57A 66/2011
PROTOKOL O JEDNÁNÍ konaném Krajským soudem v Plzni dne 11.12.2013 v právní věci navrhovatele RNDr. Mojmíra Vlašína, bytem Brno, Drozdí 7, zastoupeného Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Brno, Burešova 6, proti odpůrci Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Nádražní 2, o námitkách navrhovatele proti rozpuštění shromáždění konaného ode dne 15.7.2011 nejpozději do dne 12.8.2011 v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava. Přítomni od soudu: Mgr. Alexandr Krysl, předseda senátu Mgr. Miroslava Kašpírková, členka senátu Mgr. Ing. Veronika Baroňová, členka senátu Jana Poláková, protokolující úřednice Dostavili se: a) strana navrhující: Zuzana Candigliota, soudu známa z úřední činnosti, substituční plná moc ze dne 25.11.2013 založena na č.l. 221 soudního spisu, i.s. David Zahumenský, plná moc ze dne 1.7.2013 založena na č.l. 193 soudního spisu b) strana odporující: JUDr. Kateřina Suchá, pověřená zaměstnankyně odpůrce, soudu známa z úřední činnosti, pověření ze dne 1.11.2010 založeno na č.l. 79 soudního spisu Předseda senátu zahájil jednání v 09:05 hodin a seznámil účastníky s plánovaným průběhem jednání. Zuzana Candigliota uvádí: „Včera jsme posílali do datové schránky dodatečné návrhy, protože máme některá videa a fotografie. Mám je s sebou pro případ, že to půjde technicky provést. Žalobce pan Vlašín těmi videi nedisponoval a lidé, kteří se účastnili té blokády, je nashromáždili a s ohledem na požadavek soudu, aby to bylo nastříháno a byly tam obsaženy jen relevantní věci, tak to nějakou dobu trvalo. Jsou tam tři videa v řádu několika minut a pak fotografie. Je otázka, zda by se svědci mohli vyjádřit k videím či spíše k fotografiím“. Předseda senátu konstatuje, že svědci se k tomuto nebudou vyjadřovat, ale je možné, že v předložených videích budou nějaké sekvence totožné s videozáznamem odpůrce, který
pokračování
2
57A 66/2011
bude dnes soud provádět, a tudíž nebude nutné důkazní návrh vznášet, takže vyhodnocení, zda budou prováděna k důkazu, se ponechává na odpolední část jednání. Zuzana Candigliota uvádí: Na některých videích jsou události, které mohl natočit kdokoliv, takže i policie, jsou tam ovšem nějaké rozhovory s policisty, kde ti blokádníci upozorňují, že dochází k nezákonné činnosti a proč nezakročí policie proti nezákonnému kácení, což se domnívám, že policie nenavrhovala taková videa, a pak jsou tam záznamy z večerních porad, které dokazují to, že šlo o skupinu, která měla jeden cíl a že byli organizovaní. Nejsou námitky proti průběhu jednání. Poté bylo přistoupeno k dokazování. Dostavil se: Antonín Viktora, bytem Teplice – Řetěnice, Luční 217/6, totožnost ověřena dle OP č. 200660143. Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Nic mi nebrání vypovídat. Nemám žádný vztah k zástupcům účastníků, RNDr. Vlašína znám jen podle jména. Byl srpen 2011, tehdy probíhala blokáda těžby v šumavském národním parku. Několik týdnů předtím začal v menším složení monitoring, a to na začátku léta poté, co tehdejší ředitel národního parku avizoval, že se bude těžit dřevo. Potom se rozeběhla ve větším stylu s větším počtem lidí. Já jsem se o blokádě dozvěděl ze sdělovacích prostředků jako většina ostatních lidí, včetně kolegů z krajských redakcí, že ten střet nebo zásahy policie, které tam probíhají, že to je poměrně ostré a stalo se to společenským tématem. Rozhodli jsme se, že tam pojedu z Prahy na klasickou reportáž a napsat nějaký článek. Mé informace o blokádě se ke mně nedostaly žádnou zvláštní cestou. Pan Vozník, jestli si pamatuji dobře, vystupoval jako tiskový mluvčí za skupinu lidí, kteří to tam blokovali, pan Vozník byl celé roky známý člověk pro novinářskou obec, jeho kontakty měl každý, myslím, že právě jemu jsem volal, jestli by mi mohl zprostředkovat nějaký pohled dovnitř té skupiny, která tam blokuje těžbu. Pan Vozník mi doporučil jednoho člověka, na jehož jméno si nevzpomenu, který byl z hnutí Duha z Olomouce, provedl mě okolím místa, kde se těžilo a dal mi klasický výklad o tom, jestli je to správné těžit, vodil mě po místech, kde už se těžilo. K té blokádě, když jsem tam byl ten den, tak došlo až odpoledne, dorazila tam skupina asi 30 lidí, ke které jsme se dostali, myslím, že tu informaci nám dal právě pan Vozník, že ti lidé jsou na nějaké mýtině, tak jsme se tam s tím průvodcem šli podívat, tam mě opustil a říkal, že se věnuje pouze tomu, že monitoruje, jak to probíhá, že fotí, pořizuje dokumentaci, ale sám se jí neúčastnil. Ta skupina lidí, kteří byli připraveni, že budou blokovat, byla velice různorodá, byli tam členové hnutí Duha nebo Greenpeace, ale poznal jsem tam i lidi, kteří nebyli organizováni v žádné organizaci, ale připojili se naprosto spontánně. Neumím říct, jak
pokračování
3
57A 66/2011
byli organizovaní, jakou měli hierarchii nebo jak to probíhalo celkově, v ten den, když jsem tam byl, byl neformálním vůdcem té skupinky, která se tam shromáždila, pan Piňos, což je poměrně známá postava. Pan Piňos skupinku vedl v tom stylu, že jim dal pokyn: pojďme do lesa. Obešli ten prostor, kde probíhala ta těžba, potichu z druhé strany a tam jednoduše vstoupili do prostoru, který byl v počátku ohraničen nějakou páskou, pak tam už páska nebyla, nějak zmizela. Přišli na to místo, kde se těžilo, museli přestat s těžbou, různě si tam sedli a seděli a čekali, až přijdou policisté. Když policisté dorazili na to místo, což bylo rychlé, tak přišla výzva, aby ten prostor opustili, blokádníci tam volně seděli, někteří svačili, ale neproběhla tam rozhodně nějaká přesvědčovací komunikace, policisté i blokádníci byli na sebe z minulých dní zvyklí, takže neproběhla ze strany policie, nebo aspoň já jsem ji nezaznamenal, nějakou snahu vyřešit to nějakou domluvou, přestože tam chodili lidé s reflexními vestami z antikonfliktního týmu, ale ti se opravdu vůbec o nic nesnažili. Já sám jako novinář jsem se snažil ptát policistů: co teď budete dělat. Policisté řekli: jestli nechcete dostat, tak rychle zmizte. Takovou odpověď jsem dostal a zvláště mě rozladilo jednání lidí z tzv. antikonfliktního týmu, protože ti se absolutně o nic nesnažili, ani mně nic nehodlali vysvětlovat. Jako reportér jsem byl třeba účasten mnohých pochodů neonacistů v severních Čechách a antikonfliktní tým v našem kraji fungoval jinak, opravdu profesionálně, ale tam jsem viděl, že není ta snaha. Samozřejmě nevím, jak to probíhalo v minulých dnech, a jestli už to považovali po zkušenostech z minulých dní za ztracený čas. Po několika minutách, možná 15 minutách, kdy policie přišla na místo blokády a když blokádníci odmítli odejít, tak nastoupila policie v uniformách s těmi „tatrankami“, v článku jsme to špatně nazvali, že to byla zásahová jednotka, ale byli to lidé z pořádkové policie, ale byli to lidé, kteří čekali na hlavní silnici na to, až se něco stane a půjdou zasáhnout, protože předtím, když jsem tam chodil po lesích s průvodcem, tak jeden policista, který tam hlídal to místo, za námi přišel a říkal: tam nevstupujte, víte, jak to chodí, určitě už tady blokujete několik dní, myslel si, že jsem blokádník, bude to tak, že vy tam vstoupíte, já vám řeknu opusťte prostor, vy ho neupustíte, no a pak přijdou ti kluci z cesty, kteří už jsou natěšení, až si budou moct do někoho bouchnout. Tito chlapci od policie, kteří tam byli připraveni, tak opravdu přišli bez nějakých řečí, nesli s sebou nějakou techniku na případné lidi, kteří by se tam připoutali, to jsem já neviděl přímo. Když jsem tam byl já, tak se tam nikdo nepoutal, já jsem samozřejmě v zájmu vlastní bezpečnosti ten prostor opustil. Pak začali ty lidi, kteří to tam blokovali, odnášet, tahat pryč. Bylo to pro mě hodně nepříjemné, připadalo mi to zbytečné, jak se ti policisté chovali třeba k lidem, kteří byli staršího věku. Paní, které bylo víc jak 50 let, opravdu táhli za ruce za nohy tak, že visela hlavou dolů a pamatuji si, jak sténala bolestí, když jí odtahovali. Z mého pohledu mi připadalo, že ten zásah je zbytečný, ale to je jen pocitový pohled na věc. Když ty blokádníky vynosili, tak je shromáždili za autem u hlavní cesty, tam seděli, někteří měli ještě spoutané ruce, nastrkali je do aut a odvezli je do Kašperských hor na policejní služebnu a tam je vyslechli s tím, že se dopustili přestupku. Myslím si, že tam šlo opravdu maximálně o přestupek. Předseda senátu: Začal jste příjezdem a váš odjezd z blokády probíhal jak? Svědek: Já jsem tam přijel autem do Filipovy Huti. Poté, co se to tam rozehnalo, tak jsem šel pěšky do Filipovy Huti z toho místa, což je asi 30 – 45 minut chůze. Věděl jsem, že je odvezli do Kašperských Hor, takže jsem tam jel, původně ještě do Sušice. Když jsem tam
pokračování
4
57A 66/2011
přijel, tak už tam někteří ze zadržených aktivistů seděli na náměstí v restauraci a čekali, až propustí ten zbytek. Bavili jsme se o tom, ptal jsem se na jejich názory, abych měl nějaký materiál do svého článku. Sedl jsem do auta a jel jsem zpátky do Prahy. Předseda senátu: Vy jste hovořil s pánem, který vám ukazoval lokalitu, kde se těží a seznamoval vás s blokádou. Řekl vám, co je smyslem blokády? Svědek: To já jsem samozřejmě věděl. Blokáda probíhala z popudu toho, že lidé, kteří se jí účastnili, nesouhlasili s tím, že je postup těžby dřeva napadeného kůrovcem správný z hlediska ochrany přírody, ale také byli přesvědčeni, že park přímo porušuje vlastní zákonem stanovené předpisy, jakým způsobem tu těžbu nařídil, zajistil a provádí ji. Proto tam ti lidé byli. Předseda senátu: Na místě chtěli dosáhnout čeho? Svědek: Chtěli přerušit těžbu. Postup byl většinou pokojný, alespoň co jsem viděl já, ale samozřejmě chtěli přijít na místo, kde se těží, tím pádem těžební dělník musel přestat z důvodu bezpečnosti, aby někoho nezranil, tím pádem se narušila ta těžba. Předseda senátu: Hovořil jste o skupině 20 – 30 lidí. Ta skupina vstoupila celá za pásku do těžebního prostoru? Svědek: Myslím si, že ne. Bylo to trochu složité. Někteří lidé se rozhodli, že opravdu půjdou do toho prostoru, někteří trochu bloumali, stáli kolem, protože někteří, když už byli několikrát zadrženi, zvažovali, jestli mají být zadrženi znovu. Potom i já jsem vstoupil do toho prostoru, protože jak tam ti lidé různě chodili, ty pásky, které to ohraničovaly, už byly různě strhané, takže už jsme nevěděli, kde ten prostor je. Několik lidí, kteří ten prostor opustili, vyjadřovali morální nebo slovní podporu těm, kteří zůstali na tom místě, ale sami se neúčastnili. Předseda senátu: Kdybyste to měl nějak kvantifikovat, větší část šla za pásku do těžebního prostoru nebo větší část naopak zůstala mimo? Svědek: Větší část asi jakoby nakonec šla, ale rozhodující okamžik byl, když začal ten zásah, tak jak se ti lidé rozhodli, protože já jsem nebyl blokádník, ale na to místo jsem šel také, nakonec vlastně skoro všichni, plus nějací lidé, co tam přišli z cesty a to už tam byl dost zmatek, do toho tam ti policisté a strážci parku. Předseda senátu: Mě zajímá ten časový okamžik před tím, než tam přišli policisté, jestli skutečně ta skupina pod vedením pana Piňose tam vstoupila celá nebo skutečně někteří lidé zůstali ještě bez přítomnosti policistů mimo? Svědek: Určitě nevstoupila celá, to si pamatuji, nejdřív vstoupili nějací jednotlivci, ale nechtějte po mně poměr, protože to bylo v lese, ta skupina se trochu rozprostřela. Vím, že ještě i pan Piňos tam měl krátkou řeč a říkal: kdo chcete, zvažte to, je to na vás, jak se rozhodnete. On sám říkal, že už dnes blokovat nebude.
pokračování
5
57A 66/2011
Předseda senátu: Pořád máme 20 – 30 lidí, jestli jeden šel za pásku nebo zda nějak rámcově jste schopen odhadnout počet lidí z té skupiny, kteří vstoupili do těžebního prostoru v době, kdy tam ještě policie nebyla? Svědek: Myslím si, že tam nakonec postupně vstoupili všichni, ale v době, kdy už nebylo jasné, co je těžební prostor, ale na začátku bych řekl tak třetina, čtvrtina z té skupiny okamžitě vstoupila za tu pásku, někteří obcházeli tu pásku, já jsem jí taky obcházel a pak když jsem se vrátil na to původní místo, tak už tam páska nebyla a lidi chodili sem tam. Tady v tom okamžiku tam fungoval trochu zmatek, že jsem ani já nevěděl, kdo je blokádník, kdo je turista, kdo je správce parku, kdo je novinář. Předseda senátu: Jestli tomu dobře rozumím, tak ta skupina tam nevstoupila jako nějaký blok, ale rozptýlili se v tom těžebním prostoru. Svědek: Ano, určitě tam nevstoupili všichni najednou, chvíli to trvalo. Předseda senátu: Pokud potom došlo k zásahu policie, jestli byste byl schopen rámcově kvantifikovat počet lidí, kteří dobrovolně opustili těžební prostor, versus lidé, kteří z té skupiny tam zůstali do toho nejzásadnějšího policejního zákroku. Svědek: Jestli ve skupině bylo 30 lidí, tak si myslím, že tak 10 odešlo, minimálně 20 lidí tam zůstalo a ti byli odvlečeni silou z toho prostoru. Předseda senátu: Když se vrátím k počtu, říkáte, že 10 lidí odešlo dobrovolně, 20 bylo vyneseno a mluvil jste o skupině, která má řádově 20 – 30 lidí, takže do toho prostoru tedy vstoupili všichni, jestli tomu dobře rozumím. Svědek: Já si myslím, že nakonec v tom těžebním prostoru byli všichni nebo aspoň většina z té skupinky, rozprostřeli se v tom prostoru nebo ještě před tím prostorem. Vím, že třeba byli lidé, kteří s tou skupinou šli do toho lesa, potom jsem je zahlédl na tom místě blokády, kde chvilku chodili, ale jakmile tam přišla policie, tak pak už jsem je tam neviděl a pak jsem je zase viděl zpátky na té silnici. Myslím si, že většina lidí z té skupiny se nakonec účastnila blokády, ale jestli všichni, to říct nemohu. Předseda senátu: Jakým způsobem mezi sebou aktivisté komunikovali v rámci té skupiny 20 – 30 lidí po vstupu za tu pásku a v průběhu dne? Svědek: Myslím si, že byli schopni spolu nějakým způsobem komunikovat mobilním telefonem, signál tam byl a pro mě byl jediným koordinátorem ten člověk z té Duhy, který mě tam prováděl ještě předtím, i když informace vyloženě o té blokádě neměl, ale byl v kontaktu s panem Vozníkem a věděl, co se děje a ten mi podával informace. Jak komunikovali mezi sebou? Vím, že jsem věděl, že skupinu vede pan Piňos a ten telefon, který jsem na něj měl já, měl vypnutý, vím, že jsem se nedovolal. Nevím, jak komunikovali mezi sebou. Mgr. Ing. Baroňová: Doplnil byste časové údaje, kdy jste opouštěl ten prostor?
pokračování
6
57A 66/2011
Svědek: Já jsem přišel do prostoru už brzo ráno, to tam nikdo z blokádníků nebyl, byl se mnou jen průvodce, pak jsme celé dopoledne chodili po lesích na odbornou exkurzi, jak bych to nazval. Samotná blokáda začala někdy odpoledne kolem jedné, druhé hodiny. Kolem páté hodiny jsem už byl v Kašperských horách. Napsal jsem článek, který obsahoval i časy, takže je tam přesně čas, kdy začala ta blokáda. Vím, že to trvalo 40 minut nebo do hodiny, kdy byli všichni blokádníci odvezeni. Mgr. Ing. Baroňová: Z hlediska koordinace v lese vnímal jste, že mezi sebou ti účastníci nějak komunikují, i v tom lese? Svědek: V lese spolu komunikovali tím nejjednodušším způsobem, hovořili spolu. Mgr. Ing. Baroňová: Myslím tím, když byli rozptýlení, zda jste něco pozoroval. Svědek: Jako vůdce působil pan Piňos, pak se zastavili před tím prostorem, pan Piňos velice krátce řekl, že dnes tady probíhá těžba, se kterou nemůže souhlasit a je na vás, jak se rozhodnete, jestli se chcete připojit k blokádě, já se toho už účastnit nebudu. Pak zmizel a lidé se tam pohybovali sami, tam už pak žádná koordinace nebyla, spíš naopak zmatek. Obsazování toho prostoru bych označil jako zmatek. Zuzana Candigliota: Bránila policie vstupu za pásku? Svědek: U pásek dost často stáli dva policisté, mávali na nás, nevstupujte sem, měli tendenci to nějak řešit. Tam, kudy jsme šli při té blokádě, tam policisté nebyli, u toho místa, kde se vstupovalo do toho prostoru, tam nebyl žádný policista. Přišli až, když bylo místo těžby obsazeno. Zuzana Candigliota: Byl jste svědkem toho, že by některý z blokádníků upozorňoval policisty na nezákonnost těžby a vyzýval je k zastavení těžby? Svědek: Byl jsem toho svědkem, protože to oni říkali poměrně často a většina lidí chtěla diskutovat právě o tom. Ta policie tam nebyla z důvodů, aby prováděla těžbu, diskusi chtěli vést především se strážci parku, i s těmi dřevorubci o tom chtěli debatovat. Já sám jsem dostal krátkých přednášek za ten den několik. Předseda senátu: Hovořil jste o obsazení místa těžby. Jste schopen říci, jak velký byl prostor, kde se lidé rozptýlili? Svědek: On byl ohraničen tou páskou zpočátku, ale byl ohraničen docela velký prostor. Předseda senátu: Jde mi o rozptýlení těch lidí, jaký prostor v podstatě zabrali? Svědek: Ten prostor nebyl příliš velký nakonec. Bylo ohraničeno území a někde zhruba uprostřed probíhala samotná těžba, tam byli ti dělníci s motorovými pilami. Nerad používám slovo obsazovat, to opravdu nebyl žádný vojenský útok, ale když došlo k tomu, že
pokračování
7
57A 66/2011
se vstoupilo do toho prostoru, tak ta skupina se jakoby rozptýlila kolem té pásky a tak nějak jako vstoupila dovnitř a všichni se sešli na tom malém místě, kde byly dva tři pokácené stromy a ti dělníci, to byl prostor 20 krát 20 metrů. Předseda senátu: Ti jednotliví účastníci na sebe viděli? Svědek: Ano. Když došlo k té samotné blokádě, tak seděli a svou přítomností bránili v pokračování těžby. JUDr. Suchá: Vy jste v místě Ptačího potoka strávil pouze jeden den? Svědek: Ano, na začátku srpna. JUDr. Suchá: Dva dny po vaší účasti vyšel ten novinový článek. Vyšel 5. srpna, takže 3. srpna jste tam byl? Svědek: Ano. Myslím si, že to bylo tak, že jsem tam jeden den byl až do večera, druhý den jsem se vrátil, napsal jsem to v redakci a noviny vycházejí další den. JUDr. Suchá: Říkal jste, že se těžilo pouze v jedné lokalitě? Svědek: Ta blokáda proběhla tam. Jestli proběhly i jiné, dopoledne jsem tam viděl i jednotlivé skupinky s batůžkama, těžilo se na více místech ten den, kdy jsem tam byl. Dřív se tam nějakým způsobem také dostali do konfliktu s policií tím, že opravdu vlezli za tu pásku, pak odtamtud odešli, a přesto je policisté legitimovali a řekli, že se dopustili přestupku, takže tam byly spory, proč nás chcete vést na stanici do Sušice, když my jsme poté, co jste nám řekli, abychom odešli, skutečně odešli, takže těch skupinek tam toho dne bylo víc, ale byly to jednotlivci, možná jsem viděl třeba tříčlennou, pak dvoučlennou. Nevím, jestli to byli opravdu blokádníci v pravém slova smyslu nebo jenom nějací kverulanti, kteří tam chodili. Neměl jsem možnost se s nimi nějak bavit, ani jsem nevěděl, ke komu patří nebo co tam dělají. JUDr. Suchá: Vy jste tedy tvrdil, že tam v celé té lokalitě to probíhalo různě, že se pohybovalo spousty osob. Svědek: Byl jsem u té blokády, která byla jedna velká, která proběhla to odpoledne, kdy bylo více lidí pohromadě, mluvím o nějaké formě koordinace, že tam proběhla ta větší skupina, ale jinak během toho dne se tam pohybovalo mnoho lidí, byli tam i turisté, přijel tam nějaký doktor přírodních věd. Byli to lidé, o kterých jsem si říkal, že k té blokádě patří, ne k blokádě obecné, ale konkrétně k té jedné akci, kterou jsem popsal, jinak přes celý den se tam lidé různě pohybovali a musím říct, že tam bylo rozhodně velké napětí, že i když jsem se přiblížil nechtíc k nějaké pásce, tak na mě hned někdo vystartoval. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů v 9.51 hodin. Svědek žádá svědečné, a to jízdné autobusem, předkládá jízdenku. Žádá o zaslání svědečného na svůj účet, jehož číslo zašle dodatečně soudu.
pokračování
8
57A 66/2011
Dostavil se: Mgr. Petr Mášek, velitel pořádkové jednotky KŘ PPK, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Plzeň, Nádražní 2, totožnost ověřena dle OP č. 113194962 Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Nic mi nebrání vypovídat. Nemám vztah k účastníkům řízení. Co se týče té blokády na Modravě, účastnil jsem se jí od 25.7. do 12.8., tzn. po celou dobu blokády. Byl jsem tam jako velitel pořádkové jednotky plzeňského kraje. Při příjezdu na místo byl zvolený postup, jakým způsobem se bude postupovat, tzn. i v součinnosti s informační strážní službou Národního parku Šumava. Jednalo se o rozsáhlý úsek lesního porostu zhruba 4 na 4 km2, kdy tam bylo několik lokalit, kde probíhala těžba dřeva. I ta místa se během celé blokády měnila, tzn., že nebyli ti aktivisté na jednom místě, ale byli zhruba na šesti, osmi místech, teď přesně nevím, už je to delší doba. Ta místa byla od sebe vzdálena několik kilometrů, tzn., že se nejednalo o úplně přidružené úseky. V těch různých místech probíhala těžba, při příjezdu na místo se vždycky někde vyskytovalo pár osob, které svým chováním ohrožovaly životy a zdraví a v tu dobu jsme postupovali v rámci zákona o policii. Osoby byly vyzvány, a to několikrát, aby opustily místo, protože ohrožovaly své životy a zdraví. Jednalo se o jednotlivce. Ta místa pro větší transparentnost byla informační strážní službou dokonce označena páskou, což ale ze zákona nevyplývá. Abychom zajistily ochranu osob, které se tam zdržovaly a aby bylo jasně vidět, kde ta těžba probíhá, tak jsme se domluvili na tom, že se to ohraničí. Osoby, které se zdržovaly za páskou, tzn. kde probíhala práce v lese, byly vyzvány napřed informační strážní službou, aby opustili tento úsek, potom jsme z důvodu nabídky řeknu dobré tváře policie přistoupili i k nasazení antikonfliktního týmu, který mluvil s těmi lidmi podruhé, potřetí s nimi většinou mluvila hlídka uniformované policie Územního odboru Klatovy a až v případě, že neuposlechli těch výzev, což bylo možná třikrát, čtyřikrát u každého z těch účastníků, tak až poté byli ti účastníci vyvedeni z toho sektoru. Takto ta práce v podstatě probíhala po celou dobu blokády, tzn. že i pro pořádkovou jednotku to v podstatě byl nestandardní postup, abychom vyzývali čtyřikrát, pětkrát, aby opustili úsek. Předseda senátu: Vyjádřil jste se k policejnímu zásahu, jakým způsobem probíhal. Když jste byl vy na místě, jste schopen nějakým způsobem z pohybu aktivistů seznat, co bylo jejich cílem? Svědek: Cíl byl patrný, když jsme s nimi mluvili, že nechtěli, aby se kácely stromy, že protestují proti práci v lese, proti odkůrování stromů atd. To bylo jejich cílem, nicméně při tom právě docházelo k tomu, že tam byly takové situace, že stromy padaly blízko nich, ohrožovaly jak těžaře, tak je samotné, takže z toho důvodu jsme takto postupovali. Předseda senátu: Komunikovali aktivisté nějakým způsobem mezi sebou? Svědek: Pokud byli u toho stromu třeba přivázáni dva, tak komunikovali, ale neshledával jsem tam nějaký vyloženě postup, byli to jednotlivci v tom úseku, a když jsme se
pokračování
9
57A 66/2011
ptali, jestli jsou tam ve větším davu, jestli spolu komunikují, tak nám většinou tvrdili ve tři čtvrtě případů určitě, že jsou tam sami za sebe. Předseda senátu: Když jste tam byl po celou dobu zásahu, jste schopen říct, že ti aktivisté, proti kterým byl mířen zásah, že to byla nějaká komplexnější skupina, že se jednalo částečně o lidi, kteří byli ti samí? Svědek: Určitě ti samí lidé to byli, protože zhruba tam bylo kolem 240 zajištěných osob, ale většina z těch osob byly pořád ty samé osoby, tzn. že se nám potom, co byly zajištěny na našem obvodním oddělení, vrátily do toho úseku, byť byly vyzvány, aby se tam nezdržovaly, tak za tu pásku znovu vstoupily, takže ten služební úkon byl proti někomu veden pětkrát, šestkrát a některé z nich jsme tudíž už znali. Předseda senátu: Můžete rámcově popsat počet osob v průběhu jednotlivých dnů, které vstupovaly do toho prostoru? Svědek: To si už nevzpomenu, tam to byly skoro tři týdny té blokády a bylo několik stanovišť, takže určitě to bude v záznamech. Mgr. Ing. Baroňová: Vnímal jste, zda se nějaké osoby pohybovaly po tom lese i ne přímo v tom zakázaném prostoru za tou páskou, ale i vně, tzn. před tou páskou? Svědek: Většina těch osob, pokud jsme tam přijížděli, byla mimo, tzn. že tam měli v podstatě lidi, kteří je podporovali v té blokádě, ale ti byli mimo pásku a proti nim se samozřejmě nezakročovalo. Mgr. Ing. Baroňová: Mohl byste toto nějak kvantifikovat z hlediska celkového počtu osob?
Svědek: Třetina byla za páskou a dvě třetiny se pohybovaly volně po lesích, cestách, mimo pásku. Předseda senátu: Ti lidé, kteří se pohybovali mimo pásku, stáli v nějakém uskupení nebo se pohybovali stejně volně? Svědek: To byly skupinky třeba po dvou, po třech lidech. Ta rozlehlost byla ohromná, takže jsme je potkávali, když např. ráno šli z Modravy po cestě, tak jich třeba šla skupinka pěti, jinde šli dva. Možná v parku skoro až běžný provoz, akorát posílený o ty lidi. Zuzana Candigliota: Pásky tam byly neustále nebo byly strhávány? Svědek: Pásky byly neustále. V případě, že byly strženy, tak byly okamžitě nahrazeny páskou jinou. Samozřejmě oni se nám tu práci snažili ztěžovat všemi možnými prostředky, takže ti aktivisté to strhávali, ale informační strážní služba po dohodě s námi se snažila to okamžitě nahradit vždycky novou páskou. Zuzana Candigliota: Jestli pásky byly přímo u míst těžby nebo byly umístěné třeba u přístupové cesty tak, aby tam lidé vůbec nechodili ani poblíž?
pokračování
10
57A 66/2011
Svědek: To si nemyslím, měli pokyny takové, že to bylo jen na místech, kde probíhala těžba. Dokonce se tam snažili dávat i cedule o tom, že tam probíhá práce v lese. Zuzana Candigliota: Jestli akce probíhala pod jednotným velením. Svědek: Tak bych to nenazval, zákrok pod jednotným velením je specifikovaný v případě nasazení proti větší skupině osob v jeden čas na určitém místě. Určitě tam byl jeden velitel, ale nenazval bych to zákrokem pod jednotným velením, to si představuji jinak, např. pochody, tady na fotbale a takové věci. Zuzana Candigliota: Jak jste reagovali na upozorňování na nezákonnost těžby? Svědek: V tu dobu jsme měli relevantní informace o tom, že ta těžba tam je oprávněná, takže policie v tu dobu postupovala v rámci zákona, takže jsme se i účastníky snažili ujistit o tom, že park v tu dobu provádí práci oprávněně. Předsedou senátu byl zamítnut dotaz, zda má svědek informace o tom, jak to bylo následně posouzeno. Zuzana Candigliota: Jestli bylo účastníkům bráněno ve vstupu za pásku policií. Svědek: To ani nešlo, to by tam muselo být policistů desetkrát tolik. Rozhodně jsme je nemohli předtím vyzývat: nevstupujte tam, budete ohrožovat svoje životy a zdraví. Často tam stejně vstoupili, ale určitě to nebylo o tom, že bychom všude stáli a upozorňovali. Zuzana Candigliota: Ten dotaz bych upřesnila. Pokud lidé šli směrem k pásce, jestli byli nějak odrazováni slovně policisty. Svědek: Určitě jim bylo řečeno: nevstupujte do tohoto prostoru, probíhá práce v lese. To i ten policista v případě ohrožení života a zdraví tak musí konat, tzn. že určitě ti policisté se snažili. Zuzana Candigliota: Byl jste v kontaktu s někým z organizátorů či vůdců nebo s někým, kdo měl na starosti tu blokádu? Svědek: Nevím, kdo byl z nich vůdce, mluvil jsem se spoustou osob, neustále tam probíhala diskuse o tom, proč tam jsou, aby neohrožovali svoje životy a zdraví, takže nevím, kdo byl organizátorem, nikdo se k tomu v podstatě ani hlásit nechtěl. Jestli jsem mluvil s organizátorem, tak nevím, kdo byl organizátor. Zuzana Candigliota: Jestli jste měl kontakty na pár lidi, kteří byli jako zástupci té blokády. Svědek: Neměl jsem žádné kontakty.
pokračování
11
57A 66/2011
JUDr. Suchá: Mohl byste rámcově popsat přímo jeden den, jak to tam probíhalo, jak to vypadalo na tom místě, samozřejmě ne celou blokádu, ale jeden den, konkrétně váš pohled, jak to vypadalo v té lokalitě, jak se tam ti lidé pohybovali, jak proběhl ten zásah? Svědek: Já jsem byl skoro všude. Zhruba v sedm hodin probíhala instruktáž, po dohodě s informační strážní službou, kde budou umístěny informační strážní služba, v jakých sektorech se patrně bude těžit, takže jsme přesně věděli, kde bude probíhat těžba. Proběhla instruktáž na kolegy informační strážní služby, aby tam zajistili pásku, aby byli na místě před příjezdem policie. Do daných sektorů byla povolána dvoučlenná hlídka uniformovaná klasickou modrou uniformou z obvodních oddělení, pak tam byl vyslán antikonfliktní tým a pořádková jednotka čekala v případě, že by aktivisté té výzvy neuposlechli, takže takto v podstatě kontinuálně probíhaly všechny dny stejně. Z Modravy se potom začali trousit lidi, ať už od Filipovy Huti, z Modravy, po cestách, po malých skupinkách lesním porostem různě tam chodili, v podstatě nevím, jestli organizovaně nebo neorganizovaně. Po příjezdu na místo daného sektoru byli většinou aktivisté připoutáni trubkama, různým zařízením, řetězy, popřípadě tam byli i lezci, ti měli na sobě nápisy Greenpeace atd., takže tam se postupovalo podle situace na místě, samozřejmě po výzvách, po marných výzvách potom došlo k odstranění těch aktivistů z místa. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů v 10.11 hod. Svědek nežádá svědečné. Dostavila se: Mgr. Markéta Stárková, vrchní komisař Operačního odboru, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Operační odbor, Plzeň, Nádražní 2, totožnost ověřena dle OP č. 200095027. Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědkyně uvádí: Já jsem koordinátorkou antikonfliktního týmu a na prostoru Ptačího potoka jsem byla přítomna od 25.7.2011 až do 12.8. po všechny dny, kdy byla policie na místě. Bylo tam vždycky několik prostor, kde se těžilo v celé té lokalitě a ten počet se různě měnil, měnila se i stanoviště. Ty prostory, kde se těžilo, byly vymezeny páskou a označeny výtržnými tabulkami a po celou dobu se v celé lokalitě pohybovalo vždycky několik desítek aktivistů, většinou tak kolem 40 kromě jednoho dne, kdy byl ten pohyb zvýšený. Bylo to v den, kdy tam byl pan Sobotka podívat se, jak to tam vypadá. Většina lidí se pohybovala po cestách, případně v lesních porostech a někteří z nich potom vbíhali do prostoru těžby, někteří přímo k těžařům k naříznutým stromům a bránili tím v dalším kácení. Proti těmto osobám bylo potom postupováno, napřed s nimi hovořili strážci národního parku, upozorňovali je, že se nachází v prostoru, kde nemají co dělat, pokud neuposlechli a nedali na jejich doporučení, tak potom přišla na řadu policie. My jako antikonfliktní tým jsme s každým člověkem hovořili jednotlivě a byli to vždycky jednotlivci, kteří byli přímo v prostoru těžby a tím ohrožovali svoje zdraví, život a i zdraví těžařů.
pokračování
12
57A 66/2011
Předseda senátu: Hovořila jste rámcově o 40 aktivistech ten konkrétní den. Jste schopná rámcově určit, kolik z té skupiny v průběhu dne vstoupilo do zakázaného prostoru? Svědkyně: Těch stanovišť tam bylo každý den několik, takže to bylo třeba tak, že se kolem prostoru, který byl vymezený pro těžbu na jednom tom stanovišti, pohybovalo třeba 8 lidí, jinde jich bylo třeba 20 a do prostoru té těžby vstupovali jednotlivci, třeba jeden nebo dva, na některých místech, když ten prostor byl větší, tak třeba pět lidí a byli rozmístěni po celé té ploše. Někteří z nich se poutali ke stromům, ti si vybírali stromy slabší, aby je obejmuli. Předseda senátu: Jste schopna z jednání aktivistů po dobu, co jste tam byla, popsat, co bylo jejich cílem? Svědkyně: Chtěli zastavit těžbu, chtěli zabránit těžařům v tom, aby dál káceli. Zuzana Candigliota: Kde byla páska přesně umístěna, jestli to bylo jen v okolí těžby nebo i na přístupových cestách? Svědkyně: Páska byla v prostorech, kde byla vymezena těžba, tam, kde se konkrétně těžilo, jinak tam byl volný vstup do toho prostoru, takže se tam pohybovali i turisté. Zuzana Candigliota: Byla to páska Policie ČR? Svědkyně: Ne, byla to páska lesní stráže, která vymezovala těžební prostor. Zuzana Candigliota: Probíhala akce pod jednotným velením z hlediska policie? Svědkyně: Ano. Zuzana Candigliota: Jak jste reagovali na upozorňování ze strany aktivistů, že je těžba nezákonná? Svědkyně: My jsme v tu chvíli neřešili otázku zákonnosti těžby, ale bezprostředního ohrožení života a zdraví jednotlivců a jejich bezpečnosti. Zuzana Candigliota: Komunikovali jste s někým, kdo byl organizátorem té blokády nebo jestli jste měli kontakty na některé lidi, kteří vystupovali z pozice organizátorů? Svědkyně: Nikdo nevystupoval z pozice organizátora, všichni naopak říkali: jsem tady sám za sebe, přijel jsem, protože chci, nejsem tady s nikým. Zuzana Candigliota: Odrazovali jste nějak lidi, co přicházeli k pásce, ať už slovně nebo fyzicky od vstupu za tu pásku?
pokračování
13
57A 66/2011
Svědkyně: Pokud jsme tam byli v tu chvíli přítomni a viděli jsme, že někdo tam vstoupit chce, tak jsme ho upozornili na to, že je tam prostor, kde se těží a že ohrožuje sám sebe na životě, na zdraví, aby tam nevstupoval. JUDr. Suchá: Mohla byste popsat jeden den, jak to tam fyzicky vypadalo na místě, popsat to podrobněji, jak se tam ti lidé pohybovali, kde, jak probíhal potom ten zásah? Svědkyně: Většinou se scházeli poměrně brzo ráno, rozmístili se dle mého názoru po nějaké domluvě, protože byli po celém tom prostoru tak, aby u každého úseku, kde se těžilo, někdo byl a v těch dnech si zřejmě domlouvali nějakou taktiku, protože bylo vidět, že některé dny vstoupili do toho prostoru jenom tak, když zjistili, že to není úplně účinné, že je policie vyvede ven, tak pak začali používat trubky, poutat se apod. Většina z nich se pohybovala po cestách, přecházeli mezi těmi stanovišti nebo se pohybovali také v obci Modrava, na parkovišti, kde měli větší skupinky, s těmi ale policie nikterak nekomunikovala. Předseda senátu: Jednalo se po celou dobu o nějakou skupinu osob totožných, že většina jich byla ti samí nebo naopak? Svědkyně: Některé osoby se tam pohybovaly po většinu té doby, a to bylo řádově tak do dvaceti osob, někteří se tam objevovali třeba jen jeden den a víckrát jsme je tam už neviděli. Předseda senátu: Monitorovali jste nějakým způsobem, zda ti účastníci někde přespávají přes noc? Svědkyně: Ne. Zuzana Candigliota: Kdo velel té akci? Svědkyně: Pokud myslíte bezpečnostní opatření policie, tak mu velel náměstek pro vnější službu pan plk. Hubka. Zuzana Candigliota: Myslela jsem to jednotné velení, to máte na mysli? Svědkyně: Ne, mám na mysli bezpečnostní opatření. Pokud byste jednotným velením myslela nějaký zákrok pod jednotným velením, tak ten neprobíhal. Výslech svědkyně skončil bez dalších dotazů v 10.23 hod. Svědkyně nežádá svědečné. K dotazu předsedy senátu Zuzana Candigliota uvádí: Jednotné velení je upraveno v zákoně o právu shromažďovacím, a pokud tam policie zasahovala vůči jednotlivcům, tak by vůbec nebylo potřeba jednotné velení, aby to měl na starosti jeden policista, který dává příkazy ostatním, ale pokud to brali jako jednu akci a jako jedno shromáždění, tak pak by tam nastupovalo to jednotné velení, kdy policisté poslouchají příkazy jednoho člověka, který to řídí, takže podle mě to právě nasvědčuje tomu, že šlo o shromáždění.
pokračování
14
57A 66/2011
Dostavil se: plk. JUDr. Jan Myslivec, vedoucí územního odboru Klatovy, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Klatovy, Klatovy, Plzeňská 90, totožnost ověřena dle OP č. 103768755 Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: My jsme se jako policie vyskytovali v lokalitě Ptačího potoka od 25.7 do 12.8., to byla doba blokády. Co se týče situace na místě nebo důvod naší činnosti, my jsme byli požádáni parkem, respektive strážní službou, abychom se dostavili na místo a řešili tam situaci, a to byla situace ta, že v té lokalitě byly vyznačeny prostory, v kterých probíhala těžba, lesní práce a tam docházelo k tomu, že aktivisté, kteří tam byli přítomní, vnikali do těchto prostor. Situace byla asi následující, víceméně jednak aktivisté se pohybovali na komunikaci, která vedla tímto prostorem, potom částečně v lesním porostu, který byl volně přístupný pro každého, a potom někteří jedinci, to byli ti, kteří potom vnikali do označeného prostoru, v kterém probíhala těžba a ostatní práce. Jejich pohyb tam byl, pokud mám hovořit o počtu a o území, víceméně nepravidelný, protože území má dost značnou rozlohu, takže pohyb osob tam byl v menších či větších skupinkách a v jednotlivcích v různých částech v tom prostoru na místě. Pokud se bavíme o osobách, které byly na místě a které se tam pohybovaly, ať v podobě jednotlivých skupin apod., tak je třeba přičíst ještě jednu skupinu osob, a to byli v podstatě turisté. Probíhalo to v turistické sezóně, takže ještě osoby, které se pohybovaly po komunikaci, v bezprostřední blízkosti komunikace nebo ve volně přístupném lesním prostoru, tak to ještě doplňovaly a nelze tady hovořit o nějakém počtu, protože to nebylo zjišťováno. Byli tam turisté v pozici řekněme zvědavců, náhodných účastníků apod., takže tam byla trochu namíchaná sešlost. Pokud se týká naší činnosti, nekonali jsme žádné úkony vůči osobám, které byly na komunikacích, v bezprostřední blízkosti, v lesním porostu, tam nedocházelo k žádnému zákroku vůči těmto osobám, ani k jejich kontrole, tzn. ten počet víceméně nebyl o tom, že bychom vytvářely nějaké seznamy kontrolovaných osob, prostě tam nebyl zákonný důvod, abychom vůči těmto osobám nějakým způsobem konali činnost. Naše činnost byla konána vůči osobám, které vnikly do označeného prostoru, tyto osoby byly upozorněny v první řadě pracovníky strážní služby, pak ve chvíli, kdy přicházela ke slovu policie, tak byli osloveni naším antikonfliktním týmem, byla jim vysvětlena situace, byli upozorněni atd. a teprve potom následovaly v důvodných případech policejní zákroky. U osob, které byly v prostoru, byly vyzvány, odešly, vůči těmto nebyly konány žádné úkony, tyto osoby nebyly řešeny, pouze když došlo k opětovnému vniknutí do prostoru, potom jsme tedy konali a tyto osoby jsme předváděli a zajišťovali. Toto byla víceméně naše činnost, my jsme tak konali, abychom co nejvíce zmírnili vlastní policejní zákrok na místě. Takže toto je ta situace, co se týče našeho pohybu tam, naší činnosti obecně a situace k pohybu osob. Předseda senátu: Když jste tam byl celou dobu, jste schopen definovat, co bylo cílem blokádníků na místě? Svědek: Byl jsem tam po celou dobu těch týdnů. Co bylo cílem? My jsme samozřejmě situaci vyhodnocovali a usuzovali jsme z jednání těch osob, které vnikly do prostoru, že cílem
pokračování
15
57A 66/2011
těchto osob bylo jednoznačně komplikovat nebo bránit pracím, které v tom prostoru probíhaly. Pravda je, že ty osoby tam vnikaly někdy i způsobem, který ohrožoval je samé, už jen vstup do toho prostoru je ohrožoval, ale zaregistrovali jsme i případy, kdy skutečně bylo zjevné, že úmyslně ve chvíli, kdy tam dochází k vlastnímu kácení, že tam ty osoby vnikaly. Tím nechci říct, že jsme nabyli dojmu, že by tam vnikly za účelem se sebepoškodit, to rozhodně ne, ale podle našeho vyhodnocení cílem bylo zkomplikování či pokus o znemožnění těžby v těch místech, které byly označeny. Mgr. Ing. Baroňová: Mám dotaz z hlediska kvantifikace co do celkového počtu osob na místě, kdybyste mohl uvést poměr, kolik osob z celkového počtu vnikalo za pásku a kolik zůstalo vně? Svědek: O tom bude schopen pohovořit další svědek pan Vaněk, který to má číselně zpracované, protože ty osoby, vůči kterým jsme zakročovaly, tzn. ty, které vnikaly, ty víceméně byly zajišťovány a bylo to řešeno cestou Obvodního oddělení Kašperské Hory, ale těžko se vyjádřit k nějakému přesnému poměru, protože i ty skupiny osob, respektive my jsme na to nepohlíželi jako na skupiny, protože ty osoby se tam pohybovaly nepravidelně, nepravidelně v lesním porostu, nepravidelně na přístupových cestách, takže nedokážu to přesně procentuelně odhadnout, záleží na velikosti té skupiny atd., takže máme samozřejmě čísla osob, proti kterým jsme konali, tzn. osoby, které vnikly do vyznačeného prostoru, samozřejmě nebude to tam úplně přesně na jednoho člověka korespondovat, protože byla řada lidí, kteří uposlechli výzvy a skutečně z prostoru odešli a ti se nevyskytují v té číselné tabulce. Když bych to měl říct obecně, bylo to z počtu těch přítomných na místě minimální množství. Mgr. Ing. Baroňová: Kdybyste se měl vyjádřit, proč se tam dostavovaly jiné osoby, které zůstaly vně té pásky a nevnikaly za pásku přímo do těžebního prostoru, pohybovaly se tam za jakým účelem? Svědek: Pravděpodobně ty účely tam byly spojené a namíchané tak, jak jsem o tom hovořil, protože účel pohybu těžko odhadnout, protože my jsme vůči těmto osobám nic nekonali, tzn. my jsme je nevytěžovali, nekontrolovali, nevykazovali, takže těžko říci, kde začínala zvědavost, kde byl nezúčastněný člověk, kde byl někdo, kdo sounáležel s osobami, které tam vnikaly, takže k jejich účelu pohybu se těžko můžu vyjádřit, my jsme vůči nim nekonali, proto jsme se jich ani na nic neptali. V podstatě stejný výsledek bych uvedl u osob, které byly zajištěny a které byly potom požádány o vysvětlení na Obvodním oddělení v Kašperkých Horách. Jestli si to dobře pamatuji, tak asi několik osob, možná tři čtyři osoby tam uvedly, že se v té lokalitě nacházely ze své vlastní vůle, za svoji soukromou osobu, ze své vlastní iniciativy a myslím si, že celý ten veliký zbytek uvedl, že se k věci nebude vyjadřovat. Takže tyto informace byly pro nás minimální. Zuzana Candigliota: Byla páska jen u těžebních prostor nebo i na přístupových cestách? Svědek: Teď si přesně nevybavím, předpokládám, že na přístupových cestách nikoliv, respektive páska byla jednoznačně umisťována u míst, kde byla prováděna těžba, a v podstatě toto umístění pásky bylo nadstandardní opatření, protože z hlediska lesního zákona není
pokračování
16
57A 66/2011
hovořeno o tom, že by místo, kde probíhá těžba, mělo být takovýmto způsobem označeno, proto jsme tyto pásky umisťovali výhradně v těchto lokalitách. Nejsem si vědom, že by páska byla umístěna někde jinde než jako doplnění s tabulkami, které jsme tam umisťovali, respektive myslím tím všechny, kdo se na tom účastnili, tzn. strážní služba atd. My jsme nebyli ti, kdo tam ty pásky vyznačovali, prostě ty prostory byly vyznačeny. Zuzana Candigliota: Takže to nebyla páska policie? Svědek: Teď si nedokážu vybavit, jestli tam byla použita i naše páska z hlediska rozlehlosti těch lokalit. Přesně nedokážu určit, jaké typy pásek tam figurovaly. Zuzana Candigliota: Odstraňoval někdo ty pásky nebo byly strhávány? Svědek: Byly strhávány víceméně pravidelně, tzn. my jsme na to reagovali tak, samozřejmě v první řadě strážní služba, která tam zajišťovala vyznačení těch prostor, takže neprodleně ty pásky tam byly doplňovány, byly tam doplňovány i tabulky s označením zakázaného prostoru. To je asi to místo, kde potom v rámci té činnosti na místě se možná mohla objevit i ta páska policejní. Zuzana Candigliota: Jestli to tam probíhalo pod jednotným velením anebo případně kdo velel té policejní akci? Svědek: V prvním týdnu jsem celé policejní akci velel já. Potom někdy na přelomu prvního a druhého týdne, protože bylo patrno, že to bude záležitost dlouhodobější, vydal krajský ředitel rozkaz, takže potom akci velel plk. Hubka, náměstek krajského ředitele, a co se týče jednotného velení, jednotné velení není to, že velí jeden člověk, ale má to specifikum, jsou tzv. zákroky pod jednotným velením, žádný takový zákrok v průběhu celého působení v této lokalitě nebyl proveden, tam byli policisté v podobě jednotlivých hlídek, jednotlivých skupin, ale pokud si uvědomíme, co je to zákrok pod jednotným velením, tento se tam nekonal. Zuzana Candigliota: Jak jste reagovali na upozorňování aktivistů na nezákonnost kácení? Svědek: Nereagovali jsme nijak, já osobně z pozice velitele jsem se setkal s mnoha takovýmito upozorněními, naše reakce v podstatě nebyla žádná, naše reakce byla taková, že jsme si plnili nadále své úkoly a zasahovali jsme pouze tam, kde došlo k porušení zákona. Osobně jsem se setkal asi i se dvěma až třemi osobami, které tvrdily, že jsou právníci, na otázku, koho zastupují, řekli, že nikoho, že se v lokalitě nachází ze své vlastní iniciativy a že mě pouze přichází upozornit na to, že naše konání je nezákonné. Vzal jsem jejich informace na vědomí a to bylo vše. Zuzana Candigliota: Takže nezákonnost těžby jste neprověřovali? Svědek: Samozřejmě prověřovali, to nesouvisí s tím vlastním konáním na místě, ale víceméně i to oznámení a s tím související předběžné opatření klatovského soudu atd., samozřejmě otázka těžby byla prověřována.
pokračování
17
57A 66/2011
Zuzana Candigliota: Jak jste tedy prověřovali tu zákonnost, jakým konkrétním způsobem? K tomu předseda senátu uvádí: To zaznělo ve svědecké výpovědi, kdy svědek hovořil o tom, že bylo podáno trestní oznámení, že shledali, že není důvod pro zahájení trestního řízení. Svědek: Ano. Předseda senátu: Z nějakých dalších podkladů jste vycházeli? Svědek: Vycházeli jsme z dokumentů, které nám byly doručeny, které jsme si vyžádali. Zuzana Candigliota: Komunikoval jste s někým konkrétním z té blokády, kdo vystupoval jako organizátor? Svědek: K tomuto nedošlo. Komunikoval jsem s mnoha lidmi, kteří se prohlašovali, že jsou buď právníci atd., ale za celou dobu jsem nezaregistroval nikoho, kdo by se prohlásil za mluvčího, organizátora atd., tzn. všechno to byly takové jednotlivosti, které probíhaly a víceméně všechny rozhovory probíhaly v tom duchu, jako jsem popsal s pány právníky. Zuzana Candigliota: Bránili policisté ať už slovně nebo fyzicky lidem vstupovat za pásky? Svědek: Ne, v této pozici tam činnost nebyla konána, respektive náš antikonfliktní tým, pokud se pohyboval v okolí zapáskovaných prostorů, tak samozřejmě ty osoby, se kterými se tam setkal, upozorňoval před tímto protiprávním jednáním. Naše činnost začínala ve chvíli, kdy tam ty osoby vnikly, protože tomu se nedalo nějakým způsobem zejména v tom lesním prostoru zabránit, ale ta činnost potom spočívala v tom, o čem jsem hovořil, tzn. upozornění, seznámení, výzva a potom samozřejmě v důvodných případech zákrok. Zuzana Candigliota: Když jste zmínil, že upozorňovali na protiprávní jednání, z čeho jste vycházeli při posuzování, že ti lidé se dopouštěli protiprávního jednání? Svědek: U osob, které nebyly ve vyznačeném prostoru, jsme nevycházeli z ničeho, pokud k takovémuto seznámení nebo upozornění došlo, tak to mělo samozřejmě preventivní charakter, a u osob, které vnikly do prostoru, jsme samozřejmě vycházeli z toho, že to je prostor, navíc jak jsem řekl nadstandardně výrazně a srozumitelně označený za prostor, kde probíhají těžební práce, tzn. to co vyžaduje lesní zákon, takže jsme upozorňovali na případnou možnost porušení zákona, tzn. v podobě lesního zákona, tuším že to byl § 53, no a potom samozřejmě § 47 zákona přestupkového, tzn. neuposlechnutí výzvy úřední osoby. Předseda senátu: Hovořil jste o postupu policie, který jste podrobně popsal. Zajímá mě, zda postup policie byl po celou dobu stejný jako na začátku nebo zda se postup lišil např.
pokračování
18
57A 66/2011
podle počtu osob, které se v ten konkrétní okamžik nacházely ve vyznačeném těžebním prostoru? Svědek: Jediné, čím se jednotlivé zákroky a tedy postup lišily, byl počet osob, ale to s vlastním principem nemá souvislost, tzn. z toho pohledu, jakým způsobem byly zákroky prováděny, byly prováděny tímto standardním způsobem po celou dobu opatření. Tento náš postup se žádným způsobem neměnil, samozřejmě tak jak jste zmínil, jestliže je někde více osob, je potřeba, aby zákrok provádělo více policistů apod., ale ten vlastní princip zákroku byl v této podobě. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů v 10.46 hod. Svědek nežádá svědečné. V 10.46 hod. se přerušuje jednání do 10.55 hod. V 10.59 hod. pokračováno v přerušeném jednání. Dostavil se: npor. Mgr. Jaromír Vaněk, vedoucí Obvodního oddělení Policie ČR Kašperské Hory, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Klatovy, Obvodní oddělení Kašperské hory, Kašperské Hory, Náměstí 306, totožnost ověřena dle OP č. 110576592. Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Již od roku 2008 jsem vedoucím Obvodního oddělení Kašperské Hory, pod které spadá lokalita Na Ztraceném v katastrálním území Modravy, v místě blokády jsem se pohyboval prakticky každý den nepřetržitě po celou dobu probíhající blokády včetně toho, že pod naše obvodní oddělení spadala i následná agenda procesní, tzn. zpracování písemností, které se té věci týkaly. V lokalitě Na Ztraceném jsem se pohyboval od tuším 25.7. až do 12. nebo 13.8., kdy byla ta blokáda ukončena. Je to událost staršího data, spíš bych reagoval na případné dotazy. Počty osob, které se pohybovaly v lokalitě, se každý den lišily, řádově se jednalo každý den o několik desítek osob, výjimkou byl den 3.8., kdy se v lokalitě vyskytoval větší počet osob, a to jednak ze strany aktivistů a také ze strany místního obyvatelstva občanů Modravy, souviselo to zejména s návštěvou pana Sobotky z ČSSD, který se tam tehdy prezentoval. Předseda senátu: Jde nám o policejní zákrok vůči aktivistům a jakým. Svědek: Nenazýval bych to úplně policejním zákrokem, jednalo se o sérii dílčích zákroků a byly vedeny pouze proti osobám, které vnikly do prostoru, ve kterých probíhala těžba. Samotné dílčí zákroky měly ještě několik fází, v první řadě se s nimi snažila komunikovat informační a strážní služba národního parku, která v té lokalitě má svoje pravomoci, následně náš antikonfliktní tým a teprve poté, co byli neúspěšně vyzváni, aby opustili prostor probíhající těžby, tak byli zajištěni podle zákona o policii a následně
pokračování
19
57A 66/2011
předvedeni na Obvodní oddělení Kašperské Hory k sepsání protokolu o podání vysvětlení podle zákona o policii. Předseda senátu: Hovořil jste o několika desítkách osob, které se konkrétní den pohybovaly v lokalitě. Jste schopen popsat, kde ti lidé byli, jestli to byly skupinky, jestli byli roztroušeni, kolik z těch lidí, zda větší či menší část vstoupila za pásku? Svědek: Vzhledem k tomu, že samotná blokáda neprobíhala na jednom konkrétním místě, ale probíhala na pracovištích, která zase byla pouze dílčími úseky toho jednoho lesního porostu, tak těžko říct přesný počet lidí, ale nejednalo se pouze o lidi, kteří by vstupovali přímo do toho porostu. V celém tom prostoru Na Ztraceném se pohybovalo další, a myslím si, že větší, množství osob než těch, kteří vnikli do toho prostoru a proti kterým byly vedeny zákroky policie. Odhaduji, že denně to bylo kolem 40, možná 50 lidí a z nich se zakročovalo proti 20 lidem denně. Byly dny, že bylo zajištěno pouze 5 osob, naopak 3.8., kdy gradoval počet lidí, došlo k zajištění tuším 38 osob, ale ten den bych odhadoval i počet účastníků blokády zhruba na 150, to množství bylo určitě vyšší než v jiné dny. Předseda senátu: Těch 150 lidí vstupovalo do toho prostoru? Svědek: Ne. Předseda senátu: Pokud jde o pojem zákrok, tak tím myslíte jenom ty, kteří dobrovolně neopustili ten prostor? Svědek: Ano. Předseda senátu: Takže existovali i lidé, kteří vstoupili a dobrovolně opustili prostor? Svědek: Když jsem byl přímo fyzicky přítomen, tak určitě v prvních dnech blokády ano. V tom prvním týdnu vím, že spoustě lidí a ani tam nemusela nastoupit ta diskuse nebo práce antikonfliktního týmu a třeba už po rozhovoru s informační a strážní službou, která je upozornila, že to je vlastně ohrožení jejich života a zdraví v ten okamžik, kdy vstoupí do prostoru, kde ta těžba probíhá, tak někteří prostor opustili a proti nim policie nijak nezakročovala. Předseda senátu: Uvedl jste, kolik osob se v jednotlivé dny přibližně pohybovalo v té lokalitě. Jste schopen definovat, co bylo cílem aktivistů? Svědek: Samozřejmě tím, že jako vedoucí oddělení jsem přímo nikdy fyzicky nezakročoval, spíš jsem měl na starosti záležitosti agendy, organizace, tak jsem i pojížděl mezi jednotlivými těžebními porosty po komunikaci Na Ztracené, měl jsem tu možnost hovořit se spoustou těch lidí, dokonce se nám byli představit i nezávisle na jakékoliv aktivitě zástupci ekologického právního servisu nebo lidé z advokátní kanceláře JUDr. Šikory, kteří přišli s tím, že nás pouze budou sledovat, jestli působíme zákonně, nikdy nikdo z nich nedefinoval konkrétní vztah k čemukoliv, všichni pouze tvrdili, že nesouhlasí s tím, jak těžba probíhá anebo s tím, že si národní park nezajistil veškerou dokumentaci, kterou potřeboval,
pokračování
20
57A 66/2011
ale že by nám tam někdo prohlásil, že sem přišel konkrétní nějaký cíl deklarovat veřejně, obecně, to ne, všichni přišli s tím, že sem jdou vyjádřit nějaký svůj názor. Předseda senátu: Jakou formou ho vyjadřovali? Svědek: Blíž ho nespecifikovali. Vím, že i s námi vedli rozhovor, jestli je to dobře, špatně, jak se Šumava vyvíjí i obecně k vývoji lesního porostu na Šumavě. Mgr. Ing. Baroňová: Říkal jste, že někteří lidé opouštěli ten prostor dobrovolně. Ti potom setrvávali v tom prostoru nadále za tou páskou s ostatními nebo úplně někam odcházeli? Svědek: Samozřejmě nemůžu paušalizovat, ale byli lidé, kteří zůstali, kteří se dostali zpátky mimo prostor, který byl ohraničen, a postávali za tím prostorem a dívali se. Byla spousta lidí, kteří volně procházeli po těch komunikacích, které jsou tam. Mgr. Ing. Baroňová: Měli nějaké transparenty? Svědek: Za celých těch zhruba 13 dnů blokády, tak jsem si jistý, že transparenty se objevily 3.8. v okamžiku, kdy po přístupové komunikace z Filipovy Huti, ještě než se dostali k tomu prostoru, tak šla větší skupina osob s panem Sobotkou, předpokládám, že tam nějaké transparenty byly, nevybavím si to. Předseda senátu: Ty skupiny osob v průběhu dne, chodila ta skupina nějak homogenně nebo byli rozptýleni po lese, vstupovali ve větším množství nebo v menším množství do toho těžebního prostoru? Svědek: V jednom dni tam bylo odhadem 50 lidí, já jsem nebyl přítomen tomu, že by ta skupina šla na jedno z pracovišť a že by ta skupina najednou vnikla do jednoho prostoru, u toho jsem nikdy nebyl. Předseda senátu: Jste schopen říci, jestli někde stála skupina 50 osob celý den? Svědek: To nejsem schopen říct, protože většinou v době, kdy policie byla volána na to místo, tak už ti lidé tam byli rozprostřeni v celé té lokalitě Ptačího potoka Na Ztraceném. Zuzana Candigliota: Probíhala akce pod jednotným velením a kdo případně velel akci? Svědek: Akce neprobíhala pod jednotným velením, zákrok pod jednotným velením je z hlediska policejní praxe definovaný jinak. Tady to bylo bezpečnostní opatření, samozřejmě každé bezpečnostní opatření má svého určeného vedoucího funkcionáře, tím byl tuším náš náměstek pro vnější službu plk. Mgr. Hubka. Zuzana Candigliota: Na základě čeho jste vyhodnocovali, proti komu zakročovat, jestli proti aktivistům nebo proti těžařům?
pokračování
21
57A 66/2011
Svědek: To je otázka vcelku jednoduchá. Zákon o lesích hovoří v tom smyslu, že je zakázáno fyzickým osobám vstupovat do porostů, kde probíhá těžba, vzhledem k tomu se ty osoby dopouštěly protiprávního jednání tím vstupem, přes opakovanou výzvu tento porost neopustili a zároveň sebe ohrožovaly na zdraví a na životě tímto jednáním. Zuzana Candigliota: Dostával jste jako vedoucí obvodního oddělení nějaké pokyny od vyšších policejních složek, např. od krajského ředitelství, nebo jestli měli právní názory, které jste byl povinen respektovat? Svědek: Samozřejmě v okamžiku, kdy probíhá bezpečnostní opatření, tak má ustanovit funkcionáře a vzhledem k tomu, že se jedná o funkcionáře, kteří jsou mi služebně nadřazeni, tak pokyny od nich jsem určitě dostával, to je samozřejmé. Nebylo to o tom, že bych mohl de facto ve své kompetenci, byť vedoucího místně příslušného oddělení, nějakým způsobem rozhodovat. Zuzana Candigliota: Řekl jste, že tam lidé vyjadřovali své názory, že jste s nimi komunikovali, ale žalobce RNDr. Mojmír Vlašín přímo na vaše obvodní oddělení dne 19.7. osobně přišel podat oznámení o prověření nepovolené těžby, kde přímo argumentoval zákonem o ochraně přírody a krajiny a nutnosti mít několik výjimek k takové těžbě a podrobněji popsal, v čem spočívá ta nezákonnost, že ten národní park nedisponuje zákonnými výjimkami, dokonce i argumentoval usnesením Ministerstva životního prostředí, že nebylo zpracováno příslušné posouzení, které je potřebné pro takový zásah, jako odborník z oboru ekologie také podal vysvětlení, že je na místě už od 15.7., co tam sledoval, kolik stromů tam bylo poškozeno a uvedl, že je soukromá osoba a že monitoruje akci z důvodu, že tam dochází k nezákonnému jednání. Vy jste uvedl, že šlo jenom o nějaké názory lidí. Domnívám se, že toto není názor. Svědek: Já jsem byl dokonce přítomen podání oznámení RNDr. Vlašína, dokonce jsme po jeho telefonátu, kdy to chtěl oznámit, pro něj i dojeli, dostavil se s právním zástupcem z advokátní kanceláře JUDr. Šikoly, oznámení podal a co se týká toho oznámení, to bylo samozřejmě prověřeno, ovšem v tomto případě my jsme s ním oznámení sepsali, vyžádali jsme si potřebné písemnosti a věc jsme postoupili k prověření oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Klatovy, kteří tu věc prověřili nadále, to jsou de facto věci, které se týkají záležitosti lesů a nepovolené těžby, tak jsou přímo v jejich dikci, takže my jsme ten spisový materiál postoupili na hospodářskou kriminalitu do Klatov. Zuzana Candigliota: Komunikovali jste s někým z organizátorů blokády anebo pokud jste neměli informace o oficiálních organizátorech, tak jestli jste vnímali, že někdo je tam zástupce těch aktivistů a jestli jste měli na ně kontakty nebo jste nějak s nimi komunikovali? Svědek: Já osobně jsem s nikým takovým nehovořil, nekomunikoval a nikdo se v mé přítomnosti za organizátora této akce neprohlásil a nebyl nám na nikoho takového předán kontakt. Zuzana Candigliota: Bránil jste vy nebo vaši kolegové ať už fyzicky nebo slovně vstupu lidí za pásku do těžebního prostoru?
pokračování
22
57A 66/2011
Svědek: Nemůžu odpovědět na vaši otázku tak, jak jste ji položila, já nemohu hovořit za své kolegy. Já osobně jsem nikomu ve vstupu nebránil. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů v 11.18 hod. Svědek nežádá svědečné. Dostavil se: Bc. Petr Šrail, vedoucí informační a strážní služby Národního parku Šumava, Prášily, Nová Hůrka 241, totožnost ověřena dle OP č. 21318931. Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Co se týká lokality Na Ztraceném, tak jako vedoucí informační a strážní služby ve správě Národního parku Šumava jsem strávil všechny dny blokády přibližně 3 týdny od časných ranních hodin do pozdních večerních hodin, pokud tam probíhaly práce. Byli jsme tam z toho důvodu, abychom bezpečnostně označili pracoviště, takže z důvodu bezpečnosti na pracovištích a z důvodu případného poskytnutí první pomoci, tzn. ochrana života a zdraví, tak jak to máme ve směrnici a to k čemu jsme byli zřízeni. Přesná data vám neřeknu, ale byly to téměř všechny dny po dobu, kdy se tam pohybovali lidé. Bezpečnostní vymezení pracovišť, tzn. tak jak to je ze zákona 289 tzn. z lesního zákona vymezení pracovišť nebo prostor těžby, tak jsme přesahovali rámec zákona a nadstandardně jsme prostory tyto prostory vyznačovali, tzn. bezpečnostní tabulka o standardních rozměrech, kdy je vstup zakázán do porostů, tady v tom případě to nebyly porosty, ale soustředilo se to až na to nejzazší riziko, tzn. vyloženě ohrožení života a zdraví, tzn. vymezení pracovišť červenobílou páskou, tabulky byly označovány na začátku porostů, tak jak to stanoví zákon a potom ještě dodatečně na zpřesnění byly vymezeny ty nejnebezpečnější lokality červenobílou páskou. V tom prostoru se pohybovalo v průměru okolo 14 pracovníků informační strážní služby vždy tak, aby byly dva na to pracoviště. Ta pracoviště, co si pamatuji, tak se měnila, tzn. nezačínalo se vždy na 1 až 10, ale bylo to v průběhu té doby, kdy tam docházelo k sanačním zákrokům, takže vždy v průměru tak tři až pět pracovišť v průběhu dne. Pokud jde o pohyb aktivistů, nikdo v té době, co probíhala tato akce, tak se tam pohybovalo nestabilní množství lidí, tzn. nikdy to nebyla záležitost, že by došlo ke stejnému počtu první i poslední den, ale bylo to od šesti do odhadem padesáti s tím, že se tam vyskytovaly i osoby, které mají co do činění s parlamentem České republiky anebo špičky stran, tzn. byl tam i Bohuslav Sobotka, byl tam i senátor Krejča, takže ta lokalita byla hojně navštěvována. Co se týká pohybu jednotlivců nebo těch lidí, kteří tam byli, tak do té doby, než vstoupili za tu pásku do toho přímého ohrožení, kdy tam docházelo ke kácení i tříkubíkových stromů, kdy energie padajícího stromu je značná, a docházelo tam k vbíhání jednotlivců za tu pásku, tak tam už to bylo vyloženě na přímé ohrožení života. Nevím, jestli to bylo smysluplné, co se týká zastavení těžby nebo tak jak to bylo vnímáno, ale v každém případě to bylo ohrožení nejenom těch pracovníků, kteří tam jsou u těch stromů, ale i samotných jednotlivců, kteří tam vbíhali. Zákon policie, pokud jsme se dostali do kontaktu
pokračování
23
57A 66/2011
s těmi, kteří do porostů vstupovali, tak byli upozorněni na to, že tam ta těžba probíhá, tzn. tak aby byli informováni nejenom tabulkami, které byly rozmístěny a byly v průběhu té doby někým strhávány, takže docházelo k trvalé obměně bezpečnostního vyznačení té lokality a následně i co se týká pracovišť, tak není možné, aby řeknu každý odpovídá za sebe, takže v té chvíli tam docházelo ke strhávání pásky a smotávání tak, aby ten prostor nebyl jasně viditelný a jasně zřejmý. Ten důvod, proč to bylo takhle nebo proč ti jedinci takovýmto způsobem konali, se můžu pouze domýšlet a jsou to dohady. Takže docházelo k opětovnému natažení pásky a my jsme se tam dostávali do desítek kilometrů vymotané pásky. Byla to naprosto nekončící činnost v obměňování pásky, v upozorňování lidí, že to je nebezpečné. Co se týkalo Policie ČR, ta v žádném případě nezasahovala proti někomu, kdo byl v lese mimo ten prostor a mimo červenobílou pásku, ti lidé, kteří tam byli, byli upozorněni na to, že se nachází v porostu, který je dotčený těžbou, tak jak to uvádí zákon 289, myslím, že to je § 53, takže podle toho jsme postupovali. Až ve chvíli, kdy došlo skutečně k překročení pásky, tzn. do prostoru, kde probíhala těžba nebo manipulace, tak v té chvíli byli ti lidé z toho prostoru vyváděni. Předseda senátu: Rámcově jak byl asi velký těžební prostor? Svědek: Myslím si, že jediným přesným dokumentem by byla mapa, ten těžební prostor byla lokalita Na Ztraceném, Ptačí potok, tam se nacházely i první zóny, to ještě chci dodat, že vzhledem k tomu, že u Modravského potoka se nachází první zóna, tak část pracovníků informační strážní služby tam byla i z toho důvodu, aby zamezili probíhání lidí skrz první zónu a případně sankcionovali ten přestupek, který je v pravomoci informační a strážní služby, takže lokalitu lze vymezit komunikacemi mezi Modrava, Březník, Na Ztraceném, směr Filipova Huť a tzv. starým drátem, tzn. bývalým úsekem pro ostrahu státní hranice. Předseda senátu: Mě zajímá konkrétně ten těžební prostor, jak veliké území bylo vymezeno páskou? Svědek: Území bylo vymezeno, tzn. jestliže to byl první až desátý, mám takové tušení, že těžebních prostorů bylo deset v průběhu té doby, tak ten těžební prostor se měnil, tzn., jestliže se kácel jeden strom, nebylo možné vymezit velký těžební prostor, vymezoval se v zájmu bezpečnosti těch, kteří se tam vyskytovali. Předseda senátu: Obvykle jaká lokalita byla vymezena páskou, jestli sto metrů nebo dva metry? Svědek: V řádech desítek metrů, bylo to přibližně na dvě délky káceného stromu. Nejsem schopen vám říct přesně vymezenou plochu. Jestliže se kácel jeden strom nebo jeden dva stromy, tak jestliže byl strom výšky 15 metrů, na dvě délky stromu je to 30 metrů plus nějaká rezerva, takže 50 na 50. Předseda senátu: Pak se ta páska dala pryč a šlo se kácet jinam?
pokračování
24
57A 66/2011
Svědek: Pokud ukončili těžbu a přesouvali se v rámci toho pracoviště někam jinam, tak už nebylo vymezené celé to pracoviště, ale byl vymezený pouze ten prostor, kterého se dotýkala ta těžba. Předseda senátu: To celé pracoviště nebylo vymezeno páskou? Svědek: Ne, nebylo. Předseda senátu: Pokud jste byl na místě, jestli si vybavujete něco, co vám utkvělo v paměti? Představte si, že stojíte na místě někde u pásky, pohybují se tam aktivisté, jestli si pamatujete, co ti aktivisté a v jakém počtu na místě konali? Svědek: Nemůžeme se bavit o všech, tzn. konání všech nebylo standardní. Základem bylo nerespektování veškerých pravidel. Předseda senátu: Odprostěte se od jakéhokoliv hodnocení, stojíte v lese, vidíte nějaké aktivisty nebo aktivistu, jen nám řekněte, co jste viděl a co ti aktivisté činili. Svědek: Pokud to byli aktivisté, tak vstupovali do toho porostu a snažili se zaplnit prostor, kde probíhala těžba, od průchodu po cestě, od přesunů na jednotlivá pracoviště, po vstupy do prostorů, kde těžba probíhala, tady není možno to paušalizovat a rozhodně není možné říct, že by byly někde transparenty a skupina lidí, která se snaží někam dostat. Předseda senátu: Řekněte jen, co jste viděl. Jestli jste viděl nějakého aktivistu, co dělal, popřípadě kolik jich tam bylo, jestli si to pamatujete, nějaký konkrétní den. Svědek: Konkrétní den, abych si pamatoval něco konkrétního, co by stálo za zmínku, myslím si, že to bylo více činností. Omlouvám se, jestli to špatně chápu, ale od průchodu po turistických cestách, tzn. po komunikacích, po vstupu do lesa, po přivazování ke stromům, po přetrhávání pásky a pošetilé vbíhání pod padající stromy, takže ty činnosti nebyly naprosto identické v průběhu každého dne a to, co se týká skupiny lidí, aby jednali jeden jako druhý od klidného vstupu do lesa k dotazování se na to, proč tam k tomu dochází, proč to probíhá, až po ty pošetilé vstupy do těžebních prostorů, kdy padá strom a může zabít toho, který to těží nebo toho, který tam vbíhá. Myslím, že to nebylo domyšleno do konce od těch, kteří to konali. Předseda senátu: Máte představu, kolik aktivistů se v konkrétní dny v lokalitě rámcově pohybovalo? Svědek: Tam jestliže došlo k něčemu organizovanému, tak to byla Modrava, kdy tam vstoupilo na 100 – 150 lidí z Modravy, tenkrát mám tušení, že pod vedením starosty Modravy. Co se týkalo blokády, tak to bylo od hlídek, jestli to tak můžu nazvat, v počtu dvou, čtyř lidí, až po ty největší nápory, kdy odhaduji 30 – 50 lidí, ale jsou to přibližné počty a ta lokalita byla tak rozlehlá, ta pracoviště byla rozeseta v té ploše, že ve své podstatě už řeknu v tom počtu těch 14 – 18 pracovníků informační strážní služby, abychom informovali, přesvědčovali, protože tam pravomoci ze zákona 289 nemáme, máme je pouze ze zákona 114, takže by muselo dojít ke vstupu do první zóny nebo např. k táboření. Také tam byli aktivisté,
pokračování
25
57A 66/2011
protože ti měli na sobě oděv s nápisem Greenpeace, ale ti byli zavěšeni ve stromech a v těch výškách, tak se nezasahovalo, jen se to monitorovalo, tam nebylo možné, abych nějakým způsobem my jako informační a strážní služba zasáhli a ty lidi sundavali z těch bivaků v korunách stromů. Předseda senátu: Jste schopen definovat, co bylo cílem aktivistů? Svědek: Já jsem to nepochopil za celou dobu, co jsem tam byl. Když jsme s nimi komunikovali, tak až na jednu naučenou větu, že je to v zájmu přírody, tak nebyl nikde definován nebo proklamován. Předseda senátu: Co je v zájmu přírody? Svědek: Že jsou tam ti aktivisté, ty skupinky lidí nebo jednotlivců, že jsou tam v zájmu přírody v lokalitě Na Ztracené. Předseda senátu: V celé té oblasti, ne v tom vymezeném prostoru pro těžbu? Svědek: Budeme to brát jako celou tu oblast včetně těch prostorů. Jestliže šlo o zamezení těžby, tak se pohybovali jednotlivci jak po cestách, tak v lese, tak v těch prostorech. Předseda senátu: Rozumím tomu dobře, že ti, co chtěli zamezit těžbě, se pohybovali na cestách? Svědek: Myslím si, že celá ta podstata byla zřejmě taková, zamezení tomu, aby došlo ke kácení. Mgr. Ing. Baroňová: Pokud jde o charakter pohybu lidí na místě, jak jste to vnímal? Když bych vycházela z toho, co jste říkal, že se tam pohyboval konkrétní den určitý počet lidí, jestli byste mohl soudu popsat, zda ti lidé většinou jen setrvávali v celém prostoru lesa a jenom třeba jednotlivci pronikali za pásku nebo nějakým způsobem to kvantifikovat nebo většina lidí zůstávala ve volném prostoru, volně se tam pohybovala nebo nějak postávala a co se dělo potom přímo v těžebním prostoru, abyste nám toto blíže upřesnil. Nepotřebuji konkrétní počty, spíš dojem z toho, jak to tam probíhalo. Svědek: Pracoviště od pracoviště to bylo jiné. Na začátku těch porostů bylo bezpečnostní označení, přes to bezpečnostní označení procházelo 99 % těch, kteří se toho účastnili, tzn. jestliže to bylo jeden den šest lidí a druhý den 20, evidenci jsme si nevedli. Do prostoru těžby, tak jak jsem říkal o tom, že to bylo naprosto pošetilé tam vbíhat, netvrdil jsem, že jsou pošetilci všichni, jednalo se o jednotlivce, tzn. kdy vbíhali do prostoru, kde skutečně docházelo ke kácení stromů. Že by tam vběhla většina lidí nebo všichni, kteří byli za tou páskou, to v žádném případě ne. Zuzana Candigliota: Vy jste zmiňoval zákon 114/92, kterým se řídíte. Zajímalo by mě, jestli jste při své činnosti bral v úvahu § 16 a § 56, které právě zakotvují povinnost opatřit si výjimku v případě takových zásahů, které tam byly prováděny.
pokračování
26
57A 66/2011
Svědek: Nejsem státní správa Národního parku Šumava, my máme státní správu jako nadřízený orgán a pokud mi nadřízený orgán řekne, že máme konat v nějakých mezích, tak já nejsem schopen přesáhnout rámec svých pravomocí, tzn. pokud by došlo k poškozování v první zóně, tzn. kácení v první zóně, můžeme to zastavit rušivou činnost do chvíle, než bude řešena státní správou jako nadřízeným orgánem, tzn. opravdu je to mimo rámec našich pravomocí. Bylo tam rozhodnutí státní správy a my nemůžeme jít přes svůj nadřízený orgán. Zuzana Candigliota: Komunikoval jste s někým ze zástupců aktivistů nebo měl na někoho kontakt? Svědek: Známe se docela dobře s Jaromírem Bláhou, spolu jsme se bavili. Komunikovat dost dobře nešlo, např. s kolegou Vozníkem bylo naprosto seriózní jednání, ale to se nedá říct o těch, kteří se vyskytovali v těch těžebních prostorech. Zuzana Candigliota: Takže měl jste na něj kontakt? Svědek: Měl jsem na ně kontakt. JUDr. Suchá: Kolik hodin zhruba probíhaly jednotlivé dny těžební práce, jestli to byla souvislá těžba od rána do večera? Svědek: Nebylo možné, aby byla souvislá, protože dny, kdy tam byl velký počet lidí v porostech, tak to bylo tak nebezpečné, že ti, kteří kácejí ty stromy, tzn. ti lesní dělníci nesou přímou odpovědnost na tom, jestli to na někoho spadne nebo ne, takže ti muži byli vystaveni docela velkému tlaku na to, aby zaručili, že se nikomu nic nestane. Pokud strom padá dlouhé tři vteřiny dolů, tak za tři vteřiny je člověk schopen uběhnout velice dlouhou vzdálenost tak, aby byl ohrožen, takže zakončovali těžbu. Jestliže jsou standardně schopni chodit na šestou hodinu do práce, i z toho důvodu, že ty teploty v té době byly relativně vysoké, tak posouvali těžbu, měnili časy těžby, tzn. byli jsme tam přítomni opravdu od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer tak, abychom dělali bezpečnostní zajištění, druhé oči pro ty těžaře, byla to snaha o to, aby nedošlo k nějakým zraněním, snaha o to, abychom se vyhnuli úmrtí. Předseda senátu: Ta faktická těžba, ti těžaři v tomto časovém horizontu těžili? Svědek: Řeknu od 7.00 do 19.00 tak zahajovali tu těžbu, ukončili tu těžbu, takže tam nebyl standardní čas, že by v 7.00 hodin začali a v 19.00 vypnuli motorovou pilu, ale byli to vždy třeba dvouhodinové úseky s tím, že se přesunuli někam jinam do té chvíle, než se to pracoviště stalo zase nebezpečným, aby tu práci ukončili, takže co se týkalo i jejich názorů, tak řekli, že takovým způsobem se pracovat nedá, protože je to na hranici kriminálu. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů v 11.46 hod. Svědek nežádá svědečné. JUDr. Suchá uvádí, že nemá další důkazní návrhy.
pokračování
27
57A 66/2011
Zuzana Candigliota předává soudu videozáznamy a fotografie na paměťových médiích. V 11.48 hod. se jednání přerušuje do 12.30 hod. Ve 12.35 hod. pokračováno v přerušeném jednání. Přehrává se videozáznam ze dne 28.7.2013. Ve 13.00 hod. se přerušuje přehrávání videozáznamu. Předseda senátu konstatuje, že z médií předaných zástupkyní navrhovatele si soud učinil kopie a tyto se vracejí. Dostavil se: Jan Skalík, Brno, Schodová 8, totožnost ověřena podle řidičského průkazu č. EA482330 a evropského průkazu zdravotního pojištění Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Já jsem se na místo blokády dostal jako běžný účastník. O tom, že blokáda probíhá, jsem se dozvěděl od přátel e-mailem a vzhledem k tomu, že o toto téma mám zájem, tak jsem se rozhodl zúčastnit, nicméně v průběhu mojí účasti na blokádě, která byla rozdělená do tří epizod, účastnil jsem se přibližně od 26. do 31.7.2011, potom asi 4 dny v počátku srpna a potom asi dva dny kolem 13. a 14.8. Moje role se postupně proměňovala. Myslím, že na té blokádě to bylo poměrně obvyklé, že lidé přijížděli jako účastníci, kteří neměli s tou organizací nic společného, ale postupem doby získávali nějaký větší úkol v organizaci té skupiny. Původně jsem se zúčastnil jako blokádník s tou skupinou, podřídil jsem se nějakému skupinovému rozhodnutí a účastnil jsem se první větší akce 26.7., kdy skupina asi 30 aktivistů se v přítomnosti několika novinářských týmů, pokoušela zablokovat lokalitu v předmětném území, kterému se říká Březník, takže tam nás bylo 20, 30, kdy jsme se snažili zablokovat jednak práci těžařů, která tam probíhala poměrně intenzivně, a zároveň jsme se snažili na problém upozornit i mediálně, protože tam byli přítomni novináři, kteří tu blokádu, respektive zásahy policistů zaznamenávali. Potom jsem se účastnil dalších podobných zásahů v každém dni, kdy jsem na Šumavě byl. Za zmínku stojí akce, která proběhla 3.8., byla organizovaná takovým způsobem jednak, aby blokáda byla úspěšná věcně a zároveň, aby to přitáhlo pozornost médií, takže to byl den, kdy se blokády zúčastnilo asi 100 lidí, tam jsem již měl takovou roli poloorganizační, kdy jsem pomáhal hlavnímu organizátorovi na místě s tím, že jsem byl komunikační spojkou, vyřizoval jsem jeho telefonické hovory s jednotlivými skupinami, ty jsem se snažil koordinovat tak, abychom se všichni v daný čas dostali do oblasti, kde probíhala těžba, kde byli zároveň lezci na stromech a kde jsme očekávali, že to bude mediálně pokryté a to byl i okamžik, kdy jsem byl policisty zadržen a odvezen na služebnu, ačkoliv jsem se v tom momentu nezdržoval v prostoru ohraničeném páskou, ale podle mého mínění jsem byl zadržen právě kvůli této mé komunikační úloze v té věci.
pokračování
28
57A 66/2011
Policisty mi bylo sděleno, že mě podezřívají z toho, že jsem celostátně hledaná osoba, což byl jejich argument pro zadržení. Co se týká organizační podoby té blokády, zvykem bylo to, jak dokládají i videozáznamy, které byly předloženy a které jsem stříhal ze záběrů jednotlivých účastníků, že skoro každý večer byla nějaká porada, během které se jednak hodnotil uběhlý den, jak byla úspěšná mediální práce s tím tématem, jak bylo úspěšné blokování těžby v terénu, zároveň se hovořilo o tom, jaké jsou optimální možnosti pro následující den, to bylo projednáváno v širším kolektivu všech přítomných účastníků té blokády, kterých obvykle bylo mezi 30, 50. Potom velmi brzy ráno celá ta skupina vyrážela do toho prostoru a tam na základě té dohody se buďto soustředila na jedno místo, které chtěla zablokovat, nebo se naopak rozhodlo, že se pokusíme nějakým způsobem blokovat míst víc. To bylo průběžně během dne ohlašováno převážně Janu Piňosovi, ale i jiným a v zásadě se dá říct, že ta strategie se měnila i během dne, protože se měnily podmínky podle toho, kde zasahovala policie a kde káceli ti lesní dělníci. V těch týmech jsme měli zpravidla rozdělené role, pokud jsme chtěli blokovat s nějakým předmětem, typicky s trubkou, tak to vyžadovalo, že blokující osoba byla vlastně částečně bezmocná a nehybná a z hlediska její bezpečnosti jsme se rozhodli, že bude vhodné, když vždycky bude doprovázena někým dalším, která bude třeba za páskou a bude tuto osobu nepřetržitě sledovat, bude na telefonickém příjmu. Předseda senátu: Mluvil jste rámcově o určitém počtu lidí, kteří se účastnili blokády, vrátím se k typickému průběhu. Ti lidé se rozptýlili nebo jak jste říkal, že to bylo skupinově, dokázal byste to specifikovat, jak často celá skupina někam šla nebo spíše to bylo skutečně rozprostření po tom prostoru? Svědek: Celá skupina se dopravovala většinou na to místo společně. Od místa, kam bylo možno dojet auty, šli pohromadě. Potom během dne dost často se začínalo třeba pohromadě ve všech těch 30 – 40 lidech, nicméně s ohledem na to, že se kácelo ve více lokalitách zároveň, tak se skupina rozdělila na dvě až šest podskupin, které byly koordinované v průběhu celého dne, probíhala mezi nimi komunikace. Co se týká počtu, ty skupiny byly veliké mezi 5 a 15 lidmi, někdy to také ale mohlo být méně. Předseda senátu: Pokud jde o samotný vstup do těžebního prostoru, který byl označen páskou, když byste zhodnotil počet lidí z té skupiny, zda větší počet lidí vstupoval za pásku nebo za ní vstupovali jednotlivci z té velké skupiny? Svědek: Nedokážu to posoudit obecně, jen to čeho jsem byl svědkem. Já jsem se blokády účastnil v zásadě každý z těch dnů, co jsem byl přítomen, takže řádově třeba 7 dní a při těchto svých aktivitách jsem nebyl svědkem toho, že by někdo z těch účastníků blokády zůstával za páskou v situaci, kdyby tam byla nějaká možnost reálně zablokovat tu těžbu, případně zvýraznit to, že ti těžaři ty stromy kácejí, takže vlastně já nemůžu popřít, že někdo zůstával za páskou, určitě zůstávali za páskou právě ti lidé, kteří monitorovali ty lidi, kteří byli v trubkách nebo kteří měli právě tu roli podle policie nepřestupovat nějaké jejich nařízení nebo jejich požadavek a nevstupovat do toho prostoru, protože bylo důležité, aby tihle lidi nebyli omezeni policisty, ale mohli na tom místě setrvat, ale o nikom jiném si nevzpomínám, že bych věděl, že nevstupuje za tu pásku, když by v tu chvíli mohl. Já jsem byl účastníkem skupiny většinou o pěti, deseti lidech a v zásadě všichni, pokud to bylo nějak odůvodněné, tak
pokračování
29
57A 66/2011
jsme vstupovali za pásku, ovšem samozřejmě byly také situace, že počet policistů na jednotlivém místě byl srovnatelný nebo i vyšší než náš a v takových momentech oni poměrně aktivně byli schopni zablokovat to, abychom se za tu pásku dostali, a pokud jsme se tam dostali, tak byli schopni rychleji ty osoby vynášet nebo případně i odvážet na služebnu, než jsme tam byli schopni pronikat. Předseda senátu: Pokud jde o skupinu, o které jste hovořil, jednalo se rámcově o většinově totožné lidi v průběhu těch dní, co jste tam byl? Svědek: Myslím, že z té skupiny byla zhruba jedna třetina až jedna polovina účastníků blokády, kteří tam vytrvávali po velkou část blokády, a potom tam byla poměrně velká část, řekněme dvě třetiny nebo jedna polovina osob, které tam byly třeba jenom dva, tři dny, případně se ke skupině přidali až v průběhu dne třeba jenom na jeden den, ale to bylo myslím spíše výjimečné. Předseda senátu: Když jste tam přijel poprvé a byl jste v pozici prostého účastníka, jak jste se zkontaktoval s tou organizací? Svědek: Myslím si, že v tom e-mailu bylo uvedené telefonní číslo na nějakého kontaktního člověka, myslím, že to byla slečna, tak jsme nahlásili s kamarádem, že chceme na Šumavu přijet a dorazili jsme na smluvené místo. Předseda senátu: A tam to probíhalo dál jak? Svědek: Zatelefonoval jsem, došli jsme na to místo, bylo to v noci, takže jsme šli rovnou spát a potom ráno se ta skupina organizovala, rozdělovali se právě ty blokační nástroje jako ta trubka nebo řetězy a pak jsme se s k nim přidali a šli jsme do terénu, bylo to 26.7. Předseda senátu: Kdy činnost skupiny rámcově končila každý den? Svědek: Myslím si, že u toho blokování souvisela s útlumem aktivity těžařů, což bylo většinou kolem čtvrté, páté hodiny, nicméně zřejmě tam byly i dny, kdy policie byla natolik schopná zadržet velkou část účastníků už v průběhu toho dne a oni nebyli schopni se z těch policejních služeben vracet na to místo tak rychle, aby tam ještě v nějakém rozumném čase dorazili, takže je možné, že v nějaké dny se ta aktivita blokádníků rozpadla už někdy kolem druhé, třetí hodiny, ale většinou kolem čtvrté, páté hodiny jsme ten prostor opouštěli, většinou společně, a potom byl čas na oddych. Porady probíhaly zhruba od osmi, od devíti hodin, někdy do jedenácti hodin, někdy třeba i do půlnoci. Předseda senátu: Pokud jde o místo porad, kde probíhaly? Svědek: Probíhaly v místech ubytování, to se proměňovalo podle toho, jak bylo možné se tam operativně dostat, nicméně ubytovaní jsme byli zpravidla téměř všichni pohromadě ve stanech nebo v nějaké budově.
pokračování
30
57A 66/2011
Předseda senátu: Pokud jste byl v pozici jednoho z organizátorů v uvozovkách, tak jakým způsobem jste vzájemně komunikovali? Svědek: Nemohu říci, že jsem byl úplně v roli jednoho z organizátorů, spíše bych řekl, že jsem měl jasněji stanovenou roli v ten konkrétní den, ty role se nicméně proměňovaly, takže ty předcházející dny jsem se opravdu účastnil jako účastník, který se snažil blokovat a mapovat to jednání. Co se týkalo komunikace, především se jednalo o telefonické spojení mobily, případně krátké organizační domluvy přímo tam v terénu na asfaltových komunikacích, které obepínaly to území, nebo někde v lese mimo ty oblasti kácení. Předseda senátu: Co bylo cílem blokády? Svědek: Nevím, jestli jsem schopný to definovat obecně, protože si myslím, že motivace lidí mohli být mírně rozdílné, nicméně z mého pohledu cíl blokády byl do velké míry bylo jednak zabránit nelegálnímu kácení v tom místě, čili zabránit porušování zákona a zároveň na celý ten problém porušování zákona složkou státu upozornit veřejně prostřednictvím médií, čili vnímal jsem tam vlastně cíle dva. Předseda senátu: Jak vypadal zásah policie vůči aktivistům, kde policie zasahovala a jakým způsobem? Svědek: Já jsem jejich pohyb vnímal, že je poměrně reaktivní v tom smyslu, že v zásadě kdekoliv se objevili účastníci blokády a rozhodli se místo těžby větší měrou zablokovat, tak oni vyzývali k opuštění, pokud účastníci blokády neuposlechli, což bylo zpravidla, tak následně pomocí donucovacích prostředků nebo bez jejich použití je vyváděli ven. Když se to opakovalo, ale někdy to bylo v tomhle právě trochu pochybné, tak odváželi účastníky na policejní služebnu, kde se řešil jejich přestupek. Jednou jsem byl odveden policisty, i když jsem byl v lese, který nebyl ohraničen páskou, a předešlý den byl svým způsobem pikantní v tom, že policisté nejdřív kolem mě ohraničili prostor páskou, o kterém začali tvrdit, že není součástí té těžby, když jsem tam byl spoután v té trubce, a vtom mě za použití donucovacích prostředků odvedli podle jejich interpretace tedy vlastně z prostoru, který nebyl součástí těžby. V souvislosti s tímhle činem jsem podal trestní oznámení. Mgr. Ing. Baroňová: Mohl byste se vyjádřit ke způsobu zásahu policistů, pokud vůbec k nějakému docházelo, v případě, že osoby zůstávaly mimo pásku? Svědek: Tam došlo k několika případům, některé jsou zdokumentované, třeba poměrně známý případ pana Čápa, který byl zcela mimo těžební prostor na veřejné komunikaci a byl tam policisty zpacifikován, nicméně neuvědomuji si, že by se stalo, že by policisté třeba zadržovali osoby, které byly mimo pásku. Je možné, že jsem se o tom doslechl, ale to si nepamatuji přesně. Zuzana Candigliota: Upozorňovali jste spolu s dalšími aktivisty policisty, případně lesní stráž, že těžba je nelegální?
pokračování
31
57A 66/2011
Svědek: Myslím si, že to byl základní argument, který jsem používal téměř vždy při prvním kontaktu s policisty, kdy mě začali vyzývat, ať ten prostor opustím, tak jsem zpravidla argumentoval tím, že se snažím zabránit nelegálnímu jednání a že to je předběžná otázka, kterou by se měli zabývat, než zakročí proti mně. Zuzana Candigliota: Jak na to reagovali? Svědek: Ty reakce jsou dobře zdokumentované na videu, na které bych se odvolal, ale ve stručnosti ty reakce byly ve smyslu, že jejich úkolem je chránit mé bezpečí a že tímto se nemůžou zabývat, říkali, že jsou si jistí tím, že ta těžba tam probíhá legálně, že jednají na pokyn správy národního parku. Zuzana Candigliota: Jak jste vnímal motivaci policistů tam zasahovat, vnímal jste, že jejich jednání a zásahy byly skutečně k ochraně zdraví a životů účastníků? Svědek: Těžko mohu soudit jejich motivaci. Jak jsem tady zmiňoval případ, kdy jsem podával trestní oznámení, tak tam to bylo podle mě zcela naopak, tam oni ohrožovali mé zdraví, byť mi žádné riziko v ten moment nehrozilo, já jsem tam byl v prostoru, kde kolem těžba neprobíhala, byť byl za páskou, a tím, že jsem ho bránil, tak jsem bránil tomu, aby tam ti těžaři kolem mě byli, ale ty donucovací prostředky, kterými se mě snažili dostat z toho místa, byly zcela nepřiměřené, protože jeden z nich mě asi 10 minut dusil a další dva mu v tom asistovali, čili já jsem neměl subjektivní pocit, že by se snažili ochránit mé zdraví. Zuzana Candigliota: Máte nějakou zkušenost se svědky z řad policistů a vedoucí stráže, jestli si nevybavujete jména Petr Šrail, Jan Myslivec, Jaromír Vaněk, Markéta Stárková a Petr Mášek? Svědek: Já jsem ty osoby neznal jménem s výjimkou pana Šraila. Díval jsem se na internetu na nějaké fotografie a myslím, že s žádným z nich kromě pana Šraila jsem nepřišel do styku. Pan Šrail byl přítomný při té situaci, kdy mě policisté dusili a předcházel tomu moment, kdy on se svým kolegou mi hodil za tričko mravence, aby mě odradil, čili pak tam probíhaly kromě toho nějaké diskuse. JUDr. Suchá: Říkal jste, že jste do prostoru označeného páskou vstupovali pouze, když jste k tomu vstupu měli důvod. Co bylo konkrétně tím důvodem? Svědek: Tím důvodem bylo zjistit, jestli tam neprobíhá těžba, v tom momentu jsme nemuseli vidět, jestli tam reálně někde probíhá, ale měli jsme pro to nějaké podezření nebo třeba jsme se právě předtím dohodli ten prostor zmapovat, a proto jsme procházeli, nebo tím důvodem mohlo být přímo zabránit té těžbě, pokud jsme viděli nebo slyšeli, že tam nějaká probíhá a s tím související důvod bylo upozorňování na probíhající těžbu prostřednictvím médií veřejnost. To byla také motivace upozornit na probíhající nelegální činnost. JUDr. Suchá: Ten den Na Ztracené jste se pohybovali po lese volně, monitorovali jste situaci a teprve v okamžiku, kdy jste získali nějaký podnět, tak vstoupily do vymezeného prostoru nějaké konkrétní osoby z té skupiny?
pokračování
32
57A 66/2011
Svědek: Neříkám osoby ze skupinky, to bylo velmi různé, někdy jsme se pohybovali jako skupina třeba o 20 lidech, někdy nás bylo míň, nicméně ten motiv pro vstup do prostoru mohl být jen mapovat, v jaké míře je to tam odtěžené, jestli tam jsou označené stromy a tudíž se dá očekávat, že dělníci budou v těžbě pokračovat, nebo dojít k nějaké jiné lokalitě, která byla těžena. Za těchto podmínek jsem vstupoval do toho prostoru. JUDr. Suchá: Jste členem nějakého sdružení nebo spolku? Svědek: V současné době učím v mateřské lesní školce Dobroděj a studuji na Masarykově univerzitě. JUDr. Suchá: Jste členem nějakého ekologického hnutí? Svědek: Členem nejsem. JUDr. Suchá: Byl jste za vaši účast nějak honorován, získal jste nějaké náhrady za to, že tam trávíte svůj volný čas? Svědek: Ne, žádné peníze jsem nezískal. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů ve 13.34 hod. Svědek žádá svědečné, a to jízdné z Brna do Prahy autobusem a zpět. Cestu z Prahy do Plzně nepožaduje. Svědek předkládá jízdenku. Žádá o zaslání svědečného na účet č. 210651821/0300. Zůstává přítomen v jednací síni. Dostavila se: Kamila Hronová, Jihlava, Jana Masaryka 28, totožnost ověřena dle OP č. 115183477 Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědkyně uvádí: Byla jsem na blokádě měsíc, téměř od začátku do konce asi od 19.7. do 18.8., tzn. že jsem se tam dostala ještě v tom týdnu, kdy blokáda byla ve fázi hlídkování, kdy se ještě nekácelo a nebyla tam policie. O blokádě jsem se dozvěděla tak, že jednak celý rok bylo jasné, že se na Šumavě něco děje, tak jsem byla v pohotovosti a pak ta informace ke mně dolehla naráz ze dvou stran, kamarádka to vyčetla někde v médiích a upozornila mě a téměř zároveň přišel i první e-mail od hnutí Duha, kde popisovali situaci na Ptačím potoce a vyzývali k účasti. Já jsem ty lidi tenkrát vůbec neznala, maximálně jsem znala z doslechu jméno Mojmíra Vlašína, ale organizátory, pana Bláhu jsem neznala, každopádně jsem zavolala na uvedený telefon a dostala jsem instrukce, že mám přijet na Antýgl, co si mám vzít s sebou a že se mě tam někdo ujme. Tak to proběhlo, přijela jsem na Antýgl, celkem lehce jsem našla ostatní aktivisty, na začátku tam bylo asi 10 – 15 aktivistů, to bylo v tom týdnu, kdy se ještě nekácelo. Další pondělí, kdy se začalo kácet, tak jsme všichni volali o pomoc, ta výzva se roznesla a začali přijíždět další lidé, každý den tam bylo v průměru 30, 40, 50 lidí. Já jsem tam zůstala až do konce kácení s dvěma krátkými přestávkami, kdy jsem si jela vyřídit
pokračování
33
57A 66/2011
nějaké záležitosti. Moje funkce tam byla od počátku, kdy jsem byla naprosto řadový aktivista a když jsem se tak nějak rozkoukala v tom, co se děje a proběhly nějaké první zákroky, tak jsme se dostala do funkce vedoucí malé skupinky. Měli jsme každý večer poradu a rozhodli jsme se, že nejlepší bude na tom místě operovat v malých skupinkách, na tom Ptačím potoce ohnisek kácení bylo víc a přibývalo jich. Zjistili jsme, že místa, kde se kácí, narůstají i v zadní části lesa, tak jsme si určili malé skupinky zhruba o pěti lidech, měl tam být nějaký člověk, který měl foťák nebo kameru a dělal nám zázemí v tom smyslu, že tam někdy docházelo jak ze strany policistů nebo i ze strany dřevorubců k útokům, takže funkcí tohoto člověka bylo dokumentovat a v podstatě nás tím chránit, protože jsme předpokládali, že pokud to bude natáčené, tak si na nás nebudou tak dovolovat. Byla jsem tam jako organizátor té své skupinky, jsem psycholožka, tak jsem jim byla jakoby morální oporou, což asi dělal každý vedoucí té skupinky. Velice brzo ráno jsme autem dorazili na Modravu na ta nejbližší parkoviště, pak jsme všichni společně došli 4 km na Ptačí potok a tam jsme se rozdělili do skupinek. Vzala jsem svých pár lidí a šli jsme na určené místo. Během dne se to mohlo měnit, protože situace byla různá každý den, takže na některém místě se přestalo kácet nebo se stalo, že na nějakém místě bylo tolik policistů, že nebylo možné se dostat skrz jejich kordon, takže někdo třeba odcházel, takže ty skupinky komunikovaly do určité míry i mezi sebou a především s vedením s panem Piňosem, který byl neustále na telefonu. Měli jsme samozřejmě nějakou pravomoc podle vlastního uvážení, když jsme viděli, že je nás zapotřebí někde jinde nebo že tam to nemá smysl, tak jsme se potom v tom terénu přesunovali. Předseda senátu: Vaše skupinka, o které hovoříte, měla jaký počet? Svědkyně: Obvykle pět. Předseda senátu: V čem spočívala její činnost v průběhu dne, co konkrétně jste dělali? Svědkyně: Poté, co jsme dorazili brzy ráno na Ptačí potok, tak jsme si vybrali nějaké stanoviště, říkali jsme jim čísly, takže třeba se řeklo, že jdeme na trojku. Došli jsme tam, většinou jsme tam byli dřív než dřevorubci, takže jsme čekali na jejich příchod, a když dřevorubci přišli, tak jsme šli a začali jsme blokovat stromy. Pokud tam nebyla policie od začátku, tak to blokování někdy bylo účinné, že třeba několik hodin jsme tam blokovali, to záleželo na těch konkrétních dřevorubcích, někteří se nás chvilku snažili odradit a potom respektovali naše vlastní bezpečí a nechali toho kácení, někdy se naopak stávalo, že těm dřevorubcům to bylo celkem jedno a ty stromy tam padaly mezi lidi, snad i na lidi, slyšela jsem, že někdo musel uskočit, když na něj padal strom. Potom přišla policie, takže pak jsme se domlouvali, jestli tam vytrváme do příchodu policie, v některých případech, kdy jsme měli pocit, že se ještě nechceme nechat odvést hned, tak jsme se dohodli na tom, že na chvíli odejdeme nebo se přesuneme na jiné stanoviště, ale v podstatě během dne ta skupinka byla skoro vždycky rozprášená. Předseda senátu: Celá skupina vstoupila do ohraničeného těžebního prostoru nebo někdo zůstal venku? Svědkyně: To bylo různé, měli jsme takovou dohodu, že tam byl alespoň jeden člověk, který měl kameru a natáčel ten zákrok a z toho principu, aby ho nemohli zadržet, tak zůstával
pokračování
34
57A 66/2011
za páskou. V některých případech jsme se všichni ostatní domluvili, že tam jdeme naráz a šli jsme blokovat naráz a někdy jsme se domluvili ti zbývající čtyři, že dva šli blokovat a poté, co byli odtaháni policií, tak nastoupili ti další dva. Předseda senátu: Jak probíhal zásah policie? Svědkyně: Zákroky policie probíhaly tak, že policisté přišli, my jsme se většinou s nimi snažili komunikovat a vysvětlovat jim, že si myslíme, že nejsou na správné straně, že by měli chránit národní park, že je těžba ilegální, ale tyto diskuse k ničemu nevedly, většinou jsme byli odbyti s tím, že oni tam od toho nejsou a že naše argumentace je zcestná. Potom nás policie vyzvala, abychom vyklidili prostor, což někdy někdo udělal, v mé skupince jsme to většinou nedělali, takže jsme byli odvedeni, někdy jsem šla dobrovolně, někdy mě policisté odtáhli. Předseda senátu: Odvedeni jste byli kam? Svědkyně: Nejdřív do policejního auta, první dny to probíhalo tak, že nás odvedli do auta a okamžitě nás odváželi na stanici do Kašperských Hor a postupně docházelo k tomu, že nás v tom autě nechávali čekat třeba tři hodiny. Myslím si, že účelem bylo nás tam zpacifikovat, aby nás nemuseli odvést, protože někdy se stalo, že někdo se z těch Kašperských Hor ještě vrátil na Ptačí potok, takže později odpoledne nás odváželi na stanici. Předseda senátu: Pokud jde o celkovou skupinu, ta skupina v průběhu těch dnů, co jste tam byla, jednalo se typově o tytéž lidi nebo do jaké míry se obměňovalo složení? Svědkyně: Bylo nějaké jádro deseti nebo patnácti lidí, kteří tam byli většinu té doby, další lidé tam strávili týden, pak museli odjet z pracovních důvodů, ale pak se ještě vrátili, a pak byla spousta takových lidí, kteří tam jakoby nějak prošli, že tam třeba strávili den, dva, takže někteří lidé zůstávali a velké množství tam bylo jen několik dnů, takže jádro skupiny zůstávalo a ti na vnějším okraji se obměňovali. Předseda senátu: Co bylo cílem té blokády? Svědkyně: Určitě zabránit ilegálnímu kácení na Ptačím potoce. Těch míst, kde se ilegálně kácelo, bylo asi víc, ale naše síly nebyly neomezené, tak jsme se dohodli, že se nám jedná o Ptačí potok. Zuzana Candigliota: Měla jste dojem, že přítomní policisté zasahovali k ochraně životů a zdraví, jaký byl váš dojem z toho? Svědkyně: Tento dojem jsem určitě neměla. Nechci policistům křivdit, jednou jsem byla svědkem zákroku, kdy jsem měla pocit, že těm policistům se jedná o to, abychom ani my ani dřevorubci nebyli zraněni, ale jako celek bych naprosto řekla, že ne. Zuzana Candigliota: Máte zkušenost s některým ze svědků z řad policie nebo lesní stráže, a to Petr Šrail, Jan Myslivec, Jaromír Vaněk, Markéta Stárková a Petr Mášek.
pokračování
35
57A 66/2011
Svědkyně: Je možné, že jsem se s těmito lidmi setkala, ale podle jména je neznám. JUDr. Suchá: Pokud jste říkala, že jste operovali v malých skupinkách, kolik jich bylo? Svědkyně: To záleželo na konkrétním dni, protože někdy nás tam bylo 40, někdy 60, takže záleželo na tom, kolik bylo možné udělat skupinek, ale řekněme, že jich mohlo být 6, 7. JUDr. Suchá: Říkala jste, že ráno jste se dopravili někam na okraj té lokality a pak se ty skupinky roztříštily, jak to tam fungovalo? Svědkyně: Mé skupince bylo přiděleno nějaké stanoviště a mohlo se dít to, že třeba někteří členové byli zatčeni, naše skupinka se zmenšila a tak jsem volala koordinátorovi, co máme dělat, on např. řekl, že se mám spojit s nějakou jinou skupinkou, kde jich je taky málo, takže v průběhu dne jsme byli někdy odveleni na jinou oblast lesa. Svědkyně dodává: K zákroku policie jsem chtěla říct, že většinou se jednalo o zákroky za páskou přímo v místě kácení. Zuzana Candigliota uvádí: Myslím si, že k zásahům docházelo častěji mimo pásku, ale asi ne tak často jako za páskou, ale policisté vypovídali přesně opačně, že k tomu vůbec nedocházelo. Předseda senátu: Kolikrát se to stalo vám? Svědkyně: Mně se to stalo jednou za celou dobu. Výslech svědkyně skončil bez dalších dotazů ve 13.55 hod. Svědkyně žádá svědečné, a to jízdné a ušlý výdělek, když je OSVČ. Výši svědečného uplatní písemně. Svědkyně zůstává přítomna v jednací síni. Dostavil se: Jan Piňos, Praha, Eberlova 1466, totožnost ověřena dle OP č. 114220928. Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Já jsem byl na blokádě po celou její dobu kromě prvních několika dní, konkrétně jsem tam byl od 18.7. do 14.8. prakticky nepřetržitě s výjimkou jednoho nedělního odpoledne. Na blokádě jsem hrál roli koordinátora, řekněme hlavního organizátora a mojí hlavní rolí byla práce s lidmi, byl jsem něco jako personalistou, školitelem a zároveň koordinátorem pohybu lidí v terénu. Kdybych měl popsat jeden průměrný den, tak bych začal tím, že navečer, kdy přijížděli noví lidé, těm jsem se musel věnovat, museli dostat právní minimum, dostali mapky, všechny potřebné kontakty, dostali celou sadu informací, takže dostávali informace
pokračování
36
57A 66/2011
jak ústně, tak písemně. Školení bylo poměrně důležité, pokud vím, tak na té blokádě, kdo by tím školením neprošel, se nevyskytoval nebo zcela okrajově, dost jsme na to dbali, aby ti lidé, kteří tam přijeli, věděli přesně a znali kontext situace. Potom hlavním bodem celého programu z hlediska mé práce asi nejdůležitějším byla celovečerní porada, která často trvala několik hodin, lidí na blokádě průměrně bylo od 50 do 100 a velice se měnili, tzn. často přijely desítky nových lidí a desítky lidí odjeli, ten příliv lidí nebyl z naší strany nějakým způsobem možný koordinovat, lidé přijížděli spontánně na základě zpráv, které se šířily po sítích. Na začátku vyzývalo hnutí Duha, pokud hrálo v té věci roli organizátora, pak už nikoliv. Takže lidé takto přijížděli ve velkém počtu a proto to bylo dost náročné to přijímání i ty porady každovečerní, které trvaly mnoho hodin. My jsme vždycky v kruhu zkušených lidí, které na blokádě už byli delší dobu, jsme vytvořili před velkou poradou nějaký nástin postupu na další den, ten jsme se snažili měnit nebo ho přizpůsobovat situaci, potom byla porada všech lidí v jedné velké místnosti a tam jsme si hlavně rozdělovali role na další den, těch rolí byla spousta, byli to především lidé, kteří vedli ty skupiny v terénu, potom lidé, kteří přímo blokovali, lidi, kteří měli za úkol chránit jejich bezpečnost a zdraví a dokumentovat, co se děje, potom tam byly různé spojky, byli tam lidé, kteří dokumentovali stav přírody, její poškození, odborníci, byl tam tiskový mluvčí. Já jsem měl ještě pomocníka, protože té práce už pak bylo tolik, měl jsem dva telefony a stejně to nešlo, takže jsem měl asistenta trvale po boku. Měli jsme i role v zázemí, kuchaře, zásobovatele, řidiče. Říkám to na doklad toho, že ta organizace byla docela propracovaná a náročná. Ty porady někdy trvaly dlouho do noci třeba do půlnoci, ty skupiny potom když byly rozděleny, kdo kam půjde, vybaveny mapkami (ukazuje předmětné mapky), takže ti lidé věděli, kam mají do terénu jít a potom ty skupiny se ještě domlouvali spolu na závěr té společné porady na detailnějším postupu příští den. Někdy jsme pracovali i v noci, tzn. lidé šli do terénu, něco tam připravovali ještě v noci a brzo ráno jsme vyráželi do terénu, tam jsme společně odjeli auty, parkovali jsme buď na Modravě nebo na Filipově Huti, lidi odešli do lesa a potom podle sdělení těch skupin odešli do terénu na různá místa, kde jsme věděli, že probíhá kácení nejvíc. Já jsem byl vždycky vně toho prostoru, kde se bezprostředně kácelo, tzn. nechodil jsem za pásku, protože jsem chtěl zůstat vždycky na místě a nebýt odvlečen policií a ani ten můj asistent, takže jsem měl velice dobrý přehled, u mě se sbíhaly informace od všech skupinek z terénu a ti se snažili bránit kácení. Měli jsme takovou taktiku, že vždycky jeden brání dřevorubci, snaží se ho nějakým způsobem přesvědčit preventivně, aby nekácel, postavit se k tomu stromu, mluvit s ním napřed, aby ten druhý člověk ho chránil, dokumentoval. Všechno bylo samozřejmě nenásilné, nikdy jsme k žádnému násilí nepřikročili, zato k násilí docházelo ze strany dřevorubců, a to zásadnímu, útočili třeba i motorovými pilami. Ti lidé vstupovali do toho prostoru, bránili, policie proti nim zasahovala, vyváděla je. Počty lidí byli od 50 do 100 lidí, maximálně nás tam bylo 3.8. přes 100, to byla velká akce, policistů tam bylo zhruba stejně tolik. Když nás přibylo, tak se mi zdálo, že přibylo i policistů. Policisté vyváděli lidi, když neuposlechli pokynu, tak je vynášeli ven, docházelo i občas k překročení pravomocí a zbytečnému násilí ze strany policie. Vlastně všichni lidé, kteří přijížděli na blokádu, tam přijížděli za účelem blokovat. Pokud někteří z nich potom zaváhali u pásky a nešli blokovat, tak to bylo pouze výhradně proto, že se zalekli toho násilí, které bylo velké a nebezpečí, které bylo velké, protože stromy padaly bezprostředně vedle lidí, jak vedle blokádníků, tak vedle dřevorubců i policistů a byl jenom zázrak, že se za ten měsíc nikomu nic nestalo. Takže pokud někdo o své vůli se rozhodl, že navzdory své touze chránit přírodu,
pokračování
37
57A 66/2011
přijel na blokádu a rozhodl se, že nepůjde za pásku, tak samozřejmě na něj nebyl vyvíjen žádný nátlak, takže to říkám na vysvětlení toho, že ne všichni lidé šli za pásku a ta situace byla velice proměnlivá a den ze dne se lišila, jak ze strany dřevorubců, kolik jich tam bylo, jak vyhrožovali, jak byli násilní, i ze strany samozřejmě adekvátní reakce blokádníků. V tom prostoru blokády nebyli žádní turisté, pokud tam nějací zabloudili, tak to musela být náhoda, rozhodně všichni lidé, kteří se pohybovali v tom prostoru, patřili k blokádě a věděl jsem o nich nějakým způsobem, až na nějaké výjimky typu novinářů, kteří se samozřejmě neprezentovali, přijeli, ale často i ti novináři s námi vstupovali do kontaktu, minimálně s naším tiskovým mluvčím. Lidé byli odváženi z prostoru, potom odváženi na policejní stanici do Kašperských Hor k podání vysvětlení, potom se zase podle možností vraceli na místo zpátky do blokády. Mezitím přijížděli noví lidé a moje práce se zase opakovala. Odcházeli jsme z terénu pozdě odpoledne ve chvíli, kdy už ustalo kácení, když poslední dřevorubec opustil místo, tak jsme odcházeli i my na základnu, kde jsme bydleli, postupně jsme bydleli asi na třech nebo čtyřech místech, naše základna. Ta organizace stála celkově poměrně mnoho času, nejenom můj veškerý čas, ale i z hlediska účastníků, třetinu času jsme strávili tou přípravou na další den. Bylo to náročné proto, protože lidi se neustále přilívali mezi účastníky, byla řada lidí, kteří neměli zkušenosti, a bylo to pro ně poprvé v životě a ta situace byla opravdu hodně krajní. O tom, že blokáda byla organizovanou akcí, svědčí mimo toho, co jsem popsal ohledně každodenního provozu, také to, že se během jejího průběhu uskutečnilo několik akcí, ať už to byla diskuse, na kterou byli zváni představitelé blokády, ať už odborný mluvčí, tiskový mluvčí, byla to třeba debata s ředitelem Stráským, byla to návštěva inspekce Ministerstva vnitra pana Musila. Krom toho průběhu tam byla řada akcí, které vždycky vyžadovaly někoho z naší strany, kdo by reprezentoval účastníky blokády. S velitelem policie s panem majorem č. 282645 jsem byl v kontaktu, byť jsme si netřásli rukou, ale rozhodně když byla nějaká krajní situace ohrožení lidí na životě, tak jsem ho žádal, aby policie lidi chránila, což nečinila, a na druhé straně pan major se mě snažil přesvědčit, abychom toho nechali, občas více po dobrém, občas po zlém. Jeho jméno nevím. Předseda senátu: Hovořil jste o nějaké základně a lidech, kteří komunikovali mezi sebou a připravovali se na jednotlivé akce. Pokud jde o složení skupiny, bylo tam nějaké jádro, které přetrvávalo po delší dobu, ta skupina byla nějak homogenní nebo se jednalo neustále o jiné lidi? Svědek: Jádro tam bylo po celou dobu, já jsem tam byl po celou dobu, pan Vlašín, který tam byl zpočátku jako tiskový mluvčí, byl pak nahrazen Vratislavem Vozníkem, takže každý z nich tam byl přibližně polovinu, pan Vlašín první polovinu, pan Vozník druhou polovinu. Vedoucí jednotlivých skupinek, které byly v terénu, jedna z nich je Kamila Hronová, tak ti tam byli taky skoro po celou dobu nebo odjeli třeba jen na několik dní, protože byli velice potřební na místě, těch zkušených lidí nebyl zase nadbytek, takže bylo dobře, že tam zůstávali, takže to jádro tvořilo nějaký návrh programu na další den a to byli lidé, kteří se moc neměnili, bylo jich třeba 5 až 8. Jinak se tam vystřídalo několik set lidí za celou tu dobu.
pokračování
38
57A 66/2011
Předseda senátu: Hovořil jste o skupinkách, které se pohybovaly v předmětné lokalitě. Jste schopen říct, kolik lidí přibližně čítaly ty skupinky? Svědek: Třeba tak čtyři, záleželo na tom, kolik nás bylo a jaká byla potřeba, na kolik míst jsme se museli rozptýlit. Průměrně ve skupinkách bylo 4 až 6 lidí, ale ty skupinky se potom ještě mohly rozdělit, třeba ráno vyrazila do terénu do vyhrazeného prostoru, který měl hektar, skupina, která měla 4 až 6 lidí, potom zjistila, že v rámci toho hektaru se těží na třech místech, tak se ještě ta skupina rozdělila třeba do dvojic. Nikdy jsme ale nechodili individuálně, to byla zásada, že jsme chodili po dvojicích z důvodu bezpečnosti. Předseda senátu: Ta skupina měla dělat co? Svědek: Ta skupina měla blokovat, základní funkcí lidí v terénu bylo blokovat, tzn. snažit se zabránit kácení stromů nenásilnou pokojnou cestou, za prvé komunikací s dřevorubci, snahou je přesvědčit, aby nekáceli. Pokud to nezafungovalo, tak potom tím, že vstupovali do toho území a předpokládali, a v tom byla slabina blokády, protože my jsme předpokládali, že pokud budeme vstupovat do toho prostoru, kde se kácí, tak že se kácet nebude, v tom jsme se ale bohužel zásadně přepočítali, a to bylo selhání policie podle mého názoru naprosté a fatální, že policie nechránila životy lidí a jejich zdraví, ale policie tam chránila nezákonnou činnost kácení lesa, takže bohužel často se kácelo, i když lidé v tom prostoru byli a potom bohužel blokádníci nemohli zcela naplnit smysl své práce, ale přinejmenším kácení zpomalili. Předseda senátu: Naznačoval jste něco o taktice skupin, že se měnila. Jste schopen říct, jak to probíhalo rámcově? Svědek: Taktika se měnila především podle toho, na kolika místech jsme měli informace, že se bude kácet, takže když třeba v prostoru č. 4 se kácelo od 25.7., vyvrcholilo to tam 27.7., tam byla ta největší holina, tak na této lokalitě, které jsme říkali čtyřka, měli jsme to rozdělené na segmenty, tak potom třeba jsme věděli, že tam bude hlavní kácení, tak většina lidí šla tam a ostatní místa, která jsme měli vytipovaná, tak byla pokrytá třeba jen dvojicemi, které monitorovaly situaci. Z toho je určitě hodně dokumentů z kácení na jihozápadním území, z té čtyřky. Jiné dny, kdy byli dřevorubci rozptýlení víc po ploše celého území, tak jsme se víc rozptýlili a i během dne jsme taktiku měnili, což vedoucí skupin dohadovali se mnou podle toho, kolik lidí bylo ještě vůbec schopných blokovat a kolik bylo odvezených na stanici do Kašperských Hor, tak vlastně ty skupinky byly nějakým způsobem během dne narušeny nebo některé rozprášeny, tak z lidí, kteří zbyli, jsme zase stmelili jiné skupiny, takže jsme měli nějakou taktiku celkovou z večera na další den a tu jsme potom v průběhu dne, jak se měnila situace, museli aktuálně měnit. Já jsem byl pořád v kontaktu s vedoucími skupin, takže jsem věděl, kde je třeba posílit a kde jsou zase třeba lidé navíc, kteří by mohli jít tam, kde je potřeba. Předseda senátu: Když byste shrnul cíl, co bylo cílem shromáždění? Svědek: Naším cílem jednoznačně bylo chránit přírodu v národním parku, konkrétně v lokalitě Na Ztraceném u Ptačího potoka, kde docházelo k nezákonnému kácení, takže jsme tam jednak chránili přírodu a jednak i zákon. Naším cílem bylo vyvolat veřejnou debatu,
pokračování
39
57A 66/2011
odbornou mediální politickou veřejnou debatu o tom, jakým způsobem se má chránit Národní park Šumava a jakým způsobem ho Správa národního parku vlastně nechrání nebo porušuje zákony. Předseda senátu: Pokud jde o oznámení o tom, co se děje, jakou formou se dozvídali účastníci o konání té blokády? Svědek: Na začátku, když hnutí Duha bylo iniciátorem, tak posílalo přes své mailové listy nebo přes Facebook oznámení o tom, že se blokáda chystá, to byl nějaký první impuls, pak na základě předběžného opatření hnutí Duha z toho vycouvalo a pak už se to šířilo spontánně, nejenom po internetových sítích, ale šířilo se to i přes média, protože blokáda měla obrovskou publicitu a lidé, kteří se tím cítili oslovení, tak přijížděli. Předseda senátu: Blokáda začala kdy? Svědek: Já jsem přijel v pondělí večer 18. a blokáda začala myslím 15. v pátek před tím víkendem. První týden byla blokáda řekněme symbolická, protože se ještě nekácelo, začalo se kácet 14. a na to konto hned přijeli lidé, kácení ustalo a potom od pondělí 18. až do pátku se ten první týden nekácelo a to už běžela souvisle symbolická blokáda. Potom od pondělka 25. se začalo kácet a začala blokáda naostro a trvala až do poloviny srpna, do 14.8. Pak jsme ještě monitorovali situaci několik týdnů po skončení blokády, byly tam hlídky terénní. Vlastně i ty hlídky terénní nás upozornily na to, že začala nelegální těžba, to bylo v první polovině července těsně před blokádou. Byly to dobrovolnické hlídky hnutí Duha. Mgr. Ing. Baroňová: Pokud jde o zásah policie, jsou vám známy poznatky, že by v širším měřítku zasahovala i vůči osobám, které zůstávaly vně těžebního prostoru, tzn. před páskou? Svědek: Docházelo k takovým případům, nechci říct, že byly tak časté jako zásahy, které byly uvnitř pásky, ale přesto k nim docházelo, a pak je potřeba podotknout, že ta páska byla často stržena, takže nebylo úplně jasné, kde je hranice mezi prostorem před páskou a za páskou, protože díky velkému pohybu osob a chaosu a násilí a tomu všemu tak ta páska tam občas nebyla, ale přesto došlo k případům, a to ví jiní svědci, kolegové, kteří byli v tom prostoru v tom ohnisku víc než já, který jsem se přece jenom musel držet z hlediska své role trochu stranou, abych nebyl zatčený, tak ti by řekli přesněji, kdy a kde došlo k tomu, že policie zakročila i proti lidem, kteří stáli na cestě. Předseda senátu: Pokud jde o ty skupinky, tak větší část skupinky nebo celá skupinka vstupovala do prostoru označeného páskou? Svědek: Ano, to bylo jejich cílem. Kácelo se v prostoru za páskou, takže cílem skupiny bylo vstoupit do prostoru za páskou a bezprostředně bránit nenásilně kácení. Pokud někdo, převážně nový člověk, který přijel večer a viděl tu melu, lekl se na poslední chvíli, tak tam nešel, ale rozhodně bránila naprostá většina lidí a myslím, že to je i na těch videích dobře vidět. Mám tady výpisky ze tří videí a fotografií, mám zde vytipované doby, na které bych
pokračování
40
57A 66/2011
chtěl upozornit, které vypovídají o tom, že blokáda byla skutečně organizovaná, že byla strukturovaná a že to policisté dobře věděli. Zuzana Candigliota: Jmenovala bych jména policistů a vedoucí stráže, jestli s nimi svědek má nějakou osobní zkušenost, a to Petr Šrail, Jan Myslivec, Jaromír Vaněk, Markéta Stárková a Petr Mášek. Svědek: Ne, z těchto jmen jsem nevstupoval do osobního kontaktu s nikým, možná s výjimkou toho posledně jmenovaného, je-li to ten major č. 282645, který evidentně z mého pohledu tomu zásahu velel, tak pak ano a chtěl bych upozornit, že chování tohoto pana majora, který tomu zásahu velel, bylo hanebné a že ten muž dělal Policii ČR hanbu. JUDr. Suchá: Kde jste měli ubytování? Svědek: První týden do středy jsme byli na Antýglu v kempu, pak jsme byli na Jelenově, potom na Filipově Huti a potom zase na Jelenově, takže nejvíc času na Jelenově v soukromém objektu. JUDr. Suchá: To jsou místa, která jsou mimo lokalitu Ptačího potoka? Svědek: Ano, jezdili jsme auty. Když jsme byli na Filipově Huti, to bylo nejblíž, to jsme chodili pěšky ten druhý týden blokády od 25.7., a pokud jsme bydleli na Antýglu nebo na Jelenově, tak jsme dojížděli s tím, že jsme nechali auta na Filipově Huti na veřejném parkovišti nebo na Modravě, měli jsme vždy hlídače, protože auta nám byla občas poškozovaná. JUDr. Suchá: Probíhalo to tak, že každé ráno jste se dopravili nějakým způsobem do té lokality a odpoledne jste odešli? Svědek: Odjeli jsme na Modravu nebo na Filipovu Huť nebo často na obě ta místa podle toho, jak jsme šli do terénu, podle dostupnosti toho území, které jsme chránili, takže lidé dojeli na parkoviště společně, tam potom šli po těch skupinách, jak byli rozděleni z té hlavní večerní porady, tak už šly samostatně ty skupinky, to bylo třeba ráno v sedm, ta největší část lidí šla do terénu mezi sedmou, osmou, aby už byli nejpozději v osm na místě, a pozdě odpoledne kolem páté se vraceli. Já jsem měl přehled, kde kdo je a koordinoval jsem i odvoz auty zpátky. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů ve 14.29 hod. Svědek žádá svědečné, a to náhradu mzdy. Předkládá vyplněné předvolání. Žádá o zaslání na účet, který uvádí na předvolání. Zůstává v jednací síni. Dostavil se: Jaromír Bláha, Dobříš, Na kole 726, totožnost ověřena dle OP č. 106093160.
pokračování
41
57A 66/2011
Po poučení podle § 126 o.s.ř. svědek uvádí: Pracuji v hnutí Duha, byl jsem na blokádě od 15. do 25.7., kdy jsem jí vlastně spoluorganizoval. Do 25.7., než bylo vyneseno předběžné opatření proti hnutí Duha, hnutí Duha tuto blokádu spoluorganizovalo. Od začátku ji s námi spoluorganizovali další lidé, jako třeba RNDr. Mojmír Vlašín, Jan Piňos. Ze začátku, kdy jsem byl na blokádě, tou blokádou jsme chtěli jednak ochránit to konkrétní místo přírodně cenné před zničením těžbou a možná ještě důležitějším cílem blokády, protože takto ohrožených míst v národním parku v roce 2011 bylo více, bylo vyvolat veřejnou debatu, zájem politiků, aby tuto situaci řešili. Upozorňovali jsme na to, že tam dochází k protiprávnímu jednání tehdejšího vedení správy parku, kdy zmenšuje oblasti dříve ponechané přírodě, aniž by k tomu absolvoval ty příslušné procedury, tehdejší ředitel národního parku Jan Stránský přišel s konceptem boji proti kůrovci, který razantně zmenšoval území ponechaná přírodě, ten koncept měl být posouzen z hlediska vlivu na stanoviště a druhy chráněné podle evropských směrnic o ochraně přírody a měl absolvovat proces vybrání určitých výjimek, který se vůbec neodehrál. Konkrétně v oblasti Ptačího potoka jsme na to upozorňovali už v dubnu, kdy jsme zaregistrovali, že se tam vyznačují stromy určené pro kácení, tehdy i tehdejší vedoucí státní správy národního parku Josef Hlavatý potvrdil, že je třeba to posouzení té výjimky mít. Posílali řediteli Stránskému dopis, ve kterém ho varoval před tím, aby tam začal práce, dokud ty výjimky a posouzení neabsolvuje. Tehdy ještě od toho ředitel Stránský upustil, nicméně v červenci se tam kácet začalo. My jsme informaci, že se tam kácí, dostali od hlídky 13., měli jsme hlídky, které některé ty lokality sledovaly, 13. byla myslím středa, 14. jsme tam s RNDr. Vlašínem jeli, potvrdili jsme si na místě, že to skutečně tak je a 15. jsme zahájili blokádu. Prvních zhruba deset dní tam dřevorubci nechodili, přestali tam chodit. My jsme si vymezili celé to území, které jsme takto chránili, je to oblast, kterou protéká Ptačí potok, vymezili jsme si ji cestami, v podstatě červenou turistickou značkou s rozcestím na Modravu, po cestě potom k té křižovatce Na Ztraceném a po potoce zpátky. Oblast je v podstatě vymezena cestami, aby bylo jasné, kde to území je, na to navazuje území bezzásahové, ve kterém správa parku kácet nezačala. Směrem k obci Modrava tam naopak se kácelo, to rozhodnutí kácet v těch místech jsme nepovažovali rovněž za správné, ale bylo to tak vymezeno předchozími rozhodnutími. My jsme ty hranice respektovali, byť podle našeho názoru také nebyly vymezeny dobře, ale tato oblast byla ponechána od roku 2007 bez zásahů a v těch procesech, tak jak tam probíhaly, tak jak jsme měli možnost vidět, že došlo ke zvyšování rozmanitosti ekosystému. V podstatě jsme se rozdělili, střídali jsme se s RNDr. Vlašínem a později s Dr. Piňosem v tom, že vždycky jeden z nás byl mluvčí blokády, kdo komunikoval s novináři nebo s turisty, kteří se ptali, a jeden řídil ostatní účastníky blokády. Dokud jsem tam byl já, tak to probíhalo převážně tak, že největší skupina lidí, kteří se blokády účastnili, byla na tom místě, kde jsme to kácení zachytili, potom dva až tři lidé obcházeli nebo objížděli to území a jedna skupina chodila napříč těmi úseky, aby případně slyšeli zvuk motorové pily a identifikovali jsme kácení v tom území. Takhle to probíhalo, dokud jsem tam byl a změnilo se to 25.7., kdy jsem byl v té jedné skupině, která byla uvnitř toho území, kdy přijela kordona dřevorubců, pak kordona policistů, určité úseky vymezili páskou a seznámili nás s vydaným předběžným opatřením. To byla pro mě druhá věc, volal jsem do kanceláře do Brna, tam to rozhodnutí ještě nepřišlo, bylo doručeno 26., kdy vešlo v účinnost, takže od toho dalšího dne od 26. se na nás vztahovalo, dostal jsem od ředitele
pokračování
42
57A 66/2011
jednoznačnou informaci poslechnout. 26. jsem odjel pryč a stejně tak několik dalších lidí, kteří tam z hnutí Duha byli. Toho 25.7. jsem byl ještě svědkem, vlastně toho prvního dne, kdy probíhaly policejní zásahy, v té skupině, kterou jsem měl na starosti já, to bylo tak, že jsme si nejdřív prodiskutovali, jak je to s tím předběžným opatřením, ostatní ve skupině říkali, že se necítí, že by se to na ně nějak vztahovalo, protože nebyli členy hnutí Duha a na mě se také ještě nevztahovalo, protože nenabylo právní moci, takže po jednotlivých lidech tam ti lidé chodili do prostoru těžby, aby zastavili to kácení. Nějakou dobu trvalo, než policie s nimi jednala, ať opustí ten prostor, potom dotyčného odnesli pryč a pak tam šel někdo další, aby se nám podařilo to kácení zdržovat. Já jsem pak chodil s těmi lidmi, co je policie transportovala k cestě, fotografoval jsem to, abychom měli fotodokumentaci a také proto, protože policie se jinak chová, když to někdo natáčí. Odpoledne potom ale už jsem se tam zpátky nedostal, protože policie zahradila celé to území v té oblasti, kde probíhala těžba, konkrétně se to stalo v tomto místě (ukazuje na mapě), vyznačil jsem to šipkou, kde policie zapáskovala přístupovou cestu. Mě to rozčílilo, protože těžba v těch místech neprobíhala, tak jsem si ty policisty nafotografoval a bavil jsem se s nimi o tom, že mi nemohou bránit jít do toho území, když tam neprobíhá těžba, oni říkali, že těžba probíhá všude, že teď je území těžby celý ten prostor, takže jsem řekl, že si chci stěžovat, že to je omezování i osobní svobody. Předseda senátu: Říkáte, že jste tam byl ten jeden den, pokusíme se omezit jen na ten jeden den, popište konkrétně, jak proběhlo to, o čem mluvíte. Svědek: Vznesl jsem námitku, vyhodnotili ji jako stížnost, chtěl jsem, aby mi zavolali velitele, který to nařídil. Přišel tam pan Myslivec, já jsem mu to říkal, že není možné bránit lidem ve vstupu do celého prostoru, kde těžba neprobíhá. To on už neřešil, jenom se se mnou bavil o tom, že už stejně ty zásahy končí, že kácení končí a práce budou pokračovat druhý den. Věděl, že tu věc organizuji. Svědek ukazuje fotografie a uvádí: Tady jsou čísla policistů, kteří tam stáli. Je vidět i z těch fotografií, že je to skutečně daleko od míst, kde se těží. Zuzana Candigliota k dotazu předsedy senátu uvádí: Navrhujeme, aby se to založilo do spisu. Svědek předává navrhovatelce fotografie a mapku k vyhodnocení, co bude navrhovat a jestli se tím bude provádět důkaz. Předseda senátu: Jakým způsobem se ti aktivisté v té lokalitě projevovali, tzn. kam vstupovali, jak, říkal jste, že u jednoho případu jste byl, že tam postupně vstupovali jednotlivci, řekněte, o jakou skupinu šlo, jak konkrétně probíhal vstup do těžebního prostoru a časově to vymezte jakou dobu. Svědek: V té skupině nás bylo asi 7 nebo 8, my jsme stáli u toho rozcestníku, kudy odbočuje červená značka od potoka k močálu, tam jsme viděli, že přijíždějí kolony aut dřevorubců, potom později policie. Šli jsme po cestě podél modravského potoka, tam jsme
pokračování
43
57A 66/2011
slyšeli, že se tam kácí, šli jsme na to místo, první člověk jeden z nás šel do toho prostoru, byla tam strážní služba pan Šrail, on zastavil tu těžbu, když tam vstoupil první člověk, a pak přišla policie, s tím člověkem nejdřív jednala, byli tam lidé z antikonfliktního týmu, s tím člověkem vyjednávali, jestli místo opustí, on řekl, že neopustí, upozorňovali jsme od začátku jak zástupce správy národního parku, tak policii, že těžba je nelegální, a pak toho člověka odnesli pryč a šel tam místo něj jiný a tak to pokračovalo dál. Předseda senátu: Policií byli shromážděni kde, když ho odnesli pryč? Svědek: On byl odveden za pásku a v momentě, kdy se tam začalo kácet, tak tam šel další člověk. Předseda senátu: Pořád tam zůstávala za tou páskou ta skupinka těch osmi lidí? Svědek: Ano. Zuzana Candigliota: Když pan svědek už zmínil některá jména těch lidí, dnes zde vypovídali zástupci policie a zástupce strážní služby, zda s nimi má nějakou zkušenost, a to Petr Šrail, Jan Myslivec, Jaromír Vaněk, Markéta Stárková a Petr Mášek. Svědek: Z těch jmenovaných je možné, že tam byli, ale znám jejich čísla, neznám jejich jména, znám jen jméno pana Myslivce, protože o tom hovořili, že ho přivolají, když řešili mou stížnost, pak mám zkušenost s panem Šrailem, vím, že je vedoucí strážní služby a jeho úlohou bylo na jednu stranu, že se nás snažil odrazovat od toho, abychom blokovali těžbu, na druhou stranu, když někdo šel za pásku, dal pokyn dřevorubci, aby kácení zastavil. Slyšel jsem od účastníků, že to probíhalo i jinak, že se kácelo i v době, kdy tam lidé byli, ale to jsem já nezažil. Výslech svědka skončil bez dalších dotazů ve 14.50 hod. Svědek žádá svědečné, a to ušlou mzdu a jízdné osobním automobilem – Dobříš, Praha, Plzeň a zpět (za předchozího souhlasu předsedy senátu). Předkládá kopii technického průkazu. Jedna cesta je 138 km. Žádá o zaslání na účet, jehož číslo uvádí na předvolání. Ve 14.52 hod. se jednání přerušuje. V 15.10 hod. pokračováno v přerušeném jednání. Změna zapisovatelky: Lenka Kovandová Předseda senátu přítomným sdělil, že další průběh soudního jednání bude zaznamenán klasickým diktátem do protokolu. Účastníci berou sdělené na vědomí. Na to přistoupeno k provedení důkazu navrhovatelem předloženými fotografiemi v digitální podobě a videi, tyto dokumenty byly účastníkům zobrazeny v jednací síni prostřednictvím notebooku.
pokračování
44
57A 66/2011
Ke shlédnutým fotografiím pověřená zaměstnankyně odpůrce přímo do protokolu uvádí: „Představené fotografie dle názoru žalované jednoznačně dokazují, že v lokalitě Na Ztraceném se pohybovalo velké množství osob, přičemž policie vždy zasahovala jen vůči jednotlivcům, nikdy nečinila žádný úkon, který by vedl k rozpuštění shromáždění, jak to nazývá žalobce.“ Navrhovatel bez vyjádření. Odpůrce bez vyjádření po shlédnutí videí předložených navrhovatelem. Navrhovatel také bez vyjádření. Na to bylo přistoupeno ke shlédnutí odpůrcem předložených DVD záznamů. Navrhovatel se ke shlédnutým DVD nechce vyjádřit. Odpůrce také bez vyjádření. K dotazu předsedy senátu zástupkyně navrhovatele uvádí, že navrhovatel navrhuje provést důkaz dvěmi fotografiemi dokumentujícími umístění pásky dne 25.7.2013 na přístupovou komunikaci, jež je označena na další listině, kterou navrhuje k důkazu, a to fotokopii mapy předmětné lokality, a to k dokreslení obsahu svědecké výpovědi pana Bláhy. Navrhovatel dále trvá na provedení důkazu rozhodnutím České inspekce životního prostředí o uložení pokuty mimo jiné za kácení v dané oblasti v roce 2011 a rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o odvolání Správy národního parku proti tomuto rozhodnutí. Pokud jde o další již navržené důkazy, na provedení těchto důkazů již navrhovatel netrvá. K dotazu předsedy senátu pověřená zaměstnankyně odpůrce sděluje, že odpůrce nemá žádné další důkazní návrhy a netrvá na provedení jím navržených důkazů, které soudem k důkazu provedeny nebyly. Pověřená zaměstnankyně odpůrce sděluje, že nemá námitek proti provedení zbylých navrhovatelem navržených důkazů. Na to bylo přistoupeno k provedení důkazu předloženými dvěmi fotografiemi a fotokopií mapy. Pověřená zaměstnankyně odpůrce ke shlédnutým listinám přímo do protokolu uvádí: „Tyto fotky a mapa dle názoru žalované pouze dokládají, jakým způsobem byl vyznačen těžební prostor či lokalita kde probíhala samotná těžba. V žádném případě nedokladují, že by policie jakýmkoliv způsobem bránila vstupu do celé oblasti Ptačího potoka jakýmkoliv osobám“. Navrhovatel k těmto listinám přímo do protokolu uvádí:
pokračování
45
57A 66/2011
„Z fotografií je zřejmé, že v tomto prostoru přímo těžba neprobíhala a byly ohražovány i prostory přístupových cest.“ Na to přistoupeno k provedení důkazů rozhodnutím České inspekce životního prostřední a Ministerstva životního prostředí. Navrhovatel bez vyjádření. Pověřená zaměstnankyně odpůrce k těmto listinám přímo do protokolu uvádí: „Po krátkém seznámení se s uvedenými rozhodnutími pouze poukazuji na odůvodnění rozhodnutí České inspekce životního prostředí, kde je výslovně na str. 28 uvedeno, že újma vzniklá ochraně přírody byla vyhodnocena jako malá. Žalovaný se proto domnívá, že pokud kompetentní orgán toto konstatoval, byla celá blokáda značně nepřiměřená způsobené újmě.“ S ohledem na vyčerpání okruhu navržených důkazů předseda senátu prohlásil důkazní řízení za skončené a udělil navrhovateli právo ke konečnému návrhu. Zástupkyně navrhovatele přímo do protokolu uvádí: „Začala bych zeširoka, a to Listinou základní práv a Evropskou úmluvou o lidských právech. ESLP ve věci svobody shromažďovací vytvořil značnou judikaturu. V kasační stížnosti jsem poukázala na článek Davida Kosaře, který tuto judikaturu shrnul. Jednak z ní vyplývá, že formy shromáždění mohou být opravdu nejrůznější, a to včetně blokád, nebo obsazování budov, atd. Dále z ní vyplývá, že pro právo shromažďovací má velký význam načasování a místo shromáždění. V tomto bych řekla, že v případě blokády na Šumavě bylo nezbytné zvolit takovou formu shromáždění, aby bylo dosaženo účelu shromáždění. Z dokazování vyplývá, že účelem shromáždění bylo především zamezení nezákonné těžbě a poškozování životního prostředí. Domníváme se, že na situaci při blokádě na Šumavě plně dopadá zákon o právu shromažďovacím a ten je nutné vykládat nikoliv formalisticky, ale v souladu s judikaturou ESLP. Nicméně i kdyby nešlo o shromáždění tak namítáme, že šlo o nezákonný zásah dle soudního řádu správního. Dále k otázce organizovanosti shromáždění, i přes obsáhlé dokazování k této otázce jsme přesvědčeni, že je zcela irelevantní, zda šlo o shromáždění organizované či spontánní, protože zákon dopadá stejnou měrou na oba typy shromáždění. Nicméně je zjevné, že blokáda byla organizována, a to z večerních porad, společné strategie, plánování, rozdělování rolí, ale také z operativních přesunů na místě samém, kdy se rozptýlené skupinky přesouvaly podle situace i na jiná místa a komunikovaly spolu. Naprosto zásadní je, že kácení bylo shledáno jako nezákonné. Pokud újma na životním prostředí byla shledána jako malá, je otázkou, zda právě k tomu nepřispěli blokádníci tím, že se proti těžbě postavili. Malá újma může také znamenat to, že park nebyl zničen zcela. Z postupu policie je zřejmé, že jednala na politické zadání a nikoliv v souladu se zákony. Policie používá paragrafy zcela účelově, argumentuje lesnickým zákonem na jedné straně, ale zcela opomíjí zákon o ochraně přírody a krajiny, který je v národním parku primárně použitelný. Na jednu stranu policie argumentuje, že se účastníci dopouštěli protiprávního jednání, přestože v době blokády nebylo o žádném takovém deliktu rozhodnuto. Na druhou stranu policie odmítala vzít do úvahy nezákonnost jednání Správy národního parku právě
pokračování
46
57A 66/2011
s ohledem na to, že o nezákonnosti nebylo rozhodnuto. To prokazuje jednostrannost přístupu policie. Údajná ochrana života a zdraví lidí v těžebním prostoru byla podle nás záminkou k umožnění nezákonné těžby. Pokud policie chtěla jednat v dobré víře, nepochybně by prověřila všechny podněty o nezákonnosti kácení, kterými se však vůbec nezabývala. Měla možnost si zákonné podmínky kácení ověřit u České inspekce životního prostředí, nebo Ministerstva životního prostřední. Nic takového však neučinila. Pokud by soud legitimizoval takovéto jednání policie, umožnil by i do budoucna podobný přístup, kdy policie chránila nezákonné jednání a nevyvodila z toho žádnou svoji odpovědnost. A to i poté, co byla shledána oficiálně nezákonnost těžby. Policie by tak i do budoucna mohla tvrdit, že nevěděla. Domnívám se, že je nepodstatné kolik osob na místě bylo, kdo byl mimo pásku a kdo za páskou, protože osoby co nevstoupily do ohraničeného území mohly být od toho odrazeny právě výhružkami policie a předchozími nepřiměřenými zásahy proti účastníkům. V tomto bychom odkázali na zásadní svědectví svědka novináře, o jehož nezávislosti nejsou pochyby. Takže bych shrnula, že se jednalo o shromáždění lidí, které naplnilo podmínky zákona o právu shromažďovacím, které se snažilo zabránit nelegální těžbě, které využilo svoje právo na odpor, neboť byly vyčerpány veškeré prostředky k nápravě, ale státní orgány selhaly a také využily svého práva a své povinnosti předcházet škodám, jež upravuje občanský zákoník. Dle zákona o právu shromažďovacím nebyl naplněn žádný důvod k rozpouštění shromáždění. Zásahy byly vedeny především vůči lidem v těžebním prostředí a právě to bylo zásadní místo pro shromáždění, jak si ho účastníci vybrali v souladu s judikaturou ESLP, protože na jiném místě by účelu shromáždění nebylo dosaženo. Nicméně tím není dotčena možnost, že došlo i k jinému nezákonnému zásahu, jak vůči žalobci, tak vůči ostatním účastníkům.“ K dotazu předsedy senátu zástupkyně navrhovatele uvádí, že eventuální náhradu nákladů řízení vyčíslí soudu ve lhůtě tří dnů. Na to předseda senátu udělil slovo ke konečnému návrhu odpůrci. Pověřená zaměstnankyně odpůrce přímo do protokolu uvádí: „Na úvod bych ráda uvedla, že policie při dané blokádě postupovala v souladu se zákony a celým právním řádem, v žádném případě na jakoukoliv politickou objednávku, jak uvádí navrhovatel, a v době jednotlivých zásahů policie tato postupovala na základě všech dostupných relevantních informací a rozhodnutí jak soudních, tak orgánů státní správy týkající se legálnosti těžby v tom smyslu, že tato je zcela legální. Policie též řádně prošetřila veškeré stížnosti, podněty a podání jak žalobce, tak i ostatních účastníků blokády. Žalovaná je přesvědčena, že na celou blokádu není možné v žádném případě nahlížet jako na shromáždění dle zákona o právu shromažďovacím, natož na jedno kontinuální shromáždění, které by probíhalo nepřetržitě od 25. července do dle výpovědi svědků až nejméně 14. srpna. Dle názoru žalované není ani logicky možné, aby policie opakovaně rozpustila shromáždění, které přitom mělo nadále a kontinuálně trvat po celou dobu. Žalovaná je přesvědčena, že na základě všech provedených důkazů bylo nepochybně prokázáno, že předmětná blokáda probíhala jako zcela možná i profesionálně koordinovaná akce jednotlivců, kteří měli předem jasně stanovené úkoly, na které nelze nahlížet jako na jedno kontinuální shromáždění, když samotná blokáda probíhala značně roztříštěně ve velkém prostoru, po konkrétně stanovené časové úseky, zpravidla od ranních hodin do odpoledne, některé dny neprobíhala vůbec.
pokračování
47
57A 66/2011
Tudíž dle názoru žalované, v žádném případě nemohly být splněny zásadní předpoklady a podmínky, které jasně determinují výraz shromáždění tak, jak jej míní zákon o právu shromažďovacím. Dle názoru žalované je naprosto nepřípustné takové zobecnění, ke kterému dospěl soud ve svém původním rozhodnutí, tedy, že každý zákrok směřující vůči kterémukoliv účastníkovi té blokády je vykládán jako zásah směřující k rozpuštění shromáždění. Účast na jakémkoliv shromáždění jeho účastníkovi nezaručuje jeho absolutní beztrestnost a neumožnuje mu dopouštěn se protiprávního jednání, s odvoláním na právo shromažďovací. Ostatně i samotný zákon o právu shromažďovacím počítá se zákrokem vedoucím proti jednotlivým účastníkům a takový zákrok rozhodně neposuzuje jako zákrok směřující k rozpuštění shromáždění. Jako zákrok směřující k rozpuštění shromáždění může být totiž chápán pouze takový zákrok, který má takovou intenzitu a je veden proti takovému počtu účastníků, že je reálně schopen shromáždění ukončit, případně i zákrok, který sice nenaplňuje tyto znaky, ale je veden s cílem shromáždění rozpustit. Žalovaná opětovně uvádí, že žádný takový zákrok neučinila, ani to nebylo jejím úmyslem, že pouze plnila svoji zákonnou povinnost a zakročovala vůči jednotlivým osobám z důvodu jejich protiprávního jednání a ohrožení života a zdraví. Žalovaná uvádí, že předmětné řízení bylo zahájeno podáním žalobce ze dne 10.8.2013, tedy žalobou proti nezákonnému zásahu policie a podanými námitkami proti rozpuštění shromáždění. Žalovaná opětovně poukazuje na ustanovení § 13 zákona o právu shromažďovacím. Dle tohoto ustanovení je možné podat tyto námitky soudu do 15-ti dnů. Pokud účastník tuto lhůtu zmešká, soud musí jeho žádost obligatorně odmítnout. Zmeškání této lhůty nemůže být správním soudem prominuto, jak výslovně uvádí ustanovení § 72 odst. 4 s.ř.s. Jak bylo uvedeno výše, žalovaná je přesvědčena, že na blokádu nelze nahlížet jako na jedno kontinuální shromáždění. Pokud bychom teoreticky přistoupili na možnost, že na tuto blokádu je možné nahlížet jako na jednotlivá dílčí shromáždění, pak v případě podání žaloby dne 12. srpna 2011 by bylo možné projednat pouze shromáždění konaná ode dne 29.7.2011 a ve zbývající části by tyto námitky musely být soudem obligatorně pro opožděnost odmítnuty. Žalovaná současně podotýká, že žalobce své podání nazval jako správní žaloba proti nezákonnému zásahu policie, přestože se v petitu svého podání domáhá rozhodnutí o nezákonném rozpuštění shromáždění. Pokud bychom na uvedenou žalobu pohlíželi dle ustanovení § 82-87 s.ř.s. tedy jako návrh ve věcech řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, pak by sice žalobce tuto žalobu podal včas, avšak dle ustanovení § 85 s.ř.s. by tato žaloba byla dle názoru žalované nepřípustná, jelikož se žalobce pouze domáhá určení, že zásah byl nezákonný. Vzhledem ke všemu uvedenému, ke všem provedeným důkazům žalovaná navrhuje, aby soud žalobu pro její nedůvodnost zcela zamítl, popřípadě podání týkající se námitek proti rozpuštění shromáždění odmítl. Žalovaná nepožaduje žádnou náhradu nákladů řízení.“ Poté v 16:35 hod. jednání přerušeno za účelem porady senátu. V 17:15 hod. jednání pokračovalo tím, že byl vyhlášen tento rozsudek: I.
Shromáždění, konané ode dne 25.7.2011 do dne 12.8.2011 v oblasti Ptačího potoka v Národním parku Šumava, n e b y l o rozpouštěno v souladu se zákonem.
pokračování
48
57A 66/2011
II.
Návrh se v části, ve které se navrhovatel domáhal uložení zákazu odpůrci pokračovat v porušování navrhovatelova práva pokojně se shromažďovat, odmítá.
III.
Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení ve výši, kterou určí předseda senátu až v písemném vyhotovení rozsudku, a to ve lhůtě 30 dnů od dne právní moci tohoto rozsudku, k rukám Davida Zahumenského, advokáta.
Rozsudek byl odůvodněn a účastníci byli poučeni o právu podat proti němu kasační stížnost. K dotazu předsedy senátu účastníci sdělují, že žádají o zaslání písemného vyhotovení protokolu z dnešního jednání, a to opětovně na e-mailové adresy uvedené při předchozím soudním jednání. Jednání bylo skončeno v 17:40 hodin. Mgr. Alexandr Krysl předseda senátu Zapisovatelka: Lenka Kovandová
Úřední
záznam:
O průběhu první části jednání byl pořizován zvukový záznam, jehož technický nosič je založen ve spise Krajského soudu v Plzni, sp.zn. 57 A 66/2011. Protokol o jednání byl vyhotoven dne 2.1.2014. V Plzni dne 2.1.2014 …………………………………….. Jana Poláková protokolující úřednice
