Caryl Churchill
PRVOTŘÍDNÍ ŽENY (Top Girls)
přeložil František Fröhlich
1
Poznámky o postavách: Isabella Birdová (1831-1904) žila v Edinburgu, od svých čtyřiceti do sedmdesáti let hodně cestovala.
Paní Nidžó (nar.1258), Japonka, byla císařovou kurtizánou a posléze buddhistickou jeptiškou, cestovala pěšky po Japonsku.
Bláznivá Markéta je námětem obrazu Pietera Brueghela; na obrazu téhož jména (Dulle Griet) vede žena va zástěře a v brnění dav žen, které se prodírají peklem a bojují s čerty.
Papežka Jana, převlečená za muže, byla snad papežkou v létech 854-856.
Trpělivá Griselda je poslušná manželka, jejíž příběh vypráví Chaucer v Canterburských povídkách (Povídka studentova).
Poznámky o grafické úpravě: Repliky obvykle následují přímo jedna po druhé, ALE: 1/ začne-li jedna postava hovořit dřív, než druhá přestane, je místo, na němž mluvčí přeruší, označeno / . například: Isabella
To jako japonský císař? / Já jsem jednou mluvila s císařem marockým.
Nidžó
Tedy ve skutečnosti to byl bývalý císař.
2/ postava někdy hovoří přes repliku jiné postavy: například: Isabella
Mně když bylo čtyřicet, tak jsem myslela, že je s mým životem konec. / Jaký já jsem byla ubožáček. Poslali mě
Nidžó
Já jsem neříkala, že jsem ho měla dvacet let. Jistě že ne každou minutu.
Isabella
na výletní plavbu na moře, abych se zotavila, a mně bylo ještě hůř. Kosti mě bolely, v rukou atd.
2
3/ někdy následuje replika na repliku dřívější než na bezprostředně předcházející, a pak je sled označen *. Například: Griselda
Vídala jsem ho, jak jezdil kolem na koni, všechny jsme ho tak vídaly. A on zase vídal mě, na louce s ovcemi. *
Isabella
Starat se o ovce, na to bych se bývala hodila.
Nidžó
A pan Nugent by jel kolem na koni.
Isabella
Ale jistě že ne, Nidžó, já mám na mysli zdravý život na čerstvém vzduchu.
Jana
* Jen tak si prostě přijel, když jsi pásla ovce, a požádal tě o ruku?
Kde “na louce s ovcemi” je narážka jak na “Starat se o ovce”, tak na “Jen tak si prostě přijel…”
Poznámka překladatele: Latinské verše, které recituje Jana na konci prvního obrazu, jsou ze začátku druhého zpěvu Lucretiova spisu O přírodě. V překladu Julie Novákové (Antická knihovna, Svoboda 1971) znějí česky takto:
“Mohutné moře když vzdouvají vichry, je sladko na velkou trampotu plavců se z pobřeží dívat; ne že by snad svízele druhých budily rozkoš: leč jakých strastí jsi prost, je sledovat sladko. Milo je vidět i šiků veliké klání, cvičících v pláni, když sám jím ohrožen nejsi; leč největší slast je být usazen v bezpečné tvrzi, sroubené naukou moudrých na slunné výši, odkud na druhé shlížíš a vidíš je všady, jak bez cíle bloudí a hledají životní cestu, jak závodí vtipem a soupeří urozeností a s napětím sil se pachtí ve dne i v noci, aby se dostali k moci a ovládli obec.
3
Ó slepá srdce, vy nebohé dušičky lidské! V jakých to životních tmách a nebezpečenstvích plyne váš kratičký věk! Což nechcete vědět, že vaše přirozenost si nežádá více než tělesných bolestí nemít a v mysli se kochat
Jsou to všechno jen trety ………… …… oslnivému šarlatovému šatu… …… tak my se děsíme za dne… …… strachují …
4
PRVNÍ JEDNÁNÍ
Restaurace. Stůl, bílý ubrus, prostřeno k večeři pro šest osob.
Marlena a servírka
Marlena
Výborně, ano, stůl pro šest osob. Jedna přijde trochu později, ale nebudeme čekat. A teď bych si hned dala Frascati, jestli máte pořádně vychlazené. Servírka odejde. Dorazí Isabella Birdová. Výborně! Isabello!
Isabella
Gratuluji, děvče moje milé!
Marlena
No tak jistý krok by to byl. Za oslavu to stojí. Na dovolenou nemám čas. Ráda bych do nějakých exotických končin jako ty, ale nemůžu se urvat. Nechápu, jak jsi z té Havaje vůbec dokázala odjet. / – Já bych se
Isabella
Uvažovala jsem, že se tam usadím.
Marlena
ze všeho nejradši válela věčně na sluníčku, jenže nedokážu jen tak nečinně sedět.
Isabella
Vzkázala jsem Hennii, tedy sestře, aby přijela za mnou a zůstala tam. “Hennie,” napsala jsem jí, “tady budeme moci věčně žít a pomáhat domorodcům. Dostaneš tady dvě celé svíčkové za stejnou cenu jako doma v Edinburghu čtyři skopové kotlety.” A Hennie mi napsala, děvče moje milé, že ano, když si budu přát, že se za mnou na tu Havaj vydá, ale já jsem jí pak odpověděla, že udělá líp, když zůstane, kde je. Hennie se do malých skotských poměrů hodila.
Marlena
Chudák Hennie.
5
Isabella
Máš sestru?
Marlena
A víš, že mám?
Isabella
Hennie byla šťastná. Byla to dobrá duše. Moc se mi stýskalo po její tvářince, kočička moje milá. Ale ve Skotsku jsem zůstat nemohla. Hnusila se mi ta tma pořád.
Marlena
Á! Vidí přicházet paní Nidžó. Nidžó! Vejde servírka s vínem.
Nidžó
Marleno!
Marlena
Myslím, že se napijeme, než přijdou ostatní. Prostě se napijeme a hotovo. To byl teda týden! Servírka nalévá.
Nidžó
To muži se vždycky tak strašně opili. Já jsem byla mezi pannami, podávala jsem saké.
Isabella
Saké jsem pila. V malých číškách, horké. Docela člověka postaví na nohy, když stráví den v mokru.
Nidžó
Můj otec jednou navrhl tři rundy po třech číškách, a to bylo docela normální, jenže pak císař měl říct taky tři rundy po třech číškách, ale místo toho řekl tři rundy po devíti, takže si to umíte představit. Potom podal císař číšku od saké mému otci a řekl: “Nechť zjara přijde ke mně husa divoká.”
Marlena
Co nechť přijde?
Nidžó
To je literární narážka, na jeden epos z desátého století. / Jeho Veličenstvo byl pán velmi vzdělaný.
Isabella
To jako japonský císař? / Já jsem jednou mluvila s císařem marockým.
Nidžó
Tedy ve skutečnosti to byl bývalý císař.
Marlena
Ale starý přece nebyl, ne? / Opravdu, Isabello?
Nidžó
Devětadvacet.
6
Isabella
To je dlouhá historie.
Marlena
Devětadvacet je výborný věk.
Nidžó
Mně bylo teprv čtrnáct, věděla jsem, že tím chce něco říct, jenže jsem nevěděla co. Poslal mi šaty o osmi vrstvách, a já jsem mu je poslala zpátky. A když k tomu pak došlo, tak jsem jen plakala a plakala. Tenounké šatičky jsem měla celé potrhané. Ale pak ráno, když odešel – / měl zelené
Marlena
To jako chceš říct, že tě znásilnil?
Nidžó
kimono s rudou podšívkou a ohromně bohatě vyšívané kalhoty – už jsem k němu měla jiný vztah. Trápilo mě to. Ne, samozřejmě že ne, Marleno, vždyť jsem mu přece patřila, od dětství mě k tomu vychovávali. Brzy jsem zjistila, že je mi smutno, když se nevracel. Deprimovalo mě to, den za dnem čekat a nevědět, kdy přijde. Když jsem k němu uváděla jiné ženy, bylo mi to vždycky nepříjemné. Servírka přinese jídelní lístky.
Isabella
To já jsem svého otce nikdy opilého neviděla. Byl totiž duchovní. / A vdávala jsem se až v padesáti.
Nidžó
Můj otec byl taky velice zbožný člověk. Na smrtelné posteli mi řekl: “Služ Jeho Veličenstvu, chovej se uctivě, když ztratíš jeho přízeň, slož řeholní slib.”
Marlena
Ale jistě myslel, že máš zůstat v klášteře, a ne chodit po světě.
Nidžó
Když bylo tolik potulných kněží, tak proč by nemohla být potulná jeptiška? Myslíš, že jsem neměla? / Udělala jsem přece, co si otec přál.
Marlena
Ne, ne, já myslím, že jsi měla. / Myslím, že to bylo skvělé. Přijde Bláznivá Markéta.
Isabella
Snažila jsem se dělat, co si přál můj otec.
Marlena
Markéta, výborně. Nidžó – Markéta. / Griselda přijde pozdě, to vím, ale jestlipak máme čekat na Janu? / Zatím se s námi napiješ.
Isabella
Nazdar, Markéto! A dále hovoří k Nidžó Snažila jsem se být dcera duchovního. Vyšívání, hudba, dobročinné podniky. Na páteři jsem měla nádor, odstranili mi 7
ho, dlouho jsem musela být na pohovce. Studovala jsem dílo metafyzických básníků a hymnologii. / Myslela jsem si, že intelektuální činnost mi sedí. Nidžó
Ty máš ráda poezii! Já pocházím z rodiny osmi generací básníků. Tatínek měl báseň – / v antologii.
Isabella
Mě otec učil latinu, přestože jsem byla holka. / Jenže ve skutečnosti
Marlena
To my jsme u nás ve škole latinu neměli.
Isabella
jsem byla spíš na manuální práci. Vařit, prát, zašívat, jezdit na koni, to bylo moje. / Lepší než číst knížky,
Nidžó
Ba ne, to ty budeš ohromně chytrá.
Isabela
co, Markéto? Drsný život na čerstvém vzduchu.
Nidžó
Mně se tedy ten drsný život moc nezamlouval. Nejlíp mi bylo, když jsem byla císařovou favoritkou / a chodila jsem v jemném hedvábí.
Isabella
Měla jsi koně, Markéto?
Markéta
Prase. Dostaví se Papežka Jana.
Marlena
Jano, no, zaplaťpánbůh, aspoň už si budeme moct objednat. Znáš všechny? Právě jsme se bavily o latině a jaké jsme chytré holky. Tady Jana byla něco jako zázračné dítě. Ale jistě, že jsi byla. Co tě vzrušovalo, když ti bylo deset?
Jana
Protože andělé jsou nehmotní, nejsou individua. Každý anděl je druh.
Marlena
No prosím. Všechny se rozesmějí. Čtou si jídelní lístky.
Isabella
Ano, všechno jsem z latiny zase zapomněla. Ale otec byl hlavní inspirací mého života, a když umřel, velice jsem truchlila. Kuře si dám, prosím pěkně, / a polévku.
8
Nidžó
To je pochopitelné, že jsi truchlila. Můj otec se zrovna modlil a zdříml si na sluníčku. Tak jsem mu sáhla na koleno, abych ho vzbudila. “To by mě zajímalo, co se stane,” řekl, a najednou byl mrtev, ani tu větu nestačil doříct. / Kdyby
Marlena
To muselo být strašné.
Nidžó
býval umřel na modlitbách, byl by se odebral rovnou do nebe. / Salát Waldorf.
Jana
Smrtí se všechna stvoření navracejí k Bohu.
Nidžó
Neměla jsem ho budit.
Jana
Zatracení znamená jen neznalost pravdy. Vždycky mě přitahovalo učení Skota Jana Eriugeny, i když měl trochu sklon plést si / Boha a svět.
Isabella
Podléhala jsem tehdy pořád návalům truchlivosti.
Marlena
Já bych měla chuť na pořádný krvavý / biftek.
Isabella
Jsem pochopitelně členkou / anglikánské státní církve.
Marlena
Markéto?
Markéta
Brambory.
Marlena
Já nebyla v kostele ani nepamatuju. / Mám ráda koledy.
Isabella
Dobré skutky jsou důležitější než kostelní docházka.
Marlena
Takže to budou dva bifteky a spousta brambor. Krvavé. Ale když já ani dobré skutky nekonám.
Jana
Já prosím canelloni / a nějaký salát.
Isabella
Snažila jsem se, jenže – no hrůza. Hennie, ta konala dobré skutky.
Nidžó
První polovinu života jsem byla samý hřích a druhou / samé pokání. *
Marlena
Moment, a co předkrm?
Markéta
Polívku.
Jana
* A co se ti líbilo víc?
9
Marlena
To tvoje cestování bylo jen jako pokání? Avokádo v marinádě. Nedělalo ti / to radost?
Jana
Já předkrm nebudu, děkuju.
Nidžó
To ano, ale stejně jsem byla hrozně nešťastná. / Vzpomínky na minulost mě trápily.
Marlena
A nápojový lístek.
Nidžó
Myslím, že právě v tom bylo to pokání.
Marlena
No, já nevím.
Nidžó
Třeba se mi jen stýskalo po domově.
Marlena
Nebo jsi byla naštvaná.
Nidžó
Ne, naštvaná to ne, / proč naštvaná?
Markéta
Můžu dostat eště chleba?
Marlana
Ty se nikdy nenaštveš? To já jo.
Nidžó
Ale proč?
Marlena
Jistě. Takže ještě dvě lahve Frascati. A nějaký chleba, prosím. Servírka odejde.
Isabella
Snažila jsem se porozumět buddhismu, když jsem byla v Japonsku, / ale to věčné rození a umírání, jak to jde po sobě po všechny věky – padla z toho na mě hluboká melancholie. Já jsem spíš na něco činorodějšího.
Nidžó
To se nedá říct, že jsem nebyla činorodá. Dvacet let jsem chodila, každý den!
Isabella
Já nemyslím chození. / Já myslím v hlavě.
Nidžó
Zavázala jsem se, že opíšu pět súter Mahá Jány. / Víte, jak jsou dlouhé?
Marlena
Myslím, že náboženská víra asi nepatří k věcem, které máme společné. Činorodost ano.
Nidžó
Já jsem měla činorodou hlavu. / Bolela mě.
10
Jana
Činorodost v kacířství není nic platná.
Isabella
V jakém kacířství? Ona říká anglikánské církvi / kacířství!
Jana
Existuje řada docela pěkných / kacířství.
Nidžó
Já jsem o křesťanství nikdy neslyšela. Nikdy – / jsem o něm neslyšela. Barbaři.
Marlena
Já tedy křesťanka nejsem. / A buddhistka taky ne.
Isabella
Ale slyšela jsi o něm?
Marlena
Nemusíme všichni věřit v totéž.
Isabella
Já věděla, že když jde člověk na večeři s papežkou, tak nemá mluvit o náboženství.
Jana
A to já mám teologické spory ráda. Jen se vás nebudu snažit obracet na víru. Nejsem misionářka. Ostatně já sama jsem kacířství.
Isabella
V Orientě jsou nejrůznější barbarské zvyky.
Nidžó
Barbarské?
Isabella
Mezi nižšími třídami.
Nidžó
Tak to já pochopitelně nevím.
Isabella
Mě z teologie vždycky rozbolela hlava.
Marlena
Výborně, už se to nese! Servírka přináší první chod.
Nidžó
Jak bych bývala mohla odejít od dvora, kdybych se nestala jeptiškou? Když umřel otec, měla jsem jen Jeho Výsost. Takže když jsem upadla v nemilost, nezůstalo mi nic. Náboženství je taky takové nic / a já jsem věnovala to, co ze mě zbylo, ničemu.
Isabella
Právě tak jsem to myslela s tím buddhismem. Prostě člověka nezocelí.
Marlena
No tak, Nidžó, dej si víno.
11
Nidžó
Vy jste nikdy neměly takový pocit? Už nikdy se nic nestane. Já už jsem mrtvá. Všechny jste / takový pocit měly.
Isabella
Myslela jste si, že je s životem konec, a on nebyl.
Jana
Člověk si přeje, aby byl.
Markéta
Smutný.
Marlena
Jistě, když jsem přišla do Londýna, tak jsem občas… a když jsem se vrátila z Ameriky, tak to ano, rozhodně. Ale jen pár hodin. Ne dvacet let.
Isabella
Mně když bylo čtyřicet, tak jsem myslela, že je s mým životem konec. / Jaký já jsem byla ubožáček. Poslali mě
Nidžó
Neříkala jsem, že jsem ten pocit měla dvacet let. Jistě že ne každou minutu.
Isabella
na výletní plavbu na moře, abych se zotavila, a mně bylo ještě hůř. Kosti mě bolely, v rukou mě píchalo, za ušima mi naběhly boule a – no, blbost. Celá jsem se třásla, nepopsatelný děs. A Austrálie mi připadala ohyzdná, akáty smrděly jak kanály. / Měla
Nidžó
Stýskalo se vám po domově.
Isabella
jsem fotografii pro Hennii, ale napsala jsem jí, že jí tu fotku nepošlu, vlasy mi vypadaly, šaty jsem měla nakřivo, vypadala jsem jako šílená, na sebevraždu.
Nidžó
Já taky, úplně přesně, oblečená jako jeptiška. Poprvé v životě jsem obula boty na chození.
Isabella
Strašně se mi chtělo vrátit se domů, / jenže domů k čemu? Domy jsou tak příšerně bezútěšné.
Nidžó
Strašně se mi chtělo vrátit se o deset let zpátky.
Marlena
A já myslela, bůhví jak vás to cestování obě nerozveselovalo.
Isabella
Ale to jistě, / samozřejmě. Právě když
Nidžó
Já nejsem zrovna moc veselý člověk, Marleno. Jen se hodně směju.
12
Isabella
jsem se plavila z Austrálie na Sandwichovy ostrovy, zamilovala jsem se do moře. V kabině byly krysy, v jídle mravenci, ale najednou to bylo jako nějaký nový svět. Každé ráno jsem se probouzela šťastná, protože jsem věděla, že mě nic nebude rozčilovat. Žádné nervy. Žádné oblékání.
Nidžó
Ty se nerada oblékáš? To já jsem šaty úplně zbožňovala. / Když mě vybrali,
Marlena
Měla jsi hezčí barvy než Isabella.
Nidžó
abych podávala saké bratrovi Jeho Výsosti, císaři Kamejanovi, na oficiální návštěvě, měla jsem plisované kalhoty ze surového hedvábí a oděv ze sedmi vrstev v různých odstínech červené, a dvě vnější kimona, / žlutá se zelenou podšívkou
Marlena
Takového hedvábí, to muselo být ohromně – Servírka odnáší talíře od předkrmu.
Jana
Já jsem se oblékala jako kluk, když jsem odešla z domova. *
Nidžó
a světlezelený kabátek. Paní Betó měla oděv z pěti vrstev v různých odstínech zelené a nachové.
Isabella
* Jako chlapec jsi se oblékala?
Marlena
Jistě / z bezpečnostních důvodů.
Jana
O nic nešlo, bylo mi teprv dvanáct. Taky ženy / nesměly do knihovny. Chtěli jsme studovat v Aténách.
Marlena
To jsi utekla sama?
Jana
Ne, sama ne, odešla jsem s přítelem. / Bylo mu šestnáct, ale říkala jsem si, že
Nidžó
Ha, únos!
Jana
matematiku umím líp než on a filozofii skoro stejně.
Isabella
To já jsem vždycky cestovala jako dáma a rozhodně jsem to odmítala jako pomluvy, když v tisku naznačovali, že snad nejsem dost ženská.
Marlena
V kanceláři kalhoty nosit nechci. / Mohla bych, ale nenosím.
13
Isabella
Pro ženu mého věku a vzhledu žádné velké nebezpečí nehrozilo.
Marlena
A normálně ti to prošlo, Jano?
Jana
Tenkrát ano. Servírka začíná nosit hlavní jídlo
Marlena
A nikdo si ničeho nevšiml?
Jana
Všimli si, že jsem velice bystrý kluk. / A když jsem měla s přítelem společnou
Marlena
To já bych bývala nedokázala tak dlouho předstírat.
Jana
postel, tak to bylo úplně běžné – dva chudí studenti na bytě. Myslím, že jsem zapomněla, že vůbec něco předstírám.
Isabella
Jim ze Skalistých hor, tedy pan Nugent, se ke mně nechoval vůbec neuctivě. Myslím, že mu připadalo zajímavé, že umím dělat biskupský chlebíček a taky chytat dobytek lasem. Dokonce mi vyznal lásku, velice bolestné to bylo.
Nidžó
Co řekl? / U nás se vždycky nejdřív posílaly básničky.
Marlena
Co jsi řekla?
Isabella
Nabádala jsem ho, aby se zřekl whisky. / Ale on prohlásil, že na to už je pozdě.
Marlena
Isabello!
Isabella
On totiž žil předtím dlouhá léta v horách sám.
Marlena
A ty jsi –? Servírka odejde.
Isabella
Pan Nugent byl takový člověk – každá žena by se do něho zamilovala, ale žádná by si ho nevzala. Vrátila jsem se do Anglie.
Nidžó
Napsala jsi mu báseň, když jsi odjížděla? / Sníh na horách. Rukávy mé
Marlena
A už jsi ho nikdy neviděla?
Isabella
Ne, nikdy.
14
Nidžó
slzami smáčené. Ale v Anglii – nic, ani slzy, ani sníh.
Isabella
Tedy, nikdy... Jednou hodně brzy zrána, ve Švýcarsku, to bylo o rok později, jsem měla vidění, spatřila jsem ho tak, jak jsem ho viděla naposledy / v těch jeho traperských šatech, vlasy
Nidžó
Duch!
Isabella
takhle kolem hlavy, rozčepýřené, a to byl ten den, / jak jsem se dozvěděla později, kdy umřel,
Nidžó
Ách!
Isabella
s kulkou v mozku. / Jen se mi uklonil a zmizel.
Marlena
Isabello!
Nidžó
Když člověku umře milenec – mně jednou umřel milenec. / Ariake, kněz.
Jana
Můj přítel umřel. To máme všechny mrtvé milence?
Marlena
Já ne, nezlobte se.
Nidžó
Isabelle To jsem nebyla jeptiška, byla jsem ještě u dvora, ale on byl kněz, a když přišel ke mně, zasvětil veškerý svůj život peklu. / Věděl, že až umře, upadne do jedné ze tří podsvětních říší. A umřel, taky že umřel.
Jana
Marleně
Pohádala jsem se s ním o učení Skota Jana, který zastával názor, že
naše nevědomost o Bohu je táž jako Jeho nevědomost o sobě. Ví, co tvoří, jen proto, že tvoří všecko, co ví, on sám je však nad bytím – je to jasné? Marlena
Není, ale pokračuj.
Nidžó
Radši jsem si ani nechtěla představit / v jaké podobě bude znovuzrozen. *
Jana
Svatý Augustin tvrdil, že novoplatónské ideje jsou neoddělitelné
Isabella
* Tedy ten buddhismus je skutečně krajně nepříjemný.
Jana
od Boha, ale já jsem souhlasila s Janem v tom, že stvořený svět jsou podstaty odvozené z idejí, které jsou odvozené od Boha. Jak pravil Dionysius Areopagita
15
– tedy Pseudodionysius, nejdřív dáme Bohu jméno, pak je popřeme, / pak tento protiklad smíříme Nidžó
V jaké podobě se vrátí?
Jana
tím, že nahlédneme za / pojmy
Marlena
Promiň, jak? Co to řekl ten Dionysius?
Jana
Prostě jsme se nepohodli, pohádali jsme se. A den nato onemocněl, / byla
Nidžó
Trápení v tomhle životě a ještě horší věci v tom příštím, a všecko kvůli mně
Jana
jsem na něj tak naštvaná, ošetřovala jsem ho a přitom jsem si v duchu v jednom kuse probírala argumenty sporu. Hmota není způsobem poznání podstaty. Zdrojem viditelné podoby je Idea. Ale pak jsem si uvědomila, že on mým argumentům už nikdy neporozumí, a tu noc taky umřel. Skot Jan zastával názor, že jednotlivec se rozpadne / a že osobní nesmrtelnost neexistuje.
Isabella
Ne abyste si myslely, že jsem byla do Jima Nugenta zamilovaná. Jen jsem měla v sobě touhu ho spasit.
Marlena
Janě A co jsi dělala?
Jana
Zaprvé jsem se rozhodla, že zůstanu mužem. Byla jsem na to zvyklá. A chtěla jsem zasvětit svůj život učenosti. Víš, proč jsem odešla do Říma? Italové nenosili vousy.
Isabella
Já jsem v životě milovala Henniii, dušinku moji, a mého milého manžela, lékaře, co ošetřoval Henniii, když se naposled roznemohla. Věděla jsem, že to bude strašné, až Hennie umře, jenže jsem nevěděla, jak strašné. Měla jsem pocit, že mě polovina odešla. Jak bych se bývala mohla vydat na cesty, když doma ta duše moje milá nečekala na moje dopisy? A když jsem viděla, jak je jí doktor Bishop oddaný v té její poslední nemoci, rozhodla jsem se, že si ho vezmu. On i Hennie měli oba tak milou povahu. To já ne.
Nidžó
Myslela jsem, že Jeho Výsost má taky milou povahu, protože když se dozvěděl o Ariakim, byl nesmírně laskavý. Jenže to bylo proto, že už mu na mně nezáleželo.
16
Dokonce mě jednou v noci poslal za jedním člověkem, který mi nadbíhal. / A sám si lehl na druhou stranu, za zástěnu, a poslouchal. Isabella
Moc bych si byla přála, aby mi manželství připadalo jako nějaký podstatnější krok. Hrozně jsem se snažila poradit si s tou každodenní životní dřinou. Znovu jsem onemocněla, měla jsem karbunkly na páteři a nervově jsem se zhroutila. Objednala jsem si trojkolku, takovou jsem tenkrát měla představu o dobrodružství. A John sám taky onemocněl, měl růži a chudokrevnost. Začala jsem ho milovat z celého srdce, ale už bylo pozdě. Byl jak kostlivec, ruce měl bílé a průsvitné. Vozila jsem ho po promenádách různých mořských lázní v pojízdném křesle. Chřadnul a opustil mě. Nic mi v životě nezbylo. Doktoři mi řekli, že mám dnu / a zanechalo mi to vážné stopy na srdci.
Nidžó
Nic, vůbec nic mi v životě nezbylo, když jsem pozbyla císařovy milosti. Císařovna mi odjakživa nepřála, Marleno, říkala, že prý nemám právo nosit oděv ze tří vrstev. / Ale já jsem byla adoptivní dcera mého dědečka, a to byl ministerský předseda. Veřejně se mi dostalo povolení nosit tenké hedvábí.
Jana
Nic v životě mi nezbylo kromě studia. Byla jsem posedlá hledáním pravdy. Učila jsem na řecké škole v Římě, té, co ji proslavil svatý Augustin. Byla jsem chudá, tvrdě jsem pracovala, zřejmě jsem byla skvělý řečník, ještě jsem byla ohromně mladá, najednou jsem byla slavná, všichni mě měli v oblibě. Chodily mě poslouchat obrovské davy. Den poté, co ze mě udělali kardinála, jsem onemocněla a čtrnáct dní jsem ležela a nepromluvila jediné slovo, zmítala mnou hrůza a lítost. / Ale pak jsem vstala, odhodlaná
Marlena
Ano, úspěch je hrozně…
Jana
pokračovat. Znovu mě popadla / zoufalá touha po absolutnu.
Isabella
Ano, ano, pokračovat. Seděla jsem v Edinburghu mezi Henniinými kytkami a šila jsem si kompletní flanelovou výbavu. / To mi bylo šestapadesát.
Nidžó
Upadla jsem v nemilost, ale neumřela jsem. Odešla jsem, pěšky, nikdo mě neviděl odcházet. Dalších dvacet let jsem chodila po Japonsku. Vejde servírka. 17
Markéta
Chodit je dobrý.
Jana
Umřel papež Lev a vybrali si mě. Tak dobře, budu papežkou. Poznám Boha. Všecko budu vědět.
Isabella
Rozhodla jsem se nechat svůj žal doma a vydala jsem se do Tibetu.
Marlena
Jste skvělé, všechny. Dejte nám sem prosím vás ještě nějaké víno, dvě lahve. Griselda tu ještě není a já vám chci všem připít.
Isabella
Snad sobě přece, / vždyť jsme tady, abychom oslavily tvůj úspěch.
Nidžó
Ano, Marleno.
Jana
Ano, co je to vlastně přesně, Marleno?
Marlena
No, tak papežka to není, to zase ne, ale ředitelka. *
Jana
A to hledáte lidem práci.
Marlena
Ano, taková agentura je to.
Nidžó
* Všech těch žen, co s nimi pracuješ. A mužů taky.
Isabella
Však sis to taky zasloužila. Určitě je to teprve začátek něčeho neobyčejného.
Marlena
Rozhodně to stojí za oslavu.
Isabella
Tak na zdraví Marleny! *
Marlena
A nás všech.
Jana
* Na Marlenu!
Nidžó
Na Marlenu!
Markéta
Na Marlenu! Všechny Marleně připíjejí.
Marlena
Všechny jsme to dotáhly daleko. Na naši odvahu a na to, jak jsme si každá změnila život, a na naše neobyčejné úspěchy! Smějí se a pijí.
18
Isabella
To bylo tedy dobrodružství. Procházeli jsme horským průsmykem, přes dva tisíce metrů vysoko, kuchař se úplně složil, mezkaři měli horečku a byli oslepení sněhem. Mě sice mučila ta moje páteř, ale jinak jsem to zvládla výborně.
Marlena
Nádhera!
Nidžó
Jednou jsem byla čtyři měsíce nemocná a ležela jsem sama v hostinci. Nebylo nikoho, kdo by Buddhovi koně nabídl. Musela jsem žít sama pro sebe, a taky jsem žila.
Isabella
Pochopitelně jsi žila. Mnohem horší bylo vrátit se domů do Edinburghu. Vždycky jsem se cítila tak otupěle, když jsem se zastavila. / Proto jsem taky nikde nemohla vydržet.
Nidžó
Ano, přesně tak to je. Vidět nové věci. Svatyně na břehu, moře osvětlené měsícem. Bohyně přislíbila, že zachrání všechno živé. Dokonce i ryby že zachrání. Překypovala jsem nadějí.
Jana
Já jsem si totiž myslela, že papež ví všechno. Myslela jsem, že ke mně Bůh bude promlouvat přímo. Jenže on pochopitelně věděl, že jsem žena.
Marlena
Ale jinak nikdo neměl nejmenší podezření? Servírka přináší víno.
Jana
Nakonec jsem si našla zase milence. *
Isabella
Ve Vatikánu?
Markéta
* Aby tě zahřál.
Nidžó
* Jó, milenec.
Marlena
* Výborně.
Jana
Byl to jeden z mých komorníků. Když je člověk papež, tak má takového služebnictva! A to jídlo výborné. A taky jsem si uvědomila, že skutečně znám pravdu. Protože všecko, co řekne papež, je pravda.
Nidžó
Jaký byl ten komorník? *
19
Markéta
Měl velkýho ptáka.
Isabella
Ale no tak, Markéto!
Marlena
* On myslel, že jsi chlap a zakoukal se do tebe?
Nidžó
Jaký byl?
Jana
Dovedl zachovávat tajemství.
Marlena
Takže jsi opravdu věděla všechno.
Jana
Ano. Papežování se mi líbilo. Světila jsem biskupy a lidi mi líbali nohy. Přijala jsem anglického krále, když se přijel podrobit církvi. Jenže bohužel přišlo několik zemětřesení a z nějaké vesnice hlásili, že tam pršela krev, a ve Francii zase řádily obrovské kobylky, ale já myslím, že to přece nemohlo být mojí vinou, co říkáte? * Smích. Kobylky napadaly do kanálu La Manche a moře je vyplavilo na břeh a tam pak všechny shnily a otrávily vzduch a všichni v tom kraji pomřeli. Smích.
Isabella
* Takové pověry! Mě málem v Číně zamordovala vyjící smečka. Mysleli si, že barbaři jedí děti a strkají je pod železniční pražce, aby se koleje nekroutily, a vydlabávají jim oči a dělají z nich čočky do fotografických aparátů. / Tak
Marlena
A ty jsi měla fotoaparát!
Isabella
řvali: “Žrout dětí, žrout dětí!” Taky se tam lidi někdy pokoušeli prodat Evropanům malé holčičky na fotoaparáty nebo na guláš! Smích.
Marlena
Takže až na ty kobylky to byl ohromný úspěch.
Jana
To ano, nebýt toho dítěte, tak myslím, že bych se bývala dožila vysokého věku jako Theodora z Alexandrie, co žila jako mnich. Jenže do té se zase zamilovala nějaká holka / a obvinila ji, že je otcem jejího dítěte, a než přiznat, že je žena, –
20
Nidžó
Ale pověz nám, co se stalo s tím dítětem. Já jsem taky měla nějaké to dítě.
Marlena
To tě nenapadlo se toho zbavit?
Jana
Nebyl by to horší hřích, než dítě porodit? / Jenže papež nebo vlastně papežka s dítětem – nic horšího už nemohlo být.
Marlena
No, to já nevím, papežka jsi tady ty.
Jana
Stejně bych bývala nevěděla, jak se toho zbavit.
Marlena
I jiní papeži přece měli děti.
Jana
Jenže je sami neporodili.
Nidžó
No, když jsi byla žena.
Jana
Právě, a neměla jsem být. Ženy, děti a blázni nemůžou být papež.
Marlena
Takže se nedalo dělat nic jiného / než se toho nějak zbavit.
Nidžó
Musela jsi dítě dát tajně k adopci.
Jana
Když já nevěděla, co se to se mnou děje. Myslela jsem, že tloustnu, však jsem taky víc jedla a pořád jen seděla, takový papež žije docela přepychově. Já jsem snad s ženou nepromluvila od dvanácti let. Uvědomil si to až ten komorník.
Marlena
A to už bylo pozdě.
Jana
Ale já jsem se tím nechtěla zabývat. Bylo jednodušší nedělat nic.
Nidžó
Ale přece ses musela připravovat, že se to narodí. Musela jsi odjet někam pryč a říct, že jsi nemocná.
Jana
No, to bych bývala asi měla.
Marlena
Ty jsi chtěla, aby se na to přišlo?
Nidžó
Taky jsem se často dostávala do trapných situací, ale to neznamená, že musí dojít ke skandálu. Moje první dítě bylo Jeho Výsosti, to naneštěstí umřelo, ale to druhé bylo Akebonovo. To mi bylo sedmnáct. Zamiloval se do mě, když mi bylo třináct, velice ho rozčililo, když jsem musela odejít k císaři, velice romantické to bylo, spousta básniček. No, to už se ke mně Jeho Výsost dva měsíce ani 21
nepřiblížila, tak si myslel, že jsem ve čtvrtém měsíci, a já byla ve skutečnosti v šestém, takže když jsem došla do devátého, / oznámila jsem, že jsem vážně onemocněla, Jana
Já jsem nikdy nevěděla, jak je to s těmi měsíci.
Nidžó
a Akebono ohlásil, že se uchyluje k náboženskému rozjímání. Držel mě kolem pasu, a když se dítě rodilo, zvedal mě. Přesekl šňůru mečíkem, zabalil dítě do bílého a odnesl je. Byla to sice jenom holčička, ale stejně mi bylo líto, že jsem ji ztratila. Císaři jsem pak řekla, že jsem o dítě přišla, protože jsem byla nemocná. No vidíš, a bylo po nebezpečí.
Jana
Ale Nidžó, já jsem nebyla zvyklá mít ženské tělo.
Isabella
A jak to tedy dopadlo?
Jana
Pochopitelně jsem nevěděla, že už ta chvíle skoro přišla. Byla Křížová neděle, to bylo vždycky procesí. Jela jsem na koni, vystrojená v obřadním, přede mnou nesli kříž, za mnou šli všichni kardinálové a veškeré římské duchovenstvo a obrovské davy lidí. / Vyrazili jsme od svatého Petra a mířili jsme
Marlena
Totální papežka.
Jana
ke svatému Janu. Už předtím jsem cítila takovou trochu jako bolest, říkala jsem si, že jsem asi musela něco sníst, a pak se to vrátilo a vracelo se to čím dál častěji. Říkala jsem si, až tohle skončí, půjdu si lehnout. Jenže pořád byly takové dlouhé mezery, a v těch mi bylo úplně dobře, taky jsem na sebe nechtěla upoutávat pozornost a kazit lidem obřad. Pak jsem si najednou uvědomila, co to asi bude. Musím to vydržet, dokud se nedostanu domů a budu se moct schovat. Pak se něco změnilo, začala jsem se zajíkat, už jsem nedokázala všecko řádně plánovat. Byli jsme zrovna v takové uličce mezi kostelem svatého Klementa a Koloseem, a já jsem najednou prostě musela sesednout z koně a na chviličku si sednout. Tělem mi probíhaly obrovské tlakové vlny, slyšela jsem zvuky, jako když bučí kráva, jenomže vycházely z pusy mně! Odněkud z dálky jsem slyšela lidi ječet: “Papež je nemocen, papež umírá!” A dítě prostě vyklouzlo na ulici. *
Marlena
Kardinálové / asi nevěděli, kam s očima. 22
Nidžó
Ale Janičko, co jsi to udělala! Na ulici!
Isabella
* Velice trapné.
Markéta
Na poli, jo. Smějí se.
Jana
Jeden z kardinálů vykřikl: “Antikrist!” a omdlel. Všechny se smějí.
Marlena
A co tedy udělali? Velkou radost zrovna asi neměli.
Jana
Popadli mě za nohy, vyvlekli z města a ukamenovali. Přestanou se smát.
Marlena
Jano! Ale to je strašné.
Jana
Už se vlastně ani nepamatuju.
Nidžó
A dítě taky umřelo?
Jana
To ano, myslím, že ano, rozhodně. Pauza. Vejde servírka a odnáší talíře. Ženy začnou mluvit tiše.
Isabella
Janě Nikdy jsem děti neměla. Ale měla jsem ráda koně.
Nidžó
Marleně Jednou jsem svou dcerušku viděla. To jí byly tři roky. Měla na sobě vínově červené / šatičky s malými rukávky. Akebonova žena
Isabella
Nejradši jsem měla Fuksičku. Taková kaštanová indiánská kobylka, jezdila jsem na ní ve Skalistých horách.
Nidžó
si ji vzala, protože její vlastní dítě jí umřelo. Všichni mysleli, že jsem jenom na návštěvě. Vychovávali ji pečlivě, aby ji mohli poslat do paláce jako mě.
Isabella
Nohy z ocele, a vždycky v dobré náladě, a ta hlavička krásná. Když ji vedl někdo cizí, vzpínala se jako janek.
23
Nidžó
Své třetí dítě jsem od narození už nikdy neviděla, to byl syn kněze Ariaka. V ten den, kdy se narodil, choval ho Ariake na klíně a mluvil na něj, jako by mu dítě rozumělo, a plakal. Mé čtvrté dítě bylo taky Ariakovo. Ariake umřel, než se chlapec narodil. Nechtěla jsem s nikým mluvit, zůstala jsem sama nahoře v kopcích. Byl to taky chlapec, můj třetí syn. Ale kupodivu jsem k němu nic necítila.
Marlena
Kolik dětí jsi měla ty, Markéto?
Markéta
Deset.
Isabella
Pokaždé, když jsem se vrátila do Anglie, připadalo mi , že musím za tolik věcí pykat. Hennie a John byli tak dobří. Já jsem za celý život žádné dobro nevykonala. Celá léta jsem trávila v sebeuspokojování. A tak jsem se vrhala do nejrůznějších dobročinných spolků, ošetřovala jsem nemocné za chřipkové epidemie, přednášela jsem dámám v Ywce o šetrnosti. Mluvila jsem a mluvila, vysvětlovala jsem, jak je Orient zkažený a neřestný. Moje cestování muselo přinášet dobro ještě jiným, ne pouze mně. Štvala jsem se ve službě dobré věci.
Marlena
Ach bože, proč jsme všechny tak nešťastné?
Jana
Tou ulicí už procesí pak nikdy nešlo.
Marlena
To zvlášť kvůli tomu určili jinou trasu?
Jana
Ano, museli si strašně zacházet, aby se té uličce vyhnuli. A zavedli křeslo s otvorem.
Marlena
Křeslo s otvorem?
Jana
Ano, křeslo, pevné, mramorové, a v sedačce mělo díru / a bylo v
Marlena
To nemyslíš vážně.
Jana
kapli našeho Spasitele, a po zvolení si do něho papež musel sednout.
Marlena
A někdo se mu podíval pod sukně? / To snad ne!
Isabella
To je tedy neslýchané.
Jana
Dva duchovní / se přesvědčili, že je muž. 24
Nidžó
Na všech čtyřech!
Marlena
Křeslo s otvorem!
Markéta
Koule! Vejde Griselda, nikdo si jí nevšimne.
Nidžó
To nemohl prostě nadzvednout šat?
Jana
Musel sedět v křesle a tvářit se důstojně.
Marlena
Mohlas tam posadit ty svoje komorníky. *
Markéta
Velkýho i malýho.
Nidžó
Velice užitečné křeslo u císařského dvora.
Isabella
* Nebo nějakého skotského hraběte v sukýnce. Všechny jsou už dost opilé. Podlehnou záchvatu chichotání. Marlena si povšimne Griseldy.
Marlena
Griseldo! / To je dobře, že už jdeš. Dáš si něco k jídlu?
Griselda
Promiňte, že jdu tak pozdě. Ne, ne, neobtěžujte se, prosím.
Marlena
Ale jistě, jaképak obtěžování. / Už jsi jedla?
Griselda
Ne, opravdu, nemám hlad.
Marlena
Tak si dej aspoň moučník.
Griselda
Moučníky zásadně nejím.
Marlena
Griseldo, doufám, že netrpíš anorexií. Všechny si dáme moučník, tedy já si dám, a budeme hezky kulaté a tlusťoučké.
Griselda
No, když si dají všechny. Nakonec, proč ne.
Marlena
Tak, a teď koho znáš. Tohle je Jana, byla v devátém století papežkou, Isabella Birdová, viktoriánská cestovatelka, paní Nidžó z Japonska, císařova konkubína a buddhistická jeptiška, třinácté století, to už je blíž ke tvé době, a tady Markéta, namaloval ji Breughel. Griselda je v Boccacciovi a Petrarkovi a v Chaucerovi
25
díky svému prapodivnému manželství. Tak pro mě šlehačkové kuličky, protože ty jsou obzvlášť hnusné. Jana
Já bych prosila zabaglione.
Isabella
Jablečný řez / se šlehačkou.
Nidžó
Co je to?
Marlena
Zabaglione, italský moučník, dává si ho Jana, / je to strašně dobré.
Nidžó
Katolický / moučník? Ano, prosila bych.
Marlena
Markéto?
Markéta
Koláč.
Griselda
Jen sýr a sušenky, prosím.
Marlena
Ano, Griseldin život je jako pohádka, až na to, že si prince vezme na začátku.
Griselda
On je jenom markrabě, Marleno.
Marlena
No, na kilometry a kilometry kolem jsou mu všichni poddaní, je naprostým pánem nad životem a smrtí, a ty jsi byla chudá, ale krásná holka z vesnice a on si tě odnesl. / To máš skoro jako princ.
Nidžó
Kolik ti bylo?
Griselda
Patnáct.
Nidžó
Já jsem byla vychována ve dvorských kruzích, ale stejně to byl šok. Viděla jsi ho někdy předtím?
Griselda
Vídala jsem ho, jak jezdil kolem na koni, všechny jsme ho tak vídaly. A on zase vídal mě, na louce s ovcemi. *
Isabella
Starat se o ovce, na to bych se bývala hodila.
Nidžó
A pan Nugent by jel kolem na koni.
Isabella
Ale jistě že ne, Nidžó, já mám na mysli zdravý život na čerstvém vzduchu.
Jana
* Jen tak si prostě přijel, když jsi pásla ovce, a požádal tě o ruku?
26
Griselda
Ne, ne, to bylo až po svatebním dnu. Čekala jsem přede dveřmi, protože jsem chtěla vidět průvod. Všichni chtěli, aby se oženil a měl dědice, který by se o nás postaral, až on umře, / a nakonec tedy
Marlena
Já myslím, že se Walter ženit nechtěl. Jmenoval se Walter. Ano.
Griselda
ohlásil den, kdy se bude konat svatba, jenže nikdo nevěděl, koho si bere, mysleli jsme, že to musí být nějaká cizí princezna, a všichni jsme moc toužili ji spatřit. A pak se kočár zastavil před naší chaloupkou, a nevěsta nikde. A on vystoupil a promluvil na mého otce.
Nidžó
A otec ti řekl, že máš sloužit princi.
Griselda
Můj otec ze sebe málem ani slovo nevypravil. Markrabě řekl, že to není rozkaz, můžu prý odmítnout, ale jestliže svolím, budu ho muset vždycky ve všem na slovo poslechnout.
Marlena
Už to ti mělo být podezřelé.
Griselda
Ale manželka pochopitelně musí poslouchat manžela. / A já jsem pochopitelně musela poslouchat markraběte. *
Isabella
Já jsem pochopitelně přísahala, že budu svého milého Johna poslouchat, ale nějak se to prostě nenaskytlo. Bývala bych přirozeně nechtěla odjet do ciziny, dokud jsem byla vdaná.
Marlena
* Tak proč se namáhal o tom vůbec mluvit? Byl tím prostě posedlý.
Griselda
Stejně bych poslouchala radši markraběte než nějakého kluka z vesnice.
Marlena
Na tom něco je.
Jana
Já jsem neposlouchala nikdy nikoho. Všichni poslouchali mě.
Nidžó
A co jsi měla na sobě? Snad tě nepřinutil, aby ses vdávala ve svých vlastních šatech? To by byla zvrhlost. *
Marlena
Počkej.
Griselda
* Měl s sebou dámy a ty mě svlékly a měly pro mě bílé hedvábné šaty a do vlasů šperky. 27
Marlena
A zpočátku se zdálo, že je naprosto normální?
Griselda
Ale Marleno, ty jsi k němu vždycky tak kritická. / Samozřejmě byl normální, byl velice laskavý.
Marlena
Ale Griseldo, prosím tě, vždyť ti vzal dítě.
Griselda
Walter nemohl uvěřit, že ho miluju. Nebyl s to uvěřit, že ho budu vždycky poslouchat. Musel to vyzkoušet.
Marlena
Myslím, že Walter nemá rád ženy.
Griselda
Vím určitě, že mě miloval, Marleno, celou tu dobu.
Marlena
Jen to trošku podivně / dával najevo.
Griselda
Pro něho to bylo taky těžké.
Jana
Jak to, že ti vzal dítě?
Nidžó
Byl to kluk?
Griselda
Ne, to první dítě byla holčička.
Nidžó
Ale i tak je to zlé, když ho člověku vezmou. Vidělas ji vůbec?
Griselda
Ale jistě, bylo jí šest neděl.
Nidžó
Mnohem lepší je udělat to okamžitě.
Isabella
Ale proč ti manžel to dítě vzal?
Griselda
Řekl mi, že mě všichni lidi nenávidí, protože jsem prý jen jedna z nich. A teď, když se mi narodilo dítě, projevují prý nepokoj. Takže se musí dítěte zbavit, aby je uklidnil. Ale řekl, že mi ji nechce unést, musela jsem souhlasit a poslechnout a vzdát se jí. Tak když jsem ji kojila, přišel nějaký člověk a odnesl ji. Myslela jsem, že ji zabije, ještě než vyjde ze dveří.
Marlena
A tys ho nechala, aby ti ji vzal? Nebránila ses?
Griselda
Požádala jsem ho, aby mi ji vrátil, že ji chci políbit. A ještě jsem ho taky požádala, aby ji pohřbil někde, kde by ji nemohla vyhrabat divoká zvířata. / Bylo to Walterovo dítě a mohl si s ní 28
Isabella
Ach, božíčku.
Griselda
dělat, co chtěl. *
Marlena
Walter byl cvok.
Markéta
Svině.
Isabella
* No ale přece jenom vražda!
Griselda
Slíbila jsem.
Marlena
Ne, tak tohle nesnesu. Jdu se vyčurat.
Odejde
Servírka přináší moučníky. Nidžó
Ba ne, já to chápu. Pochopitelně jsi musela, vždyť on byl tvůj život. A potom jsi byla v milosti?
Griselda
To ano, byli jsme spolu velice šťastní. O tom, co se stalo, jsme nikdy nemluvili.
Isabella
Vidím, že jsi dělala to, co jsi považovala za svou povinnost. Ale neroznemohla ses z toho?
Griselda
Ne, vedlo se mi velice dobře, děkuju za optání.
Nidžó
A měla jsi další dítě?
Griselda
Čtyři roky ne, ale pak ano, měla, chlapečka.
Nidžó
Á, chlapečka. / Takže všecko dobře dopadlo.
Griselda
Ano, byl spokojen. Syna jsem měla dva roky. Vnuk chudého vesničana. Lidi se kvůli tomu zlobili. Walter mi to vysvětlil.
Isabella
Ale prosím tě, přece snad nezabíjel své vlastní děti / jen proto –
Griselda
Ale vždyť to nebyla pravda. Walter by nikdy před nikým neustoupil. Chtěl se jenom přesvědčit, jestli ho dost miluju.
Jana
To zabíjel svoje vlastní děti, / aby se přesvědčil, jestli ho dost miluješ?
Nidžó
Bylo to podruhé lehčí nebo těžší?
29
Griselda
Vždycky to bylo lehké, protože jsem vždycky věděla, že udělám, co mi řekne. Pauza. Začnou jíst.
Isabella
Doufám, že už jsi žádné další dítě neměla.
Griselda
Nene, už ne. Dvanáct let trvalo, než mě vyzkoušel znovu.
Isabella
Co si proboha zase vymyslel? / Chudinka můj John, nikdy jsem ho dost nemilovala, ale ani ve snu by ho nenapadlo...
Griselda
Zapudil mě. Řekl, že lidé chtějí, aby si vzal nějakou jinou, ta že prý mu poskytne dědice, a taky že má od papeže zvláštní povolení. Tak jsem řekla, že se vrátím domů k otci. S prázdnou jsem přišla, / tak jsem s prázdnou zase odešla. Svlékla
Nidžó
Je lepší odejít, když tě pán nechce.
Griselda
jsem si šaty. Spodničku mi nechal, abych mu nedělala ostudu. A domů jsem šla bosa. Otec mi vyšel naproti v slzách. Všichni plakali, jen já ne.
Nidžó
Aspoň že byl otec ještě naživu. / Já jsem neměla nikoho.
Isabella
Ano, vrátit se domů může být opravdu úleva. Jak já byla ráda, že zase vidím Henniinu milou tvář.
Griselda
Ano, jistě, byla jsem naprosto spokojená. Však pro mě brzy zase poslal.
Jana
Tak to já bych asi nešla.
Griselda
Ale on řekl, abych přišla. Musela jsem ho poslechnout. Chtěl, abych mu pomohla připravit svatbu. Bral si mladé děvče z Francie / a nikdo jiný než já nevěděl, jak všecko připravit tak, jak to on měl rád.
Nidžó
To je vždycky těžké, přivést mu jinou ženu. Marlena se vrátí.
Jana
Já jsem nežila ženský život. Já tomu nerozumím.
Griselda
Dívce bylo šestnáct a byla mnohem krásnější než já. Chápala jsem, proč ji miluje. / Měla s sebou mladšího bratra, jako páže. Vejde servírka. 30
Marlena
Panebože, tohleto já nesnesu. Chci kafe. Šestkrát kávu. Šestkrát koňak. / Veliký! A hned.
Griselda
Všichni se odebrali na tu hostinu, co jsem já připravila. A on zůstal se mnou a objal mě a políbil. / Byl to šok. Myslela jsem, že snad spím.
Nidžó
Ach, jako ve snu.
Marlena
A pak řekl: “Tohle je tvoje dcera a tvůj syn.”
Griselda
Ano.
Jana
Cože?
Nidžó
Ach ták. Aha, už rozumím. Vrátili ti je.
Isabella
Však mi taky připadalo pozoruhodně barbarské je zabít. Ale člověk se naučí nic neříkat. / Takže předpokládám, že je dal tajně vychovat.
Marlena
Walter je zrůda. To ses ani nezlobila? Co jsi dělala?
Griselda
No, omdlela jsem. Pak jsem se rozplakala a líbala jsem děti. / Všichni mě obskakovali.
Nidžó
Ale cítila jsi k nim vůbec něco?
Griselda
Cože?
Nidžó
Jestli jsi k těm dětem vůbec něco cítila.
Griselda
Pochopitelně, milovala jsem je.
Jana
Takže jsi mu odpustila a žila jsi s ním?
Griselda
Po všechna ta léta hrozně trpěl.
Isabella
Hennie měla taky takovou milou povahu.
Nidžó
Takže tě zase oblékli?
Griselda
Do zlatohlavu.
Jana
Já odpustit nic nemůžu.
31
Marlena
Ty jsi tedy opravdu výjimečná, Griseldo.
Nidžó
Mně moje děti nikdo nevrátil. Nidžó pláče. Číšnice přináší kávu a koňak.
Isabella
Nikdy nemůžu být jako Hennie. Vždycky jsem byla v Anglii tak zaneprázdněná, jenže se mi takové zaneprázdnění hnusilo. Už jen přítomnost jiných lidí vyčerpávala moje citové zdroje. Nedokázala jsem být jako Hennie, ať jsem se snažila, jak chtěla. Snažila jsem se a byla jsem nemocná, horší už to být nemohlo. Doktor mi navrhl ocelové pletivo, že by mi drželo hlavu vzhůru, měla jsem moc těžkou hlavu na tu nemocnou páteř. / Je nebezpečné uvádět se do tíživých poměrů. Proč bych to měla dělat?
Jana
Neplač.
Nidžó
Můj otec i císař umřeli oba na podzim. Ta bolest.
Jana
Ano, ale neplač.
Nidžó
Nechtěli mě pustit do paláce, když umíral. Schovala jsem se v místnosti s jeho rakví, pak jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem nechala boty, běžela jsem za pohřebním průvodem bosa, nestačila jsem jim. Když jsem se tam dostala, bylo už po všem, pár kroužků kouře na nebi, nic víc z něho nezbylo. Jedno by mě tedy zajímalo, kdybych bývala ještě pořád u dvora, dovolili by mi nosit kompletní smutek?
Marlena
Určitě ano.
Nidžó
Proč to říkáš? Vždyť o tom nic nevíš. Dovolili by mi nosit kompletní smutek?
Isabella
Jak můžou vůbec lidi žít na tomhle kalném, bledém ostrově a chodit v těch našich ohavných šatech? Já nemůžu a nechci žít život dámy.
Nidžó
Povím vám, co tedy rozzlobilo mě. Bylo mi osmnáct, při oslavách úplňku. To se udělá zvláštní rýžová kaše a muži ji míchají každý svou holí a pak bijí své ženy přes břicho a bedra, aby měli syny, a ne dcery. Tak nás císař všechny pořádně zbil
32
Marlena
Prevít jeden.
Nidžó
jako obyčejně – ale ne, Marleno, o to nejde, to je docela normální, nás rozzlobilo jen, že řekl sluhům, že nás můžou taky bít. To víte, užívali si. / A tak jsme s paní Servírka přinese kávu.
Marlena
Prosím vás ještě jednou koňak. Nebo radši šestkrát.
Nidžó
Genki vymyslely plán, všechny dámy se ukryly v jeho komnatách a paní Mašimizu hlídala s holí u dveří, a když Jeho Výsost vešla dovnitř, Genki ho popadla a já jsem ho bila, až začal křičet a slíbil, že už nikdy nikomu nepřikáže, aby nás tloukl. A potom byl strašlivý rámus. Šlechtici byli zděšeni. “Nám by se ani nesnilo šlápnout na stín Vaší Výsosti.” A já jsem ho tloukla holí. Ano, holí jsem ho tloukla.
Jana
Suave, mari magno turbantibus aequora ventis, e terra magnum alterius spectare laborem; non quia vexari quemquamst iucunda voluptas sed quibus ipse malis careas quia cernere suave est. Suave etiam belli certamina magna tueri per campos instructa tua sine parte pericli. Sed nil dulcius est, bene quam munita tenere edita doctrina sapientum templa serena, / despicere unde queas alios passimque videre errare atque viam palantis quaerere vitae,
Griselda
Myslím si – tedy říkám si, jestli – asi by bývalo hezčí, kdyby Walter nemusel...
Isabella
Proč bych to měla dělat? Proč bych to měla dělat?
Marlena
No jistě.
Nidžó
Praštila jsem ho holí.
Jana
certare ingenio, contendere nobilitate, noctes atque dies niti praestante labore 33
ad summas emergere opes rerumque potiri. O miseras / hominum mentis, o pectora caeca! * Isabella
Ó miseras!
Nidžó
* Pectora caeca.
Jana
qualibus in tenebris vitae quantisque periclis degitur hoc sevi quodcumquest! Nonne videre nil aliud sibi naturam latrare, nisi utqui corpore seiunctus dolor absit, / mente fruatur Jana sklesne.
Markéta
Vlezeme do pekla velkou tlamou. Peklo je černý a rudý. / Je to jako ta vesnice, co vodtamtuď pocházím. Řeka je tam a
Marlena
Janě Sklapni, holubičko.
Isabella
Poslouchejte, ona byla v pekle.
Markéta
most a stavení. Baráky tam hořej, jako když přijdou vojáci. Takhle na jedný střeše sedí velkej čert s obrovitánskou ďourou v prdeli a z tý velkou sběračkou nabírá věci a vono to padá dólu na nás a jsou to peníze, tak spousta ženskejch se zastaví a sbíraj to. Ale většinou se bijeme s čertama. Je tam fůra malejch čertíků, jako my velkejch, a ty teda pobijem jako nic a ztřískáme je. Kolem nohou se nám motá síla divnejch stvoření, ani se jednomu nechce na to dívat, krysy, ještěrky a ohavnostě, zadnice s ksichtem a ryba na nohou a obličeje na věcech, co obličeje nemaj. Ale nic nám nedělaj, tak jen jdeme dál. No jo, my jsme totiž už zažili horší věci, abyste věděly, měly jsme tam Španěly. Všem nám někoho zabili. Můj velkej syn umřel v kole. Ptáci ho sežrali. Moji holčičku, nemluvňátko, nabod voják na meč. Už jsem měla dost, zešílela jsem, nenávidím je, svině jedny. To ráno jsem vyšla ze dveří a řvala jsem, dokud sousedi nevylezli ven, a pak povídám: “Pojte, deme tam, vodkuď pochází to zlo, a vyplatíme ty svině.” A voni všecky přídou, tak jak jsou, / vod plotny, vod necek jen tak v
Nidžó
Všechny dámy vyjdou.
34
Markéta
zástěře, a tak se hrneme po ulici a země se votevře a my velkou tlamou vlezeme do ulice, co je úplně jako ta naše, akorát že v pekle. Já mám v ruce meč, ani nevím vodkuď, a do košika si cpu zlatý poháry, co tam z nich dole pijou. A jen porád běžíme a rveme se, / před ničím se nezastavíme. To sme to těm čertům ale natřeli.
Nidžó
Slyšíte to, slyšíte to!
Jana
Něco, něco, něco mortisque timores tum vacuum pectus – doprčic taky. Quod si ridicula – něco, něco, a tak dále a tak dále a tak dále a něco splendoram purpureai.
Isabella
Řekla jsem si, že si ještě naposledy vyjedu po Západní řece v Číně. Proč ne? Jenže doktoři se tvářili tak pochmurně. Tak jsem se vydala jen do Maroka. Moře bylo tak divoké, že mě museli vysadit na břeh v uhláku lodním jeřábem, v uhláku . / Kůň mě děsil
Markéta
V uhláku, dobrý.
Jana
nos in luce timemus něco terrorem.
Isabella
takový mohutný černý divous. Nidžó se směje a pláče. Jana se zvedne, jde do kouta a zvrací. Marlena pije Isabellin koňak a tak jsem vyrazila na návštěvu k berberským šejkům, pěkně v modrých kalhotách a s velkými mosaznými ostruhami. Byla jsem jediná Evropanka, která kdy spatřila marockého císaře. To mi bylo sedmdesát. Co člověk neudělá, aby si ještě užil kousek radosti. Věděla jsem, že se mi ta síla vrátila jen dočasně, ale ta nádhera, dokud jsem ji měla.
35
DRUHÉ JEDNÁNÍ První obraz Personální agentura.
Marlena a Žaneta Marlena
Takže to máme – Žaneta, jste Žaneta, viďte? Tak se podíváme, jak to vypadá. Maturitu nemáte. / No, známky ze školy slušné; kursy, tu maturitu byste si bývala
Žaneta
Prospěch dobrý.
Marlena
asi mohla udělat. / Těsnopis, stroj, rychlost ani vynikající, ani moc špatná.
Žaneta
Chtěla jsem jít dělat.
Marlena
No tak, Žaneto, jaké je to místo, co máte teď?
Žaneta
Dělám sekretářku.
Marlena
Sekretářku nebo písařku?
Žaneta
Teda začala jsem jako písařka, ale teď už půl roku jsem sekretářka.
Marlena
Čí?
Žaneta
No tak oni jsou tři, podílejí se o mě. Pan Ashford, ten šéfuje administrativě, pan Philby / to je odbyt, no a –
Marlena
Docela malý podnik?
Žaneta
Takový menší.
Marlena
Přátelské ovzduší?
Žaneta
Ale jo, přátelské, docela jo.
Marlena
Vyhlídky?
36
Žaneta
Ani moc ne, to je právě ta potíž. Slečna Lewisová dělá sekretářku řediteli a je tam prostě odjakživa, a paní Bradfordová / je –
Marlena
Takže vy byste chtěla nějaké místo s lepšími vyhlídkami?
Žaneta
Potřebuju změnu.
Marlena
Takže vezmete cokoliv – tedy srovnatelného?
Žaneta
To ne, chci mít vyhlídky. Chci větší plat.
Marlena
Teď máte – ?
Žaneta
Čtyři sta. Teda měsíčně. Liber.
Marlena
No ale to vůbec není špatné. Je vám kolik? Dvacet?
Žaneta
Šetřím si, abych se mohla vdát.
Marlena
Znamená to, že nechcete nic na delší dobu, Žaneto?
Žaneta
No, možná že třeba jo.
Marlena
Protože jak je to pak s těmi vyhlídkami? Děti zatím ne?
Žaneta
Jé, to ne, děti ne, zatím teda.
Marlena
Takže jim nepovíte, že se budete vdávat?
Žaneta
Neměla bych?
Marlena
Asi by to bylo lepší.
Žaneta
Prstýnek nenosím. Říkali jsme si, že na prstýnkách ušetříme.
Marlena
Aspoň si ho nemusíte sundávat.
Žaneta
To já bych si ho nesundávala.
Marlena
Vůbec se o tom nemusíte zmiňovat, až půjdete na pohovor. / A teď,
Žaneta
Ale co když se budou ptát?
Marlena
Žaneto, máte nějakou konkrétnější představu, co by to tak mělo být za podnik?
Žaneta
Myslela jsem na reklamu.
37
Marlena
Lidi obyčejně myslí na reklamu. Pár volných míst v reklamě bych tu měla, ale mám takový dojem, že tam by chtěli někoho trochu šmrncovnějšího.
Žaneta
To jako myslíte, jak vypadám? / Můžu
Marlena
Já myslím zkušenějšího.
Žaneta
se oblíkat jinak. Takhle se oblíkám naschvál, kvůli tomu místu, co mám teď.
Marlena
Měla bych tady marketingové oddělení jednoho podniku na výrobu pleteného zboží. / Odbyt, to máte vlastně skoro jako
Žaneta
Pletené zboží?
Marlena
reklamu. Sekretářka vedoucího odbytu, je mu pětatřicet, je ženatý, už jsem mu jedno děvče poslala, byla tam spokojená, ale odešla, protože má dítě, takže tam se o vdávání nezmiňujte. Myslím, že je to slušný chlap, práci rozumí, nebudete ho muset rozmazlovat a dělat práci za něj. Čtyři sta čtyřicet měsíčně, tak to je víc, než máte teď.
Žaneta
Když já nevím.
Marlena
Tadyhle mám takový menší podnik, otec a dva synové, tam byste měla asi trochu větší vliv, jako sekretářka byste měla i recepci, tady píšou, jenom čtyři stovky, ale podnik roste a to místo by šlo taky nahoru, pak byste to měla prvotřídní, nové holky pod sebou.
Žaneta
Co dělají?
Marlena
Stínidla. / Tohle bych vám radila na prvním místě.
Žaneta
Jenom stínidla?
Marlena
Jo, má milá, stínidel je. Takže vás tam pošleme, viďte, a to pletené zboží dáme na druhém místě. Můžete se tam jít představit, jakmile vás zavolají, uděláte si volno?
Žaneta
Já bych ráda cestovala.
Marlena
My žádné cizí firmy nemáme. To byste musela jít někam jinam.
38
Žaneta
No, já vím. Já vlastně ani... Myslím jako...
Marlena
Váš snoubenec chce cestovat?
Žaneta
Já bych chtěla nějaké místo, abych byla tady v Londýně a s ním a vůbec, ale občas – no, asi je to blbost. Jsou taky takový místa?
Marlena
Tak třeba osobní asistentka velkého šéfa jedné nadnárodní firmy. Jestli máte na mysli něco takového, tak musíte začít plánovat víc dopředu. Na něco takového byste to chtěla tak za deset let dotáhnout?
Žaneta
Za deset let třeba nebudu naživu.
Marlena
Jistě, jenže budete. Budete mít děti.
Žaneta
To já nemůžu, myslet na deset let dopředu.
Marlena
Stejně na to nemáte tu rychlost. Takže vás pošleme tady k těm dvěma, ano? Nebyla jste v žádné jiné agentuře? Jenom aby se nám někde jako nezkřížily linky. Tak podívejte, Žanetko, já chci, abyste tohleto místo, buď jedno nebo druhé, dostala, rozumíte? Když vás tam pošlu, znamená to, že se za vás stavím. Prezentujete se dobře, vypadáte taky fajn, jen si musíte věřit, musíte tam jít a být stoprocentně přesvědčená, že tohle je pro vás to nejlepší místo a že vy jste na tohle místo ten nejlepší člověk. Když tomu nebudete věřit vy, nebudou tomu věřit oni.
Žaneta
A vy tomu věříte?
Marlena
Myslím, že byste mě mohla přesvědčit, abych tomu věřila, kdybyste se do toho opravdu vložila.
Žaneta
Ano. No tak dobře.
39
Druhý obraz
Dvorek Joycina domu. Dům se zadním vchodem je v pozadí. V popředí přístřešek z harampádí, jaké si stavějí děti. V něm se mačkají dvě děvčátka, Angie a Kit. Angie je šestnáct, Kit dvanáct. Z domu nejsou vidět.
Z domu volá Joyce. Joyce
Angie, Angie, jsi tam? Ticho. Děvčata ani nedutají a čekají. Když se dál nic neděje, uklidní se.
Angie
Kdyby tak chtěla umřít.
Kit
Chceš jít na Exterminátora?
Angie
Sedíš mi na noze.
Kit
V televizi nic není. Můžem si dát zmrzku. Angie?
Angie
Já ti něco řeknu, jo?
Kit
Chceš jít na Exterminátora?
Angie
Dyť je nepřístupnej.
Kit
Já už se na nepřístupný dostanu.
Angie
Já ti něco povím jo?
Kit
Tak pudeme na něco jinýho. Zajedem do Ipswiche. Co hrajou v Odeonu?
Angie
Vona mě nepustí, uvidíš.
Kit
Tak jí nic neříkej.
Angie
Nemám prachy.
Kit
Já to zaplatím.
40
Angie
Jo, a vona bude zase skučet.
Kit
Tak já jí řeknu sama, jestli chceš.
Angie
Já nemám prachy, a nechci abys to platila ty.
Kit
Tak já jí řeknu.
Angie
Vona tě nemá ráda.
Kit
Mám eště tři libry, co jsem dostala k narozeninám. To vona jako říkala, že mě nemá ráda, jo? Tak já pudu sama.
Angie
Tvoje máma tě nepustí. Musím tě tam vzít já.
Kit
Nic se nedozví.
Angie
Bála by ses, kdo si sedne vedle tebe.
Kit
No, nebála. A má mě ráda, stejně. Tak mi to řekni.
Angie
Co ti mám říct?
Kit
To tebe nemá ráda.
Angie
No, já zas nemám ráda ji, tak ať se jde vycpat.
Joyce
z domu
Angie. Angie. Já vím, že jsi tam. Tak ať pro tebe nemusím chodit.
Koukej, už ať jsi tady. Ticho. Nic se neděje. Angie
Včera večer, když jsem šla spát... Přemejšlela jsem včera, jestli bych mohla donutit věci, aby se hejbaly. Rozumíš, aby se hejbaly, jen když na ně budu myslet, ani se jich nedotknu. Včera večer jsem ležela a najednou spad ze zdi obraz.
Kit
Jakej vobraz?
Angie
Babička, no, její vobraz. Ne ten plakát. Ta fotka v rámečku.
41
Kit
To jsi s ní něco udělala, aby spadla?
Angie
Asi jo.
Kit
A myslela jsi na to?
Angie
Na to ne, ale na něco.
Kit
Tak to se mi moc nezdá.
Angie
To kotě znáš?
Kit
Který?
Angie
Dyť je jen jedno. To mrtvý.
Kit
Co je s ním?
Angie
V noci jsem ho slyšela.
Kit
Kde?
Angie
Tady, venku. Ve tmě. Co kdybych tě tady nechala celou noc ve tmě?
Kit
To bys nemohla. Šla bych domů.
Angie
To bys nemohla.
Kit
Šla / bych domů.
Angie
Ne, to bys nemohla, kdybych řekla, tak bys nemohla.
Kit
Mohla.
Angie
Tak bys nic neviděla. Vůbec nic bys nevěděla.
Kit
Ve dne já vidím.
Angie
Nevidíš. Ve dne to neslyšíš.
Kit
Nechci to slyšet.
Angie
Bojíš se, no.
Kit
Ničeho se nebojím.
42
Angie
Bojíš se krve.
Kit
Stejně to není tamto kotě. Slyšelas nějakou starou kočku / prostě jsi slyšela nějakou starou kočku.
Angie
Ty tak víš, co jsem slyšela. Nebo viděla. Nic nevíš, seš cucák.
Kit
Sedíš na mně.
Angie
Dávej pozor na mý vlasy / píčo pitomá.
Kit
Krávo posraná blbá, nenávidím tě.
Angie
A co, mně je to fuk.
Kit
Jseš děsná.
Angie
Zabiju mámu a ty se na to budeš dívat.
Kit
Já nehraju.
Angie
Bojíš se krve. Kit strčí ruku pod šaty, vytáhne ji a na prstu má krev.
Kit
Tak hele, já mám svou vlastní krev, abys věděla. Angie vezme Kit za ruku a prst jí olízne.
Angie
A teď jsem lidožrout. Teďka by se ze mě moh stát upír.
Kit
Ten vobraz nebyl pořádně pověšenej.
Angie
Až to dostanu já, tak musíš udělat to samý.
Kit
Nemusím.
Angie
Bojíš se.
Kit
Udělám to, možná to udělám. Ale nemusím, jenom proto, že mi řekneš. Pobliju tě.
Angie
Mně je to fuk, když mě pobliješ, mně blití nevadí. Krev mi taky nevadí. Když se vocaď nedostanu, tak umřu.
43
Kit
Já jdu domů.
Angie
Skrz barák nemůžeš. Uvidí tě.
Kit
Nic jí nepovím.
Angie
No to je skvělý, nádhera.
Kit
Řeknu, že jsem byla sama. Řeknu jí, že jsi u nás a já že jdu pro tebe.
Angie
Seš blbá. Dyť vona ví, že jsem tady.
Kit
Tak proč nemůžu jít skrz barák?
Angie
Protože jsem řekla.
Kit
Moje máma tě stejně nemá ráda.
Angie
Jako bych chtěla, aby mě měla ráda. Je to čůza.
Kit
Není.
Angie
Dělá to s každým.
Kit
Nedělá.
Angie
Ani nevíš co.
Kit
A vím.
Angie
Tak mi to řekni.
Kit
Všecko to máme ve škole, ty chytrá. V televizi je to furt. Tys to eště nedělala.
Angie
Jak to víš?
Kit
No, vím že ne.
Angie
Takže houby víš, náhodou dělala.
Kit
S kým?
Angie
Neřeknu / s kým.
Kit
Takže nedělala.
44
Angie
Jak to víš?
Kit
S kým?
Angie
Neřeknu.
Kit
Řekla jsi, že mi povíš všecko.
Angie
No tak jsem asi kecala, ne?
Kit
S kým? Nemůžeš mi říct, s kým, protože / jsi nikdy –
Angie
Pst! Z domu vyjde Joyce. Zastaví se na polovině cesty přes dvorek a poslouchá. Angie a Kit poslouchají.
Joyce
Jsi tam, Angie? Kit? Jsi tam, Kittynko? Nechceš čaj? Mám taky čokoládový keksy. Tak pojďte, já postavím na čaj. Pojď na keksíčky s čokoládičkou, Angie. Všichni čekají a poslouchají. Píčo jedna zasraná, tak si tam zůstaň a chcípni. Zamknu dveře. Všichni čekají. Joyce se vrací do domu. Angie a Kit sedí chvilku potichu.
Kit
Až bude válka, tak kde to bude nejbezpečnější?
Angie
Nikde.
Kit
Na Novým Zélandě, říkala moje máma. Úplně ti vohoří kůže. Pojedem na Novej Zéland?
Angie
Já tady nezůstanu.
Kit
Pojedem na Novej Zéland?
Angie
Na to jseš moc malá.
Kit
Na to jseš moc malá.
Angie
Já už jsem náhodou velká, vdávat bych se mohla.
Kit
Dyť se nechceš vdávat.
45
Angie
To ne, ale dost velká na to jsem.
Kit
Já bych zjistila, kam to prdnou, a přesně tam bych si stoupla.
Angie
To bys nezjistila.
Kit
Furt lepší než se vláčet po světě a tahat za sebou po zemi svou vlastní kůži. Brr. / Chtěla bys chodit po světě a tahat za sebou po zemi kůži?
Angie
To bys nezjistila, blbečku, to je totiž tajemství.
Kit
Kam jdeš?
Angie
Neřeknu.
Kit
Proč?
Angie
Je to opravdový tajemství.
Kit
Všecky svoje tajemství mi dycky říkáš.
Angie
Vopravdový tajemství ne.
Kit
Ale jo.
Angie
Ale ne.
Kit
Já chci někam pryč, kde ta válka nebude.
Angie
Na válku zapomeň.
Kit
Nemůžu.
Angie
Musíš. Je to nuda.
Kit
V noci si na to vzpomenu.
Angie
Já stejně udělám něco jinýho.
Kit
A co? Angie, no tak, Angie.
Angie
Je to tajemství.
Kit
Horší než to kotě to bejt nemůže. A mámu že zabiješ. A ta válka.
Angie
No, ale já ti to neřeknu, třeba si chcípni, mně je to fuk.
46
Kit
Moje máma říká, že je to divný, když si hraješ s takovou malou jako já. Říká, proč prej nemáš kamarádky stejně starý, jako jsi ty. Ty, co jsou stejně starý jako ty, vědí, že jseš divná. Říká, že na mě máš špatnej vliv. Že prej si promluví s tvou mámou. Angie zkroutí Kit ruku. Kit vykřikne
Angie
Řekni, že lžeš.
Kit
Povídala to vona, ne já.
Angie
Řekni, že žereš hovna.
Kit
To mě nedonutíš. Angie ji pustí
Angie
Mně je to stejně fuk. Vodejdu vocuď.
Kit
Tak si jdi.
Angie
Jednoho krásnýho dne se všichni vzbudíte a zjistíte, že jsem pryč.
Kit
Jasně.
Angie
A neřeknu ti kdy.
Kit
Tak si jdi.
Angie
Tak mi odpusť, že jsem ti ublížila.
Kit
Já jsem unavená.
Angie
Máš mě ráda?
Kit
Já nevím.
Angie
Máš mě ráda.
Kit
Já jdu domů. Kit vstane
Angie
Ne, nejdeš.
47
Kit
Jsem unavená.
Angie
Uvidí tě.
Kit
Dá mi čokoládovej keks.
Angie
Kitty.
Kit
Pověz mi, kam pojedeš.
Angie
Sedni si. Kit si opět sedne.
Kit
Tak povídej.
Angie
Přísaháš?
Kit
Přísahám.
Angie
Pojedu do Londýna. Za tetou. Podívat se na ni.
Kit
No a co?
Angie
To je všecko.
Kit
To je toho. Já tetu vidím pořád.
Angie
Já ne.
Kit
Co je na tom zvláštního?
Angie
No je. Ona je zvláštní.
Kit
Proč?
Angie
Prostě je.
Kit
Proč?
Angie
Prostě je.
Kit
Proč?
Angie
Máma ji nesnáší.
48
Kit
Proč?
Angie
Proto.
Kit
Třeba není moc příjemná.
Angie
Je příjemná.
Kit
Jak to víš?
Angie
Protože ji znám.
Kit
Dyť jsi říkala, že ji nevídáš.
Angie
Viděla jsem ji loni. Tys ji taky viděla.
Kit
Já?
Angie
To je jedno.
Kit
Já se na ni pamatuju. Na tu tetu. Co je na ní zvláštního?
Angie
Obstarává lidem práci.
Kit
Co je na tom zvláštního?
Angie
Já myslím, že jsem její dítě, mý tety. Já myslím, že máma je ve skutečnosti moje teta.
Kit
Proč?
Angie
Protože jezdí od Ameriky. A už sklapni.
Kit
Já už v Londýně byla.
Angie
Teď mě pochovej a sklapni už, protože mně je špatně.
Kit
Sedíš mi na ruce. Ticho. Joyce vyjde z domu a tiše k nim dojde
Joyce
Tak pojďte.
Kit
Jé, dobrý den.
Joyce
Už abys šla domů.
49
Kit
My chceme jít do kina.
Joyce
Od kolika?
Kit
Já nevím.
Joyce
Co hrajou?
Kit
Nevím.
Joyce
Moc toho zrovna nevíš, co?
Kit
Tak můžeme?
Joyce
Nejdřív si musí Angie uklidit pokoj.
Angie
Nemusím.
Joyce
Ale musíš, je to tam jak v prasečím chlívku.
Angie
A neuklidím.
Joyce
Tak nikam nejdeš. Mně je to fuk.
Angie
A jdu.
Joyce
Stejně nemáš peníze, ne?
Angie
Platí to Kit.
Joyce
Ani nápad.
Kit
Já ti s tím pokojem pomůžu.
Joyce
No vidíš, to je od ní hezký.
Angie
Nepomůžeš. Počkáš tady.
Kit
Tak dělej.
Angie
Nikam nespěchám. Jen klidně počkej. Angie vejde do domu. Ticho.
Joyce
Tak já nevím.
50
Ticho. Co škola? Kit
Ale jo, dobrý.
Joyce
Ty jsi teď co – třetí ročník?
Kit
Druhej.
Joyce
Říkala tvoje máma, že prej ti jde dobře angličtina. Ticho. Možná měla Angie ještě ve škole zůstat.
Kit
Nelíbilo se jí tam.
Joyce
Mně se tam taky nelíbilo. A podívej se na mě. Když se zařadí člověk ve škole, zařadí se jinde taky. U Angie by to bylo prašť jako uhoď. Když se práce těžko shání, tak Angie práci nesežene. Taky by mi bylo líto každýho jejího nadřízenýho. Spíš by se asi měla vdát. Až na to, že nevím, kdo by si ji vzal. Ona nakonec bude z těch, co nikdy z domova neodejdou. Čím chceš být, až vyrosteš, Kit?
Kit
Fyzičkou.
Joyce
Cože?
Kit
Jadernou fyzičkou.
Joyce
Proboha proč?
Kit
Mohla bych, jsem chytrá.
Joyce
To já vím, že jsi chytrá, děvenko. Ticho. Já udělám ten čaj. Ticho. Vypadá to na déšť.
51
Ticho. To nemáš stejně starý kamarádky? Kit
Mám.
Joyce
No tak.
Kit
Já jsem na svoje léta stará.
Joyce
A Angie je hloupá, co? Tak ona není hloupá.
Kit
Já mám Angie moc ráda.
Joyce
Ona je chytrá takovým svým způsobem.
Kit
Nemůžete mi v tom bránit.
Joyce
Taky nechci.
Kit
Nemůžete, abyste věděla, tak co.
Joyce
Nebuď drzá, Kitty. Na malé děti byla vždycky hodná.
Kit
Už jde, tak mě radši nechte na pokoji. Angie vyjde z domu. Převlékla se, má na sobě staré sváteční šaty. Jsou jí trochu malé.
Joyce
Proč sis oblíkla tohleto? Už sis uklidila pokoj? V tomhle nemůžeš uklízet.
Angie
Koukla jsem se do skříně a voni tam byly.
Joyce
Pochopitelně tam byly, kde by byly jinde, když mají bejt ve skříni. To je pro tebe jako překvapení, když něco najdeš na svým místě? Koukám, že je asi překvapená, viď Kit, že v tom svým pokoji našla něco tam, kde to má bejt.
Angie
Rozhodla jsem se, že si je vemu.
Joyce
Snad ne dneska, proč? Když budeš uklízet pokoj? Dokud si to tam neuklidíš, do žádného kina nejdeš. Potom si ty šaty můžeš vzít, když budeš chtít. Angie vezme do ruky cihlu.
52
Už máš ten pokoj hotovej? Abys sis nemyslela, že se z toho vyvlíkneš. Kit
Tak pojď už, Angie.
Joyce
Nikam nepude, dokud si neuklidí pokoj.
Kit
Začíná pršet.
Joyce
Tak honem, honem. Hoď sebou, ukliď si ten pokoj, Angie, a pak můžeš jít s Kit do kina. Brr, to leje, pojďte. Podíváme se do novin, vod kolika hrajou. Ví o tom maminka, Kit, že přijdeš dneska pozdě domů, co? No tak, Angie, dělej, hoď sebou. Zničíš si ty šaty. Mně je z tebe nanic. Joyce a Kit běží do domu. Angie zůstane, kde je. Zvuk deště. Kit vyjde z domu a křikne
Kit
Angie, Angie, pojď, zmokneš.
Angie
Ty šaty jsem si vzala, protože jsem chtěla zabít mámu.
Kit
A ty sis asi myslela, že to uděláš cihlou.
Angie
Cihlou můžeš zabít člověka.
Kit
Tys to neudělala, tak co.
53
Vrátí se k Angie.
Třetí obraz
Kancelář personální agentury. Psací stoly a prostor pro rozhovory s klienty. Pondělí ráno.
Win a Nell právě dorazily do práce Nell
Kafe, kafe, kafe, kafe / kafe.
Win
Ty růže byly úžasný. / Mořská panna.
Nell
No ne.
Win
Iceberg. Naučil mě, jak se všechny jmenujou. Nell už má kávu
Nell
Á. Ták, to bychom měly.
Win
Má jednu z nejlepších růžových zahrad v západním Sussexu. Jezdí na výstavy.
Nell
Cože?
Win
Manželka jela navštívit matičku. Teda svou. Bylo to jako žít spolu.
Nell
Mazaná, předem ani slovo.
Win
Zavolal v sobotu ráno.
Nell
Ještě žes byla volná.
Win
To jsem mu taky řekla.
Nell
To snad ne.
Win
Už jsi někdy viděla opravdu krásnou růžovou zahradu?
54
Nell
Já kytky nemám ráda. / Já mám ráda bazény.
Win
Marilyn. Esteřino dítě. Všecky se jmenujou podle ptáků.
Nell
Naše přítelkyně si dává nějak na čas. Vsadím se, že oslavovala celou sobotu a neděli.
Win
Růži já bych pojmenovala Elvis. Nebo Muhammad Ali.
Nell
Už je tu Howard?
Win
Jestli tu je, tak nás bude otravovat s nějakým problémem.
Nell
Jen ať se Howard stará sám o sebe.
Win
Howard je z toho fakt vedle.
Nell
Howard si myslí, že když je chlap, tak na ten flek měl nějaký nárok nebo co. Naše Marlena má mnohem víc koule než celej Howard, to se nedá nic dělat.
Win
Chudák.
Nell
Však on to přežije.
Win
Půjde někam jinam.
Nell
Taky bych vlastně docela změnila vzduch.
Win
Vážně?
Nell
Trčet na fleku, na to já nikdy moc nebyla. Vzhůru na nové pastviny.
Win
Tak copak máme teď za piráta, no?
Nell
Zatím nic určitýho.
Win
Kontaktáže?
Nell
Pokusy o kontaktáž jsou tu pořád. Musela bych si myslet, že mi smrdí z pusy, kdyby přestaly. Jenže mě si většina z nich nemůže dovolit. Tebe ostatně taky ne.
Win
Copak já to mám zatím dobrý. Pokud nevyrazím do Austrálie.
55
Nell
Je tu holt nahoře trochu málo místa.
Win
Zaplnila ho Marlena.
Nell
Já jí to přeju. Leda že by z toho koukaly aspoň lepší peníze.
Win
Stačí říct.
Nell
Vždycky stačí říct.
Win
Tak copak tady máme? Já tu mám nějakého pana Holdena, mluvila jsem s ním minulý týden.
Nell
Je k něčemu?
Win
Průbojný. Trochu kovboj.
Nell
Dobře vypadá?
Win
Dobře se oblíká.
Nell
Muž velkého světa?
Win
Tak nějak se asi vidí, on určitě, ale já si nejsem tak jistá, jestli na to má, tady nahoře.
Nell
Firma Prestel chce šest mužů velkého světa, a já zatím viděla tak dva a půl.
Win
Jako cesťák je ohromnej a k nezaplacení, jenže si myslí, že už je pomalu načase, aby se dostal do kanclu. Poslala jsem ho k IBM, ale nevzali ho.
Nell
Prestel potřebuje cesťáky.
Win
Tolik inteligence on zas nepobral.
Nell
Kancelář by zvládnul?
Win
Když bude mít sekretářku, která umí pravopis a hlavně čárky, tak by to měl dotáhnout daleko.
Nell
Tak pamatuj na ty Prestely. Mrknu se vedle. Mám tady toho chudáka, co jsem mu nikdy neměla slibovat, že mu pomůžu. Holt to moje měkký srdce.
Win
Měkký jak starý bagančata. Kolik mu je?
56
Nell
No právě, pětačtyřicet.
Win
Tak už nic neříkej.
Nell
Nikam se netlačí, zná svoje místo, nechce si říkat manažer, prostě takovej neškodnej fotřík, chce jen lepší provizi a trochu toho sluníčka.
Win
Jako každej.
Nell
Musí se stěhovat. Má přízemní domek v Dymchurchi.
Win
A jeho žena říká?
Nell
Milostivá paní choť by se radši nestěhovala. Klimaktérium.
Win
Hele, je to jeho funus, neztrácej s ním čas.
Nell
Já čas neztrácím.
Win
Víkend slušnej?
Nell
Dá se říct.
Win
Kterej?
Nell
V pátek jeden, v sobotu druhej.
Win
No ne!
Nell
Včera večer jsem se dívala na bednu.
Win
Kterýho máš vlastně radši? Kterej je lepší?
Nell
Nejlepší byla neděle a kakao.
Win
Holden, Barker, Gardner, Duke.
Nell
Tady mám nějakou ženskou, co si myslí, že umí dělat prodej.
Win
Vezmeš ji?
Nell
Ledacos už dělala.
Win
Služby?
57
Nell
Ani ne, podstatnější věci, elektrika a tak.
Win
Tvrdá holka jako my.
Nell
Pár by se jich tu ještě uživilo.
Win
Tady nic volnýho není.
Nell
To ne, ale já jak tyhle tvrdý typy vidím, tak bych je sem hned brala. Držet si je.
Win
Já mám dojem, že nás je ažaž.
Nell
Derek zase říkal, že si mě chce vzít.
Win
Ten taky nepozná, když prohraje.
Nell
Řekla jsem mu, že na hausfrau si hrát nebudu. Ani v Ascotu.
Win
Ale ne že bys zase nemohla.
Nell
Kdybych já se rozhodla hrát si na hausfrau, tak budu hrát se všema trumfama v ruce.
Win
Mohla by sis ho vzít a dělat dál.
Nell
Mohla bych dělat dál a nebrat si ho. Dorazí Marlena.
Marlena
Dobré jitro, dámy. Win a Nell tleskají a jásají. Pozor na účes.
Nell
Kafe, kafe, kafe.
Win
Taktně se nezmiňujeme, že jdeš pozdě.
Marlena
Metro zasraný.
Win
To už známe.
Nell
To říkáme taky.
Win
Šéfová nemusí chodit tak brzy jako chudá řadová pracující žena.
58
Marlena
Podej mi cukr a zavři klapačku, milánku.
Win
Teda mně to udělalo radost.
Nell
Howard vypadá, že mu není dobře.
Win
Howardovi není dobře. Má vředy a srdce. Svěřil se mi.
Nell
No tak to bude asi muset přestat, co?
Win
Přestat co?
Nell
Kouřit, pít, řvát. Pracovat.
Win
Pracovat.
Nell
Zatím si tak probíráme, co nás dneska čeká.
Marlena
Já udělám nějaké ty ženské za Pam. Hromaděj se tady, co je Pam pryč.
Nell
Nějakých pět šest děvčátek a jeden absolvent uměleckoprůmyslový školy, co neumí psát na stroji.
Win
Byla jsem celý víkend v jeho venkovským sídle v Sussexu.
Nell
Zamlouvá se jí jeho růžová zahrada.
Win
Musela jsem si lehnout vzadu v autě na podlahu, aby mě neviděli sousedi.
Nell
To nemyslíš vážně.
Win
Byla to sranda.
Nell
To mě teda podržte, to je fór.
Win
Byla to sranda.
Marlena
Přece tě museli vidět na zahradě.
Win
Zahrada má strašně vysoký zdi.
Nell
Já mám takovej pocit, že to řeknu paní choti.
Win
To určitě.
59
Nell
Třeba ho opustí a růžová zahrada bude tvá.
Win
Jakmile to přestane být tajemství, tak letím.
Nell
Že se ti chce.
Win
Trochu si užít, ne?
Nell
Myslím, že je načase, abys vyrazila do Austrálie.
Win
Myslím, že je načase najet na průbojného pana Holdena.
Nell
Jestli budeš mít nějaký opravdu pěkný chlápky, Marleno, tak bych nějaký chtěla pro Prestel.
Marlena
Odpoledne by možná jeden k dispozici byl. Teď po ránu mám jen ty sekretářky od Pam.
Nell
No, za pár dní už budeš sedět nahoře a všecky nás budeš hlídat.
Marlena
Mrzí tě to?
Nell
Nerada jsem na druhém místě.
Marlena
Kdo je.
Win
Jsme radši, že jsi to ty, než kdyby to byl Howard. Jsme rády, že tě máme, viď Nell?
Nell
No ježiš. Bezva.
Pohovor. Win a Louisa Win
Tak, Louisa, že, dobrý den, mám tady veškeré detaily. Koukám, že jste byla jedné práci dlouho věrná.
Louisa
Ano, byla.
Win
Jednadvacet let na jednom místě, to je dlouhá doba.
Louisa
Taky mám takový pocit. Mám pocit, že je čas jít jinam.
Win
A vám je teď kolik?
60
Louisa
Nedávno mi bylo čtyřicet.
Win
Přesně?
Louisa
Čtyřicet šest.
Win
Nemusí to nutně být nevýhoda, tedy samozřejmě je, to si musíme uvědomit, ale nemusí být tragická, zkušenost má taky svou váhu.
Louisa
To doufám.
Win
Tak, a teď jen mezi námi, máte nějaké potíže, nějaký zvláštní důvod, že odcházíte – tedy něco, co není v dotazníku?
Louisa
Nic takového.
Win
Takového?
Louisa
Prostě nic.
Win
Žádné náhle ukončené dlouhodobé – vztahy a v důsledku toho nesnesitelné ovzduší?
Louisa
Jakýmkoli věcem toho druhu jsem se vždycky důsledně vyhýbala.
Win
Žádné osobní rozpory mezi vámi a vašimi bezprostředními nadřízenými nebo podřízenými?
Louisa
Vždycky jsem si dávala pozor, abych s každým vycházela co nejlíp.
Win
Ptám se proto, že to může mít vliv na eventuální posudek, a taky to ovlivňuje vaši motivaci, potřebuju vědět naprosto jasně, proč odtamtud odcházíte. Takže předpokládám, že už vás ta práce neuspokojuje. Je to kvůli penězům?
Louisa
Částečně kvůli penězům. Ani ne tak moc kvůli penězům.
Win
Devět tisíc liber ročně je totiž velice slušné. Živíte někoho?
Louisa
Ne, nikoho. Matka už nežije.
Win
Tak proč měníte místo?
61
Louisa
Jiní lidé také mění místo.
Win
Ale proč ho měníte vy, teď, když jste tam strávila většinu života?
Louisa
Tak podívejte se, já jsem pro ten podnik žila, obětovala jsem mu život, dalo by se vlastně říct, protože jinak jsem moc společensky vlastně nežila, pracovala jsem po večerech. Do ničeho osobního jsem se nikdy v kanceláři nezapletla právě z toho důvodu, jak jste se zmínila, a když je člověk s takovým nasazením věnuje práci, tak se v jiných kruzích ani moc nepohybuje. Já mám od sedmadvaceti zařazení vedoucího, to vy přece umíte ocenit. Vybudovala jsem celé oddělení. A prosím, ono to jede, funguje to výborně a já tam trčím. Dvacet let jsem tam strávila ve středním managementu. Já viděla mladíčky, které jsem zacvičila, jak postupujou dál, ať už u nás nebo jinde, na vyšší místa. Mě si nikdo nevšimne, prosím, já to neočekávám, nepřitahuju pozornost tím, že bych dělala chyby, každý považuje za samozřejmost, že moje práce je vždycky perfektní. Však oni si všimnou, až budu pryč, pak budou litovat, aspoň myslím, že o mě přišli, samozřejmě mi budou nabízet větší plat, jenže já odmítnu. Až budu pryč, tak teprv uvidí, co jsem pro ně znamenala.
Win
Když vám nabídnou vyšší plat, tak tam nezůstanete?
Louisa
Ne. Nezůstanu.
Win
Vy jste tam jediná žena?
Louisa
Ano, tedy kromě děvčat pochopitelně. Jedna tam byla, dělala mi asistentku, to bylo jedinkrát, co jsem vzala jako asistentku mladou ženskou, vždycky jsem měla v tomhle pochybnosti. Já s ženskými nepracuju moc ráda, myslím, že v práci mě berou jako muže. No, ale tak tuhle mladou ženu jsem přijala, měla vynikající kvalifikaci, a taky se osvědčila, pak měla svoje vlastní oddělení a odešla ke konkurenci, tam je teď ve správní radě, fajn, já jí to přeju. Má jiný styl, takový ten nový typ, hezká, dobře se oblíká – tedy nechci říct, že já se snad oblíkám nevhodně. Ale jsou prostě dneska takové ty ženské, kolem třiceti, prostě vyrostly v jiném ovzduší. Nejsou tak opatrné. Považují samy sebe za
62
samozřejmost. Já musela každou minutu ospravedlňovat svou existenci, a taky jsem to dělala a – osvědčila jsem se. Win
Musíme si uvědomit, že pokud bude nějaké volné místo tohohle druhu, bude to něco, co by spíš mohl dostat nějaký podstatně mladší muž. Jsou podniky, kde ocení vaše zkušenosti natolik, že to možná risknou. Jsou taky oblasti, které jsou pro ženy snadnější, tady mám například jednu firmu, která dělá kosmetiku, tam by vaše zkušenosti mohly být rozhodující. To by bylo za osm a půl, nevím, co byste tomu říkala?
Louisa
Dokázala jsem, že peníze vydělat umím. Pro mě je důležitější dostat se někam jinam. Mám pocit, že když to neudělám teď, neudělám to nikdy. Někdy / si říkám –
Win
U pohovoru byste neměla tolik mluvit.
Louisa
Já o sobě normálně nemluvím. Vím velice dobře, jak se mám prezentovat v pracovním prostředí. S vámi mluvím takhle proto, že mi tohle připadá jako něco jiného, vy snad máte v popisu práce, že mě máte pochopit, ne? Ptala jste se.
Win
Myslím, že už vás chápu dost.
Louisa
No dobře. To je dobře.
Win
Pijete?
Louisa
No dovolte. Tedy nejsem naprostý abstinent, to mi připadá velice podezřelé, to vás zase mají za alkoholika, když jste abstinent. Nebo jak to myslíte? No, nepiju. Proč?
Win
Já piju.
Louisa
Já ne.
Win
No vidíte.
63
Hlavní kancelář Marlena a Angie. Angie vejde
Angie
Brý den.
Marlena
Jste objednaná?
Angie
To jsem já. Jsem tady.
Marlena
Cože? To jsi ty, Angie?
Angie
Nemohla jsem to tu najít. Zabloudila jsem.
Marlena
Jak jsi prošla kolem recepce? Ta slečna dole u přepážky, nesnažila se tě zastavit?
Angie
Jaký přepážky?
Marlena
To nic.
Angie
Prostě jsem šla dál. Hledala jsem tě.
Marlena
No, taks mě našla.
Angie
No.
Marlena
Tak kde je máma? Vyjely jste si na den do města?
Angie
Ne tak docela.
Marlena
Sedni si. Je ti dobře?
Angie
Ano prosím, děkuju.
Marlena
Tak kde je Joyce?
Angie
Doma.
Marlena
Takže ty jsi přijela se školou?
Angie
Do školy už nechodím.
64
Marlena
Tak jsi přijela s kamarádkou?
Angie
Ne. Jsem tu sama.
Marlena
Tys přijela sama, no to je legrace. A co jsi dělala? Nakupovala? Prohlížela sis Tower?
Angie
Ne, šla jsem rovnou sem. Za tebou.
Marlena
No to je od tebe moc hezký, že sis vzpomněla na tetu. Málokterá neteř se vydá nejdřív ze všeho za tetou. Dáš si kafe?
Angie
Ne, děkuju.
Marlena
Čaj, džus?
Angie
Ne, děkuju.
Marlena
Je ti dobře?
Angie
Ano prosím, děkuju.
Marlena
Jsi unavená po cestě?
Angie
Ano, jsem unavená po cestě.
Marlena
Tak se tady na chvíli posaď. Jak se daří Joyce?
Angie
Ale jo, dobrý.
Marlena
Jako vždycky.
Angie
No, to jo.
Marlena
Bohužel sis vybrala zrovna den, kdy mám strašně moc práce, teda jestli je vůbec taky někdy den, kdy nemám, jinak bych tě vzala na oběd a mohly bychom si zajít k Madame Tussaudové na voskové figuríny. Taky něco nakoupit. Kdy se vracíš? Máš zpáteční lístek?
Angie
Ne.
Marlena
Tak kterým vlakem se vracíš?
Angie
Přijela jsem autobusem.
65
Marlena
Tak kterým autobusem se vracíš? Nebo tu budeš přes noc?
Angie
Ano.
Marlena
A u koho budeš spát? Takže ty chceš, abych tě vzala na noc k sobě, co?
Angie
Ano, prosím.
Marlena
Nemám volnou postel.
Angie
Můžu spát na podlaze.
Marlena
Můžeš se vyspat na pohovce.
Angie
Ano, prosím.
Marlena
Stejně mi ale Joyce mohla zavolat. To je celá ona.
Angie
Tak tady pracuješ, jo?
Marlena
Tady pracuju dva roky, ale teď se budu stěhovat do jiné kanceláře.
Angie
To je krása.
Marlena
Ta moje nová kancelář je hezčí než tahle. Je tam jen jeden velký stůl, pro mě.
Angie
Můžu se tam podívat?
Marlena
Ne, teď to nejde, sedí tam někdo jiný. Ale ten koncem příštího týdne odchází a já nastoupím na jeho místo.
Angie
A to je dobře?
Marlena
Ano, to je moc dobře.
Angie
To budeš šéf?
Marlena
Ano, budu.
Angie
Já to věděla, že budeš.
Marlena
Jaks to mohla vědět?
Angie
Věděla jsem, že budeš nad všema.
66
Marlena
No, nad všema tak úplně zase ne.
Angie
Ale budeš.
Marlena
No uvidíme.
Angie
A příští tejden se tam budu moct podívat?
Marlena
Ty tady budeš ještě příští týden?
Angie
Ano.
Marlena
To se nemusíš vrátit domů?
Angie
Ne.
Marlena
Proč ne?
Angie
To je v pořádku.
Marlena
V pořádku?
Angie
No jo, nedělej si s tím hlavu.
Marlena
Ví Joyce, kde jsi?
Angie
Ano, jasně že ví.
Marlena
Opravdu?
Angie
Nedělej si s tím hlavu.
Marlena
A jak dlouho u mě chceš asi tak zůstat?
Angie
Pamatuješ, jak jsi k nám loni přijela na návštěvu?
Marlena
No, to bylo pěkný, viď?
Angie
Tak to byl nejlepší den celýho mýho života.
Marlena
Tak jak dlouho tady chceš asi tak zůstat?
Angie
Ty mě nechceš?
67
Marlena
Ale jo, jen se zajímám.
Angie
Když mě nechceš, tak já u tebe nebudu.
Marlena
Ale ne, samozřejmě můžeš u mě být.
Angie
Budu spát na podlaze. Nebudu vůbec na obtíž.
Marlena
Nerozčiluj se.
Angie
Ne, ne, vůbec ne. Nedělej si s tím hlavu. Vejde paní Kiddová.
Kiddová
Promiňte, prosím.
Marlena
Prosím.
Kiddová
Promiňte.
Marlena
Co pro vás můžu udělat?
Kiddová
Promiňte, nezlobte se, že jsem k vám sem takhle vtrhla, ale musím s vámi mluvit.
Marlena
Teď nemůžu, mám něco jiného. / Kdybyste laskavě šla do recepce –
Kiddová
Jsem Rosemary Kiddová, Howardova žena, vy mě nepoznáváte, ale my už se známe, já si vás samozřejmě pamatuju / ale vy pochopitelně –
Marlena
Ale jistě, paní Kiddová, nezlobte se, známe se, jistě. Howard tady někde bude, dívala jste se k němu do kanceláře?
Kiddová
Ne, Howard tady nebude. Já jsem totiž přišla za vámi, kdybyste měla minutku dvě.
Marlena
Já mám ale opravdu za pět minut objednaného klienta.
Kiddová
Tohleto nám ani pět minut nezabere. Nezlobte se. Je to dost nutné.
Marlena
No tak jistě. Co pro vás tedy můžu udělat?
Kiddová
Jen jsem si chtěla popovídat, neformálně popovídat. Nemůžu to jen tak jednoduše – nezlobte se na mě, jestli vás ruším v práci. Já vím, že práce v kanceláři není jako práce v domácnosti / tam člověka pořád něco ruší.
68
Marlena
Nene. Tohle je moje neteř. Angie. Paní Kiddová.
Kiddová
Velmi mě těší.
Angie
Ano prosím.
Kiddová
Howard dneska nešel do práce.
Marlena
Ne?
Kiddová
Není mu dobře.
Marlena
To jsem nevěděla. Je mi to líto.
Kiddová
On je totiž v šoku. Z toho co se stalo.
Marlena
Co se stalo?
Kiddová
Kdo už by to měl vědět líp než vy. Myslím to, že jste byla jmenovaná ředitelkou místo Howarda. Celou sobotu a neděli mu bylo špatně. Tři noci už nespí. Já jsem taky nespala.
Marlena
To mě mrzí, paní Kiddová. A co takhle prášky na spaní?
Kiddová
Je to hrozně těžké, když někdo pracoval takových let.
Marlena
To víte, v pracovním životě přijde občas i nějaké to malé zklamání. To Howard jistě taky ví. Ale uvidíte, že za pár dní bude zase jako rybička. Všichni jsme vždycky za pár dní jako rybička.
Kiddová
Ale v tomhle já za ním stoprocentně stojím. Kdybyste ho viděla, věděla byste, o čem mluvím. Co to s ním udělá, když bude muset pracovat jako podřízený nějaké ženy? Já totiž myslím, že kdyby měl nad sebou mužského, tak by to vzal jako něco docela normálního.
69
Marlena
Mám dojem, že to bude muset vzít jako něco docela normálního.
Kiddová
A všecko to nakonec odnesu já. Mě ředitelkou neudělali. Mně podřízený není. Já stojím stoprocentně za ním. Pro mě je on odjakživa naprosto na prvním místě. A teď, co musím poslouchat? Vy ženské tohleto, vy ženské tamhleto. Já za to přece nemůžu. Budete s ním muset zacházet moc a moc opatrně. Je hrozně ukřivděný.
Marlena
Přirozeně budu naprosto taktní a příjemná, přece člověk nezačne někoho pro nic za nic šikanovat. Budu se s ním radit o všech věcech, které se budou týkat jeho oddělení. Ale v tom se, paní Kiddová, nebude vůbec lišit od ostatních mých kolegů a kolegyň.
Kiddová
Já myslím, že by se to lišit mělo, protože on je muž.
Marlena
Není mi tak úplně jasné, proč jste za mnou přišla.
Kiddová
Musela jsem něco udělat.
Marlena
Tak teď jste to udělala, byla jste za mnou. Myslím, že na víc už asi nebudeme mít čas. Mrzí mě, že si vylévá zlost na vás. Je to ale mrzák, ten Howard.
Kiddová
Ale vždyť přece živí rodinu. Má tři děti. Vždyť by to bylo jen spravedlivé.
Marlena
To chcete jako říct, že bych mu to místo měla postoupit?
Kiddová
No, napadlo mě, že kdybyste z toho nebo onoho důvodu nebyla jaksi k dispozici, padla by volba docela přirozeně na něho. Nežádám o to.
Marlena
To je dobře.
Kiddová
Nesmíte mu říct, že jsem tu byla. Je velice hrdý.
Marlena
Když se mu nelíbí, co se tady děje, může jít pracovat jinam.
Kiddová
To má být výhrůžka?
Marlena
Lituju, ale opravdu mám práci.
Kiddová
Ono to totiž není tak snadné, když je člověk v Howardově věku. Vám je to samozřejmě jedno. Říkala jsem si, že zachází moc daleko, ale má pravdu. Vy jste fakt takový ten válec na chlapy/ tak je to. Skončíte
70
Marlena
Lituju, ale opravdu mám práci.
Kiddová
jako ubohá opuštěná ženská. Je to proti přírodě.
Marlena
Nemohla byste laskavě jít do prdele?
Kiddová
Říkala jsem si, že když za vámi půjdu, aspoň něco udělám. Paní Kiddová odejde.
Marlena
Tak a já teď musím jít pracovat. Přijdeš později?
Angie
Teda já myslím, že jsi byla skvělá.
Marlena
Já teď musím jít pracovat.
Angie
Poslalas ji do prdele.
Marlena
Přijdeš později?
Angie
Nemůžu zůstat tady?
Marlena
Ty se nechceš jít podívat po městě?
Angie
Radši bych zůstala tady.
Marlena
No tak já myslím, že bys tu mohla zůstat, když tě to nebude nudit.
Angie
Z celýho světa bych nejradši byla tady.
Marlena
Tak zatím. Marlena odejde. Angie sedí u Winina stolu. Pohovor Nell a Shona.
Nell
Tak mám to správně? Vy jste Shona?
Shona
Jo.
Nell
Tady je, že vám je devětadvacet.
Shona
Jo.
Nell
Já holt ponocuju, no. Takže vy jste v tom místě, co teď máte, čtyři roky, Shono, vyděláváte šest tisíc základ a tři tisíce na provizi. V čem je teda problém?
71
Shona
Žádnej problém.
Nell
Proč chcete měnit?
Shona
Prostě chci měnit.
Nell
Změnit výrobek, změnit území?
Shona
Obojí.
Nell
Ale jezdit vám nevadí?
Shona
Ráda řídím.
Nell
Pozice manažera vás nezajímá?
Shona
Pozici manažera bych chtěla.
Nell
Měla byste zájem o pozici manažera, ale přitom byste dál chtěla jezdit?
Shona
Jo, já jezdit chci.
Nell
A s kolika zákazníky denně tak jednáte?
Shona
S šesti.
Nell
A kolik z toho je prodejně úspěšných jednání?
Shona
Šest.
Nell
To se mi nechce věřit.
Shona
Čtyři.
Nell
Vzbudit počáteční zájem vám potíže nedělá?
Shona
Počátečního zájmu já mám fůru.
Nell
A jak s uzavíráním obchodů?
Shona
No, uzavírám, ne?
Nell
Protože právě v téhle věci bude mít zaměstnavatel u ženy vždycky pochybnosti, to vám ostatně nemusím říkat, jestli má na to, aby to dovedla až k uzavření
72
obchodu. Oni si totiž myslí, že jsme moc jemné. Myslí si, že posloucháme, jaké má kupující pochybnosti. Myslí si, že bereme v úvahu jeho potřeby a jeho city. Shona
Nikdy neberu v úvahu ničí city.
Nell
Já totiž dělala obchodní cestující šest let, umím prodávat všechno, prodávala jsem ve třech světadílech. Jsem žoviální, když na to přijde, ale jemná nejsem.
Shona
Já moc jemná taky nejsem.
Nell
Jak se tak na cestách srovnáváte s ostatními zástupci? Snášíte se s nimi? Dokážete je ukecat?
Shona
Snáším se. Starám se o sebe.
Nell
Tak trochu vlk samotář.
Shona
Někdy.
Nell
A o jakou branži tedy máte zájem?
Shona
Počítače.
Nell
No, to je ovšem, jak víte, oblast velice náročná, tam byste měla jako konkurenci pěkně ostrý hochy, v oblasti počítačů jsou pořádně ostřílení chlapci, v téhle oblasti se to vede dost americkým stylem.
Shona
Proto to chci dělat.
Nell
Co videosystémy? To teď frčí.
Shona
Videosystémy by byly oukej.
Nell
Právě se totiž snažím obsadit šest volných míst u firmy Prestel. A to se ovšem pohybujeme v oblasti tak mezi deseti a patnácti tisíci ročně i výš.
Shona
To zní oukej.
Nell
Taky se rozhoduju, jestli bych se na to neměla vrhnout. Ale tady jsou prachy taky slušné, když má člověk ty lepší klienty. Co říkáte, bylo by to něco pro vás?
Shona
Dělat tady?
73
Nell
Nemůžu vám to zatím oficiálně nabídnout, protože tu zatím nic volného není, ale vhodné typy vyhlížíme pořád. Tolik nás zase není. Mohly bychom zůstat v kontaktu.
Shona
Ráda řídím.
Nell
Takže ten Prestel by vás lákal?
Shona
Jo.
Nell
Co závazky?
Shona
Závazky žádné.
Nell
Takže stěhování by nebyl žádný problém?
Shona
Žádný problém.
Nell
Tak teď mi prosím vás ještě trochu povídejte, co jste dělala.
Shona
Co jsem dělala. Tady je to všecko napsaný.
Nell
Holá fakta tu jsou, nic víc, a já vás musím zaměstnavateli prezentovat.
Shona
Je mi devětadvacet let.
Nell
To tu je.
Shona
Vypadáme mladě. Mládí je u nás v rodině rodinnej rys.
Nell
Tak mi popište to vaše nynější místo.
Shona
Moje nynější místo. Tak mám auto. Porscháka. Jezdím furt po dálnici. Dálnici beru sem tam. V rychlým proudu pro předjíždění frčím za klientama na sever, do Staffordshiru, do Yorkshiru. Tam toho mám hodně, v Yorkshiru. Prodávám elektrický věci. Jako myčky nádobí, automatický pračky, nerezový buben vynikající kvality, ohromně spolehlivý programy. Po prodejním servisu zajišťujeme skvělý poprodejní servis, náhradní díly, fůry náhradních dílů. Taky ledničky, prodávám spousty ledniček, hlavně v létě. Lidi kupujou ledničky v létě, protože jim v tom vedru teče máslo a člověku už taky leze krkem pořád stavět mlíko do lavóru se studenou vodou, přikrytý utěrkou, to dá rozum, že na to
74
v dnešní době už lidi nejsou stavěný. Tak těch prodávám spousty. Velký, s velkejma mrazákama. Velký mrazáky. A když nejsem doma, spím v noci v hotelu. Platí firma. V různejch hotelech. Už mě tam znají, tam v těch, co tam jezdím. Zapíšu se, vykoupám se, vosprchuju se. Pak jdu dolů do baru, dám si gin a tonik, pokecám. Pak jdu do jídelny a dám si večeři. Obyčejně biftek se žampionama. Já ráda žampiony. Taky moc ráda uzenýho lososa. A k tomu ráda salát. Zelenej salát, hlávkovej. Rajčata nerada. Nell
Kristepane, proč já tady takhle ztrácím čas.
Shona
Prosím?
Nell
Ani slovo z toho není pravda, co?
Shona
Jak to?
Nell
Ten dotazník, to je samá lež.
Shona
Ne tak docela.
Nell
Kolik je vám?
Shona
Devětadvacet.
Nell
Devatenáct?
Shona
Jednadvacet.
Nell
A kde jste pracovala? Pracovala jste vůbec někde?
Shona
Ale mohla bych, vsaďte se.
75
Hlavní kancelář. Angie sedí jako předtím. Vejde Win Win
Kdopak mi to sedí na židličce?
Angie
Co? Pardon.
Win
Kdopak mi to jedl kašičku?
Angie
Cože?
Win
Jen se neplaš, mluvila jsem s Marlenou. Angie, viď? Já jsem Win. A nejdu na oběd, protože jsem utahaná jak kotě. Tady si sednu a dám si jogurtek. Máš ráda jogurt?
Angie
Ne.
Win
To je dobře, mám totiž jenom jeden. Máš hlad?
Angie
Ne.
Win
Na rohu je občerstvení.
Angie
Ne, děkuju. Vy tady pracujete?
Win
Jaks to uhádla?
Angie
Protože vypadáte, jako že tady pracujete, a sedíte u stolu. Vy tady děláte vodjakživa?
Win
Ne. Ulovili mě. To znamená, že jsem dělala u jiné party, podobné jako tahle, a tihle pak za mnou přišli a nabídli mi vyšší plat. Tak jsem porušila smlouvu, byl to pěknej binec. O prvotřídní ženské je zájem. Tvoje teta je senzační baba.
Angie
Ano, já vím.
Win
Fandíš jí, co? Že tetičce fandíš?
Angie
Myslíte, že bych tady mohla pracovat?
Win
Zatím ne.
Angie
Jak to mám udělat?
76
Win
Co umíš?
Angie
Nevím. Nic.
Win
Psát na stroji?
Angie
Moc ne. Když dělám velký písmena, tak mi poskakujou. Chtěla jsem si udělat maturitu na ekonomce, ale neudělala.
Win
Co máš?
Angie
Co?
Win
Výuční list, maturitu?
Angie
Nic, nic takovýho. To vy všecko máte?
Win
To vše a mnohem více, já jsem totiž kupodivu taky vystudovala techniku. Začala jsem v lékařském výzkumu, ale nejsou v tom prachy. Říkala jsem si, že půjdu na čas do ciziny. Věděla jsi, že se v Rusku prodává kokakola a v Číně pepsikola? Člověk zase nemusí mít tak vysokou kvalifikaci, jak by sis myslela. Chlapi totiž příšerně kecají a tváří se, že každá práce je mnohem těžší, než ve skutečnosti je. Každou práci, co jsem já dělala, jsem hned ze začátku začala dělat líp než ostatní, a to jim pochopiteně nešlo pod nos. Takže jsem za chvíli byla neoblíbená a musela jsem si vždycky dát panáka na kuráž. Žila jsem s jedním chlápkem a čtyři roky jsem ho živila, nemohl sehnat flek. Pak jsem vyrazila do Kalifornie. Já mám strašně ráda slunce. Američani umějí žít. Tady je všecko příšerně pomalý. Potom jsem odjela do Mexika, pořád jako obchodní cestující, jenže to není země pro samotnou svobodnou ženskou. Vrátila jsem se domů, na chvíli jsem zcvokatěla, myslela jsem si že jsem pět různých lidí, ale dostala jsem se z toho, psychiatr říkal, že jsem úplně normální a ohromně inteligentní. Ve slabý chvíli jsem se vdala a on teď sedí, už sedí čtyři roky, teď ten poslední rok už za ním moc nechodím. Tohleto se mi líbí víc než prodávat, já totiž nejsem dost agresivní. Nejdřív jsem si říkala, že jezdit je fajn, když chce člověk poznávat lidi, jenže to poznáváš lidi, který nechtějí poznat tebe, to je ta potíž. A když člověk chce, aby ho lidi měli rádi, tak je to na levačku. Tady člověka klienti chtějí poznat, protože
77
pro ně něco dělá. Aspoň doufají. Angie usnula. Vejde Nell. Nell
Vedeš samomluvu, sluníčko.
Win
Tak co je novýho?
Nell
Kdo je tohle?
Win
Marlenina neteř.
Nell
Co vůbec má, bratra, sestru? Nikdy o rodině nemluví.
Win
Vykládala jsem jí příběh svého života.
Nell
Šalmaje?
Win
Ne, přehled úspěchů.
Nell
Už jsi slyšela, že Howard má infarkt?
Win
Ne, kdy ho to vzalo?
Nell
Teď jsem se to dozvěděla. Do práce nepřijel, byl doma, je v nemocnici. Mrtvý není. Byla tu jeho žena, odfrčela taxíkem.
Win
Moc másla, moc cigaret. Musíme mu poslat kytku. Vejde Marlena. Už jsi slyšela o Howardovi?
Marlena
Chudák.
Nell
Ještě že to místo nedostal, když je na tom se zdravím takhle.
Marlena
Ona spí?
Win
Chce tady pracovat.
Marlena
Spíš někde v Tescu jako balička.
Win
Je to milá holka. Ne?
Marlena
Je trochu tupá. Je trochu divná.
78
Win
Šíleně tě obdivuje.
Marlena
Nic z ní nebude.
79
TŘETÍ JEDNÁNÍ O rok dřív. Neděle večer. Joycina kuchyně. Joyce, Angie, Marlena
Marlena vyndavá dárky z pestré igelitové nákupní tašky. Angie už má otevřenou bonboniéru.
Marlena
Jen pár maličkostí. / Na narozeniny
Joyce
To jsi nemusela.
Marlena
nemám paměť, to víš, a vánoce vždycky nějak utečou, člověk ani neví jak. Takže mám dojem, že Angie dlužím nějaký ten dáreček.
Joyce
Jak se říká?
Angie
Děkuju pěkně. Děkuju mockrát, teto Marleno. Rozbalí dárek. Jsou to šaty z prvního jednání, nové. Hele, mami, ty jsou krásný.
Marlena
Nevím, jestli je to ta správná velikost. Vyrostla, co jsem ji neviděla. / Věděla –
Angie
Ty jsou krásný.
Marlena
jsem, že na svůj věk byla vždycky veliká.
Joyce
Velká nána, to jo.
Marlena
Přidrž si je nahoře, Angie, ukaž.
Angie
Já si je voblíknu, jo?
Marlena
Ano, zkus si je.
Joyce
Tak jdi k sobě do pokoje, nechceme tady / žádnej striptýz, díky.
Angie
To je jasný, že jdu k sobě do pokoje, co sis myslela. Hele, mami, tady je něco pro tebe. Rozbal to, no tak. Co je to? Můžu ti to rozbalit?
80
Joyce
Tak jo, rozbal to, holčičko.
Angie
To si to nechceš rozbalit sama? / No tak, dělej.
Joyce
Mně je to fuk, můžeš to rozbalit ty.
Angie
Je to něco tvrdýho. Je to – copak to je? Láhev. Že by něco k pití? Ne, co je to? Voňavka, hele. Páni, a tolik. Vodšroubuj to, podívej, čuchneme si. Jé, to je silný. No krása. Namaž mě tím. Jak se to dělá? Polej mě tím.
Joyce
Na to jsi moc malá.
Angie
Jako když si hraju na dospělý.
Joyce
Na to jsi zase moc velká. Hele, dej to sem, já to udělám, ještě to na sebe rozleješ všecko / a budeš nám tu vonět celý léto.
Angie
Polej se tím. Voním? Tetě taky. Tetě taky. Ať voníme všechny tři.
Marlena
Nevěděla jsem, co by se ti tak líbilo.
Joyce
Rozhodně nehrozilo, že už bych to měla, / to je jistý.
Angie
Teď voníme všecky stejně.
Marlena
Jenom taková hloupost.
Joyce
Je to od tebe moc hezký, Marleno, to jsi neměla.
Angie
Já si teď voblíknu ty šaty a pak uvidíme. Angie odejde.
Joyce
Mám tady strašnej nepořádek, to víš, nevěděla jsem že přijedeš. / Kdybys mi bejvala
Marlena
To máš jedno.
Joyce
dala vědět, tak bych aspoň udělala něco k jídlu. My už jsme večeřely. Teď už si dáme jen čaj. Mohla bych ti udělat vajíčko.
Marlena
Ne, nemám hlad. Čaj bude prima.
Joyce
Ty asi nesladíš, co?
81
Marlena
Proč ne?
Joyce
Pečuješ vo sebe.
Marlena
Jaks to myslela, že jsi nevěděla, že přijedu?
Joyce
Mohlas napsat. Já vím, že telefon nemáme, ale tak úplně ve středověku zase nežijeme, / pošta sem chodí.
Marlena
Ale vždyť jsi mě pozvala.
Joyce
A jak jsem tě pozvala?
Marlena
Angie říkala, když volala.
Joyce
Tak Angie ti volala, jo?
Marlena
Byl to snad jenom její nápad?
Joyce
Co říkala?
Marlena
Říkala, že chceš, abych tě přijela navštívit. / Je to pár
Joyce
Aha.
Marlena
neděl. Jak jsem měla vědět, že je to takový směšný nápad? Kalendář mám vždycky narvaný na několik týdnů dopředu, tak jsme to dohodly na tuhle neděli. Měla jsem přijet dřív, ale zdržela jsem se. Vyřizovala mi od tebe vzkazy.
Joyce
To ti nebylo divný, že nevolám sama?
Marlena
Říkala, že prý nerada telefonuješ. Do telefonu se stydíš a neumíš s ním zacházet. Já přece nevím, jaká jsi, ne?
Joyce
To taky existujou lidi, co neumějí zacházet s telefonama?
Marlena
Snad jo.
Joyce
Já jsem teda eště žádnýho neviděla.
Marlena
Jak mě mělo napadnout, že lže?
Joyce
Protože je taková, jaká je.
82
Marlena
Jak já mám vědět, / jaká je?
Joyce
Já za to nemůžu, že nevíš, jaká je. Když se na ni nepřijedeš podívat, jak je rok dlouhej.
Marlena
No, tak teď jsem přijela, / ale nezdá se mi, že bys byla zrovna bez sebe radostí.*
Joyce
Dobře. * Bejvala bych udělala dort, kdyby mi to řekla. Pauza.
Marlena
Říkala jsem si, proč mě chceš asi tak vidět.
Joyce
Nechtěla jsem tě vidět.
Marlena
Ano, já vím. Mám zase jít?
Joyce
Mně to nevadí, že tě vidím.
Marlena
No to je ohromný, mám pocit, že jsem opravdu vítaný host.
Joyce
Můžeš sem přijet navštívit Angie, kdy budeš chtít, já ti v tom nebráním. / Víš,
Marlena
Moc ti děkuju.
Joyce
kde nás najdeš. Vodjela jsi nakonec ty, ne já. Já jsem furt tady, a jsem tu odjakživa. A eště nějakej ten rok asi budu.
Marlena
Tak dobře, dobře, no. Joyce dává Marleně šálek čaje
Joyce
Čaj.
Marlena
A cukr? Joyce podá Marleně cukr Tady je ale klid.
Joyce
Tobě to tak asi připadá.
Marlena
I vzduch je cítit jinak.
Joyce
To je ta voňavka.
83
Marlena
Ale ne, myslím, když jde člověk po ulici.
Joyce
A co teda máte v Londýně za vzduch? Vejde Angie v nových šatech. Padnou jí.
Marlena
No ne, moc hezké. / Ohromně ti sluší, Angie.
Joyce
Seděj dobře.
Marlena
Líbí se ti ta barva?
Angie
Krásná. Krásná.
Joyce
Tak už si je zase sundej, / zamažeš si je.
Angie
Já je chci nosit. Já je chci nosit.
Marlena
No, nakonec jsou na nošení. Přece si je nepověsí a nebude na ně koukat.
Angie
Ty jsou tak strašně nádherný.
Joyce
No, když jinak nedáš.
Angie
Když se mě někdo zeptá, jakou mám nejradši barvu, tak mu řeknu tuhle. Strašně moc děkuju, teto Marleno.
Marlena
Ty jsi mámě neřekla, žes mě sem pozvala.
Angie
Chtěla jsem, aby to bylo překvapení.
Joyce
Já ti dám překvapení, / to ještě uvidíš.
Angie
Myslela jsem, že budeš ráda, když ji uvidíš. Naposledy tu byla, když mi bylo devět. A tetu má člověk přece taky někdy vidět.
Marlena
To už je to tak dlouho? Že ten čas letí.
Angie
Chtěla jsem taky.
Joyce
Já se nezlobím.
Angie
Jseš ráda?
84
Joyce
Aspoň líp voním, ne? Beze slova vejde Kit, jako by tam bydlela.
Marlena
Já myslím, že to byl dobrý nápad, Angie, už bylo taky načase. Nakonec jsme sestry. Bylo by škoda to zahodit.
Joyce
Tohle je Kitty, / bydlí o pár domů dál. Tohle je Angiena tetička Marlena.
Kit
Co je tohle?
Angie
Dárek. Líběj se ti?
Kit
Ale jo, dobrý. / Pudeš ven? *
Marlena
Ahoj, Kitty.
Angie
* Ne.
Kit
Co je to tady cejtit?
Angie
To je dárek.
Kite
Fuj, to je děsný. Tak poď. *
Marlena
Vem si bonbónek.
Angie
* Ne, nemám čas.
Kit
Tak přídeš ven pozdějc?
Angie
Ne.
Kit
Marleně
Ahoj.
Kit odejde, bonbón si nevezme. Joyce
To je taková malá holka, Angie si s ní občas hraje, protože je to tady nablízku jediný dítě. Má ji jako mladší sestřičku, fakt. Angie to s malejma dětma umí.
Marlena
Chtěla bys pracovat s dětma, Angie? / Učit, nebo dělat v jeslích, ve školce?
Joyce
Já bych řekla, že vo tom eště nepřemejšlela.
Marlena
Co chceš dělat?
85
Joyce
Nemá v tý svý prázdný hlavě ani ponětí, co chce dělat. / Bude mít kliku, když vůbec něco sežene.
Marlena
Angie?
Joyce
Není tak chytrá jako ty. Pauza.
Marlena
Já nejsem chytrá, jen průbojná.
Joyce
To je fakt. Marlena vytáhne z kabely láhev whisky. Já tvrdý nepiju.
Angie
Na vánoce jo.
Joyce
Teď snad nejsou vánoce, ne?
Angie
Todle je lepší než vánoce.
Marlena
Skleničky?
Joyce
Tak ale jen trošku.
Marlena
Chceš taky, Angie?
Angie
Já nesmím, nebo jo?
Joyce
Zkus to, když chceš. Nebude ti to chutnat.
Marlena
Opily jsme se spolu ten večer, co umřel tvůj dědeček.
Joyce
Nevopily.
Marlena
Já jsem se opila. Ty jsi byla zdrcená žalem.
Joyce
Udržuju hrob a chodím zalejvat kytky.
Marlena
Ne, fakt?
Joyce
Co je na tom divnýho?
Marlena
Mámu jsi viděla?
86
Joyce
Samozřejmě jsem viděla mámu.
Marlena
Myslím poslední dobou.
Joyce
Samozřejmě jsem ji viděla poslední dobou. Chodím k ní každej čtvrtek.
Marlena
Angie
Angie
Jednou večer mě vytáhnul z vany, v ručníku.
Marlena
Jo. Mě nekoupal nikdy, aspoň se nepamatuju. Tebe koupal, Joyce? Asi se k stáru
Pamatuješ si dědečka?
rozněžnil. Mělas ho ráda? Angie
Ano, samozřejmě.
Marlena
Proč?
Angie
Cože?
Marlena
Tak co je nového? Jak se vede paní Paisleyové? Ještě je pořád taková praštěná? / A Dorothy. Co se stalo s Dorothy? *
Angie
Kdo je to, paní Paisleyová?
Joyce
* Vodstěhovala se do Kanady.
Marlena
Vážně? Co tam dělá?
Joyce
Nevím. Prostě je v Kanadě.
Marlena
No, / tak to má dobrý.
Angie
Pan Connolly zabil ženu.
Marlena
Cože, whitegateský Connolly?
Angie
Našli ji zahrabanou na zahradě. / Pod zelím.
Marlena
Takový způsobný pán to býval.
Joyce
Nafoukanej hogo fogo, pan Connolly. Nejlepšího advokáta, co byl za peníze k mání měl a stejně ho z toho nevysekal. Tahala se s Mattem.
Marlena
A kolik je Mattovi?
87
Joyce
Jedenadvacet. / Má motocykl.
Marlena
Já bych řekla, že je mu tak šest.
Angie
Jak mu může bejt šest? Dyť je vo šest let starší než já. / Kdyby mu bylo šest, tak já bych nebyla nic, to bych se zrovna teď v tuhle minutu narodila.
Joyce
To ví tetička taky, vona jen blbne. Chce říct, že už je to tak dávno, co tu nebyla, že na Matta zapomněla.
Angie
Bylas tady na moje narozeniny, když mi bylo devět. Měla jsem růžovej dort. Kittyně bylo tenkrát pět, čtyři jí byly, nechodila eště do školy. Když šla do školy, tak už uměla číst. Pamatuješ se na ty moje narozeniny? / Pamatuješ se na mě?
Marlena
Ano, pamatuju se na ten dort.
Angie
A na mě se pamatuješ?
Marlena
Ano, na tebe se pamatuju.
Angie
A táta s mámou tam byli a Kit taky.
Marlena
No jo vlastně, co dělá táta? Kdepak je dneska večer? V hospodě?
Joyce
Ne, není tady.
Marlena
To vidím, že tu není.
Joyce
Vodstěhoval se.
Marlena
Cože? Kdy? / Teď nějak poslední dobou? *
Angie
Tys to nevěděla? To toho teda moc nevíš.
Joyce
* Ne, už to bude asi tři roky. Nebuď drzá, Angie.
Angie
Já nejsem, viď že ne, teti? Co eště nevíš?
Joyce
Byla jsi v Americe nebo kde. Napsala jsi pohled.
Angie
Mám ho u sebe v pokoji. Je na něm Veliký kaňon. Chceš se na něj podívat? Mám ho přinýst? Můžu ti ho přinýst.
88
Marlena
Tak jo, dobře. Angie odejde.
Joyce
Co já vím, tak bys mohla bejt vdaná a mít dvojčata. Máš určitě jednoho chlapa po druhým a rozcházíte se a já vo tom nepotřebuju nic vědět, takže nevím, proč ten povyk.
Marlena
Jaký povyk? Angie se vrátí s pohlednicí.
Angie
“Jedu napříč Amerikou, mám místo v Los Angeles. Je to daleko, ale mám rychlé auto. Je tu vedro. Škoda, že tu nejste se mnou. Pusu, teta Marlena”
Joyce
Vydělalas hodně peněz?
Marlena
Hodně jsem utratila.
Angie
Já chci do Ameriky. Vemeš mě tam?
Joyce
Copak jede do Ameriky, seš blbá, dyť už tam byla.
Angie
Ty seš blbá, třeba pojede zas. To se nedělá jenom jednou. Takoví lidi, co tam jezděj, tam jezděj pořád, sem tam, lítají tryskáčema. Concordem a jumbo jetem a nemůžou si zvyknout na ten rozdíl v čase. Vemeš mě tam?
Marlena
Zatím žádnou cestu neplánuju.
Angie
Dáš mi vědět?
Joyce
Angie, / přestaň blbnout.
Angie
Já chci bejt Američanka.
Joyce
Je načase, abys šla do postele.
Angie
To není pravda. / Já dneska vůbec nemusím jít spát.
Joyce
Ráno máš školu.
Angie
Já se probudím.
Joyce
No tak, víš, co to s tebou pak dělá.
89
Angie
Co to se mnou dělá? / Nic to se mnou nedělá.
Joyce
Angie! Zůstaneš na noc?
Marlena
Ano, jestli můžu. / Uvidíme se ráno.
Angie
Můžeš spát v mojí posteli. Já budu spát na pohovce.
Joyce
Žádný takový, budeš spát ve svý posteli. / Myslíš, že do tebe nevidím? Už
Angie
Mami.
Joyce
tě vidím, jak usneš, / když si tady my dvě budem povídat.
Angie
Ale jo, usnula bych, fakt, to by se mi líbilo.
Joyce
Angie, ať se nemusím zlobit.
Angie
Já jí chci něco ukázat.
Joyce
A pak do postele.
Angie
Je to tajemství.
Joyce
Takže to máš asi u sebe v pokoji, tak šup. Zakřič, až budeš hotová, a teta přijde nahoru za tebou.
Angie
Jo, přijdeš?
Marlena
Jistě. Angie odejde. Ticho. Venku je dneska večer zima.
Joyce
Bude ti ta pohovka stačit? Jinak / můžeš spát v mý posteli.
Marlena
Pohovka stačí.
Joyce
Ano, říkali v předpovědi, že bude pršet, ale zatím ani nekáplo.
Marlena
Chtěla jsem se jít projít k ústí řeky, ale pak už bylo moc pozdě. Je to tam pořád, jak to bývalo?
90
Joyce
Ty živý ploty jsou pryč, je to několik let, co je pokáceli. To užs tu byla od tý doby?
Marlena
Ale tam dole u moře se to nezměnilo, toho bahna všude? A to rákosí? Trhávali jsme ho, když byl rákos větší než my. A čejky tam ještě jsou?
Joyce
O nedělích tam choděj na procházku cizí lidi. Tak asi nejspíš koukaj na bahno a na čejky.
Marlena
Takys mohla odejít.
Joyce
Kdo říká, že jsem chtěla odejít?
Marlena
Tak mě s tím přestaň pořád otravovat, už mě fakt nudíš.
Joyce
Jak bych bejvala mohla odejít?
Marlena
Chtěla jsi?
Joyce
Povídám jak, / jak bych bejvala mohla?
Marlena
Kdybys bývala chtěla, taks to udělala.
Joyce
Kristepane.
Marlena
Nezačínáme být namazané?
Joyce
Chceš něco k jídlu?
Marlena
Ne, začínám být namazaná.
Joyce
To je teda divná doba na návštěvu, neděle večer.
Marlena
Přijela jsem ráno. Přes den jsem byla–
Angie
mimo
Marlena
Tak abych radši šla.
Joyce
Dyť jdi.
Marlena
Tak dobře.
Teti! Teto Marleno!
91
Angie
mimo
Teti! Slyšíš? Už jsem hotová.
Marlena odejde. Joyce sedí. Marlena se vrátí. Joyce
Tak jak je to s tím tajemstvím?
Marlena
Je to tajemství.
Joyce
Stejně vím, co to je.
Marlena
A že ne. To jsi říkala vždycky.
Joyce
Je to ten její sešit.
Marlena
To je, ale nevíš, co je v něm.
Joyce
Nějaká hra, nějakej tajnej spolek, co má s Kit.
Marlena
Neznáš heslo. Neznáš tajný kód.
Joyce
Ty ses do toho nějak zabrala. A ten stisk ruky znáš?
Marlena
O stisku ruky nic neříkala.
Joyce
Myslela jsem, že mají speciální stisk ruky. Tráví tím hodiny, pořád něco smolí, ale ve škole je beznadějná. Vypisuje si z knížek o černokněžnictví a z novin o politicích. Je to trochu dětinský.
Marlena
Myslím, že je to spiknutí, chce ovládnout svět.
Joyce
Dva roky už chodí do pomocný třídy.
Marlena
Přijela jsem dneska ráno a přes den jsem byla v Ipswichi. Byla jsem navštívit mámu.
Joyce
Poznala tě?
Marlena
To má být vtip?
Joyce
Ne, opravdu už mluví z cesty.
Marlena
Vůbec ne, mluvila naprosto jasně prosím.
Joyce
Tak tos měla kliku.
92
Marlena
Do prdele, ta měla ale příšernej život,
Joyce
Neříkej mi to.
Marlena
Do prdele, takhle ho prosrat.
Joyce
Nemluv na mě.
Marlena
Proč bych neměla mluvit? Proč bych na tebe neměla mluvit? / Copak to není taky moje máma?
Joyce
Heleď, vodešla jsi, sebrala ses a vodešla, / vobejdeme se bez tebe.
Marlena
Odešla jsem z domova, a co má být, odešla jsem z domova. Lidi odcházejí z domova / to je normální.
Joyce
To chápem, obejdeme se bez tebe.
Marlena
Nebyli jsme šťastní. Vy snad jo?
Joyce
Už se nevracej.
Marlena
Takže je to jen tvoje máma, jo, tvoje dítě, nikdy jsi mě tady nechtěla, /
Joyce
A je to tady.
Marlena
žárlila jsi na mě, protože jsem byla mazlíček a byla jsem chytrá.
Joyce
Já chytrá nejsem a na tuhle psychologii, / nebo co to je, nemám hlavu.
Marlena
Proč nemůžu navštívit svou vlastní rodinu / bez tohohletoho. *
Joyce
Ááá. * Jenom prosím tě nemel o máminým životě, když jsi za ní nebyla kolik let. / Já ji chodím navštěvovat každej
Marlena
Můžu si dělat, co chci.
Joyce
tejden.
Marlena
Tak ji nechoď navštěvovat každej tejden.
Joyce
Někdo to dělat musí.
93
Marlena
Nemusí. / Proč?
Joyce
Jak by mi bylo, kdybych za ní nezašla.
Marlena
Mnohem líp.
Joyce
Doufám, že tobě je líp.
Marlena
Můžu si dělat co chci.
Joyce
Nemohla ses dočkat, až vocuď vypadneš.
Marlena
Pochopitelně jsem se nemohla dočkat, až odtud vypadnu. Co by mě jinak asi čekalo? Vzít si mlíkaře, co bude chodit domů zlitej? / Kurva, ne abys, kurva tohleto,
Joyce
Kristepane.
Marlena
kurva tamhleto, kurva svině, nevykládej mi kurva, co mám dělat kurva.
Joyce
Nechápu, jak jsi mohla opustit vlastní dítě.
Marlena
Jako bys po ní dost rychle nechňapla.
Joyce
Co to má znamenat?
Marlena
Jako bys po ní dost rychle nechňapla.
Joyce
A jinak co? Strčit ji do děcáku? Nebo aby si ji vzal – někdo cizí, / to bys radši?
Marlena
Samas děti mít nemohla, tak sis vzala moje.
Joyce
To jsem tenkrát ještě nevěděla.
Marlena
Jdi do háje, / po třech letech manželství.
Joyce
To jsem tenkrát nevěděla. Spoustě lidí / to trvá takhle dlouho.
Marlena
No nakonec se ukázalo, že jsi měla štěstí, ne?
Joyce
Spíš se ukázalo, že jsi měla štěstí ty, když se na tebe člověk tak podívá. Měla bys vo pár tisícovek ročně míň.
Marlena
Třeba ne.
94
Joyce
Trčela bys tady, / přesně jak jsi říkala.
Marlena
Mohla jsem si ji vzít s sebou.
Joyce
Nechtěla sis ji vzít s sebou. Takže teď na mě nechoď Marleno, / a nevykládej mi –
Marlena
Já znám ředitelku jedné firmy, ta má dvě děti, kojí na správní radě, platí sto liber týdně jen za domácí pomocnici, a může si to dovolit, protože je nesmírně dynamická paní a vydělává fůru peněz.
Joyce
Jo, a co to má asi tak společnýho s tebou v sedmnácti letech?
Marlena
Jen proto, že jsi ty byla vdaná a měla jsi kde bydlet –
Joyce
Mohla jsi bydlet doma. /
Marlena
Nebuď pitomá.
Joyce
Nebo u mě a u Franka. / Říkala
Marlena
Tos mi nikdy nenavrhla.
Joyce
jsi, že si ji nenecháš. Nemělas ji přivíst na svět, / když si
Marlena
A je to tady.
Joyce
ji nechtěla. Byla jsi ta nejpitomější / jak seš chytrá, tak v tomhle jsi byla ta nejpitomější nána, nechat se zbouchnout, nejít k doktorovi a nikomu nic neříct.
Marlena
Tys to chtěla, říkala jsi, že jsi ráda, pamatuju si to jako dneska, řekla jsi, jsem ráda, že sis to nedala vzít, budu se o to starat, tohle jsi řekla, dole, u řeky. Tak co mi tedy teď vykládáš, sluníčko, ty ji nechceš?
Joyce
To samozřejmě neříkám.
Marlena
Protože já si ji vezmu, / vzbudím ji a sbalíme se, hned.
Joyce
Ani bys nevěděla, jak se vo ni postarat.
Marlena
Tak nechceš ji?
Joyce
Samozřejmě ji chci, je to moje dítě.
95
Marlena
Tak co do mě pořád reješ, / proč jsem ji měla?
Joyce
Ty jsi říkala, že jsem ti ji sebrala, / když ses nechtěla –
Marlena
Říkala jsem, že jsi měla štěstí, / když to takhle –
Joyce
Když chceš dítě, tak si ho udělej. Stará eště nejseš.
Marlena
To bych mohla.
Joyce
Tak jo. Pauza
Marlena
Beru prášky tak dlouho, / že už budu asi neplodná.
Joyce
Tak poslouchej, když bylo Angie půl roku, tak jsem otěhotněla, a přišla jsem vo to, protože jsem se starala vo to tvoje zasraný dítě, / protože furt řvala – ale jo,
Marlena
Tos mi nikdy neřekla.
Joyce
řekla – / a doktor
Marlena
Tak jsem to zapomněla.
Joyce
povídal, že kdybych mohla celý dny sedět s nohama nahoře, tak bych to bejvala udržela, / a to byla jediná moje šance, protože potom –
Marlena
Já jsem měla dva potraty, zajímá tě to? Mám ti o nich vykládat? Ba ne, nebudu, je to nuda, nebyl to žádný problém. A já nemám ráda takové ty hnusné řeči o krvi / a jak jsme všechny trpěly. Dítě
Joyce
Kdybych bejvala neměla to tvoje dítě. Říkal doktor.
Marlena
nechci. A nechci si povídat o gynekologii.
Joyce
Tak toho nech a nepokoušej se mi Angie sebrat.
Marlena
Přijedu sem po šesti letech. Celý večer říkáš, že nejezdím dost často. Když nepřijedu dalších šest let, bude jí jedenadvacet, to bude v pořádku?
Joyce
To bude fajn, ano, šest let, to mi bude naprosto vyhovovat. Pauza.
96
Marlena
Tohohle jsem se bála. Přijela jsem jenom proto, že jsem myslela, že chceš… chci jenom… Marlena pláče.
Joyce
Neřvi, Marleno, proboha živýho. Marlenko? No tak, dušinko. Dyť já tě mám ráda. Ježiš do prdele přestaň. No tak, bude to?
Marlena
Ne, nech mě brečet. Já ráda. Obě se smějí, Marlena přestává plakat. Já to věděla, že budu brečet, když si nedám pozor.
Joyce
V tomhle baráku furt všichni brečej. Nikdo si toho nevšímá.
Marlena
Jsi fantastická, že ses postarala o Angie.
Joyce
Jen se nenech unýst.
Marlena
Já nejsem na dopisy, ale opravdu na tebe myslím.
Joyce
Začínáš bejt namazaná. Udělám trochu čaje.
Marlena
Já tě mám ráda. Joyce vstane a chystá se vařit čaj.
Joyce
Docela chápu, že jsi chtěla vypadnout. Tohleto je díra.
Marlena
Prosím tě, tak jak je to s tebou a s Frankem?
Joyce
V jednom kuse vyváděl, ne? A když jsem chtěla večer někam jít, tak se vztekal, i když to nic nebylo, kurs, chodila jsem do večerního kursu. A pak si narazil holku, teprv dvaadvacet, chudák kráva jedna, tak mu povídám, jen do toho, a jdi si po svejch, no, vypadni. Myslím, že ji ani nemá rád.
Marlena
A jak s penězma?
Joyce
Odjakživa ti říkám, že tvoje peníze nechci.
Marlena
Ale ne, on, posílá ti něco?
Joyce
Mám čtvero uklízení. Tak to nabyde. Tady kolem se toho moc nesežene.
97
Marlena
Stýská se Angie po něm?
Joyce
Nic neříká.
Marlena
Vídá ho?
Joyce
Vona mu nikdy moc k srdci nepřirostla, když to mám říct, jak to je.
Marlena
Jednou se mě snažil líbat. Když jste byli zasnoubení.
Joyce
Líbil se ti?
Marlena
Ne, vypadal jako ryba.
Joyce
Tenkrát bejval krásnej.
Marlena
Br.
Joyce
No, mně se líbil. Asi tak tři roky.
Marlena
Máš někoho jinýho?
Joyce
Tady kolem se toho moc nesežene. Ale něco ti řeknu, to bys koukala, jak jseš sama, hned se začnou stavovat manželé tvejch přítelkyň. Já se vobejdu radši bez nich.
Marlena
Nechápu, proč bys ode mě nemohla brát peníze.
Joyce
Já jo, takže si s tím nelam hlavu.
Marlena
Stačí říct.
Joyce
No a co ty. Flek dobrej?
Marlena
Dobrej tak pro zasmání. / Vrátila jsem se
Joyce
To bych neřekla.
Marlena
z té Ameriky poněkud zničená a zapadla jsem do téhle agentury a zůstala tam.
Joyce
Ty si práci vždycky umíš najít.
Marlena
Přesně tak.
Joyce
A chlapi?
98
Marlena
No co, chlapi jsou pořád.
Joyce
Nikdo zajímavej?
Marlena
Leckterýmu pánovi dělá dobře, když ho lidi vidí s úspěšnou ženskou. Tím jako dokazuje, že má v kalhotách něco opravdu speciálního. Jenže na ten každodenní provoz oni nemají výdrž. Čekají, že se ze mě stane domácí puťka. Může ovšem taky být, že jsem prostě jen příšerná.
Joyce
Kdo je nakonec potřebuje.
Marlena
Kdo je potřebuje. No třeba já. Ale ještě víc potřebuju dobrodružství. Takže letíme, frčíme, hezky za západem slunce. Já myslím, že osmdesátá léta budou senzační.
Joyce
Jako pro koho?
Marlena
Pro mě. / Já myslím, že jdu nahoru, nahoru, nahoru.
Joyce
Jo pro tebe. No to jo, to jistě budou.
Marlena
A pro celou Anglii, když to chceš vědět. Hospodářství postaví zase na nohy, a frrrr! Kdepak naše Thatcherka, to je tvrdá ženská. Tu bych hned zaměstnala. / Jen aby nám
Joyce
Tys je volila, jo?
Marlena
vydržela. Já ti povím, co Anglie potřebuje: přestat fňukat. / Monetarismus
Joyce
Hele, pij čaj a drž klapačku, milánku.
Marlena
vůbec není blbost. Chce to jen čas a odhodlání. Skoncovat se změkčilostí. / A
Joyce
No tak podle mě jsou to vodporný svině.
Marlena
kdo je ta hnací síla? První ženská ministerská předsedkyně. Fantastico! Eso! Přesně. / To musíš přiznat. Tu já budu volit vždycky.
Joyce
K čemu je první ženská ministerská předsedkyně, když je to tahleta? To ty bys asi obdivovala i Hitlera, kdyby byl ženská. Kamarádka Hitlerová. Hitlerka, ta toho taky stihla dost. / Ohromný dobrodružství.
99
Marlena
Kapitalisti ještě pořád dřou ubohé dělníky? Pořád ještě papouškuješ po tátovi? Ještě ses nenaučila sama přemýšlet? Já věřím na lidskou individualitu, na jednotlivce. Podívej se na mě.
Joyce
Dívám se na tebe.
Marlena
Ale no tak, Joyce, přece se nebudeme hádat o politice.
Joyce
Už se hádáme.
Marlena
Zapomeň, že jsem o tom začala. Už ani slovo o těch hnusných odborech mi nepřejde přes rty. Pauza
Joyce
Říkáš, že máma měla promarněnej život.
Marlena
Říkám. Provdaná za toho sviňáka.
Joyce
Co ten měl za život? /
Marlena
Drsný?
Joyce
Dřel se na polích jak zvíře. / Co je na tom divnýho, že se potřeboval někdy napít?
Marlena
Jdi do háje.
Joyce
Ty se taky potřebuješ někdy napít. Na whisky von neměl.
Marlena
Nechci o něm mluvit.
Joyce
Ty jsi začala. Já jsem mluvila vo ní. Měla strašnej život, protože neměla nic. Byla o hladu.
Marlena
Byla o hladu, protože on všechno prochlastal. / A bil ji.
Joyce
Nemoh za to jenom von. / Jejich
Marlena
Ona jeho nebila.
Joyce
život byl svinskej a zacházelo se s nima jako se svinstvem. Von je po smrti a vona za chvíli umře taky, a jakej život / měli?
Marlena
Jednou v noci jsem ho viděla. Přišla jsem dolů.
100
Joyce
Myslíš, že já ne? / Ty
Marlena
Ještě se mi o tom zdá.
Joyce
se nedostali do Ameriky a neprojížděli jí napříč v rychlým autě. / Zlý noci; voni měli zlý dny.
Marlena
Amerika. Amerika, ty žárlíš. / Musela jsem pryč, věděla jsem to, když mi
Joyce
Já že žárlím?
Marlena
bylo třináct, pryč z toho jejich baráku, pryč z nich, nikdy nedopustit, aby se tohle stalo mně, / nedopustit, aby on, sama si všecko zařídit, pryč.
Joyce
Žárlím na to, co jsi udělala, ty se za mě stydíš, kdybych za tebou přišla do kanceláře, ty tvý elegantní kámoši, že jo, já se stydím za tebe, myslíš jenom na sebe, ty ses prosadila, pro většinu lidí se nezměnilo nic / vůbec nic.
Marlena
Nenávidím dělnickou třídu /
Joyce
Ano, nenávidíš.
Marlena
a o té teď začneš mlít, žádná už neexistuje, je to totéž, jako když se řekne líný a blbý. / Nesnáším
Joyce
Jen do toho, teď to schytáme.
Marlena
ty jejich řeči, jak mluví, nesnáším pivní ksindl a fotbalové blití a supr kozy / a odborářské bratry a sestry –
Joyce
Já když vidím rolls royce, tak si vodplivnu, poškrábala jsem ho prstenem / vlastně to byl mercedes.
Marlena
No, to je náramně vyspělé –
Joyce
Já zas nenávidím ty krávy, co u nich pracuju, / a to jejich špinavý nádobí s tím zadělávaným zasraným telecím.
Marlena
a nenechám se potopit na jejich úroveň kdejakou stávkovou hlídkou, a nenechám se poslat na Sibiř / nebo do blázince jen proto,
101
Joyce
Kdepak, ty budeš na jachtě a budeš ředitelkou firmy Coca cola, jen počkej, osmdesátý léta budou senzační, protože se vás zbavíme, tý vaší sebranky –
Marlena
že jsem někdo, a držím palec Reaganovi, i když je to mizerný filmový herec, protože se mu komouši derou na jeho mapu, a já chci být svobodná ve svobodném světě –
Joyce
Cože? / Cože?
Marlena
Já vím, co / chci říct – ne být zavřená tady.
Joyce
Tak to teda koukej, abys tu nebyla, až k tomu dojde, protože až do tebe bude někdo kopat, tak já se budu smát, rozumíš. Ticho.
Marlena
Nemyslím to nijak osobně. Na třídy nevěřím. Každý může dokázat všecko, když to v sobě má.
Joyce
A když ne?
Marlena
Když je blbý, líný a vyděšený, tak mu já místo shánět nebudu, proč taky?
Joyce
A co Angie?
Marlena
Co Angie.
Joyce
Je blbá, líná a vyděšená, tak co s ní?
Marlena
Jsi na ni moc náročná. Ta si poradí.
Joyce
Ba ne, já myslím, že ne. Myslím, že její děti budou říkat, jakej měla promarněnej život. Jestli nějaký děti bude mít. Vono se totiž nic nezměnilo, a taky nezmění, dokud budou u vesla voni.
Marlena
Oni, oni. / Oni a my?
Joyce
A ty k nim patříš.
Marlena
A ty jsi “my”, skvělé “my”, a Angie je “my” / a táta s mámou jsou “my”.
Joyce
Ano, správně, a ty jsi “voni”.
Marlena
Panebože, Joyce, to je ale noc. Ty to v sobě máš. 102
Joyce
Já vím, že mám.
Marlena
Já jsem to všecko tak nemyslela.
Joyce
Já jo.
Marlena
Ale stejně jsme kamarádky.
Joyce
Ba ne, já myslím, že ne.
Marlena
No, ale je to nádhera být zase jednou na venkově, na vzduchu. Fakt se musím snažit, abych se sem dostala častěji. Já už chci spát. Já už chci spát. Joyce přinese přikrývky a stele na pohovce
Joyce
Tak dobrou noc. Doufám, že ti bude dost teplo.
Marlena
Dobrou noc. / Pauza. Joyce –
Joyce
Ba ne, děvenko. Bohužel. Joyce odejde. Marlena sedí na pohovce, zabalená v přikrývce, a nalije si ještě jednu skleničku. Vejde Angie.
Angie
Mami?
Marlena
Angie? Copak se stalo?
Angie
Mami?
Marlena
Ne, máma šla spát. To jsem já, teta Marlena.
Angie
Děsný.
Marlena
Zdálo se ti něco ošklivého? Copak se v tom snu stalo? No tak, už jsi vzhůru, děvenko, viď, no.
Angie
Děsný.
KONEC
103
