B e r lín s k ý in te r v e n čn í p r o je k t proti domácímu násilí Staré cíle novými cestami
Novodobý projekt proti násilí na ženách
1
B e r lín s k ý in te r v e n čn í p r o je k t p r o ti d o m ác ím u n ás ilí Staré cíle novými cestami Novodobý projekt proti násilí na ženách
Obsah Výchozí situace a vznik Berlínského intervenčního projektu
str. 3
Stanovení cílů a využití intervenčního projektu
str. 5
Specifika modelu
str. 5
Vzor: DAIP - projekt USA
str. 7
V případě úspěšnosti projektu: Vize změněné intervenční praxe
str. 9
Přehled organizace a pracovní struktury
str. 12
Pracovní grémia intervenčního projektu
str. 13
Práce a výsledky v přípravné fázi
str. 16
Výsledky revize a úlohy pro modelovou fázi
str. 19
1. Policejní intervence
str. 19
2. Trestní stíhání a trestní právo
str. 21
3. Občanské právo
str. 22
4. Podpora týraných žen
str. 25
5. Situace týraných migrantek
str. 26
6. Sankční opatření vůči pachatelům
str. 28
7. Opatření pro děti a mladistvé
str. 29
Plánování pro modelovou fázi
str. 31
Možnosti a hranice intervenčního projektu
str. 31
2
VÝCHOZÍ SITUACE A VZNIK MODELOVÉHO PROJEKTU
Násilí je ve Spolkové republice Německo pro mnoho žen a jejich dětí stále ještě každodenní realitou. Před týráním svých manželů, partnerů nebo přátel utíká do ženských azylových domů a bytů ročně přibližně 45 000 žen s dětmi; mnohem víc jich ale ve svých vztazích prožívá násilí, které nikdy nevyjde najevo. Na základě dlouholeté činnosti ženského hnutí a azylových domů pro týrané ženy bylo téma násilí vůči ženám a dívkám odtabuizováno a stalo se tématem veřejným. Při výměnách názorů vznikla široká síť možné pomoci pro ženy a děti. Přesto se rozsah násilí nezmenšil. Rozsah pomoci je důležitým příspěvkem k podpoře žen - obětí násilí. Odpovídající zacházení s mužským násilím ze strany společnosti a pohnání pachatelů k odpovědnosti s cílem změnit jejich chování však ještě chybí. Příčiny toho jsou různé. Stále přetrvávají - i mezi profesionálními pracovnicemi/pracovníky, kteří poskytují pomoc - společenské mýty o charakteru násilí mužů vůči ženám. Násilí je mnohdy stále považováno za „uklouznutí“ mužů (pocházejících zejména ze spodní vrstvy), které je způsobeno stresem, alkoholem, nezaměstnaností, či dokonce chováním žen samotných. Tyto mýty však neodpovídají realitě. „Své“ ženy týrají muži ze všech společenských vrstev, a to nezávisle na vzdělání, příjmech a společenském postavení. Mnohé mýty zároveň přispívají k tomu, že se násilí omlouvá, bagatelizuje a pachatelé jsou zprošťováni obvinění. Společenské role, propojené v komplexním systému moci a kontroly, ztěžují obzvláště týraným ženám vyhledání pomoci a podpory, ale i postup proti osobám, které je týrají. Mnohé ženy se ze studu a strachu z reakce okolí obávají ohlásit muže, kteří páchají násilí. I když tuto odvahu mají, policie a soudy nezasahují do domněle „soukromých“ rozmíšek, či spatřují svou úlohu v zařízení usmíření a znovunastolení „míru v rodině“. Pro pachatele samotné zůstávají jejich násilnosti vůči ženám většinou nepotrestány a bez následků, zatímco postižené ženy a jejich děti hledají ochranu v ženských azylových domech a azylových bytech, opouštějí svůj životní prostor. Děti musí změnit školu či mateřskou školu a ženy dost často přicházejí o práci. Pachatelé nejsou společností poháněni k odpovědnosti, a cítí proto právo ve násilném jednání pokračovat. Jakkoli pachatelé domácího násilí mnohá porušují ustanovení trestního práva, dosud scházejí jednoznačně stanovené role politiky a práva, jasné návody k jednání a často i nezbytné základní vědomosti pracovníků a pracovnic příslušných institucí k tomu, aby se domněle soukromé násilí stalo veřejnou záležitostí a aby bylo možné na domácí násilí reagovat odpovídajícím způsobem.
K POJMU DOMÁCÍ NÁSILÍ
3
Domácího násilí se dopouštějí v téměř absolutní většině muži vůči ženám, a to převážně v domnělém ochranném prostředí vlastního „domova“. Domácí násilí je spojeno se strukturálním mocenským poměrem mezi muži a ženami ve společnosti. Tento pojem zahrnuje formy fyzického, sexuálního, psychického, sociálního a emocionálního násilí, které se odehrává mezi dospělými lidmi, kteří k sobě mají nebo měli navzájem blízké vztahy. To jsou v první řadě dospělí, žijící v manželských nebo nemanželských životních svazcích, ale i v jiných příbuzenských vztazích. Na základě poznání uvedených nedostatků a vzhledem k nezměněnému rozsahu násilí byly již od začátku devadesátých let v evropském prostoru vedeny strategické diskuse o zdokonalení boje proti násilí mužů a o nových způsobech prevence. Tyto diskuse se značnou měrou orientovaly na model DAIP (Domestic Abuse Intervention Project, viz v dalším textu strana 6), vypracovaný v USA. V roce 1993 se v Berlíně spojily aktivní ženy z ženského hnutí z východní a západní části a vytvořily pracovní tým. Pracovnice ženských azylových domů a azylových bytů, poraden i jednotlivé ženy a muži, působící v oblasti boje proti násilí, si stanovili za cíl rozvíjení nových způsobů a strategií proti mužskému násilí v osobních vztazích. Analyzovali zkušenosti z práce, spojené s bojem proti násilí v rámci SRN a stávající modely v ostatních zemích. Dospěli k následujícím závěrům: účinné ochrany týraných žen a dětí je možno dosáhnout pouze tehdy, pokud bude domácí násilí společensky, což znamená rovněž ze strany úřadů, vykonávajících trestní stíhání, jednoznačně odsuzováno. Po odborné konferenci v Berlíně, věnované novým strategiím boje proti této formě násilí (např. zlepšení součinnosti mezi projekty a institucemi, působícími v oblasti domácího násilí, razantnější pohánění pachatelů k odpovědnosti), se zintenzivnily pracovní kontakty mezi pracovním týmem, správou Senátu pro práci, odborné vzdělávání a ženy a Spolkovým ministerstvem rodiny, seniorů, žen a mládeže. Výsledkem bylo - v Německu zahájení nového projektu na ochranu žen a odbourávání násilí mužů. Projekt vychází z toho, že k boji proti násilí páchanému na ženách a k tomu, aby se reakce společnosti na ně změnila, nestačí nabízet ženám a jejich dětem pomoc. Spíše je nutno v individuální, institucionální rovině a rovině vyplývající z projektu uplatňovat změněný postoj k mužskému násilí, který vezme v úvahu i pachatele. Počínaje policií, přes občanské a trestní právo, zmocněnkyně pro otázky cizinců, úřady péče o mládež, sociální úřady až po nositelky/nositele politických rozhodnutí je ode všech požadována připravenost spolupůsobit při prosazování konkrétních změn. Předem bylo jasné, že tento přístup předpokládá cílenou kooperaci projektů a institucí. Jeho úspěch stojí a padá s tím, že se do něj zapojí četné projekty, zaměřené proti násilí, a veškeré instituce a politické instance, jejichž úlohou je mimo jiné boj proti domácímu násilí a které mohou přispět k prevenci nebo k odbourání těchto násilností. Ústředním bodem konceptu je tak vytvoření trvalého, širokého a akceschopného spolku proti domácímu násilí - napříč nejbližším okolím projektu a státními institucemi. V roce 1994 založili členky/členové pracovního týmu spolek „Berlínská iniciativa proti násilí vůči ženám“ - BIG e.V., který se stal nositelem nového projektu, Berlínského intervenčního projektu proti domácímu násilí.Intervenční projekt je podporován Spolkovým ministerstvem rodiny, seniorů, žen a mládeže a berlínskou správou Senátu pro práci, odborné vzdělávání a ženy jako modelový projekt na období čtyř let od října 1995 do září 1999.
STANOVENÍ CÍLŮ A POČÁTEK INTERVENČNÍHO PROJEKTU
4
Dlouhodobým cílem Berlínského intervenčního projektu proti domácímu násilí je poskytnout ženám a jejich dětem bezpečí a ochranu před domácím násilím a umožnit jim život bez násilí. Tento cíl - a taková je zkušenost mnohých projektů proti násilí v Německu a úspěšných intervenčních projektů v zahraničí - je dosažitelný pouze tehdy, pokud společnost nebude již déle tolerovat násilí mužů, skutečně je odmítne a pachatele násilí důsledně - i právně povolá k zodpovědnosti. Za tímto účelem formuloval projekt konkrétní jednotlivé cíle, pro jejichž uplatnění vypracovává nové cesty a strategie. K těmto cílům patří: § § § § § §
vytvořit rámcové podmínky, které zaručí komplexní ochranu a dostatečnou podporu žen a jejich dětí; posílit práva týraných žen a vybudovat jejich pozici v rámci práva; prosadit společenské zavržení násilí a jeho pachatelů; učinit pachatele zodpovědné za jejich činy (např. vzetím do vazby mužů, páchajících násilí, a/nebo prostřednictvím ustanovení občanského práva a sankcí vyplývajících z trestního práva); praktikovat a zprůhlednit koordinovaný postup proti domácímu násilí ze strany všech zúčastněných institucí; šířit osvětu o násilí mužů vůči ženám a zařizovat prevenci.
SPECIFIČNOST MODELU Tyto cíle zahrnují od základu změněný postoj společnosti k domácímu násilí; předpokládají změnu způsobu myšlení, a to jak v rámci institucí, tak projektů. Od institucí a politických instancí, které rozhodují, je požadováno, aby považovaly muže, kteří se dopouštějí násilí, za pachatele a domácí násilí za politický a společenský problém, který již není možno déle ponechat pouze na ženách a ženských projektech. Jak ze strany institucí, tak ze strany projektů je vyžadováno, aby se zahájily vzájemnou kooperaci a vytvořily tak široký svazek složený ze všech společenských sil. Prostřednictvím této kooperace má být vytvořena pestrá paleta policejních, trestně- a občanskoprávních, ale i politických a sociálních opatření proti násilí mužů v domácím prostředí. Veškerá opatření mají být propojena a vzájemně na sebe navazovat, aby byla účinná. Tato opatření jsou nasměrována zejména na právně-politickou oblast a obsahují vše od akutní intervence až po způsoby, jak se zbavit násilí, které slibují úspěch v dlouhodobé perspektivě. Uplatnění těchto představ je plánováno v následujících krocích: §
Jsou vyvíjeny konkrétní návody k jednání při policejním zásahu k ochraně žen v situacích, kdy jsou týrány, a postupy proti pachatelům. Např. pomocí příručky má být přesně stanoveno, jak mají policejní úřednice/úředníci zakročit v případech domácího násilí, jak mají sepsat protokol o průběhu činu, kdy mohou vzít pachatele do vazby a jaké informace mají poskytnout týrané ženě.
§
Jsou formulovány jasné právně-politické úlohy ve věci trestního stíhání pachatelů. Například fakt, že v případě domácího násilí existuje veřejný zájem na trestním stíhání a pachatel je odsouzen. Navíc mají být jako úkon v rámci podmíněného trestu zřízeny vzdělávací a tréninkové kurzy pro muže, kteří se dopouštějí násilí.
5
§
Uplatnění platného práva proti domácímu násilí je zkoumáno a spojováno s pozměňovacími návrhy tam, kde se stávající úprava ukazuje jako nedostatečná nebo nevhodná. Například v rámci občanského práva je nutné vytvořit samostatné podklady pro nároky žen, které berou ohled na problematiku domácího násilí, jako je zákaz přibližování se k oběti násilí a kontaktu s ní.
§
Existuje potřeba doplňujících ochranných opatření a podpory pro ženy a jejich děti. Například pro ženy, které byly týrány, mají být vypracovány nabídky, jejichž prostřednictvím získají na různých úrovních (městská, státní) informace, vysvětlení a doprovod.
§
Mají být vypracovány návrhy ke zlepšení právní a psychosociální situace migrantek, které jsou vystaveny násilí. Například zajištění práva pobytu nezávisle na manželovi.
§
Domácí násilí se má stát tématem v základním vzdělávání, dalším vzdělávání a nástavbovém vzdělávání pracovnic/pracovníků policie, prokuratury, soudů a úřadů i poradenských pracovišť. K tomu je nutné vypracovat konkrétní koncepce.
§
Jsou vypracovávány koncepty vzdělávacích a tréninkových kurzů pro muže, kteří se dopouštějí násilí.
§
Jsou vyvíjeny možnosti podpory dětí a mladistvých, které se zabývají výlučně jejich specifickou situací a potřebami. S tím je spojeno i vypracování návrhů, které zlepší jejich postavení v oblasti práva.
6
VZOR: DAIP - PROJEKT USA Vzorem intervenčního projektu je DAIP(Domestic Abuse Intervention Project), projekt vypracovaný v Duluthu v Minnesotě, USA. DAIP vznikl roku 1979 a je to celosvětově nejstarší a doposud nejúspěšnější intervenční projekt proti domácímu násilí. Zástupkyně různých skupin žen v Duluthu společně se zástupkyněmi/zástupci policie, justice, sociální správy a organizací, poskytujících pomoc, vyvinuly společnou strategii policejního a právního postupu proti násilníkům v domácím prostředí. Stanovený cíl, na němž se všichni závazně shodli je zabránit v zájmu ochrany týraných žen dalším násilnostem a vytvořit ovzduší odsuzující násilnosti v domácím prostředí. Základem je myšlenka „community response“, společné odpovědnosti komunálních institucí a projektů za to, aby těchto cílů bylo dosaženo. Jako základní součást účinné ochrany obětí byly stanoveny čtyři body: 1. Týrané ženě je zaručena ochrana vlastního životního prostoru a poskytnuto bezpečné ubytování, právní pomoc, informace a nabídnuta sociální podpora. 2. Násilník musí být právní cestou zažalován, to znamená, že čin a pachatel musí být oznámeny policii a orgánům spravedlnosti. 3. Pachateli musí být uloženy právní sankce, které jsou dostatečně účinné, aby jej odradily od dalšího páchání násilných činů. 4. Mezi zúčastněnými stranami je koordinován tok informací, postupy a strategie jsou zkoumány a kontrolovány. Po více než dvacetileté činnosti DAIP v Duluthu je úspěch tohoto projektu zřejmý: · Všechny zúčastněné skupiny a instituce efektivně spolupracují: pachatelé nemohou již dále bez následků páchat násilí, ženy, které byly týrány, již nejsou považovány za spoluodpovědné či dokonce spoluvinné za násilí; ·
právní strategie jsou účinné: muži, dopouštějící se násilí, jsou zpravidla zatčeni; obvykle je proti nim vznesena žaloba a civilní soudy vydávají ochranná opatření pro ženy;
·
trestní justice trestá opakující se násilí pachatelů přísnějšími tresty, většinou nepodmíněným trestem vězení; domácí násilí je tématem učebních osnov na školách a univerzitách;
·
všechna relevantní povolání se při vzdělávání a dalším vzdělávání zabývají problematikou domácího násilí;
·
každý 15. muž v Duluthu byl kvůli domácímu násilí odkázán na DAIP.
To nejdůležitější: 80 % žen, které v Duluthu využily právních možností nebo nabídek DAIP, při průzkumech uvedlo, že již více nebyly týrány. Aby bylo možno dosáhnout tohoto výsledku, pracovnice/pracovníci DAIP pozorovali nejdříve po dobu jednoho roku práci zúčastněných institucí, provázeli každý krok jejich práce a analyzovali jej, kladouce si otázku: 7
Do jaké míry poslouží ochraně týrané ženy? Na druhé straně byli zástupkyně/zástupci institucí, zejména policie, zváni pracovnicemi ženských azylových domů a azylových bytů k pohovorům, aby se mohli seznámit s jejich prací a mohli jim poskytnout možnost podívat se na celou problematiku z jiné perspektivy. Na základě tohoto přístupu a nepřetržité komunikace a diskuse byly vypracovány návrhy, které směřovaly jak ke změně dlouhodobě zavedených zvyklostí, tak ke změně formulářů, předpisů a zákonů. Například pro policii tak byly stanoveny směrnice, podle kterých při zadržení pachatele předepsané zaprotokolování obsahu jeho kapes do všech podrobností nehraje pro posouzení jeho násilností velkou roli, dobré je však zaprotokolovat výhrůžky, které během zadržení vyslovil a které doposud nebyly nikdy zaznamenány. Celkově dosáhl DAIP v zájmu ochrany týraných žen a důsledného postupu proti pachatelům celé řady změn v administrativním a právním systému. V Minnesotě tak bylo během posledních dvaceti let rozhodnuto o 27 změnách zákonů v oblasti násilí páchaného na ženách. Pracovnice/pracovníci DAIP mají přístup ke všem policejním zprávám, účastní se jednání soudu, posuzují zprávy sociálních pracovnic a pracovníků, vykonávajících dohled, kontrolují dodržování povinnosti informovat a poskytovat poradenství a vypovídají jako svědkyně/svědci u soudu. DAIP tak může zjistit, zda se dohodnutá intervenční opatření osvědčila, zda instituce realizují dohodnuté strategie. Zároveň tak může posoudit, zda má být změněna strategie nebo praxe. Zúčastněné kooperující partnerky/partneři akceptují DAIP v roli kontrolora a koordinátora jako instituci, která není závislá na justici.
8
V PŘÍPADĚ ÚSPĚŠNOSTI PROJEKTU: VIZE ZMĚNĚNÉ INTERVENČNÍ PRAXE V policejní zásahové centrále zaznamenají večer kolem 22. hodiny telefonát paní N., sousedky rodiny Wagnerových. Tato paní hovoří o hluku, který vychází ze sousedního bytu a který napovídá, že tam dochází k násilí. Paní N. říká, že paní Wagnerová volá o pomoc. Již si prý dříve častěji všimla, že paní Wagnerová má na sobě zřetelné stopy po násilí, kterého se na ní dopouští její manžel. O tom jí také paní Wagnerová prý také sama vyprávěla. Pracovnice/pracovníci zásahové služby se okamžitě odeberou na místo činu. V centrále zaznamenává policejní úředník/úřednice další údaje sousedky. Pracovnice/pracovníci zásahové služby si navzdory protestům pana Wagnera, který po opakovaném zvonění otevřel dveře, sjednávají vstup do bytu. Pracovnice zásahové služby jde s paní Wagnerovou, která při otevření domovních dveří vystrašeně stála za panem Wagnerem, a s oběma plačícími dětmi do jednoho pokoje, zatímco její kolega si sedá s panem Wagnerem v jiném pokoji. Jelikož jsou obě děti naprosto vyděšené a klást paní Wagnerové dotazy za těchto okolností je možné pouze velmi obtížně, přivolávají policejní úřednice/úředníci ještě jednu/jednoho úřednici/úředníka, která/který se postará o děti. Policejní úřednice/úředníci procházejí všechny body policejního formuláře, který je určen pro zásahy v případech domácího násilí. Paní Wagnerová a pan Wagner jsou dotazováni odděleně. Poté udělají úřednice/úředníci fotografie stavu, ve kterém je byt, dokumentují viditelná zranění paní Wagnerové a udělají si poznámky o jejím stavu. Po krátkém rozhovoru se policejní úřednice/úředníci shodnou na tom, že pan Wagner svou ženu opakovaně ohrožoval a týral. Policejní úřednice vysvětluje paní Wagnerové, že její muž bude odveden na základě berlínského policejního práva a příslušných prováděcích pokynů na policejní útvar, kde bude minimálně 24 hodin držen v policejní vazbě. Paní Wagnerová je policejní úřednicí informována o svých možnostech jednání: může v centrále pro občanskoprávní věci v Berlíně - střed podat návrh na vydání okamžitých ochranných opatření, požádat o přidělení bytu, podat návrh na převod práva k určení pobytu obou dětí a o jiná ochranná opatření. Návrh na trestní stíhání svého manžela podávat nemusí, jelikož v případech domácího násilí se k podání návrhu ze strany oběti nepřihlíží. Policejní úřednice dá paní Wagnerové telefonní číslo nepřetržité služby, která přijímá tísňová volání, kde může získat další a podrobnější informace a jejíž mobilní zásahová skupina přijede i k ní do bytu, aby jí poskytla radu a pomoc, pokud si to paní Wagnerová bude přát. Policejní úředník se nenechá ovlivnit uklidňováním, o které se pokouší pan Wagner. Objasní mu, že jeho chování je trestným činem, který bude stíhán nezávisle na postoji oběti, a že nehledě na své zdánlivě klidné vystupování vůči policejním úřednicím/úředníkům bude vzat na 24 hodin do policejní vazby, jelikož existuje nebezpečí, že poté, co policie opustí byt, bude se na své ženě opět dopouštět násilí. Poté, co byl pan Wagner policejním úředníkem vyveden z bytu, zaznamená policejní úřednice výpověď sousedky N. Na přání paní Wagnerové naváže potom kontakt s intervenční centrálou. Další pracovnice přijdou do bytu, aby paní Wagnerové poradily a podpořily ji. Paní Wagnerová by šla v případě nutnosti na přechodnou dobu do ženského azylového domu, ale ona chce - i kvůli dětem, které chodí do školy a do mateřské školy v daném obvodě, a kvůli tomu, že banka, v níž pracuje, je také nedaleko, raději zůstat v bytě. Pracovnice zásahové centrály probírají s paní Wagnerovou všechny možnosti, radí jí ve věci podání žádosti u centrály pro podávání žádostí v občanskoprávních věcech a domlouvají si s ní rozhovor na další den. Následujícího rána jde paní Wagnerová v doprovodu jiné pracovnice z intervenční centrály příslušného obvodu na pracoviště, kde jsou přijímány občanskoprávníprávní žádosti, zatímco obě děti jsou v péči pracovnice intervenční centrály. Paní Wagnerová požaduje okamžité převedení bytu na sebe cestou předběžného opatření a současně zákaz vstupu pana Wagnera do bytu, žádá o vydání nařízení o zákazu styku s dětmi a právo určení pobytu pro děti. Vypráví svůj příběh o tom, jak byla mnoho let týrána a o
9
včerejších událostech, a vyslovuje místopřísežné ujištění. Kromě toho předkládá policejní protokol, který byl ráno vyhotoven a předán jí. Žádosti, výpověď paní Wagnerové a policejní protokol jsou okamžitě postoupeny příslušnému soudci. Ten podle těchto podkladů a pomocí příručky obsahující ochranná opatření proti domácímu násilí vydal během půlhodiny okamžitá ochranná opatření. Jedno vyhotovení dostává paní Wagnerová. Jedna kopie je zaslána policejnímu oddělení, které je kompetentní k trestnímu stíhání, aby policie byla informována o postupu a mohla pana Wagnera v případě, že by porušil ochranná opatření, okamžitě zadržet. Po úspěšném podání žádosti v centrále pro občanskoprávní záležitosti vyhledá paní Wagnerová obvodní intervenční pracoviště. Pracovnice paní Wagnerovou informují o tom, že se zde konají pravidelná setkání žen, které jsou ve stejné situaci jako ona, a o dalších nabídkách poradenských služeb a podpory. Kromě toho existují skupiny, které pracují s dětmi, postiženými událostmi v rodině. Obě děti již také mají důvěru k pracovnici, která je kompetentní ve věci dětských skupin. Paní Wagnerová si domluví pro sebe a pro děti další termíny. Otázky, týkající se právních záležitostí, může prodiskutovat buď s pracovnicí, která má v obvodní pobočce na starosti právní záležitosti, nebo s pracovnicí centrály. Jak centrála, tak obvodní intervenční pracoviště zprostředkovávají kontakt na advokáty/advokátky, kteří/které se vyznají v dané tematice a příslušných pasážích práva. Dříve než je pan Wagner večer propuštěn z policejní vazby, je paní Wagnerová policií telefonicky vyrozuměna. Pan Wagner je informován o tom, že byt byl přidělen k výhradnímu užívání paní Wagnerové a dětem. Pan Wagner je stále ještě vzteklý; důsledné chování policejních úředníků/úřednic ho však přece jen znejistilo. Nyní ví, že nezávisle na tom, podá-li jeho žena návrh na jeho potrestání - čeká ho trestní řízení ve věci ublížení na těle a ohrožování. Ví také, že při porušení vydaných ochranných opatření bude znovu zadržen policií. Pan Wagner je počítačový odborník v jednom velkém berlínském podniku. Nechce ztratit svou práci. Veřejný rozruch, který vyvolalo týrání, kterého se dopouštěl, je pro něj trapný. Z policejního oddělení volá svému bratrovi, který rovněž bydlí v Berlíně; zda tam může bydlet pár příštích dní. V doprovodu policejních úředníků vyhledá byt, sbalí si nejnutnější věci a je doveden k taxíku, který již čeká dole. Děti jsou ještě na obvodním intervenčním pracovišti, kde s nimi pracovnice probírá možnosti dalšího vývoje situace. Díky rychlému zpracování případu ze strany policie a okamžitému podání žaloby na pana Wagnera speciálním referátem pro domácí násilí při prokuratuře města Berlína za několikeré ublížení na těle a ohrožování se hlavní líčení u trestního soudu Moabit koná již měsíc po násilném činu. Právní zástupce pana Wagnera, zkušený trestní obhájce, poradil po prostudování případu svému mandantovi, aby nepopíral opakování násilností. Policejní protokol hovoří jednoznačně, výpověď paní Wagnerové je podrobná a věrohodná, její výpovědi jsou potvrzeny sousedkou paní N a sestrou paní Wagnerové. Proces, kterého se paní Wagnerová velice obávala, probíhá pozitivně. Situaci paní Wagnerové ulehčuje to, že je k soudu doprovázena pracovnicí intervenčního pracoviště. Advokátka, kterou jí pracovnice zprostředkovala, je na její straně jako zástupkyně žalující strany. Právě advokátka úspěšně prosadila to, že pan Wagner není při výpovědi paní Wagnerové přítomen. Pan Wagner se navzdory radě svého právního zástupce v přestávkách líčení pokoušel navázat kontakt s paní Wagnerovou. Poté, co ona toto důrazně odmítla a chtěla vyhledat místnost pro svědky, urážel ji.Trestní soudkyně, která je díky různým vzdělávacím akcím dobře obeznámena s tematikou domácího násilí, vylučuje proto pana Wagnera při výslechu paní Wagnerové z líčení. Proces končí odsouzením pana Wagnera k trestu odnětí svobody podmíněně. Jako úkol v rámci podmíněného trestu je mu uloženo absolvování půlročního školícího a tréninkového kursu. Kromě toho je zjednán pomocný pracovník, který má zejména udržovat kontakt se společností pro sociální tréninkové kurzy, BIG e.V. Panu Wagnerovi se dostane ponaučení, že několikerá absence na kursech, stejně jako opětovné násilné chování a ohrožování jeho manželky nebo dětí povede k odvolání podmínky. Obhájce
10
radí svému mandantovi, aby toto chápal jako šanci a akceptoval rozsudek. Rozsudek je okamžitě pravomocný. O několik dní později je pan Wagner obeslán společností BIG e.V., která provádí školící a tréninkové kursy. O týden později začíná první sezení. Paní Wagnerová podle své potřeby využívá nabídky poradenství a pomoci intervenčního pracoviště, které působí v jejím obvodu. Zatím je tento scénář pouhou vizí. Avšak budou-li opatření intervenčního projektu úspěšně realizována, může se tato vize stát realitou.
11
PŘEHLED ORGANIZACE A PRACOVNÍ STRUKTURY Berlínský intervenční projekt proti domácímu násilí je jako modelový projekt podporován po čtyři roky Spolkovým ministerstvem rodiny, seniorů, žen a mládeže a berlínskou správou Senátu pro práci, odborné vzdělávání a ženy. Skládá se z jednoleté přípravné fáze a následné tříleté modelové neboli hlavní fáze. Poté se má rozvinout a zavést pracovní model, na základě kterého budou účinně navzájem sladěna policejní, trestněprávní, občanskoprávní, politická a sociální opatření proti domácímu násilí a budou se vzájemně doplňovat. Výsledkem cílené spolupráce policie, prokuratury, občanských a trestních soudů, úřadů, poradenských pracovišť a zařízení, poskytujících psychosociální péči je skutečnost, že ženy, které byly týrány, a jejich děti mají dokonalou ochranu a podporu a muži, kteří páchají násilí, jsou hnáni k odpovědnosti. Přípravná fáze je mezitím úspěšně ukončena. Podařilo se spojit všechny projekty, zařízení a instituce, které v Berlíně pracují na ochraně žen před násilím mužů a které mohou přispět k odstranění tohoto násilí, posadit je ke kulatému stolu a vytvořit z nich jeden široký, akceschopný pracovní tým, působící proti domácímu násilí. Byly analyzovány a vypracovány následující otázky: §
Jak mohou různorodí kooperační partnerky/partneři efektivně spolupracovat?
§
Jak vypadá v Berlíně praxe policie, prokuratury, soudů a sociálních institucí a ochranných zařízení a jaká slabá místa existují se zřetelem k dnešnímu zacházení s problémem domácího násilí?
§
Jak musí vypadat plánování modelové fáze po obsahové stránce?
Výsledkem práce kulatého stolu, centrálního kooperačního a rozhodovacího grémia přípravné fáze byla revize a analýza slabých míst se zřetelem k intervenčním opatřením a nabídkám pomoci v případech domácího násilí a sjednocení se na konkrétních cílových představách, dotazech a úlohách pro modelovou fázi. Bylo stanoveno sedm klíčových oblastí: 1. Policejní intervence 2. Trestní právo 3. Občanské právo 4. Podpora žen 5. Migrantky 6. Školicí a tréninkové kursy 7. Děti a mladiství Během hlavní fáze se mají ustanovit stabilní kooperační struktury mezi všemi, kteří se na projektu podílejí, a v rámci odborných skupin se mají rozpracovat zadané pracovní úkoly, formulované v přípravné fázi. Budou se zde například vyvíjet koncepty a příručky pro praktické použití, obsahující navzájem sladěné pokyny pro jednání v rámci policejní, občanskoprávní, trestněprávní, politické a sociálně-pedagogické praxe, vedoucí k ochraně žen a odbourání násilí, páchaného muži. PRACOVNÍ GRÉMIA INTERVENČNÍHO PROJEKTU
12
Intervenční projekt pracuje ve čtyřech různých grémiích a orgánech, které mají různé kompetence a rozhodovací pravomoci. Jsou to: koordinační tým, kulatý stůl, odborné skupiny, které zahájily práci až v modelové fázi, a plénum BIG e.V. Koordinační tým Koordinační tým koordinačního pracoviště je ustanoven při Společnosti členek intervenčního projektu BIG e.V. Skládá se z pěti koordinátorek (na částečný pracovní úvazek) a dvou pracovních sil, vykonávajících správu (na částečný úvazek). Tým je sestaven tak, aby mohl pracovat v rámci různých disciplín a kultur. V přípravné fázi byla práce koordinačního týmu zaměřena zejména na zřízení grémií intervenčního projektu (kulatý stůl, odborné skupiny). V hlavní fázi obstarává tok informací mezi grémii, koordinuje a spolupůsobí při vývoji intervenčních opatření a prosazuje jejich realizaci. Podstatnou úlohou koordinátorek je organizování práce v odborných skupinách. Navíc je koordinační tým kompetentní k práci s veřejností a vývoji a provádění vzdělávacích a informačních akcí v odborných kruzích. Kulatý stůl Kulatý stůl je ústředním kooperačním a rozhodovacím grémiem intervenčního projektu. Zde se setkávají zástupkyně/zástupci projektů vystupujících proti násilí a představitelky/představitelé rozličných institucí a úřadů, které se na projektu spolupodílejí. U kulatého stolu mají projekty a instituce paritní zastoupení. V přípravné fázi se všichni zúčastnění společně shodli na zásadách a cílových úkolech intervenčního projektu. Vzhledem k výsledkům analýzy slabých míst a k postoji institucí vůči domácímu násilí formulovali mimo jiné problémy a zadání úloh pro jednotlivé odborné skupiny. V hlavní fázi posuzuje kulatý stůl výsledky práce a návrhy odborných skupin, zkoumá je např. z pohledu, jakou vzájemnou návaznost mají opatření, navrhovaná různými odbornými skupinami, a rozhoduje v této věci. V případě souhlasu všech zúčastněných předloží zástupkyně/zástupce zařízení, do jehož působnosti problematika spadá, tomuto zařízení příslušný návrh s doporučením kulatého stolu k realizaci. Pokud se návrh nesetká s jednoznačným souhlasem účastníků kulatého stolu, vrací se zpět do odborné skupiny, kde je s přihlédnutím k námitkám přepracován. Do spolupráce se podařilo zapojit tyto projekty a instituce, které se také trvale účastní práce kulatého stolu: · · · · · · · · · ·
azylové domy pro týrané ženy azylové byty pro ženy a dívky ženská poradenská centra správu Senátu pro práci, odborné vzdělávání a ženy správu Senátu pro justici (trestní a občanské právo) správu Senátu pro vnitřní záležitosti (policie, odborný dohled úřadu pro cizince) správu Senátu pro školství, mládež a sport správu Senátu pro zdravotnictví a sociální věci (zmocněnkyně pro otázku cizinců) Zemskou komisi proti násilí v Berlíně Spolkové ministerstvo rodiny, seniorů, žen a mládeže
13
Při rozhodování mají být u kulatého stolu přítomny politické špičky příslušných správ, protože pouze tak může být zaručena realizace opatření. V závislosti na obsahu jednání jsou ke kulatému stolu zváni i odbornice/odborníci z jednotlivých institucí nebo projektů.
Trestní právo
è
Občanské právo
è
Nabídky podpory pro ženy è
KU L A T Ý S T ŮL
Děti
í
Migrantky è è
Správa Senáu města Berlína
Policejní intervence è
Program pro pachatele è
ì Domy pro týranné ženy Azylové byty Poradna domů pro týrané ženy Wildwasser (projekt dívky) Spolk.ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež
é Senát pro práci, profesní vzdělávání ženy Senát pro vnitřní záležitosti Senát pro justici Senát pro zdravotnictví a sociální věci Senát pro školství, mládež a sport Zemská komise
Koordinátorky
Berlínská iniciativa pro Násilí na ženách, BIG, reg. spolek
Koordinace
Plénum projektů, pracujících proti násilí + jednotlivé osobnosti
Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory a mládež Správa Senátu pro práci, profesní vzdělávání a ženy
BERLÍNSKÝ INTERVENČNÍ PROJEKT PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ
14
Odborné skupiny Odborné skupiny zahájily svou práci v hlavní fázi. V nich se rozvíjí a vypracovávají obsahové koncepty. Existuje sedm odborných skupin, což odpovídá sedmi oborům, které se etablovaly v přípravné fázi a které hrají v otázce intervence v případech domácího násilí obzvláště důležitou roli. V odborných skupinách jsou na základě úloh, schválených v přípravné fázi kulatým stolem, vypracovávány obsahové koncepty, rozpracovávány návrhy usnesení, hlavní linie a praktické návrhy intervenčních opatření proti domácímu násilí. O jejich realizaci poté znovu rozhoduje kulatý stůl. V každé odborné skupině spolupracuje čtrnáct až devatenáct zástupkyň/zástupců projektů a institucí, které se zabývají rozličnými aspekty domácího násilí. Ze strany institucí se práce odborných skupin účastní např. policejní úřednice/úředníci, soudkyně/soudci, prokurátorky/prokurátoři, advokátky/advokáti, zmocněnkyně pro záležitosti cizinců, pracovnice/pracovníci úřadů péče o mládež a sociálních služeb a zástupkyně/zástupci správ Senátu pro justici, ženy, mládež, sociální a vnitřní věci. Kromě toho jsou do spolupráce v rámci různých problémových okruhů zapojováni další odborníci. Zasedání odborných skupin, která se konají přibližně ve čtyř- až šestitýdenních intervalech, jsou připravována a řízena koordinátorkou projektu, do jejíž působnosti spadá daný obor. Plénum BIG e.V. Nositelem intervenčního projektu je spolek Berlínská iniciativa proti násilí vůči ženám BIG e.V. Jedná se o iniciativu vzešlou od ženských projektů, jejichž nositeli jsou různé subjekty z východní a západní části Berlína, pracující v oblasti potírání násilí, a od angažovaných jednotlivců. Na pravidelných plenárních zasedáních jsou posuzovány, diskutovány a dotvářeny pracovní postupy a výsledky práce odborných skupin. Zvláště během přípravné fáze zde byly vypracovávány cílové představy celého intervenčního projektu. Účastnice/účastníci pléna předávají informace, které na něm zazněly, ostatním projektům, předávají informace veřejnosti (public relations) a účastní se odborných konferencí. Plénum se schází dvakrát do měsíce a je místem kontinuální spolupráce angažovaných odbornic a odborníků, kteří jsou společně nositeli cílů intervenčního projektu.
15
PRÁCE A VÝSLEDKY V PŘÍPRAVNÉ FÁZI Intervenční projekt zahájil svou činnost 1.října 1995 a jeho přípravná fáze skončila úspěšně koncem září 1996. Během této doby pracovalo společně více než 30 angažovaných osob, většinou žen z projektů proti násilí, četné odbornice/odborníci a zástupkyně/zástupci různých správ na realizaci konceptu a vypracování opatření proti domácímu násilí. První rok práce byl ve znamení pěti ústředních myšlenek, kterými byly: komunikace, kooperace, komplexnost, vytvoření koncepce a konsensus. §
Komunikace: bylo nutno vytvořit komunikační základnu pro všechny zúčastněné;
§
Kooperace: bylo nutno vyvinout vhodný způsob a zásady kooperace pro všechny zúčastněné;
§
Komplexnost: bylo nutno objasnit komplexní problematiku, zahrnující více oborů a odpovídající komplexní přístup k řešení;
§
Vytvoření koncepce: všichni zúčastnění museli společnými silami vypracovat koncept práce a realizace pro hlavní fázi;
§
Konsensus: bylo nutno, aby všichni zúčastnění koncept odsouhlasili.
První aktivity koordinačního týmu se zaměřily na tyto otázky: 1. Které projekty, instituce a zařízení mohou přispět k vypracování možných intervenčních kroků a přístupů, vedoucích k řešení problému domácího násilí, a jsou kompetentní k jejich realizaci? Jak je možné získat projekty vystupující proti násilí a instituce pro to, aby společně vytvořily nosný a účinný svazek? Byly osloveny relevantní projekty a instituce s cílem přesvědčit je o přístupu a cílech intervenčního projektu a získat je pro aktivní účast. Koordinační pracovnice a pracovníci vedli v institucích jednání na všech úrovních, počínaje úrovní odborných referentů přes vedoucí referátů a oddělení až po státní tajemnice/tajemníky a senátorky/senátory. Heslem bylo dosáhnout co nejširšího přijetí. Tento první krok byl úspěšný. V určitých správách senátu a u některých projektů bylo sice nutné překonat výhrady a skepsi, přesto ale došlo k vytvoření zamýšleného širokého svazku. 2. Za jakých podmínek mohou být společně vypracovány nové strategie proti domácímu násilí, jak má být vytvořena společná komunikační báze? Jaká forma kooperace a komunikace vyhovuje všem zúčastněným? Tyto otázky museli iniciátorky/iniciátoři koncepčně vyjasnit už dříve. Odpovědí na to byl kulatý stůl, který se stal ústředním fórem komunikace, kooperace a rozhodování všech zúčastněných během tohoto prvního roku a tyto jeho funkce zůstávají zachovány i v modelové fázi. U kulatého stolu se sbíhají informace od zúčastněných projektů a institucí. Zde si různí partneři/partnerky navzájem sdělují rozličné zkušenosti, týkající se problematiky
16
domácího násilí, usilovně se zde hledají příslušné perspektivy a vedou zápasy o kontrární úhly pohledu, vyslovují se možné způsoby řešení, prohlubují se kompetence a znalosti. Jen tak je možné se dohodnout na společných návrzích řešení a opatřeních. Projekty a instituce jsou zastoupeny paritně. Všechna hlasování u kulatého stolu probíhají na principu dosažení konsensu. Zasedání jsou po stránce obsahové a organizační připravována koordinačním týmem. 3. Jaké jsou hlavní problémy, pokud jde o domácí násilí? Ve které oblasti se především vynořují? Jak mohou být úspěšně řešeny? Při vyjasňování těchto otázek se ukázalo, jak mnohovrstevná a komplexní tato problematika je. S problémem domácího násilí má co do činění celá řada institucí a projektů, nejen na zemské úrovni; touto tematikou se musí zabývat i orgány na spolkové úrovni. Je např. nutno oslovit odborníky ze všech oblastí práva, pokud jde o zákonná pravidla k ochraně žen a dětí nebo ke stíhání pachatelů, počínaje veřejným právem (policejní a cizinecké právo), přes trestní resp. trestní procesní právo až po občanské právo (v otázkách rodinného práva, práva dětí a občanského procesního práva). V souladu s tímto bylo stanoveno sedm klíčových oblastí pro práci: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Policejní intervence Vyměření trestu a trestní právo Občanské právo Podpora týraných žen Situace týraných migrantek Program pro pachatele Nabídky pomoci dětem a mládeži
Během přípravné fáze spolupracovalo 22 stálých zástupkyň/zástupců projektů a institucí, kteří se zúčastnili celkem devíti zasedání u kulatého stolu. Zřejmým společným cílem kulatého stolu je efektivní ochrana týraných žen a jejich dětí, pohnání pachatelů k odpovědnosti a jednoznačné odsouzení a zavržení domácího násilí. Aby se zdůraznil význam akce z politického hlediska, zúčastnili se prvního zasedání u kulatého stolu také spolková ministryně pro ženskou otázku, státní tajemníci/tajemnice zúčastněných správ senátu z Berlína, do jejichž působnosti spadají různé oblasti, a berlínská zmocněnkyně pro cizineckou otázku. Na následujícím zasedání kulatého stolu se kooperační partnerky/partneři shodli na závazných formách spolupráce, na stanovení cílů a na obsahových klíčových bodech práce. Všech těchto sedm klíčových bodů bylo na dalších zasedáních u kulatého stolu podrobeno důkladnému přezkoumání. „Pod lupou“ byly prozkoumány nabídky pomoci proti domácímu násilí, současná praxe intervence, tak jak je prováděna ze strany projektů a institucí, právní podmínky, stávající prostor pro jednání a překážky, které vznikají na straně institucí. Tato prověrka byla doplněna celkem o 12 různých dotazníků, vyplněných ženami, které byly týrány, a zástupkyněmi/zástupci různých profesních skupin, např. pracovnicemi/pracovníky azylových zařízení, advokacie a soudkyněmi/soudci. Výsledky této ankety mají zpřesnit a podpořit zmíněný důkladný průzkum. Vycházeje z této revize byl vytvořen koncept práce s přesným pojmenováním problémů a úloh pro sedm odborných skupin, které mají vypracovat konkrétní návrhy a koncepty ke 17
zlepšení strategie zásahů proti domácímu násilí. Odborné skupiny byly vytvořeny analogicky ke stanoveným klíčovým oblastem. Jsou základem obsahu práce během hlavní fáze projektu.
18
VÝSLEDKY REVIZE A ÚLOHY V MODELOVÉ FÁZI 1. POLICEJNÍ INTERVENCE Analýza situace Policie má zvláštní význam, neboť bývá většinou první institucí, která je zapojena do zásahu proti domácímu násilí. Podle reakce policejních úřednic/úředníků posuzují týrané ženy i násilníci z řad mužů, jaký postoj k nim a k trestnému činu zaujímají ti, kteří „zastupují zákon“. Policejní zásah vytváří základ pro případné trestní stíhání a občanskoprávní řízení, jelikož státní prokuratura a soudy se opírají o doklady z policejního šetření. Chování policie může rozhodujícím způsobem podpořit ochotu ženy vypovídat a může přispět k získání a zajištění důkazů. Důsledná práce policie je proto důležitým předpokladem pro dosažení úspěchu v dalších oblastech zasahování proti násilí. Nadto má policejní zásah podle zkušeností DAIP v Duluthu a jiných zahraničních intervenčních projektů také silný preventivní a odstrašující účinek: právě u mužů, kteří nikdy neměli co do činění s policií, působí vzetí do policejní vazby jako odstrašující prvek. Nezasáhnutí ze strany policejních úřednic/úředníků je naopak pro pachatele povzbuzením a potvrzením toho, že si se „svou“ ženou může dělat, co chce. Ženám takovéto jednání policie bere odvahu a utvrzuje je v pocitech bezmocnosti. Tím se zvyšuje nebezpečí nového a rostoucího násilí. Při zkoumání stávajícího stavu u kulatého stolu byl učiněn závěr, že policejní zásah v současné době v Berlíně vykazuje problémy ve všech svých stadiích, a to, zda bude proveden a jak, závisí značnou měrou na jednotlivých policejních úřednicích/úřednících. §
Formulace „rodinné rozepře“, která se často používá jako popud k zásahu, nevyjadřuje skutečnost, že jde o násilí a tím i o trestné činy. Tak vzniká nebezpečí, že pachatel a čin budou podceněni a oběť, ale i policejní úřednice/úředníci ohroženi.
§
K vyjasnění přesného stavu věcí je pro policejní úřednice/úředníky nezbytnou podmínkou návštěva bytu. V zákonech, týkajících se policie v jednotlivých zemích, jsou k tomu k dispozici příslušné právní základy. Přesto nejsou tyto možnosti plně využívány.
§
Není samozřejmostí, že oběti a pachatelé jsou vyslýchání v oddělených prostorách bytu, což je však nezbytným předpokladem pro to, aby týraná žena mohla udělat komplexní výpověď.
§
Zajištění důkazů, jako je (fotografická) dokumentace případných zranění ženy a dětí, nebo stavu, v jakém je byt, se často nekoná. Přesné zaprotokolování postupů je často provedeno jen nedostatečně. Přesné zaprotokolování a zajištění důkazů je ale podkladem pro trestní řízení, např. pro rozhodnutí prokuratury o podání žaloby, i pro občanskoprávní řízení, např. rozhodnutí o vydání ochranného opatření pro oběť.
§
Preventivních opatření užívá policie jen zřídka, ačkoliv pro vzetí pachatele do vazby existuje právní podklad, jehož předpoklady jsou často naplněny, jelikož při domácím násilí zpravidla hrozí, že násilnosti budou pokračovat a stupňovat se.
§
Chybí podrobné statistické podchycení případů domácího násilí.
19
§
V policejním výcviku a vzdělávání je téma násilí mužů vůči ženám sice obsaženo v jednotlivých odborných směrech vyučovacích předmětů, avšak doposud schází intenzivní a vzájemně propojené studium příčin a následků, dynamiky a přiměřeného zásahu.
Závěry, týkající se práce odborných skupin Úlohou kulatého stolu bylo vyjasnění těchto otázek: §
Jak je možné prostřednictvím policejní intervence zlepšit situaci týraných žen a dosáhnout účinného trestního stíhání pachatelů?
§
Které překážky v organizaci policie brání tomu, aby proti pachatelům domácího násilí bylo účinně zakročeno, týrané ženy byly chráněny a dostalo se jim ze podpory strany policie?
§
Které administrativní postupy a prostředky pomoci vyžadují zlepšení, aby intervence byla účinná?
Jako závěr ze zjištění problémových bodů uložil kulatý stůl odborné skupině „Policie“ nejnaléhavější úkol pro modelovou fázi: vypracování směrnic, pokynů a doporučení pro jednání ve všech etapách policejního zásahu. Jde o to: §
podrobit přezkoumání stávající zákony, určující možnosti jednání policie a všechny kroky policie během zásahu, např. s cílem vyčerpat všechny možnosti, jak využít prostoru, který policejní zákony poskytují policejním úředníkům/úřednicím k tomu, aby jednali podle vlastního uvážení, k ochraně oběti;
§
vytvořit účelné návody či dokonce směrnice pro jednání policie ve všech etapách policejního zásahu. Ty by měly např. přesně stanovit, jak má vypadat protokol o průběhu činu, kdy je nutno pachatele zatknout a jaké informace jsou pro týrané ženy důležité;
§
předložit návrhy, jak mohou policejní úřednice/úředníci přistupovat ke specifické situaci týraných migrantek a dětí;
§
vytvořit přesná zadání k tomu, jak mohou být statisticky podchyceny případy domácího násilí;
§
vypracovat návrhy na to, jak mohou být zařazeny koncepty k tematice „násilí vůči ženám“ do přípravy a vzdělávání policie.
2. TRESTNÍ STÍHÁNÍ A TRESTNÍ PRÁVO Analýza situace
20
Trestní stíhání proti pachateli domácího násilí končí často již ve stádiu vyšetřování. Podstatnou příčinou tohoto stavu je hodnocení domácího násilí jako soukromého problému partnerů, v němž není spatřován zájem trestního stíhání. Proto se často stává, že přijatá rozhodnutí neodpovídají povaze problému. Některé delikty, které jsou páchány v rámci domácího násilí, jako jsou lehké a těžké ublížení na těle (par. 223, 223a Trestního zákoníku SRN), jsou delikty na soukromou žalobu (par. 374 Trestního soudního řádu SRN), pro něž je nutno dosáhnout schválení veřejného zájmu. Na základě směrnice StBV č. 28 a č. 233 a závěrů konference ministryň/ministrů spravedlnosti z listopadu 1994 je však nutné veřejný zájem v případech domácího násilí pravidelně schvalovat. Přesto jsou týrané ženy často odkázány na cestu podání soukromé žaloby; veřejné trestní stíhání, které je jim odpíráno s odkazem na trestný čin lehkého ublížení na těle, je deliktem, kdy je nutno podat návrh na stíhání pachatele. Prokuratura může podat žalobu i bez návrhu ze strany týrané ženy, pokud shledá, že trestní stíhání je věcí zvláštního veřejného zájmu. Takovýto veřejný zájem tu podle ustanovení směrnice StBV zpravidla je, přesto je ale další trestní stíhání pro nedostatek veřejného zájmu odpíráno - s odkazem na to, že jde o „čin v rámci vztahů“ Studium přibližně 300 spisů, které provedla berlínská správa pro justici, potvrdilo tuto analýzu. Důsledkem bylo zřízení zvláštního referátu, zabývajícího se problematikou domácího násilí, při berlínském státním zastupitelství v září 1996. Již během prvních šesti měsíců se počet zpracovávaných případů prudce zvýšil na zhruba 1700. Přesto je i zde podíl případů, kdy je trestní stíhání zastaveno, stále ještě příliš vysoký. Nedostatky policejního zásahu se přenášejí do oblasti trestněprávní. Chybějící nebo nedostatečné vyšetření stavu věcí, nedostatečné zajištění důkazů a neúplné zaprotokolování činu vedou rovněž zastavení trestního stíhání. Pokud se hlavní líčení přesto koná, vyvstanou zde další problémy: §
V mnoha případech, kdy dojde k hlavnímu líčení u soudu, uplyne mezi činem, podáním žaloby a termínem konání soudu většinou několik měsíců. Čím delší tento časový interval je, tím silněji pachatelé popírají, zastírají a bagatelizují násilí, kterého se dopustili. Často tento časový prostor využívají k tomu, aby ovlivňovali ochotu ženy vypovídat.
§
Možnosti, jak chránit týrané ženy v průběhu trestního řízení před, při a po konání hlavního líčení, jsou nedostatečné. I to málo možností, které existují, není povolováno nebo využíváno, jako např. vyloučení pachatele z hlavního líčení během výslechu ženy, která jím byla týrána.
§
Ženy nejsou vůbec nebo jen nedostatečně informovány o svých právech a možnostech v průběhu trestního řízení ve věcech domácího násilí - např. o možnosti vedlejší žaloby nebo o možnosti získat peněžitou pomoc, pokud jde o náklady, spojené s procesem.
§
U profesních skupin v rámci trestního práva je velká potřeba dalšího vzdělávání.
Závěry z analýzy situace a pro práci odborných skupin Cílem práce v odborných skupinách je dosažení stavu, kdy v případech domácího násilí bude provedeno obsáhlé šetření, které povede k podání žaloby a okamžitému odsouzení
21
pachatele. Dále je nutné, aby byla všechna opatření posuzována z aspektu potřeby poskytování ochrany ženám. Sem patří např. přezkoumání prostorových a organizačních podmínek v soudních budovách, ale i technických možností justice a jiných pracovišť. Žena musí být např. v budově soudu chráněna před tím, aby se znenadání setkala s pachatelem, protože muži se v těchto situacích často pokoušejí ženu zastrašovat nebo jí resp. její právní zástupkyni vyhrožovat či ji napadnout. Konkrétní pracovní úkoly, které kulatý stůl uložil odborným skupinám: §
provedení ankety mezi berlínskými advokátkami/advokáty, trestními soudkyněmi/soudci a ženami, jichž se to týká, s cílem vyhodnotit jejich zkušenosti s prací policie, prokuratury a soudů; pokračovat v rozboru spisů, týkajících se trestního stíhání ve věci domácího násilí, který zahájila správa senátu pro justici, a vyhodnotit statistiky o postupu vyšetřování a trestního stíhání v případech domácího násilí.
§
Pro postup úřadů vyšetřování má být vypracována příručka, obsahující např. soupis otázek pro výslech svědkyně.
§
Stávající možnosti mají být přezkoumány z hlediska, jak je třeba ještě účinněji chránit ženy a jejich děti před a během trestního řízení.
§
Mají být přezkoumány zákony a koncipovány zákonné iniciativy, umožňující účinnější postup proti pachatelům domácího násilí. Sem patří např. vyjmutí trestného činu ublížení na těle ze soupisu činů, kdy se podává soukromá žaloba.
§
Mají být vyvinuty koncepty dalšího vzdělávání pro prokurátorky/prokurátory a soudkyně/soudce.
3. OBČANSKÉ PRÁVO Analýza situace Pro oběti domácího násilí má občanské právo velký význam, neboť zde se mohou domoci samy právních opatření na svou ochranu. Zatímco se totiž trestní řízení soustřeďuje na pachatele a jejich potrestání, všímá si občanské právo přednostně současné a budoucí ochrany týraných žen. Občanskoprávní cesta je ovšem využívána jen zřídka a v Německu je jako jedna z možností zásahu proti domácímu násilí málo rozvíjena. Možnosti, které dává občanské právo v případech domácího násilí, často nejsou známy, takže týrané ženy často z neznalosti nevyužívají svých práv, nároků a možností postupu v této oblasti. Občanskoprávní opatření, především ochranná opatření, přidělení bytu a rozhodnutí o péči a styku se zřetelem k dětem mohou být pro týrané ženy skutečně velmi užitečná. Násilníkovi tak může být např. na základě ochranných opatření uloženo, že musí opustit společný byt, nebo mu může být zakázáno navazovat kontakt se ženou. Částečně jsou zákony na ochranu žen v oblasti občanského práva ovšem nedostatečné. Příklady: §
Neexistuje žádný explicitní podklad pro nárok „ochrana před domácím násilím“;
22
§
neexistují účinné sankce pro případ, že pachatel nedodržuje ochranná opatření;
§
úprava, podle které je byt manželů přidělen ženě (par. 1361b Občanského zákoníku SRN), se vztahuje pouze na ženy, které jsou s mužem, jenž se dopouští násilí, oddány.
Často je nutno z důvodu akutního nebezpečí jednat rychle. Ženy jsou proto odkázány na rozhodování občanských, rodinných a poručenských soudů, která musí být přijímána bez průtahů a musí odpovídat skutečnosti. Mnohé německé občanské soudy však nepřistupují k této problematice citlivě a nereagují prostřednictvím svých rozhodnutí věcně a rychle. Při tom hraje roli skutečnost, že - stejně jako je tomu u policie a v oblasti trestního práva - chybí různým profesním skupinám v rámci občanského práva znalosti o problematice domácího násilí. Důsledek: §
Ochranná opatření podle par. 823 a 1004 Občanského zákoníku SRN jsou vydávána pouze zřídka. Některé soudy rozhodnou o vydání těchto opatření pouze tehdy, jestliže paralelně probíhá trestní řízení proti pachateli, sedí-li pachatel ve vyšetřovací vazbě či je již odsouzen, nebo v extrémních případech, tedy v případě obzvláště těžkého a brutálního týrání. Někdy je ženám tato žádost o ochranu odmítnuta již na pracovišti občanských soudů, kde jsou přijímány právní žádosti.
§
Pokud náhodou jsou ochranná opatření přece jen vydána, je jejich vykonání zdlouhavé.
§
Řízení trvá několik týdnů či dokonce měsíců, neboť mnohé soudy trvají na vyslechnutí všech účastníků řízení, tedy rovněž pachatele, ačkoliv to po právní stránce není nutné a často to vede ohrožení ženy.
§
Přidělení bytu podle par. 1361 b Občanského zákoníku SRN je pro postiženou ženu těžko dosažitelné, jelikož právní skutková podstata je formulována restriktivně: musí jít o „obzvláště těžké“ týrání. Výklad této formulace je kromě toho ze strany soudů velmi úzký. Znamená to, že pro dosažení přidělení bytu musí být ženy schopny dokázat opakované, extrémně silné a četné tělesné týrání.
§
Při právních rozhodnutích o právu na péči a na styk (s dětmi - pozn. překl.) nehrají často násilnosti, kterých se muži dopouštějí na matkách dětí žádnou roli, ačkoliv děti jsou domácím násilím vždy postiženy.
§
Odškodnění a bolestné je ženám přiřčeno pouze ve výjimečných případech a pouze v nepřiměřeně malé výši.
Závěry pro práci odborné skupiny V rámci občanskoprávní oblasti se uvažuje o tom, že budou zřízeny - podobně jako v rámci trestního řízení - speciální oddělení a kompetence pro řízení ve věci domácího násilí. Mohly by zjednodušit a urychlit postup, především pak spěšné řízení. Zřízení takovýchto speciálních oddělení a přezkoumání jejich možností a vypracování konkrétních návrhů v této věci, to je úkol pro odbornou skupinu, zabývající se občanským právem. 23
Nadto má tato odborná skupina za úkol vypracovat návrhy k řešení následujících problémů: §
Jak vypadají účinná ochranná opatření v případech domácího násilí a jak mohou být prosazována?
§
Jak je možno v rámci občanského řízení zlepšit situaci postižených žen, pokud jde o dokazování týrání?
§
Jaké jsou možnosti lepší ochrany postižené ženy před, během a při civilním řízení a při vykonávání jejích práv, jaké prostorové, organizační, ale i technické změny v budovách soudů jsou k tomu nezbytné?
§
Které zákony a návrhy zákonů v oblasti občanského práva je nutno se zřetelem k problematice domácího násilí přepracovat a jakým způsobem?
Odpověď na poslední otázku znamená změnu spolkových zákonů. Např.: Vytvoření samostatné a srozumitelné osnovy pro požadavek ochranných opatření v případech domácího násilí; reforma v oblasti přidělování bytů podle par. 1361 b Občanského zákoníku SRN. Úlohou odborné skupiny je rovněž: §
vypracování příruček pro občanskoprávní praxi v rámci běžných civilních, rodinných a poručenských soudů;
§
vytvoření návodů k jednání a dotazníků pro práci jiných institucí, které se podílejí na občanskoprávním řízení (např. policie, úřady péče o mládež);
§
získání a vyhodnocení údajů o četnosti, trvání a výsledcích občanskoprávního řízení;
§
vyhodnocení výsledků průzkumu, provedeného mezi berlínskými soudkyněmi/soudci u civilních, rodinných a poručenských soudů a mezi postiženými ženami, který byl zaměřen na jejich zkušenosti s policií, prokuraturou a soudy;
§
vypracování konceptů dalšího vzdělávání pro profesní skupiny, které se zapojují do občanskoprávního řízení.
4. PODPORA TÝRANÝCH ŽEN Analýza situace Azylové domy pro týrané ženy, azylové byty a poradenská pracoviště pro ženy jsou nanejvýš důležité, avšak zatím stále jediné možnosti, kde se ženám, které jsou týrány, a jejich dětem nabízí ochrana před násilím a podpora. V Berlíně je šest ženských azylových domů s celkem 374 místy. V roce 1996 vyhledalo ženské domy 2408 žen a 2044 dětí, tedy celkem 4452 osob. Kromě toho je v různých
24
obvodech Berlína celkem 49 azylových bytů. V roce 1996 vyhledalo azylový byt 330 žen s 293 dětmi. Zvláštní poradenské služby před a po pobytu v ženském azylovém domě nabízejí 4 poradenská pracoviště azylových domů, z nichž každé má v působnosti vždy několik obvodů. Za dobu své existence bývají azylová zařízení občas přeplněna. Při návštěvě poradenských pracovišť musí ženy někdy počítat s delším čekáním. Kromě toho je nutno zjistit některé nedostatky ve službách, nabízených k podpoře týraných žen: §
Neexistuje centrální nepřetržitá celodenní služba, která by přijímala tísňová volání v případech domácího násilí a která by ženám nabízela také osobní podporu a poradenství;
§
neexistují žádné zvláštní nabídky pomoci pro ženy s dětmi nad 14 let;
§
scházejí dostatečné nabídky pomoci pro migrantky;
§
scházejí možnosti pomoci pro ženy se závažnými psychickými problémy nebo onemocněními a pro ženy se sebevražednými sklony;
§
scházejí možnosti pomoci pro ženy s postižením.
V důsledku změněné intervenční strategie vzniká další potřeba nabídek pomoci pro ženy. Tuto nutnost potvrzují zkušenosti zahraničních intervenčních projektů: čím rychleji mohly ženy požádat o okamžitou podporu, čím rozsáhleji byly zavedeny i doprovodné nabídky podpory, tím více žen pro sebe požadovalo intervenční opatření a mohlo si pro sebe úspěšně vymoci ochranu a bezpečnost. Závěry z analýzy situace a pro práci odborné skupiny Hlavním předpokladem účinné intervence je poskytnutí nejrůznější pomoci a podpory ženám, které jsou vystaveny násilí. K nejdůležitější podpoře patří dostačující a bezpečné ubytování v azylových zařízeních, dostatek poradenských pracovišť, objasňování a právní pomoc. To znamená, že v této oblasti jde z jedné strany o zajištění stávajících nabídek pomoci a z druhé strany o jejich účinné doplnění a rozšíření. Je nutno iniciovat doplňující opatření, jejichž cílem je vybudování rozsáhlé a koordinované podpůrné sítě a organizování individuálních, rychlých a nebyrokratických nabídek pomoci, které mají zajistit bezpečnost žen. Doplňková opatření je nutno zavést na centrální i místní úrovni. Na centrální úrovni existují konkrétní úvahy o vybudování intervenční centrály, na kterou se budou moci ženy v akutní situaci obracet 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Předběžný koncept předpokládá, že ženy, které jsou v situaci, kdy jsou týrány, nebo bezprostředně po ní, získají od zásahové centrály rady, informace a podporu. Navíc je plánováno zřízení nepřetržité SOS linky a mobilní zásahové skupiny. Pokud to situace ženy bude vyžadovat, může buď na základě pohovoru s policií nebo bezprostředně s příslušnou pracovnicí centrály vyhledat ženu v jejím bytě pracovnice, která má pohotovost u telefonu a která jí poskytne podporu. Předpokladem takovéhoto navazování osobních
25
kontaktů ovšem je to, že pachatel je vzat do policejní vazby za účelem zabránění ohrožení ženy a/nebo sociální pracovnice, která ji přišla podpořit. Dalšími prvky práce centrály má být zprostředkování, koordinace a sladění nabídek pomoci a podpory, získávání údajů a zavádění systému spolupráce. K podpůrným úlohám na místní úrovni patří nabídky v oblasti právní a psychosociální, jako je vytvoření nabídek pomoci v podobě doprovodu žen k soudům, na úřady nebo na policii. V souvislosti s tím mají přicházet návrhy, jak by mohly být v budoucnu jednotlivá zařízení vzájemně propojena tak, aby vytvořila určitou síť. Odborná skupina má za úkol vypracovat koncept intervence na místní úrovni.
intervenční centrály i nabídek
Jiným těžištěm práce bude vypracování postupů a návrhů na realizaci nabídek práce ve skupinách, které jsou zaměřeny na ženy, jejichž partner, dopouštějící se násilí, absolvoval kurs pro pachatele, a na ženy, které od pachatele odešly. Kromě toho mají být v odborné skupině vypracovány koncepty pro práci s veřejností a nabídky dalšího vzdělávání v této problematice.
5. SITUACE TÝRANÝCH MIGRANTEK Analýza situace V Berlíně žije přibližně 145 350 migrantek, které nemají německý pas; kolik z nich je postiženo domácím násilím, není statisticky podchyceno. Azylová zařízení v Berlíně jsou však z 50 až 65 % využívána právě migrantkami. Migrantky netvoří homogenní skupinu. Pocházejí z různých zemí a kulturních vrstev a jejich situace, pokud jde o právo pobytu, je také různá. Podle toho, ze které země pocházejí, a podle migračních podmínek je jim přisouzen na základě spolkového cizineckého a azylového práva různý právní a sociální status, který jim, právě pokud jde o problém týrání, může přinést další potíže: §
Migrantky, které se svými dětmi chtějí odejít od svých mužů, kteří se na nich dopouštějí násilí, se musí tím pádem často vzdát sounáležitosti se svým etnickým společenstvím. Riskují život v existenční a hmotné nejistotě a s nejistou budoucností.
§
Platné cizinecké právo nutí část migrantek k absolutní závislosti na jejich manželích, čímž napomáhá týrání. Cizinky, které následovaly své manžely do Německa, musí totiž zpravidla prožít v SRN čtyři roky jako vdané, teprve poté získají samostatný pobytový status. To znamená, že migrantka, která žije ve vztahu, kde dochází k týrání, je až do té doby vydána bez jakékoliv ochrany a práv napospas svému násilí páchajícímu manželovi, pokud nechce riskovat vyhoštění do své vlasti. Migrantka, která se uchýlí do ženského útulku, riskuje, že bude zahnána do ilegality, pokud manžel informuje cizinecký úřad. Ženám, jejichž právo pobytu závisí na manželovi, je odpíráno, aby využívaly sociální pomoci, a samostatné pracovní povolení jim je udělováno pouze v případech obzvláště těžkého týrání.
26
§
Migrantky jsou často při hledání podpory diskriminovány a konfrontovány s odsuzujícími obviněními, a to na základě jejich kulturní a náboženské příslušnosti, původu nebo barvy pleti.
§
Mnohdy chybí v příslušných institucích informace a nabídky poradenství pro migrantky v různých jazycích, takže v důsledku jazykových bariér se ženám nedostane vyčerpávajícího vysvětlení ve věci jejich práv a možností podpory.
Závěry pro práci odborné skupiny Předpokladem intervenčních opatření pro týrané migrantky je, že je zajištěn pobytový status těchto žen v SRN. Těžištěm práce odborné skupiny je proto přezkoumání stávající právní úpravy, tedy cizineckého zákona a azylového zákona, z tohoto aspektu. Na tomto pozadí je úkolem odborné skupiny: §
vypracovat podklady pro migrantkám a běženkyním;
poskytování
samostatného
práva
pobytu
týraným
§
vypracovat návrhy, jak má vypadat specifická podpora žen, které patří do různých skupin podle právního postavení, tedy migrantek bez povolení pobytu a bez pracovního povolení, žadatelky o azyl, cizinky ze států EU resp. třetích zemí, vysídlenkyně, mající status cizinek.
Důmyslná intervenční opatření pro migrantky mohou být účinná jen tehdy, pokud se zaměří na příslušné kulturně specifické zázemí, životní podmínky a potřeby migrantek, vystavených násilí. Dalším úkolem odborné skupiny proto je zjistit, jaké jsou podmínky zásahu u žen, pocházejících z různého etnického a kulturního prostředí. Výsledky těchto zjištění musí být zahrnuty do všech podpůrných opatření, určených migrantkám. Na základě toho je úkolem odborné skupiny vypracovat návrhy, §
jak je možné migrantky existenčně zabezpečit a odstranit jejich stávající problémy, např. udělením pracovního povolení;
§
jak je možné čelit zaujatosti vůči migrantkám a jejich rasové diskriminaci, které se vyskytují mj. i ze strany profesionálních sociálních pracovnic/pracovníků; jak např. musí vypadat vhodná vzdělávací a doškolovací opatření a cílená práce s veřejností;
§
jak mají být vytvářeny preventivní nabídky pomoci pro migrantky, např. ze strany zařízení, která brání sociální izolaci a diskriminaci žen.
6. SANKČNÍ OPATŘENÍ VŮČI PACHATELŮM Rozbor situace Pachatelé domácího násilí dosud nebyli téměř poháněni k odpovědnosti. Jejich činy pro ně zůstávají bez následků.
27
§
Současná praxe vyšetřování a trestního stíhání vede k tomu, že sankcionován je pouze velmi nízký počet násilníků. Důsledkem toho se pachatelé utvrzují ve svém násilném chování.
§
Pokud jsou pachatelé odsouzeni, tak zpravidla k nízkému (peněžitému) trestu. Právě u peněžitých trestů však nelze vyloučit, aby zároveň nebyla potrestána i oběť násilí.
§
Pokud jsou pachatelé odsouzeni k trestu odnětí svobody podmíněně, nejsou obvykle úkoly, které v době podmínky musí splnit, vhodné k tomu, aby pachatele dlouhodobě odrazovaly od toho, aby svůj čin zopakoval.
§
Dosud chybí vhodná koncepce vzdělávacích a tréninkových programů pro odsouzené muže.
V Německu se téměř všechny poznatky a zkušenosti s muži, kteří páchají násilí, vztahují k tzv. samoohlašovatelům, kteří z různých důvodů, bez toho, aby jim to uložil soud, sami vyhledají odbornou pomoc v poradně pro muže. Ti však reprezentují jen velmi malou část mužů, kteří se dopouštějí násilí. V „mannege“ e.V., poradně pro muže v Berlíně, např. požádalo o radu během dvou a půl roku (do května 1996) kolem 100 mužů páchajících násilí (pachatelé sexuálních činů zde nejsou zahrnuti). Většina z nich byli recidivisté. Pouze v několika případech šlo o pachatele, jejichž ženy odešly po dlouholetém a závažném týrání do ženských útulků. Jen někteří z těchto mužů (jeden z deseti) přišli s prosbou, aby se změnilo jejich chování. Většina přišla na nátlak partnerek, aby odvrátili hrozící rozchod, nebo na radu osoby, poskytující jim právní pomoc. Muži, kteří byli svými partnerkami opuštěni, často vyhledávají „mannege“, aby s pomocí rady ženu „získali zpět“. Celkově využívá v SRN ročně jen asi 400 mužů nabídek poradenských služeb pro muže. Většina mužů však přeruší návštěvy po jednom až dvou pohovorech. Nízké počty tzv. samoohlašovatelů a vysoký podíl těch, kteří návštěvu poradenských pracovišť přeruší, dávají jen malou naději, že muži od svého násilného chování upustí. Proti tomu stojí odhadovaný počet až 4 000 000 týraných žen a počet 45 000 žen, které ročně uprchnou do ženských azylových domů a azylových bytů. Závěry pro odbornou skupinu Údaje o tzv. samoohlašovatelích ukazijí zřejmé hranice této práce a nutnost podchytit velký počet pachatelů, kteří doposud nevyhledali žádné z poradenských pracovišť. Také se ukazuje nutnost zapojit pachatele domácího násilí do závazných výukových a tréninkových kursů. Jelikož jim často chybí vědomí toho, že se dopouštějí bezpráví, a nepociťují žádné negativní důsledky svých činů, jsou trestněprávní sankce důležitým předpokladem úspěchu výukových a tréninkových kursů. Intervenční projekt musí dosáhnout toho, aby policie a justice postupovaly ve vzájemném souladu následovně: policejní zásah, vzetí pachatele do vazby, podání žaloby a trest, přiměřený spáchanému trestnému činu, s uložením účasti ve výukových a tréninkových kursech. Úkolem odborné skupiny je proto:
28
§
spolupůsobit při vytváření koncepce a realizaci výukových a tréninkových kursů pro muže páchající násilí a vytvořit odpovídající rámcové podmínky,
§
podporovat uznání výukových a tréninkových kursů zejména v rámci trestněprávního systému,
§
prozkoumat možnosti dalších opatření proti mužům páchajícím násilí.
7. OPATŘENÍ PRO DĚTI A MLADISTVÉ Rozbor situace Děti žen, které byly týrány, jsou téměř vždy svědky násilí vůči matce. Jsou otcem používáni jako nátlakový prostředek a většinou jsou samy děti i oběťmi násilí. Rozsah a závažnost jejich týrání zpravidla odpovídá tomu, jak je týrána matka. Fyzickému a latentnímu až neskrývanému psychickému násilí, jemuž jsou v případech domácího násilí děti jako svědci vystaveni, dosud byla věnována jen mizivá pozornost a jako problém není vnímáno ani veřejnými institucemi. Pro děti a mladistvé znamená domácí násilí minimálně vždy psychickou zátěž a traumatizující zkušenost, která na ně dlouhodobě škodlivě působí. Děti na sebe často berou roli pomocníků, utěšovatelů a zprostředkovatelů, jen aby udržely rodinu pohromadě. Vzniká u nich rozpolcenost, zda a jak mohou stát na straně týrané matky, a berou na sebe odpovědnost, která je nad jejich síly. V důsledku toho se u nich částečně rozvíjejí pocity viny a bezmocnosti. V této situaci potřebují děti obzvláštní podporu a pomoc, aby mohly zpracovat své vlastní zážitky, odbourat aktuální újmu a zabránit dlouhodobému poškození. Stávající nabídka pomoci pro děti a mládež, žijící ve vztazích, kde dochází k násilí, je nedostatečná. §
V ženských útulcích a zejména v azylových bytech není možné z důvodu osobní situace uspokojit dostatečnou mírou specifické potřeby dětí.
§
V oblasti práva není na děti a mladistvé brán zvláštní ohled. Tak např. děti a mladiství nemají v rámci řízení o přidělení do péče a o právu na styk právo být samostatně vyslechnuty. O styku s otcem, který se dopouští násilí, je dosud rozhodováno bez ohledu na to, jak děti, které jsou svědky týrání, na pachatele reagují.
§
Dosud děti nemohou požádat soud o vlastní ochranná opatření pro sebe.
§
Scházejí koncepty a zařízení, které by dětem dlouhodobě pomáhaly zpracovat jejich zážitky, spojené s násilím.
Závěry pro práci odborné skupiny
29
V rámci intervenčního projektu musí být zájmy dětí a mladistvých pojímány jako samostatné a musí být pro ně vyvinuty zvláštní formy podpory. Úlohou odborné skupiny je vypracovat návrhy a koncepty. Přitom je nutné přihlížet také k tomu, jak je na děti a mladistvé při přijímání právních rozhodnutí brán ohled nezávisle na zájmech a potřebách rodičů. Zčásti je pro tento účel potřebná spolupráce s odbornými skupinami, které se zabývají občanským a trestním právem, a zapojení dalších odbornic/odborníků. Odborná skupina má mj. vyřešit tyto úlohy. Jejím úkolem je: §
získat přehled o stávajících nabídkách psychosociální podpory pro děti a o přístupech ze strany pomoci mladistvým a vypracovat návrhy na spolupráci s nimi; vypracovat koncepty k optimalizaci nabídek podpory,
§
vytvořit informační materiály o právech dětí,
§
vypracovat návrhy na zlepšení právního stavu, vyvinout nabídky na podporu dětí a mladistvých, kteří se ocitnou v akutních domácích krizových situacích, např. v podobně horké linky,
§
vytvořit koncepty opatření v rámci doplňkového studia.
PLÁNOVÁNÍ PRO MODELOVOU FÁZI V přípravné fázi bylo nashromážděno množství informací a zkušeností ohledně násilí mužů vůči ženám v domácím prostředí a ohledně postoje institucí a projektů v Berlíně k této specifické formě násilí, jehož se dopouštějí muži; Modely, které se osvědčily v zahraničí, byly posuzovány z hlediska, zda je možné jejich uplatnění v německých poměrech, byly podchyceny strukturální překážky a společenské předsudky, zažité modely myšlení a zvyklosti v profesionálním jednání, které v současné době přispívají k tomu, že násilí mužů v domácím prostředí je tolerováno, bagatelizováno nebo ignorováno, čímž je mu napomáháno. Během hlavní fáze projektu, která běží od října 1996, jde především o konstruktivní zpracování získaného materiálu, další pokrok v analyzování problému a zjištění příčin nedostatků v reakci na domácí násilí. Z této analýzy budou v rámci odborných skupin vytvořeny koncepty, návody k jednání a příručky, které změní a zefektivní praktickou práci uvnitř institucí a projektů. Kde samotné tyto změny nestačí, musí být naplánovány a vymyšleny nové projekty a nabídky pomoci k ochraně týraných žen a k odstranění mužského násilí. U kulatého stolu se prodiskutují částečné výsledky práce jednotlivých odborných skupin, jejich vzájemná návaznost, způsobilost a uskutečnitelnost a budou schváleny. Je v plánu, že ve fázi rozhodování se kulatého stolu zúčastní zástupkyně/zástupci politických institucí. Tímto způsobem má být zaručeno, že rozhodnutí kulatého stolu budou v jednotlivých institucích prosazována.
30
Jelikož pro rozhodování kulatého stolu platí princip konsensu, budou návrhy vráceny odborným skupinám k přepracování, pokud v jednotlivých bodech nebude dosaženo nutné shody. Do jaké míry bude navázána trvalá spolupráce všech zúčastněných a jak dalece produktivní výsledky přinese, to ukáže v neposlední řadě to, zda a za jakých podmínek bude možno dosáhnout u kulatého stolu shody.
MOŽNOSTI A MEZE INTERVENČNÍHO PROJEKTU Dá se předpokládat, že projekt bude muset v budoucnu překonat ještě řadu překážek a těžkostí. Ještě stále se při projednávání jednotlivých odborných otázek u zúčastněných partnerek/partnerů projevují různé pohledy a přístupy. Rozdílnost ve vztazích spolupráce se však projevuje rovněž ohledně možností pro jednání a nátlaku ze strany institucí a projektů i mezi jednotlivými oblastmi. V této souvislosti se jako přirozená reakce ze strany všech zúčastněných projektů a institucí ukazuje obava ze ztráty vlivu a autonomie. Právě v této odlišnosti jsou však také šance a možnosti projektu, který sází na tento přístup a staví na komunikaci a připravenosti různých a různorodých zúčastněných skupin ke spolupráci. Všichni zúčastnění musí být dále připravení jít novými cestami na základě poznatku, že odbourání násilí vůči ženám je možno dosáhnout pouze na základě spolupráce všech odborných skupin, které se tímto problémem zabývají. Vytváření důvěry jako jednoho z podstatných předpokladů úspěšné spolupráce předpokládá většinou dlouhodobou spolupráci a výměnu názorů. Projekt se proto díky svému způsobu práce nachází spíše na začátku dlouhého procesu. Jak úspěšná a plodná spolupráce u kulatého stolu a v rámci celého intervenčního projektu byla a je, se ukáže v průběhu času při zodpovídání dvou dalších hlavních otázek: §
Existují body, které se např. zástupkyním/zástupcům jednoho oboru zdají být nepostradatelné, a u zástupkyň/zástupců jiného oboru narážejí na rozhodný odpor? Pokud ano, jak by bylo možno takovýto konflikt vyřešit?
§
Do jaké míry budou pro jednotlivé instituce jednomyslná rozhodnutí kulatého stolu závazná?
Je samozřejmé, že projekt nemůže realizaci závěrů vynucovat. Kooperační projekt je něčím novým; na dosavadní správně-technické úrovni se s ním nepočítalo a nemá tam také žádné pravomoci. Úkolem koordinačního týmu je shromáždit odbornice a odborníky z nejrůznějších skupin a vytvořit kooperativní strukturu. Projekt bude tak dobrý, jak dobrý výkon budou podávat lidé v odborných skupinách; bude tak závazný, jak je u kulatého stolu závazná přítomnost osob, které přijímají rozhodnutí, a jeho účinnost může být vysoká pouze tehdy, bude-li
31
podporován osobami a uskupeními, působícími vně projektu v politické, sociální a společenské oblasti. Dosavadní zkušenosti ze spolupráce mezi projekty a institucemi u kulatého stolu, stejně jako kooperace projektů v plénu sdružení BIG vyznívají optimisticky. Práce samotná i pracovní atmosféra v jednotlivých grémiích byla dána společným cílem, kterým bylo uznat násilí mužů vůči ženám v domácím prostředí jako společenský problém a zastavit je, pohnat pachatele k odpovědnosti a ženám a jejich dětem poskytnout všestrannou ochranu. Úspěch přípravné fáze potvrzuje účinnost modelu, který možné těžkosti v organizační struktuře předjímal v nejvyšší možné míře a prostřednictvím pravidel a zadávaných úkolů je dokázal zvládnout. Široká účast na intervenčním projektu ukazuje, že většina výhrad mohla být z větší části odstraněna a přístup projektu k dané problematice přesvědčil. Jaký politický význam přikládají tématu násilí mužů vůči ženám správy a ti, kteří mají politickou odpovědnost, a do jaké míry bude možno realizovat opatření v praxi, to se nakonec ukáže, až půjde o další financování intervenčního projektu a o zafinancování vypracovaných návrhů a modelů změn.
32
Berlínský intervenční projekt doposud publikoval tři brožury, zabývající se tematikou domácího násilí. Brožura 1 Násilí vůči ženám v domácím prostředí Staré cíle - nové cesty Informuje o násilí vůči ženám a možnostech zásahů proti němu. Brožura 2 Teď teprve právo Práva pro týrané ženy - důsledky pro pachatele Informuje o rámcových právních podmínkách pro účinnou intervenci proti domácímu násilí. Brožura 3 Stanovit meze - pohnat k odpovědnosti - umožnit změnu Práce s pachateli v rámci intervenčního projektu proti domácímu násilí Informuje o možnostech a mezích efektivní práce s pachateli v rámci intervenčního projektu proti domácímu násilí Brožury je možno objednat proti úhradě poštovních nákladů ve výši 3 DM v koordinačním pracovišti. Zveřejnění této dokumentace probíhá za přátelské podpory Spolkového ministerstva rodiny, seniorů, žen a mládeže a berlínské senátní správy pro práci, odborné vzdělávání a ženy.
BIG e.V. Berlínská iniciativa proti násilí vůči ženám Koordinační pracoviště Berlínského intervenčního projektu proti domácímu násilí Paul-Lincke-Ufer 7 10999 Berlín Telefon: 030/617 09 100 Telefax: 030/617 09 101 E-mail:
[email protected] Překlad, jazyková úprava: copyright: proFem, Gorazdova 20, 120 00 Praha 2
33
