ČTENÍ KE KAFE
02/PÁTEK
THEATRE CZ/SK FESTIVAL ČESKOSLOVENSKÝ DIVADELNÍ FESTIVAL ZLÍN 22.–24. 5. 2014
PROGRAM NA PÁTEK 23. 5. 2014 HLAVNÍ PROGRAM 9.00
Studio Z
R.U.R.
Divadlo Tramtarie Olomouc
„Ale já nevím,“ řekl autor, „jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.“ „Tak jim řekni roboti,“ mumlal malíř se štětcem v ústech a maloval dál. 10.00
Velký sál
O PEJSKOVI A KOČIČCE
Městské divadlo Zlín
Čtěné šlečni - v Nimbuce - Dě kujeme vám zavaše psa ní a o znám u jemevám žesepří do bremz dravý vína trefujeme. Totéš jdou fámeiu vas – fuctě - k očička a pejsek. 11.30
SPIKNUTÍ
Činoherní studio Ústí nad Labem
Studio Z
VEČER ČESKOSLOVENSKÉHO TANCE
Taneční Divadlo MAXIMVS Brno, Bralen Bratislava
Dílna
PĚŠKY DO NEBE
Městské divadlo Zlín
Montovna
Život je čudo 14.00 Zadejte se… 15.15
Karlova hláška: „Měřili mi tlak – měl jsem ten spodní vyšší než ten vrchní.“ 16.30
Malá scéna
ILÚZIE
Slovenské národné divadlo Bratislava
Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. Odtud v přeneseném smyslu klamné očekávání, mylná naděje. 18.30 Velký sál ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ Městské divadlo Zlín „A kdy už bude nějaká knížka o Bohyních??“ 22.00
Šatna orchestru HUGO HAAS SE VRACÍ
Divadlo Plyšového medvídka
Poslední rolí Hugo Haase před válkou byla postava Busmana v R.U.R. 22.30
Studio Z
PROCES PROCESU PROCESOM Divadlo SkRat Bratislava
„Nikdy nenačerpáš vodu z téhle studny.“ - „Jakou vodu? Z jaké studně?“ - „Kdo se ptá?“ - Ticho. - „Jaké ticho?“ (F. Kafka)
OFF PROGRAM 9.00
Parking
PÍSKOROZCVIČKA
projekt členů Kašpárka v rohlíku
10.30
Šatna orchestru
JÚL
Dominika Modrovičová
16.30
Studio Z
JUKEBOX
Služebníci lorda Alfréda
17.45
Dílna
KUCA PACA
Divadlo bez domova
18.00
Schody
CHUPACABRA
Los Perdidos unplugged
20.00
Dílna
KOČÉBROVÁNÍ
21.00
Parking
VRBOVSKÍ VÍŤAZI
Promítání dokumentu o kočovném divadle + beseda s Víťou Větrovcem slovenský průmyslový folk
23.00
Parking
LOS PERDIDOS
koncert
23.30
Parking
MACBETH 14
Divadlo DNO Jiří Jelínek, Tomáš Sýkora
2
NA ÚVOD Vůně kávy nad tím vším... Už téměř legendární jsou naše rozpravy s panem ředitelem ohledně kávy ve druhém patře, toho nápojového maskota festivalu Setkání-Stretnutie. Linula se – skutečně téměř hmotně se vinula – všemi patry přízemím počínaje. Nešlo se jí vyhnout, nešlo jí odolat. Kafe z umělohmotné konvice si už ve druhém patře nenalijete – nicméně možnosti máte jiné. Letos si můžete vybrat z několika druhů v pojízdné Kafekáře. Možná ji tam upíjí sám Tracyho tygr a vždy se nenápadně schová v kašně, když jej začne hledat ochutnávač káv Thomas. Tento černý pražený mok jistě popíjel také F. M. Dostojevskij, když psal své Běsy – a možná si s ním dáme šálek kávy v Café Dostoyevski v sobotní večer. Ať již při čtení těchto řádek pijete své první ranní kafe... nebo je to večerní šálek na povzbuzení, přejeme krásný páteční den... Iva Mikulová
Dramatizované adaptování
ÚVAHA NAD PÁTEČNÍM PROGRAMEM
Přestože každá dramaturgická volba je svým způsobem částečně dílem náhody, lze z ní přece jen vyvodit jisté zákonitosti. Při zběžném pohledu na tituly dramatických her letošního ročníku festivalu je na první pohled zřejmé, že převládajícím inscenačním trendem jsou adaptace literárních textů, autorské texty, fragmenty, inscenovaná čtení... Skutečně původní dramatický text zastupuje snad Čapkovo drama R. U. R. v podání divadla Tramtarie Olomouc. V ostatních případech se jedná o dramatizace klasických prozaických textů (Škola malého stromu, Ostře sledované vlaky, Idiot), adaptace prozaických textů (Proces, Den opričníka) a nebo inscenovaná čtení. A ať už vnímáme hranice mezi dramatizacemi, adaptacemi, úpravami kdekoli, jasné je, že dramatický text s členěním na text hlavní a vedlejší pomalu ale jistě ustupuje do divadelního propadliště.
!! ZMĚNA V PROGRAMU! INSCENOVANÉ ČTENÍ PĚŠKY DO NEBE ZAČÍNÁ UŽ V 15.15H !!
3
RECENZE ČTVRTEČNÍCH INSCENACÍ CESTA MALÉHO STROMU Ne, nespletla jsem si název inscenace. Prvním představením letošního ročníku byl od devíti ráno příběh chlapce z rodu Čerokiů Škola malého chlapce. Touto školou můžeme rozumět onu pomyslnou „školu života“ či přesněji životní cestu, kterou chlapci s jménem Malý strom ukazují jeho prarodiče, ke kterým je svěřen po úmrtí svých rodičů. Pro Čerokie nebyla 30. léta 20. století, ve kterých se děj odehrává, snadnou dobou – byli zneuznanou pohanskou minoritou, která byla většinovou společností odsunuta na okraj společnosti. Jejich vnitřní duchovní svět se ovšem zničit nepodařilo. Autorkou dramatizace knihy Forresta Cartera je Iveta Dušková, která v inscenaci ztvárňuje nespočet osob. Indiánského chlapce hraje čistě, bez snahy o přehnaně dětskou a klučičí stylizaci Petra Bílková. Obě ženy si vystačí s naprosto minimalistickou scénografií, která spočívá v dřevěném prkně opřeném na jedné straně o žebřík a na druhé o stoličku. Prkno se proměňuje tu v loďku, skaliska, přehozením lana přes stříšku žebříku v telátko. Dušková nepotřebuje ke změně postav žádné vnější prostředky, nedochází ani ke kostýmové změně nebo použití masky (výjimečně použije klobouk). Některé ze stylizovaných postav vycházejí lépe, chvílemi je sled různých postav až téměř na úkor jejich propracovanosti. Široké spektrum postav souvisí s dramaturgickým výběrem motivů a událostí příběhu, který by bylo možné ještě zkrátit – adekvátně tomu by se snížila i délka něco přes hodinu a půl trvající inscenace. Dětské publikum se chvílemi ošívalo, zejména u delších, převážně textových scén bez jevištní akce. Pro některé z menších diváků mohla být náročná až téměř coelhovsky filozofická povídání o duši člověka, jeho poslání a směřování. Na úvod festivalu se každopádně jednalo o příjemné představení, u něhož je potřeba ocenit především práci s divadelní znakovostí, náznakem a imaginárním zpodobněním. Iva Mikulová
4
OSTŘE NAHLÉDNUTÝ HRABALŮV SVĚT Letos 28. března, v den stého výročí narození Bohumila Hrabala, premiérovalo plzeňské Divadlo Alfa inscenaci podle jeho novely, která se - jistě i díky oscarovému filmu Jiřího Menzela - stala snad nejznámější položkou spisovatelovy bohaté bibliografie: Ostře sledované vlaky. Hrabalovo dílo od počátku jeho soustavného zveřejňování v 60. letech přitahovalo pozornost filmařů a divadelníků (vzpomeňme jen slavné a dodnes hrané provázkovské Rozvzpomínání z roku 1985), dalo se tedy očekávat, že rok autorova století přinese jistou hrabalovskou konjunkturu. Vznikly tak - vedle třeba kabaretu – nové činoherní inscenace, a hned zkraje roku právě Ostře sledované vlaky v brněnském Národním divadle. I když této inscenaci Iva Krobota nelze přes citelnou statičnost (danou zejména faktem, že mnoho motivů příběhu postavy pouze odvyprávějí) upřít zájem o podstatný, byť poněkud ornamentálně naroubovaný, motiv vykoupení, je po zhlédnutí plzeňských Vlaků zřejmé, že jeho tvůrci (scénář Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček) dokázali z vícevrstevnaté předlohy vytěžit hlubší a především celistvější výpověď. Světlomodrá uniforma eléva Miloše Hrmy se od úborů ostatních liší na první pohled jen odstínem, ale i ten o lecčems vypovídá: jednou by ji tak jako oni mohl také mít ztmavlou, umolousanou a všeličím zaneřáděnou, ba zcela černou, ale to, že (zatím) nemá, lze číst jako znak naděje. Povšechné vetchosti kostýmů odpovídá stav nádraží, k němuž byl elév přidělen: jeho omšelá rozpadávající se budova je patrnou metaforou času, v němž se příběh odehrává, světa v posledních záškubech války, jež má sílu smést jej sebou do pekel a nikdo nemá moc ten valivý tok účinně ovlivnit. Proto jsou také všechny postavy trvale přítomny v mikrokosmu nádraží jako jeho obyvatelé či možná spíš vězni, kteří mohou své bolesti vykřičet leda tak do otvoru holubníku (přednosta stanice) nebo komentovat ohlášený, avšak nikdy neuskutečněný příjezd vlaku lakonickým konstatováním, že „zpoždění je na dráze běžná věc“, výrokem, jehož refrénovitý návrat se (i s podobným motivem opakovaného hledání průvodcovských kleští) stává symbolem existenciálního uvíznutí v soukolí malých (osobních) a velkých dějin. Ty se v příběhu elévovy erotické iniciace chápané právě jako přechod z malého do „velkého“ světa dospělých prolnou fatálně, avšak se silným katarzním účinkem: výbuchem nálože není zničen jen muniční vlak, ale také rozvaleny zdi onoho nádraží/světa. Připočteme-li rafinované vytlačení některých scén mimo zorný úhel diváka (u obligátního razítkování zadnice postačí obecně známá asociace s filmem), nápadité užití rekvizit (hravé v případě nádražní plácačky/lízátka, symbolicky výmluvné v práci s lahví sektu), výklad některých figur (Viktoria Freie zřejmě též jako personifikovaná Smrt, uctivé vložení postavy Bohumila Hrabala do děje), dostalo se festivalovému divákovi hned na úvod přehlídky vytříbeného divadelního zážitku. Marcel Sladkowski
„Nejsem svině, jen praktický člověk.“
5
MŮJ PŘÍTEL IDIOT Večer na úvodním zahájení celého festivalu zazněla věta o rozmanitosti Zlínského kraje a také rozmanitosti, ke které divadlo svým festivalem přispívá. A nejen že rozšiřuje vnějškově spektrum různých aktivit, ale rozmanitost dominuje především interně jeho dramaturgii a skladbě titulů. Jak jinak totiž definovat tak ostrý střih divadelních poetik, než když divák přebíhá (volným krokem přechází) z vrcholně minimalistického, soustředěného a intimního příběhu o knížeti Myškinovi v podání divadla Astorka Korzo ´90 v režii Miroslava Krobota na rozjuchanou, estrádní zábavu pod vedením Stanislava Štepky a Radošinského naivného divadla? Miroslav Krobot se k Dostojevského románu vrací již potřetí – má za sebou nastudování s Dejvickým divadlem a se studenty DAMU. Ve srovnání s dejvickou inscenací jako by se Krobot ve svém náhledu na Idiota posunul ještě dále – z fragmentálních motivů pražské inscenace překročil/pokročil k ucelené formě, kde jednotlivé vztahové i motivické roviny kauzálně navazují a gradují ke konci. Rodinu Ivolginových zasadil do prostředí hotelové recepce s barem (dané ukotvení upomíná na televizní sitcom Čtvrtá hvězda), kam v úvodní scéně přijíždí kníže Myškin ze Švýcar. Jaké má krásné písmo, Varja (Anna Šišková) rozpozná z jeho zápisu do knihy hostů. Podobných interpretačních posunů, které odlehčují psychologickou temnost, je v inscenaci bezpočet – nejsou prováděny bezúčelně, ale naopak drží celkovou koncepci výkladu. Idiot Mariána Miezga svou stylizací lehce připomíná seriálovou postavu Monka – člověka s minimální mimikou, minimálními gesty, který po většinu inscenace udrží na tváři lehoulinký úsměv, něco mezi potutelností ve smyslu „mám vás tady všechny přečteny“ a dobráctvím ve smyslu „nejsem zlý člověk jako vy všichni tady“. Pro Nastasju Filippovnu (Rebeka Poláková) se stane krátkodobou záchranou a pokusem o spořádaný život – tolik korespondující s jeho usedlým domácky spořádaným svetrem, který má na sobě. Nastasja po dobu, kterou tráví s Myškinem, sundá svou paruku (černou, později rezavou), která z ní dělá jiného člověka – běsnou a vnitřně rozháranou ženu, hrající si s Rogožinem i se sebou samou. Přestože má Lukáš Latinák svou fyziognomií předpoklady pro ztvárnění zlého a bezohledného Rogožina, mnohem zákeřněji v Krobotově interpretaci vychází Pticyn Róberta Jakaba. Zatímco Rogožin jedná čistě pudově, vášnivě a zuřivě, Pticyn je promyšlenou chladnokrevnou sviní schovanou za vnější spořádaný vzhled soudního úředníka. Ponižuje Varju, zákeřně manipuluje s osudem jejího otce, upírem Ivolginem (Boris Farkaš). Teprve v závěrečné scéně projeví – po téměř neudržitelné scéně váhání – lidskost, když zachrání knížete Myškina v epileptickém záchvatu. Žádná z rovin Krobotovy inscenace není vedlejší a vydaly by jistě na pregnantnější analýzu než je festivalová recenze (ponižovaný a potupu přijímající Gaňa Mariána Labudy ml., umírající Ippolit Juraje Kemky nebo až marfušovsky stylizovaná prostitutka Marfa Zuzany Konečné). Příběh o knížeti Myškinovi funguje zejména jako celek, ze kterého sympaticky nevyčnívá postava Idiota, ale základem jsou tragikomické a místy bezvýchodné životní situace všech postav. Iva Mikulová „Co to je milovat? To je velmi těžké téma.“
6
POD STROMEČKEM HUMORNÝ JÁNOŠÍK K téměř neochvějným stálicím festivalu Setkání-Stretnutie patří po celou dobu jeho existence Radošinské naivní divadlo, jemuž se v dobách, kdy se festival profiloval jako přehlídka dramatických novinek, dařilo díky plodnému principálovi Stanislavu Štepkovi každoročně přicházet s novým kusem ze svého repertoáru. Populární slovenské autorské divadlo s léta neměnnou a i v českých zemích stále vyhledávanou poetikou uvedlo letos ve Zlíně inscenaci, která novinkou je i není. Hra Jááánošííík představuje i na poměry oblíbené scény výjimečný fenomén: její inscenace zaznamenala od premiéry v roce 1970 přes pět set repríz, v roce 2000 byla obnovena poprvé a vloni, u příležitosti kulatého výročí popravy slavného zbojníka (1713), podruhé, a to s upraveným názvem Jááánošííík po 300 rokoch alebo Štedrý jánošíkovský večer. Tyto informace se divák dozví, i když si nezakoupí program, neboť je publiku v jakémsi prologu inscenace sdělí sám Stanislav Štepka. Tato sebeprezentace, kterou kromě principálova proslovu zajišťuje i reklamní billboard divadla umístěný po celý večer v zadním plánu scény, vzbuzuje spíš rozpaky. Radošinské naivní divadlo (potažmo Jááánošííík) představuje přece dostatečně významný kulturní fenomén na to, aby cítilo potřebu stavět si pomník při vlastním představení. Zmíněný billboard ovšem zapadá do nepříliš vkusně upravené scény, jíž dominují velká polystyrenová písmena, z nichž lze složit jméno titulního hrdiny a jejichž přeskupování a přesouvání slouží jakés takés jevištní akci. Tu ovšem inscenaci nijak zvlášť nepotřebuje, dění má obvyklé schéma, v němž se střídají písničky (ve Zlíně tentokrát přezvučené, často nebylo rozumět textům) s víceméně kabaretními skeči dialogické či monologické formy. Apokryfně traktovaný Jánošíkův příběh je tu druhořadý, do popředí vystupuje značně rozbíhavý sled scének, v nichž i divák setkávající se s legendárním dílem poprvé snadno rozpozná, která patří k původní verzi a která je novinkou: k nejvděčnějším i nejzdařilejším bezesporu náleží velký Uhorčíkův monolog ve druhé půli. Zkrátka a dobře: Jááánošííík po 300 rokoch alebo Štedrý jánošíkovský večer je daleko víc než divadlem volným sledem písní a komických variací na dané téma. Některé potěší více, jiné méně. Ostatně tak to o Štědrém večeru s dárky obvykle bývá. Marcel Sladkowski
7
PŘIDALI JSTE SE K NÁM!
ryža, a n d Je yže, r e v D e... ž y r i r t ...... ť rýž! a s e D K (SKD any) lč Topo
PŘIDEJTE SE K NÁM I VY! Líbilo se vám představení? Chcete nám k němu něco pěkného, pochvalného, kritického, negativního napsat? Na nádvoří divadla najdete velký papírový strom na vaše názory, příspěvky, postřehy a vzkazy. Zapojte také vaše děti! Můžou namalovat svůj zážitek, oblíbenou postavu z pohádky, kterou zhlédly, cokoli, o co se s vámi a námi budou chtít podělit. Zveřejníme i obrázky! 8
HUKOT KAPEL A VIZUÁLNÍ HUCOT Včera odpoledne to na jevišti na nádvoří pořádně rozjely rockové kapely zlínských základních uměleckých škol – známé hity duněly celým nádvořím, přehlušily i ruch ze silnice, žel se bohužel nechtěně podařilo, že přehlušily i některé z replik Dostojevského Idiota ve Studiu Z. (v kombinaci s jedoucí klimatizací vznikal nervy a pozornost beroucí koncert). Divadelníci položili své proužky, hlasy a hudební tóny na mramor před divadelním vchodem při zapadajícím slunci před zahájením festivalu. Tomáš David, jeden z proužků, se večer pořádně zakousl do jablka Golden Delicious a s celou kapelou vytvořili rozparáděnou show, během které získali poměrně slušnou fanynkovskou základnu. Rozdivočelí a rozskákaní koncertníci se poté přesunuli před divadlo, kde seskupení Hucot připravilo spolu se studenty vošek a konzervatoří vizuální show – jen škoda, že některé projekce, například na letící múzu, nedosáhly zamýšleného efektu. Nicméně i pohled z druhé strany – tedy na dvě ulice v obležení sledujících diváků – měl své festivalové kouzlo.
9
SLOVENŠTÍ HOSTÉ U NÁS JAKO DOMA Jakub Nvota Tulák po divadlech. Cestující se svým Túlavým divadlem, které v roce 1996 založil. (k vidění na festivalu v sobotu v deset večer s inscenací Café Dostoyevski) Autor textů na náměty klasických her – Hamlet, Macbeth, Romeo a Julie, Cyrano… (například Hamlet alebo nález lebky). Režijně spolupracoval s Radošinským naivním divadlem (bylo k vidění včera), Studiem L+S, Městským divadlem Zlín. Rozpětí zlínských inscenací zasahuje jak komediální tituly (Sluha dvou pánů, Hrabě Monte Carlo), tak poetické ,melancholické hry (Kočičí hra, Romance pro křídlovku) Je také autorem divadelních her (Komedie o svaté Dorotě), rozhlasového kabaretního cyklu (Show ve fraku) a také textů písní pro divadelní inscenace.
Jak již zaznělo v příspěvku o hostujících slovenských režisérech, slovenština je na chodbách divadla, v zákulisí i v klubu k zaslechnutí poměrně často. Vybavuji si jednu situaci ze zkoušení Žítkovských bohyní v generálkovém týdnu, kdy stoupá napětí, vypětí a intenzita zkoušení na maximum. Režisér Dodo Gombár zastavil scénu, dal připomínky a poté znovu rozjel. Jako pomoc nahodil z půlky hlediště Hance Briešťanské její repliku: Tuto ten zväzok... A Hanka naprosto automaticky začala: Tuto ten zvazok... Což zaznělo s takovou přirozeností, že nebýt vzápětné opravy do češtiny, vlastně bych nepoznala, že to znělo jinak...
DOBŘE UTAJENÁ PADESÁTKA Ten, který opakovaně a od samotného počátku podporuje to, aby se v rámci festivalu Setkání Stretnutie konala také setkávání studentů konzervatoří a vyšších odborných škol, je pedagog Janáčkovy konzervatoře Ostrava Václav Klemens. Již od prvního ročníku těchto studentských setkávání přijíždí Václav Klemens se svými ovečkami a díky jeho entuziasmu nadchne je pro náš festival. Moc se neví, že Václav Klemens na festival přijíždí takřka pravidelně slavit své vlastní narozeniny, protože ty vycházejí na 23. května a nám se festival v tomto termínu docela často podaří organizovat. To je myslím velmi krásné datum na narozeniny, v kalendáři má totiž svátek Vladimír. Letos to ovšem nejsou narozeniny ledajaké. Václav Klemens dnešním dnem nakoukne do druhého půlstoletí. Když mu včera v krčku budovy přáli jeho studenti, měl velké vyplašené, ale zároveň zvídavé oči toho, který otevírá dveře do nových prostor. Ale zároveň to byly oči dojaté z toho, jak pěkný dárek mu jeho studenti připravili. Václav je nejen pedagogem, ale také režisérem. A v současné době uměleckým šéfem Divadla loutek v Ostravě. Přejeme mu za celou redakci, aby rozžíval dřevo dřevěných herců, aby dokázal rozžívat herecká dřeva, aby dřevo živé v jeho zahradě (je vášnivým zahrádkářem) šlo krásně do květu a dávalo sladké a chutné plody. Václave, všechno nejlepší!!!!! Vláďa 10
MOMENTKY
11
PROGRAM NA SOBOTU 24. 5. 2014 HLAVNÍ PROGRAM
OFF PROGRAM
14.00 Malá scéna
DEN OPRIČNÍKA
Studio Hrdinů Praha
od 10.00
Parking
16.00 Dílna
ŠKODA 1981
Divadlo Bufet
9.00
BOBŘI OD BOBŘÍ ŘEKY Parking KDO ZACHRÁNÍ ISABELU? Parking CIRKUS PRDÍTKO Šatna or- Z TAJNÉHO chestru DENÍKU SMOLÍČKA PÉ Parking PÍSNIČKY KLUKA BOMBARĎÁKA
16.00 Studio Z WWW.NARODNYCINTORIN.SK 19.00 Velký LABUTÍ sál JEZERO 20.00 Dílna
GAGARIN!
22.30 Studio Z CAFÉ DOSTOYEVSKI
Komorné divadlo Martin Klicperovo divadlo Hradec Králové Športniki
10.00
11.30 13.00
Túlavé divadlo 14.30
Parking
„Marfo, já s tebou soucítím, ale tobě je to na nic.“
15.30 - Sklepy 17.00 divadla 18.00 Schody
22.00 23.00
MENU V DÍLNĚ NA PÁTEK Frankfurtská s bramborem Vepřový řízek s bramborovým salátem bez majonézy Kuřecí maso po sečuánsku s hranolkami Zeleninové lasagne Rýžový nákyp se švestkami a ovocným přelivem
Divadlo plyšového medvídka Divadlo Polárka Divadlo Dobré kávy Studio Damúza
Jiří Jelínek a spol.
POLARIS
17.00 „Mezi chlapy si nevybereš, všichni jsou nihilisti.“
OPEN AIR PIKNIK -
Parking Parking
koncert Divadlo Polárka DIVADLO zážitkové proPOD ZEMÍ hlídky divadla PODVEČERNÍ koncert SETKÁNÍ U KLAVÍRU DUNAJ V NÁS Elledanse LESNÍ ZVĚŘ koncert HUCOT audiovizuální performance, ukončení festivalu
OCHUTNEJTE! MENU NA NÁDVOŘÍ DIVADLA Francouzské palačinky - plněné sladce i slaně. Připravené přímo před zákazníkem, čerstvé a teplé! KulinArt - slovenské speciality, tradiční pokrmy i kulinářské speciality!
Festivalový zpravodaj vydává Městské divadlo Zlín, příspěvková organizace tř. T. Bati 4091/32, Zlín 761 87 tel 577 636 111 www.divadlozlin.cz www.setkanizlin.cz Redakce festivalového zpravodaje: Iva Mikulová, Marcel Sladkowski, Vladimír Fekar a v průběhu se k nám přidají Jana Posníková, Eliška Poláčková a případně i další. Sazba: Pavla Klára Urbášková
