První vydání CB Maják, Vsetín Vydáno pro vnitřní potřebu církve

První vydání © CB Maják, Vsetín 2013. Vydáno pro vnitřní potřebu církve. Originally published in the UK under the title Reading God’s Story: Introducing Exposition and Biblical Theology Copyright © The Porterbrook Network Published by The Porterbrook Network, an initiative of WEST Portebrook, Sheffield, UK 215 Sharrow Vale Road, Sheffield, S11 8ZB, UK Naposledy aktualizováno 7. února 2011 v Sheffieldu. Veškerá práva českého překladu vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být v jakékoliv formě publikována bez písemného svolení vydavatele. Není-li uvedeno jinak, jsou biblické citáty převzaty z Bible, překlad 21. století © 2009 BIBLION, o.s. Použito se svolením vydavatele. Všechna práva vyhrazena. Citáty označené zkratkou ČEP pocházejí z Českého ekumenického překladu podle vydání z r. 1985, © ČBS, Praha. Překlad: © Tomáš Kadlec Revize: Dan Drápal Sazba: Tomáš Kolman Distribuce: Sbor Církve bratrské ve Vsetíně – Maják, Smetanova 1140, Vsetín, 755 01 www.majakvsetin.cz; e-mail: [email protected]

Obsah 1. Co Bible říká?............................................................................. 4 2. Proč to Bible říká?..................................................................... 12 3. Co to tedy pro nás znamená?................................................ 18 4. Co je účelem?........................................................................... 23 5. Příběh o zaslíbení....................................................................... 30 6. Zaslíbení lidu............................................................................... 35 7. Zaslíbení místa............................................................................ 45 8. Zaslíbení království..................................................................... 55 9. Zaslíbení požehnání pro národy ............................................. 66

Kapitola 1 Co Bible říká? Bible je současnou knihou, která k nám mluví. Nepatří pouze do minulosti. Bůh mluví (přítomný čas) ke svému lidu skrze své slovo a Ducha. V dopisu z prvního století do Efezu vzkříšený Kristus říká: „Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo vítězí, tomu dám jíst ze stromu života v Božím ráji“ (Zjevení 2,7). I když jsou jeho slova určena konkrétní církvi v konkrétní době, čteme, co Duch říká (přítomný čas) všem církvím. Bible tedy byla napsána pro nás. Jen nebyla napsána nám. Má vždy na mysli původní čtenáře. Proto musíme nejdříve zjistit, co a proč původně autoři psali. Odborně se tomu říká „záměr autora“. Někdy je záměr autora výslovně uveden (Lukáš 1,1–4; 1. Jan 5,13). Někdy na něj budete muset přijít. Kdo komu psal? Jaká byla jejich situace? Věnuje se autor konkrétním problémům? Vyskytuje se v textu nějaké jednotné téma nebo poselství? Pokud jde o vyprávění, co autor zařadil a co vynechal? Jaké redakční komentáře byly do textu vloženy? Je-li nějaká kniha z Bible rozhovorem, co se dělo na druhém konci? Někdy je potřeba se k těmto otázkám vracet. Získáte představu o hlavním záměru autora a jeho poselství. To vám pomůže pochopit detaily. Detaily vám pomohou objasnit hlavní záměr a poselství. Takto se proces opakuje. Obor interpretace Bible se jmenuje „hermeneutika“. V hermeneutickém procesu jsou tři hráči: autoři, texty a čtenáři. Postmoderna hledá smysl z pohledu čtenáře – „poselstvím je to, co to znamená pro mě“. Tento přístup však okrádá Boží slovo o jeho autoritu. Evangelikální hermeneutika hledá smysl textu pomocí autorů – lidských i toho božského. (Autoři Starého zákona však nemohli vždy plně ocenit, jak se to, co napsali, splnilo – 1. Petr 1,10–11.) Tento smysl poznáváme skrze biblický text. Naším úkolem je rozpoznat, co chtěl autor sdělit, tím, že budeme věnovat pozornost textu. Jako čtenáři však přicházíme se svými vlastními předpoklady a předsudky. Musíme proto dávat pozor, aby nezkreslily naše porozumění Bibli.

Porozumění příběhu Bible

Klíčové otázky, které si musíme pokládat, jsou následující: A. Co? B. Proč?

C. Co s tím?

1. Co daná pasáž říká? 2. Proč to autor říká zrovna takto? 3. Proč to autor říká zrovna na tomto místě? 4. Proč tato pasáž a kniha náleží do tohoto bodu biblického příběhu? 5. Jaké reakce chtěl u svých čtenářů autor vyvolat? 6. Jak bychom měli reagovat my v dnešní době?

Tyto otázky sledují určitý logický vývoj. Když danou pasáž studujeme, ve skutečnosti většinou nápady vyskakují náhodně. Při prvním čtení nás může rovnou napadnout aplikace. Můžeme zkoumat, proč to autor říká právě zde, dojít k nějakému předběžnému závěru a pak se vrátit k otázce toho, co se v pasáži říká. Tento proces nikdy neprobíhá popořadě stylem „krok číslo jedna, dva, tři...“.

Co daná pasáž říká?

Proč to autor říká zrovna takto?

Jaké reakce chtěl u svých čtenářů autor vyvolat?

Proč to autor říká zrovna na tomto místě?

Proč tato pasáž a kniha náleží do tohoto bodu biblického příběhu?

Jak bychom měli reagovat my v dnešní době?


Co chce daný oddíl říci? K analýze poselství dané pasáže existuje mnoho nástrojů, které můžete použít, a otázek, které můžete pokládat. Převyprávějte text vlastními slovy. Nesrozumitelná slova si vyhledejte ve slovníku. Co je účelem pasáže? Kam se celý text ubírá? Jak každá věta a odstavec zapadají do průběhu textu? Opakují se některá slova či fráze, opozita, přirovnání, kontrasty nebo jiné vzorce? Jaké je historické a kulturní pozadí textu? Pomůže vám to porozumět celkovému poselství? Mají zeměpisné zmínky nějaký význam? Vyskytují se zde nějaká významná jména?

Jaký mají daná slova význam? Neznámá slova si vyhledejte Bible obsahuje neznámá slova: vykoupení, smíření, posvěcení atd. Vyhledejte si je v biblickém slovníku. V novozákonních slovech se někdy ozývají starozákonní významy. Například slovo „vykoupení“ je často zkratkou pro exodus z otroctví v Egyptě a v Novém zákoně vyvolává představu nového exodu z otroctví hříchu skrze velikonoční oběť Ježíše Krista.

Stejné slovo může mít různé významy, ale čím blíž si jednotlivé výskyty jsou, tím větší je pravděpodobnost, že význam je stejný .Stejné slovo může mít různé významy. To je zřejmé napříč časem a kulturami. Například slovo „naděje“ v Novém zákoně obvykle vyvolává představu konkrétních očekávání, zatímco v naší kultuře vágního optimismu. Stejné slovo však může mít různé významy i v rámci Bible.

Reflexe Co znamená slovo „povolat“ v Judovi 1 a 1. Korintským 1,23–24? Co znamená v Matouši 22,14? To znamená, že když vysvětlujeme význam nějakého slova, nemůžeme spoléhat na křížové odkazy. Dobrým pravidlem (které však neplatí vždy) je, že čím blíže si jednotlivé výskyty jsou, tím větší je pravděpodobnost, že slova mají stejný význam. Znamená například v Galatským 1,6 slovo „povolaný“ toho, kdo slyšel evangelium (jako v Matoušovi 22), nebo toho, kdo se stal křesťanem (jako v Judovi 1 a 1. Korintským 1)? Je tím, kdo vás povolal, Pavel nebo Bůh? Galatským 1,15; 5,8 a 13 naznačují, že je to Bůh.


Toto pravidlo blízkosti však neplatí vždy. Co se rozumí pod pojmem „právo“ v 1. Korintským 9,20–21? Pavel používá tento termín, aby popsal Mojžíšův zákon a Boží morální vůli. Sám je stále pod morální Boží vůlí, ale už není pod Mojžíšovým zákonem, i když se bude chovat tak, jako by po ním byl, když se bude snažit získat Židy.

Paralelní výroky se často vzájemně vysvětlují To platí zejména v případě hebrejské poezie, kde je paralelismus běžným literárním postupem. Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. Zákon Hospodinův je jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí. (Žalm 1,1–2)

Ve verši 1 mají slova chodit, stát a sedět stejný význam – myšlenkou je, že požehnaný člověk by neměl být po vlivem ničemníků, hříšníků a posměvačů či s nimi být spojován. Ničemníci, hříšníci a posměvači jsou titíž lidé. Nemáme zde tři různé příkazy, ale jeden, který je řečen třemi různými způsoby. Ve verši 2 jsou radost a přemýšlení paralelními myšlenkami, což nám pomáhá uvědomit si, jak může vypadat radost ze zákona Hospodinova. Paralelismus je relevantní i v dalších žánrech. Například 1. Jan 4,1: „Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků.“ Není zřejmé, co je míněno slovem „duchové“. Zbytek verše však naznačuje, že mají co do činění s „falešnými proroky“. Stále není jasné, zda se jedná o osobnosti falešných učitelů či démonické duchy, kteří klamou falešné učitele. Je však alespoň jasné, jakou formou se projevují.

Zkoumejte významy jmen V Bibli často bývá význam jména důležitý – zejména když je udělení jména součástí příběhu. Viz například Izaiáš 8,1–4; Ozeáš 1,6–11; Matouš 1,21.

Velká písmena někdy vzbuzují otázky Nejstarší řecké rukopisy byly psány pouze velkými písmeny, takže nemůžeme vědět, zda slovo bylo původně s velkým písmenem či nikoliv. To znamená, že překladatelé se rozhodují, jak text interpretovat, a jejich výklad není definitivní. Například slovo pneuma by se dalo přeložit jako „duch“ (lidský duch) nebo „Duch“ (božský Duch svatý). Obvykle je to zřejmé z kontextu. Někdy to však vůbec není jisté.


Některé překlady 1. Jana 4,6 mají „Duch pravdy“, zatímco jiné mají „duch pravdy“.1

Pro studium používejte doslovnější překlady Když studujete nějakou pasáž, je dobré použít více různých překladů. To vás často upozorní na nesrovnalosti v detailech textu. Obstarejte si alespoň jeden překlad, který je doslovnější než ostatní (např. Český studijní překlad). Například v Římanům 1,15–18 má anglický překlad ESV čtyři věty, které začínají slovem „protože“, zatímco anglická NIV má jen dvě. ESV ukazuje, že tyto verše jsou totožnou argumentací, v níž každá věta navazuje na tu předchozí. Takže pokud jde o mě, jsem odhodlán kázat evangelium i u vás v Římě. Proč? Protože se nestydím za evangelium, Proč? [Protože] je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka. Proč? [Protože] v něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“ Proč? [Protože] z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu.

Z jaké kultury pocházejí čtenáři? Význam slov, myšlenek a událostí je částečně utvářen kulturním a historickým pozadím, ve kterém byly poprvé řečeny. V Ježíšově době například bylo pro patriarchy Středního východu nedůstojné na veřejnosti běžet. Pokud tohle víme, vidíme mnohem větší význam v podobenství o marnotratném synu z Lukáše 15, kde otec běží svého nezdárného syna přivítat. Hledejte v textu věci, které vám připadají zvláštní. Existuje pro ně nějaké kulturní vysvětlení? Někdy nám i sám text poskytuje důležité informace o kulturním a historickém pozadí. Například: „Samařská žena se ho zeptala: ‚Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?‘ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají)“ (Jan 4,9). Když začnete chápat kulturu biblické doby, budete postupně schopní rozpoznávat, které části textu jsou významné. Důležitým zdrojem podstatných kulturních a historických informací jsou komentáře.

1

Toto se týká pouze anglických překladů (pozn. překl.).


Buďte však opatrní ohledně kulturních informací, které uvádí pouze jeden komentátor, nebo u informací, které zjevně nepocházejí z primárních zdrojů. Například někdy se uvádí, že „oko jehly“ (Marek 10,25) byla malá brána v Jeruzalémě, skrze kterou bylo velice těžké, neli nemožné, projít s velbloudem. Pro toto tvrzení však neexistují žádné důkazy. Nesmělý nápad jednoho člověka se může stát jistým tvrzením druhého. Lidé se také někdy dívají na praktiky jedné kultury a snaží se jimi vysvětlit praktiky kultury jiné.

Jaký význam má struktura textu? Zkoumat strukturu může být vhodné v rámci celé biblické knihy, jedné části v knize, odstavce nebo i verše.

1. Zkuste najít strukturu Hledejte věci, které strukturu označují: • Opakující se slova a fráze Například: „Když Ježíš dokončil tuto řeč...“ (Matouš 7,28–29; 11,1; 13,53; 19,1; 26,1). Tato fráze uvozuje pět bloků učení a pět bloků vyprávění. • Stejné místo nebo čas Například: Marek 1,21–39 – jeden den Ježíšova života. • Zarážky (začlenění) Pisatel někdy používá fráze nebo myšlenky, které uzavírají určitou část, nebo nás autorovo zakončení určité části přivede zpět na začátek knihy či dané části (možná s nějakou důležitou změnou). Je například dobré dívat se vždy na začátek a konec epištoly. To vám často ukáže na ústřední témata. Podívejte se například na Římanům 1,5 a 16,26. • Vložení Jeden příběh či téma uzavírá jiné. Například Marek 5,21–43. • Chiasmus V textu jsou paralelní části: vždy první a poslední, druhá a předposlední atd. až do centrálního bodu. Například: a-b-b-a či ab-c-d-c-b-a. Chiasmus se jmenuje podle chí – řeckého písmena pro „x“. Anglické povídky mají vyvrcholení s pointou na konci. V hebrejských příbězích se však často vyvrcholení či pointa nachází uprostřed. Například Daniel (kapitoly 2 - 7 jsou celé aramejštině)


Kapitola 2: vize čtyř království a Božího království Kapitola 3: Bůh zachraňuje svůj lid před smrtí (ohnivá pec) Kapitola 4: Bůh sesadí krále (Nabukadnezar) Kapitola 5: Bůh sesadí krále (Belšasar) Kapitola 6: Bůh zachraňuje svůj lid před smrtí (lvi) Kapitola 7: vize čtyři království a Boží království

2. Zkuste odhalit význam dané struktury Odhalování struktury může být velmi zábavné, ale není samoúčelné. Chceme být lidmi, kteří jsou formováni Božím slovem, ne lidmi, kteří formují Boží slovo do důmyslných či složitých struktur. Která témata daná struktura zdůrazňuje? (Můžeme si zkusmo položit otázku, zda je pravděpodobné, že by autor souhlasil se strukturou, kterou jste v textu našli.) • Opakované fráze Například: Skutky 6,7; 9,31; 12,24; 16,5; 19,20; 28,30–31. Každý úryvek končí tím, že Lukáš říká: „Když se ohlédneme zpátky, konečným výsledkem je růst.“ To naznačuje, že Skutky mluví hlavně o šíření evangelia. • Zarážky (začlenění) Zarážky často zdůrazňují klíčová témata. Již jsme viděli, že Římanům je rozděleno verši 1,5 a 16,26. Úžasným Božím plánem v historii spasení a Pavlovým obrovským úkolem (při jehož plnění očekává od římské místní církve pomoc) je přivést národy k poslušnosti ve víře. • Vložení Fráze v této struktuře často navzájem vysvětlují jedna druhou. Například: Marek 11,11–19; 20–25; 26–33. Uschnutí fíkovníku je podobenstvím ve formě skutku, které ilustruje Ježíšův soud nad náboženstvím a chrámem. • Chiasmus Chiasmy často ukazují na ústřední prvky či na začátek a konec. Pomáhají nám také spojit si paralelní prvky. Například: Jan 1,1–2 A. Na počátku bylo Slovo, B. a to Slovo bylo u Boha, C. a to Slovo byl Bůh. B’. Bylo s Bohem


A‘. na počátku2 Ústředním motivem je, že Slovo bylo Bůh. Marek 7,24 – 8,30 A. Víra pohanské ženy (7,24–30) B. Uši jsou otevřeny (7,31–37) C. Chléb pro 4 000 (8,1–10) D. nevíra farizeů (8,11–13) C‘. Diskuze o chlebu (8,14–21) B‘. Oči jsou otevřené (8,22–26) A‘. Víra učedníků (8,27–30) Tento chiasmus ukazuje, že celá pasáž se týká víry a toho, jak se v nás víra rodí. Svědčí o tom, že zázraky v 7,31–37 a 8,22–26 mají ilustrovat, jak Ježíš dává lidem víru.

3. Všímejte si opakování Opakovaná slova, fráze či myšlenky často ukazují na hlavní témata autora. Podívejte se například na Jana 6,47–59. Všimněte si opakujících se slov: život, smrt, věčný život, sestoupit z nebes. Zdá se, že důrazem je Ježíšovo sestoupení z nebes, aby nám dal věčný život.

Cvičení • Podívejte se na Daniela 3. Které fráze se opakují? Jaký mají dopad? • Podívejte se na Daniela 4. Které fráze se opakují? Všimněte si veršů 3 a 34 a veršů 17, 25 a 23. Jak tyto verše vysvětlují celý příběh?

V jakém kontextu je celý text zasazen? Co by se stalo, kdybyste četli nějaký román jako encyklopedii – otevřeli byste knihu uprostřed a přečetli si jen jeden odstavec? Moc byste tomu nerozuměli. Bible se mnohem víc než encyklopedii podobá románu. Verše a odstavce čtené bez kontextu nebudou dávat moc velký smysl. Zamyslete se nad výrokem: „To auto je šílené.“ Slovo „šílené“ může znamenat jak radost a nadšení, tak zlost a rozčílení. Sám o sobě má tento výrok rozporuplný význam. Stačí ale trocha kontextu a výrok se začne vyjasňovat. „To auto je šílené. Podívejte se, jak rychle jezdí.“ Kontext

2

Struktura v českých překladech neodpovídá (je ABCA'B'). Zde je proto překlad Jana upraven a neodpovídá žádnému oficiálnímu českému překladu Bible (pozn. překl.).


objasňuje význam. Může dokonce úplně změnit náš původní úsudek o významu textu. Text může dávat smysl skutečně pouze v kontextu.

Reflexe Ježíš říká: „A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Znamená to, že když budeme vyzdvihovat Ježíše evangelizací či chválami, budou se lidé obracet? Co znamená, že je Ježíš vyzdvižen?


První vydání CB Maják, Vsetín Vydáno pro vnitřní potřebu církve

Recommend Documents