Protektorát čechy a morava – jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin (vybrané problémy)
Karel Schelle Monika Horáková Pavel Salák Jaromír Tauchen
KEY Publishing s.r.o. Ostrava 2010
Recenzent: JUDr. Jaromír Harvánek, CSc.
Recenzenti:
Prof. JUDr. Eduard Vlček, CSc. JUDr. Renata Veselá, Ph.D.
© Karel Schelle, Monika Horáková, Pavel Salák, Jaromír Tauchen 2010 ISBN 978-80-904522-0-6 (The European Society for History of Law) ISBN 978-80-7418-052-1 (KEY Publishing)
Obsah 1
Úvodem............................................................................................................................................5 Třicátá léta ve znamení příprav na válku (Monika Horáková).......................................................... 6 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7
Zákon o obraně státu............................................................................................................ 6 Reorganizace vojenských úřadů........................................................................................ 15 Stráž obrany státu.............................................................................................................. 16 Branná výchova.................................................................................................................. 17 Finanční zabezpečení obrany............................................................................................ 19 Ostatní opatření................................................................................................................. 22 Závěr................................................................................................................................... 22
2
Druhá Česko-Slovenská republika (1938 – 1939) (Karel Schelle)......................................................24 2.1 Stát a právo v politických a ekonomických souvislostech doby........................................ 24 2.2 Mnichovský diktát a jeho neplatnost................................................................................ 28 2.3 Státoprávní změny............................................................................................................. 29 2.3.1 Vznik autonomních vlád na Slovensku a Podkarpatské Rusi................................ 29 2.3.2 Ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi................................ 31 2.4 Změny ve veřejné správě................................................................................................... 33 2.5 Další změny v pomnichovském Česko-Slovensku............................................................ 35 2.6 Rozbití česko-slovenského státu........................................................................................ 37
3 4 5
Protektorát Čechy a Morava a jeho správa (Karel Schelle).............................................................39 Vládní vojsko – ozbrojený vojenský sbor Protektorátu Čechy a Morava (Pavel Salák)...................47 Trestní právo v Protektorátu Čechy a Morava (Jaromír Tauchen). ..................................................62 5.1 5.2
Úvodem.............................................................................................................................. 62 Německé trestní právo hmotné.......................................................................................... 63 5.2.1 Platnost německého a autonomního trestního práva v Protektorátu..................... 63 5.2.2 Postavení mladistvých............................................................................................. 71 5.2.3 Další nové trestněprávní normy německého práva vydané po zřízení Protektorátu............................................................................................ 73 5.2.4 Charakter nacistického práva.................................................................................. 81 5.2.4.1 Ideové základy nacistického práva............................................................. 81 5.2.4.2 Charakter nacistického trestního práva..................................................... 86 5.2.4.3 Zostření trestněprávních norem v průběhu války..................................... 88 5.3 Německé trestní právo procesní........................................................................................ 90 5.3.1 Organizace trestních soudů..................................................................................... 90 5.3.2 Mimořádné soudy.................................................................................................... 93 5.3.3 Lidový soudní dvůr.................................................................................................. 96 5.3.4 Vojenské soudy......................................................................................................... 98 5.3.5 Řízení před německými soudy v Protektorátu...................................................... 100 5.3.6 Nástin řízení před mimořádným soudem............................................................. 106 5.4 Změny v autonomním protektorátním trestním právu hmotném a procesním............. 107 5.5 Závěrem............................................................................................................................ 111
Zusammenfassung........................................................................................................................ 114 Vybraná literatura........................................................................................................................136 O autorech....................................................................................................................................137
kapitola
Úvodem
V roce 2009 si česká a slovenská veřejnost připomenula 60. výročí rozbití československého státu a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu. Začala tím jedna z nejtragičtějších kapitol novodobých českých a slovenských dějin. Skupina brněnských právních historiků při této příležitosti připravila monografii sestavenou z několika vybraných kapitol, které se snaží nejširší veřejnosti přiblížit zejména státoprávní a právní problémy Protektorátu. Některé kapitoly jsou zcela původní, některé jsou doplněním již dříve publikovaných textů.
5
kapitola
1 Třicátá léta ve znamení příprav na válku
Druhá polovina 30. let 20. století byla v Československé republice již jasně ve znamení příprav na potenciální vojenský atak ze strany Hitlerovy Třetí říše. Demokratický stát byl nucen si přiznat, že jeho dosavadní vojenská strategie a jí odpovídající armáda by tomuto nebezpečí těžko odolaly. Přehodnotit celou vizi národní obrany v období trvajícím 3 – 4 roky je možno považovat za herkulovský úkol, zvláště když finanční zabezpečení celé této změny vzhledem k dozvukům celosvětové krize citelně pokulhávalo. V dějinách novodobého českého/československého státu se nic podobného předtím ani potom neodehrálo. A snad právě proto lze považovat poznání této krátké etapy právní historie za přínosné.
1.1 Zákon o obraně státu „Je to dílo velké, dalekosáhlé a pro stát životního významu. Od vydání ústav ní listiny (..) naše nejdůležitější legislativní dílo. Je to magna charta naší obrany.“ 1 Navzdory adorovaným úspěchům legionářů za první světové války neměla armáda na počátku 30. let v Československé republice dobrou reputaci, a to zvláště s ohledem na dosud nezapomenutou c.k. armádu a její tradiční dril.2 Ministr národní obrany Machník při projednávání návrhu zákona v Národním shromáždění. Citováno dne 15. 7. 2009. Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. 2 Jak uvádí např. Kárník in. Kárník, Z. České země v éře První republiky (1918 –1938). Díl třetí O přežití a o život (1936 –1938). Praha, 2003, s. 451. 1
6
Přesto však, vzhledem k narůstajícímu nebezpečí silového řešení ze strany Hitlerovského Německa, bylo přistoupeno k zásadní reformě národní obrany. Základní normou v této oblasti se stal zákon č. 131/ 1936 Sb. o obraně státu. Tento zákon byl projednáván na třech schůzích Národního shromáždění, a to velmi bouřlivě, jak dokazuje cca 240 stran stenoprotokolů z těchto schůzí. Proti osnově zákona se postavili pouze komunisté a Sudetoněmecká strana. Zatímco tedy aktivistické německé strany se zákonem souhlasily, Sudetoněmecká strana jeho přijetí přes svůj počáteční souhlas při projednávání ve výboru bránila, takže při projednávání předlohy docházelo k urputným slovním soubojům obou těchto táborů.3 Ostatně pro Sudetoněmeckou stranu vyvstal v souvislosti s pojednáváním zásadní problém, když byli její funkcionáři dotazováni, na koho by případně stříleli – zda na Hitlera či na Čechy. K těmto otázkám nezaujali čitelný postoj (jejich postoj byl mj. označen jako „tanec mezi vejci“ 4), což bylo některými vykládáno jako příklon k fašistickému Německu. Obranou státu se podle něj rozuměla veškerá opatření, chránící státní svrchovanost, celistvost, ústavní jednotu, demokraticko-republikánskou formu či bezpečnost republiky. Za včasné zajištění obrany byla odpovědna vláda, přičemž předseda vlády byl rovněž členem nově zřízené Nejvyšší rady obrany státu. Ostatní členy Nejvyšší rady obrany státu z jednotlivých členů vlády jmenoval prezident, vázán přitom premiérovými návrhy. Na jednání Nejvyšší rady obrany státu měli pochopitelně přístup také generální inspektor branné moci, náčelník hlavního štábu a v době branné pohotovosti také hlavní velitel jakožto vojenští odborníci.5 Nejvyšší rada obrany státu nebyla přitom novinkou pouze v Československu – jak uvedl poslanec – zpravodaj branného výboru David: Např. posl. Heeger: „..Hitlerova politika jest velkým bojem proti míru. (Posl. dr Neuwirth [německy]: Co to má společného se zákonem na obranu státu?) Chci ukázati, proč zákon na obranu státu přišel, a chci zjistiti, jaká byla příčina.... (Výkřiky posl. dr Neuwirtha.) Kdyby všichni prováděli takovou dvojjazyčnou politiku jako vy, bylo by i o německý lid v tomto státě špatně postaráno. (Výkřiky.) Divím se jen, proč se pánové tak najednou rozčilují, mluví-li se o Hitlerově Německu, konstatuje-li se, co se v Hitlerově Německu děje. To pány stále rozčiluje. Vždyť se zdá, že mezi zdejškem a Hitlerovým Německem jsou srdečné vztahy. (Posl. dr Neu wirth [německy]: Nepovídejte takový žvást!) Chcete-li, pane doktore, býti akademicky vzdělán a nenalézáte parlamentárně jiného výrazu než „žvást“, pak je mi vás a vaší strany líto.“ Cit. dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. 4 Např. poslancem B. Kőhlerem na 40. schůzi Národního shromáždění dne 29. 4. 1936. 5 Neshody mezi politickým a armádním náhledem na obranu státu se projevily již na zasedání Nejvyšší rady obrany státu dne 28. 4. 1936, kdy je v záznamu z tohoto jednání vyhotoveném náčelníkem prezidentovy vojenské kanceláře gen. S. Bláhou uvedeno: „Jest však nutno 3
dobře si uvědomiti, že psychosa opevňovací ujala se u našich politiků z mnoha příčin, ke kterým nutno velmi pečlivě přihlédnouti: a) Politici dobře neznají, který je vlastní význam opevnění pro stát jejich jako náš. Nebyli dosud ani dobře orientováni. Uvažují-li o opevňování, vede je reflex laika. b) Chtějí za každou cenu něco zázračného v naší dosti těžké posici a jsou pod dojmem významu linie Maginotovy a snad i budoucího opevňování na Rýně. c) Zobrazují obavy civ. obyvatelstva, které nemyslí na to, jak se zhostí polní armáda svého úkolu – nýbrž volají po krytech a pevnostech pro sebe. Bylo by nesprávné, kdyby se civilní koncepce vnutila přes míru.“ In. Vojenský ústřední archiv Praha, fond Silvestr Bláha.
7
„...lze poukázati zejména na francouzskou Nejvyšší radu národní obra ny, jugoslávskou radu zemské obrany, rumunskou vrchní radu zemské obra ny, italskou nejvyšší komisi národní obrany, polský výbor pro obranu státu, anglický výbor obrany imperia, německou radu obrany země, sovětský Sovět truda i oborony, belgickou Stálou komisi národní mobilisace atd.“ 6 Pod pravomoc Nejvyšší rady obrany státu spadala příprava potřebných hospodářských opatření, zajištění potřebných výrobků a surovin pro obranu a také potravin pro armádu a obyvatelstvo. Pravomoc byla vykonávána formou usnesení, schvalovaných vládou. V případě branné pohotovosti státu měla Rada pravomoc vydávat finanční válečný plán vč. zásad cenové politiky. Nejvyšší rada obrany státu hned 4. 6. 1936 schválila program budování stálého opevnění hranic, podle něhož mělo být v následujících 10 až 15 letech opevněno více než 1.200 km hranic. V tomto programu byly začleněny i návrhy politiků (např. M. Hodži) aby byly opevněny také západní hranice pro pevnější začlenění území Sudet do republiky.7 Jižní Morava naproti tomu měla být opevněna podstatně méně, což se po anšlusu Rakouska ukázalo jako významný problém. Odhadované náklady tohoto programu byly 10 miliard korun. Vzhledem k časové náročnosti tohoto projektu bylo rovněž započato se stavbou tzv. lehkého pevnění, tedy jednotlivých pevností. Do konce roku 1936 jich bylo postaveno několik stovek.8 Pro rychlost jejich výstavby bylo v roce 1937 Ředitelstvím opevňovacích prací 9 přistoupeno k realizaci tzv. Husárkova plánu 10, tedy základním prvkem měla být právě tato souvislá linie objektů lehkého opevnění, vyztužená na vybraných místech objekty těžkého opevnění, pouze severní hranici od Odry po Labe měla chránit souvislá linie těžkých objektů. Důvody pro toto rozhodnutí byly i finanční, protože toto řešení splňovalo limit 10 miliard korun stanovený pro opevňovací program celkem. Celkem mělo být ve čtyřech etapách postaveno 1276 těžkých a 15463 lehkých objektů, přičemž první, nejdůležitější etapa měla být dokončena v roce 1942, poslední pak v roce 1951.11 Zákon o obraně státu se zabývá dvěma instituty, které podrobně vymezuje: a) Podniky důležité pro obranu státu Zákon vymezoval novou kategorii podniků, jimiž se budeme blíže zabývat. Jednalo se o podniky důležité pro obranu státu a o registrované Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. 7 Vojenský ústřední archiv Praha, fond Silvestr Bláha, fond ŘOP – zprávy náčelníka hlavního štábu. 8 jak uvádí např. Šrámek, P. Československé stálé opevnění z let 1935 až 1938. In. Armády, technika, militaria, roč. 3, 2005, č. 12, s. 70 –72. 9 Zřízeným v roce 1935 společně s Radou pro opevňování. 10 Jednalo se již o třetí program výstavby opevnění. První z r. 1935 počítal s výstavbou opevnění od řeky Odry po Labe, tento plán předpokládal, že Rakousko zůstane neutrální a Polsko bude spojencem. Druhý program, schválený 5. 6. 1936, počítal s těžkým opevněním po celém obvodu hranic. Až třetí, Husárkům, program počítal také se zapojením lehkých objektů (vz. 37). 11 Tamtéž. 6
8
podniky důležité pro obranu státu. Tyto podniky byly vymezeny vl. nař. č. 197/1936 Sb. podle odvětví, ovšem ministerstvo obrany mohlo určit také jmenovitě konkrétní podnik, aniž by mu byla stanovena povinnost toto své rozhodnutí odůvodňovat.12 Podniky důležité pro obranu státu směly zaměstnávat pouze osoby považované za „státně spolehlivé“, tj. takové, u kterých se v případě ohrožení státu očekával loajální přístup, přičemž rozhodnutí o státní spolehlivosti nemuselo být nijak odůvodňováno. Při projednávání návrhu zákona v Národním shromáždění k tomu uvedl poslanec – zpravodaj za ústavně-právní výbor, dr. Dufek: „Při zjišťování státní nespolehlivosti uznal výbor za vhodné zabezpečiti postižené osobě, že musí býti vyslech nuta před vydáním rozhodnutí a že jí musí býti a dána také příležitost, aby se mohla o podezření vysloviti. Tím je podstatně zmírněno i ustanovení, že úřady nejsou povinny ve svém rozhodnutí uváděti důvody. Postižená osoba si totiž podle sdělení při svém výslechu bude moci učiniti úsudek, co vedlo úřad k rozhodnutí o její státní nespolehlivosti.“ 13 Je zřejmé, že úsudek učiněný u výslechu rozhodně není ani zdaleka totéž, co odůvodnění. Přestože zákon výslovně uvádí,14 že důvodem označení za osobu státně nespolehlivou nemůže být nikdy příslušnost k určitému jazyku, náboženství nebo rase, lze předpokládat, že zákon byl uplatňován diskriminačně vůči občanům německé národnosti. V případě, že by podnik nadále zaměstnával osobu státně nespolehlivou, mohla mu být odňata koncese k provozování podniku, příp. na něj mohla být uvalena nucená správa. Pravoplatné rozhodnutí, jímž byl zaměstnanec označen za osobu státně nespolehlivou, bylo důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru bez ohledu na případnou pracovní smlouvu. K tomuto ustanovení byl ze strany sudetoněmeckých poslanců vznesen pozměňující návrh, jenž zajišťoval takto propuštěným zaměstnancům nároky podle soukromého práva a sociálních zákonů, nebyl ovšem přijat. Také osoby, kterým mělo být oprávnění k provozování daného podniku uděleno, nesměla vykonávat činnost nepřátelskou státu. Za tuto činnost bylo podle důvodové zprávy možno označit také členství v již zakázaných iredentistických stranách. To samozřejmě vyvolalo vlnu nevole mezi sudetoněmeckými poslanci, kteří přišli s pozměňovacím návrhem tohoto znění:
12 Ministerstvo obrany mohlo také podle svého správního uvážení rozhodnout o tom, v kterých podnicích mají být zřízeny vojenské dozorčí orgány určené k detailnějšímu sledování podniku. 13 Dostupné z: www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. 14 A bylo to velmi zdůrazňováno také předkládajícími poslanci – zpravodaji při projednávání návrhu zákona v Národním shromáždění, jak dokládá tato cit. posl. Davida: „Při této příležitosti, velectěná sněmovno, nutno zdůrazniti, že tato opatření nesměřují proti příslušníkům nečeskoslovenských národností a že kriteriem státní nespolehlivosti není a nemůže býti příslušnost k určité národnosti.“ – cit. dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. Podobně ministr národní obrany Machník na téže schůzi.
9
„Důvodem pro uznání činnosti státu nepřátelské podle §u 19, odst. 1 nesmí býti: a) příslušnost k určitému jazyku, rase, náboženství nebo politické organisaci, b) příbuzenství s osobou, postiženou nálezem podle § 19, odst. 1. Rozhodnutí podle § 19, odst. 1 se nesmějí dále odůvodňovati okolnostmi, které povstaly ještě před vyhlášením tohoto zákona, s výjimkou okolnosti, že příslušná osoba byla odsouzena pro skutkovou podstatu zločinu proti bran nosti státu a její odsouzení se stalo pravoplatným. Nestačí, aby se v odůvod nění uvádělo jen ohrožení brannosti státu, nýbrž musí býti přesně uvedeny důvody, podle nichž považuje senát činnost státu nepřátelskou za prokáza nou. Dále dlužno přesně uvésti důkazy, podle nichž senát dospěl k svému rozhodnutí.“ 15 Cizinci směli být podniku zaměstnáni jen po předchozím souhlasu vojenské správy. Pro registrované podniky důležité pro obranu státu platila obdobná pravidla s tím rozdílem, že registrace měla být schválena jejich majiteli. Mohly být však také registrovány bez souhlasu majitele, a to v případě branné pohotovosti, nebo pokud se na tom usnesla vláda. Povinnosti podniků důležitých pro obranu státu: – informační povinnost: na výzvu byli držitelé podniků povinni podat údaje o výrobě, výrobním zařízení, zásobách surovin, polotovarů i hotových výrobků, paliv, pohonných hmot apod., dále o zaměstnancích, o možnostech přeměny výroby mírové na válečnou. Jako zastřešující se pak jeví v § 24 odst. 1 ust. povinnost informovat „i o všech jiných okolnostech, důležitých pro obranu státu“, když tyto okolnosti nejsou nikde v tomto ani jiném zákoně ani náznakem vymezeny. – povinnost zásob: opět na výzvu byli držitelé podniků povinni udržovat stanovený rozsah surovin, polotovarů a hotových výrobků, paliv, pohonných a provozních hmot. – povinnost utajení: všichni zaměstnanci podniků měli zachovávat mlčenlivost o „věcech, které mají být tajeny v zájmu státu“ (ust. § 24 odst. 3), přičemž za porušení této povinnosti jim hrozil stejný postih jako veřejným osobám dle z. na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., v rozhodném znění. Součástí této povinnosti byl také zákaz vstupu nepovolaných osob do podniku. Pro podniky, které nadto spadaly do kategorie registrovaných podniků důležitých pro obranu státu, navíc platilo, že musely přizpůsobit výrobu i své zaměstnance zájmům obrany státu a v případě branné pohotovosti státu činnost podniku plně přizpůsobit, tj. i např. přeměnit výrobu či ji přestěhovat jinam.
Pozměňovací návrh poslanců Sandnera, dr Neuwirtha a Kundta, o němž bylo hlasováno na 40. schůzi Národního shormáždění, aniž by byl tento návrh přijat.
15
10
b) Pohraniční pásma Zvláštní opatření stanovil zákon o obraně státu pro opevněné body a pohraniční pásma, šlo například o režim provádění nových staveb, vyvlastnění nemovitostí, jejich provoz či případnou změnu užívacích práv. Tak např. pokud nabyli cizinci, právnické osoby nebo sdružení osob/majetku (zde je patrná snaha zahrnout do výčtu také všelijaké německé spolky v té době čile prosperující) k nemovitostem v pohraničním pásmu nebo v obvodu opevněných a jiných pro obranu státu důležitých míst jakéhokoli věcného práva, byli povinni to oznámit zemskému úřadu.16 Zemský úřad mohl následně dle ust. § 50 odst. 1 c) zákona uložit nabyvateli tohoto práva, aby jej převedl na československé státní občany, nebo na právnické osoby neb jiná sdružení osob anebo majetku. V případě, že tak neučinil, hrozilo nabyvateli v souladu s ust. § 5 odst. 1 vládního nař. č. 198/1936 Sb. nucené zpeněžení jeho nabývacího práva, zpravidla dražbou. Také povolení k pobytu v těchto oblastech mohlo být cizincům uděleno jen v případě souhlasu vojenské správy. Důvod této zvláštní pozornosti věnované právě pohraničním pásmům osvětlil již při projednávání návrhu zákona v Národním shromáždění poslanec – zpravodaj David: „Je nesporné, že s hlediska obrany státu a s hlediska státní bezpečnosti třeba věnovat zvý šenou pozornost pohraničnímu pásmu. Třeba počítat s tím, že příští válka se začne náhlým přepadem.“ 17 Z uvedeného jasně vyplývá, že strategie obrany státu odpovídala pozdějšímu Zelenému plánu A. Hitlera. O zaměření obrany těch území proti Německu svědčí také vládní nařízení č. 202/1937 Sb., kterým se stanoví úseky pro přelet letadel přes státní, pokud se týče celní hranice s Německem a Rakouskem, jakož i některá pravidla pro takový přelet. Přelety hranic byly tímto nařízení časově omezeny pouze na denní dobu a byly vymezeny povolené hraniční přeletové úseky. V těchto pohraničních pásmech bylo stavěno také rozsáhlé pohraniční opevnění, inspirované např. francouzskou Maginotovou linií či řeckou Metaxasovou linií a to na základě programu obrany uvedeného výše (v pozn. č. 8). Ostatně Beneš později ve svých Pamětech při srovnávání našich pohraničních opevnění s Maginotovou linií uvedl: „Nejvyšší rada obrany státu učinila za mého předsednictví všecka usne sení ve věci pohraničních opevnění a financování tohoto velikého a jinak úspěšného podniku, jenž i vedle Maginotovy linie plně obstál a plně ji před čil.“ 18
16 Tato povinnost se nevztahovala na nájmy v délce trvání do 2 měsíců dle ust. § 1 odst. 1 vl. nař. č. 198/1936 Sb. 17 Cit.dle www.psp.cz, stenoprotokol z 39. schůze Národního shromáždění, 28. 4. 1936. 18 Beneš, E. Paměti I. Mnichovské dny. Praha 2007, s. 134.
11
