Budějovice). 9


Základní výsledky řešení projektu MZe ČR NAZV 1362 Lze předpokládat, že mimo GMO uvedených v tabulce 2 (uvolněných podle direktivy 90/1999/EEC se v ČR v prostředí budou vyskytovat GM formy brambor, lnu, hrachu a pšenice.

Podklady pro odhad rizika při uvolnění transgeního lnu do životního prostředí v podmínkách ČR (majitel výsledků Agritec Šumperk) V rámci projektu byly ověřovány možnosti úniku transgenu do agro-ekosystému • nekontrolovaným přenosem pylu z GM lnu do netransgenního lnu setého • přenosem pylu z GM lnu na Linum flavum, který jako jediný z planě rostoucích druhů na území ČR má stejný počet chromozómů jako len setý, • při nekontrolovaném uvolňování semen při manipulaci se zralými rostlinami a osivem a při likvidaci odpadu po zpracování zralého GM lnu. Bylo zjištěno, že v podmínkách ČR dochází u L. usitatissimum k cizosprášení. Nebylo potvrzeno, že v podmínkách ČR může dojít k přenosu pylu z L. usitatissimum na L. flavum a ke vzniku fertilního potomstva. Semeno lnu z výdrolu, které zůstalo po sklizni na pozemku, a semeno ve zbytcích po zpracování rostlin lnu si neuchovalo ve sledovaných podmínkách klíčivost do dalších let.

Podklady pro odhad rizika při uvolnění transgeního hrachu do životního prostředí v podmínkách ČR (majitel výsledků Agritec Šumperk) V rámci projektu byly ověřovány možnosti úniku transgenu do agro-ekosystému. Výsledky polního testování potvrdily, že podíl cizosprášení je u kulturního hrachu extrémně nízký. Z monitorovaných druhů hmyzu nelze zcela vyloučit potenciální možnost přenosu pylu s následným opylením pozdnějších jedinců zejména v případě zrnokaza hrachového (Bruchus pisorum). Podle LOENNIGA (1985) by předpokladu, že u původních hrachů byl přenos pylu zprostředkováván hmyzem, odpovídalo i morfologické uspořádání květu. Z výsledků vyplývá, že GM hrách představuje z hlediska úniku pylu zanedbatelné až nulové ekologické riziko a poměrně malá prostorová izolace umožní bezproblémovou koexistenci pěstování GM hrachu a nemodi10


fikovaného hrachu (standardní versus ekologické zemědělství). Tato situace by se mohla změnit, pokud by se genetickou transformací dramaticky změnila biologie kvetení a mechanismus opylování hrachu (morfologie květu, zvýšení podílu cizosprášení aj.).

Podklady pro odhad rizika při uvolnění transgení pšenice do životního prostředí v podmínkách ČR (majitel výsledků VURV Praha a Botanický ústav AV ČR Průhonice, vědecký článek v tisku). Bylo předpokládáno modelové řešení odhadu míry rizika při uvolnění GM odrůd pšenice do prostředí a do oběhu s ohledem na vytrvalé příbuzné druhy. Bylo prokázáno, že v ČR se na řadě lokalit vyskytuje E. intermedia, které může sloužit jako můstek pro přenos transgenu z T. aestivum do E. repens (pýr plazivý). Možnost takové přenosu byla potvrzena i v rámci řešení projektu technikami molekulární biologie. v lokalitách s výskytem E. intermedium by zřejmě nebylo vhodné doporučovat pěstování GM forem pšenice zejména herbicid rezistentních.

Podklady pro odhad rizika při uvolnění transgeního bramboru do životního prostředí v podmínkách ČR (majitel výsledků VURV Praha a JU České Budějovice) Jsou k disposici data o riziku spojeném s pěstováním GM brambor v ČR:  přetrvávání transgenních brambor v podmínkách ČR za povětrnostních podmínek minulých let je minimální,  přenos transgenů prostřednictvím pylu do netrasgenních odrůd je v podmínkách ČR málo pravděpodobný,  při dodržení správné agrotechniky riziko poškození životního prostředí limituje k nule,  jsou k dispozici data pro pozdější porovnání ovlivnění populací hmyzu pěstováním GM brambor (např. s Bt endotoxinem).

Rizika přenosu transgenů do plevelných druhů a možnost vzniku plevelů odolných k herbicidům (majitel výsledků VÚRV Praha a BU AV ČR Průhonice) Na našem území byl prokázán nejvyšší počet plevelů včetně výskytu plošného s rezistencí vůči triazinům. Riziko toku genů z vybraných plodin 11


do planých a nově introdukovaných druhů nehrozí, neboť rezistence vůči triazinům u všech dosud u nás prokázaných plevelů je podmíněna změnami v chloroplastové DNA a přenáší se pouze po mateřské linii. Byla prokázána rezistence vůči sulfonylmočovinám a imazapyru podmíněná změnami v jaderné DNA u cizího expanzivního plevele Kochia scoparia, nepředpokládáme možnost křížení s žádnou plodinou ani plevelem. Na vybraných lokalitách intenzivně ošetřovaných herbicidy a s výskytem introdukovaných druhů (železnice) je mapován výskyt rezistentních a zavlečených plevelů s podezřením na rezistenci. Plevele s rezistencí vůči glyphosatu nebyly na našem území prokázány. Nebyl prokázán ani výskyt rezistentních plevelů Papaver rhoeas a Lactuca sativa.

Odhad rizika vzniku plevelů rezistentních k herbicidům v souvislosti s využívání technologií nutných k ošetřování porostů GM odrůd s odolností k herbicidům (majitel výsledků VÚRV Praha) V ČR byl zjištěn výskyt 12 plevelů rezistentních vůči atrazinu, mutace byla potvrzena u Solanum nigrum - substituce glycinu za serin v poloze 264 aminokyselinového řetězce proteinu Dl fotosystému II. u Kochia scoparia rezistentní vůči imazapyru a sulfonylmočovinám potvrzena mutace v kodónu 574 genu acetolaktát syntázy, záměna leucinu za tryptofan. Monitorován je výskyt plevelů s podezřením na rezistenci na území ČR. Testovány jsou plevele na rezistenci ve vytipovaných lokalitách každoročně ošetřovaných stejnou účinnou látkou a sledovány změny plevelných společenstev na těchto lokalitách. Kukuřice nebyla předmětem studia. Příbuzné plané druhy v ČR neexistují a zrna kukuřice v přírodních a polních podmínkách nepřečkávají zimu. Jediné nebezpečí, které tato kukuřice představuje, je nebezpečí sprášení s ekologicky pěstovanými odrůdami kukuřice a z toho vyplývající možnost příměsi GMO v ekologicky pěstovaných odrůdách. Složitější je situace u řepky, která má na našem území řadu příbuzných plevelných druhů.

12


Závěry: Konečné závěry bude možno učinit až v širších souvislostech se zohledněním koexistence odlišných způsobů rostlinné výroby. z pohledu jednotlivých GM plodin vyplývá, že pěstování GM kukuřice tolerantní k herbicidu Roundup je ekologicky vhodnější, než pěstování konvenční kukuřice a její ošetřování běžně užívaným herbicidem (Atrazin). Naopak, pěstování GM řepky a řepy, tolerantních k herbicidu Liberty, je ekologicky méně vhodné, než pěstování konvenčních plodin. Studie připouštějí, že by se tyto GM plodiny mohly pěstovat v omezeném rozsahu, ale nebylo by dobré, aby se na určitém území staly převládajícími.

Poděkování: Příspěvek byl připraven jako PUV projektu MZe ČR QC1362. Na vývoji výsledků se podíleli VÚRV Praha (RNDr. J.Ovesná, CSc., Ing.L.Kučera, CSc., RNDr. D.Chodová, CSc.), Agritec Šumperk s.r.o. (RNDr.M.Griga, CSc., ing.E.Tejklová, CSc.), BU AV ČR (RNDr.F.Krahulec, CSc.), JU České Budějovice (Doc. Ing.J.Diviš, CSc., Doc. E.Dolanská CSc., Doc. RNDr. M.Ondřej, CSc.)

Kontakt na autora příspěvku: RNDr. Jaroslava Ovesná, CSc. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně E-mail: [email protected], tel. 233 022 424

13

Proč se pěstují geneticky modifikované plodiny - výsledky polních pokusů

PROČ SE PĚSTUJÍ GENETICKY MODIFIKOVANÉ PLODINY - VÝSLEDKY POLNÍCH POKUSŮ Ing. Ladislav Kučera, CSc. Výzkumný ústav rostlinné výroby

Abstrakt Podpora vývoje a zavádění nových technologií v řadě vyspělých zemí i zemí rozvojových se projevila v prudkém nárůstu praktického využití biotechnologických metod a postupů genetického inženýrství v agrárním sektoru. Vývoj a využití geneticky modifikovaných organismů je toho dokladem. Lze konstatovat, že v posledních letech je zaznamenáván jeden z nejrychlejších trendů růstu pěstebních ploch geneticky modifikovaných plodin v globálním měřítku. Prezentované výsledky projektu NAZV QC 0056 dokumentují cílenou experimentální bázi, nejen pro posouzení biologické bezpečnosti, ale i pro sestavení pokynů pro pěstitele geneticky modifikovaných odrůd tak, jak vyžaduje doporučení Komise EU.

Přehled současného stavu pěstování GM plodin FAO (Food and Agricultural organization of UN) se ve své květnové zprávě z roku 2004 (http://www.fao.org/news/2004/41714/index.html) staví k uplatnění geneticky modifikovaných (dále GM) - transgenních rostlin (GMO) v zemědělství positivně, ale samozřejmě oprávněně zdůrazňuje, že “Biotechnologické zemědělství” není universálním lékem na problémy současného zemědělství. To ostatně vyplývá již ze samotného názvu zprávy “The gene revolution: great potential for the poor, but no panacea” (Genová revoluce: naděje pro chudé, ale ne všelék). Biotechnologie by tedy měla doplňovat dosavadní zemědělské přístupy, ale ne je nahrazovat. V současné době je v rámci uvolňování geneticky modifikovaných vyšších rostlin do životního prostředí přibližně 260 hlavních znaků, které jsou modifikovány. Zahrnují jak morfologické tak i biochemické změny, které mají za cíl zvýšit užitnou hodnotu nových odrůd kulturních rostlin pro pěstitele, ale i pro konečného spotřebitele. Rostoucí počet experimentů je doprovázen i rostoucím počtem GM odrůd uvolňovaných i pro účely pěstování v polních podmínkách. 14


Podpora vývoje a zavádění nových technologií v řadě vyspělých zemí i zemí rozvojových se projevila v prudkém nárůstu praktického využití biotechnologických metod a postupů genetického inženýrství v agrárním sektoru. Vývoj a využití GMO je toho dokladem. Lze konstatovat, že v posledních letech je zaznamenáván jeden z nejrychlejších trendů růstu pěstebních ploch GM plodin v globálním měřítku. Ze zprávy instituce “International Service for the Acquisition of Agri-Biotech Application (ISAAA) se dozvíme, že celosvětově plochy transgenních (t.j. geneticky modifikovaných) plodin v r. 2004 vzrostly o 20 % ve srovnání s r. 2003 a dosáhly již 81 milionů hektarů a jsou pěstovány 8,25 miliony farmářů v 17 zemích (proti 6 milionům farmářů v 16 zemích v r. 2002). Zhruba 99 % transgenních plodin je pěstováno v 14 zemích (s více než 50 000 ha GM). Na prvém místě jsou to USA s 47,6 miliony hektarů (59 % celosvětové plochy GM plodin), následuje Argentina s 16,2 miliony hektarů (20 %), Kanada se 5,4 miliony hektarů (6 %), Brazilie se 5 miliony hektarů (6 %), Čína se 3,7 miliony hektarů (5 %), Paraguay s 1,2 mil. ha (2%), Indie s 0,5 mil ha (1%) a Jihoafrická republika s 0.5 miliony hektarů (1 %) a dále Uruguay, Austrálie, Rumunsko, Mexiko, Španělsko a Filipíny. v EU má významnější plochy oseté transgenními plodinami jen Španělsko s 58 000 ha Bt-kuřice (25 000 ha v r. 2002). Důležité je si také uvědomit, že celosvětově obdělávané plochy transgenních plodin připadají z valné části na čtyři významné komodity. Transgenní sója zaujímá 60 % pěstebních ploch transgenních plodin (48.4 milionů hektarů) a okolo 56 % světové produkce. Transgenní bavlník zaujímá 28 % plochy (32 milionu hektarů). Na třetím místě je transgenní kukuřice pěstovaná na 14 % ploch transgenních odrůd (19,3 milionu hektarů). Čtveřici nejpěstovanějších transgenních plodin uzavírá řepka (19 % plochy, 23 miliony hektarů GM odrůd). Podle předpovědi ISAAA plochy pěstovaných transgenních plodin přesáhnou 100 milionů hektarů během následujících pěti let a rozšíří se do dalších zemí. Trend zvyšování zájmu společností zavádět GM odrůdy do výrobní praxe lze dokumentovat i z přehledů žádostí o uvolnění na trh, či na povolení experimentů s GM plodinami (viz následující tabulky).

15


Tab. 1 Seznam žádostí podaných podle nařízení (EC) 1829/200 a posuzovaných EFSA: Číslo přihlášky

Event/Druh

Nová/přeformulovaná přihláška

Určení oblasti použití

Současný stav

EFSA-GMO-UK-2004-01

NK603 x MON810 Kukuřice

Nová přihláška

Potravina, krmivo

Kontrola úplnosti podkladů, EFSA

EFSA-GMO1507 kukuřice -NL-2004-02 MON863 x EFSA-GMOMON810 -DE-2004-03 kukuřice EFSA-GMO- Rýže -UK-2004-04 LLRÝŽE62 EFSA-GMO- 1507 x NK603 -UK-2004-05 kukuřice MON863 x EFSA-GMONK603 -UK-2004-06 kukuřice MON863 x EFSA-GMO- MON810 x -BE-2004-07 NK603 kukuřice EFSA-GMO- H7-1 Sugar -UK-2004-08 Řepa MON 531 x EFSA-GMOMON 1445 -UK-2005-09 Bavlna MON 15985 EFSA-GMO- a MON 15985 x -UK-2005-10 MON 1445 Bavlna

16

Přepracovaná přihláška (původně podaná Potravina podle Článku 4 Nařízení (EC) No 258/97)

Platná přihláška

Nová přihláška

Potravina, krmivo


Nová přihláška

Potravina, krmivo

Nová přihláška

Potravina, krmivo

Platná přihláška Kontrola úplnosti podkladů, EFSA

Nová přihláška

Potravina, krmivo


Nová přihláška

Potravina, krmivo


Nová přihláška

Potravina, krmivo

Nová přihláška

Potravina, krmivo

Nová přihláška

Potravina, krmivo

Kontrola úplnosti podkladů, EFSA Kontrola úplnosti podkladů, EFSA Kontrola úplnosti podkladů, EFSA

31/03/2005 Monsanto Agriculture Francie S.A.S

B/ES/05/14

Španělsko 18/03/2005 Instituto Valenciano de Investigaciones Agrarias

B/ES/05/12-CON Španělsko 18/03/2005 Dow AgroSciences

B/FR/05/04.02

B/FR/05/04.01

Francie

Česká rep. 31/03/2005 BASF (Czech) spol. s r.o. Dánsko 31/03/2005 DLF-Trifolium Dansk Planteforćdling v. Vibeke Meyer Francie 31/03/2005 Monsanto Agriculture Francie S.A.S

B/CZ/05/642

B/DK/05/01

Polsko

B/PL/05/02-02CON

Release into the environment of genetically modified potatoes with an altered starch composition GENETICALLY MODIFIED ROUND UP READY FODDER BEET (A5/15) IN DANISH FIELD TRIALS Five year field trials programme (2005-2009) for development of genetically modified maize MON 88017 protected against Corn Root Worm (Diabrotica virgifera) and tolerant to glyphosate Five year field trials programme (2005-2009) for development of genetically modified maize MON 88017 x MON 810 protected against certain Coleopteran and Lepidopteran insects and tolerant to glyphosate herbicide. Testing of coleopteran and lepidopteran insect resistant and two herbicide tolerant maize hybrids. Environmental impact assessment of transgenic grapevines and plums on the diversity and dynamics of virus populations.

Zveřejněno Název instituce nebo Název projektu firmy 01/04/2005 Pioneer Hi-Bred Servi- Testing of genetically modified maize tolerant to ces GmbH glyphosate herbicide

Stát

Číslo přihlášky

Tab. 2 Uvolnění GP do životního prostředí podle Směrnice 2001/18/EC projektů nahlášených po 1.1.2005 (od 17.10.2002 počet nahlášených experimentů v rámci EU činil 210) Proč se pěstují geneticky modifikované plodiny - výsledky polních pokusů

17

18

Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L.

Německo 18/03/2005

Španělsko 03/03/2005



B/DE/04/161

B/ES/05/02

B/ES/05/03

B/ES/05/04

Testing of maize tolerant to glyphosate herbicide.

Testing of genetically modified maize resistant to certain Coleopteran insects and tolerant to herbicides. Testing of maize varieties resistant to certain Lepidopteran and Coleopteran insects and tolerant to a herbicide. Testing of maize resistant to certain Coleopteran and Lepidopteran insects and tolerant to herbicides. Testing of maize varieties resistant to certain Coleopteran insects and tolerant to a herbicide. Testing of maize tolerant to glyphosate herbicide.

Field trials of maize resistant to insects. Event Bt11Španělsko2005-2006 Institute of EnvironBiosafety research of new transgenic Bt-maize varimental Research (Bio- eties against the Western corn root worm Diabrotica logy V) virgifera: development and evaluation of monitoring methods PIONEER HI-BRED Testing of 1507 maize varieties resistant to certain ŠPANĚLSKOS.L. Lepidopteran insects and tolerant to glufosinate-ammonium herbicide. PIONEER HI-BRED Testing of NK603 maize varieties tolerant to glyphoŠPANĚLSKOS.L. sate herbicide. PIONEER HI-BRED Testing of genetically modified maize resistant to cerŠPANĚLSKOS.L. tain Lepidopteran insects and tolerant to two herbicides.

Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. B/ES/05/18 Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. B/ES/05/19-CON Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. B/ES/05/20-CON Španělsko 18/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. B/ES/05/21 Španělsko 18/03/2005 Syngenta Seeds SA

B/ES/05/17

B/ES/05/16

B/ES/05/15


Testing of maize varieties tolerant to glyphosate herbicide and resistant to certain Lepidopteran insects. Official trials for registration of maize varieties resistant to certain Lepidopteran insect pests. PIONEER HI-BRED Testing of 1507 maize varieties resistant to certain ŠPANĚLSKOS.L. Lepidopteran insects and tolerant to glufosinate-ammonium herbicide. PIONEER HI-BRED Testing of NK603 maize varieties tolerant to glyphoŠPANĚLSKOS.L. sate herbicide. PIONEER HI-BRED Testing of genetically modified maize resistant to ŠPANĚLSKOS.L. certain Lepidopteran insects and tolerant to two herbicides. Procase Semillas Preliminary trials with maize varieties resistant to certain Lepidopteran insect pests. Plant Research Interna- Evaluation of non-flowering genetically modified tional - Dept. Genetics apple trees with increased resistance to fungi in the and Breeding field. Remark NL: This is a continuation of permit B/NL/02/03. AVEBE Multiplication and field testing of transgenic potatoes altered in their carbohydrate metabolism, resulting in amylose-free tubers. Biogemma Testage de maďs génétiquement modifiés tolérants ŕ un herbicide Biogemma Field experimentation of a genetically modified corn with improved photosynthesis performances under drought conditions




Nizozemí 24/02/2005

Nizozemí 24/02/2005

Francie

Francie

B/ES/05/08

B/ES/05/10

B/ES/05/11

B/NL/04/02

B/NL/04/04

B/FR/05/02.02

B/FR/05/02.03 23/02/2005

23/02/2005


B/ES/05/07

Španělsko 03/03/2005 PIONEER HI-BRED ŠPANĚLSKOS.L. B/ES/05/06-CON Španělsko 03/03/2005 Dow AgroSciences

B/ES/05/05


19

Francie

Francie

Francie Francie

Maďarsko

Maďarsko

Maďarsko

Finsko

Německo

B/FR/05/03.01

B/FR/05/03.02

B/FR/05/03.03 B/FR/05/03.04

B/HU/05/01/1

B/HU/05/01/2

B/HU/05/01/3

B/FI/05/1MB

B/DE/04/158

23/02/2005 Pioneer Genetique Sarl Testing of genetically modified maize resistant to certain Coleopteran and Lepidopteran insects and tolerant to two herbicides (59122x1507xNK603 maize) 23/02/2005 Pioneer Genetique Sarl Testing of genetically modified maize resistant to certain Coleopteran insects and tolerant to two herbicides (59122xNK603 maize) 23/02/2005 Pioneer Genetique Sarl Testing of maize tolerant to glyphosate herbicide 23/02/2005 Meristem Therapeutics Pluriannuals field experimentations of genetically modified maize expressing monoclonal antibodies RM2 and RM3 for medical uses in cancerology. 16/02/2005 Pioneer Hi-Bred Ma- Trial program for the testing of 1507 genetically ďarsko Ltd. modified maize varieties resistant to certain Lepidopteran insects and tolerant to glufosinate-ammonium herbicide 16/02/2005 Pioneer Hi-Bred Ma- Program of field agronomic trials and registration ďarsko Ltd. trials with NK603 maize varieties tolerant to glyphosate herbicide 16/02/2005 Pioneer Hi-Bred Ma- Program of field agronomic trials and registration ďarsko Ltd. trials with NK603xMON810 maize varieties tolerant to glyphosate herbicide and resistant to certain lepidopteran insects 16/02/2005 University of Joensuu Environmental risks of birch genetically modified to be sterile. 16/02/2005 Institute of Plant Ge- Aimed increase of protein content of fodder pea by netics and Crop Plant changing of planta own gene expression Research (IPK)


20

Francie

Francie

Švédsko

B/FR/05/01.05

B/FR/05/02.01

B/SE/05/450

B/HU/04/12

Field experimentation of a genetically modified maize. Functional validation of a gene involved in nitrogen efficiency and grain filling. Testing of 1507 maize varieties Testing of NK603 maize varieties Testing of genetically modified maize resistant to certain Lepidopteran insects and tolerant to two herbicides (1507xNK603 maize) Testing of genetically modified maize tolerant to an herbicide and resistant to certain Lepidopteran insects (NK603xMON810 maize) Pluriannuals field experimentations of genetically modified corn expressing a gastric lipase for medical uses. Potato with improved resistance to Phytophthora

Evaluation of transgenic potato as bioreactor for production of recombinant spider silk under field conditions

Trialing of 1507 maize varieties.

20/01/2005 Plant Science Švédsko AB Maďarsko 19/01/2005 Dow AgroSciences Field trial program of genetically modified corn hybMaďarsko Kft. rids containing resistance to certain Coleopteran and Lepidopteran insects and tolerance to two herbicides.

27/01/2005 Meristem Therapeutics

27/01/2005 Pioneer Genetique Sarl

27/01/2005 Pioneer Genetique Sarl 27/01/2005 Pioneer Genetique Sarl 27/01/2005 Pioneer Genetique Sarl

Francie Francie Francie

B/FR/05/01.02 B/FR/05/01.03 B/FR/05/01.04

B/FR/05/01.01

B/DE/04/160

16/02/2005 Pioneer Hi-Bred Services GmbH Německo 04/02/2005 Institut für Pflanzengenetik und Kulturpflanzenforschung Gatersleben (IPK) Francie 27/01/2005 Biogemma

Polsko

B/PL/05/02-01


21


Z uvedeného přehledu je zřejmé, že v nejbližší budoucnosti lze očekávat další prudký nárůst pěstování GM plodin i v rámci EU a pravděpodobně i v ČR. Výhled budoucích aplikací a rozšiřování pěstebních ploch GM plodin bude následně vyžadovat kooperaci pěstitelů a uživatelů GM, tak aby byla zajištěna jejich koexistence s ostatními systémy zemědělské produkce. V zásadě musí mít zemědělci možnost pěstovat ten typ zemědělských plodin, který si zvolili, ať už jsou to GM plodiny, konvenční nebo ekologické plodiny. Žádný z těchto typů zemědělského hospodaření by neměl být v EU vyloučen. Koexistence znamená schopnost zemědělců vybrat si mezi výrobou konvenční, ekologickou nebo založenou na GM plodinách, při dodržování všech zákonných povinností značení a standardů čistoty. Podle postupu daného směrnicí 2001/18/EC, povolení uvolňování do životního prostředí musí předcházet rozsáhlé hodnocení zdravotního a environmentálního rizika. Výsledkem hodnocení rizika může být jeden z těchto závěrů: • je zjištěno nezvládnutelné riziko pro životní prostředí nebo zdraví. V těchto případech se povolení neuděluje, • není zjištěno žádné riziko pro životní prostředí nebo zdraví. v těchto případech se povolení uděluje, aniž by byla vyžadována další opatření kromě těch, která jsou výslovně stanovena zákonem, • rizika jsou zjištěna, ale mohou být zvládnuta odpovídajícími opatřeními (například fyzickou izolací a/nebo dohledem). v tomto případě je v povolení obsažena povinnost uplatňovat opatření ke zvládnutí rizika. Jestliže je zjištěno riziko pro životní prostředí a nebo zdraví až poté, co bylo vydáno povolení, může být zahájeno řízení k ukončení platnosti povolení nebo ke změně jeho podmínek v souladu s ochrannou doložkou podle článku 23 směrnice (2001/18/EC).

Vybrané základní výsledky řešení projektu MZe ČR NAZV QC0056 Zlepšování kvality a bezpečnosti potravin, hodnocení užitku a rizik geneticky modifikovaných organismů patří mezi dlouhodobé strategické směry výzkumu ve VÚRV. Základním principem je poskytnout vědecky podložené údaje nezbytné při hodnocení rizik spojených s uvolňováním GMO do životního prostředí a do výrobní praxe. 22


Jak nahlížet na možné uvolnění GM pšenice do prostředí je otázkou, kterou měl napomoci vyřešit i projekt Ministerstva zemědělství České Republiky NAZV QC 0056 „Vývoj metod pro identifikaci a monitorování transgenů v rostlinných materiálech a odvozených produktech“. Cílem projektu bylo, kromě jiných dat, poskytnout vědecky podložené údaje o dálkovém přenosu pylu a podílu cizosprášení u pšenice pro potřeby posouzení biologické bezpečnosti a pro návrh pěstebních opatření při uvolňování GM odrůd pšenice v České republice.

Východiska při posuzování rizik: •

Pohled na uvolňování GM odrůd musí být nestranný a podložený odpovídajícími vědecky podloženými daty. • Významné místo v procesu zavádění GM odrůd do provozní pěstitelské praxe je spatřováno v zajištění rovnocennosti pěstebních systémů. Přítomnost semen GM odrůd v osivu konvenčních odrůd je jedním z významných faktorů rozhodujících o akceptovatelnosti partie osiva, ale následně často předurčuje i obchodní uplatnění sklizeného produktu. Přítomnost GM v osivech a sádi zemědělských plodin je v současnosti podrobena nařízením EU Regulation (EC) N° 1829/2003. Pro tuto oblast byly již v roce 2001 navrženy příslušné limity Vědeckým výborem pro rostliny EU (The opinion of the Scientific Committee of Plants (SCP) – viz http://europa.eu.int/comm/food/fs/sc/scp/outcome_gmo_en.html). Pro posouzení míry dálkového přenosu pylu a cizoprášení u pšenice byl navržen experiment s monitorováním přenosu genů z donorové do recipientní odrůdy založený na netransgenních odrůdách s vhodnými morfologickými znaky, odrůda Košútka (Triticum aestivum L. var. ferrugineum (ALEF.) MANSF.) červenoklasá a osinatá jako donor, odrůdy Astella a Rexia (Triticum aestivum L. var. lutescens (ALEF.) MANSF.), obě bílé holice, jako recipientní odrůdy. Na části pokusných ploch byl aplikován gametocid Genesis, který eliminuje produkci vitálního pylu u ošetřených rostlin a tím je umožňuje oplození kvítků klasu pylem z donorových rostlin. Dálkový přenos pylu a míra cizosprášení byla vyhodnocena jako podíl rostlin s dominantním markerem v potomstvech rostlin sklizených v definovaných vzdálenostech od zdroje pylu. Údaje z parcel neošetřených gametocidem poskytly odhad realizovaného cizosprášení v podmínkách kompetice s fertilním pylem recipientních rostlin. z výsledků je zřejmé, že dolet vitálního pylu, schopného opylení 23


i oplození, je možno dokumentovat i na vzdálenost 100m, v závislosti na orientaci recipientních ploch vzhledem ke zdroji pylu. Úroveň cizosprášení je však vzhledem ke kompetici s pylem uvolňovaným v klasech recipientních rostlin velmi nízká a významně se uplatňuje jen v bezprostřední blízkosti zdroje pylu .

Odhad rizika přenosu transgenů do netransgenních odrůd řepky a planých plevelných příbuzných druhů vyskytujících se v ekosystémech ČR prostřednictvím pylu V rámci řešení byly získány zcela původní výsledky studia vybraných otázek biologické bezpečnosti zavádění transgenních odrůd řepky do pěstební praxe. Hodnoceno bylo především riziko přenosu transgenů do netransgenních odrůd řepky a planých plevelných příbuzných druhů. V průběhu celého řešení nebyly na sledovaných lokalitách zaznamenány výskyty spontánních hybridů řepky s planými plevelnými druhy, které by mohly umožnit vyhodnocení horizontálního přenosu genů. Je však nepochybné, že skutečnost, že nebyly zaznamenány případy hybridů, nelze chápat jako absolutní potvrzení nemožnosti horizontálního přenosu genů z B.napus do příbuzných planých druhů.

Závěr Je nepochybné, že výsledky projektu poskytnou potřebné údaje nejen pro posouzení biologické bezpečnosti, ale i pro sestavení pokynů pro pěstitele GM odrůd, tak jak vyžaduje doporučení Komise EU.

Poděkování Příspěvek byl připraven jako PUV projektu MZe ČR QC0056. Na vývoji výsledků se podíleli VÚRV Praha, Agritec Šumperk s.r.o., Monsanto ČR s.r.o.

Kontakt na autora článku: Ing. Ladislav Kučera, CSc. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507 161 06 Praha 6 – Ruzyně E-mail: [email protected], tel. 233 022 247 24

Vybrané agroekologické aspekty pěstování transgenních plodin

VYBRANÉ AGROEKOLOGICKÉ ASPEKTY PĚSTOVÁNÍ TRANSGENNÍCH PLODIN Doc. Ing. Josef Soukup, CSc.; Ing. Josef Holec; Ing. Marie Čeřovská Česká zemědělská univerzita v Praze

Abstrakt Příspěvek se zabývá některými agroekologickými aspekty pěstování transgenních (geneticky modifikovaných) plodin, z nichž v souvislosti s připravovanými pravidly koexistence je nejvýznamnější přenos genů (gene-flow) v rámci příbuzenského komplexu kulturních – planě rostoucích a plevelných forem rostlin. V článku jsou shrnuty dosavadní poznatky o tomto procesu a uvedeny některé příklady možných důsledků, se kterými je nutno při pěstování transgenních plodin počítat a přizpůsobit jim technologické postupy.

Úvod Geneticky modifikovaným (transgenním) plodinám je věnována již od počátku devadesátých let minulého století rozsáhlá pozornost, která zahrnuje různé aspekty jejich používání. Vesměs, jako u každé nově zaváděné technologie, se diskutují především otázky, které jsou atraktivní pro širší okruh obyvatelstva, jako jsou např. zdravotní a ekologická rizika. Otázkám strukturálního i funkčního ovlivnění agroekosystémů byla donedávna věnována pozornost podstatně menší. První soustavnější studie se v Evropě objevují až koncem devadesátých let minulého století a zejména na počátku tohoto století, až po mnohaletém zavedení geneticky modifikovaných (GM) plodin do pěstitelské praxe v řadě mimoevropských zemí. Hnacím motorem pro uskutečnění těchto studií byla mimo jiné i potřeba získání věrohodných údajů pro rozhodovací procesy státních orgánů při povolování geneticky modifikovaných organismů (GMO). Vznikají komplexní výzkumné projekty, které si kladou za úkol provést syntézu široké škály dosavadních poznatků z oblasti biologie, genetiky, ekologie a dalších věd a aplikovat je na modelové případy procesů probíhajících v agroekosystémech. Jedním z nich je i mezinárodní projekt nazvaný SIGMEA – Sustainable Introduction of GMOs into European Agriculture, na jehož řešení se v ČR podílejí Česká zemědělská univerzita v Praze a Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. 25


Transgenní plodiny z pohledu domestikace Agroekosystémy fungují sice na stejných obecných principech jako jiné ekologické soustavy, avšak jejich struktura i funkce jsou do značné míry podřízeny potřebám člověka a odrážejí technickou úroveň výrobních prostředků a dobové požadavky společnosti. Z ekologického hlediska lze chápat agroekosystémy jako výsledek koevoluce přírodních a společensko-ekonomických systémů. Jedním z nutných procesů provázejících zemědělství již od jeho vzniku je získávání a vytváření vhodných typů produkčních organismů s vlastnostmi, které odpovídají dobovým požadavkům. Proces domestikace byl zahájen před cca 10 – 15 tis. lety a do současné doby vznikla umělou, řízenou evolucí řada organismů, které jsou často velmi vzdálené od původních kmenových forem jak morfologicky, tak i fyziologicky a geneticky. Podle úrovně poznání a technických prostředků byly používány různé postupy, počínaje jednoduchou selekcí vhodných genotypů, přes záměrné křížení rozšiřující genetickou základnu o požadované vlastnosti, až po metody využívající ke zvýšení genetické variability či dokonce počtu chromozomů chemických či mutagenních prostředků. Jako vývojově podmíněnou etapu domestikačního procesu proto musíme hodnotit i vznik a zavádění geneticky modifikovaných plodin, jako kvalitativně novou alternativu tvorby produkčních organismů. Oproti dříve používaným postupům umožnily genetické modifikace vybavit kulturní rostliny vlastnostmi, které by byly konvenčními cestami obtížně dosažitelné nebo nemožné získat. První generace transgenních plodin disponovaly vlastnostmi užitečnými pro zemědělce (rezistence k chorobám či škůdcům, ...), další generace již přicházejí s modifikacemi přímo využitelnými spotřebitelem (změny obsahových látek, trvanlivosti, aj.) V dlouhodobém procesu domestikace je období, ve kterém GM plodiny vznikaly a byly zavedeny, historicky velmi krátké. Biotechnologie proces natolik urychlily, že skokově předstihl relevantní socio-ekonomické prostředí a vyvolává bouřlivé diskuse, zda tento způsob „vytváření“ plodin a hospodářských zvířat akceptovat či nikoliv. Zvláště nepřijatelné je pro mnohé vnesení cizorodé genetické informace do živých organismů, které jsou schopné reprodukce a mohou ji v menší či větší míře vertikálně i horizontálně přenášet. Ekologické důsledky mohou být v některých případech obtížně odhadnutelné. Námitky odpůrců GM plodin proti jejich pěstování jsou v tomto ohledu do značné míry oprávněné, neboť se jedná o uměle 26


vytvořené živé organismy, jejichž chování v prostředí nelze experimentálními metodami s vyčerpávající vypovídací schopností ověřit a pozorovací metody není buď možné uplatnit např. z důvodu velkého rizika, nebo jsou zdlouhavé či omezené na úzké případové studie. Ekologická rizika jsou také proto jedním z nejčastějších předmětů výzkumu v oblasti hodnocení rizik GMO, ať již z hlediska potravních vazeb organismů nebo jiných vzájemných vztahů v ekosystémech. V souvislosti s nyní diskutovanou koexistencí plodin či plodinových systémů (z angl. crop coexistence) v našem zemědělství je potřeba zdůraznit, že se nejedná o pravidla, která by měla zajistit bezpečnost produktů nebo omezovat rizika pěstování – tyto otázky musejí být na současné úrovni poznání dokladovány již při procesu schvalování daného organismu pro uvádění do prostředí či do oběhu. Pojem koexistence, ve smyslu v jakém jsou pravidla nyní zaváděna, má výrobně-ekonomickou povahu a cílem je umožnit svobodnou volbu pěstitelského systému (s GM plodinami, konvenčního či ekologického), aniž by docházelo ke kontaminaci produkce cizorodým materiálem nad stanovenou mez, která je vyjádřením určitého spotřebitelského požadavku. Tato hranice může být proto velmi variabilní v různých oblastech světa a nelze ji v žádném případě chápat jako hranici zaručující bezpečnost potraviny, nýbrž pouze jakousi konvenci. Na rozdíl od stanovených hranic kontaminace by měla být konkrétní pravidla pro pěstování GM plodin technicky zdůvodněna a musejí se tudíž opírat o dosavadní studie především z oboru agroekologie. Nejvíce problémů s kontaminací produkce vyplývá ze skutečnosti, že většina zemědělských plodin je součástí komplexu domestikovaných (kulturních), plevelných a planých forem, v jehož rámci může docházet k přenosu genetické informace a následnému šíření a perzistenci transgenů, a proto je této problematice věnována pozornost v následujících oddílech.

Přenos genů v příbuzenském komplexu Pro pěstitele mají při pěstování transgenních plodin ve volném prostředí význam především rizika vznikající v důsledku přenosu genů (angl. gene-flow) mezi příbuznými rostlinami a následná perzistence transgenů v prostředí agroekosystému, případně i mimo něj. Šíření transgenů má jednak prostorovou a jednak časovou dimenzi. Prostorové šíření je způsobeno přenosem pylu či diaspor do okolí, perzistence v čase je způsobena zejména dlouhověkostí celých organismů či jejich diaspor. K cizosprášení, hyb27


ridizaci a tedy i k přenosu genů může docházet jak v rámci jedné plodiny (na úrovni jednotlivých rostlin, odrůd, typů – transgenní vs. netransgenní), tak mezi různými plodinami, či mezi plodinou a příbuznými planými nebo plevelnými formami či druhy. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že kulturní formy mají často omezenou možnost křížení i s relativně blízce příbuznými rostlinami, protože se v průběhu domestikace vytvořila řada zábran, mezi něž patří např. časový posun (izolace) a zkrácení období kvetení, morfologické změny rozmnožovacích orgánů, samosprašnost řady kulturních rostlin, polyploidie apod. Často lze vzdálené křížence získat pouze v experimentálních podmínkách a v přírodních podmínkách ke křížení prakticky vůbec nedochází, nebo jen velmi zřídka a potomstvo pak není fertilní. Riziko vstupu transgenních plodin do přirozených ekosystémů je relativně nízké, neboť většina kulturních rostlin a mnohdy ani plevelů není schopna mimo specifické prostředí agroekosystémů vůbec existovat. Jinak je ovšem potřeba k hodnocení rizik přenosu genů přistupovat v genetických centrech kulturních rostlin, kde se nacházejí původní formy nebo jiné jim blízce příbuzné rostliny – jedná se např. o kukuřici, slunečnici roční, sóju, rýži, řepu aj., které se mohou stát jednak mostem pro přenos transgenů a jednak může být ohrožena diverzita planě rostoucích populací introgresí nežádoucí vlastnosti, ovlivňujících např. konkurenční schopnost vůči ostatním druhům či odolnost k přirozeným nepřátelům. Narušení genetické diverzity introgresí cizích genů se někdy označuje jako genetické znečištění (angl. genetical pollution). U ferálních populací, planých forem a příbuzných druhů by mohla vést hybridizace a introgrese materiálů se zvýšenou odolností vůči biotickým i abiotickým stresům ke vzniku genotypů, vyznačujících se silnějším invazním potenciálem a následně tedy ke kvantitativním i kvalitativním změnám v druhovém složení polopřirozených a přirozených společenstev.

Přenos genů, úroveň hybridizace a jejich důsledky u hlavních plodin Všechny tři pro evropské podmínky významné GM plodiny - řepka, řepa i kukuřice - patří mezi převážně cizosprašné rostliny a s přenosem pylu na receptory v okolí je tedy nutno počítat. Mezi nejproblematičtější plodiny patří z tohoto pohledu řepka, protože kromě snadného přenosu pylu do okolí vytváří velmi perzistentní, dlouhověkou půdní zásobu semen. 28


Řepa je dvouletou rostlinou a ke kvetení a tvorbě pylu může v prvním roce dojít pouze u vyběhlic, jinak se květní lodyha vytváří až v druhém roce u semenářských porostů. Podobně jako řepka má však vysoký reprodukční potenciál a také snadno vytváří perzistentní půdní zásobu semen. Nejméně problematická se jeví kukuřice, která je typickým příkladem kulturní rostliny, která v průběhu evoluce naprosto ztratila disperzní mechanismy a není schopna samovolného šíření semen ani jejich přežívání v půdní zásobě.

Brukev řepka olejka (Brassica napus var. napus) Pylová zrna řepky jsou přizpůsobena pro šíření prostřednictvím hmyzích opylovačů – jsou poměrně těžká a lepkavá. Podle dosavadních zjištění se opylovači běžně pohybují na vzdálenosti kolem 2 – 4 km. Významný je i přenos pylu větrem. Předpokládaný dosah tohoto typu transferu je 1,5 – 2,5 km. Přibližně po 350 m však silně klesá počet pylových zrn nesených vzdušnými proudy až na desetinu hodnoty na okraji pole se zdrojem pylu. Pravděpodobnost hybridizace tak klesá se zvyšující se vzdáleností od zdroje. Použitím matematických modelů bylo vypočteno, že izolační vzdálenost 200 m umožňuje s pravděpodobností 95% dosáhnout kontaminace netransgenních porostů řepky pod úrovní 0,3%. Mezi plodinami přichází v úvahu především hybridizace s Brassica rapa a B. oleracea, které jsou považovány za rodičovské druhy B. napus. Významná je také možnost přenosu transgenu do zplanělých (ferálních) populací, které jsou u nás v případě řepky značně rozšířené. z příbuzných druhů je vysoce pravděpodobný přenos do rostlin planých forem B. rapa, B. oleracea či B. juncea, možnost přenosu byla prokázána i na druhy B. nigra, Raphanus raphanistrum a Hirschfeldia incana. V experimentech byla sledována frekvence toku genů mezi transgenní řepkou a čtyřmi příbuznými druhy plevelů, u nichž byla předpokládána možnost hybridizace s řepkou: Brassica rapa, Raphanus raphanistrum, Sinapis arvensis a Erucastrum gallicum, a to jak ve skleníkových pokusech, tak přímo v polních podmínkách. Nejčastěji nalezenými hybridy byli kříženci druhů Brassica napus a Brassica rapa. Mezi 60 000 semenáčky byla nalezena jediná hybridní rostlina R. raphanistrum s životností pylových zrn nižší než 1 %, ze 43 000 nebyla ani jedna hybridní rostlina S. arvensis, stejně tak se nepodařilo prokázat hybridizaci u E. gallicum (22 000 rostlin). Kromě druhu B. rapa tedy tyto výsledky potvrzují nízkou míru výskytu 29


hybridů. Křížitelnost řepky s ředkví ohnicí (R. raphanistrum) by mohla být problémem v oblastech, kde se vyskytují populace rezistentní k jiným herbicidům, jako např. ALS inhibitorům v Austrálii. Možné příměsi transgenních rostlin způsobují problémy především farmářům, kteří si produkují své vlastní osivo a ekologickým zemědělcům. V západní Kanadě reprezentují transgenní kultivary 55 % ploch osetých řepkou. Při sledování kontaminace osiva řepky bylo z 27 testovaných partiích osiva 14 partií (52%) kontaminováno transgenními jedinci s počtem převyšujícím v Kanadě povolenou toleranci 0,25 %. Tři partie přesáhly 2 % kontaminace. Výsledky testů rezistence rostlin řepky z výdrolu po pěstování transgenních odrůd s tolerancí k herbicidům ukazují, že na poli, kde byly v minulosti pěstovány odrůdy tolerantní k imidazolinonům a glufosinate-amoniu, byly zjištěny rostliny z výdrolu rezistentní nejen k těmto účinným látkám, ale i ke glyphosate v důsledku sprášení ze sousedního pozemku. Riziko vzniku zaplevelujících rostlin i s vícenásobnou rezistencí k herbicidům se ukazuje jako prakticky reálné a může znesnadnit jejich regulaci v porostech jiných herbicidně tolerantních plodin.

Řepa (Beta vulgaris ssp. vulgaris) Na rozdíl od řepky existuje v Evropě u rodu řepa několik druhů a poddruhů kulturních, planě rostoucích a plevelných forem, z nichž řada je vzájemně a prakticky bez zábran křížitelná. Mezi nejrozšířenější zástupce planě rostoucích forem rodu Beta patří řepa přímořská, Beta vulgaris ssp. maritima, která je rozšířena v oblasti Středozemního moře, ale i na pobřeží Atlantického oceánu a Severního a Baltského moře, ale také ve vnitrozemských oblastech, kde se množí osivo cukrovky. Řepa přímořská je cizosprašná a větrosnubná, v důsledku čehož snadno dochází ke křížení s kulturními formami. Je tedy zřejmé, že v oblastech společného výskytu planě rostoucích a kulturních řep, zvláště v množitelských porostech, dochází k oboustranné výměně genů a introgresi, převážně ve směru planě rostoucí – kulturní. v oblastech pěstování osiva řepy (Francie a Itálie) byl intenzivní přenos genů v příbuzenském Beta-komplexu již zdokumentován mnoha autory. Pozornost byla věnována především frekvenci a rizikům přenosu genů samčí sterility a rezistence k chorobám do populací planě rostoucích řep v polopřirozených ekosystémech. V agroekosystémech má problém opačný charakter a naopak dochází k přenosu genů z planě rostoucích a plevelných forem do kulturních rostlin. 30


Vnitrozemské populace plevelné řepy mají vysokou frekvenci výskytu dominantní formy genu vybíhavosti (tzv. bolting gene, B), díky němuž jsou schopné tvořit květní lodyhy již v prvním roce vegetace. Znak jednoletosti je při křížení s kulturními formami přenášen na potomstvo (primární typ plevelných řep), které je pak jako příměs v osivu distribuováno do všech pěstitelských oblastí cukrovky ve světě. Po výsevu dochází v porostu cukrovky k vybíhání těchto jednoletých kříženců, kvetení a tvorbě diaspor již v prvním roce, ty se dostávají do půdní zásoby a jsou základem pro vznik sekundárních populací plevelné řepy, které jsou pro pěstitele velkým problémem, protože proti nim doposud neexistuje dostatečně účinná metoda ochrany. V současné době se tyto tzv. vyběhlice, vykvetlice a rostliny plevelné řepy vzešlé z osiva a nebo z půdní zásoby hubí v porostech cukrovky neselektivními herbicidy, které jsou aplikovány speciálními knotovými nebo plstěnými aplikátory přímo na rostliny plevelné řepy přerůstající porost cukrovky. Pokud by se jednalo o křížence plevelných řep s transgenními odrůdami, kteří nesou gen tolerance k herbicidům, podstatně by se zkomplikoval dosavadní způsob jejich hubení neselektivními herbicidy v porostech technické cukrovky. Následným nebezpečím je vznik půdní zásoby semen s herbicidní rezistencí. Šlechtitelé pochopitelně hledají cesty, jak přenosu genu vybíhavosti při šlechtění transgenních odrůd zabránit. Existuje několik možností lokalizace transgenu herbicidní tolerance v rodičovských liniích hybridů cukrovky. Jako nejvýhodnější se z hlediska prevence vzniku transgenní plevelné řepy jeví zabudování transgenu do otcovské linie, neboť i když dojde při množení ke kontaminaci mateřských rostlin pylem z plevelných řep nesoucích bolting gene, nevzniknou herbicidně tolerantní kříženci a v porostu cukrovky jsou po vzejití hubeny podobně jako plevele aplikací herbicidu.

Kukuřice (Zea mays) Jak bylo uvedeno výše, nejméně problematickou se jeví jak z hlediska přenosu genů, tak z hlediska perzistence transgenu v prostředí kukuřice. V našich podmínkách nemá žádnou blízce příbuznou rostlinu a zaplevelující formy se vyskytují pouze sporadicky, takže k hybridizaci může docházet pouze mezi rostlinami v kulturních porostech. Hlavními faktory, které rozhodují o úrovni introgrese genů, je především množství, dostupnost

31


a životaschopnost pylu donora a rovněž v menší míře jeho přijetí receptorskými rostlinami. Období produkce pylu trvá cca 5 – 8 dnů. Kukuřice produkuje poměrně velké množství pylu, které je odhadováno na 5 – 25 milionů pylových zrn na rostlinu. Pylová zrna jsou podobně jako u řepky poměrně velká (90-125 µm) a těžká, což znesnadňuje jejich transport na větší vzdálenosti. Podle dosavadních studií dopadá převážné množství pylu (85 - 90 %) 5 metrů od okraje pozemku a 95 - 99 % pylu může dosáhnout vzdálenosti 25 - 50 metrů. Prakticky žádný pyl se nedostane na vzdálenost větší než 100 metrů. Životnost pylu je v přírodních podmínkách cca 24 hodin s velkou variabilitou od několika hodin za sucha a tepla až po 9 dnů v chladných a vlhkých podmínkách. Dosah transportu pylu nevypovídá ještě o schopnosti sprášit mateřskou rostlinu. Zde existuje mnoho experimentálně získaných údajů, z nichž lze jen obtížně vyvozovat jakékoliv střední hodnoty, proto uvádíme z literárních údajů spíše hodnoty hraniční. Rostliny v sousedních řádcích mohou být cizosprášeny z cca 24 – 40 %, ve vzdálenosti 10 m z cca 3 - 5%, po 25 m cca 1 %. Ve větších vzdálenostech byly naměřeny hodnoty podstatně nižší – při vzdálenostech 100 – 500 m bylo již pouze nalezeno 0 – 1,5 % kříženců. Údaje jsou velmi různorodé, protože experimenty jsou ovlivňovány rozdílnými faktory prostředí, ať se jedná o velikost ploch a množství pylu, povětrnostní podmínky či geomorfologii území. Výsledky pocházejí převážně ze studií s konvenčními hybridy kukuřice. Je potřeba mít na paměti, že u GM kukuřice (např. MON 810) se nachází transgen zpravidla pouze v polovině produkovaných haploidních gamet, takže i úroveň kontaminace lze předpokládat pouze poloviční. S větší afinitou k pylu je naopak nutno počítat u kastrovaných množitelských porostů nebo u linií s pylovou sterilitou. Např. z výsledků, které byly provedeny s GM kukuřicí ve Španělsku v pokusu o výměře 7,5 ha, vyplývá, že limitní hodnoty kontaminace 0,9 % byly dodrženy již ve vzdálenostech 2 m proti převládajícímu směru větru nebo 10 m po směru větru. Jedná se tedy o poněkud nižší hodnoty, než byly zdokumentovány v dřívějších studiích s konvenčními hybridy. Pravděpodobnost kontaminace porostů kukuřice a její důsledky lze považovat na základě výše uvedených údajů za málo významné z praktic-

32


kého hlediska. Kontaminaci na povolenou hranici se lze poměrně úspěšně bránit jednoduchými technickými opatřeními jako je dodržování izolačních vzdáleností, používání obsevů, volba hybridů s rozdílnou dobou kvetení, čištění secích strojů a sklizňové mechanizace, separace produkce apod., což jsou opatření i dnes běžně používaná např. u množitelských porostů.

Závěr Výše diskutovaná problematika přenosu genů v souvislosti se zaváděním pravidel koexistence je pouze jedním z agroekologických aspektů pěstování transgenních plodin. Dalšími významnými okruhy jsou např. otázky spojené se změnami v populacích a společenstvech škodlivých organismů, vlivy na necílové organismy v agrobiocenózách, problematika biodiverzity produkčních i asociovaných organismů a v neposlední řadě také studium vlivů změněných konceptů ochrany a souvisejících technologických postupů na neživé složky prostředí. Problematika je řešena v rámci výzkumných projektů NAZV č. 1B53057 a 6. RP EU č. SSPE-CT-2004-501986

Kontakt na autora příspěvku: Doc. Ing. Josef Soukup, CSc. ČZU v Praze – Katedra agroekologie a biometerologie Kamýcká 129 165 21 Praha 6 E-mail: [email protected]

33

Geneticky modifikované organismy v ČR z hlediska zákona č. 219/2003 Sb.

GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY V ČR Z HLEDISKA ZÁKONA Č. 219/2003 SB., O OBĚHU OSIVA A SADBY Ing. Karel Říha, ÚKZÚZ Brno

Abstrakt Odrůda je podstatným intenzifikačním faktorem zemědělské výroby. Jednou z možností urychlení šlechtění je cílené vnesení požadované vlastnosti přenosem genetické informace do hotové odrůdy. Zdrojem genetické informace může být rostlina nebo i bakterie. Je nutné zajistit bezpečnost geneticky modifikovaného organizmu (GMO) pro životní prostředí i pro konzum. z legislativních procesů jsou to zákony č. 252/1997 Sb., o zemědělství, zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a např. směrnice Rady 2002/53/EC (zemědělské plodiny). Součástí jsou i vyhlášky k nim. Jejich obsahem je i řešení registrace geneticky modifikovaných odrůd. Je nutné počítat se zařazováním odrůd registrovaných v Národních katalozích odrůd (včetně geneticky modifikovaných) do Společného katalogu odrůd polních plodin a Společného katalogu odrůd zelenin. s odrůdami uvedenými v těchto katalozích se smí obchodovat ve všech zemích EU a zemí ESVO (Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko). Z geneticky modifikovaných odrůd jsou to hybridy kukuřice s vneseným genem MON 810 (odolné zavíječi kukuřičnému). Pouze pro zpracování je možné do ČR dovážet geneticky modifikovanou sóju RR.

Úvod Česká republika má 10,211 milionu obyvatel, kteří žijí na 7,887 mil. ha plochy. Z toho je 54% zemědělské půdy a 33% lesních porostů. Orné půdy máme 3,091 mil. ha, to je 39% z veškeré plochy státu. Půda je nyní z 75% obdělávána v honech větších než 10 ha. Jednou z mála reálných možností zvýšení kvality produkce, intenzity výroby nebo její udržení při omezování vstupů nežádoucích látek do životního prostředí a potravinového řetězce je odrůda. Odrůda se svými geneticky zakódovanými vlastnostmi podílí na kvalitě produkce pěstovaných plodin rozhodujícím způsobem. v intenzivních podmínkách pěstování dochází ke zvýšení výnosu ročně v průměru až o 2,5 % (D). 34


Vliv odrůdy na úroveň výnosu se pohybuje v rozsahu 30-50 % v závislosti na pěstebních podmínkách (lokalita a ročník). u pšenice ozimé byl v pokusech ÚKZÚZ při udržování stejné úrovně výživy a při standardním způsobu ošetřování zjištěn nárůst výnosu: – v letech 1970-2004 ročně o 71 kg.ha-1, – v letech 1994-2004 ročně o 118 kg.ha-1. Odrůda je tedy nejen nejdůležitějším, ale také nejlevnějším intenzifikačním faktorem. Limitem výnosu ale může být výskyt chorob v jednotlivých ročnících. ÚKZÚZ má tyto výskyty podchycené pro jednotlivé plodiny. Vliv chorob může být vzhledem k síle jejich výskytu výrazně ročníkově odlišný a v praxi přednostně záleží na vhodnosti a rychlosti reakce agronoma na současný stav porostu a na vývoj počasí a choroby. Proto ochrana proti houbovým chorobám je společně s výživou druhým intenzifikačním faktorem v pořadí důležitosti. Dalším intenzifikačním faktorem je výživa. Ta je pro rozvoj chorob sama o sobě významným omezujícím faktorem.

Registrace odrůd v ČR Důvodem registrace odrůdy je umožnit uznávání osiva a uvádění do oběhu. Právní stav registrace odrůd v ČR je následující:  Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 62/2000 Sb., č. 307/2000 Sb., č. 128/2003 Sb. a 85/2004 Sb.,  Zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby)  směrnice Rady 2002/53/EC (zemědělské plodiny),  směrnice Rady 2002/55/EC (zeleniny),  vyhláška č.175/2004 kterou se stanovují podrobnosti o uvádění do oběhu osiva a sadby  zákon č.408/2000 o ochraně práv k odrůdám rostlin (ve znění pozdějších předpisů) Podmínkami registrace odrůdy (hybridu) jsou odlišnost, uniformita a stálost; u zemědělských plodin musí mít užitnou hodnotu, vhodný název a zajištěno udržovací šlechtění. u geneticky modifikovaných (dále GM) odrůd musí být doloženo uvolnění této GM plodiny do oběhu pro pěstování a další zpracování.

35


Geneticky modifikované odrůdy Důvodem jejich registrace je výhoda buď pro pěstitele nebo výhoda pro spotřebitele. Z pohledu pěstitele může docházet až ke změně v potřebách a možnostech pěstování odrůdy, neboť nyní jsou do schvalovacího řízení přihlašovány mimo klasické GM odrůdy s tolerancí k herbicidům nebo odolností ke škůdcům také například odrůdy s podstatně lepším využitím dodávaného dusíku. Z pohledu spotřebitele pak hovoříme o obsahu potřebných aminokyselin, jiném složení oleje, produkci užitečných látek včetně antibiotik apod. Spotřebitelem jsou také zpracovatelé zemědělských produktů – papírenský průmysl a průmysl umělých hmot mohou využít pozměněných brambor produkujících pro ně bez další úpravy využitelný škrob aj.

Registrace geneticky modifikované odrůdy Legislativa EU vyžaduje, aby GM osiva byla nejprve autorizována podle  Direktivy 2001/18/EC a/nebo  Rozhodnutí EC/1829/2003 - materiál odvozený z odrůdy pěstované plodiny je plánován k použití jako potravina nebo krmivo (může sloužit i jako žádost o pěstování). Po registraci odrůdy v některém z národních katalogů může být odrůda zařazena na společný trh odrůd a prodávána v celé EU. Společný trh zahrnuje 25 členských států a země ESVO (Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Švýcarsko). Postup uvolnění je následující:  registrace v Národním katalogu odrůd některé ze jmenovaných zemí (25 členských států + ESVO),  notifikace (oznámení) Evropské Komisi o registraci odrůdy,  zařazení do Společného katalogu odrůd (zemědělských plodin či zelenin) - platí i pro GMO,  osivo nepodléhá v EHP žádným tržním omezením týkajícím se odrůdy.

Zákon č. 219/2003 Sb. a geneticky modifikované odrůdy  Umožňuje zahájení řízení registrace GM odrůdy polní plodiny až po uvolnění této plodiny do oběhu pro pěstování (a další zpracování),  zákon se týká výhradně osiv a sadby - ne merkantilu – plodin,  do tohoto zákona bylo implementováno i nařízení č. 1830/2003/ES o označování GM plodin, 36


       

zákon definuje podmínky uznávání porostů a osiv, včetně GM plodin, v § 2 jsou definovány základní pojmy dotýkající se GM odrůdy (hybridu), přesné podmínky stanoví §14 - rozmnožovací materiál GM odrůd, zákon umožňuje kontrolu osiv a sadby po celou dobu nakládání s nimi (§22), v § 26 jsou stanoveny podmínky pro registraci nových odrůd polních plodin, ÚKZÚZ ověřuje jednotlivé deklarované vlastnosti odrůdy v registračním řízení, pro zkoušení vlastností odrůd v registračním řízení může ÚKZÚZ použít i smluvních partnerů, § 36 ÚKZÚZ provádí postregistrační kontrolu odrůd/hybridů.

Užití nařízení 1829/2003 o GM potravinách a krmivech  Touto cestou v ČR dosud žádná žádost nebyla podána – nařízení samo znamená změnu zodpovědnosti, její přesun na MZe. MŽP v tomto případě dodává informaci možnosti použití v návaznosti na hodnocení vlivu na životní prostředí.  MZe má pro tento případ připraveny dvě struktury – odbor bezpečnosti potravin a environmentálních rizik (spolupráce s MZ a MŽP) řeší bezpečnost potravin a krmiv a problematiku úniku GMO při zpracování a dopravě – komise GMO při MZe (spolupráce s MŽP) řeší problematiku pěstování GM plodin  postup uvolnění do oběhu podle tohoto nařízení - přihláška podaná MZe musí jednoznačně obsahovat žádost o možnost pěstování GM plodiny a její další zpracování na potraviny, krmiva a jiné produkty, jinak bude posuzována pouze jako žádost o import ke zpracování a zkrmování,  po posouzení rizik pro potraviny a krmiva odborem bezpečnosti potravin MZe a Ministerstvem zdravotnictví, posuzuje komise GMO při MZe působení GM plodin na zemědělskou výrobu. MŽP dodá posudek možnosti vlivu na životní prostředí. MZe se vyjádří k uvolnění do oběhu a ke způsobu využití GMO.

Kontrola GM příměsí v osivech a sadbě Prozatím jsou stanoveny limity pouze pro příměs v merkantilu (potravinách) - 0,9% - jedná se o nezáměrnou a technicky nevyhnutelnou příměs!! Výše příměsi v osivech zatím není stanovena. Odborné orgány 37


EU (SANCO/1542/2003) předpokládají v osivu a sadbě následující povolené prahové hodnoty příměsí:  0,3 % - řepka olejka  0,5 % - kukuřice, řepa, čekanka, rajče, sadba brambor, bavlník  0,7 % - sója Novým návrhem prahu příměsí pro osiva je dle konceptu rozhodnutí Evropské komise z roku 2004:  0,3 % - řepka olejka, kukuřice  0,5 % - cukrovka, krmná řepa, brambory, bavlník. Přípustná hladina příměsi nemodifikované plodiny v GM osivu nebude stanovena. Konečné rozhodnutí bylo vzhledem k závěru činnosti současné Komise ponecháno až nové Komisi (od roku 2006). V současnosti pro případnou kontrolu osiv a sadby tedy zatím platí „nulová“ varianta, její hladina se řídí pouze citlivostí metody analýzy a zohledněním „rozšířené nejistoty stanovení“ každé laboratoře (tedy podle laboratoře cca 0,3 - 0,8%).

Situace v ČR roku v roce 2005 Rostlinné druhy registrované v ČR do oběhu - podle směrnice 2001/ 18/EC jsou:  Roundup Ready sója - Glycine soja L. - import za účelem zpracování obdobně jako nemodifikované sojové boby; není určeno k pěstování - rozhodnutí MŽP ze dne 14.05.2001.  Kukuřice MON810 (Bt) - Zea mays L. - uvádění do oběhu osiva a následné polní pěstování pro produkci zrna, palic nebo celých rostlin pro krmivářské, potravinářské a technické účely je možné pouze v souladu se zákonem č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby). - rozhodnutí ze dne 19.09.2003. Pouze kukuřice MON810 je v současné době zkoušena podle zákona č.219/2003 Sb., tento zákon umožňuje i pěstování odrůd registrovaných v EU ve Společném katalogu odrůd. Některé hybridy odvozené z MON810 budou již letos na základě oznámení v Úředním věstníku Evropské unie - Společný katalog odrůd druhů zemědělských rostlin - pěstovány na teplotou omezené ploše. 38


S ohledem na problematiku koexistence je nutné uvést některá data k předpokládané produkci kukuřice dle jednotlivých výrobních systémů v roce 2005:  kukuřice na zrno - tradiční systém výroby 88 000 ha, velkoplošná výroba  kukuřice v ekologickém systému výroby 400 ha, malé plochy (veškerá kukuřice)  kukuřice na zrno - GM kukuřice do 40 ha (v teplotně omezeném regionu, maloplošná výroba + koexistence)

Náhled do společného Evropského katalogu odrůd s GM produktem: (Aliacan BT - označení ve sloupci č. 4 – v závorce je interaktivní poznámka č.54)

Kontakt na autora příspěvku: Ing. Karel Říha ÚKZÚZ, Odbor odrůdového zkušebnictví Hroznová 2 603 00 Brno E-mail: [email protected] 39

Regulace GMO v České republice a Evropské unii

REGULACE GMO V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉ UNII Ing. Zuzana Doubková Ministerstvo životního prostředí, odbor environmentálních rizik

Abstrakt Používání geneticky modifikovaných organismů (GMO) je regulováno právními předpisy jak na úrovni Evropské unie, tak v České republice. Tyto předpisy stanoví postup povolování GMO a povinnosti těch, kteří s nimi nakládají. Pro komerční využití je schváleno několik geneticky modifikovaných plodin. Při jejich pěstování, zpracování a prodeji je třeba zajistit zejména označování a sledovatelnost. Povinností zemědělců je oznamovat místa, na kterých GM plodiny pěstují.

Předpisy EU Použití geneticky modifikovaných organismů (GMO) je nový, rychle se rozvíjející obor a jako každá nová technologie přináší mnohé výhody, ale i rizika. Proto byla tato oblast již od svého počátku, tj. od konce 80. let regulována na základě principu předběžné opatrnosti. Evropská unie vydala od roku 1990 řadu právních předpisů týkajících se GMO a návazně i potravin a krmiv z nich vyrobených, s cílem vytvořit jednotný systém pro jejich používání, při dodržování zásad volného pohybu zboží, informování veřejnosti a spolupráce členských států s Evropskou komisí. Tyto předpisy byly postupně zapracovány do našeho právního řádu. Uvádění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a na trh je upraveno směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2001/18/ES o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/220/EHS. Předpis definuje pojmy v oblasti GMO, požaduje ustavení národního kompetentního orgánu, stanoví požadavky na obsah žádostí o nakládání s GMO a administrativní postupy při rozhodování, včetně informačního systému a zapojení veřejnosti. Část B směrnice řeší uvádění GMO do životního prostředí pro jiné účely než je uvedení na trh (tj. např. polní pokusy s GM plodinami). Rozhodování podle této části je v kompetenci jednotlivých členských stá40


tů, ostatní státy a Evropská komise však musí být informovány o obsahu žádostí a mohou se k nim vyjadřovat. Část C upravuje uvádění GMO a výrobků obsahujících GMO na trh. Posuzování žádostí o uvádění na trh je záležitostí všech členských států EU, veřejnosti, Evropské komise a jejích odborných složek – např. Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Tento proces je velmi komplexní a trvá i několik let. Směrnici musí každý členský stát převzít do svého právního systému formou národního předpisu, tj. zákona. V loňském roce začala v ČR platit také nová nařízení Evropského parlamentu a Rady přímo se dotýkající problematiky nakládání s GMO: • nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, • nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1830/2003 o sledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změně směrnice 2001/18/ES, • nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1946/2003 o pohybech geneticky modifikovaných organismů přes hranice (přejímá Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti - mezinárodní dohodu týkající se dovozu a vývozu GMO). Nařízení platí pro členské státy přímo, do národních zákonů je třeba doplnit pouze ustanovení o tom, který úřad bude odpovídat za jeho provádění a stanovit pokuty za porušení povinností daných nařízením.

Předpisy v ČR V České republice upravil oblast použití GMO od ledna 2001 zákon č. 153/2000 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a produkty a o změně některých souvisejících zákonů. Vstup České republiky do Evropské unie, nové evropské předpisy a mezinárodní dohody spolu se zkušenostmi s uplatňováním zákona č. 153/2000 Sb. v praxi si vynutily v poměrně krátké době změnu právní úpravy. Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, který platí od 25. února 2004, je již plně v souladu s legislativou Evropských společenství.

41


Zákon se vztahuje na nakládání s GMO, které si zachovaly schopnost reprodukce, a na nakládání s produkty, které tyto životaschopné organismy obsahují („genetické produkty“). Stanoví povinnosti osob, působnost správních úřadů, administrativní postupy při povolování nakládání s GMO a genetickými produkty, včetně informování a zapojení veřejnosti. Upravuje podmínky pro uzavřené nakládání s GMO (v praxi se jedná o vědecký výzkum v lékařství, mikrobiologii a biologii, tj. laboratoře, chovná zařízení a skleníky, ale i průmyslovou výrobu v uzavřených provozech) i pro uvádění GMO do životního prostředí (polní pokusy s geneticky modifikovanými rostlinami) a uvádění na trh (registrace odrůd a komerční pěstování geneticky modifikovaných plodin, popřípadě dovoz a zpracování zemědělských komodit). Prováděcím předpisem k zákonu je vyhláška č. 209/2004 Sb., o bližších podmínkách nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty. Přílohy vyhlášky obsahují formuláře oznámení nebo žádostí o povolení nakládání s GMO. Kompetentním orgánem pro oblast nakládání s GMO je Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zdravotnictví. Kontrolu vykonává Česká inspekce životního prostředí. Pro posuzování odborných otázek MŽP zřídilo poradní orgán, Českou komisi pro nakládání s GMO.

Pěstování geneticky modifikovaných plodin – povinnosti obchodníků a pěstitelů Komerčně mohou být využívány pouze ty GMO, které byly schváleny pro uvádění na trh v EU. Zdaleka ne všechna povolení však zahrnují i pěstování, například nejrozšířenější GM plodinu - sóju je povoleno pouze dovážet a zpracovávat, pěstovat se v zemích Evropské unie nesmí. Pro komerční pěstování přichází v úvahu v nejbližším období pouze geneticky modifikovaná kukuřice linie MON 810 („Bt kukuřice“), jejíž některé odrůdy byly zapsány do Společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin v rámci EU a další jsou testovány v registračních zkouškách v ČR. Ve schvalovacím řízení pro uvádění do oběhu v EU včetně pěstování jsou i další GM plodiny, zejména další modifikace kukuřice, kdy je kombinována tolerance k herbicidům a odolnost vůči škůdcům, dále např. brambory určené speciálně k výrobě škrobu, bavlník odolný vůči hmyzím

42


škůdcům a cukrovka tolerantní k herbicidu. Pěstování těchto plodin však bude možné nejdříve za několik let - i když bude schváleno, musí následovat ještě registrace odrůd. Zákonem o GMO není požadována žádná registrace nebo zvláštní povolení pro zemědělce pěstující nebo jinak používající GM plodiny schválené pro uvádění do oběhu. Povinnosti dodavatelů osiva a pěstitelů jsou následující: 1) nepoužívat GMO k jiným účelům, než pro které byl povolen, dodržovat podmínky vyznačené na obalu, případně v další dokumentaci (např. v technickém průvodci vydaném dodavatelem osiva), 2) při prodeji nebo předání další osobě zajistit označení slovy: „geneticky modifikovaný organismus“, „tento výrobek obsahuje geneticky modifikované organismy“ nebo „tento výrobek obsahuje geneticky modifikovaný … (název organismu)“ na obalu nebo u nebalených produktů na vývěsce (štítku). Další požadavky na označování mohou být stanoveny v příslušném povolení pro uvádění GMO do oběhu. 3) zajistit sledovatelnost, tj. předávání písemných informací ve výrobním / zpracovatelském / obchodním řetězci. Kromě základních informací – názvu produktu, jména výrobce, sdělení, že se jedná o GMO nebo o výrobek obsahující GMO, musí být uveden jednoznačný identifikační kód GMO, podmínky a účel použití. Tyto dokumenty spolu s údaji o tom, od koho a komu je GMO nebo výrobek předáván, musí být uchovávány nejméně po dobu 5 let. Výjimky: Povinnosti zajistit označování a sledovatelnost se nevztahují na produkty, obsahující příměsi (stopy, minimální množství) GMO nepřesahující stanovené prahové hodnoty. Výrobky obsahující menší množství příměsí GMO než je stanovená prahová hodnota (0,9 % v produktech určených pro přímé zpracování) tedy nemusí být označovány, pokud jde o příměsi neúmyslné. 4) oznámit místo, kde jsou GM plodiny pěstovány. Zákon č. 78/2004 Sb. stanoví povinnost tomu, kdo pěstuje GM plodiny, oznámit písemně místa jejich pěstování Ministerstvu životního prostředí vždy k 15. únoru zpětně za uplynulý rok, tento termín však bude pravděpodobně změněn novelou zákona. Oznamování a evidence míst pěstování geneticky modifikovaných odrůd budou stanoveny také v předpisech připravovaných Ministerstvem zemědělství.

43


Informace pro veřejnost Nové právní předpisy kladou velký důraz na informování veřejnosti a možnost jejího zapojení do rozhodovacích procesů, zvláště při povolování polních pokusů a uvádění GM plodin na trh. Aktuální informace o nakládání s GMO spolu s příslušnými předpisy jsou zveřejňovány na internetových stránkách MŽP na adrese www.env.cz (z hlavní stránky přes odkaz na „životní prostředí“, dále na „environmentální rizika“ a „GMO“). Přehled žádostí o uvádění GMO do životního prostředí a do oběhu podaných v členských zemích EU je v angličtině na stránkách Joint Research Centre EC http://gmoinfo.jrc.it/. Prostřednictvím této databáze se veřejnost může vyjádřit k uvádění jednotlivých GMO na trh. Připomínky veřejnosti jsou následně rozesílány kompetentním úřadům všech členských států a jsou vzaty v úvahu při konečném rozhodování

Kontakt na autora příspěvku: Ing. Zuzana Doubková Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65, 100 10 Praha 10 E-mail: [email protected]

44

Administrace žádostí pro geneticky modifikované potraviny a krmiva

ADMINISTRACE ŽÁDOSTÍ PRO GENETICKY MODIFIKOVANÉ POTRAVINY A KRMIVA DLE NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY Č. 1829/2003 Ing. Martin Vošta Ministerstvo zemědělství, odbor bezpečnosti potravin a zemědělsko-potravinářského inženýrství

Abstrakt: Se vstupem ČR do EU začalo platit nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, které patří k těm druhům předpisů, které vstupují v platnost přímo, prakticky nezávisle na dalších právních úpravách na národní úrovni. Toto nařízení stanovuje postupy Společenství pro povolování geneticky modifikovaných potravin a krmiv a dozor nad nimi. Cílem je poskytnou základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví, zdraví a pohody zvířat, ochrany životního prostředí a zájmu spotřebitele v souvislosti s geneticky modifikovanými potravinami a krmivy při současném zajištění efektivního fungování vnitřního trhu.

Pojem geneticky modifikované potraviny Pojem geneticky modifikované (dále GM) potraviny je v posledních letech častěji zmiňován nejen odbornou, ale i laickou veřejností. Aktuálnost této problematiky je hned po potravinářském inženýrství dána několika důvody. Jedním z nich je rychlý rozvoj biotechnologií, jejichž důležitou součástí jsou geneticky modifikované organismy (dále GMO). Ty se využívají především v zemědělsko-potravinářském inženýrství, v oblasti pro lidstvo velmi podstatné. Důvodem živé diskuse o otázce manipulace a uvolňování GMO do životního prostředí, resp. jejich uvádění na trh, je možné riziko z této činnosti vyplývající. Krátkodobá zkušenost s pěstováním GMO zatím nemůže absolutně předložit jednoznačný závěr týkající se eventuálních dopadů GMO, resp. GM potraviny na lidské zdraví, a přírodu vůbec. Nicméně dosavadní studie a testy, včetně několikaletého využívání GMO v potravním řetězci, doposud neprokázaly žádné negativní účinky na lidské zdraví. 45


Legislativa EU vyplývající z předběžné opatrnosti Z výše uvedeného důvodu panuje obecná shoda, jak mezi příznivci i odpůrci GM potravin, že obdobně jako u konvenčních potravin je nutné i zde zachovávat určitý stupeň předběžné opatrnosti. Nedílnou součástí diskuse o GMO, vedle ochrany spotřebitele a životního prostředí, je otázka ekonomické výhodnosti užívání GMO a zároveň silného ekonomického nástroje v podobě využívání případné nedůvěry spotřebitelů v GM potraviny. Všechny výše uvedené důvody v Evropě vedly k nutnosti vytvořit podrobnou legislativní úpravu v oblasti GMO. ČR se po vstupu (1.5.2004) do EU stala jejím rovnoprávným členem a zároveň je vázána řídit se novými společnými předpisy. Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1829/ 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech patří k těm druhům předpisů (angl. tzv. regulation), která vstupují v platnost přímo, prakticky nezávisle na dalších právních úpravách na národní úrovni.

Podávání žádostí o povolení nové GM potraviny či krmiva Jednou z podstatných částí evropského nařízení je postup předkládání žádosti za účelem získání povolení:  Žadatel zasílá žádost příslušnému vnitrostátnímu orgánu členského státu (v ČR – MZe, odbor bezpečnosti potravin a zemědělsko-potravinářského inženýrství).  Vnitrostátní orgán potvrdí přijetí žádosti do 14 dnů žadateli a následně informuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen Úřad) a zpřístupní mu žádost a všechny doplňující informace poskytnuté žadatelem.  Úřad neprodleně informuje ostatní členské státy a Evropskou komisi o žádosti a zpřístupní jim žádost a všechny doplňující informace předložené žadatelem.  Úřad vydá stanovisko zpravidla do 6 měsíců od obdržení platné žádosti. Pro účely přípravy stanoviska může Úřad požádat příslušný subjekt členského státu aby provedl posouzení bezpečnosti potravin a/nebo posouzení rizik pro životní prostředí. Své stanovisko Úřad předloží Evropské komisi, členským státům a žadateli.  Evropská komise předloží návrh rozhodnutí, které má být přijato ve věci žádosti, do 3 měsíců od obdržení stanoviska Úřadu. Konečné roz46


hodnutí o žádosti je přijímáno ve Stálém výboru pro potravinový řetěz a zdraví zvířat.  Evropská komise neprodleně uvědomí žadatele o přijatém rozhodnutí a zveřejní podrobnosti rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie. Udělené povolení platí v celém Společenství 10 let s možností obnovení.  Povolená potravina se zapíše do Registru. v každém zápisu do Registru musí být uvedeno datum povolení a příslušné údaje. Udělením povolení se nesnižuje obecná občanskoprávní a trestní odpovědnost jakéhokoli provozovatele v oblasti potravin, pokud jde o dotčenou potravinu. Obsah žádosti o povolení nové GM potraviny či krmiva Za účelem vydání povolení pro GM potraviny a krmiva musí být předložena žádost, která obsahuje zejména tyto informace:  všeobecné informace, např.: – název a adresa žadatele – název potraviny a její specifikace – návrh monitorování po uvedení na trh v případě použití potraviny k lidské spotřebě,  technické informace: detailní postup metody výroby GM potravin a krmiv; kopie nezávislých expertních studií, jimiž lze prokázat, že potravina splňuje požadovaná kritéria; analýzy prokazující, že se potravina neliší od charakteristik příslušné obvyklé potraviny v daných kritériích,  informace dle Cartagenského protokolu o biologické bezpečnosti,  metody detekce, vzorkování a identifikace transformační události včetně vzorků potravin a informace o místě, kde je referenční materiál dostupný,  nformace ohledně podmínek pro uvedení potraviny na trh, včetně specifických podmínek pro použití a nakládání s nimi. Informace o rozhodnutích a povoleních Evropské komise pro GM potraviny a krmiva – http://europa.eu.int/comm/food/food/biotechnology/gmfood/ index_en.htm

47


Kontakt na autora příspěvku: Ing. Martin Vošta Ministerstvo zemědělství odbor bezpečnosti potravin a zemědělsko-potravinářského inženýrství Těšnov 17 117 05 Praha 1 E-mail: [email protected]

48

Označování geneticky modifikovaných organismů

OZNAČOVÁNÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH ORGANISMŮ Ing. Martin Štěpánek MZe, odbor potravinářské výroby Provozovatelé potravinářských podniků, kteří uvádějí do oběhu potraviny balené ve výrobě, jenž obsahují geneticky modifikované organismy (GMO) nebo se z nich sestávají; nebo které byly vyrobeny z GMO nebo obsahují složky vyrobené z GMO, jsou povinni způsobem stanoveným vyhláškou č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, v platném znění, potravinu řádně označit na obalu určeném pro spotřebitele v souladu se zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v platném znění, tj. dle ustanovení § 6 odst. 1 zákona a dále údaji podle bezprostředně závazných předpisů Evropských společenství: 1) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1830/2003, o zpětné vysledovatelnosti a označování geneticky modifikovaných organismů a zpětné vysledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z geneticky modifikovaných organismů a o změněn směrnic 2001/18/ES, 2) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003, o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech. Oddíl 2 nařízení (ES) č. 1829/2003 se nevztahuje na potraviny složené z materiálu, který obsahuje GMO, sestává z nich nebo je z nich vyroben a jehož podíl v jednotlivých složkách nebo v jednosložkové potravině není vyšší než 0,9 %, za předpokladu, že přítomnost tohoto materiálu je náhodná nebo jí nelze technicky zabránit. Pro potraviny spadající do působnosti tohoto oddílu jsou stanoveny následují specifické požadavky na označování: a) sestává-li potravina z více než jedné složky, uvedou se slova „geneticky modifikovaný“ nebo „vyrobený z geneticky modifikované (název složky)“ v seznamu složek, a to v závorkách bezprostředně za dotyčnou složkou;

49

Označování geneticky modifikovaných organismů

b) je-li složka uvedena názvem skupiny složek, uvedou se slova „obsahuje geneticky modifikovaný (název organismu)“ nebo „obsahuje (název složky) vyrobenou z geneticky modifikovaného (název organismu)“ v seznamu složek; c) není-li uveden seznam složek, uvedou se slova „geneticky modifikovaný“ nebo „vyrobený z geneticky modifikovaného (název organismu)“ zřetelně na etiketě; d) údaje uvedené v písm. a) a b) mohou být uvedeny v poznámce pod seznamem složek. V takovém případě musí být vytištěny alespoň stejně velkým písmem jako seznam složek. Není-li uveden seznam složek, uvedou se údaje zřetelně na etiketě; e) je-li potravina nabízena k prodeji konečnému spotřebiteli jako nebalená potravina nebo jako balená potravina v malých obalech, jejichž největší plocha je menší než 10 cm2, musí být výše uvedené informace trvale a viditelně vystaveny buď na boxu s vystavenou potravinou nebo bezprostředně vedle něj, nebo na obalu, a to dostatečně velkým písmem, aby byly snadno rozpoznatelné a čitelné. Kromě uvedených požadavků na označování se v dalších případech uvedou na etiketě požadavky stanovené v článku 13 nařízení (ES) č. 1830/2003.

Kontakt na autora příspěvku: Ing. Martin Štěpánek MZe, odbor potravinářské výroby Těšnov 17 117 05 Praha 1 E-mail: [email protected]

50

Geneticky modifikované organismy a ekologické zemědělství

GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY A EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ Ing. Martin Leibl, Ph.D., Ministerstvo zemědělství ČR, Odbor rozvoje venkova a ekologie Abstrakt Příspěvek se zabývá vztahem mezi geneticky modifikovanými organismy (dále GMO) a ekologickým zemědělstvím. V ekologickém zemědělství je celosvětově zakázáno používat GMO. V případě, že je bioprodukce kontaminována GMO, je sankcionován ekologický zemědělec, v ČR mu hrozí pokuta až do výše 50 000 Kč, nebo zrušení registrace ekologického zemědělce. Za současné právní situace jsou možnosti obrany ekologických zemědělců proti kontaminaci bioprodukce GMO poměrně malé. V úvahu přichází vyhnout se v co možná největší míře krmivům s obsahem sóji, mít možnost dozvědět se, že dané krmivo např. GM sóju obsahuje nebo se domáhat odškodnění soudní cestou. Proto je pro ekologické zemědělce velmi důležité, aby byla co nejdříve přijata účinná a právně vymahatelná pravidla koexistence pěstování GMO a ekologického zemědělství.

Úvod Ekologické zemědělství se celosvětově deklaruje jako zemědělský systém trvale udržitelného charakteru, který v nejvyšší možné míře respektuje a využívá přirozené přírodní procesy. Z tohoto důvodu nevyužívá ekologické zemědělství průmyslově vyráběné chemické látky v podobě pesticidů, průmyslových hnojiv nebo regulátorů růstu. Obdobný postoj platí v případě GMO, od samých počátků výroby GMO se ekologické zemědělství od takové výroby, pěstování a prodeje distancuje.

Pravidla ekologického zemědělství a GMO Tento vyhraněný postoj vyplývá především z platné legislativy v oblasti ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je celosvětově zastřešeno mezinárodní organizací IFOAM (International Federation for Organic Agriculture Movements), jejíž standardy nepřipouští žádné použití GMO nebo jejich produktů a ani produktů, které již neobsahují vnesenou 51


DNA, ale jsou vyrobeny z GMO, nebo jejich pomocí (např. vitamíny). V členských zemích Evropské unie jsou upraveny podmínky pro ekologické zemědělství nařízením Rady č. 2092/91 a nařízením Rady č. 1804/99, které připouští pouze použití léčiv a veterinárních přípravků, které byly vyrobeny pomocí GMO.

Přehled hlavních pasáží nařízení Rady č. 2092/91 týkajících se GMO Následuje přehled hlavních pasáží NR 2092/91, které se vztahují k problematice GMO  geneticky manipulované organismy a vedlejší produkty těchto organismů nejsou slučitelné s metodou ekologického zemědělství; aby se uchovala důvěra spotřebitelů v ekologické zemědělství, geneticky modifikované organismy, části těchto organismů, a vedlejší produkty nesmějí být použity v produktech, které jsou označeny jako pocházející z ekologického zemědělství (preambule)  způsob ekologické produkce vyžaduje, aby při výrobě biopotravin nebyly použity GMO nebo produkty pocházející z GMO s výjimkou veterinárních léčiv (článek 6, odst. 1)  způsob ekologické produkce vyžaduje, aby osivo a materiál k množení rostlin, množitelské porosty v případě osiv a rodičovské rostliny v případě vegetativního množení byly vyrobeny bez použití GMO nebo produktů pocházejících z GMO (článek 6, odst.2)  krmiva, krmné suroviny, krmné směsi, přísady do krmiv zvířat, vedlejší produkty výroby krmiv a další produkty používané ve výživě zvířat nesmějí být vyráběny s využitím GMO nebo jejich derivátů (příloha I, část B, bod 4.18)

Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství Stejným způsobem k problematice GMO přistupuje zákon č. 242/ 2000 Sb., o ekologickém zemědělství. v 10 odst. 2 zákona je uvedeno, že na ekofarmě je zakázáno pěstovat či chovat GMO, v § 10 odst. 3, písm. a) zákona je uvedeno, že v ekologickém zemědělství je zakázáno používat GMO a produkty z nich pocházející, s výjimkou léčiv a veterinárních přípravků. V případě, že ekologicky obhospodařované pozemky sousedí s pozemky obhospodařovanými konvenčně, stanoví zákon ekologickému zemědělci v § 10 odst. 1 povinnost přijmout taková opatření, kterými se 52


riziko vlivů na jeho ekologické pozemky sníží na nejnižší míru, např. formou živých plotů, větrolamů apod.

Nulová tolerance GMO v ekologickém zemědělství Z tohoto přehledu vyplývá, že GMO ani produkt pocházející z GMO se nesmí vyskytovat v bioproduktu, vyrobené biopotravině, ani v osivu a krmivu používaném na ekofarmě. Ekologický farmář nesmí pěstovat žádnou GM plodinu či chovat GM zvířata, používat látky vyrobené z GMO ani látky které byly s pomocí GMO vyrobeny, ale samy již GMO neobsahují. Totéž platí i pro výrobce biopotravin. Pro ekologické zemědělství tak platí nulová tolerance přítomnosti GMO a ekologičtí zemědělci jsou povinni toto respektovat. Případná změna nulové tolerance GMO v ekologickém zemědělství je možná pouze novým nařízením, které bude doplňovat již zmíněné nařízení Rady 2092/91. V případě, že dojde ke kontaminaci produkce ekologického zemědělce GMO, je za současné právní úpravy postižen právě ekologický zemědělec, i když nezpůsobil žádnou škodu, naopak mu byla škoda způsobena. Podle § 33 odst.1, písm d) zákona č. 242/2000 Sb. mu hrozí až 50 000 Kč pokuta, při opakovaném porušení může dojít až ke zrušení registrace ekologického zemědělce. V případě zrušení registrace by zemědělec musel vracet vyplacené finanční prostředky na ekologické zemědělství, protože v případě dotačního titulu ekologického zemědělství se zemědělec zavazuje hospodařit ekologicky na 5 let. Je nezbytné říci, že toto nebezpečí ekonomických škod u ekozemědělců se již stalo realitou. Např. v průběhu roku 2004 byl u 4 ekologických zemědělců zjištěn obsah GMO v krmivu. Ve všech případech se jednalo o krmiva s obsahem sóji a ve všech případech byla uložena pokuta ve výši 5 000,- Kč.

Možná opatření proti kontaminaci bioprodukce GMO Možnosti obrany ekologických zemědělců proti kontaminaci jejich produkce GMO jsou za současné situace poměrně malé. V úvahu přichází např. následující opatření:  v co možná největší míře se vyhnout krmivům s obsahem sóji. To je v současné době velmi komplikované, protože potřeba bílkovin v krmných dávkách hospodářských zvířat je kryta zejména sójou. 53


Lze předpokládat, že tento stav otevře možnost pro širší využití méně používaných druhů luskovin např. pro bob obecný, který je významným zdrojem bílkovin a využívá se téměř výhradně jako krmná plodina. Navíc jde o plodinu vhodnou do ekologického zemědělství, z agronomického hlediska patří mezi plodiny s vysokou předplodinovou hodnotou, která je dána množstvím zanechaného dusíku, příznivým vlivem na strukturu půdy a fytosanitárními účinky. Navíc u nových odrůd bobu (00 – dvounulové odrůdy bobu) výrazně klesá obsah antinutričních látek (taninu a vicinu). V roce 2004 se bob obecný pěstoval na zhruba 4500 ha.  farmář musí mít možnost se dozvědět, že v krmivu, které chce nakoupit, je GMO. Od dubna 2004 platí nařízení Rady č. 1829/2003 a č. 1830/2003, která požadují značení materiálu, obsahujícího více než 0,9 % GMO složky. Tato povinnost platí pro potraviny, krmiva i oleje. Každý GMO má vlastní označení, tzv. JIK (jednoznačný identifikační kód), aby bylo možné tento GMO identifikovat v průběhu celého produkčního nebo výrobního procesu. Při dodržování této legislativy by ekofarmář neměl mít problém se GM krmivu vyhnout.  soudit se v případě kontaminace bioprodukce GMO Pokud dojde k soudnímu řízení a v okruhu reálné vzdálenosti pro přenos pylu bude pouze jeden pěstitel GM plodiny, bude pravděpodobně argumentovat tím, že dodržel všechna zákonná a doporučená opatření a nic neporušil. Pokud bude v tomto okruhu několik pěstitelů GM plodiny, mohou argumentovat tím, že není možné zjistit, z kterého porostu pochází pyl, který kontaminoval plodinu pěstovanou na ekofarmě. Z toho vyplývá, že naděje na odškodnění ekologického zemědělce není za současné právní situace velká.

Závěr - koexistence Také právě proto je v současné době velmi aktuální otázka tzv. koexistence, to je přijmout taková pravidla pro pěstování GMO, ekologické a konvenční zemědělství, aby se tyto pěstební systémy vzájemně negativně neovlivňovaly. Pravidla by měla být nastavena tak, aby se minimalizovala pravděpodobnost kontaminace produktů ekologického zemědělství GMO,

54


a pokud takový případ nastane, aby byla stanovena odpovědnost za vzniklou škodu, případně aby existoval finanční fond na krytí těchto škod a nemuselo docházet k soudním sporům. Zajištění koexistence je důležité také vzhledem k naplňování cílů dokumentu „Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010“, který byl dne 17.3. 2004 přijat vládou ČR. Podle tohoto plánu je jednou z priorit dalšího rozvoje ekologického zemědělství posílení důvěry spotřebitele v ekologické zemědělství a biopotraviny. Proto se navrhuje připravit a realizovat strategii ochrany ekologického zemědělství před kontaminací GMO s cílem zajistit absenci geneticky modifikovaných organismů v ekologickém zemědělství. Touto strategií by měla být právě pravidla pro zajištění koexistence. Lze předpokládat, že do budoucna budou mít na trhu komparativní výhodu právě biopotraviny, které spotřebitelé vyhledávají také proto, že neobsahují GMO.

Seznam informačních zdrojů ● Nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin ● Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů ● Rozsypal, R.: Zpravodaj KEZ o.p.s. 4/2002. Ekologické zemědělství, genové technologie a GMO. KEZ o.p.s., 2002 ● Akční plán České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010. MZe, 2004 ● Luskoviny. Situační a výhledová zpráva. MZe, prosinec 2004

Kontakt na autora příspěvku: Ing. Martin Leibl, Ph.D. Ministerstvo zemědělství ČR Odbor rozvoje venkova a ekologie – 16110 Těšnov 17 117 05 Praha 1 E-mail: [email protected]

55

Pravidla koexistence v rostlinné produkci

PRAVIDLA KOEXISTENCE V ROSTLINNÉ PRODUKCI Ing. Marie Čeřovská Ministerstvo zemědělství, odbor rostlinných komodit

Abstrakt Ve světě každoročně narůstají plochy oseté komerčně využívanými geneticky modifikovanými plodinami. S tímto trendem jsou však spojeny i narůstající obavy zemědělců, kteří tyto plodiny pěstovat nechtějí nebo hospodaří v režimu ekologického zemědělství. V EU se proto často diskutuje na téma koexistence, neboli souběžná existence všech dostupných pěstitelských systémů a jejich udržitelnost z dlouhodobého hlediska. Pro ČR se téma koexistence stalo aktuálním na podzim minulého roku, kdy čeští zemědělci, podobně jako jejich evropští kolegové, získali možnost pěstovat geneticky modifikovanou Bt kukuřici. Nejdůležitějšími opatřeními, které směřují k úspěšné koexistenci, je důsledné sledování pěstovaných geneticky modifikovaných plodin (evidence, označování), dodržování izolačních vzdáleností a především spolupráce a dobrá komunikace mezi sousedícími zemědělci.

Úvod Letos poprvé mohou čeští zemědělci zasít osivo geneticky modifikované (dále jen GM) plodiny, neboť na konci minulého roku 2004 byly v rámci EU do Společného katalogu odrůd druhů zemědělských plodin poprvé zapsány geneticky modifikované odrůdy. Jedná se o 17 odrůd GM kukuřice typu MON 810 (rozhodnutí o zápisu – viz Úřední věstník EU: http://europa.eu.int/eur-lex/cs/archive/2004/ca23220040917cs.html - bylo zveřejněno 17.9. 2004). Zápisem do Společného katalogu odrůd tak mohou čeští zemědělci využít poprvé v historii GM odrůdu ke komerčním účelům. Povinností zemědělce, který se rozhodne pěstovat GM plodinu, je mj. dodržovat taková opatření, která povedou k úspěšné koexistenci všech používaných pěstitelských systémů – konvenční způsob hospodaření (dle zákona č. 252/1997 Sb., „o zemědělství“), hospodaření v ekologickém režimu či pěstitelské systémy využívající GM odrůdy polních plodin.

56


Geneticky modifikované odrůdy polních plodin Pěstování GM plodin ve světě stále nabývá na významu, o čemž svědčí i nárůst jejich pěstebních ploch (viz graf č.1). Od roku 1996, kdy byly GM plodiny poprvé zaznamenány v pěstebních statistikách, se jejich osevní plocha zvýšila několikanásobně až na současných 81 mil.ha (údaj z roku 2004). GM plodiny se pěstují ve více než 15-ti zemích světa, předními pěstiteli jsou USA, Argentina, Kanada, Čína a Brazílie. Největší plochy jsou osety GM sójou (60% všech ploch s GM plodinami), dále GM kukuřicí (20% ploch), GM bavlníkem (10% ploch) a GM řepkou (5% ploch). Každoroční nárůst ploch od roku 1996 neklesl pod hranici 10%.

V současné době mohou čeští zemědělci použít GM odrůdy pouze od hybridu Bt kukuřice MON 810. Bt kukuřice je pojmenování pro GM kukuřici, která se vyznačuje odolností vůči hmyzím škůdcům. Díky genovému inženýrství získala tato kukuřice schopnost produkovat vlastní „insekticid“ – Bt toxin, který hubí určitého specifického škůdce; u kukuřice je Bt toxin zacílen na zavíječe kukuřičného. Tento škůdce již dnes přidělává starosti mnohým zemědělcům v ČR, především v oblastech na jižní Moravě a ve středních Čechách, kde způsobuje významné hospodářské ztráty. Využití Bt kukuřice by se tak v těchto oblastech mohlo stát alternativou v boji proti nepříjemnému škůdci. Z hlediska bezpečnosti je třeba podotknout, že Bt toxin není jedovatý pro zvířata ani člověka. Tento toxin byl „vypůjčen“ od půdní bakterie Bacillus thuringiensis, od které i kukuřice následně získala 57


označení Bt. Bt toxin není v zemědělství ničím novým, využívají ho již několik let jako bioinsekticid i zemědělci s ekologickým zaměřením. Povolené odrůdy Bt kukuřice, které byly zapsány do Společného katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin jsou: Alican BT, Aristis BT, Bolsa, Campero BT, Cuartal BT, DK 513, DKC6550, DKC6575, Elgina, Gambier BT, Jaral BT, Lévina, Novelis, Olimpica, PR32P76, PR33P67 a Protect. Na základě původního zákona o GM organismech byly v ČR schváleny do oběhu dva GM organismy, a to dvě plodiny s rozdílným rozsahem použití – zmiňovaná Bt kukuřice MON 810 pro pěstování a Roundup Ready sója pouze pro import za účelem dalšího zpracování. GMO lze využívat ve třech režimech – z nich má praktický význam pro koexistenci režim uvádění do životního prostředí (polní pokusy) a uvádění do oběhu (viz informační stránky MŽP http:/http://www.env.cz/AIS/ web.nsf/pages/gmo. Ze zemědělských plodin jsou zkoušeny v rámci polních pokusů brambor, kukuřice, len a slivoň. Ze šlechtitelského hlediska je nejrozšířenější použití genů, které u modifikovaných rostlin umožňují vytvořit odolnost vůči škůdcům, chorobám a herbicidům (tzv. GM plodiny 1.generace). Do budoucna se počítá s GM plodinami se zvýšenou kvalitou produktu (GM plodiny 2. generace) a se schopností vytvářet látky využitelné v různých odvětvích průmyslové výroby, včetně léčiv (tzv. GM plodiny 3. generace).

Koncept koexistence Vzhledem k narůstajícím plochám pěstovaných GM plodin v celosvětovém měřítku, kdy nelze tuto skutečnost přehlížet, je nutné vytvořit takové podmínky, aby všechny dostupné pěstitelské systémy byly i do budoucnosti udržitelné. V poslední době se tak i na úrovni EU diskutuje otázka koexistence. Pojem koexistence můžeme vnímat ve dvou úrovních. Za prvé v širším slova smyslu jako souběžnou existenci dvou a více různých pěstitelských technologií - konvenční bez GM plodin, s GM plodinami či využívající postupů ekologického zemědělství. Za druhé v užším slova smyslu je koexistence chápána jako možnost zemědělce rozhodnout se, jakou pěstitelskou technologii bude využívat. Důraz je kladen na udržitelnost všech v současnosti dostupných pěstitelských systémů i do budoucnosti. Žádná z těchto forem nesmí být ze zemědělského hospodaření vyloučena. 58


Úspěšná koexistence ve svém důsledku zajistí i širokou možnost výběru spotřebiteli. Cílem konceptu koexistence není posuzovat rizikovost příslušné GM plodiny, neboť pěstovat lze pouze ty plodiny, které již byly uznány v rámci EU jako nerizikové a schváleny příslušnou legislativou. Koncept koexistence se zaměřuje na potenciální hospodářské dopady (především neúmyslných) příměsí GM rostlin v nemodifikovaných plodinách a na optimální opatření k minimalizaci těchto příměsí. Koncept koexistence je vytvářen pro zemědělskou praxi, a tak je nutné, aby byl pro ni srozumitelný a nadbytečně ji nezatěžoval novými postupy a opatřeními.

Regulace koexistence V současné době je povolení geneticky modifikovaných plodin do oběhu (pro běžnou produkci) a do životního prostředí (pro potřeby polních pokusů) regulováno na úrovni EU směrnicí č. 2001/18/EC a v ČR zákonem č. 78/2004 Sb., „o geneticky modifikovaných organismech a genetických produktech“; ani jeden z těchto právních předpisů však otázku koexistence dostatečně neřeší. Na úrovni EU je koexistence v současné době řešena pouze formou doporučení pro členské státy. Evropská komise vydala toto doporučení dne 23.7.2003 a týká se metodických pokynů pro vytváření národních strategií a správných postupů k zajištění koexistence geneticky modifikovaných zemědělských plodin s konvenčním a ekologickým zemědělstvím [Commission recommendation of 23. July 2003 on guidelines for the development of national strategies and best practices to ensure the coexistence of genetically modified crops with conventional and organic farming) (notified under document C(2003) 2624) (2003/556/EC)]. Opatření k zajištění koexistence by měla být dle Evropské komise vyvinuta a uplatňována jednotlivými členskými státy. V době vydání doporučení se nástup praktického pěstování GM plodin očekával s odstupem tří let (v důsledku registrace odrůd), a tak většina členských států tyto principy prozatím neaplikovala (s výjimkou některých členských států jako je Dánsko či Španělsko). Tato záležitost se stala aktuální a naléhavou zejména po výše uvedeném zapsání prvních GM odrůd do Společného katalogu odrůd.

59


Opatření v rámci koexistence Území všech členských států EU je rozmanité jak z pohledu klimatických podmínek tak i obecně životních podmínek. Z tohoto pohledu se principielně liší podmínky pro pěstování a využívání zemědělských plodin včetně GM plodin. Opatření v rámci koexistence jsou tedy specifická pro různé regiony, ale také pro různé pěstované plodiny. Mezi základní opatření, která by měla směřovat k úspěšné koexistenci, patří dodržování izolačních vzdáleností mezi sousedními poli se stejnou plodinou, ale odlišným produkčním typem a evidence ploch osetých GM plodinami. Nejkritičtějším z pohledu koexistence je vztah mezi zemědělcem pěstujícím GM plodiny a ekologickým zemědělcem. Zákon o ekologickém zemědělství absolutně vylučuje přítomnost GMO v ekologické produkci na rozdíl od klasického zemědělství, kde je povinnost označovat celou produkci jako GMO pouze v případě, že příměs takového GMO v klasické produkci přesáhne 0,9 %. Z tohoto důvodu je třeba dodržovat přísnější opatření ve vztahu ekologický zemědělec a zemědělec pěstující GM plodiny. Odpovědnost tady nenese pouze zemědělec pěstující GM plodiny, ale i zemědělec hospodařící ekologickým způsobem. Některá z opatření jsou již uvedena v zákoně č. 242/2000 Sb., „o ekologickém zemědělství“. v § 10 odst. (1) je uvedeno následující: „Sousedí-li ekologicky obhospodařované pozemky s pozemky, které nejsou obhospodařovány ekologickým způsobem, musí ekologický podnikatel přijmout taková opatření, kterými se riziko vlivů na jeho ekologicky obhospodařované pozemky sníží na nejmenší možnou míru, a to zejména prostřednictvím živých plotů, izolačních travnatých pásů, větrolamů a cest.“

Izolační vzdálenosti Jedním ze základních opatření, které musí dodržet zemědělec pěstující GM plodiny, jsou izolační (odstupné) vzdálenosti mezi poli s GM a ne-GM plodinami téhož druhu (rodu). Velikost izolačních vzdáleností závisí na křižitelnosti příslušné plodiny (pro cizosprašné plodiny, jako je řepka olejka, se vyžadují větší vzdálenosti, pro samosprašné rostliny, u kterých nesklízíme semena, jako řepa či brambory, jsou možné kratší izolační vzdálenosti). Izolační vzdálenosti by měly minimalizovat, ale nemohou eliminovat, tok a přenos genetické informace; cílem izolačních vzdáleností je zajistit 60


úroveň náhodných příměsí menší než jsou tolerované prahové hodnoty merkantilního produktu (dle současných podmínek 0,9%). Izolační vzdálenosti musí být přizpůsobeny různým prahovým hodnotám pro produkci merkantilu a osiv (u osiv prozatím prahové hodnoty nebyly stanoveny). Jako doplňující složka ochrany k izolačním vzdálenostem jsou pufrové zóny (např. obsev GM plodiny konvenční plodinou stejného druhu/rodu v rámci jednoho pozemku). Pro Bt kukuřici byly stanoveny následující povinné izolační vzdálenosti:  100 m mezi polem s Bt kukuřicí a polem s nemodifikovanou kukuřicí,  50 m mezi polem s Bt kukuřicí a polem s nemodifikovanou kukuřicí, pokud je Bt kukuřice obseta 6 řádky nemodifikované kukuřice,  600 m mezi polem s Bt kukuřicí a polem s kukuřicí pěstovanou ekologickým způsobem,  300 m mezi polem s Bt kukuřicí a polem s kukuřicí pěstovanou ekologickým způsobem, pokud je Bt kukuřice obseta 6 řádky nemodifikované kukuřice.

Evidence ploch s GM plodinami Pro zajištění pohybu (sledovatelnosti) GMO na poli i v následném výrobním procesu a pro jeho zpětnou dohledatelnost je zemědělec povinen ohlásit plochy, na kterých pěstuje GM plodiny a řádně tyto plodiny i jejich produkty označovat jako „geneticky modifikovaný organismus“. Tato povinnost zemědělci mj. vyplývá ze zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s GMO a genetickými produkty. Produkty zvířat, která byla krmena GM plodinami (popř. krmivy obsahujícími GMO) – mléko, vejce, maso apod. – označovány být nemusí, dokonce je to bezpředmětné. Ani legislativa EU toto označování nevyžaduje. Z hlediska evidence ploch pro rok 2005 je zemědělec pěstující Bt kukuřici povinen nahlásit MZe (SZIF) konkrétní plochu, na které vysel tuto kukuřici, a to nejpozději do 15.5. 2005 na formuláři pro přiznání národní doplňkové platby, včetně označení této plochy na mapě. Zároveň platí zpětná ohlašovací povinnost MŽP k 15.2. následujícího roku. Dále by měl každý zemědělec pěstující GM plodiny uchovávat v podniku minimálně po dobu 5ti let všechny potřebné informace týkající se samotného pěstování ale i dalšího nakládání s touto plodinou či jejími produkty (nákup osiva GM odrůdy, skladování, transport a prodej sklizeného produktu apod.). 61


Opatření v rámci podniku Zemědělci pěstující GM odrůdy polních plodin, ale i ti, kteří se rozhodnou pro odrůdy klasické, mají řadu dalších možností, jak snížit pravděpodobnost konfliktů mezi jednotlivými produkčními systémy (klasický, ekologický či založený na GM odrůdách). Nejvíce vítaným „preventivním“ opatřením je spolupráce mezi sousedními podniky. Zemědělec, který se rozhodne pěstovat GM odrůdy, by měl o tomto záměru informovat sousední zemědělce s dostatečným předstihem před vysetím této plodiny. Pokud sousední zemědělci hospodaří v rámci jiného produkčního systému, mohou využít určitá opatření proti možné kontaminaci plodin pěstovaných klasickým (či ekologickým) způsobem jako například:  využití odrůd/hybridů s různou dobou kvetení  využití různých termínů výsevu pro zabránění cizosprášení během kvetení  koordinaci střídání plodin  sdružování polí různých zemědělských podniků pro kultivaci podobných odrůd/hybridů téže plodiny Další opatření, která jsou určena především pro ty, kteří využívají více produkčních systémů v rámci jednoho podniku (klasické i GM odrůdy), mohou být:  využití vhodných opatření a vhodné praxe skladování osiv k zamezení příměsí - zabránění smíchání osiv včetně odděleného skladování,  likvidace plevelných rostlin na hranicích polí vhodnými metodami obhospodařování, použití selektivních herbicidů nebo metod integrované ochrany rostlin,  minimalizace ztrát během sklizně (např. optimalizací doby sklizně),  prostorové oddělení a neprodlené označení GM a ne-GM plodin ihned po sklizni až k místu prvého prodeje,  zabránění rozsypání semen během transportu sklizené plodiny jak v rámci podniku, tak i mimo něj až k místu prvého prodeje; v případě náhodné ztráty sklizeného materiálu zajistit nápravná opatření,  čištění strojů, nákladních aut a jiného zařízení před a po použití,  půjčování secích a sklízecích strojů jen mezi zemědělci stejného produkčního systému,  oddělené sklízení okrajů polí a následné oddělení hlavní části sklizně.

62


Závěr Pravidla koexistence byla zavedena na základě současného legislativního prostředí v EU, kdy je nezbytné oddělovat produkty obsahující nebo vyrobené z GMO od ostatních produktů. Pokud se zemědělec rozhodne pěstovat GM odrůdu jakékoliv (povolené) plodiny a následně zpeněžit či předat její produkt, musí v prvé řadě označit tento produkt jako „geneticky modifikovaný organismus“. Tato povinnost je stanovena zákonem a zajišťuje kromě samotné informovanosti o tom, že se jedná o GM produkt i jeho zpětnou dohledatelnost a sledovatelnost. Zemědělec, který bude v tomto roce (2005) pěstovat Bt kukuřici, by měl pozorně sledovat vydání nařízení vlády „o stanovení některých podrobností a bližších podmínek při poskytování národních doplňkových plateb k přímým platbám pro rok 2005“, kde najde závazná opatření pravidel koexistence. Již v současné době MZe paralelně připravuje rozšířený koncept pravidel koexistence, který by měl doplnit aktuální pravidla (ta jsou pouze pro pěstování Bt kukuřice) obecně na všechny potenciálně pěstované GM plodiny. Tato obecná pravidla by měla platit od příštího pěstebního období. Záměrem MZe není nastavení takových pravidel, která by znemožňovala využití GM plodin v českém zemědělství, ale vytvoření rámce pro možnou existenci všech pěstitelských systémů a jejich udržitelnost do budoucnosti. Podstatou koexistence všech pěstitelských systémů je souhrn opatření, která vylučují nebo omezují na nejmenší možnou míru vzájemné poškození producentů při současném využívaní moderních biotechnologií a využívání produktů z uvedených systémů hospodaření. To je možné pouze při vstřícném přístupu a oboustranném respektování přijatých opatření v rámci koexistence. Jiný přístup z hlediska subsidiarity příslušných nařízení, směrnic a doporučení ze strany EU k přijaté národní legislativě prakticky není možný.

Kontakt na autora příspěvku: Ing. Marie Čeřovská Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 E-mail: [email protected] 63

Vydalo:

Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou Těšnov 17, 117 05 Praha 1 Tel.: 221 811 111, fax: 224 810 478 http: www.mze.cz, e–mail: [email protected]

Vydáno bez jazykové úpravy Sazba: Tisk:

Ústav zemědělských a potravinářských informací JPM tisk s.r.o.

Rok vydání: 2005 ISBN: 80-7084-408-6

PĚSTOVÁNÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH PLODIN V ČR

Recommend Documents