Programové pilíře ČT :D v kontextu původní tvorby České televize od roku Diplomová práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika

Programové pilíře ČT :D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Hana Zoubková Vedoucí práce: Doc. MgA. Hana Slavíková, Ph.D. Oponent práce: MgA. Eva Schulzová, Ph.D.

Brno 2016

Bibliografický záznam ZOUBKOVÁ, Hana: Programové pilíře ČT :D v kontextu původní tvorby České televize od roku 2013 (The Program Pillars of ČT :D in the Context of the Original Production of Czech Television Since the Year 2013). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika, 2016. Vedoucí diplomové práce MgA. Hana Slavíková, Ph.D.

Anotace Diplomová práce analyzuje sedm programových pilířů, které si stanice ČT :D při svém vzniku sama stanovila, tedy hranou tvorbu, animovanou tvorbu, zábavné vzdělávání, magazíny, zábavní a soutěžní pořady, zpravodajství a publicistiku a sport a cvičení. Důraz je kladen především na původní tvorbu České televize a to od roku 2013, kdy započalo vysílání stanice Déčko. Ta se zaměřuje na televizní tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let.

Annotation The diploma thesis analyses seven programme pillars that channel ČT :D set themselves in the beginning, i.e.acted production, animated production, entertaining education, magazines, entertainment and competition shows, news and journalism, and sports and exercise. The emphasis is primarily put on the original production of the Czech Television since 2013 when the channel Déčko first started to broadcast. It focuses on television production for children from the age of four until the age of twelve.

Klíčová slova programová skladba, program, dětské pořady, 2013, Česká televize, ČT :D, Déčko, analýza, původní česká tvorba

Keywords program composition, program, children show, 2013, Czech Television, ČT :D, Déčko, analysis, original Czech production

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, dne 22. 8. 2016.

Hana Zoubková

Obsah

1.

Úvod...................................................................................................................... 6

2.

Hraná tvorba ......................................................................................................... 8 2.1

3.

Animovaná tvorba............................................................................................... 12 3.1

4.

5.

6.

Špačkovi v síti času ....................................................................................... 8 Nové řady Večerníčků ................................................................................. 12

3.1.1

Bílá paní na hlídání .............................................................................. 12

3.1.2

To si piš, je to myš! .............................................................................. 13

3.1.3

Nejmenší slon na světě ......................................................................... 15

3.1.4

Povídání o mamince a tatínkovi ........................................................... 16

Zábavné vzdělávání ............................................................................................ 18 4.1

Ábécédé s Michalem ................................................................................... 18

4.2

TvMiniUni ................................................................................................... 20

4.3

Mistr E ......................................................................................................... 22

4.4

Čítanka......................................................................................................... 24

4.5

Méďové na cestách ...................................................................................... 26

4.6

Já budu Einsteinem ...................................................................................... 27

4.7

Lovci záhad ................................................................................................. 31

4.8

Písničkohraní ............................................................................................... 34

4.9

Ty Brďo! ...................................................................................................... 36

4.10

Sám v muzeu ............................................................................................... 39

4.11

S Jakubem v přírodě .................................................................................... 41

4.12

U6 – úžasný svět techniky ........................................................................... 43

Magazíny ............................................................................................................ 46 5.1

Draci v hrnci ................................................................................................ 46

5.2

Faktor U ....................................................................................................... 49

5.3

Wifina .......................................................................................................... 51

5.4

Náš zvěřinec ................................................................................................ 53

5.5

Zet box ......................................................................................................... 55

5.6

Dva3 ............................................................................................................ 57

5.7

Telefon ......................................................................................................... 60

Zábavní a soutěžní pořady .................................................................................. 63

6.1 7.

Dé pětka ....................................................................................................... 63

Zpravodajství a pulicistika .................................................................................. 66 7.1

Tamtam ........................................................................................................ 66

Sport a cvičení .................................................................................................... 68

8.

8.1

Lvíčata ......................................................................................................... 68

8.2

Hýbánky ...................................................................................................... 70

8.3

Taneční hrátky s Honzou Onderem ............................................................. 72

8.4

Jogínci ......................................................................................................... 73

8.4.1 9.

Jogínci v přírodě................................................................................... 76

Závěr ................................................................................................................... 77

10.

Použité informační zdroje ............................................................................... 81

11.

Seznam ilustrací .............................................................................................. 87

1. Úvod

Na začátku školního roku 2013 spustila Česká televize nový kanál ČT :D zaměřený na tvorbu pro děti od čtyř do dvanácti let, který ve večerních hodinách logicky ztrácí cílového diváka, a proto přechází ve 20:00 v ČT art. Na svých stránkách Česká televize o ČT :D píše: „Filozofií Déčka je připravovat pro děti bezpečný, žánrově pestrý, zábavně-naučný a dramaturgicky přehledný1 program.“2 Výkonným ředitelem ČT :D je od začátku dodnes Petr Koliha. Při zpracovávání programových pilířů ČT :D budu vycházet z jejich oficiální podoby zveřejněné na internetových stránkách3 České televize v letech 2015 a 2016, během kterých náplň jednotlivých bodů prošla drobnými úpravami a aktualizacemi. Cílem mé analýzy jsou pak pouze pořady4 z původní tvorby České televize, které vznikly přímo pro potřeby ČT :D. Měly tedy premiéru v období od konce srpna 2013, což ve výše specifikovaných fázích programových pilířů čítá třicet pořadů. Důvodem zaměření na novou českou tvorbu je snaha postihnout nejen schopnost České televize reagovat na vznik programu s poměrně úzce specifikovanou cílovou skupinou, která však potřebuje rozmanitou škálu pořadových formátů, ale také postup budování a upevňování samotných nově vzniklých programových pilířů, vytváření struktury a stability nového kanálu. Je nutné zmínit fakt, že do roku 2013 natočila Česká televize již řadu dětských pořadů, jejichž reprízování či dotáčení nových dílů těchto delší dobu existujících formátů, je nedílnou součástí obsahu vysílání ČT :D. Stejně tak pracuje programové schéma i s pořady zahraničními, které se staly hodnotnou součástí programových pilířů. Zahraniční složku by při jejich globálním hodnocení, o které se však v této práci nechci pokoušet, nebylo možné pominout. Obsahově totiž doplňuje pomyslné 1

„Potřebám dětí vychází vstříc časování jednotlivých pořadů v programu. Ten je každý den rozdělený do čtyř velkých bloků: startovací program v ranních hodinách, dopolední vysílání pro menší děti, odpočinkové a později zábavně-vzdělávací odpoledne střídavě pro menší a starší děti a oddychový večer pro všechny.“ Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/decko-pro-rodice/filozofie-a-zasady/filozofiedecka/ 2 Zdroj http://www.ceskatelevize.cz/decko-pro-rodice/filozofie-a-zasady/filozofie-decka/ . 3 http://www.ceskatelevize.cz/decko-pro-rodice/program/sedm-piliru/ 4 V práci vycházím především z faktografických údajů o pořadech, které uvádí na svých oficiálních internetových stránkách Česká televize.

6

mezery, které se při úzkém zaměření, jaké jsem pro svoji práci zvolila, mohou jevit Českou televizí nepostihnuté. Program ČT :D se za dobu své dosud poměrně krátké existence „stal druhou nejsledovanější veřejnoprávní stanicí zaměřenou na děti v Evropě, zvyšuje podíl vlastní tvorby a jeho webové stránky registrují sedm milionů zobrazení měsíčně.“5 Zmíněné webové stránky jsou neopominutelnou součástí většiny pořadů, které s nimi mnohdy i aktivně pracují6. Právě pochopení faktu, že je práce s internetem pro dnešní děti zcela běžnou a vyhledávanou aktivitou, je velkou předností ČT :D, se kterou se tvůrci pořadů naučili obratně zacházet, a tak jsou internetové stránky tohoto kanálu v podstatě srovnatelně hodnotné jako samotné televizní vysílání.

5

Zdroj: http://www.denik.cz/film/s-jakubem-v-prirode-s-oldrichem-viznerem-v-muzeu20150903.html 6 Například pořad Lovci záhad, který je podrobněji analyzován v kapitole Zábavné vzdělávání.

7

2. Hraná tvorba

2.1

Špačkovi v síti času

Špačkovi v síti času jsou šestnáctidílným7 seriálem. Každý díl má stopáž dvacet osm minut. Česká televize jej natáčela již od srpna roku 2009, přičemž jeho premiéra proběhla až se začátkem kanálu ČT :D. Dlouhodobá příprava s sebou nesla i některá úskalí, ke kterým jeden z režisérů, Karel Smyczek, řekl: „Děti nám totiž rostly doslova před očima, takže se stalo, že když jsem chtěl jen měsíc po sestřihu přemluvit jednu scénu, s Matějem už to nešlo. Jeho hlas se natolik změnil, že byl nepoužitelný.“8 Svým vysílacím časem v neděli po šesté hodině tehdy seriál navázal na ukončené reprízování Arabely9. Karel Smyczek krátce po zahájení natáčení onemocněl, proto se na seriálu režijně podílel i jeho bývalý student Martin Dolenský. Scénáristkou je Lucie Konášová, která se Smyczkem spolupracovala již dříve na seriálu Dobrá čtvrť10. „Od samýho zadání od České televize, kdy mě vyzvali, že by měli zájem o seriál tohoto typu, takový fantasy seriál pro celou rodinu s komediálními prvky, tak si myslím, že ta doba od tohoto okamžiku byla zhruba půl roku.“ řekla Konášová v rozhovoru pro pořad Sama doma11 k době, kterou psaní scénářů věnovala. Konášovou tedy k napsání seriálu vyzvala přímo sama Česká televize, a jak scénáristka v rozhovoru dále uvedla, nedostala žádné finanční limity, do kterých by se s realizací pořadu musela vejít. Získala tedy poměrně velkou tvůrčí volnost, přesto v rozhovoru označila tento seriál za nejtěžší, který kdy psala, a to nejen kvůli oné volnosti, ale i proto že se muselo jednat o fantasy žánr. Navázání na vysílací čas seriálu Arabela jistě nebylo náhodné. Lucie Konášová v rozhovoru v pořadu Kultura s Dvojkou12 řekla, že si Špačkovými v síti času splnila sen udělat seriál v duchu těch, které měla ráda jako malá, tedy „všechny ty Arabely, 7

Vniklo šestnáct dvaceti osmiminutových dílů, ale také verze osmi téměř hodinových dílů. Zdroj: http://www.denik.cz/film/reziser-karel-smyczek-pavel-liska-zajimavejsi-nez-tatinek-je-jakopubertak-20130.html 9 Dětský seriál z roku 1979 v režii Václava Vorlíčka. 10 Dobrá čtvrť je seriál pro mladé z roku 2005. 11 Rozhovor je na stránkách http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu . 12 Rozhovor je na stránkách http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu . 8

8

Návštěvníci, Čestmíři“13. Určitá spojitost například se zmíněnou Arabelou se dá najít v práci se dvěma světy, zde tedy světem naším, reálným a tím v Zásvětí, tedy jakýmsi fantaskním prostředím, které v Arabele zastupovala Říše pohádek. „Podívejme se spolu na příběh, který se vám nestane každý všední den právě proto, že je nevšední.“ zní úvodní věta každého dílu. Nevšednost onoho příběhu spočívá v tom, že se do života jedné průměrné rodiny Špačkových zaplete dívka s modrými vlasy14, Klamentinka. Ta je dcerou Garibaldiniho, ředitele Paláce času, což je prostor, kde se střeží čas každého z nás stejně jako svazky našich životů. Matěj Špaček se svou sestrou Dádou začnou za pomoci Klementinky a možností Zásvětí měnit život svých rodičů tak, jak sami rodiče říkají, že by si je přáli. Z otce udělají pilota a z matky slavnou zpěvačku. Každý zásah do minulosti s sebou však nese i změny v přítomnosti, navíc v Zásvětí není povolené s časem takto manipulovat, a tak přinášejí i problémy Klementince. Najít způsob, jak své rodiče v jejich mládí opět seznámit a jak je donutit mít děti, když mají oba tak slibnou kariéru, však není jediné, s čím se děti musí vypořádat. Zásvětí se pokusí za pomoci zlého Klauna ovládnout majitelka kosmetické kliniky Macháčková, která chce na přidávání životního času klientům zbohatnout. „Záměrem Špačkových je snaha, aby si děti uvědomily, že čas je vlastně to nejpodstatnější, co tady máme."15 řekl Karel Smyczek k ději seriálu. Zároveň o Špačkových v síti času mluví jako o úvaze o slušnosti. Takto formulovaný záměr je možné považovat za splněný, jelikož se Matěj a Dáda svými zásahy do minulosti poučí a nakonec s velkou námahou vrátí minulost přesně tam, kde byla, než se do svých úprav děti pustily. Vývoj děje klade důraz i na fakt, že přestože se životy jejich rodičů nevyvíjely tak, jak si představovali, byla to cesta správným směrem. Diváci mohou tedy pochopit nejen to, že čas má vysokou cenu, ale i to, že nemá smysl utápět se v lítosti nad promarněnými příležitostmi, když si mohou v životě užívat jiné věci. Toto poselství není v seriálu nijak hluboce skryto, je poměrně jasným sdělením, které dokážou zpracovat i mladí diváci.

13

Citace z rozhovoru pro Kulturu s Dvojkou, dostupné zde http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-vsiti-casu . 14 Herečka Johana Krtičková si musela kvůli roli vlasy doopravdy obarvit, paruka nevypadala dostatečně přirozeně. 15 Zdroj: http://www.denik.cz/film/reziser-karel-smyczek-pavel-liska-zajimavejsi-nez-tatinek-je-jakopubertak-20130.html

9

Seriál má poněkud zapeklitý děj, ve kterém jsou díky časovým zásahům možné opravdu velké náhlé zvraty. Proto považuji za nezanedbatelnou chybu nezvládnuté opakování sestřihu toho, co diváci viděli v minulém díle, které bývá vždy na začátku jednotlivých částí seriálu. Sestřih se mnohdy příliš rozvlekle věnuje méně důležitým zvratům a kvůli tomu již nevysvětlí jiné, pro diváky podstatné informace. Jako pouhé připomenutí některých věcí, co se minule staly, to možná stačí, ovšem pokud by divák jeden díl vynechal a chtěl seriál sledovat dále, bylo by pro něj složité navázat i po zhlédnutí tohoto úvodního shrnutí. Dlouhá příprava seriálu byla způsobena především jeho trikovou částí, která je pro fantasy žánr mnohdy velice podstatnou vizuální složkou, a Špačkovi v síti času nejsou výjimkou. Z celkové doby vzniku, tedy téměř pěti let, zabrala tato část tři roky. „Triková část byla skutečně jednou z těch nejnáročnějších. Vyvstávala při ní spousta originálních myšlenek, ale i problémů s jejich realizací, které se musely průběžně řešit. Zajímavá byla třeba situace, kdy jsme točili pětivteřinový záběr, v němž se čtyřicet postaviček vznáší ve vzduchu na kole. Ve skutečnosti jsme museli každou tu postavičku na tříkolce natáčet zvlášť a výsledný obraz pak složitě kombinovat. Využili jsme přitom nejmodernější nástroje, ale i obyčejné věci, jako péro na sedacího koníka z dětského hřiště nebo lešenářské trubky, které nám rozpohybovali kaskadéři, aby vznikl dojem pohybu v prostoru.“16 popsal Smyczek. Další složitou součástí seriálu, tentokrát však především pro herce Pavla Lišku a Kláru Issovou, kteří ztvárnili role rodičů Špačkových, bylo jistě ztvárnění postavy v několika rovinách, které se lišily nejen časově, ale v některých případech měnily i charakter postavy. Například Liška si musel poradit s pubertálním Václavem Špačkem, s Václavem tatínkem a Václavem pilotem. V každé časové rovině se postava samozřejmě vyjadřovala jinak. Ačkoli byl Pavel Liška jako osmnáctiletý mladík vizuálně uvěřitelný pouze s mírnými pochybnostmi, jeho vyjadřování, které se stylisticky obohatilo o mladistvé termíny, jasně ukázalo, že se čas výrazně posunul. Podobně důsledně je s jazykem zacházeno i v případě Klementinky a dalších postav Zásvětí, jejichž řeč působí archaicky.

16

Zdroj: http://www.denik.cz/film/reziser-karel-smyczek-pavel-liska-zajimavejsi-nez-tatinek-je-jakopubertak-20130.html

10

Klementinka však svým stykem s dětmi z reálného světa přejímá některé jejich fráze a dává tak vzniknou například vyjádřením typu: „Opravdu hustý lotr.“ Přestože je seriál poměrně uvěřitelně napsán a jeho režijní i triková složka je dobře zvládnutá, přikládám velkou váhu vyjádření Lucie Konášové: „Tak pro mě bylo skoro nejtěžší to, že součástí toho zadání bylo, že to má být to fantasy téma.“17 Autorka tedy tento fantasy svět zřejmě nevytvářela dlouhé roky a nepromýšlela léta jeho složité zákonitosti, ale zakomponovala jej do příběhu na základě zadání. Použít tedy jako hlavní zápletku cestování v čase je originální pouze v současném českém prostředí. Princip drobné změny a velkého následku přitom využívá spousta filmů či seriálů, které se zásahy do minulosti pracují18. Špačkovi v síti času tak jsou působivě zpracovaným příběhem, svým obsahem však nepřináší příliš nového a nechávají se, jakkoli to není na škodu, inspirovat českými klasikami. Dva světy, mezi kterými se dá cestovat za pomocí magického předmětu19, odkazují na již zmíněnou Arabelu, vztah, který Klementinka naváže s Matějem, připomíná Jendu a Leontýnku z filmu Ať žijí duchové!20 a samotné cestování časem mohou znát dětští diváci i ze seriálu Návštěvníci.

17

Citace z rozhovoru pro pořad Sama doma: http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu Zásahy do minulosti mění přítomnost například ve filmech Frekvence (Frequency, 2000) nebo Osudový dotek (The Butterfly Effect, 2004), zatímco obchodování s životním časem probíhá například ve filmu Vyměřený čas (In Time, 2011). 19 V tomto případě kouzelný cvikr. 20 Rok 1977, režie Oldřich Lipský. 18

11

3. Animovaná tvorba

3.1

Nové řady Večerníčků

Těsně před vznikem ČT :D se Večerníček21 na obrazovkách České televize objevoval v 18:45 a to na programu ČT 2. Se spuštěním kanálu pro děti a mládež se však pro ČT 2 nic nezměnilo a Večerníček je vysílán souběžně na obou těchto kanálech a to stále ve stejný čas. Od září roku 2013 je na stránkách České televize možné dohledat pět jeho nových řad, přičemž pouze čtyři z nich jsou animované22.

3.1.1

Bílá paní na hlídání

Jako první novinka se objevila kreslená Bílá paní na hlídání v režii Petra Friedla, která vychází ze stejnojmenného rozhlasového povídání Petra Brycze. Ten připravil i scénář pro televizní verzi. Seriál vznikl v animačním studiu České televize a jeho výtvarníkem je VHRSTI, vlastním jménem Vojtěch Jurík. I televizní pojetí přijalo formu vyprávění připomínající rozhlas a vypravěčkou se stala Martha Issová. Ta nejenže objasňuje a popisuje děj, ale zároveň dabuje jednotlivé postavy pohádky, kterým jsou jednoduchou animací rozpohybována ústa. Poměrně bohatý hlasový rozsah prokázala herečka při projevu postav obou pohlaví a různých věkových kategorií. Polohou hlasu navíc dokázala pro diváky přesně odlišit momenty, kdy promlouvá za postavy a kdy za vypravěčku. Do pořadu se povedlo dostat i několik zvukových vtipů, například papoušek, který ráčkuje ne proto, že je papouškem, ale proto, že ráčkuje jeho majitelka, od které se naučil mluvit. Obsah pohádkového seriálu je založen na prvku strašidla, paní Bílé, která se stane chůvou neposedným čtyřčatům. Setkává se tak se situacemi, které by, kdyby zůstala strašit na zámku, nikdy nezažila a musí se vyrovnat s moderním světem, který byl pro ni doposud cizí. Matka dětí neví, že je jejich paní na hlídání nadpřirozenou 21

Seriálové pohádky krátké stopáže, zhruba od osmi do deseti minut, vysílané vždy v brzkých večerních hodinách již od roku 1965. 22 Neanimovaným novým Večerníčkem je Gorilí povídání z roku 2015.

12

bytostí, kluci jsou si toho však plně vědomi a díky jejím kouzlům se vždy povede vyřešit každý problém23. Takto nastavený princip nabízí mnoho verzí krátkých příběhů24 a velké možnosti pro využití pestré animace. Obrazová fantazie je zde využitá především skrze kouzla Bílé paní. Ve spolupráci s Francouzským institutem došlo i k předabování tohoto Večerníčku Chantal Poullain do francouzštiny25 a vznikl tak pokus o pomoc s výukou cizího jazyka skrze pohádkový seriál. Pro web České televize bylo vytvořeno na základě Bílé paní na hlídání i několik her pracujících s francouzskočeskými slovíčky. Večerníček tak díky schopnosti ČT :D pracovat důsledně s internetovými stránkami pro děti získal i cíleně vzdělávací rozměr.

Obr. č. 1: Typ animace Večerníčku Bílá paní na hlídání.

3.1.2

To si piš, je to myš!

Pořad zrealizovalo AAA studio a výtvarníky, režiséry, autory námětu i scénáře jsou Dagmar Doubková a Jan Tománek. V každém ze sedmi dílů se objeví několik

23

Například zvířátka ve zverimexu, která čtyřčata vypustila z klecí, tatínek, který se nestihá vrátit na Vánoce domů apod. 24 Přesto vzniklo pouze sedm dílů. 25 http://decko.ceskatelevize.cz/jazyky#episode1video1

13

písniček, jejichž textařem je Jiří Suchý. Zpívají je Naďa Konvalinková, Martin Dejdar a Aleš Háma, kteří zároveň dabují loutky, představitele myší rodiny. Tři myší děti a dědeček Fous žijí pod lidským příbytkem. Zvědaví myšáci objeví tajnou chodbu do domu, kam ji dědeček zakazuje chodit. V každém dílu se vydávají prozkoumat některou z místností a vždy se dostanou do maléru. Z toho jim tajně pomůže Fous, ale vždy tak, aby myši netušily, že ví, že potají navštěvují zakázané území. Veškerá vizuální složka je provedena ve vkusně zvolených nahnědlých tónech, což evokuje přítmí a s ním spojená tajemství.

Obr. č. 2: Typ animace a stylizovaná barevnost Večerníčku To si piš, je to myš!

Projev dabérů je energický a působí téměř reálně. Jediný problém spatřuji v tom, že malou myšku, holčičku Mašli, mluví Naďa Konvalinková, která svůj hlas nedokázala důvěryhodně přiblížit zamýšlené věkové kategorii. Mašle svým projevem často působí příliš dospěle a vzhledem k tomu, že se rodina skládá pouze z dědečka a tří dětí, velmi to svádí k mylné domněnce, že je myška spíše matkou dvou chlapců, než jejich sestrou.

14

3.1.3

Nejmenší slon na světě

Nejmenší slon na světě je třináctidílný Večerníček, který pro Českou televizi připravilo 3D počítačovou animací studio Eallin. Jedná se o teprve druhý seriál České televize vytvořený touto technologií.26 Scénář napsala Iva Macků a režisérem i výtvarníkem je Libor Pixa. Jednotlivé postavy seriálu nadaboval Jan Vondráček. Jeho hlasový rozsah nabízí tak širokou škálu, že je téměř nemožné poznat, že za ně promlouvá pouze jeden člověk.

Obr. č. 3: Typ animace Večerníčku Nejmenší slon na světě.

Děj se vymyká českému prostředí a odehrává se v Africe, kde se sloním rodičům narodí Béďa, který už nikdy nevyroste. Dobrodružství s ním prožívá i daman Eda a později také nový sloní bratr Fanouš. Právě přesunutí prostředí na jiný kontinent otevírá

českému

Večerníčku

nové

možnosti.

Animátoři

mohli

pracovat

s netradičními druhy zvířat, jejichž podoba či pohyb je mnohdy legrační sám o sobě a k dětem se z české produkce dostal v této podobě poprvé.

26

První byl seriál Tři prasátka. Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10268009691-nejmensislon-na-svete/210552116030007/

15

Jedná se tedy o prozatím nevyčerpané množství motivů, díky čemuž se daří naplnit neotřelým dějem opravdu každou minutu obsahu. Animace pracuje s detaily a uvědomuje si sílu toho, že se nemusí držet reality. Dává tak vzniknout mnoha vizuálně nápaditým vtipům, využívá hravých úhlů a pohybů kamery a vytváří vrstevnatou kompozici obrazu.

3.1.4

Povídání o mamince a tatínkovi

Sedmidílný pohádkový seriál byl realizován ve studiu Anima s.r.o. a autory klasické ruční loutkové animace jsou David Filcík a František Váša. Námět a literární scénář napsal Pavel Cmíral, autorkou technického scénáře, výtvarnicí i režisérkou je Kristina Dufková. Příběh začíná svatbou Lucie a Josefa, malířky a truhláře, a končí narozením malého Antonína. Mezitím se v jednotlivých dílech řeší nejen připravenost rodičů na samotné manželství a dítě, ale i tajemství rodiny. Postav je totiž v pohádce víc. Vystupují zde i rodiče Josefa, paní Coco27 a zesnulý pan Antonín, který se v podobě ducha účastní většiny sociálních interakcí, jako by snad nikdy nezemřel. Maminka Lucie se jmenuje Paganini28 a tatínek Lojza je cukrář. Rodiny se kamarádí se svými sousedy, kterými jsou dudek, sova, zajíc a veverka. Samotný princip pohádky již ze své podstaty vynáší na povrch témata, o kterých děti ve svém věku mluvit nemusejí, a tak je mohou rodiče zcela opomíjet. Není přitom od věci učit děti již odmala faktům, že peníze nerostou na stromech a musí se šetřit, chtějí-li jich mít hodně, nebo že maminka není služka a o práce v domě se musí dělit všichni. Povídání o mamince a tatínkovi dětem tyto věci mnohdy vysvětluje, jindy alespoň upozorní na to, že se takové problémy mohou vyskytnout. Otevírá dětem zkrátka svět dospělých a odkrývá jejich důvody ke konfliktům29, jejichž vysvětlování svým potomkům mohou rodiče zanedbávat. To je velice

27

Švadlena, jejíž podobnost s Coco Chanel není jistě náhodná. A je vášnivou houslistkou. 29 Ať je to již zmíněné zanedbávání úklidu a nechávání ho na manželce, nezvládnutá manipulace s penězi, strach rodiny ohledně jejich schopností vychovávat potomka, či tatínkovo chvilkové okouzlení mladou listonoškou. Vše citlivě a hravě podáváno malým divákům. 28

16

přínosný rozměr, který na obrazovkách České televize v jiných pořadech není příliš častým jevem. Celý Večerníček je dabován pouze třemi osobami a to Tatianou Vilhelmovou a Davidem Novotným za svět dospělých a zvířat, a pak chlapcem Viktorem Antoniem, který podal velice nadprůměrný výkon při dabování voice-overu ještě nenarozeného Antonína. Jejich repliky jsou naplněné slovními hříčkami a nápaditými formulacemi30. Velice propracovaná je i obrazová složka, která hýří zábavnými detaily. Například sova, která oddává mladý pár, má pro svou velikost místo medaile zátku od lahve. Po výtvarné stránce přinesl tento Večerníček velice osobité zpracování, loutky jsou rozeznatelné a vizáží se nepodobají ničemu jinému z české produkce posledních let.

Obr. č. 4: Typ animace Večerníčku Povídání o mamince a tatínkovi.

30

Na konci prvního dílu vysvětluje Antonínek, že jeho rodiče odjeli na svatební cestu do Paříže: „A že přijeli pozdě večer a nevěděli, co si v tak velkém městě počít, počali si mě.“

17

4. Zábavné vzdělávání

4.1

Ábécédé s Michalem

Pětiminutový pořad má 34 dílů, každý o jednom jediném písmenku, plus sedm dalších dílů, které se zabývají obecně písmeny, otazníkem a vykřičníkem, malými a velkými písmeny, samohláskami, slabikami, obrázkovým písmem a prstovou abecedou. Pořad si napsal přímo sám moderátor, tedy Michal Nesvadba dětem známý především z Kouzelné školky. Stejně tak si Nesvadba vyrobil sám i svého moderátorského kolegu, obživlou pružinovou hračku jménem Bafík31. Pořad staví na jednoduchém principu vycházejícím ze snahy naučit děti abecedu. Michal je skladník, který balí hračky do krabic, aby se mohly rozvézt do hračkářství. Na každou krabici píše vždy počáteční písmeno hračky, která je uvnitř, aby v tom byl nějaký pořádek. Ke konci pořadu pak ještě nakreslí na zeď z kartonových krabic obrázek, ve kterém je písmeno zakomponované. Ke psaní i kreslení používá barevnou lepicí pásku, se kterou se proslavil již ve zmíněné Kouzelné školce. Práci s ní však bohužel provází nepříjemný ostrý zvuk, který páska vydává při odlepování z ruličky a který se nepovedlo ze zvukové stopy pořadu odstranit. Siréna, která zazní vždy, když přijedou z hračkářství pro krabice, navíc libozvučnosti pořadu nijak nepřispívá. Snaha o líbivost pořadu je tedy velmi nedůsledná. Bafík na skladníka vybafává ze své krabice, čímž je Michal kupodivu pokaždé překvapen. Poté skladníkovi postavička nahrává a pomáhá vytvářet situace a dialog, ačkoli ten jednostranný vede Michal i s diváky. Specifické je pro Bafíka to, že je schopný předvídat Michalovy reakce a chyby, tudíž vždy děti předem upozorní, že za chvíli „přijde nějaká legrace“32. Jelikož je pořad druhem předávaných informací určený především pro děti předškolního věku, měl by se vyvarovat drobných chyb, které se v něm vyskytují, tedy nepřesných formulací, kvůli kterým mohou děti získat poněkud zavádějící dojmy, jelikož nemusejí být schopny jejich pravdivost vyhodnotit. Příkladem může 31

Informace uvedena v rozhovoru pro Studio 6 víkend: http://decko.ceskatelevize.cz/abecede-smichalem . 32 Variace na Bafíkovu nejpoužívanější formulaci.

18

být třeba skladníkem vyřčená věta: „Když je to tam napsané, tak je to pravda.“ Jelikož má v pořadu Nesvadba v podstatě roli učitele, děti mohou mít tendence věřit mu všechna jeho tvrzení. Takováto věta pak může pomoci oslabit jejich schopnost rozlišovat důvěryhodné informace. Dalším příkladem může být i Michalovo oznámení, že „A je jediné písmenko v abecedě, které má špičku nahoře.“ Pokud to bylo myšleno tak, že má nahoře pouze onu špičku a jinak nic, je tvrzení pravdivé, ačkoli nepřesně formulované. Děti, které se na pořad dívají a ještě nemají zkušenosti například s písmenem N, mohou být však později právě kvůli této formulaci zmatené. Ke každému písmenu vymyslel Nesvadba krátkou banální zápletku, díky které ho mohl představit. Některé z těchto etud byly opravdu nápadité a zábavné, například při písmenu Ř nechtěl Bafík poslouchat řehtačku, a tak si zkrátka sundal uši. Díky tomu neslyšeli žádný zvuk kromě Bafíkova hlasu ani diváci. Některé etudy však nijak nepřispívaly k možnosti naučit se vybrané písmeno. Při písmenu Ť se po většinu onoho dílu vyskytovalo na obrazovce mnoho písmen B, ale Ť se poprvé objevilo až v polovině čtvrté minuty. To je pro pětiminutový pořad poněkud pozdě.

Obr. č. 5: Studio po většinu dílu o písmenu Ť. Na Ábécédé s Michalem navázala ještě výuka čísel nazvaná Jedna, dvě, Michal jde. Fungovala na podobném principu, jen místo Bafíka zde vystupoval obživlý výtah Tlačítko. Poté byly natočeny ještě Michalovy barvy, kde byl Nesvadba malířem dětských pokojů a se svým kamarádem, obživlou zelenou barvou 19

Zeleňourem, učil děti názvy barev. Posledním a nejnovějším vzdělávacím pořadem Michala Nesvadby je Michalova doprava, kde je výrobcem dopravních značek. Nechybí opět živý neživý předmět, tentokrát auto Kolečko. Jedná se tedy o pořady naprosto stejné konstrukce. Ty staví na jednoduchosti, ale pro takto krátký formát se zdánlivě jednoduchým cílem nejsou dostatečně precizně připravené.

4.2

TvMiniUni

TvMiniUni, „dětská televize, která se nezalekne ani té nejvšetečnější otázky“33, se vysílá od vzniku ČT :D dodnes. Jedná se o dvaceti tří minutový pořad určený primárně pro děti od čtyř do osmi let34, který mohou diváci spatřit na obrazovkách v pondělí v 16:30 a v repríze pak o týden později v 9:05. Režisérem a zároveň i jedním z autorů formátu je Jan Jirků, který je zároveň autorem mnoha dětských divadelních představení. Znělka, která příliš nelichotí televizním štábům, ukazuje výjezd reportérů, jehož cílem je ulovit odpověď na položenou otázku. Televizní vůz „vcucne“ po cestě vše, co potká, nic za ním nezůstává na svém místě. Dostane se naprosto kamkoli, pod hladinu i do vesmíru, jen aby odpověď získal. Když pak přijede za autorkou otázky, které může úspěšně odpovědět, vysype ze sebe vůz vše, co cestou ulovil a zničil. I tato znělka by mohla posloužit jako poměrně dobrá ukázka specifického humoru, který pořad přináší. Jedná se o jakousi drsně-jemnou směs, kdy se moderátoři-maňásci35 příliš nezabývají vhodností svých slov či tvrzení, která dětem předvádí, ačkoli nakonec vždy najdou správnou formulaci. Přesto však drží určité hranice, které překročí pouze málokdy, například když namalovanou těhotnou ženu prohnutou do otazníku, tvaru, ve kterém získávají od dětí otázky, označí jako „baculatou otázku“, která „jde trochu jako kachna“. Probouzet v dětech posměch k tak přirozené věci jako je těhotenství mi nepřijde vhodné, i když později v průběhu onoho dílu s tématem nakládají o něco opatrněji.

33

Uvedeno v anotaci na stránkách http://decko.ceskatelevize.cz/tvminiuni . Informace uvedena v článku http://www.supraphon.cz/novinky/144-skvele-hity-z-tvminiunikonecne-vyjdou-na-cd-i-digitalne . 35 Maňásci připomínají slavné muppets ze Sezamové ulice. 34

20

Podobných trochu nezvládnutých situací, které ovšem přispívají ke komičnosti pořadu, je více. Hned v prvním díle, kde se hledá odpověď i na otázku „proč děti nemohou pít kafe“, vypije jeden z moderátorů, malý králíček Flegy, šálek kávy. Ostatní pak spočítají, jak dlouho bude Flegy po přemíře kofeinu hyperaktivně běhat a vyjde jim, že zhruba týden. V celém pořadu nezazní, že kofein je pro děti i dospělého člověka při předávkování opravdu nebezpečný a nepůsobí na tělo pouze tímto způsobem. Tým TvMiniUni je tvořen velkou skupinou loutek. Hlavním moderátorem a zároveň ředitelem televize je pan Vrána, kterému asistuje dinosauří pomocník pan Voráček. Robot Franta Štajn pracuje často s již zmiňovaným králíčkem Flegym, který neumí mluvit a dělá pouze „muc muc“. Dále je zde dívka Valentinka, která (jak sama v jednom z dílů tvrdí) nepotřebuje na otázky odborné odpovědi, ale má ráda „odpovědi krásné a melodické“. Je tedy většinou iniciátorem ke zpěvu písně36. K tomu se obvykle přidají i ostatní. Dalšími z reportérů jsou sportovec Bóďa a prasátko Rochňa, které do dílů vstupuje s rubrikou Rochňovna, kde se velice často objeví správná hledaná odpověď. Dva psi, Ajka a Jack, jsou akční reportéři čekající na výjezd. Jack zběsile řídí automobil a Ajka se pouští do rozhovorů s odborníky. Každý díl se zabývá primárně dvěma otázkami. Pan Voráček vždy donese, dokoulí či jinak dopraví k panu Vránovi otázku v podobě otazníku, vloží ji do přehrávače a v animované televizi spatří diváci video reálného dítěte, které se na něco zeptá. Reportéři pak nabídnou spoustu špatných odpovědí, robot Franta udělá pokus, který většinou obsahuje „trápení“ králíčka Flegyho, zazpívají písničku a Rochňa velice často poukáže na správnou odpověď, zatímco ostatní toto pátrání prokládají humornými scénkami. Poté je čas na výjezd Ajky a Jacka za reálným odborníkem, se kterým udělají rozhovor, aby potvrdili svoji hypotézu. Pan Vrána potom provede shrnutí, zřejmě aby dětem trochu utřídil myšlenky, které mohly z té přehršle špatných nápadů vzniknout. Druhá otázka, kterou také vysloví dítě, je pak zpracovaná už o něco jednodušeji, do jejího zodpovězení už nebývá zapojen odborník.

36

Písničky se staly nedílnou součástí pořadu a standardně zazní v každém dílu dvě. Díky své oblíbenosti začaly vycházet i na CD.

21

Otázky bývají velice různé a TvMiniUni se pouští i do těch, které jsou na vysvětlení opravdu zákeřné. Nebojí se zodpovědět, kde se berou miminka, proč se lidi vdávají a žení, jak se vyrábí kámen nebo proč je sluníčko žluté. Ke každé odpovědi se váže ještě spousta odboček, které se tématu alespoň trochu dotýkají. Ačkoli děti mohou mít z míchání pravdivých a lživých a hloupých odpovědí poněkud zmatek, důležité je, že pan Vrána, postava budící svou funkcí ředitele respekt, dětem informace na konci protřídí a vyzdvihne ty, které je dobré si zapamatovat. Jak jsem již napsala, největším problémem TvMiniUni je dávání přednosti humoru před důslednou prací s informacemi. Je však třeba vyzdvihnout, že přináší svěží přístup k dětským pořadům, kdy humor není infantilní a dovoluje si být drsnější, než bylo v pořadech cílících na dětské diváky v České televizi zvykem.

4.3

Mistr E

Mistr E je třiceti čtyřdílný pořad zaměřený na základní pravidla etikety. Byl vysílán každé úterý po celý školní rok 2013/2014 a stopáž jednotlivých dílů byla původně 12, později 13 minut. Mezi scénáristy se vyskytují jména jako Jiří Chalupa či Michal Čunderle, režie se ujal například Pavel Göbl nebo Karel Smyczek. Každý díl se zabývá chováním v určitém prostředí, při různých příležitostech či v různých situacích. Názvy dílů bývají tvořeny krátkým veršem sloganovitého typu, např. „Nejen kvůli vrtuli se v letadle nebulí“37. Nejdůležitější postavou je animovaná verze Ladislava Špačka, který s Českou televizí spolupracoval již dříve například na pořadu Etiketa mířícím na dospělé diváky. Zde vystupuje jako Mistr E a vizuálně připomíná maskovaného superhrdinu. Dříve to býval královský poradce, ovšem jeho království bylo zakleté a on nyní putuje po světě prostřednictvím obrazovky tabletu. Aby pomohl zakletému království, které přišlo o všechno své vědění v oblasti etikety, zkontaktuje se s dívkou Klárou žijící v současnosti v reálném, pro nás přirozeném světě. Ta ho začne vídat na svém tabletu a rozhodne se mu pomáhat. 37

Díl o chování v letadle, který divákům představoval i základní bezpečnostní pravidla leteckých společností.

22

Každý díl má v podstatě stejnou strukturu. U Kláry doma dojde k nějaké události, spojí se s mistrem E a ten ji pošle do zakletého Království Etikety, kde se odehrává téměř stejná situace. Klára tam s vědomostmi od Mistra E všechny poučí, co a jak se má správně dělat, a poté se přenese opět k sobě domů. Doma pak Klára položí několik otázek vztahujících se k před chvílí zobrazené situaci s možnými odpověďmi a její rodina i diváci zkouší odhadnout správnou odpověď. Poté se ještě dohraje úvodní scénka z domova a pořad končí. Často se ještě Mistr E vyjádří na konci k něčemu, co Klárka zapomněla zmínit. V pozdějších dílech je také ještě přechod mezi královstvím a domovem provázen písní ze znělky. Postavy doma i v Království Etikety jsou hrány těmi stejnými herci – královna je tedy zároveň Klářinou matkou, král i jejím otcem, bratr Honzík je také princem. Honzík je poměrně rozverné, zdravě drzé dítě. Ve své princovské podobě zná navíc záhadně všechny výdobytky moderního světa jako je počítač či letadlo a může tak s nimi ostatní obyvatele lehce seznamovat, aniž by se jejich logickou neznalostí takových technologií zdržoval pořad. Klára je poněkud nepřirozená, jako by postrádala všechny znaky dětskosti, především hravost, chuť se bavit a dělat hlouposti, fantazii apod. Je upjatá a přemoudřelá, vše podle ní musí být vždy správně a legrace u toho není nutná. Může za to možná i její vyjadřování, které se stylisticky dětské mluvě příliš nepodobá. Děti v tomto pořadu klidně říkají věty typu „Mám důvodné podezření, že jsem něco zapomněla.“ To, že Klára ze své podstaty naučit děti etiketě již v zárodku zastavuje veškeré situace, které by mohly být spontánně legrační či neobvyklé, může mít na divákovu chuť sledovat pořad dál negativní dopad. Zajímavá je práce s přechody do jiného světa. Ta je pro postavy zcela přirozená, nikdo se tomu (dokonce ani tehdy, když se to stalo poprvé) nepodiví. Když se Klára vrací z Království Etikety zpět domů, vypadá to, jako by o její cestě všichni věděli a měli možnost ji, stejně jako diváci, sledovat na nějaké obrazovce. Jsou totiž náhle poučeni o všem, co Klára postavám z království poradila, ačkoli na začátku dílu si se situací nevěděli rady. Vysvětlení, proč jsou postavy hrány stejnými herci a jak je možné, že reálná rodina získává zkušenosti společně s královskou rodinou, se však diváci nedočkají.

23

Diváci se mohou ke konci každého dílu ujistit, zda jeho sdělení dobře pochopili. Klára nabídne několik otázek s možnostmi odpovědí A, B nebo C. K nim běží krátká jednoduše animovaná scénka ilustrující Klářina slova ve voice overu. Často se však stane, že v otázkách Klára navodí identické situace, jako diváci viděli v dílu. Kvůli jeho krátké stopáži tak nemusejí nad odpovědí ani přemýšlet, protože správné řešení slyšeli a viděli před okamžikem. Výjimečně se ale stane, že otázky nabízejí situace trochu jiné, zamotanější, přesto s jednoduchým řešením. Divák tak tedy doopravdy může zjistit, zda se něco naučil a pochopil celý systém, a ne pouze zda má dobrou paměť. Pokračováním cyklu je (Vel)mistr E, tedy etiketa pro pokročilé. „Obsahově se posunuje od etikety stolování k etiketě mysli a jednání. Od etikety společenského chování k etiketě chování vůbec. Ukáže dětem, jak být ohleduplný a slušný, i za okolností, kdy se nelze opřít o soubor jednoznačných pravidel.“38 Formou je však pořad stále stejný.

4.4

Čítanka

Pořad vyrobený v roce 2013 se vysílal rok a půl a to téměř každý všední den v 19:45, ovšem mimo pondělí. Jeho stopáž byla deset až jedenáct minut a byl určen pro děti od čtyř do osmi let. Čítanku režíroval Aleš Koudela. Studio bylo malé, ovšem pro potřeby pořadu vycházející ze zvoleného statického formátu zcela dostačující. Tři děti vždy ležely ve velké posteli a vedle nich seděl někdo, kdo jim četl z obří knihy Čítanky. Bohužel byl mnohdy záběr koncipovaný tak nešťastně, že bylo do knihy vidět a diváci tak mohli spatřit, že je v Čítance vložená ještě kniha jiná, ze které se ve skutečnosti čte. Touto lehce odstranitelnou, ale nikým neřešenou chybou, se tak bořila iluze, kterou se pořad snažil vytvářet.

38

Citace z anotace ze stránek http://www.csfd.cz/film/383952-vel-mistr-e/prehled/ vycházející z textu České televize.

24

Obr. č. 6: Ukázka chyby v záběru, tedy odhalení triku s prázdnou Čítankou.

Předčítači byli Anna Cónová, Vladimír Polák a Tereza Vilišová. Dále se objevil také Arnošt Goldflam nebo Zdeněk Svěrák, ti však četli vždy pohádku ze své vlastní tvorby. Čtené pohádky či bajky byly různé, známé i neznámé, mnohdy i od spisovatelů zvučného jména jako například František Hrubín nebo Jiří Žáček. Spousta pohádek je však napsaných přímo pro potřeby pořadu a to autory, jejichž jméno se v klasických školních čítankách jistě nevyskytuje. Odkazování názvu na tento typ knih je proto v těchto případech poněkud matoucí. V každém dílu se vyskytovala buď jedna delší pohádka, anebo dvě krátké. Při druhé možnosti byla vždy jedna psána v próze a druhá byla veršovaná, čímž se od sebe výrazně oddělily, protože čas na vychutnání prvního děje a připravení se na druhý nebyl nijak dlouhý. Formát pořadu odpovídá jeho záměru, tedy pomoci s uspáváním dětí, čemuž napovídá nejen obsah, ale i slogan pořadu „Uložte se ke spánku, otvíráme Čítanku.“. Pořad není vizuálně nijak zajímavý, ale jde v něm spíše o zvukovou stopu. Pro diváky by tedy neměl být problém mít při něm zavřené oči. Vypravěč se většinou snaží jednolité podávání děje ozvláštnit alespoň drobnými změnami hlasu. V dolní části obrazovky se navíc vyskytují malé obrázky, které pohádku ilustrují. Kvalita jejich animace je však mizivá. Zvuková stopa tedy vychází jako jediné pozitivum pořadu a snaha televize doplnit rozhlasové vysílání i obrazem se jeví zbytečnou. 25

Zařazení Čítanky do programového pilíře Zábavného vzdělávání nedává vzhledem k obsahu pořadu smysl. Děti se neučí číst, neseznamují se s významnými autory, ani jim nejsou (až na výjimky) předčítány poučné příběhy, ačkoli některé z pohádek onen potenciál mají. Není však důsledně rozvíjen. Například v pohádce o tom, proč kočky loví myši, si děti poslechnou historku, jak myš chtěla dorazit první na setkání bohů a zvířat, a tak kočce řekla schválně špatné datum. Ta tak promeškala sraz a ztrapnila se před božstvem, zatímco myška díky lži byla na místě vážně první. Chybějící podtrhnutí faktu, že se jí to nevyplatilo a dodnes je kvůli tomu kočkami v ohrožení, by bylo na místě. Formát předčítání z knihy doplněný jednoduchými obrazy, které se dají natočit ve studiu, je na ČT :D téměř stálým jevem. Na obrazovce mohou diváci spatřit i Čtení do ouška nebo Čtení s Radostí, které alespoň pracuje s poněkud složitějším vizuálním provedením a to loutkoherectvím.

4.5

Méďové na cestách

Jedná se o pořad o různých místech České republiky, o jejích památkách, rezervacích a jiných zajímavostech. „Smyslem jednotlivých dílů cyklu je navštívené objekty a kraje nejen popsat a zprostředkovat jejich bohatství a zázemí. Podstatnou ingrediencí cyklu je humorný nadhled a informace, podávané formou přístupnou menším dětem.“39 Tento cestopisný cyklus vzniknul v roce 2013 a bylo natočeno celkem 43 desetiminutových dílů. Režisérem byl Václav Chaloupek, který se o medvědy stará a byl i jedním z klíčových autorů večerníčku z roku 2001 Méďové, a také pomohl vzniku jiných seriálů se zvířaty. Ve znělce každého dílu zazní verš o tom, kam se diváci tentokrát podívají. Jsou vybírána větší území, např. Beskydy, Třeboňsko, Pálava a pro pilotní díl pouze jedno město – Plzeň. Obsah se věnuje historii i současnosti místa, přírodě i muzeím a jedná se o poměrně střízlivý a vyvážený výběr. Je to směs toho, k čemu se dá něco zajímavého říct, ať už daná fakta či medvědí vtípky. Medvědi totiž společně s Chaloupkem v pořadu mluví a provází jednotlivé záběry svým voice overem. 39

Úryvek z anotace ze stránek pořadu http://decko.ceskatelevize.cz/medove-na-cestach .

26

Pomyslný medvědí humor je důležitou složkou pořadu. Komika sourozenecké dvojice Martina a Agáty nevychází pouze z jejich neohrabanosti, či přítomnosti na místech, kde by se medvědi mohli vyskytnout jen stěží. Jejich repliky jsou přiměřenou kombinací informací, vtipů a slovních hrátek typu „tufím, že se jí říká tuf40.“ Pokud medvědi někdy své legrácky přeženou a jejich projev postrádá informační hodnotu, vloží se do toho Chaloupek, který vždy uvede věci na pravou míru tak, aby byla divákům představena srozumitelná a jasná fakta. Je nutné říct, že Chaloupkův projev je značně strojený a mnohdy zvukově nezajímavý, nedokáže pracovat s hlasem jako herec. To, že má ale vztah k natáčeným zvířatům je podstatné a jeho výrazná účast na cyklu je tedy pochopitelná. Vzhledem k tomu, že medvědi na natáčených místech chodili na volno, je až obdivuhodné, kolik různých míst pořad ukázal. Natáčení Méďů na cestách jistě bylo produkčně velmi obtížné. Medvědi navíc velice rychle rostli, proto jsou pozdější díly věnovány především přírodě – ve městě už by takto velcí medvědi zřejmě běhat nemohli. Chytrým tahem bylo natočení malých medvíďat v Praze a využití těchto záběrů v předposledním díle pořadu. Díly plné přírody se tak ozvláštnily zavzpomínáním na Prahu.

Obr. č. 7: Rozdíl ve velikosti medvědů na začátku cyklu a na konci.

4.6

Já budu Einsteinem

„Zábavná vědecká show“41 se vysílala od začátku roku 2014 a měla celkem dvacet pět dílů. Dvaceti osmiminutový pořad je určen pro starší děti a staví na fyzikálních experimentech, z nichž si většinu mohou diváci sami doma vyzkoušet. 40 41

Vyjádření Martina k tufu, druhu horniny ze sopečného popela. Z anotace pořadu.

27

Autorem námětu, občasným scénáristou a jediným režisérem pořadu je Pavel Jurda. Na scénářích dále pracoval ještě Ondřej Elbel i představitel Tomáš Týc. Sourozenci Matěj a Stázka se společně s kamarádem Tondou42 seznámí s profesorem Týcem, který sídlí v tajemné rozpadající se továrně. Děti jsou nadšenci do vědy, a tak si s profesorem vzájemně nadhazují témata, na která si předvádí různé pokusy. Každý díl staví na jednom tematickém fyzikálním okruhu, ke kterému se váže ještě mikropříběh postav. Jednou se snaží dopadnout zloděje, jindy jede Stázka na farmu utéct před Velikonocemi apod. Příběhy nejsou nijak výrazně dějové, hlavním obsahem pořadu jsou vždy experimenty a jejich vysvětlování, ovšem díky těmto scénkám drží každý z dílů pohromadě. Pořad přináší také rozhovory s odborníky, kteří mají mnohdy předepsané i malé herecké akce. Ať už se jedná o profesionální fotografku či hvězdáře, vždy musí komunikovat s dětmi, které se drží svých rolí. V každém dílu se ještě vyskytují krátké etudy s postavami mimo reálný čas pořadu, tedy většinou z minulosti. Diváci se tak setkají například s Kryštofem Kolumbem, Teslou, Alhazenem či severoamerickým indiánem. Postavy jsou vždy v historických kostýmech, ale pohybují se v prostředí, které na první dojem může z některých úhlů vypadat jako pokus o jejich tehdejší realitu, ovšem brzy kamera záměrně odhalí, že se jedná o prostředí moderní.

Obr. č. 8: Alhazan lovící ryby oštěpem v řece na sídlišti. 42

Jména postav pořadu se shodují se skutečnými jmény herců.

28

Je to stylizace vyvolávající dojem, že jsou všechny tyto osobnosti stále součástí dnešního světa. A to je v metafoře pravdou. Tento typ práce podporuje atmosféru tajemství a záhad, kterou se pořad snaží udržet. Může tak v dětech vyvolat pocit, že potkat indiána za panelovým domem je možné, podporuje dětskou fantazii. Vznikají vizuálně nápadité kombinace skutečnosti a představ bez potřeby je odlišit. Tajemnou atmosféru pořad vyvolává už svou znělkou, která přináší design, jenž se stal základem všech ostatních grafických prvků pořadu, jako jsou jednoduché krátké animace pokusů pro jejich lepší pochopení, předěly mezi scénami apod. Je v něm rozeznatelná inspirace dílem Karla Zemana. Výrazným vizuálním prvkem jsou i barevné korekce, které dávají prostředí tmavě žluté či šedivé tóny a dotvářejí tak náladu cyklu. Ta je podpořena i vhodně zvolenými replikami postav. Když například poprvé potkají profesora Týce, vyjádří se k náhodnému setkání jeden z chlapců takto: „No, potkali… Vypadá to, že jsme si ho spíš přivolali.“ Podporuje tak v divácích pocit, že je pořad od základu vlastně velká záhada.

Obr. č. 9: Jednotná grafika pořadu při užívání obrázků a fotografií, ve znělce, jmenovkách i animacích fyzikálních jevů.

Kamera pracuje s více plány, využívá zajímavé předměty umístěné v prostoru laboratoře, snaží se o plastičnost, hledá nečekané úhly. Podporuje představivost dětí například natáčením pouhých stínů postav. I přes výrazný přínos nápadité kamery se 29

však občas objeví drobné chyby při natáčení pokusů. Kvůli špatně zvolenému záběru se tak může stát, že není experiment pro diváka zcela čitelný. Například při natáčení sklenice s vodou je za sklenicí ponechána další nádoba, která výškou své hladiny mate diváka a není možné si uvědomit, kde je skutečná hladina sledované sklenice. Přesto je kamera převážně kladem pořadu a skvěle spolupracuje s herci, kteří sice často promlouvají ve voice overu, jako by zaznamenávali děj do deníčku, přesto se občas otočí přímo do kamery.

Obr. č. 10: Drobné chyby nedělá pouze kamera, ale vyskytují se například v podobě nedůsledně odvedených počítačových triků. Zde je ukázka překlepu („dšti“ místo „děti“) ve fiktivních novinách. Tato chyba by se dala snadno odstranit, přesto se tak nestalo.

Herecký projev všech postav se zdál zpočátku velice amatérský, přesto se postupně zlepšil, a to především u Matěje. Výrazným nedostatkem však bylo nedostatečné vykreslení charakterů a jejich vztahů. Zatímco v prvním díle se Matěj vyjádří o Stázce tak, že by na něj „práskla“, kdyby přišel pozdě domů, v dalších mezi nimi není téměř žádné pnutí a sourozenecké škádlení. Popisy dětí a profesora, které se dají nalézt na oficiálních stránkách pořadu43, jsou nedostačující. O Tondovi se například dozvíme pouze toto: „Zapálený fyzikář, který s Matějem podniká všechna dobrodružství.“ S charaktery se nepracuje důsledně dokonce ani v rámci jediného 43

http://decko.ceskatelevize.cz/ja-budu-einsteinem

30

dílu. V poslední epizodě týkající se fotografování chce Tonda fotit na začátku pouze na mobil, protože to je nejjednodušší a je líný používat jakýkoli jiný přístroj. Později se však zmíní, že o něčem slyšel ve fotografickém kroužku. Pokud mu fotografování přijde zbytečně složité, proč by do takového kroužku chodil? „Tajemný profesor“44 Týc není vůbec tajemný. Jeho nejčastější frází je „Tak já jsem si tady připravil…“ Působí dojmem zapáleného středoškolského profesora, kterého baví pokusy provádět, ovšem jeho interakce s dětmi je poněkud problémová. Na poměrně uvěřitelné, možná dokonce zcela spontánní projevy dětí (např. užaslý výkřik při jednom z pokusů: „Magická síla!“) odpovídá rozpačitým „Ehm.“ A ačkoli v některých scénách je schopný s dětmi bláznit a lepit si na brýle fosforeskující gumové pavouky, jindy děti v jejich hravosti brzdí. Při pokusech s rozbitými vajíčky spontánně téměř okřikl Matěje, že svým šťouráním do žloutku dělá nepořádek. Všechno to však jsou lehce napravitelné nedostatky, které nedokážou zcela zničit kvality pořadu, tedy jasně dané tematické okruhy (např. světlo, zvuk, magnetismus a jiné), v rámci kterých se v průběhu dílu postupuje po viditelných a zcela chápatelných souvislostech, a tak je například možné, aby se diváci díky světelným vláknům dozvěděli i něco o endoskopech. Vizuální stránka působí na dětskou představivost a daří se jí udržet atmosféru tajemství, která pro děti byla vždy lákavá. Věřím tedy, že spousta z předváděných pokusů byla diváky také odzkoušena. Na oficiálních stránkách pořadu jsou navíc i různé návody, aby se v dětech ona hravost podpořila a usnadnila jim provádění jednotlivých experimentů.

4.7

Lovci záhad

Jedná se o dvaceti osmiminutový cyklus, který se na obrazovkách ČT :D objevuje od září roku 2013 dodnes, ovšem to již ve formě, která z tohoto původního pořadu Lovci záhad vychází. Má tedy podobný název, ale poněkud odlišný obsah. Lovci záhad – země příběhů. Na režii se podílejí například Jan Oraský nebo Kateřina Borecká Oraská.

44

Z popisu postavy na oficiálních stránkách pořadu.

31

Většina dílů začíná obměnami či přímo větou: „Já jsem Marek a tohle je moje internetová show Lovci záhad.“ Marek je mladík, který je jedním ze dvou, později tří hlavních průvodců pořadu. Většinou je to on, kdo vnese do každého dílu nějaký příběh, který určí, jakým vědeckým tématem se budou zabývat. Promlouvá jak v dialozích, tak deníkovou formou ve voice overu, ovšem velice často mluví i přímo do kamery, která má působit dojmem, že se Marek sám natáčí. To je v prvních dílech dodržováno důsledně, ovšem později využívá jeho „selfie kamera“ i záběry, u kterých je zřejmé, že za ní musí stát jiný člověk, ne pouze Markovy ruce. To ovšem nevadí, dojem natáčení sama sebe je v divácích natolik zakořeněn, že je tyto zdánlivě nemožné úhly kamery pro tento typ videa nezaskočí. Markovým kamarádem je britský vědec Michael, jehož přízvuk i drobné jazykové chyby jsou výborným ozvláštněním. Díky občasnému použití anglických slov navíc divákům vzniká na internetových stránkách pořadu slovníček anglických pojmů. Přímo v televizi jsou pak slova překládána za pomocí textu vepsaného do záběru. To je v původní tvorbě České televize poněkud ojedinělý pokus vnést do pořadu nenásilnou a přirozenou výuku cizí řeči.45 Posledním z průvodců, který se přidá až v počátečních dílech druhé série, je „taky Marek“46, kamarád původního Marka, který plní v podstatě stejnou úlohu. Pátrá, přináší otázky, navštěvuje odborníky a pomáhá rozehrávat scénky. „Příběhy Lovců záhad vycházejí z výzkumných úkolů, na nichž pracují specialisté v ústavech Akademie věd ČR i na oborových výzkumných pracovištích, pedagogové i studenti na našich vysokých školách či jiní badatelé a vynálezci.“47 Každý díl má určité téma vycházející z hraných pasáží průvodců. Ti pak navštěvují ona pracoviště, pohybují se v reálném prostředí výzkumných ústavů a setkávají se s odborníky, kteří jim pomáhají hledat odpovědi na otázky, zda mohou rostliny mluvit, proč nám nezdravé potraviny chutnají víc než zdravé, kde se bere povodeň apod. Vybraní odborníci jsou často schopni zapojit se docela zdařile do hereckých akcí. Zároveň jsou téměř všichni schopni srozumitelně a mnohdy poutavě hovořit k tématu.

45

V případě Bílé paní na hlídání se práce s cizím jazykem projevila až později mimo obrazovky televize. 46 Citace z představování Marka Markem v dílu Blýskání na časy. 47 Ze stránek pořadu: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10536060035-lovci-zahad/7072-o-serialu/ .

32

Strukturu dílů pomáhá utvářet internetová stránka Lovců záhad na webu ČT :D. V průběhu pořadu se na ni objevují záběry a myš kliká na záložky, které se na stránce nacházejí. Těmi jsou Nápovědy, Co když, Stopy, Pátrání, Vyzkoušeli jsme a Experiment. Podle nich po kliknutí následují určité typy scén a záběrů. Jednoduchý experiment, který si mnohdy mohou diváci vyzkoušet i doma, provádí většinou Michael. Nápovědy jsou pak krátké animace, které pomáhají pochopit nějaký jev, např. obíhání planet. Klikání myší tak nahrazuje více obvyklé grafické předěly, které tento pořad v jejich známé formě z cyklů České televize nepoužívá. Jemný humor pořadu je založen na více prvcích. Práce s hudbou je jedním z nich. Když například Marek vyčerpaně stoupá na Milešovku, ozve se po chvíli známá melodie z filmů o Indianu Jonesovi. K tak jednoduché situaci byla tato přehnaně dramatická hudba skvělou záměrně komickou volbou. Nejpodstatnějším zdrojem humoru je však hlavní průvodce Marek, který rád říká vtipné věci se zcela vážnou tváří, a také krátké situace, které provázejí pátrání. Ty mohou jít od banálního šlápnutí na hrábě, až po přesvědčení řidiče tramvaje, aby je zavezl až do Třeboně, přičemž koukají z okénka na míjející města, jako by byli ve vlaku. Důsledná práce se zvukem tramvaje byla v tomto případě skvělým detailem. V cyklu se v textové formě objevují nejen překlady anglických frází a slov, ale i důležité údaje, jako jsou názvy, data, anebo podstatná tvrzení, např. po otázce, jak může život přežít ve špatných podmínkách, se objeví nápis „přizpůsobit se“. Nevýhodou těchto textových vsuvek je jejich grafická podoba. Jedná se o bílé písmo, které se objeví na aktuálním záběru. Ten bývá ovšem občas také bílý či světlý a text tak zaniká.

Obr. č. 11: Nezvládnutá grafika textu.

33

Kvalitami pořadu je jeho vizuální pestrost, kterou témata dílů přináší. To mohou být například záběry divokých zvířat, animace jevů, experimenty, fotky z mikroskopů apod. Cyklus je ale velice pestrý i informačně, jeho jednotlivé složky ale nejsou matoucí, vše je pečlivě srozumitelně uspořádáno po smyslu pátrání průvodců a veliké množství odborníků i vědeckých pracovišť je tak jedině pozitivní. Diváci se mohou setkat s opravdovými laboratořemi a vidět, jak skutečně vypadá práce vědce, mnohdy i velice náročná a špinavá, nikoli pouze v rukavičkách a bílých pláštích. Lovci záhad – země příběhů, jak zní název navazujícího pořadu na Lovce záhad, jsou již cyklem s kratší stopáží. Hlavním prostředím pak nejsou vědecká pracoviště, ale místa České republiky, která se pojí s nějakou legendou. Tak jako jsou Lovci záhad doplněni pořadem Já budu Einsteinem!, který staví více na samotných pokusech než důsledném pátrání, jsou Lovci záhad – země příběhů, jakýmsi doplněním či tematickým překrýváním dříve vzniklého pořadu Záhady Toma Wizarda.

4.8

Písničkohraní

Sedmnáctidílné Písničkohraní se začalo vysílat v září roku 2015 v pondělí o půl desáté ráno. Jedná se o pětiminutový pořad pro děti od čtyř let. Tomu, že je určen opravdu předškolním dětem, napovídá i fakt, že informace (např. o průvodcích pořadem) bývají většinou na oficiálních internetových stránkách pořadu písemně, zde jsou však v audio verzi, aby byly přístupné i divákům, kteří neumějí číst, ovšem dokážou používat počítač. Petr Vacek však ve videu z natáčení k pořadu řekl: „Já si myslím, že se budou smát nejenom děti, ale možná i dorost.“ Nemyslím však, že by díly mohly být pro starší děti jakkoli přínosné, ačkoli některé vtipy míří na diváky se širším rozhledem, než jaký mají čtyřleté děti. V Písničkohraní se totiž objeví např. operní pěvkyně Ema

34

Destilová48 nebo Magdalena Dobromila Rettigová, která podepíše smlouvu s peklem, aby jí pomohlo napsat dobrou knihu. Hlavními a zároveň jedinými postavami Písničkohraní jsou Magdaléna Reifová a Petr Vacek. Zhruba polovinu z krátké pětiminutové stopáže se odehrává scénka z prostředí, které je pokaždé jiné a mění se s ním i studio. Diváci tak mohou vidět les, Afriku, hvězdárnu a další různorodá místa. Bohužel jsou však většinou vidět lepicí pásky, kterými jsou kulisy či obrázky zachyceny apod., což působí nedůsledně.

Obr. č. 12: Výzdoba studia s nedostatky jako je viditelná lepicí páska.

Druhou částí pořadu je pak písnička, jejíž text napsal Jan Vodňanský a hudbu složila Hana Navarová, případně další tvůrci z divadla Sklep. Písničky probouzejí fantazii, nabízejí originální spojení vyvolávající zábavné představy. Na jejich přednesu se podílejí oba průvodci pořadu a provázejí je většinou jednoduchými tanečními pohyby. Nejvíce pozornosti však poutají kostýmy, které bývají pokaždé jiné, záměrně přehnané nejspíš za účelem humorného vzhledu, ovšem nebývají příliš vkusné. Jelikož je pořad zařazen do pilíře Zábavného vzdělávání, měl by být pro diváka informačně přínosný. Pilotním dílem si Písničkohraní nastavilo laťku, kterou již 48

Narážka na Emu Destinnovou, kterou většina předškolních dětí nezná.

35

nebylo schopné překonat. Zábavné vysvětlení koloběhu vody nejen pomocí písničky a grafu, ale i díky scénce stavějící na závodící kapce startující z vany, může navodit představu, že všechny další díly přinesou nějaké naučné sdělení. Stane se tak však pouze v několika případech, např. poučení o vhodné absenci mobilů v divadle. Ačkoli pilotní díl ukázal, že je výuka pomocí hudby možná, ve většině ostatních dílů se Reifová s Vackem snaží být pouze zábavní, na vzdělávání zanevřeli a zpívají sice poměrně nápadité písně, jejichž téma je však plytké, např. o tom, jak tancuje celá zoologická zahrada či jak letí koza do vesmíru.

4.9

Ty Brďo!

Dvaceti tříminutová „pohádková soutěž o tom, jak funguje svět“49 byla vytvořena ve spolupráci České televize a QQ studia Ostrava. Vysílá se od září roku 2015 dodnes vždy v úterý o půl páté odpoledne. Vzdělávací pořad cílí na děti předškolního věku50 a jeho režisérem je Vladimír Mráz, který je společně s dramaturgyněmi Janou Strýčkovou a Kamilou Teslíkovou i spoluautorem námětu. Kamila Teslíková k pořadu řekla: „Animace tvoří přes 90% stopáže, což z Ty Brďo! dělá unikát mezi českými pořady pro děti.“51 Strukturu pořadu tvoří čtyři vědomostní úkoly, kterými se animované batole Brďo musí úspěšně prodrat až ke kouzelnému Hadovi, který mu splní přání, jež Brďo v úvodu vyřknul. Každý díl má své téma, např. oči, hodiny, peníze apod. V úvodu dítěti tři víly řeknou základní informace k tématu (v díle o domech například přiblíží různé části domů či druhy domů různě po světě), načež Brďo vysloví přání, které s tématem trochu souvisí (např. aby se stará sousedka nemusela odstěhovat ze svého domu). Předělem mezi dalším děním jsou dvě reklamy, ve kterých malé děti prezentují legrační věci, např. firmu na stavění perníkových chaloupek, granule pro blechy apod.

49

Z anotace pořadu http://decko.ceskatelevize.cz/ty-brdo . Informace uvedena ve článku http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-zestudia/318616-ty-brdo-unikatni-detska-animovana-encyklopedie-zacne-v-zari/ . 51 Citace z http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-ze-studia/318616-ty-brdounikatni-detska-animovana-encyklopedie-zacne-v-zari/ . 50

36

Posléze je Brďo moderátory, kterými jsou potomci režiséra Eliška Mrázová a Dalibor Mráz, uvítán v soutěži. První kolo probíhá u Trpaslíka, který Brďovi řekne další zajímavé informace, třeba jaké typy staveb existují, a poté položí otázku jako „Z čeho se vyrábí střecha?“ Kvíz moudrého Chameleona je dalším soutěžním prvkem, který vychází z principu pexesa. Divák tak nezískává pouze nové informace, ale v této části trénuje svoji paměť. Musí si společně s animovaným dítětem zapamatovat obrázky na čtyřech kartách. Ty se po chvíli otočí a úkolem je správně zodpovědět, jaké věci na nich byly. Dalším Brďovým úkolem je přejít přes můstek, který střeží zlý Obr. Ten mu v přechodu vždy zabrání a požaduje po něm pomoc s nějakým obvykle velice hloupým nápadem, jako postavit dům bez povolení na chráněném území. Brďo mu tak musí jeho záměr rozmluvit a když to nedokáže, zasáhnou víly, které obra zaženou. Poslední zastávkou batolete je laboratoř vědce Megawatta, kde Brďo za pomocí páky ovládá robota, kterého hraje Patrick Ulman. S ním musí zvládnout vykonat nějakou činnost, v tomto případě postavit zeď, ovšem pouští se mnohdy i do složitějších úkonů jako je zubařská prohlídka apod. Informace, které se k diváku dostanou, jsou přiměřené věku cílové skupiny. Nejedná se tedy o složité fyzikální či chemické pokusy a vědecké teorie, ale spíše o jednoduše formulované věty o tom, jak vznikla první cihla nebo co je beton. Ty se do pořadu dostávají nejen skrze soutěž, ale i pomocí krátkého animovaného příběhu z historie či proslovem pana Orloje, který ví všechno o všem. Součástí pořadu je vždy i krátká pohádka. V díle nazvaném Domeček byla o tom, jak byl dům smutný, když se z něj odstěhovali obyvatelé, ale nakonec přišli noví a všechno dobře dopadlo. Tyto pohádky se však do konceptu pořadu příliš nehodí. Nemají vzdělávací charakter a mají-li sloužit jako oddechnutí pro diváka čerpajícího nové znalosti, nepřijde mi to nutné. Informace jsou totiž podávány natolik odlehčeně, že je tato vsuvka téměř zbytečná a bylo by možné ji vypustit. Pohádku totiž může nahradit i závěrečné vyplnění přání od kouzelného Hada. V díle, který používám jako příklad, totiž Had přišel s tímto řešením – Stařičká 37

sousedka, která by se musela odstěhovat z finančních důvodů, si dům ponechá a nastěhuje si k sobě další rodinu, která jí bude pomáhat s údržbou. Pro ně to bude také výhodné, jelikož jsou chudí. Had se musí často vyrovnat s přáním, které není vůbec banální, například když si Brďo přeje, aby se kamarádův tatínek probral z umělého spánku. Na konci každého dílu následuje ještě soutěžní otázka pro diváky. Chlapec s dívkou pak nabídnou každý jednu odpověď a děti, které chtějí soutěžit, mají na adresu České televize zaslat namalovaného chlapce či dívku, podle toho, kdo z nich podle diváka mluvil pravdu. To je opět vstřícný krok k předškolním dětem podobný tomu, jaký předvedlo Písničkohraní se zvukovými informacemi na svém webu. Vizuální provedení pořadu je velice pestré, stejně jako tomu je i u dalšího cyklu od Vladimíra Mráze Draci v hrnci52. Zda se však na rozdíl od zmíněného magazínu postupuje více po souvislostech a nově řečeným informacím se dává více prostoru, díky kterému je mohou diváci snadněji vstřebat. V každém díle se vyskytuje více druhů animací. Většina animací se však opakuje, v každém dílu se z velké části vyskytují stejné pohyby postav jako v dílu předchozím. Na stejném principu funguje i neustálý pohyb, který se děje na obrazovce. Věci pulsují, postavy pokyvují, moderátoři pohybují rukama. To vše se však neustále opakuje v jakési smyčce. Může se proto občas stát, že pohyb, který je zacyklen, se zrovna vůbec nehodí do situace. Přesto je tam ponechán, a tak celá scéna nepůsobí smysluplně.

Obr. č. 13: Smutný výraz Brdi plynoucí ze zacyklené animace se nevhodně objevil zrovna ve chvíli, kdy mu Megawatt oznamuje, že úspěšně splnil úkol. 52

Věnuji se mu v kapitole Magazíny.

38

4.10

Sám v muzeu

Sedmnáct třináctiminutových dílů se začalo vysílat každé pondělí o tři čtvrtě na čtyři od září roku 2015. Režisérem částečně hraného a částečně animovaného pořadu je Jan Sládek. Sám v muzeu staví na zaměstnání vrátného (Oldřich Vízner), který po večerech a nocích, kdy jsou muzea a galerie prázdné, bez návštěvníků, vykonává kontrolní pochůzky a společně s uklízečkou Blaženkou (Anna Polívková) by tak měli být jedinými osobami v budově. V každém díle se však objeví ještě někdo další, ať už se jedná o vynálezce, cestovatele, někoho, kdo muzeu daroval nějaké exponáty apod. A ten se s vrátným a uklízečkou pouští do dialogu. Že se to dvojicí zaměstnanců pouze nezdá, ale tyto historické osobnosti se záhadně doopravdy objevily, si potvrdí hned v pilotu pořadu, kdy po sobě letec Kašpar zanechá v muzeu šálu. Zatímco vrátný je postava, která má k exponátům velký vztah, váží si jejich hodnoty a dokonce o nich i jejich původcích mnoho ví, Blaženka většinu z vystavených věcí považuje za pouhé lapače prachu. Tedy alespoň z počátku. Postupem času se zdá, že si k muzeu skrze noční návštěvníky vytváří pouto a v díle o Barrandových trilobitech například již skládá o svém zalíbení ve zkamenělinách básně. Jejich interakce je založená na jednoduchém principu. Vrátný díky svým znalostem rozvíjí rozhovor se zjevenou osobností a Blaženka jim skáče do řeči s hloupými dotazy, nevhodnými připomínkami či vtipy, jako například při vstupu do rozhovoru s letcem Kašparem, kdy řekla, že se vrátný baví s kdejakým kašparem. Historické osobnosti se sice nechají ve svém vyprávění mírně navádět vrátným, přesto je však z velké většiny téma hovoru v jejich režii. Výraznou část pořadu tvoří jejich voice over, který je doplněn animací vycházející z estetiky komiksového vyjádření. Postavy vyprávějí o svém životě, o vzniku onoho exponátu, o historické době svého života a tamních poměrech. To ilustrují komiksové výjevy, jejichž animace se občas opakuje, není to však na rozdíl od výše zmíněného principu animace v Ty Brďo! na škodu. Nejedná se totiž o zacyklené pohyby, ale opakování animace jde po smyslu sdělení, hodí se tedy k vyřčeným informacím. Některé animace, např. jásající dav jednoduše předvedený klobouky, které jsou vyhazovány k obloze, se opakují i ve více dílech pořadu. 39

Komiksy jsou kreslené, ovšem hlavní hrdina je hraný a do komiksového vzezření pouze stylizovaný počítačovou úpravou. Samotná vizáž komiksu se od knižní podoby liší především faktem, že se obrázky v pořadu skutečně pohybují, textová složka pomocí komiksových bublin je však i zde zachována. Většinou se ale v psané formě objevují pouze doplňkové informace, bez kterých se divák, který případně ještě neumí číst, může obejít, krátké vtipy či zdůraznění vyřčené informace. V některých dílech se v bublině může objevit i složitější text, bývá to však pouze výjimka.

Obr. č. 14: Ukázka výjimečně obsahově složitější komiksové bubliny.

Na televizní hru na to, že se vrátný pohybuje po jediné budově, je mnohdy těžké přistoupit kvůli výrazně odlišnému architektonickému i estetickému stylu různých muzeí, ve kterých se natáčelo. Ta byla totiž opravdu různorodá a divák se tak mohl ocitnout například v Národním technickém muzeu, Náprstkově muzeu, Muzeu Joachima Barranda či Národním pedagogickém muzeu. Tato rozmanitost je však pro pořad velice přínosná v rozličných druzích exponátů, které jsou diváku nabízeny, a proto je snadné zavřít nad vizuální nejednotností oči. Na konci každého dílu je uvedeno, kde exponát, kterému se pořad věnoval, diváci naleznou. Cyklus může být tedy inspirací pro výlet, nejpodstatnější je však jeho schopnost poukázat na fakt, že za každým předmětem se skrývá velká historie a zajímavý příběh. Pořad tedy může pomoci bourat možnou zažitou dětskou představu, 40

že muzea jsou nudná, jelikož často jediné, co si z nich odnesou, je sbírka pravidel, co v budově nesmí dělat.

4.11

S Jakubem v přírodě

Pořad se začal vysílat v září 2015 a ukončen byl v prosinci téhož roku. Díly mají dvacet šest minut a režisérsky na nich spolupracovali Antonín Vomáčka a Jakub Vomáčka. Autorem námětu je Jakub Vágner, hlavní protagonista pořadu, který se zároveň podílel i na scénářích. K cyklu Jakub Vágner řekl: „Dnešní děti ovládají dokonale počítače, virtuální svět i jiné moderní technologie. Mnozí dospělí pak hlasitě tvrdí, že děti nemají zájem o přírodu. S tímto tvrzením nemohu souhlasit. Ba naopak. Je to chyba právě rodičů, kteří svým dětem nevěnují v chaotické době dostatečnou pozornost a čas svých dětí vyplňují tou nejsnadnější cestou. Televize, počítače, videohry…“53 Vzal si tedy pod svá pomyslná křídla dvě děti – Aničku a chlapce přezdívaného Lvíček. S těmi se v pořadu vydává na výlety a snaží se v nich především probudit vztah k přírodě. Když se dětí ptá, jak se jim dobrodružství líbilo nebo co si myslí, vždy je chválí za odpovědi typu „Když člověk zachraňuje přírodu, zachraňuje tím i sám sebe.“ Takové myšlenky sice mohou z dětských úst znít mnohdy neautenticky, zde se tomu však neděje. Celý pořad staví na naprosté spontánnosti skvěle vybraných dětských představitelů. Když v jednom z dílů chytí samy54 více než dvoumetrového sumce, jejich nadšení a radost jsou opravdu dojemnými autentickými scénami, které by málokterý herec dokázal takto uvěřitelně zahrát. Na tento zážitek ostatně vzpomínají i v posledním dílu pořadu, kdy mají říct, co pro ně bylo nevětším prožitkem. Děti si často skáčou do řeči, překřikují se, někdy se tolik smějí, že jim je stěží rozumět. To jsou projevy, které se v málokterém dětském pořadu vyskytují v takto svobodné a uvolněné formě. Spontaneita s sebou přináší nečekaná vyjádření (např. vyjádření o „prdění žížal“), která Vágner v dětech netlumí, ale podporuje, což pouze utvrzuje jejich přátelský vztah. 53

Z anotace pořadu http://decko.ceskatelevize.cz/s-jakubem-v-prirode . Děti jej opravdu uloví samy, Vágner jim nechává prut, a i když je navádí radami, co mají dělat, nechá většinu i té těžké práce opravdu pouze na nich. 54

41

Při takto kvalitní práci s dětmi je pak ovšem velice dobře znát, když se je nepodaří pro věc nadchnout. To se projevilo například v díle, kde navštívili rybí líheň. Na věty jako „Vlastně ten kapr se uměle stimuluje k výtěru.“ děti odpovídají pouze „Jo, jo, jo.“ A jejich živost tolik viditelná při jiných činnostech byla zcela utlumená. Vzhledem k zaměření Jakuba Vágnera se něco spojeného s rybami objevuje naprosto v každém díle, poslední díl je o nich úplně. Přesto se v pořadu objevují i jiná zvířata, např. koně, kachny, včely, ježek apod. Podle anotace se mají děti učit v přírodě přežít, poznávat krajinu, rostliny i zvířata. To se částečně děje, děti se dostanou do čistě přírodních prostředí, lezou po pískovcových skalách, přespávají pod širým nebem, Jakub vaří kopřivový čaj, plavou pod vodou nebo se plaví v neckách, poznávají stáří stromů podle letokruhů. Z poměrně velké části se však pořad věnuje i činnostem, které se v přírodě neodehrávají, ale alespoň trochu s ní souvisí (např. návštěva expozice Mořský svět), anebo s ní kupodivu v některých případech nesouvisí vůbec (např. návštěva řezníka a výroba vlastních špekáčků). Do koncepce pořadu, který je pojatý jako dobrodružné putování s Jakubem, však zapadají i tyto činnosti a nijak jeho strukturu nenarušují. Pořad nese své kvality v naprosté absenci studiových záběrů a práci s reálným prostředím. S tím souvisí i ocenění zvukové stránky, kdy jde protagonistům skvěle rozumět například i při výlovu rybníka, kde vzniká velký hluk a pohybuje se tam mnoho osob a strojů. Při práci s dětmi, se pak Vágnerovi poměrně daří hlídat například i to, aby neupřednostňoval při činnostech v přírodě chlapce, jelikož u dívek je zažitý předsudek, že toho tolik jako hoši nezvládnou. Děti jsou rovnocennými účastníky výpravy, ačkoli občas se nějaké narážce na Aničku pořad nevyhne. Například když chce dívka pohřbít nalezenou mrtvou rybu a Lvíček jí na to řekne: „Ty seš ale prdlá, vždyť to není pes,“ usměrní ho Vágner poznámkou: „Lvíčku, to jsou holky.“ Nutno ale dodat, že schopnost dělat si z dětí legraci Vágner projevuje při komunikaci s oběma stranami.

42

4.12

U6 – úžasný svět techniky

Soutěžní pořad se začal vysílat v září roku 2014 a jeho oficiální zařazení Českou televizí do vzdělávacích pořadů vychází zřejmě z faktu, že jsou otázky a úkoly v soutěži zaměřeny na fyzikální témata. Přesto by měl svojí formou spadat spíše do pilíře Zábavní a soutěžní pořady. Scénáře napsali například Lenka Carbolová, Radim Svoboda, Martin Šimíček, režisérsky se na pořadu podílel třeba Jan Bártek či Jakub Machala. Na obrazovkách se objevuje dodnes a to již v trochu odlišné podobě než na začátku, na podstatě pořadu se však nezměnilo nic. Ve stopáži dvaceti osmi minut se divák ocitne v „aréně mozků, svalů a dovedností“55, kde si soutěžící vyzkouší „fyzikální zákony na vlastním těle v akční soutěži“56. Každý pětičlenný tým nazvaný buď Alfa, anebo Omega, se skládá z žáků jedné školy, většinou druhého stupně školy základní. Jednotliví členové jsou v úvodu představeni pomocí voice overu, který o každém jednotlivci zmíní pár informací. Ty jsou často neoriginální, tedy zájmy či oblíbené předměty, mnohdy jsou ale ozvláštněny atypickým spojením, např. „Pavlína je básnířka, která věří horoskopům a touží po skoku padákem.“ Voice over se ozývá i mezi jednotlivými koly soutěže, kdy vyjasňuje počty bodů jednotlivých týmů. O vysvětlování pravidel a celkové propojení různých, mnohdy velice odlišných částí soutěže, se stará dvojice průvodců obývající továrnu, ve které se celý pořad odehrává. Jsou jimi pan Továrník, poněkud namyšlený majitel budovy, který schopnosti týmů velice přísně posuzuje a nebojí se říct, že jim úkoly nejdou nebo nejsou dostatečně vzdělaní57, a také pan Ducháček, posluhovač pana Továrníka, který je trochu zmatený a upovídaný, ale zároveň velmi oddaný společník. Dvojice spolu velice dobře funguje a jejich dialogy, které se snaží o humorné vyznění, mají u soutěžících často kladnou odezvu v podobě smíchu. Při počtu deseti dětí je však také lehce znát, když se legrace nepovede a nevyvolá žádnou reakci58. Přesto jsou i takové scény v pořadu autenticky zanechány, ačkoli by bylo snadné je přetočit a nahradit povedenějším záběrem. 55

Z anotace pořadu http://decko.ceskatelevize.cz/u6 . Také z anotace pořadu. 57 Když jsou s ním například vybraní soutěžící na vyvýšeném místě továrny, řekne jim místo rozloučení „Nyní se vraťte zpátky na svoji úroveň. To znamená dolů.“ 58 Například věta „Přestaňte se ke mně chovat jako k pomazánkovému máslu a nerozmazávejte to.“ 56

43

Továrna je velice vhodným, vizuálně zajímavým prostorem. Hra na to, že je panu Továrníkovi už sto let, přesto vypadá poměrně mladě, umocňuje dojem, že se jedná o zvláštní místo, kde se může stát cokoli. Vtipy například o nepovedených pokusech, které zanechaly důsledky, jež se mohou stále pohybovat po továrně59, prostupují celý pořad a průvodci se tak díky nim pořád drží v roli a nejsou pouhými moderátory v kostýmech. Bohužel má prostor kvůli nedůslednosti drobné chyby, jež kazí výsledný dojem. Například při úvodu, který provází téměř každý díl a představuje se v něm továrna, se zrovna při zmínce o tom, že se místo nachází v „nedostupné oblasti U6“ objeví záběr z ptačí perspektivy, kde je u továrny zaparkovaný automobil. To kazí iluzi a romantickou představu o naprosté izolaci onoho místa.

Obr. č. 15: Pan Továrník a robot Advee při kvízu. Ukázka kostýmů i prostoru.

Soutěž je vystavěna tak, aby byla opravdu napínavá. Pokud jeden z týmů suverénně vede, je přesto možné, aby se výsledný počet bodů zlomil a vyhrál tým druhý. To umožňují nejen body za jednotlivé úkoly, ale také možnost týmů tyto body sázet, a při výhře v úkolu získat jejich dvojnásobek nebo je při prohře naopak ztratit. Risk se v mnoha dílech některým týmům opravdu vyplatil a zcela změnil výsledek. Některé díly sice přišly s tím, že si pan Továrník a pan Ducháček vyměnili role, anebo pan Továrník odcestoval časem a jeho místo zastoupili jiní, jednotlivé úkoly jsou však přesto tím, co se v U6 za dobu jeho vysílání nejvíce změnilo. A to 59

Například „Čím více nožiček, tím větší mazlíček.“

44

samozřejmě nejen obsahy otázek, ale i celkové principy různých disciplín. Nejstálejší je kvíz robota Adveeho, na jehož displeji se zobrazují otázky a tři možné odpovědi, ze kterých soutěžící vybírají tu správnou. Jsou to dotazy z oblasti techniky, fyziky i chemie, jak vědomostní, tak třeba i doplňování číselných řad či rozeznávání věcí na obrázku. Dále je pravidlem i hledání předmětů v katakombách, tedy uličkách s výrazně omezenou viditelností. Tam je možné ztratit hráče pro další úkol, pokud se z katakomb nedostane včas. V každém díle se účastníci také pokouší sestavit nějaký jednoduchý stroj z přidělených součástek. Dále se mohou setkat s úkoly pohybovými, například se šplháním, štafetou, morseovkou a úkoly zaměřenými na zručnost (jako zatloukání hřebíků), hádání účelu historických technických předmětů nebo výsledků různých pokusů. Důležitý je finální úkol, tedy poznávání slavné osobnosti z technického či fyzikálního oboru za pomocí malých nápověd. Vítězný tým pak dostává možnost prohledat továrnu a najít tam předměty, které jim otevřou cestu k výhrám. V prvních dílech to byly bílé krabice, které výhry obsahovaly, v dalších klíče, jejichž pomocí mohli účastníci odemykat truhly s odměnou. Ačkoli se úkoly mnohdy opravdu různí, většina z nich přispívá nejen ke vzdělávání soutěžících, ale i diváků. Disciplíny zaměřené na pohyb a zručnost pak pomáhají budovat napětí, ačkoli jejich informační přínos je pro diváka nulový.

45

5. Magazíny

5.1

Draci v hrnci

Draci v Hrnci jsou pořadem, který provází ČT :D od jejího počátku dodnes a to každou neděli v devět hodin ráno. „Kuchařská show“ je výtvorem České televize a QQ studia Ostrava, režisérem je Vladimír Mráz a autorkou znělky, která má pokaždé trochu jiná slova60, je jeho dcera Eliška Mrázová.

Obr. č. 16: Všechny postavy61 Draků v hrnci s výjimkou mima kuchaře a režisér pořadu Vladimír Mráz.

V pořadu vystupuje poměrně velké množství postav, a to jak reálných živých herců, tak animovaných. K těm animovaným patří dva draci, přihlouplý Adam a chytřejší Eva, zběsilá slepice Edna, krysák se spoustou připomínek a všeznalý

60

Podle toho, co se bude v daném díle vařit. Typ animace se ne náhodou podobá pořadu Pod pokličkou, který také pocházel z QQ Studia Ostrava a pracoval na něm stejný tým tvůrců. 61

46

kašpárek. Hrané pasáže pak zastává především devítiletý Oskar62 a jeho třináctiletá63 „ségra“ Míša Doubravová, která má ve skutečnosti více než dvacet let. Oskar má zkušenosti již z Ostravského divadla, a ačkoli neimprovizuje a učí se své repliky nazpaměť, jeho projev je na rozdíl od jeho afektované televizní sestry velice přirozený. Dalšími podstatnými herci je i poměrně velký počet malých dětí, a také kuchař, mim, kterého ztvárnil Karel Prais. Ve zmíněném rozhovoru Vladimír Mráz k tomuto propojení řekl: „Díky spojení hraných a animovaných sekvencí pořad oslovil širokou skupinu malých diváků – zatímco animované dráčky si oblíbila skupina od čtyř do osmi let, děti od osmi do dvanácti oslovuje Míša s Oskarem.“64 Vladimír Mráz i jedna z dramaturgyň pořadu Kamila Teslíková, označují pořad za sitcom. Tento žánr by se dal definovat jako „Seriál s půlhodinovými díly, typizovanými postavami, začínající vždy za stejných podmínek. ... Jednotlivé epizody jsou uzavřené, cokoli se v nich děje je vysvětleno, řešeno a vyřešeno v rámci jim dané půlhodiny ... Sitcomy jsou obvykle hrány před živým publikem ... a obsahují tak jakousi metadramatickou složku – díky zaznamenanému (a často zesílenému) smíchu publika si televizní divák uvědomuje, že sleduje hru, komediální představení. Nejdůležitější rys struktury sitcomu je cyklická povaha, jež slibuje, že přes veškerá prodělaná napětí a hrozby změn bude na konci opět nastolen původní pořádek.“65 Podle kratší slovníkové definice je pak sitcom „zábavný rozhlasový nebo televizní pořad, v němž se v každé epizodě tytéž postavy objevují v různých příbězích“66. Přítomnost živého publika tedy není pravidlem, a proto se dá soudit, že by hlavní linka, tedy příběh Oskara a jeho sestry, mohl podle slovníkové definice sitcomem opravdu být nazýván. 62

Vlastním jménem Oskar Juchelka. Věk uvedl režisér v rozhovoru http://www.ostravan.cz/13217/reziser-draku-v-hrnci-vladimir-mrazchystam-sitkom-ze-soucasne-ostravy/ . 64 http://www.ostravan.cz/13217/reziser-draku-v-hrnci-vladimir-mraz-chystam-sitkom-ze-soucasneostravy/ 65 „A half hour series focused on episodes involving recurrent character within the same premise. ... The episodes are finite; what happens in a given episode is generally closed off, explained, reconciled, solved at the end of the half hour. ... Sitcoms are generally performed before live audiences ... and they usually have an element that might almost be metadrama in the sense that since laughter is recorded (sometimes even augmented), the audience is aware of watching a play, a performance, a comedy incorporating comic activity. The most important feature of sitcom structure is the cyclical nature of the normalcy of the premise undergoing stress or threat of change and becoming restored.” (Mintz Larry, kapitola ’Situation Comedy’ v knize TV Genres: A Handbook and Reference Guide; editor B.G.Rose, Westport, Greenwood Press, 1985, citát uveden v Mills Brett, Television Sitcom, British Film Institute, Londýn, 2005, str. 26) 66 “An amusing television or radio show in which the same characters appear in each programme in a different story.” (Cambridge Advanced Learners Dictionary, Cambridge University Press, 2005, str. 1198,1199). 63

47

Struktura příběhu je totiž vždy stejná – Oskar a jeho sestra jsou sami doma a mají hlad. Oskar tak začne vařit to, co jim maminka nechala napsáno na lednici, zatímco jeho sestra vstupuje do všech scén z kuchyně s nějakým novým nápadem, kostýmem, písničkou apod. To by se s trochou nadsázky dalo přijmout jako ono komediální představení. Napětí ani hrozby změn se však v pořadu nedočkáme. Vstupy Doubravové jsou často povrchně spojeny s jídlem, které Oskar vaří, mnohdy jsou však zcela mimo. Při vaření boršče mluví například s ruským přízvukem a tancuje kozáčka, ale při pečení bublaniny pak zcela bez chápatelného spojení zkouší hrát různé hudební styly na různé strunné nástroje. Těmto scénkám je většinou nechán větší časový prostor, než samotnému receptu a odvádějí tak dětského diváka, který snadno ztrácí pozornost, od jednoho z hlavních témat pořadu – od vaření. Tomu napomáhají i postavičky samotných draků, které provázejí svým komentářem Oskarovo vaření, které je k tomu všemu ukázáno vždy zrychleně. Draci postup sice sdělí, ztrácí se ale v přehršli jejich humorných poznámek, slovního pošťuchování a slovních obratů a hrátek. A ačkoli je v závěru každého dílu k titulkům opakování, je to opět pouze zrychlené vaření, tentokrát úplně bez komentáře, takže jednotlivé suroviny nemusejí být rozeznatelné. Samotné dění v kuchyni je přerušeno v průběhu dvacetiminutového pořadu ještě zhruba patnácti předěly, včetně znělky, závěrečného rozloučení vedeného slepicí Ednou a titulkové části s opakováním. Mezi ty další se řadí ještě historická vsuvka o jídle či některé potravině vedená komentátorkou Janou Strýčkovou 67, do které svými otázkami a zábavnými připomínkami zasahuje animovaná postavička Oskara. Dále grafický předěl s draky, který se v různých dílech opakuje, a slepice se svou „Slepičí tiskovou kanceláří“ objevující se v každém díle třikrát, na kterou poté naváže skupinka malých dětí s krátkou písničkou o některé z potravin. Ta je vždy na některou známou melodii a trvá pouze několik vteřin. V každém díle se vyskytuje s obměněnými slovy také třikrát. Další z „reportáží“ pak patří krysákovi, se kterým komentátor Pavel Janošec představí některou z plodin či potravin potřebných k vařenému receptu. Celkem dvakrát se v jednom díle objeví také kuchař mim se skupinkou dětí, který obrazově doplňuje informace od komentátorky. Posledním 67

Ta je zároveň i druhou dramaturgyní pořadu.

48

typem krátké reportáže je pak komentátorka doplněná stylizovaně hovořícím kašpárkem. Všechny zmíněné reportáže s komentátory provází hrané pasáže či animace. Každý díl obsahuje ještě kratičkou pohádku, kterou doprovází malba, jejíž proces je kontinuálně snímán. Tyto pohádky tvoří Kamila Teslíková68. Pohádka se také týká jedné z potřebných ingrediencí. Jedná se tedy o velice členitý magazín, který si po celou dobu drží opravdu rychlé tempo. Dojmu neustálého pohybu napomáhají i zrychlené záběry, zběsilé postavičky a přehnané ruchy, které je provázejí. Jejich vysoké hlasy navíc neustále mírně provokují smysly a je opravdu velice lehké se ve velkém množství jejich hlášek v předávaných informacích ztratit. Patnáct zásahů do Oskarova vaření během dvaceti minut je zřejmě výsledkem snahy o neustálé nabízení nových podnětů, je však otázkou, zda to nemá na dětskou pozornost opačný dopad, tedy roztříštění pozornosti. Pořadu však nelze upřít velká hodnota v tom, že dokáže dětskému chápání dostatečně přesně přiblížit, co vše se děje s potravinami, než se dostanou na talíř. To je ojedinělý pokus i mezi televizní tvorbou pro dospělé, kdy se pořady s takovým zaměřením objevují spíše na internetových televizích69.

5.2

Faktor U

Faktor U, čtrnáctiminutový třináctidílný pořad určený pro starší děti, byl vysílán od února roku 2014 v pátek vpodvečer. Každý z dílů má navíc na webu ČT :D svou stránku, kde jsou uvedena základní fakta o představovaném sportu či druhu umění, slovníček pojmů, profil „hlavní hvězdy“, tedy úspěšného člověka, který v onom díle vystupoval, a také bonusová videa či video z natáčení. Jeden díl se věnuje vždy pouze jednomu druhu „streetového“ umění a vždy se jedná o činnost s projevy ve veřejném prostoru. „Je až neuvěřitelné, čím vším se lze na ulici v dobrém slova 68

Uvedeno v rozhovoru: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-zestudia/238405-vymyslet-neco-pro-deti-je-stokrat-slozitejsi-nez-pro-dospele/ 69 Například pořady A dost! Nebo Peklo na talíři. Vybraným potravinám se také věnovalo již zmiňované Pod pokličkou.

49

smyslu zabavit. Děti už dávno nekopou fotbálek, ale skáčou po zdech, jezdí na prknech a kolech všeho druhu, vytvářejí vlastní hudbu a podobně. Faktor U dětem zprostředkovává to nejlepší, co z téhle zábavy vychází,“ zmiňuje ve článku v Parlamentních listech70 výkonný ředitel Déčka Petr Koliha. Znělku pořadu stejně jako podstatnou část hudebního podkresu71 dílů má na starosti en.dru, tedy Ondřej Havlík, který je zároveň moderátorem pořadu. Jelikož je bezesporu i jedním z nejúspěšnějších českých beatboxerů, jeden z dílů se věnuje i jemu samotnému. Jeho činnost mimo televizi má s obsahem pořadu mnoho společného a on v něm tak působí velice uvolněně, není „trapným moderátorem“, který se snaží být za každou cenu „cool“, ale je, možná i díky svým vlastním úspěchům, dětmi vystupujícími v pořadu velice dobře přijímán. Je pohotový a schopný bezprostředně a vtipně reagovat na mnohdy překvapivé projevy dětských vystupujících. Velikou výhodou je také jeho schopnost aktivně se zapojovat do všech předváděných disciplín. Každý díl je grafickými předěly členěn na několik rubrik. Některé z nich mají různé díly společné, například častěji se vyskytující „hurá za dětmi“, jiné byly připraveny pouze pro jediný díl, například „taneční souboj“ v dílu o street dance. Postup je však ve většině případů podobný. Ondřej Havlík se setká s opravdovým profesionálem ve vybrané disciplíně. „Oslovili jsme ty, kteří se vypracovali a stali se respektovanými autoritami, aby svým mladším kamarádům a dětem poradili, jak na to,“ prozrazuje kreativní producentka Kateřina Ondřejková72. Poté se do pořadu zapojí i děti, které se již nějakou dobu snaží daný sport či druh umění naučit. Celým pořadem jsou protkány i prostřihy na různé triky či pomůcky, které jsou opatřeny titulky s názvy. Pořad je obrazově i dějově nápaditý. Beatbox, který není vizuálně příliš zajímavý, je ozvláštněn například pomocí scénky z koupelny, kde en.dru předvádí zvuk všeho, co mu přijde pod ruku.

70

Článek: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Faktor-U-Novy-porad-na-Deckuukaze-detem-kouzlo-beatboxu-nebo-longboardingu-304565 . 71 Občas je použitá i jiná moderní melodie. 72 Citace ze článku v Parlamentních listech: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Faktor-U-Novy-porad-na-Decku-ukaze-detemkouzlo-beatboxu-nebo-longboardingu-304565 .

50

V pořadu se vyskytují i dobré vizuální nápady, které nejsou, bohužel, občas dotaženy do konce. Například tanec v průchodu s důrazem na obrys postavy nevynikne, jelikož v pozadí stojí děti, které vytvářejí tmavé figuře tmavé pozadí. Mnohdy je ale provedení perfektní a pomocí „streetových 73“ prvků a kvalitní postprodukce vznikají na běžných městských ulicích působivé obrazy. V závěru každého dílu jsou jednotlivé děti, kterým se kamera věnuje o samotě. Záběry na ně se střídají zhruba po větě a děti divákům sdělují, co si myslí o představovaném sportovci či umělci, co si myslí o dané disciplíně a kam by to chtěly dotáhnout, čímž vzniká iluze zpovědi, která může mít na diváka motivační dopad.

5.3

Wifina

Téměř půlhodinový lifestylový magazín pro děti od osmi do dvanácti let se vysílá od samého počátku ČT :D dodnes. Počáteční sobotní premiéry se přeměnily v premiéry páteční a jsou vysílány před šestou hodinou odpolední, reprízy dílů zůstávají od počátku ve středečním vysílání. Wifinu režíruje Jan Sládek, později také Pavel Hejnal. Pořad stojí na pěti moderátorech a pěti hlavních tématech, která mají mezi sebou jednotliví dětští moderátoři rozdělená, ačkoli se mnohokrát stane, že se téma prolíná i do jiného z okruhů. Dětem je kolem dvanácti let a mimo pozvané hosty či vybrané odborníky se v pořadu nikdo starší či vyloženě dospělý neobjevuje. Terka se věnuje rubrice o volnočasových aktivitách, Karin módě a hudbě, Verča moderuje reportáže o přírodě a zvířatech, Matěj je zaměřený na techniku a Vlastík, který později z pořadu odešel, aby se mohl věnovat škole74, moderoval rubriku „společnost“. Tu po něm převzal chlapec jménem Kuba. Do každého z tematických okruhů se vejde široké spektrum možných reportáží. Jejich obsah vychází nejen z tipů diváků a scénáristů, ale některé reportáže vyšly i

73

K nasvícení scény je třeba zcela očividně použité auto místo televizních světel. Informaci uvedl scénárista Martin Poláček v rozhovoru ve Studiu 6 víkend na ČT24, http://decko.ceskatelevize.cz/wifina . 74

51

z iniciativy samotných moderátorů75. Někdy se jednotlivé reportáže dotýkají daného okruhu jen velice vzdáleně, například výběr zubních kartáčků byl zařazen do rubriky o módě. Reportáž vede vždy pouze jeden z moderátorů, ostatní mu do toho mohou ale zdánlivě svévolně zasahovat. Umožňuje to princip, na kterém pořad funguje, tedy jakýsi komunikační program, který děti používají, aby se spolu spojily „online“. Jednotlivá okénka s jejich obličeji vyskakují na obrazovce vždy, když se dotyčný rozhodně něco říct nebo se na něco hlavního moderátora rubriky zeptat. Vzniká tak tedy zdánlivý dialog, který narušuje jinak mnohdy pouze monologickou scénu.

Obr. č. 17: Napodobení počítačových komunikačních programů v televizním pořadu.

Podobným prvkem napodobujícím elektronickou komunikaci jsou grafická okénka provedená v designu příchozích zpráv na mobilních telefonech. V těch se objevují různé zajímavosti k tématu, slovníček cizích slov, historické vsuvky apod. Na začátku každého dílu je jeden z moderátorů v reálném prostředí a další čtyři se s ním spojí přes „wifinu“. Jsou tak v úvodu všichni a nastíní divákům, čeho se budou týkat jejich reportáže. Přes všechny rubriky, kdy každá trvá zhruba čtyři minuty a velice často v ní vystupuje nějaký host, ankety s různými dětmi, hudební klipy či aktuality z uplynulého týdne se pořad dostane ke konci. Moderátoři jej 75

Informaci uvedl Martin Poláček v druhém rozhovoru ve stejném pořadu, http://decko.ceskatelevize.cz/wifina .

52

zakončí víkendovým typem, tedy doporučením nějaké akce či místa, které stojí za navštívení. V každém díle navíc moderátoři vyzývají diváky, aby s nimi komunikovali přes web pořadu. Martin Poláček v rozhovoru pro Studio 6 víkend uvedl, že se v pořadu „snaží povídat o celém světě a hledat v něm to zajímavé“. A ačkoli se reportáže drží především v České republice, je třeba zdůraznit, že nápady na zajímavá prostředí pořadu stále nedošly. Reportáže nejdou vyloženě po povrchu, i když o podrobném přiblížení k problematice se dá také mluvit jen stěží, a jednotlivé instituce, které moderátoři navštívili, byly očividně často velice ochotné spolupracovat a umožnily pohledy do „zákulisí“. Jak řekl jeden z moderátorů Matěj: „Dostanu se tam, kam bych se jinak nedostal.76“ Kamera tak nabízí divákům pohledy do těžko přístupných míst, například do potrubí akvaparku. Velký rozptyl témat sice může občas zavinit, že některý z diváků mine reportáž pro něj zajímavou, internetové stránky ČT :D však mají, podobně jako u většiny ostatních původních pořadů, online archiv vysílání.

5.4

Náš zvěřinec

Jedná se o dvaceti osmi minutový pořad o zvířatech, jehož padesát dílů se vysílalo v úterý od září roku 2013 do prosince 2014. Vysílací čas se za dobu vysílání nijak výrazně nezměnil, pouze se o půl hodiny posunul na třetí odpolední. Jeho režiséry jsou Vlastmil Urban a Petr Burian, důležitou osobou je také Helena Cynková-Holá, které nejen vystupovala jako host v prvním dílu, ale také se chopila odborné spolupráce na většině scénářů. Magazín má jednotnou grafiku, která působí velice dětsky. Jedná se o animovaná barevná zvířata, z nichž nejpodstatnější je velbloud Merlin, který je ve své reálné životní verzi jedním z moderátorů pořadu. Animovaná zvířata zasahují do celého dílu, ať už v podobě krátkého předělu mezi scénami či náhodným zdánlivě bezúčelným projitím přes obrazovku, které může upoutat pozornost a probudit tak smysly unavené často povrchními rozhovory s respondenty.

76

Rozhovor pro časopis Abc: http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/15534/porad-ve-spojenimoderatorska-parta-poradu-wifina.html .

53

Obr. č. 18: Zdůraznění základních informací za pomocí psaného textu ve stylu „powerpointové“ prezentace.

Obsahový přínos pořadu je totiž velice kolísavý. Mnohdy jsou rozhovory přínosné, děti se mají šanci dozvědět nové informace a skrze chovatele různých zvířat se i v divácích může probudit celkové lepší pochopení fauny. Důraz na to, že i zvířata mají povahy či nálady podobně jako lidé, se objevuje hned v několika dílech. Jindy se pak ale mohou v pořadu objevit například rozhovory či ankety s poněkud banálními nepřínosnými otázkami typu „Jak se vám tady líbí?“. Každý díl stojí většinou na jedné nebo dvou hlavních reportážích, které se střídají s různými rubrikami. Ty nejsou ve všech dílech jednotné a objevují se pouze, je-li to zrovna pro onen příspěvek vhodné. Jednou z těch častých je rubrika „Mazlíčci“, kde jsou divákům přibližována zvířata, která je možné chovat doma. Dále pak „Drbárna“, což je střihová etuda ze záběrů zvířat, kterým je metodou voice-overu přidán lidský hlas. Stejným způsobem se vyjadřuje již zmíněný velbloud Merlin. V rubrice „Zkuste to“ si moderátoři zkouší různé činnosti se zvířaty spojené, například údržbu výběhu. Dále se v průběhu vysílání objevily i rubriky „Jak na to“, „Rarita“ či „Připravujeme“. Tradičně jsou v každém dílu ještě „Merlinoviny“, tedy krátké pozvánky na různé akce spojené se zvířaty od velblouda Merlina. Ten prokládá všechny své monology vyřčené humorným hlasem zábavnými poznámkami, jejichž míra je však přiměřená a informace jím vyřčené dobře vyniknou.

54

Nejzákladnější informace o jednotlivých zvířatech bývají několikrát za díl podtrhnuty krátkým zastavením, při kterém se na obrazovce objeví tyto informace písemně a působí tak jako slide z „powerpointové“ prezentace. V ranějších dílech byl takovýto výjev doplněn ještě hlavou moderátora s animovaným tělem, které na sebe v zacyklených pohybech upoutávalo pozornost. To však bylo později vypuštěno. Různé akce či návštěvy chovatelů se recyklují, ale dvojení informací se pořad pokouší předcházet tím, že z jedné návštěvy udělá dvě jinak zaměřené reportáže. Pokud se tedy natáčelo například na Mistrovství v králičím hopu, vznikla z tohoto natáčení jednak reportáž o pravidlech soutěže a přípravách účastníků na ni, a pak druhá reportáž o králičích rekordmanech. Nebo při návštěvě paní Kroftové, chovatelky morčat, vznikly reportáže o osrstěných, a pak také o bezsrstých morčatech. Vícekrát se v různých dílech opakují také stejní hosté, například Václav Chaloupek je nejen v dílech o medvědech, ale i o vlcích. Tento způsob práce s materiálem však není na škodu. Drobným problémem by ale mohla být výrazná nesourodost dílů způsobená především absencí výrazné moderátorské osobnosti, pomineme-li velblouda Merlina. Filip Cíl, který měl pořad moderovat společně s Evou Radilovou, se na obrazovce příliš často nevyskytuje. Eva je sice ve většině dílů, ale její moderátorská zkušenost je malá a Eva tak mezi ostatními dětmi, které s ní jezdí, nijak nevyniká. K moderátorům, kteří vedou hlavní reportáž, se později přidal ještě už poněkud výraznější chlapec Matouš, který však není v kontextu pořadu jako celku nijak exponován.

5.5

Zet box

Zet box se začal vysílat v září roku 2013 a jeho poslední, tedy šestnáctý díl se odvysílal v prosinci stejného roku. Režiséry tohoto „dynamicky aktivizačního magazínu pro starší děti“77 byli Pavel Nosek a Pavel Hejnal. Dvaceti osmi minutami provázela diváky dvojice moderátorů, chlapec Matyáš Valenta a dívka Naomi Adachi. Ačkoli byli mnohdy nejistí a při reportážích bylo 77

Uvedeno v anotaci pořadu na stránkách http://decko.ceskatelevize.cz/zet-box .

55

znát, že nevědí, jak přesně zareagovat, byl jejich projev v podstatě dobrý a nadšení pro věc často uvěřitelné. Dvojice fungovala očividně dobře. Začali spolu dokonce natáčet vlogy78, které umístili na facebookovou stránku pořadu, kterou sami spravovali. Třetím moderátorem, který se objevoval osamoceně a s Matyášem ani Naomi nijak nekomunikoval, byl David Nedvídek, který měl na starosti představování deskových her. To se v každém díle objevilo alespoň jednou, ale spíše dvakrát. Nedvídek měl velice pomalý klidný projev, který postrádal nadšení pro věc. Největší časový podíl jeho vsuvek navíc zabíralo vysvětlování pravidel se záběry na herní plán hry či hrací karty, pod kterým si divák mnohdy nemusel nic představit. Celkově se v každém pořadu představila jedna aplikace do mobilního telefonu a pět her, ať už se jednalo o zmíněné deskové, počítačové, hry na konzoly nebo do mobilního telefonu. Informace o nich byly podávány recenzním způsobem, tedy krátké představení herního principu, klady, zápory a finální zhodnocení, které nebylo vždy zcela pozitivní. To vše se ozývalo ve voice overu a na obrazovce běželo video z oné hry či aplikace. Pravidelná rubrika tohoto magazínu zaměřeného na volný čas nesla název „Jdeme do toho!“ a v ní si dítě, které do pořadu napsalo, jakou aktivitu by chtělo zažít, mohlo onu aktivitu vyzkoušet. Ačkoli principielně se jedná o velice hezký nápad, který byl pro vybraného jedince jistě přínosem, pro diváky u obrazovek nepřinášela tato rubrika celkem nic zajímavého. Jednalo se většinou pouze o natočení oné činnosti, které předcházelo pár vět od odborníka, který se dítěti věnoval. Pokud si tedy například chtěl někdo zkusit létání, diváci se dozvěděli pouze to, že učit se létat může člověk od patnácti let. Když chtěl někdo jiný vyzkoušet vaření se šéfkuchařem, nebyl divákům prozrazen ani recept, který dotyční připravovali. Šlo tedy pouze o pokus přenesení očekávaných silných dojmů účastníka reportáže na diváka. Pořad dotvářely také reportáže z různých míst, kam se dá zajít, či činností, které se dá dělat. Pořad se věnoval všem možným „volnočasovým aktivitám a herním nebo soutěžním principu“79. Moderátoři zde většinou byli odděleni a každý z nich se 78 79

Zkratka termínu „video blog“, tedy internetový blog, který se místo textů skládá z videí. Uvedeno v anotaci na stránkách http://decko.ceskatelevize.cz/zet-box .

56

věnoval něčemu jinému. Mnohdy se tyto reportáže skládaly v podstatě pouze ze záběrů na moderátora zkoušejícího aktivitu či krátkého rozhovoru s odborníkem, jindy byly propracovanější. Mezi ty nejpodrobnější se řadily takové, které byly výsledkem dlouhodobého zkoumání nějaké činnosti, které procházelo hned několika díly. Tím byly například ukázky animačních technik a návody, jak vytvořit vlastní animaci, či vysvětlení toho, v čem spočívá geocaching. Tomu se pořad věnoval klidně celý měsíc. Zet box se po celou dobu existence úspěšně vyhýbal televiznímu studiu. Úvody, kde moderátoři nastínili alespoň pár témat, kterým se bude díl věnovat, byly vždy v jiném, nejčastěji venkovním prostředí a pracovaly s akčním střihem, kdy moderátoři mluvili přímo do kamery, ačkoli slova věnovali sobě navzájem, a střídali své vzdálenosti od obrazovky. V závěrečném rozloučení s diváky pak většinou sehrála dvojice nějakou scénku. V pořadu se objevovaly ještě krátké grafické předěly se dvěma postavičkami, které vizuálem odkazovaly na staré počítačové hry. Ty mezi sebou vždy při naprosto stejné animaci vedly rozhovor, jehož cílem bylo zřejmě pobavit diváky. Okrajově se týkal některého z témat dílu.

5.6

Dva3

Název pořadu se čte „Dva na třetí“ a jedná se o čtrnáctiminutový magazín „o kreativním přístupu k počítačovým hrám“80. Režisérem pořadu je Pavel Nosek a jeho moderátoři jsou čtyři teenageři, Naomi, Matyáš, Dave a Jirka, který se však v pozdějších dílech už nevyskytuje. Ti v různých kombinacích tvoří moderátorské dvojice. Každá dvojice pak moderuje jiný díl. Dva3 se začal vysílat v září roku 2015. Studio má poměrně zdařilou podobu pokoje mladistvého fanouška počítačů, komiksů a sci-fi. Moderátoři nejsou charakterově příliš odlišní a nedá se proto říct, že by každý z nich zastával jiná témata. Jejich počet je tak tedy spíše přínosem pro pestrost pořadu, nevychází z obsahové nutnosti formátu. 80

Z anotace pořadu http://decko.ceskatelevize.cz/dva3 .

57

Magazín má své stálé rubriky, které se od počátku jeho vysílání dodnes nezměnily. Jedná se o Téma týdne, což je vždy poměrně úzce specifikovaná oblast týkající se především tzv. budovatelských strategií, tedy her, jejichž předmětem je vytváření nového prostoru, města, domu apod. Různá specifika jedné hry však mohou provázet pořad déle než pouze týden, nedá se tedy říct, že by Tématem týdne byla hra samotná, jde spíše o její jednotlivé prvky. Znalost dotyčné hry se u diváka již předpokládá a není mu nijak podrobně vysvětlována, čímž se neztrácí čas z poněkud krátké stopáže. S Tématem týdne vždy souvisí i pozvaný host, obvykle „youtuber“81 s obsahem svých videí zaměřeným na onu hru. Jeho kvalitou je pak nejen znalost problematiky, ale také poměrně dobré vyjadřování a absence nervozity před kamerou. Mnohdy se rozhovor s dotyčným netýká pouze Tématu týdne, ale i jeho vlastního života a začátků s natáčením videí. Další rubrika nese název Recenze a tipy a je velice podobná recenzím her z pořadu Zet Box, který s Dva3 sdílí i moderátory Naomi a Matyáše. Ačkoli se může jevit, že i obsahově jsou pořady poněkud podobné, je nutné podtrhnout fakt, že Dva3 je pořad velice úzce zaměřený na hry podporující tvořivost a pracující s virtuálním světem, zatímco Zet Box se věnoval hrám obecně. Recenze a tipy se v pořadu objeví vícekrát, vždy však Téma týdne naruší přiblížením pouze jediné hry, čímž se udržuje plynulost a celistvost pořadu. Ukázky ze hry se objeví někdy přes celou obrazovku, jindy si ji rozdělí napůl s moderátorskou dvojicí. Ta tak mluví buď přímo do kamery, anebo ve voice overu. Někdy se jeden z dvojice na hru ptá a druhý odpovídá, jindy se ve vysvětlování rovnocenně doplňují. Tato nejednotnost formy však není na škodu. Rubrika Challenge je pokusem o humorné odlehčení pořadu. Úkolem jednoho z moderátorů je vysvětlit vždy pouze jediný pojem z hráčské a počítačové terminologie vylosované postavě typu Catwoman, Trautenberk nebo telefonistka, kterou ztvárňuje vždy jiný herec či herečka. Moderátor na to má pouhou minutu a mnohdy neuspěje. Poté je však pojem vysvětlen znovu s dostatkem času a jeho vysvětlivka je vždy vyobrazena i v písemné podobě. Zde dochází v podstatě k jedinému vybočení mimo téma tvořivých her a to například úkolem vysvětlit pojem „kempení“, který se úzce pojí především s bojovými hrami.

81

Člověk, který založil a spravuje vlastní kanál na stránce youtube.com.

58

Rubrika Retro představuje některou ze zastaralých počítačových her, vizuální stránku starých počítačů apod. Vynikají tam také spojitosti s moderními hrami, které z těch starých vycházejí a je znát jakýsi rychlý vývoj v oblasti technologií, kterým svět v posledních desetiletích prošel. Poslední složkou pořadu je Soutěž. Ta se atypicky neskládá ze zasílání správných odpovědí, ale souvisí s námětem pořadu, je tvůrčí. Diváci mají zasílat obrázky či fotografie na zadané téma a výherci jsou vždy dva. Jeden vybraný týmem Dva3 a druhý volí sami diváci na internetových stránkách České televize. To není jediný způsob komunikace s diváky. Ti mohou na oněch stránkách psát také vzkazy, které se posléze objeví přímo na obrazovce televize v grafické liště umístěné na spodní straně obrazu. Vzhledem k velikosti lišty je však zcela nesmyslná zvolená velikost písma, které je kvůli své drobnosti mnohdy obtížně čitelné. To není jediný grafický problém pořadu. Jména moderátorů jdou mnohdy špatně vidět kvůli příliš členitému pozadí, kvůli rozpůlení obrazovky u Recenzí a tipů je výjev ze hry opět příliš drobný a to samé platí i u rubriky Retro, kde se hra ukazuje v malém okénku, ačkoli okolní prostor obrazovky je zcela nevyužitý. To je u jakéhokoli televizního pořadu, kde jde o vizuální vjem diváka, zcela nelogicky zvolený grafický postup.

Obr. č. 19: Ukázka problematických grafických prvků: Dělení obrazovky u rubriky Recenze a tipy, nevyužitý prostor lišty pro vzkazy diváků, množství prázdného prostoru v rubrice Retro, špatně čitelné jméno moderátorky Naomi.

59

5.7

Telefon

Telefon je novým pokusem České televize o pořad s obdobnou tématikou jakou přinášel Náš zvěřinec a vysílá se od března roku 2015. Jako režisér zde působí například Vlastimil Urban či Petr Burian. Jedná se dvaceti osmi minutový magazín, kde Tele von Telefon, hrané hercem či herečkou v kostýmu, za pomoci animovaných postaviček jezevčíka Josefa a slepice Koko pomáhá volajícím s jejich problémy týkajícími

se

zvířecí

říše.

Znělka

pořadu

odkazuje

na

kultovní

seriál

82

Profesionálové , čímž vzniká u starších diváků dojem akčního týmu připraveného na úkol. Že se však stejná podvědomá spojitost vyskytne i u mladších diváků, na které pořad míří, je málo pravděpodobné. Přesto je však předpokládatelné, že i tak na ně hudba zapůsobí, jelikož v sobě emoci, která asociuje ono nasazení do akce, nese. Telefon je určen pro děti od osmi let. Pořad se vysílá dodnes a po obsahové stránce se téměř nezměnil, jediné výraznější zásahy proběhly po stránce vizuální. Problémy s grafikou, s jakými se potýká i výše rozebírané Dva3, tedy především nevyužitá plocha obrazovky, provázely i začátky Telefonu. V tomto ohledu však došlo s postupem času ke zlepšení. Například při probíhajícím hovoru mezi dvěma účastníky tak nevidíme pouze dvě malé obrazovky, ale obraz se střídá, zaměřuje se vždy na jednoho či druhého účastníka dialogu a scéna pokrývá téměř celou plochu divákova vizuálního vjemu z pořadu. Další změnou je pak drobný zásah do podoby studia, které postupem času ozvláštnily drobné žárovičky znázorňující pomyslné telefonní spojení.

Obr. č. 20: Nalevo ukázka původní práce s telefonním hovorem, tedy rozpůlení obrazovky. Napravo se kamera věnuje již pouze právě hovořícímu.

82

The Professionals, Velká Británie, 1977.

60

V průběhu pořadu se Teleti dovolá několik lidí i zvířat, kteří mají buď problém, anebo jsou odborníkem, který pomůže dané potíže vyřešit a zodpovědět otázky. Tematicky se pořad poměrně vyrovnaně věnuje chovu zvířat a péči o ně 83, komunikaci se zvířaty84 i různým zajímavostem85. Zatímco zpočátku byly díly zaměřené více na jedno jediné soudržné téma, v nejnovějších dílech se pořad pokouší vnést do poměrně dlouhé stopáže větší pestrost. To se však děje za pomocí mnohdy poněkud chatrných oslích můstků. V díle, ve kterém se řeší pes na útěku, se věnuje Tele také létání, ptákům86 a gepardům. To vše se pokouší smysluplně propojit, což působí trochu nepřirozeně. Možná si toho však byli vědomi i sami tvůrci, jelikož v závěru dílu Tele pojem „oslí můstek“ vysvětluje87. Telefon pracuje s kratičkými předěly, jejichž hlavním motivem je část znělky z Profesionálů a text, který buď popisuje zcela rozeznatelnou rubriku s čitelným pravidelným obsahem (jako například Rekapitulace, tedy závěrečné shrnutí dílu), anebo vychází z ustálených slovních spojení, která jazykově souvisí se zvířecím tématem (např. Pac a pusu, Nemějte bobky apod.). Jazyková stránka se pokouší na zvířata odkazovat i v mluvě Telete, Koko a Josefa. Tele bývá ztvárněno jak mužským hercem, tak ženskou herečkou. Žena s přidáváním bučení do svého projevu poměrně šetří, ale rozloučení „s búúúctou“ se ani ona nevyhne. Animovaná zvířátka pronášejí věty typu „Hrábneme pro další koko-ko-kontakty.“ nebo „Odkdy ušáky kočkovat?“ namísto slova „očkovat“. Často se jedná o vydařené vtipy, občas však snaha napěchovat jich do projevu co nejvíce škodí. Stejně problematické je i neustále zdravení a loučení, které vychází ze samotného základu pořadu, tedy pokusu o imitaci skutečného telefonního hovoru. Využití principu jakési telefonické poradny přitom není samo o sobě špatným nápadem, je však nutné jej pro potřeby televize trochu upravit, dovolit si v takovýchto případech stylizaci. Kde by se však naopak neměla snaha o zobrazení skutečného dialogu 83

Například jak česat vyšlechtěné teddy králíky. Například jak se pokusit vychovat psa, který utíká ze zahrady. 85 Například historické kostýmy pro koně. 86 A to i vyhynulým. Poměrně dobrou situací bylo fingované vypadnutí proudu ve studiu, během kterého se Teleti dovolal pouze vyhynulý blboun nejapný. 87 Na rozhovor o utíkání gepardích mláďat pronese Tele: „No, jestli dobře vidím, tak jediné, co nám doopravdy utíká, je čas.“ Na to mu jezevčík odpoví, že to byla dobrá myšlenka. Tele však řekne: „Kdepak myšlenka, ale oslí můstek se tomu říká.“ 84

61

opouštět, jsou momenty, kdy na sdělení z telefonu mají jednotliví účastníci nějak výrazově reagovat. Velice často je znát, že jsou otázky a odpovědi předtočené, aniž by dotyční slyšeli, co se ozývá z druhé strany telefonu. Jsou-li zobrazeny obě osoby účastnící se hovoru, velice často není výraz jejich obličeje v souladu se sdělovanou informací. Nemluvě o tom, že animovaná zvířata jsou opět pohybově zacyklena, jako tomu bylo již v mnoha případech pořadů pracujících s animací.

Obr. č. 21: Pořad se ze studia přenáší i do reálných prostředí, kde se vyskytují odborníci nebo zvířata. U zvířat je pak velice často snaha o kamerovou imitaci jejich vidění světa.

62

6. Zábavní a soutěžní pořady

Dé pětka

6.1

Dé Pětka, hitparáda nových i starých hitů, je hudební pořad, který se začal vysílat v pondělí 2. 9. 2013 a na obrazovce se jeho nové díly objevují dodnes, ačkoli ve výrazně pozměněné podobě. Z dvaceti osmiminutového pořadu se stal pořad dvacetiminutový, přesunul se z pondělí na sobotu a prošel vysílacími časy 14:30 a 12:00, aby se ustálil na 14:20. Autoři scénáře a námětu jsou různí, ale často se objevují jména např. Hana Kvačková, Nina Seyčková nebo Lenka Hrochová. Pořad funguje na jednoduchém principu hitparády, tedy pěti hudebních klipů, o jejichž oblíbenosti mohou diváci hlasovat na internetových stránkách ČT :D. K těmto klipům se přidává ještě tzv. „Vousatá pecka“, což je klip staršího data. Později přibyla i soutěžní otázka, díky které vždy některý z diváků vyhraje věcnou cenu. Od začátku školního roku 2013/2014 do konce kalendářního roku 2014 byli moderátory Dé pětky Marta Dancingerová a Adam Mišík, oba mladí, hudebně nadaní a na televizních obrazovkách noví. V prvním díle, kde byli přítomní oba dva, byla znát nezkušenost, moderátoři si například skákali do řeči a kladení předem připravených otázek bez návazností na předchozí dění působilo křečovitě. Později se však ustálil systém střídání a jeden moderátor měl liché, druhý sudé díly. Když se pak v září roku 2014 změnil režisér, dvojice se začala na obrazovkách objevovat opět pohromadě a po předchozích samostatných zkušenostech dokázala už skvěle fungovat. Připravená témata a dotazy na hosty byly vyrovnávány spontánností gest a vtipnými a odlehčenými formulacemi moderátorů. K dvojici se postupem času přidala i animovaná postavička Decibelka, kterou diváci znali ze znělky pořadu. Dostala upravený hlas Marty Dancingerové a do pořadu vstupovala nečekanými krátkými několikavteřinovými výstupy zpoza „rámu obrazovky“. Forma pořadu se měnila již od prvního dílu, který se odehrával na ulici s jediným hostem a improvizovaným sezením na chodníku. Počet hostů 63

v jednotlivých dílech se nikdy neustálil, ale obvykle se pohyboval mezi jedním a čtyřmi pozvanými, a pořad by se tak dal považovat za jakousi hudební talk show. Už v pilotu Adam Mišík avizoval, že se každý díl odehraje někde jinde a je důležité říci, že byla opravdu znát snaha ukázat pokaždé alespoň jedno nové prostředí, přesto se postupně pořad přesunul z exteriérů do studia. I samotné studio později prošlo změnami a z prostředí připomínajícího zkušebnu se dvojice moderátorů přesunula do prostoru s gaučem, který ohraničoval green screen. Zkusili si dokonce i prostředí připomínající zpravodajské pořady. Zmíněný gauč byl skvělým scénografickým prvkem, který pomáhal držet jednotlivé mnohdy typově velice odlišné díly pořadu pohromadě. V úvodní animované znělce výtvarníka Ondřeje Maška takový gauč nafukuje Decibelka, a když se pak v díle odvysílaném až 16. 9. 2013 poprvé objeví gauč reálný, stane se vždy alespoň nějaká jeho část nedílnou součástí každého dílu. Adrián Kukal, který pořad režíroval od začátku do konce školního roku 2013/2014, využíval kamerové postupy typické pro televizní studiové natáčení, moderátoři se např. otáčeli z první kamery do druhé pouze proto, aby byl důvod ke střihu a na obrazovce se objevil nějaký pohyb. Od září roku 2014 převzal režii Pavel Hejnal a do pořadu vnesl jiné postupy, například častější využití zoomu, přeostřování, roztěkanost a naklonění obrazu. Přibyla i celistvější práce s hudebním podkresem.

Obr. č. 22: Vizuální změny, např. naklonění obrazu, za režie Pavla Hejnala. 64

Po odvysílání 43 dílů a 99 klipů se forma pořadu zničehonic bez varování diváků změnila a 10. 1. 2015 se na televizních obrazovkách objevila Dé pětka nové stopáže, vizáže i obsahu. S připomenutím, že ve vánočním díle házeli Marta s Adamem pantoflem a Adamovi ukazovala špička ke dveřím, vysvětlí animovaná dívka Decibelka, že Adam odjel do Ameriky a Marta bez něj v pořadu být nechtěla. Proto už jsou všechny vstupy mezi klipy animované. Animace pořadu pracuje pouze s několika stále stejnými pohyby a polohami Decibelky, které zůstávají ve všech dílech a mění se pouze text, který k nim postavička s upraveným hlasem Dancingerové vypráví. Nijak se nepracuje se střihem a změnami celku na detail. Animace bývá mezi jednotlivými klipy pouze pár desítek sekund, ale Decibelka promlouvá většinou ještě do běžícího hudebního klipu. Princip pořadu, tedy hitparáda pěti klipů, soutěžní otázka a závěrečná rekapitulace zůstává stejný, ale k bonusovým hudebním klipům přibyl kromě „Vousaté pecky“ také „DéTip“, jakési doporučení zajímavé hudební novinky. Střihu a zároveň kompletační režie se ujal Miloslav Jan. Forma talk show se zcela vytratila a Decibelka má obrovský gauč sama pro sebe. Obsah tedy přišel o rozhovory a lákadlo živých hostů, které předchozím dílům dávaly tempo, přinášely informace ze všech koutů hudebního světa a Dé pětce dodávaly styl „dospělácké“ zábavy, což na dnešního dětského diváka mohlo působit velmi dobře. Nový typ pořadu tím utrpěl na vizuální a obsahové rozmanitosti, a tak se zaměřil spíše na představení interpretů, hudebních textů či celkového kontextu vysílaného klipu. To se v předchozím formátu Dé pětky vyskytovalo pouze zřídka. Přesto se ani v tomto novém formátu nijak neupozorňuje na fakt, že hudební klip je nejen zvukovým, ale i vizuálně zajímavým dílem a o poetice, neobvyklých principech či stylu videa se nijak nemluví. Pořad by přitom v této formě mohl velice dobře vzdělávat v oblasti vizuální kultury, jelikož hudební klipy jsou žánrem, ve kterém se vyskytuje obrovská škála vizuálních principů.

65

7. Zpravodajství a pulicistika

7.1

Tamtam

Dvacetiminutový pořad plný tipů na víkendové akce po celé České republice se začal vysílat na konci srpna 2013. Od září 2014 se pak objevuje na obrazovkách dvakrát týdně, a to premiérově v pátek před šestou hodinou večerní, a poté se opakuje ve svůj předchozí nastavený vysílací čas, tedy v sobotu v devět ráno. V pozici režiséra se objevil například Pavel Hejnal či Tomáš Váňa. Tamtam střídavě moderuje buď Michaela Maurerová, anebo Marek Němec. V každém díle však s moderováním výrazně pomáhají i animované postavičky Kačka Brnkačka a Venda Vandr, které dabuje Martin Písařík. Každý díl pořadu se skládá z několika zpráv či reportáží z rozmanitých akcí a památek otevřených o onom víkendu, jejichž množství není pevně dané, a z moderátorských vsuvek z duhového studia, jehož jediným výrazným vybavením je moderátorský stoleček. Na konci je vždy rekapitulace všech moderátory doporučených aktivit. Živí moderátoři upřesňují informace, které animované postavičky poskytnou, shrnují je a Kačku s Vendou usměrňují. Vzájemné reakce živých a animovaných postav jsou docela obstojné a uvěřitelné. Hlavním zdrojem zábavy i zajímavostí jsou právě ony animované postavičky, díky kterým je pořad přínosný i pro ty diváky, kteří se nakonec na žádný z doporučených výletů nevydají. Oba dva mají jasně čitelné a pro děti chápatelné charaktery, jsou si vzájemnými protiklady a vytvářejí tak v pořadu pnutí, díky kterému nejde v Tamtamu jen o reportáže, ale malí diváci pravděpodobně ocení i dění ve studiu. Kačka Brnkačka je velice chytrá knihomolka, která ráda doplňuje vyřčené informace o historický kontext, zábavné informačně přínosné detaily88 a podobně. Je však velmi lenošná a nejraději by cestovala pouze imaginárně za pomocí knih, což dobře nahrává nadšenému a aktivnímu Vendovi Vandrovi, který jí oponuje a snaží se vysvětlit, co je na onom nabízeném výletu lákavé. Díky tomu nemusí

88

Například upřesní, co to je kryptografie nebo vysvětlí, proč jídlo ve vesmíru ztrácí chuť.

66

k návštěvě násilně přemlouvat diváky, ale vyzdvihování kladů z jednotlivých reportáží vychází přirozeně za pomocí tření charakterů animovaných postav. Reportáže jsou většinou tvořeny videem z akce, které je někdy doplněno i o rozhovory. Pokud však událost ještě neproběhla, promítají se na obrazovce například pouze fotografie z uplynulých ročníků. Díky slovním hříčkám a pošťuchování animovaných postav jsou reportáže zajímavé, neomezují se pouze na tradiční objasnění programu a otevírací doby. Známé památky jako hrady a zámky jsou divákům někdy představovány skrze pohádky, které se na dotyčných místech točily, což jistě prohloubí dětskou zvědavost i chuť tam vyrazit. Nabízené aktivity jsou vybírány opravdu z celé republiky, takže divák z kterékoli části Česka bude mít vždy alespoň něco poblíž. Jako většina nových dětských pořadů je i tento propojen s internetovou stránkou České televize, kde mohou diváci sami nabízet tvůrcům tipy na výlety, které by mohli zařadit do vysílání. V pořadu Tamtam probíhá i soutěž o věcné ceny. Pořad se vysílá i přes prázdniny, díky čemuž vznikl v roce 2014 i prázdninový speciál nazvaný Tamtam plus. Jednalo se o tříminutový pořad vysílaný každý pátek, ve kterém Kačka Brnkačka a Venda Vandr informovali z tradičního zpravodajského studia o tom, jak Michaela s Markem navštěvují místa v České republice, na kterých je možné najít symboly (kousky deníku zlého Černobíla), díky kterým mohou diváci pomoci zachránit ČT :D, ze které Černobíl vysává barvy. Jednalo se tedy o propojení dvou na sobě jinak nezávislých pořadů Déčka.

67

8. Sport a cvičení

8.1

Lvíčata

Lvíčata jsou sportovním magazínem, který „pátrá po nejžhavějších novinkách ze světa sportu a poskytuje dobré rady všem malým a velkým sportovcům“89. Autory námětu i scénářů jsou Aleš Valenta, který pořad zároveň i režíruje, a jeho manželka Elen Černá. Poprvé byl pořad vysílán v září roku 2013 a to v pondělí v 15:00 se stopáží 28 minut. Stopáž si pořad udržel až dodnes a vystřídal vysílací časy např. v neděli ve 12:00, pondělí a úterý ve 14:05, až skončil u pondělního vysílání od 14:35. Nejenže má za sebou Valenta sportovní kariéru, ale před výrobou pořadu měl i moderátorskou zkušenost z rádia Frekvence 1. Černá působila jako moderátorka hned na několika televizních stanicích a v Českém rozhlase. Jejich moderátorský talent a zvučnost Valentova jména ve sportovním světě jsou pro Lvíčata jistým přínosem. To se však nedá s takovou jistotou říct o jejich dvou loutkových pomocnících – lvíčatech. Na rozdíl od výše zmíněné Kačky Brnkačky a Vendy Vandra z Tamtamu jsou Filip a Leona postavami, jejichž potenciál není plně využitý, ačkoli se to s přibývajícími díly viditelně zlepšuje. V pilotu pořadu je loutka v podstatě pouze vizuálním doplňkem. Lvíče se sem tam pohne, občas něco neurčitého řekne, ale jeho charakter se nijak neprojeví a není ani zdrojem zábavy. Později si již autoři trochu ujasní, co se Lvíčaty dělat a vytvářejí humorné situace skrze fakt, že toho loutky o sportu mnoho nevědí, ale snaží se působit inteligentně. Přesto považuji loutky za postradatelnou část pořadu, jelikož se nejedná o formát, který by bojoval s obsahem nebo nebyl pro dětského diváka dostatečně atraktivní sám o sobě. Každý díl Lvíčat se zabývá pouze jednou sportovní aktivitou, ať už se jedná o známé sporty jako snowboarding, tenis nebo cyklistika, anebo o sporty velice mladé a v Česku poněkud netradiční, například canicross, capoeira, ploutvové plavání, kolová, footbag či freestyle koloběžky.

89

Ze stránek České televize: http://decko.ceskatelevize.cz/lvicata

68

Pořad pracuje jako typický magazín s rubrikami. V tomto případě se jedná o „To nej“, což je sbírka sportovních událostí týdne, „Soutěž“, ve které mohou diváci vyhrávat různé ceny, rubriku „Mladý šampion“, kde je divákům vždy představen mladý talent vybraného sportu, „One shot“ je vybrané divácké sportovní video, a také závěrečná část „Příště uvidíte“, která láká na další díl. Nedílnou součástí je také rozhovor s osobností, která v daném sportu vynikla a dá se považovat za sportovní celebritu, např. olympijští vítězové. Rozhovory s nimi jsou v tomto typu pořadu velice opodstatněné, nejsou pouhým lákadlem. Mladí diváci díky nim poznají, že ve sportu začínají všichni stejně, že i tyto „hvězdy“ chtěly několikrát skončit, že se jim nechtělo trénovat apod. Jednotlivé kapitoly každého dílu jsou od sebe odděleny grafickými předěly připomínajícími karty. Obdélníkový tvar s oblými rohy je v podstatě hlavním vizuálním motivem, který pořad využívá. Jeho nevýhodou při použití „obrazovky v obrazovce“ je však neopodstatněné zmenšování výjevu, který má k diváku doputovat.

Obr. č. 23: Grafická práce s obdélníkovým motivem.

Ke konci dílů se „mladý šampion“ zázračně teleportuje za pozvanou celebritou, čímž je dítě odměněno za svou píli. Dostane plaketu a může se onoho sportovce zeptat na jednu otázku a odpověď na ni uslyší pouze on, divákům je ztlumen zvuk a nahradí jej závěrečná znělka. Záměrem bylo zřejmě povzbuzení diváků k větší snaze a lepším výkonům, protože uvidí, že za ně přichází různé odměny. Tvůrci zvolený 69

způsob, tedy exkluzivní odpověď pouze pro jedny uši, však může být mnoha malým sportovcům opravdu líto. Celkově si pořad v průběhu svého vysílání udržel ustálený tvar i kvalitu, formálně nedošlo k žádným výrazným změnám. Obsah je stabilní a díky dostatku sportů zajímavý, k dvojení informací v podstatě nedochází nebo dochází minimálně. Hudební dramaturgie je moderní a celistvá, přesně cílí na teenagery a vyhýbá se jakékoli dětské infantilitě. Lvíčata přinášejí zajímavá vizuální řešení, dobré záběry z reportáží a akční střih, který udržuje pořad „v pohybu“. Stejně jako v Dé pětce je však i zde občasné tíhnutí k uvolněnému vizuálnímu stylu, například nesmyslnému naklonění obrazu.

8.2

Hýbánky

Hýbánky se začaly vysílat v září 2013 a v dosud nezměněné stopáži deseti minut se na obrazovkách objevují, ať už premiérou či v repríze, téměř každý všední den v ranních či podvečerních hodinách, přesněji kolem desáté ranní či páté odpolední. Vedoucí projektu Svatava Šenková řekla o Hýbánkách a Jogíncích 90 v rozhovoru v pořadu Sama doma, že cílovou skupinou jsou děti od čtyř do osmi let. Pořad vzniká v brněnském studiu České televize a nejen názvem odkazuje na pořad Zpívánky z roku 1984. Obsah pořadu vytváří především Zdeněk Král, hudebník, který vybírá a posléze hraje lidové písně, a také Kristýna Štarhová, která v době vzniku pořadu studovala muzikálové herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a v Hýbánkách má na starost choreografii a práci s dětmi. Ta také přišla s nápadem na pozdrav pořadu „nazdarbásek čabásek“, který v každém dílu Hýbánek zazní a vychází ze spojení pozdravu a přání báječného času. Děti jej mnohdy radostně opakují, je tedy pravděpodobné, že se přinejmenším mezi vystupujícími ujal. Nedílnou součástí každého dílu jsou také tři děti, které přistupují na hru Zdeňka a Týny a zapojují se aktivně nejen do samotného cvičení, ale i do hereckých akcí 90

Svatava Šenková je vedoucí obou těchto projektů. Rozhovor se nachází na stránkách České televize: http://decko.ceskatelevize.cz/hybanky.

70

ústřední dvojice. Počet tří se nemění a v rozhovoru v pořadu Sama Doma jej průvodci pořadem označili za ideální. Samotné děti se střídají, ačkoli je možné některé z nich zahlédnout v pořadu vícekrát. Práce s dětskými účastníky je poměrně vydařená. Jejich zapojení do děje i nadšení pro pohyb působí uvolněně a přirozeně. Kamera se jim při cvičení věnuje téměř stejně jako samotné Štarhové a nechává vyniknout snaživé výrazy dětí s naprosto soustředěnými obličeji. Napomínání dětí, že něco dělají špatně 91, se postupem času snížilo na minimum a věřím, že žádný z vystupujících se po odvysílání nemusí za svůj výstup stydět. Režisér Pavel Šimák citlivě vybírá takové záběry, které dětem pravděpodobně neublíží. Obsah každého dílu je tvořen obdobně. Vše stojí na jedné vybrané lidové písni, ačkoli vztah k její historii budován není. Na začátku dílu se sehraje mikropříběh, který pro písničku připraví pomyslnou půdu92 a je zdrojem jakési banální legrace, jejíž jednoduchost je však vzhledem k věku cílové skupiny přípustná. Poté začne rozcvička, Týna představí dětem rekvizitu a vyzkouší s nimi připravenou choreografii, kterou hned poté předvedou na píseň i se zpěvem. Samotné cvičení tvoří většinou o trochu více než polovinu stopáže. Postupem času přibylo v pořadu více scének, čímž cvičení nepatrně ubylo, do studia se dostala i živá zvířata (od malých jako je myš nebo žába až po poníka), Kristýna se Zdeňkem zapojili více kostýmů a občas přizvou i nějaké hosty, například zdravotní klauny. Svatava Šenková o cvičení prohlásila, že by mělo být trochu bláznivé, což považuji za přesně vystihnuté. Rekvizitami ke cvikům jsou věci, které může každý najít doma. Děti si tak mohou zacvičit například s kšandami, ruličkou od toaletního papíru, knihou, polštářem či obalem od vajíček. Samotná choreografie pak vychází především z obsahu písničky a snaží se o kopírování děje. Díky tomu dávají dětem jednotlivé cviky smysl a chápou, proč se hýbají zrovna takovým způsobem. Na druhou stranu jsou zvolené pohyby občas určitým cvikem pouze inspirované a protažení těla tak není kvůli větší zábavě dovedeno k dokonalosti. Krátká stopáž navíc přiblížení se ke skutečně zdravému pohybu ještě více znemožňuje.

91

V začátcích pořadu je možné vidět i díl, kdy je napomínána vícekrát pouze jediná dívka. Samotné studio Hýbánek má vizuálně připomínat podkroví, připravená půda tedy nemusí být pouze pomyslná. 92

71

Hýbánky jsou zcela jistě zajímavé pouze pro menší děti, na které míří jednak přehráváním emocí, která společně s výraznou barevností studia může pomoci k udržení pozornosti, jednoduchým humorem a jasně chápatelným cvičením propojeným s obsahem písně. Že se v tomto ohledu jedná o fungující pořad, může potvrdit i vysoká sledovanost, díky které patří Hýbánky mezi „top 15“ pořadů na Déčku93.

8.3

Taneční hrátky s Honzou Onderem

Jedná se o desetiminutový pořad vytvořený pro ČT :D v roce 2013, který je (stejně jako Hýbánky) vysílán několikrát týdně. Hlavní postavou pořadu je tanečník a lektor tance Jan Onder, kterému pomáhá jeho životní i taneční partnerka Lucie Hunčárová. Oba dva mají zkušenosti s vedením dětí z občanského sdružení, tanečního souboru MDK Sokolov. Onder společně s režisérem připravuje samotné scénáře jednotlivých dílů. Struktura Tanečních hrátek je poměrně jednoduchá. Na začátku se dá již z kostýmů účinkujících vyčíst, jakým směrem bude obsah dílu směřovat. Jan Onder to uvede i slovně, poté je předvedení choreografie, krátká rozcvička, a pak se již děti začínají učit sestavu. Občas je do pořadu přizván i host, dle slov Ondera „VIP osobnost“, který se spolu s dětmi tanec učí, např. Bára Basiková nebo Eva Samková. Jedná se vždy buď o druh tance jako například cha-cha, valčík, mambo, čardáš, odzemek, anebo o sestavu kombinující kroky z různých tanců. Ta je pokaždé inspirovaná obsahem písně, ze kterého vychází i název vymyšleného tance (např. Tanec papoušků, Tanec hajných). Pořad staví výraznou měrou na kostýmech, které jsou pokaždé jiné a vždy nápadité. Jejich cílem je zřejmě pobavit diváka, nikoli kultivovat dětský vkus. V kostýmech vystupují i samotné děti, a proto by měly kostymérky/kostyméři při výběru zvažovat vhodnost oblečení s ohledem na věk. V díle zabývajícím se pasodoble byla například dívka v sukni s rozparkem končícím pouze pár centimetrů pod kyčelní kostí. 93

Informace byla uvedena v pořadu Sama Doma.

72

Vystupujícím dětem je mezi čtyřmi a dvanácti lety a patří mezi ně jak členové MDK Sokolov, tak i netanečníci, například děti Onderových a Hunčárových známých. Pro děti bez taneční průpravy se prý rozhodli proto, že se „snažili, aby to bylo důvěryhodné a reálné“94. V pořadu se střídá celkem 78 dětí a v každém díle jsou čtyři dětské taneční páry. Díky opakování stejných tanečníků je možné i v pořadu takto krátkého rozsahu vidět, jak některé z dětí v tanci pokročily. Natáčení jednoho dílu totiž trvá dvě hodiny, což může být pro děti dobrý trénink. Sám Onder v rozhovoru v pořadu Studio 6 řekl, že jakmile je při natáčení pauza, „děti umřou, ta energie jde hrozně rychle dolů a špatně se to pak nahazuje zpátky“ 95, snaží se tedy udržovat pořád svižné tempo. Celý pořad se odehrává v barevném studiu a jedinými objekty pro kamery jsou tanečníci. Často se stává, že se při tanci na obrazovce objeví pouze hlava Jana Ondera odříkávající instrukce, což není vhodný způsob zaznamenávání pohybu. Jelikož se po prostoru také pohybuje deset tanečníků, ve většině dílů se kamera věnuje pouze pár vybraným dětem, tudíž tam jsou někteří pouze k dokreslení skupiny. Doopravdy využít potenciál deseti různých lidí je při tak krátké stopáži téměř nemožné. Onderův cíl, který zmiňuje v rozhovorech, tedy aby pořad „jel od začátku do konce“, se dá považovat za splněný. Tančit se začíná vždy již během první minuty a končí se až se závěrečnými titulky. Na energii jednotlivých dílů se dokonce nijak viditelně nepodepsal fakt, že se točí tři díly denně. Jeden z cílů, které si pořad vytyčil ve své anotaci, však rozhodně splněn nebyl, tedy že si děti „mezi řádky populárně nenásilnou formou osvojí i základy společenského chování“. Na to v pořadu již nezbývá prostor.

8.4

Jogínci

Jogínci se začali vysílat v září roku 2013 a jsou, stejně jako Hýbánky, projektem Svatavy Šenkové. Pořad si za dobu vysílání prošel výraznou změnou, kterou s sebou 94

Rozhovor s Janem Onderem a Lucii Hunčárovou v pořadu Sama doma: http://decko.ceskatelevize.cz/tanecni-hratky-s-honzou-onderem 95 http://decko.ceskatelevize.cz/tanecni-hratky-s-honzou-onderem

73

přinesla druhá série, a pak se v listopadu 2014 přetransformoval v pořad s trochu jiným názvem i pojetím – Jogínci v přírodě. Jedná se o desetiminutové cvičení jógy pro děti od čtyř do osmi let v režii Pavla Šimáka. Cvičitelkou byla v první sérii Kristýna Nečasová, jejíž projev nepůsobil příliš přirozeně a princip pořadu jí zrovna nepomáhal. Ke cvičení měla totiž recitovat básničky, které měly dětem přibližovat jednotlivé cviky. Přirozená komunikace s dětmi byla tedy snížena na minimum. Těchto říkanek bylo v každém dílu klidně několik a téměř vždy vycházely z názvu jógových pozic, tedy předmětů či zvířat, které daná poloha připomíná. Na stejném principu fungovaly i výrazné grafické prvky, kdy bylo vždy jedno z dětí převedeno do černobílého obrazu a dokresleno pomyslnou tužkou, která kreslila podle jejich těla dané zvíře či předmět. Jakkoli je to dobrý nápad, který v dětech mohl probouzet fantazii, jeho zapojení do pořadu bylo křečovité, narušovalo plynutí dílu, jelikož kvůli němu bylo vždy přerušeno cvičení i mluvené slovo.

Obr. č. 24: Grafické zásahy do pořadu Jogínci.

Nečasová využívala pro přiblížení poloh také rekvizity, které působily jako dětská tvorba. Jednalo se například o loutku draka, obrázek lesa či papírovou vílu. Tyto předměty byly vždy přímo ve studiu a Nečasová mnohdy zapojovala k jejich

74

představování i samotné děti, které s ní cvičily. Její práce s dětmi však nepůsobila příliš autenticky, protože často nevypadaly děním příliš zaujaté. Poslední díl první série byl vysílán v únoru roku 2014, a poté přišlo hned několik změn. V druhé sérii vysílané od května 2014 do září 2014 byla již nová cvičitelka Alžběta Vaculčiaková, která s sebou přinesla nový typ jógy a nahradila tak předchozí cvičení, které by se dalo považovat spíše za cvičení s jógovými prvky. Vaculčiaková pracuje s původními názvy jednotlivých ásan a klade velký důraz na opravdu správné a bezpečné provedení cviku96, ke kterému se nebojí dětem pomoci různými pomůckami, například destičkami, pásem apod. Zároveň ale dětem radí, jak tyto pomůcky nahradit běžnými předměty domácnosti, aby cvičení stále zůstalo přístupné komukoli. Cvičitelka je také zároveň herečkou a možná i díky tomu působí její projev mnohem přirozeněji, což se odráží i na lepší spolupráci s dětmi, které na ni živě reagují. Kamera navíc tyto projevy dětí ještě podtrhuje a nebojí se v pořadu nechávat jejich různé „rošťárny“, například jak se snaží nenápadně mžourat mezi víčky, když mají mít zavřené oči. Vaculčiaková se navíc vyvaruje neustálého vyzývání dětí u obrazovek, ať se do cvičení také zapojí, které v první sérii zaznívalo několikrát za díl. Druhá série již zanevřela na básničky a vydala se cestou scének, které její tvůrci nazývají „groteskami“. Jsou to kratičké herecké akce Alžběty na bílém pozadí, kde se zkratkovitě předvádí informace, které chce podtrhnout. V každém díle jsou většinou tři. V úvodu se ukáže, k čemu je cvik užitečný, po chvíli se předvedou nejčastější chyby, které se při cvičení této pozice vyskytují, a poslední skeč vyzývá děti, aby přemluvily ke cvičení i dospělé. Vše je podáváno s nadsázkou, svižně a s humorem. Změny druhé série Jogínků považuji osobně za nejvydařenější postupy, které vedly k celkové funkčnosti pořadu, aniž by zapomínaly na atraktivitu pro děti a principy samotné jógy.

96

S pořadem spolupracují i odborní poradci, jak zaznělo v rozhovoru v pořadu Sama doma: http://decko.ceskatelevize.cz/joginci

75

8.4.1

Jogínci v přírodě

První díl se vysílal v listopadu roku 2014 a doprovázela ho stejná znělka jako Jogínky, ovšem v zelenějších barvách. Další změnou je více cvičících dětí, které se zdají i vyššího věku97. Hlavním zásahem je pak přesunutí cvičení ven ze studia a to například do zámecké zahrady v Kroměříži, kaolínového lomu, lesa apod. Kvůli počasí se však i v Jogíncích v přírodě vyskytují díly točené převážně ve studiu. To je zařízené jako vnitřek jurty, kterou Alžběta s dětmi potkává na svých cestách přírodou. V těchto dílech je opět návrat pouze ke třem dětem. Ačkoli i tento pořad pracuje s grafikou dokreslování obrázků obdobně jako původní Jogínci, došlo ke značnému zlepšení. Ke kresbě obrázku kolem pozice dítěte již nezní uklidňující pomalá hudba, ale nechává se k ní mluvené slovo Vaculčiakové, což hned působí plynuleji, není to takový zásah do rytmu pořadu. Pořad již nepracuje ani s říkankami, ani s groteskami, ale staví na vyprávění příběhu, ve kterém jsou zapojeny všechny pozice z cvičení onoho dílu. Děti se tak tedy svými pohyby přímo zapojují do Alžbětina vyprávění. Příběh je ale doslovně ilustrován i v obraze, kdy nestačí pouze cvičící děti, ale mezi cviky jsou prostřihy na herce či rozpohybované předměty, kteří předvádějí vyprávěný děj. Bohužel se však již nejedná o zábavně stylizované obrazy, jako byly „grotesky“ v předchozích Jogíncích, a tak se opět stává tou nejzajímavější částí pořadu pouze samotné cvičení.

97

Všechny děti mají vlastní mikrofon.

76

9. Závěr

Škála formátů vyskytujících se na obrazovkách ČT :D se dá beze sporu roztřídit do sedmi pilířů, které si Česká televize stanovila. Nelze však již s jistotou tvrdit, že jsou všechny programové pilíře již stabilní nebo rovnocenně kvalitní. Zatímco v hrané či animované tvorbě vzniklo poměrně málo pořadů, je nutné vyzdvihnout jejich nespornou vizuální a mnohdy i obsahovou kvalitu98, která by mohla vést i k zahraničnímu exportu. Považuji to za důkaz velice vydařené práce s náměty a jejich zpracováním, protože finanční náročnost animace se může České televizi díky případnému prodeji zpětně vyplatit. To vše díky faktům, že se při vytváření těchto pořadů dbalo na detail a realizace byla promyšlená, po všech stránkách propracovaná. Nízký počet nových děl v těchto pilířích je tedy dorovnán kvalitním provedením. Na druhou stranu pilíř zábavně-vzdělávacích pořadů je ze všech sedmi nejobsáhlejší, ale některé jeho formáty ještě potřebují péči či naprostou náhradu. Čítanka postrádá vizuální poutavost a nevidím tedy důvod k jejímu televiznímu vysílání, protože je zcela zastupitelná rozhlasem. Naopak obsahové sdělení pořadu Mistr E je podstatné a na obrazovkách by mělo být zachováno, pouze formát se mi nejeví jako funkční. Slušné chování ukazuje jako daná a pevná pravidla, nikoli jako přirozený prvek lidské společnosti. Postrádá hravost a přináší dril, čímž vytváří z dobrých mravů něco nuceného, nikoli samozřejmého. Pokud se v pořadu totiž projeví jakýkoli nádech spontánní nekontrolované legrace, je okamžitě utnut a nahrazen striktním pravidlem. Stejně tak pořady Michala Nesvadby by mohly být obsahově užitečnými už jen proto, že v základu je k tématům přistupováno dobře, volí se úzké motivy, které jsou uváděny do širších okruhů. Bohužel samotná realizace pak postrádá detailní přípravu, scénáře nejsou propracované a v pořadu se objevují nevhodné formulace či nedokonalé vzdělávací postupy. I pilíř zábavného vzdělávání však přináší funkční a vydařené formáty jako například Méďové na cestách.

98

Tím myslím především nové Večerníčky Nejmenší slon na světě a Povídání o mamince a tatínkovi.

77

Magazíny jsou poměrně dobře fungujícím pilířem především díky schopnosti České televize vybírat přirozené moderátory. Wifina je natolik univerzální formát, že je možné ji obsahově naplňovat ještě dlouhou dobu. Naopak Faktor U má témata poměrně omezená, přesto se však jednalo o vydařeně zpracovaný pořad. Největším úskalím tohoto pilíře jsou tak pořady o zvířatech. Náš zvěřinec byl nahrazen Telefonem, přesto ani tento druhý pokus ČT :D nepovažuji za zcela funkční. Hlavní problém vidím v nepřirozených protagonistech a nevydařené spolupráci a komunikaci herců či moderátorů s odborníky. Příkladem v tomto ohledu fungujícího cyklu by mohl být pořad S Jakubem v přírodě. Ačkoli se Jakub Vágner také musel setkávat s odborníky na různá témata i co se zvířat týče, téměř vždy se mu podařilo s nimi přirozeně komunikovat. Možná cesta dalších pokusů s magazíny o zvířatech by tak mohla vést skrze charismatického průvodce, který má k tématu blízko, neklade zbytečné a předpokládatelné otázky, ví, co je na daných zvířatech zajímavé a k čemu má rozhovor směřovat. Zábavní a soutěžní pořady zastupuje v mnou zvolených parametrech pro tuto práci pouze Dé pětka, která, jak jsem již psala, má i vzdělávací potenciál. Ten však nyní není využit. Dé pětka je ukázkou pořadu, jehož forma se v průběhu natáčení vyvíjela. Vývoj se však zastavil na ještě nižší úrovni, než kde pořad původně začínal. To není ojedinělý jev, kdy se pořad dopracoval k lépe fungujícímu formátu, ale poté se opět vrátil k původní či ještě méně propracované verzi. Podobnou tendenci jsem spatřovala i u pořadu Jogínci, který se skrze Jogínky v přírodě vrátil do počátečního stádia. I v pilíři zpravodajství a publicistiky zbyl pouze jediný pořad a to Tamtam, za jehož největší klad považuji dobře vykreslené charaktery animovaných moderátorů, což není u všech pravidlem. V pilíři sportu a cvičení se v pořadu Lvíčata vyskytují loutky, jejichž charakter je v prvních dílech zcela nečitelný a jejich účast v pořadu se tak jeví zbytečnou, je pouze prvoplánovým pokusem zaujmout dětského diváka. Obecná nedůslednost by se dala považovat za největší zápor nově vzniklých dětských pořadů. Důvodem ve výsledku nevydařených děl není mnohdy nedostatek námětů či špatný scénář, ale často to jsou drobné realizační chyby, které kazí vizuální požitek nebo je kvůli nim natolik narušen dojem autenticity, že celý pořad přestává kvůli nepozornosti tvůrců a ignoraci detailů fungovat. Ať už je to nevhodná grafika 78

jako bílé písmo na bílém pozadí, odhalující kostýmy pro dětské účastníky, nefunkční cviky, záběr, na kterém není dobře vidět výsledek experimentu nebo naopak záběr, na kterém je toho vidět až příliš, třeba zmiňovaná založená kniha v pohádkové knize v pořadu Čítanka. Vždy se jedná o chyby, které by se s trochou času a pozornosti daly lehce napravit, nikdo to však v těchto případech neudělal. Připouštěním těchto nedostatků do vysílání pak narůstá jejich četnost, stávají se součástí pořadu a ten pak nemůže dosáhnout dostatečné kvality, která by byla nutná pro export do zahraničí, i když samotný námět a některé realizační nápady99 by svou úrovní mohly v zahraniční produkci obstát. Za určitou nedůslednost, kterou přikládám především finančním důvodům, považuji i znepokojivý trend cyklické animace. Opakování stále stejných výjevů, ke kterým zaznívá pouze jiné zvukové sdělení, je znát nejvíce v pořadech Ty Brďo!, Draci v hrnci a Dé pětka. Práce s těmito animacemi je nepromyšlená, vizuální sdělení jde často proti smyslu zvukového a animace pak nefunguje jako samostatný nositel jakékoli informace, mnohdy spíše sdělení tříští. Je pouze ilustrací, která musí být natolik obecná, aby obstála v každém díle pořadu, ačkoli ten má již jiné téma. ČT :D ale projevila i schopnosti přispívající k rozvoji české tvorby pro děti. Program prokázal otevřenost vůči novým způsobům komunikace s dětmi, které opouštějí infantilnost a naivitu a pracují s typem humoru v české produkci pro děti prozatím nevídaným, a to v pořadu TvMiniUni. TvMiniUni společně s Povídáním o mamince a tatínkovi také otevírá témata, která doposud nebylo ve vysílání s dětmi příliš obvyklé probírat. Ačkoli se na televizních obrazovkách stále objevuje množství křiklavých studií, roste i tak počet pořadů čistě z reálného prostředí a to i u takových formátů, u kterých to není nezbytně nutné100, ale je to pro vizuální dojem z pořadu velice prospěšným prvkem. Působivá je i práce s dětmi například v pořadu S Jakubem v přírodě. ČT :D vyšla již od svého počátku vstříc moderním technologiím a to nejen skrze propracované internetové stránky, které perfektně doplňují vysílané pořady, rozšiřují omezené možnosti, které dětem může nabídnout televize, a obstály by tak i jako samostatně fungující jednotka. Trendy jako například vlogy se dostávají i do

99

Například pořad Sám v muzeu má potenciál na zahraniční spolupráci. Například v pořadu Zet Box.

100

79

samotných pořadů, jako tomu je u Lovců záhad. ČT :D se tak daří postupně přibližovat dnešním dětským divákům a díky propojení internetu s televizí zvyšuje pravděpodobnost jejich zájmu. Česká televize tedy potvrdila schopnost pohotově reagovat na vznik nového programu, u některých pořadů se však nedokázala vyhnout chybám plynoucím z časového tlaku a snahy o finanční nenáročnost. Pořady vedoucí do slepé uličky byly ve většině případů nahrazeny jinými, ale téma, které bylo podstatné, zůstalo zachováno. Je tedy znát snaha o vývoj a upevnění struktury a stability programových pilířů, ačkoli mnohdy ještě není dovedena k uspokojivému výsledku.

80

10. Použité informační zdroje

BOURDIEU, Pierre. O televizi. V nakl. Doplněk 1. vyd. Brno: Doplněk, 2002. Edice světových autorů (Doplněk). ISBN 80-723-9122-4.

MANDER, Jerry. Čtyři důvody pro zrušení televize. Brno: Doplněk, 2000. Sociálněekologická edice. ISBN 80-723-9063-5.

ORLEBAR, Jeremy. Kniha o televizi. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 2012. ISBN 978-80-7331-246-6.

JANCOVICH, Mark a James LYONS (eds.). Quality popular television: cult TV, the industry and fans. London: BFI Publishing, 2003. ISBN 08-517-0940-0.

MILLER, Toby., John. TULLOCH a Glen CREEBER. The television genre book. London: British Film Institute, 2001. ISBN 08-517-0849-8.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2153-1.

Dětský program České televize: Filozofie Déčka. Česká televize [online]. [cit. 201512-10].

Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/decko-pro-rodice/filozofie-a-

zasady/filozofie-decka/

81

Dětský program České televize: Sedm programových pilířů Déčka. Česká televize [online]. [cit. 2015-12-10]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/deckopro-rodice/program/sedm-piliru/

KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. S Jakubem v přírodě, s Oldřichem Víznerem v muzeu. Deník.cz [online].

2015

[cit.

2015-10-14].

Dostupné

z:

http://www.denik.cz/film/s-jakubem-v-prirode-s-oldrichem-viznerem-v-muzeu20150903.html

KOVÁŘÍKOVÁ, Gabriela. Režisér Karel Smyczek: Pavel Liška? Zajímavější než tatínek je jako puberťák.Deník.cz [online]. 2013 [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: http://www.denik.cz/film/reziser-karel-smyczek-pavel-liska-zajimavejsi-nez-tatinekje-jako-pubertak-20130.html

Špačkovi v síti času. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu

Špačkovi v síti času: Režisér Karel Smyczek. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2015-11-15]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu

Špačkovi v síti času: Rozhovor se scenáristkou Lucií Konášovou. Česká televize: Déčko [online].

[cit.

2015-11-15].

Dostupné

z:

http://decko.ceskatelevize.cz/spackovi-v-siti-casu

Avec la Dame blanche, c'est toujours dimanche. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/jazyky#episode1video1

Nejmenší slon na světě. Česká televize [online]. [cit. 2016-06-12]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10268009691-nejmensi-slon-nasvete/210552116030007/ 82

Ábécédé s Michalem: Rozhovor s Michalem Nesvadbou. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2015-12-12]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/abecedes-michalem

TvMiniUni. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2015-12-20]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/tvminiuni

Skvělé hity z TvMiniUni konečně vyjdou na CD i digitálně. Supraphon.cz [online]. 2014 [cit. 2015-12-21]. Dostupné z: http://www.supraphon.cz/novinky/144-skvelehity-z-tvminiuni-konecne-vyjdou-na-cd-i-digitalne

(Vel)Mistr E. Česko-Slovenská filmová databáze [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/383952-vel-mistr-e/prehled/

Méďové na cestách. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/medove-na-cestach

Já budu Einsteinem. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-01-25]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/ja-budu-einsteinem

Lovci záhad: O seriálu. Česká televize [online]. [cit. 2016-02-05]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10536060035-lovci-zahad/7072-o-serialu/

Ty Brďo!. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-02-06]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/ty-brdo

83

JARMAROVÁ, Markéta. Ty Brďo! Unikátní dětská animovaná encyklopedie začne v září. Česká televize: Televizní studio Ostrava [online]. 2015 [cit. 2016-02-17]. Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-ze-

studia/318616-ty-brdo-unikatni-detska-animovana-encyklopedie-zacne-v-zari/

S Jakubem v přírodě. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/s-jakubem-v-prirode

U6: Úžasný svět techniky. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/u6

HONUS, Aleš. Režisér Draků v hrnci Vladimír Mráz: Chystám sitkom ze současné Ostravy. Ostravan.cz[online].

2014

[cit.

2016-02-21].

Dostupné

z:

http://www.ostravan.cz/13217/reziser-draku-v-hrnci-vladimir-mraz-chystam-sitkomze-soucasne-ostravy/

FIŠER, Josef. Britský, americký a český rodinný sitcom [online]. Brno, 2007 [cit. 2016-06-09]. Dostupné z: http://www.jamu.cz/documents/difa/rtds/fiser_sitcom.pdf. Bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Vedoucí práce MgA. Marek Hlavica.

MINTZ, Larry. TV Genres: A Handbook and Reference Guide. Westport: Greenwood Press, 1985.

Cambridge Advanced Learners Dictionary. Cambridge University Press, 2005.

84

SASÍNOVÁ, Petra. Vymyslet něco pro děti je stokrát složitější než pro dospělé. Česká televize: Televizní studio Ostrava [online]. 2013 [cit. 2016-03-01]. Dostupné

z:

http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-ze-

studia/238405-vymyslet-neco-pro-deti-je-stokrat-slozitejsi-nez-pro-dospele/

ČESKÁ TELEVIZE. Faktor U: Nový pořad na Déčku ukáže dětem kouzlo beatboxu nebo longboardingu. Parlamentní listy.cz [online]. 2014 [cit. 2016-06-21]. Dostupné z:

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Faktor-U-Novy-porad-na-

Decku-ukaze-detem-kouzlo-beatboxu-nebo-longboardingu-304565

Wifina: Scenárista Martin Poláček a moderátorky v pořadu Studio 6 víkend. Česká televize:

Déčko[online].

[cit.

2016-05-11].

Dostupné

z:

http://decko.ceskatelevize.cz/wifina

Zet

box. Česká

televize:

Déčko [online].

[cit.

2016-03-03].

Dostupné

z:

http://decko.ceskatelevize.cz/zet-box

DVA3. Česká

televize:

Déčko [online].

[cit.

2016-02-08].

Dostupné

z:

[cit.

2016-03-19].

Dostupné

z:

http://decko.ceskatelevize.cz/dva3

Lvíčata. Česká

televize:

Déčko [online].

http://decko.ceskatelevize.cz/lvicata

Hýbánky: Rozhovor s tvůrci pořadu. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-0405]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/hybanky

85

Taneční hrátky s Honzou Onderem: Rozhovor s Janem Onderem a Lucií Hunčárovou. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/tanecni-hratky-s-honzou-onderem

Taneční hrátky s Honzou Onderem. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 2016-0513]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/tanecni-hratky-s-honzou-onderem

Jogínci: Novinky v druhé řadě Jogínků. Česká televize: Déčko [online]. [cit. 201604-19]. Dostupné z: http://decko.ceskatelevize.cz/joginci

86

11. Seznam ilustrací

Obr. č. 1: Typ animace Večerníčku Bílá paní na hlídání. Str. 13. Obr. č. 2: Typ animace a stylizovaná barevnost Večerníčku To si piš, je to myš! Str. 14. Obr. č. 3: Typ animace Večerníčku Nejmenší slon na světě. Str. 15. Obr. č. 4: Typ animace Večerníčku Povídání o mamince a tatínkovi. Str. 17. Obr. č. 5: Studio po většinu dílu o písmenu Ť. Str. 19. Obr. č. 6: Ukázka chyby v záběru, tedy odhalení triku s prázdnou Čítankou. Str. 25. Obr. č. 7: Rozdíl ve velikosti medvědů na začátku cyklu a na konci. Str. 27. Obr. č. 8: Alhazan lovící ryby oštěpem v řece na sídlišti. Str. 28. Obr. č. 9: Jednotná grafika pořadu při užívání obrázků a fotografií, ve znělce, jmenovkách i animacích fyzikálních jevů. Str. 29. Obr. č. 10: Drobné chyby nedělá pouze kamera, ale vyskytují se například v podobě nedůsledně odvedených počítačových triků. Zde je ukázka překlepu („dšti“ místo „děti“) ve fiktivních novinách. Tato chyba by se dala snadno odstranit, přesto se tak nestalo. Str. 30. Obr. č. 11: Nezvládnutá grafika textu. Str. 33. Obr. č. 12: Výzdoba studia s nedostatky jako je viditelná lepicí páska. Str. 35. Obr. č. 13: Smutný výraz Brdi plynoucí ze zacyklené animace se nevhodně objevil zrovna ve chvíli, kdy mu Megawatt oznamuje, že úspěšně splnil úkol. Str. 38. Obr. č. 14: Ukázka výjimečně obsahově složitější komiksové bubliny. Str. 40. Obr. č. 15: Pan Továrník a robot Advee při kvízu. Ukázka kostýmů i prostoru. Str. 44. Obr. č. 16: Všechny postavy Draků v hrnci s výjimkou mima kuchaře a režisér pořadu Vladimír Mráz. Str. 46. 87

Obr. č. 17: Napodobení počítačových komunikačních programů v televizním pořadu. Str. 52. Obr. č. 18: Zdůraznění základních informací za pomocí psaného textu ve stylu „powerpointové“ prezentace. Str. 54. Obr. č. 19: Ukázka problematických grafických prvků: Dělení obrazovky u rubriky Recenze a tipy, nevyužitý prostor lišty pro vzkazy diváků, množství prázdného prostoru v rubrice Retro, špatně čitelné jméno moderátorky Naomi. Str. 59. Obr. č. 20: Nalevo ukázka původní práce s telefonním hovorem, tedy rozpůlení obrazovky. Napravo se kamera věnuje již pouze právě hovořícímu. Str. 60. Obr. č. 21: Pořad se ze studia přenáší i do reálných prostředí, kde se vyskytují odborníci nebo zvířata. U zvířat je pak velice často snaha o kamerovou imitaci jejich vidění světa. Str. 62. Obr. č. 22: Vizuální změny, např. naklonění obrazu, za režie Pavla Hejnala. Str. 64. Obr. č. 23: Grafická práce s obdélníkovým motivem. Str. 69. Obr. č. 24: Grafické zásahy do pořadu Jogínci. Str. 74.

88