Psi a veganská strava
Kateřina Sapíková Vegan Fest 2014
Obsah Úvod .......................................................................................................3 1 Představení psího předka – vlka (masožravce) ....................................................3 1.1 Obecné znaky masožravců ......................................................................3 1.2 Přirozená strava vlků ............................................................................4 2 Pes domácí .............................................................................................5 2.1 Domestikace psa ..................................................................................5 2.2 Trávící soustava psa ..............................................................................6 3 Pes vs. vlk ..............................................................................................7 3.1 Rozdíly mezi vlky a psy ..........................................................................7 3.2 Je pes masožravec nebo všežravec? ...........................................................8 3 Přirozenost ........................................................................................... 11 4 Správnost ............................................................................................. 13 5 Plnohodnotná psí strava ............................................................................ 14 5.1 Veganská psí strava ............................................................................ 15 5.2 Výživové požadavky v jednotlivých stádiích života a různých životních stylech ...... 18 6 Granule nebo domácí strava? ...................................................................... 19 6.1 Druhy veganských krmiv dostupných v ČR .................................................. 20 6.2 Veganské pamlsky .............................................................................. 22 DODATEK 1: Syrová strava (BARF) ................................................................... 23 DODATEK 2: Kočky a veganská strava? .............................................................. 25 Závěr .................................................................................................... 26 Použité zdroje.......................................................................................... 27 Zajímavé odkazy, publikace a kontakty ............................................................ 28
2
Úvod Veganská strava se v posledních letech těší celosvětově velké oblibě, a to z mnoha důvodů. Mezi nejčastější příčiny, proč se lidé rozhodnou konzumovat pouze rostlinnou stravu, patří především etické a zdravotní důvody. Mnozí psí „majitelé“ si však kladou otázku, zda je možné zcela se vyhnout používání živočišných produktů i v souvislosti s krmením svých čtyřnohých přátel. Obavy se mohou na první pohled jevit jako oprávněné. Vždyť psi byli vyšlechtěni z vlka, který je masožravcem a drtivá většina jeho potravy pochází ze živočišných zdrojů. Cílem tohoto textu není přesvědčit čtenáře o tom, že pes je od přírody všežravec, či dokonce býložravec a že veganská strava je pro psy přirozená a ta „nejvíce správná.“ Nepopiratelným faktem je, že trávicí soustava psa, popř. i jiné fyziologické znaky odpovídají tomu, že pes je především masožravec. Pes domácí si však postupnou domestikací více navykl na životní styl i stravu lidí a klíčovým krokem v domestikaci psů byla jejich schopnost efektivně strávit jídlo na bázi škrobu (na rozdíl od špatného trávení škrobu masožravými vlky). Domestikací a „ochočováním“ udělali lidé ze psů něco naprosto odlišného od jejich předků a o přirozenosti života našich psích kamarádů už v dnešní době nemůže být ani řeč. Ačkoli není v České republice obvyklé krmit psy rostlinnou stravou, v zahraničí je tento trend mnohem běžnější a ze zkušenosti mnoha „chovatelů“ po celém světě překvapivě vyplývá, že při krmení psa zcela rostlinnou stravou lze vyhovět všem jeho výživovým požadavkům, a to ve všech fázích psího života.
1 Představení psího předka – vlka (masožravce) Pes domácí patří mezi psovité šelmy a stavbou těla je podobný svým nejbližším divokým příbuzným, vlku obecnému, indickému a himalájskému a dále šakalovi obecnému.
1.1 Obecné znaky masožravců Zuby jsou špičaté, zaostřené a na rozdíl od jiných druhů nemají ploché široké zuby, které naopak býložravci a všežravci používají ke žvýkání. Jejich čelisti neumožňují téměř žádný pohyb do stran, takže při kousání potravu jen "stříhají“, nežvýkají ji a nerozmělňují postranními pohyby čelistí, jako je tomu u býložravců, anebo u člověka. Masožravci potravu nedokážou žvýkat, potravu střihavým pohybem čelistí ostrými zuby nařežou a zhltnou relativně velká sousta vcelku. To znamená, že strava, která u jiných druhů živočichů pro správné natrávení vyžaduje žvýkání, drcení, nebo rozmělnění, putuje u masožravců do žaludku bez jakéhokoliv předzpracování a vcelku.
3
Díky výše uvedenému způsobu přijímání potravy (na rozdíl od býložravců nebo všežravců) slinné
žlázy
masožravců
neprodukují
enzymy
(amylázy),
které pomáhají
štěpit
polysacharidy (škroby), jenž by zabezpečily nastartování trávicích procesů co nejdříve. 1 Masožravci se takto vyvinuli z toho důvodu, že jejich přirozená strava je bohatá zejména na masné bílkoviny a polysacharidy jsou jen zanedbatelné, takže je přítomnost těchto trávicích enzymů v papuli masožravce zcela zbytečná. Na druhé straně jsou však sliny masožravců kyselé a jsou tak mnohem lépe přizpůsobené na rozklad masité potravy. Prostředí v žaludku je mnohem kyselejší, než v žaludku všežravců či býložravců. Kyselost (opak zásaditosti) se označuje symbolem pH, za kterým následuje číslo od 1 do 14. Čím nižší je uvedené číslo, tím je silnější kyselina a naopak, čím je vyšší číslo, tím je silnější zásada, přičemž pH 7 (střed) je neutrální látka. Zatímco u člověka je pH v žaludku 2 až 5, u masožravců je to velmi silná kyselina s pH 1 až 2, což je nevyhnutelné pro efektivní rozklad bílkovin. Masožravci jsou díky této silné kyselině, v porovnání s trávicím systémem všežravce, připraveni na mnohem lepší využití koncentrovaného zdroje energie a bílkovin – masa. Masožravci jsou také přizpůsobeni na nepravidelný přísun velkého množství potravy plné masa a tuků. Jejich žaludek kapacitně udrží 60-70 % z potravy obsažené v celém trávicím sytému.2 Pro masožravce je však přirozená a zdravá méně častá, zato ale na bílkoviny a tuky velmi vydatná a hutná strava s menšinovým podílem látek pro ně těžko stravitelných anebo vůbec nestravitelných (škroby, vláknina, apod.). Tenké střevo je mnohem kratší, než u všežravců či býložravců. Dosahuje troj až pětinásobku délky těla. Na štěpení látek totiž potřebuje mnohem kratší čas. Tlusté střevo je velmi jednoduché a krátké. Neprobíhají v něm již žádné rozkladné procesy, takže nestrávené zbytky se v něm už jen částečně zbaví vody a relativně rychle opouštějí organismus ve formě výkalů. Játra se dokážou vypořádat i s takovým množstvím vitaminu A, které by bylo u člověka toxické. Játra jsou zároveň největší zásobárnou tohoto vitaminu. Ledviny masožravců produkují mírně kyselejší moč a v užším rozsahu kyselosti (pH 5,5-7). Masitá strava posouvá moč směrem ke kyselejšímu prostředí, vegetariánská strava posouvá pH moči víc k zásaditému.3
1.2 Přirozená strava vlků Vlci jsou predátoři. Protože loví ve skupině, mohou zabíjet i větší zvířata, než jsou oni sami. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona nebo pižmoně. Nejčastěji však loví srny, divoká prasata, králíky, zajíce, sviště, bobry, menší hlodavce, ryby či rozličné druhy plazů. Na některých místech se zaměřují na vodní ptactvo a jeho vejce. Potravou vlka je také spousta drobných savců a hlodavců, s nimiž (protože je požírá 1 2 3
To je jedním z důvodů, proč je škrobnatá dieta pro masožravce prakticky nevyužitelná. Zatímco např. u člověka žaludek pokrývá jen 20-30 % kapacity celého zažívacího ústrojí. Ani příliš kyselá, ani příliš zásaditá moč není v pořádku a může signalizovat chorobu.
4
vcelku) pozře i množství natrávených semen, různých plodů a množství bezobratlých živočichů, především hmyzu, larev, měkkýšů, kteří jsou cenným zdrojem proteinů a dalších látek. Zabíjejí i menší konkurenční predátory – lišky, kuny, lasičky, jezevce, divoké psy aj. Je-li nouze, nepohrdnou ani hmyzem či mršinami a svou stravu občas doplní také o bobuloviny, ovoce (např. hroznové víno či jablka), trávu, luční byliny a kořínky. Vlci se nejdříve vrhnou na zažívací trakt ulovené zvěře i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené rostlinné potravy, tedy vitaminů, stopových prvků a minerálních látek. Potom sežerou další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti a kůži. Při loveckém nezdaru jedí vlci občas také trus, neboť ve výkalech býložravců jsou pro psy potravinové doplňky. Např. koňské výkaly jsou bohaté na obsah vlákniny a minerálů z nestráveného krmení. Stejně tak divoká kočka získává minerální látky, stopové prvky a vitaminy snědením hlodavce s natrávenými zrny, nebo ptáka s hmyzem a peřím, které pomáhá obalit kosti v žaludku. Je to vlastně to, co se dodává ve vařených přílohách a co psovitá šelma nedokáže jednodušeji získat. Z výše uvedeného výčtu potravinových zdrojů vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu rozličných živočišných i rostlinných živin, které jí přirozeně syrové. V případě, že není k dispozici dostatek velkých býložravců, pokud vlci žijí mimo smečku nebo mají odlišnou specializaci, je jejich potrava jiná. Udává se, že vlk může najednou sníst až 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je přibližně 1,5–2 kg masa. Když je potřeba, vydrží dlouho hladovět. Nemusí žrát klidně dva týdny, aniž by ho to nějak oslabilo či omezilo jeho aktivitu. Ačkoli se přirozená strava masožravců ve skutečnosti neskládá jen ze živočišných zdrojů, pro udržení jejich zdraví musí být tyto zdroje většinové.
2 Pes domácí 2.1 Domestikace psa Pes je největší domestikovaná šelma. K domestikaci psů došlo zhruba před 10 tisíci lety v jihovýchodní a západní Asii. Během domestikace byl vyšlechtěn nespočet psích plemen, rozdílné velikosti, proporcí, délky a struktury srsti i povahy. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen. Nejmenším je čivava, s ideální hmotností 1,5 až 3 kg a obecně největším psem je irský vlkodav4 s kohoutkovou výškou minimálně 71 cm. Nejtěžšími psy jsou bernardýn a anglický mastif, kteří mohou přesahovat i 100 kg. I přes značné rozdíly jsou všichni psi příslušníci jednoho živočišného druhu a jejich vnitřní anatomie je do značné míry totožná.
4
Rekordmanem je však německá doga s kohoutkovou výškou přesahující 1 m.
5
Důležitým krokem v domestikaci psů bylo to, že u psa došlo k prodloužení trávícího traktu a také že se přizpůsobil stravě, založené na větším podílu škrobů (ve srovnání s vlky). Během posledních několik desítek let došlo v chovu psů k mnoha zásadním změnám. Jednou z těch nejvýznamnější je zavedení suché a konzervované stravy, což vneslo do naší společnosti úplně nový pohled na „správné“ stravování psů.
2.2 Trávící soustava psa Trávicí soustava psa odpovídá svou stavbou tomu, že z biologického hlediska je pes především masožravec. Ústní dutina slouží k uchopení krmiva prostřednictvím řezáků a špičáků a k jeho částečnému zpracování třenovými zuby a stoličkami. Jazyk slouží především jako součást ochlazovacího systému. Při přehřátí pes jazyk vyplazuje a jeho pohybem přispívá k ochlazování organizmu. Jazyk je na povrchu vybaven chuťovými pohárky, sloužícími pro vnímání chuti přijímané potravy. Do dutiny ústní vyúsťují slinné žlázy produkující sliny, které ovlhčují jazyk a dutinu ústní, zčásti tráví jednoduché cukry, zvlhčují povrch sousta, čímž usnadňují jeho lepší klouzání dále jícnem do žaludku. Sliny slouží i k ovlhčování povrchu těla při čištění srsti. Jícen je svalová, značně elastická trubice, kterou se sousto dopravuje do žaludku. V žaludku začíná vlastní trávící proces. Žaludek psa je relativně velký roztažitelný vak. Jeho stěna je složena z hladké svaloviny a sliznice, ve které jsou četné žlázy, vylučující žaludeční šťávy (její součástí je zejména kyselina solná a enzym pepsin). V žaludku dochází k promíchání obsahu a probíhá zde trávení bílkovin, které se rozkládají na jednodušší složky. Natrávená potrava dále postupuje ze žaludku do dalších úseků trávicí trubice. V tenkém střevě je (na rozdíl od kyselého prostředí žaludku) prostředí zásadité. Na částečně natrávenou potravu zde působí tzv. dvanáctníková šťáva, kterou tvoří sekrety žláz sliznice dvanácterníku, slinivky břišní a žluč tvořená v játrech. V tenkém střevě dochází k trávení bílkovin, cukrů a tuků. Z hlediska definitivního zpracování a vstřebávání živin je tenké střevo nejvýznamnější. Tlusté střevo má největší význam pro vstřebávání minerálních látek a vody zpět do organizmu. Z nevstřebaných zbytků potravy se v zadní části tlustého střeva (v konečníku) formují výkaly. Střevo u psa má schopnost tzv. jehlového efektu, který umožňuje psovi přijímat kosti.5 Důležitou součástí trávicího aparátu je také slinivka břišní, která vylučuje silně zásaditou pankreatickou šťávu obsahující enzymy, které tráví bílkoviny, cukry a tuky. Významně se na procesu trávení podílí také játra, která tvoří žluč.
5
Obecně se ale považuje krmení psa (vařenými i syrovými) kostmi za riskantní, protože při rozštěpení kosti může dojít k poranění žaludku a střev.
6
3 Pes vs. vlk Ačkoli jsou mezi psem a vlkem neoddiskutovatelné podobnosti, dnešní pes domácí není už dávno totéž, co vlk. Není volně žijící šelmou, nemusí si obstarávat potravu sám, nehladoví jako vlk v přírodě několik dní než najde vhodnou a tučnou kořist, za kterou se musí honit a vydávat mnoho energie, netrpí chladem a stresem a i když má dostatek pohybu, nedá se to s volným pohybem v přírodě srovnávat. Přešlechtěná domácí plemena psů, jako jsou čivava či irský vlkodav, jsou od svých předků natolik vzdálená, že tyto odlišnosti nelze zohlednit pouhým množstvím předložené stravy.
3.1 Rozdíly mezi vlky a psy Rozdíly mezi vlky a psy lze obecně rozdělit do dvou skupin - fyzické rozdíly a rozdíly v chování (etologii). Mezi rozdíly fyzické patří zejména:
trávicí trakt vlka je kratší než u psa,
většina vlků má klešťový skus, zatímco většina plemen psů má skus nůžkový,
vlci nosí ocas volně svěšený dolů, psi většinou nosí ocas zdvižený a často bývá zakroucený,
vlci mají na rozdíl od psů ocasní pachovou žlázu,
vlci se páří pouze jednou do roka, zatímco většina psů dvakrát ročně,
psi mají větší počet štěňat v jednom vrhu (u velkých plemen není 12 štěňat výjimkou),
čenich většiny psů je širší a kratší než čenich vlků,
vlk má odlišnou „tvář“ díky dlouhým chlupům pod ušima, které rostou směrem dolů a ven,
pes má oproti stejně velkému vlku až o 30 % menší hmotnost mozku6,
pes má menší a kulatější tlapy než stejně velký vlk,
pes má různou strukturu a délku srsti u jednotlivých plemen,
vlk je typický masožravec a domestikovaný pes něco mezi všežravcem a masožravcem.
6
Snížení hmotnosti nemá vliv na inteligenci psa, ale je zapříčiněno dlouhodobým soužitím s člověkem. Změna hmotnosti nastala v důsledku závislosti psa na člověku a postupné ztráty jeho samostatnosti. U psa tak došlo ke zmenšování smyslových center.
7
Rozdíly v chování spočívají především v tom, že:
psi jsou mnohem méně agresivní než vlci,
pes je velmi fixovaný na člověka při každé těžké činnosti, naproti tomu vlk se na člověka vůbec nespoléhá,
pes se lépe přizpůsobí lidem,
hlasový projev psa jako dorozumívací prostředek s lidmi je štěkání, vlci neštěkají, pouze kňučí a vyjí,
psi používají hlasové signály častěji,
vlci mají silné instinkty pro život ve smečce,
psi nemají tak kompletní repertoár vizuálních signálů jako vlci,
spolupráci při lovu velké kořisti lze pozorovat jen u vlků,
vlci se společně podílí na péči o mláďata.
3.2 Je pes masožravec nebo všežravec? O tom, zda je pes masožravec či všežravec, se vedou relativně velké spory. Pes patří svým biologickým zařazením mezi masožravce a tomu odpovídá i stavba jeho trávicího traktu. Jeho zuby jsou typické zuby masožravce, přizpůsobené k trhání živočišných tkání a ne ke žvýkání rostlinných pletiv. Trávicí trakt psa je, ve srovnání s býložravci i pravými všežravci, poměrně krátký a málo objemný. Jeho nejobjemnější částí je žaludek, který dokáže pojmout naráz velké množství potravy. Žaludeční šťávy mají díky vysokému obsahu kyseliny chlorovodíkové nízkou hodnotu pH, což usnadňuje trávení bílkovin a napomáhá při ochraně před patogenními bakteriemi, které se mohou nacházet v potravě. Střevo psa je kratší než u pravých všežravců, zvláště tlusté střevo je velmi krátké a jednoduché, slepé střevo je zakrnělé a nefunkční. Ve slinách psů se (jako u všech masožravců) nenachází ptyalin, enzym, který štěpí rostlinný škrob. Tato skutečnost pravděpodobně vedla k naprosto mylné domněnce, že pes nedokáže dobře trávit škrob a jiné sacharidy. To ale zdaleka není pravda. Pes sice netráví sacharidy v dutině ústní, ale v počátečním úseku tenkého střeva se u něj vylučuje účinná pankreatická amyláza, enzym produkovaný slinivkou břišní, který dokáže škrob rozštěpit. Stejně tak se u něj ve střevní šťávě nachází maltáza, sacharáza a další enzymy, které tráví štěpné produkty škrobu a jednodušší sacharidy, jako je řepný cukr (sacharóza). Poslední výzkumy dokonce ukazují, že právě schopnost trávit efektivně škrob a jiné sacharidy byla jedním z klíčových znaků, který urychlil proces domestikace a oddělil psa od vlka. Počátkem roku 2013 vydal mezinárodní vědecký časopis Nature studii, v níž je uvedeno, že v genomu psa a vlka se nachází odlišné oblasti, které kódují produkci amylázy a maltázy, dvou klíčových enzymů při trávení škrobu. Pes má ve srovnání s vlkem několikanásobně vyšší aktivitu genů kódujících oba 8
enzymy. Schopnost trávit rostlinné složky se ukázala v raném prvopočátku domestikace jako výhodná, protože takoví jedinci dokázali lépe využívat zbytky lidské potravy. Ve světle těchto nových vědeckých poznatků je zřejmé, že trávení psa a vlka je odlišné, domácí pes už zdaleka není vlk. Potřeby psů jsou sice v některých ohledech podobné jako u vlků, byly ale formovány jejich dlouhodobým vztahem s lidmi. Ve srovnání se svými divokými předky mají psi slabší čelisti, menší zuby a delší střevo. V žádném případě psi nepatří mezi tzv. pravé masožravce, kam řadíme kočky nebo fretky. To mimo jiné znamená, že mají plně funkční metabolismus sacharidů, podobně jako všežravci. V průběhu domestikace se navíc trávicí trubice částečně prodloužila na 5-6:1 v poměru k tělu (oproti divokým předkům, kde délka trávicí trubice je 4:1). Toto prodloužení trávicí trubice umožňuje trávení krmiv i rostlinného původu. Také mohou využívat některé rostlinné zdroje esenciálních látek, např. rostlinný beta-karoten, který umí, na rozdíl od koček, přeměnit na aktivní vitamin A. Ačkoli je tedy trávicí trakt psa uzpůsoben k příjmu především masité potravy, nejsou na příjmu živočišné potravy životně závislí. Proto můžeme říct, že dnešní domácí pes se nachází někde na hranici mezi masožravci a všežravci a z hlediska výživy může být dokonce považován za všežravce, i když jeho schopnost zpracovávat rostlinné složky je přece jen menší než např. u člověka nebo prasete. Z tabulky níže je patrné, že rozdílů mezi masožravci a všežravci je relativně velmi málo (zvýrazněno tučně). TABULKA 1 Rozdíly mezi masožravci a všežravci
VLASTNOST
MASOŽRAVCI
VŠEŽRAVCI
OBLIČEJOVÉ SVALY
Omezené pro možnost širokého otevření úst
Omezené
TYP ČELISTI
Úzký úhel
Úzký úhel
POLOHA ČELISTNÍHO KLOUBU
Na úrovni stoliček
Na úrovni stoliček
POHYB ČELISTI
Stříhání, minimální pohyb do stran
Stříhání, minimální pohyb do stran
HLAVNÍ ČELISTNÍ SVALY
Spánkové
Spánkové
9
OTEVÍRÁNÍ ÚST VS. VELIKOST HLAVY
Velké
Velké
ZUBY: ŘEZÁKY
Krátké a špičaté
Krátké a špičaté
ZUBY: ŠPIČÁKY
Dlouhé, ostré a zakřivené
Dlouhé, ostré a zakřivené
ZUBY: STOLIČKY
Ostré, zubaté, čepelovité
Ostré, zubaté a/nebo zploštělé
ŽVÝKÁNÍ
Žádné, polykání celých soust
Polykání celých soust nebo drcení
SLINY
Žádné trávicí enzymy
Žádné trávicí enzymy
TYP ŽALUDKU
Jednoduchý
Jednoduchý
KYSELOST ŽALUDKU
Menší nebo rovno pH 1 s jídlem v žaludku
Menší nebo rovno pH 1 s jídlem v žaludku
KAPACITA ŽALUDKU
60 % až 70 % objemu zažívacího traktu
60 % až 70 % objemu zažívacího traktu
DÉLKA TENKÉHO STŘEVA
3 až 6 násobek délky těla (od hlavy ke konci páteře)
4 až 6 násobek délky těla (od hlavy ke konci páteře)
TLUSTÉ STŘEVO
Jednoduché, velmi krátké, hladké, velmi slabá fermentace
Jednoduché, krátké, hladké, slabá fermentace
SLEPÉ STŘEVO
Zakrnělé a nefunkční (popř. málo vyvinuté)
Funkční, objemnější
JÁTRA
Mohou detoxikovat vitamin A
Mohou detoxikovat vitamin A
LEDVINY
Extrémně koncentrovaná moč
Extrémně koncentrovaná moč
NEHTY/ DRÁPY
Ostré drápy
Ostré drápy
TERMOREGULACE
Vyplazení jazyka, rychlé dýchání
Vyplazení jazyka, rychlé dýchání
Zdroj: http://www.vegsource.com/articles2/anatomy_mills.htm (upraveno)
10
3 Přirozenost Ačkoli pes pochází z vlka (masožravce), bylo by velmi ukvapené se automaticky domnívat, že mají obě tyto šelmy stejné potřeby. Mnoho lidí se domnívá, že nejpřirozenější strava pro psa je pouze maso. Z výše uvedeného textu je však patrné, že tomu tak ve skutečnosti není. Pokud bychom chtěli být v uplatňování přirozenosti důslední, měli bychom mít na paměti, že rozhodně není přirozené, aby člověk psy krmil a už vůbec ne pravidelně každý den. Přirozeností naopak je, aby si stravu hledali (popř. lovili) sami. Stejně tak pro psa není přirozená konzumace granulí či konzerv, které by v přirozeném prostředí jen těžko našel. V této souvislosti se zdá být velmi úsměvné zavrhování veganské psí stravy těmi, jež krmí své psy granulemi. V zájmu co nejlevnější výroby obsahuje většina krmiv velké množství rostlinných produktů a z těch živočišných jsou to pak především levné odpadní moučky. Vzhledem k množství a kvalitě masa v typických granulích, jejichž hlavní složka jsou v drtivé většině obiloviny, je tedy otázkou, zda je z pohledu prosazování masité stravy u psů vůbec nějaký rozdíl mezi těmito granulemi a těmi čistě rostlinnými. Průmyslová krmiva také obsahují různé doplňkové látky (umělé konzervanty, barviva aj.), které mohou představovat zdravotní rizika.7 Při procesu výroby krmiv dochází k poměrně razantnímu tepelnému
opracování8,
které
má
za
následek
snížení
využitelnosti
některých
živin. Granulemi je od jejich zavedení v 50. letech minulého století krmeno stále více psů. Zřejmě nebude daleko od pravdy tvrzení, že v současnosti tvoří strava, založená na granulích či konzervách, drtivou část jídelníčku většiny dnešních domácích psů. Spousta pejsků se však i na této stravě (přes její naprostou nepřirozenost) těší relativně dobrému zdraví a dlouhému životu. Rovněž by bylo velmi naivní se domnívat, že naši předkové krmili psy (ještě před existencí suchých a konzervovaných krmiv) masem, neboť to bylo vzácné i pro lidi. Psům dávali nejčastěji brambory s otrubami, možná kozí mléko, chleba a pro lidi nevhodné zbytky.
V Indii je navíc známo, že pouliční psi přežívají na potravinách, jež
jsou bohaté na sacharidy (zbytky chleba, sušenky, rýže atd.). Další otázkou také je, zda je přirozené krmit psy druhem masa, které by si sami nedokázali ulovit. Ačkoli vlci v přírodě dokážou ve smečce ulovit podstatně větší zvíře, automatické přiřazení této dovednosti psům je více než sporné. Mnohdy není výjimkou, že někteří naši psí přátelé nejsou úspěšní ani při konfrontaci s hmyzem .
7 8
Veškerá dostupná veganská krmiva jsou naproti tomu bez obsahu umělých konzervantů a barviv. Až 200 stupňů Celsia.
11
Také je nutno si uvědomit, že v říši psů se v současné době díky člověku objevuje stále více nepřirozeností. Psi často nemají dostatek pohybu či čerstvého vzduchu. Mnohdy také chybí pochopení „psí duše“ ze strany jejich „majitelů“, kteří jim velmi rádi přiřazují lidské vlastnosti, což může pejsky často dostat do nepříjemných situací. Někteří si psa například dokonce zaměňují s hračkou či s dítětem a podle toho k němu i přistupují. S polidšťováním psů také souvisí přejímání životního stylu „páníčka“. Ačkoli toto pejsek nedělá záměrně, nic jiného mu vlastně ani nezbývá. Z tohoto pak pramení i nebývale vysoký výskyt civilizačních onemocnění, které byly donedávna typické spíše pro lidi (nadváha, alergie, problémy se srdcem, rakovina apod.) a které jsou způsobeny především nevhodnou stravou a nedostatkem pohybu. Z masa a jiných živočišných produktů získá pes obrovské množství bílkovin a energie, jejichž dlouhodobý nadbytek může být pro psa velmi škodlivý (způsobovat může např. přílišné zatěžování ledvin apod.). Přirozené by bylo nechovat psy v zajetí, nedržet je na vodítku, neurčovat jim, kdy a kam mohou jít, co, kdy a kolik mohou jíst, nekastrovat je, neočkovat je, nepečovat o ně v nemoci či ve stáří, neoddělovat štěňata od matek, nestříhat je, nedávat jim v zimě či dešti psí „oblečky“ apod. Přesto většinu těchto věci dělají i ti, kteří se snaží pejskovi dopřát co nejvíce přirozený způsob života. Naprosto nepřirozené je pak přešlechťování psů, kteří následkem toho trpí výraznými genetickými poruchami či zdravotními problémy již od narození. Vrcholem nepřirozenosti je potom vyšlechtění takové rasy psa, která je závislá na člověku i v takových, pro zvířata zcela intuitivních situacích, jako je třeba porod - například pro velmi drobné čivaví fenky může porod vzhledem k její „velikosti“ představovat velmi reálné ohrožení života. A co samotný proces domestikace? Je vůbec ochočování divoce žijících druhů ve své podstatě přirozené? Je vhodné si také položit otázku, zda přirozené, znamená automaticky správné. V přírodě se vyskytuje celá řada přirozeného chování, které nám lidem z různých důvodů správné nepřipadá a mnohdy se lidé do této „přirozenosti“ nepřirozeně vměšujeme (např. péče o samicí zavrhnutá mláďata, o zraněná či stará zvířata apod.). V dnešní nepřirozené době se jednoduše jakékoli argumenty o nutnosti brát v potaz „přirozenost“ (ať už se jedná o jakoukoli problematiku) nezdají být na místě. Zvláště pak, když se jedná o rozpor přirozenosti s morálními zásadami člověka.
12
4 Správnost Lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, tak činí proto, aby nepodporovali zbytečné trápení a smrt zvířat. Většina z nich také prosazuje, aby společnost přestala zvířata rozlišovat na „hospodářská“, „domácí“ aj. a brala všechny druhy zvířat jako rovnocenné. V souvislosti se stravováním jejich „domácích mazlíčků“ však mnozí na tyto zásady zapomínají. Najednou nepochopitelně někteří z nich staví psa na „vyšší“ úroveň, než některé ostatní druhy zvířat a argumentace ohledně respektování psích potřeb má v tomto případě větší váhu. Je správné, aby kvůli jednomu zvířeti umíraly desítky či stovky jiných (stejně krásných) zvířat (zvláště, když to není pro jeho přežití nutné)? Otázkou také je, proč tedy ti, jenž jsou přesvědčeni o nesprávnosti krmení psa vegansky, avšak nemají dobrý pocit z toho, že ve své kuchyni mají maso, vůbec psy „chovají“. Je intuitivní se domnívat, že lidé, kteří se z etických důvodů stravují vegansky, mají k problematice ochrany zvířat blízko, a to nejen, pokud se jedná o tzv. zvířata „hospodářská“. Lze tedy předpokládat, že jsou tito lidé mnoha důvodů proti tzv. chovným stanicím a neetickým „množírnám“ psů a pejsek se k nim tedy zpravidla dostane jako opuštěný a bez domova. Už jen tím, že se opuštěného pejska někdo ujme a dá mu domov a lásku, může udělat tu nejsprávnější věc. Asi není těžké uhodnout, zda by si pejsek vybral pobyt v útulku, kde bude dostávat maso9 nebo by raději byl členem milující rodiny, která mu sice „nedopřeje“ maso, zato od ní bude dostávat veškerou lásku a péči, kterou bude potřebovat. Je zajímavé, že pokud už se někteří rozhodnout nedávat svému psovi maso (v jakékoli podobě), mohou být napadáni, že rozhodují za své psy a že to, co dělají, není správné. Tento postoj se však zdá být poněkud nesmyslný, neboť vzhledem k dnešnímu přístupu ke psům (i ke zvířatům obecně), je člověk vždy ten, kdo rozhoduje, ať se jedná o výběr stravy, o to, kam a kdy půjde pejsek na procházku apod. V konečném důsledku je to vždy člověk, kdo má poslední slovo. Pojem „správnost“ je však velmi subjektivním faktorem a je proto na uvážení každého člověka a jeho morálním přesvědčení, aby určil, co je podle něj správné a co není. Ovšem jen velmi těžko lze považovat za nesprávné, pokud člověk kvůli své lásce ke zvířatům zachrání pejska např. z útulku, avšak nechce kvůli pokrytecké snaze o „přirozenost“ zbytečně obětovat životy jiných zvířat. 9
Abstrahujeme-li od faktu, že krmení psů kvalitním syrovým či vařeným masem je v útulcích holá utopie.
13
5 Plnohodnotná psí strava Kompletní a vyvážená strava je důležitá pro zajištění výborné kondice, výkonu, vzhledu, zdraví a celkové pohody pejska. Přitom je vždy třeba vycházet z individuálních potřeb každého psa, a to zejména při zohlednění prostředí, ve kterém žije, jeho věku a aktivitě. Rozhodujícím ukazatelem správného krmení je dobrý zdravotní stav, aktivita, kvalitní srst a absence jakýchkoliv trávicích či jiných zdravotních problémů. Psi mají jiné nutriční potřeby, než lidé. Potřebují více bílkovin, mají kratší zažívací ústrojí, a proto tráví rychleji (pro snadnější trávení potřebují mít ve svém krmivu dobře uvařené obiloviny) a v neposlední řadě mají, na rozdíl od lidí, hodně žaludečních kyselin.10 Obecně pes potřebuje přijímat v krmné dávce vyvážený poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Celkový obsah energie v krmné dávce, ať už se skládá z domácích surovin nebo z průmyslových krmiv, by měl být rozložený tak, aby kolem 30 % celkové energie pocházelo z bílkovin, 30 – 60 % z tuků a 10 – 40 % ze sacharidů. Kromě toho musí z krmiva získávat esenciální živiny, které jsou pro něj životně důležité, ale nedokáže si je sám vyrobit v dostatečném množství. Uvádí se, že psa je těchto esenciálních živin celkem 37 a patří k nim kromě minerálních látek a vitaminů také esenciální aminokyseliny z bílkovin a esenciální mastné kyseliny z tuků. Bílkoviny jsou základní stavební látky, ze kterých se skládá každý živočišný organismus a jsou důležité pro stavbu tkání a buněk. Potřeba bílkovin závisí na řadě faktorů, zejména na jejich kvalitě, stravitelnosti, obsahu aminokyselin a také na energetické hodnotě krmiva. Obecně platí, že čím kvalitnější bílkoviny jsou, tím jich stačí méně, protože dokážou lépe pokrýt potřebu aminokyselin. Existuje 10 esenciálních aminokyselin z bílkovin, které psí organismus nedokáže syntetizovat a musí být do organismu dodávány s potravou. Jedná se o arginin, histidin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, fenalalanin, threonin, tryptofan a valin. Požadavky na všechny tyto esenciální aminokyseliny mohou být pomocí rostlinné stravy uspokojeny. Tuky (oleje) jsou nezbytné pro zdravou kůži a kožešinu, a také pro správnou biologickou činnost. Jsou pro psy hlavním a nejbohatším zdrojem energie, zvyšují chutnost krmiva a patří k nejlépe stravitelným živinám, jejich stravitelnost se pohybuje přes 90 %. Tuky jsou zdrojem esenciálních mastných kyselin omega-3 a omega-6. Ačkoli se mnohdy uvádí, že sacharidy nejsou pro psy zcela nezbytné, protože umí účinně využívat aminokyseliny z bílkovin pro syntézu glukózy v játrech, je obsah přiměřeného množství sacharidů v krmivu pro psa z řady důvodů výhodný. Sacharidy jsou rychlým zdrojem energie a pomáhají psům (na rozdíl od koček) významně šetřit bílkoviny. Jejich metabolické zpracování je jednodušší než u bílkovin a dochází při něm k menšímu zatížení jater a ledvin. Trávení 10
Které údajně znehodnocují enzymy ze syrové stravy.
14
sacharidů v tenkém střevě také představuje menší zátěž na slinivku než trávení velkého množství tuků a bílkovin.11 Nejvýznamnějším sacharidem je škrob, obsažený v obilovinách, luštěninách a hlízách některých rostlin. Zatímco jednoduché cukry, jako je glukóza nebo sacharóza, dokážou psi trávit syrové, škrob je nutné pro dobrou stravitelnost tepelně upravit. Vařením nebo jinou tepelnou úpravou (např. extruzí při výrobě granulí) dochází k rozrušení škrobových zrn, škrob bobtná a mazovatí (želatinizuje). Postupně se rozkládá na nižší sacharidy - dextriny, které jsou dobře stravitelné a mají sladší chuť. Konečným produktem rozkladu škrobu je sladový cukr - maltóza, který se štěpí v tenkém střevě enzymem maltázou na glukózu. Na základě experimentálních výsledků je prokázáno, že vařený škrob je 2 - 12krát lépe stravitelný než syrový. Vláknina pomáhá pejskům s trávením, vitaminy a minerály zajišťují správnou buněčnou a tělesnou činnost. Pro psy důležité vitaminy jsou A, D, E a K (rozpustné v tucích) a B1, B2, B3, B5 (kyselina pantotenová), B6, B12, C, kyselina listová a karnitin (rozpustné ve vodě). Pro zdraví pejska mohou být přínosné rovněž fytochemikálie, což jsou chemické látky, obsažené v rostlinných pletivech (např. flavonoidy, isoflavonoidy, steroly aj.). Díky moderním způsobům zpracování potravy (včetně vaření) jsou však často zničeny. Z minerálů jsou pro psa důležité vápník, fosfor, draslík, sodík, chlorid, hořčík, železo, zinek, měď, mangan, selen, jód, kobalt, bor a chróm. Ačkoli existují živiny, které psi potřebují, ale rostlinná strava je neobsahuje (vegany např. dobře známý vitamin B12), i tyto látky lze spolehlivě doplnit synteticky. Ve skutečnosti se většina těchto živin uměle přidává i do masových granulí, neboť během výrobního procesu je většina živin z masa zničena. Každá živina, kterou pes ke svému zdravému životu potřebuje, může být buď přirozeně pokryta rostlinnými produkty, anebo doplňky.
5.1 Veganská psí strava Studie prokázaly, že psům vegetariánská či veganská strava nejen prospívá, ale dokonce pomáhá vyléčit některé nemoci, např. dermatitidu a alergie, protože neobsahuje žádné jateční odpady, konzervanty a umělá barviva. Podstatné je, aby strava obsahovala všechny důležité látky a byla vyrobena z přírodních produktů. Rostlinná strava může být obecně pro všechny pejsky obrovským přínosem zejména v pozdějším věku (8 let a více u malých a středních plemen, 6 let a více u velkých plemen). Psi v tomto věku mají totiž nižší potřebu bílkovin a jejich nadměrný přísun potravou jim zbytečně a nadměrně zatěžuje ledviny i játra. Pohyb střev může být v pokročilejším věku pejska již zhoršený, a proto je nutné větší množství vlákniny pro jejich správnou funkci. 11
Vyšší potřeba sacharidů je u březích a kojících fen, které mají zvýšené nároky na přísun glukózy pro syntézu mléčného cukru.
15
Navzdory mylným představám některých skalních příznivců masité stravy tráví většina zdravých psů obiloviny velmi dobře, musí být ale dobře tepelně upravené. Negativní vlastností obilovin je, že jejich bílkoviny (gluteny) mají nízkou biologickou hodnotu a mohou vyvolávat potravní alergie. Nejčastěji se vyskytují alergie na pšeničný lepek, ale jsou známé i případy alergií na kukuřičnou nebo rýžovou bílkovinu. U psů trpících alergií je třeba tyto obiloviny vysadit, vhodnou alternativou zdroje škrobu pro ně mohou být brambory12 (i sladké) nebo tzv. nepravé obiloviny, jako je pohanka, amarant nebo quinoa (merlík). Některé druhy obilovin mají významné dietetické působení. Vařená bílá rýže se pro svou vysokou stravitelnost používá při průjmových onemocněních, není však vhodnou přílohou pro diabetiky, protože má vysoký glykemický index. Vařené nebo spařené ovesné vločky mají díky vysokému obsahu slizovitých látek (mukopolysacharidů) ochranný vliv na sliznici trávicího traktu a mírně projímavý účinek. Proto jsou prospěšné při zácpách, nehodí se ale při akutních průjmech. Zelenina se může psům dávat v syrovém i vařeném stavu. Syrová zelenina má význam jako zdroj vlákniny a některých vitaminů. Působí příznivě na udržování střevní peristaltiky a je sytící složkou krmné dávky. Kvůli dobré stravitelnosti by však měla být vždy dobře rozmělněná (postrouhaná, rozmixovaná). Syrovou kusovou zeleninu pes netráví nebo jen velmi špatně. Vařením zeleniny se ničí nebo ztrácí ve vodě především některé vitaminy skupiny B a vitamin C. Na druhou stranu ale vaření zvyšuje stravitelnost všech rostlinných produktů. Často se vedou diskuse o vhodnosti brambor pro psy. Syrové brambory jsou nevhodné, protože mohou obsahovat toxický alkaloid solanin. Kromě toho je také syrový bramborový škrob prakticky nestravitelný. Avšak vařené brambory je možné použít, protože ty je pes schopen strávit. Z jednotlivých druhů zeleniny je velmi vhodná mrkev, která se může dávat vařená i syrová. Vařenou mrkev je možné s úspěchem použít také při průjmu. Z dalších druhů kořenové zeleniny je vhodná červená řepa, o něco méně celer a petržel. Mrkev a červená řepa obsahují hodně beta-karotenu, cukry a rozpustnou vlákninu – pektiny. Jsou bohatým zdrojem draslíku, rizikem bývá ale vyšší obsah dusičnanů. Celer a petržel obsahují éterické oleje, jsou výrazně aromatické a působí močopudně. Jsou zdrojem draslíku, vápníku a vitaminu E. Dále se mohou podávat i různé druhy listové zeleniny (salát, špenát, mangold, čínské zelí). Listová zelenina je zdrojem kyseliny listové, beta-karotenu, draslíku a hořčíku. Špenát, mangold a rebarbora obsahují šťavelany (oxaláty), které brání využití vápníku a představují rizikový faktor pro vznik močových kamenů. Proto by se tyto druhy zeleniny měly u psů používat jen omezeně. Méně vhodná je také zelenina z čeledi brukvovitých - zelí, kapusta, kedluben, květák, brokolice, protože 12
Škrob z brambor je nejlépe stravitelný u čerstvých brambor, po vychladnutí jeho stravitelnost klesá.
16
mají nadýmavé účinky a obsahují některé rizikové látky (glukosinoláty, hemolytické aminokyseliny). Jejich nepříznivé působení lze zmírnit jejich povařením. Z dalších druhů se mohou dávat pouze příležitostně a v malém množství zralá rajčata nebo paprika. Nezralá rajčata jsou nebezpečná, protože obsahují toxický alkaloid tomatin. Vhodné jsou naopak okurky, cukety nebo dýně, které mají výrazný alkalizující účinek a jsou bohatým zdrojem draslíku a hořčíku. V dýňových jádrech je navíc obsažené velké množství zinku. Zdroje bílkovin: např. quinoa (merlík), čočka, slunečnicová a lněná semínka13, mandle, různé druhy fazolí, popř. sója (pokud na ni není pejsek alergický), rýže, cizrna, špenát, brokolice aj. Zdroje tuků: např. řepkový, lněný14, cedrový, olivový, konopný, slunečnicový, kukuřičný, pšeničný, sójový či jiný rostlinný olej. Zdroje sacharidů: např. celozrnná rýže, ovesné vločky, ječmen, loupaný a půlený hrách, pšenice, quinoa, špalda a jiné druhy obilovin. Zdroje vlákniny, vitaminů a minerálů: např. různé druhy ovoce a zeleniny (dle chuti pejska). Jako tzv. „superpotraviny“ bývají pro psy doporučovány např. quinoa, melasa, petržel či pšeničné klíčky. Quinoa je ceněná především jako výborný zdroj vysoce stravitelných bílkovin, hořčíku, fosforu a manganu. Melasa je bohatá na vitamin B6, selen, vápník, železo, magnézium, draslík, mangan a měď. Petržel je doporučována jako skvělý zdroj bílkovin, thiaminu, ribloflavinu, niacinu, vitaminu A, B6, C a K, kyseliny panthotenové, fosforu, zinku, vlákniny, vápníku, železa, manganu, draslíku a mědi. Pšeničné klíčky jsou skvělým zdrojem vlákniny, bílkovin, vitaminu B6, hořčíku, mědi, thiaminu, fosforu, zinku, manganu a selenu. Do krmiva je rovněž možné přidat lahůdkové droždí, a to zejména kvůli vitaminům B a chuti. Za zmínku rovněž stojí doplněk stravy VegeDog, který obsahuje živiny, vitaminy a minerály, které pejsci potřebují. Obsahuje především L-karnitin, vitamin B12 a taurin15, jež se doporučuje do stravy suplementovat. Dále obsahuje riboflavin (B2), kyselinu pantotenovou (B5) a cholin (B8). Tento doplněk je vhodný zejména pro ty pejsky, kteří 13
Semínka nutno je před podáváním důkladně rozdrtit či namlít, jinak projdou neporušeně trávícím traktem pejska, aniž by mu do těla přinesla cenné látky. Drcená či namletá lněná semínka je nutno podávat čerstvé. Tuky, vč. omega-3 mastných kyselin, se velmi rychle ničí při styku se světlem, vzduchem (kyslíkem) i teplem a může dojít i k jejich oxidaci (žluknutí). 14 V oleji z kyseliny listové se nachází nejvíce kyseliny alfa-linoleové (která patří do skupiny tzv. omega-3 mastných kyselin. 15 U této kyseliny nepřevažuje jednotný názor v tom, zda je jeho suplementace u psů nutná. Údajně velmi záleží na velikosti, popř. i rase psa.
17
jsou krmeni především domácí vařenou stravou, neboť v ní by mohly některé důležité vitaminy chybět. Psi by se měli zcela vyhnout konzumaci kakaa (tzn. i čokolády)16, syrové i vařené cibuli a česneku17, makadamovým ořechům18, chmelu19, rozinkám20, avokádu a houbám! Nevhodné jsou také všechny kořeněné a solené potraviny. Ty mohou způsobit trávicí potíže, onemocnění jater a ledvin, záněty análních váčků nebo zhoršení kvality srsti. Pro psy je nebezpečné také umělé sladidlo xylitol21, které bývá součástí různých cukrovinek, bonbónů a žvýkaček.
5.2 Výživové požadavky v jednotlivých stádiích života a různých životních stylech Během života psa se mění jeho nutriční požadavky. Obecně potřebují psi vyšší příjem energie ze stravy v období růstu (mláďata), v březosti a laktaci a také velmi fyzicky aktivní psi. Pro správný vývoj štěněte je důležité mateřské mléko, které poskytuje nejen všechny důležité živiny, ale rovněž chrání pejska před různými škodlivými patogenními látkami. Odborník na zvířecí chování James O´Heare se ve své knize o veganské výživě psů (viz odkaz v poslední kapitole) zmiňuje o tom, že pokud je fenka krmena veganskou stravou, může to mít pro štěně výhodu v tom, že bude „predisponováno“ k tomu, aby jedlo rostlinnou stravu. Později bude pravděpodobně spíše preferovat suroviny, které jedla jeho matka. Okolo 3. až 4. týdne se obecně doporučuje obohacovat jídelníček štěněte pevnou stravou. Ideálně je nejlepší začít s kašovitou stravou a udává se, že okolo 7. týdne může být štěně úplně odstaveno. Energetické požadavky štěněte jsou přibližně dvojnásobné v porovnání
s dospělým
psem.
Velká
plemena
by
ale
neměla
být
krmena
vysokoenergetickou potravou, neboť to by mohlo urychlit jejich růst a představovat tak možnou hrozbu pro jejich kosti. Bílkoviny by měly tvořit přibližně 25 až 29 % a tuky asi 17 % z celkové přeměněné energie. V dospělém věku se doporučuje zastoupení bílkovin v rozmezí 15 až 30 % (ideálně bývá doporučováno 18 %) a tuky 10 až 20 %. Pokud je pejsek fyzicky velmi aktivní a podává vysoký výkon, potřebuje ze své stravy přijímat větší množství energie. Bílkoviny by v tomto případě měly tvořit 25 až 30 % 16
Vyvolává zejména poškození ledvin a při vyšších dávkách může způsobit smrt v důsledku srdečního a respiračního selhání. 17 Obsahují N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které způsobují hemolytickou anémii. 18 V makadamových oříšcích se nachází toxin, který může poškodit trávicí a nervový systém a svaly. 19 Ve chmelu je obsažena látka způsobující dušnost, zrychlení srdeční činnosti, zvýšení teploty, záchvaty a smrt. 20 Obsahují dosud neznámý toxin, který může poškodit ledviny (totéž se údajně týká rovněž hroznů). 21 Stimuluje slinivku, která do krve vyloučí velké množství hormonu inzulínu, což vyvolá prudký pokles koncentrace krevního cukru. Otrava nastupuje v průběhu několika málo minut za příznaků slabosti, poruch koordinace, někdy i křečí.
18
energie a tuky 20 až 30 %. Jako vhodný zdroj energie jsou v tomto případě doporučovány kukuřičný olej, tofu či dokonce sójové boby. Období stáří začíná u psa mezi 5 a 7 rokem, ale velmi záleží na aktivitě, rase a velikosti psa. Menší psi mají obecně tendenci dosahovat „stáří“ v pozdějším věku. Ve starším věku se přirozeně mění potřeby pejska, a to včetně těch výživových. Pes má obvykle méně pohybu a často také pomalejší metabolismus. Energetické nároky se u většiny starších pejsků sníží o 30 a 40 %.
6 Granule nebo domácí strava? Mnoha lidem se z pochopitelných důvodů nelíbí představa, že by měl jejich pejsek jíst po celý svůj život granule. Je jistě možné dělat pejskovi domácí jídlo a má to hned několik výhod: víte, co přesně pejskovi dáváte, v jaké kvalitě a poměru, jídlo je čerstvé a bez zbytečných konzervantů. Takový způsob krmení pejska má ovšem také celou řadu (zcela zásadních) nevýhod a může být mnohdy pro zdraví pejska dokonce nebezpečné, a to ať se jedná o stravu masitou či bezmasou. U stravy připravované doma je totiž zapotřebí, aby „kuchař“ znal dokonale všechny nutriční potřeby pejska. Vzhledem ke složitosti této problematiky (navíc pokud je pejsek krmen výhradně rostlinnou stravou) se tak snadno může stát, že ve stravě chybí nějaké důležité živiny. Pokud se tedy rozhodnete i přes všechna rizika připravovat pro svého pejska domácí stravu, je nanejvýš vhodné si zjistit co nejvíce informací o správné veganské výživě psa, o všech makro a mikroživinách, které pejsek potřebuje, včetně jejich množství a především nezapomenout na ty látky, u nichž se doporučuje suplementace - L-karnitin a vitamin B12 (popř. taurin).22 Důležité je velmi pečlivě sledovat zdravotní stav pejska, jeho váhu a aktivitu, kvalitu srsti apod. Rovněž se doporučuje chodit s pejskem pravidelně několikrát do roka na krevní testy, abyste se ujistili, zda v jeho těle něco nechybí.23 Při zohlednění náročnosti na sběr informací a přípravu domácí stravy se zdá být jako nejvhodnější použití veganských granulí, které jsou nutričně vyvážené a obsahují pro psa všechny důležité živiny. V dnešní době je na trhu celá řada čistě veganských granulí a konzerv, které pejskům nejen chutnají, ale také zajišťují plnohodnotnou, lehce stravitelnou a vyváženou stravu. Na škodu není doplňovat takovou stravu o rozličné druhy dobře uvařených obilovin (např. merlík), nastrouhanou zeleninu (např. mrkev, paprika aj. dle individuální chuti každého pejska) či pár kapek rostlinného oleje, který pejskovi
22
Vhodný je např. již zmíněný doplněk stravy VegeDog. Jako dobrý zdroj informací a tipů na přípravu domácí veganské stravy pro pejsky poslouží celá řada zahraničních internetových portálů, je však velmi důležité se ujistit o věrohodnosti informací. 23
19
chutná. V rámci zajištění vyváženosti stravy by však tyto „příkrmy“ neměly přesahovat 10 % z celkové denní dávky.
6.1 Druhy veganských krmiv dostupných v ČR V České republice je na trhu několik firem, které nabízí komplexní vyváženou veganskou psí stravu, a to zejména v podobě granulí, u některých značek i konzerv. V obecném porovnání s tradičními „masovými“ granulemi a konzervami (u nichž může být skutečný obsah a kvalita masa velmi sporná) pochází převážná část surovin z tzv. ekozemědělství. Tyto produkty jsou navíc v drtivé většině hypo-alergenní, bez umělých barviv, aromat či geneticky modifikovaných surovin a často se také pyšní mnohými eko certifikáty. Výrobci rovněž uvádějí, že tyto produkty jsou zejména vhodné pro starší pejsky a také pro ty, jenž mají citlivé a problematické trávení. K dostání jsou ale bohužel ve většině případů zatím pouze přes internet (s výjimkou Prahy). Jako nejžádanější a mezi pejsky nejoblíbenější jsou nejčastěji uváděny granule Ami Dog a V-Dog. Benevo a Yarrah však ve své nabídce mají i konzervy.
AMI DOG Složení: Rostlinné proteiny, obilniny, oleje a tuky, deriváty rostlinných látek, kvasnice, minerály, konzervováno vitaminem E, obsahuje také kyselinu linoleovou (4,24%). VÝHODY:
vhodné i pro velmi malé pejsky (řada Ami Dog mini),
jsou zcela bez obsahu umělých barviv a konzervantů,
neobsahují geneticky manipulované suroviny,
hypo-alergenní složení,
jsou ekologické,
žádná ze surovin nebyla testována na zvířatech.
V-DOG Složení V-Dog nuggety a V- Dog vločky: pšenice, ječmen, kukuřice, rostlinné bílkoviny (sojové), sója s vysokým obsahem bílkovin, sójový olej, minerály. Složení V-Dog granule bezlepkové: ječmen, kukuřice, oves, hrášek, celá lněná semínka, sojový olej, minerály.
20
VÝHODY:
výběr ze tří druhů granulí (křupavé nugetky, tradiční vločky, nebo bezlepkový pšeničný mix),
možnost zakoupení V-Dog vzorku 200 g,
obsahuje taurin,
textura nugety údajně pomáhá kontrolovat nahromadění zubního kamene a udržuje tak zdravé zuby a dásně,
v případě potřeby lze granuli snadno rozpůlit na dva menší kousky.
BENEVO-ORIGINAL Složení: sója, kukuřice, rýže, přečištěný slunečnicový olej, hrách, cukrová řepa, kvasnice, zeleninový extrakt, frukto-oligosacharidy (FOS), minerály, vitaminy. BENEVO-ORGANIC Složení: sója, rýže, ječmen, oves, slunečnicový olej, cukrová řepa, minerály, vitaminy VÝHODY:
balení po 2kg a 15 kg,
obsahuje yuccu vážící amoniak, která snižuje zápach výkalů,
k dostání i konzervy (obsahují např. taurin, hnědou rýži, borůvky, brusinky, sušené pivovarské kvasnice či ovesné kroupy a jsou vhodné i pro kočky),
2 druhy granulí (verze Organic- z kontrolovaného ekozemědělství),
hypoalergenní složení,
bez obsahu pšenice, geneticky modifikovaných surovin, umělých barviv a aromat,
obsahuje prebiotika pro podporu trávení,
k dostání i speciální krmivo pro štěňata.
YARRAH Složení: obilniny (pšenice, kukuřice), vedlejší rostlinné produkty (slunečnicová semínka, pšeničná krupice), kvasnice, sójové boby, minerály. VÝHODY:
k dispozici i konzervy Yarrah (malá konzervička- praktické pro malé pejsky),
krmivo neobsahuje zbytky antibiotik, herbicidů ani pesticidů,
neobsahuje přídavky chemických barviv, dochucovadel nebo aromat, 21
neobsahuje umělé konzervační látky,
krmivo neobsahuje geneticky pozměněné organismy,
100 % biologické, se známkou EKO, výroba a zpracování podle standardů EU,
žádné produkty Yarrah nejsou testovány na zvířatech.
Postupně se k nám dostávají nové druhy granulí, ovšem jen některé jsou skutečně veganské. Je třeba dát si pozor zejména na vitamin D, který může být buď v podobě D2 (vždy rostlinný), nebo D3, který může být buď synteticky vyroben, nebo může pocházet ze živočišného zdroje (nejčastěji z ryb či vlny). Mnohdy pochází z živočišného zdroje rovněž vitamin A a B12. Bližší informace o tom, které granule jsou skutečně veganské a které se tak pouze tváří, lze nalézt v doporučované publikaci na konci textu „Vegan Dogs“ od Jamese O´Heareho.
6.2 Veganské pamlsky O rozličné druhy pamlsků nejsou v dnešní době ochuzeni ani ti pejsci, kteří jsou krmeni výhradně rostlinnou stravou. Psí pochoutky bez živočišných složek totiž nabízí relativně mnoho firem. Například společnost Ami má ve své nabídce několik druhů rostlinných kostí24 a
každá
z nich
má
svůj
specifický
účel.
Všechny
působí
díky
obsahu
FOS
fruktooligosacharidů na posílení imunity, jsou vhodné po léčbě antibiotiky a zlepšují vstřebávání živin. Benevo má ve své nabídce rachotící cereální pásky, což jsou měkké žvýkací proužky, které se snadno trhají a jsou ideální jako odměna. Navíc neobsahují kromě živočišných složek ani sóju. Yarrah nabízí Bio Multi Dog sušenky, složené z obilovin (pšenice, kukuřice), glukózového sirupu, slunečnicového oleje, minerálních látek, špenátu, sladu, kvasnic, mořských řas a spiruliny. Virbac Animal Health vyrábí chutné žvýkací plátky VeggieDent vhodné pro ústní hygienu pejska, které je možno sehnat i v kamenných prodejnách.
24
Bonecare, Digestive (pro podporu trávení), Longlife.
22
DODATEK 1: Syrová strava (BARF) V poslední době se stávají velmi populární syrové diety (BARF), které se snaží přizpůsobit výživu domácích psů složení potravy volně žijících psovitých šelem. Krmná dávka se skládá ze 70 – 80 %, někdy dokonce i z většího množství živočišných komponent, mezi kterými převládají tzv. masité kosti, jako jsou drůbeží křídla, hřbety a krky, hovězí a vepřová žebra, apod. Masité kosti představují podle různých doporučení 30 – 60 % z celkové dávky, zbytek tvoří svalovina, vnitřnosti, mléčné výrobky a vejce. Rostlinný příkrm je obvykle zastoupen pouze zeleninou a ovocem v množství 20 - 30 % celkové dávky. V některých případech se dokonce nedává vůbec a dávka se skládá pouze z masa, kostí a vnitřností (tzv. prey model). Obiloviny se nedávají žádné nebo jen ve velmi omezeném množství. Vše s výjimkou obilovin se podává syrové, tedy bez jakékoli tepelné úpravy. Výhodou syrových diet je, že jsou v nich zachovány všechny obsažené živiny v nezměněné podobě. Syrová krmiva mohou obohatit krmnou dávku o biologicky plnohodnotné živiny. Na druhou stranu však jejich větší prospěšnost oproti vařeným dosud neprokázala žádná vědecká studie. Syrové maso má zachovány všechny obsažené živiny včetně enzymů, jejichž význam ve výživě je ovšem sporný.25 Ve srovnání s vařeným masem má vyšší výživnou hodnotu a vyšší obsah energie. Stravitelnost syrového masa je vysoká. U většiny svalových bílkovin vařením jejich stravitelnost klesá, s výjimkou bílkovin pojivové tkáně (kolagen, elastin), u kterých se naopak zvyšuje. Pejsci krmení syrovou stravou mají údajně krásnou lesklou srst a zuby bez zubního kamene (což mnohdy vede k mylnému závěru, že tento způsob stravování je pro zdraví psů nejvhodnější). Rizikovou stránkou syrových diet bývají vysoké dávky kostí, které mohou způsobit zácpu, poranění nebo omezení průchodnosti trávicího traktu a mohou obsahovat těžké kovy, fluoridy a jiné toxické látky, které se v nich usazují. Dále jsou to hygienická rizika spojená s podáváním syrových živočišných produktů, výskyt zbytků hormonů, antibiotik, přítomnost patogenních bakterií26, parazitů, případně i virů či jiných zdraví škodlivých látek. Syrové diety bývají také často živinově nevyvážené, zejména v obsahu vápníku, fosforu a dalších minerálních látek. Podle studií chyběly v syrových dietách nejčastěji hořčík, měď, zinek a mangan, v některých případech i železo a jód. Obsah vápníku a fosforu závisel na množství podávaných kostí a vyskytoval se v nedostatku i v nadbytku. Problémem může být také nadbytek tuků a bílkovin, neboť syrové maso má vyšší obsah tuku než vařené, protože při vaření tuk přechází do vývaru. Tento problém je nejvýraznější u již zmíněného „prey 25
Díky velkému množství žaludečních kyselin však údajně dochází v těle psa ke znehodnocování enzymů ze syrové stravy (viz výše). 26 V našich podmínkách je nejpravděpodobnější výskyt bakterií Salmonella, Campylobacter, Listeria a Escherichia coli.
23
modelu“, který je bez jakékoliv rostlinné přílohy. Vysoké dávky tuku však neodpovídají potřebám většiny domácích psů. Také koncentrace bílkovin v mase a dalších živočišných produktech je pro dnešní domácí psy příliš vysoká, což představuje zvýšenou zátěž zejména pro játra, ledviny a slinivku. Podle mnohých veterinářů je tato strava z dlouhodobého hlediska naprosto nevhodná právě kvůli velmi často se vyskytujícímu selhání ledvin a jater. Velmi nebezpečné je údajně také podávání syrových ryb, které mohou (kromě parazitů) obsahovat enzym thiamináza, který rozkládá vitamin B. Jeho nedostatek může vést např. k nechutenství či dokonce až k neurologickým poruchám. Je proto otázkou, zda podávání syrové (převážně) živočišné stravy (s cílem přiblížit stravu co nejvíce k přirozenosti), je pro dnešní domácí psy opravdu tak zdravotně přínosné, jak její skalní příznivci tvrdí. Zvláště, vezmeme-li v úvahu fakt, že psi nejsou „praví“ masožravci, jako jejich předchůdci (jejichž jídelníček se však také neskládá 100 % ze živočišných složek). Psi mají navíc jiné složení mikroflóry než vlci. Také je nutno si uvědomit již zmíněnou skutečnost, že v přírodě vlci nejdříve konzumují zažívací trakt uloveného zvířete (i s jeho obsahem) a až poté konzumují zbylé části těla (vnitřnosti, maso atd.).
24
DODATEK 2: Kočky a veganská strava? Podle některých názorů lze i kočkám podávat vegetariánskou či veganskou stravu, a to i přes to, že nejsou přirozenými býložravci (ale masožravci), ačkoli jasně převažují názory, které tento typ stravování u koček nedoporučují. Obecně je u koček velmi důležité dbát zejména na to, aby strava obsahovala všechny životně důležité látky. Kočkám je třeba zajistit ve stravě aminokyselinu taurin, která je součástí svaloviny. Kočky díky dostatečné přístupnosti syrového masa (na rozdíl od jiných živočichů v době své evoluce) ztratily schopnost vytvářet si tuto aminokyselinu ve vlastním těle. Krmením výhradně tepelně upravené stravy (při výrobě komerčních krmiv) bez dodatečného doplnění taurinu se tak zlehka dostávají do tzv. taurinového deficitu, které mohou vyústit ve vážné zdravotní komplikace. Nedostatek taurinu u koček způsobuje nevratnou destrukci sítnice oka s následkem oslepnutí či ještě závažnější onemocnění srdečního svalu kočky – dilatační kardiomyopatii. Jeho nedostatek může vést rovněž k nervovým poruchám až smrti. Následkem tlaku veřejnosti začali od konce 80. let minulého století výrobci uměle přidávat taurin do krmiva. Tato aminokyselina se v současné době již běžně syntetizuje a přidává se i do většiny běžných druhů kočičí výživy. V širokém povědomí veřejnosti převládá nepochopitelný názor, že pro kočky je přirozené pít kravské či kozí mléko, a to i v dospělém věku. Tento přístup může být však pro zdraví kočky velmi nebezpečný. Ačkoli může být mléko zdrojem proteinů a vápníku, pro kočku není vůbec vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr), na který není organismus koček enzymaticky vybaven, čili nedisponuje takovým množstvím laktázy, (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Mláďata ještě mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí. Pokud se tedy člověk rozhodne podávat kočce výhradně rostlinné jídlo, je v tomto případě nanejvýše žádoucí poradit se s odborníky a pečlivě sledovat její zdravotní stav. Více informací ohledně bezmasého stravování koček je možné nalézt v publikaci odborníka na nutriční výživu zvířat, Jamese A. Pedena či v knize od Jeda Gillena (viz odkazy v doporučované literatuře na poslední straně).
25
Závěr Dle zkušeností mnohých chovatelů a veterinářů lze pejskům podávat veganskou stravu, aniž by to ohrozilo jejich zdraví či pohodu. Nutno ovšem zmínit, že každý pejsek je jiný, každý může mít odlišné potřeby či chutě a strava by proto měla být přizpůsobena každému jednotlivci zvlášť. Důkladným pozorováním zdravotního stavu, kvality srsti apod. může jen samotný „majitel“ konkrétního pejska nejlépe poznat, jaká strava je pro jeho čtyřnohého přítele ta nejvhodnější a přizpůsobit ji tak jeho potřebám. Ačkoli hraje vyvážená strava v životě psa velmi důležitou roli, důležité je rovněž dbát na to, aby měl neustálý přístup k čerstvé pitné vodě, dostatek pohybu, čerstvého vzduchu a odpočinku. Dostatečná a pravidelná fyzická aktivita je ze strany mnoha lidí bohužel velmi podceňována, avšak pro zdraví pejska a zachování vitality i v pozdějším věku je klíčová. Jako inspirace může sloužit fenka border kólie Bramble z Velké Británie, jeden z nejstarších pejsků na světě, která se dožila 25 let (dle některých zdrojů dokonce až od 2 roky více) a v roce 2002 byla dokonce zapsána do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší pes na světě. Od svého veganského „páníčka“ nikdy nedostala maso a po celý svůj život (kdy byla fyzicky velmi aktivní) byla krmena výhradně rostlinnou stravou (zejména rýží, čočkou a biozeleninou). Žádoucí je podporovat přirozenou imunitu pejska (chození na procházky za každého počasí apod.). Vhodné je rovněž dbát na to, aby nebyl pejsek příliš zatěžován různými medikamenty či jinými chemickými preparáty, které zbytečně zatěžují jeho organismus. Jeho pohodu samozřejmě ovlivňuje i rozpoložení jeho „páníčků“ Na druhém odkaze uvedeném na následující straně je přehled 100 psů z celého světa, kteří jsou krmeni výhradně veganskou stravou. Jedná se o psy různého věku a velikostí, většinou zachráněné před nepříznivým osudem. Z přiložených fotografií je z celkového vzhledu, srsti i výrazu pejsků zřejmé, že pejsci nijak netrpí, jsou spokojení a (někteří i přes svůj pokročilý věk) v dobré kondici
26
Použité zdroje MECH, L. a L. BOITANI. Wolves: behavior, ecology, and conservation. Chicago: University of Chicago Press, 2003, 448 s. ISBN 02-265-1696-2. MILLS, Milton R. The Comparative Anatomy of Eating. Vegsource.com [online]. 2012 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.vegsource.com/articles2/anatomy_mills.htm O´HEARE, James. Vegan Dogs: Compassionate Nutrition [online]. 2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.behavetech.com/vegandogs.pdf Pes domácí. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2012 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Pes_dom%C3%A1c%C3%AD Správné krmení psů a koček: 1.-5. díl. In: Bora z Milotiček: chovatelské stanice leonbergerů a přátelé welsh corgi [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://borazmiloticek.net/clanky/vyziva/spravne_krmeni_psu/spravne_krmeni_psu1.htm ŠTERCOVÁ,. Eva. Výživa psů podle jejich potřeb. In: Krmiva Erpemos [online]. 2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.krmiva-erpemos.cz/clanky.html Vlk obecný. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2012 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vlk_obecn%C3%BD Základy fyziologie psa. In: Cz-pes [online]. 2001-2013 [cit. 2014-02-03]. Dostupné z: http://www.cz-pes.cz/literatura-veterina-fyziologie.php
27
Zajímavé odkazy, publikace a kontakty
Veterináři, kteří se zabývají vegetariánským (veganským) stravováním pejsků (a své psy tak sami stravují): např. Dr. Andrew Knight (autor níže doporučované webové stránky
vegepets.info)
[email protected]
či
Dr.
(rozhovor
Ernie s ním
Ward,
emailový
k dispozici
kontakt:
např.
zde:
http://www.vetstreet.com/our-pet-experts/to-feed-or-not-to-feed-meat-one-vetstake-on-vegetarian-dog-diets)
Encyklopedie 100 veganských pejsků: http://thevegantruth.blogspot.cz/2013/01/dogs-that-eat-vegan-directory.html
Vegetariánstvím psů a koček se zabývá kniha významného odborníka na nutriční výživu zvířat, Jamese A. Pedena: Vegetarian Cats and Dogs
Online publikace Vegan Dogs: Compassionate Nutrition od Jamese O´Heareho, dostupná zde: http://www.behavetech.com/vegandogs.pdf (zde jsou mj. k dispozici odkazy na řadu knih, výzkumů a článků, které se týkají vegetariánského/veganského stravování u psů)
Kniha od Jeda Gillena: Obligate carnivore cats dogs & what it really means to be vegan
Odpověď na některé otázky ohledně veganské stravy psů a koček můžete nalézt zde: http://vegandogandcat.com/nutritiondogs.htm, http://vegepets.info/či http://vegancats.com/
28
