RNDr. Bedøich Friedecký, Ph.D., Ing. Lenka Nováková
Japonský kaleidoskop Protoe informace o odborném programu na kongresu se pøipravují do èasopisu FONS a cestopisné poznámky jste si mohli pøeèíst v rùzných periodikách, soustøedili jsme v retrospektivním pohledu na ná pobyt v Kjótu na shrnutí dojmù, které mají anci pøetrvat øadu let a stát se souèástí historek pro vnouèata, manely, manelky, kolegy a jiné blízké pøátele (pøítelkynì). Také ve vinárnách, kavárnách a èajovnách je lze uplatnit velmi dobøe. Skvìle se té hodí k pouití, chceme-li potìit sousedy, známé a dokonce i nìkteré pøíbuzné, zejména ty, jejich ance navtívit tuto vzdálenou zemi je mizivá. Nebojme se, nikdy jich nebude málo.
né na umìlém (a vytrvale se postupnì potápìjícím) ostrovì je záitek sám o sobì, u proto, e se dosud zarputile drí nad moøskou hladinou. Prvním nezapomenutelným dojmem bylo nae setkání s Japonci v letitní hale pøi pasové kontrole. Najednou se nám vnucoval pocit, e jsme na letním táboøe. O více ne o hlavu jsme pøevyovali dìtské postavy kolem nás a proud drobných tìl nás unáel do dalí haly, která byla rozdìlena pøepákami. Tady se proud rozdìloval na dva. U jedné pøepáky se spoøádanì øadily dìti (tedy Japonci), u druhé stáli v nevzhledném chumlu jejich vedoucí (tedy pøedstavitelé západní civilizace) se zjevnou ignorací jakéhokoliv poøádku. Ti malí lidé k nám vzhlíeli (zvedali hlavu) a nae skrytá nadutost nás svádìla k pomylení, e to je proto, e jsme lepí, ne jsou oni. Jak byste se cítili, kdyby na vás nìkdo hledìl z patra, tedy byl vyí minimálnì o 25 cm, ne vy?
Cesta Jumbo Lufthansy zvládne trasu FrankfurtKansai za nìco málo více, ne deset hodin tam a asi za 11 hodin trasu zpáteèní (to ty severní polární vìtry). Dojem o malosti naí planety je dokonalý a stále jetì ponìkud okující. Letitì Kansai, situova32
Labor Aktuell
Architektura a ivotní prostøedí Cesta autobusem dovolila v plné míøe vnímat nestvùrnost osacké aglomerace,
kde splývaly prùmyslové podniky, lidská obydlí, silnièní pásy, nadjezdy a køiovatky do podoby odlidtìné krajiny, obývané patrnì mimozemany z amerického akèního filmu. Èlovìk oèekával, kdy se objeví se svými laserovými zbranìmi, aby zlikvidovali ruivé agresory z cizí planety, avak marnì. Situace se dramaticky zmìnila, jakmile se objevily první domy kjótských pøedmìstí a s nimi krásné místo na zemìkouli, kde byly u jasnì pøítomné známky tradièního a vcelku harmonického ivota, okoøenìné prvním silným závanem historie. Ná hotel sousedil s ógúnským palácem, mìl krásnì uspoøádaný vestibul, rychle pracující recepci, zaøídil briskní ubytování a podzemní dráha byla nedaleko. Stavební sloh historických památek zùstal od 8. století jednotný a nezmìnìný, dodrující architektonický standard, vytvoøený v Naøe, první metropoli této zemì a dokumentující tak nezvyklou sílu tradice. Jemné varianty rùzných období patrnì existují, ale jsou pro nás tìko rozeznatelné. Døevo je dominantním stavebním materiálem. Tìko se od sebe rozeznají buddhistické a intoistické chrámy a èasto se vedle sebe vyskytují v jednom komplexu, 32
prozrazujíce na Evropu nezvyklou dávku náboenské tolerance. Japonský obèan mùe být klidnì intoistou a buddhistou souèasnì, nìkteøí buddhisté vyznávají navíc i jakousi osobní specifickou formu køesanství. Pøi sèítání lidu pak vychází souèet vìøících obvykle hodnì nad 100%. Kdybych mìl charakterizovat celkový dojem z historické architektury, mohl bych klidnì zvolit namísto známého váleèného hesla jeho variantu Nara !Nara !Nara! Domeèky ze døeva a papíru pro øadové obyvatele Kyota jsou nejen malièké, ale i uzouèké a nizouèké a ostøe kontrastují se standardní westernovou podobou vìákù, kterých je víc ne dost. V nových budovách se obráí globálnì moderní architektonický styl, který najdete kdekoliv
a který nevykazuje s historickou architekturou ádnou spojitost. Obdivovat mùete jen peèlivìjí provedení detailù. Osídlení tvoøí nikdy nepøeruený pás, co mùe být pro nás ponìkud klaustrofobnì zaloené Evropany deprimující.
vìk pochopí, e nejnebezpeènìjí sportovní disciplína na kole - keirin je vynálezem Japoncù. Úsmìv u nás vzbuzovala zvuková signalizace semaforù. Kukaly toti jako kukaèky. Vyplatilo se je nepodceòovat a radìji poslechnout. Pokud byste pøece jen vstoupili do vozovky, pøejelo by vás auto. Pøijelo by toti z úplnì jiné strany, ne byste èekali. Japonsko se vdy presentuje jako dobøe øízená zemì. Názorným pøíkladem její bezchybné funkènosti se uvádí pøesnost japonských vlakù. Výjimka bezvýjimeènì potvrzuje pravidlo i stane se, e vlak zpodìní má. Kdy Jabor jel na poslední chvíli (jak jinak) na letitì, mìla Haruka na jeho poèest pùlhodinové zpodìní. Tonda je na tìstí sportovec a náskok do ji na start rolujícího Jumba zvládl bravurnì.
Doprava Auta známých japonských znaèek vypadají dost jinak ne jejich varianty, montované v Evropì. Silnièní provoz uvnitø mìsta je kupodivu významnì mení ne v Praze, ne v Istanbulu i v Moskvì. Pravda v Moskvì se obèas jezdí po chodníku a v Istanbulu se projídìjí køiovatky zásadnì na èervenou, jak velí tureckým øidièùm jejich èest a ruským jejich slovanská zádumèivost. V kadém pøípadì se zde potvrzuje známé pravidlo, e v øadì pøípadù nelze nalézt lineární vztah mezi bohatstvím spoleènosti a poètem aut. Barva bílá je barvou pro auta nejoblíbenìjí. Japonec, dbalý své cti si nechá nové auto poehnat intoistickým knìzem. Kolo je v Kyotu oblíbeným dopravním prostøedkem, ale jezdí se na nìm jetì hùø, ne v Hradci Králové (toto konstatování je snad velmi tvrdé, ale pravdivé). V jedné ruce mobil a v druhé øídítka. A pokud prí a v Kyotu prí èasto, hádejte ve které ruce mají detník? Jezdí se po chodníku mezi chodci, v nákupních pasáích mezi kupujícími a po pìích zónách. Pokud se cyklista mezi chodci neprotáhne, trpìlivì za nimi vrávorá na kole, dokud si ho nìkdo nevimne a neuvolní mu cestu. Pøi pohledu na takovou jízdu èlo-
Sociální podmínky Na první pohled zjevnou pøezamìstnaností se patrnì øeí moné sociální problémy (a tím se pøedchází vzniku výbuné smìsi v budoucnu). Typickým a nepøehlédnutelným pøíkladem pro nás cizince byla profese letièù. Byli vude: v metru, na nádraí, v obchodních domech i na ulicích. Výsledek jejich práce byl viditelný a neoddiskutovatelný. VUDE BYLO ÈISTO. Dokonce i výkopové práce provádìli dìlníci ve sluivých uniformách a pro nás se stali typickým pøíkladem japonského kolektivního rozhodování. Jeden kopal a ostatní se radili, jak bude kopat dál. Vykonávání málo kvalifikované a manuální práce jetì patrnì není pro Japonce nepøekonatelnou pøekákou. ivotní úroveò obyèejných lidí je odhadem málo odliná od naí, aèkoliv hrubý domácí produkt je o øád vyí. Je zøejmé, e starí generace má evidentnì jiné ivotní priority a zdá se, e zatím vzdoruje zmìnám, které pøináí západní civilizace. Generace mladých nastupujících lidí Labor Aktuell
33
Prodavaèky úsmìvù Promiòte názvu knihy, je tak otøepaný, ale pøípadný! Pravá geja neprodává nic, ne své úsmìvy a svou vlídnost! (Podle knihy Joe Hlouchy z r. 1929) naopak vidí v americkém zpùsobu ivota svùj vzor. Po jednom pivu øvou jak paviáni a typickými gesty videoher komunikují s okolím. Po druhém pivu jdou k zemi, majíce metabolismus odbourávání etanolu velmi nedokonalý. Ubrání se tradièní klidný ivotní styl v Kjótu nájezdùm americké kultury? Odpovìï je skryta ve volbì jediné generace. U Werich øíkal, e obnova nového lesa trvá o sto let déle, ne trvá kácení. Zkrátka, byla by koda, kdyby westernizace pokroèila dále, ne je nezbytnì nutné.
Pøíroda nebo harmonie? Obyvatelé Japonska jsou povìstní svým hledáním harmonie, ta vak má pøesnì definovaná pravidla, pro nás opìt prakticky nedeifrovatelná. Japonské zahrady jsou svým vyjadøováním harmonie pøírody povìstné. Aby byla pøíroda opravdu tak harmonická, jak si tvùrce pøedstavuje, jsou její jednotlivé komponenty upravované a znásilòované do definovaných tvarù (stromy typu bonsai). Pøírodu je tøeba pøizpùsobit. Harmonie celku vyaduje dramatickou násilnou úpravu detailù. Pokud na sebe chcete nechat pùsobit harmonii japonských zahrad osobnì, je tøeba nejdøív zaplatit vstupné.
34
Labor Aktuell
Tradièní tanec, hudba a zpìv v Japonsku Japonec zná jen tanec pro estetickou podívanou a tance jeho jsou spíe mimickým a rytmickým pøedstavením. Právem se tvrdí, e Japonci tanèí spíe rukama, ne nohama. Tanèívá se za doprovodu hudby a zpìvu a k platnosti pøicházejí nejen ladné pohyby tanèících, ale i neustále se mìnící malebné záhyby jejich nádherných rouch. Vìjíø bývá nezbytnou rekvizitou. Japonská hudba se zpravidla nelíbí Evropanùm, zvlátì ne hudebníkùm z povolání. Je naprosto cizí, asijská, barbarská. Nevyhoví-li japonská hudba vkusu cizincù, je to s japonským zpìvem jetì horí. Umìle krcený, hluboko v krku jako by bøichomluvecky znìjící hlas, zdá se být jetì exotiètìjí ne hudba sama. Japonská hudební kála má jen pìt základních tónù. Mono vak s jistotou øíci, e pøeze vechnu vysokou kulturu japonského národa hudba
jeho ustrnula na stupni nejprimitivnìjím. Zpìvu i hudbì se uèí japonské geji nazpamì, nebo japonská hudba nemá not.
Instituce gej Mui v Orientì a tedy ani v Japonsku sami netanèí, ale dávají si tanèiti a staèí jim pouhý estetický poitek z hudby, ladných pohybù a postojù a z krásy oblekù tanèících en. I povstala tam bìhem let instituce Gej. Japonský spisovatel Fudimoto napsal, e Japonsko jest vlastí rytíøského buida, hory Fudi, tøeòového kvìtu a gej. Málokdo z Evropanù ví, co to doopravdy geji jsou. Exotièností kraje zmateni pokládají tito turisté kadou trochu lépe nebo nápadnìji obleèenou Japonku za geju, a jsou to tøeba èínice, pokojské nebo sluky v èajovnách. Není obdobného spoleèenského postavení na svìtì. Nejsou to hereèky, nejsou to kabaretní umìlkynì ani dámy z barù. Jsou zvlátností Japonska! Døíve, kdy mimo divadlo nebylo jiné veøejné místnosti ne èajovna, v ní dominovaly geji, vekerý kulturní a politický ivot soustøedil se u nich a byl vzdìlanými a distinguovanými umìlkynìmi ovládnut. S rozkvìtem kulturního a hospodáøského ivota japonský mu pocioval stále vìtí potøebu umìleckého poitku, jeho se mu doma u jeho málo vzdìlaných a docela u ne rafinovaných manelek a dcer nedostávalo. Geji byly a jsou jetì
teï cvièeny v literatuøe a básnictví, jsou duchaplné a vtipné a dovedou se tváøiti jako skromné oddané hraèky svých ctihodných hostù.
Tradièní japonské pojetí enské krásy Pøedstava ideálu enské krásy japonského mue lií se hodnì od ideálu Evropanova. Japonská kráska má být co moná veliká, tíhlá jako stvol rákosu, má míti úzké boky, plochá òadra, má míti úzký jemný oblièej, drobná ústa, svìtlou hebkou ple, ikmé úzké a hluboce temné oèi a oboèí krásné jako srpek mìsíce. Svou od pøírody trochu lutou ple zakrývají pudrem nebo bílou minkou, rty barví èervení a oboèí zdokonalují tuí. Èervené tváøe se v Japonsku pokládají za nehezké. Nevelký výstøih kimona, který eny ze spoleènosti podobnì jako Evropanky nosí na prsou, mají geji vzadu na íji, nebo v Japonsku ne krása poprsí, ale dokonalá íje je mui obdivována. Japonec nevidí v nahém lidském tìle nic nemravného ani pohlavnì vzruujícího. On odsuzuje spíe evropské dekoltáe, krátké rukávy a nedostateèné moderní plesové toalety naich dam jako provokaci veøejné mravnosti. Sám obklopen od útlého mládí nahotou svých spolubliních a ji doma nebo ve veøejných lázních spoleènì se enami v primitivní rajské nahotì, pokládá ji za vìc zcela obyèejnou. Nikdy v Japonsku nahota lidského tìla nedospìla do tak vysoké mety, jako u starých Øekù a Øímanù, národní umìní ji vdy opomíjelo jako nìco pøírodou nedokonale vytvoøeného, nevýznamného a vedního. Japonce dokáe eroticky zaujmout krásný enský oblièej, dokonalý úèes, ladná íje. Nedrádí ho nahé lidské tìlo, ale ena odìná co mono nádhernì a pøepychovì. Proto jsou tance gej tak cudné, obnaujíce jen lýtka nad enskými ponokami a ruce k lokti taneènic a mono tedy tento výkon nazvat tanèícími aty. Rychlá amerikanizace japonského veøejného ivota jistì nezùstane bez vlivu na
postavení gej. Také vzmáhající se obliba kina, rádia, gramofonù a sportù kodí jejich umìní. A tak snad brzy pøijde èas, kdy se bude o instituci gej z minulého a prvé polovice tohoto století mluviti a psáti jako o zalém krásném umìleckém proitku, jako o pohádce, která se nevrátí. V prùvodci jsem si pøeèetla, e v Kjotu v roce 2002 pracovalo 20 certifikovaných gej a za sluby jedné geji za jediný veèer zaplatíte kolem 1.000 USD. Kdy jsme se zeptali naí japonské prùvodkynì na geji, pøes její tváø pøeletìl mráèek, pokrèila rameny a pøipustila, e stále existují. A teprve pozdìji jsem pochopila její chování. Její vysvìtlení, kdo to vlastnì geji jsou, bychom stejnì nepochopili. Labor Aktuell
35
Náboenství Koincidence buddhismu a intoismu nás udivovala, moná a mátla. intoismus (intó-cesta bohù) oficiálnì uznán v 8. stol n.l. pøedstavuje pùvodní japonské náboenství. Tvoøí jej komplex nejrùznìjích náboenských pøedstav a praktik a institucí od nejstarích dob japonských dìjin. Obsahuje prvky animismu, polytheismu, kultù plodnosti a pøedkù, uctívání pøírody a kult boského pùvodu císaøe. Buddhismus klade dùraz na osobní meditaèní praxi k dosaení vnitøní svobody a k odstranìní proívání skuteènosti zkresleného subjektivním vidìním (je tøeba øíci, e pravý buddhista do jisté míry oprávnìnì povauje za subjektivní i to, co puncovaný Evropan vnímá jako objektivitu). Buddhismus japonský se rozíøil do
Japonska z Èíny pøes Koreu v 6. stol. Zen, pøevzatý jako tolik jiných vìcí z Èíny (èchan), dodnes zùstává nejvitálnìjí kolou. Zen je nìkdy skvìle definován jako drak se zenovým tìlem, taoistickou tlamou a konfuciánskými konèetinami. Pronikl do vech oblastí kultury (literatura, divadlo, malíøství, umìní meèe, èajový obøad, zahradní architektura, ale také ve formì aikidó, judo, kendó) a zapla Pánbùh doposud tam zùstává.
36
Labor Aktuell
Lidé
Etiketa
Jejich chování je neskuteènou míchanicí zdvoøilosti a bezohlednosti, která vyplývá z tradice rozdílného postavení en ve spoleènosti a kterou my cizinci nejsme s to pochopit. Uvolníte-li místo k sezení v metru starí dámì, udìláte to jen jednou. Riskovat naprosto neèekanou reakci se podruhé u neodváíte, ani kdybyste mìli vzhled a vlastnosti Jamese Bonda. Snaha o rovnostáøství v dìtském vìku je manifestována kolními uniformami. Studenti (a studentky) jsou navleèeni do kolních uniforem tmavých barev, obèas zpestøované pokrývkami hlavy roztodivných tvarù a barev. Podle pøísnosti koly u dívek kolísala délka sukní ve znaèném intervalu od hranice mezi pokrytím a odhalením zadních partií a po kolena. Snad na poèest neèekaných úspìchù japonských fotbalistù na mistrovství svìta byly dívèí nohy vesmìs opatøeny sluivými tulpnami. Nebylo moné si nevimnout, e nohy Japonek se pohybují v irokém spektru od vyslovenì hubených a k evidentnì tlustým a e vechny jsou naprosto spolehlivì køivé. Japonci jsou spí pracovití, ne flexibilní, èasto bazírují na z naeho pohledu nesmyslných pøedpisech, nejsou pøístupni ádným kompromisùm. Díky své neschopnosti improvizovat je na nì spolehnutí. Improvizace vede k individuální tvoøivosti a podnikavosti, ale láká ke zneuívání situace a èasto konèí a u projevù agresivity.
Mají vypìstovanou vysokou úroveò mimoslovní komunikace na podvìdomé úrovni, co lze povaovat za produkt buddhismu. Jsou povìstní svou snahou nezarmoutit a vyjít vstøíc. Jako zrcadlo odráejí vae chování a vá osobní pøístup, take do Japoncù radìji jen chlebem. Díky svému vychování Japonci neumìjí øíci ne. Aby se ubránili ádostem vysloveným v duchu západní bezohlednosti, jejich asertivita se projevuje tak, e øeknou Hi a neudìlají nic. Pokud nepatøí k Japoncùm s mezinárodní zkueností, ani pøi setkání, ani pøi rozlouèení vám nepodají ruku, ale mírnì se ukloní. Peníze a dalí pøedmìty vak
pøijímají do obou rukou a to je naopak pro cizince nezvykle dùvìrné gesto. Jejich úklony se nepodobají úklonám dvoøanù za vlády Rudolfa II, jsou rychlé. Zkuste jít po chodbì a rychle se za chùze uklonit. Pøipadáte si smìnì? Tak to je ono! Nedá nám to abychom se s vámi nepodìlili o popis japonské zdvoøilosti z pùvabné osmdesát let staré kníeèky od Josefa Koøenského.
(nebo právì proto?) o povinný kolní pøedmìt. Nicménì dotazujete-li se, vdy si ve shodì se svou na zdvoøilosti zaloenou etiketou najdou zpùsob, jak vám odpoví. Jde o metody èasto velmi vynalézavé a neselhávající. Selhat mohou leda v pøípadì, kdy si já (B.F.) objednám v restauraci nìjaké jídlo, ale to je u mne normální na celém svìtì. Jednou z naprostých záhad pro nás zù-
Historka na závìr Jde o slavnou zenovou anekdotu, dobøe ilustrující jeho základní mylenkový obsah, neobvyklou sílu mimoslovní komunikace a vzácnou schopnost tolerance a sebeironie.
Kdy jsem prodléval v hlavním mìstì øíe japonské, v Tokiu, vidìl jsem míhati se v jeho ulicích na tisíce lidí. Ale pøes vecken èilý ruch nejivìjích u lic, v nich tam na sta kramáøù vyloilo své zboí na prodej a pøilákává ke svému obchodu na tisíce koupìchtivých, probíhá ve hladce, bez hluku a køiku. Výjevy nìné zdvoøilosti ze strany prodavaèe i kupce, blahovolné úsmìvy podobny jsou spíe divadelní høe. Oèi mùete nechati na prostomyslném tom lidu, jeho poklony vzájemnì opìtované pamatují diváka na pohyby nejulechtilejího dvoøenína. Z usmìvavých rtù lze slyet jen vybraná slova dvornosti. Vdy pro pøezdívky a nadávky není v japonském slovníku ani místa, ani výrazu. A chce-li si Japonec pøeci jakýmsi zaklením ve zlosti a vzteku uleviti, potom vyrazí ze sebe slovo baka, co znamená nestvùru vybájenou z konì a jelena (a na tom ani èas nic nezmìnil).
stává, jak mohl tento lid se svými tradicemi a se svým náboenstvím projevovat tolik agresivity a krutosti ve druhé svìtové válce. Moná je to tím, e pøes vekeré rozdíly existuje èlovìk na svìtì ve formì jediného ivoèiného druhu (Homo sapiens sapiens).
Cizinec navtívil zenový kláter a zahájil debatu s mladým pøihlouplým a navíc jednookým mnichem. Poté se dostavil k opatovi klátera a referoval: Ten mladý mnich je nepøekonatelný mistr. Zvedl jsem jeden prst na znamení, e Buddha je jen jeden. On zvedl dva prsty pøedstavující Buddhu a jeho uèení. Zvedl jsem tøi prsty, protoe jsou tøi: Buddha, jeho uèení a jeho áci. Tu mi vrazil pìst do oblièeje na znamení, e ve vychází z jediného poznání. Ten mládenec vyhrál. Cizinec odeel a vzápìtí vbìhl ten mnich, znaènì rozèilený a aloval pøedstavenému. Sotva mì ten cizinec uvidìl, zvedl prst na znamení, e mám jen jedno oko. Ukázal jsem mu dva prsty, abych mu dál znát, e jsem rád, e on má oèi dvì. A ten hrubián zvedl tøi prsty, aby mi ukázal, e dohromady máme oèi tøi. Tak jsem mu dal jednu pìstí,ale on mi utekl a je pryè.
Velmi zajímavým jevem je patná znalost anglického jazyka, pøesto, e jde Labor Aktuell
37
