prosinec 2013 Vliv reformy financování VaV v ČR na produkci výsledků

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací

ročník 08 / číslo 02 / prosinec 2013

03

Vliv reformy financování VaV v ČR na produkci výsledků The effect of the R&D financing reform on production of results in the Czech Republic

Český VaV prodělal v minulých 10 letech dvě významné změny. V roce 2004 bylo zavedeno hodnocení institucí VaV podle výsledků a v roce 2008 byla vyhlášena reforma financování VaV. Od roku 2009 bylo postupně zaváděno rozdělování institucionální podpory podle hodnocení výsledků. Studie analyzuje dopad těchto změn na produkci výsledků. Po celé analyzované období 1996–2011 rostly počty publikací v časopisech registrovaných v databázi Scopus a EPO patentových aplikací v ČR rychleji než v osmi jiných vybraných evropských zemích. Nejrychlejší růst byl v letech 2004–2007, tj. po zavedení hodnocení. Po vyhlášení reformy financování se však růst opět zpomalil. To ukazuje, že reforma financování neměla očekávaný pozitivní vliv na produkci výsledků. Velkým problémem je rovněž kvalita výsledků. Autor: Jiří Vaněček

10

Ex-post analýza národních programů KONTAKT, INGO, EUREKA a COST Ex-post analysis of national programmes KONTAKT, INGO, EUREKA and COST

Příspěvek shrnuje hlavní zjištění z ex-post analýzy národních programů mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích – KONTAKT, INGO, EUREKA a COST. Analýza je založena na datech z veřejně dostupné databáze Informačního systému VaVaI a z dotazníkového šetření provedeného mezi příjemci podpory. Analyzovány byly informace o projektech a jejich výsledcích a celkové přínosy projektů, a to zejména pro instituce příjemců. Společným výrazným trendem programů KONTAKT, INGO a COST byl v poslední dekádě jejich realizace silný růst aktivit základního výzkumu, který se postupně stal zcela dominantním typem aktivit VaVaI. Programy pozitivně ovlivnily také rozvoj mezinárodní spolupráce, výzkumu a vývoje, lidských zdrojů a zvyšovaly inovační výkonnost podniků (v případě programu EUREKA). Autoři: Vladislav Čadil, Tomáš Vondrák

18

Politika získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí do Česka Policy of attracting highly skilled professionals from the third countries to Czechia

V kontextu vývoje a transformace hospodářství na ekonomiku založenou na znalostech vzniká v Česku potřeba kvalifikovaných lidských zdrojů. Jedním z potenciálních zdrojů jsou, kromě zkvalitnění domácího vzdělávacího systému, také zahraniční kvalifikované lidské zdroje. Tato problematika je pro Česko aktuální zejména z toho důvodu, že již v současnosti existuje na českém trhu práce v oblasti VaVaI (v soukromé i veřejné sféře) strukturální nedostatek některých vysoce kvalifikovaných profesí, který se bude dále prohlubovat. Článek je zaměřen na prvotní hodnocení připravované novely zákona o vstupu a pobytu cizinců na území Česka v kontextu výše popsaného vývoje a nastiňuje její již existující limity a nedostatky. Autor: Ondřej Valenta

Ergo / prosinec 2013 / Technologické centrum Akademie věd ČR

www.tc.cz 1

Editorial Vážené čtenářky, vážení čtenáři, podstatná část minulého editorialu byla věnována otázce implementace národních priorit orientovaného výzkumu, vývoje a inovací do přípravy nových programů. Vládní RVVI pak dostala za úkol zpracovat návrh implementace priorit do způsobů kontroly programů a hodnocení jejich průběhu. Dalším úkolem RVVI je zohlednění priorit při aktualizaci Národní politiky VaVaI při přípravě návrhu státního rozpočtu 2014 s výhledem na léta 2015 a 2016. V případě implementace priorit do nově vznikajících programů lze pozorovat (doufejme nejen deklarativní) snahu o formulaci orientovaného výzkumu, uplatnění priorit při aktualizaci národní politiky a přípravě státního rozpočtu je méně zřetelné. Významným a dlouhodobým evergreenem je hodnocení výsledků výzkumných organizací a nová metodika rozdělování veřejné podpory. Tématem se zabývá kromě Komise pro hodnocení výsledků (KHV) při RVVI i projektový tým Ministerstva školství v rámci tzv. Individuálního projektu národního „Metodika“. Projekt byl zahájen v roce 2012, do použitelné výsledkové fáze se ale ještě nepropracoval, výstupy KHV pak mají spíše charakter úprav staré metodiky hodnocení. Na novou metodiku hodnocení výzkumných organizací je tedy třeba stále čekat. Na webu MŠMT se lze dočíst, že ukončení projektu bylo posunuto do poloviny roku 2015. Tak snad… Rozdělovat efektivně veřejné prostředky na podporu výzkumu a vývoje je přitom klíčovým předpokladem, jak podpořit ta nejlepší pracoviště a zejména ty vynikající týmy, které na pracovišti ty nejlepší (excelentní) výsledky vytvářejí. Tento záměr se bohužel často rozmělňuje ve vnitřním hodnocení výzkumné organizace, kdy je otázkou, zda ti, kteří se zasloužili nejvíce, jsou i patřičně motivováni pro budoucnost. Tématem vlivu změn v hodnocení výzkumných výsledků a následné změny v institucionální podpoře výzkumných organizací na produkci výzkumných výsledků se zabývá první článek tohoto Erga. Autor srovnává ČR s osmi dalšími evropskými státy a konstatuje, že přes určitý nárůst počtu výsledků v letech 2004–2007 dochází k opětovnému útlumu (autor přičítá nárůst výsledků nárůstu výdajů na VaV v těchto letech). Růst počtu výsledků však není doprovázen růstem kvality výsledků – ČR má ze všech analyzovaných zemí nejnižší citovanost svých publikací, o nízké kvalitě patentů svědčí nejnižší příjmy z licencí po přepočtení na jednoho obyvatele. Druhý článek se věnuje ex-post analýze národních programů mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích – KONTAKT, INGO, EUREKA a COST. Cílem tohoto příspěvku je identifikovat oborovou a institucionální strukturu řešených (podpořených) projektů, škálu dosažených výsledků a v neposlední řadě i jejich využití a celkové přínosy pro podpořené výzkumné organizace. Výsledky analýzy byly předány poskytovatelům veřejné podpory jako vstupní podklad pro jimi prováděná komplexní hodnocení. Třetí příspěvek je zaměřen na politiku získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků (pro VaV) ze třetích zemí. V posledních letech se v ČR skokově zvýšila kapacita výzkumných zařízení – byly postaveny nové výzkumné komplexy za desítky miliard korun. Euforii plánování a výstavby poněkud narušovaly kacířské otázky: „Z čeho to uživíme, až skončí bruselská podpora, a kde najdeme dostatečný počet kvalitních lidí, kteří tam budou pracovat?“ Čas odpovědí pomalu přichází. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, první Ergo vyšlo v listopadu 2006. O té doby jsme vydali celkem 18 čísel, z toho jedno v angličtině. Ergo se stalo recenzovaným časopisem a věřím, že i užitečným zdrojem informací pro své čtenáře. Od 1. ledna 2014 se stane editorem Erga můj nástupce ve funkci vedoucího oddělení strategických studií kolega Michal Pazour, kterému přeji hodně zdaru. Dovolte, abych vám všem popřál hezké a klidné Vánoce a hodně zdraví do úspěšného roku 2014. S přáním zajímavého a užitečného čtení

Karel Klusáček ředitel Technologického centra AV ČR a koordinátor projektu CZERA

2

Analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací Recenzovaný časopis ISSN 1802-2006 – tištěná verze ISSN 1802-2170 – elektronická verze www.tc.cz/ergo Evidenční číslo MK ČR E 16622 Vydavatel: Technologické centrum AV ČR (IČ: 60456540) Ve Struhách 27, 160 00 Praha 6 tel.: +420 234 006 100 fax: +420 234 006 250 www.tc.cz, www.strast.cz Uzávěrka tohoto čísla: 25. 11. 2013 Vychází nejméně dvakrát ročně. Články uvedené v přehledu na titulní straně prošly recenzním řízením. Vydávání časopisu je podpořeno projektem velké infrastruktury pro VaVaI LM2010010 CZERA. Redakční rada: Ing. Karel Klusáček, CSc., MBA (předseda) Ing. Karel Aim, CSc. Mgr. Vladislav Čadil, Ph.D. Mgr. Martin Faťun Ing. Miroslav Janeček, CSc. Ing. Zdeněk Kučera, CSc. prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc. Ing. Ivan Pilný prof. Ing. Jaromír J. Ulbrecht, CSc. doc. Ing. Jiří Vacek, Ph.D. Redakce: Mgr. Martin Faťun (odpovědný redaktor), [email protected], tel.: +420 234 006 168 Ing. Iva Vančurová (copy editor, distribuce), [email protected], tel.: +420 234 006 142 Grafická úprava: MgA. Martin Procházka Elektronická verze časopisu je volně dostupná na adrese www.tc.cz/ergo, kde si lze rovněž objednat bezplatné zaslání tištěné verze (do vyčerpání zásob). Pravidla pro přijímání příspěvků a pokyny pro autory jsou k dispozici na www.tc.cz/ergo. Publikování, přetištění či šíření obsahu nebo jeho části jakýmkoli způsobem v českém či jiném jazyce je možné s uvedením zdroje. Za původnost příspěvku odpovídá autor.

Vliv reformy financování VaV v ČR na produkci výsledků Český výzkum a vývoj prodělal v minulých 10 letech dvě významnézměny. V roce 2004 bylo zavedeno hodnocení institucí VaV podle výsledků a v roce 2008 byla vyhlášena reforma financování VaV. Od roku 2009 bylo postupně zaváděno rozdělování institucionální podpory podle hodnocení výsledků. Naše studie analyzuje dopad těchto změn na produkci výsledků. Po celé analyzované období 1996–2011 rostly počty publikací v časopisech registrovaných v databázi Scopus a EPO patentových aplikací v ČR rychleji než v osmi jiných vybraných evropských zemích. Nejrychlejší růst byl v letech 2004–2007, tj. po zavedení hodnocení. Po vyhlášení reformy financování se však růst opět zpomalil. To ukazuje, že reforma financování neměla očekávaný pozitivní vliv na produkci výsledků. Růst počtu výsledků je nejspíše důsledkem rychle rostoucích výdajů na VaV v ČR. Je možné, že akcelerace růstu v letech 2004–2007 byla způsobena zavedením hodnocení institucí VaV. Velkým problémem je kvalita výsledků. Citační ohlas českých publikací je nejnižší ze všech analyzovaných zemí. Počty nově uzavřených patentových licencí ani příjmy z nich plynoucí nerostou a jsou nejnižší ze všech posuzovaných zemí. Je zřejmé, že v současnosti používané přístupy neplní dostatečně svou roli a že je nutné zavést nové pobídky podporující růst kvality výsledků.

Jiří Vaněček Technologické centrum AV ČR Recenzovaná vědecká stať Obdrženo redakcí: 4. 9. 2013 Přijato k publikování: 25. 11. 2013

Klíčová slova: reforma financování, publikace, patenty, výsledky

The effect of the R&D financing reform on production of results in the Czech Republic The Czech R&D underwent 2 major changes in the past 10 years. Evaluation of R&D institutions according to their results has been started in 2004 and the reform of the institutional financing has been announced in 2008. Starting from 2009, the institutional support has been distributed according to the evaluation. Our study analyses the impact of these changes on production of R&D results. Throughout the whole analyzed period 1996-2011, the numbers of publications in journal indexed in Scopus and of EPO patent applications grew faster in the Czech Republic than in 8 other European countries. The fastest growth occurred in the period 2004–2007 after the start of evaluation, but it slowed down after the announcement of the financing reform in 2008. It indicates that financing reform did not have the expected positive impact on result production. The increase of result number was probably due to the fast growth of the R&D financing. It is possible, however, that acceleration of the growth of R&D results could have been partly due to the evaluation of the institutions. Another problem is quality of the results. Citation impact of the Czech publications is the lowest of all analyzed countries. Numbers of the newly concluded patent license contracts and the receipts from them do not increase and are the lowest of all analyzed countries. It is therefore clear that currently used instruments do not fulfill their role and new stimuli supporting the growth of the quality are needed.

Jiří Vaněček Technology Centre ASCR Peer-reviewed scientific paper Received: 4. 9. 2013 Accepted for publishing: 25. 11. 2013

Key words: financing reform, publications, patents, results


3

V minulém desetiletí proběhly v ČR dvě významné systémové změny ve výzkumu a vývoji (VaV). V roce 2004 bylo zavedeno hodnocení institucí VaV (RVVI 2004) podle jejich výsledků nahlášených do informačního systému RIV (Rejstřík informací o výsledcích). Počátkem roku 2008 byla vyhlášena a vládou schválena Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v České republice, která výrazně změnila způsob institucionálního financování VaV (RVVI 2008). Počínaje rokem 2009 byla část institucionální podpory rozdělována na základě hodnocení institucí (Sbírka zákonů 2009). Reforma financování a způsob hodnocení institucí bývají často kritizovány, a proto se chystá jejich úprava či změna. Dosud však nebyla zpracována analýza dopadů zavedených systémových změn na produkci výsledků VaV. Podrobná analýza těchto dopadů byla přijata do tisku v časopise Scientometrics (Vaněček 2013), kratší studii dopadů předkládáme v tomto článku. Sledovali jsme změny v produkci dvou nejvýznamnějších typů výsledků, publikací v časopisech registrovaných v databázi Scopus a patentových přihlášek u Evropského patentového úřadu (EPO). Porovnávali jsme produkci ČR s produkcí osmi dalších evropských zemí, jmenovitě Maďarska, Rakouska, Belgie, Norska, Finska, Švédska, Nizozemska a Velké Británie. Výběr těchto zemí byl založen na několika kritériích. Hlavním požadavkem bylo, aby výběr zahrnoval jak země rozdělující část institucionální podpory VaV na základě hodnocení dosažených výsledků (tj. Belgii, Norsko, Švédsko a Velkou Británii), tak

Tabulka 1: Průměrné přírůstky počtu publikací v letech 1997–2003 (před hodnocením výsledků VaV), 2004–2007 (před reformou financování VaV) a 2008–2011 (po vyhlášení reformy financování)

země rozdělující institucionální podporu podle jiných kritérií, většinou podle vstupů. Dalšími kritérii byly počet obyvatel a úroveň VaV v dané zemi. Kromě Británie mají všechny vybrané země srovnatelný či nižší počet obyvatel než ČR a všechny země v minulosti dosahovaly ve VaV lepších výsledků než ČR (viz Vaněček 2008a, b).

Zdroj: data jsou převzata z portálu SCImago Journal & Country Rank

Čísla v tabulce představují přírůstky proti předchozímu roku a jsou uvedena v procentech (tj. každý předchozí rok představuje 100 % pro výpočet přírůstku roku následujícího). Hodnoty jsou uvedeny jako průměry za celé uvedené období (± střední chyba průměru, SEM). 1997–2003

2004–2007

2008–2011

Maďarsko

104,8 ± 1,2

107,5 ± 2

104 ± 1,7

ČR

107,5 ± 0,9

110,5 ± 1,2

107,7 ± 2,6

106 ± 0,8

107,3 ± 0,7

105,8 ± 1

Belgie

104,6 ± 1

107,3 ± 1,3

104,6 ± 0,3

Norsko

102,7 ± 0,9

111,8 ± 1,5

106,3 ± 1,3

Velká Británie

102,4 ± 0,8

106,9 ± 1,3

102,3 ± 1

Nizozemsko

102,6 ± 0,9

107,7 ± 1,3

105,1 ± 0,5

Finsko

104 ± 0,7

106,7 ± 0,6

103,1 ± 0,5

Švédsko

103 ± 0,9

105 ± 1,1

103,2 ± 1,1

Rakousko

(Scimago 2013)

Graf 1: Porovnání počtu publikací vybraných zemí v databázi Scopus

Publikace Počet publikací přepočtený na milion obyvatel je v ČR po Maďarsku druhý nejnižší z porovnávaných zemí, ale zaostávání za ostatními zeměmi není tragické (graf 1). Počty publikací rostly od roku 1996 ve všech zemích, v ČR však nejrychleji, a pokud bude tento trend udržen, může se ČR dostat v dohledné době na úroveň srovnatelnou s vyspělými evropskými zeměmi. Nejvyšší meziroční nárůst byl pozorován v letech 2003, 2006 a 2010, kdy produkce publikací vzrostla proti předchozímu roku o 16-19 %. Naopak v roce 2009 nastal pokles produkce publikací proti roku 2008 o téměř 3 %. Průměrné meziroční přírůstky publikací přesahovaly po celé sledované období 7 % a v období 2004–2007 dokonce 10 % (tabulka 1). Po roce 2007 však roční přírůstky opět poklesly na přibližně 7 %, což svědčí o tom, že reforma financování vyhlášená v roce 2008 nestimulovala produkci publikací. Citovanost je ukazatelem ohlasu publikací ve vědecké komunitě a v řadě oborů dobře koreluje s jejich významností. Průměrné počty citací se však v různých oborech výrazně liší. Jsou vysoké v biologických, medicínských a chemických oborech, ale mnohem nižší v matematických oborech nebo sociálních vědách. V humanitních a některých oborech sociálních věd postrádá hodnocení citovanosti opodstatnění, protože jejich publikace (a jejich citovanost) nejsou dostatečně pokryty v žádné z mezinárodně uznávaných databází. Pro porovnávání ohlasu velkých souborů publikací – např. celkové publikační produkce různých zemí – se často používá relativní citační index (RCI), který vyjadřuje poměr mezi průměrnou citovaností všech publikací dané země a všech registrovaných světových publikací vydaných v daném roce.

4

Švédsko Norsko

Finsko Belgie

Velká Británie Rakousko

ČR

Nizozemsko Maďarsko

Zdroj: data jsou převzata z portálu SCImago Journal & Country Rank (Scimago 2013)

RCI rostl od roku 1996 ve všech analyzovaných zemích ale mnohem pomaleji než počet publikací (graf 2). V ČR byl růst RCI po roce 2003 o něco rychlejší než v ostatních zemích, ale ČR přesto zůstala až do roku 2011 na posledním místě v žebříčku porovnávaných zemí. Růst RCI byl v ČR nejrychlejší v letech 2004–2007, kdy dosahoval asi 6% ročně, po roce 2008 se však zpomalil asi na 4 % ročně (tabulka 2). Opět je tedy zřejmé, že reforma financování neměla na citovanost pozitivní vliv.

Graf 2: Porovnání citovanosti publikací vybraných zemí registrovaných v databázi Scopus

prospěch ČR. Minulé analýzy však ukázaly, že i po oborové korekci je citovanost českých publikací pod světovým průměrem (Audit 2011; Vaněček 2012).

Patenty

Švédsko Norsko

Finsko Belgie


Počet patentových přihlášek EPO rostl v letech 1997–2003 ve všech analyzovaných zemích. V letech 2004–2007 však počet přihlášek rostl jen v šesti z nich a po roce 2007 už pouze ve dvou, jmenovitě v Norsku a ve Finsku (graf 3 nahoře). Po přepočtu na milion obyvatel byl v ČR spolu s Maďarskem jejich počet nejnižší, ale jejich růst byl až do roku 2007 naopak v ČR nejrychlejší ze všech zemí (tabulka 3). Po roce 2007 však počet aplikací EPO zcela stagnoval, což ukazuje, že reforma financování VaV neměla pozitivní vliv ani na produkci patentových aplikací. Počet udělených patentů EPO koreloval u všech analyzovanýchzemí s počtem patentových aplikací (graf 3 dole). Nejvíce patentů získalo po přepočtu na počet obyvatel Švédsko, Finsko a Nizozemsko, kdežto ČR a Maďarsko skončily na konci žebříčku. Procedura předcházející udělení patentu EPO však vyžaduje poměrně dlouhou dobu

Nizozemsko

ČR

Maďarsko


Graf 3: Porovnání počtu patentových aplikací (nahoře) a udělených patentů EPO (dole) ve vybraných zemích EU

Tabulka 2: Průměrné přírůstky relativního citačního indexu publikací vybraných zemí vydaných v letech 1997–2003 (před hodnocením výsledků VaV), 2004–2007 (před reformou financování) a 2008–2011 (po vyhlášení reformy financování VaV) Čísla v tabulce představují přírůstky proti předchozímu roku a jsou uvedena v procentech (tj. každý předchozí rok představuje 100 % pro výpočet přírůstku roku následujícího). Hodnoty jsou uvedeny jako průměry za celé uvedené období (± střední chyba průměru, SEM). 1997–2003

2004–2007

2008–2011

Maďarsko

103,4 ± 0,9

102,2 ± 1

103,1 ± 1,9

ČR

101,7 ± 0,8

106,1 ± 1,4

104,2 ± 1,4

Rakousko

99,4 ± 0,7

103,3 ± 0,7

103,5 ± 1,7

Belgie

101,3 ± 0,5

103,1 ± 1,8

103 ± 0,7

Norsko

102,9 ± 0,8

100,5 ± 0,8

101,2 ± 1,3

Velká Británie

100,8 ± 0,2

101,1 ± 0,4

102 ± 0,5

Nizozemsko

100,8 ± 0,7

100,8 ± 1,5

102 ± 1,2

Finsko

101,7 ± 0,6

101,9 ± 0,8

101,9 ± 0,9

Švédsko

100,5 ± 0,6

101 ± 1

101,7 ± 0,7


Je nutné si uvědomit, že RCI není normalizován podle oborů, a proto může být porovnání zkresleno v důsledku odlišné velikosti oborů v různých zemích. ČR má vyšší podíl publikací fyzikálních a chemických věd, kdežto vyspělé evropské země mají vyšší podíl publikací biomedicínských věd. Protože biomedicínské publikace patří mezi nejcitovanější, může být porovnání podle RCI poněkud zkresleno v ne-


Švédsko Norsko

Finsko Belgie


ČR


Zdroj: data jsou převzata z databáze Eurostat (2013a)

5

(v některých případech až 10 let) a kromě toho není u všech patentů stejně dlouhá a může se lišit i o řadu let. Pro analýzu dopadů změn v systému VaV je proto vhodnější sledovat počet patentových aplikací. Zaostávání ČR v počtu patentových aplikací je mnohem výraznější než v případě publikací. Naše počty nedosahují ani 1/10 západních zemí. Sektorová analýza však ukazuje, že počet aplikací českých veřejných institucí nezaostává tolik jako produkce v privátním sektoru (graf 4). Ve všech zemích je většina přihlášek podávána subjekty ze soukromého sektoru a veřejné instituce VaV (tj. VŠ a VVI) tvoří pouze malý podíl přihlašovatelů. Pouze ve 2 zemích – v Nizozemsku a Belgii – je počet aplikací z veřejného sektoru výrazně vyšší než v ČR, v ostatních zemích jsou jejich počty na srovnatelné úrovni. Zato v soukromém sektoru ČR zcela propadá.

poru VaV, nehlásí své výsledky do RIV a nejsou tedy ani hodnoceny. Z uvedeného mezinárodního srovnání plyne, že hlavním problémem ČR je nízký počet patentových aplikací ze soukromého sektoru a že další stimulace tvorby patentů ve veřejném sektoru v ČR může mít pouze omezený vliv na inovační aktivity. Stimulace patentové aktivity v soukromém sektoru však zřejmě vyžaduje jiné přístupy, nástroje a pobídky, než byly dosud voleny.

Graf 4: Porovnání počtu patentových aplikací EPO z veřejného (nahoře) a soukromého sektoru (dole) ve vybraných zemích EU

Tabulka 3: Průměrné přírůstky počtu patentových aplikací EPO v letech 1997–2003 (před hodnocením výsledků VaV), 2004–2007 (před reformou financování) a 2008–2011 (po vyhlášení reformy financování VaV) Čísla v tabulce představují přírůstky proti předchozímu roku a jsou uvedena v procentech (tj. každý předchozí rok představuje 100 % pro výpočet přírůstku roku následujícího). Hodnoty jsou uvedeny jako průměry za celé uvedené období (± střední chyba průměru, SEM). 1997–2003

2004–2007

2008–2011

116,5 ± 6,4

110,1 ± 4,3

99,4 ± 1

ČR

121,3 ± 3

114,2 ± 6

99,6 ± 3,4

Rakousko

109 ± 1,4

104,7 ± 2

98,7 ± 1,2

Belgie

106,3 ± 1,9

102,8 ± 1,7

94,3 ± 0,3

Norsko

103,6 ± 1,8

107,8 ± 3,6

107,7 ± 4,3

Velká Británie

104,2 ± 1,1

98,7 ± 0,7

96,9 ± 0,8

Nizozemsko

107,1 ± 1,5

98,5 ± 2,4

99,3 ± 0,9

Finsko

106,3 ± 1,8

99,1 ± 1,8

100,7 ± 0,8

101,8 ± 1

107,2 ± 0,4

96,2 ± 0,7

Maďarsko

Švédsko


V letech 1999–2006 činil v ČR podíl patentových aplikací z veřejného sektoru 4 až 8 % všech aplikací EPO, což řadilo ČR na třetí místo za Belgii a Nizozemsko (tabulka 4). V roce 2007 však podíl patentových aplikací z veřejného sektoru dále vzrostl až nad 10 % a v roce následujícím dokonce až na 12 %. V letech 2008–2009 byl podíl patentových aplikací z veřejného sektoru v ČR nejvyšší ze všech analyzovaných zemí. Tomuto podílu se blížily pouze dvě další země – Belgie a Nizozemsko. Ve Velké Británii tvořily patentové aplikace institucí veřejného a VŠ sektoru asi 6 % a ve všech ostatních zemích dosahoval jejich podíl méně než 3 % všech národních aplikací. Domníváme se, že růst počtu patentových aplikací ve veřejném sektoru v ČR může být důsledkem vysoké bodové hodnoty alokované patentům v rámci hodnocení výsledků VaV. V roce 2004 měly všechny druhy výsledků stejnou hodnotu. V roce 2006 však byly mezinárodní patenty hodnoceny 100 body a od roku následujícího dokonce 500 body, což bylo nejvíce ze všech druhů výsledků (RVVI 2007). V důsledku vysokého bodového hodnocení EPO patentů mohl tedy stoupnout počet patentových přihlášek ve veřejném sektoru, tj. na vysokých školách a veřejných výzkumných institucích. Patentová aktivita se však nezvýšila ve většině soukromých podniků, které nečerpají veřejnou pod-

6

Švédsko Norsko

Finsko Belgie


ČR



Dalším problémem je kvalita patentů. Nejdůležitějším měřítkem kvality je jejich užitná či komerční hodnota. Patenty mohou být komerčně využívány buď přímo jejich vlastníkem, případně mohou být za jednorázovou úplatu prodány jinému vlastníku, nebo jejich komerční využití může být povoleno jinému subjektu za každoroční poplatky po dobu platnosti patentu (prodej licence). První možnost platí téměř výlučně pro vlastníky ze soukromého sektoru. Pro vlastníky z veřejného sektoru připadá v úvahu pouze prodej patentu či poskytnutí licence na jeho využití jinému komerčnímu subjektu. Licenční smlouvy jsou registrovány na Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky (ÚPV ČR) a ten jejich počet a příjmy z nich plynoucí každoročně zveřejňuje. Prodej vlastnických práv k patentům v rámci domácí země není statistic-

Tabulka 4: Podíl patentových aplikací EPO (%) podaných subjekty z vládního a VŠ sektoru na celkových počtech aplikací dané země 1999

2000

ČR

6,2

8,3

5,1

4,5

5,6

3,7

6,5

Belgie

8,3

9,2

11,2

8,5

10,0

10,2

10,7

Nizozemsko

4,2

4,9

2,9

5,3

5,5

6,4

7,1

Velká Británie

5,9

5,4

7,1

6,5

6,7

5,2

6,1

Rakousko

0,6

0,5

0,8

0,9

0,7

1,2

Maďarsko

3,2

2,7

3,8

1,9

1,0

1,5

Norsko

1,0

0,8

1,1

1,2

0,9

Finsko

1,6

1,4

1,9

1,3

Švédsko

0,7

0,5

0,8

0,9

2001

2002

2003

2005

2009

2007

2008

4,7

10,7

12,2

11,2

10,0

12,5

11,0

10,4

7,8

11,1

10,9

7,6

6,9

6,0

6,8

5,1

2,5

2,9

2,8

2,5

2,9

1,7

2,2

2,5

4,0

2,9

2,2

1,8

2,7

2,9

3,2

2,3

1,3

1,4

1,9

2,3

3,2

2,9

2,1

0,4

0,4

0,7

0,4

0,6

0,5

0,3

2004

2006


Graf 5: Počet uzavřených licencí na patenty subjekty z ČR a příjmy z nich plynoucí

příjmy tedy nepokrývají všechny možnosti komercializací patentů, ale tvoří jejich významnou část a mohou sloužit jako indikátory komerčního využití patentů. Počet nově uzavřených licencí na patenty v ČR je sice značně proměnlivý z roku na rok, od roku 2004 však nikdy nepřekročil 65 za rok (graf 5 a tabulka 5). Rovněž příjmy z licencí stagnují, pokud jsou odečteny příjmy Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR v. v. i. (ÚOCHB). Tyto příjmy ÚOCHB pramení z licencí na antivirotika, které byly uzavřeny před rokem 2000 (ÚOCHB 2010). Licenční poplatky jsou stanovené jako podíl na zisku z prodeje, a protože každoročně roste objem prodaných léků, roste i příjem z licencí.

Tabulka 5: Počty nově uzavřených patentových licencí v letech 2004–2007 (před reformou financování) a 2008–2011 (po vyhlášení reformy financování VaV) a příjmy z plynoucí z platných licencí (v mil. Kč) Data jsou uvedena ve formátu průměr ± SEM.

nově uzavřené licence příjmy z platných licencí příjmy z licencí bez ÚOCHB

2004–2007

2008–2011

130,0 ± 6,6

185,0 ± 5,5

2724,4 ± 86,9

5058,6 ± 74,0

331,4 ± 14,2

265,6 ± 9,2

Zdroj: data byla převzata z databáze ČSÚ (2013)

příjmy celkem

příjmy bez UOCHB

Zdroj: data byla převzata z databáze ČSÚ (2013)

ky sledován, ale prodej do zahraničí je sledován, ČSÚ v rámci technologické platební bilance (TBP). Kromě příjmů z prodeje vlastnických práv však TBP zahrnuje i příjmy z licenčních poplatků a zahraniční platby za počítačové služby, technické služby a VaV. Licence a licenční


Protože počet patentů stoupá, ale počet licencí a příjmy z nich stagnují, zdá se, že užitná hodnota patentů spíše klesá. Je však možné, že ke změně trendu je zapotřebí delší doba. V každém případě je však komerční využívání českých patentů velmi nízké. O tom svědčí mezinárodní porovnání příjmů z prodeje práv na využití duševního vlastnictví (IP) do zahraničí, přepočtené na počet obyvatel (graf 6). V tomto porovnání je ČR beznadějně na posledním místě. Na rozdíl od předchozího grafu, který vycházel z údajů shromažďovaných ÚPV a zohledňoval všechny poskytnuté licence na patenty českých subjektů, mezinárodní porovnání uvedené na grafu 6 vychází pouze z exportu licencí do zahraničí. V případě ČR však zahraniční licenční příjmy představují více než 95 % všech příjmů, neboť ve sledovaném období licence poskytnuté českým subjektům činily maximálně 5 % příjmů (ČSÚ 2013).

7

Graf 6: Příjmy z prodeje práv na používání duševního vlastnictví do zahraničí ve vybraných zemích EU

Tabulka 6: Průměrné roční přírůstky celkových výdajů na VaV v letech 1997–2003 (před hodnocením výsledků VaV), 2004–2007 (před reformou financování) a 2008–2011 (po vyhlášení reformy financování VaV) Čísla v tabulce představují přírůstky proti předchozímu roku a jsou uvedena v procentech (tj. každý předchozí rok představuje 100 % pro výpočet přírůstku roku následujícího). Hodnoty jsou uvedeny jako průměry za celé uvedené období (± střední chyba průměru, SEM). 1997–2003

2004–2007

2008–2011

118,2 ± 2,5

109,3 ± 1,4

105,6 ± 1

111,9 ± 1

118 ± 2,9

110 ± 3,3

107,7 ± 0,3

107,5 ± 1,4

104,4 ± 1,3

Belgie

104,2 ± 0,7

104,7 ± 0,6

103,4 ± 0,7

Norsko

105,5 ± 0,8

107,2 ± 2,2

104,9 ± 1,7

Velká Británie

107,2 ± 1,3

105,6 ± 0,5

95,6 ± 2,4

Nizozemsko

104,3 ± 0,6

102,9 ± 0,3

104,1 ± 1,7

Finsko

109,9 ± 0,9

105,3 ± 0,5

103,1 ± 1,4

Švédsko

104,5 ± 0,7

101,6 ± 1,7

103,1 ± 3,6

Maďarsko ČR Rakousko

Švédsko Norsko

Finsko Belgie


ČR


Zdroj: data jsou převzata z databáze World Bank (2013)

Zdroj: data jsou převzata z databáze Eurostat (2013b)

Rovněž údaje technologické platební bilance (TBP) ukazují, že příjmy ČR jsou po přepočtu na milion obyvatel nejnižší ze všech analyzovaných zemí (graf 7). Z těchto srovnání je zřejmé, že české patenty jsou komerčně využívány mnohem méně, než je tomu ve vyspělých zemích, a jejich kvalita je proto zpochybnitelná či přinejmenším nejistá.

Graf 8: Porovnání celkových výdajů na VaV ve vybraných zemích EU

Graf 7: Příjmy technologické platební bilance v roce 2011 (USD/milion obyvatel)

Zdroj: data převzata z databáze OECD (2013)

Švédsko Norsko

Finsko Belgie


ČR


Zdroj: data jsou převzata z databáze Eurostat (2013b)

Produkci výsledků a dopady systémových změn je nutné studovat v kontextu výdajů na VaV, neboť je známo, že financování má značný vliv na výkonnost VaV. Výdaje na VaV v ČR jsou po přepočtu na milion obyvatel druhé nejnižší ze sledovaných zemí. Nižší výdaje mělo pouze Maďarsko, kdežto ostatní evropské země měly výdaje až několikanásobně vyšší než ČR (graf 8). Výdaje na VaV v ČR ale rostly v období 1996–2011 nejrychleji ze všech zemí. Do roku 2003 byl jejich průměrný roční růst druhý nejrychlejší po Maďarsku a činil asi 12 % za rok (tabulka 6). V letech 2004–2007 činil růst výdajů dokonce 18 % za rok a poté se růst výdajů opět zpomalil a činil pouze 10 % ročně.

8

Závěry Reforma financování nezvýšila počet publikací, ani jejich citovanost, ani počet patentových aplikací. Naopak, po vyhlášení reformy všechny tyto parametry oproti minulému období poklesly. Po zavedení hodnocení v roce 2004 nastala mírná akcelerace růstu publikací, citovanosti i patentových aplikací. Toto zrychlení však během tří let odeznělo. Je možné, že hodnocení samo o sobě bylo zodpovědné za přechodnou

akceleraci růstu po roce 2003 a po roce 2007 se tento efekt již vyčerpal. Růst byl ale rychlý i v období před zavedením hodnocení, takže je pravděpodobné, že byl způsoben jinými faktory. Hlavní podíl na růstu počtu výsledků nejspíše má růst výdajů na VaV. Ten byl nejvyšší v letech 2004–2007, kdy dosahoval asi 18 % za rok, a v tomto období rostl nejrychleji i počet výsledků VaV. Růst výdajů VaV byl ale vysoký již před rokem 2003 i po roce 2007. Je tedy možné, že veškeré změny produkce výsledků pouze reflektují změny financování VaV. Růst počtu výsledků však není v ČR následován adekvátním růstem kvality. Kvalita publikací rostla po roce 2003 o něco rychleji než v ostatních zemích, nicméně ČR měla až do roku 2011 stále nejnižší citovanost publikací. Kvalita patentů je rovněž nízká, neboť ČR má po přepočtu na počet obyvatel nejnižší příjmy z licencí i TBP ze všech analyzovaných zemí. Protože po roce 2007 rychle rostl podíl patentových aplikací z veřejných institucí VaV (tj. VŠ a VVI), ale nikoliv počet aplikací ze soukromého sektoru, nelze vyloučit, že většina z těchto patentů nemá skutečnou komerční hodnotu, ale je spíše účelovou reakcí na hodnocení a financování. Lze tedy shrnout, že reforma financování VaV v ČR neměla očekávaný pozitivní vliv na produkci výsledků ani na jejich kvalitu. Počet výsledků rostl zřejmě v důsledku růstu finančních prostředků vynakládaných na VaV a mohl být též ovlivněn hodnocením institucí VaV zavedeným v roce 2004. Kvalita výsledků však nebyla ovlivněna ani hodnocením, ani reformou financování.

[4] Eurostat (2013b): R&D expenditure at national and regional level. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_ database [5] OECD (2013): Main Science and Technology Indicators: Volume 2013/1, ISSN 1609-7327. http://www.oecd-ilibrary.org/science-andtechnology/main-science-and-technology-indicators-volume-2013-issue-1/ technology-balance-of-payments-receipts_msti-v2013-1-table68-en [6] RVVI (2004): Usnesení vlády ze dne 23. června 2004 č. 644 k hodnocení výzkumu a vývoje a jeho výsledků. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=18748 [7] RVVI (2007): Metodika hodnocení výzkumu a vývoje a jejich výsledků v roce 2007. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=31543 [8] RVVI (2008): Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=497373 [9] Sbírka zákonů (2009): Zákon 110/2009 Sb. ze dne 27. března 2009, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. http://www.mvcr.cz/soubor/sb033-09-pdf.aspx [10] Scimago (2013): SCImago Journal & Country Rank. http://www.scimagojr.com [11] ÚOCHB (2010): Příloha roční účetní závěrky k 31.12.2010. http://www.uochb.cz/web/structure/573.html?lang=cz [12] Vaněček, J. (2008a): Patenting propensity in the Czech Republic. Scientometrics, 75, 381-394. [13] Vaněček, J., (2008b): Bibliometric analysis of the Czech research publica-

Odkazy

tions from 1994 to 2005. Scientometrics, 77, 345-360. [14] Vaněček, J. (2012): Oborová a institucionální analýza výsledků výzkumu

[1] Audit (2011): Závěrečná zpráva z auditu systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR: Bibliometric Analysis of the Czech Republic Research Output in an International Context (1993–2009). http://audit-vav.reformy-msmt.cz/ soubory-ke-stazeni/zaverecna-zprava-z-auditu-vaval/ [2] ČSÚ (2013): Aktivní (poskytnuté) licence. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/licence [3] Eurostat (2013a): Patent applications to the EPO by priority year at the national level. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/ statistics/search_database

a vývoje v ČR. http://www.tc.cz/cs/publikace/publikace/seznam-publikaci/ oborova-a-institucionalni-analyza-vysledku-vyzkumu-a-vyvoje-v-cr? type=2&TcPublicationItem_page=3 [15] Vaněček, J. (2013): The effect of performance-based research funding on output of R&D results in the Czech Republic. Scientometrics, přijato do tisku 2013, DOI 10.1007/s11192-013-1061-1. http://www.springerlink.com/ openurl.asp?genre=article&id=doi:10.1007/s11192-013-1061-1 [16] World Bank (2013): Charges for the use of intellectual property, receipts. http://data.worldbank.org/indicator/BX.GSR.ROYL.CD/countries?display= default


9

Ex-post analýza národních programů KONTAKT, INGO, EUREKA a COST Tento příspěvek shrnuje hlavní zjištění z ex-post analýzy národních programů mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích – KONTAKT, INGO, EUREKA a COST. Analýza je založena na datech z veřejně dostupné databáze Informačního systému výzkumu, vývoje a inovací a z dotazníkového šetření provedeného mezi příjemci podpory. Analyzovány byly informace o projektech a jejich výsledcích a celkové přínosy projektů, a to zejména pro instituce příjemců. Nejvíce podpořenými skupinami oborů byly fyzika a matematika, technické vědy, biovědy a chemie. Nejvíce zastoupenými typy aktivit byly základní výzkum a aplikovaný výzkum s výjimkou průmyslového. Společným výrazným trendem programů KONTAKT, INGO a COST byl v poslední dekádě jejich realizace silný růst aktivit základního výzkumu, který se postupně stal zcela dominantním typem aktivit VaVaI. Hlavními druhy výsledků ve všech programech byly články v odborných periodikách a články ve sbornících z akcí. Hodnocení ukázalo, že publikace jsou také hlavním výsledkem projektů aplikovaného výzkumu. Výsledky projektů jsou využívány zejména pro další výzkumné aktivity, a to jak v institucích příjemců podpory, tak také v jiných českých výzkumných organizacích. Programy pozitivně ovlivnily také rozvoj mezinárodní spolupráce, výzkumu a vývoje, lidských zdrojů a zvyšovaly inovační výkonnost podniků (v případě programu EUREKA).

Vladislav Čadil, Tomáš Vondrák Technologické centrum AV ČR Recenzovaná vědecká stať Obdrženo redakcí: 12. 7. 2013 Přijato k publikování: 25. 11. 2013

Klíčová slova: ex-post analýza, KONTAKT, INGO, EUREKA, COST

Ex-post analysis of national programmes KONTAKT, INGO, EUREKA and COST This article summarises main findings of an ex-post analysis of national programmes fostering international collaboration in research and development – KONTAKT, INGO, EUREKA and COST. The analysis was based on descriptive analyses of data from the publicly accessible part of the Information system of research, development and innovation, and a questionnaire survey. It analyses information on projects and their results as well as their general impacts on research institutions. As for disciplines, the programmes mostly supported Physics and Mathematics, Technical sciences, Bio sciences and Chemistry. The most frequent types of activities were basic and applied research. In the last decade, the programmes KONTAKT, INGO and COST showed a common trend of an increase of basic research activities, which became the dominant type. The main types of results were articles in scientific journals and conference proceedings. The evaluation also revealed that such papers were the most frequent result of applied research projects. In general, the results of the programmes were used for further research activities. Beside research activities and international collaboration, the programmes had positive impacts especially on human resources development and innovative capabilities of supported companies.

Vladislav Čadil, Tomáš Vondrák Technology Centre ASCR Peer-reviewed scientific paper Received: 12. 7. 2013 Accepted for publishing: 25. 11. 2013

Key words: ex-post analysis, KONTAKT, INGO, EUREKA, COST

V současné době se v souvislosti s komplexitou poznávacího procesu i poznávané problematiky na jedné straně a omezenými lidskými, finančními a materiálními zdroji na straně druhé zvyšuje význam mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích. V Evropské unii

10

k rozvoji mezinárodní spolupráce přispívá také možnost volného pohybu zboží (jakkoliv vědecké poznatky lze považovat za specifický druh zboží), kapitálu a pracovních sil a úsilí Evropské komise o vytvoření společného Evropského výzkumného prostoru.

Česká republika se dlouhodobě snaží zvyšovat zapojení českých výzkumných týmů do mezinárodních výzkumných projektů a programů. Jedním z podpůrných nástrojů jsou národní programy pro podporu mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích (VaVaI), které mají v České republice již poměrně dlouhou historii. V závěru roku 2012 byly ukončeny některé z tradičních programů z této skupiny – programy KONTAKT, INGO, EUREKA a COST. Každý z nich se zaměřoval na různé aspekty a formy mezinárodní spolupráce. Program KONTAKT (1996–2012) podporoval bilaterální výzkumné projekty, INGO (1998–2012) účast českých výzkumníků v mezinárodních výzkumných společnostech a organizacích, EUREKA (1993-2012) financování výzkumných aktivit českých výzkumníků zapojených do projektů evropského programu EUREKA a program COST (1993–2012) výzkumné aktivity českých řešitelů participujících v projektech evropského programu COST. Cílem tohoto příspěvku je identifikovat oborovou a institucionální strukturu řešených (podpořených) projektů, škálu dosažených výsledků a v neposlední řadě i jejich využití a celkové přínosy pro podpořené výzkumné organizace. Cílem tohoto příspěvku není nahrazovat oficiální závěrečné vyhodnocení ukončených programů dle Metodiky hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů, které mají provádět poskytovatelé veřejné podpory VaVaI. Výsledky hodnocení programů provedené autory tohoto příspěvku však byly poskytnuty poskytovatelům veřejné podpory jako podklad pro jimi prováděné hodnocení. Provedené hodnocení metodicky vychází z návrhu hodnocení programů VaVaI navrženého ve zprávě Metodický rámec pro hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací (Čadil, 2011), přičemž zohlednilo také praktickou potřebu získat vhodné podklady pro tvorbu nové koncepce mezinárodní spolupráce ve VaVaI a případnou přípravu nových programů. Svým zaměřením a použitými metodami zapadá do hlavního proudu přístupů využívaných v jednotlivých zemích EU (více viz INNO-APPRAISAL, 2010). Hodnocení vycházelo ze dvou informačních zdrojů: veřejně dostupné databáze Informačního systému výzkumu, vývoje a inovací (IS VaVaI) dostupné na stránkách www.vyzkum.cz a dotazníkového šetření provedeného mezi příjemci podpory. Autorům tohoto příspěvku nebyly dostupné informace z hodnocení programů, prováděném poskytovateli veřejné podpory, protože toto bylo vypracováno až následně, a to s využitím i této analýzy provedené autory příspěvku. Z IS VaVaI byly získány informace o počtu projektů, finančních prostředcích programů, jejich struktuře, počtu a struktuře dosažených výsledků. Vzhledem k tomu, že stávající IS VaVaI vychází z koncepce platné od roku 2002, chybí v IS VaVaI informace o výsledcích některých projektů započatých v předchozích letech. Současně při zpracování dat z IS VaVaI ještě v tomto systému nebyly dostupné informace o všech výsledcích projektů ukončených v roce 2012. Proto byly do analýzy zahrnuty jen projekty započaté po roce 2002 včetně a ukončené do roku 2011 včetně. Informace o celkové výši finančních prostředků a počtu řešených projektů se však vztahují k celé době realizace programů. Dotazníkové šetření bylo využito pro zjištění způsobu využití dosažených výsledků a celkových přínosů programů. V dotazníkovém šetření byli osloveni řešitelé všech podpořených projektů. Míra návratnosti dosahovala u programu INGO 20,4 %, u programu COST 10,3 %, u programu EUREKA 16,7 % a u programu KONTAKT 9,8 %. Tato relativně malá míra návratnosti mohla být způsobena několika faktory. Prvním je, že dotazníkové šetření nebylo zajišťováno poskytovatelem podpory tohoto programu. Řešitelé projektů tak nemuseli cítit žádnou


potřebu a závazek odpovídat. Dalším pravděpodobným faktorem byla skutečnost, že v řadě případů se jednalo o projekty, které byly skončeny před několika lety. Řešitelé projektu si již nemuseli pamatovat všechny potřebné údaje zjišťované v šetření. Tomu by také napovídaly některé dotazy řešitelů, kteří si již nepamatovali, že by nějaký projekt z uvedených programů řešili. Jiným důvodem (potvrzeným několika respondenty) může také být určité rozladění některých řešitelů z neschválení navazujícího projektu, kterým měly pokračovat započaté aktivity. Někteří řešitelé se také podivovali nad potřebou dotazníkového šetření, když všechny informace, které považovali za relevantní, již uvedli v průběžných a závěrečných projektových zprávách. Tato relativně nízká míra návratnosti neumožnila propojení dat z dotazníkového šetření s daty z IS VaVaI, a tedy využití sofistikovaných statistických metod a detailnější analýzu informací z dotazníkového šetření. Přesto značné pravidelnosti v odpovědích (tj. soubor navrácených dotazníků se vyznačoval značnou konzistencí odpovědí) na úrovni celých programů poukazují na dostatečnou reprezentativnost souborů navrácených dotazníků umožňujících formulovat dostatečně robustní závěry.

Finanční prostředky programů a jejich rozdělení Analyzované programy za celou dobu své realizace podpořily celkem 2 784 projektů, výše podpory ze státního rozpočtu činila 4,977 mld. Kč. Objemem prostředků státního rozpočtu patřily tyto programy spíše mezi větší. Ze 14 programů, které měly být dle IS VaVaI ukončeny v roce 2012, dosahoval podíl státních prostředků těchto programů 48 %. Mezinárodní spolupráci je tedy v oblasti výzkumu věnována značná pozornost. Počet projektů i výše státní podpory mezi programy však byly značně rozdílné (viz graf 1). Nejvyšší státní podpora byla alokována programu bilaterální spolupráce ve VaVaI KONTAKT (1 456,3 tis. Kč), ve kterém bylo také řešeno nejvíce projektů (1 462), zatímco nejméně prostředků bylo vynaloženo na podporu zapojení v evropském programu COST (1 021,7 tis. Kč). Disproporce výše uznatelných nákladů vůči výši prostředků státního rozpočtu zřejmé z grafu 1 byly způsobeny zejména pravidly pro výši veřejné podpory u jednotlivých typů příjemců a druhů VaV aktivit. Rozdíly v počtu projektů vycházejí z výše alokovaných státních prostředků a z odlišné atraktivity programu (zájmu výzkumníků o určitý typ aktivit VaV) a v případě programů COST a EUREKA také z potřeby předchozího schválení v rámci evropských programů.

Graf 1: Počet projektů a jejich náklady

celkové uznatelné náklady

celková státní podpora

počet podpořených projektů Zdroj: IS VaVaI

11

Graf 2: Rozdělení státní podpory v programech COST, EUREKA, INGO a KONTAKT

Zdroj: IS VaVaI

Výše státní podpory příslušející jednomu projektu byla v jednotlivých programech velice různorodá a široká. Ve všech hodnocených programech se výše státní podpory jednotlivých projektů pohybovala v širokém intervalu několika stovek tisíc Kč (desítek v případě programu KONTAKT) až k několika desítkám (stovkám v programu INGO) mil. Kč, jak ukazuje graf 2. V programu COST byl interval poskytované státní podpory nejužší a přibližně tři čtvrtiny projektů obdrželo státní podporu v intervalu 900–1 900 tis. Kč. Pět projektů (1,4 % všech projektů) obdrželo státní podporu v intervalu 3 300-3 500 tis. Kč. V programu EUREKA přibližně 80 % projektů obdrželo státní podporu v intervalu 2 000–9 000 tis. Kč a 11 projektů (7,8 %) obdrželo státní podporu menší než 1 mil. Kč. Podpora dvou projektů byla v rozmezí 15–30 mil. Kč. V programu INGO přibližně 80 % projektů obdrželo státní podporu v intervalu 100–3 000 tis. Kč, tj. v rozsahu více než jednoho řádu. 12 projektům (5,3 %) byla udělena podpora v intervalu 15–200 mil. Kč. Na druhou stranu přibližně čtvrtině projektů byla udělena podpora do 300 tis. Kč. Státní podpora v programu KONTAKT byla v nejširším rozmezí od desítek tisíc Kč (87 projektů, tj. 9 %) až k 20–100 mil. Kč (5 projektů). V programu byly poskytnuty státní podpory dvěma projektům, které nepřesáhly 10 tisíc Kč. Nadpoloviční většina projektů (60 %) obdržela státní podporu v rozmezí 100–2 000 tis. Kč. Velký rozsah velikosti veřejné podpory v programech INGO

12

a KONTAKT byl způsoben tím, že programy na jedné straně podpořily velmi malé projekty zaměřené např. jen na uspořádání nějakého odborného semináře, úhradu členských poplatků v odborné společnosti (program INGO) nebo účast na konferenci a cestovní náklady ve společném projektu se zahraničním partnerem (program KONTAKT). Na druhé straně byly podpořeny projekty velké výzkumné infrastruktury evropského (světového) významu (např. zapojení ČR do projektu CERN či poplatky SUJV Dubna), jejichž realizace má pro ČR zásadní strategický význam. V určitém smyslu tedy programy do značné míry nahrazovaly absenci systémové podpory velké výzkumné infrastruktury v době realizace programů. Z typů aktivit VaVaI byly v programech KONTAKT, COST a INGO nejvíce zastoupeny základní výzkum (KONTAKT 59 %, INGO 36 %, COST 50 % projektů) a aplikovaný výzkum s výjimkou průmyslového (KONTAKT 25 %, INGO 31 %, COST 30 % projektů). Společným výrazným trendem těchto programů byl v poslední dekádě jejich realizace silný růst aktivit základního výzkumu, který se postupně stal zcela dominantním typem aktivit VaVaI. V programu EUREKA byly v souladu s jeho zaměřením hlavními typy podporovaných aktivit aplikovaný výzkum (49 %) a aplikovaný výzkum s výjimkou průmyslového (48 %). Rozdělení podpory ze státního rozpočtu podle typu aktivit v jednotlivých programech představuje tabulka 1.

Tabulka 1: Výše státní podpory dle typů aktivit VaVaI v letech 2002–2011 Státní podpora v tis. Kč Typ aktivit Základní výzkum

KONTAKT

INGO

COST

399 235

699 382

214 327

Podíl v % EUREKA

KONTAKT

INGO

COST

EUREKA

40,7

62,1

49,7

0,0

Aplikovaný výzkum

214 583

100 913

88 192

904 220

21,9

9,0

20,4

56,5

Aplikovaný výzkum s výjimkou průmyslového výzkumu

360 394

255 488

126 413

657 165

36,7

22,7

29,3

41,1

0,0

0,0

0,0

0,0

0,7

0,0

0,3

2,0

Průmyslový výzkum Vývoj

80 6 730

1 488

Inovace Infrastruktura výzkumu, vývoje a inovací Celkem

32 576

1 248 383

69 590

981 405

1 125 373

431 668

0,0

0,0

0,3

0,0

6 721

0,0

6,2

0,0

0,4

1 600 682

100,0

100,0

100,0

100,0

Zdroj: IS VaVaI

Škála oborů podpořených programy mezinárodní spolupráce byla velmi široká, podpora jednotlivých oborů, resp. skupin oborů však byla velmi nerovnoměrná, jak je patrné z grafu 3. V programech KONTAKT, INGO a COST byly nejvíce podpořenými skupinami oborů fyzika a matematika (KONTAKT 27 %, INGO 25 % a COST 19 % projektů) a technické vědy (KONTAKT 17 %, INGO 26 % a COST 22 % projektů). Vysoké výdaje na fyziku a matematiku v programu INGO (69 % celkové státní podpory) souvisely s účastí České republiky ve velké výzkumné infrastruktuře (CERN, SUJV Dubna), zatímco vysoké výdaje na společenské vědy v programu KONTAKT byly způsobeny několika projekty zaměřenými na implementaci programu a rozvoj inovačního prostředí, nesouvisely tedy s výzkumem ve společenských vědách jako takovým. V programu EUREKA se v dominanci technických oborů výrazně projevilo jeho zaměření na aplikovaný a průmyslový výzkum.

Dominantními typy příjemců byly v programech KONTAKT, COST a INGO převážně nejsilnější výzkumné organizace ČR – ústavy AV ČR a veřejné vysoké školy, v případě programu INGO byly významným příjemcem také ostatní právnické a fyzické osoby reprezentující různé vědecké společnosti (31 % projektů). Ústavy AV ČR v programu KONTAKT realizovaly v poslední dekádě 35 % projektů, v programu COST 43 % a INGO 22 %. Vysoké školy v programu KONTAKT 53 % projektů, COST 40 % a INGO 35 %. V programu EUREKA byly hlavními příjemci podnikatelské subjekty (88 % projektů). Při hodnocení programů mezinárodní spolupráce je klíčové sledovat, s jakými zeměmi dochází k rozvoji spolupráce. IS VaVaI však neobsahuje ucelené informace o spolupráci s jednotlivými zeměmi. Spolupráci podle zemí bylo možné sledovat jen na příkladu tří veřejných soutěží programu KONTAKT (SMSM2008ME3, SMSM2009ME4,

Graf 3: Oborová struktura počtu projektů a státní podpory dle typu programů v letech 2002–2011

Společenské vědy Lékařské vědy

Fyzika a matematika Zemědělsé vědy

Chemie

Informatika

Vědy o Zemi

Biovědy

Technické vědy

Zdroj: IS VaVaI


13

Graf 4: Rozdělení státní podpory podle zemí v programu KONTAKT v letech 2008–2010 (v tis. Kč)

USA; 230 220; 57 % ČLR; 57 774; 14 %

vícestranná spolupráce; 35 738; 9 % Francie; 11 267; 3 %

Japonsko; 7 178; 7 %

Jižní Korea; 1 692; 0 %

Maďarsko; 3 717; 1 %

Německo; 6 684; 2 %

Rakousko; 12 738; 12 %

Ruská federace; 32 856; 32 %

Slovinsko; 3 747; 1 % Zdroj: MŠMT

Graf 5: Oborové rozdělení státní podpory v programu KONTAKT (2008–2010) mezi USA a ostatními zeměmi (v tis. Kč)

USA

ostatní země

jen pokračováním vědeckovýzkumných kontaktů z doby před rokem 2004. Ve sledovaných soutěžích intenzívně rostla podpora spolupráce s USA a ČLR. Naproti tomu státní podpora pro spolupráci s ruskými výzkumníky klesla od roku 2008 do konce programu na pouhou třetinu. Program ve velmi malé míře podporoval spolupráci s rozvinutými asijskými zeměmi. Na spolupráci s Japonskem a Jižní Koreou bylo uděleno dohromady pouze 2,2 % státní podpory. Celkový nárůst státních výdajů programu směřoval dominantně do oblasti česko-americké a česko-čínské spolupráce. Oborová struktura spolupráce s USA a ostatními zeměmi je znázorněna v grafu 5. V matematických a informatických vědách v posledních třech letech trvání programu byla podporována výlučně spolupráce s USA. V chemických vědách na spolupráci se zeměmi mimo USA bylo věnováno pouhých 8 % oborové státní podpory. Nejnižší oborové podíly finanční podpory byly poskytnuty česko-americké spolupráci v zemědělských a společenských vědách.

Výsledky programů a jejich využití Hlavními druhy výsledků ve všech programech byly dle IS VaVaI články v odborných periodikách a články ve sbornících z akcí (viz tabulka 2). Články ve sbornících byly hlavním typem výsledku také v programu EUREKA, u kterého by se vzhledem k jeho zaměření dala očekávat dominance výsledků charakteristických pro průmyslový výzkum a inovace. Kromě široké skupiny výsledků – technicky realizované výsledky, které byly třetím nejčetnějším druhem výsledků (dosahovaly však pouze 14% podílu), byly podíly ostatních druhy výsledků aplikovaného výzkumu velmi nízké.

celkem USA 57 %

Poznámka: Svislá čára znázorňuje celkový podíl státní podpory poskytnutý pro spolupráci s USA Zdroj: MŠMT

SMSM2010ME5), o kterých autoři tohoto příspěvku od poskytovatele veřejné podpory dostali informace o spolupráci v jednotlivých projektech. Rozdělení státní podpory podle zemí spolupracujících partnerů shrnuje graf 4. Nejvíce projektů (126) a nadpoloviční objem státní podpory (více než 230 mil. Kč) směřoval do spolupráce s výzkumníky z USA. Druhým a třetím partnerem byly ČLR (40 projektů) a Rusko (11 projektů). Celkově k evropským zemím směřovala přibližně desetina státní podpory. Je nutné zdůraznit, že od přístupu ČR k EU se financování spolupráce se členy EU do značné míry přesunulo do rámcových programů a financování programem KONTAKT bylo spíše

14

Vysoký podíl výsledků charakteristických spíše pro základní výzkum (tj. zejména článků v odborných periodikách a sbornících) a současně nízké zastoupení výsledků aplikovaného výzkumu a vývoje vynikne zvláště při porovnání struktury výdajů programů, resp. podílu mezi základním a aplikovaným výzkumem a vývojem. Na druhou stranu však nízké podíly druhů výsledků aplikovaného výzkumu a vývoje mohou být způsobeny nízkou motivací podniků uvádět tyto výsledky v IS VaVaI (nejsou motivovány výší institucionální podpory určené na základě počtu bodově ohodnocených výsledků), přestože vykazování výsledků v IS VaVaI je zákonnou povinností příjemců.

Graf 6: Využití výsledků projektů v jednotlivých programech

Pozitivním zjištěním vypovídajícím o kvalitě výsledků je vysoký podíl článků zveřejněných v impaktovaných časopisech. V programu KONTAKT v nich bylo publikováno 78 % ze všech článků v oborných periodikách, v programu COST to bylo 83 %, INGO 80 % a EUREKA 53 %. Na úrovni jednotlivých oborů bylo nejvíce článků v impaktovaných časopisech zveřejněno ve fyzikálních (COST 34 %, KONTAKT 40 % a INGO 90 % ze všech článků v impaktovaných časopisech), chemických (COST 29 %, KONTAKT 21 % a INGO 4%) a biologických vědách (COST 13 %, KONTAKT 15 % a INGO 2 %), v těchto vědách je také ovšem nejvyšší počet impaktovaných časopisů. Otázkou zůstává, nakolik je spektrum výsledků a jejich počet ovlivněn stávající metodikou hodnocení VaV, zda metodika nevede výzkumníky k maximalizaci počtu bodově ohodnocených výsledků – článků ve sbornících a časopisech – jejichž tvorba může být relativně málo pracná (články ve sbornících) a vysoce bodově ohodnocena (články v impaktovaných časopisech). Bližší pohled na tvorbu jednotlivých druhů výsledků v jednotlivých letech ukazuje, že škála vytvořených výsledků do určité míry reflektuje změny v jejich bodovém ohodnocení. Z dotazníkového šetření vyplývá, že výsledky projektů jsou využívány zejména pro další výzkumné aktivity, a to jak v institucích příjemců podpory, tak také v jiných českých výzkumných organizacích, jak je zřejmé z grafu 6. Kromě programu EUREKA nebyly mezi programy ve využití výsledků významnější rozdíly. Vysoký podíl projektů v programu EUREKA (81 %), u nichž byly výsledky využity k inovacím, výrazně kontrastuje s poměrně nízkým počtem výsledků v typech výsledků charakteristických pro aplikovaný výzkum a vývoj (18 % výsledků). Tento rozdíl by mohl být vysvětlen již zmíněnou nízkou motivací firem vykazovat výsledky do IS VaVaI.

EUREKA

INGO

COST

KONTAKT

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Tabulka 2: Počet a podíl hlavních druhů výsledků podle programů v letech 2002– 2011 Počet Druh výsledku

Podíl v %

EUREKA

INGO

KONTAKT

COST

EUREKA

INGO

KONTAKT

COST

29

112

79

76

3

4,8

1,6

1,9

Odborná monografie (B)

8

20

55

33

1

0,9

1,1

0,8

Kapitola, resp. kapitoly v odborné knize (C)

8

18

157

122

1

0,8

3,2

3,1

415

441

1 499

1 510

41

19,1

30,5

38,2

16

14

29

0

2

0,6

0,6

0

5

3

13

11

0,5

0,1

0,3

0,3

144

24

40

33

14

1

0,8

0,8

Audiovizuální tvorba, elektronické dokumenty (A)

Článek ve sborníku z akce (D) Uspořádání (zorganizování) výstavy (E) Výsledky s právní ochranou (F) Technicky realizované výsledky (G)

0

4

0

0

0

0,2

0

0

156

1334

2 615

1 955

16

57,7

53,1

49,4

42

39

31

20

4

1,7

0,6

0,5

6

13

18

25

1

0,6

0,4

0,6

28

211

255

110

3

9,1

5,2

2,8

3

0

5

8

0,3

0

0,1

0,2

Software (R)

19

31

44

20

2

1,3

0,9

0,5

Výzkumná zpráva obsahující utajované informace (V)

11

7

29

22

1

0,3

0,6

0,6

Uspořádání (zorganizování) workshopu,(W)

9

37

34

9

1

1,6

0,7

0,2

Poloprovoz, ověřená technologie, odrůda, resp. plemeno (Z)

0

0

18

4

0

0

0,4

0,1

Poskytovatelem realizované výsledky (H) Článek v odborném periodiku (J) Uspořádání (zorganizování) konference (M) Certifikované metodiky, léčebné postupy, památkové postupy, specializované mapy s odborným obsahem (N) Ostatní výsledky, které nelze zařadit do žádného z výše uvedených druhů výsledku (O) Patent (P)

Zdroj: IS VaVaI


15

Přínosy programů Přínosy programů lze na základě informací získaných z dotazníkových šetření rozdělit do čtyř základních kategorií: (i) rozvoj mezinárodní spolupráce, (ii) rozvoj výzkumu a vývoje, (iii) rozvoj lidských zdrojů a (iv) zvýšení inovační výkonnosti podniků. Přehled hlavních přínosů v jednotlivých programech, jak ho vnímají příjemci, ukazuje graf 7.

přístupu k informacím zahraničních partnerů či rozvoj nových výzkumných témat, v případě programu INGO k těmto přínosům přistupuje také možnost zapojit se do řízení a strategického směřování mezinárodních výzkumných společností a organizací.

Graf 7: Hlavní přínosy programů

EUREKA

INGO

COST

KONTAKT

Zdroj: vlastní dotazníkové šetření

Přínos k rozvoji mezinárodní spolupráce přímo vyplývá ze zaměření programů. Důležitá je iniciace nové spolupráce. K ní došlo např. u programu KONTAKT v případě 69 % projektů, COST 81 % či INGO 41 % projektů. Téměř stejný podíl respondentů současně uvedl, že v projektech došlo k pokračování stávající spolupráce. To by mohlo znamenat, že k rozvoji nové spolupráce docházelo zejména skrze stávající spolupráci, která umožnila získání zkušeností a nových kontaktů pro ustanovení nové spolupráce. Zajímavý je určitý protiklad na jedné straně vysokého podílu projektů, u nichž došlo k zisku nových kontaktů pro rozvoj nové mezinárodní spolupráce, a na druhé straně nízkého počtu projektů, které získaly nové mezinárodní granty (což odpovídá nízké české účasti v rámcových a jiných mezinárodních programech), v případě programu KONTAKT (89 % projektů získalo nové kontakty a pouze 19 % projektů získalo zahraniční granty). Nová mezinárodní spolupráce tak často zůstává hrazena z národních zdrojů. Jedním z důvodů může být, že získat podporu z národních programů je výrazně snazší než u mezinárodních programů. V případě přínosů v oblasti výzkumu a vývoje se projevuje odlišné zaměření programů. Zatímco u programů KONTAKT a COST se jedná zejména o využití výzkumných kapacit zahraničních partnerů, zajištění

16

Mezinárodní spolupráce je neocenitelným prostředkem k rozvoji lidských zdrojů příjemců podpory. Možnost participace na společných výzkumných projektech, krátkodobé i dlouhodobé stáže pro výzkumníky a studenty či hostování zahraničních odborníků v českých institucích vytváří příznivé prostředí pro „učení se děláním“ a „učení se spoluprací“, kdy čeští výzkumníci mají možnost osvojit si zahraniční způsob práce a využít nově nabyté myšlenky. Zvýšení inovační výkonnosti podniků se týká pouze projektů podpořených programem EUREKA. Podpořené podniky získaly zejména informace o nových trzích a poznatky pro inovace vlastních výrobků a služeb.

Závěr V souvislosti s absencí jiných národních programů podpory mezinárodní spolupráce ve VaVaI je přínos hodnocených programů v oblasti realizace společných (mezinárodních) výzkumných aktivit a jejich dalšího rozvoje zřejmý. Bez jejich realizace by se mezinárodní spolupráce rozvíjela podstatně hůře již jen z toho důvodu, že způsob financování

VaVaI z veřejných zdrojů potřebu a systematický rozvoj mezinárodní spolupráce příliš nereflektoval. V současném světě lze při stávajících omezených zdrojích na jedné straně a rychle se rozvíjející internacionalizaci VaVaI jen těžko provádět světově excelentní výzkum, aniž by se česká výzkumná pracoviště nezapojovala do mezinárodních výzkumných aktivit. Hodnocené programy vytvořily vhodné podmínky pro iniciaci a rozvoj mezinárodní spolupráce. Umožnily např. spolupráci se světově významnými pracovišti a participaci v projektech světového významu (to zejména z hlediska zapojení do velké výzkumné infrastruktury), získání nových kontaktů pro rozvoj mezinárodní spolupráce, zpřístupnění zahraničních výzkumných zařízení, mobilitu výzkumníků či zpřístupnění informací o výzkumu a vývoji včetně výsledků výzkumu a vývoje pro české výzkumné týmy. Významný byl také přínos projektů v oblasti rozvoje lidských zdrojů, třebaže programy nebyly takto koncipovány. Samotné zapojení do projektů mezinárodní spolupráce vedlo k získání nových zkušeností a osvojení si nových myšlenek, dovedností, pracovních postupů a pracovní kultury (k tomu také přispěla možnost stáží). Na druhou stranu příliš obecné zaměření programů (poplatné době vzniku programů, kdy nebyl dostatek zkušeností s tvorbou programů mezinárodní spolupráce) a jejich jednotlivých veřejných soutěží vedly spolu s Metodikou hodnocení VaVaI spíše k racionálnímu chování příjemců ve smyslu maximalizace vlastních pozitivních efektů (maximalizace přínosů pro výzkumníky zapojené do řešení projektů), aniž by přihlížely k celospolečenským efektům, prioritám a potřebám ČR (včetně transferu poznatků a jejich využití v ČR dalšími organizacemi z výzkumné a aplikační sféry). Podpořené projekty představovaly významově a velikostně velice heterogenní skupinu. Ve všech čtyřech programech za stejných podmínek soutěžily na jedné straně projekty strategického významu pro národní vědu a na druhé straně strategicky nepříliš významné projekty. Zatímco v případě velkých projektů zajišťujících zastoupení ČR ve výzkumných infrastrukturách a projektech světového (evropského) významu je jejich smysl, význam a přínos pro rozvoj českého výzkumu a renomé ČR zcela zásadní, v případě velmi malých projektů je


otázkou, zda nedocházelo k přílišné fragmentaci podpory na podporu marginálních projektů (v horizontu celé ČR), které by spíše měly být realizovány v rámci jiných aktivit a financovány např. institucionálním financováním. Pro tvorbu koncepce mezinárodní spolupráce a ke zvýšení přínosů případných budoucích programů podpory mezinárodní spolupráce ve výzkumu (doplňkových či navazujících na stávající programy KONTAKT II, COST CZ, EUREKA CZ a INGO II) je možné stanovit několik doporučení. V prvé řadě se jedná o vazbu na priority orientovaného VaV. Účinná provázanost programu s definovanými (a schválenými) prioritami by omezila příliš vysokou oborovou rozdrobenost a přispěla by ke koncentraci zdrojů do oborů a výzkumných témat s vysokým významem pro ČR. Dále by bylo vhodné zajistit silnější (efektivnější) vazby podpořených projektů na aplikační sféru (v případě základního výzkumu také směrem k výzkumu aplikovanému, pokud je to vzhledem k výsledkům možné). Program by měl stanovovat konkrétní mechanismy pro přenos poznatků a současně sledovat, jakým způsobem jsou vytvořené výsledky využívány. V neposlední řadě by bylo vhodné zajistit, aby v rámci jednoho programu nebyly dle stejných pravidel vybírány, hodnoceny, realizovány a financovány velikostně a významově zcela odlišné projekty (na jedné straně projekty zapojení do velké mezinárodní infrastruktury a na druhé straně účast na konferencích vědeckých společností). Je zřejmé, že aplikace stejných pravidel klade vysoké nároky pro řešitele malých projektů a velké projekty nedokáže účinně zhodnotit.

Odkazy [1] Čadil, V. (2011): Metodický rámec pro hodnocení programů výzkumu, vývoje a inovací. Technologické centrum AV ČR. http://www.vyzkum.cz/storage/att/18C0C6E0BEDC982432D14A62B D739099/A%203-3%20Hodnoceni%20programu.pdf [2] INNO-Appraisal (2010): Perspectives on evaluation and monitoring, Final report. http://www.isi.fraunhofer.de/isi-en/p/projekte/archiv/sub_innoappraisal.php

17

Politika získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí do Česka

V kontextu vývoje a transformace hospodářství na ekonomiku založenou na znalostech vzniká v Česku potřeba kvalifikovaných lidských zdrojů. Jedním z potenciálních zdrojů jsou, kromě zkvalitnění domácího vzdělávacího systému, také zahraniční kvalifikované lidské zdroje. Tato problematika je pro Česko aktuální zejména z toho důvodu, že již v současnosti existuje na českém trhu práce v oblasti VaVaI (v soukromé i veřejné sféře) strukturální nedostatek některých vysoce kvalifikovaných profesí, který se bude dále prohlubovat. Článek je zaměřen na prvotní hodnocení připravované novely zákona o vstupu a pobytu cizinců na území Česka v kontextu výše popsaného vývoje a nastiňuje její již existující limity a nedostatky.

Ondřej Valenta Přírodovědecká fakulta UK v Praze Recenzovaná přehledová stať Obdrženo redakcí: 10. 5. 2013 Přijato k publikování: 4. 11. 2013

Klíčová slova: vysoce kvalifikovaní pracovníci, imigrace, třetí země, migrační politika, hodnocení

Policy of attracting highly skilled professionals from the third countries to Czechia The issue of attracting highly skilled professionals has becoming a hot issue in Czechia in the context of overall progress towards a knowledge-based economy as well as current structural and anticipated deficiencies of the Czech RDI sector, both in public and private sector. The article aims at initial evaluation of the upcoming amendment of the migration policy in Czechia in the broader context of the current and anticipated need of highly skilled professionals; it also presents the main driving forces shaping the final design of the immigration policy in Czechia.

Ondřej Valenta Faculty of Sciences, Charles University in Prague Peer-reviewed synoptic paper Received: 10. 5. 2013 Accepted for publishing: 4. 11. 2013

Key words: highly skilled professionals, immigration, third countries, migration policy, evaluation

Česko v kontextu evropského vývoje i vlastním rozvojem transformuje svůj hospodářský charakter stále více ke znalostní ekonomice, charakterizované vysokým stupněm dělby práce. Současně se vlivem této transformace zvyšuje role výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI) a technologického pokroku pro konkurenceschopnost země. Obecně lze tvrdit, že v současné době ty země, kterým se nepodaří znalostní ekonomiku a společnost vědění úspěšně vybudovat, klesají v hierarchii globalizované konkurence níže a přibližují se periferii (Keller, Tvrdý 2010). Zvyšující se role využívání znalostí a VaVaI pro posilování mezinárodní konkurenceschopnosti zemí nacházejících se v postindustriální fázi svého vývoje je jedním z důležitých – nikoliv však výlučných – atributů tohoto procesu. Tento aspekt nicméně zasluhuje širší pozornosti, neboť s jeho rostoucí důležitostí stoupají také nároky na kvalitu a efektivitu celého systému VaVaI a vzdělávání, zajišťujícího pro VaVaI vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. V kontextu Česka je toto téma velmi aktuální, a to zejména ze tří důvodů: Od roku 2007 začal být na trhu práce rostoucí nedostatek některých vysoce kvalifikovaných profesí, které nacházejí uplatnění ve výzkumu a vývoji, způsobený změnami v odvětvové struktuře eko-

18

nomiky (posunem k činnostem s vyšší přidanou hodnotou). Tyto změny ovlivnily poptávku po pracovních místech a vzdělávací systém na ně nedokázal odpovídající rychlostí zareagovat. Důsledkem tohoto vývoje je přesycení trhu práce absolventy společenských a humanitních věd a rostoucí poptávka po řadě kvalifikací a profesí zejména z oblasti technických věd1. Současně dochází k tomu, že část nejmladších výzkumníků odchází po prvních zkušenostech z veřejné sféry VaV za lepšími finančními a pracovními podmínkami do podnikové sféry nebo do zahraničí. Mzdové ohodnocení je vedle charakteru práce a kvality podmínek pro výzkumnou činnost nejvýznamnějším faktorem pro udržení talentovaných pracovníků ve VaV (Národní vzdělávací fond 2011b); V souvislosti s využitím finančních alokací Operačního programu výzkum a vývoj pro inovace dochází k výstavbě většího množství tzv. Evropských center excelence a regionálních center VaV, které v zájmu své udržitelnosti a personálního naplnění budou zvyšovat potřebu kvalifikované pracovní síly. V této souvislosti je očekávána nereálnost pokrytí této poptávky z domácích zdrojů v případě

přírodních a technických věd a je tak již v současné době nutné hledat nové potenciální zdroje pracovníků ve VaV (více v Marek a kol. 2012). V průběhu roku 2014 by měl Parlament ČR schvalovat návrh nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky2 , který v současné době vstupuje do meziresortního připomínkového řízení. Jeho podoba je výsledkem v Česku spíše netradičního procesu, do kterého byli zahrnuti i zástupci dalších vybraných ministerstev, nevládních organizací, průmyslu a akademické sféry. Na přelomu let 2012–2013 bylo možné i v médiích registrovat ozvěny této široké diskuse. Témata se týkala zejména dlouhodobých problémů české migrační reality, jakými jsou např. nelegální migrace nebo související problematika ve vydávání pracovních povolení pro zahraniční pracovníky (Blahoutová 2013). Článek je zaměřen na mediálně méně vděčné, ale zároveň velmi aktuální téma, které může velmi výrazně přispět k řešení výše nastíněného problému nedostatku kvalifikovaných pracovních sil ve vybraných sektorech, odvětvích a profesích. Jedná se o problematiku získávání zahraničních vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí 3 do vědeckých, výzkumných a technických profesí ve veřejném i soukromém sektoru jako jedné z možnosti nasycení vzrůstající poptávky po tomto druhu pracovníků. Toto téma je aktuální také proto, že potřeba flexibilní migrační politiky umožňující snadnou imigraci těchto pracovníků je jednou z klíčových iniciativ oblasti trhu práce v rámci Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020 (MPO 2011) a zčásti i v Národní politice výzkumu, vývoje a inovací, která v současné době rovněž prochází procesem meziresortního připomínkového řízení. Článek se pokouší nahlédnout za rámec nástrojů EU (např. EURAXESS) usnadňujících mezinárodní mobilitu vysoce kvalifikovaných sil a přináší přehled o podobě národní legislativní úpravy vstupu a pobytu, které musejí cizinci, a tedy i vysoce kvalifikovaní pracovníci, respektovat. Článek dále shrnuje hlavní hybné síly vytváření migrační politiky v Česku, výsledná opatření na přilákání vysoce kvalifikované pracovní síly ze třetích zemí a činí pokus o prvotní hodnocení navrhovaných opatření, obsažených v připravované novele, i nastavení samotné migrační politiky.

Definice a statistiky vysoce kvalifikovaných pracovníků Samostatnou problematikou, která by vydala na minimálně jeden další článek, je otázka definice vysoce kvalifikovaného pracovníka. Existuje mnoho zdrojů a přístupů, jak definovat termín „vysoce kvalifikovaný“ (např. Koser, Salt 1997, in Schovánková 2013, OECD 2002, Zaletel 2006). Obecně lze konstatovat, že vysoce kvalifikovaného pracovníka je možné podle přístupů definovat na základě jeho dosaženého vzdělání, pracovního zařazení a výše mzdy, popř. kombinací těchto kritérií (tabulka 1). Ani česká migrační legislativa nezavádí jednotnou definici vysoce kvalifikovaného pracovníka – dílčí kritéria se mezi jednotlivými opatřeními migrační politiky liší. Jedinou oblastí, která zavedla jednotnou definici vysoce kvalifikovaného pracovníka, používanou jak např. OECD, tak Eurostatem (a tedy i ČSÚ), je oblast vědy a technologií (science and technology) – jedná se o koncept „Human Resources in Science and Technology“ (HRST) (Zaletel 2006).


Tabulka 1: Základní vymezení vysoce kvalifikovaného pracovníka podle dosaženého vzdělání a pracovní pozice Kritérium

Klasifikace

Vymezení vysoce kvalifi kovaného pracovníka

Dosažené vzdělání

Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (The International Standard Classification of Education, ISCED)

ISCED 4 – postsekundární vzdělávání nižší než terciární ISCED 5 – první stupeň terciárního vzdělávání ISCED 6 – druhý stupeň terciárního vzdělávání

Pracovní pozice

Mezinárodní standardní klasifikace zaměstnání (The International Standard Classification of Occupations, ISCO)

ISCO 1 – Zákonodárci a řídící pracovníci ISCO 2 – Specialisté ISCO 3 – Techničtí a odborní pracovníci

Výše mzdy

min. 1,5 násobek výše průměrné hrubé roční mzdy členského státu EU (v případě modré karty)

Poznámka: V případě klasifikací ISCED a ISCO se jedná pouze o hrubé vymezení vysoce kvalifikovaného pracovníka. Jak je zmíněno v článku, pro přesnou definici (zahrnující konkrétní sekce a podsekce těchto klasifikací) je nutné sledovat konkrétní přístup nebo opatření.

Kromě přístupu založeného na měřitelných indikátorech existuje i širší pojetí vysoké kvalifikace, které obsahuje nejen souhrn formálních odborných znalostí a zkušeností, ale také způsobilost uplatnění se na trhu práce zahrnující i demografické charakteristiky (pohlaví, věk, sociální kapitál a v případě migranta také legální status a země původu) (Grygar, Čaněk, Černík 2006).

Obecný kontext Pro mnoho rozvinutých států se imigrace vysoce kvalifikovaných pracovníků stává žádoucím cílem již od 90. let minulého století. Zejména v kontextu strukturálního deficitu určitých profesí na domácích trzích práce a obecného trendu stárnutí populace bývá migrační politika stále více chápána jako součást širších koncepcí hospodářského rozvoje a nástrojů posilování konkurenceschopnosti. Vysoce kvalifikovaní pracovníci jsou „žádaným zbožím“ nejen proto, že napomáhají řešit výše zmíněné problémy, ale i proto, že s sebou přináší lidský kapitál, zahraniční zkušenosti a znalosti a podporují tvorbu inovací (OECD 2002, in Schovánková 2013). Namísto tradičních konceptů „brain-gain“ a „brain-drain“ (z pohledu země původu migranta) se začíná hovořit spíše o „brain circulation“, který nevnímá tento proces jako jednostranný pohyb, ale zdůrazňuje také pozitivní aspekty migrace vysoce kvalifikovaných jedinců pro země, které (dočasně) opouštějí. Podle některých autorů (např. McLaughlin, Salt 2002) ve světě probíhá tvrdá „soutěž“ o vysoce kvalifikované jedince, zejména v oborech high-tech a informačních a komunikačních technologiích. Mnoho států zavádí různé typy cílených politik pro získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků. V zásadě lze rozlišit několik základních typů těchto politik (podle Kostelecká, Bernard, Kostelecký 2007):

19

Politiky snažící se udržet vlastní vysoce kvalifikované pracovníky; Politiky snažící se o získání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí; Politiky snažící se znovu využít schopností vysoce kvalifikovaných pracovníků, kteří odešli do zahraničí. Česko se svojí snahou o transformaci v ekonomiku založenou na znalostech se do této soutěže dostává také a je nutné zmínit, že ve formulaci opatření směřujících k výše zmíněným cílům je na samém počátku.

Hlavní hráči vytváření migrační politiky v Česku V této souvislosti je nutné zmínit obecnější strukturální deficit Česka; migrační (a integrační) politika Česka nikdy nebyla produktem nějakého systematického procesu v rámci standardního konceptu tzv. policy life-cycle (např. HM Treasury 2003), naopak opatření byla přijímána a implementována ad-hoc na základě konkrétních událostí nebo lobbyistických a mediálních tlaků (více např. Drbohlav a kol 2010) 4 . Výsledkem těchto skutečností je pak spíše roztříštěná politika, která je založená na překonaných a úzce vymezených (ekonomických) konceptech a realizace jejích opatření je podfinancovaná (Kušniráková, Čižinský 2011), což mimochodem není „výsadou“ pouze Česka (např. Skeldon 1997, Massey 2004, Castles, Miller 2009). Charakter migrační a integrační politiky Česka a jejích opatření je výslednicí tří obecnějších hybných sil: Aktivity EU a evropské legislativy směřující k posilování práv mezinárodních migrantů; Zájmy a aktivity českých ministerstev nahlížejících na migraci zejména z hlediska ekonomického a národně-bezpečnostního; pozice ministerstev je zčásti implicitně podporována charakterem preferencí české společnosti upřednostňující obecně spíše asimilaci cizinců (Leontiyeva, Vávra 2009, Drbohlav et al. 2010); Aktivity občanské společnosti (zejména neziskových organizací) a některých subjektů státní administrativy akcentující etickou a lidsko-právní dimenzi migrace. Stále větší kompetence v oblasti mezinárodní migrace přebírá EU. V kompetenci EU (jejíž opatření jsou pak transponována do českého právního systému) je zejména oblast vstupu, pobytu a práv občanů EU, azylová politika, postavení občanů třetích zemí s trvalým pobytem a – což je pro tento článek zásadní – také velká část migrace v oblasti výzkumu a vývoje, zejména co se týče pobytu a práv zahraničních výzkumníků (více např. Kušniráková 2013). Odhaduje se, že evropská legislativa přímo ovlivňuje zhruba 60 % podoby české migrační politiky (Drbohlav et al. 2010). Česko si nicméně udržuje národní kompetence (tzv. autentická migrační politika) v několika důležitých oblastech – např. podmínky udělování státního občanství, integrační politiku 5 nebo převážnou část migrační politiky vůči cizincům ze třetích zemí. Výsledkem je existence dvojího světa pro cizince v Česku: panují zde značné rozdíly v postavení a právech přiznaných občanům EU/EEA a cizincům s trvalým pobytem (spadajícím pod kompetence EU), které se blíží právům českých

20

občanů, a cizincům ze třetích zemí v režimech dlouhodobého pobytu (kompetence Česka), jsoucích v postavení občanů druhé kategorie (Kušniráková 2013). Tyto rozdíly jsou způsobeny vývojem legislativní úpravy podoby vstupu a pobytu těchto cizinců, představující výsledek působení několika hlavních aktérů v oblasti autentické migrační politiky. Jejich charakteristika je velmi schematická a zjednodušující, nicméně pro prvotní představu vyhovující: Ministerstvo vnitra, zejména odbor azylové a migrační politiky6 , hraje v oblasti mezinárodní migrace v Česku centrální správní roli s tím, že postupně pod sebe v průběhu posledních 6–7 let převádí v oblasti mezinárodní migrace od ostatních subjektů stále více pravomocí (např. od Cizinecké policie nebo Ministerstva práce a sociálních věcí) (Kušniráková 2013). Odbor azylové a migrační politiky se vyznačuje silným euroskepticismem (Haišman 2013), na mezinárodní migraci nahlíží primárně z národně-bezpečnostního hlediska, snaží se o její kontrolu, a tudíž upřednostňuje spíše restriktivní migrační politiku a snahu o zabraňování trvalého usídlování cizinců. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) je aktivní v oblasti pracovních aspektů migrace. MPSV je v oblasti trhu práce a práv zaměstnanců nositelem spíše utilitaristických tendencí. MPSV bylo také iniciátorem aktivních proimigračních opatření posilující selektivní migraci (vzešlých na základě ekonomických a demografických potřeb české společnosti). Jeho aktivity vůči pracujícím cizincům se ale pohybují v intencích ochrany českého trhu práce a upřednostňování české pracovní síly. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zastává spíše liberální přístup k imigraci, argumentující svobodou podnikání a snadným náborem pracovních sil, vedený podnikatelskými zájmy (Kušniráková, Čižinský 2011). Vliv občanské společnosti na podobu migrační a integrační politiky je patrný v podobě aktivit různých neziskových organizací (nejvýznamnější jsou Multikulturní centrum Praha, Poradna pro integraci nebo Centrum pro otázky migrace). Charakter jejich aktivit ale nekoresponduje s asimilacionistickými preferencemi české společnosti; naopak, snaží se upozorňovat převážně na (lidská, pracovní, pobytová) práva migrantů. Do této kategorie lze zařadit i orgány Úřadu vlády ČR, které se zabývají ochranou lidských práv a mají také nezanedbatelný vliv na legislativu a tvorbu koncepcí: vládní zmocněnec pro lidská práva, Rada vlády pro lidská práva a odbor Úřadu vlády pro lidská práva a rovné příležitosti (Čižinský 2009).

Přehled a hodnocení opatření Existující a navrhovaná opatření snažící se přilákat vysoce kvalifikované pracovníky do Česka jsou zaměřena výlučně na imigranty ze třetích zemí. Občanům zemí EU, EHP a Švýcarska je vzhledem k členství Česka v EU umožněn volný pohyb a na českém trhu práce mají téměř shodnou pozici jako občané Česka. Prvním proaktivním opatřením Česka, směřujícím k selektivní migrační politice, byl projekt MPSV „Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“, který se od roku 2003 snažil přilákat zahraniční kvalifi kovanou pracovní sílu (a jejich rodinné příslušníky) nejprve ze tří zemí (Bulharsko, Chorvatsko, Kazachstán), postupně se jejich počet zvětšoval. Projekt byl zejména z důvodu malého zájmu (vyplývajícího ze

Transpozicí evropské směrnice 2009/50/EC o vstupu a pobytu občanů třetích zemí za účelem vysoce kvalifikovaného zaměstnání byl v Česku v roce 2009 zaveden institut tzv. modré karty, který EU pokládá za jeden ze svých nástrojů v globální soutěži s USA, Kanadou a Austrálií o vysoce kvalifikované pracovníky (Černá 2012). Stejně jako v případě zelené karty se jedná o duální dokument, je určen pro žadatele ze všech třetích zemí pro pracovní pozici registrovanou v centrální evidenci volných pracovních míst, která mají právo obsadit držitelé modré karty (tabulka 2). Za období existence (do konce roku 2012) bylo vydáno celkem 415 zelených karet (z toho 107 pro vysoce kvalifikované pracovníky na odpovídající pracovní místa) a 92 modrých karet. Nejčastěji byly zelené karty využívány Ukrajinci a Američany, modré karty pak občany Ruska, Ukrajiny a Uzbekistánu (tabulka 3). Za relativně nízkým počtem držitelů zelených karet za dobu existence tohoto opatření, a tím i jeho malé úspěšnosti lze spatřovat kombinaci několika faktorů. Jedním z nich byl nástup hospodářské krize, který způsobil pokles poptávky po zahraniční pracovní síle. Druhým důvodem byly legislativní bariéry spojené s tímto opatřením10 (více Kle-

striktního nastavení podmínek) a klesajícího počtu volných pracovních míst v roce 2010 ukončen a podle některých názorů šlo spíše o mediální záležitost než o opatření s praktickým užitkem (Čaněk, Čižinský 2006). Projektem úspěšně prošlo celkem 1 806 zahraničních zájemců a cca 1 700 jejich rodinných příslušníků. Největší zastoupení měli občané Ruska (295), Bulharska (176) a Běloruska (171) (Veselá 2010). Zelené a modré karty V roce 2009 byla spuštěna implementace dalších dvou opatření pro přilákání vysoce kvalifikovaných pracovních sil do Česka, která fungují na úrovni speciálních režimů pobytu. Prvním z nich byla národní iniciativa, institut tzv. zelených karet, navržená v reakci na silnou poptávku po pracovní síle některých velkých průmyslových podniků (Drbohlav a kol. 2010). Jedná se o opatření, které má usnadnit přístup na trh práce imigrantům z vybraných třetích zemí, kteří mají kvalifikaci, po které je v Česku poptávka7. Jedná se o tzv. duální dokument, který v sobě spojuje povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. Zelené karty mají tedy podporovat legální krátkodobou pracovní migraci, zároveň je tento program svojí nižší administrativní zátěží imigrační procedury vnímán jako preventivní nástroj v boji proti nelegálnímu zaměstnávání imigrantů 8 (Baršová 2008). Existují celkem tři typy zelených karet (tabulka 2).

palová 2009) i přetrvávající administrativní náročnost procesu získání zelených karet, včetně procesu nostrifikace, tedy uznávání zahraničních dokumentů dokazujících dosažení určitého titulu nebo kvalifikace

Tabulka 2: Parametry jednotlivých typů zelených karet a modré karty Typ hodnocení

Cílové skupiny

Možnost změny zaměstnavatele

Max. doba platnosti

Možnost prodloužení

Počet cílových zemí9

Zelená karta A

Kvalifikovaní pracovníci s vysokoškolským vzděláním a klíčový personál*

Ne

2 roky

Ano

54 zemí

Zelená karta B

Pracovníci na pracovních pozicích minimálně s požadavkem vyučen

Ne

2 roky

Ano

43 zemí

Zelená karta C

Ostatní pracovníci

Ne

2 roky

Ne

43 zemí

Modrá karta

Vysoce kvalifikovaní pracovníci

Ano

2 roky

Ano

všechny třetí země

*„Klíčový personál“ je pracovník, který je pro daného zaměstnavatele velmi významný a nemusí zároveň splňovat kritérium vysokoškolského vzdělání. Podle databáze volných pracovních míst je takovým pracovníkem např. učitel angličtiny, pracovník v oblasti IT nebo manažer pobočky nadnárodní firmy (MPSV 2013a). Zdroj: MV ČR (2013), EMN (2013)

Tabulka 3: Počet vydaných zelených a modrých karet k 31. 12. 2012 Státní občanství

Zelená karta

Modrá karta

Státní občanství

A

A –klíčový personál

B

C

celkem

94

27

99

86

306

25

Rusko

USA

9

50

20

0

79

16

Ukrajina

Srbsko

1

0

8

0

9

16

Uzbekistán

Jižní Korea

0

0

0

6

6

7

Indie

Austrálie

2

0

2

0

4

5

USA

Chorvatsko

0

0

4

0

4

4

Jižní Korea

Japonsko

1

1

1

0

3

4

Bělorusko

Kanada

0

2

1

0

3

3

Japonsko

Makedonie

0

1

0

0

1

12

ostatní

107

81

135

92

415

92

Celkem

Ukrajina

Celkem Zdroj: interní materiál MPSV


21

(Schovánková 2013). Určitou překážkou úspěšnosti zelených karet byl také omezený počet zemí, jejichž občané mohli o zelenou kartu žádat. Legislativní úpravy institutu modrých karet již na nedostatky zelených karet zčásti reagovaly; celému procesu získávání modrých karet totiž předchází výběr zaměstnavatele, který přímo s cizincem již uzavírá pracovní smlouvu (Daněk 2010). Vzhledem k tomu, že podle některých zdrojů měly dopady finanční krize na migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků (jak ze zemí EU, tak třetích zemí) spíše menší vliv (EMN 2010), je nutné hledat důvody nízkého zájmu žadatelů o modrou kartu spíše v oblasti (ne)atraktivity českého prostředí pro výzkum, vývoj a inovace, kam tito žadatelé většinou míří.

Podrobnější popis parametrů jednotlivých režimů pobytů nebo opatření lze nalézt pouze v brožuře EMN Návrh nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky (EMN 2013); samotný dokument vstupující do meziresortního připomínkového řízení zatím veřejně přístupné není.

Obrázek 1: Schéma změn v režimech pobytů mezi stávající a navrhovanou legislativní úpravou s ohledem na vysoce kvalifikované pracovníky

Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné zaměstnance zahraničních investorů Na základě iniciativy MPO dále funguje od roku 2012 projekt „Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné zaměstnance zahraničních investorů“, umožňující – jak již název napovídá – zahraničním investorům efektivnější mezistátní mobilitu jejich pracovníků mezi jednotlivými složkami nadnárodních společností. Za jeden rok trvání tohoto projektu bylo v jeho rámci úspěšně vyřízeno 54 žádostí (Prokeš 2013). Ostatní opatření Kromě těchto proaktivních imigračních opatření umožňuje stávající migrační legislativa mezinárodní mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků (ze třetích zemí) prostřednictvím využití standardních režimů pobytů, tj. dlouhodobého pobytu za účelem vědeckého výzkumu nebo účelem zaměstnání. Tyto režimy pobytu podléhají běžné (administrativně a časově náročné) proceduře a žadateli musí být kromě povolení k pobytu kladně vyřízena i žádost o povolení k zaměstnání. Vedle kvalifikovaných pracovníků, kteří v Česku získali pracovní pozici do značné míry odpovídající jejich vzdělání, kvalifikaci a zkušenostem, pracuje v Česku množství obdobně kvalifikovaných pracovníků na pozicích, které jejich potenciálu nevyužívají ani zdaleka. Tato praxe je rozšířená zejména u imigrantů z východní Evropy a Asie (např. Ukrajinci, Mongolové nebo Vietnamci (Leontiyeva 2012). Tato problematika, jakkoliv zásadní, není ale předmětem tohoto článku.

Hodnocení připravovaných opatření Připravovaná novela zákona o vstupu a pobytu cizinců na území Česka zavádí do současné podoby režimů pobytů nové změny. Přehledné schéma těchto změn pro občany třetích zemí s ohledem na vysoce kvalifikované pracovníky je prezentováno na obrázku 1. Obecně lze plánované změny shrnout do dvou typů: Spojení několika opatření do jednoho (splynutí zelené karty typu A a modré karty v „kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ a splynutí zelené karty typu B a C a dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnání v „zaměstnaneckou kartu“); Vznik nového režimu pobytu („karta vnitropodnikově převáděného zaměstnance“, institucionalizující probíhající projekt „Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné zaměstnance zahraničních investorů“).

22

Zdroj: podle MV ČR (2013), EMN (2013)

Na základě porovnání stávajících a připravovaných režimů pobytů lze usoudit, že novela zákona obecně rozšiřuje možnosti imigrace do České republiky pro vysoce i nízko kvalifikované migranty. Zároveň tím, že v případě karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance i „zaměstnanecké karty“ se bude jednat o duální dokument, má tato novela potenciál zjednodušit a zkrátit administrativní proceduru při získávání povolení. Zaměstnanecká karta již navíc nebude obsahovat některá omezení zelených karet (např. omezený počet zemí nebo nemožnost změnit zaměstnavatele v průběhu prvního roku). Výrazným posunem je také možnost získání dlouhodobých pobytů pro rodinné příslušníky (vysoce kvalifikovaných) pracovníků; místo po dosavadních 15 měsících bude možné sloučení rodiny ihned (u ostatních kategorií pobytu nastává možnost sloučení rodiny zpravidla po 4 měsících pobytu imigranta v Česku). Stejně jako za stávající situace budou nicméně platit stejná ochranná opatření trhu práce a upřednostňování primárně české pracovní síly, sekundárně pak občanů EU, EHS a Švýcarska a až nakonec pracovní síly ze třetích zemí. Parametry a podmínky získání dlouhodobého pobytu za účelem výzkumu se připravovanou právní úpravou měnit nebudou. Úprava bude vycházet ze současné implementace směrnice Rady 2005/71/ES ze dne 12. října 2005 o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu. Následníkem modré karty v kombinaci se zelenou kartou typu A se stane tzv. „karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance“. Tento režim bude dostupný pro vysoce kvalifikované pracovníky ze všech třetích zemí. Určitým omezením ale bude, že žadatel bude moci žádat

o „kartu vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ pouze v určitém okruhu profesí klasifikace CZ-ISCO, které bude definovat nařízení vlády11. Držitel „karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ bude mít možnost požádat o trvalý pobyt již po 2 letech pobytu a práce v Česku (EMN). Novým režimem pobytu, navazujícím na současný projekt Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné zaměstnance zahraničních investorů, se stane „karta vnitropodnikově převáděného zaměstnance“. Toto opatření bude mít pro oblast českého VaVaI nicméně omezený dopad; jednak jeho význam spočívá ve využití zejména v soukromé sféře, jednak převáděný zaměstnanec vůbec nemusí být výzkumník. Bohužel není možné analyzovat detailní parametry jednotlivých režimů pobytu zahrnutých v připravované právní úpravě z toho důvodu, že se stále jedná o neveřejný dokument. Z dostupných informací je ale zřejmé, že připravovaná novela neřeší některé současné problémy a bariéry dotýkající se imigrace vysoce kvalifikovaných pracovníků. Hrozí tak, že i v případě implementace navrhovaných novinek směřujících k usnadnění imigrace těchto pracovníků a zjednodušení a zkrácení administrativních procedur nedojde k očekávaným výsledkům; přitom je zřejmé, že odborníci ze zahraničí budou brát při rozhodování v úvahu širší spektrum nabízených podmínek, a to nejenom pro ně samotné, ale např. i pro své rodinné příslušníky (Marek a kol. 2012). Některým těmto bariérám a následným doporučením se věnoval např. Individuální projekt národní „Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR“ (Leisyte a kol. 2011) nebo Daniel (2012); mezi nejvýznamnější problémové aspekty v souvislosti s připravovanou legislativou patří: Nízká míra propojení migrační politiky s ostatními resortními (nebo nadresortními) strategiemi, zejména pak s Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací v otázce koordinace imigrace a integrace vysoce kvalifikovaných pracovníků; Přetrvávající nízký důraz na „měkká“ opatření integračního charakteru (např. poradenství nebo snahy o sociální začlenění, a to jak občanů třetích zemí, tak i občanů EU); Neřešení komplikovanosti procesu nostrifikace, uznávání zahraničních dokumentů dokazujících dosažení určitého titulu nebo kvalifikace; Neřešení otázky zdravotního pojištění rodinných příslušníků, jimž zůstane povinnost využívat pouze komerční pojištění. Na úrovni obecnějšího nastavení migrační politiky pak připravovaná právní úprava zohledňuje pouze potřeby podnikového sektoru, případně VaV aktivit v soukromém sektoru a nebere do úvahy budoucí potřeby českého veřejného VaVaI, zejména v kontextu předpokládaného nedostatku výzkumníků v technických a přírodních vědách v souvislosti s výstavbou nové infrastruktury VaV podpořené z OP VaVpI.

Závěr Obecně lze říci, že na základě dostupných informací směřuje připravovaná právní úprava svým nastavením k relativnímu zjednodušení systému režimů pobytů imigrantů v Česku. Dalším obecným závěrem může být tvrzení, že nová právní úprava klade důraz spíše na dočasnost migrace – není zde zřetelný žádný posun k usnadnění podmínek k trvalému pobytu, což ale neplatí pro vysoce kvalifikované pracovní-


ky, jimž je pobyt spíše usnadňován; v tomto ohledu připravovaná právní úprava znamená mírný posun migrační politiky Česka; nutno ovšem podotknout, že jsou tyto snahy tlačeny převážně „shora“ prostřednictvím transpozice evropské legislativy. Nové právní úpravě chybí i propracovanější systém opatření integrační politiky – certifikované kurzy českého jazyka a jednodenní kurzy reálií Česka nejsou dostačujícím posunem ve snahách Česka o snadnější integraci imigrantů. Ve vztahu k imigraci vysoce kvalifikovaných pracovníků přichází připravovaná právní úprava s několika významnými změnami – vznikem „karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ a „karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance“. Karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance v sobě bude spojovat charakteristiky zelené karty A a modré karty; její slabší stránkou bude kromě omezení určitých zvýhodnění, která nabízela modrá karta, také omezený rozsah profesí, v nichž bude držitel karty moci být zaměstnán12 . Rozsah seznamu je veden snahou o zaplnění kvalifikovaných pracovních míst, kterým se dlouhodobě nedostává a nebude dostávat domácí pracovní síly; tento rozsah nicméně nijak nezohledňuje očekávaný nedostatek výzkumníků ve veřejném sektoru VaV v souvislosti se vznikem a udržitelností nových center VaV. Zavedení institutu „karty vnitropodnikově převáděného zaměstnance“ bude mít v kontextu poptávky Česka po kvalifikované pracovní síle ve VaV pouze dílčí význam. Již teď je ale jisté, že připravovaná právní úprava nepřispěje k řešení některých (výše zmíněných) problémových aspektů české migrační reality, které mají i dnes vliv na migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků. Všechna tato dílčí hodnocení je ale nutné vnímat v širším kontextu nastavení české migrační a integrační politiky; v tomto ohledu lze na závěr článku učinit tři obecnější postřehy: Na základě minulých zkušeností13 lze tvrdit, že každá novela zákona přináší z pohledu různých zainteresovaných aktérů souhrn pozitivních a negativních novinek. V tomto ohledu je ale zásadní otázka, do jaké míry bude novela jako celek představovat funkční výsledek; jinými slovy, jak tento soubor nových opatření obstojí v prostředí české migrační reality. Ať budou opatření na přilákání zahraničních vysoce kvalifikovaných pracovníků jakkoliv nastavena, budou se míjet účinkem, pokud se bude brát v úvahu pouze ekonomické hledisko migrace a pokud i vysoce kvalifikovaný migrant bude považován pouze za pracovní sílu napomáhající vyšší konkurenceschopnosti Česka a jejímu přechodu ke znalostní ekonomice, a nikoliv jako komplexní lidská bytost (Kušniráková 2013). Opatření zaměřená jak na nízko, tak i vysoce kvalifikované pracovníky musejí směřovat spíše k usnadňování pobytu pracovníka včetně zohlednění jeho komplexně vnímaných potřeb, a nikoliv vycházet pouze z ekonomických potřeb Česka. Stejně tak je na úrovni migrační politiky zásadní přistupovat k mezinárodní migraci jako ke komplexní a vysoce strukturované problematice, kterou nelze redukovat na pouhou výslednici působení několika ekonomických sil. K dosažení tohoto komplexního náhledu je nezbytná dlouhodobá a systematická analyticko-koncepční podpora relevantním orgánům zahrnující přístupy širokého spektra akademických i neziskových organizací. V souvislosti s touto potřebou je aktuální upozornit na vládou schválené Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (usnesení vlády č. 552/2012). Jedním z prioritních cílů pro VaV v rámci prioritní oblasti 4 (Sociální a kulturní výzvy) je „Efektivnější využití potenciálu migrace“ (příloha 5 usnesení vlády č. 552/2012), jehož případná budoucí podpora prostřednictvím účelové podpory VaVaI dává naději, že základ pro systémovou podporu při vytváření migrační a integrační politiky bude položen.

23

Dovětek

[18] Keller, J., Tvrdý, L. (2010): Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah

Vzhledem k množství a charakteru připomínek v rámci meziresortního připomínkového řízení i sílící kritice neziskových organizací k návrhům zákonů týkajících se pobytu cizinců na území Česka se Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo vyjmout většinu těchto návrhů ze schvalovacího procesu, minimálně do konce roku 2013.

[19] Klepalová, A. (2009): Špatný zákon v praxi, získat zelenou kartu je nemož-

a pojišťovna. Sociologické nakladatelství, Praha, 119 s.

né. Aktuálně.cz. http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/euro-cz/clanek. phtml?id=637638 [20] Kostelecká, Y., Bernard, J., Kostelecký, T. (2007): Zahraniční migrace vědců a výzkumníků a nástroje k jejímu ovlivnění. Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha. 112 s. [21] Kušniráková, T. (2013): Is there Integration Policy being formed

Odkazy

in Czechia? Identities. V tisku. [22] Kušniráková, T., Čižinský, P. (2011): Dvacet let české migrační politiky:

[1] Baršová, A. (2008): Potírání neoprávněných ekonomických aktivit migrantů v Česku. In: Drbohlav, D. (ed.): Nelegální ekonomické aktivity migrantů (Česko v evropském kontextu). Karolinum, Praha, s. 82–90. [2] Blahoutová, T. (2013): Práva migrantů na pracovním trhu – ve slepé uličce? Migrace online. http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2375184

Liberální, restriktivní, anebo ještě jiná? Geografie, r. 116, č. 4, 497–517. [23] Leisyte, L. a kol. (2011): Human Resources in R&D. Final Report – 7. dílčí závěrečná zpráva projektu Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 174 s. http://audit-vav.reformy

[3] Brychta, O. (2013): Karta vysoce kvalifikovaného zaměstnance. Příspěvek

-msmt.cz/download-document/65-zaverecna-zprava-7-aj

na konferenci Evropské migrační sítě Získávání kvalifikovaných pracovních

[24] Leontiyeva, Y. (2012): Brains versus Brawn: Comparison

sil ze třetích zemí. European Migration Network, Praha, březen 2013. [4] Castles, S., Miller, M. (2009): The Age of Migration. International Population movements in the modern world. Palgrave Macmillan, čtvrté vydání. 369 s. [5] Čaněk, M., Čižinský, P. (2006): Migration policies and institutional settings in the Czech Republic. Příspěvek na konferenci Migration Policy Making, Turín: C9 Konference IMISCOE, květen 2006. [6] Černá, L. (2012): Policy Primer: Selecting the Best and Brightest. http://www.migrationobservatory.ox.ac.uk/sites/files/migobs/Selecting %20the%20Best%20and%20Brightest%20Policy%20Primer_0.pdf [7] Čižinský, P. (2009): Kdo má řídit migraci? Stručná analýza kompetencí úřadů. http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/kdo-ma-ridit-migraci -strucna-analyza-kompetenci-uradu [8] Daněk, M. (2010): Modrá karta EU rozšíří možnosti vstupu cizinců na český trh práce. E-právo.cz. http://www.epravo.cz/top/clanky/modra-karta -eu-rozsiri-moznosti-vstupu-cizincu-na-cesky-trh-prace-65909.html [9] Daniel, O. (2012): Bariéry pro příchod mezinárodních vědeckých pracovníků do Česka. Ergo, r. 7, č. 3. Technologické centrum AV ČR, s. 10–15. [10] Drbohlav et al. (2010): Migrace a (i)migranti v Česku. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? SLON, Praha, 250 s. [11] EMN (2010): Uspokojování poptávky po pracovní síle prostřednictvím migrace. European Migration Network, 106 s. http://www.emncz.eu/aktualne/ cz::BLOCK:NOVINKY%7Cid_novinky:1785 [12] EMN (2013): Návrh nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky. Evropská migrační síť, 43 s. http://www.emncz.eu/ UserFiles/files/navrh_nove_pravni_upravy_cizinci.pdf [13] Grygar, J., Čaněk, M., Černík. J. (2006): Vliv kvalifikace na uplatnění a mo-

in the Czech Republic. Disertační práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. 149 s. [25] Leontiyeva, Y., Vávra, M. (2009): Postoje k imigrantům. Sociologický ústav AV ČR, Praha, 121 s. [26] Marek, D. a kol. (2012): Vznik a rozvoj infrastruktur pro VaVaI. Studie v rámci veřejné zakázky Úřadu vlády „Analýzy a podklady pro realizaci a aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací“, 102 s. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=665503 [27] Massey, D. (ed.)(2004): International Migration. Prospects and Policies in a Global Market. Oxford University press, 203 s. [28] McLaughin, G., Salt, J. (2002): Migration Policies towards Highly Skilled Foreign Workers. Report to the Home Office. Londýn. [29] Ministerstvo práce a sociálních věcí (2013a): Hledání volných míst obsaditelných držiteli zelené karty. http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zelka/vm?formtype=3 [30] Ministerstvo práce a sociálních věcí (2013b): Zelené karty pro cizince v České republice. http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zelka [31] Ministerstvo průmyslu a obchodu (2011): Zpět na vrchol: Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020. http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Strategie-mezinarodni -konkurenceschopnosti-Ceske-republiky.pdf [32] Ministerstvo průmyslu a obchodu (2013): Tisková zpráva. http://www.mpo.cz/dokument123476.html [33] Ministerstvo vnitra (2013): Informace pro cizince: Zelené karty. http://www.mvcr.cz/clanek/zelene-karty.aspx [34] Národní vzdělávací fond (2011a): Mzdová atraktivita ve výzkumu a vývoji.

bilitu na českém trhu práce u migrantů ze třetích zemí. Závěrečná zpráva

Zpráva v rámci veřejné zakázky Úřadu vlády „Analýzy a podklady pro

z výzkumu v rámci projektu Trh práce a cizinci.55 s.

realizaci a aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací“, 15 s.

[14] Haišman, T. (2013): úvodní slovo na konferenci Evropské migrační sítě Získávání kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí. European Migration Network, Praha, březen 2013. [15] HM Treasury (2003): The Green Book: Appraisal and Evaluation in Central Government. London: TSO. 118 s. [16] Holá, E., Čaněk, M., Faltová, M. (2012): Analýza metodických pokynů MPSV ohledně vydávání pracovních povolení. Program migrace.

http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=15138 [35] Národní vzdělávací fond (2011b): Situace na trhu práce: nabídka a poptávka po pracovnících ve vědě a výzkumu. Studie v rámci veřejné zakázky Úřadu vlády „Analýzy a podklady pro realizaci a aktualizaci Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací“, 32 s. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=15138 [36] Pistotnik, S. (2013): Migrant Workers from the Former Yugoslavia and

http://migration4media.net/2012/09/25/analyza-metodickych-pokynu

European Migration Policies. MigrationOnline.cz.

-mpsv-ohledne-vydavani-pracovnich-povoleni/

http://migrationonline.cz/en/e-library/migrant-workers-from-the-former

[17] Jiřička, J. (2012): Nevyhánějte z Česka zahraniční dělníky, žádají neziskovky Drábkův úřad. Idnes.cz. http://zpravy.idnes.cz/neziskovky-kritizuji-zprisneni-podminek-pro-cizince-pfq-/domaci.aspx?c=A120528_145250_domaci_jj

24

of the Educational and Occupational Status of non-EU Labour Migrants

-yugoslavia-and-european-migration-policies [37] Porche, S. (2012): Úvodní slovo na konferenci Budoucnost pracovní migrace v ČR. Charita Česká republika, březen 2012.

[38] Prokeš, L. (2013): Zrychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné

[41] Veselá, A. (2010): Zpráva o realizaci projektu v roce 2010 a návrh na jeho ukončení. Ministerstvo práce a sociálních věcí. http://www.komora.cz/

zaměstnance zahraničních investorů. Příspěvek na konferenci Evropské

download.aspx?dontparse=true&FileID=4526

migrační sítě Získávání kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí. European Migration Network, Praha, březen 2013.

[42] Zaletel, P. (2006): Competing for the Highly Skilled Migrants: Implications

[39] Schovánková, S. (2013): Governance of international migration of highly-skilled foreigners: an empirical analysis from the Czech Republic. Politics

for the EU Common Approach on Temporary Economic Migration. European Law Journal, r.12, č. 5, str. 613–635.

in Central Europe, r. 9, č. 1. V tisku. [40] Skeldon, R. (1997): Migration and Development. A Global Perspective. Addison Wesley Longmann Ltd, 132 s.

1

Je třeba zmínit, že česká administrativa si je tohoto strukturálního nedostatku vědoma. Do dolní komory parlamentu ČR nyní míří legislativní návrh Ministerstva průmyslu a obchodu na podporu technických oborů (MPO 2013).

2

Tato nová právní úprava by měla za účelem větší přehlednosti nahradit stávající zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, třemi samostatnými zákony: Zákonem o vstupu a pobytu cizinců na území ČR, Zákonem o volném pohybu občanů EU a jejich rodinných příslušníků a Zákonem o ochraně hranic (EMN 2013).

3

Termínem „třetí země“ se označují ty země, které nejsou členy Evropské unie.

4

Příkladem může být vydání dvou metodických pokynů Ministerstva práce a sociálních věcí (směrnice generálního ředitele Úřadu práce č. 19/2012), které v lednu 2012 za účelem zvýšení ochrany českého trhu práce zpřísňovalo udělování pracovních povolení pro nízko kvalifikované cizince ze třetích zemí. Tato opatření byla evidentně připravena narychlo bez nějaké širší diskuse nebo provedení – např. „regulatory impact assessmentu“ nebo ex-ante evaluace – po uvedení v platnost se spustila velká mediální bouře a kritika ze strany jak zprostředkovatelských agentur, tak i neziskových organizací a akademické sféry, které mj. poukazovaly na nezákonnost některých jejich předpisů a jejich neslučitelnost s právním řádem Česka (Holá, Čaněk, Faltová 2012). Pod vlivem těchto aktivit byla míra restrikce těchto metodických pokynů ministerstvem zmírněna (Jiřička 2012).

5

Je paradoxní, že vzhledem k nízkému politickému zájmu je několik málo opatření integrační politiky v národní kompetenci financováno z fondů EU (Kušniráková 2013).

6

Kromě věcně příslušného odboru azylové a migrační politiky se na tvorbě migrační legislativy významným způsobem podílí i odbor legislativy a koordinace předpisů Ministerstva vnitra a v souvislosti s negativními aspekty migrace i odbor bezpečnostní politiky a odbor prevence kriminality (Čižinský 2009).

7

Pracovní místa určená pro zájemce o zelenou kartu lze najít v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zelené karty na adrese http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zelka/vm (MPSV 2013b).

8

Svým nastavením (kombinací spojení pracovního a pobytového povolení a nemožností změnit zaměstnavatele dříve než po prvním roce pobytu) ale zelené karty závislost pracovníků na svých zaměstnavatelích spíše posilovaly. Důkazy zneužívání této kombinace parametrů jsou známy např. ze Slovinska (Pistotnik 2013).

9 10

Seznam cílových třetích zemí je stanoven vyhláškou MV ČR č. 29/2013 Sb. Je to zejména ta podmínka, že o zelenou kartu musí pracovník žádat před příjezdem do Česka. Zaměstnavatel se tedy s pracovníkem před uzavřením pracovní smlouvy (která je podmínkou pro vydání zelené karty) nedostane do fyzického kontaktu (Klepalová 2009).

11

Současný návrh seznamu čítá 29 odborných profesí (zejména inženýrských a technických, profesí z oblasti IT, dále finančních specialistů, pilotů nebo dispečerů) a 10 zdravotnických profesí (lékaři, sestry, fyzioterapeuti, laboranti atd.) (Brychta 2013).

12

Autor se domnívá, že vznik „karty vysoce kvalifikovaného zaměstnance“ je výsledkem euroskeptického nastavení OAMP – modrá karta byla v Česku pociťována jako spíše nežádoucí evropská iniciativa, a proto bylo nutné ji transformovat do opatření národního typu, aby více vyhovovalo (ekonomickým, bezpečnostním) potřebám Česka.

13

Příkladem může být přijetí cizineckého zákona č. 326/1999, který znamenal jak přechod k restriktivnější migrační politice, tak zároveň položil základ pro integrační opatření (Kušniráková 2013).


25

Informace pro autory Ergo je recenzovaný časopis se zaměřením na analýzy a trendy výzkumu, technologií a inovací. Do časopisu mohou být zařazeny jen původní a dosud nepublikované články, které úspěšně projdou recenzním řízením. Příjem článků a recenzní řízení Články jsou od autorů přijímány průběžně v elektronické formě na adrese uvedené v tiráži časopisu. Přijímány jsou pouze články, které dosud nebyly publikovány v jiném periodiku a ani nejsou současně jinému periodiku k publikování nabídnuty. Každý došlý článek nejprve posoudí odpovědný redaktor a rozhodne o jeho přijetí do recenzního řízení. O přijetí či nepřijetí článku do recenzního řízení informuje odpovědný redaktor autora článku. V recenzním řízení posuzují každý článek nezávisle na sobě minimálně dva recenzenti. Recenzní řízení probíhá anonymně. Pokud si recenzent přeje zůstat v anonymitě i po skončení recenzního řízení, nebude jeho totožnost zveřejněna mimo okruh redakční rady. Každý z recenzentů se vysloví pro publikování (bez výhrad nebo s drobnými úpravami), přepracování nebo zamítnutí článku a své rozhodnutí zdůvodní v recenzním posudku. Redakční rada se seznámí s recenzními posudky a rozhodne o publikování, přepracování nebo zamítnutí článku. Odpovědný redaktor oznámí rozhodnutí redakční rady autorovi článku. Pokud dojde k přepracování článku a odpovědný redaktor bude mít pochybnosti o kvalitě tohoto přepracování, bude novou verzi článku konzultovat s recenzentem, který přepracování doporučil. Redakce si vyhrazuje právo upravit článek a všechny jeho části podle redakčních zvyklostí; provedené úpravy budou s autorem konzultovány formou autorské korektury článku. Formální náležitosti rukopisu Články jsou přijímány v českém, slovenském nebo anglickém jazyce a v textovém formátu kompatibilním s editorem MS Word. Článek musí mít standardní strukturu vědeckého článku, tj. kromě vlastního textu musí navíc obsahovat zejména abstrakt (v rozmezí 500 až 1000 znaků), klíčová slova a seznam použité literatury. Vhodné je doplnit rovněž stručnou informaci o autorech. Název článku, abstrakt a klíčová slova musí být dodány kromě původního jazyka rovněž v angličtině. Doporučený rozsah článku je cca 15 000 znaků, doplněný 3 grafy, obrázky nebo tabulkami standardní velikosti, což odpovídá zhruba třem tiskovým stranám v časopise. Rukopisy je nejlépe psát v co nejjednodušší grafické podobě, pokud možno bez různých grafických odrážek a speciálního formátování. V jednom článku je vhodné použít nejvýše dvě úrovně mezititulků. Všechny grafy a tabulky jsou při sazbě vytvářeny znovu. Kromě náhledu jejich požadované podoby v textu je proto vždy vhodné dodat také zdrojová data v samostatných souborech (grafy nejlépe v MS Excelu, tabulky v MS Wordu). Optimální rozlišení fotografií a obrázků pro tisk je 300 dpi, tj. běžná fotografie na šířku jednoho sloupce sazby by měla mít cca 1 200×900 bodů (větší rozlišení nevadí, menší ano). Odkazy na použitou literaturu v souladu s ČSN ISO 690 (viz konkrétní příklady použití v časopise).

26

Poznámky pod čarou (pokud jsou nutné – např. vysvětlení podružných detailů, které by v textu odvádělo od právě probírané problematiky) jsou obvykle z grafických důvodů umisťovány na konec článku a je vhodné uvádět je tam všechny souhrnně už v rukopise; poznámky pod čarou se číslují od začátku dokumentu a v textu jsou vyznačeny horním indexem.

Submission of Manuscripts Ergo is a reviewed journal oriented at analyses and trends in research, technologies, and innovations. The journal only accepts original, unpublished articles that pass the review process. Article acceptance and the review process Articles are accepted from their authors continuously, in electronic form, at the address listed in the imprint. Only articles that have not been published in any other periodical and are not at the same time offered to another periodical are accepted. Every received article is first considered by the executive editor who decides whether to accept it for the review process. The executive editor informs the author of the article whether the article was or was not accepted for the review process. A minimum of two reviewers assess every article during the review process. The review process is anonymous. If a reviewer wishes to remain anonymous even after the end of the review process, their identity will not be disclosed to anyone outside of the editorial board. Each reviewer gives their opinion as to whether to publish (without qualifications or with minor modifications), rework, or reject the article and provides reasons for their decision in a review assessment. The editorial board reads the review assessments and decides whether to publish, rework, or reject the article. The executive editor informs the author of the article of the board‘s decision. If the article is reworked and the executive editor has doubts about the quality of the reworking, the new version of the article will be discussed with the reviewer who recommended the reworking. The editors reserve the right to modify articles and all their parts according to editorial custom; performed modifications will be discussed with the author through an author‘s editing of the article. Formal requisites for manuscripts Articles are accepted in Czech, Slovak, or English in a text format compatible with the MS Word text processor. Articles must have the standard structure of scientific articles, i.e. in addition to the text itself, they must contain an abstract (between 500 and 1000 characters), keywords, and a list of used literature. Brief information about the authors may also be included. The name of the article, abstract, and the keywords must be also supplied in English in addition to the original language. The recommended length of articles is 15 000 characters with 3 charts, pictures, or tables of standard size which corresponds to three print pages in the journal.

Manuscripts should use simple formatting, ideally without graphical bullets and other special formatting. A single article should use no more than two levels of subheadings. All charts and tables are reset during typesetting. In addition to their requested form within the text, source data should be included in separate files (charts in MS Excel, tables in MS Word). The optimum resolution for photos and images for printing is 300 dpi, i.e. a regular photo of the width of one typeset column should have approximately 1 200×900 pixels (higher resolution is fine, lower is not).


Links to used literature should comply with ČSN ISO 690 (see specific examples in the journal). Footnotes (if required – for example, to explain secondary details that would distract from the discussed topic in the text) are usually placed at the end of the text for graphical reasons and should be placed there in the manuscript as well; footnotes are numbered from the beginning of the document and indicated by superscript.

27

Technologické centrum AV ČR v rámci aktivit sítě Enterprise Europe Network připravuje počátkem roku 2014 tyto významné mise pro firmy a výzkumné instituce k navázání spolupráce v oblasti nanotechnologií:

Mise na veletrh NANOTECH 2014 v Tokiu 29.–31. ledna 2014 Po několika úspěšných misích českých vystavovatelů s řadou uzavřených spoluprací se ve dnech 26. 1.–2. 2. 2014 uskuteční mise na další ročník největšího tokijského veletrhu v oblasti nanotechnologií NANOTECH 2014 (http://www.nanotechexpo.jp). Technologické centrum zajistí opět pro firmy zdarma stánek o velikosti 9 m2, který bude součástí expozice České republiky, vytvoří katalog v místním jazyce a předem zajistí propagaci firem za pomoci svých partnerů v síti Enterprise Europe Network – EU-Japan Centre for Industrial Co-operation. V době veletrhu se rovněž uskuteční na výstavišti předem připravená obchodní jednání, kam se mohou účastníci přihlásit a předem si vybrat firmy na základě jejich zadaného profilu. Firmy dostanou prostřednictvím Technologického centra AV ČR rovněž nabídky možných letů a ubytování, které však nejsou z projektu hrazeny.

28

Mise na veletrh INDIA BIO v Bangalore 10.–12. února 2014 Poprvé připravuje TC AV ČR misi na největší veletrh nanotechnologií v Indii, který se koná v Bangalore (http://www.bangaloreindiabio.in). Tento veletrh pořádaný od roku 2001 bude spojený s odbornou konferencí a Technologické centrum AV ČR nabízí firmám a výzkumným institucím zdarma plochu svého stánku pro prezentaci jejich technologií. Indie, která je jedním z největších trhů světa, hledá v současnosti nové oblasti pro investice především svého soukromého kapitálu. Vzhledem k postavení českých firem v sektoru nanotechnologií, fungujícím novým partnerům v síti Enterprise Europe Network v Indii, ale i obchodním kontaktům jsme schopni zabezpečit nejen představení firem na našem stánku, ale i předem domluvit jednání na našem stánku či zprostředkovat kontakty jak pro obchod, tak i pro výzkumnou spolupráci. Firmy si hradí své cestovní náklady: zpáteční letenku (cca 20 000Kč), ubytování, vízum a osobní náklady. Registrovaným firmám jsou zdarma poskytovány asistenční služby Enterprise Europe Network v ČR a v Indii. Plochu stánku lze využít k propagaci výrobků a služeb (bannery/plakáty na stěny a vlastní propagační materiály). Kontakt: Eva Kudrnová, e-mail: [email protected], tel.: 602 973 983

prosinec 2013 Vliv reformy financování VaV v ČR na produkci výsledků

Recommend Documents