Seminární práce
PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ PRO NÁCVIK TECHNIK V TAČI WAZA
Ing. Oldřich Ježek trenér JUDO DRAGONS, Praha-Písnice
Školení trenérů II. Třídy ČSJu
Teplice 2015 1
1 ÚVOD ........................................................................................................................................3 2 CÍL A ÚKOLY .............................................................................................................................4 2.1 CÍL ...................................................................................................................................4 3 HISTORIE A CHARAKTERISTIKA JUDA ........................................................................................5 3.1 TECHNICKÝ SYSTÉM JUDA...............................................................................................5 3.2 SPORTOVNÍ TRÉNINK A JEHO CÍLE ..................................................................................6 4 SLOŽKY SPORTOVNÍHO TRÉNINKU .............................................................................................7 4.1 CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ .............................................................7 4.2 MOTORICKÉ UČENÍ VE SPORTOVNÍM TRÉNINKU .............................................................8 4.3 CHARAKTERISTIKA A UŽITÍ PRŮPRAVNÝCH CVIČENÍ......................................................9 5 ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVNÁ CVIČENÍ VHODNÁ PRO ROZCVIČENÍ ...................................................... 10 5.1 SEOI – NAGE ................................................................................................................... 16 5.1.1 POPIS CHVATU SEOI-NAGE ............................................................................ 16 5.1.2 STRACH Z PÁDU A JEHO ODBOURÁNÍ ......................................................... 17 5.1.3 NÁSTUP A VYCHÝLENÍ................................................................................... 20 5.2 JEDNOSTRANNÉ ZATÍŽENÍ PŘI TRÉNINKU A KOMPENZACE. .......................................... 28 6 DISKUSE A ZÁVĚR ................................................................................................................... 29 7 SEZNAM LITERATURY ............................................................................................................. 30
2
1
ÚVOD
Téma své seminární práce jsem si vybral s ohledem na to, že působím ve funkci trenéra v oddíle JUDO DRAGONS, kde převážně vychováváme svěřence do kategorie starších žáků. Naší největší skupinou jsou mláďata a mladší žáci, kde jsou pro nácvik technik nutná různá průpravná cvičení. Díky mé profesi hodně cestuji a navštěvuji tak různé judo kluby u nás i v zahraničí, kde se setkávám s používáním některých průpravných technik. Vzhledem k tomu, že jsem nenašel žádnou literaturu, která by se těmito cviky zabývala, použiji mé zkušenosti z těchto návštěv, zahraniční i česká internetová videa, informace z internetu, ale také informace získané diskusemi se zkušenějšími trenéry. V této seminární práci uvedu některé průpravné cviky pro nácvik technik (chvatů) juda u kategorie mláďat či mladších žáků. Děti se v tomto věku učí velice snadno a vše, co se v tomto věku naučí, si odnesou do dalších let. Přínosem těchto průpravných cvičení je naučit svěřence správným pohybům a návykům, na která poté navazujeme při učení dalších technik. Tato práce může sloužit spoustě trenérů jak pomůcka pro volbu průpravného cvičení pro nácviky chvatů, ale také mohou tato cvičení použít pro oživení tréninků.
3
2
CÍL A ÚKOLY
2.1 CÍL Cílem mé práce je popsat průpravné cviky pro nácvik nejužívanějších technik juda pro mláďata a mladší žáky tak, aby byly pro čtenáře, trenéry a případně judisty srozumitelné pro použití ve sportovním tréninku a byly pomůckou pro správnou volbu těchto cvičení vzhledem k procvičovanému chvatu.
4
3
HISTORIE A CHARAKTERISTIKA JUDA
Judo vzniklo v roce 1882 v Japonsku. Zakladatelem byl Jigoro Kanó (1860-1938). V současné době je judo považováno za druhý národní japonský sport. První místo si stále drží sumo. Název judo se skládá ze dvou japonských slov. Ju – jemný a Do – cesta. Tato „jemná cesta“ je výchovně vzdělávací činnost zaměřená na osvojení různých technik a dovedností, které slouží k co nejefektivnějšímu překonání útočníka, často za pomoci využití protivníkovy vlastní síly či váhy. Judo je tradiční japonské bojové umění, které má velký filozofický rozměr s pozitivním dopadem na rozvoj osobnosti člověka a jeho psychiky. Sám zakladatel, Jigoro Kano, byl malého vzrůstu s velmi štíhlou postavou. I přes tento handicap dokázal soupeře porážet, právě díky principu juda, při kterém má i podstatně menší a slabší jedinec šanci proti silnějšímu a většímu soupeři. Judo je i úpolovým sportem, jehož smyslem je překonat protivníka v rámci vymezených pravidel. Jako jeden z mála úpolových sportů je také součástí programu olympijských her v Tokiu, a to od roku 1964, kde byl poprvé představen jako ukázkový sport. Zároveň je judo zařazeno do programu her paralympijských.
3.1 TECHNICKÝ SYSTÉM JUDA
Chvaty a techniky, které se používají při judu, se rozdělují do dvou velkých skupin. První skupinou jsou tak zvané techniky nage -waza (techniky hodů). Druhou skupinou jsou techniky ne –waza (techniky na zemi). V každé z těchto dvou velkých skupin je několik další podskupin pro přesnější rozdělení. Tači waza je část nage-waza, chvaty při kterých zůstává tori v postoji) vyžaduje rozvoj specifické výbušné síly a spektra koordinačních schopností. Nage – waza: a) Tači waza:
Te-waza – techniky paží
Aši - waza – techniky nohou
Goši - waza – techniky boků
b) Sutemi - waza – techniky strhů 5
Ma – Sutemi - waza – techniky paží
Joko – Sutemi - waza – techniky nohou
c) Renraku a Renzoku - waza – kombinace chvatů d) Gaeši - waza – technika protichvátů (kontra chvatů) Ne - waza:
Katame - waza - technika boje na zemi
Osaekomi - waza - techniky držení
Kansetsu - waza - techniky páčení
Žime - waza – techniky škrcení
3.2 SPORTOVNÍ TRÉNINK A JEHO CÍLE Sportovní trénink je chápán jak proces adaptace. Adaptace znamená schopnost organizmu reagovat na podměty. Každý podnět vyvolává v organizmu množství reakcí, které ovlivňují stálost vnitřního prostředí – homeostázu. Cíle sportovního tréninku se odlišují ve dvou základních rovinách. Zaprvé to je dosažení maximální sportovní výkonnosti a za druhé to je všestranný a vyvážený rozvoj sportovce. Podstatný rozdíl v tréninku závisí na vyspělosti jedince. Pokud má trenér skupinu žáků, kteří judo dělají od první třídy, může, i když to není zcela v souladu s teorií sportovního tréninku, předčasně specializovat judisty a tím dosáhnout v žákovské kategorii výsledků. Lepší varianta z dlouhodobého hlediska je v souladu s teorií sportovního tréninku, kdy stavíme na všestranném základu, posilujeme ho a navazujeme na něj dále. Ve věku 7 a 10 let (kategorie mláďat), 11 a 12 let (kategorie mladších žáků) nám jde stále zejména o všestranný rozvoj, na který se naváže specializací v pozdějším věku. Jelikož žákovská kategorie má řadu turnajů a také Přebor České republiky, musíme v tréninku více rozvíjet techniky, které danému jedinci jdou lépe, aby na závodech měl šanci vyhrávat. Důležité je rozvíjet všechny motorické schopnosti a učit se novým pohybovým dovednostem a zároveň zdokonalovat chvaty, které děti používají při závodech za účelem vítězství. Zda nechat žákovskou kategorii bez ambicí na úspěchy v podobě medailí z Přeboru české republiky, či naopak, je otázkou pro každého trenéra, zda chce mít úspěšné juniory a seniory.
6
4
SLOŽKY SPORTOVNÍHO TRÉNINKU
Základní složky sportovního tréninku jsou:
Kondiční příprava
Technická příprava
Taktická příprava
Psychologická příprava
V této práci se budu zabývat pouze technickou přípravou vzhledem ke kategorii svěřenců, se kterou pracuji. Technická příprava souvisí s motorickým učením. Důležitá je kvalitní ukázka, stejně jako správný popis dané dovednosti. Ve školní tělesné výchově se dostáváme nejdále do fáze procvičovací. Ve sportovním tréninku je snaha o dosažení úrovně stabilizační.
4.1 CHARAKTERISTIKA POHYBOVÝCH SCHOPNOSTÍ
Veliký rozsah technicko - taktických prvků klade velké požadavky na komplexní rozvoj všech pohybových schopností. Rychlost – Je schopnost provádět určitý pohybový úkon v co nejkratším čase. V judu má klíčový význam pro úspěch v soutěži. Má specifický charakter, neboť je závislá na rychlosti reakce judisty, která vychází především z dotykového podnětu prostřednictvím úchopu za kimono nebo z reakce na pohyb soupeře. Rychlost vlastního pohybu je závislá především na dokonalém zautomatizování, kterého dosáhneme mnohonásobným opakováním. Důležitou roli hraje úroveň dalších pohybových schopností a stav nervové soustavy. Obratnost - Je schopnost reagovat pohybem na nový pohybový úkol. Dělíme je na všeobecnou a speciální. Obratnost všeobecná je nutná pro obratnost speciální. Ta je nezbytná pro úspěšné řešení zápasových situací. Při zápase se obratnost projevuje v koordinaci při provádění chvatů, jejich kombinaci a přechodu při přechodu do boje na zemi. Rovnováha má základní význam jak při útoku, tak při obraně. Prostorová orientace je důležitá zejména při samotném nácviku, protože na tatami se vyskytuje větší množství cvičících dvojic. Při zápase je potřeba ji využívat pro udržení v předepsané zápasové ploše.
7
Při samotném nácviku technik je obratnostní (koordinační) schopnost základním předpokladem pro zvládnutí dané techniky. Kloubní pohyblivost – Je schopnost provádět dané pohyby ve velkém rozsahu. V judu umožňuje dokonale si osvojit jednotlivé techniky, které často bývají pohybově velmi náročné. Taktéž je využívána při únicích z chvatů a držení. Důležité je věnovat pozornost zejména pohyblivosti páteře, kyčelního, ramenního a hlezenního kloubu
4.2 MOTORICKÉ UČENÍ VE SPORTOVNÍM TRÉNINKU K dokonalému zautomatizování pohybu stačí řádově stovky opakování (500-1000) [Literatura 1]. Tento počet by neměl svěřence odradit, ba naopak. Motorické učení obsahuje jednotlivé fáze, které na sebe navazují. I. Fáze motorického učení – generalizace (seznamovací) Tato fáze je počáteční fází nácviku. Důležitá je motivace svěřenců a povzbuzení chuti se danou dovednost naučit. Stejnou důležitost mají i trenérské vstupy, kvalitní ukázka a přesné instrukce. Ještě před zahájením samotného nácviku můžeme zařadit různá průpravná cvičení, která samotný nácvik ulehčí. II. Fáze motorického učení – diferenciace (procvičování) I zde se dají využít prvky průpravných cvičení. Důležitá je zpětná vazba od trenéra. Upozorňování na chyby a jejich odstraňování je v této fázi nutné. V případě, kdy se jedinec naučí dovednost s nějakou chybou a dostane se do fáze automatizace, je její odstranění velice složité a zdlouhavé. III. Fáze motorického učení – automatizace (zdokonalování) Nácvik dovednosti se provádí kvantitativní formou. Různé variace situací, ať už ulehčování, nebo ztěžování nácviku jsou zde vítané. Klesá podíl vědomé kontroly, neb cílem je automatizovaná činnost. Tato fáze je ve sportovním tréninku judistů, mladších žáků jejich cílem. [Literatura 1] IV. Fáze motorického učení – kreativita pohybu (tvořivá) Při tréninku mladších žáků se tato fáze objevuje zcela výjimečně. Pokud se závodník do této fáze dostane, je to buď známka talentu nebo předčasné specializace.
8
4.3 CHARAKTERISTIKA A UŽITÍ PRŮPRAVNÝCH CVIČENÍ Průpravná cvičení rozvíjí jak motorické schopnosti, tak slouží pro nácvik chvatů a technik. Mohou cvičení buď zjednodušit nebo ztížit. Záleží na zaměření jednotlivých cvičení. Při judu se průpravná cvičení využívají zejména pro rozvoj obratnostních schopností a pro samotný nácvik chvatů. Základním cvičením je tandokurenšu ,což je nácvik chvatu bez soupeře. Výhodou je skupinové využití. Cvičení bez soupeře se dá využít před nácvikem chvatu se soupeřem jako částečně ideomotorický trénink. Další výhodou je chybějící faktor soupeře, tudíž pohyb může být proveden maximálně přesně bez námahy. Při judu se k průpravným cvičením využívají zejména expandery, pásek, ploché půlmíče a soupeř. Využít se dají i spojnice žíněnky nebo žebřík pro nácvik chůze a obratů. Samozřejmostí je možnost využití i dalšího náčiní, které si nemůže každý klub z finančních důvodů dovolit, a proto si při tréninku juda můžeme vystačit pouze s výše zmíněními pomůckami. Průpravná cvičení můžeme rozdělit do kategorie bez soupeře a se soupeřem. Cviky prováděné bez soupeře ulehčují pohyb, zlepšují prostorovou orientaci, učí pohyb snáze. Zde je vhodné využít pomůcky, jako jsou například expandery, míče, žebřiny, pásek, žebřík a mnoho dalších. Cviky, při kterých spolu cvičí dva svěřenci, nám simulují přítomnost soupeře a tím kladou důraz na větší technickou přesnost a kvalitu, například obraty k soupeři. Nebo jsou to cviky, při kterých musí spolu jedinci spolupracovat. Například kotouly ve dvojicích, dřepy zády k sobě, skákání po jedné noze, když jsou dva jedinci zaklesnutí v sobě.
9
5
ZÁKLADNÍ PŘÍPRAVNÁ CVIČENÍ VHODNÁ PRO ROZCVIČENÍ Základní přípravná cvičení pro rozcvičení je vhodné zapojit na začátku tréninku.
Některé jsou zábavné a také se při nich dá vytvořit soutěž, kdy si vítěz vždy přičte bod, například přetahovaná, šlapaná, podrážení v podporu na rukou apod. Nalezneme zde cvičení simulující pohyb pro vychýlení, postřeh pro kumikatu a její obranu a trénink prostorové orientace a pohybu. 1. Hra „přetahovaná“ První hra je přetahovaná. Je zaměřena na vychýlení soupeře z rovnováhy. Jeden druhého buď přetáhne nebo využije jeho tahu a tím získá bod. Je to průpravné cvičení pro stabilitu i vychýlení.
Obrázek 1 – hra „přetahovaná“
2.
Hra „plácaná“
Další hra je plácaná. Oba aktéři se snaží plácnout druhého do zad. Bránit se smí pouze vykrytím úderné ruky rukou. Fakt, že se tato hra hraje bez trika nebo vrchniho dílu kimona, dodává hře na ostražitosti, protože rány opravdu štípou. Výborně se hodí jako průprava v boji o úchop, tedy kumikatu.
10
Obrázek 2 – hra „plácaná“
3. Hra „šlapání“ Cílem této hry je šlápnout soupeři na nohu. Uhýbání i útočení je možné pouze nohama a tím se procvičuje jak samotný útok, tak kontratechnika. Pozn: Hry plácanou a šlapání lze spojit a tím je ztížit.
Obrázek 3 – hra „šlapání“
4. Hra „podrážení Uke i Tori jsou v podporu na rukou („v kliku“) proti sobě. Cílem hry je podrazit soupeři opornou ruku tak, aby ztratil rovnováhu a dopadl na zem. Důležité je podrážet ruce u zápěstí nebo těsně nad, aby nedošlo ke zranění. Účelem této hry je rychlá změna oporné ruky a tím i práce s těžištěm. 11
5. Přehozy přes záda ve dvojcích Dalším cvikem je přehazování soupeře přes záda. Tori a Uke jsou záda k sobě a Tori uchopí Ukeho za ruce u zápěstí. Tori hodně sníží těžiště pod ukeho a přehodí ho přes svá záda tak, aby dopadl opět na nohy. Důležité je dostat se hýžděmi pod těžiště soupeře a tím ho přehodit. Význam těchto přehozů je v prostorové orientaci toriho i ukeho. Odbourává také strach z přehozu přes záda.
6. Přitahování ukeho za ruce Cvik je zaměřen na práci paží, zad i nohou. Tento prvek nám slouží jako průprava pro vychylování a zvýraznění práce celého těla při vychýlení. Procvičování paží pro pohyb vychýlení ukeho.
Obrázek 6 – přitahování ukeho za ruce
7. Přitahování ukeho za pásek Tento cvik má podobný účinek jako cvik předchozí, jen je zde zvýrazněna práce paží a stisk rukou.
12
Obrázek 7 – Přítahy ukeho za pásek
8.
Cvičení „přeskoč - podlez“ Cvik přeskoč – podlez je cvik, který posiluje dolní končetiny, urychluje obraty a zlepšuje rychlé střídání poloh z lehu do stoje.
Obrázek 8 – přeskoč - podlez
13
9.
Kotouly ve dvojcích
Kotouly vpřed ve dvojicích jsou dobrou průpravou pro načasování a využití energie jak své, tak soupeře, což je při judu nezbytné. Uke a Tori se drží za kotníky a provádí nepřerušovaný kotoul vpřed.
Obrázek 9 – kotouly ve dvojicích
10. Opakované změny poloh z lehu do stoje bez rukou Přechod ze stoje do lehu na břiše a zpět, nám simuluje zátěž, s kterou se musí cvičenec vypořádat. Při samotném zápase je zátěží soupeř a ne vždy se závodníkovi podaří mít ke zvednutí všechny končetiny volné.
Obrázek 10 – Z lehu do stoje a zpět bez pomoci rukou
11. Stoj na hlavě s přechodem do mostu Přechod ze stoje na hlavě do mostu zlepšuje celkovou obratnost a prostorovou orientaci. 14
Obrázek 11 – Stoj na hlavě s přechodem do mostu
12. Přechod ze stoje na hlavě do stoje na rukou Přechod ze stoje na hlavě do stoje na rukou má nejenom posilující účinek, ale z judistického hlediska je zde důležité v jeden moment zapojit vědomě svaly a učinit pohyb. Využití je u každého začátku chvatu v jeho nástupu, kdy musí judista v jeden moment provést několik úkonů najednou.
15
Obrázek 12 – Přechod stoj na hlavě – stoj na rukou
5.1 SEOI – NAGE Další průpravná cvičení se budou vztahovat k procvičování správných pohybů a návyků pro chvat seoi-nage. V této práci se zabývám pouze přípravnými cvičeními, které svěřencům pomohou s nácvikem správných pohybů pro budoucí správné provedení samotného chvatu. 5.1.1
POPIS CHVATU SEOI-NAGE
Chvat, při kterém se dostává závodník zády pod soupeřovo těžiště, je ve dřepu na obou nohou a pomocí tahu rukou vpřed a zvedání hýždí hází soupeře přes sebe. Seoi – nage má tři různé varianty. Morote seoi - nage, eri seoi - nage a ippon seoi – nage. Pojmenování, je odvozeno od úchopu, kterým je chvat prováděn. Tento chvat se hodí spíše pro jedince o menším vzrůstu a s kratšími končetinami. 16
Morote – jedna ruka na rukávu a druhá ruka na protilehlém límci Eri – jedna ruka na rukávu a druhá ruka na přilehlém límci Ippon – jedna ruka na rukávu nebo na límci, druhá ruka přivírá soupeřovu ruku na straně, na které se drží ruka první. Fáze provedení chvatu:
úchop (kumikata)
vychýlení (kuzuši)
nástup nebo obrat (cukuri)
hod (kake)
5.1.2 STRACH Z PÁDU A JEHO ODBOURÁNÍ Při nácvicích hodu se často setkávám s tím, že uke se bojí pádu, snižuje těžiště nastupujícímu torimu a tím mu znemožňuje správné provedení nácviku. Proto zapojuji před samotným nácvikem přípravná cvičení pro nácvik pádové techniky. Podle mých zkušeností se odbourá strach z pádu a nácviky a hody se daří provádět velice dobře. Samozřejmě před samotnými nácviky je provedena standartní rozcvička, která právě již může obsahovat tato průpravná cvičení. Při těchto nácvicích se již procvičuje správný nástup toriho. 1. Tori provede nízký parter, uke provádí kotoul nebo pád vpřed přes toriho.
Obrázek 13
17
2. Tori stojí v pozici seoi-nage v dřepu a drží ukeho za oba rukávy nebo za ruce. Tori dovede ukeho tak, aby se opřel rukama o tatmi a zvednutím hýždí nadrazí ukeho, aby provedl koutol vpřed přes toriho. Tímto se procvičuje také správná práce toriho.
Obrázek 14 3. Tori couvá a uke je opřený dlaněmi o ramena a mírně tlačí toriho. Tori nastoupí do nízké seoi-nage (do dřepu) a tím udělá prostor pro to, aby uke provedl kotoul nebo pád 18
vpřed přes toriho. Toto můžeme během nácviku ztížit tím, že uke tlačí dynamičtěji a můžeme přidat na rychlosti provedení. Tento cvik nejen procvičuje ukeho pád, ale také nástup (cukuri) toriho do chvatu.
Obrázek 15 – Uke tlačí do toriho 19
5.1.3
NÁSTUP A VYCHÝLENÍ
Důležité pro správné provedení chvatu seoi-nage je správné vychýlení (kuzuši) a správný nástup (cukuri) – pozice toriho vůči ukeho. Pro zábavné procvičení nástupu můžeme použít některá cvičení z kapitoly 6.1.1. nebo následující cvičení. 1. Nástupy (obraty) bez soupeře Pro správné navedení toriho můžeme použít dělení tatami, pásek znázorňující pozice nohou ukeho a v neposlední řadě žebřík. Pro ztížení a procvičení stability také nástup na půlmíč. Můžeme trénovat samozřejmě obě strany z důvodu kompenzace.
Obrázek 16a – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu
Obrázek 16b – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu
20
Obrázek 16c – Využití spojnice tatami pro nácvik obratu
Obrázek 17a – Využití pásků pro pozice nohou ukeho
Obrázek 17b – Využití pásků pro pozice nohou ukeho 21
Obrázek 17c – Využití pásků pro pozice nohou ukeho
Obrázek 18a – Využití žebříku
Obrázek 18b – Využití žebříku
22
Obrázek 18c – Využití žebříku
2. Masožravá kytka Nástup (cukuri) se soupeřem - Tori se otáčí do správné pozice seoi-nage a uke ho v této pozici obejme. Toto je podobné jako pohlcení masožravou kytkou. Odejmutím zajistíme správnou pozici či odhalení špatného nástupu. Můžeme trénovat samozřejmě obě strany z důvodu kompenzace.
Obrázek 19a – „Masožravá kytka“
23
Obrázek 19b – „Masožravá kytka“
Obrázek 19c – „Masožravá kytka“
3. Nástup za rukávy Tori uchopí křížem rukávy ukeho a provede otočení a podobně jako v kapitole 6.1.1. dovede ukeho tak, aby se opřel rukama o tatmi a zvednutím hýždí nadrazí ukeho, aby provedl kotoul vpřed přes toriho. Tento nácvik můžeme pro ztížení dále provádět v chůzi. Můžeme trénovat samozřejmě obě strany z důvodu kompenzace.
24
Obrázek 20a – Nácvik z křížového úchopu za rukávy
Obrázek 20b – Nácvik z křížového úchopu za rukávy
Obrázek 20c – Nácvik z křížového úchopu za rukávy 25
Obrázek 20d – Nácvik z křížového úchopu za rukávy
4. Nástup a vychýlení v klasickém úchopu Nástupy provádíme v klasickém úchopu. Samozřejmě volíme úchop dle typu seoinage. Pro náš případ morote-seoi-nage je to klasický úchop. Tori vytahuje ukeho mírně vpravo – vpřed, uke by měl stát na špičkách a měl by být správně vychýlen. Při nácvicích musíme dohlédnout na správnou pozici toriho a ukeho. Toriho levá ruka vytahuje rukáv ukeho v úrovni ramene, tím si připraví prostor pro dotočení lokte pravé ruky do podpaždí ukeho. Hod tori provádí pomocí tahu rukou vpřed a zvedání hýždí. Ruce a trup se otáčejí směrem k levému koleni toriho (v případě levé seoi-nage je to naopak).
Obrázek 19a – Nástup do seoi-nage 26
Obrázek 19b – Nástup do seoi-nage
Obrázek 19c – Nástup do seoi-nage
Obrázek 19d – Nástup do seoi-nage
27
5.2 JEDNOSTRANNÉ ZATÍŽENÍ PŘI TRÉNINKU A KOMPENZACE. Jak jsem již zmínil výše, každý pokročilý judista má svou osobní techniku. Ve starších věkových kategoriích má každý závodník také svou osobní techniku, ale umí použít mnoho dalších chvatů, které umí velice kvalitně. Ovšem fakt, že každý závodník má jednu svou osobní techniku, se nedá popřít. Pří nácviku osobní techniky dochází při obratnostní fázi k jednostrannému zatížení. Nácvik osobní techniky je prováděn opakovací formou (učikomi). Počet opakování je veliký, a tak je důležité kompenzovat jednostranné zatížení buď nácvikem stejného nebo jiného chvatu na stranu opačnou. Účel není dokonalá technika na obě strany, ale kompenzace. Důležitou roli hraje silné svalstvo v oblasti trupu. Pokud je svalstvo trupu slabé nebo nedostatečné, snadno se tréninkem může způsobit skoliotické držení těla. Z hlediska zdravotního se tímto předchází vytvoření skoliózy.
28
6
DISKUSE A ZÁVĚR Vhledem k tomu, že materiálů pro přípravná cvičení není mnoho, musel jsem při
tvorbě své práce z velké části spolehnout na vlastní zkušenosti posbírané na různých trénincích u nás i v zahraničí. Tato práce obsahuje pouze základní průpravné cviky všeobecné a cviky, které jsou vhodné před vlastním nacvičováním chvatu seoi-nage. Cviky v sobě obsahují dle mého názoru ty nedůležitější prvky, které jsou v tomto chvatu obsaženy jak pro roli toriho, tak pro roli ukeho. Případně mohou jen rozvíjet pohybové schopnosti judistickým způsobem pro přípravku a mláďata. Určitě mohou zpestřit trénink a přinést do něj jakousi změnu a také být vodítkem trenérům, kteří tyto cviky neznají. Já se snažím tyto cviky využívat opravdu hodně a z praxe jsem poznal, že mají pozitivní vliv pro následné nacvičování chvatů. Ve své praxi se snažím tyto cviky využívat co nejvíce a poznal jsem, že mají pozitivní vliv pro následné nacvičování chvatů. Tato práce vychází částečně z mých zkušeností, ale také ze zkušeností a rad, které jsem dostával od kolegů trenérů. Za to jim patří mé poděkování.
29
7
SEZNAM LITERATURY . 1. RUBÁŠ, Karel. Sportovní příprava. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 1996. 142 s. ISBN 80-7082-294-5. 2. SRDÍNKO R. Malá škola juda. Praha, Olympia, 1987. 3. SCHÄFER ANDREAS. Judo - průvodce sportem. České Budějovice, Kopp, 2006. 4. ZÁTROCH, Dušan. Od bieleho po čierny opasok, Bratislava: ipon spol. s r.o., 1999, 335 s. ISBN 80-900511-0-3.
30
