PRVNÍ KAPITOLA
Teta Ada
Pan a paní Beresfordovi sedûli u snídanû. Byl to úplnû obyãejn˘ pár. V celé Anglii právû snídaly stovky podobn˘ch star‰ích párÛ. Den byl taky zcela normální, zrovna takov˘, jak˘ch je pût ze sedmi. Vypadalo to, Ïe bude pr‰et, i kdyÏ jisté to nebylo. Pan Beresford míval zrzavé vlasy. Byly v nich stále je‰tû stopy rudé barvy, ale vût‰inou jiÏ ustoupila nûãemu mezi Ïlutou a ‰edivou, jak se to vût‰inou stává zrzav˘m lidem na sklonku stfiedního vûku. Paní Beresfordová mívala vlasy ãerné, stoãené v divok˘ch kudrlinkách. Nyní byla ãerná barva sem tam protkána stfiíbrn˘mi nitkami. Vcelku to vytváfielo velice elegantní dojem. Jednu dobu uvaÏovala paní Beresfordová o tom, Ïe by si vlasy zaãala barvit, ale nakonec usoudila, Ïe je má rad‰i takové, jaké je pfiíroda stvofiila. Místo toho se rozhodla, Ïe vyzkou‰í nov˘ odstín rtûnky, coÏ jí zvedne sebevûdomí. Star‰í manÏelé, ktefií snídají spoleãnû. Spofiádan˘ pár, ale není na nûm nic zvlá‰tního. To by alespoÀ fiekl nezaujat˘ pozorovatel. Kdyby byl pozorovatel mlad˘, pak by dokonce dodal: „Ale jistû, velmi spofiádan˘ pár, jenÏe k smrti nudn˘. Pochopitelnû, jako v‰ichni stafií lidé.“ Nicménû pan a paní Beresfordovi je‰tû nedospûli do vûku, v nûmÏ by se sami pokládali za staré. RovnûÏ nemûli ponûtí o tom, Ïe by je, stejnû jako mnoho jin˘ch, z tohoto dÛvodu nûkdo pokládal za nudné. Byl by to samozfiejmû nûkdo mlad˘, pak by si ov‰em na‰i stafiíci pomysleli, Ïe mladí vûdí o Ïivotû houby. Ubohé mládí! To si dûlá starosti pouze se zkou‰kami, se sexuálním Ïi11
votem, s tím, jestli si má koupit nûjaké v˘stfiední ‰aty nebo si udûlat nûjakou stra‰nou vûc na hlavû, aby upoutalo pozornost. Názor pana a paní Beresfordov˘ch byl takov˘, Ïe právû proÏívají vrchol svého Ïivota. Îili spolu v lásce a vzájemné úctû a den za dnem míjel klidnû, ale velice pfiíjemnû. Pochopitelnû i zde se vyskytly chvíle vyboãující z bûÏného stereotypu jako v‰ude jinde. Pan Beresford otevfiel dopis, pfielétl jeho obsah a odloÏil jej na hromádku po své levé ruce. Vzal dal‰í dopis, ale neotevfiel ho. DrÏel ho v ruce, ale nedíval se na nûj. Místo toho zaujatû hledûl na toustovaã. Jeho paní ho chvíli pozorovala a pak pravila: „Co se dûje, Tommy?“ „Dûje?“ odvûtil Tommy nepfiítomnû. „Co by se mûlo dít?“ „Na to se tû právû ptám,“ fiekla paní Beresfordová. „Nic se nedûje,“ odsekl pan Beresford. „Proã se ptá‰?“ „O nûãem jsi pfiem˘‰lel,“ fiekla Pentliãka ostfie. „Myslím, Ïe jsem o niãem nepfiem˘‰lel.“ „Ale pfiem˘‰lel. Stalo se nûco?“ „Nic se nestalo. Co by se mûlo stát?“ A pak dodal: „Dostal jsem úãet od instalatéra.“ „Aha,“ oddechla si Pentliãka. „Stálo to víc, neÏ jsi ãekal.“ „Samozfiejmû,“ pravil Tommy. „To ale stojí vÏdycky víc, neÏ ãekám.“ „Já nepochopím, proã jsme se nevyuãili instalatéry,“ fiekla Pentliãka. „Kdybys byl vyuãen˘ instalatér, mohla bych b˘t tvÛj spoleãník a kaÏd˘ den bychom vydûlávali hromadu penûz.“ „To bylo od nás velice krátkozraké, Ïe jsme pohrdli touto moÏností.“ „Ten úãet byl onen poslední dopis, kter˘ jsi otevfiel?“ „Ne, ne. To byl jen nûjak˘ leták.“ „Kriminalita mládeÏe, rasová nesná‰enlivost?“ „Ne. Otevírají nûjak˘ nov˘ domov dÛchodcÛ.“ „To zní docela rozumnû,“ fiekla Pentliãka. „Nechápu, proã ses kvÛli tomu tak vydûsil.“ 12
„Ale na to jsem vÛbec nemyslel.“ „Tak na co jsi tedy myslel?“ „Myslím, Ïe to ve mnû asi vyvolalo nûjakou asociaci,“ fiekl pan Beresford. „CoÏe?“ fiekla Pentliãka. „Ví‰ dobfie, Ïe mi to nakonec fiekne‰. Tak ven s tím.“ „Opravdu to nebylo nic dÛleÏitého. Já jenom myslel, Ïe snad – tedy – myslel jsem na tetu Adu.“ „Aha,“ fiekla Pentliãka chápavû a hned dodala: „Ano. Teta Ada.“ Jejich oãi se setkaly. Je tfieba pfiiznat, Ïe v posledních letech se témûfi v kaÏdé rodinû vyskytuje problém, kter˘ by se dal nazvat „teta Ada“. Jména jsou rÛzná – teta Amelie, teta Susan, teta Cathy, teta Joan. Variace tohoto problému se vyskytuje ve formû babiãek, pfiestárl˘ch sestfienic a dokonce pratet. Prostû existují a pfiedstavují v Ïivotû problém, kter˘ je tfieba fie‰it. Nûco se musí podniknout. Je nutno nav‰tívit vhodná zafiízení, kde se starají o pfiestárlé, a fiádnû se na v‰e vyptat. RovnûÏ je nutné vymámit doporuãení a poznatky od doktorÛ, pfiátel a vÛbec v‰ech, kdo mají nûjaké vlastní zku‰enosti s tetou Adou, která „Ïila ‰Èastnû aÏ do své smrti“ na „Vesel˘ch luãinách u Scarborough“ nebo u „Vavfiínu v Bexhillu“. Dfiíve teta Elizabeta, teta Ada a ostatní trávily ãas na sklonku svého Ïivota v domech, kde proÏily mnoho pfiede‰l˘ch let. Vystaãily si s pomocí starého sluÏebnictva, jehoÏ úsluÏnost nûkdy hraniãila aÏ s tyranií. V‰ichni ale byli s dan˘m uspofiádáním spokojeni. Nebo zde byl nespoãet chud˘ch pfiíbuzn˘ch, nuzné netefie, pfiitroublé staropanenské sestfienice, v‰ichni touÏící po dobrém domû s dobr˘m jídlem tfiikrát dennû a útulnou loÏnicí. Nabídka a poptávka byly v rovnováze a v‰echno ‰lo hladce. Tyto doby jsou v‰ak pryã a dnes je situace jiná. V dne‰ní dobû je potfieba podniknout vhodná opatfiení, a to nejen kvÛli tetû Adû, staré dámû, které hrozí nebezpeãí, Ïe spadne ze schodÛ, bude-li ponechána sama doma, neboÈ trpí artritidou ãi nûjakou jinou podobou revmatismu, nebo má chronickou bronchitidu, nebo nadává sousedÛm a fyzicky napadá podomní obchodníky. 13
Nane‰tûstí pfiedstavují tety Ady mnohem vût‰í problém neÏ ti z opaãného konce vûkového rozpûtí. Dûti je moÏné poslat k pfiíbuzn˘m nebo do nûjaké vhodné ‰koly, kde mohou setrvat i pfies prázdniny. Nebo se jim zafiídí kurzy jízdy na koni nebo odjedou na tábor. AÈ tak ãi onak, vût‰inou pfiíli‰ neprotestují proti programu, kter˘ jim vymyslíte. Nûco jiného jsou v‰ak tety Ady, s tûmi jsou potíÏe. Pentliãka mûla svoji zku‰enost s pratetou Primrosií. Nebylo absolutnû moÏné se jí zavdûãit. Jakmile byla umístûna do nûjakého domova, kter˘ zaruãoval naprosté pohodlí star‰ím dámám, ihned poslala své netefii nûkolik dopisÛ pln˘ch stíÏností, ve kter˘ch ústav náleÏitû zkritizovala. Poté rozhofiãenû domov opustila, aniÏ nûkomu cokoli sdûlila. „Vylouãeno, ani minutu bych tam uÏ nevydrÏela!“ Teta Primrose vystfiídala bûhem jednoho roku jedenáct domovÛ, aby nakonec poslala dopis, ve kterém oznámila, Ïe potkala velice sympatického mladého muÏe. „Opravdu velmi oddan˘ chlapec. V útlém vûku ztratil matku a nutnû potfiebuje, aby se o nûj nûkdo postaral. Pronajala jsem si byt a budeme bydlet spolu. Obûma nám to bude vyhovovat, protoÏe jsme od pfiírody spfiíznûné du‰e. UÏ si nemusí‰ se mnou dûlat Ïádné starosti, milá Prudence. Má budoucnost je zaji‰tûná. Hned zítra pÛjdu nav‰tívit svého právníka, abych Mervina zaopatfiila pro pfiípad, Ïe zemfiu dfiíve neÏ on, coÏ je, vzhledem k situaci, naprosto pfiirozené, aãkoli tû chci ujistit, Ïe se v souãasné dobû tû‰ím v˘teãnému zdraví.“ Pentliãka se rozjela na sever (pfiíhoda se odehrála v Aberdeenu), ale ukázalo se, Ïe policie dorazila na místo první a milého Mervina zajistila, neboÈ se jednalo o nûkolik mûsícÛ hledaného podvodníka. Teta Primrose se cítila nanejv˘‰ rozhofiãená a obviÀovala policii z perzekuce. SvÛj názor v‰ak musela zmûnit po náv‰tûvû pfielíãení, kde se probíralo dvacet pût podobn˘ch pfiípadÛ. „Ví‰, myslím, Ïe bych mûl jet tetu Adu nav‰tívit, Pentliãko,“ fiekl Tommy. „UÏ jsem tam dost dlouho nebyl.“ „Já vím,“ souhlasila Pentliãka ne pfiíli‰ nad‰enû. „Jak dlouho to je?“ 14
Tommy uvaÏoval. „Bude to skoro rok.“ „To bude víc,“ odvûtila Pentliãka. „¤ekla bych, Ïe to bude pfies rok.“ „Ten ãas tak letí,“ povzdychl si Tommy. „Nezdá se mi, Ïe by to bylo aÏ tak dávno. Ale asi mበpravdu. To je hrozné, jak je ãlovûk zapomnûtliv˘. Opravdu mû to mrzí.“ „Vyãítat si nic nemusí‰,“ fiekla Pentliãka. „Nakonec, poslali jsme jí pár vûcí a nûkolik dopisÛ.“ „Jistû, já vím. Je‰tû Ïe tû mám, Pentliãko. Ale stejnû, nûkdy se ãlovûk doãte velice zaráÏející vûci.“ „Mበna mysli tu pfií‰ernou knihu, co jsem si poslednû pÛjãila v knihovnû? O tom, jak byli ti ubozí stafiíci t˘ráni v domovû?“ „Domnívám se, Ïe to bylo napsáno podle skuteãné události.“ „Urãitû,“ fiekla Pentliãka. „Taková místa jistû existují. A urãitû existují velmi ne‰Èastní lidé, kter˘m se nedá pomoci. Ale co s tím mÛÏe‰ dûlat, Tommy?“ „âlovûk nemÛÏe dûlat nic jiného, neÏ b˘t velmi opatrn˘. Peãlivû vybrat domov a zjistit si o tom v‰echno, co je moÏné. A taky se pfiesvûdãit, Ïe je pod dozorem dobrého a zku‰eného lékafie.“ „Musí‰ pfiipustit, Ïe lep‰ího lékafie, neÏ je doktor Murray, bys stûÏí na‰el.“ „Ano,“ pfiipustil Tommy s mírnou úlevou. „Murray je v˘teãn˘ chlapík, jedniãka ve svém oboru. Je trpûliv˘, laskav˘. Kdyby se nûco dûlo, urãitû by nám dal vûdût.“ „Tak vidí‰. Nemusí‰ si s tím dûlat starosti,“ usmála se Pentliãka. „Kolik jí vlastnû je?“ „Osmdesát dva,“ fiekl Tommy. „Ne – ne. Osmdesát tfii, myslím,“ dodal. „To musí b˘t dost stra‰né pfieÏít v‰echny ostatní.“ „Tak to pfiipadá nám,“ fiekla Pentliãka. „Oni to tak necítí.“ „To nemÛÏe‰ vûdût.“ „Teta Ada si to urãitû nemyslí. Pamatuje‰ si, s jak˘m nad‰ením nám poslednû vypoãítávala, které v‰echny své staré pfiátele uÏ pfieÏila? Zakonãila to vûtou: ‚A co se t˘ãe staré Amy Morganové, sly‰ela jsem, Ïe nevydrÏí déle jak 15
pÛl roku. VÏdycky fiíkala, Ïe jsem taková slabá, a teì uÏ je skoro jisté, Ïe ji pfieÏiji.‘ A fiekla to tak triumfálnû.“ „Ale stejnû…“ povzdychl si Tommy. „Já vím,“ fiekla Pentliãka. „Já vím, stejnû si myslí‰, Ïe je to tvoje povinnost a Ïe bys tam mûl zajet.“ „Ty si to nemyslí‰?“ „BohuÏel si myslím, Ïe mበpravdu. Naprostou pravdu a já pojedu s tebou,“ dodala s nádechem hrdinství v hlase. „Ne,“ fiekl Tommy. „Proã bys jezdila? Není to tvoje teta. Ne, pojedu tam sám.“ „V Ïádném pfiípadû,“ trvala na svém paní Beresfordová. „Chci trpût s tebou. Budeme trpût spoleãnû. Pro tebe to nebude Ïádné potû‰ení, pro mû to nebude Ïádné potû‰ení a jsem si jistá, Ïe pro tetu Adu to také nebude Ïádné potû‰ení. Ale cítím, Ïe to je vûc, která se musí provést.“ „Ne. Já nechci, abys jezdila. Pamatuje‰, jak poslednû na tebe byla hrubá a o‰klivá?“ „To mi nevadí,“ fiekla Pentliãka. „To je asi na celé náv‰tûvû to jediné, co stafience udûlá aspoÀ trochu radosti. VÛbec jí to nemám za zlé.“ „VÏdycky jsi k ní byla tak laskavá, i kdyÏ ji nemበmoc v lásce.“ „Nikdo by asi nemohl mít v lásce tetu Adu,“ prohlásila Pentliãka. „Myslím si, Ïe ji nikdo nikdy rád nemûl.“ „Stejnû se nemohu ubránit pocitu lítosti nad star˘mi lidmi,“ namítl Tommy. „Já ano,“ fiekla Pentliãka. „Nemám tak dobráckou povahu jako ty.“ „Jsi krutûj‰í, protoÏe jsi Ïena,“ usoudil Tommy. „MoÏná, protoÏe Ïeny nemají ãas pfiem˘‰let jinak neÏ realisticky. Mnû je líto lidí, ktefií jsou stafií nebo nemocní nebo nûco podobného, pokud jsou hodní. Ale musí‰ uznat, Ïe kdyÏ jsou zlí, je to nûco jiného. KdyÏ jsi trochu nesnesiteln˘ ve dvaceti, pak jsi docela nesnesiteln˘ ve ãtyfiiceti a je‰tû nesnesitelnûj‰í v ‰edesáti a úplnû nesnesiteln˘ v osmdesáti, to mi vûfi. Opravdu nechápu, proã bys mûl litovat lidi jen proto, Ïe jsou stafií. âlovûk se nemûní. Znám lidi, co jsou v sedmdesáti nebo v osmde16
sáti pofiád stra‰nû milí. Stará paní Beachampová a Mary Carrová a pekafiova babiãka, milá stará paní Poplettová, která nám dfiíve uklízela. V‰echny byly stra‰nû milé a udûlala bych pro nû první poslední.“ „Dobfie, dobfie,“ fiekl Tommy. „Jsi realista. Ale pokud chce‰ opravdu pfiedstírat u‰lechtilost a jet se mnou…“ „Urãitû chci jet s tebou,“ fiekla Pentliãka. „Nakonec, vzala jsem si tû, abychom spolu sná‰eli dobré i zlé, a teta Ada pfiedstavuje to zlé. TakÏe musím jet s tebou ruku v ruce. A vezmeme jí kytici a bonboniéru, a jestli najdeme nûjak˘ nevyhozen˘ star˘ ãasopis, tak ten taky. MÛÏe‰ napsat sleãnû – jak se jmenuje? – a oznámit jí, Ïe pfiijedeme.“ „Nûkdy pfií‰tí t˘den? Mohl bych v úter˘, pokud se ti to hodí?“ „Klidnû v úter˘,“ souhlasila Pentliãka. „Jak se jmenuje ta Ïena? Nemohu si vzpomenout – ta pfiedstavená nebo fieditelka nebo kdo to je. Zaãíná nûjak na P.“ „Sleãna Packardová.“ „To je ona.“ „MoÏná to tentokrát bude jiné,“ fiekl Tommy. „Jiné? Jak jiné?“ „To nevím. Tfieba se stane nûco zajímavého.“ „Napfiíklad, Ïe cestou tam vykolejí vlak,“ fiekla Pentliãka s mírn˘m nad‰ením. „Proã bys proboha chtûla, aby vykolejil vlak?“ „To bych samozfiejmû nechtûla. Jenom by…“ „Jenom co?“ „No jenom by to bylo nûjaké dobrodruÏství, ne? Tfieba bychom mohli nûkomu zachránit Ïivot nebo udûlat nûco jiného uÏiteãného. UÏiteãného a zároveÀ vzru‰ujícího.“ „Ty mበnápady!“ fiekl pan Beresford. „Já vím,“ souhlasila Pentliãka. „Prostû se takov˘m nápadÛm nûkdy nemohu ubránit.“
17
DRUHÁ KAPITOLA
To nebohé dítû bylo va‰e?
Jak pfii‰el penzion Slunné vrchy ke svému jménu, nebylo nikomu jasné. V ‰irokém okolí nebylo nic, co by jen vzdálenû pfiipomínalo kopce. Místo bylo ploché jako deska, coÏ bylo jistû vhodnûj‰í pro star‰í obyvatele. Byla tam rozlehlá, nepfiíli‰ udrÏovaná zahrada. Penzion vznikl pfiestavbou pomûrnû velkého viktoriánského sídla. Budova byla dobfie udrÏovaná. Nûkolik vzrostl˘ch stromÛ poskytovalo pfiíjemn˘ stín, jedna strana byla porostlá psím vínem a dvû araukárie* dodávaly místu nádech exotiky. Na slunn˘ch místech bylo nûkolik v˘hodnû umístûn˘ch laviãek, pár proutûn˘ch kfiesel a zastfie‰ená veranda, kde mohly staré dámy v klidu sedût, chránûné pfied západními vûtry. Tommy zazvonil u hlavního vchodu. Otevfiela jim ponûkud panovaãnû vyhlíÏející mladá Ïena v nylonovém plá‰ti. Uvedla je do malého pfiijímacího pokojíku a fiekla ponûkud ud˘chanû: „PÛjdu to oznámit sleãnû Packardové. UÏ vás oãekává a bude za minutu dole. VydrÏíte chvilku, prosím? Jde totiÏ o starou paní Carrawayovou. Zase spolkla náprstek.“ „Jak to, prosím vás, dokázala, udûlat takovou vûc?“ zeptala se Pentliãka udivenû. „Udûlala to pro zábavu,“ vysvûtlovala mladá Ïena rychle. „Dûlá to ãasto.“ KdyÏ Ïena ode‰la, Pentliãka se posadila a pronesla *
v originále „monkey puzzles“, latinsky „araucaria araucana“ – nahosemenn˘ strom pÛvodem z Chile (pozn. pfiekl.)
18
zamy‰lenû: „Nemyslím, Ïe by mi polykání náprstkÛ zpÛsobilo nûjaké velké potû‰ení. Asi by to se mnou pofiádnû za‰kubalo, nemyslí‰?“ Zanedlouho se otevfiely dvefie a s mnoha omluvami ve‰la sleãna Packardová. Byla to vysoká Ïena kolem padesátky se svûtl˘mi vlasy. Vyzafiovala z ní odpovûdnost, coÏ u ní Tommy vÏdy obdivoval. „Je mi moc líto, Ïe jste museli ãekat, pane Beresforde. Jak se máte, paní Beresfordová? Jsem ráda, Ïe jste také pfiijela.“ „Nûkdo pr˘ nûco spolkl,“ fiekl Tommy. „Marlene vám o tom povûdûla? Ano, stará paní Carrawayová. Stále nûco polyká. Je to s nimi potíÏ, ãlovûk je nemÛÏe mít pofiád na oãích. U dûtí to nikoho nepfiekvapí, ale u staré dámy to pÛsobí spí‰e komicky, Ïe? Zhor‰uje se to u ní rok od roku. Nejzajímavûj‰í na tom je, Ïe jí to patrnû nezpÛsobuje Ïádnou újmu.“ „Tfieba byl její otec polykaã meãÛ,“ hádala Pentliãka. „To je velmi zajímavá my‰lenka, paní Beresfordová. MoÏná by to mnohé objasnilo.“ Pak pokraãovala: „¤íkala jsem sleãnû Fanshaweové, Ïe pfiijedete, pane Beresforde. Nejsem si zcela jistá, Ïe to vzala na vûdomí. Obãas b˘vá duchem nepfiítomna, víte?“ „Jak se jí dafií poslední dobou?“ „Obávám se, Ïe se to pomûrnû rychle hor‰í,“ fiekla sleãna Packardová soucitn˘m hlasem. „Nikdy u ní nevíte, jestli chápe, nebo ne. Vãera veãer jsem jí fiíkala o va‰em pfiíjezdu a ona na to odvûtila, Ïe se urãitû m˘lím, neboÈ bûÏí semestr. Asi si myslí, Ïe jste stále je‰tû na univerzitû. Ubohé stafienky, jsou ãasto velmi zmatené, zejména co se t˘ãe ãasu. Nicménû kdyÏ jsem jí va‰i náv‰tûvu pfiipomínala dnes ráno, prohlásila, Ïe je to absolutnû vylouãené, neboÈ jste po smrti. Nu coÏ,“ pokraãovala sleãna Packardová povzbudivû, „myslím, Ïe aÏ vás spatfií, tak si vzpomene.“ „Jak je na tom se zdravím? Stále stejnû?“ „Myslím, Ïe je na tom zcela pfiimûfienû svému vûku. Upfiímnû fieãeno, nemyslím si, Ïe bude mezi námi dlouho. Nijak netrpí, ale srdce uÏ nemá v moc dobré kondi19
ci. Trochu se to zhor‰ilo. Bude lep‰í, kdyÏ budete pfiipraveni na nejhor‰í. MÛÏe se stát, Ïe odejde velmi náhle.“ „Pfiinesli jsme jí kvûtiny,“ fiekla Pentliãka. „A bonboniéru,“ dodal Tommy. „To je od vás velice milé. Urãitû z toho bude mít velkou radost. PÛjdete se na ni podívat hned?“ Tommy a Pentliãka vstali a následovali sleãnu Packardovou ven z místnosti. Vedla je nahoru po ‰irokém schodi‰ti. KdyÏ kráãeli po chodbû, náhle se otevfiely dvefie, které právû míjeli, a z nich vybûhla pomen‰í Ïena a zaãala kfiiãet pi‰tiv˘m hlasem: „Já chci kakao. Já chci kakao. Kde je sestra Jane? Chci kakao.“ V sousedních dvefiích se objevila Ïena v uniformû sestfiiãky a uklidÀovala ji: „No tak, no tak. VÏdyÈ jste mûla kakao pfied pÛl hodinou.“ „To není pravda, sestro. Îádné kakao jsem nemûla. Mám ÏízeÀ.“ „MÛÏete si dát klidnû dal‰í hrnek, kdyÏ chcete.“ „NemÛÏu si dát dal‰í, kdyÏ jsem nemûla ani první.“ Pro‰li kolem. Sleãna Packardová krátce zaklepala na poslední dvefie na chodbû, otevfiela je a ve‰la dovnitfi. „Tak jsme tady, sleãno Fanshaweová,“ fiekla zvuãnû. „Pfii‰el vás nav‰tívit vበsynovec, Ïe je to od nûj hezké?“ Stará paní na posteli u okna se prudce vztyãila z nastlan˘ch pol‰táfiÛ. Mûla kovovû ‰edivé vlasy, úzk˘ vrásãit˘ obliãej, velk˘ orlí nos a celkovû nespokojen˘ v˘raz. Tommy pfiistoupil blíÏ. „Ahoj, teto Ado, jak se má‰?“ Teta Ada mu nevûnovala nejmen‰í pozornost, ale obrátila se rozhnûvanû na sleãnu Packardovou. „Nechápu, co sledujete tím, Ïe vodíte cizí muÏe do dámské loÏnice,“ pravila. „To by se nehodilo, ani kdybych byla mladá. Pr˘ mÛj synovec, smû‰né! Kdo to je? Instalatér nebo elektrikáfi?“ „Ale, ale, to od vás není pûkné,“ fiekla sleãna Packardová mírnû. „Já jsem tvÛj synovec Thomas Beresford,“ fiekl Tommy a podával jí balíãek. „Pfiinesl jsem ti bonboniéru.“ „S tímhle si na mû nepfiijdete,“ odsekla teta Ada. „Ta20
