Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet"
Klíč Kopec
GPS poloha: 50°47'11.37"N 14°34'24.23"E
Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 1
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/klic
Vrch Jedlová Hora
GPS poloha: 50°51'16.47"N 14°33'38.08"E
Mohutná znělcová kupa Jedlová (774 m) je po Luži a Pěnkavčím vrchu třetí nejvyšší horou Lužických hor. Pojmenována byla podle mohutných jedlových lesů, které ji pokrývaly ještě v roce 1890, kdy byly podnětem ke stavbě rozhledny. Dnes už zde jedle nerostou a zbytky vrcholového lesa jsou silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a sjezdovkami na severovýchodním svahu. Lyžařský areál je v osadě Rozhled. Spodní část hory tvoří křídové pískovce, které byly dříve lámány jako stavební kámen. Rozsáhlý pískovcový lom na jižním svahu hory je zakreslen již na lesní mapě z roku 1860 a kamenický mistr Stephan Winkler v něm na přelomu 19. a 20. století zaměstnával na sto dělníků. Ze zdejšího kvalitního pískovce byla vytesána většina kamenných schodů a ozdobných ostění dveří i oken starších domů v okolí Jiřetína a údajně se vyvážel i do Saska. Ve 30. letech 20. století se zde již kámen nelámal a opuštěný lom zvolna zarostl lesem. Ve skalní stěně poblíž jednoho ze vstupů do lomu je dodnes patrný portrét děvčátka, který zde zřejmě vytesal některý z kameníků. V současné době je členité dno lomu s terasami, haldami a mělkými prohlubněmi vhodným prostředím pro některé vzácné rostliny a živočichy. Na stinných místech se vyskytuje žebrovice různolistá a vranec jedlový, v mokré rašelinové půdě roste chráněný rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá. Z živočichů se zde vyskytuje například ropucha obecná, skokan hnědý, skokan ostronosý, čolek obecný a čolek horský, prosluněná místa vyhledává zmije obecná a ještěrka živorodá. Jedlová proslula jako jedna z nejhezčích vyhlídek Lužických hor. Návštěvníci rozhledny mohou vychutnat neopakovatelný kruhový výhled na panoráma Lužických hor, Českosaského Švýcarska, Šluknovska a německé Lužice. Za jasného počasí je vidět Ještěd, Kozákov, Trosky, Bezděz, Říp a Děčínský Sněžník, ale také vzdálenější hřeben Krušných hor, České středohoří s Hazmburkem a Milešovkou, náhorní plošinu Jizerských hor i nejvyšší českou horu Sněžku v Krkonoších. Dílčí výhledy jsou možné i z dalších míst, například z bývalé terasy na začátku sjezdovky nebo z červeně značené vrstevnicové cesty po severozápadním úbočí hory. Podle historických záznamů obdivoval krásný rozhled z vrcholu i císař Josef II, který Jedlovou navštívil v září 1779 během inspekční cesty po severních Čechách. Turisticky atraktivním místem je Jedlová od druhé poloviny 19. století. V roce 1887 vyznačili členové jiřetínské sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy turistickou cestu z Jiřetína na vrchol hory a na jejím východním svahu postavili roku 1888 turistickou chatku. Téhož roku navrhl předseda této spolkové sekce Josef Menzel postavit na zarostlém vrcholu rozhlednu. Jeho návrh byl nadšeně přijat mimo jiné i proto, že řada sousedních sekcí už své rozhledny postavila. Se stavbou souhlasil i majitel kamenického panství, kníže Ferdinand Kinský, který měl již dobrou zkušenost s otevíráním rozhledny na Studenci. Stavba mohutné kamenné věže podle projektu varnsdorfského stavitele Stoye byla zahájena v září roku 1890. Ke zdění byl použit místní znělec, pouze na římsy a okenní obklady byly dovezeny cihly. Ještě do zimy se zedníkům podařilo dokončit kamennou kruhovou podstavu s oblouky, na níž během následujícího jara vyrostla čtyřstupňová válcová věž s vyhlídkovou plošinou ve výši 23 m. Nad ochozem ozdobeným cimbuřím se ještě zvedala 6 metrů vysoká věžička, která zakrývala vyústění schodiště a dotvářela velmi pěkný vzhled věže. V jejím vrcholku hořívala lucerna, jejíž světlo bylo majákem pro široké okolí. Rozhledna byla slavnostně otevřena 14. září 1891, ale už o dva měsíce dříve byl dán do provozu hostinec, který na své náklady nechal vedle věže postavit Ferdinand Kinský. Bylo v něm 10 pokojů, turistická noclehárna a velký sál, ve kterém byly dokonce instalovány varhany. Vrchol Jedlové byl až do druhé světové války velmi významným a oblíbeným výletním místem. V roce 1943 ale z hostince odešli poslední obyvatelé a opuštěné stavby začaly chátrat. Od konce 60. let, kdy se zřítilo schodiště, byla rozhledna nepřístupná a pozdější pokusy o její rekonstrukci nebyly úspěšné. Teprve v říjnu 1992 byla uzavřena smlouva se stavební firmou Josefa Krejčího z Rumburka, která ještě na podzim rekonstrukci věže zahájila. Za podpory jiřetínského obecního úřadu a s přispěním okolních měst a obcí byla rozhledna podle starých plánů opravena a 3. července 1993 podruhé slavnostně otevřena. Na otevření sousedního hostince, jehož rekonstrukce byla již zcela v režii manželů Krejčových, si návštěvníci museli počkat až do 18. srpna 1995. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vrch-jedlova
Luž Hora
GPS poloha: 50°50'57.70"N 14°38'54.53"E
Výrazná znělcová hora (793 m), ležící asi 1, 5 km severně od Horní Světlé, je nejvyšší horou Lužických hor. Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák), místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne. Německé jméno Lausche je prý doloženo od roku 1631, český název Luž byl poprvé použit v Kafkově průvodci z roku 1909. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí, o čemž svědčí i letopočty (např. 1521 a 1694) na dochovaných hraničních kamenech v okolí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Na území Německa je nepřístupná retranslační věž, na české straně je jen provizorní nízké závětří. Na místě staré chaty Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 2
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" zůstaly pouze zbytky základů a schody. Na západní straně kopce je mělkým sedlem oddělený malý předvrchol s výhledem k západu, přístupný úzkou stezkou. Skromný dřevěný hostinec postavil na vrcholu hory již v roce 1823 waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. Zpočátku byli častými návštěvníky kromě turistů také pytláci a pašeráci, ale po roce 1848 již hostinec sloužil převážně rozmáhající se turistice. Majitel stavbu stále vylepšoval a v roce 1833 k ní přistavěl i malou rozhlednu. Odměnou mu byl neustále stoupající počet hostů, kteří přicházeli za jedinečným výhledem, srovnávaným často s výhledem ze Sněžky. Vysoká návštěvnost vrcholu si nakonec vyžádala stavbu prostornější chaty, která byla dokončena v roce 1882. Nová \\"Lausche Baude\\" byla postavena zásluhou spolků a obyvatel sousedního Saska a stala se kuriozitou v dalekém okolí. Výstavná horská chata stála na území obou států a hraniční čára ji rozdělovala na část německou a rakouskou (českou). Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Turisté si mohli vybrat místo libovolně v kterékoliv části chaty, vybavené dřevěnými stoly s lavicemi a velkými kachlovými kamny. Útulný ráz dodávaly místnostem dřevěné zdi ozdobené vycpanými ptáky. Podle dohody mohli návštěvníci v restauraci a na rozhledně platit oběma měnami, jen při posílání pohlednic si museli dát pozor, aby použili správnou poštovní schránku. Chata na Luži byla hojně navštěvována i za první republiky. Poslední majitel pocházel z Varnsdorfu a i přes pohnutou dobu provozoval restauraci až do konce druhé světové války. Poté turistický ruch ustal, protože obě strany hranice oddělily ostnaté dráty a na počátku roku 1946 celá chata do základů vyhořela. Okolnosti požáru nejsou dodnes jasné. Většinou se uvádí, že chata vyhořela na Nový rok, někdy se udává až 8. leden. Německé noviny tvrdí, že příčina požáru nebyla dodnes vysvětlena, naproti tomu bývalí čeští vojáci tvrdili, že chatu zapálili Němci, aby se nedostala do českých rukou, a mělo se to stát prý až 3. července 1946. Na vrchol hory vedou dvě přístupové cesty. Původní strmá stezka, stoupající po východním úbočí přímo ze sedla, zřízená Mathäusem v roce 1823, byla roku 1892 nahrazena na severním svahu vybudovanou serpentinovou tzv. Lužickou cestou (Wendeweg). Z jihu vedoucí tzv. Česká cesta byla zbudována roku 1851 pro rakouského císaře Ferdinanda Dobrotivého, který za svého pobytu na zámku v Zákupech podnikal výlety do okolí. Dnes po ní vede značená výstupová odbočka, na jejímž počátku je v betonové skruži tzv. Lužická studna. Podle zápisů ve vrcholové knize se roční návštěvnost pohybuje kolem 10 tisíc osob, většinou z Německa. Dne 4. 9. 1826 navštívil Luž osmnáctiletý J. K. Tyl. Do pamětní knihy se podepsal jako Josef Tyl Kutnohorský a připojil: \\"Bratři Čechové, který z vás kdy na vrch tento nohu vstaví, jaký cit vás pojme? Širá, velká, krásná krajina toť...\\" Z dalších vzácných návštěv se roku 1850 na Luži objevil saský král Bedřich August. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled od Krušných hor a Děčínského Sněžníku přes České středohoří, Vlhošť, Ralsko, Bezděz a Trosky až po Ještěd, Jizerské hory a vrcholky Krkonoš, na severu pak na města a kopce Šluknovského výběžku a Horní Lužice v Německu. Nyní je však výhled k východu omezen vzrostlými stromy. V dobách oblíbeného sázení \\"do lotynky\\" byla na Luži hlavní stanice optického telegrafu, kterým byla signalizována tažená čísla ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch, Ralsko a Bezděz dál do Prahy. Za tuto nežádoucí aktivitu byl zdejší hostinský potrestán vězením. Sedlem východně od Luže vedla ve středověku tzv. Vetešnická cesta (Plunderstrasse) z Čech do Budyšína. Čeští panovníci, vládnoucí tehdy v Lužici, ji obchodníkům zakazovali, takže vozkové byli nuceni cestovat do Žitavy přes Oybin, ale v září 1611 musel této cesty použít sám císař Matyáš II., aby se vyhnul morem postižené Žitavě. Na jihovýchodním úpatí hory je osada Myslivny s lyžařským areálem. Vlek, slalomový svah a skokanský můstek jsou též na německé straně Luže u Waltersdorfu. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/luz
Ještěd - výhledy z Ještědu Hora
GPS poloha: 50°43'57.94"N 14°59'5.10"E
Ještěd, nejvyšší místo Ještědského hřbetu, je výraznou dominantou a orientačním bodem. V dřívějších dobách byl i přirozenou hranicí v pronikání od severu k jihu a stal se i hranicí národnostní mezi Čechy a Sasy. Samotný vrchol Ještědu je bezlesý, horní hranice lesa je proti normálu snížena tzv. vrcholovým jevem obvyklým v pohořích, kde je nejvyšší vrchol osamocen. Ještědským hřbetem také prochází hlavní Evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Předchůdci dnešního hotelu byly budovány již v 19. století, v r. 1847 dřevěný domek, v r. 1868 domek kamenný. Roku 1906 byla Německým horským spolkem vybudována chata, která stála na vrcholu do 31.1.1963, kdy ji zničil požár. Dva roky po požáru bylo, dle projektu arch. Karla Hubáčka, započato se stavbou budovy ve tvaru moderního hyperboloidu. Vrchol Ještědu nabízí neomezený kruhový rozhled, za ideálního počasí nabízí výhledy na Jizerské hory, Krkonoše, Bezděz, Ralsko, Trosky.... Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jested-vyhledy-z-jestedu
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 3
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" Tolštejn Zřícenina
GPS poloha: 50°51'23.71"N 14°34'54.30"E
Rozsáhlá zřícenina hradu Tolštejn stojí na 670 metrů vysokém čedičovém suku nad Jiřetínem pod Jedlovou na Děčínsku v Ústeckém kraji. Z hradu se dochovaly zbytky mohutné štítové zdi, základy vstupní věže, zbytky původního Horního Hradu, na severu je šlejnicovská bašta a v severozápadním cípu je okrouhlá věž zvaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Historie Hrad založili ve 13. století Vartemberkové. První písemná zmínka pochází z roku 1337, kdy hrad vlastnil Vaněk z Vartemberka a kdy také Tolštejn dobyla vojska lužických měst, poté byl hrad obnoven. V roce 1402 jej koupili Berkové z Dubé. V roce 1463 hrad dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, pak jej získali Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. V roce 1481 získala Tolštejn saská knížata, od nich se panství dostalo v roce 1485 do rukou Šlejniců, kteří hrad upravili. Pak se tady vystřídalo několik majitelů. V roce 1642 vypálili Tolštejn Švédové, poté již nebyl hrad nikdy obnoven. Hradní zříceninu pak postupně rozebírali místní obyvatelé na stavební materiál, ke zkáze přispěli i hledači pokladů. Od 19. století se Tolštejn stal i turistickým cílem, v roce 1866 tu byla dokonce zřízena restaurace. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/tolstejn
Oybin Zřícenina
GPS poloha: 50°50'31.44"N 14°44'42.97"E
Romantická zřícenina hradu Oybin, stojící na temeni pískovcové Stolové hory, je jednou z největších turistických zajímavostí Žitavského pohoří. Hrad byl postaven v místech, kudy již v dávných dobách procházela významná obchodní stezka z Čech do Lužice. Oybin byl osídlen již v době bronzové a železné, avšak dodnes dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až z 13. století. Johann von Guben, žitavský městský písař z poloviny 14. století, uvádí sice jako prvního stavitele Qualo von Leipa, ale je možné, že zde sídlili již jeho předkové. Na počátku 14. století hrad rozšířil Jindřich z Lipé, který jej dostal od Jindřicha VII. jako říšské léno za zásluhy při volbě Jana Lucemburského za českého krále. Po různých politických sporech ale hrad připadl opět České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel (1366-1384), který nese charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře. V průběhu následujících 200 let náležely hrad i klášter k sobě; zvláštní zkouškou pro toto soužití byla úspěšná obrana proti útokům husitů v roce 1429. Po válečných letech nastala v poslední čtvrtině 15. století znovu čilá stavební činnost. Ještě v době reformace na počátku 16. století byla vytesána chodba na jižní straně klášterního kostela. Poté, co byl klášterní život mnichů v 16. století ukončen, sloužilo toto zařízení již jen obranně technickým účelům. Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. Rozhodujícím pro jejich osud však byl v roce 1577 zásah blesku a následující požár, při němž celý komplex shořel do základů. Ke znovuvybudování už nedošlo a ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Další škody vznikly při těžbě kamene ve spodní části hradu. Teprve v období romantismu byly znovu odhaleny zarostlé trosky Oybinu. Zvláštní zásluhu na tom měli malíři C. D. Friedrich a C. G. Carus, kteří svými díly vzbudili zájem dalších umělců i veřejnosti. Oybinu se ujali historici a na hoře bylo vytvořeno muzeum. Jen obtížně se ale dařilo zastavit další hroucení zdí. V roce 1990 byl stav škod již tak velký, že hrozilo uzavření celého hradu. Teprve v posledních letech probíhají rozsáhlé práce na zachování hradu i kláštera. Celému hradu dominuje torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny v obvodových stěnách. Kostel, vybudovaný za vlády Karla IV. si i po staletích uchovává svou fascinující atmosféru. V letní sezóně se zde často konají koncerty vážné hudby. Klenutá chodba s vyhlídkovými okny, ve které byla umístěna Křížová cesta, vede do prostoru hradního hřbitova s renesančními náhrobky, který je dodnes využíván. V nejsevernější části zříceniny je stylová restaurace s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu, z něhož je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/oybin
Skalní hrad Sloup Hrad
GPS poloha: 50°44'9.24"N 14°34'51.24"E
Při prázdninovém putování v okrese Česká Lípa jsme nemohli vynechat návštěvu zdejšího slavného skalního hradu, který patří k oblíbeným cílům turistů. Hrad Sloup je památkově chráněný a nachází se na mohutném, značně erodovaném pískovcovém skalním suku. Zajímavý pohled se nabízí již při příjezdu. Svislé, místy až převislé skalní stěny ohraničují horní plató ve výšce asi 35 m nad okolním terénem. Rozměry skály jsou přibližně 100 x 60 metrů. Nepřístupné stěny jsou přerušeny jenom několika úzkými spárami. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 4
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet"
Řekl bych, že se nejedná o klasický skalní hrad, nýbrž spíše barokní sakrální objekt. Zdejší prostory byly ve skále v průběhu doby lidmi různě upravovány, přizpůsobována a doplňována o další objekty. Skalní místnosti světského i sakrálního určení byly vytesávány a dostavováno jak uvnitř skály, tak i na jejím povrchu dle momentálních potřeb. Velice zajímavé je také jejich důmyslné vzájemné propojení. Většina prostor je prázdná, bez instalace sbírkových uměleckých předmětů. Tato prázdnota je však zajímavě působivá a romantická.
Dle archeologických nálezů bylo okolí skalního suku útočištěm člověka už v pozdní době kamenné. První zmínka o hradu pochází patrně z 13. nebo 14. století. Z hradních budov se však dodnes nic nedochovalo. Po roce 1680 začali skalní hrad obývat poustevníci. Stavbu doslova provrtali, do svislých stěn vytesali prostory a některé z nich vzájemně propojili. Zajímavý je také hluboký výklenek s kruhovou studnou nebo do kamene vytesané dvouramenné schodiště. Prostor poustevny s barokní skalní kaplí má v nejvyšším místě její klenby proražen na povrch oválný otvor. Dle vybavení interiéru je vidět, že se kaple občas využívá ke komorním koncertům a uměleckým vystoupením. Poustevníci zde žili až do roku 1785, který vzhledem k vydanému dekretu Josefa II. znamenal konec poustevníků v Čechách a tedy i na Sloupu.
Kolem části vnějších stěny procházíme po ochozu ke skalním terasám.Na jedné z plošin stojí také Skalní kaple a zděný domek, v jehož sousedství je uměle přitesaná vyhlídková terasa se sochou poustevníka Samuela Görnera s dalekohledem. Původně vyučený zahradník uměl totiž vyrábět čočky do dalekohledů a brýlí.
Přístup na tuto podivuhodnou stavbu vede z východní strany po zčásti dřevěném a zčásti ve skále vytesaném schodišti, které ústí na nevelkou terasu, kde je umístěna pokladna. Platíme vstupné a volíme samostatnou prohlídku bez průvodce. V pokladně jsme si zapůjčili zajímavý leták s plánkem hradu. Procházíme se, stoupáme i klesáme a rozhlížíme se. Z několika míst se nám nabízí úžasné výhledy do okolí i na zalesněné okolní kopce s vyhlídkou Na Stráži a skalami u Samuelovy jeskyně. Západní část skalního masivu sloužila dříve patrně jako park a dnes je porostlá několika stromy.
V okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: - zřícenina hradu Frydštejn:http://www.turistika.cz/mista/zricenina-hradu-frydstejn - pohádková Panská skála:http://www.turistika.cz/mista/panska-skala-u-kamenickeho-senova-varhany - procházka po Českém Švýcarsku:http:// www. turistika. cz/ cestopisy/ prochazka- v- narodnim- parku- ceske- svycarskomariina-skala-vileminina-stena-rudolfuv-kamen - zajímavé mauzoleum:http://www.turistika.cz/mista/mauzoleum-prumyslnika-schrolla - vodopády na Bobřím potoce:http://www.turistika.cz/mista/bobri-souteska-a-zajimave-vodopady-na-bobrim-potoce - zámek Ploskovice:http://www.turistika.cz/mista/ploskovice-zamek-a-park - obecné vyznání Českému středohoří:http://www.turistika.cz/mista/vyjimecne-a-kouzelne-pohori-je-ceske-stredohori - morový sloup v Jablonném v Podještědí:http://www. turistika. cz/ mista/barokni- morovy- sloup- sousosi-sv- salvatora- vmestecku-jablonne-v-podjestedi - chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí:http:// www. turistika.cz/ mista/ chram- sv- vavrince-a- svzdislavy-jablonne-v-podjestedi - originální orloj v obci Kryštofovo údolí: http://www.turistika.cz/mista/krystofovo-udoli-originalni-orloj - zajímavá vesnička Kryštofovo údolí:http://www.turistika.cz/mista/krystofovo-udoli-kouzelna-vesnicka-nedaleko-liberce
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 5
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet"
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/ Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skalni-hrad-sloup
Na stráži Kopec
GPS poloha: 50°44'2.15"N 14°35'24.29"E
Jménem Na Stráži se označuje vysoký skalnatý ostroh (354 m), strmě spadající do údolí Dobranovského potoka asi 0,5 km jižně od Sloupu. Původně se nazýval Široký kámen (Breiter Stein) a jeho dnešní jméno bylo odvozeno od strážního stanoviště, které si zde v roce 1634 zřídili Švédové. Ostroh souvisí s rozsáhlejší pískovcovou plošinou, vybíhající od Slavíčku směrem k západu, a byl odedávna pěkným vyhlídkovým místem. Jeho atraktivita ještě vzrostla v roce 1933, kdy zde byla postavena dřevěná výletní restaurace. Upravené lesní cesty od ní tehdy vedly k řadě zajímavých skalních útvarů v okolí. Ještě v 80. letech 20. století chata sloužila jako rekreační středisko, ale v letech 1998 a 1999 dvakrát vyhořela, takže dnes z ní zůstaly už jen opuštěné trosky. Z temene skalního ostrohu je krásný výhled na sloupské údolí se skalní poustevnou a souvislé pásmo zalesněných kopců Lužických hor na západním a severním obzoru. Nejnápadnější z nich je kuželovitý Klíč, ale můžeme zahlédnout i vzdálenější Luž, Jezevčí vrch nebo Hvozd. V lese na jihozápadním úpatí ostrohu jsou pozůstatky bývalého sloupského Lesního divadla. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/na-strazi
Skála smrti Skalní útvar
GPS poloha: 50°45'20.88"N 14°40'42.81"E
Skála smrti, dříve nazývaná též Rytířský skok, stojí ukrytá ve stínu stromů na pravém břehu Svitávky asi 1,5 km jižně od středu Kunratic u Cvikova poblíž osady, zvané dříve Mlynářská díra (Müllerloch). V romantickém zákoutí mezi pískovcovými skalami je asi 15 m vysoká svislá skalní stěna, do níž je vytesán reliéf, znázorňující rytíře na vzpínajícím se koni a dívčinu, padající s rozepjatýma rukama ze skály. Reliéf je výjevem z místní pověsti o mlynářské dívce, pronásledované zlým rytířem, která v zoufalství raději zvolila smrt skokem z vysoké skály. Dívka se ale podle pověsti zachránila, zatímco rytíř se i s koněm ze skály zřítil a zahynul. Reliéf zde v roce 1910 vytesali z lásky ke svému domovu dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann. V roce 1912 vytesali oba umělci u nedaleké Studánky menší reliéf "Milosrdenství", který byl ale o dva roky později zničen (viz článek K. Steina). Od stejných autorů je také reliéf Theodora Körnera na nedalekém Dutém kameni. Ke skále s reliéfem vede od silnice podél potoka asi 0, 5 km dlouhá značená stezka, procházející kolem několika ve skále vytesaných sklepů. Největší z nich zřejmě sloužil k těžbě písku, používaného k broušení skla v dílnách místních brusičů a patrně i v nedaleké továrně na zrcadla na severním konci Lindavy. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skala-smrti
Výstup na horu Ralsko Zřícenina
GPS poloha: 50°39'7.45"N 14°43'37.81"E
Ralsko zalesněný vrch je dominantou kraje. Většina lidí má s tímto názvem spojený pouze gotický hrad na vrcholku, ale tento pojem skrývá i název pro přírodní rezervaci a dokonce i vojenský prostor. Kdy byl hrad přesně založen, doloženo písemně není. Existují záznamy o turnaji v Magdeburku v roce 983, jehož se zůčastnil rytíř Teodor z Ralska, také že majitelem byl snad roku 1175 Heřman z Ralska z rodu Markvarticů, ale oba záznamy se týkají možná usedlostí (dvora) na úpatí kopce. Další výklad doložený archeology uvádí kolem roku 1380 mocný rod Vartenberků, který vystavěl kamenný hrad místo původního dřevěného a včlenil jej do soustavy hradů k ochraně a kontrole obchodních cest. V nedaleké Mimoni si vybudovali i celní stanici. Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 6
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" V roce 1426 hrad dobývali marně husité, ale o rok později už na hradě husitská posádka sídlila. To proto, že tehdejší vlastník panství Jan Chudoba z Vartenberka patřil k jejich příznivcům. Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem z Lužice. Po nějakou dobu zde působili i loupeživí rytíři a nacházela se zde podloudná mincovna. Od roku 1505 panství koupila rodina Bíbrštejnů a o hrad se přestali starat. O sto let později byl popisován jako pustý. Byl často terčem hledačů pokladů, kteří v něm nadělali četné díry. Hora s okolím byla v letech 1969-1990 nepřístupná pro veřejnost kvůli sovětskému vojenskému prostoru. V době jejich působení shořela vyhlídková věž. Hrad Ralsko je nejvýše položená zřícenina v Čechách a je volně přístupná všem návštěvníkům. Po trošce námahy a stoupání do závratné nadmořské výšky 696m se před Vámi otevře krásný pohled do kraje. K hradu a kopci se váží dvě zajímavé pověsti. Podle té první je údajně na hradě ukryt poklad, který hlídá velký zlý pes. Druhá pověst vypráví příběh o bájném vojsku podobnému tomu v Blaníku, které prý povstane, až bude národu nejhůře. Více zde: http://www.letni-byt.cz/zajimavosti-kraje/pamatky/ Autor článku: Kamila Dvořáková Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vystup-na-horu-ralsko
Lesní divadlo Výletní místo
GPS poloha: 50°43'58.43"N 14°35'6.73"E
Lesní divadlo leželo v mělké skalnaté sníženině na jihozápadním úpatí pískovcového ostrohu Na stráži, asi 0,5 km jižně od Sloupu. S jeho výstavbou podle návrhu malíře Ringela se začalo v roce 1920 a v létě následujícího roku bylo slavnostně otevřeno Hauptmannovou hrou Potopený zvon (Die Versunkene Glocke). Divadlo využívalo členitý pískovcový skalní masiv, za nímž se ukrývalo zákulisí. Jeviště bylo na severní straně ukončeno asi 3,5 m vysokou válcovou věží, spojenou se skalním masivem Kamennou zdí s gotickou bránou. Mimoto na něm byly ještě další dřevěné stavby, vzájemně propojené ve skále vytesanými průchody a tunely. V příkopu pod jevištěm bylo orchestřiště a na protilehlém svahu bylo upravené hlediště s dřevěnými lavicemi asi pro 1600 diváků. Divadlo sloužilo nejen ke kulturním vystoupením místních ochotnických a pěveckých spolků, ale účinkovaly v něm také různé amatérské i profesionální soubory ze vzdálenějších míst. Tradice divadelních představení v přírodě se udržela i po 2. světové válce. Ve dnech 5. až 7. července 1946 se tu konala slavnost sbratření s Lužickými Srby, kteří zahráli hru na námět z lužickosrbských dějin "Knjez a robocán". V létě roku 1958 zde proběhla akce nazvaná "Mikovcovo léto 1958", kvůli níž bylo divadlo v letech 1957-1959 rozsáhle upravováno. V té době bylo opraveno pódium, vyměněny lavice v hledišti a postaveny vstupní brány s pokladnami a nové sociální zařízení. Po roce 1960 ale zájem o lesní divadlo upadl a jeho zařízení postupně zchátralo. V roce 2000 byla zbořena i kamenná věž a zeď s bránou, takže dnes tu najdeme už jen skromné pozůstatky hlediště a jeviště s vytesanými schody a skalními tunely. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo
Hvozd Kopec
GPS poloha: 50°49'13.29"N 14°43'37.16"E
Hvozd je jedním z nejvýznamnějších kopců v Lužických horách. Výrazný dvouvrcholový znělcový hřbet (750 m) leží na státní hranici s Německem asi 1,5 km východně od Krompachu. Vrchol Hvozdu byl navštěvován již v 18. století. V roce 1787 jej žitavští občané zpřístupnili ze saské strany kamenným schodištěm (dodnes částečně používaným) a roku 1834 postavili na vyhlídkové plošině kříž. V roce 1853 zřídil pan Marx z Oybinu na jižním vrcholu první hostinec, který sloužil do 1. srpna 1877, kdy vyhořel. Jeho majitel ale už v létě následujícího roku postavil na české straně hranice hostinec nový a v létě 1879 vedle něj žitavský přírodovědný spolek Globus vystavěl 10 m vysokou dřevěnou vyhlídkovou věž. Ta se na počest manželky saského panovníka jmenovala Karolinina (Carolathurm) a stála přímo na tehdejších rakousko- německých hranicích. Protože umístění chaty na české straně hranice způsobovalo majiteli značné problémy, byla v roce 1889 na saském území jen o několik metrů vedle vybudována druhá Restaurace, která poskytovala také ubytování. V roce 1891 se vedení spolku Globus rozhodlo vystavět na Hvozdu místo původní dřevěné věže pořádnou kamennou rozhlednu. Protože jižní vrchol Hvozdu už byl dvěma chatami úplně zastavěn, bylo pro novou věž vybráno místo na druhém konci hřbetu, kde byla do té doby upravena pouze vyhlídková terasa. Stavba probíhala velmi rychle, protože věž měla být dokončena v následujícím roce, kdy spolek slavil čtvrtstoletí svého trvání. Slavnostní otevření se konalo 14. září 1892. Zajímavé je, že rozhledna na Hvozdu je téměř dvojčetem rozhledny na Jedlové. Nejen, že jsou si velmi podobné tvarem, výškou a použitým stavebním materiálem, ale dokonce i narozeniny slaví ve stejný den. Věž na Hvozdu je však o rok mladší. V minulosti se na Hvozdu prodávaly jako suvenýr "fialkové kameny" - znělcové kameny z vrcholu, porostlé lišejníkem a řasou, vonící po fialkách. V dobách oblíbeného sázení "do lotynky" byla na Hvozdu, podobně jako na Luži, Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 7
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" stanice optického telegrafu pro signalizování tažených čísel ze Žitavy do Prahy. Na jižním vrcholku proti sobě stály dvě Restaurace až do roku 1946, kdy česká chata vyhořela a dodnes z ní zůstaly jen zbytky sklepů. Pro německé turisty ale zůstává Hvozd velmi oblíbeným výletním místem, protože Německá chata i rozhledna, nově opravená v 80. letech, slouží dodnes. Čeští turisté musí k jejich návštěvě použít hraniční přechod v Krompachu nebo v Petrovicích. Z české strany je přístupná pouze vyhlídková plošina s pěkným výhledem na blízké kopce Lužických hor, Ještědského hřbetu, Ralské pahorkatiny i vzdálenější Bezděz, Vlhošť a Ronov. Za dobré viditelnosti lze spatřit též Kozákov a Trosky nebo kužely Českého středohoří s Milešovkou. Na jihozápadním svahu kopce jsou velké pískovcové lomy. U státní hranice na východním úpatí se zachoval starší hraniční milník se směrovkami na Oybin a k hájovně Na šestce ("Nach Forsthaus No VI - Nach Oybin"). V širokém sedle mezi Hvozdem a Sokolem stojí u lesního rozcestí samota Na Šestce, pojmenovaná podle čísla lesního oddělení, ve kterém stála. Původně to byla výstavná lesovna, u níž se scházeli myslivečtí střelci z české i saské strany hor k soutěžím ve střelbě, později zde byla zřízena výletní Restaurace. V 80. letech chata sloužila Lidovým milicím. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/hvozd
Malý Ještěd Kopec
GPS poloha: 50°44'35.76"N 14°56'35.13"E
Zalesněný kopec severozápadně od nejvyššího vrcholu Ještědského hřbetu. Ze svahu je překrásný výhled na České středohoří. Od roku 1906 zde stávala dřevěná chata tzv. Jäckelova bouda, kterou otevřel bývalý voják Wenzel Jäckel u příležitosti Německo- české výstavy v Liberci. Turistická chata poskytovala turistům příjemné občerstvení a ubytování až do 60. let 20. století. Poslední vlastník nechal boudu zchátrat. Na místě najdete jen zbytky rozlehlého stavení. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/maly-jested
Skalický vrch Kopec
GPS poloha: 50°44'15.16"N 14°31'33.87"E
Skalický vrch (484 m) je výrazný zalesněný čedičový kužel, strmě vyčnívající do výšky kolem 180 m nad jihovýchodním okrajem Skalice, asi 3,5 km jihozápadně od Nového Boru. Dříve používaný název Český vrch (Böhmischer Berg) býval v souvislosti se severovýchodněji ležícím Chotovickým vrchem, označovaným též jako Lužický vrch, vysvětlován tím, že mezi oběma kopci kdysi probíhala hranice Čech s Horní Lužicí. O velikonocích roku 1848 byl Skalický vrch slavnostně přejmenován na Německý vrch (Deutscher Berg), ale toto jméno se nikdy neujalo. Dolní část kopce tvoří křídové pískovce, v nichž se zejména na jižní a jihovýchodní straně vyskytovaly hojné železité polohy. Nad pískovci vystupuje čedičový vrchol, jehož svahy pokrývá rozsáhlé lesem zarostlé suťové pole, nazývané dříve "Steinrolle" (=Kamenný svah). Na jihozápadní straně vrcholu je několik čedičových skal s vyvinutou sloupcovou odlučností. Od roku 1732 byla na Skalickém vrchu poustevna, kterou tu na vlastní náklady vystavěl Antonín Schneider ze Sloupu. Na vrcholu kopce stál dřevěný kříž, u něhož každý pátek celou noc hořela lampa, a v zahrádce vedle něj byly pískovcové sochy sv. Jana a Panny Marie. Schneider tu jako poustevník strávil téměř dvacet šest let a zemřel nešťastnou náhodou v 63 letech, když spolkl hřebík. Po něm tu nějaký čas žil známý sloupský poustevník Samuel Görner, který předtím obýval Samuelovu jeskyni a skalní poustevnu u Sloupu. V roce 1772 zde bydlel Jan Wünsch ze Stružnice, který však musel poustevnu opustit, když císař Josef II. svým nařízením z roku 1782 poustevnictví zakázal. Ještě dlouho potom ale vynášeli bosí nosiči na vrchol kopce velké dřevěné kříže, aby si tak každoročně připomněli ukřižování Ježíše Krista. V roce 1892 byl vrchol kopce turisticky zpřístupněn pohodlnou značenou cestou, vybudovanou místním Spolkem přátel přírody. Cesta vedla od silnice do Pihelu po úpatí vršku, na němž kdysi stávala šibenice a odkud byl také pěkný pohled na Skalici, dále pokračovala serpentinami po severním a západním svahu až na vrchol. Druhá přístupová cesta sem vedla z jihu od dnes již zaniklého hostince U Beránka (Lammelschänke), stávajícího u polní cesty mezi dolní částí Skalice a Pihelem. Podél výstupových cest i na vrcholové plošině byly umístěné lavičky k odpočinku. V roce 1896 postavili členové spolku na vrcholu kopce dřevěný přístřešek s občerstvením a na skále, vyčnívající směrem k západu, upravili vyhlídkový gloriet. Kolem roku 1927 byl ale srub na vrcholu vypálen a protože spolek neměl peníze na jeho obnovu, zůstal vrchol 6 let opuštěný. Teprve v roce 1933 zde Ferdinand Krause ze Skalice postavil nový srub s hostincem a zároveň nechal opravit i přístupové cesty. Nová chata byla slavnostně otevřena v neděli 21. května a podle majitele se nazývala Ferdinandova bouda. Zájem o nový hostinec byl veliký, takže již v dubnu následujícího roku musel být rozšířen na dvojnásobnou velikost. Dne 20. listopadu 1939 byla chata pojmenována po tehdejším říšském polním maršálkovi Hermannu Göringovi, naplánovaná oslava se ale kvůli špatnému počasí neuskutečnila. Po 2. světové válce chata zanikla a dodnes z ní zůstaly už jenom lesem zarostlé základy. V jejich okolí rostou šeříky a další zahradní rostliny, pocházející z bývalé poustevníkovy Zahrádky. Z jižního okraje vrcholu byl ještě koncem 20. století výhled do okolní krajiny, dnes mu ale brání stromy s hustými houštinami. Ve strmém svahu na severním úpatí kopce je velký pískovcový lom, ve kterém se odedávna lámaly pískovcové stavební Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 8
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" kvádry a později se zde získával i brusný písek pro potřeby místních kuličů a brusičů skla. Protože pískovec zde byl velmi kvalitní a pevný, těžil se i v podzemí. Do skalního masivu byly vyhloubeny chodby, které se postupně prohlubovaly a rozšiřovaly. V roce 1882, kdy byl lom ještě v provozu, bylo v jeho hlavní stěně proraženo 6 mohutných portálů, kterými se vstupovalo do 6- 8 m vysokých podzemních sálů. Mimoto se zde uváděly také dva rovnoběžné tunely, dlouhé 53 a 62 metrů, s menšími postranními chodbami. Lamači v nich pracovali při světle olejových lamp. Těžba zde skončila krátce před rokem 1898, kdy byl kvalitní pískovec vylámán a dobývání méně pevných rozpukaných pískovců nebylo bezpečné. Dne 4. ledna 1932 se část skály v opuštěném lomu zřítila a zasypala většinu vchodů do podzemí. Dodnes proto zůstaly zachovány už jen dva vchody na severozápadním konci lomu, jimiž je ale přístupná poměrně velká část podzemních prostor. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/skalicky-vrch
Ledová jeskyně Jeskyně
GPS poloha: 50°49'13.41"N 14°38'35.24"E
Malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje vznikla mrazovým zvětráváním hornin, při němž došlo k rozpukání znělcové skály a jejímu překrytí rozsáhlým suťovým polem. Jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m. Ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led. Právě pro tuto výjimečnost byla jeskyně v roce 1966 vyhlášena chráněnou přírodní památkou. Jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká. Vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami, levá část je hůře dostupná, protože se prudce svažuje a bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou. Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno jako Eisloch, tj. Ledová díra. Turisticky je však využívána až od konce 19. století, kdy k ní Cvikovský Horský spolek vybudoval od údolní silničky strmou serpentinovou stezku. Původně byl sestup do podzemí možný po větvích hrubě otesaného kmene, později po žebříku. Na přelomu 19. a 20. století byl vchod opatřen mříží, v nedalekém mlýně a pak hostinci v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč, případně i průvodce s pochodněmi. Také dnes je vchod uzavřen mříží, která je od roku 1988 uzamčena a klíč je na požádání k dispozici na Správě CHKO Lužické hory. V posledních 10 letech dochází vlivem teplejších let a tuhých suchých zim k úbytku zalednění. Od roku 1988 do jara 1996 se tak vrstva ledu snížila téměř o 1 metr. Jeskyně je stále poškozována neukázněnými návštěvníky, v září roku 1995 byla ohrožena i mohutným posunem balvanů, ke kterému došlo v suti nad jeskyní. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ledova-jeskyne
Vraní skály Skalní útvar
GPS poloha: 50°49'13.60"N 14°49'21.94"E
Vraní skály jsou významnou skupinou skal (500 m) nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jihovýchodně od Popovy skály. Skály jsou tvořeny velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Na jejich vrcholky vedou výstupy až VII. stupně obtížnosti. Zpevnění pískovce snad způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně od SV k JZ na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal. V jihovýchodní řadě je nejrozsáhlejší skalní blok, na jehož severovýchodním okraji vyčnívají dva vrcholky Šachtových věží, severovýchodně od něj je dvojvrcholová skála Hruška a skále na jihozápadě se říká Krkavčí hnízdo. V severozápadní řadě skal je největší Fellerova věž a západně od ní Krkavec. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/vrani-skaly
Průrva Ploučnice Říčka
GPS poloha: 50°41'30.84"N 14°45'3.14"E
Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či čertova díra. Ploučnice se blíží od Stráže ke vsi Noviny na úpatí Ralska nejdříve asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami, pak se Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 9
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" náhle tok obrací v pravém úhlu a teče asi 13 m v pískovci vytesaném tunelu, který má šíři asi 3, 5 m. Pak následuje cesta vody opět asi 10 m otevřenou roklí, dostává se do 41 m dlouhé skalní chodby stejné šířky a výšky 4 m. Obě chodby jsou zhotoveny ve skále krumpáčem a je též zřejmé, že zastavení vody bylo dosaženo pěti jezy, které byly zapuštěny do sklaních stěn. Celé toto zařízení bylo uděláno před staletími a sloužilo provozu jednoho hamru, který se kdysi nacházel u východu ze skalní rokle. Tehdy tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. Když se před ní v čase tání sněhu nebo za velké vody nasbíralo velké množství vody, drala se tato s hromovým hlukem a pěnivým šumem širokým tunelem, aby se na konci rokle vrhla do mnoha metrů hluboké prohlubně, a to poskytovalo divákům zvláštní podívanou, která se vyplatila za návštěvu. V okolí průrvy pod skalami je ještě dnes možno nalézt železnou strusku. Průrva Ploučnice byla k 17. prosinci 1997 prohlášena Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/prurva-ploucnice
Grabštejn Hrad
GPS poloha: 50°50'38.44"N 14°52'33.09"E
Rozsáhlý areál hradu a zámku Grabštejn stojí na návrší nedaleko Hrádku nad Nisou na Liberecku. Původní hrad připomíná okrouhlý bergfrit. Návštěvníci si mohou prohlédnout severní palác, věž s vyhlídkou a přístupná je i cenná renesanční Kaple sv. Barbory s nástěnnými malbami. Areál obklopuje rozlehlý park z 1. poloviny 19. století. Historie Původní gotický hrad byl vybudován ve 13. století na ochranu údolí Nisy a jím vedoucí cestu z Čech do Lužice. V roce 1256 jej získal Jindřich z Donína. V 1. polovině 15. století byl hrad několikrát dobýván. V roce 1562 koupil Grabštejn císařský rada Jiří Mehl ze Střelic, který jej nechal přestavět na pohodlnější renesanční zámecké sídlo. V roce 1622 poškodil objekt požár. V roce 1645 obsadili Grabštejn Švédové. Ve 2. polovině 17. století byly strženy hradby. Následovaly úpravy v roce 1782. Za Clam-Gallasů byla v roce 1818 přestavěna renesanční budova na klasicistní ?nový zámek?. Po požáru v roce 1843 byl zámecký objekt upraven. V současné době je Grabštejn veřejnosti přístupný. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/grabstejn
Údolí samoty Údolí, dolina
GPS poloha: 50°46'7.46"N 14°36'2.66"E
Romantické Údolí samoty se nalézá při toku Dobranovského potoka mezi Cvikovem a Radvancem. Délka údolí, kterým nás spolehlivě vede zelená značka je cca 2 km. Cesta od Cvikova nejprve vede kapradím podél pole, ale po 1,5-2 km se již po levé straně začínají objevovat skalní útvary značící naši přítomnost v Údolí samoty. V necelé polovině údolí nás očekává krytá studánka, německy zvaná Augenwasserquelle, voda z ní měla pomáhat zrakově nemocným. V jižní části Údolí samoty se u turistického rozcestí můžeme vydat do Údolí vzdechů, kterým vede modrá značka mezi Cvikovem a Sloupem. Při pokračování cestou Údolím samoty dojdeme ke skalnímu výklenku s vytesanou lidovou plastikou Krista. O několik kroků dále budeme odměněni pohledem na skalní útvar Panenská skála (Pirát) a Čertova ruka (Škuner). U radvanecké hájovny již pomalu Údolí samoty opouštíme. Pro toho, kdo má rád klid, romantiku a krásnou přírodu je toto místo, zcela jistě, tím pravým…. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/udoli-samoty--1
Panenská skála Skalní útvar
GPS poloha: 50°45'59.90"N 14°35'17.95"E
U radvanecké hájovny na jižním konci Údolí samoty je nevelké návrší, z jehož temene vystupuje dvojice pozoruhodných pískovcových skal. Mohutnější západní Čertova skála strmě vyčnívá do výšky okolo 30 m nad dnem údolí a horolezci jí říkají Škuner, sousední štíhlou věžičku někdy označují jménem Pirát, ale mnohem známější je jako Panenská skála. Je zajímavě tvarovaná a ve vrcholové části má malé skalní okno. K Panenské skále a k nedalekým Havraním skalám se váže pověst o zlém rytíři, pronásledujícím nevinnou dívku, která se právě na tomto místě zachránila skokem do jezírka pod skálou. Dnes tu místo jezírka najdeme jen tiché meandry lesního potůčku a na jeho břehu upravený pramen s dřevěnou stříškou. U cesty v Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 10
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" sedle pod skalami je do vyčnívající skály vytesaný výklenek neznámého stáří se zajímavou lidovou plastikou Krista bičovaného u sloupu, nazývanou dříve "Martersäule". Nad výklenkem je upevněn malovaný obrázek Panny Marie s Ježíškem. INFO REDAKCE: Nejedná se o Panenskou skálu, nýbrž o tzv. Škuner. Panenská skála se nachází cca 1km dál v Údolí samoty. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/panenska-skala
Zámek Zákupy Zámek
GPS poloha: 50°41'5.32"N 14°38'43.08"E
Zámek Zákupy
A jsme tady! Náš věrný škodovácký dopravce „Feďa“ spokojeně odpočívá na parkovišti, zatímco my znovu míříme za poznáním, za poučením. Jsme v severních Čechách, 8 km východně od České Lípy, po několika dnech úmorných veder se konečně ochladilo a nad námi se vypíná mohutná stavba zdejší poněkud opomíjené císařské rezidence, která společně s Ploskovicemi v letním období hostívala jeho veličenstvo Ferdinanda I. Letmý pohled stačí k tomu, abychom se shodli na jednom – „Ferda Dobrotivý“ se tu neměl špatně. Ale hezky po pořádku. Dříve než tu mohl vyrůst výstavný renesanční zámek, musela zde stát již ve 14. století gotická tvrz. Znáte to. Peníze jsou peníze a stavět na „louce zelené“ je něco jiného než přestavovat. Historici se do toho člověku ve 14. století nemíchali a tak se mohlo stavět „dosyta“. Ještě si musíme objasnit majitele. Údajně snad nejdřív rytíři ze Smojna byli prvními držiteli zdejší tvrze, ale opravdu historicky doložení jsou až v roce 1365 páni z Vartemberka, za jejichž držení byla existence zdejší tvrze úředně zaznamenána. Na sklonku 15. století drželi Zákupy Berkové z Dubé. Z nich se především Zdislav na zdejším sídle docela pěkně „zabydlel“. Peněz na přestavbu, jako nejvyšší sudí a posléze i hofmistr království Českého, měl docela dost a tak se do toho pustil s vervou. Nad údolní nivou vyrostl velký palác o rozměrech 15 x 55 metrů s dvojicí vyrovnávacích podlaží. Po smrti Zdislava stačil ještě Zbyněk zámek po ničivém požáru v roce 1573 obnovit, aby ten mohl roku 1612 přejít do rukou Novohradských z Kolovrat. Zřejmě jim vděčí zámek za vybudování kaple. Pak se tu usadila dobře situovaná vdovička Anna Magdaléna z Lobkovic, která si však se zámkem v zádech našla rychle nového ženicha. Jindřich julius, vévoda Sasko- Launberský taky žádný chudák nebyl. Ostrov nad Ohří dostal za vojenské zásluhy, pak mu k tomu přibylo ještě bohaté věno,…... Inu, nežil si špatně. Snad jen to, že byl zámek v r. 1632 vypleněn Švédy, ho mohlo trochu mrzet.. Nicméně jeho rekonstrukci nechal až na svého syna Julia Františka. Ani tomu to však nešlo příliš od ruky, byť měl k ruce italského stavitele Julia Broggiho a tak dokončení celé akce připadlo až na dceru Julia Františka, Annu Marii Františku. Ale výsledek stál zato. Čtyřkřídlý zámek s Kamenným mostem a opravdu krásnou voliérou doplněný o téměř kompletně přestavěné předzámčí, nově vybudovanou trasovou zahradu a hospodářský dvůr, však jako kdyby nestačil. A tak bylo při zdejším panském sídle ještě zřízeno Závodiště pro koně, Bažantnice, obora i rybník. Dcera zámecké paní z prvního manželství – Anna Marie Karolína tedy přebírala v roce 1741 zámek a jeho okolí v opravdu dobré „formě“. Pak to šlo však s tou parádou poněkud „z kopce“ a když souhrou událostí připadá v roce 1770 panství vévodovi zweibrückenskému, začínají Zákupy upadat. Ruší se obora i bažantnice a v předzámčí se usidluje Leitenbergerova přádelna. S rokem 1805 přichází čas Habsburků, přesněji řečeno jejich toskánské větve. A zamotaný v tom byl Napoleonův syn Orlík, v jehož prospěch se měl vzdát toskánský velkovévoda svých statků v Čechách. To vše však mělo být realizováno až po smrti Orlíkově matky, které patřila italská Lucca a kterou měl dostat již zmiňovaný toskánský velkovévoda, jako odstupné za jeho české statky. Svou měrou přispěl do té mely i Orlíkův dědeček – císař František I, jenž povýšil Zákupy na vévodství, čímž by dopomohl Orlíkovi k titulu vévody. No děly se to, vážení, tehdy věci! A teď si představte, že Orlík nakonec do Zákup nikdy nepřijel, protože ve svých 21 letech zemřel na TBC! A co teď s majetkem? Řeknu Vám, nezávidím jim ty starosti! Zákupy nakonec shrábnul Ferdinand I a spolu s Ploskovicemi je učinil svými letními sídly. A zase přestavovalo. Poničené barokní fresky byly přemalovány, papírové tapety přelepeny, interiéry vybaveny kachlovými kamny. Inu sice letní sídlo, ale tepla není nikdy dost, že. Stylově tu zavládlo druhé rokoko a dohled nad vším si vzal dvorní dekoratér Josef Veselý a malíř Josef Navrátil. Po smrti Ferdinanda I. v roce 1875 utichá na Zákupech skutečný panský život a snad jen 1. červenec 1900, kdy byli ve zdejší kapli oddáni František Ferdinand d´Este a Žofie Chotková, dal vzpomenout na staré dobré časy. Zámek byl navštěvován jen příležitostně a poslední návštěvy císařské rodiny se dočkal v roce 1904, kdy sem zavítala Alžběta Marie Rakouská s jejím manželem Ottou Windischgrätzem. Pak už se za panskou minulostí Zákup definitivně zavřela opona a objekt přešel v roce 1918 do vlastnictví československého státu. V nelehké době I. světové války tu sídlila záložní nemocnice, v době meziválečné pak v předzámčí česká škola a české Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 11
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" loutkové divadlo, zatímco přízemí zámku zabíraly kanceláře státních lesů a statků. V prostorách zámku během 2. světové války pobývali různí uprchlíci a teprve v roce 1951 se jeho 3 nádvoří a některé ze 188 místností otevřely veřejnosti. Ještě jednou zavřel zámek své brány mezi lety 1977 – 1985, kdy na zámku probíhala rozsáhlá rekonstrukce, aby byl celý objekt v lednu roku 2002 prohlášen za Národní kulturní památku. Pojďme se však teď seznámit se zámkem v jeho dnešní podobě. Prohlídka začíná v předkaplí, která Vás uvede do jednoho z klenotů zákupského sídla - již zmiňované zámecké kaple, ve které si řekl své ano pro náš národ tak osudový manželský pár. Druhé rokoko – to je styl ve kterém je zařízeno na dvacet zámeckých místností, jimiž během prohlídky projdete. Naleznete je v té podobě, v jaké byly adaptovány pro pobyt Ferdinanda I., tedy včetně původních tapet, lustrů, nábytku, …. Postupně se seznámíte s jídelnou, ložnicí, hernou, … a i s dětským pokojem. Možná trochu paradoxní, vezmeme- li v potaz, že císařský pár byl bezdětný. Ale pojďme dále. Výzdoba veškerých zámeckých prostor je dílem architekta J. Bělského, malíře Josefa Navrátila a V. Kandlera, sochaře Václava Levého a štukatéra J. Effenbergera. Určitě velmi zajímavý je osobní výtah, zbudovaný firmou Ringhoffer v roce 1870. Zatímco srdce zámku je zrekonstruované, zbytek zámku působí dojmem, jakoby by bývalá císařská rezidence byla poněkud na okraji zájmu i v dnešních dnech. Už jen fakt, že zámkem projde za celý rok pouhých 20 000 návštěvníků, to dobře dokumentuje a projdete- li se okolím zámku, jen Vás to v tomto názoru utvrdí. Velký výběh pro medvědy je sice zrekonstruovaný a obývaný medvědem Medouškem, nicméně sousední zdobná voliéra už dlouho zeje prázdnotou. I komplex hospodářských budov je opuštěný, zatímco zámecké křídlo u anglické zahrady se nachází v doslova v havarijním stavu. Pro návštěvníky se objekt otvírá každoročně od dubna do října v čase od 9 do 15 resp. 16 hodin, přičemž zavíracím dnem je pondělí. Nicméně třeba svatbu tu můžete uspořádat kdykoliv během roku. Dospělí za seznámení s historií zdejší císařské rezidence zaplatí 80,- Kč, studenti, držitelé průkazu ZTP, děti, senioři a držitelé průkazu Klubu českých turistů pak 60,- Kč. Na rodinu tu čeká zvláštní vstupné ve výši 240 Kč. Pomalu se loučíme s tímto tak trochu zapomenutým, ale o to kouzelnějším koutem naší malé, ale tolik krásné země v srdci Evropy. Už teď ale víme, že sem zase brzy vrátíme. Třeba do zdejších zahrad, které sice pomalu, ale přesto rozkvétají do své původní krásy. Ale o tom zase někdy příště. Autor článku: Pavel Kolátor Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/zamek-zakupy
Ještěd Vrchol
GPS poloha: 50°43'41.44"N 14°59'12.70"E
Vrchol kopce Ještěd ( 1012 m.n.m.) je nepřehlédnutelnou dominantou Severních Čech. Přes vrchol kopce v minulosti vedla nejedna obchodní stezka. Ještěd rovněž tvořil hranici mezi Čechy a Německem. První označení vrcholku Ještěd pochází z roku 1546. Vrchol kopce je vyhledávaným cílem turistických výletů. Na vrcholku kopce byla postavena budova ve tvaru rotačního hyperboloidu, ve které najdeme mimo restauraci, rozhlednu a také hotel. Tato stavba byla vyhlášena českou stavbou 20. století. V letech 1932 až 1933 byla na vrchol Ještědu vybudovaná lanová dráha. V pozdějších letech byla přebudovaná na kabinovou lanovku, jejíž délka je 1183 metrů a překonává výšku 450 metrů. Na úbočí kopce byl vybudován rozlehlý lyžařský areál s řadou sjezdovek, vleků a lyžařských stop a byla tu vybudovaná sáňkařská dráha. Vrchol kopce Ještěd není součástí pohoří Lužické hory ani Jizerské hory, ale je nejvyšším bodem Ještědského hřbetu. Vrchol je tvořen tvrdým křemencovým sukem, vypreparovaným z fylitů, vápenců a břidlic. Na vrcholku kopce fouká velmi často silný studený vítr a sníh tu vydrží celkem dlouhou dobu. Vrcholkem kopce prochází pomyslná hranice rozvodí, rozdělující řeky ústící do Severnímu a do Baltskému moře. Vrchol kopce je holý beze stromů, v důsledku drsných horských podmínek a exhalací. V roce 1890 byla kolem vrcholku Ještědu vysazena kleč, která se tu uchytila. V hlubokých lesích u úpatí kopce se dobře dařilo zvířatům a podle historických záznamů tu byl v roce 1679 zastřelen poslední medvěd. V místech kde les ustupuje jsou vidět skalní útvary. Nedaleko horní stanice lanové dráhy vidíme skálu nazvanou Krejčík. Z vrcholku kopce je za příznivého počasí velmi úchvatný výhled. Je možné odtud dohlédnout až do Prahy. Na severozápadním úbočí kopce je zajímavý soubor kryoplanačních teras, mrazových srubů a srázů, skalních hradeb, které jsou chráněny jako přírodní památka s názvem Terasy Ještědu. Toto území je chráněné od roku 1995 a zaujímá plochu 120,96 hektarů. Terasy Ještědu jsou součástí přírodního parku Ještěd. Na okolních úbočích vrcholku můžeme vidět jednotlivé balvany, sutě či bloky, které v různých úsecích mohou připomínat kamenné toky či moře. Terasy mají kolem 10 úrovní, jejichž šířka je 20 až 70 metrů. Z vzácných rostlin tu můžeme vidět kýchavici Lobelovu, sedmikvítek evropský, podbělici alpskou či devětsil bílý. Kromě lanové dráhy vede na vrchol kopce několik značených turistických tras jak z Liberce tak z obcí rozkládajích se na úpatí Ještědského hřbetu. Od parkoviště na Tetřevím sedle byla vyznačena naučná stezka Terasy Ještědu. Z jižní části města Liberce z Pilínkova vede trasa naučné stezky Ještědské vápence. Po západním úbočí kopce vede na vrcholek značená trasa cyklostezky, na kterou se můžeme připojit z města Jablonné v Podještědí či Stráž pod Ralskem.
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 12
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/jested
Sloup koupaliště Koupaliště
GPS poloha: 50°44'49.78"N 14°35'37.97"E
Radvanecký rybník má rozlohu 8,67 ha, jeho břehy jsou z větší části zalesněné a na severu na ně navazuje poměrně velké rašeliniště. Na protější jižní straně je mohutná hráz s výtokem, procházejícím širokým uměle vyzděným tunelem. Kdysi zde stávala pila, podle níž se rybník nazýval "Bretteich" (Prkenný rybník). V roce 1905 bylo na jihovýchodním břehu rybníka zřízeno Koupaliště s písečnou pláží. Ceník služeb koupaliště na rok 2012 VSTUPNÉ Osoby starší 15 let ................................................................... 35,- Kč/den Děti od 6 do 15 let, studenti, důchodci, invalidní důchodci (po předložení ZTP).................................................... 20 ,- Kč/den Více zde: http://www.obecsloupvcechach.cz/cenik-sluzeb-koupaliste/ Autor článku: Martina Smutná Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/sloup-koupaliste
Chrám sv. Vavřince a sv. Zdislavy, Jablonné v Podještědí Chrám
GPS poloha: 50°45'56.09"N 14°45'42.66"E
Při jedné prázdninové cestě po severu naší republiky jedeme malebným krajem po málo frekventované silnici. Jabloňovou alejí se dostáváme nad údolí, a kde se vzalo, tu se vzalo, jako zázrak se před námi objevilo příjemné městečko Jablonné v Podještědí.
Zastavujeme na náměstí, prohlížíme si to tady a ochutnáváme zmrzlinu. Boční uličkou přicházíme k místní dominantní stavbě, kterou je Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy. Objekt mne upoutal na první pohled svou mohutností a impozantností. Výrazná červenobílá fasáda jakoby křičela na kolemjdoucí. Člověk nemusí znát detaily o této stavbě, ale na první pohled je jasné, že se jedná o jeden ze symbolů města. Chrám svatého Vavřince a svaté Zdislavy patří k předním stavbám barokního stavitelství ve střední Evropě.
Autorem stavby je pozdější mistr rakouského baroka Jan Lukáš Hildebrant, přičemž se jedná o jeho první velké dílo. Výstavbu dnešního chrámu zahájil v roce 1699 tehdejší majitel panství František Antonín Berka z Dubé. Jednalo se však o náročnou stavbu a tudíž byl chrám vysvěcen až v roce 1729.
Návštěva interiéru chrámu je možná pouze ve stanovené časy. Vzhledem k tomu, že jsem neměl štěstí na tu správnou dobu a musel bych čekat, tak jsem se spokojil pouze s prohlídkou zvenčí. Většina lidí přichází k objektu od Náměstí Míru v Jablonném v Podještědí. Před chrámem se nachází malé náměstíčko, park, do kterého je obráceno bohaté průčelí se dvěma bočními hranolovými, ale nedokončenými věžemi. Fasáda je doplněna početnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711 umístěných v ploše, v nikách a na atice. Dominují samozřejmě svatý Vavřinec a svatá Zdislava.
V městečku a okolí jsem navštívil následující zajímavá místa: - morový sloup v Jablonném v Podještědí:http://www. turistika. cz/ mista/barokni- morovy- sloup- sousosi-sv- salvatora- vmestecku-jablonne-v-podjestedi - skalní hrad Sloup: http://www.turistika.cz/mista/skalni-hrad-sloup - zřícenina hradu Frydštejn:http://www.turistika.cz/mista/zricenina-hradu-frydstejn Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 13
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" - originální orloj v obci Kryštofovo údolí: http://www.turistika.cz/mista/krystofovo-udoli-originalni-orloj - zajímavá vesnička Kryštofovo údolí:http://www.turistika.cz/mista/krystofovo-udoli-kouzelna-vesnicka-nedaleko-liberce - Centrum Babylon v Liberci:http://www.turistika.cz/mista/liberec-centrum-babylon - nejstarší zoologická zahrada u nás:http://www.turistika.cz/mista/liberec-nejstarsi-zoologicka-zahrada-v-cechach - nejstarší botanická zahrada u nás:http://www.turistika.cz/mista/liberec-nejstarsi-botanicka-zahrada-v-ceske-republice - Ještěd:http://www.turistika.cz/mista/jested-nejvyssi-hora-jestedskeho-hrbetu
Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/ Autor článku: Pavel Liprt Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/chram-sv-vavrince-a-sv-zdislavy-jablonne-v-podjestedi
Bílé kameny Zajímavost
GPS poloha: 50°48'8.63"N 14°51'31.85"E
Bílé kameny tvoří izolovanou, morfologicky výraznou skupinu skal asi 1 km severně od Jítravy na úpatí vrchu Vysoká. Skály jsou nápadné svou bělostí a zaoblenými tvary, připomínajícími mohutné hřbety odpočívajících slonů, proto jsou někdy označovány jako Sloní skály. Jako neobvyklá ukázka zvětrávání křídových pískovců jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny a jsou také první zastávkou na Naučné stezce "Lužický přesmyk", která začíná v Jítravě. Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. K jejich naklonění došlo v třetihorách vlivem tektonických pohybů na lužickém zlomu, jehož průběh je dobře patrný na nedalekých Kozích hřbetech. Během dalšího vývoje byly pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město. Neobvyklý vzhled 20 m vysokých skal je podmíněn jejich složením. Svrchní části skal tvoří pískovce s vyšším obsahem minerálu kaolinitu, kterému vděčí za svou bílou barvu. Stejnoměrné složení těchto pískovců zase vedlo při zvětrávání ke vzniku zaoblených tvarů. Ve spodní části skal jsou již pískovce méně kaolinické a mají zřetelněji vyvinutou vrstevnatost se šikmým sklonem vrstev. Na stěnách nebo při úpatí skal vznikly vyvětráváním méně odolných vrstev pískovců oválné dutiny a jeskyně, z nichž největší je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/bile-kameny
Dutý kámen Zajímavost
GPS poloha: 50°46'7.90"N 14°39'33.34"E
Izolovaný zalesněný hřbítek mezi Cvikovem a Kunraticemi jižně od Drnovce je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce hřbetu žílou třetihorní vyvřelé horniny polzenitu. Hlavním důvodem, proč byl Dutý kámen v roce 1955 vyhlášen přírodní rezervací, je pozoruhodný geologický jev: rozpad pískovce do drobných sloupečků. Stejný úkaz je možné vidět také v rezervaci Mühlsteinbrüche u Jonsdorfu na německé straně Lužických hor. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce nejlépe patrná na 2. 5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu na jeho temeni. Vějířovitě uspořádané pětiboké a šestiboké sloupky jsou zde široké 2 - 5 cm a vysoké až 3 m. Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/duty-kamen
Česká Lípa - kostel Povýšení svatého Kříže Kostel
GPS poloha: 50°41'7.49"N 14°32'33.85"E
Kostel Povýšení svatého Kříže je nejstarším českolipským kostelem. Byl vystavěn ve 14. století z iniciativy místních měšťanů v čele s purkmistrem Jindřichem z Weitmühle. V roce 1426 postihl město Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 14
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" velký požár, který zasáhl i kostel, opraven a znovu vysvěcen byl v roce 1490. V roce 1890 byl neogoticky upraven Josefem Mockerem. Autor článku: Matěj Baťha Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-kostel-povyseni-svateho-krize
Liberec - Informační centrum Ostatní
GPS poloha: 50°45'37.08"N 15°3'9.65"E
Informační centrum Vám poskytne informace o společenských, kulturních a sportovních akcích ve městě a okolí. Dále máte možnost zajistit si ubytování čí stravování. V rámci centra si můžete zakoupit vstupenky na akce. Nabízí velké množství bezplatných i placených propagačních materiálů a publikací, které se vztahují k městu a okolí.
Kontakt: Nitranská 1, Liberec, Centrum Babylon tel.: 485 249 202
Provozní doba: otevřeno denně od 10:00 do 20:00 hodin Autor článku: Michal Machoczek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/liberec-informacni-centrum
Česká Lípa - Městské informační centrum Infocentrum
GPS poloha: 50°41'11.05"N 14°32'16.25"E
Aktualizace: 4/2010 Městské informační centrum se nachází uprostřed historického jádra města na hlavním náměstí TGM v přízemí objektu, který je součástí Městského úřadu. Kontakt: Městské infornační centrum, Nám. T. G. Masaryka 2, 470 01 Česká Lípa Telefon: 487 881 105-6 e-mail:
[email protected] Služby • veřejný Internet • prodej upomínkových předmětů, map a publikací, turistických známek • rezervace a prodej vstupenek na různé kulturní akce • informace o možnostech ubytování, stravování: o ubytovacích a stravovacích službách v regionu Českolipska • turistické informace: - o městě a jeho okolí - o pamětihodnostech a atraktivitách regionu Českolipska - o kulturních, společenských a sportovních akcích • vyhledávání spojů • průvodcovská činnost po památkách města • kopírování Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.15 Máchův kraj, GOL 1:25 000 Českolipsko Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 15
Průvodce "Průvodce Lužické hory, Ještědský hřbet" Autor článku: Pavel Samuel Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/ceska-lipa-mestske-informacni-centrum
Lesní divadlo Sloup Ostatní
GPS poloha: 50°43'55.60"N 14°35'0.56"E
Sloup v Čechcách kromě krásného skalního hradu, nabízí několik zajímavých míst. Jedním z těchto míst je i lesní divadlo, které nalezneme u silnice vedoucí ze Sloupu na Svojkov. Lesní divadlo bylo založeno v roce 1921 "Divadelním spolkem Sloup". Do pískovcové skály zde byly vyhloubeny chodby, postavila se zde pískovcová věž, podium, stěna s gotickou branou a samozřejmě nemůžeme zapomenout na hlediště pro 2000 diváků. Divadlo bylo slavnostně otevřeno na svatodušní neděli roku 1921, divadelním dramatem "Potopený zvon". Pro svou výbornou akustiku zde byly také hrané opery a operety. V 60. letech zaznamenalo divadlo velký úpad a bylo zdevastováno. Znovu bylo obnoveno až v roce 2004. Na obnově se podíleli místní obyvatelé. V současnosti zde probíhají v letních měsících divadelní představení. Více informací o kulturním programu naleznete zde. Pokud zavítáte do Sloupu nenechte si ujít návštěvu Skalního hradu a Samuelovy jeskyně. Autor článku: Zaneta Konvalinová Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/lesni-divadlo-sloup
Kamzičí studánka pod Klíčem Studánka
GPS poloha: 50°47'12.73"N 14°34'7.57"E
Vydatné prameny vody jsou na úpatích hory Klíč známy již z pradávných dob. Dokladem je samotný název hory Klíč, praslovansky Ključ, kterým naši předci označovaly prameny vod. A právě jeden takový pramen se nalézá pod západním sedlem Klíče na úrovni suťoviště. I název Studánky má své odůvodnění, když při troše štěstí zahlédneme kamzíka, kteří se kolem Klíče vyskytují je název studánky jasný. Dnes voda z Kamzičí studánky napájí novoborský vodovod. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/kamzici-studanka-pod-klicem
Studánka - Augenwasserquelle Studánka
GPS poloha: 50°46'20.06"N 14°36'3.85"E
Při cestě po zelené značce, jež nás vede malebným Údolím samoty dojdeme k prameni, který je obložen pískovcovými kameny s dřevěnou stříškou. První úpravy pramene provedli členové cvikovského Horského spolku v roce 1896, kdy studánku obložili kameny při úpravě cesty vedoucí údolím. V dostupných materiálech český název studánky není, pouze německý Augenwasserquelle. Dle pověstí z dávných časů měla voda léčivé účinky na zrak. Voda ze studánky dále odtéká do Dobranovského potoka. Autor článku: Martin Sládek Další informace najdete zde: http://www.turistika.cz/mista/studanka-augenwasserquelle
Tento průvodce byl vygenerován na největším českém portálu pro turisty, výletníky a cestovatele Turistika.cz
str. 16