PROSINEC 1997 DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ. Milí bratøi a sestry, znovu se blíží krásné období roku, na které se

DUCHOVNÍ RÁDCE SKAUTSKÝCH ODDÍLÙ

66

PROSINEC 1997

Z OBSAHU: Vychovávat – ale jak? Cesty k Bohu a k víøe Akce: Cihla pro Moravu Duchovní odborky – – Znalost Bible Pøíbìhy ke skautskému zákonu Anketa Rozhovor s ... Scout´s Duck

Milí bratøi a sestry, znovu se blíží krásné období roku, na které se tìší dìti i dospìlí. Je tøeba si ale uvìdomit, že advent, který nás na Vánoce pøipravuje, je jen souèástí naší celoživotní cesty, kterou chceme absolvovat spolu s Ježíšem. Cesta adventu je cestou do Betléma. Tady nám mohou být vzácným pøíkladem moudøí mužové z Východu, kteøí neváhají vydat se na dalekou cestu, a to jen proto, aby se poklonili malému dítìti a pøinesli mu dary. Pán vesmíru, Kristus, Král, Boží Syn. Na cestì je provázela hvìzda. Ta mùže být pro nás symbolem Boží milosti, tedy Boží pomoci, kterou tolik potøebujeme na cestì k cíli. Snad by nᚠadvent, naše cesta do Betléma mohla být pøíležitostí k zamyšlení: jaký mám vlastnì cíl? Abyste to všichni vìdìli a také pak jednou našli, to vám vyprošuje v modlitbì a žehná František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko – opavský

PROSINEC - èas soumrakù S prodlužující se nocí a zimomøivì chladnými krátkými dny pøichází advent, radostné oèekávání Vánoc. Èas brzkých soumrakù je èasem pro symboliku svìtla. Už minulý mìsíc nás oslovily plaménky dušièkových svìtel, teï pøibývá svìtla na zeleni adventního vìnce, aby se na jeho místì rozzáøilo betlémské svìtlo Vánoc. Èas soumrakù. Mnoho lidí nemá soumrak rádo. Asi tuším proè. Soumrak je výzvou zastavit se v tempu, zamyslit

Z redakce ... Tak se nám opìt rok nachýlil a s ním konèí i další roèník tohoto èasopisu. Tedy nejvyšší èas myslet na roèník pøíští. Ètenáøe asi bude nejvíce zajímat informace ohlednì pøedplatného – soudì podle toho, že nìkteøí jej už z vlastní iniciativy zaslali, aniž jsem kohokoli k tomu vybízel. Pøedplatné na roèník 1998 mírnì podraží – a to na 110,– Kè. Množstevní slevy: 2 ks – 200 Kè, každý další výtisk – 95 Kè. Možná nìkdo bude brblat, že se poøád jenom zdražuje, ale jinak to nejde. V souèasné dobì je výrobní cena jednoho výtisku 6,50 Kè, k tomu poštovné pøi jednom odebíraném èasopisu ve výši 4 Kè. Dohromady to èiní 10,50 za èíslo. Vynásobíme–li tuto sumu deseti (deset èísel do roka), pak nám vyjde 105 Kè. Zbylých 5 Kè je použito na adresové štítky. Z toho vyplývá, že výše zmínìná cena je v podstatì výrobní a nikdo se na pøedplatném neobohacuje. Prosím tedy ty, kteøí by mohli zaplatit více, a tak uèiní. Alespoò budeme moci vytisknou èas od èasu nìjakou tu pøílohu. Složenku na pøedplatné obdržíte spolu s lednovým èíslem. Prosím o zaplacení

se nad uplynulým dnem. Soumrak vyvolává už jen tím, že pøichází, myšlenky s otázkami po vnitøním stavu èlovìka. Co odpovím jako skaut? Že mám z tìchto soumrakù radost, že mi pomáhají obnovit v sobì poztrácenou nadìji, že jsou pøíležitostí odložit špatné a ve tmì vyhlížet veliké Svìtlo vánoèní noci. Pøeji krásné soumraky pøedvánoèního èasu vám všem. Balú nejpozdìji do konce ledna. Možnost k uhrazení této èástky bude také na lednovém Semináøi ELŠ v Praze.

Schùzka Duchovní rady ... se konala v pondìlí 1. prosince. Hlavní èást schùzky byla vìnována práci nad podmínkami duchovních odborek „Bible“ a „Misie“. První z nich najdete v tomto èísle, tu druhou v èísle lednovém. Zbývající ètyøi duchovní odborky bude tøeba zpracovat na lednové schùzce, nebo termín odevzdání se pøiblížil. Následovalo nìkolik zpráv o stavu tohoto èasopisu – zejména o finanèním pokrytí a o velikosti ètenáøské základny. Èlenové DR pøivítali mezi sebe bratra Vladislava Jecha, který se bude tìchto setkání úèastnit jako delegát Èeskobratrské církve evangelické. Marek Bárta ukonèil svou pravidelnou èinnost v Duchovní radì z dùvodu znaèného pracovního vytížení v redakci èasopisu Skauting. Pøíští schùzka bude 5. ledna 1998. – svì –

VÁNOCE 1997 Tak a svítí vaše svìtlo pøed lidmi, aby vidìli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci na nebesích. (Mat 5,16) Pøi zimním slunovratu od nepamìti oslavovali lidé návrat slunce jako poselství z kosmu, že vláda zimy se láme a že brzy bude zase teplo a život se vrátí do normálních kolejí. Že opìt bude všude svìtlo a radost. Jistì to obdobnì vidí lidé i dnes – optimisté se radují, ale jsou mezi námi i pesimisté a ti øíkají, že se jen zase otoèilo kolo opakování roèních dob v pøírodì a opakování dobra a zla mezi lidmi. Ano, jistì uznáváme, že po celý rok byla øada vìcí nebo událostí okolo nás jakoby ve tmì – asi i my sami jsme se nevyvarovali pesimismu. Ale vzpomeòme si: jak nám èasto jen pár slov od sestry, bratra, pøítele, nebo urèitá nadìjná událost v životì všechno dokázaly zmìnit k lepšímu. Vždycky když pøijde dobrá zpráva – tøeba že na nás stále nìkdo myslí – pak se nám rozjasní mysl i tváø. Hlavnì když se prosadí vyšší pravda – pro nás tou pravdou pøece bylo v tomto roce opìt to, že jsme mohli všichni spolu pracovat ve skautingu. I když jsme my sami ne vždy byli pravdiví, pøesto nám svítilo duchovní svìtlo. A vždy když pøevládne láska – mezi námi samotnými a hlavnì ta láska pøicházející shùry, která nás zachovává pøi životì – zdalipak to není pøímo poselství o vìènosti? Vánoèní zvìst je skuteènì dobrá zpráva o tom, že ten Nejvyšší – Stvoøitel, ten kdo je ztìlesnìním nejvyšší Pravdy, veden tou nejvyšší Láskou – mezi nejnižší lidi poslal dítì – Zachránce svìta. To dítì nechal jít stezkou odvahy mezi dobrými i špatnými lidmi. Prohlásil to dítì za svého syna a pøipustil, aby mìl mezi lidmi matku a otce, bratry a sestry.

Tento Syn svého Otce tak vìrnì poslouchal a jednal s lidmi vždy podle pravdy a v lásce takovým zpùsobem, že jeho družina na nìm doslova visela. Byl pro nì pøímo božským svìtlem na zemi. Mnoho chudých v jeho pøítomnosti zbohatlo pravdou, která jim ukázala všechno v pravém svìtle. Z lásky, kterou okolo sebe tento vùdce lidí šíøil, i dnes vychází svìtlo, které nedokázala zatemnit ani tisíciletí omylù a høíchù tìch, kteøí si troufají poèítat se k jeho hnutí. Betlémské dítì je bratr všech lidí Ježíš a malí i velcí se na nìho mohou obracet a mohou mu tykat, i když má královský titul Kristus = Spasitel, Syn Boží. Má nejvyšší oprávnìní obìti vlastního života a vùdcovský odznak køíže. Získal ho na cestì, na kte-

ré za všechny lidi všech dob pøekonal tmu a prolomil prùsek ke svìtlu. Jako ten, kdo dospìl k nejvyšší Pravdì a Lásce, má právo nám promluvit do života, do našich dalších dnù, do nadcházejícího roku 1998. Jeho slova platí všem, kdo slavnostnì slibovali tøeba skautský slib nebo jsou èleny jeho spoleèenství, ale i tìm, kdo se jenom jaksi zpovzdálí na jiných cestách ohlížejí za svìtlem pro svùj život: Neukládejte si poklady na zemi, kde je nièí mol a rez a kde je zlodìji vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi ... nebo kde je tvùj poklad, tam bude i tvé srdce. Kamzík

Vychovávat - ale jak?

í n á d e l H A H O B 4. Pøíprava na setkání s Ním Podívejme se na osobu, kterou sám Bùh pøipravuje na hledání a spoleèné setkání. Je to muž, který jediný smìl spatøit Hospodina - je to Mojžíš. Co vyznaèuje první období Mojžíšova života, jak jej ve zhuštìné formì podávají Skutky apoštolù a trochu obšírnìjší 2. kapitola knihy Exodus? Jsou to následující tìžištì: 1. Boží prozøetelnost vládne obzvláštním zpùsobem nad Mojžíšem. Bùh ho zachrání. Je v nebezpeèí života, mìl být usmrcen, mìly ho pohltit vody Nilu, ale on je zachránìn. 2. Mojžíšovi se dostane vybrané výchovy: „Byl vychován ve vší egyptské moudrostí.“ Je to soustavné zasvìcování do tajemství a vzdìlávání, které tehdy platilo jako vzorná výchova. Víme, co znamenala pro tehdejší svìt moudrost Egypanù: byla to velká moudrost, pøísloveèná moudrost, nejstarší moudrost. Øekové chodili do egyptských škol, aby odposlouchávali jejich tajemství. Text øíká: „ve vší moudrostí“. To zahrnuje politickou moudrost ve výteènì organizované vnitøní struktuøe; hospodáøskou moudrost ve velkolepé hospodáøské vnitøní struktuøe; technickou moudrost: pyramidy, umìní stavìt ob-

rovské a mohutné chrámy; koneènì kulturní moudrost: vysoké osobní kultury, vytøíbené umìní žít, jak je patrné v náhrobních malbách. A text øíká, že Mojžíš byl uveden do celého tohoto bohatství lidské kultury. V druhé èásti, od 22. verše 7. kapitoly, se praví: „Byl mocný v slovech i èinech.“ Mojžíš umìl mluvit, dovedl jednat a byl si také dobøe vìdom tìchto svých schopností. Vìdìl, že má prvotøídní vzdìlání. Zde pozorujeme èásteènì kristologický ohlas textu. Ježíš je ve Sk (10,37 – 43) popisován jako mocný ve skutku a slovì. Mojžíš umìl mluvit, pak umìl i jednat. Jak to máme vykládat o svém životì? Myslím, že odpovídá dobì našeho vzdìlávání, že i my a naši svìøenci jsme vznesli nárok „být mocnými ve slovì a èinu“. Prošli jsme „dobu pøisvojování si metody“, tak bychom mohli nazvat první období Mojžíše uplatnìné na nás, v nìmž se každý uèí vyjadøovat se, konat práci svého povolání, vystupovat s urèitým vìdomím, jak vystupovat má. A tak se v nás utváøí pøedstava o tom, jak a co musí èlovìk konat. Toto první období Mojžíše pøipravovalo, aby jednou v pozdìjší dobì poznal, že i velká moudrost Egyptská není nejvìtší a bude nucen odejít – uprchnout. Aby až jednou

Dobøe pøipravený skautský program ve své celistvosti je pøípravou na setkání s Bohem. bude stát pøed keøem, který hoøí, ale neshoøí poznal, že stojí pøed Tím koho hledal a kdo je ta Nejvìtší moudrost. Proè tento pohled na první období Mojžíšova života? Nìkdy mùžeme mít snahu druhým pomoci nalézt Boha, ale oni na to nemusí být pøipraveni. Chybí jim právì toto

první období, které pøedcházelo událost, kdy Mojžíš slyšel „JSEM, KTERÝ JSEM“. Proto i dobøe pøipravený skautský program ve své celistvosti je pøípravou na setkání s Bohem. (pokraèování pøíštì) Literatura: C.M. Martini: Tvá hùl mì vede P. Zbynìk Schneider ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Cesty k Bohu a k víøe III. Máme za sebou nìkolik úvah o hledání Boha a o cestách, které k Bohu vedou. Ovšem vìdìt jen o Boží existenci, i kdybychom to nakrásnì vìdìli z vlastního zážitku, nejen z toho, co èteme, to je pro køesana málo. Køesanství nestojí jenom na vìdomí, že Bùh je, ale stojí na víøe. To není totéž. Køesanská víra musí pøece být nesrovnatelnì více než jenom prosté pøesvìdèení, že je Bùh. Pøinejmenším se dá øíci, že každá køesanská víra je kladný vztah k tomuto Bohu. Èlovìk mùže o Bohu vìdìt a mùže mít k nìmu vztah záporný a to køesanský postoj víry samozøejmì není. Nìkdy se slovu víra rozumí velice úzce; za vìøícího se prostì pokládá ten, kdo vìøí, že „nìco“ musí být. Tohle víra ve smyslu biblickém není, ani Starý zákon takto víru nevidí, tím ménì Nový zákon. Jde tedy o to, co je víra v køesanském (biblickém) smyslu. V listì Židùm èteme následující slova: Vìøit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víøe pøedkù se Bùh pøiznal svým svìdectvím. Ve víøe chápeme, že Božím slovem byly založeny svìty, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného. Ábel vìøil, a proto pøinesl Bohu lepší obì než Kain a dostalo se mu svìdectví, že je

spravedlivý, když Bùh pøijal jeho dary; protože vìøil, ještì mluví aè zemøel. Henoch vìøil, a proto nespatøil smrt, ale Bùh ho vzal k sobì. Nebyl nalezen, protože ho Bùh pøijal. Ještì než ho pøijal, dostalo se Henochovi svìdectví, že v nìm Bùh našel zalíbení. Bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k nìmu pøistupuje, musí vìøit, že Bùh je a že se odmìòuje tìm, kdo ho hledají. Noe vìøil, a proto pokornì pøijal, co mu Bùh oznámil a co ještì nebylo vidìt, a pøipravil koráb k záchranì rodiny. Svou vírou vynesl soud nad svìtem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víøe. Abraham vìøil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do zemì, kterou mìl dostat za údìl; a vydal se na cestu, aèkoliv nevìdìl kam jde... Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomkù, jako bez poètu je hvìzd na nebi a jako je písku na moøském bøehu. (Žid 11, 1 – 8, 12)

Zaèátek úryvku by nahrával tomu, že víra je jen jakési pøesvìdèení o neviditelném. „Víra nám dává pevné pøesvìdèení o vìcech, které nevidíme.“ (Vìøit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. – Žid 11, 1) Ale tomu je tøeba dobøe rozumìt. Neviditelnou vìcí není jenom „co není vidìt“, ale i všechny jiné souvislosti, které nám v životì unikají, které unikají jenom lidskému pohledu na život a víra právì ve smyslu biblickém tyto možnosti otevírá. Samozøejmì, že mùžeme vìdìt o Bohu víc, než jenom to, že je. Mùžeme o nìm vìdìt, že je tøeba spravedlivý. A od toho je už jenom krùèek k tomu, že Bùh je soudce. Ale ani to není køesanská víra, i když u nìkoho

víra v téhle zdeformované formì konèí. Prostì Bùh mu byl pøedstaven jako pøísný soudce – a pak se ho buï do smrti bojí, nebo ho zaène odmítat. Doplatí na to, že vlastnì nikdy do hloubky víry nepronikl. Nìkdo vidí ve víøe jakousi životní pojistku, kterou se mùže pojistit pro pøípad smrti. Ani tohle není køesanská víra. A tak chceme–li dobøe rozumìt, co je víra, musíme ve ètení z listu Židùm pokraèovat: Abraham vìøil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do zemì, kterou mìl dostat za údìl; a vydal se na cestu, aèkoliv nevìdìl, kam jde. (Žid 11, 8) Tady se text odvolává na známé místo v prvé knize Mojžíšovì, kde se øíká: „I øekl Hospodin Abrahámovi: „Odejdi ze své zemì, ze svého rodištì a domu svého otce a jdi do zemì, kterou ti ukáži.“ Jestliže pochopíme køesanskou víru na principu Abrahámova postoje, pak máme možnost dostat se dál, protože Abrahámova víra nebyla jen pøesvìdèení, že Bùh je, to nebylo jen vìdomí o nìkom, kdo je neviditelný a nepopsatelný. Abrahámova víra byla èinem. Byla odvahou jednat i na základì poznání, na pohled ne zcela jistého. Abrahám se vydal na cestu, aèkoliv nevìdìl, kam jde. Tohle vypadá nerozumnì; ale Abrahám se vydal na cestu, protože vìdìl, že jde tam, kam je volán Bohem. A to už naprosto nerozumné není. Jestliže se víra pochopí jako odpovìï na Boží oslovení, pak to zaèíná být právì ono. Sv. Pavel øíká, že víra je ze slyšení. A víra skuteènì zaèíná vždycky tak, že Bùh osloví èlovìka, osloví ho nìjakou událostí, slovem bible, životem druhého èlovìka nebo nìjakým osobním zážitkem. Ale vždycky, když jde o Boží oslovení, je to nìco, co na èlovìku žádá odpovìï a co ho pøivádí do jiné, nové situace. Co ho odvádí od navyklého pohledu na svìt a navyklých jistot.

Èlovìk se musí dát urèitým zpùsobem do pohybu, má–li Boží slovo pøijmout. Nový zákon tomuhle øíká obrácení. Obrácení znamená, že èlovìk mìní stupnici svých hodnot a mìní jistoty, o které se opírá. Èlovìk neobrácený, èlovìk bez víry se opírá jen sám o sebe a o takovou šíøi obzoru, kterou pøehlédne, kterou je schopen vidìt a zhodnotit. I kdyby ten èlovìk vìøil, že „nìco“ nad ním je, ale opíral se jen o sebe a své hodnoty, je ve smyslu køesanském v podstatì nevìøící. Skuteèná víra je pohyb k obrácení. To znamená pohyb, v nìmž zaène brát v úvahu Boha a zaène s ním poèítat jako s tím, kdo s ním poèítá a kdo s ním nìco dìlá. To ovšem znamená urèité riziko, protože se spoléhá na nìkoho, kdo je neviditelný, s kým nemùže být jednoduše ve styku jako se svým sousedem. A pro èlovìka, který s vírou zaène, je to riziko o to vìtší, protože s tímhle Bohem nemá žádné zkušenosti. A pøece tohle víra vyžaduje: odvahu vykroèit na neznámou pùdu a riskovat ostudu, zklamání a ztroskotání. V pøíbìhu o Abrahámovi tomu nebylo jinak, on riskoval cestu do neznáma – a mìlo to smysl nejen pro nìho samotného, ale i pro všechny po nìm. Jakmile se èlovìk odváží spolehnout na nìco, co nejsou jen jeho jistoty, tak se jeho možnosti otevírají a on se dostává za své bìžné schopnosti. Èlovìk vlastnì potøebuje svou pøirozenou míru pøesahovat. A pak se teprve na nìm víra projevuje. Víra nemá za následek, že èlovìk pøekoná jednu izolovanou životní událost. Víra zpùsobuje, že èlovìk vchází do celého tajemství, které ho pøesahuje, do tajemství Božího a do tajemství Kristova. A tam se mùže dostat jen tehdy, když má odvahu k urèitému kroku do neznáma. Bez nìho si bude ono tajemství prohlížet jen zvenku a tak ho nepozná. Pozná ho jedinì tenkrát, když do nìj vstoupí a nìjakým zpùsobem bude mít na nìm úèast.

Proto je abrahámovský krok žádán na každém, kdo se má dostat blíž k Bohu. Ale ono to skuteènì stojí za to, protože jedinì tenkrát, když opustím ty nejbezpeènìjší jistoty, jedinì tenkrát se mohu setkat s Kristem. Když to øeknu ve zkratce: pøijmout Krista znamená pøijmout jeho utrpení a vzkøíšení. A to vždycky znamená pustit se svých dosavadních bezprostøedních jistot. Jestliže se jich pevnì držím, nikdy se nedostanu k podstatì utrpení, protože to je ztráta jistot. A nemohu se dostat ani ke vzkøíšení. Odvahou udìlat krok za Pánem Ježíšem získává èlovìk možnost, o níž hovoøí sv. Pavel v listu Efezanùm, když øíká, že Kristus má skrze víru

pøebývat v našich srdcích. To znamená, že se základ èlovìka v zásadì zmìní. Bùh se nás nìjakým zpùsobem zmocòuje, pokud se mu ovšem vydáme. Aèkoliv èlovìk velice potøebuje, aby se ho Bùh zmocnil, Bùh to udìlá jedinì tenkrát, pokud se èlovìk odváží, pokud se nìjakým zpùsobem poddá nebo vydá. Když mu to dovolí. Je to nepochopitelná vìc, že víra je Boží dar, ale ten dar se na nás uplatní jen tenkrát,

když je v nás ochota žít v jednotì s Boží vùlí. Jestliže se proti tomuto daru postavíme, nemùžeme být obdarováni. Velice krátce a názornì se dá øíci, že víra je pøesunutí tìžištì lidské osobnosti. Tìžištì, vlastní nosný støed v sobì èlovìk pøesouvá na Boha. To znamená, že zaèínám žít z jiného zdroje, ale také to znamená, že se neztrácím. Jsem to poøád já, kdo se spoléhá na Boha, kdo na nìm víc a víc staví, kdo se rozhoduje jednat podle nìj. Jsem to já, ale jednám z Boha, což znamená, že se celý obsah mého jednání mìní. Køesanská víra znamená svým zpùsobem „zbožštìní“ èlovìka, ne že bychom se lidstvu – èlovìku klanìli, ale že se èlovìk stává více Božím, a pøece zùstává èlovìkem. Odváží–li se nìkdo k tomu , pak se jeho život zaène mìnit. Kdo si tohle ale bude prohlížet zvnìjšku, ten to nikdy nepozná, protože sám na sobì nikdy žádnou zmìnu nezažil. A u druhých lidí jí neporozumí. Kdo se ale odváží kroku za Bohem, ten to pocítí sám na sobì a potom získá odvahu na této pravdì stavìt. Všechno to nestojí jenom na nás, celé to pøesouvání tìžištì na Boha je také Boží zájem, který ovšem èeká na lidskou ochotu, na projev lidské svobody. A celé je to také Kristùv zájem. On je pro nás nejpádnìjší zárukou, že celá snaha není marná a zbyteèná, že to není výmysl fantazie a utopie, ale realita a že èlovìk mùže na Bohu stavìt svùj život, že se mùže zmìnit smìrem k Bohu, že mùže prožívat v køesanském smyslu víru. Najdeme to v evangeliu na mnoha místech. Napøíklad v Kristovì veleknìžské modlitbì èteme: „Spravedlivý Otèe, svìt tì nepoznal, ale já jsem tì poznal, a také oni poznali, že jsi mne poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještì dám poznat, aby v nich byla láska, kterou mᚠke mnì, a já abych byl v nich.“ (Jan 17, 25 – 26)

Akce: Cihla pro Moravu Tak zaèínám pomalu vìøit tomu, že Junák je mrtvým hnutím - køesanské oddíly nevyjímaje - kde se každý stará jen sám o sebe, kde obzor vìtšiny vedoucích konèí na úrovni výplnì volného èasu èlenù vlastního oddílu nebo nanejvýš støediska. Na výzvy k této sociálnì prospìšné akci totiž reagovalo pouze pìt oddílù: 20. oddíl z Prahy, 2. chlapecký a dívèí oddíl z Jièína, 9. dívèí oddíl „Modøinky“ z Tábora, 8. roj svìtlušek z Tøebíèe a dívèí oddíl ze Senetáøova. Pøitom oddílù s køesanskou výchovou, od kterých se oèekává víc, než jen výplò volného èasu dìtí, jsou asi dvì stovky a všech oddílù Junáka jsou zhruba tøi tisíce. Výsledek tedy není nijak oslnivý, ale pøeci jen nìjaký. Takže má smysl v dané akci pokraèovat a dotáhnout ji do konce i v tomto komorním složení. Pokud by se chtìl ještì nìjaký oddíl èi jednotlivec zapojit, rádi jej uvítáme. Všechna pravidla uvedená v øíjnovém èísle zùstávají v platnosti - zopakuji jen èíslo konta: 1389354 038/0800, konstantní symbol 379, variabilní symbol 120, Èeská spoøitelna, Rytíøská 29, Praha 1. I když se vám toto èíslo dostane do rukou pravdìpodobnì až po Vánocích, pøinášíme v nìm jako metodickou pomoc pásmo, které je vhodné pøedevším pro skautky. V pøíštím èísle najdete zprávu o prùbìhu akce ve výše zmínìných oddílech. ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Aby nám nezhaslo svìtlo ...

(pásmo pro vìtší dìti) 1. dítì:Uprostøed noci vzešlo svìtlo. Z Božího trùnu na zem slétlo. Z nebeské slávy pøišel Pán do bídy chléva na zem, k nám. I nejskrytìjší lidský byt svým svìtlem touží prozáøit.

Jak èlovìk na svìtì chtìl žít a v lidském srdci chrám svùj mít. I v srdci mém se narodil, Své svìtlo ve mnì rozsvítil, abych tak všude kolem sebe svítila èistým jasem z nebe. (Dostane rozsvícenou svíèku.) 2. dítì:Kde vzalo se to svìtlo jasné? V hluboké noci jak je krásné! Z Betléma svítí ke køíži. Mne také rozsvi, Ježíši! A jsem jak hvìzda vánoèní, a vedu poutníky pùlnoèní k Tobì, by se Ti klanìli a Boha v Tobì vidìli. (Dostane rozsvícenou svíèku.) 3. dítì:Byla noc a lidé spali. Nebeské svìtlo neznali. Nevìdìli, že pastýøi za tím svìtlem si pospíší. Já ve tmì høíchu nechci žít. Pøijï i mne, Pane rozsvítit, abys celým mým životem oslaven byl den za dnem. (Dostane rozsvícenou svíèku.) 4. dítì:Co to tady záøí a høeje na tváøi? Vždy høích v srdci zebe! Pán dal svìtlo z nebe. Andìlé, hvìzda betlémská, jas z jeslí, všecko mocnì plá. Kéž svítím, Pane, také já, kéž zmizí strašná høíchu tma. (Dostane rozsvícenou svíèku.) 5. dítì:Øeknìte mi, lidé milí, jak jste se tak rozsvítili? Že by betlémské dìátko zmìnilo vás tak zakrátko? To bych také chtìla mít, do tmy kolem vždy svítit.

Akce: Cihla pro Moravu Dej i mnì to svìtlo, Pane, a mùj život láskou plane! (Dostane rozsvícenou svíèku.) 6. dítì:Ve vesmíru planou svìtla. Jedna hvìzda kdysi slétla, aby vedla mudrce. Byly první Vánoce. Prosím, Pane Ježíši, Svìtlo svìta nejvyšší, vejdi i do srdce mého, a je plné svìtla Tvého. 7. dítì:Hvìzdou jitøní je Pán Ježíš. Z jeslí vyšel za mne na køíž. Pán Ježíš, všech králù Král, do srdce mi svìtlo dal. (Dostane rozsvícenou svíèku.) 1. dítì:Mám nejradši o Vánocích, když je venku bìlounký sníh. Všechno bych já dala za to, jen aby nebylo bláto. Když místo snìhu naprší, už Vánoce mne netìší. Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 2. dítì:Vánoce mám strašnì rád. Každý bude dostávat plno dárkù! To se ví! Tak se svátky oslaví. Kdyby dárkù nebylo, koho by to tìšilo? Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 3. dítì:Nejhezèí vánoèní vìc, to ví dobøe každý pøec, je stromeèek ozdobený, støíbrem, zlatem ovìšený. Bez stromeèku, lidé milí, to by Vánoce nebyly.

Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 4. dítì:A já zase, když se šeøí, tìším se už na veèeøi. O Vánocích, to se máme samé dobroty si dáme! Dobré jídlo, to je vìda! Bez toho se slavit nedá! Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 5. dítì:To vánoèní cukroví! Nikdo se to nedozví, kolik jsem ho zbaštila, jen když jsem je zdobila! Mamince když pomáhám, to nejradši z Vánoc mám. Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 6. dítì:To nejlepší na konec: živý kapr - to je vìc! Ve vanì ho proháním, Vesele s ním dovádím. Bez kapra by Vánoce nebyly rok po roce! Co se stalo? Svìtlo krásné slábne a už zcela hasne! (Sfoukne svíèku.) 7. dítì:Vánoce! Tak Pán Bùh ten svìt miloval, že z lásky Syna svého dal. Ne! Já se nedám uhasit! Pomohu druhé rozsvítit. (Zapálí svou svíèkou sousedovu, ten další až svítí zase všechny. Pøi tom se hraje melodie písnì, kterou pak dìti spoleènì zpívají napø. Dobrou zprávu hlásej, Sláva na výsostech Bohu: Hlahol II. str. 72 a 98)

Duchovní odborky ZNALOST BIBLE Smyslem této odborky je poznat a zamilovat si ústøední knihu nejen židovství a køesanství, ale celé evropské civilizace a toto poznání a vztah zprostøedkovávat ostatním. Plnit ji mohou všichni.

1. stupeò • Ví, jak, kde a kdy Bible vznikala, jakou mìla pùvodnì podobu (svitky) a jak vypadá obvykle dnes. • Ví o ústøední úloze biblických knih pro židy a pro køesany a proè tomu tak je (vlastní autorství pøipisují Bohu). • Pøeèetl nìkolik základních pøíbìhù (resp. vyprávìní èi podobenství) z Bible a dovede je ostatním vyprávìt (napø. Abrahám, Josef, nìjaký úsek z Mojžíše – „zlaté tele“, Daniel, Rút, vzkøíšení dcery Jairovy, podobenství o Samaritánovi, o marnotratném synu, o domu na skále a na písku ap.)

2. stupeò • Ví podrobnìji, jak, kdy, kde a proè Bible vznikala, ví, kde jsou dnes nejstarší rukopisy Bible a z které doby pocházejí. • Dovede pøimìøenì vìku vysvìtlit, jak židé a køesané rozumìjí tomu, že „Bible je Slovo Boží v podobì slova lidského“ (co je „Božího“ a co „lidského“) a na jednoduchých pøíkladech doloží lidskou podmínìnost podoby Bible (tehdejší vìdecké pøedstavy, zpùsob vyjadøování pøimìøený kultuøe, civilizaci a osobì autora, rùzná svìdectví o téže události – napø. o prázdném hrobu ap.). • Dokáže rozlišit popis historických událostí od jiných literárních útvarù v Bibli (podobenství, báseò, modlitba, zákoník, deník, svìdectví, píseò, historické líèení, teologická úvaha).

• Má svou vlastní Bibli (možno i dìtskou), ze které si pravidelnì ète. • Prokáže schopnost orientovat se v Bibli (dospìlých) – knihy, kapitoly, verše. • Pøipraví pro ostatní alespoò tøi rùzné programy èerpající z Bible (soutìž, hru, výstavku, vyprávìní ap.). • Nalezne v umìní alespoò dva pøíklady inspirace Biblí (obrazy, film, literatura, sochaøství ap.).

3. stupeò • Zná rozdìlení Bible (na knihy, patøící do skupin „Zákon“, „Dìjiny“, „Moudrost“ a „Proroctví“ – jak ve Starém, tak v Novém zákonì), dobøe se v ní orientuje (podle standardních zkratek v ní dokáže spolehlivì hledat). • Rozlišuje židovské Písmo a køesanský kánon Bible v hlavních tradicích (katolicko– pravoslavné a reformaèní) – a zná dùvody pro rozdíly jednotlivých chápání toho, co k Bibli podle tìchto tradic patøí. • Zná základní historické, kulturní a spoleèenské souvislosti vzniku Bible v rozsahu úvodù „Bible“, „Starý zákon“ a „Úvod do Nového zákona“ v ekumenickém vydání Bible. • Pøeèetl knihu Jana Sokola „Ètení z Bible“ nebo jinou obdobnou knihu. • Pøipraví pro ostatní alespoò tøi rùzné programy èerpající z Bible (soutìž, hru, výstavku, vyprávìní ap.). • Prokáže schopnost rozlišovat základní literární druhy v Bibli (podobenství, báseò, modlitba, zákoník, deník, svìdectví, píseò, dopis, pohádka, historické líèení, teologická úvaha).

• Nalezne v umìní alespoò pìt pøíkladù inspirace Biblí (obrazy, film, literatura, sochaøství ap.).

4. stupeò • Má svou vlastní Bibli, ze které si pravidelnì ète. • Spolehlivì rozlišuje rùzné základní literární formy a dokáže to s pomocí komentáøù k ekumenickému vydání uplatnit i na komplikovanìjších pøíkladech (1. až 11. kapitola Geneze, Exodus, Jozue, Job, Jonáš). • Dovede vysvìtlit, co rozumí køesanská tradice „inspirací Písma“ a zná nejtypiètìjší pøípady z dìjin, kdy chybné chápání této inspirace vedlo ke zbyteèným konfliktùm s vìdou. • Zná zpamìti nìkterá biblická podobenství a jejich výklad, což pøedvede vhodnou formou (vyprávìním, dramatizací, hrou ap.) svým vrstevníkùm. • Pomùže nìkterému mladšímu dítìti „objevit“ Bibli (pravidelnì mu z ní ète, vypráví mu biblické pøíbìhy, pomáhá mu poznávat, jak mùže Bible mluvit i dnes k nám). • Pøedvede alespoò deset pøíkladù, kdy dnešní lidé používají biblická rèení, aniž si to vìtšinou uvìdomují („solný sloup“, „Kdo nepracuje, a nejí“ ap.) – vèetnì nalezení pùvodních míst v Bibli.

5. stupeò • Má svou vlastní Bibli, ze které si pravidelnì ète. • Zná všechny knihy Bible vèetnì deuterokanonických (apokryfních) a dovede jasnì charakterizovat jejich obsah (v rozsahu úvodù ekumenického pøekladu Bible). • Dovede vrstevníkùm vysvìtlit, co rozumí reformaèní tradice zásadou „Sola scriptura“. 1) • Pøeèetl dokument 2. vatikánského koncilu „O Božím slovì“ a dovede ho vrstevníkùm pøetlumoèit.

• Dovede na konkrétních pøíkladech uplatnit základní Augustinovo pravidlo interpretace biblického textu 2). Ví, jak se jednotlivé køesanské tradice snaží øešit potøebu nalézání správného výkladu. 3) • Pomùže nìkterému mladšímu dítìti „objevit“ Bibli (pravidelnì mu z ní ète, vypráví mu biblické pøíbìhy, pomáhá mu poznávat, jak mùže Bible mluvit i dnes k nám). • Pøedvede alespoò deset pøíkladù, kdy dnešní lidé používají biblických rèení, aniž si to vìtšinou uvìdomují („solný sloup“, „Kdo nepracuje, a nejí“ ap.) – vèetnì nalezení pùvodních míst v Bibli.

6. stupeò • Pøeèetl celou ekumenickou Bibli vèetnì komentáøù. • Pøeèetl alespoò ètyøi populárnì odborné knihy o Bibli, které v souèasné dobì v èeštinì existují 4), a tuto znalost prokáže vhodnou formou (pøednáška, èlánek, poøad, diskuse apod.). • Spolehlivì ovládá rozlišování literárních druhù v Bibli a dovede to používat v konkrétních pøíkladech pøi interpretaci biblického textu. Hromádka, J. L.: Evangelium o cestì za èlovìkem, Kalich, Praha, 1958 (kap.6). Novotný, O.: Biblický slovník, Kalich, Praha, 1956, (hesla Bible, Písmo). 2) „Písmo má vždy smysl pravdivý, ovšem dá se vykládat rùznì. Proto pokud nìjaký výklad rozum èi smysly bezpeènì usvìdèují z nepravdy, netøeba umínìnì stát na tom, že to je smysl pravý, nýbrž je nutno hledat smysl jiný, s rozumem souhlasný.“ 3) V protestantské tradici pøedevším Lutherova zásada „vykládat Písmo Písmem“. 1)

• Je v kontaktu s nìkterým souèasným èeským biblistou (napø. úèastí na semináøích nebo písemným kontaktem).5) • Seznámil se s židovskou literaturou vycházející z Bible (talmud, midraše, chasidská vyprávìní) a pøipraví o tom pro své vrstevníky program (literární pásmo, hru ap.). • Ví, jaký je vztah islámu k Bibli (a dovede to konkrétnì doložit na textech Koránu). • Pøipravil alespoò dva mladší kamarády pro získání odborky Znalec Bible nižšího stupnì. • Zná alespoò deset významných umìleckých èi vìdeckých dìl inspirovaných Biblí (opery, romány, vìdecké teorie ap.) (kol.: Cesty k pramenùm, Miloš Biè : Radostná zvìst Starého zákona, Miloš Biè : Svíce nohám mým, Alfred Läpple : Úvod do Starého zákona, Dominik Duka : Úvod do Písma svatého Starého zákona, Petr Pokorný : Literární a teologický úvod do Nového zákona, Jan Smolík : Souèasné pokusy o interpretaci evangelia, Ludìk Brož : Evangelium dnes, Josef B. Souèek : Slovo – èlovìk – svìt, Petr Pokorný : Výklad evangelia podle Marka, Zdenìk Sázava : Mistr a Pán, Claude Tresmontant : Bible a antická tradice, Claude Tresmontant : Hebrejský Kristus, Walter Kasper : Dogma pod Božím slovem, Anselm Grün: Hlubinnì psychologický výklad Písma, Milan Machovec : Ježíš pro moderního èlovìka) 5) (Petr Pokorný, Jan Heller, Josef Høebík, Jaroslav Brož, Jiøí Mrázek, Zdenìk Sázava, Dominik Duka, Petr Koláø, Miloš Biè, Karel Flossmann, Jan Sokol, Jiøí Ruml, Martin Prudký, Adolf Pintíø). 4)

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Tak a další odborka je na svìtì. Pokud by nìkdo mìl nìjakou pøipomínku k jejím podmínkám, a se co nejdøíve ohlásí v redakci. Ostatní se mohou tìšit na odborku „Misie“, kterou otiskneme v pøíštím èísle.

Pøíbìhy Také pøi výkladu skautského zákona èasto používáte rùzné pøíbìhy? Také vám nìkdy dìlá potíže najít pøíbìh „jako šitý na míru“? Nuže, snad vám tedy pomùže následující cyklus, ve kterém se budeme snažit zveøejòovat krátké pøíbìhy pøímo k jednotlivým bodùm skautského zákona. Dnes: Skaut je pravdomluvný ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Od kuchynì zaznìl gong a známý pokøik. Ještì než jsme se rozbìhli pro šálky, Admirál nás zadržel. „Jen tak mimochodem - k snídani máme koláèe. Vèera je pøivezl Mlokùv tatínek. Kdo se nekoupal, øekne si o ...? Oè si øekne, Jonáši?“ Trošku ve mnì hrklo. Jakpak admirál ví, že jsem se nekoupal? Nebo o tom neví a oslovil mì jen proto, že stojím pøímo pøed ním? „O suchou patku“, øekl jsem. „O co si øekneš ty?“ Admirál zaèínal být nepøíjemnì osobní. „Já si dnes pøi snídani øeknu ...“, zaèal jsem zeširoka a horeènì uvažuju, co mám øíct. Nikdo nemùže vìdìt, jestli jsem se koupal nebo ne. Když teï øeknu „o suchou patku“, mám po koláèích. Hrome, zase suchý krajíc? Rychle tedy dokonèím nakousnutou vìtu: „... o koláèe“. Sotva vyslovím poslední slovo, poleje mì horko. Každý na mì musí vidìt, že lžu. Honem se opravím: „Vlastnì o patku.“ Admirál si mì ještì asi deset sekund zkoumavì prohlíží, pak se mu v koutcích usadí sotva znatelný úsmìv. Upaluju do kuchynì a jsem rád, že jsem nakonec øekl pravdu. Že jsem se nepoddal své slabosti. Miloš Zapletal: Ostrov pøátelství

Živì si vzpomínám na jednu debatu s faráøem pøi hodinì náboženství. Vyvolalo ji pøedstavení loutkového divadla - dramatická pøíhoda dítìte, které pronásleduje èert. Loutka, která dìcko pøedstavovala, se jednu chvíli na scénì roztøásla strachem a chtìla se èertovi nìkam schovat. Nakonec si vlezla pod postel v koutì jevištì. Vzápìtí se pøihnal èert a marnì se po chlapci shánìl. „Nìkde tu pøece musí být!“ prohlašoval. „Zeptám se tìchto hodných divákù. - Dìti moje milé, nevidìly jste tu náhodou zlého kluka?“ Naše reakce byla naprosto bezprostøední. „Ne, ne, nevidìly jsme ho,“ odpovìdìly jsme rozhodnì a málem jednohlasnì. „Kde jenom mùže být? Jak to, že ho nevidím?“ nedal se odradit èert. „Je pryè!“ volaly jsme. Mám za to, že by se dìti všude na svìtì zachovaly v podobné situaci stejnì. Nᚠfaráø s námi však k našemu pøekvapení nebyl moc spokojen. “Nelíbilo se mi, jak jste se pøi pøedstavení chovaly,“ øekl, sotva jsme se na jeho pokyn posadily. „Lhaly jste,“ pokraèoval se starostlivým výrazem. „Udìlaly jste to s nejlepším úmyslem, to je jistì pravda, ale byla to lež a je to lež. Èlovìk nesmí lhát.“ „Ani èertu ne?“ ptali jsme se zaražení. „Lež zùstane vždycky lží,“ øekl faráø. Znovu nám zaèal vykládat, co øíká køesanské uèení o pravdì a lži. Nás dìti však tenkrát obecný problém lži vùbec nezajímal. Chtìly jsme vìdìt: „Mìly jsme tomu èertu øíci pravdu? Ano nebo ne? „O tohle nejde,“ opakoval ztrápenì chudák faráø. „Lež je vždycky lež. Mùže to být velká lež, støední lež, bezvýznamná lež nebo úplnì malá lež, ale je to vždycky lež.“ Chtìl jsem to tenkrát nìjak ukonèit a tak jsem se pøihlásil s námitkou: „Kdyby nešlo o obyèejné dítì, ale tøeba o faráøe, co bychom mìly v tom pøípadì èertovi øíct?“ Faráø zrudl. Odpovìdi se vyhnul a za trest mi poruèil strávit zbytek hodiny vkleèe.

„Uznávᚠsvou chybu?“ zeptal se mì na konci hodiny. „Ano,“ øekl jsem. „Až se mì èert zeptá na vaši adresu, klidnì mu ji povím.“ Ignazio Silone - ne každý má právo vìdìt pravdu (napø. ten, kdo by této pravdy zneužil ke zlému) - ale také: dobrý úèel nesvìtí prostøedky ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Tøetího dne se konal pohøeb. Hubáèek šel za rakví zamraèenì, maèkal sice bílý šátek v ruce, ale oèekávané slzy se nedostavovaly. Zato jeho žena si poèínala jako smyslù zbavená. „Mùj tatínku zlatý, má dušinko drahá,“ - stále vykøikovala chraptivým hlasem. Faráø Holoubek brzy vycítil, že pláè je neupøímný a falešný. „Ta ženská lže,“ øekl mu vnitøní hlas, „pøetvaøuje se jen tak pøed lidmi, køikem zakrývá radost, že se zbavila starého otce, který se jim stal bøemenem“. Ale nejen knìz, vìtšina pohøebních hostí mìla podobný pocit. Jediná Hubáèková toho necítila, pøekøikovala dál zpìváky i knìze a hlavní trik, vypoèítaný na zevnìjší efekt, nechala si na konec. Naklonila se nad hrob, rozpøáhla ruce a zvolala: „Copak já si bez vás poènu ...“ a zapotácela se. Dvì ženy rychle k ní pøiskoèily a tìšily ji. „A puste mì! Puste mì,“ trhala se jim Hubáèková v rukách, „já musím do toho hrobu skoèit.“ „Jako na divadle,“ øekl kdosi z davu. Faráø se zastavil a poruèil: „Inu - tak ji puste, a tam skoèí.“ Všechno ztichlo. Ženské pøekvapením pustily Hubáèkovou, ztichla i Hubáèková a ruce jí klesly podél tìla. Faráø chvíli èekal, pak øekl jen: „Nu, tak vidíte,“ a odešel. Hubáèková naèisto vypadla z role a byla ráda, když ji vzal muž za ruku a odvádìje ji zlobil se: „Pojï domù, vždy jsi tu pro blázny.“ Jindøich Šimon Baar: Holoubek - i velmi rafinovaná pøetváøka se pozná

Anketa Jaký mᚠnázor na pøípadné koedukované lesní školy? P.Šablatura – Šábes, 40 let, Kopøivnice Vedení oddílu u chlapcù má jinou charakteristiku, než dìvèat. Nechal bych lesní školy zvl᚝. J. Vermach – Simba, 70 let, Sedlèany Z hlediska hospodáøsko–provozního – ANO! Z hlediska bezpeènostního – ANO! Z hlediska výchovného – NE! Nikoliv z obav o úroveò takové LŠ, ale že by se taková stala záminkou obdoby na dìtských táborech. Že by se vše “vymklo z rukou” je evidentní.

Pavel Kupèík – Bobr, 27 let, Kopøivnice Po absolvování ELŠ si myslím, že pokud se najde dostateèný poèet instruktorù, tak bych je nechal oddìlené. Nevím, zda by se pøi koedukaci dokázala vytvoøit tak krásnì otevøená a srdeèná atmosféra hlavnì pøi nìkterých debatách. Taky si myslím, že se do budoucna bude vìk frekventantù snižovat a mohlo by to vést k zbyteènému napìtí ve vztazích. Jistá možnost by však mohla být pøi podzimních víkendových setkáních ELŠ, kde by vzájemná výmìna názorù i zkušeností nemusela být na škodu a mohla by ELŠ zpestøit a obohatit.

F. Cigánek – Albatros, 68 let, Pøerov Nepøikláním se k poøádání koedukovaných LŠ, a to i pøesto, že poslední dobou (žel na území ÈR i na Západì!) existuje tendence podporující tento smìr výchovy; každý kmen “je modulován na ponìkud jiné frekvenci” – a si to dnešní “moderní” pedagogové pøiznají, èi nikoliv! Neznamená to, že by se frekventanti jednotlivých ELŠ (pøíp. LK) nesmìli bìhem poøádání LŠ jednou – dvakrát navštívit (provést takøíkajíc “vizitaci”). Jde samozøejmì jen a jen o mùj soukromý názor – který je možná poplatný “staré škole” – pùvodním ideám zakladatelù skautského hnutí ... V. Kupèíková, 25 let, Kopøivnice Myslím si, že zatím potøeba vytváøet koedukované lesní školy není. Problematika výchovy chlapcù a dìvèat je dost rozdílná a myslím, že dokáže plnì pokrýt èasovou náplò lesní školy. Do budoucna, pokud by byl napø. menší zájem o lesní školy, nejsem celkem proti koedukaci. Ale snad tato situace nenastane a lesní školy budou mít stále dost zájemcù. Pavel Široký – Koèkec, 41 let, Brno Snad ještì stále platí, že pro výchovu jsou vhodnìjší oddìlené oddíly (pokud to podmínky jen trochu dovolují). Moc bych se pøimlouval za to, aby to zùstalo i pro LŠ. Pro demonstraci použiji dívèí i chlapeckou ELŠ, o kterých toho vím nejvíc. Chlapecká ELŠ je (slovy absolventa 1970 – br. P. Mirka Šimáèka) „spoleèenství chlapské a duchovní“, dívèí ELŠ je (slovy své vùdkynì sestry Ivavy) spoleèenství „dámské a duchovní“. Podobnì, jako chlapecké tábory mají jinou atmosféru, než dívèí, mají svoji specifickou atmosféru i oddìlené LŠ. Pama-

tuji si, jak si jeden rok pøivedl na ELŠ jeden z instruktorù na krátkou návštìvu svoji dívku. I když se nechovala nijak vyzývavì, pùlhodina staèila na to, aby soustøedìnost mladých frekventantù byla pryè. Zkušenosti dívèí ELŠ jsou obdobné. Proto zachovejme nekoedukované LŠ. Koedukovaná LŠ také není vzorovým táborem. Pokud pøipustíme koedukované akce, musíme poèítat s tím, že atmosféra bude jiná (to ještì neznamená, že špatná). Pøipusme proto koedukaci na LŠ jen jako východisko z nouze ve zvl᚝ zdùvodnìných pøípadech. Koedukovaným èinovnickým akcím táborového typu pøece mùžeme øíkat jinak, než LŠ.

Petr Hájek – Balú, 52 let, Chotìboø Tradice je proti, já osobnì také s jedinou výjimkou: vlèácké a roverské LŠ. Tam zase tradice uchovala opak. Nejde ovšem o koedukaci v pravém smyslu slova, jen o formaci vedoucích rùzného pohlaví, které spojuje jeden cíl – práce pro skauting.

P. Vlad. Záleský – Šagi, 32 let, Blansko Neslyšel jsem, že by se o tom uvažovalo a jsem tomu rád. J. Vymìtalík – Šovík, 40 let, Pražmo Asi by se mìly zvážit všechny pro a proti. Koedukovaná LŠ by urèitì kladla menší nároky na instruktorský sbor, protože mnohá témata by mohla být probírána spoleènì. Na druhé stranì by možná nìkteré názory nezaznìly tak otevøenì. Osobnì by se mi asi nejvíce zamlouvala varianta uspoøádat oba tábory LŠ kousek od sebe, aby byla možnost oddìleného i spoleèného programu. Míša Sekaninová, 21 let, Rajhrad Co se týká koedukované ekumenické lesní školy, jsem spíše proti, i když by to mìlo jistì své výhody. Aleš Mikula, Pozoøice Koedukovaná LŠ je podle mì nesmysl, nedovedu si to zkrátka dost dobøe pøedstavit. Možná by stála za úvahu varianta velmi blízko sebe umístìných samostatných ELŠ, dívèí a chlapecké. Spoleèné by napø. mohly být bohoslužby, hospodaøení, materiální zabezpeèení, setkání s významnými hosty, kteøí by tak nemuseli jezdit na dvì èasto od sebe dost vzdálená místa, totéž by se vztahovalo i na nìkteré lektory.

René Fischer – Fíša, 27 let, Praha Domnívám se, že koedukované lesní školy “ekumenického typu” nejsou pøíliš vhodné a to s ohledem na jejich specifické zamìøení. Dovedu si ale pøedstavit, docela dobøe pøedstavit koedukovanou vlèáckou lesní školu pro vùdce i vùdkynì vlèáckých smeèek. J. Peèený – Neptun, 43 let, Tlustovousy Upøímnì øeèeno, nevím. Jistì existuje celá øada styèných témat, ale z praktického hlediska by v mnoha pøípadech nastala potøeba oddìleného programu, protože praxe chlepeckého a dívèího skautingu je (mìla by být) ponìkud rozdílná. ○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

○

Pøíštì: Jakou èinnosti by mìl vyvíjet duchovní rádce vùèi oddílùm s køesanskou výchovou? Své odpovìdi pište na adresu redakce. Díky!!! Svìtluška

Bylo ... Konference o mládeži Jaromìøice u Jevíèka 27.- 29.11. 1997 Již potøetí se z podnìtu Sekce pro mládež pøi Èeské biskupské konferenci Øímskokatolické círve v ÈR konala „Konference o mládeži“. Jde o velice reprezentativní setkání, jehož se úèastní zástupci prakticky všech významnìjších katolických i nìkterých nekatolických hnutí, øádù, kongregací, asociací èi iniciativ, které se zabývají doprovázením mladých lidí ve víøe. JUNÁK jsem zastupoval já jako pøedseda odboru duchovní výchovy. K celkové atmosféøe se vyjadøuje biskup Jiøí Païour na jiném místì. Proto vám zde pouze nabídnu výtah ze dvou materiálù, které byly podkladem jednání konference. Nejprve to byl hlavní referát sekretáøe Sekce pro mládež P. Miroslava Šimáèka „Spolupráce pøi zachování vlastní identity jako pøedpoklad evangelizace“. Z nìj vyjímám tyto ústøední „teze“ : 1. Ve svìtì trýznìném protikladnými zájmy je tøeba být jasným znamením dialogu a spoleèenství. 2. Pøi žádoucí rùznosti obdarování musí být naší hlavní starostí jednota a bratrská soudržnost. 3. Abychom byli dùvìryhodní, je tøeba vytváøet prostor pro to, aby mohla rùst spiritualita spoleèenství : žádné obdarování nevydrží, když není sdíleno spolu s ostatními. Proto dùležitìjší než pracovat je pracovat spoleènì, než vìci dìlat - dìlat je spoleènì, než žít - žít spolu, než slyšet - spoleènì naslouchat. 4. Diecéze by mìla být spoleèným domem všech, kteøí do ní patøí, protože pro církev, která je spoleèenstvím, jsou všichni potøební.

Z vlastního pøíspìvku „Skauting jako pozvání k duchovnímu životu“ uvádím toto: Skauting je v našich pomìrech poskytuje dvojí pøíležitost køesanského doprovázení dìtí a mladých lidí : - je nejrozsáhlejším prostorem pøedevangelizace - je pøíležitostí oplodnit køesanskou formaci skautskou praktièností a atraktivitou Pøedevangelizace : Ústøedním úkolem pøi pokusu oslovit z køesanských pozic mladé lidi v našem prostøedí je odstranit dvì základní pøekážky : - pøedsudek o totožnosti duchovního, náboženského a církevního - pøedsudek o primitivní a smìšné pøedstavì Boha

Porozumìní tomu, že duchovní život je koøenem lidství každého èlovìka, protože jeho jádrem je kultivace naší svobody pravdou (skrze svìdomí) a láskou (skrze vztahy), otevøelo mnoha mladým lidem cestu k vlastním duchovním objevùm a zkušenostem, aniž by mìli pocit, že jsou znásilòováni „nìjakým náboženstvím“ nebo dokonce „nìjakou církví“. Souhrnnì lze tedy øíci, že se v èeském skautingu jednoznaènì potvrdila vhodnost respektu ke svìdomí dìtí a dospívajících mladých lidí, odvahy k naslouchání i tìm, kteøí se oprávnìnì dožadují se vší vehemen-

cí osobním svìdectvím podepøených a promyšlených odpovìdí, a vynalézavosti forem tvoøivého poznávání sebe, druhých, svìta i tím vším prozaøující Transcendence. Dosavadní negativa : - zatím se nejeví, že by si odpovìdná hierarchie katolické církve uvìdomila šanci, která se tu nabízí. - zatím je velký nedostatek lidí, kteøí by možnost uvádìt dìti a mladé lidi do duchovního života bez tradièního zprostøedkování, které pøedpokládá církevní prostøedí, chápali jako lákavou výzvu pro hledání a tvorbu nových forem zvìstování. Skauting oplodòuje køesanskou formaci: - spojení skautské a køesanské výchovy pøináší možnost daleko intenzivnìjšího prožití køesanských životních postojù v praxi, než tomu bývá u bìžného „náboženství“ èi jiné podobné aktivity. Skauting, který je dítìtem køesanství, dnes mùže køesanství „oplácet“ atraktivitou výchovných forem a dùrazem na bezprostøední ovìøování hloubky osvojení køesanských východisek. Jiøí Zajíc - Edy

Skautská duchovní obnova V sobotu 21. listopadu se v Nové Pace konala duchovní obnova pro oblast východních Èech. Zúèastnilo se jí pøes dvacet bratøí a sester z Jilemnice, Hostinného, Lomnice nad Popelkou a Nové Paky, jeden dorazil až z dalekého Dìèína. Sobotní program zahájil novopacký kaplan P. Prokop Brož krátkým slùvkem na den. Dopolední program patøil pøednášce diecézního duchovního rádce P. Josefa Tichého Jestøába z Hradce Králové, který mluvil zejména o svátosti smíøení (vykonanou svátostí smíøení se nejen odpouštìjí høíchy, ale také rozmnožuje posvìcující milost - proto má smysl chodit ke zpovìdi i v pøípadì, že èlovìk nemá tìžké høíchy).

Odpoledne mezi nás zavítali tøi „profesionální misionáøi“ z pražského Misijního centra, se kterými jsme si povídali o setkání s Bohem v našem životì. Toto celé pak doplnila pantomima „Marnotratný syn“. Díky patøí všem, kteøí se podíleli na programu a zejména Bohunce Korbeláøové, která tohle vše dala dohromady. - svì -

Bude ... Ekumenická lesní škola Roverský lesní kurz SURSUM, 14. - 23. srpna 1998, Slatiòany u Chrudimi Lesní škola „vùdcovská“, 14. - 23. srpna, Onšov, okr. Pelhøimov Ekumenická lesní škola „zemská“, 14. - 23. srpna, Lukavec, okr. Pelhøimov. Pøihlášky se základními údaji do 15. bøezna 1998 na adresu Miloš Blažek - Merkur, Panuškova 9, 140 00 Praha 4

VIII. semináø pro èinovníky Sobota 28. února v Blansku (Staré Blansko, naproti kostelu). Možnost pøespání, strava zajištìna. Zaèátek programu v 9.00. Ukonèení mší svatou v 16.00.

Mᚠmálo èasu? Tak si ho objednej! Èasopis asistentù a asistentek ÈAS, který vychází šestkrát roènì, by nemìl chybìt nikomu, kdo jezdí na prázdninové tábory (chaloupky), nebo s nimi sympatizuje. Roèní pøedplatné èiní 70 Kè. Objednávky adresujte šefredaktorovi: ÈAS, Josef Kulhavý, èp. 83, 569 62 Sebranice

Rozhovor s ... ... Janem Graubnerem – olomouckým arcibiskupem a moravským primasem

Vy jste, otèe arcibiskupe, èlovìk zodpovìdný za pøípravu plenárního snìmu èeské katolické církve, který by se mìl uskuteènit po roce 2000. Jak z Vašeho hlediska ta pøíprava vùbec probíhá, pøípadnì co považujete v nynìjší fázi za nejdùležitìjší? Já vím, že mnozí by už rádi slyšeli konkrétní snìmovní témata nebo by se už chtìli k mnohým vìcem vyjadøovat, ale to musí pøijít až po nìjakém èase. Jako první vidím potøebu, abychom se v co nejširší bázi seznámili s tím, co øíká oficiální uèení církve na 2. vatikánském koncilu a v novìjších dokumentech. A když formováni touto naukou budou lidé v základních snìmov-

ních spoleèenstvích hledat, jak tomu rozumìt, jak to uskuteèòovat ve svých místních podmínkách, pak budou schopni dál pøedávat nejen nìjaké názory, ale konkrétní zkušenosti a názory vyzrálé a ovìøené. Pokud jde o snìmovní skupiny, kroužky atd., pøedevším chceme využít všech spole-

èenství, která už v církvi existují – a už jsou to rùzná spoleèenství ve farnostech, v rùzných hnutích, spolcích. Ale samozøejmì oèekáváme, že zaènou vznikat i nová spoleèenství – zejména tam, kde zatím nic takového není. A budeme všemožnì podporovat, aby vznikala tato spoleèenství, ve kterých lidé budou spoleènì hledat, jak uskuteèòovat u nás v církvi to, k èemu nás vyzývá 2. vatikánský koncil a s èím jsme vìtšinou zatím vùbec nezaèali. Vy jako jeden z èlenù biskupského sboru musíte jistì pociovat, že naléhavých úkolù i výzev je mnohem víc, než kolik momentálnì máme vlastních sil. Máte nìjaký návod na to, jak by si mìl biskup v takové situaci poèínat, aby ho to nezahltilo a nakonec pod tím neklesnul? Já nevím, která metoda je nejlepší. Mohu pouze øíci, která se ukazuje jako pøijatelná pro mì. A ta vychází ze základního pochopení : „Všechno naráz nejde“. Proto se vždy pustím do takové oblasti, kde se mi podaøí najít dobré lidi jako spolupracovníky – lidi, na kterých se dá stavìt. A když se to potom rozbìhne, tak se mùžu zase soustøedit na nìco jiného. Mohu tady posloužit takovou konkrétní zkušeností z oblasti Charity, kterou mám na starosti od zaèátku. Byla doslova „v plenkách“, po revoluci jsme teprve zaèali hledat, jak by u nás mìla vlastnì vùbec vypadat. Dnes už funguje tak, že se za ni jenom modlím a nechávám se informovat o tom, jak to bìží ... No, o nìco víc tomu ještì vìnuji, ale ve srovnání s ostatními úkoly je to pomìrnì velmi málo. A mám tak volnìjší

ruce pro oblast mládeže èi katecheze, samozøejmì také pro další úkoly v arcidiecézi. Ale vím, že je spousta dalších úkolù, jejichž øešení se ještì nerozebìhlo – protože jsem ty vhodné lidi na to zatím nenašel. Vy jste rovnìž zodpovìdný pøi biskupské konferenci za oblast mládeže. Èím si myslíte, že by mladí katoliètí køesané mohli pøispìt k dobré pøípravì plenárního snìmu? Jistì nemalou dùležitost bude mít taková ryze praktická záležitost – totiž mladí lidé by mohli velice pomoci díky své pružnosti, pohotovosti i schopnosti se nasadit pøi organizování : v pomoci leccos zaøídit, pøi-

– pražským svìtícím biskupem

pravit, zajistit program pro rùzná setkání. Tady na nì hodnì spoléhám. Jinak co se týèe pøedsnìmovní diskuse, pak neoèekávám, že mládež bude dostávat nìjaké jiné pøedlohy èi otázky k diskusi než všichni ostatní. Ale myslím si, že mladí lidé by mohli být velkým pøínosem v tom, že téma, které je zaujme, dovedou pøijmout celou svou bytostí. I když mladým lidem chybí zkušenosti, které mají zase ti starší, vìtšinou se vrhnou cele do toho, co dìlají. A tak mají nové nápady a pøístupy. A to by mìlo rozhodnì být pøínosem pro spoleèenství celé církve.

... Jiøím Païourem

Vy jste byl, otèe biskupe, pøítomen celému tøídennímu jednání konference o mládeži. Co na Vás bìhem toho pobytu nejvíce zapùsobilo? Pøedevším to, že se ti lidé se zájmem sešli, s takovou chutí seznámit se navzájem a zároveò uvìdomit si rùzné pøístupové cesty k intenzivnímu životu s Bohem - a to v zamìøení na mládež. To znamená témata pøedevangelizace, evangelizace a dalšího doprovázení - jako napø. katecheze èi urèitým zpùsobem zamìøené prohlubování života z víry. To bylo skuteènì vidìt, že je to tématem všech a všechny intenzivnì zajímá, jak to dìlají ostatní. Diskuse kolem toho v pracovních skupinách byla opravdu plodná. Velice se mi líbil pøedevším celkový duch otevøenosti, který se bìhem toho projevoval. Každý mohl bez zábran øíci, co skuteènì chtìl a tu vlastnì nebyly žádné rušivé momenty. A to je docela zvláštní, protože by mohly být - a já bych je dokonce pøedpokládal - a ony nebyly : ani v tématu èi pøístupu, ani pro nìjakou polarizaci.

Vy jste se velmi aktivnì úèastnil práce ve skupinách a pøi svých vstupech jste zdùrazòoval prioritu vlastního duchovního života pøed spoléháním na vše ostatní, by je to samo o sobì také nezbytné - jako kvalitní organizace, materiální zabezpeèení atd. Jak tomu konkrétnì rozumíte v souvislosti s doprovázením mladých lidí? Myslím si, že ohniskem víry - alespoò v našem køesanském smyslu - je osoba Ježíše Krista. On je tím skuteèným „motivem“ našeho veškerého duchovního života. On nás vede do hloubky a souèasnì i k tomu, abychom svou víru sdíleli s ostatními. Pøi tom jsou jistì velmi užiteèné rùzné metody, - napø. Slovo života fokolarínù nebo dùraz na systematickou katechezi v hnutí Svìtlo a život, - ale za tím vším zùstává základem osobní vztah k Ježíši Kristu. Uvádìt mladé lidi do dùvìrného vztahu s Ním - to je rozhodující úkol pøi doprovázení mladých lidí na jejich cestì duchovního života. za rozhovor podìkoval Jiøí Edy Zajíc

Scout´s Duck – Strategie v autobusu Je až s podivem jak málo jsou èinovníci Junáka informováni o dìní v jejich organizaci. Jde to tak daleko, že dokonce ani mnozí èlenové prestižních oddílù nevìdí jaká stanoviska vlastnì zaujímají (ukázkovým pøíkladem mùže být oddíl bratra Svojsíka). Ústøední rada Junáka na svém posledním zasedání zabývala touto záležitostí a rozhodla se potírat neinformovanost skautù za pomoci speciálního autobusu. Zatímco pøíznivci této myšlenky udávají jako inspiraci misijní autobus øádu dominikánù, odpùrci autobusu znechucenì poukazují na Zemáka Èeské strany zemanovsko-demokratické. Dne 22. února tedy vyjede na svou první cestu skautský propagaèní autobus Svižník. Zatímco na datu prvního výjezdu se ÚR shodla až pøekvapivì rychle, pojmenování autobusu se stalo pøedmìtem mnohahodinové bouølivé diskuse, bìhem které odstoupil blíže neurèitelný poèet zpravodajù ÚR. Krizi zažehnal až bratr starosta, když jako jediný zbývající èlen rady rozhodl, že se autobus bude jmenovat Svižník podle nepøíliš známého hmyzího kolegy bratra Ferdy Mravence. Odstoupivší zpravodajové a zpravodajky potom své demise vzali zpìt. Posláním autobusu bude nejen šíøit mezi skauty osvìtu ohlednì Strategie Junáka do roku 2005, ale také pøipomínat našim spoluobèanùm pøipravenost skautù plnit povinnosti vùèi vlasti a bližním. Pravda, v souèasné spoleènosti ví o skautech více lidí než o pionýrech, ale i tak je kvalitní propagace Junáka zapotøebí. Posádka autobusu bude mít nelehkou úlohu, nebo již sama Strategie vzbudila dostateènou bouøi odporu. Jak pro naši agenturu uvedl bratr P. Simista z Prahy „je naprostým nesmyslem propagovat Junáka mimo organizaci v dobì, kdy máme problémy s nìkterými našimi psychopatickými ambiciózními bratry ve vìku adolescentù, kteøí se populisticky zmocnili vedení naší nebohé organizace“. Nejprve je dle bratra Simisty tøeba vyøešit otázky vzájemného bratrského soužití, zejména s dívèím kmenem, a potom je možno prezentovat Junáka navenek. Opaèný názor zastává bratr Timista O.P., který se domnívá, že projekt autobusu pøichází v pravý èas, kdy je zapotøebí, aby skautské hnutí vylezlo z ulity fascinace sebou samým, podobnì jako øímskokatolická církev po II. vatikánském koncilu. „Je zapotøebí, aby skutské hnutí bylo pro veøejnost jako dùm ze skla.“ Krátce po zveøejnìní projektu autobusu Svižník, nabídla nejmenovaná politická strana zapùjèení zánovního propagaèního autobusu. Jiná politická strana nabídla výmìnou za to, že se Junák stane jejím generálním sponzorem, propagaèní vrtulník a jistý bývalý pøedseda zcela jiné strany nabídl své služby pilota. Kemar Atráb

Místo pro nalepení adresy

NA DOBRÉ STOPÌ - vydává ústøední tým Odboru duchovní výchovy Junáka Redakce a administrace: Pavel Budský - Svìtluška, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 Pøedplatné: 85 Kè (se zasláním), 100 Kè (sponzorské). Náklad 350 výtiskù. NOVINOVÁ ZÁSILKA - podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p. Odštìpný závod Praha è.j. nov 6154/97 ze dne 3. 1. 1997. Výplatné hrazeno v hotovosti.