Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, základní a mateřská škola MILLS, s. r. o. Čelákovice
První pomoc při poruchách vědomí Absolventská práce
Vedoucí práce: PhDr. Martina MUKNŠNÁBLOVÁ Vypracovala: Lenka STARÁ, 2016
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Praze
Podpis
2
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 4 Seznam cizích pojmů ......................................................................................................... 5 1
Cíl absolventské práce ............................................................................................. 6
2
Teoretická část ......................................................................................................... 7
2.1
Anatomie a fyziologie ......................................................................................... 7 2.1.1
2.2
Vědomí .............................................................................................................. 11 2.2.1
Poruchy vědomí ......................................................................................... 12
2.2.2
Vyšetření stavu vědomí ............................................................................. 14
2.2.3
Příčiny a stavy vyvolávající poruchy vědomí ............................................. 15
2.3
3
Části mozku .................................................................................................. 7
První pomoc ...................................................................................................... 17 2.3.1
První pomoc u nejčastějších poruch vědomí ............................................. 17
2.3.2
Druhy první pomoci ................................................................................... 26
2.3.3
Obecné zásady při poskytování první pomoci ........................................... 27
2.3.4
Základní neodkladná resuscitace u dětí..................................................... 28
Praktická část ......................................................................................................... 31
3.1
Dotazníkové šetření .......................................................................................... 31
3.2
Vyhodnocení dotazníkového šetření ................................................................ 32
Diskuze ............................................................................................................................ 50 Závěr ............................................................................................................................... 51 Summary ......................................................................................................................... 52 Bibliografie ...................................................................................................................... 55 Přílohy
3
Úvod Poskytování první pomoci by mělo být součástí vzdělání každého člověka vzhledem k tomu, že se každý z nás může ocitnout v situaci, kdy jí bude potřeba poskytnout. Bohužel současná situace, kdy první pomoc netvoří součást školních osnov, ani není předmětem odborných školení zaměstnanců (například na rozdíl od školení o bezpečnosti práce), má podle mého názoru minimální míru edukace v této oblasti. Konkrétně pro mou absolventskou práci jsem si zvolila téma poskytování první pomoci při poruchách vědomí, protože tato situace může nastat při úrazových i neúrazových stavech postiženého člověka, a ne vždy je jednoznačná znalost postupů při poskytování první pomoci. Poruchy vědomí mají široké spektrum ve smyslu jednotlivých poruch a mým záměrem bylo zjistit, jaké jsou teoretické znalosti a zkušenosti farmaceutických asistentů a představitelů oboru lékárenství v dané problematice, a jak by byli schopni zachovat se v situaci, kdyby se setkali s člověkem, vyžadujícím poskytnutí první pomoci.
Teoretická část bude obsahovat vysvětlení (definici) pojmu vědomí, následně jeho poruchy s podrobným rozdělením a vysvětlením jednotlivých pojmů, možné příčiny těchto poruch, posouzení stavu vědomí, vyšetření zaměřená na vyvolávající příčinu poruchy vědomí a poskytování první pomoci při poruše vědomí.
Praktická část mé práce bude zaměřena na kvantitativní výzkum ve formě dotazníkového šetření, kdy předem připravený souhrn otázek charakterizujících různé atributy
dané
problematiky
byl
předložen
vybranému
vzorku
respondentů
(absolventům vysokých škol, farmaceutickým absolventům a pracovníkům v oblasti s jinou úrovní vzdělání) s cílem zjistit, jaký je přístup a míra vědomostí jednotlivých skupin k tématu. Šetření probíhalo tzv. v terénu, kdy dotazníky byly vyplňovány v objektech lékáren.
Hlavním těžištěm mé práce tedy bude především poskytnout informace o této problematice a první pomoci.
Informace budu čerpat z odborných knih, ale také
z internetových
stránek
odborných
zaměřených
a z dotazníkového šetření.
4
na
tuto
problematiku
Seznam cizích pojmů Abulie Agitovanost Amentní Amnézie Anoxie Ascites Aspirace Bazální ganglia Bronchospazmus Delirantní Dendrit Extenze Flapping-tremor Flexe Hypotonie Hypoxie Ikterus Inkoherentní Katatonie
Konfabulace Likvor Mióza Neurokranium Neuron Nocicepční Paréza Proteinurie Vegetativní systém
ztráta vůle a iniciativy, neschopnost zahájit činnost (agitovaný) – neklidný až zvýšeně pohyblivý (amence) – zmatenost částečná nebo úplná ztráta paměti, často v souvislosti se ztrátou vědomí vyvolanou úrazem nepřítomnost kyslíku v organismu, orgánech, tkáních či buňkách zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní (norma je do 150 ml) vdechnutí cizího tělesa nebo tekutiny do dolních dýchacích cest jádra šedé hmoty v mozku ve spodní části telencefala obklopené bílou hmotou zúžení průdušek bronchů týkající se deliria, bludný krátké výběžky neuronu dostředivého typu, které přijímají vstupní nervový vzruch natažení, roztažení, rozšíření zvláštní druh třesu rukou připomínající pohyby křídel provázející některá onemocnění, např. jaterní encefalopatii ohnutí, ohýbání patologicky snížený svalový tonus, tedy nižší odpor při pasivním natahování svalu nedostatek kyslíku v těle nebo v jednotlivých tkáních znamená žluté zabarvení sliznic, sklér a kůže kvůli nahromadění bilirubinu (žloutenka) rozvolnění, člověk neudrží jedno téma, řeč je dezorientovaná pohybové abnormality vyvolané duševním stavem, projevují se buď nadměrnou aktivitou stereotypními pohyby či mimikou, grimasováním nebo naopak sníženou aktivitou až ztuhnutím (stuporem) v bizarních polohách, často po dlouhou dobu smyšlenka, vymýšlení minulých událostí, které mají zakrýt těžkou poruchu paměti tekutina, kterou produkuje centrální nervová soustava pro ochranu mozku a míchy zúžení zornice pupily část lebky obklopující mozek, mozková část lebky funkční a anatomická jednotka nervového systému (nociceptory = receptory bolesti), bolestivý obrna, částečná neschopnost aktivního, volného pohybu nález abnormálně vysoké koncentrace proteinů v definitivní moči autonomní, samostatný
5
1 Cíl absolventské práce Cílem mé absolventské práce je ověřit si prostřednictvím dotazníků vyplněných v různých objektech lékáren, zda absolventi vysokých škol a diplomovaní farmaceutičtí asistenti pracující v lékárně umí rozlišit poruchy vědomí a adekvátně poskytnout první pomoc.
6
2 Teoretická část 2.1
Anatomie a fyziologie
Mozek je organizační a řídící centrum nervové soustavy a je uložen v neurokraniu, mozkové části lebky. Mozek dospělého člověka váží okolo 1500 g. Mozek můžeme rozdělit na několik oddílů, které plní různé funkce, ty spolu ale spolupracují, takže tvoří jeden hlavní orgán. [http://pfyziollfup.upol.cz, 16]
2.1.1 Části mozku Detailní struktura veškerých prvků nacházejících se pod pokožkou hlavy, viz příloha č. 1. Pod lebkou, což je tvrdá kostěná skořápka chránící mozek, se nacházejí mozkové pleny. Jedná se o tři vrstvy, které obalují mozek, řeč je o tvrdé pleně, pavoučnici a omozečnici. Pod lebkou se dále nachází mozková kůra, která je kontrolním centrem pro většinu aktivit člověka, jako např. pohyb, myšlení, učení. Dalším komponentem je část nazvaná mozeček, který je kontrolním orgánem pro veškerou nesvalovou koordinaci a rovnováhu. Mozkový kmen pak kontroluje srdeční rytmus, dýchání, spánek. Nepostradatelnou částí je mícha, která zajišťuje přenos signálů mezi mozkem a celým tělem. V neposlední řadě se zde nachází limbický systém, který bývá označován jako výchozí pro centrum emocí a kontrolu ukládání vzpomínek do paměti.
Mozek je členěn na několik oddílů (viz příloha č. 2): • zadní mozek – obsahuje prodlouženou míchu, Varolův most, mozeček • střední mozek • přední mozek – obsahuje mezimozek, koncový mozek Nejstarší částí lidského mozku je mozkový kmen, který tvoří prodloužená mícha, Varolův most a střední mozek.
7
Mozeček (Cerebellum)
Pod týlními laloky koncového mozku, v zadní lebeční jámě nad prodlouženou míchou a mostem je uložen mozeček (příloha č. 3). Funkce mozečku: • centrum koordinace pohybů a řízení kontroly pohybové aktivity • udržování rovnováhy a držení těla • při poruše funkce mozečku dojde k hypotonii svalů, vrávorání při chůzi, neschopnosti udržet rovnováhu, poruchám řeči atd.
Varolův most (Pons Varoli)
Varolův most (příloha č. 4) je s mozečkem spojen raménky. Nad prodlouženou míchou tvoří příčný val. Funkce Varolova mostu: • oblast výstupu hlavových nervů a uložení jejich jader • přepojení signálů do vyšších i nižších center centrálního nervového systému Střední mozek (Mesencephalon)
Střední mozek je nejmenším oddílem mozku u člověka. Je součástí mozkového kmene a obsahuje čtverohrbolí (příloha č. 5). Funkce čtverohrbolí: • horní hrbolky jsou zapojeny do zrakových drah, pracují jako podkorové zrakové centrum – podílí se na zrakových reflexech, sledování dráhy a pohybu objektů • dolní hrbolky se podílí na sluchových reflexech – reflexní odpovědi na zvuky, polekání se hlasitého zvuku, reflexní otočení se za zvukem • pod hlavovými hrbolky se nachází centrum pupilárního reflexu
8
Mezimozek (Diencephalon)
Mezimozek je z větší části zakryt koncovým mozkem. Je jednou ze čtyř hlavních částí mozku. Obsahuje tři párové struktury – thalam neboli mezimozkový hrbol (80 % mozku), hypothalam (podhrbolí) a epithalam (endokrinní orgán produkující melatonin). Jednotlivé části ohraničují třetí mozkovou komoru. Pomocí nálevky je k hypothalamu připojena hypofýza neboli podvěsek mozkový, grafické znázornění viz příloha č. 6. Funkce thalamu: • je podkladem pro boční stěny komory • jádra thalamu přepojují senzitivní informace z míchy, např. bolest, hmat, sluchové nebo zrakové signály do speciálních oblastí mozkové kůry • představuje bránu do mozkové kůry • v jeho rámci dochází ke zpracovávání informací Funkce hypothalamu: •
kontrola autonomního nervového systému
•
kontrola emocí s oblastmi strachu, radosti, apod.
•
regulace tělesné teploty
•
regulace pocitu hladu a žízně
• kontrola chování – ovládá motivaci pro příjem potravy, určuje objem konzumované stravy •
regulace cyklu spánku
•
kontrola endokrinního systému
•
tvorba paměti
Funkce epithalamu: • část mezimozku uložená nejvíce vzadu • obsahuje šišinku – epifýzu • epifýza vylučuje hormon Melatonin • Melatonin signalizuje tělu, aby se připravilo na spánek, ovlivňuje biologické hodiny, nástup puberty, atd. 9
Hypofýza neboli žláza s vnitřní sekrecí je dělena na dvě části: • adenohypofýzu – tj. produkce hormonů (STH, ACTH, TSH, LH, FHS, prolaktin) • neurohypofýzu – tj. sekrece hormonů produkovaných v hypothalamu (ADH, oxytocin) Koncový mozek (Telencephalon)
Koncový mozek, viz příloha č. 7, tvoří největší součást centrálního nervového systému, povrch je tvořen šedou mozkovou kůrou, pod kterou se nachází bílá hmota a bazální ganglia, což jsou motorická ústředí nacházející se v hloubce mozkových hemisfér.
Mozková kůra je řídící soustavou nervového systému, čili místem vědomí. Je tvořena šedou hmotou, neobsahuje nervové dráhy a představuje 40 % celkové hmoty mozku [http://pfyziollfup.upol.cz, 16]. V příloze č. 8 je uvedeno znázornění struktury mozkové kůry. Jde o motorickou oblast, která kontroluje naše pohyby a senzorickou oblast, zpracovávající informace, které přicházejí z těla do mozku. Dále mozková kůra obsahuje temenní, týlní, spánkový a čelní lalok. Zejména čelní lalok má nejvíce funkcí. Kontroluje řešení problémů, myšlení, chování, plánování a organizování věcí, ovládá emoce a osobnost.
Prodloužená mícha (Medulla oblongata)
Prodloužená mícha představuje plynulé pokračování míchy, dlouhé přibližně 2 - 2,5 cm. Prodloužená mícha je umístěná v zadní lebeční jámě s počátečním uložením u prvního krčního obratle. Součástí je i čtvrtá mozková komora, do které ústí kanálek centrální míchy. Prodloužená mícha se zanořuje do Varolova mostu.
Funkce prodloužené míchy (příloha č. 9): • výstup a vstup hlavových nervů • uložení jader postranního smíšeného systému a senzitivního jádra V. hlavového nervu • přepojení signálů do vyšších center mozku, křížení motorických drah. Průběh sestupných i vzestupných nervových drah 10
•
sídlo retikulární formace, reguluje srdeční činnost, obsahuje vasomotorické centrum a centrum podmíněných reflexů (škytání, slinění, polykání, kašel, kýchání a zvracení) [http://pfyziollfup.upol.cz, 16]
Hřbetní mícha (Medulla spinalis)
Hřbetní mícha (příloha č. 10) je sloupcem nervové tkáně, který se nachází v páteřním kanálu. Na jejím horním konci jí ohraničuje týlní otvor. V dutině lebeční na míchu plynule navazuje prodloužená mícha, což je první oddíl mozkového kmene. Dolní konec míchy se ztenčuje v kuželovitém tvaru a jeho konec je u druhého bederního obratle. Hřbetní mícha měří asi 45 cm, její tloušťka se dá přirovnat k prstu. Podle toho, ve kterém úseku páteřního kanálu se mícha nachází, mluvíme o krční – odstupují míšní nervy pro horní končetiny, hrudní nebo bederní míše – odstupují míšní nervy pro dolní končetiny. Mícha má na předním a zadním obvodu zářez, který rozděluje míchu na dvě poloviny. Každá polovina míchy má ještě další dva mělké žlábky, a to přední a zadní. Z předního žlábku vystupují motorická vlákna nervů, zadním vstupují do míchy senzitivní vlákna. Na příčném průřezu míchou lze rozlišit bílou a šedou hmotu míšní, z čehož šedá míšní hmota vyplňuje střední část míchy a na průřezu má motýlovitý tvar. Hřbetní mícha je důležitým reflexním centrem. Řídí klidové napětí ve svalech a jednoduché
svalové
pohyby
především
obranného
charakteru.
Dále
řídí
vyprazdňování močového měchýře a konečníku a různé funkce pohlavního systému [DYLEVSKÝ, TROJAN, 1990].
2.2
Vědomí
„Pojem vědomí má různý obsah podle toho, zda je definováno z hlediska filozofického, sociálního nebo medicínského. V lékařské praxi se pod pojmem vědomí rozumí takový stav, kdy si jedinec plně a správně uvědomuje sám sebe i své okolí, je schopen jednat podle své vůle a reagovat na zevní i vnitřní stimuly. Odchylky od tohoto stavu lze označit jako poruchy vědomí. Fyziologickou poruchou vědomí je spánek, který je aktivním biologickým dějem, sloužícím k zotavení mozkové tkáně. Patologické poruchy
11
vědomí vznikají při onemocnění mozku a lze je rozdělit na poruchy kvantitativní a poruchy kvalitativní.“ [NEVŠÍMALOVÁ, 2002, s. 3]
Abychom udrželi stav vědomí, je nutné dodržovat základní zásady: • zajistit dostatečný přívod kyslíku do organismu a do mozku • zajistit dostatek energetického zdroje ve formě glukózy • kontrolovat fyziologické pH mozkové tkáně a mozkomíšního moku • zajišťovat normální nitrolební tlak • odpovídající průtok krve mozkem [KELNAROVÁ, 2007]
2.2.1 Poruchy vědomí V případě porušení metabolické rovnováhy organismu nebo nedostatečného zásobování zdroji poskytujícími energii, dochází k částečné nebo úplné ztrátě funkce nervové soustavy, což má za následek poruchy vědomí, které jsou odstupňovány podle naléhavosti a závažnosti. Tyto poruchy vznikají náhle nebo se rozvíjejí postupně, mluvíme však v řádech hodin nebo dní. [http://pfyziollfup.upol.cz, 16]
Kvantitativní poruchy vědomí Kvantitativní porucha vědomí (zastřené vědomí) je stav porušené bdělosti (vigility). Podle intenzity útlumu lze kvantitativní poruchy vědomí dělit na několik stupňů:
a) Somnolence – lehká porucha vědomí charakterizovaná zvýšenou spavostí; pacienta lze snadno probudit slovními nebo dotykovými stimuly, je schopen normálního slovního kontaktu a spolupráce, je-li však ponechán v klidu, opět rychle usíná. b) Sopor – závažnější stav, kdy reakce k probuzení postiženého již vyžaduje opakované stimuly o vyšší intenzitě, většinou nocicepčního (bolestivého) charakteru; nemocný odpovídá jedním slovem nebo jen špatně srozumitelným zvukovým projevem, náročnější slovní kontakt nebo spolupráce nejsou možné. c) Kóma – nejzávažnější stav, kdy nemocný nereaguje na oslovení, v ojedinělých případech může nepatrně reagovat na bolestivé stimuly. „Tyto jednotlivé kategorie poruchy vědomí nejsou od sebe striktně odděleny, tvoří 12
plynulý přechod od lehké somnolence až po hluboké kóma a v průběhu času mohou plynule přecházet jedna v druhou. Termín bezvědomí vyjadřuje nejtěžší stupeň poruchy vědomí, který sám může být různé intenzity. Pro přesnější aktuální stanovení úrovně vědomí je proto lépe používat termín porucha vědomí a definovat zároveň typ a stupeň této poruchy.“ [NEVŠÍMALOVÁ, 2002, s. 3] Kvalitativní poruchy vědomí Kvalitativní porucha vědomí je stav dezorientace a zmatenosti. Je porušen obsah vědomí, nikoliv vigilita. Klinicky se projevuje amentními (zmatenými) a delirantními (delirium) stavy provázenými dezorientací a poruchou psychomotoriky s abulií (poruchou psychické regulace činnosti) i agitovaností, deficitem pozornosti, poruchou vnímání s iluzemi a halucinacemi, poruchou myšlení s produkcí bludů, zmateným inkoherentním (nesouvislým) slovním projevem s konfabulacemi (smyšlenkami), poruchou chování, emočních reakcí a nálady, změnou reaktivity vegetativního systému a následnou amnézií (ztrátou paměti). Podle intenzity příznaků může tento stav kolísat od lehké, snadno přehlédnutelné poruchy až po těžkou zmatenost, často též v závislosti na denní době. [NEVŠÍMALOVÁ, 2002] Ke kvalitativním poruchám vědomí patří následující stavy: Mdloba (synkopa) – krátkodobá ztráta vědomí na základě přechodné mozkové hypoxie v důsledku nedokrvenosti. Obnubilace – mrákotný stav, kdy je zachována prostorová orientace, ale není schopnost vlastního počínání. Nebezpečné především u starších osob, může dojít k aspiraci nebo pneumonii. Delirium – vyznačuje se vzrušením, bohatými halucinacemi, vyskytuje se u horečnatých onemocnění, otrav, alkoholizmu a jiných psychiatrických onemocnění. Amence – je méně bouřlivá než delirium, psychické funkce jsou postiženy nestejnoměrně, člověk může být ve stavu útlumu nebo naopak vzrušení, projevuje se poruchami chování, vnímání, nálady, myšlení. Agonie – údobí před smrtí, umírání v bezvědomí. Obluzené vědomí – postižený je dezorientovaný, může být úzkostný a bezradný, vykazuje poruchy v přijímání podnětů, nesouvisle hovoří. [5]
13
2.2.2 Vyšetření stavu vědomí Hodnocení stavu vědomí hodnotí stupeň poruchy vědomí bodovou škálou od 3 do 15 bodů podle otevírání očí, motorických a verbálních odpovědí jako reakcí na slovní a nocicepční (bolestivé) podněty. Nejnižší počet 3 bodů odpovídá hlubokému kómatu: nemocný nereaguje na slovní ani na silné bolestivé podněty. Nejvyšší počet 15 bodů odpovídá naopak stavu plného vědomí: spontánně otevřené oči, normální volná hybnost, adekvátní slovní projev. Mezi těmito krajními hodnotami je plynulý přechod a každý aktuální stav vědomí nebo porušeného vědomí lze ohodnotit konkrétním počtem bodů. [KELNAROVÁ, 2007, NEVŠÍMALOVÁ, 2002] Vzhledem k rozdílným reakcím na budící podněty tabulka uvádí stupně reakcí nejen u dospělých, ale i u dětských pacientů.
TABULKA 1: Glasgow Coma Scale Dospělí spontánní na slovní výzvu na bolestivý podnět neotevírá uposlechnutí příkazu cílená reakce necílená reakce dekortikační (flekční) rigidita decerebrační (extenční) rigidita bez reakce
orientovaný dezorientovaný, zmatený neadekvátní či náhodná slova nesrozumitelné zvuky bez reakce
Body Děti Otevírání očí 4 spontánní 3 na slovní výzvu 2 na bolestivý podnět 1 neotevírá Motorická reakce 6 normální spontánní pohyblivost 5 na algický podnět cílené obranné reakce 4 na algický podnět úniková reakce 3 na algický podnět nespecifická flexe 2 na algický podnět nespecifická extenze 1 bez reakce Verbální reakce brouká si, žvatlá, sleduje okolí, otáčí se 5 za zvukem spontánně křičí, pláče, neodpovídající 4 reakce 3 na algický podnět křičí nebo pláče 2 na algický podnět sténá 1 bez reakce
14
2.2.3 Příčiny a stavy vyvolávající poruchy vědomí • Úrazové • Neúrazové Úrazové poruchy vědomí (neurogenní) V případě úrazových poruch vědomí dochází k poškození mozku, poranění může být zapříčiněné například autonehodou, pádem z kola, pádem z výšky nebo při sportu. Konkrétně dochází k otřesu, zhmoždění a stlačení mozku nebo krvácení do mozku. Úrazové poškození mozku může mít za následek kognitivní poruchy, jejichž rozsáhlost závisí na primárním a sekundárním poškození mozku. Za primární poškození lze považovat samotný úraz, za sekundární postižení mozku bývá uváděná systémová hypoxie, hypotenze. Hypoxie vzniká často v souvislosti s aspirací do dýchacích cest při poranění hrudníku. Škála úrazovosti hlavy je členěna na úrazy lehké, středně těžké a těžké. V případě lehkého postižení mozku dochází k ovlivnění pozornosti, soustředění, paměti, schopnosti mluvit, apod., v případě těžkého postižení až k poškození inteligence. K popisu závažnosti stavu pacienta po poranění hlavy je využívána tzv. posttraumatická amnézie. Elementární je délka stavu pacienta v kómatu, kdy s prodlužující se dobou je horší prognóza. [PREISS, KUČEROVÁ, 2006]. Úrazové poranění mozku pak může mít formu otřesu mozku, zhmoždění mozku, nebo difúzního axonálního (rozptýleného mnohočetného) poškození. První typ je nejčastějším a nejlehčím poraněním mozku, které se projevuje ztrátou vědomí po dobu kratší 15 minut. Vyskytnout se může amnézie v souvislosti s poraněním. Druhý typ poruchy vědomí se může projevit v podobě únavy či spavosti, člověk se většinou probudí po oslovení nebo doteku. Při zhmoždění mozku dochází k těžší poruše vědomí, někdy i bezvědomí. Třetí typ představuje závažné poškození mozku s těžkými trvalými následky
a
je
charakteristický
okamžitým
a
dlouhodobým
bezvědomím.
[http://zsf.sirdik.org/, 13] Pozor musíme dát na lucidní interval, což je časový úsek, kdy se i přes postižení mozku nevyskytují klinické projevy. Naopak může dojít i ke zlepšení stavu postiženého, ale po uplynutí lucidního intervalu (v řádu minut až hodin) se jeho stav zhorší.
15
Neúrazové poruchy vědomí můžeme taktéž rozdělit do několika skupin: • Neurogenní – cévní mozkové příhody, křeče, epilepsie; často může jít o nemoci interního nebo neurologického rázu • Primárně psychogenní (duševní poruchy) – hysterie, katatonie • Endogenní a metabolické – úplavice cukrová, onemocnění jater, ledvin, štítné žlázy • Kardiovaskulární (onemocnění srdce a cév) – zástava oběhu, poruchy rytmu, akutní infarkt myokardu, šokové stavy, může vzniknout tzv. hypoxie mozková (nedokysličení mozku) např. při selhání dýchání (tonutí, dušení), nebo oběhu (infarkt, úraz elektrickým proudem) • Respirační – aspirace, bronchospasmus • Poruchy vodní, minerálové, tepelné – minerálový rozvrat, dehydratace • Intoxikace – drogy, léky, alkohol, plyny Příčinou bezvědomí může být i přehřátí, alergie a další jiné příčiny tohoto rázu. [http://www.ezsp6.estranky.cz/clanky/poruchy-vedomi_-bezvedomi.html, 20 ] Cévní mozkové příhody lze pak charakterizovat jako akutní nemocnění, kdy nastává uzávěr některé z mozkových tepen a následně dochází k nedokrevnosti mozku (ischemie) nebo ke krvácení do mozku (hemoragie). První případ je více obvyklý a odhadem tvoří více než 80 % všech mozkových příhod. Příznaky se následně projevují ztrátou vědomí, poruchou hybnosti obličeje a končetin, problémy s řečí, poruchou zraku,
zvracením.
[http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/interni-onemocneni-nahle-
prihody-v-neurologii-417215, 10] Druhým
nejčastějším
neurologickým
onemocněním
je
epilepsie
v podobě
nekontrolovatelných abnormálních výbojů nervových buněk v mozku. V případě generalizovaného záchvatu je projev nejčastější v podobě petit mal záchvatu (malého záchvatu). Projevuje se částečnou nebo úplnou ztrátou kontaktu s okolím. Nevznikají křeče, naopak postižený má nepřítomný pohled, je zahleděný nebo přestane mluvit či psát. Bývá provázen automatickými jevy, jako je přešlapování nebo žvýkání. V případě velkého záchvatu postižený náhle upadá do bezvědomí. Nejdříve nastupují tonické křeče a asi po 30 sekundách klonické křeče. Nejvíce extrémní podobou je status epilepticus. Záchvat trvá déle než 30 minut. Je to život ohrožující stav s rizikem zástavy dýchání a oběhu a aspirace do plic. Podrobnější rozdělení viz str. 21-22. [ KELNAROVÁ, První pomoc I, Praha, 2007, s. 61-62]
16
2.3 První pomoc První pomoc je okamžitá pomoc poskytnutá zraněnému nebo nemocnému člověku před jeho kontaktem s profesionální zdravotní péčí. Týká se nejen problematiky poranění či nemoci, ale veškeré péče o postiženého, včetně psychosociální podpory takové osoby nebo svědků události. Jedná se o soubor úkonů, které slouží k záchraně života, omezení komplikací úrazu či náhlého onemocnění nebo ke snížení bolesti postiženého. [BERNATOVÁ, 2014] Resuscitace (oživování, kříšení) je soubor úkonů, jejichž cílem je ve fázi klinické smrti zajistit postiženému v životně důležitých orgánech náhradní oběh okysličené krve. V případě zástavy srdeční činnosti neobíhá krev v těle postiženého, buňky těla nedostávají kyslík a začínají odumírat. Jako první jsou takto postiženy mozkové buňky, odumírají po několika minutách bez přísunu kyslíku. Je tedy velmi důležité zahájit resuscitaci co nejdříve. [BERNATOVÁ, 2014]
2.3.1 První pomoc u nejčastějších poruch vědomí Poruchy vědomí lze rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Do kategorie kvalitativních patří tyto stavy: a) mdloba/kolaps, resp. krátkodobá ztráta vědomí v případě nedostatečného okysličení mozku b) obnubilace, resp. mrákoty, při které člověk zachovává svou prostorovou orientaci, ale není schopen jednat dle vlastní vůle c) delirium, které je provázeno halucinacemi d) amence, při které dochází k poruchám chování, vnímání, myšlení e) stupor, resp. strnulost e) agonie, která je nejčastější poruchou vědomí při umírání Naopak kvantitativní poruchy vědomí jsou projevovány těmito stavy: a) somnolence b) sopor, tj. stav, kdy člověk se projevuje nesrozumitelnou mluvou a reaguje pouze na bolestivé podněty c) kóma, které představuje nejtěžší poruchou vědomí, kdy se člověk nehýbe, nemluví, ani nereaguje na zvuky [KELNAROVÁ, 2007] 17
V případě, že první pomoc poskytujete sami, neodcházejte od postiženého a provádějte KPR do doby obnovení základních životních funkcí, v případě, že nedojde k jejich obnovení, tak do příjezdu ZZS. V případě, že jsou na místě přítomny další osoby a v dostupné vzdálenosti je umístěno AED, vyšlete je pro AED.
18
KPR provádějte do doby obnovení základních životních funkcí, v případě, že nedojde k jejich obnovení, tak do příjezdu ZZS. 19
Šok – těžký, bezprostředně ohrožující stav, vyznačující se tím, že orgány a tkáně jsou nedostatečně zásobovány krví – vzniká hypoxie. Druhy: Hypovolemický šok – snížení cirkulujícího objemu v krevním řečišti Distribuční šok – roztažení (dilatace) cévního systému, otrava krve, akutní selhání jater či ledvin (anafylaktický šok) Obstruktivní šok – mechanická překážka v oběhu, např. plicní embolie Kardiogenní šok – poškozená funkce myokardu, poruchy srdečního rytmu
Šok můžeme rozdělit na několik fází
1. fáze – kompenzace, cílem je udržet dostatečnou dodávku živin a kyslíku mozku a srdci
Příznaky: • tachykardie 100 - 120/min • tvrdý pulz • vlhká studená kůže • pocit žízně • bledost kůže a spojivek • neklid, zimnice, třesavka 2. fáze – dekompenzace, ve tkáních, kde je nedostatek kyslíku, dochází k místním i celkovým patologickým změnám, tím se dále snižuje tkáňové prokrvení, snižuje se srdeční výdej
Příznaky: • cyanóza na okrajových částech těla • šedá až mramorová kůže • lepkavý pot • měkký a špatně hmatatelný tep
20
• tachykardie nad 120/min. • neklid přechází v apatii, somnolenci až ke ztrátě vědomí 3. fáze – nezvratná, metabolický i energetický rozvrat, selhání orgánů
Příznaky: • tep na periferii nehmatný • na centrálních tepnách tep hmatný, ale nepravidelný • selhávání krevního oběhu a dýchání Protišoková opatření (5T) Teplo – snaha o zachování vlastního tepla zraněného tím, že zamezíme ztrátám, nenecháváme postiženého ležet na zemi. Vhodné použít alufólii. Ticho – postiženého uklidňujeme tišším hlasem a klid se snažíme zachovat i v jeho okolí. Tekutiny – nesmějí se podávat ústy, pocit žízně tlumíme svlažováním dutiny ústní a rtů (důvodem nepodávání tekutin je porucha vstřebávání tekutin v trávicím ústrojí, zvyšování nebezpečí zvracení a tím i možnost aspirace). Transport – vždy šetrný, všechny změny polohy se musí provádět pozvolna. Tišení bolesti – znehybnění postiženého, významně se uplatňuje ošetření všech poranění a nechání postiženého, aby si sám vybral, která poloha mu nejvíce vyhovuje.
První pomoc: Odstraníme příčinu šoku (zastavíme krvácení, ošetříme veškerá poranění), zajistíme základní životní funkce, popřípadě zahájíme KPR, uvolníme a udržujeme volné dýchací cesty, uklidníme postiženého, nepřestáváme sledovat životní funkce, postiženého ukládáme do protišokové polohy a řídíme se protišokovými opatřeními, zavoláme zdravotnickou záchrannou službu.
21
Epileptické záchvaty
Záchvaty křečí spojené s abnormálními elektrickými výboji neuronů v mozku. Při epilepsii jsou charakteristické časté a opakované záchvaty. Epilepsii dělíme na primární a sekundární. Primární – onemocnění bez strukturálních změn na mozku Sekundární – na mozku jsou strukturální změny, jako jsou jizvy, sklerotické změny Nejčastější typy záchvatů: • Absence neboli petit mal – nejběžnější u dětí, začíná krátkou změnou vědomí, následuje pak mrkání nebo protáčení očí. V případě neléčení se vyskytují i několikrát denně a mohou přerůst do tonicko-klonických křečí. • Generalizovaný tonicko-klonický záchvat – postižený ztrácí vědomí a padá k zemi, tělo ztuhne a dochází k několika svalovým křečím a uvolnění. Obvyklá doba trvání je 2-5 minut, po této době se pacient sice probírá, ale je zmatený, neuvědomuje si, co se stalo. První pomoc: Pacienta položíme, pokud neleží, odstraníme všechny předměty, které by mohly způsobit další poranění, v žádném případě nevkládáme nic do úst, pokud jde o farmaceutickou léčbu, podáváme antikonvulziva (léky proti křečím), sledujeme základní životní funkce, zajišťujeme ZZS pro transport do nemocnice, většinou na neurologické oddělení [BERNATOVÁ, 2014]
Bezvědomí Příčiny bezvědomí jsou buď, intrakraniální nebo extrakraniální, následující tabulky pomůžou v rozdělení těchto příčin. Dále jsou v tabulkách zahrnuta i veškerá důležitá vyšetření po převzetí pacienta v nemocnici.
22
TABULKA 2: Intrakraniální příčiny bezvědomí
Etiologie Intrakraniální Všeobecně
trauma lebky – mozku Epilepsie
Důležité klinické nálezy většinou s ložiskovými neurologickými výpady nebo meningizmem a většinou se zvýšeným mozkovým tlakem zranění, krvácení z nosu a uší křeče, anamnéza
Tumor
Infekce
Vaskulární
Krvácení
subarachnoidální: meningizmus, náhlá bolest hlavy subdurální hematom: anamnéza úrazu, narůstající zmatenost a bolest hlavy embolie, trombó- akutní paréza, anamnéza za tranzitorní ischemické ataky hypertenzní ence- bolest hlavy, krevní tlak, falopatie křeče, poruchy zraku, narůstající zkalení vědomí meningizmus, horečka, cefalea, narůstající zkalení Meningitis vědomí horečka, narůstající zkalení vědomí, meningizmus, Encefalitis parézy neurologické výpady závislé Absces na lokalizaci primární, neurologické výpady závislé metastázy na lokalizaci
[KELNAROVÁ, 2007, s. 56]
23
Další důležitá vyšetření CT lebky, lumbální punkce jen při suspektní meningitidě nebo subarachnoidálním krvácení RTG: fraktura lebky EEG, event. hladina alkoholu, event. glykemie krvavý likvor
EKG (často fibrilace předsíní) oční pozadí, EKG
patologický likvor
průkaz viru, patologický likvor ORL vyšetření, RTG hrudníku, hemokultura RTG hrudníku, vyšetření prsů u žen, kůže (melanom), GIT, ledviny
TABULKA 3: Extrakraniální příčiny bezvědomí
Důležité klinické nálezy většinou bez ložiskových neurologických výpadů nebo meningizmu a většinou normální mozkový tlak
Hypoxie
stav po zástavě oběhu, škody závisejí na trvání anoxie
Metabolické
Intoxikace
Etiologie Extrakraniální Všeobecně
Alkohol
hypotonie, hypotermie, foetor acetylicus
hladina alkoholu v krvi, jaterní enzymy
Sedativa
hypotonie, hypotermie
toxikologický screening: moč, krev, žaludeční šťáva
Opiáty
Mióza
toxikologický screening: moč, krev, žaludeční šťáva
CO
třešňově červená kůže
CO-hemoglobin
Salicyláty
křeče, hyperventilace
analýza krevních plynů, salicylémie
hypoglykemie, hyperglykemie
viz níže
glykemie, krevní plyny, elektrolyty
Urémie
hypertenze, křeče, narůstající zkalení vědomí, flappingtremor ikterus, ascites, jaterní cirhóza, portální hypertenze, flapping-tremor
močovina, kreatinin, krevní plyny, elektrolyty
jádrová teplota, respirace (cave: diagnóza mozkové smrti u hypotermie!)
elektrolyty, srážlivost, ledvinové ukazatele
Hepatické
hypotermie, hypertermie Varia
Další důležitá vyšetření CT, EEG
systémová infekce známky infekce Eklampsie těhotenství: otoky, proteinurie, hypertenze
jaterní enzymy, Quick, amoniak, EEG
krevní obraz, trombocyty, hemokultura, laboratoř
[KELNAROVÁ, 2007, s. 58]
První pomoc: • Zajištění základních životních funkcí, kde je především nezbytné zajistit průchodnost dýchacích cest. • Dále je nutné postiženému zaklonit hlavu k uvolnění dýchacích cest, následně mírně zaklonit hlavu a předsunout (nadzvednout) dolní čelist (a to i v případě podezření na úraz páteře), otevřít ústa s cílem zjištění, zda postižený nemá překážku v ústech.
24
V případě, že postižený začne dýchat, uložíme ho do stabilizované polohy. • V případě selhávání základních životních funkcí zahájíme resuscitaci, ve které pokračujeme buď do obnovení základních životních funkcí, když se funkce neobnoví, tak do příjezdu záchranné služby • Pokud jsou životní funkce zachovány, s postiženým se snažíme hýbat co nejméně a šetrně – zejména se vyvarovat prudkých násilných pohybů bezvládné hlavy • Orientační vyšetření postiženého • Protišoková opatření – 5T (teplo, ticho, tekutiny (POZOR – nedávat postiženému pít, pouze svlažovat rty a dutinu ústní pro odstranění pocitu žízně), tišení bolesti, transport) • Volat záchranný systém Mdloba Mdloba je krátkodobá ztráta vědomí způsobená nedostatečným okysličením mozku. Mnohem náchylnější jsou osoby, které mají nízký krevní tlak, ale není vyloučeno ani dlouhodobé stání ve vydýchaném prostoru nebo špatný psychický či fyzický stav. Mdlobě připisujeme i nedostatek tekutin či potravy nebo rychlé vztyčení se ze sedu nebo lehu.
Dle příčin můžeme mdlobu rozdělit: • Vazovagální kolaps – vyčerpání, horko, dlouhodobé stání, pobyt ve vydýchaném a horkém vzduchu, silný emoční podnět – strach, bolest • Ortostatický kolaps – náhlé vzpřímení po dlouhém ležení či sezení • Mdloba po požití léků snižujících krevní tlak, epileptické záchvaty, srdeční arytmie Příznaky: 1) Varovné příznaky, které vidí kolem stojící: zívání, pocení, náhlé zblednutí 2) Varovné příznaky, které cítí postižený: náhlý pocit tepla, pocit nedostatku vzduchu, porucha zrakového pole („hvězdičky“, temno před očima, neostré vidění) 3) Vlastní příznaky: omdlení se ztrátou vědomí, pomalý slabě hmatný pulz (krční tepna), bledost v obličeji, studený pot na čele, napětí v končetinách, někdy mimovolný odchod moče
25
První pomoc: Zkontrolovat přítomnost vědomí (nepřítomné), dýchání (přítomné), pulz (přítomný). Uložit postiženého naznak se zvednutými dolními končetinami, uvolnit oděv kolem krku a pasu. Zabezpečit přívod čerstvého vzduchu (větrání, ovívání). Otřít krk a obličej postiženého vlažnou vodou. Zkontrolovat přítomnost zranění, která mohla vzniknout při pádu. Lékařskou pomoc přivolat v případě, že se postižený neprobere do 5 minut. [DOBIÁŠ, 2007]
2.3.2 Druhy první pomoci Předlékařská první pomoc, resp. laická pomoc – soubor jednoduchých a účelných opatření při ohrožení zdraví nebo života, prováděných v provizorních podmínkách bez zdravotnického vybavení. Úkolem osob laiků, poskytujících první pomoc, je zároveň přivolat ZZS a počkat u postiženého do doby příjezdu zdravotnické záchranné služby se zajištěním co nejlepšího ošetření postiženému. Technická první pomoc – vykonávají zpravidla speciálně vycvičené týmy (hasičský záchranný sbor, horská a vodní záchranná služba). Pokud situace dovoluje a neohrožuje zachránce na životě, může provést technickou první pomoc. Do technické první pomoci patří vyproštění postiženého a přesun postiženého dle stavu na bezpečné a chráněné místo. Odborná přednemocniční pomoc – poskytování přednemocniční odborné péče zajišťované lékaři, záchranáři a sestrami v život ohrožujících stavech s cílem uchování a udržení života a zdraví. Jedná se o ošetření týmem záchranné služby a odborný transport do zdravotnického zařízení. [KELNAROVÁ, 2007] Nemocniční neodkladná péče – péče o pacienty v ohrožení zdraví či života odděleními urgentního příjmu cílových nemocnic, které jsou odborně způsobilé vzhledem ke své struktuře, druhu a rozsahu poskytované zdravotní péče a vybaveností poskytnout zdravotní péči v rámci přednemocniční neodkladné péče. [http://zsf.sirdik.org/, 13]
26
2.3.3 Obecné zásady při poskytování první pomoci Nejprve se ujistíme, že nám ani postiženému nehrozí žádné nebezpečí. Zjistíme stav vědomí postiženého a to tak, že postiženého nahlas a důrazně oslovíme a zatřeseme s ním. Pokud bude reagovat, zanecháme ho v aktuální poloze, v případě, že postižený nereaguje, přivoláme odbornou pomoc a dále pokračujeme v předlékařské první pomoci. V případě, že postižený nedýchá, provedeme záklon hlavy, uvolníme tak cesty dýchací a zabráníme zapadnutí jazyka. Grafické znázornění viz příloha č. 11. V některých situacích může pouhé uvolnění dýchacích cest vést k obnově spontánního dýchání bezvědomého.
Pokud postižený i tak nedýchá, nebo dýchá lapavě, zahájíme ihned resuscitaci (příloha č. 12). Dýchání kontrolujeme až do příjezdu záchranné služby. Zabráníme podchlazení postiženého, můžeme použít buď deku, nebo izotermickou folii. Když je postižený v bezvědomí, ale normálně dýchá, musíme ho uložit do zotavovací polohy (dříve stabilizovaná poloha). Děláme tak v případech, že: • bezvědomí nastalo v důsledku otravy či opilosti • bezvědomí je v důsledku tonutí • postižený krvácí z úst nebo nosu, nebo zvrací • postiženého je nutné opustit kvůli starosti o dalšího zraněného či volání odborné pomoci
Provedení zotavovací polohy: poklekneme k boku postiženého a jeho bližší ruku dáme do upažení, koleno postiženého, které je od nás dál, pokrčíme. Uchopíme postiženého za vzdálenější ruku a za pokrčené koleno, pomalým tahem postiženého přetočíme na bok k sobě tak, že koleno ohnuté nohy a loket ruky stejné strany jsou opřeny o zem. Hlavu dáme do mírného záklonu a ústa by měla směřovat k zemi. I po uložení postiženého do zotavovací polohy dále sledujeme dýchání. [BERNATOVÁ, 2014], příloha č. 13.
Při poskytování první pomoci je nutné klást důraz na rozpoznání gaspingu neboli terminálního lapavého dýchání, což je častý stav provázející bezvědomí. Toto se
27
projevuje nádechem v nápadně dlouhých intervalech, a pokud postižený nereaguje, je možné stav považovat za srdeční zástavu a je nutné okamžitě zahájit resuscitaci, zejména nepřímou masáží srdce. Naopak samotné dýchání z plic do plic by bylo hrubou chybou. [http://www.resuscitace.cz/?p=755, 9]
2.3.4 Základní neodkladná resuscitace u dětí Resuscitace dětí spočívá v kombinaci srdeční masáže a umělého dýchání. U dětí je důležité provádět umělé vdechy, protože většina srdečních selhání u dětí vyžaduje právě zachování dýchání. Zachránci, kteří znají pouze postup neodkladné resuscitace dospělých, mohou použít v nouzi i tento postup, protože v případě, že neudělají nic, bude to mít horší následky. Hlavním rozdílem resuscitace u dětí a dospělých je 5 umělých vdechů na začátku resuscitace dítěte. Za děti pro potřeby základní nedokladné resuscitace považujeme postižené od narození do známek nástupu puberty, za kojence považujeme děti do věku jednoho roku.
Vyvolávající příčiny: Dechové a jiné příčiny – u dětí se jedná nejčastěji o: • • • • •
vdechnutí cizího tělesa či potravy záněty v oblasti hrtanu bezvědomí s křečemi tonutí úrazy
Srdeční (u dětí je výskyt minimální): • onemocnění srdce (vrozené vady, záněty), děti po operacích srdce • úraz elektrickým proudem
Typické příznaky: • dítě nereaguje na oslovení či mírné zatřesení, nemá svalové napětí • dítě nedýchá normálně nebo nedýchá vůbec • promodrání kůže a sliznic
28
Čím je dítě ohroženo? • během 3 – 5 minut bez účinné resuscitace dochází k postupnému odumírání mozkových buněk • bez účinné resuscitace (zahrnující i umělé dýchání) má dítě jen malou šanci na přežití Čeho potřebujeme docílit? • dodání kyslíku mozkovým buňkám • udržení krevního oběhu resuscitací do příjezdu ZZS
Postup první pomoci: • zachránce se ujistí, že jemu ani dítěti na místě nehrozí žádné další nebezpečí • osloví a mírně zatřese s dítětem – zjistí, zda reaguje • pokud dítě reaguje (normálně dýchá, hýbe se, pláče, kašle), ponechá ho zachránce v poloze, v jaké je (nehrozí-li mu v ní další nebezpečí), pravidelně ho sleduje, a pokud je potřeba, zavolá ZZS a poskytne první pomoc • pokud dítě nereaguje: - záchrance se snaží přivolat někoho dalšího na pomoc, šetrně otočí dítě na záda a záklonem hlavy a zvednutím brady uvolní jeho dýchací cesty (jednu ruku položí na čelo dítěte a tlakem na ní zakloní hlavu, špičky prstů druhé ruky položí pod bradu dítěte a zvedne ji), u kojenců zajistí zachránce spíše neutrální polohu hlavy, bez výrazného záklonu - udržuje takto uvolněné dýchací cesty a zkontroluje, zda dítě normálně dýchá (sleduje pohyby hrudníku, tváří a uchem přiloženým k ústům dítěte poslouchá a pociťuje proudící vzduch) - pokud si je zachránce jistý, že dítě dýchá normálně, nechá jej v poloze, v jaké je, pravidelně ho sleduje (dýchání) a přivolá ZZS • pokud si je zachránce jist, že dítě dýchá normálně, nechá jej v poloze, v jaké je, pravidelně ho sleduje (dýchání) a přivolá ZZS • pokud má zachránce pochybnost, zda dítě dýchá normálně: - udržuje volné dýchací cesty a vdechne 5x do dítěte – rukou spočívající na čele stiskne nosní křídla a utěsní svá ústa kolem úst dítěte, u kojenců zachránce obemkne svými ústy ústa i nos dítěte – vdechuje vždy pouze tolik, aby bylo patrné zvedání hrudníku postiženého - zachránce se nikdy nepokouší o více než 5 umělých vdechů za sebou, pokud se umělé vdechy nedaří, zkontroluje dutinu ústní a odstraní případnou viditelnou
29
-
-
-
překážku a znovu zkontroluje, zda je správně proveden záklon hlavy a zvednutí brady, u kojenců může být přílišný zákon hlavy příčinou neprůchodnosti dýchacích cest v případě, že nejsou u dítěte známky života, zahájí zachránce stlačování hrudníku – stlačuje dolní část hrudní kosti pomocí jedné nebo obou rukou, u kojenců dvěma prsty, podle toho, co je nutné k dosažení správné hloubky stlačení – jedné třetiny předozadního průměru hrudníku (přibližně 4 cm u kojenců a 5 cm u ostatních dětí) po každém stlačení zachránce umožní návrat hrudníku do původní polohy, neztrácí však kontakt mezi svýma rukama a hrudníkem dítěte zachránce stlačuje frekvencí 100 – 120 stlačení za minutu, jak je uvedeno například v aktuálních postupech European Resuscitation Council po 15 provedených stlačeních hrudníku pokračuje zachránce v resuscitaci v poměru 2 vdechy a 15 stlačení hrudníku až do příjezdu ZZS nebo dokud se dítě nezačne budit (hýbat se, otevírat oči, plakat, normálně dýchat) – v takovém případě ponechá dítě ležet v poloze, v jaké je, a neustále ho sleduje (dýchání) do příjezdu ZZS pokud je na místě více zachránců, zavolají ZZS ihned, jakmile zjistí, že dítě nereaguje, je-li pouze jeden zachránce, provádí resuscitaci po dobu jedné minuty a poté přivolá ZZS
30
3 Praktická část 3.1
Dotazníkové šetření
Ke své práci jsem jako výzkumnou metodu zvolila dotazníkové šetření, konkrétní struktura dotazníku viz příloha č. 14. Šetření zaměřené na výzkum znalosti tématu „První pomoc při poruchách vědomí“ probíhalo v listopadu 2015 a bylo určeno pro pracovníky lékáren, a to jak absolventy vysokých škol, tak pro farmaceutické asistenty a jiné odborné pracovníky. Zajímalo mě, zda rozumí celé problematice poruch vědomí a jestli si umí poradit s postiženým, u kterého se tato porucha vyskytne.
Dotazník byl sestaven tak, aby byl pro dotázané respondenty co nejvíce srozumitelný se zajištěním anonymity respondentů. Sebraná data byla vyhodnocena pomocí tabulek v Microsoft Excel. Jednotlivé otázky byly seřazeny, graficky nebo formou tabulky znázorněny a vyhodnoceny. Dotazníkové šetření obsahuje celkem 17 otázek, v rámci kterých zkoumají všeobecné informace (vzdělání, věková kategorie) o respondentech, jakož i jejich znalosti v oblasti poruch vědomí s poskytnutím první pomoci. Celkem dotazník vyplnilo 44 respondentů, z čehož 11 dotazovaných byli absolventi VŠ, 26 respondentů absolventi VOŠ a 7 respondentů byli jiní odborní pracovníci.
Tematické okruhy dotazů byly stanoveny tak, aby byly získány informace o tom, zda respondenti v minulosti měli již zkušenost s člověkem se známkami kolapsu, v kladném případě jakými příznaky se kolaps projevoval a jak dotazovaní pacientovi pomohli. Další témata byla zaměřena na poruchy vědomí, konkrétně pak somnolenci, kóma, sopor se zaměřením pozornosti na znalost jejich příznaků a především druhu pomoci v jednotlivých případech. V neposlední řadě bylo dotazníkové šetření zaměřeno na zjištění teoretických znalostí ve věci posuzování stavu vědomí.
31
3.2
Vyhodnocení dotazníkového šetření
Otázky č. 1 a 2: Pohlaví a vzdělání respondentů?
TABULKA 4: Pohlaví a vzdělání respondentů Muži
Ženy
Farmaceutický asistent
2
24
Absolvent VŠ
4
7
Jiné vzdělání
0
7
Graf č. 1 – Vzdělání respondentů
Graf č. 2 – Pohlaví respondentů
Otázky č. 1 a 2 byly zaměřeny na pohlaví a vzdělání respondentů. Z tabulky a grafů tak můžeme vidět, že převážnou většinu dotazovaných tvořily ženy (38 respondentů), zatímco mužů bylo pouze 6. Co do struktury vzdělání, dotazník vyplnilo se vzděláním farmaceutický asistent 24 žen a 2 muži, s vysokoškolským vzděláním 7 žen a 4 muži a s jiným vzděláním 7 žen.
32
Otázka č. 3: Kolik je Vám let?
TABULKA 5: Věková struktura respondentů Věk
Počet
21-30
7
31-40
12
41-50
10
51-60
11
nad 60 let
4
Graf č. 3 – Věk respondentů
Otázka č. 3 byla zaměřena na definici věkové kategorie respondentů. Z dostupných dat vyplynulo, že nejvíce byla zastoupena věková kategorie 31-40 let, druhá nejpočetnější skupina byla ve věku 51-60 let a nejméně byli zastoupeni respondenti ve věku nad 60 let.
33
Otázka č. 4 (a,b): Setkali jste se v lékárně s pacientem či spolupracovníkem, který jevil známky poruchy vědomí a pokud ano, tak o jakou poruchu šlo?
TABULKA 6: Výskyt situací s osobou se známkami poruch vědomí Muži Farmaceutický asistent Absolvent VŠ Jiné vzdělání
Ženy
ANO 1
NE 1
ANO 6
NE 16
1 0
3 0
1 0
6 7
Graf č. 4 – Setkání s pacientem či spolupracovníkem se známkou poruchy vědomí Otázka č. 4 je rozdělěna na dvě. Otázka č. 4a byla zaměřena na zjištění, zda se respondenti setkali v lékárně s pacientem či spolupracovníkem, který by jevil známky poruchy vědomí s tím, že v případě pozitivní odpovědi byla připravena následující otázka č. 4b, o jakou konkrétní poruchu vědomí šlo. Z grafu číslo 4 (vložená část) tedy vidíme, zda se respondenti setkali nebo nesetkali s pacientem či spolupracovníkem, který by jevil známky poruchy vědomí. Nejvíce odpovědí bylo, že se nesetkali (celkově 75 % dotazovaných), a to napříč všemi kategoriemi vzdělání. Za farmaceutické asistenty se s takovým případem nesetkalo 16 žen, za vysokoškoláky 6 žen a respondentky s jiným vzděláním odpověly plošně, že se během své praxe s takovým případem nesetkaly. Na otázku č. 4b ovšem nereagovali všichni, co zodpověděli u otázky č. 4a možnost ANO. Proto jsem otázku č. 4b více rozebrala v diskuzi.
34
Otázka č. 5: Jak byste osobě s poruchou vědomí pomohli? TABULKA 7: Postup u osoby s poruchou vědomí Zdvih dolních končetin, přivolání ZZS Zdvih dolních končetin, uvolnění těsného oděvu Ochlazování, zajištění čerstvého vzduchu Přivolání ZZS Všechny možnosti jsou správné ¨
VOŠ 1
VŠ 0
Jiné 1
4
0
0
0
0
0
0 21
0 11
0 6
Graf č. 5 - Jak byste osobě s poruchou vědomí pomohli? Otázka č. 5 byla zaměřena na zjištění, jak by se respondenti v situaci s osobou s poruchou vědomí zachovali. Jak je patrné z tabulky, nejvíce respondentů zvolilo poslední možnost odpovědi ve smyslu, že všechny nabízené možnosti uvedené v dotazníků jsou správné, konkrétně pak VOŠ - 21 respondentů, VŠ - 11 respondentů, Ostatní – 6 respondentů. 35
Otázka č. 6: Jaké poruchy vědomí znáte?
TABULKA 8: Znalost poruch vědomí Somnolence, sopor, kóma, mrákoty, synkopa Delirium, sopor, kóma, somnolence, mrákoty, synkopa Synkopa, kóma, somnolence, sopor Obnubilace, synkopa, somnolence, sopor, kóma, delirium.
VOŠ 3
VŠ 1
Jiné 0
1
1
1
5
0
2
17
9
4
Graf č. 6 – Jaké poruchy vědomí znáte? Tato otázka byla zaměřena na znalost poruch vědomí ze strany respondentů s tím, že jedna z nabízených možností odpovědí obsahovala správnou odpověď ve znění „obnubilace, synkopa, somnolence, sopor, kóma, delirium“. Správně odpovědělo 17 respondentů VOŠ, 9 respondentů VŠ a 4 jiní odborní pracovníci s celkovým skóre 68 % správných odpovědí ze všech dotazovaných.
36
Otázka č. 7: Co je to somnolence?
TABULKA 9: Znalost pojmu somnolence Stav zvýšené aktivity Nepravidelné dýchání Stav zvýšené ospalosti Ani jedno z uvedených
VOŠ 0 0
VŠ 0 0
Jiné 0 0
26
11
7
0
0
0
Graf č. 7 – Co je to somnolence?
Na otázku č. 7 „Co je to somnolence“ bylo evidováno nejvyšší možné skóre znalostí, kdy všichni dotázaní odpověděli, že jde o stav zvýšené ospalosti čili poskytli správnou odpověď.
37
Otázka č. 8: Čím se somnolence projevuje?
TABULKA 10: Projevy somnolence Zvýšenou spavostí Roztěkaností Žízní Agresivitou
VOŠ 25 0 0 1
VŠ 11 0 0 0
Jiné 7 0 0 0
Graf č. 8 – Čím se somnolence projevuje?
Na otázku, čím se somnolence projevuje, odpověděli všichni dotazovaní až na jednu jedinou výjimku správně, a to ve smyslu, že somnolence se projevuje zvýšenou ospalosti. Pouze jeden respondent odpověděl, že se jedná o agresivní chování. V grafu je uveden přehled odpovědí podle vzdělání jednotlivých dotazovaných.
38
Otázka č. 9: Jak pomoci při somnolenci?
TABULKA 11: Postup při somnolenci Mluvit na postiženého, čerstvý vzduch, není třeba ZZS Mluvit na postiženého, čerstvý vzduch, zavolat ZZS Čerstvý vzduch, zavolat ZZS
VOŠ 15
VŠ 8
Jiné 4
10
3
2
1
0
1
Graf č. 9 – Jak pomoci při somnolenci
U otázky č. 9 byla nejčastějí odpověď ve smyslu postupu mluvení na postiženého a zajištění čerstvého vzduchu s tím, že není zapotřebí volat záchrannou službu, viz grafické znázornění. V tomto duchu se vyjádřilo na 61 % dotazovaných, nicméně až 34 % respondnentů volilo druhou možnost odpovědi. Někteří respondenti spontánně doplnili, že aspekt volání či nevolání záchranné služby by se odvíjel od zdravotního stavu pacienta.
39
Otázka č. 10: Co je to kóma?
TABULKA 12: Co je to kóma Stav bezvědomí Pevný, hluboký spánek Fyzický stav při spánkovém deficitu Velmi silný spánek
VOŠ 26 0
VŠ 11 0
Jiné 7 0
0
0
0
0
0
0
Graf č. 10 – Co je to kóma?
U otázky č. 10 – co je to kóma, byly odpovědi všech dotazovaných jednoznačné, a to ve smyslu, že jde o stav bezvědomí což byla správná odpověď. Struktura vzdělání respondentů se správnou odpovědí je znázorněna v grafu.
40
Otázka č. 11: Čím se kóma projevuje?
TABULKA 13: Projevy kómatu Člověk je místně, časově a autopsychicky orientovaný Člověk je ve stavu bezvědomí Člověk je spontánně ponejvíce bdělý Člověk je spontánně ponejvíce spavý
VOŠ 0
VŠ 0
Jiné 0
26
11
7
0
0
0
0
0
0
Graf č. 11 – Čím se kóma projevuje?
I u této otázky, související s projevy kómatu, zvolili plošně všichni dotazovaní správnou odpověď s tím, že člověk v kómatu se nachází ve stavu bezvědomí. V grafu je naznačena struktura respondentů se správnou odpovědí podle jejich vzdělání.
41
Otázka č. 12: Jaká je první pomoc při kómatu?
TABULKA 14: První pomoc při kómatu Zahájíme resuscitaci Zavoláme ZZS Kontrola dutiny ústní, uvolnění dýchacích cest Kontrola dutiny ústní, zotavovací poloha, zavolání ZZS Kontrola dutiny ústní, uvolnění dýchacích cest, resuscitace, ZZS
VOŠ 0 8 1
VŠ 0 0 1
Jiné 0 2 0
1
0
1
16
10
4
Graf č. 12 – Jak pomoci při kómatu? U otázky č. 12 „Jak pomoci při kómatu“, byly odpovědi opět různé. Správná odpověď byla ve smyslu: kontrola dutiny ústní, uvolnění dýchacích cest, resuscitace a přivolání záchranné služby. Nutno podotknout, že resuscitovat je nutné až když současně dojde u pacienta k zástavě srdce. Nicméně správně odpovědělo 16 respondentů VOŠ, 10 respondentů VŠ a 4 respondenti s jiným odborným vzděláním.
42
Otázka č. 13: Co je to sopor?
TABULKA 15: Co je to sopor? Stav úzkosti Stav bezvědomí Zastřené vědomí Pevný, hluboký spánek
VOŠ 1 6 8 11
VŠ 0 0 10 1
Jiné 1 1 3 2
Graf č. 13 – Co je to sopor?
Otázka č. 13 se respondentů ptala, co je to sopor. Zde se odpovědi opět hodně lišily. Správná odpověď je, že sopor je pevný, hluboký spánek a správnou odpověď poskytlo pouze 19 % dotazovaných. Správně odpovědělo konkrétně 11 respondentů VOŠ, 1 respondent VŠ a 2 respondenti jiného odborného vzdělání.
43
Otázka č. 14: Čím se projevuje sopor?
TABULKA 16: Projevy soporu Motorickým neklidem Člověk je spontánně spící Člověk je spontánně ponejvíce bdělý Člověk se jeví v bezvědomí
VOŠ 1
VŠ 0
Jiné 1
1
1
1
0
0
0
24
10
5
Graf č. 14 – Čím se projevuje sopor? Otázka č. 14 se ptala jak se sopor projevuje? Nejvíce dotázaných odpovědělo špatně, že se člověk jeví v bezvědomí. Konkrétně se tak vyjádřilo na 89 % dotazovaných. Správná odpověd´ je, že člověk je spontánně spící. A správně odpověděl pouze 1 respondent z každé skupiny, což činí 7 % ze všech respondentů.
44
Otázka č. 15: Jaká je pomoc při soporu?
TABULKA 17: Pomoc při soporu Způsobit bolestivý podnět, čerstvý vzduch, není třeba ZZS Způsobit bolestivý podnět, čerstvý vzduch, volat ZZS Dotek bez bolesti, čerstvý vzduch, volat ZZS
VOŠ 1
VŠ 0
Jiné 0
20
11
7
5
0
0
Graf č. 15 – Jak pomoci při soporu?
Otázka č. 15 se respondentů ptala, jak pomoci při soporu? Nejvíce respondentů odpovědělo správně ve smyslu, že se musí způsobit bolestivý podnět, zajistit čerstvý vzduch a přivolat záchrannou službu. Bolestivý podnět se používá ve chvíli, kdy nic jiného nepomůže, na ten se pacient v soporu probudí, a dále se tak sopor neprohlubuje. Správně tedy odpovědělo 20 respondentů VOŠ, 11 respondentů VŠ a 7 jiných odborných pracovníků.
45
Otázka č. 16: Podle jaké stupnice se posuzuje stav vědomí?
TABULKA 18: Stupnice posuzování stavu vědomí Mohsova stupnice Glasgowská stupnice Mollová stupnice Mercalliho stupnice
VOŠ 2 22 2 0
VŠ 0 10 0 1
Jiné 1 5 1 0
Graf č. 16 – Podle jaké stupnice se posuzuje stav vědomí?
Otázka č. 16 se ptala respondentů na jejich vědomost druhu stupnice pro posouzení stavu vědomí. Odpovědi byly opět různé, nejvíce dotazovaných však odpovědělo správně, že se jedná o Glasgowskou stupnici, a to 22 respondentů VOŠ, 10 respondentů VŠ a 5 respondentů jiného odborného vzdělání.
46
Otázka č. 17: Podle jaké stupnice se posuzuje stav vědomí?
TABULKA 19: Jaké aspekty se posuzují při kontrole vědomí?
vzdělání počet respondentů (dobře) špatné odpovědí respondentů otevírání očí otevírání úst motorická odpověď verbální odpověď zvýšená citlivost na vyšší tóny
VŠ
JINÍ
VOŠ
10
5
20
1.
1.
2.
X X X
X
1.
2.
X X X
X
X
X X
3.
4.
X
X X
X
5.
6. X
X X
X X
Otázka č. 17 se ptala na to, co se posuzuje při kontrole vědomí. Pro lepší znázornění byla vytvořena tabulka tentokrát pouze špatných odpovědí (včetně rozlišení odpovědí jednotlivých respodentů, kteří odpověděli špatně), správná odpověď byla otevírání očí, motorická odpověď a verbální odpověď.
47
Otázka č. 18: Máte ve vaší lékárně k dispozici tlakoměr?
TABULKA 20: Tlakoměr v lékárně k dispozici Ano Ne
VOŠ 16 10
VŠ 8 3
Jiné 5 2
Graf č. 17 – Máte ve vaší lékárně k dispozici tlakoměr?
Otážka č. 18 se ptala, zda je v lékárně k dispozici tlakoměr. Tato otázka byla pouze orientační, a tak trochu i pro zamyšlení respondentů, aby zjistili, zda tlakoměr k dispozici mají nebo ne.
48
Otázka č. 19: Volali jste někdy záchrannou službu k některé z poruch vědomí?
TABULKA 21: Případy volání záchranné služby k poruše vědomí VOŠ 7 19
Ano Ne
VŠ 2 9
Jiné 0 7
Graf č. 18 – Volali jste někdy záchrannou službu k některé z poruch vědomí?
Na otázku č. 19 odpověděla většina, že nevolala záchrannou službu. Záchrannou službu tak nevolalo 19 respondentů VOŠ, 9 respondentů VŠ odborného vzdělání.
49
a 7 respondentů jiného
Diskuze Při psaní absolventské práce jsem získala spoustu nových informací, které jsem využila shodou náhod i v jedné z lékáren, kde došlo u postižené k epileptickému záchvatu. Postižená sebou zmítala, nereagovala na oslovení. Když záškuby přestaly, chvíli trvalo, než přišla k sobě a začala komunikovat, nepamatovala si, co se stalo. Nechali jsme ji v poloze, ve které byla, a čekali jsme na záchrannou službu. Postižená uvedla, že nikdy předtím epileptický záchvat neměla. Záchranná služba přijela cca za sedm minut. Proto cílem mé práce bylo zjistit, jak si zaměstnanci lékáren umí poradit s postiženým, u kterého se naskytne porucha vědomí a jestli mají znalosti v oblasti poruch vědomí. Ráda bych se vrátila k některým otázkám. Na otázku č. 4b bohužel neodpověděli všichni, kteří se u předcházející otázky 4a vyjádřili v tom smyslu, že se v minulosti setkali s případem kolapsu. V otázce č. 4b měli respondenti popsat, jaké byly příznaky kolapsu, kterého byli svědky. Devět respondentů odpovědělo, že se setkalo s kolapsem, ale jaké byly příznaky, na to reagovali pouze dva respondenti. Tyto odpovědi jsem proto do grafu nezanášela. Jejich odpověď zněla, že pacient zbledl a následně se sesunul k zemi. Výsledky, které vyšly z dotazníkového šetření, byly na jednu stranu překvapivé, ale u některých odpovědí jsem měla dojem, že respondent spíše hádal, než že by správnou odpověď skutečně věděl. Jedním příkladem za všechny je otázka č. 13 Co je to sopor, kde respondent neznal význam pojmu sopor, ale dokázal říci, jak by pacientovi s touto poruchou pomohl. Otázka č. 16 nebyla úmyslně zpracována do grafu, bylo potřeba zaznamenat více věcí, proto vytvořená tabulka je mnohem přehlednější a je vidět jak jednotlivý respondent volil a kombinoval odpovědi dohromady. Celkový pohled na dotazníkové šetření mám takový, že absolventi vysokých škol, tedy nejméně s magisterským titulem, se v této problematice orientují a s případným takovým problémem na pracovišti by si věděli rady. U ostatních pracovníků bych si tolik jistá nebyla, jen těžko říci, jestli volba jejich odpovědí byla náhodná, nebo skutečně správnou odpověď věděli, takto soudím v závislosti na dalších otázkách z dotazníku. Celkově jsou závěrečné výsledky uspokojující. V případě vyššího počtu respondentů by průzkum přinesl výsledky více objektivní.
50
Závěr Pro vytvoření absolventské práce bylo vybráno téma „První pomoc při poruchách vědomí“. Výzkum byl zaměřen na pracovníky lékáren, a to jak na absolventy vysokých škol, tak na farmaceutické asistenty. V mé práci byl stanoven jeden hlavní cíl, ověřit znalost pracovníků lékáren o poruchách vědomí, jaké jsou jejich projevy, a především jejich znalost poskytnutí první pomoci.
Teoretickou část své práce jsem věnovala anatomii a fyziologii mozku, vědomí, poruchám vědomí, příznakům poruch vědomí, hodnocení stavu vědomí a především první pomoci u nejčastějších poruch vědomí.
Pro praktickou část jsem zvolila jako nejvhodnější metodu dotazníkové šetření. Ptala jsem se jak na obecné věci (pohlaví, věk, vzdělání), tak i na odbornou tématiku, kterou jsem se po celou dobu své práce zajímala.
Vyhodnocením dotazníkového šetření jsem zjistila, že moji respondenti vědí o této problematice, znají jednotlivé poruchy vědomí i poskytnutí první pomoci v případě nastalé situace. Nicméně se domnívám, že kdybych měla více respondentů, výsledky by se mohly lišit a s největší pravděpodobností by byly objektivnější.
Stanovený cíl byl tedy splněn a výsledky byly vzhledem k počtu respondentů překvapivé a uspokojující.
51
Summary First Aid in Disorders of Consciousness
The assignment was chosen with the aim to find out how pharmacists and pharmacy assistants are informed about the issue of first aid in disorders of consciousness i. e. whether they know how to treat a patient who collapsed in a pharmacy.
The main target of the assignment is to inform the general public about disorders related to consciousness as well as how to deal with them.
The theoretical part includes the explanation of the term consciousness, impaired consciousness and unconsciousness. It also explains some possible causes of those failures, the assessment of the level of consciousness, medical examination focused on the precipitating cause of an impaired consciousness, and finally on first aid itself.
Consciousness is a state of an awareness of a thought, feeling and surrounding. If a person is fully aware, he can react to some stimulus in an environment. The changes in a consciousness might be described in levels of decreased consciousness up to the loss of sensation and cognition. The changed levels of consciousness are confusion, lethargy, delirium, stupor and coma.
A confused patient may not know the day of the week or the year, may not recognise friends and relatives, or may not know where he/she is. A decrease in responsiveness is lethargy. The patient may appear sleepy or move in a sluggish manner and answer questions slowly or inappropriately. The patient does react to painful stimuli like a needle prick. An exaggerated state of confusion or disorientation is delirium, manifested by agitation, and delusion. Causes of delirium include dysfunction of the cerebral cortex, withdrawal of alcohol or drugs, and high body temperature. Another more recently identified cause is isolation, as in intensive care units.
52
The lack of normal sensory stimuli leads to disorientation to time and place, which may progress to delirium unless the patient is helped to stay in touch with reality. Providing a clock, calendar, and television helps to prevent disorientation and delirium that is caused by isolation from normal environmental stimuli. In case of stupor it is difficult to arouse a patient. The slightly painful stimuli that arouse a lethargic patient do not arouse a stuporous patient. Strong stimuli may produce a reaction, but there is immediate relapse into stupor. A state of unconsciousness from which the patient cannot be aroused is coma. There is complete absence of response to painful stimuli and absence of eye movement. A comatose patient may receive auditory stimuli but not respond. For this reason, conversation within the patient's hearing should be positive and encouraging.
The Glasgow coma scale is used for measuring how deeply unconscious a patient is with the aim to assess the extent of brain damage. Eye response, verbal response, and motor response are tested. For each of these tests, the patient receives a score, with the minimum being I for no response. The total for the three tests gives the patient's GCS score.
The practical part is focused on the fact at what level pharmacists and pharmacy assistants are ready to provide first aid. The basic method that was used was a questionnaire. It was filled in by 44 respondents University graduates and higher vocational school graduates and the professional staff. The questionnaire contains nineteen items. The results of the practical part show the following facts: more women than men are employed in pharmacies, as well as more pharmacy assistants than pharmacists and the professional staff. The employees are aged between 21 and 60+. Only 9 respondents from all of them answered that they had experience with a collapsed customer.
In general, the knowledge about the disorders of consciousness and their manifestations are at very good level. The respondents answered the items concerning first aid in a different way, but not incorrectly.
53
Key words: consciousness, central nervous system, first aid, collapse, unconsciousness, Glasgow Coma Scale
54
Bibliografie Monografie
[1] BERNATOVÁ, Eva. Příručka první pomoci. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a.s., 2014. 128 s. ISBN 978-80-204-3396-1. [2] DYLEVSKÝ, Ivan. TROJAN, Stanislav. Somatologie (2). 1. vyd. Praha: AVICENUM, 1990. 312 s. ISBN 80-201-0063-6. [3] Dobiáš, Viliam. Urgentní zdravotní péče. 1. Vyd. Martin: Osveta spol. s.r.o., 2007. 178 s. ISBN 978-80-8063-258-8. [4] JANEČKOVÁ, Marcela. Poruchy vědomí po poranění mozku: jak můžete pomoci? 1. vyd. Praha: CEREBRUM, 2009. 44 s. ISBN 978-80-904357-1-1. [5] KELNAROVÁ, Jarmila. První pomoc I. 1. vyd. Praha: GRADA, 2007. 112 s. ISBN 97880-247-2182-8. [6] NEVŠÍMALOVÁ, Soňa. Neurologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 368 s. ISBN 80-7262160-2. [7] PREISS, M., KUČEROVÁ, H. Neuropsychologie v neurologii, Praha: Avicenum, 2006. ISBN 80-247-0843-4 Elektronické dokumenty
[8] Copyright BESIP [online]. 2012 [cit. 2015-01-25]. Dostupný z WWW: http://www.ibesip.cz/cz/ridic/rady-a-tipy/dopravni-nehoda [9] Česká resuscitační rada. Lapavé dýchání znamená zahájit resuscitaci. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z http://www.resuscitace.cz/?p=755 [10] Eliášová Martina, MUDr. Voldřich Martin, ABC první pomoc s. r. o. Interní onemocnění – náhlé příhody v neurologii. 13.1.2009. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z http://zdravi.euro.cz/clanek/sestra/interni-onemocneni-nahle-prihody-v-neurologii417215 [11] Lungová Vlasta, [online]. 2012 [cit. 2015-05-18]. Dostupný z WWW: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265 [12] Martínek Jiří. [online]. 2015 [cit. 2015-11-25]. http://www.hradeckralove.org/urad/prvni-pomoc 55
Dostupný
z
WWW:
[13] Medicína katastrof. Napojení přednemocniční neodkladné péče na nemocniční neodkladnou péči. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z http://zsf.sirdik.org/ [14] Neumannová Jaroslava. [online]. 2012 [cit. 2015-01-25]. Článek dostupný z WWW:http://www.issou-milevsko.cz/wpcontent/uploads/2013/09/VY_32_INOVACE_07_B_03.pdf [15] Srnský Pavel. První pomoc u dětí. 2007. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z http://www.cervenykriz.eu/cz/edicepp/PP-u-deti.pdf [16] Stavba a funkce lidského mozku. [online]. z http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
[cit. 2016-7-16]. Dostupné
[17] Třetí lékařská fakulta. První pomoc. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/anesteziologie/journal/galerie.../prvni-pomoc.pdf [18] Typy poranění mozku. [online]. [cit. 2016-7-16]. Dostupné z http://www.poranenimozku.cz/poraneni-mozku/typy-poraneni-mozku.html [19] Wikiskripta. Tonometr. [online]. 2015 [cit. 2016-3-15]. Dostupný z WWW: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Tonometr [20] Základy první pomoci. Poruchy vědomí, bezvědomí. [online]. 2014 [cit. 2014-11-1]. Dostupný z WWW: http://www.ezsp6.estranky.cz/clanky/poruchy-vedomi_bezvedomi.html [21] Základy první pomoci. [online]. [cit. 2016-7-16]. z http://www.ezsp6.estranky.cz/clanky/poruchy-vedomi_-bezvedomi.html
Dostupné
Periodika 1. Eliášová Martina, Voldřich Martin. Interní onemocnění. [online]. 2009 [cit. 2016-311]. Dostupný z WWW: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/interni-onemocneninahle-prihody-v-neurologii-417215
Ostatní 1.
BERNATOVÁ, Eva. „První pomoc není věda“. Vydáno v rámci projektu Českého
červeného
kříže
Praha:
Nakladatelství
56
s.r.o.,
2015.
60
s.
Bez
ISBN.
2.
Přílohy
Příloha č. 1: Uspořádání mozku uvnitř hlavy
1. Zdroj: Janečková, 2009, s.42
Příloha č. 2: Přehled hlavních oddílů mozku
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 3: Pozice mozečku
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 4: Pozice mostu a IV. mozkové komory
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 5: Pozice středního mozku
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 6: Pozice mezimozku a jeho základní anatomie
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 7: Pozice koncového mozku
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 8: Uspořádání v mozkové kůře
Zdroj: Janečková, 2009, s.43
Příloha č. 9: Pozice prodloužené míchy a IV. mozkové komory
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 10: Stavba hřbetní míchy
Zdroj: http://pfyziollfup.upol.cz/castwiki/?p=3265
Příloha č. 11: : Provedení záklonu hlavy u postiženého
Zdroj: http://www.ibesip.cz/cz/ridic/rady-a-tipy/dopravni-nehoda
Příloha č. 12: : Zjišťování zda postižený dýchá
Zdroj:http://www.mestodobruska.cz/zivotni-situace/krizove-rizeni/zasady-prvni-pomoci
Příloha č. 13: : Zotavovací poloha
Zdroj:http://www.issou-milevsko.cz/wp-content/uploads/2013/09/VY_32_INOVACE_07_B_03.pdf
Příloha č. 14: Dotazník
Dotazník Vážená paní, vážený pane, obracím se na vás s prosbou o vyplnění krátkého dotazníku. Dotazník je součástí mé závěrečné práce na Vyšší odborné škole zdravotnické MILLS, s.r.o., na téma První pomoc při poruchách vědomí. Dotazník slouží pouze pro vyhodnocení praktické části mé práce a je zcela anonymní. Pokud není uvedeno jinak, v otázkách zaškrtněte pouze jednu správnou odpověď. Prosím Vás, vyplňujte dotazník poctivě a svědomitě, aby výsledky byly co nejpřesnější. Moc děkuji za Váš čas věnovaný tomuto dotazníku a Vaši pomoc. Lenka Stará studentka oboru Diplomovaný farmaceutický asistent
1)
Jste: a) muž b) žena
2)
Jste: a) farmaceutický asistent b) absolvent vysoké školy c) jiné odborné vzdělání
3)
Váš věk: a) 21 - 30 let b) 31 - 40 let c) 41 - 50 let d) 51 - 60 let e) vyšší než 60 let
4) A) Setkali jste se ve vaší lékárně s pacientem či spolupracovníkem, který by jevil známky kolapsu? a) ano b) ne
B) Pokud ano jaké byly příznaky? …………………………………………………………………………………………………. 5)
Jak byste pacientovi pomohli? a) zdvih dolních končetin, přivolání ZZS b) zdvih dolních končetin, uvolnění tísnícího oděvu c) ochlazování, zajištění čerstvého vzduchu d) přivolání ZZS e) zdvih dolních končetin, ochlazování, uvolnění tísnícího oděvu v oblasti krku, čerstvý vzduch, přivolání ZZS
6)
Jaké jsou poruchy vědomí? a) somolence, sopor, kóma, mrákoty, synkopa b) delirium, sopor, kóma, somnolence, mrákoty, syntkopa c) syntkopa, kóma, somnolence, sopor d) obnubilace, synkopa, somnolence, sopor, kóma, delirium
7)
Co je to somnolence? a) stav zvýšené aktivity b) nepravidelné dýchání c) stav zvýšené ospalosti d) ani jedno z uvedených
8)
Čím se projevuje? a) zvýšenou spavostí b) roztěkanost c) žízní d) agresivní chování
9)
Jak pomoci při somnolenci? a) mluvit na postiženého, čerstvý vzduch, není třeba ZZS b) mluvit na postiženého, čerstvý vzduch, zavolat ZZS c) čerstvý vzduch, zavolat ZZS
10)
Co je to kóma? a) stav bezvědomí b) pevný, hluboký spánek c) fyzický stav při spánkovém deficitu d) velmi silný spánek
11)
Jak kóma vypadá? a) člověk je místně, časově a autopsychicky orientovaný b) člověk je ve stavu hlubokého bezvědomí c) člověk je spontánně ponejvíce bdělý d) člověk je spontánně ponejvíce spavý
12)
Jak pomoci při kómatu? a) zahájíme resuscitaci b) zavoláme ZZS c) kontrola dutiny ústní, uvolnění dýchacích cest d) kontrola dutiny ústní, zotavovací poloha, zavolání ZZS e) kontrola dutiny ústní uvolnění dýchacích cest, resuscitace, zavolání ZZS
13)
Co je to sopor? a) stav úzkosti b) stav bezvědomí c) zastřené vědomí d) pevný, hluboký spánek
14)
Čím se projevuje? a) motorickým neklidem b) člověk je spontánně spící c) člověk je spontánně ponejvíce bdělý d) člověk se jeví v bezvědomí
15)
Jak pomoci při soporu? a) způsobit bolestivý podnět, čerstvý vzduch, není třeba ZZS b) způsobit bolestivý podnět, čerstvý vzduch, zavolat ZZS c) dotek bez bolesti, čerstvý vzduch, zavolat ZZS
16)
Podle jaké stupnice se posuzuje stav vědomí? a) Mohsova stupnice b) Glasgowská stupnice c) Mollová stupnice d) Mercalliho stupnice
17)
Jaké věci se posuzují při kontrole stavu vědomí? (více odpovědí možných) a) otevírání očí b) otevírání úst c) motorická odpověď d) verbální odpověď e) zvýšená citlivost na vyšší tóny
18)
Máte ve vaší lékárně k dispozici tlakoměr? a) ano b) ne
19)
Volali jste někdy záchrannou službu k některé z poruch vědomí? a) ano b) ne
Seznam tabulek a grafů TABULKA 1: Glasgow Coma Scale TABULKA 2: Intrakraniální příčiny bezvědomí TABULKA 3: Extrakraniální příčiny bezvědomí TABULKA 4: Pohlaví a vzdělání respondentů TABULKA 5: Věková struktura respondentů TABULKA 6: Výskyt situací s osobou se známkami poruch vědomí TABULKA 7: Postup u osoby s poruchou vědomí TABULKA 8: Znalost poruch vědomí TABULKA 9: Znalost pojmu somnolence TABULKA 10: Projevy somnolence TABULKA 11: Postup při somnolenci TABULKA 12: Co je to kóma TABULKA 13: Projevy kómatu TABULKA 14: První pomoc při kómatu TABULKA 15: Co je to sopor TABULKA 16: Projevy soporu TABULKA 17: Pomoc při soporu TABULKA 18: Stupnice posuzování stavu vědomí TABULKA 19: Jaké aspekty se posuzují při kontrole vědomí TABULKA 20: Tlakoměr v lékárně k dispozici TABULKA 21: Případy volání záchranné služby k poruše vědomí
Graf č. 1 – Pohlaví respondentů? Graf č. 2 – Vzdělání respondentů? Graf č. 3 – Věk respondentů? Graf č. 4 – Setkání s pacientem či spolupracovníkem, se známkou poruchy vědomí? Graf č. 5 – Jak byste pacientovi pomohli? Graf č. 6 – Jaké poruchy vědomí znáte? Graf č. 7 – Co je to somnolence? Graf č. 8 – Čím se somnolence projevuje? Graf č. 9 – Jak pomoci při somnolenci? Graf č. 10 – Co je to kóma? Graf č. 11 – Čím se kóma projevuje? Graf č. 12 – Jak pomoci při kómatu? Graf č. 13 – Co je to sopor? Graf č. 14 – Čím se projevuje sopor? Graf č. 15 – Jak pomoci při soporu? Graf č. 16 – Podle jaké stupnice se posuzuje stav vědomí? Graf č. 17 – Máte ve vaší lékárně k dispozici tlakoměr? Graf č. 18 – Volali jste někdy záchrannou službu k některé z poruch vědomí?
