Projekt ochrany práv uživatelů drog Závěrečná zpráva z pilotního projektu

Projekt ochrany práv uživatelů drog Závěrečná zpráva z pilotního projektu

Obsah Úvod .................................................................................................................................................... 2 Co je to POPUD? ............................................................................................................................. 2 Cílové skupiny .................................................................................................................................. 2 Cíl pilotního projektu ......................................................................................................................... 3 Dlouhodobé cíle ............................................................................................................................... 3 První kroky v pilotním projektu.......................................................................................................... 3 Testované metody práce...................................................................................................................... 4 Kontaktní sezení............................................................................................................................... 4 Právní pomoc ................................................................................................................................... 4 Osvětová činnost .............................................................................................................................. 4 Práce s médii ................................................................................................................................... 5 Iniciativy ad hoc ................................................................................................................................ 6 Kontaktní sezení ve středisku Drop in a KC SANANIM ........................................................................ 6 Původní plán kontaktní práce ........................................................................................................ 6 Realizace kontaktních sezení ....................................................................................................... 7 Případy zjištěné při kontaktních sezeních ..................................................................................... 7 Nezdary kontaktní práce ............................................................................................................... 8 Zhodnocení kontaktní práce.......................................................................................................... 8 Závěr ................................................................................................................................................... 9 Systémové překážky dodržování lidských práv u skupiny uživatelů drog .......................................... 9 Systémová překážka č. 1: Nekontrolovatelnost policejní práce ..................................................... 9 Systémová překážka č. 2: Nízká dostupnost substituční léčby ...................................................... 9 Systémová překážka č. 3: Ilegální charakter drog ....................................................................... 11 Využitelnost pomoci LLP uživateli drog .......................................................................................... 12 Úspěchy a neúspěchy pilotního projektu ........................................................................................ 12 Nezodpovězené otázky .................................................................................................................. 12 Další směřování LLP při ochraně lidských práv uživatelů drog ....................................................... 12 Zúčastnění dobrovolníci a spojenci .................................................................................................... 13 Literatura ........................................................................................................................................... 13 Příloha – Shrnutí právních případů řešených v pilotním projektu........................................................ 14 Případ č. 1 ...................................................................................................................................... 14 Případ č. 2 ...................................................................................................................................... 15 Případ č. 3 ...................................................................................................................................... 16 Případ č. 4 ...................................................................................................................................... 17 Případ č. 5 ...................................................................................................................................... 18

Liga lidských práv – Projekt ochrany práv uživatelů drog – Závěrečná zpráva z pilotního projektu

str. 1

Úvod Rozhodnutí Ligy lidských práv a jejího programu Občanských právních hlídek (OPH) zabývat se lidskou důstojností uživatelů drog je vyústěním jednoho ze strategických setkání, které následovalo po monitorování protestů proti zasedání NATO v Praze. OPH pracovaly s řadou dobrovolníků a dobrovolných koordinátorů, kteří chtěli pokračovat v činnosti. OPH mají dlouhodobé poznatky o tom, že vedle osob vyjadřujících menšinové názory a Romů existují další sociálně slabé a marginalizované skupiny, které jsou oběťmi špatného zacházení ze strany policie (informace o naší činnosti naleznete na www.llp.cz). Vedle bezdomovců a cizích státních příslušníků, kterým se začneme věnovat více v roce 2004, jsou to právě uživatelé drog. Dlouhodobá aktivita organizací poskytujících uživatelům drog zdravotnické a sociální služby a jiné formy pomoci je podle našeho názoru vhodnou základnou pro jejich ochranu v oblasti lidské důstojnosti a základních práv. Proto jsme se rozhodli s nimi spolupracovat. Obdobně jsme to činili v počátku pomoci v konkrétních romských případech. Uživatelé drog, stejně jako Romové či demonstranti, se ocitají v rukou policie často jako bezmocné osoby neznající svoje základní práva. Již znalost těchto práv na základě konzultací a letáků je podle naší čtyřleté zkušenosti práce v oblasti základním preventivním nástrojem při ochraně důstojnosti. I tak samozřejmě dochází k excesům ze strany policie, které naši dobrovolníci a právníci po navázání kontaktů s předmětnými skupinami pomáhají řešit ex post. Pomoc z naší strany má tedy vždy jednoznačně vymezené kroky. Informování, osobní konzultace, vstup ve známost, započetí elementární důvěry a snaha o řešení individuálních případů ve spolupráci s klienty, kteří mají často strach z vlastní bezmocnosti i pomsty policie. Z toho důvodu, i z nedostatku uvědomění si nutnosti aktivní ochrany vlastní důstojnosti, jsou případy v řadě ohledů nepříliš nadějné. Organizace na ochranu lidských práv ovšem v případech policie musejí čekat na precedenční případy a nebojácné oběti delší dobu. Na základě precedenčních případů je možné posouvat podmínky ochrany základních práv do budoucnosti, je možné s nimi argumentovat pro média i v legislativních kampaních apod. K těmto změnám ovšem podle názoru OPH vede cesta jen po několikaleté důkladné práci a monitorování situace ve více oblastech, které pak tvoří poctivě sestavený a komplexní obrázek situace policejní práce v dané zemi. Jednu součást tohoto komplexního obrázku tedy tvoří právě POPUD.

Co je to POPUD? Pilotní projekt ochrany lidských práv uživatelů drog (POPUD) byl Ligou lidských práv v Praze odstartován v dubnu 2003 a trval do ledna 2004. Jeho cílem byla identifikace, sledování a řešení případů porušování základních lidských práv uživatelů drog bezpečnostními složkami v ČR (policejních přehmatů).

Cílové skupiny Klientem projektu POPUD se může stát každý člověk, který se stal v souvislosti s užíváním nealkoholových drog obětí bezpráví ze strany bezpečnostních složek – policistů, příslušníků vězeňské služby či soukromých služeb. Vyhledáváme případy porušování základních lidských práv, jako je bití, šikanování, omezování ve svobodě pohybu, které jde mimo rámec zákonných oprávnění bezpečnostních složek, jakož i dalších ústavních práv – práva na lékařské ošetření a práva na soudní a jinou právní ochranu. Naše práce se z kapacitních důvodů omezuje na území hlavního města Prahy.


str. 2

Druhou cílovou skupinu tvoří příslušníci bezpečnostních složek státu – policisté, příslušníci vězeňské služby – a soukromých bezpečnostních služeb.

Cíl pilotního projektu Pilotní fáze POPUDu měla za úkol - zjistit rozsah a charakter porušování lidských práv cílové skupiny uživatelů drog, - navázat spolupráci se spojenci mezi institucemi a neziskovými organizacemi pracujícími s cílovou skupinou, - vejít ve známost a zvýšit povědomí o lidských právech mezi cílovou skupinou, - vyzkoušet různé možnosti kontaktování klientů z cílové skupiny a metody práce s nimi.

Dlouhodobé cíle Z dlouhodobého hlediska by měl POPUD na jedné straně přinést zvýšení právního povědomí v cílové skupině problémových uživatelů drog a na straně druhé zvýšení povědomí o lidských právech a úcty k nim u příslušníků bezpečnostních složek. Ochrana práv uživatelů drog patří v Lize lidských práv do programu Občanských právních hlídek (spolu s ochranou základních lidských práv Romů a práv demonstrantů z menšinových skupin). Společný cíl všech projektů v rámci Občanských právních hlídek od roku 2000 je kultivování policejních složek v ČR k větší toleranci vůči menšinovým skupinám a k většímu dodržování lidských práv jejich příslušníků a systémové změny k posílení nezávislé kontroly nad činností policistů.

První kroky v pilotním projektu Koncem března 2003 představil koordinátor koncepci pilotního projektu a tři dobrovolníci dosavadních Občanských právních hlídek na ni reagovali kladně. Vznikl tak čtyřčlenný přípravný tým POPUD. V první fázi své činnosti jsme se soustředili na zjišťování možných spojenců a konzultace s pracovníky nízkoprahových středisek a jiných zařízení, která využívají uživatelé drog. Uložili jsme si za úkol zjistit, jaké jsou největší nedostatky v dodržování lidských práv uživatelů drog ze strany bezpečnostních složek. Pro lepší poznání života problémových uživatelů drog a kontaktní práce s nimi nám pracovníci Drop inu nabídli možnost absolvovat stáž v jejich středisku a s jejich terénními pracovníky. Totéž nám bylo později nabídnuto KC a street programy SANANIMu. V průběhu stáží, které probíhaly koncem léta, jsme se blíže seznámili se všedními problémy klientů organizací Drop in a SANANIM. Zjistili jsme, že problémy dodržování jejich lidských práv neleží jen v oblasti kontaktu s policisty, ale i v oblasti zdravotní péče. Naše počáteční nejistota ohledně smysluplnosti projektu POPUD se vytratila s tím, jak jsme se seznamovali s rozsahem problému, proti kterému chceme bojovat. Naší původní představou bylo, že vydáme kontaktně-informační letáky a ty budeme distribuovat mezi naši cílovou skupinu prostřednictvím spojenců – kontaktních středisek, streetworkerů, probačních pracovníků a dalších institucí. Klienti nás měli kontaktovat na telefonické kontaktní lince POPUD. První várku letáků v počtu 200 ks jsme vytiskli a kontaktní linku zprovoznili koncem července 2003 a letáky jsme distribuovali od počátku srpna. Po masivní distribuci v průběhu září (i s pomocí terénních pracovníků Drop inu) jsme však zjistili, že na kontaktní linku se nikdo neozývá. Bylo nutné vybudovat důvěryhodnost Ligy mezi cílovou skupinou.


str. 3

Testované metody práce Kontaktní sezení Za účelem zvýšení důvěryhodnosti a vejití ve známost mezi cílovou skupinou uživatelů drog jsme v říjnu 2003 začali chodit na pravidelná kontaktní sezení do KC SANANIM. V listopadu jsme navázali sezeními ve středisku Drop in. Tato sezení probíhala jednou týdně až do Vánoc a v KC SANANIM ještě do konce ledna 2004 (viz následující kapitola).

Právní pomoc Jádrem činnosti Ligy lidských práv je již tradičně v poskytování bezplatné právní pomoci. K poskytování právní pomoci měl tým pilotního projektu dva studenty práv v posledním ročníku a právního supervizora. Ještě před řešením prvního případu si projekt POPUD v souladu se smlouvou s KC SANANIM vymezil standardy právní pomoci a kritéria výběru klientů. Standardy právní pomoci POPUD …byly zakotveny v podrobné smlouvě o spolupráci s o. s. SANANIM. Jsou součástí širších standardů práce LLP s klienty programu POPUD, které se týkají nejen právní pomoci, ale i kontaktních sezení a medializace případů. Hlavní standardy právní pomoci jsou tyto: - zásada mlčenlivosti – pracovník Ligy lidských práv je povinen mlčet o všech skutečnostech, které se dozví v průběhu konzultací s klienty; může o nich hovořit pouze v uzavřené skupině pracovníků Ligy, kteří podepsali prohlášení mlčenlivosti; - ochrana osobních údajů – přísná pravidla pro ukládání důvěrných dokumentů a dispozici s nimi - zásada informované volby – klient je informován o výhodách a nevýhodách/rizicích jednotlivých alternativ postupu a sám si z nich zvolí; - respekt k zájmům klienta – pracovník LLP postupuje jen způsobem, který může být klientovi ku prospěchu; na klienta nesmí vyvíjet nátlak - zásada „jménem klienta pouze s jeho souhlasem“ – každý nový krok v případu musí klient výslovně schválit - zásada nezávislosti a nestrannosti – právní pomoc je poskytována všem klientům splňujícím stanovená kritéria zdarma; pracovníci LLP nevstupují s klientem do žádných transakcí a nepřijímají od něj odměnu; při řešení případů postupují podle svého svědomí; právní případ nesmí řešit pracovník, který má konflikt zájmů

Právní pomoc se projevila jednak v poskytování jednoduchých právních rad na sezeních v kontaktních centrech a na kontaktní lince POPUD, jednak v právním řešení případů lidí, kteří se rozhodli s Ligou lidských práv navázat klientský vztah. Právních rad bylo poskytnuto několik desítek. Naproti tomu klientský vztah se podařilo navázat s pouhými pěti lidmi. Z těchto pěti klientů posléze čtyři vztah přerušili ještě před přijetím konkrétních právních kroků, ať již výslovně, nebo mlčením. Právní pomoc v podobě konkrétních právních kroků byla tedy v době pilotního projektu poskytnuta jediné klientce.

Osvětová činnost Záměrem osvětové činnosti bylo šířit informace o různých tématech lidských práv, která jsou důležitá pro klienty. Bylo zamýšleno provádět systematickou osvětu na sezeních v kontaktních centrech (viz níže), ale tento záměr se setkal spíše s neúspěchem. Neúspěch byl zapříčiněn především prioritami na straně klientů, kteří při časově omezeném pobytu v kontaktním centru musí řešit otázky spojené s denní hygienou, výměnou injekčního materiálu, hovořit s lékařem nebo sociálním pracovníkem apod. a nemohou věnovat pozornost souvislému rozhovoru s pracovníkem Ligy lidských práv, nebo dokonce přednášce.


str. 4

Proto se osvětová činnost zaměřila na cíl vydávat informační letáky. Na základě rozhovorů s klienty a pracovníky spojeneckých organizací bylo identifikováno patnáct možných témat letáků. Témata budoucích osvětových letáků POPUD - Jak zajistit důkazy – Čeho si všímat – Co udělat poté - Kontrola totožnosti - Policejní stanice – jak se tam mohu dostat, důvody pobytu v cele, má základní práva a povinnosti - Vazba a výkon trestu – základní práva a povinnosti - Absťák na policejní stanici. Právo závislého uživatele drog na lékařskou péči v místech omezení osobní svobody - Právo na lékařskou péči. Donuťte svého lékaře, aby Vám pomohl! - Osobní prohlídka a zabavování věcí - Soukromé ochranky v obchodech - Bloková pokuta - Donucovací prostředky vs. policejní brutalita – hranice práva a bezpráví - Squatting - Domovní prohlídka - Výslech a podání vysvětlení - Manipulace s drogami a substitučními preparáty. Posílání drog poštou - Přistihli mě při aplikaci drog.

Na publikaci samostatných letáků nebyl v době pilotního projektu získán žádný grant, ale týmu POPUD nabídla spolupráci redakce Dekontaminace. Dekontaminace je časopis, který vydává o. s. SANANIM pro uživatele drog a je distribuován terénními pracovníky a kontaktními centry po celé republice v nákladu několika tisíc výtisků. V průběhu dubna 2004 vyjde tématické číslo Dekontaminace věnované lidským právům, do nějž dobrovolníci POPUDu přispěli úvodníkem a čtyřmi zásadními články: •

„Co si můžou a nemůžou dovolit ochranky v obchodech?“,

•

„Policejní zásah – čeho si při něm všimnout“,

•

„Kdy může policie omezit tvou osobní svobodu?“ a

•

„Absťák v policejní cele - Mají uživatelé heroinu právo na podání Subutexu?“.

Nyní čekáme na ohlas klientů. Spolupráce na obsahu Dekontaminace je možná i do budoucna.

Práce s médii Plánovaná práce s médii měla za cíl rozvířit veřejné povědomí a diskurz o společenské marginalizaci uživatelů drog, a zejména o tom, jak konkrétně jsou porušována jejich lidská práva. Příspěvky do odborných publikací ve stylu dosavadní odborné publikační činnosti Ligy se měly zaměřit na systémové nedostatky bránící realizaci Ústavou zaručených práv u skupiny uživatelů drog. Dále měla práce s médii napomoci ad hoc, v jednotlivých řešených právních případech, a to k upoutání pozornosti veřejnosti a vytvoření veřejné kontroly nad postupem justičních orgánů. Například jsme si představovali, že zveřejníme výpověď klienta, který byl opakovaně svědkem policejních násilností proti spolubydlícím ve squatu, přičemž vzniklá pozornost médií by napomohla k hladšímu vyšetření případu a k odvrácení případné odvety ze strany obviněných policistů. Původním záměrem bylo průběžně informovat média o novinkách z pilotního projektu. Po konzultaci s kolegy jsme se rozhodli pro konzervativnější postup – počátek práce s médii až s prvním případem. Za dobu trvání pilotního projektu jsme bohužel nenašli klienta, který by měl případ vhodný ke


str. 5

zveřejnění a přivolil by k jeho řešení z naší strany. Někteří klienti nejprve s medializací svého případu souhlasili, ale posléze si ji rozmysleli, jiní měli případ komplikovaný a nejednoznačný, u nějž by se prezentace v médiích mohla obrátit proti klientovi. První klientku, u níž se dalo o medializaci uvažovat, jsme získali až v prosinci 2003, tou dobou jsme však již na práci s médii neměli volnou lidskou kapacitu. Rovněž odborné právní články čekají na své sepsání v budoucích fázích projektu.

Iniciativy ad hoc Poslední testovanou formou práce byly účelové iniciativy – spojenectví za konkrétní požadavky, petice apod. Došlo k iniciativě za zvýšení dostupnosti substituční léčby uživatelů drog v místech omezení osobní svobody – na policejních stanicích a ve věznicích. K iniciativě byli přizváni zástupci uživatelského fóra UFO Praha a odborníci ze SANANIMu, Drop inu a substituční kliniky Apolinář. První lednová schůzka byla však poznamenána odvoláním účasti většiny přizvaných, a tak iniciativa – pro zřejmou přetíženost většiny aktérů – prozatím skončila ve fázi úvodních konzultací.

Kontaktní sezení ve středisku Drop in a KC SANANIM Zhruba od poloviny října jsme začali navštěvovat kontaktní centra SANANIMu a DROP INu. Našim cílem bylo kontaktovat potenciální klienty, získat si jejich důvěru a vstoupit ve známost. V období od 23. října 2003 do 29. ledna 2004 jsme uskutečnili 11 sezení v SANANIMu a 6 sezení v DROP INu. Účastnili se jich převážně čtyři účastníci projektu POPUD: Jan Morávek, Jan Heger, Štěpánka Pfeiferová a Dominika Nosočková. Stanovili jsme kritéria výběru klientů, zásady chování pracovníků POPUDu (bezpečnostní předpisy a prohlášení mlčenlivosti). Sezení v KC SANANIM jsme ošetřili smlouvou.

Původní plán kontaktní práce Námi zamýšlený plán práce s klienty měl vypadat takto: • Dva členové kontaktního týmu chodí jednou týdně na 2 hodiny do kontaktní místnosti SANANIMu a čekárny DROP INu, kde pořádají tematická kontaktní sezení (např. o perlustrování, vazbě, zabavování injekčního materiálu, blokových pokutách, vyhrožování, atd.). Během sezení zjišťujeme zkušenosti klientů s kontakty s policií a bezpečnostními službami a snažíme se klienty informovat o jejich právech a o možnostech tato práva hájit. Klientům, kteří se stali obětí porušování lidských práv ze strany policistů nebo bezpečnostních služeb, nabídneme individuální rozhovor. • Jeden z členů kontaktního týmu provede s klientem první individuální rozhovor „mezi čtyřma očima“, jehož cílem bude získat co nejvíce relevantních informací o případu a informovat klienta o jeho právech. Obsah rozhovoru se zaznamená do důvěrného kontaktního listu, pracovník LLP vysvětlí klientovi další postup a domluví si s ním další schůzku. V případě potřeby mu doporučí obstarat příslušné lékařské zprávy a další důkazy. V případě, že se během rozhovoru ukáže, že případ není pro POPUD relevantní, bude klient odkázán na jinou organizaci. • Případ bude poté předán členovi právního týmu, který posoudí výpověď klienta a provede právní rozbor. Účelem tohoto rozboru je především informovat klienta o dalším možném postupu. • S klientem bude uskutečněn druhý individuální rozhovor, během kterého klient získá informace o tom, jaká práva byla v případu porušena a jakým způsobem má postupovat v podobných případech do budoucna, jak lze jeho případ řešit právně a o možnosti medializace případu. • Další postup závisí na rozhodnutí klienta:


str. 6

Pokud nebude mít zájem o právní řešení případu, bude jeho případ použit pouze ke statistickým účelům. • Pokud bude klient připraven řešit svůj případ právní cestou, bude požádán o písemný souhlas s právními kroky a případně také o písemný souhlas s medializací případu. Člen právního týmu podnikne schválené kroky k prošetření a vyřešení případu (podá stížnost, žalobu nebo trestní oznámení) a bude klienta zastupovat. LLP se zavazuje zastupovat klienta i v případě odvetných právních kroků žalované strany a k sledování případu až do vyčerpání všech právních prostředků. V případě souhlasu klienta bude případ zveřejněn formou článků do novin, rozhovorů či tiskových zpráv, popř. také na internetových stránkách LLP, ve zprávě z pilotního projektu POPUD nebo ve výroční zprávě LLP. •

•

•

Realizace kontaktních sezení Průběh jednotlivých sezení v kontaktních centrech závisel zpravidla na řadě okolností týkajících se klientů. Do celkové atmosféry se často promítalo to, kolik klientů se v kontaktní místnosti sešlo, v jakém byli stavu (zda intoxikováni, nebo naopak abstinující), jakou měli náladu a jaké problémy pro ně právě byly aktuální. K našemu překvapení si na nás poměrně brzy zvykli, začali s námi diskutovat a začali nás vnímat jako součást kontaktního centra. S personálem jsme navázali přátelské vztahy. Postupně se ukázalo, že specifická skupina klientů, na niž jsme se zaměřili, vyžaduje zvláštní přístup. Zaprvé nebyla naše činnost přijímána vždy pozitivně a klienti se vzájemně ovlivňovali v názoru na nás, za druhé vyšlo najevo, že spolupráce s klienty je limitována aktuálním stavem klientů a jejich životní situací. Pokoušeli jsme se proto nalézt metody šíření osvěty, které by byly pro klienty poutavější než přednášková forma, na kterou jsme zvyklí. Osvědčilo se šíření a prezentace letáků, které se často staly impulsem k rozhovoru na téma policejních zásahů. Dále klienty často zaujala příručka LLP „Občan, zákon, policie“, která navíc mohla sloužit jako zdroj informací pro odpovědi na případné dotazy. Méně účinnou metodou bylo využití papírů a pastelek, kterých sice klienti využili k projevení své kreativity, nikoli však k vyjádření „našich“ témat. Nejčastěji jsme nejprve začali diskutovat s klienty o tom, co je zajímalo, a postupně jsme se snažili posunout rozhovor k tématu zkušeností klientů s policejními zásahy.

Případy zjištěné při kontaktních sezeních Během naší činnosti v kontaktních centrech jsme zaznamenali 5 případů, v nichž klienti projevili zájem učinit patřičné právní kroky. Provedli jsme tedy 5 individuálních rozhovorů, při nichž jsme zjišťovali podrobnosti případů. V průběhu jednotlivých sezení jsme postupně získávali informace o tom, s jakými projevy násilí policistů a bezpečnostních složek se klienti setkávají. K běžným zkušenostem uživatelů drog patří bití policisty1, ponižování, vyhrožování, odpírání pobytu v místě, kde uživatelé pobývají2, nepovolené domovní prohlídky3, apod. Klienti žijící ve squatech se často stávají terčem policejních akcí, při nichž dochází k ničení jejich majetku a k jejich násilnému vyhoštění4. Jsou-li klienti zadrženi bezpečnostní službou při krádeži ve větších obchodech, jsou často na několik hodin zavřeni v tzv. „kleci“, kde jsou běžně bezpečnostní službou biti, 1

Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 30.10. 2003 od anonymního klienta. Zjištěno při individuálním rozhovoru s klientem v KC SANANIMu dne 6. 11. 2003. 3 Zjištěno při kontaktním sezení ve středisku DROP INu dne 3.11. 2003 od anonymního klienta. 4 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 6. 11. 2003, 20. 11. 2003 a 15. 1. 2004 od skupiny anonymních klientů, a dále při individuálním rozhovoru s klientem v KC SANANIMu dne 22. 1. 2004. 2


str. 7

ženy případně sexuálně obtěžovány či dokonce znásilňovány výměnou za to, že nedojde k předání policii5. Uživatelé drog nejsou často do obchodů vůbec vpouštěni6. Podle zkušeností klientů, kteří byli někdy zadrženi na policejní stanici, byla na ně uvalena vazba nebo se ocitli ve vězeňské cele, policisté neposkytují zadrženým stravu po šesti hodinách. Klienti uvádějí, že v průběhu zadržení trvajícího až 13 hodin jim nebyla podána žádná strava7. Výslechy se někdy provádějí pod nátlakem8, klienti s abstinenčními příznaky jsou ochotní k podpisu jakékoli výpovědi9. Jiní klienti uvedli, že vězni, kterým je policií způsobeno nějaké zranění, jsou převáženi k vězeňskému lékaři, aby vystavil lékařskou zprávu na základě pokynů policistů, nikoli na základě skutečně zjištěných zranění10. Podobně se postupuje na pitevnách v případě úmrtí uživatele drog11. Při abstinenčních příznacích jsou sice klienti převezeni k lékaři, ale obvykle až po dlouhé době, např. až druhý den12.

Nezdary kontaktní práce Přestože se nám podařilo navázat komunikaci s klienty a někteří z nich byli ve svých výpovědích značně otevření, narazili jsme u většiny z nich na skeptický postoj týkající se naší činnosti. Klienti byli ochotni si o negativních zkušenostech s policisty povídat, jen ve výjimečných případech se však byli ochotni pouštět do právních kroků vedoucích k potrestání viníků. Důvodem bylo především: • Obava klientů z možné pomsty obviněných policistů. V situaci, kdy klient sám jedná v rozporu se zákonem, necítí se být zákonem chráněn před protiprávním postupem policistů. • Nedůvěra v následné vyřešení případu. Klienti se domnívají, že se nesetkají s ochotou prošetřit jimi uvedené skutečnosti, že narazí na snahu vyšetřovatelů zamést selhání policie pod koberec. • Pochybnosti o tom, že budou vnímáni jako důvěryhodní svědci. • Priority klientů. Pro závislé na drogách je prvořadé získat další dávku a na strastiplné zkušenosti se snaží spíše zapomenout. Při řešení konkrétních případů se navíc ukázalo, že na klienty se často nelze spolehnout, zejména pokud je k vyšetření záležitosti třeba opatřit určité dokumenty nebo sejít se s klientem v určitou stanovenou dobu.

Zhodnocení kontaktní práce Členům kontaktního týmu přinesla sezení řadu podnětných zkušeností a informací o problému lidských práv uživatelů drog. Díky rozhovorům s klienty jsme zjistili, že problém policejního násilí při kontaktu s některými „okrajovými“ sociálními skupinami je skutečně rozsáhlý a měl by být řešen. Ukázalo se však, že námi nabízená forma pomoci je pro klienty těžko využitelná z důvodů výše zmíněných. Pozitivně lze hodnotit osvětovou činnost uskutečňovanou během sezení v kontaktních centrech, při níž byli klienti seznamováni se svými právy a povinnostmi. Pomoc založená na dlouhodobé oboustranné spolupráci s klientem se však prozatím neosvědčila. Nyní, po skončení pilotního projektu, bude tým hledat nové způsoby práce s natolik specifickými klienty, jakými jsou uživatelé drog, a nové cesty k eliminaci porušování lidských práv minoritních skupin. 5

Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 13.11. 2003 od anonymního klienta. Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 13.11. 2003 od anonymního klienta. 7 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 20.11. 2003 od anonymního klienta. 8 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 29.1. 2004 od anonymního klienta. 9 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 22.1. 2004 od anonymního klienta. 10 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 20.11. 2003 od anonymního klienta. 11 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 22.1. 2004 od anonymního klienta. 12 Zjištěno při kontaktním sezení v KC SANANIMu dne 18.12. 2003 od anonymního klienta. 6


str. 8

Závěr Systémové překážky dodržování lidských práv u skupiny uživatelů drog Systémová překážka č. 1: Nekontrolovatelnost policejní práce Ochránci lidských práv ve většině zemí upozorňují na základní nedostatky v kontrole policie –. chybějící kontrolu preventivní v podobě náhodných ad hoc návštěv nezávislého monitorovacího mechanismu na policejních stanicích a chybějící nezávislý orgán pro důkladné šetření všech stížností na policisty. Zavedení obdobných mechanismů v ČR doporučují již řadu let i mezinárodní instituce na ochranu lidských práv. Základem dobré morálky policisty je to, že ví, že bude za jakékoli zneužití pravomoci spravedlivě potrestán. Protože je velmi složité v konkrétních případech z policejních stanic unést důkazní břemeno proti solidárně svědčícím policistům, kteří stojí proti osamocené osobě, je potřeba ad hoc kontrol. Osoby, které je provádějí, mají mít přístup do veškeré dokumentace, která se na policejní stanici vede. Zde by měly být zaznamenány časy předvedení, výslechů, případná podivná zranění apod. Také mají právo hovořit s předvedenými osobami bez svědků mezi čtyřma očima. Již tímto pomáhají zmírňovat nebezpečí špatného zacházení s osobami, které se na stanici z jakéhokoliv důvodu ocitnou. Liga lidských práv se snaží o uzákonění nezávislé kontroly policejních stanic (a dalších míst omezování osobní svobody) ze strany nezávislých expertů vedených úředníky Veřejného ochránce práv (ombudsmana). V tomto ohledu existuje návrh Rady vlády ČR pro lidská práva. Když již k nějakému případu zneužití práv ze strany policie dojde, mělo by stejně tak existovat okamžité, nestranné a pečlivé vyšetřování, jak zdůrazňuje i Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře. Případy z ČR ukazují, že to je zatím problém. Podání trestního oznámení na policistu podpořené lékařskou zprávou často nevede k jeho potrestání, neboť usvědčit jej ve stávajících podmínkách před českým soudem na základě Inspekcí Ministerstva vnitra ledabyle provedených důkazů je složité. Pečlivě vedená úvodní fáze vyšetřování a důkladné výslechy policistů jsou základní podmínkou pro úspěšné šetření případu a spravedlivé odsouzení po soudním řízení. V ČR sice existuje dohled a vyšetřování ze strany státních zástupců, ale až po úvodní fázi, kterou provádějí orgány Inspekce ministerstva vnitra. Proto Liga lidských práv vede již řadu let diskusi o nezávislém vyšetřovacím mechanismu policejních přehmatů, který by stál mimo ministerstvo vnitra.

Systémová překážka č. 2: Nízká dostupnost substituční léčby Při opakovaném užívání heroinu vede postupný růst tolerance (odolnosti organismu na heroin) k nutnosti zvyšovat dávky drogy potřebné k dosažení očekávaného efektu. Z původních dávek v desítkách miligramů dochází poměrně rychle ke zvyšování na stovky miligramů a denní spotřeba se může pohybovat v gramových množstvích. Zároveň bývá původně nepociťovaný nedostatek drogy prožíván jako nepříjemný stav a vzniká nutkavá touha vzít drogu znovu (abstinenční syndrom). Uživatel již nemá plnou kontrolu nad svým jednáním a s rostoucími výdaji za drogy obětuje stále více energie činnostem okolo jejich opatřování (Presl 1994: 12, 26). Život uživatele heroinu není nic příjemného, i když heroin poskytuje okamžiky euforie. V dlouhodobém měřítku heroin uživatele neuspokojuje, a tak se mnozí, i opakovaně, snaží s drogou přestat (Dole – Nyswander 1967). Metadonová udržovací léčba je pokládána za nejúčinnější nástroj léčby závislosti na heroinu. Jejím jádrem je podávání opiátu metadonu závislým. Metadon působí podobně jako morfin. Patřičná dávka


str. 9

působí po dobu 24 – 36 hodin tak, že stabilizuje hladinu opiátů v těle, čímž jednak brání vzniku abstinenčního syndromu, jednak značně omezuje touhu po droze (craving). Dochází také k „farmakologické blokádě“ účinků jiných opiátů (například pouličního heroinu). Správně určená a stabilní dávka metadonu nepůsobí euforicky, uklidňujícím způsobem ani proti bolesti. Nemá žádné vedlejší účinky na motorické ani duševní schopnosti, a tak umožňuje normálně vykonávat zaměstnání. Status klienta metadonové udržovací léčby se přirovnává k diabetikovi, který je závislý na pravidelné dávce inzulínu (Research Brief 1997; Payte – Thomas and Khuri – Elizabeth 1993). Pozitivní účinky komplexního metadonového programu lze ilustrovat na příkladu longitudinální studie 27 závislých žen s dětmi z nemajetných vrstev (Knight et al. 1996): levná a přístupná terapie umožnila omezit užívání heroinu, v některých případech i úplně abstinovat, čímž napomohla stabilizaci finanční situace klientek, klientky omezily či zcela ukončily nezákonnou činnost za účelem získání finančních prostředků (krádeže, prostituce), snížení rizika zadržení a uvěznění vedlo ke zmírnění stresu a strachu z odebrání dětí z péče, každodenní hon za penězi ustoupil konvenčnímu zaměstnání a účasti v rekvalifikačních kurzech, klientky se mohly začít více orientovat na rodinné a jiné povinnosti, došlo k omezení kontaktu s drogovou subkulturou, klientky se mohly s pracovníky kliniky radit o svých problémech. Nejdůležitějším zdravotním následkem dlouhodobé léčby metadonem je ve skutečnosti jasné zlepšení obecného zdraví a nutričního statutu pacientů oproti jejich stavu při vstupu do léčby“ (Drogy na předpis 1999: 57, zvýrazněno autorem). Kromě metadonu se často používá další substituční látka, buprenorfin13 (Role substituce 2003: 2). Odhaduje se, že na celém světě se různými substitučními přípravky léčí celkem půl milionu uživatelů drog. Přes 300 000 z nich se léčí v Evropě, počet amerických pacientů se odhaduje na 110 000 (tamtéž: 1). Míra pokrytí problematických uživatelů opiátů substituční léčbou (podíl pacientů léčby na odhadovaném celkovém počtu uživatelů opiátů) je v různých zemích Evropy dosti rozdílná. Pohybuje se v rozmezí od 8 - 12 % v Norsku až do 41 - 86 % ve Španělsku (tamtéž: 3). V České republice se však k 31. 12. 2002 podrobovalo léčbě metadonem jen 359 pacientů. To odpovídá 2,3 % z odhadovaného počtu problémových uživatelů metadonu. Mezi překážky většího rozšíření metadonových programů v ČR se uvádí jejich centralizace do malého počtu specializovaných zařízení a nevhodné nastavení ekonomických parametrů léčby (tamtéž: 4). Mezeru na trhu substituční léčby má potenciál naplnit buprenorfin (Subutex), který může teoreticky předepsat jakýkoli praktický lékař. Podle zjištění z pilotního projektu POPUD však naprostá většina praktických a specializovaných lékařů Subutex nepředepisuje. To přispívá k rozměrům současného černého trhu s tímto přípravkem. Velkým problémem je, že Subutex není předepisován ani v nemocnicích pro hospitalizované pacienty14 a v místech omezení osobní svobody (policejní lékaři15, vězeňští lékaři). České věznice nemají v současné době ani jeden metadonový program. Léčba Metadonem ani Subutexem navíc není hrazena z veřejného zdravotního pojištění16. 13

autorů).

V ČR mohou buprenorfin předepisovat praktičtí lékaři ve formě léčebného přípravku Subutex (pozn.

14

Nedostupnost substituční léčby v nemocnicích vede k tomu, že mnozí uživatelé heroinu se nenechají hospitalizovat ani ve vážném zdravotním stavu – zjištění ze stáže ve středisku Drop in, říjen 2003. 15 Podle zjištění z pilotního projektu POPUD je osoba, která trpí abstinenčním syndromem na policejní stanici, bez naděje na poskytnutí lékařské pomoci. Policejní lékaři poskytují těmto osobám maximálně utišující prostředky, nikoli však specifickou léčbu přípravkem Subutex, který jediný je může bolestí abstinenčního syndromu zbavit. 16 Prim. MuDr. P. Popov, ústní sdělení ze dne 15. 1. 2004.


str. 10

Liga lidských práv upozorňuje na to, že nedostupnost substituční léčby představuje závažnou systémovou překážku realizace lidských práv u skupiny uživatelů opiátů – především práva na odpovídající zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Ztotožňujeme se se závěrem odborníků, že je nutné rozšířit dostupnost substituční léčby také mimo specializovaná zařízení do psychiatrických ordinací a mezi všeobecné a dorostové lékaře17 a zajistit úhradu zdravotních výkonů a alespoň jednoho substitučního přípravku ze zdravotního pojištění18. Nedostupnost okamžité substituční léčby na policejních stanicích vytváří obrovský prostor k nedůstojnému zacházení se závislými uživateli opiátů, k manipulaci trestního stíhání a ke korupci policistů.

Systémová překážka č. 3: Ilegální charakter drog Na politováníhodném životním stylu závislých uživatelů drog v ČR má velký podíl sama prohibiční drogová politika státu. Cílem této politiky je omezit dostupnost drog a zvýšit jejich cenu tak, aby si je mohl kupovat co možná nejmenší počet osob. Z hlediska závislých uživatelů drog však prohibice zvyšuje ceny drog na neúnosnou úroveň, znemožňuje kontrolu jejich kvality a přispívá k jejich společenské marginalizaci. Mnozí závislí uživatelé drog jsou sice vysokou cenou drog tlačeni k abstinenci (deklarovaný cíl prohibice), ti méně poslušní (či více přizpůsobiví) však pokračují v užívání drog a peníze si opatřují účastí na protizákonné činnosti (nezamýšlený důsledek prohibice). Vysoká cena drog také motivuje k injekčnímu užívání drog, což je způsob aplikace s nejúčinnějším využitím drogy, ale zároveň způsob nejvíce rizikový. V kombinaci s nekontrolovanou „pouliční“ kvalitou drog vytváří celou řadu zdravotních problémů. Kriminalitě i zdravotním problémům by bylo možné předejít, kdyby drogy byly levnější. Každodenní účast na protizákonné činnosti motivuje uživatele drog ke stažení se do subkultury „problémových uživatelů drog“ s jejími zvláštními pravidly hry a chování k vnějšímu světu. Převládá zde vnímání sama sebe jako utlačované skupiny, jakési nečisté kasty, která nemá vůči společnosti žádné povinnosti, necítí se být součástí „společenské smlouvy“, ale také nemá žádná zvláštní práva. Otázkou je, do jaké míry přejímají pohled na uživatele drog jako na nečistou kastu i státní instituce, které mají vliv na dodržování lidských práv občanů. V pilotním projektu POPUD bylo zjištěno, že mnozí policisté postupují vůči uživatelům drog s do očí bijícím nedostatkem úcty: udělují zákazy pobytu, vyhrožují fyzickým útokem, praktikují bití a týrání, při trestním stíhání nedodržují procesní pravidla. Pozoruhodná mezera existuje ve zdravotní péči o tuto skupinu osob. Zdá se, že ve fungování mnoha státních institucí vůči uživatelům drog je zakotven názor, že „ten, kdo nedodržuje zákon, ztrácí i svá práva“. Jsme přesvědčeni, že pohyb určité skupiny problémových uživatelů drog v ilegálním prostředí, ke kterému nutně vede prohibice, přináší této skupině i společnosti velmi vysokou ztrátu. Ilegální charakter drog vede ke společenské marginalizaci části uživatelů drog, k jejich vytlačení do pozice „ilegálních občanů“, kteří mají obtížný přístup k realizaci svých základních práv a svobod.

17 18

Role substituce 2003: 4. Tamtéž.


str. 11

Využitelnost pomoci LLP uživateli drog Problematický aspekt porušování lidských práv problémových uživatelů drog vidíme v jeho konsensuálním charakteru. To znamená, že akty bití nebo ponižování jsou ze strany obětí přijímány lhostejně, nebo dokonce jako součást nepsané dohody – občasná neformální „cena“ za páchání majetkové a jiné kriminality. Zdá se, že mnozí naši klienti přijímají ztrátu svých základních lidských práv jako spravedlivou cenu za to, že berou drogy a dopouštějí se trestné činnosti. Zdá se, že mnohým by připadalo nemorální hájit své právo na ochranu proti mučení, právo na důstojné zacházení, právo na kvalitní lékařskou péči a zároveň se dopouštět trestné činnosti. Celkové sebevědomí je u mnoha našich klientů katastrofálně nízké a pojetí vlastní lidské důstojnosti zkreslené. Ztráta hrdosti, přijetí role bezmocné oběti drog a společenského útlaku a role štvancevyděděnce, který již nemá možnost ovlivňovat svoji společenskou pozici, vede u mnoha našich klientů k nezájmu o ochranu jejich důstojnosti a základních lidských práv. Každodenní pohyb v kriminálním prostředí a nutnost dodržovat nepsaná „pravidla hry“ brání klientům vystoupit se stížností na konkrétní policisty. Jsou zde ovšem i jiní uživatelé drog, kteří svou hrdost neztrácejí a kteří věří stejně jako my, že lidská práva jsou nezcizitelná. Lidé, kteří své chyby neberou jako vstupenku do pekla sociální marginalizace, nýbrž jako zdroj poučení. Pro tyto lidi jsou naše služby potenciálně přijatelné a žádoucí, neboť si váží sami sebe natolik, aby se s naší pomocí dovedli bránit. Musíme se však naučit oslovit je se specifickou nabídkou a udržovat s nimi oboustranně přijatelnou formu spolupráce na případu.

Úspěchy a neúspěchy pilotního projektu + Postavili jsme na nohy projekt na dobrovolné bázi a s minimem finančních prostředků + Našli jsme spojence a navázali s nimi spolupráci + Vyšli jsme přímo „do terénu“ mezi klienty a zmapovali jsme situaci + Vytvořili jsme si písemné standardy práce - Nedostatečné personální obsazení – především nedostatek dobrovolníků pro kontaktní sezení a kolísání jejich stavu vedlo k vyčerpání týmu a neplnění některých předem stanovených cílů - Nepodařilo se nám ušít naši nabídku na míru většímu počtu klientů - Málo jsme využili potenciál spolupráce se spojenci - Chybějící práce s médii

Nezodpovězené otázky 1)

na jakých místech můžeme vyhledávat klienty kromě kontaktních středisek? Jak můžeme zasáhnout cílovou populaci uživatelů drog, kteří kontaktní střediska nenavštěvují?

2)

jak můžeme využít infrastruktury terénních pracovníků, jak můžeme oslovit klienty terénních programů?

3)

jaké jsou účinné způsoby osvěty mezi uživateli drog v ČR o lidských právech a možnosti jejich hájení (formování poptávky)?

4)

jak se naše nabídka může přizpůsobit stávající poptávce na straně uživatelů drog?

Další směřování LLP při ochraně lidských práv uživatelů drog Jako možné cíle pro další období se jeví: • především pokračovat v dlouhodobé kampani za nezávislou kontrolu policejní práce, • připojit se k hlasům za podstatné rozšíření substituční léčby, • zlepšit komunikaci s uživateli drog a získávání zpětné vazby od nich


str. 12

• • •

pokračovat v kontaktní práci zaměřené na monitoring a získávání klientů a pracovat více s klienty stojící mimo tzv. „nečistou kastu“, například z řad pacientů substituční léčby, zlepšit práci s médii, zachovat stávající spojenectví a navázat nová, včetně výměny zkušeností se zahraničím.

Zúčastnění dobrovolníci a spojenci Personální obsazení projektu Jan Heger (dobrovolník přípravného a realizačního týmu) Mgr. Jiří Kopal (právní supervizor) Jan Morávek (dobrovolník - koordinátor projektu) Dominika Nosočková (dobrovolnice realizačního týmu) Štěpánka Pfeiferová (dobrovolnice přípravného a realizačního týmu) Mgr. Magdaléna Skřivánková (supervizorka sociální práce) Přemysl Špicar (právní dobrovolník realizačního týmu) Mgr. Michaela Tomisová (právní dobrovolnice realizačního týmu) Mgr. Jan Urban (dobrovolník přípravného týmu)

Za podporu našeho projektu děkujeme těmto spojencům a sympatizantům Drop in, o.p.s., zejména pracovníkům střediska Drop in na Boršově a terénním pracovníkům, za uskutečněné stáže, cenné rady a prostor pro naši kontaktní práci, o. s. SANANIM, zejména pracovníkům Káčka, za cenné rady a pomoc při kontaktní práci a za tlak na zdokonalení naší koncepce, a redakci Dekontaminace za nadšené přijetí a poskytnutí prostoru, Členům UFO Praha, pracovníkům právní poradny A.N.O., substituční kliniky Apolinář, metadonové kliniky Drop in a Probační a mediační služby za cenné konzultace a morální podporu.

Literatura Dole, V. P. – Nyswander, M. (1967): Rehabilitation of the Street Addict. In: Archives of Environmental Health, 14, s. 477 – 480 (zdroj: reprint na www.lindesmith.org/library, otevřeno 10. 5. 1999) Knight, Kelly R. et al. (1996): Defunding the Poor: The Impact of Lost Access to Subsidized Methadone Maintenance Treatment on Women Injection Drug Users. In: Journal of Drug Issues, 26(4), s. 923 – 942 (zdroj: reprint na www.lindesmith.org/library, otevřeno 10. 5. 1999) Drogy na předpis II. (1999): Vše o metadonu. Olomouc: Votobia Payte, M. D. – J. Thomas and Khuri, M. D., Elizabeth, T. (1993): Principles of Methadone Dose Determination. CSAT Treatment Improvement Protocol (TIP) Series, Vol. 1, s. 47 – 58 (zdroj: reprint na www.lindesmith.org/library, otevřeno 10. 5. 1999) Presl, J. (1994): Drogová závislost. Může být ohroženo i Vaše dítě? Praha: Maxdorf Research Brief (1997): Methadone Maintenance Treatment. In: www.lindesmith.org, otevřeno 10. 5. 1999 Role substituce v oblasti léčby závislosti na drogách (2003). In: Zaostřeno na drogy č. 2/2003 (ročník první). Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti


str. 13

Příloha – Shrnutí právních případů řešených v pilotním projektu Případ č. 1 Aktérem je mladá žena (osobní údaje důvěrné) – žijící v Praze, bez domova, několikaletá uživatelka pervitinu. Níže uvedené události jsou popsány podle výpovědi klientky. Popis 1. události: V rozmezí cca 2 týdnů byla dvakrát přistižena spolu s přítelem při vloupání do auta. Po druhém činu, který řešila ta samá policejní hlídka, byl přítel klientky převezen na policejní stanici v zavazadlovém prostoru automobilu. Při osobní prohlídce klientka sdělila policistům, že trpí nakažlivou formou hepatitidy. Policista poté upozornil ostatní osoby v čekárně nevybíravým, ponižujícím způsobem, že klientka „má žloutenku“ a že se k ní ostatní „nemají ani přibližovat“. Po ukončení výslechu odvezli policisté klientku s přítelem za hranice svého rajonu. Na závěr policisté oba varovali, aby se v jejich městské části „již neobjevovali“ pod pohrůžkou, že „dostanou přes dršku“. Popis 2. události: Do squatu, kde klientka přebývala, vnikli policisté. Stejná dvojice policistů jako v první události klientku legitimovala. Klientka z nich měla strach a policisté její strach podpořili slovními narážkami na to, že si údajně změnila jméno. Po ověření totožnosti policisté klientce nevrátili její doklad. Nařídili jí, aby do dvou minut opustila squat a aby se tam již nevracela.

Právní rozbor: Umístění osoby do kufru automobilu – Pokud by byl přítomen úmysl policistů ublížit osobě (způsobit jí psychickou újmu, poškodit jí na lidské důstojnosti), dopustili by se policisté trestného činu podle § 158 písm. a) trestního zákona – Zneužití pravomoci veřejného činitele. V každém případě jde o kázeňský přestupek proti § 6 odst. 1 policejního zákona – při provádění služebního zákroku nedbali policisté cti, vážnosti a důstojnosti osoby a připustili, aby osobě vznikla bezdůvodná újma. Prozrazení zdravotního stavu – příslušník PČR smí sdělovat osobní údaje jen za podmínek § 42k z. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, v tomto případě by se mohlo uplatnit písm. c - smí sdělit, je-li předání osobních údajů nezbytné k odstranění bezprostředního závažného ohrožení bezpečnosti osob nebo veřejného pořádku. Pokud však takové nebezpečí nehrozilo, jednalo by se o přestupek proti občanskému soužití (§ 49 odst. 1 písm. a, c z. č. 200/1990 Sb. – policista vystavil klientku posměchu; hrubostí); ten může být kázeňsky potrestán (dle z. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky). Odvezení za obvod Prahy 7, "zákaz pobytu", vyhrožování zbitím – vzhledem k vyhrožování nižším následkem ("pouhým" zbitím) nejedná se o trestný čin podle § 197a z. č. 140/1961 Sb., Trestní zákon (TZ). Jedná se ale zajisté o přestupek proti občanskému soužití (§ 49 odst.1, písm.c z. č. 200/1990 Sb. - vyhrožování újmou na zdraví) a ten by měl být kázeňsky potrestán (dle z. č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky). Co je asi důležitější, mohlo by se jednat o trestný čin podle § 158, písm. a TZ. Trestní zákon – § 158 Zneužití pravomoci veřejného činitele Veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.


str. 14

Onou "škodou" může být v tomto případě i nemateriální újma (tj. např. poškození zdraví), oním zákonem, kterému jeho chování odporuje, je z. č.283/1991 Sb., o Policii ČR: Zákon o Policii ČR – § 6 odst. 1 Při provádění služebních zákroků a služebních úkonů je policista povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo služebním úkonem.

Odebrání dokladu, "vyhození" – v podstatě se jedná opět o přestupek (hrubé chování), doklad by jí měli samozřejmě vrátit, opět výkon pravomoci v rozporu se zákonem o policii, ale tentokrát v ne dostatečné intenzitě, aby to byl trestný čin.

Stav případu: Případ byl předčasně ukončen ze strany klientky při druhém individuálním rozhovoru (na žádost klientky nebyly podniknuty žádné právní kroky).

Případ č. 2 Aktérka případu č. 2 souhlasila s jeho úplným zveřejněním. Jedná se o ženu ve věku cca 40 let – žijící v Praze, s dlouholetou kariérou užívání opiátů. Níže uvedená událost je popsána podle výpovědi klientky a jejího přítele. Dne 3. 11. 2003 kolem 10:30 byla klientka Z. W. spolu s jejím přítelem bez zjevného důvodu zastavena hlídkou Policie ČR v blízkosti metadonové kliniky. Policisté požadovali prokázání totožnosti a prohlídku osobních věcí. Poté, co u ní byl nalezen léčebný prostředek Subutex, podléhající zvláštnímu opiátovému režimu, byla klientka (bez oznámení důvodu a případného informování o jejích právech) zajištěna a převezena na policejní stanici Bartolomějská – Praha 1. Z. W. užívala po delší dobu heroin a jiné opiáty. V době incidentu však již nelegální opiáty nebrala. Účastnila se programu metadonové substituce (nahrazení pouličního heroinu čistým lékařským opiátem). Z programu byla bohužel pro porušení pravidel dočasně propuštěna. Předtím ale získala odborné doporučení k praktickému lékaři, aby jí vzhledem k závislosti na opiátech předepsal přípravek Subutex. Z. W. měla mezi policisty v centru Prahy negativní pověst jako dlouhodobá uživatelka drog. Zřejmě z toho důvodu byla „preventivně“ kontrolována – a právě se Subutexem v kabelce byla zadržena hlídkou Policie ČR. Přípravek jí byl bez zjevného důvodu zabaven a klientka si „poseděla“ v cele předběžného zadržení. Mezitím se jí však projevil opiátový abstinenční syndrom. Během zajištění byla Z. W. ošetřována dvěma různými lékaři, když si stěžovala na abstinenční syndrom. Pokaždé požadovala podání substitučního přípravku Subutex, na který měla lékařské doporučení. Lékaři však neprojevili žádnou ochotu pomoci, ačkoliv abstinenční syndrom je poměrně trýznivý stav a lze mu zabránit právě podáním Subutexu. Dne 4. 11. 2003 v 15:30 byla Z. W. převezena k soudkyni u Obvodního soudu Praha 1 a poté propuštěna.

Prvotní právní rozbor: Vzhledem ke zjevné bezdůvodnosti a nezavdání příčiny ke kontrole totožnosti a k prohlídce osobních věcí překročila hlídka své pravomoci určené z. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, zejména v § 13. To, že byla policistům klientka zřejmě známa pro své dřívější problémy s nelegálními omamnými látkami, rozhodně není důvodem pro kontrolu a osobní prohlídku.


str. 15

Množství léčebného prostředku Subutex a dále doporučení ošetřujícího lékaře k jeho užívání, které měla klientka u sebe, neopravňovaly k možným úvahám o spáchání trestného činu (mohly nasvědčovat pouze ke spáchání přestupku). Bylo proto možno využít pouze institutu zajištění dle zákona o Policii ČR (v žádném případě ne zadržení podle trestního řádu), a byla tak překročena 24hodinová lhůta pro omezení osobní svobody dle § 14 odst. 3, zákona o Policii ČR. S poukazem na sérii kázeňských pochybení podala Liga lidských práv dne 23. 1. 2004 stížnost na jednání policistů. Klientka požádala také o medializaci svého případu. Dosud byla informace o případu uveřejněna pouze vlastním nákladem v únorových Novinkách z Ligy a na internetových stránkách LLP.

Další vývoj případu: Podle odpovědi PČR na stížnost LLP ze dne 27. 2. 2004 bylo ve věci provedeno šetření Skupinou kontroly a stížností při OŘ Praha 1 – Bartolomějská 14. Podle sdělení PČR byla klientka zadržena v souvislosti s prošetřováním podezření ze spáchání trestného činu z dřívějšího časového období. Zadržení tedy údajně nebylo v přímé souvislosti s tím, že byl u klientky nalezen přípravek Subutex. Z dodatečné konzultace s klientkou ohledně odpovědi PČR vyplynulo, že klientka skutečně po zadržení seznámena s obviněním z jiného trestného činu. K Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byla převezena, aby jí byl předán trestní příkaz týkající se dalšího trestného činu.

Právní rozbor: Vzhledem k dalšímu vývoji případu, kdy se ukázalo, že klientka dříve spáchala trestný čin, úkony policie byly konány podle § 76 trestního řádu, kde je lhůta pro omezení svobody 48 hodin. Co se odebrání Subutexu týče, tato skutečnost se jeví jako sporná. Pokud osoba zadržená trpí určitou chorobou, policisté mají povinnost obstarat jí léčebný prostředek předepsaný lékařem. Na druhou stranu klientka neměla u sebe recept, nýbrž jen doporučení k jeho předepsání.

Stav případu: Případ je stále v řešení.

Případ č. 3 Aktérem případu č. 3 je muž ve věku cca 35 let (osobní údaje důvěrné) – žijící v Praze, s dlouholetou kariérou užívání pervitinu. Níže uvedená událost je popsána podle jeho výpovědi. Klient se zabýval výrobou pervitinu. Policii chyběly o této jeho činnosti důkazy. Policisté však použili proti klientovi vykonstruované obvinění ze série vloupání, kterou také vyšetřovali. Obvinění bylo založeno na jediné výpovědi třináctileté dívky, která byla navíc údajně zapletena do prodeje kradených věcí. Na klienta byla uvalena vazba. Advokát ex offo postupoval bez ohledu na přání klienta, např. jej vůbec nenechal seznámit se se spisem, a nedostatečně s ním komunikoval, nepřijel na jeho žádosti do vazební věznice na konzultaci. Po šestnácti měsících vazby byl klient soudem zproštěn všech obvinění a propuštěn. Krátce po svém propuštění se klient obrátil na Ligu lidských práv se žádostí o právní pomoc. Po prvním individuálním rozhovoru byl spolu s klientem stanoven cíl bylo dosáhnout zadostiučinění za křivé obvinění a odškodnění za pobyt ve vazbě. Klient podepsal souhlas s právními kroky, jakož i s medializací svého případu pod pseudonymem.


str. 16

Právní rozbor: Pokud by policisté "konstruovali" obvinění/stíhání, dopustili by se trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 odst. 1 písm. a) TZ). Advokát se dopustil pochybení, které by mělo vést ke kárnému řízení v Advokátní komoře. Za dobu strávenou ve vazbě by klient mohl mít (v zavislosti na tom, proč byla vazba nařízena a z jakých důvodů byl obžaloby zproštěn) nárok na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Stav případu: Plánovaná žádost o náhradu škody za čas strávený ve vazbě a stížnost advokátní komoře nebyly realizovány, neboť klient se po třech setkáních nedostavil na žádné další kontaktní sezení. Případ přerušen, LLP čeká na případný další krok ze strany klienta.

Případ č. 4 Aktérem je muž ve věku 20 - 25 let (osobní údaje důvěrné) – žijící v Praze, pravděpodobně ve squatu, s několikaletým užíváním pervitinu. Událost je popsána podle jeho výpovědi. Klient byl přistižen spolu s jeho přítelkyní bezpečnostní službou supermarketu, když u přítelkyně nalezli kradené zboží. Po příchodu policie byl klient zadržen a převezen na místní oddělení PČR. Tam byl obviněn z TČ krádeže podle § 247 odst. e) trestního zákona (recidiva) a poté převezen na CPZ Kongresová. Na CPZ čekal až do soudu. Soud proběhl ve zrychleném řízení třetí den odpoledne. Klient byl odsouzen k veřejně prospěšným pracím. Problémem pro klienta bylo, že mu sice již na policejní stanici našli v seznamu obhájkyni a zavolali ji, ale klienta nenechali s obhájkyní hovořit a ani po opakovaných prosbách jej nenechali obhájkyni zatelefonovat. Obhájkyně ex offo přišla až k soudu, to znamená, že klient ji viděl a hovořil s ní poprvé až v soudní síni. Během dvaceti minut byl klient odsouzen – bez možnosti připravit se dopředu na vyjádření k důkazům a celému obvinění. Druhý problém souvisí s lidskou důstojností klienta. Na cele předběžného zadržení mu odebrali cigarety a nenechali jej vůbec kouřit, ačkoliv je klient silný kuřák a ty tři dny byl z toho docela nervózní (nikotinový abstinenční syndrom, nejistota, bezmoc). Klient uvádí, že dvě noci ze tří strávených v policejní cele nezamhouřil oka, jak byl nervózní. Dva dny po svém odsouzení se klient obrátil na Ligu lidských práv se žádostí o právní pomoc. Po prvním individuálním rozhovoru a předběžném právním rozboru bylo klientovi doporučeno obrátit se na jeho obhájkyni a podat odvolání. Od té doby se však klient nedostavil na žádné další kontaktní sezení a členy týmu POPUD již neoslovil.

Právní rozbor: Obhájkyně by mohla být kárně odpovědná Advokátní komoře. Policisté, kteří klientovi neumožnili kontakt s obhájkyní, by se za určitých (přitěžujících) okolností mohli dopouštět trestného činu dle § 158 odst. 1 písm. c) TZ. Po dobu pobytu v policejní cele je osoba omezena na osobní svobodě, a proto se nemůže dožadovat činností, které by mohla vykonávat na svobodě. Vytvoření podmínek ke kouření osob v policejní cele nespadá mezi zákonné povinnosti policistů. Výjimkou by mohl být případ extrémní závislosti na


str. 17

tabáku, kdy by měla osoba nárok na lékařské ošetření k utišení abstinenčních příznaků. Ani extrémně závislá osoba by však neměla nárok na kouření. Obecně lze říci, že stav extrémní nervozity a nesoustředěnosti v souvislosti s abstinencí od tabáku není žádoucí, a to nejen z hlediska lidské důstojnosti, ale i s ohledem na věrohodnost výpovědi podané pod takovým stresem. To, zda bude umožněno kouření, však závisí zcela na rozhodnutí policistů.

Stav případu: Případ přerušen, LLP čeká na případný další krok ze strany klienta.

Případ č. 5 Aktéry pátého případu je celá řada osob, které obývají jeden improvizovaný squat v Praze. Ke spolupráci s Ligou lidských práv se odhodlal jeden z obyvatelů squatu – muž asi 45letý, pravděpodobně uživatel pervitinu. Kontaktní pracovníci Ligy lidských práv slyšeli v období od listopadu 2003 do ledna 2004 nejméně od čtyř různých osob, že dochází k nepravidelným „nájezdům“ jedné konkrétní policejní hlídky policistů na tento squat, při nichž policisté uplatňují násilí vůči jeho obyvatelům a poškozují jejich věci. Výše uvedený klient například vypověděl, že při jedné návštěvě policisté zkontrolovali všechny obyvatele squatu, které neznali. Jednomu z nich při vraceni občanského průkazu svítili do očí a uhýbali s ním, aby jej nemohl chytit. Když se zeptal, jestli mu ji tedy průkaz vrátí, začali na něj křičet, že je drzý, a "vytřeli s ním podlahu". Potom jeho a další dva lidi ze squatu vyhodili a vyhrožovali, ze jestli je tam najdou, až se vrátí, zbijí je. Té noci přišli ještě nejméně jednou, proto se klienti celou noc nemohli do squatu vrátit. Muž, kterého zbili, je romské národnosti. Podle výpovědi klienta se policejní hlídka nezastavuje jen u „obtěžování“ obyvatel squatu. Pokud ve squatu zrovna nikdo není nebo poté, co z něj vyhodí squattery, začnou rozhazovat věci, hází jejich čisté oblečení do kanálu apod., dokonce jednou pomočili postel. Klienti tvrdí, že si ve squatu zakládají na pořádku a že vycházejí dobře se všemi, kdo žijí v okolí. Zajímavé na celém případu je, ze násilí provádí policejní hlídka z jiné městské částí, která podle klientů v této oblasti nemá co dělat. Klienti jsou schopni policisty identifikovat, protože uvedeného násilí se údajně dopouštějí stále ti samí. Obávají se ovšem násilné odvety ze strany policistů a definitivní ztráty přístupu do squatu (= možnosti bydlení). Proto žádný z klientů, bohužel ani výše uvedený 45letý klient, dosud nepřisvědčil k právním ani mediálním krokům v případu.

Právní rozbor: Výše uvedené jednání strážníků obecní policie naplňuje skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití (§ 49 odst.1, písm.c z. č. 200/1990 Sb.) a ten by měl být kázeňsky potrestán. Vzhledem k intenzitě a soustavnosti jejich protizákonného jednání však připadá v úvahu i naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 158, písm. a TZ. Co se týče otázky působnosti policejní hlídky z vedlejšího obvodu, v Praze mají obecní strážníci (Městská policie) působnost na celém území města.


str. 18

Stav případu: Případ přerušen, LLP čeká na případný další krok ze strany klientů.


str. 19

Projekt ochrany práv uživatelů drog Závěrečná zpráva z pilotního projektu

Recommend Documents