FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky
Barbora Hakenová
Prozaická tvorba Otakara Batličky a její kritický ohlas v kontextu vývoje české dobrodružné literatury
Diplomová práce
Praha 2016
Autor práce: Barbora Hakenová Vedoucí práce: PhDr. Jana Čeňková, PhD. Rok obhajoby: 2016
Bibliografický záznam: HAKENOVÁ, Barbora. Prozaická tvorba Otakara Batličky a její kritický ohlas v kontextu vývoje české dobrodružné literatury. Praha: Karlova Univerzita, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2016.
Anotace Diplomová práce Prozaická tvorba Otakara Batličky a její kritický ohlas v kontextu vývoje české dobrodružné literatury pojednává o vývoji české dobrodružné literatury určenou dětem a mládeži, v další části se zaměřuje na tvorbu Otakara Batličky. Charakterizuje periodika, v nichž své texty publikoval a zpracovává i kritický ohlas jeho próz. Batličkovo literární dílo dosud nezpracovala žádná závěrečná ani jiná odborná práce, přitom se jedná o významného autora na poli české dobrodružné literatury a tvorby pro mládež. V závěru se zamýšlí nad pozicí dobrodružné literatury v současné době. Součástí je obsáhlá příloha – obsahuje ukázky ilustrací k Batličkovým povídkám, ukázky kritických článků a seznam publikovaných povídek v jednotlivých mládežnických časopisech.
Annotation The diploma thesis Otakar Batlička’s prosaic writings and its critical feedbacks in the context of the Czech adventure literature is about development of adventurous literature in the Czech part of Czechoslovakia, especially about literature for teenagers. In the second part focuses on the Batlička’s texts. The thesis characterizes journals, where Batlička’s works were published and the critical feedbacks. Batlička’s proses have not been elaborated before in any other thesis or reference book, but he is an important author of czech adventurous literature for teenagers. In the last part the thesis discusses about a position of the adventurous literature in nowadays world. An extensive supplement is included – there are examples of illustrations of Batlička’s stories, examples of critical articles and a list of the magazines where were the stories published.
Klíčová slova Batlička, Otakar, dobrodružná literatura, povídka, časopis pro mládež, Mladý hlasatel, Zlatý máj
Keywords Batlicka, Otakar, adventurous literature, story, magazine for youth, Mlady hlasatel, Zlaty maj
Rozsah práce Samotný text práce má 108 530 znaků s mezerami, tj. cca 60,1 normostrany.
Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen uvedené prameny a literaturu. Nevyužila jsem této práce v rámci žádného jiného vysokoškolského studia ani k získání stejného nebo jiného titulu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 10. 12. 2015
Barbora Hakenová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí své práce PhDr. Janě Čeňkové, PhD. za rady a trpělivost. Také chci poděkovat své rodině a svým spolužačkám a spolužákům.
Obsah Prohlášení .........................................................................................................................5 1
Úvod .........................................................................................................................1
2
Dosavadní výzkumy k tématu ..................................................................................3
3
2.1
O Otakaru Batličkovi ........................................................................................3
2.2
O časopisech pro děti a o Mladém hlasateli ......................................................5
2.3
Foglarovská literatura a zdroje o dobrodružné literatuře ..................................8
2.4
Shrnutí .............................................................................................................10
Vývoj české dobrodružné literatury .......................................................................11 3.1
Vymezení pojmu dobrodružná literatura.........................................................11
3.2
Počátky žánru dobrodružné literatury .............................................................12
3.3
Dobrodružná literatura v českém prostředí .....................................................14
3.3.1 Počátky české dobrodružné literatury pro děti a mládež .............................14 3.3.2 Vliv americké dobrodružné literatury a filmu .............................................15 3.3.2.1 Literatura pro děti a mládež ve 30. a 40. letech ....................................17 3.3.2.2 Cenzura, dobrodružná literatura a boj proti literárnímu braku v letech 1945– 1948
19
3.3.3 Dobrodružná literatura po roce 1948 ...........................................................21 3.3.4 50. léta a diskuze o dobrodružné literatuře pro mládež na stránkách časopisu Zlatý máj 3.4 4
21 Závěr kapitoly a úvaha nad dnešní pozicí dobrodružné literatury ..................26
Biografie .................................................................................................................28 4.1.1 Povídkářův neuchopitelný osud...................................................................28 4.1.2 Cestování zahalené za rouškou tajemství ....................................................29 4.2
Prozaická tvorba Otakara Batličky ..................................................................33
4.2.1 Působení v Mladém hlasateli .......................................................................35 4.3
Posmrtně vydávaná tvorba v časopisech pro děti a mládež ............................37
4.3.1 V časopise Vpřed .........................................................................................37 4.3.2 Konec 60. let a znovuobjevení Batličkových povídek ................................38 4.3.3 Kreslené seriály podle Otakara Batličky .....................................................41
4.4
Knižní soubory Batličkových próz a ohlas jeho tvorby ..................................41
4.5
Dva ilustrátoři Batličkových próz ...................................................................46
4.5.1 Bohumil Konečný – Bimba .........................................................................47 4.5.2 Architekt Ferdinand Fiala ............................................................................49 Závěr .......................................................................................................................51
5
Resumé ............................................................................................................................55 Summary..........................................................................................................................55 Použité zdroje .........................................................................................................57
6
6.1
Periodika..........................................................................................................57
6.2
Knižní publikace .............................................................................................58
6.3
Závěrečné práce...............................................................................................60
6.4
Elektronické zdroje .........................................................................................61
Seznam příloh ..................................................................................................................62 Příloha č. 1: ukázky ilustrací ..................................................................................63
7
7.1
Ukázky ilustrací Ferdinanda Fialy k povídkám O. Batličky ...........................63
7.2
Ukázky ilustrací Bohumila Konečného k povídkám O. Batličky ...................66
Příloha č. 2: Přehledy časopisecky otištěných povídek ..........................................69
8
8.1
Přehled otištěných povídek (a Kurs radiotelegrafie) v Mladém hlasateli .......69
8.2
Přehled otištěných povídek O. Batličky v časopise Vpřed .............................72
8.3
Přehled otištěných povídek O. Batličky v Sedmičce pionýrů: ........................73
8.4
Přehled otištěných povídek O. Batličky v Pionýrské stezce: ..........................73
8.5
Přehled otištěných povídek O. Batličky v ABC ..............................................74
8.6
Přehled komiksů Petra Barče na náměty povídek O. Batličky .......................75
9
Příloha č. 3: Ukázky obálek časopisů .....................................................................77
10
Příloha č. 4: fotografie a ukázky kritického ohlasu ................................................82
1 Úvod „Je to zajímavý chlap. Prožil úžasně dobrodružný život a umí o něm vyprávět. Musíš ho poznat.“ – „Jaká dobrodružství? Jsme časopis pro mládež, to víš…“ – Procestoval půl světa. Jako námořník. Jako zlatokop. Jako lovec perel. Jako kovboj.“ (Karel Bureš) O povídkách Otakara Batličky dosud nebyla napsána žádná závěrečná ani jiná odborná práce. Je otázkou zda je tomu tak, protože dobrodružný žánr stojí mimo okruh zájmů literárních badatelů či je důvodem obrovské množství spekulací, které se kolem Batličkovy osoby vytvořilo. „Životní příběh Otakara Batličky se už nikdy nepřestane vznášet na mlhovině nejistoty.“1 Batličkova dobrodružná tvorba vycházela za jeho života v časopise pro děti a mládež Mladý hlasatel (1939–1941). Jednalo se o dobu, kdy redakce pracovala pod taktovkou šéfredaktora Karla Bureše a k popularitě periodika velmi efektivně přispíval Jaroslav Foglar. Brzká smrt za 2. světové války ovšem Batličkovu spisovatelskou činnost zastavila, a tak mohly být další texty z autorovy pozůstalosti publikovány především díky aktivitě Bohumila Jírka. Objevily se v časopisech Vpřed (1946), Sedmička pionýrů (1971–1973), Pionýrská stezka (1970–1975), ABC mladých techniků a přírodovědců (1968, 1973) a jedna povídka vyšla také v Kulturním rozvoji, čtrnáctideníku Ministerstva kultury ČSR (1988). Příběhy Otakara Batličky byly v dobách jejich vydávání velmi oblíbené, jak dokládají i kritické ohlasy například v deníku Nová svoboda či čtrnáctideníku Kulturní rozvoj. Časopisy na ně často své čtenáře lákaly už tím, že na jejich otištění upozorňovaly na svých obálkách. Jak Batličkova próza, tak biografické mýty, spjaté s jeho osobností, jsou úzce svázané s dobou, kdy žil a psal. Po první světové válce k nám ze Spojených států pronikala americká dobrodružná literatura plná hrdinů, jakými byli indiáni, lovci, kovbojové a zlatokopové. V této době se také začal československý divák v biografech setkávat s filmy a seriály s kovbojskou a indiánskou tematikou. Z tohoto důvodu se, po krátkém exkurzu do dostupných pramenů a dosavadních bádáních v oblastech, jež se mého tématu dotýkají, budu v jedné kapitole stručně věnovat historii české dobrodružné literatury. I v této oblasti se můžeme opřít pouze o minimum odborných textů, obecný vznik a vývoj české dobrodružné literatury nikdy nebyl sepsán.
KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex, online cit. [2015-30-10], url
. 1
1
V další kapitole podrobněji píšu o životě a prozaické tvorbě Otakara Batličky, snažím se charakterizovat jeho povídky, chronologicky uvádím a popisuji časopisy pro děti a mládež, ke každému v příloze práce připojuji i seznam povídek s uvedením konkrétního čísla, v němž daný text vyšel. Zmiňuji se o komiksech, jež vznikly na náměty Batličkových povídek, podrobněji uvádím ty, které nakreslil Petr Barč. Následuje bibliografie knižních vydání Batličkova díla a kritický ohlas, jenž jednotlivé publikace, a zejména hned tu první, doprovázel v dobových periodikách. Neopomenutelní jsou v povídkářově případě také ilustrátoři jeho próz. Z nich jsem vybrala dva – Bohumila Konečného a Ferdinanda Fialu, protože ti Batličkovo dílo svými kresbami doprovázeli od samého začátku. Vyjádřím se také k mýtům, které kolem Batličkovy osobnosti vznikaly a jež také přispěly ke vzniku dokumentárního filmu a k sepsání několika publicistických textů, snažících se nalézt odpověď na otázku, zda to všechno Batlička opravdu prožil, či nikoliv. Cílem této práce je vystihnout období vývoje dobrodružné literatury, k níž próza Otakara Batličky bezesporu patří, obecně charakterizovat jeho povídky i jednotlivá periodika, ve kterých vycházely, a po té i knižní soubory těchto textů a jejich kritický ohlas. Nakonec se zamyslím nad pozicí dobrodružné literatury v dnešní době. Při psaní budu používat pouze kvalitativní výzkumné metody. „V případě kvalitativního výzkumu produkce mediálních sdělení nelze oddělit složku mediální organizace nebo mediálních profesionálů a vznikajících mediálních sdělení.“2 Takže ani v mé práci zabývající se Batličkovými prózami, nejsou opomenuta periodika, v nichž tyto texty vycházely, ani osobnosti, které se na jejich vydávání podílely. Objektem mého výzkumu jsou mediální sdělení (dobrodružné povídky) s přesahem do diskurzu a kultury, v rámci níž jsou produkovány. „Podle Anselma L. Strausse a Juliety M. Corbinové je kvalitativní výzkum jakýkoli výzkum, jehož výsledky nejsou dosaženy pomocí statistických postupů nebo jiných způsobů komunikace. (…) Součástí kvalitativních metod je přiznaná subjektivita, výzkumník je neoddělitelnou součástí sběru dat.“3
2 3
TRAMPOTA, Tomáš; VOJTĚCHOVSKÁ, Martina: Metody výzkumu médií. Praha: Portál, 2010. s. 15. Tamtéž. s. 19.
2
2 Dosavadní výzkumy k tématu 2.1 O Otakaru Batličkovi Co se Otakara Batličky týče, odborný text, který by se hlouběji věnoval jeho povídkám a jeho působení v časopisu Mladý hlasatel, prakticky neexistuje. Na vině může být i fakt, že Batličkovu pozůstalost zdědil Antonín Rajský, jehož rodina rukopisy zčásti zlikvidovala a ostatek odmítá hledat.4 Jako spisovatele pro děti a mládež jej registruje několik slovníků, např.: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně)5 a Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé6. Zde však nalezneme pouze krátká hesla. O Batličkově působení v redakci Mladého hlasatele píše sám tehdejší šéfredaktor v krátké kapitole v knize V týmu s Foglarem: Příběh redaktora legendárních časopisů.7 Batličkův život pak popisuje populárně naučná publikace Špatní žáci, rebelové a jiní géniové : neslavná mládí slavných8a kapitola z knihy Předčasná úmrtí 39, která vychází ze stejnojmenného cyklu dokumentů České televize. Čtrnáct let starý dokument Davida Urbana Mýtus nebo skutečnost? (ano, ta čárka před „nebo“ v názvu skutečně chybí) líčí neskutečné příhody – „jak malý Ota chodil do kina nikoli na filmy, ale zpoza plátna ostřelovat divoká zvířata běhající ve filmu, a jak se pak jednou prostřelil a propadl plátnem do hlediště. Jak z praku po vorařích pod vyšehradskou skálou metal kozí bobky. Jak patnáctiletý Ota s partou zeměměřičů v brazilské džungli přenocoval v hamakách a boty a zbraně, co si nechali pod houpacími sítěmi na zemi, jim přes noc sežrali termiti (kromě kovových částí pušek). Jak prchal v ženských šatech z izolace na ostrově Man poté, co se zjistilo, že jeho švýcarský pas je falešný…“10 Všechny tyto historky protagonisté dokumentu s velkou pravděpodobností načerpali z předmluv Bohumila Jírka, které vyšly v knižních souborech Batličkových próz, nebo z Jírkových článků, jež doprovázely Batličkovy povídky v časopisech pro mládež,
VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. , David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 5. 5 STUDENOVSKÝ, Tomáš; BLÁHA, Josef: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha: Ostrov, 2000. 6 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 12. 7 BUREŠ, Karel: V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha: Toužimský & Moravec, 2009. 80–93. 8 KOLÁČEK, Luboš Y.: Špatní žáci, rebelové a jiní géniové : neslavná mládí slavných. Brno: Jan Melvil, 2009. 9 HAVLÍK, Přemysl: Předčasná úmrtí. 3, Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha: World Circle Foundation, 2002. 10 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 4
3
protože v nich se vše zmíněné také objevuje. Bohumil Jírek měl údajně k dispozici množství původních dokumentů, Batličkovu korespondenci i rukopisy. Toho všeho využil k tomu, že vytvořil sentimentální, dobrodružný obraz a nenapravitelně zkreslil prózy, které editoval. První Jírkova předmluva, kterou psal společně s Petrem Sadeckým, vyšla v ostravském nakladatelství Profil v knize Na vlnách 57 metrů roku 1965. Ačkoliv tento zdroj nemůžeme považovat za důvěryhodný, mnoho informací o životě Otakara Batličky po roce 1920, kdy se usadil v Praze, bylo potvrzeno i z jiných zdrojů. K dispozici je nám i několik článků, které byly o jeho životě sepsány a objevily se například v Ostravském kulturním zpravodaji11 a týdeníku Hlas revoluce12. Jedním z nejdůležitějších pramenů je doslov historika Jaroslava Čvančary Ráje a pekla Otakara Batličky, který vyšel v souboru povídek Příběhy statečných.13 Tento zdroj je pokládán za důvěryhodný ve věcech spisovatelových osudů.14 Jediná kvalifikační práce, která se doposud zabývala přímo Otakarem Batličkou je bakalářská práce Davida Vlka: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost?15,16 jež čerpá z rozhovorů s pamětníky: Antonínem Rajským, Jaroslavem Čvančarou a Karlem Burešem; a z pátrání Tomáše Feřtka. Práce čítá, pokud nezahrneme přílohy, pouze 30 stran. Její zajímavostí je, že si v jedné z jejích příloh můžeme přečíst údajně nikde nepublikované Batličkovy povídky,17 sama o sobě se ale zabývá pouze Batličkovým životem, nikoliv jeho prozaickou tvorbou. Odborná publikace Za tajemstvím éteru18 pojednává o dějinách radioamatérství u nás, a tudíž i kapitola o Otakaru Batličkovi se zaměřuje pouze na telegrafování, Batličkovu odbojovou činnost za 2. světové války a závěr jeho života.
(jb): Otakar Batlička. Ostravský kulturní zpravodaj. Puls: Ostrava, říjen 1971. roč. XIV., č. 2, s. 7. MAKOVÝ, Jiří: Památce Podskaláka. Hlas revoluce, Politický týdeník nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu I. stupně. Praha: Naše vojsko, 27.2.1982, roč. 35., č. 8., s. 6. 13 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 217–229. 14 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 15 Ani tady není v názvu čárka. 16 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. 17 Jedná se o povídky těchto názvů: Křížem krážem Londýnem, Cestou odvahy, Umrlčí hodiny, Madagaskarský král, Noc rozhodnutí, Rozsudek větrného mysu, Pád k nebesům, Hrbatá Estancie, Heimweh, Jaguáří muž, To nemuselo být, Závod hraběte L., Zelené peklo, Krvavý déšť, Záchranná výprava. Práce, vzhledem k číslování, působí dojmem, že po té chybí 53 stran. Ztráta takového množství stránek se mi však zdá nepravděpodobná. Vlk uvádí ještě povídky Ahmed san a Štěstí na nový rok, jejich uvedení jako nikdy nepublikovaných povídek je ale chybné, obě totiž vyšly již v Mladém hlasateli. 18 DANEŠ, Josef: Za tajemstvím éteru. Praha: Nadas, 1985. s. 112–118. 11 12
4
2.2 O časopisech pro děti a o Mladém hlasateli Obecně o dějinách českých časopisů pro děti a mládež u nás pojednávají diplomové práce Od prvních časopisů pro děti po internet Markéty Fialové19 z roku 2002 a Dějiny českojazyčných časopisů pro děti v letech 1850–1989 Štefana Švece20. „Práce Markéty Fialové je na diplomovou práci výtečná a obsažná, přesto jde však jen o základní nástin, založený převážně na shrnutí nejdostupnější literatury a opakující se část jejích nepřesností (v datech, osobnostech atd.).“21 I přes uvedené nedostatky z ní však práce Štefana Švece vychází a využívá ji jako jeden ze svých hlavních zdrojů. Jeho práce pak představuje pečlivou syntézu v rámci poměrně širokého časového období. Tu později rozšířil do disertační práce, jež byla publikována knižně pod názvem Česky psané časopisy pro děti a mládež (1850–1989).22 Obsáhlý titul tvoří dvě samostatné části. První z nich je zevrubná studie, která se zabývá dětskými periodiky ve vyhraněném období. Druhou část tvoří přehledný slovník dětských časopisů s medailony a obrazovými ukázkami. Za svůj další hlavní pramen informací Švec považuje souhrnnou a dosud nikde nepublikovanou práci Zdeňka Pírka České časopisy pro děti a mládež,23 která je v rukopise uložena v archivu Památníku národního písemnictví. Švec k ní dodává: „Text Pírek připravoval k vydání pro nakladatelství Albatros, po roce 1989 však k vydání ani přes podstatné úpravy už nedošlo. Náš pokus vydat jej dnes alespoň na internetu ztroskotal na nesouhlasu dědiců autorských práv.“24 Text je rozdělen na studii o dějinách českých časopisů pro děti a mládež zhruba do r. 1990 a na slovník nejvýznamnějších časopisů s podrobnými hesly. Rukopis má celkem 426 stran a jeho součástí jsou i časové přehledy, rejstříky, seznam literatury a poznámkový aparát. Pírkova díla jsou pro nás zajímavá také z toho hlediska, že to byl právě on, kdo Batličkovy povídky upravoval a sestavoval z nich knižní soubory. „Kromě jazyka a stylistiky upravoval i syžet, některé povídky slučoval nebo rozšiřoval, příp. jejich
FIALOVÁ, Markéta: Od prvních časopisů pro děti po internet. Diplomová práce, vedoucí práce: Peter Stoličný. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. 20 ŠVEC, Štefan: Dějiny českojazyčných časopisů pro děti v letech 1850–1989. Diplomová práce, vedoucí práce: Barbara Köpplová. Praha: FSV UK, IKSŽ, 2010. 21 Tamtéž. s. 69. 22 ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. 23 Rukopis uložen v LA PNP, Pírek Zdeněk. Rukopis darován společně se sbírkou časopisů, která tvoří samostatný sbírkový fond – Jaroslava STÁRKOVÁ: Knihovna Z. Pírka. Soupis knih. Soupisy sbírkových fondů Knihovny PNP. Soupis připravila Alena Pertlová. Památník národního písemnictví, Praha 2012. 24 ŠVEC, Štefan: Dějiny českojazyčných časopisů pro děti v letech 1850–1989. Diplomová práce, vedoucí práce: Barbara Köpplová. Praha: FSV UK, IKSŽ, 2010. s. 69. 19
5
motivy i volně zpracovával.“25 Mnohem známější je pak Pírkova publikace Čtenářské kluby Jaroslava Foglara26, která vyšla v roce 1990. Nejnovější diplomová práce, která se zabývá časopisy pro děti a mládež jsou Současné časopisy pro děti (vývojové tendence a recepce) Kláry Procházkové z roku 2013.27 Ty si kladou za cíl podat celkový přehled o vydávání periodik pro děti a mládež od samotného vzniku časopisecké tvorby určené dětem až po současnost. Ve své syntéze Procházková nevyužívá všechny dostupné zdroje,28 a navíc ji dostatečně nečlení (např. v kapitole Počátky vydávání časopisů pro děti a mládež v průběhu 19. století29 se píše také o 1. polovině 20. století). Nevyužití všech pramenů v historické části zřejmě souvisí s tématem práce, tedy současnou časopiseckou produkcí pro děti. A ze stejného důvodu je zde Otakar Batlička pouze jednou zmíněn jako jeden ze spolupracovníků časopisu Mladý hlasatel. Také o Mladém hlasateli si můžeme přečíst pouze krátké shrnutí. V Současných časopisech ale nalezneme užitečné přehledové tabulky s jednotlivými periodiky pro děti a mládež a roky jejich vydávání. O něco lépe než s prameny o Otakaru Batličkovi jsme na tom s literaturou ohledně časopisu Mladý hlasatel, kde autor své povídky publikoval. Jedná se také o jediné periodikum, v němž byly Batličkovy povídky publikovány ještě za jeho života. Ve své bakalářské i diplomové práci se Mladému hlasateli věnovala Tereza Švejdová-Meravá. Její obě práce mají obecnou část teoretickou, v níž se zamýšlí nad funkcí literatury a žurnalistiky pro děti a mládež, zkoumá jejich metody a snaží se hledat některé výrazné prvky i u Mladého hlasatele. Druhou část bakalářské práce Mladý hlasatel a jeho autoři30 představuje analýza ročníků Mladého hlasatele. Shrnuje dostupné informace o časopisu, jeho vzniku, konkurenci a autorech, a to jak textů, tak ilustrací, v ucelené podobě. Ve druhé části magisterské práce Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století)31 se tedy, jak již název napovídá, věnuje srovnávání časopisů Mladý hlasatel a Vpřed. ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 52. 26 PÍREK, Zdeněk: Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno: Delfín, 1990. 27 PROCHÁZKOVÁ, Klára: Současné časopisy pro děti (vývojové tendence a recepce). Diplomová práce, vedoucí práce: Milena Šubrtová. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, 2013. 28 Např. výše zmíněný rukopis Zdeňka Pírka. 29 PROCHÁZKOVÁ, Klára: Současné časopisy pro děti (vývojové tendence a recepce). Diplomová práce, vedoucí práce: Milena Šubrtová. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, 2013. 30 ŠVEJDOVÁ, Tereza: Mladý hlasatel a jeho autoři. Bakalářská práce, vedoucí práce: Jana Čeňková. Praha: UK FSV, IKSŽ, 2009. 31 MERAVÁ, Tereza: Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století). Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čeňková. Praha: UK FSV, IKSŽ, 2011. 25
6
Nechci se zde zabývat tím, zda bylo či nebylo adekvátní tato periodika srovnávat.32 Pro naše účely jsou nejdůležitější odkazy na Otakara Batličku. V bakalářské práci i v magisterské práci (zmínky o Otakaru Batličkovi jsou v obou pracích téměř totožné) je jeho jméno zmíněno již v teoretické části. Meravá odkazuje na Michaela Rosena a jeho studii Child’s play,33 kde píše, že text pro děti by neměl běžet tempem dospělých, na slova je lepší být skoupý a že děti snesou a pochopí i ironii a nadsázku, pokud se jí použije v rozumné míře.34 Autorka Batličku označuje za kmenového povídkáře Mladého hlasatele a uvádí o něm: „Ve svých námořních nebo jiných dobrodružných povídkách se jemně naznačeného ironického humoru nebál, pokud charakterizoval například životem protřelé námořníky nebo dobrodruhy (…).“35 Vyzdvihuje jeho schopnost rychle přejít do děje a dostat do příběhu ponaučení nenásilnou formou. Dále se jeho jméno objevuje v souvislosti s šéfredaktorem Mladého hlasatele Karlem Burešem a ilustrátorem Bohumilem Konečným. Neopomenutelná je dále bakalářská práce Martiny Mamulové Čtenáři komiksu Rychlé šípy a čtenářské kluby Mladého hlasatele jako aktivní publikum36. Autorka se zabývá čistě foglarovských obdobím, její zájem začíná od 7. čísla IV. ročníku ze 17. prosince 1938, v němž začaly vycházet Rychlé šípy. Mamulová často cituje z práce Terezy Švejdové-Meravé a odtud čerpá informace i v případě své jediné zmínky o Otakaru Batličkovi. Poslední prací, již chci zmínit, je velice rozsáhlá diplomová práce Josefa Nožičky Nedáme se! Působení Mladého hlasatele v letech 1937-1938 a jeho role při obraně republiky37. Nožička poměrně podrobně shrnuje literaturu týkající se Jaroslava Foglara a časopisu Mladý hlasatel a podrobuje ji svému kritickému pohledu. Přibližuje nám dobu a vznik Mladého hlasatele, od jeho grafického rozvržení přes prodej a distribuci až po cíle a tendence periodika v jeho začátcích. Přestože Nožičkova práce obsahuje mnoho velmi zajímavých podnětů a informací, zaměřuje se na období, kdy Otakar Batlička v redakci Mladého hlasatele ještě nepůsobil. Jeho povídky v časopise vycházely od ledna 1939 do
viz např. NOŽIČKA, Josef: Nedáme se! Působení Mladého hlasatele v letech 1937-1938 a jeho role při obraně republiky. Diplomová práce. Praha: FF UK, 2013, vedoucí práce: doc. Jana Čechurová. s. 35. 33 ROSEN, Michael: Child ´s play. The Guardian, 2009. [online]. Online [cit. 2015-09-02]. Dostupný z: . 34 MERAVÁ, Tereza: Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století). Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čeňková. Praha: UK FSV, IKSŽ, 2011. s. 9. 35 Tamtéž. s. 9. 36 MAMULOVÁ, Martina: Čtenáři komiksu Rychlé šípy a čtenářské kluby Mladého hlasatele jako aktivní publikum. Bakalářská práce, vedoucí práce: Jaroslav Švelch. Praha: FSV, UK, IKSŽ, 2011. 37 NOŽIČKA, Josef: Nedáme se! Působení Mladého hlasatele v letech 1937-1938 a jeho role při obraně republiky. Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čechurová. Praha: FF UK, 2013. 32
7
května 1941.38 Nožičkovu práci tak můžeme využít pouze s ohledem na obecné údaje o literatuře a periodiku.
2.3 Foglarovská literatura a zdroje o dobrodružné literatuře Důležitý pramen představují paměti Karla Bureše V týmu s Foglarem39, protože to byl právě šéfredaktor Karel Bureš, který Batličku do redakce Mladého hlasatele přivedl. A nejenom proto. „Burešovy paměti jsou zásadním historickým pramenem nejen pro foglarovskou tématiku, ale i pro dějiny sportu, žurnalistiky a dalších oborů. (…) Díky jeho líčení jsme schopni rekonstruovat „běžný redakční den“.“40 Kromě toho se vyjadřuje i k časopisu Vpřed, kde Batličkovy povídky vycházely posmrtně (konkrétně roku 1946). Samozřejmě ale musíme brát zřetel na to, že paměti jsou subjektivní pramen. Bureš v nich nejde za rok 1948. Události, které po tomto mezníku nastaly, nekomentuje, stejně jako některé údaje z doby předchozí, jež mají s poúnorovou atmosférou nějakou spojitost. Výtky k osobnosti i vzpomínkám Karla Bureše, které později zazněly v některých kruzích a vážou se k Burešově životní etapě po roce 1948, si můžeme i se zajímavým komentářem přečíst v diplomové práci Josefa Nožičky.41 Ve spojitosti s obdobím, kdy Otakar Batlička působil v redakci Mladého hlasatele, se nám nabízí rovněž další spektrum literatury spojené se jménem Jaroslava Foglara. Jedná se například o tyto tituly: Mýtus zvaný Stínadla42, Zase zní píseň úplňku43, Poselství žlutého kvítku44, Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách45 aj. Poslední oblastí pramenů, která nás zajímá, jsou publikace, které se věnují dobrodružné četbě a literatuře u nás. Těch však nalezneme pouze velmi skromné množství a ne vždy se jedná o odborný text. Například kniha Dobrodružná literatura jako činitel výchovný46 je spíše jakési dobové PR, které nás pomocí krátkých textů přesvědčuje, proč je dobré, aby mládež četla Romány do kapsy. „Románový týdeník plně vystihuje čtenářskou potřebu současné doby: poskytuje souvislé románové četby, levné a v takové úpravě, která umožňuje mít ji stále ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 52. 39 BUREŠ, Karel: V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha: Toužimský & Moravec, 2009. 40 NOŽIČKA, Josef: Nedáme se! Působení Mladého hlasatele v letech 1937-1938 a jeho role při obraně republiky. Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čechurová. Praha: FF UK, 2013. s. 30. 41 Tamtéž. s. 30–32. 42 DVORSKÝ, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. Rychlé šípy, Vontové a hlavolam – realita versus fikce. Praha: Zdeněk Bauer, 2010, 2011. 43 SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Vyprávění o Jaroslavu Foglarovi. Karviná: Puls, edice zájmových publikací. Svazek 1. ÚS PNS – Klub přátel Jaroslava Foglara, 1968. 44 POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. 45 RABA, Jiří: Jaroslav Foglar v hádankách a vzpomínkách. Praha: Ostrov, 2005. 46 Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. 38
8
při sobě: v elektrické dráze, při rychlém poledním jídle a ovšem i v klidu za večera u stolu nebo v létě při koupání.“47 Nicméně tento pramen nabízí zajímavou sondu do tehdejšího myšlení vydavatelů a čtenářů tzv. odpočinkové dobrodružné literatury, protože tiskl také některé dopisy, obsahující nápady a připomínky. Např. z dopisu Antonína Osičky: „Cowboyka je někdy jako pohádka: pobaví a povznese. A rád bych vyzdvihl jednu věc: V dnešní době, kdy tak často čest je ve psí, nacházím v cowboykách mužné, čestné a hrdinné lidi, kteří by chtěli říci našemu rozvrácenému světu, že ničemnost nesmí nakonec zvítězit a že čest není odbytou veličinou.“48 Částečně se dobrodružnou literaturou zabývá populárně naučná knížka Český tramping 1918–194549, zasazuje ji do širšího kulturního a sociálního kontextu a spojuje ji s filmem a s fenoménem českého trampingu. Jakožto jeden z průkopníků tohoto společenského jevu je zde uveden také Otakar Batlička v krátké kapitole Tulák – tramp nebo dobrodruh. Zatímco části textu o historii a společenském kontextu trampingu jsou poměrně propracované, kapitola o Batličkovi v porovnání se starší literaturou nepřináší žádné nové informace, navíc s některými domněnkami o autorovi dobrodružných povídek autoři pracují jako s fakty. Například píší, stejně tak jako jej představil v roce 1939 Mladý hlasatel, že Batlička jako patnáctiletý utekl z domova. Následují ovšem další odstavce, kde se dozvídáme, že po Jižní Americe cestoval devět let, a to do roku 1914, kdy byl vyhoštěn z Argentiny. Jako rok jeho narození je uveden letopočet 1895. Ať počítáme, jak chceme, některá čísla, ve zmíněném kontextu knihy, nesedí. Z dalších pramenů, zabývajících se dobrodružnou literaturou, je to úvod v publikaci Oldřicha Sirovátky Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře50 a Napínavá četba pod lupou Josefa Hrabáka51. Období 1938–1951, kdy byla populární literatura odmítána a podléhala cenzuře, rozebírá Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení Pavla Janáčka.52 Cenzura 50. let je pak podrobně popsána v knize Soustružníci lidských duší: Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století Petra Šámala.
DOLEJŠÍ, M.: Jak je to s týdeníkem „Romány do kapsy“. In Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. s. 7. 48 OSIČKA, Antonín: Dopis do redakce týdeníku Romány do kapsy. In Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. s. 11. 49 WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. 50 SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. 51 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. 52 JANÁČEK, Pavel: Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno: Host, 2004. 47
9
Ze závěrečných prací se dobrodružnou literaturou (edicí Albatrosu) zabývá pouze bakalářská práce Martina Dolejského Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského53.
2.4 Shrnutí Prameny zabývající se Otakarem Batličkou lze rozdělit do tří skupin: 1. slovníková hesla, 2. životopisné články o jeho působení v odboji, 3. prameny zamýšlející se nad otazníky kolem Batličkova života. Odborné publikace či studijní závěrečné práce, jež by se zabývaly Batličkovou povídkovou tvorbou v jednotlivých periodikách a knižních souborech, nemáme. Stejně tak není žádná literatura zabývající se vývojem české dobrodružné literatury od jejích počátků a zasazující ji do dobových společenských nálad a kulturních kontextů, které její vydávání ovlivňovaly. Naopak se nám nabízí poměrně velké množství bakalářských a diplomových prací zabývající se podrobně mládežnickými časopisy, jejich historií i vývojem. I vzhledem k tomu, pokládám za přínosnější zpracovat Batličkovy povídky spíše vzhledem ke kontextu obecného vývoje dobrodružné literatury u nás, než z hlediska vývoje a srovnávání periodik, v nichž dobrodružná próza vycházela. V případě dobrodružné prózy se nám nabízí spíše odborné texty, které se zaměřují na úzká časová období, povětšinou spjatá se snahou omezit vydávání tohoto žánru, ať už se jedná o druhou republiku nebo dobu minulého režimu v Československu.
DOLEJSKÝ, Martin: Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského. Bakalářská práce, vedoucí: Antonín Kudláč. Univerzita Pardubice: KLKS, 2012. 53
10
3 Vývoj české dobrodružné literatury 3.1 Vymezení pojmu dobrodružná literatura Podle Josefa Hrabáka dobrodružnou literaturou rozumíme taková díla, jejichž tématem je řetězec velkých nesnází a nepředvídaných ohrožení, kterými hrdina vyprávění čelí a uniká. Jeho činy se obyčejně exponují v extrémní podobě, ve výjimečných podmínkách, a jsou na samé hranici pravděpodobnosti a lidských možností. Vzájemné spojení mezi událostmi bývá často volné, jedno nebezpečí se vynoří, hrdina je překoná, ale objeví se nebezpečí další a takto děj pokračuje. Hlavním spojujícím článkem je hrdinova postava a cíl, ke kterému směřuje a kterého dosáhne.54 Některá dobrodružství by bylo možné vypustit a jiná zase vsunout, aniž by byla základní idea – cesta za určitým cílem a její překážky – postižena a aniž by byla porušena pravidla žánru.55 Encyklopedie literárních žánrů Dagmar Mocné56 považuje za dobrodružný žánr takovou prózu, která obsahuje množství zápletek navozujících napětí vystupňováním motivu rizika a zkoušky. Oslovuje hlavně mužského adresáta, jeho základní složkou je vzrušující a napínavý děj, jenž předpokládá geograficky otevřený prostor a ústřední mužskou postavu (dvojici, pár, skupinu postav) hrdinského typu. Hlavní postava opouští známý prostor domova a za jeho hranicí čelí ohrožení života nebo jiným závažným nebezpečím, její cesta vede divokými (neprobádanými, exotickými, labyrintickými) končinami, cíle mohou být různé – od materiálního pokladu, přes nevšední zážitky a zkušenosti fatálního nebezpečí, „zakoušení hranic vlastních schopností, jež jsou dohromady známy jako tzv. touha po dobrodružství“, a mohou zahrnovat i záchranu bližních, svobodu, spravedlnost, poznání či lásku.57 Důležitou roli zde hraje náhoda, stejně tak jako její protiváha – osud, prozřetelnost. Zklidňující časové úseky takové prózy jsou redukovány na minimum, pozornost je zaměřena na lidské akce, kritické duševní a tělesné stavy (vyčerpání, hrůza odhodlání, euforie). Hrdina je heroizován, vyniká nad ostatní postavy fyzickou silou i charakterovými a morálními kvalitami (psychologická motivace a intelektuální reflexe z hlediska postavy jsou vedlejší).58
HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 145. Tamtéž. 56 MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef et al.: Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004. Autorem hesle je Josef Peterka. 57 Tamtéž. s. 87. 58 Tamtéž. s. 88. 54 55
11
Antologie historického vývoje žánrů pro děti a mládež Svatavy Urbanové a Mileny Rosové59 vymezuje pojem dobrodružná literatura ve vztahu k aspektu literární výpovědi a k psychologickému aspektu reality čtenáře. Podle této definice jde o fiktivní únik z každodenní skutečnosti, „o kompenzaci běžné životní empirie.60 Čtenář určitého typu dobrodružných příběhů očekává dramatickou situaci, fiktivní únik do cizokrajného prostředí, do doby vzdálenější realitě, do oblastí poznávání a zkoumání, které v sobě nese dobrodružnost a neobvyklou situaci.“61 Podle této definice bychom pojmem dobrodružná literatura chápali v širším slova smyslu a zahrnoval by i takové žánry jako science fiction, fantasy nebo detektivku, těch se tato práce ale dotkne pouze okrajově.
3.2 Počátky žánru dobrodružné literatury Dobrodružné příběhy si lidé vyprávěli od nepaměti. Za dobrodružný příběh můžeme považovat už i nejstarší dochovanou památku Epos o Gilgamešovi nebo Homérovy eposy Iliadu a Odysseu. Dobrodružná jsou vypravování o bozích snad ve všech mytologiích. Ve středověku byla dobrodružnost neodmyslitelná od rytířských románů, dobrodružství je námětem lidových pohádek a mnoha pověstí, kramářských a jarmarečních písní a od konce 16. století je součástí knížek lidového čtení.62 Odtud však nevede rovná cesta k dnešní dobrodružné literatuře, přímá návaznost zde není.63 Zreálnění postav začíná za renesance v pikareskním románě, kde vystupuje hrdina v podobě protřelého darebáčka, „sluhy mnohých pánů“, který proplouvá obratně životem. Ten se ovšem nepotýká se situacemi ohrožujícími jeho život, ani to není odvážný čestný hrdina – je to vlastně antihrdina tvořící protiklad literatury, která vyjadřovala zájmy feudální třídy.64 Vlastní rozvoj dobrodružné literatury – jak ji chápeme dnes – začíná až v devatenáctém století. Je souběžný s rozvojem detektivního a kriminálního příběhu a spolu s ním jednou postupně upadá do oblasti literárního škváru, ale jindy se zase pozvedá. I buržoazní dobrodružná literatura slouží k podepření životních hodnot společnosti. Konflikt je proto vyhrocený, postavy jsou buď bílé, nebo černé, a postoje jednoznačné.65 Podobně dobrodružnou literaturu charakterizuje i Milena Šubrtová: Tento žánr se vyznačuje
URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 58 URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. s. 85. 59 Tamtéž. 62 SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. s. 8. 63 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 146. 64 Tamtéž. 65 Tamtéž. 59
12
„ustálenými kompozičními postupy a oblibu dětí a mládeže si získala mimo jiné i díky pojetí postav. Tzv. postava definice, tj. explicitní postava, jejíž jednoznačná charakteristika je pouze potvrzována, což dětským čtenářům napomáhá ztotožnit se s postavou a hodnotami, které reprezentuje.“66 Ideovým svorníkem v dobrodružné – podobně jako v kriminální literatuře – je boj mezi dobrem a zlem.67 Náměty souvisí původně s poznáváním, a hlavně kolonizací dosud necivilizovaných cizích zemí, autoři často utíkají do minulosti. Nad otázkou, proč je v tomto žánru minulost tak oblíbená, se zamýšlí A. J. Urban na stránkách Zlatého máje. Dochází k závěru, že dobrodružství současnosti je pokládáno za samozřejmost. Naopak je za dobrodružství vždycky považováno něco neobvyklého, nevšedního a vzrušujícího – proto autorům i jejich čtenářům připadá více dobrodružné prostředí, které se odehrává ve vzdáleném prostoru nebo v jiném čase.68 Josef Hrabák dělí hlavní typy dobrodružné literatury do tří skupin: „dobrodružství odehrávající se v exotickém prostředí (typ cestovatelský a objevitelský), vyprávění z minulosti, nejčastěji zobrazující pionýrské doby USA (typ historický), a konečně dobrodružství vyzvědačů (protože vyzvědač slouží určitému státu a určité ideologii, dalo by se mluvit o typu politickém). Daly by se ovšem hledat i jiné typy.“69 V nejdelším časovém rozpětí můžeme sledovat dobrodružství spjatá s exotickým prostředím. Nejprve se objevuje román o námořnících a jejich dobrodružstvích, mezi něž patří i osudy ztroskotanců, kteří bojují v osamělosti o svůj život. (Robinson Crusoe je napodobován už od konce 18. století70 a jeho český překlad od Václava Matěje Kraméria se objevil už v roce 180871) Dále si můžeme jako příklad uvést Tajuplný ostrov J. Vernea z roku 1875 a autory námořních románů – E. Sue, Pierre Loti, J. Conrad, R. L. Stevenson.72 Později se již stýká námořnický román s vypravováním o exotických prostředích, v nichž prožívají dobrodružství buď utečenci před civilizací setkávající se s domorodci, nebo cestovatelé, kteří se vypravili do vzdálených končin za dobrodružstvím (Afrika: Haggard, Indie: Kipling, aj.).73 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. 67 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 147. 68 URBAN, A. J.: Zamyšlení nad dobrodružnou literaturou. Zlatý máj, 1958, roč. 2., č. 1. s. 14. 69 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 147. 70 SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. s. 8. 71 Jednalo se o překlad z německého překladu Campova Robinsona. Z anglického originálu byl Robinson přeložen v roce 1870. In URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. s. 86. 72 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 147. 73 Tamtéž. 66
13
Nejvýraznější podoby nabývají vypravování z amerického Divokého západu. Zpočátku jde o doby z jeho obsazování a dobývání a hrdiny jsou majitelé rančů a jejich kovbojové, šerifové, zlatokopové, pracovníci na pacifické dráze a samozřejmě se zde uplatňují i postavy indiánů. Z nich se ve svých dílech inspiruje už ve dvacátých letech 19. století J. F. Cooper, zejména románem Poslední Mohykán, a později rovněž Karel May. „Jakousi evropskou obdobou westernů jsou dobrodružné romány z minulosti, jaké představují například Dumasovi Tři mušketýři.“74
3.3 Dobrodružná literatura v českém prostředí 3.3.1 Počátky české dobrodružné literatury pro děti a mládež75 Termínem literatura pro děti a mládež rozumíme ta díla, která jejich tvůrce záměrně adresoval nedospělým příjemcům, ale i texty, jež byly primárně určeny dospělým a teprve postupem času se stávaly součástí četby dětí a mládeže.76 Mezi první dobrodružné knihy, které se dostaly do rukou českých dětských čtenářů, patřily robinsonády, volná přepracování slavného románu Daniela Defoea. První čeští autoři dobrodružné literatury pro mládež se snažili překonávat vžité stereotypy tohoto žánru přesahem do žánru jiného. František Flos (1864–1861) zvolil např. cestopis s poznávacími prvky. Jeho romány Lovci orchidejí, Vzducholodi do srdce Brazílie, Tajemství pralesa, Lovci kožešin se odehrávají v exotických místech hodně vzdálených běžné realitě. Na rozdíl od Aloise Musila (1868–1944), teologa a světově uznávaného orientalisty, autora čtrnácti dobrodružných románů pro mládež (např. Cedry na Libanonu, S kočovníky pouště), který osobně dobře znal Blízký východ a Arábii, nabyl Flos své znalosti jen z četby a důkladného studia odborné literatury a kontaktu se světoběžníky. František Běhounek (18981973)
dovedl
ve
svém
díle
propojit
naučné
a
cestopisné
s dobrodružným
i
s vědeckofantastickým žánrem. Kromě toho se inspiroval z vlastních zážitků – zúčastnil se Nobileho výpravy vzducholodí Italia k severní točně (1928). Z jeho knih jsou to: Trosečníci na kře ledové (později vyšlo přepracované jako Trosečníci polárního moře), Tajemství polárního moře, Ledovou stopou, Akce L, Robinsoni vesmíru, Ostrov draků, Na sever od Zambezi aj. HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 148. Tato podkapitola vychází z publikace URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 76 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 74 75
2012. s. 11.
14
Přesahem do vzdálené lidské historie se vyznačují romány Eduarda Štorcha (1878– 1956). Výchovné, vzdělávací a dobrodružné prvky jsou zde ve vážné rovnováze. Nejproslulejší se stal román Lovci mamutů (1918), později rozšířen a přepracován jako Lovci mamutů na Bílé skále (1946). S ilustracemi Zdeňka Buriana jsou učebnicí pravěku známou u nás i v zahraničí. Následovala Osada Havranů (1930), Volání rodu (1934) a další. 3.3.2 Vliv americké dobrodružné literatury a filmu Americká dobrodružná literatura v československém prostředí ovlivnila nejen podobu knižního trhu v počátcích minulého století, ale také tehdejší způsob trávení volného času. Záplava americké dobrodružné literatury a filmu se k nám šířila po první světové válce. Už před válkou byly k dostání „buffalobilky, nickkarterky, kliftonky, malé, útlé, krejcarové svazečky dobrodružné četby pro mládež,“77 a také díla Karla Maye.78 V letech 1906-1908 vydal nakladatel R. Storek 228 sešitků dobrodružných a kriminálních příhod geniálního detektiva Leona Cliftona; ale vedle toho vycházely v tom čase ještě jiné obdobné edice Texaský Jack, Buffalo Bill, Detektivní novely. Když se pedagogové na počátku dvacátých let zajímali o to, co děti čtou, přišli na to, že znají téměř všichni tyto brožurky a že někteří žáci mají doma sto i víc svazečků této četby. 79 Buffalobillky a další podobné sešitové čtivo bylo a je považováno za jednu z nejpokleslejších forem dobrodružné literatury vůbec. Také povídky E. T. Setona, spisovatele kanadské divočiny, se objevily na pultech knihkupectví už před válkou. V roce 1909 vyšly povídky o zvířatech Bingo Lobo, Matka Liška a do roku je následovala další líčení osudů hrdinů zvířecí říše, například Beran Rek, Medvěd Šeda a další. Od roku 1920 se mohl český čtenář začíst do nových příběhů o zvířatech a v roce 1922 vyšel v překladu Miloše Seiferta Duch lesů – úvahy o původu a podstatě zálesáctví. V roce 1921 J. R. Vilímek poprvé přeložil Kočovníky severu od J. O. Curwooda. O rok později vyšel Král šedých medvědů a Vlčák Kazan, příběhy z malebné severské přírody.80 V dalších letech následovala dobrodružství můžu a žen, která však nedosahovala kvalit „zvířecích“ příběhů. Například Zane Grey, autor tuctových kovbojských románů, ve kterých urostlý hrdina vždy zvítězí nad zlosynem a získá srdce krásné dívky, se objevil poprvé na českém knižním trhu pravděpodobně v roce 1923.81 „Tehdy si milovníci dobrodružství mohli zakoupit Tajemství arizonské divočiny za 25 korun. Další dvě kovbojky Volání kaňonu a Zlato SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. s. 10. WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. s. 13. 79 SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. s. 11. 80 WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. s. 14. 81 Tamtéž. 77 78
15
pouště vyšly v roce 1925. Není bez zajímavosti, že tato lehká literatura se v této době neobjevila v laciných vydáních. Naopak Zlato pouště s ilustracemi od akademického malíře Františka Horníka stálo 30 korun.“82 Dvacátá léta v Československu patřila Jacku Londonovi. Jen v letech 1920-1922 vycházelo každoročně přes dvacet titulů ročně. Překládány však byly už za RakouskaUherska.83 Na počátku dvacátých let komercializace literatury pokročila ještě dál než v předchozích desetiletích. Čtenáři měli být získáváni ke koupi zvučnými či cizokrajnými jmény autorů, poutavými názvy titulů, křiklavými barvami, nápadnou kresbou a fotografií. Patřily sem také sešitové romány na pokračování.84 Od poloviny 30. let se objevila naprostá novinka – sešitový román. Tedy už ne pouhá novela nebo menší povídka, nýbrž kompletní román. Třicátá léta dvacátého století jsou obdobím nesmírného technického pokroku a rozvíjejících se technologií. To umožňuje snadnou výrobu a pozdější šíření sešitových románů.85 V polovině 30. let existovalo v ČSR více než 1200 koncesovaných tiskáren. Velkými moderními tiskárnami disponovaly například Melantrich a Novina. Tiskárny využívaly rotaček a rychlolisů, od začátku 20. století se prosazovala automatická strojní sazba.86 V polovině roku 1935 začal vydávat pražský Z. Holfeld týdeník Romány do kapsy (brzy se vžilo označení Rodokapsy), a sliboval, že v nich čtenář najde levnou časopiseckou literaturu nejrůznějšího druhu. Úspěch Rodokapsů nedal sát jiným obchodníkům s četbou: brzy následují edice Weekend (1937), Rozruch (Romány vzrušené chvíle), Krásný román (1938). Během pěti let vycházelo asi deset sešitových románových edicí, ročně spotřebovaly asi 500-600 románových textů a úhrnný náklad dělal zhruba 15 miliónů. Rodokaps (nebo ironicky Morzakor – mordování za korunu) se stal označením pro celou oblast této laciné četby.87 Mimořádný význam pro šíření konzumní četby měly noviny a obrázkové týdeníky a čtrnáctideníky, hlavně ženské a rodinné časopisy. Dostávaly se do rukou statisíců a miliónů a právě v tom měly vliv jako málokterá jiná forma na šíření laciné literatury. Vycházely v nich romány a románky „na vystřihování“, „na pokračování“, „nedělní povídky“. Kromě deníků WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. s. 14. Tamtéž. s. 16. 84 Tamtéž. s. 22. 85 DOLEJSKÝ, Martin: Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského. Bakalářská práce, vedoucí: Antonín Kudláč. Univerzita Pardubice: KLKS, 2012. s. 21. 86 KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 37. 87 SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. s. 13. 82 83
16
v tom hrály velkou roli nejrůznější typy obrázkových časopisů – Pražský ilustrovaný zpravodaj, Proud, Pražanka a Moravanka, Hvězda čs. paní a dívek, Tramp, Ahoj na neděli, Zora, Ozvěny, Pestrý týden, Laciné čtení. Mnozí autoři psali v té době romány, v nichž často mísili nejrůznější dobrodružství a erotiku v kulisách bojišť první světové vojny; zvláštní odrůdou byl taky „legionářský“ román s oficiální ideologií. Rovněž chlapecké a dívčí románky se obohatily o nové postavy, konflikty a prostředí, které odpovídaly změněné době. 3.3.2.1 Literatura pro děti a mládež ve 30. a 40. letech88 Přestože v meziválečném období nad umělecky koncipovanými dobrodružnými knížkami početně převažovaly tituly periferní literatury (např. rodokapsy), podařilo se některým autorům překonat oddychové trendy a vytvořit osobitý typ prózy. Byl např. položen základ dětského detektivního románu, např. F. Langer: Bratrstvo bílého klíče; V. Řezáč: Kluci, hurá za ním; E. Fiker: Černý blesk aj. Dále se formovala podoba autentického cestopisu (A. J. Urban, V. Šebesta, Z. Urbánek), vznikla varianta české podoby vědeckofantastického románu pro mládež J. M. Trosky (1881–1961), který si vysloužil přezdívku „český Verne“. Prosadil se dobrodružný skautský román (B. Polách, F. Homolka, J. Novák, J. Foglar). Ten se u nás v meziválečném období (a později v 60. až 80. letech) těšil největšímu vydavatelskému a čtenářskému očekávání.89 Jaroslav Foglar vycházel z vlastní pedagogické zkušenosti z vedení skautského oddílu a podařilo se mu ztvárnit psychiku dětských postav v kolektivu.90 V období okupace debutoval další významný reprezentant dobrodružné literatury Ladislav Mikeš Pařízek (1907–1988), který se při psaní inspiroval zejména svými cestami do Afriky. Jeho romány (např. Hledači ztraceného stínu, Řeka kouzelníků, Jezero Manyara) se vyznačují etickým akcentováním pozitivních lidských vlastností bez ohledu na příslušnost k rase, národu, kmeni. V letech 1945–1948 vycházely všechny podoby dobrodružné populární literatury včetně parodií (Brdečkův Limonádový Joe, 1946). Ve druhé polovině 30. let se pro oblast dobrodružné literatury stávají významné také časopisy pro mládež. Do popředí se dostává melantrišský týdeník Mladý hlasatel (1935-
88
Tato podkapitola, pokud není uvedeno jinak, vychází z publikace URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 89 ČEŇKOVÁ, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. s. 31. 90 Tamtéž.
17
1940), který upoutával pozornost Batličkovými povídkami, a především Rychlými šípy Jaroslava Foglara, využívající komiksového postupu.91 Protektorátní propaganda se zvláště po roce 1942 zaměřovala na mládež, kterou chtěli kolaboranti získat na svou stranu. Postarat se o to mělo především Kuratorium pro výchovu mládeže. Díky tomu vycházely časopisy kombinující protektorátní propagandu s atraktivními tématy pro dospívající hochy a dívky (Mladý svět, Zteč).92 Byl to právě okupační úzus, v němž se slovo, a tím i kniha jakožto jeho nositel, stalo zbraní v boji s „odvěkým nepřítelem“. A podle názoru prezidenta Edvarda Beneše „musí být i ta nejlepší zbraň nejenom duchem zvládnuta, ale být i stále dobře střežena“.93 Jedním z klíčových témat poválečné osvětové a knihovnické publicistiky se tak stalo složení knižních fondů. „Značná část odborné veřejnosti byla přesvědčena o zásadním významu literatury pro duševní vývoj jedince a o jejím přímém vlivu na čtenářovy názory a jeho jednání. Stanovisko k této otázce se tradičně vyhrocovala v souvislosti se zábavnou četbou.“94 Přičemž postoje k této části literární produkce se proměňovaly už v meziválečné době a vyhraněné podoby nabyly ještě před válkou ve třicátých letech v rámci debat o literárním braku. „Právě tehdy se prosadilo přesvědčení, že literatura určitého typu (zejména dobrodružné příběhy, (…) atp.) bezprostředně ohrožuje mravní charakter čtenáře, deformuje jeho osobnost, a proto by měla být potlačena.“95 Krátce po osvobození v roce 1945 byl prosazen konzervativní kulturní model a symbolický význam dostalo vyloučení Bohuslava Koutníka ze Svazu českých knihovníků, protože byl znám svou vstřícností vůči populární beletrii, působil v redakční radě edice Rodokaps a varoval před přeceňováním vlivu četby na osobnost.96 Jedním z autorů, kteří se zabývali bezprostředním vlivem četby na lidské jednání, byl Jaroslav Frey. Roku 1942 publikoval studii Boj o pohádku, kde dětský čtenář vystupoval jako nesvéprávná bytost vydaná nebezpečným knihám ohrožujícím jeho osobnost a charakter.97 Diskuze o pozici dětské literatury po roce 1945 probíhaly i na nejvyšších místech. Podle projevu ministra Václava Kopeckého, který byl pronesen na sklonku roku 1945 u příležitosti návštěvy vernisáže výstavy dětské knihy. Ve svém projevu řekl, že dětská literatura se má zaměřit na osudový zápas Čechů s Němci. Měla by zdůraznit utrpení, ve kterém žil český národ v době
KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 55. KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 99. 93 ŠÁMAL, Petr: Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku 50. let 20. století. Praha: Academia, 2009. s. 23. 94 Tamtéž. s. 28. 95 Tamtéž. s. 28. 96 Tamtéž. s. 24. 97 Tamtéž. s. 29. 91 92
18
okupace, a vyložit podstatu fašismu a nacismu. Dalším úkolem se mělo stát zobrazování života v nových poměrech a vysvětlit mladým čtenářům podstatu života v poválečné republice.98 Proti přítomnosti zábavné četby v knižních fondech knihoven byl například úředník ministerstva informací Jaroslav Lipovský, který se často odvolával na autoritu policejních orgánů: „Bezpečností orgány důvodně prohlašují, že četba výstředně dobrodružné a pornografické literatury je jednou z příčin zvýšené zločinnosti a nemravnosti mládeže.“99
3.3.2.2 Cenzura, dobrodružná literatura a boj proti literárnímu braku v letech 1945–1948 Správu médií převzalo nově zřízené ministerstvo informací, do jehož čela nastoupil dlouholetý redaktor Rudého práva, člen vedení KSČ, Václav Kopecký. 100 KSČ skrze ministerstvo informací realizovala přeregistraci veškerých titulů, organizované právě prostřednictvím ministerstva informací již od května 1945. „Povolení k vydávání tisku mohly od ministerstva dostat státem uznané politické strany, státní úřady a společenské organizace celonárodního významu.“ 101 Orgánem, který po čtyři roky, od července 1945 do září 1948 vykonával předběžnou cenzuru knih, byl publikační odbor ministerstva informací v čele s přednostou Františkem Halasem. „Cenzurní aparát, tzv. oddělení knižní trh, vedl prozaik, kritik a nakladatelský redaktor (…) Bohumil Novák, který byl i koncepčním činitelem odboru, měl kupříkladu hlavní podíl na návrzích knižní části nového tiskového zákona z roku 1945–1946.“102 Povolování se týkalo každého jednotlivého titulu, který měl v českých zemích vyjít. Sám Novák v přednášce z roku 1947 celý proces popsal takto: „Nakladatelé podají ministerstvu informací každého půl roku předem své ediční programy. Státní publikační komise určí zvláštní odborné subkomise, jež tyto programy prozkoumají a rozhodnou, které knihy mají být povoleny v prvé řadě, které později a které mají být odsunuty do příštích edičních programů nebo zamítnuty vůbec. (…) Tam, kde je souhlas subkomise a komise k vydání knihy, dává publikační odbor svolení bez průtahů k vydání knihy, jakmile o to nakladatel požádá a je-li potřebný papír k dispozici. Tam, kde subkomise doporučí odklad, postupuje publikační odbor podle jejího pokynu stejně jako ve všech případech dalších, kdy doporučí
JANOUŠEK, Pavel (ed.): Dějiny české literatury 1945 –1989. (1945 –1948). Academia, Praha 2007. s. 325. ŠÁMAL, Petr: Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku 50. let 20. století. Praha: Academia, 2009. s. 32. 100 KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 115. 101 Tamtéž. 102 JANÁČEK, Pavel: Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno: Host, 2004. s. 146. 98 99
19
vydání knihy odložit nebo kdy si vyžádá rukopis neznámého autora nebo cizojazyčného díla k nahlédnutí.“103 Ideální literatura této doby se měla skládat výhradně, nebo alespoň především z děl hodnotných, měla také zamezit publikační činnost autorům, kteří za protektorátu kolaborovali. Publikačnímu odbor tvrdil, že se mu podařilo zabránit „invazi“ encyklopedických a slovníkově naučných edic, přemíře odbojové a koncentráční literatury, u níž byla soustavně prověřována historická i umělecká kvalita, a „invazi“ překladové literatury. Novák s Halasem přičítali pokvětnové cenzuře zásluhy za zvýšení úrovně dětské literatury.104 Náklady dobrodružné a ostatní zábavné literatury vycházely v tomto období zásadně v nákladech 3000 až 5500 výtisků. „Výjimky směrem vzhůru byly striktně omezeny na speciálně postavené autory nebo na produkci vybraných kolektivních nakladatelství se silným zastáním ve vládnoucích kruzích.“ O málo vyššího než průměrného nákladu, 6 600 výtisků, dosáhl se svým chlapeckým románem Ostromíři (1948) Emil Vachek. „Vachek do ustáleného schématu letního soupeření dětských oddílů začlenil navíc odbojové téma citlivěji, než bylo v dobrodružném románu pro chlapce běžné.“105 Po státním převratu v únoru 1948 se komunisté spolu s mocí ujali i řízení a kontroly médií. Základy nového modelu veřejné komunikace okopírovali českoslovenští komunisté ze Sovětského svazu, využili ale i zkušenosti s fungováním médií během nacistické okupace. Charakteristickým rysem byla snaha izolovat občany od „závadných informací“ a orientovat jejich názory žádoucím směrem.106 Na cestě k realizaci tohoto modelu zastavila KSČ po únoru 1948 několik set periodik, zbylým tiskovinám diktovala příděl papíru, postátnila vydavatelství a rozhlas. 20. prosince 1950 vstoupil v platnost dílčí tiskový zákon č. 184/1950 Sb. o vydávání časopisů a o Svazu československých novinářů, který vyhlásil, že „posláním tisku je napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a jeho boji za mír a spolupracovat na jeho výchově k socialismu.“107 „Takto nastavený vydržel systém mediální kontroly až do ledna roku 1953, kdy byl proces přebírání moci definitivně ukončen a Kopeckého ministerstvo zaniklo.“108 Dne 22. dubna 1953 vznikla speciální cenzurní instituce
Tamtéž. s. 147. JANÁČEK, Pavel: Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno: Host, 2004. s. 148–149. 105 Tamtéž. s. 151. 106 KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 137. 107 Tamtéž. s. 142. 108 Tamtéž. s. 138. 103 104
20
s názvem Hlavní správa tiskového dohledu. Ta operovala v režimu předběžné cenzury a její práce vycházela do značné míry ze zkušeností z kontroly protektoráních médií.109 3.3.3 Dobrodružná literatura po roce 1948 Po únoru 1948 neměl dobrodružný žánr snadnou pozici, protože byl vnímán jako buržoazní přežitek, kýč a komerce. Snahy o potírání literárního braku proto pokračovaly po celá padesátá léta. „Vedle rodokapsů byl mezi příklady literárního úpadku často jmenován i Rozruch v karikaturách zkažené mládeže se až do počátku padesátých let objevoval archetyp fanatického čtenáře příběhů z Divokého západu.“110 Dobrodružná četba byla nahrazována knihami válečných příběhů sovětské literatury nebo historickými romány s husitskou tematikou populárního typu. 3.3.4 50. léta a diskuze o dobrodružné literatuře pro mládež na stránkách časopisu Zlatý máj Po roce 1948 zahrnovaly seznamy zakázaných knih desetitisíce titulů nejrůznější povahy, „od spisů náboženských či politických přes krváky, detektivky a červenou knihovnu až po klasická díla moderní světové i české literatury.“111 Dobrodružná literatura považována za jev z úpadkového období kapitalismu, nástroj buržoasie, kterými se snaží mást, svádět a ve svůj prospěch ohlupovat pracující masy. „Co se dobrodružné četbě vytýkalo? (…) Především to, že odvádí své mladé čtenáře od reálného života, a potom, s morálního hlediska, že má neúctu k lidskému životu.“112 Dokonce byla stoupající zločinnost mládeže připisována mimo jiné také rodokapsům.113
Publikovat
například přestává Josef Peterka píšící pod jménem Bob Hurikán nebo Bob Peters. Tento spisovatel se stal jedním z nejplodnějších autorů sešitových románů, jeho román Plamen vzpoury vyhrál soutěž vypsanou Rodokapsem v lednu roku 1939 a Peterka získal odměnu patnáct tisíc korun.114 Zároveň nedošlo ke znovuobnovení edic, které zanikly během druhé světové války vinou nedostatku papíru.115 11. dubna 1949 vzniklo Státní nakladatelství dětské knihy. Za prvního šéfredaktora básníka Stanislava Neumanna mladšího se vydávané texty podřizovaly politice, především Tamtéž. s. 139. POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 45. 111 CÍSAŘ, Jaroslav: Když ideologie určuje hodnoty. Grand biblio. Praha: Grand Princ. 2009, roč. 3, č. 4, s. 13. 112 FORST, Vladimír: Tři knížky o Indiánech. Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 4. s. 121. 113 KOCOUREK, Vítězslav: Co s dobrodružnou literaturou pro mládež? Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 4. s. 107. 114 JANÁČEK, Pavel; JAREŠ, Michal: Svět rodokapsu: komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století. Praha: Karolinum, 2003. s. 43. 115 DOLEJSKÝ, Martin: Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského. Bakalářská práce, vedoucí: Antonín Kudláč. Univerzita Pardubice: KLKS, 2012. s. 20. 109 110
21
v prvních letech se totiž knižní produkce zaměřovala na překladovou literaturu Sovětského svazu, a upozoďovala tak českou produkci a dětského čtenáře. Tehdy bylo zcela samozřejmé, že aktuálnímu politickému dění podléhaly jak dětské knihy, tak dětské časopisy. Příkladem může být číslo časopisu Mateřídouška věnované památce zesnulého J. V. Stalina v roce 1953. Jeho nástupce Karel Nový ve druhé polovině 50. let, kdy si představitelé nakladatelství začínají uvědomovat, že pro uspokojení širokých čtenářských potřeb stávající edice nestačí, zakládá edice nové.116 Jsou to: Knihy odvahy a dobrodružství (1955), Daleké cesty (1955), Knižnice vědeckofantastických příběhů (1955), Podivuhodné cesty (1957) a Karavana (1958).117 Bylo by troufalé dávat vznik prvních nových edic do souvislosti s uvolňováním politické situace. „V tomto případě šlo spíše o reakci na bezútěšnou situaci na knižním trhu s literaturou pro děti a mládež.“118 Skutečné uvolňování určitých norem nastává po II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956, ale to netrvá příliš dlouho, protože už v roce 1959 je účtováno s duchem druhého sjezdu a do popředí se dostávají opět dogmatici dřívější éry (např. Ladislav Štoll).119
V tomto nedlouhém období, přesněji roku 1957, otevřel Vítězslav Kocourek diskuzi o dobrodružné literatuře pro mládež mezi odborníky a veřejností na stránkách časopisu Zlatý máj.120 Měsíčník (v 90. letech dvouměsíčník a v posledních třech ročnících čtvrtletník) Zlatý máj vydávaný v letech 1956 1997 se věnoval literatuře pro děti a mládež. Byl nazván podle jedné ze sbírek veršů Josefa Václava Sládka. Vznikl za patronace Františka Hrubína. Nejdříve jej vydával Svaz československých spisovatelů (1956-65), poté Kruh přátel dětské knihy (1966, od 1967 ve Státním nakladatelství dětské knihy, přejmenovaném 1969 na Albatros). Od 1970 vydával Zlatý máj Albatros a od 1992 československá sekce IBBY). Šéfredaktory (popř. vedoucími redaktory) byli například František Benhart (1956-57), Oldřich Syrovátka (1958-61), Vladislav Stanovský (1964-68), Zdeněk Karel Slabý (1968-71, 1990-92) a Jiří Lapáček (1971-90).121
HALADA, Jan: Encyklopedie českých nakladatelství 1949 –2006. Libri, Praha 2007. s. 107. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. s. 179. 118 DOLEJSKÝ, Martin: Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského. Bakalářská práce, vedoucí: Antonín Kudláč. Univerzita Pardubice: KLKS, 2012. s. 28. 119 Tamtéž. 120 KOCOUREK, Vítězslav: Co s dobrodružnou literaturou pro mládež? Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 4. s. 107. 121 SVOBODA, Richard; DOKOUPIL, Blahoslav: Zlatý máj. In Slovník české literatury po roce 1945. Online [cit. 2016–04–09]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=241&hl=%2Bcasnazev%3Azlat%C3%BD+%2Bc asnazev%3Am%C3%A1j+. Poslední aktualizace 31. 12. 2005. 116 117
22
Zlatý máj byl časopis určený v prvé řadě specialistům na literaturu, odborníkům, literárním kritikům a historikům, vycházel však vstříc i potřebám vzdělávací praxe a oslovoval širší okruh studentů a učitelů pedagogických fakult i pedagogů na středních a základních školách. V profilu časopisu se zrcadlily proměny dobového společenského klimatu – od pokultovních osvětových iniciativ přes liberálnějšího ducha šedesátých let a přeceňování politickovýchovných funkcí literatury v období normalizace až po uvolnění let devadesátých. Trvalou, opakovaně zdůrazňovanou ambicí Zlatého máje však byla emancipace literatury určené dětem a mládeži, tj. jednak docenění jejího významu v rámci národních literatur, jednak snaha o její kritické zhodnocení a literárněhistorické i literárněteoretické zařazení.122 „V tomto smyslu navazoval Zlatý máj na úsilí starších časopisů Úhor a Štěpnice. Po celou dobu existence publikoval časopis vedle českých článků v široké míře také příspěvky slovenské.“123 Opakovaně byla věnována pozornost časopisům pro děti, výstavám dětských knih, nakladatelské praxi, cenám, výročím apod. Množství článků i recenzí se věnovalo otázkám ilustrací, folkloru, divadlu, filmu, rozhlasu i dalším mediálním produktům určeným dětskému a dospívajícímu publiku.124 O žánru dobrodružné literatury se pak ve Zlatém máji diskutovalo každý měsíc až do osmého čísla z roku 1958. Kocourek upozorňuje na to, že se literární věda i vědy společenské tímto žánrem u nás skoro nezabývaly, ačkoliv jde o jev kulturně společensky velmi zajímavý i důležitý. Zamýšlí se nad tím, co mají čtenáři od dobrodružného románu požadovat. Podle jeho názoru jde především o zajímavost a poutavost, která by je strhla (což nesmí vést k tomu, abychom jen proto položili rovnítko mezi dobrodružný román a brakové zboží). U téhož žánru, určeného mládeži, zvyšuje navíc požadavek o výchovnou tendenci v „dobrém slova smyslu“. Tedy aby, stejně jako pohádky, mířily jako celek k vítězství dobra nad zlem, bez ohledu na to, jakých detailů je při jejich stavbě použito. „Vždyť přísně vzato najdete sotva nějaký dobrodružný román, kde by nebyla prolita krev nebo kde by nebyla scéna, o které,
SVOBODA, Richard; DOKOUPIL, Blahoslav: Zlatý máj. In Slovník české literatury po roce 1945. Online [cit. 2016–04–09]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=241&hl=%2Bcasnazev%3Azlat%C3%BD+%2Bc asnazev%3Am%C3%A1j+. Poslední aktualizace 31. 12. 2005. 123 Tamtéž. 124 SVOBODA, Richard; DOKOUPIL, Blahoslav: Zlatý máj. In Slovník české literatury po roce 1945. Online [cit. 2016–04–09]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=241&hl=%2Bcasnazev%3Azlat%C3%BD+%2Bc asnazev%3Am%C3%A1j+. Poslední aktualizace 31. 12. 2005. 122
23
představíme-li si ji živě před sebou, řekneme bez váhání, že je krutá nebo nedůstojná člověka. Přitom je mládež čte s rozkoší, a přitom bez mravní újmy.“125 Vladimír Forst zdůrazňuje vhodný výběr dobrodružné četby, nedostatkem starších indiánek je podle něj „v odporném poměru k lidem barevné pleti“.126 Představuje tři nové indiánky od českých autorů (A. V. Frič: Strýček Indián, Vladimír Šustr: Dobrodružství malého Indiána, Václav Švarc: Lovec jaguárů), kteří nepojali své bílé postavy jako nadlidi, zároveň však Indiány neidealizují. Jaromír John se pak zabývá tím, jak by se mělo pro děti a mládež psát – krátké, jadrné věty, jistý, důraznější rytmus a spád. „Žádné dušezpytné analysy, žádné rozbory detailů, žádné podrobné laboratorně literární zkoumání vztahů člověka k přírodě, světu zevnímu a druhým lidem. Mluvit fakty, věcmi, ději.“ Próza pro děti má být nikoliv řečí psanou, ale řečí mluvenou.127 Objevuje se rovněž diskuze kolem sovětské literatury pro mládež. Leonid Sobolev uvádí, že ze 46 dobrodružných knih jen pět nevypravuje dětem o chytání špionů, diversantů a podobně: „Je známo, že podstatou, duší dobrodružné literatury je pátrání, tajemství, zápas. Ale což je třeba pátrat jen po vrazích, zápasit s diversanty?“128 Dodává, jaká je škoda, že „nemáme veselé, ušlechtilé, duševně čisté knihy o dobrodružstvích dobrých sovětských lidí“.129 Dílo Jaroslava Foglara a působení skautského hnutí bylo podrobeno podobné kritice, která zatracovala stará díla a meziválečné období obecně a snažila se podnítit zájem o vznik nové literatury pro mládež, která by vyhovovala poměrům své doby. Skaut byl považován za ideologii poplatnou zájmům buržoazie. František Továrek na stránkách Zlatého máje podotýká, že mládeži Foglarovy knihy chybějí. „V letech 1950-1953 jsme museli dokazovat, že není radno zbavovat se takového výchovného činitele, jakým je turistika, táboření, organisovaný pobyt v přírodě.“130 Za základní nedostatek jeho knih považuje podlehnutí romantice Západu (kde svými kořeny tkvělo i junácké hnutí a skauting), protože jejich vydávání by mohlo podporovat u mládeže snahy přibližovat se „americkému způsobu života“.131 František Benhart zase Foglarovi vytýká příliš očividnou výchovnou tendenci v dílech – „zlí chlapci jsou ponecháni svému osudu, ale ostatní jsou působením ostatních
KOCOUREK, Vítězslav: Co s dobrodružnou literaturou pro mládež? Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 4. s. 107. FORST, Vladimír: Tři knížky o Indiánech. Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 4. s. 121. 127 JOHN, Jaromír: Normy pro dětskou literaturu. Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 7. s. 206. 128 SOBOLEV, Leonid: O dobrodružné knize. Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 11. s. 342. 129 Tamtéž. 130 TOVÁREK, František: O dobrodružství, a co s tím souvisí. Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 13. s. 398. 131 Tamtéž. 125 126
24
andělsky šlechetných bytostí proměněni v jakoby zázrakem dokonalé chlapce.“132 V knize Chata v jezerní kotlině podle něj postavy vyrůstají v individualisty, kteří shlížejí svrchu na své okolí. Dva chlapci tu žijí jenom sami pro sebe, okolní svět je pro ně cosi takřka nepřátelského, něco čemu nelze důvěřovat, co klade pouze nástrahy. „Mravní kvality se upevňují díky izolaci od světa.“133 Upozorňuje na to, že už deset let žádná Foglarova kniha nevyšla, přesto má mládeži stále co říci. „Měl by ovšem vydávat tvorbu novou, protože ta stará by byla krokem k matení hodnot, o jejichž řád dnes tak pracně usilujeme.“134 V roce 1958 diskuze pokračovala otázkou, proč spisovatelé nepíší dobrodružné knihy ze současnosti. A. J. Urban za důvod považuje tu skutečnost, že dobrodružství současnosti je pokládáno za samozřejmost, vždycky je za dobrodružství považováno něco neobvyklého, nevšedního, zvláštního a vzrušujícího, prostředí, které je z daleka, nebo které se odehrává v jiném čase.135 V roce 1958 po dvaceti letech znovu vycházejí díla E. Thompsona-Setona.136 Závěrečného slova se k diskuzi v pátém čísle zmíněného roku ujal Zdeněk Heřman. Píše, že příspěvky účastníků usilovaly o dosažení největší míry objektivity, přičemž se nejvíce hovořilo o dílech Karla Maye a Jaroslava Foglara. Ti podle něj představují minulost dětské četby, avšak na Foglarovi je možné žádat nový rukopis. „Není už dnes taková situace, aby bylo nutné hájit dobrodružný žánr vůbec, klasiky, minulý odkaz zvlášť: jde o víc – poskytnout čtenářům knihy, které by byly nejen svou etickou problematikou, ale i svým zakotvením v prostoru dokonale současné. (…) Hlavní úkol je na autorech dnešních. (…) Neboť řečeno s Alexejem Pludkem: Námět najdeš na ulici.“137 Nakonec dodává, že na Slovensku diskutují místo řečmi skutky – vydávají edici dobrodružné a detektivní četby, která se tiskne na formátu obdobném Rodokapsům a přitom obsahuje vybrané a kvalitní práce.138 V roce 1958 pak vycházejí například knihy Marka Twaina nebo Na sever od Zambezi od Františka Běhounka, cestopisný román pojednávající o cestách Emila Holuba.139 V 60. letech se naplno obnovilo vydávání dobrodružné literatury, vědeckofantastická literatura přežívala kolem časopisů Mladý technik, Pionýr, ABC, kde se udržel také komiks. Bylo znovuobjeveno dílo Otakara Batličky za přičinění Bohumila Jírka, jenž připravil k vydání Batličkovy povídkové soubory. BENHART, František: Proč už nezní „Píseň úplňku“? Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 13. s. 400. Tamtéž. 134 BENHART, František: Proč už nezní „Píseň úplňku“? Zlatý máj. 1957, roč. 1, č. 13. s. 400. 135 URBAN, A. J.: Zamyšlení nad dobrodružnou literaturou. Zlatý máj. 1958, roč. 2, č. 1. s. 14. 136 PAZOUREK, Vladimír: E. Thompson-Seton – Dva divoši. Zlatý máj. 1958, roč. 2, č. 4. s. 121. 137 HEŘMAN, Zdeněk: Na závěr diskuze o dobrodružné literatuře. Zlatý máj. 1958, roč. 2, č. 5. s. 143. 138 Tamtéž. 139 Zlatý máj. 1958, roč. 2., č. 8. s. 247. 132 133
25
3.4 Závěr kapitoly a úvaha nad dnešní pozicí dobrodružné literatury Na vývoji naší dobrodružné četby můžeme pozorovat, že „s povídkou s dětským hrdinou pro starší čtenáře se setkáváme zřídka, (…) je zpravidla útvarem kratším a syžetově a kompozičně uvolněným.“ Příkladem jsou soubory povídek pro mládež Jaromíra Tomečka a právě Otakara Batličky.140 Také je zřejmé, jak jednotlivá období ovlivňovalo společenské, kulturní a politické dění. V meziválečných časech šlo o vzájemnou inspiraci dobrodružných próz a filmu, které u nás pak společně s rozvíjejícím se fenoménem skautingu podnítily vznik trampského hnutí. Docházelo k výrazné komercializaci zábavné četby, na vzestupu byly sešitové Romány do kapsy a další tituly určené širokým masám. Pravděpodobně se jednalo o dobu, kdy se dobrodružné literatuře po stránce čtenářské i nakladatelské dařilo nejvíce. V 80. letech literární badatel Josef Hrabák o dobrodružné literatuře napsal: „V době masové turistiky, o kterou pečují cestovní kanceláře, ztratila se také někdejší přitažlivost cestovatelů hledajících dobrodružství. Výzkumných cest ubylo, africká, asijská nebo australská velkoměsta se ježí mrakodrapy, coca-cola se dostane stejně v džungli jako na Sahaře, a tak se dnes cestovní dobrodružství omezují na noci strávené v letištních halách, když se zpozdí letadlo, na shánění hotelu a na snahu proklouznout celní kontrolou s načerno koupenými digitálními hodinkami nebo kalkulačkou.“141 Poznávací funkce, kterou měly ještě v meziválečné době romány K. Maye, se přesunula z oblasti románu do cestopisu, ale ten už patří do oblasti naučné literatury a nemá povahu epického díla.142 Dovoluji si k tomu říci, možná se takto jevilo cestování za dobrodružstvím v 80. a možná i 90. letech 20. století, ale v dnešní době, kdy běžné cestovní kanceláře nedokáží uspokojit touhy po poznání a zážitcích mladších a mladších generací, v poměrně širokém a snadno prostupném prostoru Evropské unie, se na našem území ve velkém projevuje fenomén tzv. baťůžkářů, kteří vyrážejí za exotikou na předem naplánovanou a omezenou dobu na vlastní pěst. Toto samozřejmě souvisí s širšími možnostmi využití volného času, než jaké se nabízely za minulého režimu. Domnívám se, že v dnešní době je nové české dobrodružné četby velmi poskrovnu. Nejvíce se prvky dobrodružného žánru objevují v překladech z jiných jazyků, zejména z anglofonních literatur, většinou v kombinaci s velkým množstvím prvků fantasy literatury (např. J. K. Rowling: Harry Potter) nebo navíc i červené knihovny (Stephenie Meyer: sága Stmívání) a v posledních letech jsou to dobrodružné sci-fi romány pro mládež představující ČEŇKOVÁ, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. s. 31. 141 HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. s. 148. 142 Tamtéž. 140
26
různé postapokalyptické vize uspořádání budoucího lidského společenství (Suzanne Collins: Hunger games, Stephenie Meyer: Hostitel, James Dashner: Labyrint – útěk, Spáleniště – zkouška nebo Veronica Roth: Rezistence). Všechny jmenované tituly byly již také zpracované komerčním filmovým průmyslem, opět se nám tedy nabízí intermediální využití dobového fenoménu, v posledních desetiletích k tomu však navíc patří i počítačové hry. Samostatnou kapitolu dobrodružné literatury pak tvoří komiks s dobrodružnými příběhy, charakterizace tohoto žánru by však již byla nad rámec této práce, proto od něj upouštíme.
27
4 Biografie „Jeho stanice byla dokonalejší než státní rozhlas. V roce 1925 jej v Sámově ulici navštívil perský šach, který chtěl na vlastní oči spatřit přístroj, jímž bylo dosaženo spojení s Blízkým východem. Hovořil s Piccardovým balónem, Nobilovou výpravou a Papaninci. Zachytil volání potápějící se japonské lodi, a tak dlouho vysílal do éteru její polohu, až přivolal pomoc. Obdržel za to poděkování od japonského velvyslanectví.“143 4.1.1 Povídkářův neuchopitelný osud O životě Otakara Batličky se tradují různé historky, o jejich pravdivosti se však dnes můžeme pouze dohadovat. Autor dobrodružných povídek totiž zemřel bezdětný, příbuzných měl velmi málo a svědci jeho konání jsou již mrtví. Jisté je, že se narodil 12. března 1895 v Praze do rodiny úředníka pražských plynáren a svou matku ztratil ve čtyřech letech.144 Vyrůstal v okolí Vyšehradu a Podskalí.145 Gymnázium, které začal studovat v roce 1906, nedokončil.146 Jeho další životní etapy jsou předmětem spekulací. Autoři Batličkových životopisů se uvádějí rozličné informace. Například Bohumil Jírek uvádí: „dobrodružná literatura a film měly na jeho dobrodružnou povahu bezesporu vliv, ale ještě tu bylo něco navíc – měl nepokoj v krvi. Poprvé utekl z domova už ve dvanácti, ale na hranicích ho chytili a poslali šupem domů. V patnácti utekl podruhé a úspěšně.“147 Ve Slovníku autorů literatury pro děti a mládež se uvádí, že z domova utekl ve čtrnácti letech,148 Podle životopisné studie Ráje a pekla Otakara Batličky z pera historika Jaroslava Čvančary, sběratele batličkovské literatury, byl šestnáctiletý mladík po několika útěcích z domova zadržen v Německu, kde se chtěl spolu s dalšími dvěma mladíky dostat na loď plující do Ameriky. Přičemž před útěkem otci odcizil peníze.149 Jaroslav Čvančara byl blízký spolupracovník Jaroslava Foglara, jemuž Batličkův
JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 5. 144 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 51. 145 WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. s. 102. 146 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 51. 147 WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992. s. 102. 148 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 51. 149 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 143
28
synovec po své smrti vše odkázal.150 Milan Svoboda ve své předmluvě k jedné z Batličkových knih uvádí, že pozdější zjištění kladou jeho odchod až do doby blízké plnoletosti.151 Tomáš Feřtek potom při psaní svého článku, publikovaném v Reflexu v roce 1997, pracoval s archivním dokumentem, v němž stojí, že Batlička žádá o cestovní pas v prosinci roku 1911.152 Utéct se mu však podaří až na začátku března roku 1914,153 tedy v devatenácti letech, společně s jedním kamarádem – Josefem Archerem.154 4.1.2 Cestování zahalené za rouškou tajemství S kamarádem Josefem Archerem (jehož příjmení pak použil v povídkách) mladý Batlička utekl do Německa, živil se jako pomocník v cirkuse Sarrasani155 a posléze se nechal najmout jako plavčík na loď mířící do Jižní Ameriky.156 Autorem těžko uvěřitelného životopisu ze 60. let je Bohumil Jírek.157 „Je zarážející, že Bohumil Jírek mohl takto postupovat, protože v té době ještě žilo mnoho Batličkových pamětníků a zejména Batličkova manželka.“158 Manželka Bohumila Jírka, převážnou většinu podkladů a dokumentů, které nashromáždil její manžel, předala Antonínu Rajskému z Plzně. Byl to knihkupecký a nakladatelský pracovník, který se celý život věnoval chlapecké literatuře. Rajský po roce 1989 našel v archivech mnoho zajímavých dokumentů, které s Jírkovou prací porovnával.159 Také se snažil vydat rukopis života a díla Otakara Batličky v nakladatelství v Klatovech, toto nakladatelství ale již zaniklo „a zřejmě zmizela i kopie rukopisu“.160 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. , Jaroslav, 1999. s. 10. 151 ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. s. 51. 152 Tomáš Feřtek vycházel z informací, které získal od Antonína Rajského. 153 FEŘTEK, Tomáš: Causa Otakar Batlička. Reflex, Praha: Ringier. 1997, roč. 8, č. 31. s. 59. 154 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. , 1999, s. 14. 155 David Vlk uvádí, že v Batličkově pozůstalosti se našla pohlednice, kterou z cirkusu poslal domů svému otci. 156 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 157 Některé z údajných tehdejších Batličkových zážitků zní opravdu velmi poutavě: „S krajanem Josefem Archerem prošli mořem hadů a vešli do prastarého města dávných Inků. (…) Vylezli vzůru a Ota – starý smolař – sjel kamsi dolů po blýskavé klouzačce. Ocitl se ve studni – dávné pasti na vetřelce. (…) Bylo to k zbláznění – ze stran sem vnikaly proudy slunce, které žhavily vzduch. Na Otově těle začaly doutnat šaty. (…) Pak na to přišli: ze strany byly do zdiva proraženy stovky otvorů a do nich zasazeny hrubé čočky. Vynález, který pomáhal starým indiánským kazikům upálit nepřátele.“ In JÍREK, Bohumil; SADECKÝ, Petr: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Na vlně 57 metrů. Ostrava: Profil, 1965. s. 9. 158 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 6. 159 Tamtéž. s. 7. 160 Tamtéž. s. 10. 150
29
O Batličkův seriózněji pojatý životopis se později pokusil Jaroslav Čvančara.161 Do Prahy se po několika drobnějších výletech Otakar vrátil v lednu roku 1920.162
163
Několik let
působil jako tlumočník v YMCA164, u Hamburg-Amerika Line, v roce 1927 nastupuje do Elektrických podniků hl. m. Prahy,165 kde později od r. 1933 pracuje jako průvodčí na výletních autokarech Elektrických podniků. Oženil se s čtyřiadvacetiletou úřednicí Červeného kříže Martou Špačkovou, s níž se po dvou letech manželství přestěhoval z bytu svého otce do Sámovy ulice č. p. 624.166 Jeden čas jezdil za DKW jako motocyklový závodník.167 Věnoval se technologiím, prodával patenty.168 169 Podle něj se v roce 1914 dvacetiletý dobrodruh musí vrátit do vlasti, aby jakožto občan Rakouska-Uherska bojoval za svou zemi. Plavil se na dvojstěžníku Olaf, který pod neutrální norskou vlajkou přepravoval strategické suroviny znepřáteleným Němcům. Tato loď však byla potopena britským křižníkem Vivid. Batlička byl s několika málo šťastlivci z vln vyloven a vzat do zajetí (jak později popsal v povídce Trojstěžník Olaf, jejíž název byl posléze přepsán na Dvojstěžník Olaf). Ze zajateckého tábora na ostrově Man vstupuje do služeb britské armády a seznamuje se zde s telegrafií. In ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 221. 162 Podle Antonína Rajského existovala tvrzení, že se před tím Batlička stal agentem britských tajných služeb. In VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 17. 163 Jeho osudy po návratu zpět do Prahy popisují např: JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 7; JÍREK, Bohumil; SADECKÝ, Petr: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Na vlně 57 metrů. Ostrava: Profil, 1965. s. 11; ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 222 nebo KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . Neměl práci. „Nikdo nepotřebuje jeho jezdecké, střelecké, stopařské a kormidelnické umění, hraje v němém filmu, vynalézá jakýsi čistící prášek, podomácku jej vyrábí a prodává, ve vlastní režii pojišťuje psy“ „a jako komparsista si občas zahraje v některém z českých filmů.“ Dále založil boxerskou školu, byl nočním hlídačem, průvodčím a řidičem tramvají. Kromě zkušeností si (alespoň podle Bohumila Jírka) přivezl ze světa výbornou znalost angličtiny, němčiny, španělštiny, portugalštiny, francouzštiny, ruštiny, severských jazyků a indiánskou řeč guaraní. „Batlička sice umí báječně střílet, jezdit na koni a taky anglicky, německy a španělsky, ale nemá maturitu ani čistý trestní rejstřík.“ 164 „Křesťanské sdružení mladých lidí (Young Men´s Christian Association) je nejstarší, největší a nejrozšířenější mládežnická organizace na světě. Usiluje o harmonický rozvoj člověka, jeho ducha, duše a těla (…). Je otevřena všem lidem bez rozdílu rasy, pohlaví, náboženského vyznání, sociálního postavení, fyzických i duševních schopností.“ url <www.ymca.cz>, online cit. [2015-10-24]. 165 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 217–229.s. 222. 166 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 167 Na motocyklu Malé Hlubočepy, který si Batlička sám sestrojil, jel závod 1000 km napříč republikou. Rád jezdil na koni, sportovně létal. In RYŠAVÝ, Jaroslav: Radioamatér QRA – Otakar Batlička. Hlas revoluce československé obce legionářské. Praha: Československá obec legionářská, 1. května 1946. Roč. II., č. 18. s. 2. 168 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 217–229.s. 222. 169 Podle Jírka sestrojil zařízení, kterým mohl řidič tramvaje ohlašovat stanice. In JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 7. 160
30
Roku 1931 byl Otakar Batlička mezi prvními žadateli o možnost používat radiostanici. Na černo ale vysílal nejspíše už od roku 1929, když mu byla udělena volací značka OK1CB. O svém koníčku přednášel v klubu radioamatérů, a to i na téma význam radioamatérů při obraně vlasti. Od března 1939 plnil svou pravidelnou rubriku kursu radiotelegrafie pro mládež v Mladém hlasateli,170 kam také už od konce ledna 1939 začal psát své krátké dobrodružné povídky, a to až do zákazu časopisu v roce 1941.171 Prostřednictvím svého dávného spolužáka a ilustrátora některých svých povídek, akademického malíře a legionáře Emanuela Pryla, se stává členem odbojové skupiny patřící k podzemní vojenské organizaci Obrana národa.172 Vysílali z Prahy, Vinohrad, Nuslí a Vyšehradu. V nekonečném éteru naslouchala a odpovídala Moskva i Londýn.173 „Batličkovu skupinu vede major Vladimír Ellner, prostřednictvím majora Josefa Jedličky je napojena na sovětskou rozvědku pracující na našem území. Zprávy se kódují podle šifrovacího klíče, jímž je román Vojtěcha Martínka Než se kořeny uchytí, vysílají se z Prylova půdního ateliéru a Batlička vystupuje pod krycím jménem Svoboda.“174 Jenže koncem září roku 1941, po Heydrichově jmenování zastupujícím říšským protektorem, režim přitvrdil. Bylo vyhlášeno stanné právo, zatýkalo se více než dříve. Gestapo zadrželo klíčové osobnosti skupiny, znalo šifrovací klíč, a tedy i význam depeší. Čtrnáctého října 1941, pět dní po většině kolegů-odbojářů, byl zatčen i Otakar Batlička.175 Vyslýchal ho jeden z nejkrutějších příslušníků pražského gestapa, Oskar Fleischer, jemuž se přezdívalo překladem jeho příjmení – Řezník. Batlička zapíral – a po výslechu v „Pečkárně“, Petschkově paláci, proležel v pankrácké věznici dva dny v bezvědomí.176 177 Převezli ho pak do terezínské Malé pevnosti.178 V noci z 5. na 6. února 1942 vypravují z Terezína transport se čtyřmi sty lidmi do koncentračního tábora v Mauthausenu. 179 Otakar ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 222. 171 Tamtéž. s. 223. 172 Tamtéž. s. 223. 173 JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 9. 174 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 223. 175 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 224. 176 Tamtéž. 177 Podle Bohumila Jírka z vězení na Pankráci posílal zprávy na prádle, které poslal k vyprání. Pak ing. Jirát vyšil do švů prádla morseovkou větu „Kdo zradil?“ „Postarej se o Martu!“ Odpověděl stejným způsobem Batlička. In JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 9. 178 Kde vězně podle vzpomínek pamětníků honili celou noc po zmrzlém náměstíčku polonahé a bili je, mnoho z nich vypustilo duši. Batlička ne, takže ho tajně odsoudili k trestu smrti. In ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 224. 170
31
Batlička tu moc dlouho nepobyl. Na rukávě a vězeňské čepici v Mauthausenu nosil označení R. U. – návrat nežádoucí. Podle německého úředního sdělení Otakar Batlička v Mauthausenu zemřel dne 13. února 1942. Zprávy o okolnostech smrti se rozcházejí.180 Svobodná Československá republika uctila památku Otakara Batličky udělením Válečného kříže 1939 in memoriam a vyznamenáním Za statečnost.181
„Byl krutě vyslýchán, mučen, ztratil téměř všechny zuby, zhubl o 19 kilogramů.“ In JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 9. 179 ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 224. 180 Podle jedné byl zastřelen na útěku, podle další utýrán v betonové kobce bunkru (Jírek, 1979), jeho manželce zase přišel úmrtní list oznamující odbojářovu smrt na tyfus (Čvančara, 2003). V dokumentu z ředitelství české policie, jmenný soupis jedenácti zavražděných (většinou telegrafistů) s časem úmrtí u každého jména, se uvádělo, že Otakar Batlička umírá odpoledne 13. února 1942 v 15:16. Čvančara a Rajský se však neshodli ani na tom, jak přesně Batlička zemřel. Rajský vychází z kopie protokolu z Mathausenu, podle níž byl radiotelegrafista zastřelen (Feřtek, 1997). Čvančara pokládá nacistické záznamy za nevěrohodné, tvrdí, že ho „táborový „lékař“, SS-Sturmbannführer Eduard Krebsbach, usmrtil benzínovou injekcí do srdce.“ (Kadlecová, 2015). 181 JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 9.
32
4.2 Prozaická tvorba Otakara Batličky „(…) rozhodně neměl velké spisovatelské ambice. A přece se ve své době zakrátko stal mistrem krátkých próz v dobrodružném žánru.“182 Otakar Batlička začal psát své povídky až ve věku čtyřiceti čtyř let, v roce 1939, pro mládežnický časopis Mladý hlasatel. „Disponoval nevyčerpatelnou zásobou námětů. (…) napsal více než 150 povídek a román Rájem a peklem.“183 Charakterem hutná, dějově bohatá literární zkratka, spojující romantiku dobrodružných témat s přesvědčivým obrazem skutečného života a symptomy autentičnosti, se výrazně odlišovala od podobných soudobých časopiseckých povídek a získala si dost neobvyklé čtenářské renomé.184 V Batličkových povídkách „od prvního slova k zápletce nebývalo víc než tři řádky.“185 Například první věty povídky Letoun číslo 4: „„Celou cestu jsem měl dojem, že vedle mě někdo sedí. Chvílemi jsem se skoro bál podívat na prázdné sedadlo vedle sebe!“ Vypravěč se odmlčel. Všichni kolem mlčky poslouchali. Byla to skutečně strašidelná historie;“186 ve čtenáři velmi rychle vyvolají napětí a uvedou jej do prostředí pilotů, kteří si vyprávějí tajemné historky ze svých letů. K tomu autor často využívá právě přímé řeči (povídka Pestrý květ začíná slovy mladého muže: „Vy jste byl dlouhá léta v tropech, můžete tedy lépe než kdokoliv jiný potvrdit skutečnost, že některá zvířata jsou svým zbarvením nebo vzhledem tak přizpůsobena svému okolí, že je častokrát od něj nelze rozeznat?“;187 V kraji věčného ticha: „Kolik je dnes stupňů?“ To byla po ránu první slova Martina Warga, přednosty meteorologické stanice Point 11, která stála daleko za polárním kruhem.188). Povídky vždy čtenáře přesvědčovaly, že autor vše prožil nebo viděl na vlastní oči.189 Někdy tento dojem navozuje užití ich-formy, např. v povídce Král: „Chystal jsem se opustit Somálsko, když přiběhl Kismaj;“190 nebo Vykuk: „Nebyl jsem už dávno v pralesích Jižní
PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 183 SVOBODA, Milan: Předmluva. In Batlička, Otakar: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály. Praha: Leprez, 2002. s. 6. 184 PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 185 FEŘTEK, Tomáš: Causa Otakar Batlička. Reflex, Praha: Ringier. 1997, roč. 8, č. 31. s. 61. 186 BATLIČKA, Otakar: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály. Praha: Leprez, 2002. s. 111. 187 Tamtéž. s. 166. 188 Tamtéž. s. 188. 189 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 24. 190 BATLIČKA, Otakar: Tábor ztracených. Ostrava: Profil, 1970. s. 95. 182
33
Ameriky žádným nováčkem, když jsem jednoho dne vyrazil z haciendy přítele Marschala do městečka San Antonio.“191 Důležitou roli v Batličkových příbězích hrála závěrečná pointa. „Závěr krátké povídky je mnohem důležitější pro její celkovou kvalitu než závěr románu nebo novely. (…) Čím je povídka kratší, tím je její závěr důležitější, jde zde skutečně o každou větu i slovo.“192 V jeho povídkách vystupují vesměs pouze mužské postavy: odvážní chlapci, inženýři, lovci, krotitelé, letci, potápěči atd. Kromě poctivé a tvrdé práce je potřeba, aby měl hrdina také štěstí.193 Toto štěstí často spočívá v záchraně, v pomoci někoho dalšího. Jako například v povídkách Velký roh, kde se hlavní postavy dostaly do úzkých v peřejích divoké řeky, nebo Na konci světa, tam se hlavní hrdina dostává do nesnází v arktickém mrazu a zachrání jej muž, který je považován za zločince. Někdy hrdinům k záchraně stačí včasné varování ohleduplného přítele (např. v Táboře ztracených je Van Hagen varován, aby se nepřibližoval k dělnickému táboru, protože všichni trpí leprou). Štěstí však člověk musí mít i v případě, že se pohybuje v nebezpečném prostředí, jako je džungle, horské lavinové území nebo daleko za severním polárním kruhem. Postavy žen zde najdeme pouze výjimečně, jmenovitě jsou to například: v povídce Proroctví staré Metuny postava staré indiánské vědmy, Marta Margenová je hlavní hrdinkou jiného stejnojmenného příběhu a v povídce Sedm let neštěstí vystupuje teta Sandrychová. Další netypickou povídkou Otakara Batličky je Po třiceti letech s podtitulem „Povídka, která není povídkou“, jedná se o text z pozůstalosti Jaroslava Čvančary, publikovaný až v knize Příběhy statečných v roce 2003. Není to ani tak povídka jako spíše výčet zkušeností ze života, při nichž si mladý Otakar vzpomněl na svého přísného učitele z obecné školy. Z textu přímo křičí snaha působit výchovně. Končí slovy: „Chlapci a dívky, touto povídkou jsem vás asi zklamal. Čekali jste dobrodružství z cizích krajů, která pro vás píšu a která vy tak rádi čtete. Ale prosím vás, zamyslete se nad snahou svých učitelů a učitelek, neboť oni to jsou, kteří vás připravují na to nejdůležitější – na váš budoucí život!“194 Jak zvláštní číst tato slova z pera někoho, kdo ze školy utekl ještě před jejím ukončením.
BATLIČKA, Otakar: Tábor ztracených. Ostrava: Profil, 1970. s. 144. DOČEKALOVÁ, Markéta: Tvůrčí psaní pro každého 2. Praha: Grada, 2009. s. 124. 193 VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 13. 194 BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 187. 191 192
34
Kadlecová uvádí, že autorem textu Rájem i peklem je pravděpodobně Bohumil Jírek.195 Ten ale původně vyšel ještě za Batličkova života v roce 1940 jako románová příloha 5. ročníku Mladého hlasatele. Bohumil Jírek však editoval první knižní verzi vyprávění, jež vyšla po Batličkově smrti. Co té se týče, hlavní linii příběhu o tom, jak se dva bratři z Kanady vydávají do Amazonie, aby hluboko v džungli vypátrali naleziště diamantů, navíc narušují, někdy více někdy méně násilně, vložená vypravování jednotlivých členů výpravy. Jedná se o samostatné povídky, které byly původně publikovány v časopise Mladý hlasatel nebo Vpřed a jež se staly součástí prózy Rájem i peklem právě přičiněním Bohumila Jírka. Vydání z roku 1940 totiž žádné takové vložené povídky do ústředního příběhu neobsahuje. Příběh o hledání diamantů v amazonské džungli byl zpracován také ve formě rozhlasové hry196 a komiksu (v knize Příběhy statečných)197, jehož autorem je Petr Barč. 4.2.1 Působení v Mladém hlasateli „Když jsem chodil do obecné školy, hltal jsem, jako tolik jiných chlapců mého věku, Mladého hlasatele a v něm – vedle seriálu Rychlých šípů – především dobrodružné povídky Otakara Batličky. Bývalo jim v čísle vyhrazeno vždycky čestné místo, tam, kde velké žurnály přinášejí článek dne nebo příspěvek zásadního dosahu.“198 Časopis Mladý hlasatel začal pravidelně vycházet od 7. září 1935 (tehdy až do roku 1936 pod názvem Malý hlasatel) pod dohledem šéfredaktora Břetislava Mencáka.199 Mezi jeho nejvýznamnější spolupracovníky patřil Jaroslav Foglar, který byl redaktorem rubriky „Skautská stezka“, navrhl do časopisu zařadit románovou přílohu a organizovat filatelistickou soutěž a soutěž pro jednotlivce „Tábor mladých“, vyznamenávající děti a mládež za odvážné a významné skutky. Ve 36. čísle druhého ročníku (8. května 1937) se v Mladém hlasateli objevuje výzva k zakládání čtenářských klubů (poloorganizovaných skupinek dětí od čtyř členů výš, řídící se dobrovolně pravidly a zákony otiskovanými v časopisu), do čtrnácti dnů se jich přihlašuje více než 100, do konce třetího ročníku je čtenářských klubů více než 1000,
KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 196 viz. např.: https://www.youtube.com/watch?v=DcKBTdbpHsw. 197 BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. 198 OPELÍK, Jiří: Návrat Otakara Batličky. Literární noviny. Praha: Svaz československých spisovatelů. 1965, roč. 14, č. 42. s. 4. 199 POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. s. 11. 195
35
hlásí se kluby dokonce i z Vídně.200 Časopis vychází až do května 1941. Poslední číslo (38. číslo 5. ročníku) vychází v nákladu 204 000 výtisků, počet registrovaných klubů je v tu chvíli 24600.201 „Ve srovnání s časopiseckou konkurencí své doby je Mladý hlasatel časopisem inovátorským na první pohled. Je tištěn plnobarevně na ofsetu, (…) a především zcela jiný přístup ke čtenářům, k nimž už nemluví z pozice učitele a vychovatele, nýbrž partnera sdílejícího stejné hodnoty.“202 Časopis tiskl dobrodružné povídky z válek či exotických zemí, naučné materiály o zajímavých technických novinkách, vynálezech a tajích přírody, komiksy (Rychlé šípy, Kačer Donald, Mickey Mouse) a zprávy z domácího a zahraničního dění. „Každý dobrý týdeník má mít svou povídku ve svém obsahu, stejně tak nedělní přílohy deníků. Ale dobrá novinová povídka, to je docela jiná věc, než jsou povídky jako literární žánr. Musí být krátká, anekdotická nebo vzrušivá, ale hlavně s překvapivou pointou. V tom vězí umění novinové povídky, ve vysoké literatuře neuznávané. Je málo dobrých autorů, kteří takové povídky píší.“203 První z dobrodružných povídek světoběžníka Otakara Batličky má premiéru v třináctém čísle IV. ročníku roku 1939 z 28. ledna. Karel Bureš své první setkání s novým povídkářem později vzpomínal se slovy: „Do místnosti vešel muž vysoký asi 185 cm. Na tehdejší dobu skoro obr. (…) S očima upřenýma na můj stůl položil přede mne několik strojem popsaných listů. Podal mi velkou, silnou dlaň a mlčky odešel. Dal jsem se do čtení. Byl to pětistránkový strojopis, dost překlepů a nestejně proklepaných písmen. O chlapci, který dík svým znalostem morseovky zabránil případnému neštěstí na letišti.“204 „To nebylo špatné.“205 Karel Bureš do Batličkových textů zasahoval, zpočátku více, později méně: „Nosil povídky každý týden, nebyl ale zkušeným autorem a já ztratil hodně času jejich úpravou.“206 „Využíval jsem redaktorského práva, do Otových rukopisů jsem zasahoval dost odvážně. Ale tak, abych neporušil tok děje, nesetřel atmosféru příběhu. Zkracoval jsem, měnil slovosled. Předvídal jsem, co a jak chce autor povědět, a snažil jsem se, aby čtenář mohl rychle, zaujatě,
POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. s. 11–15. FOGLAR, Jaroslav: Život v poklusu. Silůvky: Sokol Silůvky, 1990. s. 44. 202 ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. s. 396. 203 Citovaná slova Karla Bureše. In VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 24. 204 Jednalo se o povídku Voláme Hurst, voláme Hurst. 205 BUREŠ, Karel: V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha: Toužimský & Moravec, 2009. 87. 206 POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. s. 18. 200 201
36
bez oddechu pospíchat k cíli. Jsem přesvědčen, že jsem Batličkovy texty vylepšoval tak, aby byly jiskřivější, přitažlivější.“207 Tiskárny Melantrichu prý tehdy pracovaly rychleji než kterékoliv jiné v Praze. Batličkova povídka se objevila v Mladém hlasateli za týden po dodání rukopisu do sazárny. Proti Burešovým zásahům neprotestoval, přizpůsobil formu svých příběhů a tyto zásahy tak minimalizoval. Batlička každý týden přinesl novou povídku.208 „Chtěl vidět týden co týden svůj příběh, své jméno na stránkách populárního časopisu. Zásoba jeho vzpomínek na pohnuté životní osudy a jeho paměť byly nevyčerpatelné.“209 V Mladém hlasateli jeho tvorbu nejčastěji ilustrovali arch. F. Fiala a Bohumil Bimba Konečný. Povídkový seriál byl v květnu 1941 náhle přerušen zákazem dalšího vydávání časopisu.210 Kromě psaní povídek psal Otakar Batlička do rubriky Kurs radiotelegrafie. „Z hlediska doby to byl jistě velmi odvážný a riskantní počin, a to nejen od Batličky“. 211 Dne 10. listopadu vyšlo oficiální nařízení o zrušení Svazu českých radioamatérů.
4.3 Posmrtně vydávaná tvorba v časopisech pro děti a mládež 4.3.1 V časopise Vpřed Časopis vycházel v nakladatelství Mladá fronta od 18. července 1945 do roku 1948, zpočátku pod taktovkou mladého redaktora Oty Šafránka, od 18. čísla z 9. dubna 1946 pod vedením Jaroslava Foglara a Karla Bureše.212 Zpočátku měl čtvercový formát a byl tištěn černobíle, od 10. čísla jej Šafránek nechává tisknout barevně a zavádí formát A4. Časopis poté plynule navázal na předválečného Mladého hlasatele.213 V roce 1948 Foglar musel redakci nedobrovolně opustit a od září téhož roku byl časopis nucen sloučit se s druhým největším mládežnickým časopisem Junák a začal vycházet pod spojeným názvem Junáci, vpřed!.
BUREŠ, Karel: V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha: Toužimský & Moravec, 2009. 89. 208 Tamtéž. s. 90. 209 Tamtéž. s. 90. 210 PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 211 Slova Jaroslava Čvančary. In VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999. s. 26. 212 ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. s. 595. 213 Tamtéž. 207
37
Vpřed ozřejmoval skautské a další příbuzné tradice, usměrňoval činnost chlapeckých a dívčích klubů, na jeho stránkách se objevovaly dobrodružné, humoristické a naučné kreslené seriály (Rychlé šípy, Kačer Donald), povídky a romány na pokračování.214 Periodikum získalo ještě poslední povídky Otakara Batličky, které povídkář napsal těsně před tím, než byl zatčen gestapem.215 Kromě Batličkových povídek byli ve Vpředu otiskováni také tito autoři dobrodružných próz: Miloš Bílý, Mirko Šmíd, František Běhounek, Stanislav Sohr, Josif Dik, Zdeněk Zizius, Taťana Bezděchová, A. Brímer-Orlovský, Edvard Cenek, Vladislav Toman, Jan K. Čemus, Jaroslav Kopec a Vladimír Pazourek. 4.3.2 Konec 60. let a znovuobjevení Batličkových povídek Poválečná literární kritika tvorby pro děti a mládež jeho povídky znovu otiskované v časopise Vpřed zcela zatratila. Až po více než dvaceti letech od jejich napsání byly znovu objeveny. Od počátku šedesátých let se tak povídky začaly vracet do širokého povědomí mladých čtenářů zásluhou časopisu Pionýr, Ohníček, ABC mladých techniků a přírodovědců, avšak i do vysílání Čs. rozhlasu.216 Svou roli v tom mimo jiné hraje politické uvolnění, jež nabídlo prostor pro rozvoj kulturních a společenskovědních časopisů. Cenzurní úřad dostal nové jméno Ústřední publikační správa a nový statut a počet cenzurních zásahů mezi lety 1965–1967 klesl z bezmála 3 500 na pouhých 1 500.217 Můžeme říci, že Batličku znovuobjevil Petr Sadecký. V 60. letech studuje FAMU, navštěvuje paní Martu, vdovu po povídkáři, a získává od ní povolení, že může Batličkovy prózy stylisticky upravit a vydat.218 Našel schopného stylistu, Bohumila Jírka. Ten povídky přepisoval, dopisoval, přejmenovával, spojoval dvě v jednu a rozděloval jednu ve dvě i vymýšlel úplně nové.219 „Doslovy a předmluvy těchto knih či jejich novinová inzerce byly plné mýtů, částečně stvořených Sadeckým za čistě marketingovými účely. Právě Sadeckého [a Jírkova] předmluva k vydání Batličkových povídek Na vlně 57 metrů z roku 1965 tu pavučinu lží začala tkát – byla plná naprostých bájí a pověstí, které se ovšem okamžitě
FIALOVÁ, Markéta: Od prvních časopisů pro děti po internet. Diplomová práce, vedoucí práce: Peter Stoličný. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. s. 45. 215 POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. s. 25. 216 PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 217 KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. s. 178. 218 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 219 Tamtéž. 214
38
dostávají do novinových článků i literárněvědných příruček, donekonečna se opisují a přikrašlují…“220 A opravdu je tato předmluva často parafrázována. Znovu se objevuje například v Pionýrské stezce (4. ročník, č. 6), v Sedmičce pionýrů (1. ročník, č. 1), čerpají z ní jak kniha Český tramping Kössla a Waice, tak z větší části i slovníková hesla autorů literatury pro děti a mládež a také doslov Lubomíra Petra k souboru Batličkových textů Na vlnách odvahy a dobrodružství.221 A co se v této první „neskutečné“ předmluvě píše? Například toto: „V Alexandrii nosil pytle s kávou, v Suezu se potápěl pro uhlí (…). Jezdil s kamarády na ohromných želvách na pobřeží a jedna ho převrhla do ledové tříště. (…) Další dopisy jsou z Honolulu a z Austrálie – dělá kovboje na ovčích farmách.“222 Podle tohoto textu Batlička do svých pětadvaceti let stihl žít i pracovat po celém světě. Předmluva má také své ideové zatížení: „Měl vřelý vztah k Sovětskému svazu. „Já ten stát miluju,“ říkal.“223 Co však Sadeckému a Jírkovi nemůžeme upřít, je ale to, že od té doby byly Batličkovy povídky publikovány v řadě dalších časopisů (Sedmička pionýrů, Pionýrská stezka, Ostravský kulturní zpravodaj, ale též v příloze Rudého práva Haló sobota, v rubrice Slovíčko ve Svobodném slově aj.).224 Týdeník Sedmička vznikl jako nástupce Pionýrských novin, když je nahradil v polovině ročníku v květnu roku 1968. Od jejich dědictví se však zpočátku snažil distancovat, přestože nový časopis tvořila prakticky totožná redakce. Titul měl nahradit Pionýrské noviny jako jejich pestřejší alternativa. Od začátku 4. ročníku ze září 1970 byl název změněn na Sedmičku pionýrů, tento název pak nesl až do svého zániku v roce 1989.225 „Zvětšení formátu časopisu v polovině 70. let a jeho technické zdokonalení se odrazilo i v obsahu. Ten začal být přehlednější, rozdělený do témat. Beletrie byla i nadále spíše upozaděna, časopis ovládala publicistika.“226 Časopis věnoval pravidelnou stránku sportu, publikoval fejetony, četbu na pokračování a dobrodružné, cestopisné či historické povídky.227 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 221 PETR, Lubomír: S Otakarem Batličkou na cestách. In BATLIČKA, Otakar: Na vlnách odvahy a dobrodružství. Ostrava: Profil, 1987. s. 441. 222 JÍREK, Bohumil; SADECKÝ, Petr: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Na vlně 57 metrů. Ostrava: Profil, 1965. s. 10. 223 Tamtéž. s. 12. 224 PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 225 ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. s. 525. 226 Tamtéž. 227 Tamtéž. s. 526. 220
39
Pionýrská stezka nesla podtitul Časopis pro turistiku a sport. Vznikla jako nástupce obnoveného a opět zrušeného Junáka, který vycházel v letech 1968–1970, tento časopis byl ale explicitně pionýrský, ideově zatížený, už první článek měl název „Společně za rudou hvězdou“. Věnoval se tábornickým dovednostem, životu v přírodě, turistice, sportu a domácím celebritám (hercům a zpěvákům). Organizoval také čtenářské soutěže.228 V Pionýrské stezce se článek o Otakaru Batličkovi objevuje hned v prvním čísle prvního ročníku pod názvem Baron Neprášil – šest proměn Otakara Batličky229. Jedná se o vzpomínky jeho dlouholetého přítele Emanuela Pryla. Vyprávění je věnována celá dvoustrana, navíc doplněná atraktivní ilustrací Bohumila Konečného a čtenářskou soutěží. Ještě v témže čísle vychází i Batličkova povídka Ledoví muži, kterou volně zpracoval Bohumil Jírek. Za povídkou následuje upozornění, že periodikum připravuje uveřejnění Batličkových povídek, které dosud nikdy otištěny nebyly.230 Tato dobrodružná vyprávění v Pionýrské stezce sice opravdu vycházejí, ale jejich otištění je velmi nepravidelné. Všechny povídky jsou doprovázeny ilustracemi, v prvním ročníku od Bohumila Konečného, od druhého ročníku pak také od Soni Šimandlové a jednou od Karla Chovance. Všechny Batličkovy texty upravil Bohumil Jírek. Za zmínku stojí rubrika ve třetím ročníku Pionýrské stezky, která nese název „Dálky v českých očích“. Zde jsou publikovány články o českých dobrodruzích a cestovatelích, například o Václavu Vratislavu z Mitrovic, O Bohumilu Pospíšilovi („Moderní Marco Polo“), Gézovi Včeličkovi („S kytarou do Afriky“) a v jednom čísle se rubrika věnuje také Otakaru Batličkovi231. Ve čtvrtém ročníku přibývá výzva k přihlášení do Klubu cestovatelů, která pak přihlášeným spolkům přináší soutěže a náměty na výlety na území Československa. V pátém ročníku tento dětský časopis otiskuje rubriku „Poznej armády Varšavské smlouvy“ a „Sovětské zbraně z války proti fašismu“, kde představuje vojska a zbraně jednotlivých spřátelených zemí. Všechny ročníky doprovází komiks Modrá pětka, která zřejmě představuje jakousi pionýrskou alternativu k Rychlým šípům. Časopis ABC mladých techniků a přírodovědců se od počátku orientoval na články s technickým a přírodovědným zaměřením. Šlo o zábavný, populárně naučný časopis s přesahy do společenského života dětí (v rámci Pionýrské organizace i mimo ni). První číslo
ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. s. 462. ŠKODA, E.: Baron Neprášil – šest proměn Otakara Batličky. Pionýrská stezka. Praha: Mladá fronta. 1970/1971, roč. 1, č. 1. s. 12–13. 230 BATLIČKA, Otakar: Ledoví muži. Pionýrská stezka. Praha: Mladá fronta. 1970/1971, roč. 1, č. 1. s. 16. 231 Konkrétně ve čtvrtém ročníku, v sedmém čísle. 228 229
40
časopisu vyšlo na počátku roku 1957, mělo náklad 50 000 výtisků, který se v následujících dvou letech podařilo téměř zdvojnásobit. Roku 1989 pak dosáhl 310 000 výtisků.232 Hned od počátku se snažil narušit podobu úspěšnějších dětských periodik obvyklou v 50. letech 20. století. Mezi jeho přílohy patřily vystřihovánky a kartáčkové katalogy, organizoval akce – například závody čtenáři vyráběných minikár, jeho komiksy a katalogy se staly sběratelskými předměty, organizoval také čtenářské kluby, jako tomu bylo v dobách Mladého hlasatele. Aktivita klubů však končí s postupem normalizace kolem roku 1973.233 V 60. letech čtenáři uvnitř nacházeli všívané přílohy „ABC do kapsy“ s komiksy, beletrií a návody pro ruční práce, v 70. a 80. letech titul vydával populární „Speciály ABC“ ve větším formátu, specializované na komiksové seriály a vystřihovánky.234 V tomto periodiku vyšlo pouze několik málo Batličkových povídek, většinu z nich ilustroval Jaroslav Drahokoupil, kromě nich tu ale 4.3.3 Kreslené seriály podle Otakara Batličky Na náměty Batličkových povídek vycházely v letech 1969 až 1971 v časopisech pro mládež také komiksy.
Prvním z nich byla Ocelová hrobka, kterou nakreslil Batličkův
dlouhodobý ilustrátor Bohumil Konečný. Ten vyšel v roce 1969 v 15. ročníku časopisu Pionýr. O rok později se v Pionýru v komiksové úpravě objevila Batličkova povídka Dobrá trefa nakreslená Oldřichem Jelínkem. Magazín Větrník, jenž vyšel v roce 1970 v nakladatelství Mladá fronta, otiskl komiks Krádež diamantů Jaromíra Vraštila. Nejvíce obrázkových příběhů bylo otištěno v kresbách Petra Barče pod společným titulem Příběhy statečných, první vycházely postupně v letech 1970–1971 v časopise Rychlé šípy (2. a 3. ročník).
4.4 Knižní soubory Batličkových próz a ohlas jeho tvorby K prvnímu knižnímu vydání Batličkových próz dochází po povídkářově smrti až v 60. letech 20. století, několik let po diskuzi o pozici dobrodružné literatury pro mládež v časopise Zlatý máj. Svůj podíl na znovuobjevení povídkářova díla má již výše zmíněný Petr Sadecký, jehož krycí jméno jakožto agenta StB ve spisech prý bylo právě Otakar Batlička. 235
ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. s. 184. Tamtéž. s. 185. 234 Tamtéž. s. 185. 235 KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 232 233
41
Doposud vydané knihy s Batličkovými prózami jsou:
Rájem i peklem (Praha: Melantrich, 1940; původně vycházelo jako bezplatná příloha Mladého hlasatele v 5. ročníku téhož roku. V knihovně Mladého hlasatele tvoří 13. svazek.
Na vlně 57 m (Ostrava: Profil, 1965; upravené a rozšířené vydání Ostrava: Profil, 1968)
Rájem i peklem (Ostrava: Profil, 1969)
Tábor ztracených (Ostrava: Profil, 1970)
Tanec na stožáru (Praha: Albatros, 1979)
Na vlnách odvahy a dobrodružství (Ostrava: Profil, 1987; podruhé Ostrava: Profil, 1989; potřetí Ostrava: Blesk, 1997)
Sázka v klubu AGS (Mladá Boleslav: Šebek & Pospíšil, 1991)
Kavalíři odvahy (Ostrava: Sfinga, 1992)
Muž v podpalubí (Ostrava: Sfinga, 1992)
Ve stínu mešit (pouze část antologie, Brno: Blok, 1994)
Sázka v klubu AGS a jiné povídky a kreslené seriály (Praha: Leprez, 2002)
Příběhy statečných (Praha: Leprez, 2003)
Dotyk smrti a jiné povídky (Praha: XYZ, 2011)
Rájem i peklem; Sázka v klubu AGS (Statenice: Millennium, 2013)
Na vlně 57 metrů; Tanec na stožáru (Statenice: Millennium, 2013) Nejvíce recenzí a článků vycházelo v souvislosti s vydáváním knižních souborů
Batličkových textů. Největší ohlas vzbudila již první povídková kniha Na vlně 57 metrů, která vyšla v ostravském nakladatelství Profil v roce 1965. Obsahuje třicet jedna povídek. Jiří Opelík k ní v Literárních novinách vyjádřil své nadšení: „Když jsem proto na konci minulého týdne zahlédl známé jméno Otakar Batlička s připojeným titulem Na vlně 57 metrů, a co víc, i se známými ilustracemi (Bohumila Konečného), byl jsem jako elektrizován. (…) Teď po letech jsem se přesvědčil, že jsem v dětství nenaletěl nějakému rutinérovi. V těchto krátkých prózách, spíše příhodách než příbězích, které jdou bez oklik k rozuzlení (…), jednají celí muži: protloukají se tvrdým životem, jak dovedou, ale vždy čestně s nezeslabeným vědomým solidarity s ostatními chudáky, s hořkostí nad „vymoženostmi civilizace“ a s nepřestajnou žízní po spravedlnosti. Tito muži si svá dobrodružství nekupovali, nikdo jim nemusel jejich žraloky nadhánět a zabíjet, aby se pak nad nimi mohli, už sami, dát fotografovat; dostávali se do ohrožení při svém zaměstnání, to při práci hráli o život a o smrt. (…) Za rušný, bohatý, 42
barevný život museli něčím platit. Kdyby měl tento tulák literární ambice, (…) octl by se v literárních dějinách hodně blízko J. J. Paulika, Gézy Včeličky a jiných. Ale on psal jenom pro malé čtenáře a jenom jednu povídku týdně, nic víc.“236 Příkladem povídky s tvrdými, neohroženými muži, kteří přežívají v divoké přírodě je Na konci světa (o Denny Keyovi, co v sebeobraně zabil obchodníka a před vězením utekl mezi eskymáky, kde se stal jejich lékařem), Lovec kožešin (o lovci ledních medvědů), Pestrý květ (z prostředí tropické džungle) aj. Z. K. Slabý se ke knize vyjádřil na stránkách časopisu Červený květ v článku Dobrodružné prózy: „Batličkova literární práce (…) nemá mnoho kontaktů s vývojem naší předválečné umělecké literatury pro mládež. Batlička byl autor samouk. Nejsou to povídky v pravém slova smyslu, jsou to lapidární rozvinutí dobrodružného nápadu, vytěženého z autopsie cestovatelské nebo z bohaté fantasie.“237 Popisuje prostředí jeho próz jako nezvyklé, chlapské, kdy se hrdinové střetávají s přírodními překážkami, snaží se přemoci přestupníky zákona, dobro bojuje se zlem. „Omezenost rozsahu si vynutila specifický nerozvláčný styl, působivý právě svou lakoničností. Někdy jsou tyto prózy spíše vzrušující anekdoty – ale to souvisí s přísným soustředěním na základní motiv bez zatěžujících odboček.“238 Podle Slabého se od Batličky může učit leckterý dnešní autor, píšící pro mládež, a to nejen proto, že z knih pro mladé úplně vymizela krátká povídka. I když leckdy pochybuje o věrohodnosti detailů Batličkových povídek, vyzdvihuje jeho nápaditost, bohatou zásobu životního materiálu. Také kritizuje úvod ke knize od Bohumila Jírka a Petra Sadeckého: „Trampoty dobrodružství na cestě světem působí dojmem žurnalistického chvatu a trochu laciného barnumství. Tady byl na místě seriózní medailónek, opřený o fakta.“239 Měsíčník Červený květ vycházel v letech 1956 – 1969, původně v Krajském národním výboru v Ostravě a od 1962 až do administrativního zastavení v ostravském Krajském nakladatelství (1965 přejmenovaném na Profil). „Na místě vedoucího redaktora se vystřídali Jiří Průša (1956-59), Oldřich Šuleř (1959-60), Miloš Švácha (1960-66) a Věnceslav Juřina (1967-69).“240 Od počátku tiskl beletristické i obecně kulturní a odborné příspěvky autorů působících v severomoravském regionu, v počátečních ročnících je evidentní ideologická služebnost, politický tlak byl na průmyslovém Ostravsku ještě výraznější než jinde. Značný OPELÍK, Jiří: Návrat Otakara Batličky. Literární noviny. Praha: Svaz československých spisovatelů. 1965, roč. 14, č. 42. s. 4. 237 SLABÝ, Z. K.: Dobrodružné prózy. Červený květ. Ostrava: Profil. 1965, r. 10, č. 10, s. 319 – 320. 238 Tamtéž. 239 Tamtéž. 240 ZELINSKÝ, Miroslav: Červený květ. In Slovník české literatury po roce 1945. Online [cit. 2016–04–09]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=78. Poslední aktualizace 31. 12. 2005. 236
43
prostor byl věnován publicistickým žánrům se sociologickými tématy (alkoholismus, rozvodovost), dále osvětě, kultuře bydlení, masovým médiím a sídlištní architektuře, diskusím o regionalismu a kulturnosti, cestopisným reportážím. Stálými rubrikami profilujícími se výrazněji až koncem 60. let byly Nový hlas a Náš profil pro autory poezie, Zapomínaní a zapomenutí o málo známých autorech regionu, Tribuna pro obecnější otázky kultury nebo Jazykový koutek Ladislava Pallase. Recenze vycházely v rubrikách Nové knihy a Zápisník, později Glosář.241 Ladislav Pallas o knize napsal recenzi Povídky po letech pro Novou svobodu: Deník severomoravského KV KSČ. „Příjemným překvapením byla pro mě knížka Na vlně 57 metrů (nakladatelství Profil, Kčs 12), obsahující výbor z povídek Otakara Batličky. V knížce je ovšem jen menší část jeho povídkové tvorby, přesto však obsahuje téměř všechno, čím Batlička přitahoval mou generaci a čím určitě přitáhne i generaci současnou: exotiku, dobrodružství, boj spravedlnosti se zločinem, zapálení pro dobrou věc, napínavost, smysl pro humor, plynulý spád a svěží, barvitý jazyk.“242 Pallas na jednu stranu chválí editorskou práci Bohumila Jírka, zároveň mu však vytýká zásahy do obsahu povídek, které podle jeho názoru nebyly nutné. „Zvlášť pokud jde o zbytečné zjemňování textu tam, kde Batlička nechával po zásluze hovořit kolty (např. v povídce „Bylo jich osm“ editor vypustil, že Levanov zastřelil vraha svých přátel, v povídce El Justicio tajemný mstitel ničemného notáře pověsil, ne zpráskal243 atd.) Editor měl podle mého soudu opravit spíše Batličkův omyl v povídce „Hadí hlas“; gorila se nemohla bát syčení hada z Malajska, poněvadž žije jen v Africe – muselo zde jít o orangutana.“244 V závěru své recenze dodává, že by uvítal také vydání dobrodružného románu Rájem i peklem. Oproti tomu sloupek Skelety dobrodružství, vytištěný v periodiku Rovnost, v reakci na nadnesenou předmluvu Bohumila Jírka a Petra Sadeckého, upozorňuje, že místo Batličkových povídek je pouze na okraji literatury. „Jsou to, dodejme, vlastně jen skelety próz, materiálové kondenzáty ze všech koutů světa, moří a ras, jakési digesty, které by se snad mohly uměleckou prózou stát. Snad. Zůstaly však zaklety do literatury hole „aplikované“, v níž
ZELINSKÝ, Miroslav: Červený květ. In Slovník české literatury po roce 1945. Online [cit. 2016–04–09]. Dostupný z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=78. Poslední aktualizace 31. 12. 2005. 242 PALLAS, Ladislav: Povídky po letech. Nová svoboda: Deník severomoravského KV KSČ. Ostrava: Krajské vedení KSČ. 5. říjen 1965, r. 21, č. 238. s. 5. 243 V současných vydáních knižních souborů povídek Otakara Batličky je notář opět pověšen, nikoliv spráskán. In BATLIČKA, Otakar: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály. Praha: Leprez, 2002. s. 134. 244 PALLAS, Ladislav: Povídky po letech. Nová svoboda: Deník severomoravského KV KSČ. Ostrava: Krajské vedení KSČ. 5. říjen 1965, r. 21, č. 238. s. 5. 241
44
nezbylo místa pro jemnější slovesnou práci, v níž se všechno odbývá skokem, referováním o děj, zjednodušenými dialogy, okamžitými pointami, schematizovanými postavami.“245 O. Syrovátka se k publikaci vyjádřil o rok později na stránkách Zlatého máje: „Jedině autor tak bohatých životních zkušeností, mohl si dovolit štědře plýtvat na pokud možno nejmenší ploše náměty, které by jiný uplatnil ve vyprávěních mnohem rozsáhlejších. Z každého nápadu, v němž je ukryt faktický zážitek, jen trochu sběhlý rutinér by zplodil únosný příběh, neomezující se na včasné lapidární a překvapivé vyústění příběhu.“246 Batlička podle něj zachycoval dramatickou zkratkou prožitky svého života. Vyzdvihuje nesamoúčelnost povídek, které mládeži překládají jednání solidních lidských charakterů: „Hrdinové jeho příběhů jsou 100% lidé, jejichž práce, kterou si zvolili, je vysoce náročná, těžká a plná nebezpečí, jejichž život je tvrdý, čestný a poctivý, nic neslevující ze základních požadavků morálního kodexu.“247 Zlatý máj nenechává bez povšimnutí ani druhou knížku Otakara Batličky Rájem i peklem (1969). Zdeněk Pírek o ní píše: „Hlavní hrdinové příběhu, čtyři Kanaďané – inženýr, lékař, student a pilot – a černoch Bob Kenny jsou nositeli všeho pozitivního, čím může oplývat dobrodruh v tom dobrém slova smyslu. Děj této rozsáhlejší povídky proložil editor dalšími povídkami, takže výbor utváří jakýsi jednolitý celek. Některé z vložených povídek zapadají do souvislosti dobře, ilustrují prostředí příběhu, krajinu nebo postavy. Zasazení jiných však trochu skřípe, zdá se násilné, neboť námětem jsou celkovému rámci povídky, jež tvoří páteř výběru, vzdáleny a také jejich navazování k ostatnímu textu není právě originální.“248 Editor totiž „přinutil“ účastníky výpravy, aby se dohodli, že budou postupně vyprávět ostatním nějaký příběh, který sami prožili a který by pro ostatní byl poučný, což Pírek pokládá za velmi rušivé. Ostravský kulturní zpravodaj v únoru 1971 uvádí informaci, že nakladatelství Profil tento rok vydá čtvrtou knížku O. Batličky – Sázka v klubu AGS – a pro rok 1972, kdy tomu má být třicet let od povídkářova úmrtí, uvažuje o vydání páté knihy z námětů autorovy pozůstalosti.249 Ať už byly plány ostravského Profilu jakékoliv, k vydání ani jedné z publikací v uvedenou dobu nedošlo. Nicméně se začalo prosazovat v zahraničí: „Polské nakladatelství
(gs): Skelety dobrodružství. Rovnost: orgán jihomoravského krajského výboru KSČ, nositel řádu republiky a řádu práce. Brno: Krajský výbor KSČ. 13. října 1965, r. 20, č. 245. s. 3. 246 SYROVÁTKA, O.: České „stories“. Zlatý máj. 1966, r. 10, č. 2. s. 104. 247 Tamtéž. 248 PÍREK, Bohumil: Druhá knížka Batličkových povídek. Zlatý máj. 1970, r. 14, č. 4. s. 235. 249 (jb): Otakar Batlička. Ostravský kulturní zpravodaj. Puls: Ostrava, říjen 1971. roč. XIV., č. 2, s. 7. 245
45
Nasza Ksiegarnia uzavřelo smlouvu s dlouholetou propagátorkou česko-polského přátelství – varšavskou redaktorkou paní E. Witwickou na překlad knížky povídek Na vlně 57 metrů.“250 Další zmínku ve Zlatém máji můžeme nalézt ve 24. ročníku. Jaroslav Pleskot zde komentuje tvorbu pro děti a mládež z nakladatelství Profil.251 Nejúspěšnějšími a nejvíce zastoupenými autory v oblasti dobrodružné literatury jsou J. M. Troska a Otakar Batlička. Profil je v této době stále jediným vydavatelem Batličkových knih, přičemž poslední vylša deset let před publikováním tohoto článku. Pleskot u povídek vyzdvihuje jejich poutavý dějový obsah, smysl pro napětí a překvapivý závěr.252 V době příprav nového vydání knihy Na vlnách odvahy a dobrodružství píše Zdeněk Pírek Ediční poctu Otakaru Batličkovi do Kulturního rozvoje, čtrnáctideníku Ministerstva kultury ČSR: „Dobrodružné literatury pro děti (…) je dnes jako šafránu. Soudobí autoři se jí věnují minimálně, a tak se nakladatelští pracovníci uchylují ke klasikům, mezi něž náleží i Otakar Batlička. Uspokojuje přirozenou touhu malých čtenářů po dramatičnosti a zároveň zdůrazňuje pozitivní životní hodnoty, aniž by skrýval cenu, kterou člověk musí platit za soběstačnost a samostatnost. Je to literatura, která se nám dospělým může zdát naivní, nicméně děti ji vždycky vyhledávaly a budou vyhledávat.“ 253 Zmíněné vydání z roku 1989 uspořádal Lubomír Petr a, již tradičně, ho ilustroval Bohumil Konečný. Nejnovější vydání Batličkových příběhů často v úvodních textech zdůrazňují volbu původní podoby povídek, tedy bez pozdějších úprav Bohumila Jírka. Je tomu tak například v Sázce v klubu AGS z roku 2002 a v Dotyku smrti z roku 2011.
4.5 Dva ilustrátoři Batličkových próz254 Časopisecké povídky byly vždy doprovázeny ilustracemi, aby se někde objevil text bez obrazového doprovodu, bylo téměř nemyslitelné. Bylo tomu tak především proto, že časopisy byly určené pro děti a mládež, tedy cílovou skupinu, která obrazový doprovod očekává, a většinou jsou to nejprve ilustrace, které děti a mládež musí zaujmout před tím, než začnou daný příběh číst. Autorská ilustrace navíc nabízí i vlastní fantasii a invenci autora, a pokud je kvalitní, může dítě i umělecky vychovávat. V knižních vydáních Batličkových povídek se však ilustrace objevují až v posledních letech při snaze vydávat Batličkovu původní tvorbu neovlivněnou zásahy Bohumila Jírka i (jb): Otakar Batlička. Ostravský kulturní zpravodaj. Puls: Ostrava, říjen 1971. roč. XIV., č. 2, s. 7. PLESKOT, Jaroslav: Tvorba pro děti a mládež z nakladatelství Profil. Zlatý máj. 1980, r. 24, č. 6. s. 368. 252 Tamtéž. 253 PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. 254 Do své práce jsem z ilustrátorů vybrala dva, kteří Batličkovy povídky svými ilustracemi doprovázeli nejčastěji a od samého počátku jejich vydávání. 250 251
46
s původními ilustracemi, je tomu tak např. v publikacích od nakladatelství Leprez: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály (2002) a Příběhy statečných (2003). 4.5.1 Bohumil Konečný – Bimba „V každém čísle Hlasatele vycházela i dobrodružná povídka Otakara Batličky. Povídky byly ilustrovány a z těch několika autorů, kteří se na jejich výtvarném doprovodu střídavě podíleli, mě okamžitě zaujal Bimba. Zdálo se mi, že text té které epizody se za jeho přispění stal dynamičtější, vzrušivější a i mě samotného do příběhu vtahoval.“255 V roce 1938 Konečný nastoupil na studia na Akademii výtvarných umění. Při studiu si přivydělával prací pro různé časopisy. Už před AVU začal spolupracovat s časopisy Ahoj, Hvězda a Rozruch – sešitovými romány z Divokého západu. Posléze přispíval také kreslenými vtipy do Vilímkových Humoristických listů, kreslil pro Pražský ilustrovaný zpravodaj. Na sklonku 30. let se vypracoval na špičkového časopiseckého ilustrátora.256 Bohumil Konečný od dětství miloval dobrodružné filmy z Divokého západu. Byl to žánr, který už měl na konci třicátých let bohatou historii a pevná pravidla. „Filmový divoký západ byl idealizovaný a možná i schematický, široké masy diváků po celém světě však podobné příběhy vyžadovaly. Americké prérie se staly prostorem novodobého romantismu, do kterého bylo možné projektovat i aktuální boje mezi zlem a spravedlností.“257 Konečný ve svých ilustracích divokého západu někdy nabízí úhly pohledu odkazující k filmovým záběrům: nadhledy, podhledy, filmově pojaté polocelky a detaily.258 „Jeho diváci pocházeli z různých tříd společnosti. Byla to především mládež, která měla ráda dobrodružství a toužila po dalekých a exotických krajích.“259 Od září 1939 se datuje spolupráce Bohumila Konečného s časopisem Mladý hlasatel. Začal s ilustracemi k povídce Otakara Batličky. A posléze se stal jeho hlavním ilustrátorem v Mladém hlasateli.260 „Jen málo čísel V. a VI. ročníku Mladého hlasatele neobsahovalo alespoň jednu povídku s jeho ilustracemi.“261 V roce 1941 bylo zastaveno vydávání Mladého hlasatele, Humoristických listů i řada dalších předválečných časopisů, a tak v letech 1941 až 1943 Konečný pracoval jako reklamní kreslíř firmy Baťa.262 Slova Karla Tomana In POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 10. 257 Tamtéž. s. 17. 258 Tamtéž. s. 17. 259 Tamtéž. s. 5. 260 Ze slov Karla Bureše in POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 15. 261 POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 15. 262 Tamtéž. s. 24. 255 256
47
Kromě Otakara Batličky byl Konečný známý také jako ilustrátor knih Jaroslava Foglara. Společně s ním působil, nejen ve válečném Mladém hlasateli, ale také v poválečném časopise Vpřed. Pro Vpřed Konečný namaloval desítky obálek a vytvořil stovky ilustrací, ve kterých se naplno projevuje talent pro zachycení vypjatých okamžiků a těl, ať už lidských nebo zvířecích, uprostřed pohybu.263 Kromě Vpředu Konečný pracoval pro další časopisy nejrůznějšího zaměření. Patřil mezi ně i britský Wide World. Stal se smluvním ilustrátorem pro odborářské nakladatelství Práce, které vydávalo stejnojmenné noviny a časopisy Svět práce a Květen.264 Zřejmě s největším ohlasem se setkal masově populární komiks Zuzanka a její svět, který vycházel v Květnu v letech 1947–1948. „Jednoduchý romantický příběh o Zuzance a jejím nápadníkovi lze přirovnat k dnešním televizním seriálům. Byl to emotivní, místy vtipný a donekonečna natahovaný sled příhod a nástrah, k němuž jsou diváci přitahováni rafinovaným odkládáním vyústění nepravděpodobné zápletky do dalšího dílu.“265 Rokem 1948 u nás však komiks, jakožto žánr spojovaný s imperialistickými Spojenými, na několik let přestává zcela existovat.266 Svůj podíl na tom měla i stále se stupňující kampaň proti kýči, braku a úpadkovým formám umění, která ve své podstatě vycházela z kampaní protektorátních.267 Konečný našel uplatnění jako kreslíř ideologizovaných ilustrací, které si doba žádala. Kromě toho ale také ilustroval příběhy Hanzelky a Zikmunda z jejich cesty kolem světa.268 Na přelomu 50. a 60. let byl Bohumil Konečný na vrcholu svých tvůrčích sil, domácí trh mu však dostatek práce nedopřával. Nevycházelo dostatečné množství literatury s dobrodružnou tématikou a výtvarný styl
Konečného příliš
připomínal
estetiku
„úpadkových“ forem nesocialistické kultury.269 Od počátku 50. let nachází uplatnění na Slovensku, kde vládla liberálnější atmosféra.270 Nové příležitosti se Konečnému naskytly, když se nakladatelství Profil rozhodlo vydat Batličkovy povídky a oslovilo ho, zda by se ujal obrazového doprovodu. Ze zamýšlené tetralogie se však kvůli postupující normalizaci na počátku 70. let podařilo vydat pouze tři
POSPISZYL, Tomáš: Zapomenutý malíř Bohumil Konečný. Praha: Arbor vitae, 2007. s. 18. POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 42. 265 Tamtéž. 266 Tamtéž. 267 Tamtéž. s. 45. 268 Tamtéž. s. 45. 269 POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 68. 270 Tamtéž. 263 264
48
knihy. „Na Batličkův námět nakreslil i komiks Ocelová hrobka, který vyšel v roce 1968 v časopise Pionýr.“271 Na přelomu 60. a 70. let byly ilustrace Bohumila Konečného (a stejně tak Zdeňka Buriana) zneužity Petrem Sadeckým, stejným mužem, jenž ve spolupráci s Bohumilem Jírkem připravil k vydání první knižní soubory Batličkových povídek. Sadecký z jejich kreseb vytvořil plagiát, na Západě vydal komiks s politickým podtextem a z Konečného hrdinky udělal ženu říjnové revoluce Oktobrianu. Touto kauzou se ilustrátor trápil do konce života.272 V 80. letech maloval volné obrazy s westernovou tematikou nebo krajiny. Stačil jich vytvořit asi dvě stě, většinou nevybočujících ze zavedených žánrových postupů. „Ještě na sklonku života, v roce 1989, stačil pro časopis Pionýr vytvořit několik ilustrací k seriálu Akce atentát od Jaroslava Čvančary. Jako by se mu v nich naposledy vrátila stará síla“273 Řada kniha a povídek se ale neuzavřela jeho smrtí v lednu 1990. V posledních patnácti letech vyšlo dalších dvacet knih, které jako ilustrační doprovod využily jeho obrázky.274 Kája Saudek o Bimbovi napsal: „Bohumil Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoli. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života zneuznán, byl génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on.“275 4.5.2 Architekt Ferdinand Fiala276 O spolupráci Ferdinanda Fialy s Mladým hlasatelem se prakticky nepíše. Hlavním důvodem je zřejmě to, že mnohem známější a významnější je jeho práce v oblasti filmového umění. Ukázky z ilustrací k Batličkovým povídkám pro názornost proto dokládám v příloze. Ferdinand Fiala se narodil 25. června 1888 v Praze do velmi umělecké rodiny. Jeho otec Ferdinand Fiala st. byl koncertním mistrem, bratr Jiří Julius Fiala (1892 – 1974) hudebním skladatelem a hercem. Učil se na grafické škole (1003 – 1907), soukromě malířství, byl vedoucím u grafického závodu (1907 – 1908) a nakonec ještě vystudoval architekturu na Vysoké škole umělecko-průmyslové (1908 – 1913). Po studiu se stal šéfem reklamy u firmy Waldes a zároveň vedoucím výpravy městského divadla na Vinohradech. Za první světové
POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 71. Více například POSPISZYL, Tomáš: Zapomenutý malíř Bohumil Konečný. Praha: Arbor Vitae, 2007; POSPISZYL, Tomáš: Oktobriana a ruský underground: Neuvěřitelný příběh Petra Sadeckého. Praha: Labyrint, 2004; POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. 273 POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 87. 274 Tamtéž. 275 Slova Káji Saudka in POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 68. 276 Tato kapitola vychází z: HLAVÁČEK, Luboš: Architekt Ferdinand Fiala. Film a doba: Měsíčník pro otázky filmového umění. Praha: Orbis, 1958. r. 4, č. 1. s. 42–46. 271 272
49
války studoval grafiku u Maxe Švabinského, současně pracoval jako malíř, grafik, ilustrátor knih, restaurátor a také u filmu, v němž se nakonec proslavil nejvíce. Největší filmový význam Ferdinanda Fialy tkví v jeho architektonické práci. Poprvé své ilustrátorské a malířské zkušenosti využil pro precizní architektonické a výtvarné prostředí filmu Akord smrti (1919). V němém období byl ještě architektem u filmů Josefa Rovenského (Komediantka, Děti osudu), Přemysla Pražského (Dvě matky), Vladimíra Hlavatého (Neznámém, Mnichovo srdce) a Vladimíra Slavínského (Děvče ze Stříbrné Hranice). Naposledy filmografie zaznamenaly Fialovu architektonickou práci u střihového dokumentu Večery s Jindřichem Plachtou (1953). Ferdinand Fiala, muž mnoha oborů: architekt, malíř, grafik, herec, ilustrátor, režisér, kameraman a scénograf, zemřel náhle nad dalšími rozdělanými filmovými úkoly 16. listopadu 1953 v Praze ve věku šedesáti pěti let.
50
5 Závěr Tato práce se zabývala vývojem dobrodružné literatury, k níž patří próza Otakara Batličky, charakterizovala Batličkovy povídky, v příloze práce byl rovněž připojen seznam těchto povídek s uvedením konkrétního čísla, v němž daný text vyšel. Neopomněla ani knižní soubory těchto próz a jejich kritický ohlas ani komiksy, jež na náměty povídek vznikly. Podrobněji pak zmínila dva ilustrátory – Bohumila Konečného a Ferdinanda Fialu, protože ti Batličkovo dílo svými kresbami doprovázeli od samého začátku. Otakar Batlička byl dobrodruh, cestovatel, muž mnoha povolání v Československu před 2. světovou válkou, radioamatér, odbojář a autor více než 150 krátkých dobrodružných povídek a jednoho kratšího románu Rájem i peklem. V jeho prózách vystupovali odvážní muži a chlapci, někdy původní obyvatelé Jižní Ameriky či exotická zvířata, demonstrující svou sílu nebo ohrožující životy hrdinů. Jsou charakteristické svým dějovým spádem bez obsáhlých popisných pasáží nebo vnitřních monologů jednotlivých postav a konec obsahuje výraznou pointu, často s nenásilným poučením, že dobro zvítězí nad zlem – odvaha nad zbabělostí, poctivost nad zločinem. Hrdinové se dostávají do vypjatých situací, kdy jsou nuceni rychle se rozhodovat, protože na tom závisí život jejich nebo někoho druhého, zpravidla se pohybují v prostředí daleko od domova – na moři, za polárním kruhem, v džungli, v cirkuse, v cizích zemích. Téměř všechny Batličkovy texty postrádají ženské postavy, není v nich prostor pro city ani romantické zápletky, rovněž zde není postava žádné dobrodružky, což samozřejmě souvisí s dobou, v níž Batlička své povídky psal. Jeho prózy byly velmi oblíbené už v dobách jejich prvního vydávání ve 4. až 6. ročníku časopisu pro mládež Mladý hlasatel, a ilustrovány umělci, jakými byli architekt Ferdinand Fiala a Bohumil Konečný. Kresby druhého jmenovaného doprovází Batličkovy povídky v podstatě dodnes. Mnohé z povídek byly také zpracovány ve formě komiksu. Ty byly publikovány v dobách největšího vydávání knižních povídkových souborů v časopisech Pionýr (1969), Magazínu Větrník (1970) a Rychlé šípy (1970 až 1971). Protože normalizace dobrodružné literatuře, a zejména té ve formě komiksu, nepřála, vyšly další komiksy až v 90. letech 20. století v periodikách Hlasatel (1991) a Skaut-Junák (1993, 1996–1997, 1998–1999). Autorem největšího množství kreseb obrázkových příběhů je Petr Barč. Další komiksy nakreslili již výše zmíněný Bohumil Konečný, dále Jaromír Vraštil a Oldřich Jelínek.
51
Doposud vyšlo patnáct knižních vydání Batličkových příběhů. První z nich vycházely v ostravském nakladatelství Profil, další vydalo například pražské nakladatelství Albatros, ostravská Sfinga nebo pražský Leprez. Největší kritický ohlas vzbudila první kniha vydaná po Batličkově smrti, v roce 1965 Na vlně 57 metrů. Recenze k ní byly otištěny například v Literárních novinách, v deníku severomoravského KV KSČ Nová svoboda, Rovnost a ve Zlatém máji. O dalších knihách Batličkových próz napsal například Ostravský kulturní zpravodaj (1971) nebo Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR (1988). Doposud se pouze jedna recenze vyjádřila k povídkám negativně. V této práci jsem se také pokusila o sestavení Batličkovy kompletní bibliografie, avšak (nejen vzhledem k nezdaru ohledně získání všech čísel Mladého hlasatele) bylo by příliš odvážné tvrdit, že je tento seznam zcela kompletní. Zajímavý je také Batličkův životopis. On sám byl prý výborný vypravěč s velkou fantasií, a tak jistě mnoho příhod, které vyprávěl, přikrášlil již za svého života. Velký podíl však na vytvoření jeho neuvěřitelného životního příběhu mají Bohumil Jírek a Petr Sadecký, autoři předmluvy ke knize Na vlně 57 metrů z roku 1965. Ta byla pak v následujících letech otištěna v časopisech Sedmička pionýrů, Pionýrská stezka, čerpala z ní slovníková hesla, populárně naučná knížka Český tramping 1918–1945 Marka Waice a Jiřího Kössla i dokument Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Jejich historky se snaží na pravou míru uvést Jaroslav Čvančara v doslovu Ráje i pekla Otakara Batličky ke knize Příběhy statečných (2003) a Tomáš Feřtek ve svém článku Causa Otakar Batlička, jež vyšel v 31. čísle Reflexu z roku 1997. Přestože se pravdivé verze nikdy nedohledáme, povídkám na škodu není ani barvitá verze Jírka a Sadeckého ani Feřtkova snažící se držet v mezích reality. Batličkovy povídky byly několikrát vydány i v současném 21. století. Neopomenutelná je jistě i Batličkova radioamatérská a odbojová činnost. O této části jeho života vyšly články v Hlasu revoluce: Politický týdeník nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu277, v Hlas revoluce: Politickém týdeníku nositeli vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu I. stupně278 a v Hlasu revoluce, československé obce legionářské,279 který mu připisuje velkou odvahu a odbojářské zásluhy se píše: „Když se nacisté r. 1933 ujali v Německu vlády, tu Batlička jako prvý razil heslo „Radioamatéři pro obranu státu“. Pod tímto heslem uspořádal od r. 1935 řadu přednášek, jichž texty se uchovaly. Je z nich patrna ČVANČAROVI, Jaroslav a Miroslav: S volacím znakem FKX. Hlas revoluce Politický týdeník nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. 14.2. 1987, č. 7, s. 7. 278 MAKOVÝ, Jiří: Památce Podskaláka. Hlas revoluce: Politický týdeník nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu I. stupně. Praha: Naše vojsko, 27.2.1982. č. 8. s. 6. 279 RYŠAVÝ, Jaroslav: Radioamatér QRA – Otakar Batlička. Hlas revoluce, československé obce legionářské. Praha, 1. května 1946, roč. II., č. 18. s. 2. 277
52
horoucí láska k národu a vlasti. Zdůrazňuje v nich, jak je důležito znáti morseové značky. To poznali zvláště naši političtí vězňové, z nichž skoro všichni teprve ve vězení s velkými potížemi se značkám učili, aby se mohli s kamarádem vedle své cely nebo v protějším bloku dorozuměti ať již klepáním, jak jsou daleko spojenci atd. Např. v biografu Petschkárny dva spoluviníci jen mrkáním se dorozuměli a tím zachránili mnoho kamarádů před zatčením. Mnohý z těch, kteří byli po několikatýdenním vyšetřování gestapem puštěni na svobodu, nebo místo trestu smrti dostali jen víceleté káznice a po revoluci se vrátili, vděčí za svůj život právě znalosti Morseových značek. Batlička ve svých přednáškách předvídal nejen tuto potřebu, ale doporučoval za pomoci radioamatérů vybudovati hustou síť stanic po celém státě, která by tvořila „velké ucho a oko obrany naší republiky“.“ A jaké je jeho místo v naší dobrodružné literatuře? Batlička začal psát, protože ho o povídky požádala redakce Mladého hlasatele. Dobrodružná četba tehdy byla velmi oblíbená nejen mezi mládeží, žádala ji společenská a kulturní nálada doby, ovlivněná již předválečnými filmy a dobrodružnými publikacemi čistě komerční povahy, jakými byly například Romány do kapsy. Ty však povídkář a radioamatér kvalitativně předčí. Tehdy se také pravděpodobně dobrodružnému žánru dařilo nejvíce. Česká dobrodružná literatura většinou cílila na mladé čtenáře, zřejmě proto jediná doposud sepsaná publikace o vývoji tohoto žánru u nás se zaměřuje pouze na četbu pro mládež, stejně tak je tomu i v případě Batličkových povídek. A jak je na tom dobrodružná literatura dnes? Dnešní časopisy pro mládež se prozaickým vyprávěním nevěnují prakticky vůbec, a to ani ABC, kde takové povídky bývaly otištěny od prvního ročníku časopisu. Jistě bychom našli prvky dobrodružství v časopisech zaměřených na fantasy literaturu a dobrodružné texty se objevují také v současných nízkonákladových trampských periodikách, ale doba, kdy se objevovaly v každém mládežnickém časopise, je pryč. Jejich místo pravděpodobně zaujmuly více či méně atraktivní cestopisy. Pravděpodobně proto, že cestovat je v dnešní době velice snadné, a běžný čtenář by neuvěřil, že se nějaká výprava vydala hledat ztracené naleziště diamantů. Místo exotických vyprávění a dobrodružství o odvážných činech všedního dne máme dnes ve velkém množství příběhy z fiktivního světa minulosti – fantasy (z českých autorů jmenujme Jiřího Kulhánka) a v posledních letech jsou to různé postapokalyptické vize budoucnosti fiktivního světa z překladů z americké literatury jako např. Suzanne Collins: Hunger games, Stephenie Meyer: Hostitel, James Dashner: Labyrint – útěk, Spáleniště – zkouška nebo Veronica Roth: Rezistence. Z toho čerpá rovněž průmysl počítačových her a filmu. 53
54
Resumé Diplomová práce Prozaická tvorba Otakara Batličky a její kritický ohlas v kontextu vývoje české dobrodružné literatury pojednává o vývoji dobrodružné literatury u nás a o textech O. Batličky, jenž své texty publikoval nejprve pro mládežnický časopis Mladý hlasatel v době druhé světové války, posmrtně pak jeho prózy vycházely nejen v časopisech pro mládež (Pionýrská stezka, Sedmička pionýrů aj.), ale také v knižních souborech (od 60. let). Batličkovy povídky byly specifické svým krátkým rozsahem, hutným dějem, pointou příběhu, absencí ženských postav a odehrávaly se povětšinou v exotických krajích Jižní Ameriky. Práce zpracovává také kritický ohlas Batličkových próz, který se objevoval především v časopise Zlatý máj, dále také v Červeném květu, Literárních novinách, Ostravském kulturním zpravodaji, Hlasu revoluce atd. Zmiňuje dva nejvýznamnější ilustrátory časopiseckých povídek a ke konci se zamýšlí nad pozicí dobrodružné literatury v kontextu současné produkce knih pro děti a mládež, přičemž pro desátá léta 21. století jsou typické především romány s postapokalyptickou vizí fiktivního budoucího světa. Vyprávění z exotických prostředí nejsou tak atraktivní nejspíše kvůli snadné dostupnosti dalekých krajů pro současného člověka, svou roli dále hraje absence tajemství a komercializace daného prostředí.
Summary The diploma thesis Otakar Batlička’s prosaic writings and its critical feedbacks in the context of Czech adventure literature focus on a development of the Czech adventurous literature and on Batlička’s texts which were published at first in the teenage magazine Mladý hlasatel during the World War the Second. After his dead were published not only in magazines for teenagers (Pionýrská stezka, Sedmička pionýrů aj.), but also in book anthologies of Batlička’s stories (from 60’s). Batlička’s stories are specified by their short extent, terse plot, punchline of the story, the absence of female characters and they take place mostly in exotic parts of the South America. The thesis mentions also critical feedbacks published in magazines Zlatý máj, Červený květ, Literární noviny, Ostravský kulturní zpravodaj, Hlas revoluce etc. and refers to illustrators of the Batlička’s stories. The thesis thinks about a position of adventure literature in a context of nowaday book production for children and teenagers and for this decade of 21st century are typical mainly novels about post-apocalyptic vision of fictional future world. Narrations from exotic setting are not so
55
atractive maybe because of too easy accessibility of far regions for contemporary man, the absence of secret and commercialization of the mentioned environment.
56
6 Použité zdroje280 6.1 Periodika BATLIČKA, Otakar: Ledoví muži. Pionýrská stezka. Praha: Mladá fronta. 1970/1971, roč. 1, č. 1. s. 16. (jb): Otakar Batlička. Ostravský kulturní zpravodaj. Puls: Ostrava, říjen 1971. roč. XIV., č. 2, s. 7. BENHART, František: Proč už nezní „Píseň úplňku“? Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 13. s. 400. CÍSAŘ, Jaroslav: Když ideologie určuje hodnoty. Grand biblio. Praha: Grand Princ, 2009. roč. 3, č. 4, s. 13. ČVANČAROVI, Jaroslav a Miroslav: S volacím znakem FKX. Hlas revoluce Politický týdeník nositel vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. 14.2. 1987, č. 7, s. 7. FEŘTEK, Tomáš: Causa Otakar Batlička. Reflex, Praha: Ringier. 1997, roč. 8, č. 31. s. 59–61. FORST, Vladimír: Tři knížky o Indiánech. Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 4. s. 121. (gs): Skelety dobrodružství. Rovnost: orgán jihomoravského krajského výboru KSČ, nositel řádu republiky a řádu práce. Brno: Krajský výbor KSČ. 13. října 1965, r. 20, č. 245. s. 3. HEŘMAN, Zdeněk: Na závěr diskuze o dobrodružné literatuře. Zlatý máj. Praha. 1958, roč. 2, č. 5. s. 143. HLAVÁČEK, Luboš: Architekt Ferdinand Fiala. Film a doba: Měsíčník pro otázky filmového umění. Praha: Orbis, 1958. r. 4, č. 1. s. 42–46. JOHN, Jaromír: Normy pro dětskou literaturu. Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 7. s. 206. KOCOUREK, Vítězslav: Co s dobrodružnou literaturou pro mládež? Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 4. s. 107. MAKOVÝ, Jiří: Památce Podskaláka. Hlas revoluce, Politický týdeník nositel vyznamenání Zasloužilý bojovník proti fašismu I. stupně. Praha: Naše vojsko, 27.2.1982, roč. 35., č. 8., s. 6. OPELÍK, Jiří: Návrat Otakara Batličky. Literární noviny. Praha: Svaz československých spisovatelů. 1965, roč. 14, č. 42. s. 4. PALLAS, Ladislav: Povídky po letech. Nová svoboda: Deník severomoravského KV KSČ. Ostrava: Krajské vedení KSČ. 5. říjen 1965, r. 21, č. 238. s. 5. PAZOUREK, Vladimír: E. Thompson-Seton – Dva divoši. Zlatý máj. Praha. 1958, roč. 2, č. 4. s. 121. Prameny jsou v jednotlivých podkapitolách řazeny abecedně. Prohledaná čísla časopisů s Batličkovými povídkami jsou uvedena v celých citacích v textu práce, stejně tak Batličkovy knihy. 280
57
PÍREK, Bohumil: Druhá knížka Batličkových povídek. Zlatý máj. 1970, r. 14, č. 4. s. 235. PÍREK, Bohumil: Ediční pocta Otakaru Batličkovi. Kulturní rozvoj, čtrnáctideník Ministerstva kultury ČSR. Praha: Panorama. 1988, roč. 4, č. 12. s. 8. PLESKOT, Jaroslav: Tvorba pro děti a mládež z nakladatelství Profil. Zlatý máj. Praha. 1980, r. 24, č. 6. s. 368. RYŠAVÝ, Jaroslav: Radioamatér QRA – Otakar Batlička. Hlas revoluce československé obce legionářské. Praha: Československá obec legionářská, 1. května 1946. Roč. II., č. 18. s. 2. SOBOLEV, Leonid: O dobrodružné knize. Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 11. s. 342. SYROVÁTKA, O.: České „stories“. Zlatý máj. Praha. 1966, r. 10, č. 2. s. 104. ŠKODA, E.: Baron Neprášil – šest proměn Otakara Batličky. Pionýrská stezka. Praha: Mladá fronta. 1970/1971, roč. 1, č. 1. s. 12–13. TOVÁREK, František: O dobrodružství, a co s tím souvisí. Zlatý máj. Praha. 1957, roč. 1, č. 13. s. 398. URBAN, A. J.: Zamyšlení nad dobrodružnou literaturou. Zlatý máj. Praha. 1958, roč. 2, č. 1. s. 14. Zlatý máj. Praha. 1958, roč. 2., č. 8. s. 14.
6.2 Knižní publikace BATLIČKA, Otakar: Na vlnách odvahy a dobrodružství. Ostrava: Profil, 1987. BATLIČKA, Otakar: Na vlně 57 metrů. Ostrava: Profil, 1965. BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. BATLIČKA, Otakar: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály. Praha: Leprez, 2002. BATLIČKA, Otakar: Tábor ztracených. Ostrava: Profil, 1970. BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. BUREŠ, Karel: V týmu s Foglarem. Příběh redaktora legendárních časopisů. Praha: Toužimský & Moravec, 2009. ČEŇKOVÁ, Jana: Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. ČVANČARA, Jaroslav: Ráje i pekla Otakara Batličky. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 217–229. DANEŠ, Josef: Za tajemstvím éteru. Praha: Nadas, 1985. DOČEKALOVÁ, Markéta: Tvůrčí psaní pro každého 2. Praha: Grada, 2009. s. 124. 58
DOLEJŠÍ, M.: Jak je to s týdeníkem „Romány do kapsy“. In Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. s. 7. DVORSKÝ, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. Rychlé šípy, Vontové a hlavolam – realita versus fikce. Praha: Zdeněk Bauer, 2010, 2011. FOGLAR, Jaroslav: Život v poklusu. Silůvky: Sokol Silůvky, 1990. HALADA, Jan: Encyklopedie českých nakladatelství 1949 –2006. Libri, Praha 2007. HAVLÍK, Přemysl: Předčasná úmrtí. 3, Jiří Wolker, Konstantin Biebl, Otakar Batlička. Praha: World Circle Foundation, 2002. HRABÁK, Josef: Napínavá četba pod lupou. Praha: Československý spisovatel, 1986. JANÁČEK, Pavel; JAREŠ, Michal: Svět rodokapsu: komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století. Praha: Karolinum, 2003. JANÁČEK, Pavel: Literární brak: Operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951. Brno: Host, 2004. JANOUŠEK, Pavel (ed.) Dějiny české literatury 1945 –1989. (1945 –1948). Academia, Praha 2007. JÍREK, Bohumil: Dobrodružství na cestě světem. In BATLIČKA, Otakar: Tanec na stožáru. Praha: Albatros, 1979. s. 5–10. JÍREK, Bohumil; SADECKÝ, Petr: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Na vlně 57 metrů. Ostrava: Profil, 1965. s. 9–12. KOLÁČEK, Luboš Y.: Špatní žáci, rebelové a jiní géniové : neslavná mládí slavných. Brno: Jan Melvil, 2009. KONČELÍK, Jakub et al.: Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. MOCNÁ, Dagmar; PETERKA, Josef et al.: Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004. NÜNNING, Ansgar. Lexikonu teorie literatury a kultury, Brno: Host, 2006. OSIČKA, Antonín: Dopis do redakce týdeníku Romány do kapsy. In Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. s. 11. PETR, Lubomír: S Otakarem Batličkou na cestách. In BATLIČKA, Otakar: Na vlnách odvahy a dobrodružství. Ostrava: Profil, 1987. s. 440–444. PÍREK, Zdeněk: Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno: Delfín, 1990. POLÁK, Jiří: Poselství žlutého kvítku. Praha: Olympia, 2003. Redakce týdeníku Romány do kapsy: Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha: Sběratel, 1939. POSPISZYL, Tomáš: Bohumil Konečný. Řevnice: Arbor vitae, 2008. s. 59
SIROVÁTKA, Oldřich: Ach, ta láska: průvodce po české brakové literatuře. Praha: Melantrich, 1984. SOHR, Stanislav: Zase zní píseň úplňku. Vyprávění o Jaroslavu Foglarovi. Karviná: Puls, edice zájmových publikací. Svazek 1. ÚS PNS – Klub přátel Jaroslava Foglara, 1968. STUDENOVSKÝ, Tomáš; BLÁHA, Josef: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně). Praha: Ostrov, 2000. SVOBODA, Milan: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály. Praha: Leprez, 2002. s. 5–6. SVOBODA, Milan: Předmluva. In BATLIČKA, Otakar: Příběhy statečných. Praha: Leprez, 2003. s. 5 a 8. ŠÁMAL, Petr: Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku 50. let 20. století. Praha: Academia, 2009. ŠUBRTOVÁ, Milena et al.: Slovník autorů literatury pro děti a mládež. II., Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012. ŠVEC, Štefan: Česky psané časopisy pro děti. Praha: Karolinum, 2014. URBANOVÁ, Svatava; ROSOVÁ, Milena: Žánry osobnosti, díla (historický vývoj žánrů české literatury pro mládež - antologie). Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2002. WAIC, Marek; KÖSSL, Jiří: Český tramping 1918–1945. Liberec: Ruch, 1992.
6.3 Závěrečné práce DOLEJSKÝ, Martin: Knihy odvahy a dobrodružství. Analýza edice z hlediska žánrového, autorského a vydavatelského. Bakalářská práce, vedoucí: Antonín Kudláč. Univerzita Pardubice: KLKS, 2012. FIALOVÁ, Markéta: Od prvních časopisů pro děti po internet. Diplomová práce, vedoucí práce: Peter Stoličný. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2002. MAMULOVÁ, Martina: Čtenáři komiksu Rychlé šípy a čtenářské kluby Mladého hlasatele jako aktivní publikum. Bakalářská práce, vedoucí práce: Jaroslav Švelch. Praha: FSV, UK, IKSŽ, 2011. MERAVÁ, Tereza: Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20. století). Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čeňková. Praha: UK FSV, IKSŽ, 2011. NOŽIČKA, Josef: Nedáme se! Působení Mladého hlasatele v letech 1937-1938 a jeho role při obraně republiky. Diplomová práce, vedoucí práce: Jana Čechurová. Praha: FF UK, 2013. 60
PROCHÁZKOVÁ, Klára: Současné časopisy pro děti (vývojové tendence a recepce). Diplomová práce, vedoucí práce: Milena Šubrtová. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, 2013. ŠVEC, Štefan: Dějiny českojazyčných časopisů pro děti v letech 1850–1989. Diplomová práce, vedoucí práce: Barbara Köpplová. Praha: FSV UK, IKSŽ, 2010. ŠVEJDOVÁ, Tereza: Mladý hlasatel a jeho autoři. Bakalářská práce, vedoucí práce: Jana Čeňková. Praha: UK FSV, IKSŽ, 2009. VLK, David: Otakar Batlička – Mýtus nebo skutečnost? Bakalářská práce, vedoucí práce Vladimír Novotný. Univerzita Karlova. FSV: IKSŽ. Praha, 1999.
6.4 Elektronické zdroje Databáze ilustrátorů dětských časopisů. Online [cit. 2015-12-28] Dostupná z: http://www.daildeca.cz/ks2.html. Poslední aktualizace 16. 12. 2015. KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . Neoficiální stránky věnované komiksovým seriálům ve starých časopisech. Online [cit. 201512-28] Dostupné z: http://chrz.wz.cz/serialy/img/2320_pribehy_statecnych.txt Poslední aktualizace 27. 12. 2015. PROVAZNÍK, Jaroslav: Literatura pro české děti. Duha. Brno: Moravská zemská knihovna, 2012. [online] [cit. 2015-12-25]. Dostupný z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/10179/provaznik-jaroslav-literatura-pro-ceske-deti. ROSEN, Michael: Child ´s play. The guardian, 2009. [online]. Online [cit. 2015-09-02]. Dostupný z: .
61
Seznam příloh Příloha číslo 1: ukázky ilustrací: - Ukázky ilustrací Ferdinanda Fialy k povídkám O. Batličky - Ukázky ilustrací Bohumila Konečného k povídkám O. Batličky Příloha číslo 2: Přehledy časopisecky otištěných povídek: - Přehled otištěných povídek (a Kurs radiotelegrafie) v Mladém hlasateli - Přehled otištěných povídek O. Batličky v časopise Vpřed - Přehled otištěných povídek O. Batličky v Sedmičce pionýrů - Přehled otištěných povídek O. Batličky v Pionýrské stezce - Přehled otištěných povídek O. Batličky v ABC - Přehled komiksů Petra Barče na náměty povídek O. Batličky Příloha číslo 3: ukázky obálek časopisů Příloha číslo 4: fotografie Otakara Batličky a ukázky kritických ohlasů
62
7 Příloha č. 1: ukázky ilustrací 7.1 Ukázky ilustrací Ferdinanda Fialy k povídkám O. Batličky
Mladý hlasatel, ročník 4 (1938/1939), číslo 13; povídka Voláme Hurst, voláme Hurst
63
Mladý hlasatel, ročník 4, číslo 18; povídka Zakázané pásmo
64
Mladý hlasatel, ročník 4, číslo 28; povídka Potápěč Oliver Ward
65
7.2 Ukázky ilustrací Bohumila Konečného k povídkám O. Batličky
Mladý hlasatel, ročník 5 (1939/1940), číslo 8; povídka Plamenné moře
66
Mladý hlasatel, ročník 5, číslo 22; povídka Lavina
67
Mladý hlasatel, ročník 6 (1940/1941), číslo 14; povídka Ohnivé znamení
68
8 Příloha č. 2: Přehledy časopisecky otištěných povídek 8.1 Přehled otištěných povídek (a Kurs radiotelegrafie) v Mladém hlasateli
4. ročník281
28. 1. 1939, Číslo 13, str. 8 - 9: Voláme Hurst, voláme Hurst Číslo 14, str. 8 - 9: Jistá výhra Číslo 15, str. 8 - 9: Lovec kožešin (je to B?) Číslo 16, str. 8 – 9: SOS, SOS Číslo 18 – zde začíná Kurs radiotelegrafie – upozornění už na titulní straně, str. 6, řídí Otakar Batlička; str. 8 – 9: povídka Zakázané pásmo (B?) Číslo 19, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Kavalíři vzduchu Číslo 20, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Černý Budha, ilustroval R. Adámek Číslo 21, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Velké kouzlo, ilustroval V. Živný Číslo 22, str. 6, Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Kamelot Petr, ilustroval R. Adámek Číslo 23, str. 6, Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Trojstěžník Olaf Číslo 24, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Mano lidojed Číslo 25, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 10: Tajemné oko Číslo 26, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Ahmed-San, ilustroval R. Adámek Číslo 27, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Poslední kolo Číslo 28, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Potápěč Oliver Ward Číslo 29, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Odkaz Číslo 30, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Bouře Číslo 31, str. 8 – 9: Amazonas; str. 10: Kurs radiotelegrafie Číslo 32, str. 8 – 9: Po dávné stopě; str. 10: Kurs radiotelegrafie Číslo 33, str. 6: Kurs radiotelegrafie, str. 8 – 9: Živá řeka Číslo 34, str. 8 – 9: Ocelová hrobka; str. 10: Kurs radiotelegrafie Číslo 35, str. 10: Kurs radiotelegrafie Zvláštní vydání zdarma, str. 5: Otrávený šíp Číslo 36, str. 8 – 9: Kamarádi; str. 10: Kurs radiotelegrafie282 5. ročník (1939/1940)283
2. 9. 1939, Číslo 1, str. 9: Záhada Číslo 2, str. 20–21: Ctihodný Čan-lu-čan Číslo 3, str. 36–37: Chytrý Farguson Číslo 4, str. 52– 53: Modrý démant
4. ročník nejčastěji ilustroval arch. F. Fiala, pokud byl autorem někdo jiný, uvádím jeho jméno u dané povídky. 282 Další čísla časopisu se mi nepodařilo dohledat. 283 5. ročník, pokud neuvádím jinak, ilustrují vždy arch. F. Fiala nebo Bohumil Bimba Konečný. 281
69
Číslo 5, str. 68–69: Na západ Číslo 6, str. 84–85: Dobrý typ Číslo 7, str. 100–101: Na konci světa Číslo 8, str. 116–117: Plamenné moře; str. 124: Nuget Číslo 9, str. 132–133: Noční let Číslo 10, str. 148–149: Neviditelná stezka Číslo 11, str. 164–165: Sto milionů voltů Číslo 12, str. 184–185: Lední muž Číslo 13, str. 204: Sedm let neštěstí Číslo 14, str. 220: Podivná událost
Číslo 15, str. 228–229: Lokomotiva číslo 13; str. 232–232: Sargasové moře – na barevné dvoustraně (upozornění, že v příštím čísle bude zase barevná dvoustrana) Číslo 16, 244–245: str. Jidášův žold Číslo 17, str. 260–261: Soudný den; str. 264–265: Velká noc Číslo 18, str. 276–277: str. Na prahu nového roku; str. 280–281: Les duchů Číslo 19, str. 292–293: Bílé pero, ilustoroval R. Adámek; str. 296–297: Souboj Číslo 20, str. 308–309: V kraji věčného ticha; str. 316: Hvězda Mittenova Číslo 21, str. 324–325: Vykuk Číslo 22, str. 340–341: Divoch Číslo 23, str. 356–357: El Justicio Číslo 24, str. 372–373: Tygří matka; str. 376–377: Bílá cesta Číslo 25, str. 388–389: Kapitán necita Číslo 26, str. 404 – 405: Měsíční paprsek; str. 408 – 409: Příhoda pana Ditwela Číslo 27, str. 420 – 421: Černoušek Číslo 28, str. 440 – 441: Démon hlubin Číslo 29, str. 451 – 452: Dobrý sluha; str. 462: Sázka v klubu AGS – Nabídka284 Číslo 30, str. 466: Odpověď Franka Gregora (AGS); str. 467 – 468: Na vlně 57 metrů Číslo 31, str. 462: Za první kořistí (AGS); str. 483 – 484: Trojí tvář Číslo 32, str. 499 – 500: Dvacet stupňů na západ (AGS); str. 509 – 510: Ledoví muži Číslo 33, str. 515 – 516: Žluté oči (AGS) Číslo 34, str. 531 – 532: Letoun číslo 4; str. 541 – 542: Nad oblaky (AGS) Číslo 35, str. 547 – 548: Dva mstitelé; str. 557 – 558: Malá ryba také ryba (AGS)
284
Novela, která vychází na pokračování, ilustruje ji Bohumil Bimba Konečný.
70
Číslo 36, str. 562 – 563: Mistr těžké váhy; str. 573 – 574: Velký omyl Petra Hooga (AGS) Číslo 37, str. 579 – 580: Nevítané dobrodružství (AGS) Číslo 38, str. 595 – 596: Mezi dvěma světadíly (AGS); str. 605 – 606: Hlas z dálky Číslo 39, str. 611 – 612: Poštovní jezdci; str. 621 – 622: Na druhou stranu světa (AGS) Číslo 40, str. 627 – 628: Skvělý nápad profesora Bathnama (AGS); str. 637 – 638: Marta Margenova Číslo 41, str. 643 – 644: Napoleon; str. 654 – 655: Na zpáteční cestě (AGS) Číslo 42: str. 669 – 670: Strach Číslo 43, str. 685 – 686: Na výstavě Číslo 44, str. 691 – 692: Ještě jednou Farguson; str. 701: Vyplněné přání Číslo 45, str. 707 – 708: Silák Brand 6. ročník (1940/1941)285 Číslo 1, str. 7 – 8: Mamba, ilustroval J. Fischer; str. 13 – 14: Usměvavý Dick, B. Bimba Konečný Číslo 2, str. 20 – 21: Veký Mombo, J. Fischer Číslo 3, str. 36 – 37: Červená nebo zelená, F. Fiala Číslo 4, str. 52 – 53: Dva hrdinové, B. Bimba Konečný Číslo 5, str. 71 – 72: Polární stanice A19, J. Černý Číslo 6, str. 84 – 85: Zář na obzoru, B. Bimba Konečný Číslo 8, str. 127: Ztracený svět, M. Pintner Číslo 9, str. 132 – 133: Perpetum mobile, E. Tiki Pryl Číslo 9, str. 143: Sázka o život, M. Pintner Číslo 10, str. 148: Zlatý prsten, E. Tiki Pryl; str. 159: Tábor ztracených, B. Bimba Konečný Číslo 11, str. 164 – 165: Bylo jich osm, M. Pintner; str. 175: Vzpomínka otroka, J. Černý Číslo 12, str. 180 – 181: Wakaiův nápad, B. Bimba Konečný; str. 184 – 185: Starý budík, E. Tiki Pryl Číslo 14, str. 212 – 213: Ohnivé znamení, B. Bimba Konečný Číslo 15, str. 228 – 229: Zlatá zrna, E. Tiki Pryl Číslo 16, str. 248 – 249: Jak děláme Mladý hlasatel (nejedná se o povídku) – jde o fotografie pracovníků redakce při práci, fotografie 1 – Otakar Batlička, který píše povídku. Číslo 16, 252 – 253: Dobrodružství staré Metuny, B. Bimba Konečný Číslo 17, str. 260 – 261: Tasmono José, B. Bimba Konečný Číslo 18, str. 276 – 277: Svatá noc, E. Tiki Pryl
Vzhledem k tomu, že v tomto čísle se na ilustrování povídek podílelo více umělců, uvádím jejich jméno u všech povídek ihned za jejím názvem. 285
71
Číslo 19, str. 292 – 293: Kota 50, E. Tiki Pryl; str. 294 – 295: Krajané, M. Pintner; str. 301: Štěstí na nový rok, F. Fiala Číslo 20, str. 325: Hadí hlas, F. Fiala Číslo 21, str. 332 – 333: Zmírající slon, B. Bimba Konečný Číslo 22, str. 352 – 353: První poplach, B. Bimba Konečný; str. 356 – 357: Dotyk smrti, F. Fiala Číslo 23, str. 368 – 369: Na řece sv. Vavřince, Prüll; str. 372: Knoflík mrtvého muže, F. Fiala Číslo 24, str. 384 – 385: Žlutá vlajka, B. Bimba Konečný Číslo 25, str. 400 – 401: Světluška, B. Bimba Konečný; str. 404 – 405: Vrchní dozorce, F. Fiala Číslo 26, str. 416 – 417: Strýc Olson, B. Bimba Konečný Číslo 27, str. 432 – 433: Berberský čert, B. Bimba Konečný Číslo 28, str. 448 – 449: J. Černý kříž, B. Bimba Konečný Číslo 29, str. 464 – 465: Soud divočiny, F. Fiala Číslo 30, str. 480 – 481: Na ploché dráze, B. Bimba Konečný; str. 489 – 490: Podivín, B. Bimba Konečný Číslo 31, str. 496 – 497: Žerty a žertíky, B. Bimba Konečný Číslo 32, str. 514 – 515: Nahluchlý Sany, B. Bimba Konečný Číslo 33, str. 530 – 531: Červená skvrna, B. Bimba Konečný; str. 539: Na útěku, F. Fiala Číslo 34, str. 546: Prodavač ovoce, Peške Číslo 35, str. 562: Povětroň Číslo 36, str. 578 – 579: Jeskyně upírů, B. Bimba Konečný Číslo 37, str. 594: Ďáblovo lože, B. Bimba Konečný Číslo 38, str. 610: Štěkající ryba, B. Bimba Konečný (vyšlo 17. května 1941)
8.2 Přehled otištěných povídek O. Batličky v časopise Vpřed286
1. ročník (1946) Číslo 18, 9. dubna (zároveň poprvé po válce s přílohou Rychlé šípy), str. 4: Válečná píseň Číslo 19, 16. dubna, str. 4: Muž pevných zásad, il. O. Šembera Číslo 20, 23. dubna, str. 4: Překvapení Číslo 21, 30. dubna, str. 5: Opičí král Číslo 23, 14. května, str. 4: Cesta do přístavu Číslo 24, 21. května, str. 4: Na širém moři Číslo 25, 28. května, str. 5: V jiném světě Číslo 26, 4. června, str. 4: Mluvící bůh, il. Vejrych Číslo 29, 25. června, str. 4: Pýcha předchází pád – povídka, která byla zabavena německou cenzurou
David Vlk ve své bakalářské práci uvádí, že ve Vpředu bylo publikováno posledních 11 Batličkových povídek, mně se jich podařilo najít pouze deset. 286
72
Číslo 37, 20. srpna, str. 4: Orlí hnízdo, il. V. Junek
8.3 Přehled otištěných povídek O. Batličky v Sedmičce pionýrů:
4. ročník Číslo 48, 29. 7. 1971, str. 5: Chlupatá fordka (z pozůstalosti zpracoval B. Jírek) 5. ročník Číslo 6, 7. 10. 1971, str. 5: Zázračná izvozčikova píseň (volně zpracoval Jírek) Číslo 22, 27. 1. 1972, str. 10–11: Muž v podpalubí. (z pozůstalosti upravil Jírek, ilustroval A. Born) Číslo 33, 13. 4. 1972, str. 5: Sedmihlavá saň (z pozůstalosti Jírek, il. O. Kulhánek) Číslo 38, 18. 5. 1972, str. 10–11: Smolař (z pozůstalosti Jírek) Číslo 41, 8. 6. 1972, str. 10–11: Démon hlubin (zpracoval Jírek) Číslo 43, 22. 6. 1972, str. 10–11: Slavný kluk Mahmud (z pozůstalosti Jírek, il. P. Barč) Číslo 44, 29. 6. 1972, str. 5: Oblak za milión (z pozůstalosti Jírek, il. V. Rytina) 6. ročník Číslo 8, 20. 10. 1972, str. 5: Rodeo (zpracoval Jírek, il. F. Kraus) Číslo 31, 6. 4. 1973, str. 5: Příhody lodního bubeníka (z pozůstalosti Jírek, il. Václav Rykr) Číslo 45, 13. 7. 1973, str. 5, Záhada (z pozůstalosti Jírek, il. J. Mikula)
8.4 Přehled otištěných povídek O. Batličky v Pionýrské stezce:
1. ročník (1970/1971)
Číslo 1, str. 16: Ledoví muži
Číslo 3, str. 16: Kóta 50
Číslo 8, str. 16: Wakaiův nápad
Číslo 13–14, str. 36: Alláh ve strážním koši
Číslo 15–16, str. 40: Brizárova smrt (z námětu pozůstalosti, dosud nikdy netištěná povídka)
2. ročník (1971/1972)
Číslo 2, str. 16: Orlík
Číslo 6, str. 16: Skvělý boxer (z námětu pozůstalosti)
Číslo 8, str. 16: Zázračný střelec (z námětu pozůstalosti)
Číslo 10, str. 16: Zkáza v tichomoří
Číslo 13, str. 4–5: Drama na Carrelově převisu (z námětu pozůstalosti). Na povídku upozorněno už na obálce časopisu. Na dvoustraně 4–5 jsou 73
v dalších číslech otištěny například povídky Karla Čapka, Jaroslava Foglara nebo E. T. Setona.
Číslo 16, str. 16: Divizní rozkaz 19 (z námětu pozůstalosti)
Číslo 18, str. 16: Nakamutovo loučení (z námětu pozůstalosti)
Dvojčíslo 21, 22, str. 16: Rukojmí z Ester Ville (z námětu pozůstalosti)
3. ročník (1972/1973) Číslo 1, str. 4–5: Konec kouzelníků (z námětu pozůstalosti) Číslo 6, str. 5–6: Převozník na Amuru (z námětu pozůstalosti) Číslo 7, str. 4–5: Nezapomenutelné Vánoce (z námětu pozůstalosti) Číslo 11, str. 6: Heslo dobrého kamaráda (z námětu pozůstalosti) Číslo 13, str. 7–8: Sports attractive (z námětu pozůstalosti) 4. ročník (1973/1974) Číslo 5, str. 12–13: Zkouška mistrovského jezdce (z námětu pozůstalosti) Číslo 9, str. 12–13: Nikdo (z námětu pozůstalosti) Číslo 13, str. 12–13: Poslední rybolov (z námětu pozůstalosti) 5. ročník (1974/1975) Číslo 2, str. 16: Past na vetřelce (podle vyprávění přátelům napsal Bohumil Jírek) Číslo 10, str. 16: J. Černý vítr (z námětu pozůstalosti)
8.5 Přehled otištěných povídek O. Batličky v ABC
13. ročník (1968)
Číslo 3, příloha ABC do kapsy, str. 6: Zlatá zrna (převyprávěl Bohumil Jírek)
Číslo 7, příloha ABC do kapsy, str. 1: Zakázané pásmo
Číslo 14, příloha ABC do kapsy, str. 6: Na konci světa (převyprávěl Jírek)
Číslo 19, příloha ABC do kapsy, str. str. 6: Les duchů (převyprávěl Jírek)
V č. 20 najdeme upozornění na skutečnost, že součástí příštího čísla začíná Batličkův román Rájem i peklem.
V č. 21 začíná vycházet román Rájem i peklem, str. 6.
17. ročník (1973)
Číslo 11, 2. února, str. 19: Oheň svatého Eliáše (zpracoval Jírek)
74
8.6 Přehled komiksů Petra Barče na náměty povídek O. Batličky287
Rychlé šípy 2. a 3. ročník (1970-1971)
Les duchů
Ctihodný Čan Lu Čao
Divoká píseň prérie
Zkáza škuneru Hanah
Urugayské žertíky
Zápas Nikolaje Kriščenka
Nahluchlý Sandy
Neviditelná stezka
Vánoce na majáku
Sloní hřbitov
U tučného krocana
Joshua Klidná ruka
Na konci světa
Píseň jedových šípů
Na ploché dráze
Otravený šíp
Dobrý tip
Hlasatel od 3. čísla 1. ročníku (1991)
Proroctví staré Metuny
Klidná ruka
Dobrý tip
Skaut-Junák 36. ročník (1993)
Válečná lest
Vánoce na majáku
Skaut-Junák od 3. čísla 39. ročníku (1996-1997)
Ocelová hrobka
Podivín
Zlatonosné pozemky
Tento přehled nezahrnuje přesné umístění komiksů v jednotlivých časopisech, protože nevychází v mých výzkumů, ale z těchto zdrojů: Neoficiální stránky věnované komiksovým seriálům ve starých časopisech. [cit. 2015-12-28] http://chrz.wz.cz/serialy/img/2320_pribehy_statecnych.txt a Databáze ilustrátorů dětských časopisů. [cit. 2015-12-28] http://www.daildeca.cz/ks2.html. 287
75
Skaut-Junák 41. ročník (1998-1999)
Dobrý tip
Na konci světa
Sloní hřbitov
Kromě periodik vyšly komiksy Petra Barče také v knižních souborech s Batličkovými povídkami v knihách pražského nakladatelství Leprez Sázka v klubu AGS a jiné kreslené povídky a seriály (2002) a Příběhy statečných (2003).
76
9 Příloha č. 3: Ukázky obálek časopisů Ukázka obálky Mladého hlasatele:
77
Ukázka obálky Sedmičky pionýrů:
78
Ukázka obálky Pionýrské stezky:
79
Ukázka obálky ABC:
80
Ukázka komiksu Petra Barče na motiv povídky O. Batličky (časopis Rychlé šípy):
81
10 Příloha č. 4: fotografie a ukázky kritického ohlasu (gs): Skelety dobrodružství. Rovnost. 13. října 1965, r. 20, č. 245. s. 3.
82
ŠKODA, E.: Baron Neprášil – šest proměn Otakara Batličky. Pionýrská stezka. Praha: Mladá fronta. 1970/1971, roč. 1, č. 1. s. 12–13.
83
Fotografie Otakara Batličky:
288
Mladý Otakar Batlička
289
290
Jako čtyřicátník
Mladý světoběžník Batlička v Londýně
KADLECOVÁ, Kateřina: Neuvěřitelný životní příběh Otakara Batličky. Legendy cimrmanovského ražení. Reflex. Praha: Ringier, 2015. [online]. č. 12 [cit. 2015-30-10]. Dostupný z: . 289 Radioamatéři - oběti II. odboje. Online [cit. 2016-04-02] Dostupná z: http://www.crk.cz/II_ODBOJC. Poslední aktualizace 2003. 290 POLÁK, Ladislav: Radioamatéři – oběti okupace v letech 1939 - 1945. Historický sborník. Online [cit. 201604-02] Dostupná z: http://docplayer.cz/2502627-Uvodem-sedmdesati-let-uplynulych-od-konce-druhe-svetovevalky-sin-slavy-znacky-ok-laco-ok1ad-honza-ok1xu.html#show_full_text. Poslední aktualizace 8. 9. 2015. s. 4. 288
84
291
Rok 1925 – motocyklový závodník
292
Jako koncipient Elektrických podniků
v Praze
POLÁK, Ladislav: Radioamatéři – oběti okupace v letech 1939 - 1945. Historický sborník. Online [cit. 201604-02] Dostupná z: http://docplayer.cz/2502627-Uvodem-sedmdesati-let-uplynulych-od-konce-druhe-svetovevalky-sin-slavy-znacky-ok-laco-ok1ad-honza-ok1xu.html#show_full_text. Poslední aktualizace 8. 9. 2015. s. 5. 292 Tamtéž. s. 8. 291
85