Bohemia centralis, Praha, 12:129-144,1983
První území s komplexní ochranou plazů na Křivoklátsku Das erste Gebiet mit einem komplexem Reptilenschutz bie Křivoklát
VÁCLAV LAŇKA
ÚVOD Plazi jako obratlovci a proměnlivou teplotou těla mají největší rozšíření v rovníkovém pásmu Země. Směrem k pólům se druhová četnost zmenšuje a čáru severního polárního kruhu překračují jen tři druhy. Světová plazí fauna je odhadována na 4000 - 5000 druhů, z čehož v Evropě žije 82 druhů plazů (ARNOLD, BURTON 1978): 5 druhů želv /Testudinata/, 51 druhů ještěrů /Sauria/ a 26 druhů hadů /Ophidia/. Těžiště evropského výskytu plazů je ve Středomoří, které svým teplým klimatem vytváří nejvhodnější životní podmínky pro tyto teplomilné živočichy. V Československu se vyskytuje 12 druhů: 1 druh želvy /Testudinata/, 6 druhů ještěrů /Sauria/ a 5 druhů hadů /Ophidia/. Krátkonožka evropská /Ablepharus kitaibellii BIBRON et BORY/ a ještěrka zední /Lacerta muralis LAUR./ jsou vyhrazeny jen pro teplá území jižní částí Slovenska. Fauna plazů českých zemí má jen 10 zástupců, z toho 1 druh želvy /Testudinata/, 4 druhy ještěrů /Sauria/ a 5 druhů hadů /Ophidia/. Nálezy želvy bahenní v jižních Čechách a na Pardubicku lze považovat za zdařilý introdukční pokus.
129
Ve srovnání s ostatními třídami obratlovců jsou plazi zastoupeni malou druhovou frekvencí. Pro srovnání je uvedeno zastoupení tříd obratlovců ve fauně ČSSR /číslo značí počet druhů, otazník přibližný počet/: kruhoústí 4, ryby 607, obojživelníci 17, plazi 12, ptáci 3507 /včetně prolétávajících druhů/ a savci 607. Právě malá druhová početnost plazů spolu s nedostatečnou osvětovou prací předurčuje této třídě obratlovců zvýšený zájem ochranářské aktivity. ZDŮVODNĚNÍ NÁVRHU Navrhované chráněné území se vyznačuje ve vztahu k fauně plazů jednak velkým druhovým zastoupením a jednak neobvykle vysokou kumulací jedinců dvou teplomilných druhů. 31. Celkový pohled na navrhované chráněné území Nezabudické skály od jeho počátku u Višňové.
130
DRUHOVÉ ZASTOUPENÍ Ze čtyř druhů ještěrů zastoupených v Česko socialistické republice se v této oblasti vyskytuji tři druhy a z pěti druhů českých hadů zde žijí čtyři druhy. To znamená, že tato lokalita je bohatá na množství druhů českých plazů. Pět druhů z těchto plazů patří podle vyhlášky MŠK č. 80 ze dne 13. července 1965 mezi zákonem chráněná živočichy. Dva druhy, a to ještěrka zelená /Lacerta viridis LAUR./ a užovka podplamatá /Natrix tessellata LAUR./, jsou mimořádně vzácné a v ČSSR jsou omezeně rozšířeny v území, kde současně probíhá severní hranice jejich areálu. VYSOKÁ KUMULACE JEDINCŮ DVOU TEPLOMILNÝCH DRUHŮ Shodou okolnosti vytváří ještěrka zelená a užovka podplamatá na sledovaném území bohaté populace. Užovka podplamatá zde byla studována v letech 1969-71, přičemž bylo poprvé v ČSSR použito metody (SCHNABEL 1938) aplikovaná pro výpočet velikosti populace u hadů. Tato metoda je založena na počtu pravděpodobnosti a množství jedinců v prostoru navrhovaného chráněného území bylo spočítáno v limitu 510 - 1220 (LAŇKA 197576). Úvahy o návrhu zřízení chráněného území se zaměřením na plazy vznikly již v roce 1975 a opět v roce 1979, kdy se v Křivoklátě konaly pracovní konference herpetologická sekce Československá zoologická společnosti při ČSAV. Lokalita tzv. Nezabudická skály byla cílem odborných exkurzí, při nichž se účastníci netajili překvapivým zjištěním bohatosti plazí fauny. Během posledních let jsem po lokalitě provázel na doporučení zoologického ústavu UK v Praze zahraniční vědecké pracovníky, kteří také vysoce hodnotili bohatý druhový i početní stav plazů (KABISCH, BERGER, NAIKSATAM). Konkrétní návrh na zřízení chráněného území Nezabudická skály a ochranou vzácných druhů plazů vyslovil OLIVA na pracovní herpetologické konferenci v červnu 1979. TOPOGRAFICKÉ VYMEZENÍ Území navrhované k ochraně je na levém břehu řeky Berounky, nad silnicí a pod silnicí Nezabudice-Nezabudický mlýn-Višňová-Křivoklát. Je situováno v amfiteátrovém oblouku s jižní a jihozápadní expozicí. Spodní hranici tvoří břeh řeky Berounky, horní hranice pak sleduje linii hřebene. Hranici délkového diametru vymezuje na východě okraj rekreační osady Višňová, na západě pak ústí lesního potoka, asi 500 a před Nezabudickým mlýnem.
131
Osu navrhovaného území tvoří vozovka probíhající po celé délce tohoto území. Navrhované chráněné území Nezabudické skály se nachází v centru Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, ve zvláště intenzivně rekreačně využívané zóně. TERÉNNÍ SITUACE Na úbočí svahu, ve výšce asi 4 m nad hladinou řeky, probíhá vozovka se živičným povrchem, která je zpevněna náspem z přírodního kamene místního původu bez spárování. Mezi kameny vznikly labyrinty dutin, které vlastně podmiňují tak vysokou koncentraci teplomilných plazů, neboť tvoří spolehlivé prostory pro hibernaci i příležitostný ukryt.
32. Sutě zpevněné skládanými kamennými zídkami - nejvhodnější úkryty ještěrky zelené /lacerta viridis LAUR./.
132
Mezi úpatím terasy silnice a hladinou řeky je pozvolna se sklánějící plochý břeh, široký 3 - 8 m. Tato část se při vyšších stavech vody zaplavuje, takže se zde vytvořily vysoké vrstvy organického naplaveného materiálu. Za normálního stavu vody přechází břeh půlmetrovým stupněm k hladině řeky. Tato místa zvláště vyhledává užovka podplamatá a v pozdějším létě se sem koncentruje téměř celá populace ještěrky zelené, která opouští vyprahlý skalnatý svah nad silnicí a vyhledává břeh řeky s vysokou vegetací, kde nachází i mnohem více potravy. Část navrhovaného chráněného území nad silnicí vystupuje k vertikále 350 - 400 m n. m., kde přechází v mírněji skloněné zemědělsky obhospodařované svahy. Celý svah má xerotermní charakter, porůstá jej zakrslá doubrava s habrem a borovici lesní. Bohaté je i křovinaté patro, které nabývá převahy směrem dolů, tj. k silnici. Svah zčásti tvoří obnažená skála, zčásti sutě. Větší suťové kužele jsou při silnici, kde byla na několika místech vybudována pro zpevnění sutě opěrná zídka rovněž z místního kamene. I tyto zídky mají velký význam pro existenci plazů, zvláště pro ještěrky zelené, které v nich nacházejí bezpečný úkryt. Na úpatí zídek se pod ochranou vyšší vegetace zdržuji jejich mláďata. PLAZI NAVRHOVANÉHO CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ NEZABUDICKÉ SKÁLY Na lokalitě bylo zjištěno 7 druhů plazů. Z podřádu ještěrů /Sauria/ jsou to ještěrka obecná /Lacerta agilis L./, ještěrka zelená /Lacerta viridis (IAUH.)/ a slepýš křehký /Anguis fragilis L./, z podřádu hadů /Ophidia/ jsou to užovka hladká /Coronella austriaca LAUR./, užovka obojková /Natrix natrix (L.)/, užovka podplamatá /Natrix tessellata (LAUR.) / a zmije obecná /Vipera berus (L.)/. Není pravděpodobné, že se zde vyskytují dva chybějící druhy českých plazů. Ještěrka živorodá /Lacerta vivipara JACQUIN/ se sice na Křivoklátsku vyskytuje, ale je omezena na lesní a lužní biotopy v severní a severovýchodní části území CHKO Křivoklátsko. Užovka stromová /Elaphe longissima LAUR./ se v Čechách, jak je již dlouho známo, ostrůvkovitě vyskytuje v oblasti krušnohorského zlomu. I když se kdysi psalo o jednom nespolehlivém údaji výskytu u Nižboru /nález uhynulého exempláře/, nelze očekávat, že by se zde tak nápadný had vyskytoval a ucházel pozornosti.
133
PŘEHLED DRUHŮ Ještěrka obecná /Lacerta agilis LINNAEUS, 1758/ Ještěrka obecná není příliš četná, ale objevuje se pravidelně. Nejčastější nálezy byly na travnatém břehu řeky u autokempinku Višňová a v závěru lokality u Nezabudického mlýna /jsou to okrajová místa výskytu ještěrky zelené/. Vzácněji bylo pozorováno několik jedinců v příkopu u silnice po celé délce území, častěji lze zastihnout mláďata, a to v poměrně pozdním termínu /konec října/. Jejímu většímu rozšíření brání statnější ještěrky zelené, které loví mláďata, poloodrostlé jedince a podle pozorování v zajetí i dospělé exempláře. Ještěrka zelená se nevzdaluje daleko od skalnatého terénu, a proto zřejmě na rovinatém, odkrytém říčním břehu neohrožuje populace ještěrky obecné, která je právě tady nejhojnější. Zákonem chráněny druh.
Ještěrka zelená /Lacerta viridis (LAURENTI, 1768)/ Tento druh je na lokalitě dominantním zástupcem podřádu Sauria. Odhad velikosti populace je obtížný, ale lze předpokládat, že řádově jde o desítky. V optimálním období, kdy se ještěrky vyhřívají v prvním jarním slunci a nejsou ještě tolik pohyblivé, bylo v roce 1980 při jedné pochůzce lokalitou napočítáno průměrně 15 dospělých exemplářů. Přibližně stejné množství mláďat bylo pak zjištěno při červnových pochůzkách. Ještěrky zimují zčásti v kamenné terase silnice, z větší části se pak uchylují do sutí a trhlin ve skalách vyšších poloh lokality. Zjara se první jedinci objevují kolem 5. dubna /samozřejmě za příznivých teplotních podmínek/. V tuto dobu jich bývá nejvíce zastiženo v sutích nad silnicí a na podpěrných kamenných zídkách. Zde vytrvávají přes období optima růstového cyklu xerofytní vegetace /zhruba do konce června/. Když se xerotermní polohy vyhřívají na vyšší teploty, migrují ještěrky do poloh pod silnici, často až na samý břeh řeky. Zpočátku se vracejí opět přes silnici na zídky a sutě ke slunění. Od poloviny července žije 90 % populace ještěrky zelené ve vysokém bylinném porostu inundačního pásma řeky, popřípadě na sklonech silniční terasy. V září se postupně vracejí zpět do teplejší části lokality, tj. nad silnici. Dospělci se uchylují k zimnímu spánku nejpozději do konce září, mláďata bývají zastižena ještě koncem října, je-li slunečné počasí.
134
Migrace ještěrek oběma směry přes silnici je zřejmě hlavni příčinou postupného snižováni velikosti populace. Úbytek je více zřetelný u dospělců než u mláďat. V polovině června a začátkem září bývá silnice zatížena zvýšenou frekvencí jen ve dnech pracovního klidu. Přesto právě tehdy byl zaznamenán největší úhyn ještěrek pod koly automobilů. V období prázdnin, kdy je silná dopravní frekvence po všechny dny v týdnu, není úhyn již tak velký; ještěrky se zdržují trvale ve vysoké vegetaci kopřivy dvoudomé, ostružiníků a dalších rostlin na břehu řeky pod silnicí. Potřebují-li se ještěrky intenzivněji vyhřát, vylezou na korunu silniční terasy v okolí patníků nebo i přímo na ně, avšak silnici nepřebíhají.
33. Dospělý samec ještěrky zelené /Lacerta viridis LAUR./ na přirozeném stanovišti.
135
Ochranářská osvětová práce zaměřená na motoristy projíždějící lokalitou ve formě použití modifikované tabule jako netypizované dopravní značky se symbolem hada a ještěrky mohla by velmi rychle přinést příznivé výsledky. Zákonem chráněný druh.
34. Břehová část lokality s terasou silnice /pohled směrem k Višňové/.
136
Slepýš křehký /Anguis fragilis LINNAEUS, 1758 / Tento ojediněle, i když pravidelně nalézaný druh byl nejčastěji zastižen v příkopu u silnice, na zastíněných místech a pod kameny. Někdy bývá nalézán také ve východní části lokality, na travnatém břehu řeky Berounky a na břehu pod silniční terasou. Jeho mláďata a polodospělí jedinci se stávají kořistí ještěrky zelené, ale dominantním predátorem slepýše je tady užovka hladká /Coronella auatriaca LAUR./. Ve dvou případech vyvrhla odchycená užovka hladká dospělého slepýše, zčásti natráveného. Slepýš bude na této lokalitě zřejmě hojnější, než by se dalo usuzovat z nálezů. Stav zkresluje skrytý způsob života slepýše v nepřehledných suťových polích. Zákonem chráněný druh. Užovka hladká /Coronella austriaca LAUEENTI, 1768/ V Evropě tato užovka obývá rozsáhlý areál, který na severu dosahuje až do Švédska. Na lokalitě má velmi příhodné podmínky pro svůj život. Působí zde jako reducent početního stavu ještěrky zelené, ještěrky obecné a slepýše křehkého. Stav užovky hladké však není příliš vysoký a četnost nálezů nebývá větší než jeden exemplář za dvě až tři polodenní exkurze. Protože se podobá zmiji, bývá každoročně několik exemplářů ubito rekreanty. Jen v jediném případě byla nalezena přejetá na vozovce. Pro srovnání je třeba uvést, že za stejnou dobu bylo zaregistrováno více než 50 přejetých užovek podplamatých a 6 užovek obojkových. Zákonem chráněný druh. Užovka obojková /Natrix natrix LINNAEUS, 1758/ Tento druh užovky je potravně vázán na řeku, ale lze ho často zastihnout i hodně daleko od vody, zvláště v době před hibernací a po ní. Na lokalitě jo méně početně zastoupena než příbuzná užovka podplamatá, a to přibližně v poměru 1 : 20. Častěji než ve středu plochy území navrhovaného k ochraně se vyskytuje na jeho východním okraji u rekreační osady Višňová. Není pravděpodobné, že zde jsou důležité konkurenční potravní vztahy, protože užovka obojková požírá na rozdíl od monofágní užovky podplamaté, výhradně orientované na ryby, i obojživelníky.
137
Na této lokalitě není ani její početní stav nějak zřetelně snížen proti ostatnímu území na řece Berounce. Její hustota je všude zhruba stejná, protože jde o hada s velkou ekologickou plasticitou, který není limitován přísně vyhraněným životním prostředím. Užovka podplamatá /Natrix tessellata(LAUBENTI, 1768)/ Užovka podplamatá vyhledává na táto lokalitě k hibernaci kamennou terasu vozovky, sutě a nízké zídky při silnici. První exempláře opouštějí zimoviště v druhé polovině dubna /např. 18.4.1968, 26.4.1969/. Po opuštění zimoviště se hadi zdržují určitou dobu v jeho blízkosti a teprve s nástupem teplejšího počasí se stahují blíže k vodě. V té době ještě neloví potravu ve vodě a ani při vyrušení do ní neunikají. Užovka podplamatá nebyla zastižena ve vodě před 15. květnem. Začátkem června je převážná část populace v těsné blízkosti vody a lze jich tu zastihnout na jednom místě velké množství. Nalézt během pěti minut deset hadů i více není v těchto místech nic neobvyklého. Ukončení potravní aktivity spadá na začátek září, kdy se hadi stahuji zpět k zimovištím. V druhé polovině září je možné v terénu zastihnout jen ojedinělé exempláře, a to ještě jen za výjimečně teplého počasí. Na Křivoklátsku se užovka podplamatá projevuje jako skutečně velmi teplomilný prvek v naši plazí fauně; její sezónní aktivita je dokonce ještě kratší než u ještěrky zelená. Potravně je vázána výhradně na plevelné rybky (LAŇKA. 1973, 1975-1976). Jedinci se soustřeďují na inundačním břehu řeky pod terasou silnice, potravu však odplouvají lovit až 300 m po proudu řeky na kamenité mělčiny u autokempinku Višňová. Protože zde bývá často z neznalosti ubíjena, bylo by vhodné umístit právě v těchto místech informační panel. Pod terasou vozovky nejsou tyto užovky ohroženy, protože dvoumetrový porost kopřivy dvoudomá na organických náplavech řeky znemožňuje pohyb člověka. Horší je opět situace na vozovce, kde tohoto hada nejčastěji přejedou auta. Pomalou jízdou a respektováním migrujících hadů jich lze onoho zachránit před zbytečným usmrcením /bližší o biologii, výskytu a četnosti užovky podplamatá viz LAŇKA 1973, 1975-1976/. Zákonem chráněný druh. Zmije obecná /Vipera berus LINNEAEUS, 1758/ Na této lokalitě byla zmije obecná zastižena pouze v jednom ojedinělém případě, a to v mělkém zarostlém příkopu u silnice blíže východní hranice vymezeného území. Exemplář byl barevně k nerozeznání od užovky podplamatá, s níž byla při prvním zběžném pohledu
138
zaměněna. Nelze říci, že by zmije patřila k běžným plazům navrhovaného chráněného území Nezabudické skály, spíše šlo o migrující exemplář ze svrchní části lokality, kde tato lokalita hraničí s poli, avšak přesto je zde uvedena.
OBOJŽIVELNÍCI Pro úplnost jsou zde zaznamenány také zjištěné druhy obojživelníků, i když nemají ke zdejším plazům žádný významnější vztah, snad jen v některých případech jako příležitostná potrava. Přehled druhů Mlok skvrnitý /Salamandra salamandra LINNAEUS, 1758/ Při jihozápadní hranici území, u malého lesního potůčku je tento druh celkem hojný. V potoce byly zastiženy larvy a na vozovce zaznamenán nález několika přejetých exemplářů. Ropucha obecná /Bufo bufo LINNAEUS, 1758/ Ropucha obecná se pravidelně objevuje časně zjara v době páření v klidné vodě zátočiny řeky. Slouží jako příležitostná potrava pro užovku obojkovou. Skokan skřehotavý /Rana ridibunda PALLAS, 1771/ Tento druh se pravidelně vyskytuje v řece a je častou potravou užovky obojkové /podle MUSCHELIŠVILIHO 1970 i jako potrava užovky podplamaté/.
VZTAHY VE SPOLEČENSTVU PLAZŮ Po několikaletém pozorováni lokality Nezabudické skály byly zaznamenány některé aspekty vzájemných vztahů zde žijících plazů. Tyto vztahy vycházejí především z potravní vazby a jsou v některých případech značně složité. Například ještěrka zelená běžně loví jako potravu ještěrku obecnou a mláďata slepýšů, avšak sama je pronásledována užovkou hladkou a zmiji. Zmije obecná, zvláště její mláďata, je ohrožována užovkou hladkou, která však neloví vodní užovky rodu Natrix, protože tito hadi nepříjemně, pronikavě páchnou.
139
35. Grafické znázorněni vztahů asociace třídy Reptilia v navrhovaném chráněném území Nezabudické skály: vnitřní kružnice /přerušovaně/ - asociace plazů /Reptilia/, vnější kružnice /přerušovaně/ - potravní vazba na jiné živočišné třídy, šipky /plně/ - potravní vazba /směřují od predátora ke kořisti/, juv. - juvenilní jedinci, LV - ještěrka zelená /Lacerta viridie/, LA - ještěrka obecná /Lacerta agilis/, AP - slepýš křehký /Anguis fragilis/, NN - užovka obojková /Natrix natrix/, NT - užovka podplamatá /Natrix tessellata/, CA - užovka hladká /Coronella austriaca/, VB - zmije obecná /Vipera berus/.
140
Ještěrka obecná a slepýš křehký nemají ve svém potravním rejstříku zastoupen žádný plazí druh stejně jako obě vodní užovky - užovka obojková a užovka podplamatá. Tři druhy plazů tedy současně působí jako reducenti dalších dvou druhů i mezi sebou navzájem. Vztahy plazů na lokalitě jsou shrnuty v tabulce 4. Tabulka 4 Vzájemné potravní vazby plazů na sledované lokalitě Druh
Počet ohrožujících druhu Počet jím ohrožovaných druhů
Lacerta agilia
3
0
Lacerta viridis
2
2
Anguis fragilia
3
0
Coronella austriaca
0
4
Natrix natrix
0
0
Natrix teaaellata
0
0
Vipera berus
1
3
To však neznamená, že by užovka hladká působila negativně na kvalitativní i kvantitativní skladbu plazí fauny na lokalitě. Řídký výskyt tohoto hada sám dokládá vzácný smysl přírodních organismů a vazeb pro dosažení přírodní rovnováhy. Naopak hromadný výskyt užovky podplamaté, podle něhož by se dalo soudit, že tento druh je přemnožen, je podmíněn vhodnými potravními podmínkami /řeka je zarybněna drobnou plevelnou rybou/ a možností spolehlivé hibernace a neovlivňuje ani druhovou, ani početní skladbu plazů na lokalitě Nezabudické skály. PRAKTICKÁ OCHRANA PLAZŮ Ochrana plazů v navrhovaném chráněném území Nezabudické skály zahrnuje všechny druhy, to znamená i ty, které nejsou zahrnuty do vyhlášky MŠK č. 80. Je třeba chránit komplexní plazí asociaci, protože jen její zachování jako celku má skutečně ten největší význam. Území by se mohlo stát plochou a modelovým společenstvem plazů pro podrobnější studium. Většina citovaných druhů nevyžaduje zvláštní ochranářská opatření, ale u dvou nejvzácnějších, tj. ještěrky zelené a užovky podplamaté, bude nutné sledovat jejich stav i četnost průběžně. Pro ještěrku zelenou by bylo vhodné upravit úpatí sutí při silnici do volně skládaných zídek z autochtonního kamene /vysokých 0,5 - 1 m/. Protože správci vozovky 141
maji problém se sesouvajícími se kameny, bylo by možné zídky upravit spolupráci dobrovolných ochranářských pracovníků s okresní správou komunikaci. Zídky jsou tou nejlepší skrýší pro vyrušené ještěrky i pro hibernaci. Dosud jsou zde zídky jen na části úpatí svahu a právě na těchto místech se vyskytuje největší množství dospělých exemplárů Lacerta viridis. Rovněž bude nutné občas zajistit strážní službu, aby byl vyloučen odchyt ještěrek. Pro udržení příznivého stavu populace užovky podplamatá je kromě zachování hibernačních prostorů v terase silnice nejdůležitější čistota vody v Berounce. Drobná plevelné rybky jsou předpokladem existence vzácné užovky. Je prokázáno, že vyhynutí užovky podplamaté na Ohři a na dolním Labi je důsledkem znečištění vody nad kritickou mez. I když se ryby časem přizpůsobí změněnému chemismu vody, nestačí se přizpůsobit rybožraví hadi a ryby ve znečištěné vodě se pro ně stávají toxickými. Oběma druhům by pomohlo opatřeni již dříve navržené v tomto článku, kterým by se apelovalo na řidiče projíždějící lokalitou. Mnoho řidičů na hady záměrně najíždí, což bylo ve více případech skutečně pozorováno. KULTURNÍ A OSVĚTOVÉ VYUŽITÍ NAVRHOVANÉHO CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ NEZABUDICKÉ SKÁLY Území leží v centru Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, v nejtěsnějším sousedství velkých rekreačních aglomerací /Višňová, U rozvědčíka/. V dálkové ose probíhá zpevněná vozovka, využívaná intenzívně jak pro motoristickou, tak i pro pěší turistiku a toto území je značně navštěvováno. Při vyhlášení chráněného území by nebylo třeba usilovat o zmenšení návštěvní frekvence, vysoká návštěvnost by se mohla naopak využít k užitečné osvětové práci. Zdařile navržené tabule, umístěné na vhodných místech, pomohou neinformovanému návštěvníku zorientovat se v přehledu zdejší fauny plazů a zbavit se nepodložených předsudků. Protože bohužel ani školní osnovy dosud nedokázaly říci dětem více, než že existuje zmije a užovka /ne více druhů užovek!/, byly by tyto informace jedny z prvních, kterými by se k širší veřejnosti dostaly širší znalosti o plazech. Jednu z informačních tabulí by bylo vhodné umístit do autokempinku, který bezprostředně navazuje na lokalitu. Druhá tabule by byla nejvhodněji využita na počátku lokality při silnici a třetí u Nezabudického mlýna. Tabule by se měly situovat tak, aby nezvyšovaly riziko
142
motoristického provozu na komunikaci. Stručnější tabule s případnou výstražnou symbolikou by byly určeny pro řidiče. Tím by se navrhované chráněné území Nezabudické skály stalo unikátní naučnou stezkou s předem zajištěnou návštěvností. Při procházce územím se téměř vždy podaří spatřit některého z plazů; zvláště nápadná je ještěrka zelená. Návštěvník by odtud odcházel s hezkým zážitkem ze setkání s vzácným živočichem, ale i poučen, a to je jistě ve sféře ochrany plazů to nejdůležitější. Navrhované chráněné území by bylo samozřejmě také využito pro odbornou práci, jak lze pozorovat z dosavadního zájmu našich i zahraničních zoologů. Zusammenfassung Der Verfasser gibt einen Entwurf zum Gründen eines geschützten Gebietes, dessen Zweck ein komplexer Reptilenschutz wäre. Der Entwurf ist dadurch begründet, dass an der ausgewählten Lokalität Nezabudické skály eine beträchtliche Zahl der Reptilenarten, die auf dem Gebiet der ČSE vorkommen vertreten ist, Lacerta agilis, L. viridis, Anguis fragilís, Coronella austriaca, Natrix natrix, N. tessellata, Vipera berus; zwei wärmeliebende Arten kommen hier in einer ungewönlich hohen Kumulierung der Individuen vor. /Lacerta viridis, Natrix tessellata/. Der Verfasser widmet auch Aufmerksamkeit der Bionomie der einzelnen Arten, den Beziehungen in der Reptilengenossenschaft und auch den praktischen Fragen des Reptilenschutzes in dieser Lokalität.
Literatura HEABĚ,S.; OLIVA,0.; OPATRNÝ.E., 1973: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. - SPN Praha. LAŇKA,V., 1965: Ještěrka zelená na střední Berounce. - Ochrana přírody 6, 104 + obálka. - Praha. LAŇKA,V., 1973: Variabilita a biologie užovky podplamatá /Natrix tessellata IAURENTI 1768/. - Diplomová práce, katedra systematická zoologie UK, Praha. LAŇKA,V., 1975-1976: Variabilität und Biologie der Würfelnatter /Natrix 'tessellata/. Acta Uhivereitatis Carolinae, Praha. ŠTĚPÁNEK,O., 1950: Klíč našich obratlovců. - Praha. MUSCHELIŠVILI,T.A., 1970: Presmykajuščiesja vostočnoj Gruzii, 135-142. - Tbilisi. ARNOLD,E.N.; BURTON,J.A., 1978: A field guide to the Reptiles and Amphibians of Britain and Europe. - Collins, London.
143
PECINA,P.; ČEPICKÁ.A., 1979: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. - SPN Praha. Adresa autora: Václav Laňka, prom. biol., Jilská 1061, 269 01 Rakovník
144
