Program. Místo konání: Velká geologická posluchárna, budova děkanátu PřF UK, Albertov 6, Praha 2

Konference České botanické společnosti: Management a obnova travinných ekosystémů, 29.–30. listopadu 2014, Praha

Program Sobota 29. listopadu 2014

Místo konání: Velká geologická posluchárna, budova děkanátu PřF UK, Albertov 6, Praha 2 9:00–9:50 Registrace účastníků (konferenční poplatek 400 Kč, členové ČBS 200 Kč) 9:50–10:00 Zahájení (úvodní slovo předsedy ČBS a organizátorů konference) 1. Základní výzkum jako základ úspěšného managementu a obnovy (moderují M. Hájek a F. Krahulec) 10:00–10:30 M. CHYTRÝ: Časoprostorová variabilita travinných ekosystémů střední Evropy 10:30–11:00 M. HÁJEK: Historický management a jeho případné dnešní aplikace 11:00–11:30 J. LEPŠ: Mechanismy fungování lučních porostů, a co z toho vyplývá pro management a obnovu 11:30–12:00 Z. MÜNZBERGOVÁ: Krajinná dynamika lučních rostlin – dopady na management a obnovu 12:00–14:00 oběd 14:00–14:30 J. KLIMEŠOVÁ a kol.: Louky a funkční vlastnosti rostlin 14:30–15:00 F. KRAHULEC: K čemu je dobré studium genetické variability lučních rostlin? 15:00–15:30 P. MARHOUL: Zoologické aspekty obnovy a managementu luk 15:30–16:00 přestávka 2. Ochranářský management a obnova travinných ekosystémů (moderuje K. Prach) 16:00–16:30 K. PRACH: Obnova travinných ekosystémů v současné ekologii obnovy 16:30–17:00 J. BRABEC: Management travinných ekosystému z pohledu druhové ochrany 17:00–17:20 J. TĚŠITEL a kol.: Využití poloparazitických rostlin při obnově lučních porostů 17:20–17:40 P. TÖRÖK a kol.: Grassland restoration in the Hortobágy Puszta: experiences and case studies 17:45–18:45 prezentace posterů 19:00 posezení v předem zamluveném restauračním zařízení U Libuše Neděle 30. listopadu 2014 Ochranářský management a obnova travinných ekosystémů – pokračování (moderuje K. Řehounková) 9:00–9:30 E. EKRTOVÁ: Efektivní obnova druhově bohatých přírodních typů sekundárního bezlesí degradovaných pokročilou fází sukcese 9:30–9:50 A. JÍROVÁ & K. LENCOVÁ: Obnova travinných ekosystémů na orné půdě 1


9:50–10:10 I. JONGEPIEROVÁ: Regionální travní směsi a jejich problematika 10:10–10:20 K. ŘEHOUNKOVÁ: Obnova psamofilních společenstev 10:20–10:50 přestávka 3. Management a obnova z hlediska zemědělské praxe (moderuje M. Hejcman) 10:50–11:20 M. HEJCMAN: Management travních porostů dříve a nyní 11:20–11:50 J. PRAŽAN & K. ČÁMSKÁ: Hranice možného – proč se botanikovi agroenvironmentální opatření nemusí zdát dost environmentální 11:50–12:10 M. ŠEVČÍKOVÁ: Úloha kultivarů při dnešním managementu a obnově 12:10–12:30 J. KRÁLOVEC: Výsledky čtyřicetiletého experimentu s obnovou podhorské louky 12:30–12:50 J. KOPTÍK: Když to myslí zemědělci s ochranou přírody vážně - výsledky pětileté spolupráce s farmou Bemagro (Novohradské hory) na zlepšování managementu travních porostů 12:50–13:00 zakončení konference

Postery Blažek P., Lepš J., Těšitel J. & Fajmon K.: Reakce Rhianthoidních poloparazitů na různé termíny seče Cudlín P., Cudlín O. & Prokopová M.: Hodnocení poskytovatelů ekosystémových služeb zajišťujících produkční službu lučních porostů v Českém krasu v ČR pod vlivem klimatické změny Fabšičová M., Vymyslický T., Entová M. & Kůrová J.: Mohou být úhory refugiem vzácných a ohrožených druhů? Hlaváček R. & Čámská K.: Změny luční vegetace v povodí Litavky, Obecnického a Bubovického potoka – pohled do historie podbrdských luk a srovnání se současností Fiala K., Holub P., Tůma I., Záhora J. & Fabšičová M.: Manipulativní experimenty v horských, vlhkých a suchých loukách Koritta R.: Botanické složení travinných ekosystémů Kuťáková E., Kladivová A., Mayerová H. & Münzbergová Z.: Restoring a dry grassland community on a limestone quarry surface: comparison of different types of management Matějková I. & Bureš J.: Uplatnění lučních a vzácných druhů rostlin na výsypkách po těžbě černého uhlí na Plzeňsku Pánková H., Voříšková A., Vazačová K., Dostálek T., Janoušková M., Svobodová M., Münzbergová Z. & Rydlová J.: Vliv společenstev mykorhizních hub na růst vzácných rostlin na opuštěných polích Vach M. & Vachová P.: Teorie her jako nástroj pro vyhodnocení vlivu managementu na chování expanzního druhu Calamagrostis epigejos

2


Abstrakty (řazeny abecedně podle příjmení autorů)

Poster Reakce Rhianthoidních poloparazitů na různé termíny seče Petr Blažek1, Jan Lepš1, Jakub Těšitel1 & Karel Fajmon2 1

Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Na Zlaté stoce 1, 370 05 České Budějovice. 2 Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 763 26 Luhačovice.

Ze změny rozšíření druhů ze skupiny Rhinanthoidních Orobanchaceae rostoucích ve středoevropských travních porostech lze usuzovat, že jde o jeden z mnoha případů negativního vlivu intenzifikace zemědělství. Jelikož jde o rostliny jednoleté, jednou z možných příčin jejich ústupu je posun seče na dřívější termín a tím snížení produkce semen. Provedly jsme proto dva terénní pokusy, jejichž cílem bylo objasnit reakci poloparazitů na různé termíny seče. V prvním experimentu jsme stříhali rostliny kokrhele menšího a luštince (Rhinanthus minor a Rh. alectorolophus) v přirozených populacích od poloviny května do poloviny července. Zjistili jsme, že u kokrhelů je prodleva mezi tím, dokdy jsou schopny zregenerovat, a odkdy již mají zralé plody. Toto kritické období je u kokrhele menšího dlouhé nejméně dva týdny, u kokrhele luštince nejméně osm týdnů a překrývá se s dobou, kdy se obvykle sečou produkční louky. Toto období se může o týden zkrátit, pokud se píce suší na seno a nezpracovává se ihned na siláž. Ve druhém experimentu jsme pokosili plochy v přirozené populaci kokrhele většího (Rh. major) a černýše hajního (Melampyrum nemorosum) ve třech termínech od počátku června do počátku července. Zatímco populace kokrhele nebyla termínem seče průkazně ovlivněna, červnové termíny způsobily značný propad populace černýše, který po červencové seči již prosperoval. Ani kokrhel neměl v době červnových sečí ještě zralá semena, ale semena se mohla rozšířit z okolí i přes okrajovou zónu ploch, na rozdíl od černýše, jehož semena se šíří jen na velmi krátké vzdálenosti. Ukázalo se, že nejen zvýšená produkce, ale především časování sklizně a způsob konzervace píce jsou klíčové faktory ovlivňující populační dynamiku parazitů a jejich reakce se liší mezi druhy a jejich ekotypy. Výsledky lze využít při plánování ochranářského managementu, který by měl přizpůsobit termín seče zájmovým druhům, mezi které by Rhinanthoidní poloparaziti měli patřit.

3


Přednáška Management travinných ekosystémů z pohledu druhové ochrany Jiří Brabec Krajské muzeum Cheb, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 493/4, 350 11 Cheb, [email protected] Obhospodařování travinných ekosystémů z důvodů ochrany přírody zaznamenalo v posledních dvou až třech dekádách mnohé změny. Najít v těchto změnách nějaké zásadnější trendy je velmi obtížné, protože došlo zejména k velkému rozrůznění obhospodařování v čase i prostoru. Tato diferenciace je logická a odráží finanční možnosti, míru orientace v oboru, stav výzkumu daného společenstva či míru odvahy (popř. schopnosti) používat selský rozum jak u zadavatelů, tak u zhotovitelů managementu přírodovědně cenných travinných ekosystémů. V principu se ale ochranou přírody prohnaly dva módní trendy (není myšleno pejorativně). Prvním z nich byl odklon od druhové ochrany k ochraně biotopů. Management je pak cílen spíše na celý biotop (společenstvo) a již ne na jednotlivé populace vzácných druhů. Druhým trendem bylo zavedení pásového či mozaikovitého obhospodařování. Cílem tohoto managementu je fenologicky rozrůznit travinné porosty a umožnit vývoj dalších organismů, např. hmyzu, ptáků apod. Příspěvek se zabývá důsledky těchto trendů pro populace vzácných druhů rostlin zejména na příkladech vstavačovitých, hořcovitých a dalších druhů rostlin. Kladem zaměření managementu z druhů na biotopy (společenstva) je zejména plošné rozšíření obhospodařování. Mozaikovitá či pásovitá seč věkové rozvrstvení populací vzácných druhů. Oba trendy však přinesly z pohledu druhové ochrany mnohá negativa. Ta jsou však vesměs důsledkem nepochopení důvodů změn trendů v hospodaření, popř. snížením kvality jednotlivých prováděných akcí.

Poster Hodnocení poskytovatelů ekosystémových služeb zajišťujících produkční službu lučních porostů v Českém Krasu v ČR pod vlivem klimatické změny Pavel Cudlín1, Ondřej Cudlín1,2 & Marcela Prokopová1 1

Centrum výzkumu globální změny AV ČR, Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice, [email protected]; [email protected] 2 Katedra aplikované ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, [email protected] Pro zachování udržitelného poskytování ekosystémových funkcí a služeb v podmínkách změny klimatu je nevyhnutelné stanovení funkčních a reakčních znaků („function and response traits“) jednotlivých poskytovatelů ekosystémových služeb („ecosystem services providers – ESP“). Naším cílem bylo vyhledat současné, často se vyskytující, poskytovatele zásobovací služby (založené na produkční funkci) na mezofilních loukách a navrhnout jejich udržitelný management při působení klimatické změny. Nejprve jsme stanovili produkci u tří mezofilních luk, biotop „Mezofilní ovsíkové louky – T1.1“ (ovsíkové louky) a tří luk, které se přibližovaly biotopu „Širolisté suché trávníky - T3.4“ a (suché louky) v Českém krasu u obce Loděnice, 25 km západně od Prahy. Na základě fytocenologických snímků jsme určili dominantní a 4


subdominantní druhy (poskytovatele zásobovací služby) na obou typech luk. Pro tyto druhy jsme zjišťovali hlavní funkční znak, kterým byl výnos a jeden reakční znak, kterým byla Ellenbergova indikační hodnota pro vlhkost. Výnosy ovsíkových luk byly na základě literatury stanoveny na 5 t/ha, hodnota produkční služby byla spočtena jako prodejní cena sena - 6000 Kč/ha a Ellenbergova hodnota byla 5 - 6 (výskyt na čerstvých půdách). Naopak suché louky měly výnos 1,5 t/ha, produkční služba byla vyčíslena na 1900 Kč/ha a Ellenbergova hodnota byla 2-3 (výskyt na suchých půdách). Při déle trvajícím suchu, které je podle klimatických scénářů očekáváno, se mohou lépe uplatnit poskytovatelé zásobovací služby tolerantní k suchu, než druhy vyskytující se na ovsíkových loukách. Pokud jsme schopni předpovědět klimatické změny a reakci hlavních poskytovatelů ekosystémových služeb na tyto změny, můžeme reagovat na budoucí změny pomocí vhodných adaptačních opatření. Tato opatření mohou vést například ke změně diverzity hlavních poskytovatelů zásobovací služby pomocí výsevu ve prospěch druhů s relativně vyšší produkcí (kolem 3t/ha), oproti současné téměř poloviční produkci suchých trávníků, a zároveň s vyšší odolností k nedostatku vody.

Přednáška Efektivní obnova druhově bohatých, přírodních typů sekundárního bezlesí degradovaných pokročilou fází sukcese Ester Ekrtová Náměstí Bratří Čapků 264, 588 56 Telč, [email protected] S ústupem tradičního využívání málo úživných luk a pastvin v průběhu posledních několika desetiletí velká část těchto cenných biotopů zcela nebo z větší části zanikla v důsledku sukcese dřevin. Vzhledem k tomu, že se často jednalo o stanoviště s vysokou biodiverzitou, výskytem významných druhů rostlin, živočichů a rostlinných společenstev, uvažujeme často o možnostech jejich obnovy. Klademe si otázky, v jakých případech má obnova konkrétních lokalit smysl a jak ji provést co nejefektivněji, aby došlo k obnově nebo podpoře populací cílových druhů a společenstev. Na začátku je vždy zásadní položit si otázku, zda má obnova nelesního společenstva smysl. Obecně platí, že z pohledu ochrany přírody existují dva základní důvody, kdy obnovu realizovat. Vybraná lokalita byla nebo stále je stanovištěm významného rostlinného druhu, nebo se jednalo o vzácné rostlinné společenstvo v daném regionu výjimečné. Druhým důvodem je rozšíření rozlohy cenných rostlinných společenstev na lokalitě. Z hlediska populační ekologie rostlinných a živočišných druhů má vždy větší smysl chránit komplex cenných nelesních biotopů o několika hektarech než loučku o velikosti několika arů. Pro úspěšnou obnovu je zásadní její praktické provedení. Cílem příspěvku je představit na vybraných příkladech praktické postupy, které se při obnově lokalit zasažených pokročilou fází sukcese dřevin osvědčily. Příklady byly zvoleny tak, aby reprezentovaly rozdílné vegetační typy, lokality typických kosených trávníků i tradičních pastvin, plochy s různou mírou eutrofizace. V prvním případě se jedná o obnovu bazifilního rašelinného lučního prameniště, které zcela zaniklo sukcesí Alnus glutinosa. Lokalita byla významná výskytem řady ohrožených a vzácných rašeliništních druhů, které zcela ustoupily. Obnova byla provedena velmi razantně. Část olší byla vytrhána i s kořeny a povrch byl silně narušen za účelem aktivace semenné banky a zbytků podzemních orgánů původních druhů. Dále následovala obnova pravidelné seče. Po 5


zásahu došlo k okamžité obnově původního společenstva s většinou původních významných druhů rostlin (Carex davaliana, Parnassia palustris, Carex diandra aj.). V druhém případě se jedná o obnovu jalovcové pastviny a vlhké louky na značně oligotrofním, bázemi chudém podloží, které téměř zanikly sukcesí Picea abies a Frangula alnus. Příklad této lokality ukazuje, že původní společenstva sv. Violion caninae a sv. Calthion palustris lze velmi efektivně obnovit i na ploše, kde posledních 30 let převládal hustý smrkový les a zachovaly se jen nepatrné fragmenty původních trávníků v silně degradovaném stavu. Lze zde ukázat na stěžejní význam pastvy a obnovy povrchového odvodnění pro obnovu tohoto typu lokalit. Posledním příkladem je obnova suchých trávníků v prostoru bývalého vápencového lomu. Jedná se o lokalitu, kde se při obnově vyrovnáváme nejen se sukcesí dřevin, které zcela potlačily světlomilná luční společenstva a na ně vázané druhy rostlin (Orobanche lutea, Inula salicina, Muscari comosum, Seseli annuum, Botrichium lunaria aj.), ale také s výraznou mírou eutrofizace lokality a zasažení expanzními druhy, především Calamagrostis epigejos. Tato lokalita může být ukázkou toho, jak důležitá je pečlivost při sanaci dřevin a vhodná organizace následné pastvy pro pozitivní výsledky obnovy těchto stanovišť.

Poster Mohou být úhory refugiem vzácných a ohrožených druhů? Martina Fabšičová1, Tomáš Vymyslický2, Martina Entová3 & Jana Kůrová4 1

Oddělení vegetační ekologie, Botanický ústav AV ČR, Lidická 25/27, 602 00 Brno, [email protected] 2 Zemědělský výzkum, spol. s r. o., Zahradní 1, 664 41 Troubsko, [email protected] 3 Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2, [email protected] 4 Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Mendelova univerzita, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected] V příspěvku je věnována pozornost uměle založeným maloplošným úhorům v Národním parku Podyjí a výsledkům studia dynamiky jejich vegetace a semenné banky. Tyto úhory jsou studovány jako možný alternativní management vedoucí ke zvýšení biodiverzity v travních porostech. Byly založeny trvalé plochy v periodicky narušovaném úhoru, ploše ponechané spontánní sukcesi a sousední obhospodařované louce. Potvrdilo se, že úhory pomáhají mnoha rostlinným druhům při reprodukci z půdní semenné banky a při uskutečnění jejich životního cyklu. Výsledky analýz fytocenologických snímků ukazují velké rozdíly mezi jednotlivými lokalitami. Významné rozdíly byly také nalezeny mezi plochami nacházejícími se v různých sukcesních stadiích. Z pohledu ochrany přírody je pozitivní, že nebyl zjištěn masivní výskyt invazních nebo expanzivních druhů rostlin. Na úhorech převažovaly druhy běžně se vyskytující v kulturní krajině, na okrajích polí a na mezích. Podařilo se ale také nalézt druhy, které v NP Podyjí byly nezvěstné po mnoho let. Zásadní roli pro utváření vegetace na úhorech má půdní semenná banka. Zatímco aktuální vegetace na úhorech je jejím odrazem, vegetace na loukách se zcela výrazně liší od té, která by potenciálně vznikla z půdní semenné banky. V tomto případě půdní semenná banka odráží historii obhospodařování luk. Výsledky kultivace půdních vzorků ukazují na podobnost s úhorovou vegetací na oraných plochách. Během kultivace se podařilo vypěstovat některé vzácné a ohrožené druhy rostlin, tím se prokázal význam úhorů jakožto alternativního maloplošného managementu v ochranářské praxi. 6


Poster Manipulativní experimenty v horských, vlhkých a suchých loukách Karel Fiala1, Petr Holub2, Ivan Tůma3, Jaroslav Záhora3 & Martina Fabšičová1 1

Oddělení vegetační ekologie, Botanický ústav AV ČR, Lidická 25/27, 602 00 Brno, [email protected]; [email protected] 2 Centrum výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Bělidla 986/4a, 603 00 Brno, [email protected] 3 Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita, Zemědělská 1, 61300 Brno, [email protected]; [email protected] Příspěvek shrnuje výsledky dvou projektů, k jejichž řešení byly použity manipulativní experimenty. První projekt byl zaměřen na vztahy mezi akumulací rostlinné biomasy, druhovou bohatostí, dostupností dusíku a jeho distribucí ve vegetaci acidofilních suchých trávníků v Národním parku Podyjí v souvislosti s expanzí dlouhostébelných trav. Byl studován vliv manipulovaného množství dusíku na jeho distribuci a využití u druhů Festuca ovina, Calamagrostis epigejos a Arrhenatherum elatius. Ve druhém projektu byl sledován vliv uměle manipulovaného množství srážek na vegetaci tří typů luk (horská louka s dominancí Nardus stricta, vlhká louka s dominancí Cirsium palustre a acidofilní suchý trávník s dominancí Festuca ovina). Byl studován zejména vliv srážek na druhové složení vegetace, nadzemní i podzemní biomasu, růst kořenů, dekompozici, aktivitu půdních mikroorganismů a využití půdního dusíku.

Přednáška Historický management a jeho případné dnešní aplikace Michal Hájek Oddělení vegetační ekologie, Botanický ústav AV ČR, Lidická 25/27, 602 00 Brno; Ústav zoologie a botaniky, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, [email protected] Ochranářsky nejcennější typy našich luk mají svůj původ patrně ve světlomilné nebo částečně stínomilné vegetaci, která se vyvíjela v lesostepních a stepních krajinách příznivějších fází glaciálů a pak v počáteční fázi holocénu. Tato ancestrální vegetace byla ovlivňována pastvou velkých býložravců a různými alogenními abiotickými vlivy. Ve středním holocénu se dostávala pod stále větší tlak lesa, avšak činnost pravěkých zemědělců stále udržovala v krajině její zásobník druhů. K prehistorickým činnostem udržujícím světlomilné druhy v krajině patřila lesní pastva, sklízení letniny či jen vytváření sídelních enkláv samo o sobě. První paleoekologické a archeologické doklady o sklízení sena a rozvoji vegetačních typů, které připomínají dnešní kosené louky, pocházejí z doby železné a doby římské; významným mezníkem v jejich vývoji byla středověká kolonizace, v Karpatech zejména valašská. Pestrost historického managementu v novověku zahrnovala nejen pastvu a kosení, ale i jejich kombinace (přepásání otav, stěhující se oplůtky v pastvinách) a místy se vyznačovala mozaikovitostí v čase 7


i prostoru. Aplikace historických managementů ochranou přírody v dnešní krajině naráží na problémy spojené s maloplošností stávajících refugií ohrožené luční flóry a fauny, malou početností zájmových druhů a změnami v krajině (invaze, eutrofizace). Protože se dříve různorodé, často ale ne vždy ekonomické cíle managementu zúžily na otázku ochranu zájmových druhů rostlin a živočichů, vznikají v současnosti specifické managementy zaměřené na ochranu určité skupiny organismů (vyšší pokos, specificky definované mozaiky, intenzívní obnovný management). Někdy se na malou plochu aplikuje velkoplošný historický management nebo se historický management zavádí za podmínek změněných dominant, klimatu, půdních vlastností nebo zásobníku druhů. Pokud se rozhodujeme změnit stávající management, který konzervuje současný stav porostů, za jiný typ managementu, měl by tomu předcházet detailní výzkum možných následků.

Přednáška Management travních porostů dříve a nyní Michal Hejcman & Pavla Hejcmanová Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, [email protected] Většina travních porostů ve Střední Evropě jsou výsledkem lidské činnosti. Pastviny vznikly po příchodu prvních zemědělců a sečné louky až v době Hallstattské (750–450 př. n. l.). Existence prvních sečných luk je archeologicky dokládána nálezy železných kos a výskytem ovsíku vyvýšeného. Velkoplošný přechod od pastevního využívání krajiny k sečným loukám nastal až v 19. století. První příručky o intenzifikaci travních porostů hnojením a přísevy produkčních druhů pocházejí z pera antických autorů, kteří již znali pozitivní účinek některých minerálních hnojiv. Cílem zemědělců po staletí bylo vyprodukovat dostatečné množství kvalitní píce s vysokým obsahem N a P, nízkým obsahem vlákniny a vysokou stravitelností. Hnojení minerálními a statkovými hnojivy zvyšuje nutriční hodnotu píce a její produkci často na úkor druhové bohatosti. V Evropě je několik stále běžících pokusů s hnojením travních porostů založených již v druhé polovině 19. a první polovině 20. století, na nichž je možné demonstrovat vliv dostupnosti živin na druhové složení, produkci píce a její kvalitu. V posledních dvaceti letech došlo téměř po celé Evropě k přechodu od sena k výrobě travních senáží s vyšší nutriční hodnotou. Velkoplošná produkce sena je v současnosti omezena na země východní Evropy s kontinentálním klimatem a méně vyspělým zemědělstvím. Většina druhově bohatých travních porostů poskytuje píci s nízkou nutriční hodnotou nevyhovující současným nárokům vysokoprodukčního mléčného skotu. Vzhledem k nutnosti intenzifikace zemědělství, vyvolané zvyšující se potřebou potravin dané nárůstem počtu obyvatel, bude význam druhově bohatých travních porostů pro zemědělskou produkci neustále klesat a druhově bohaté travní porosty budou nahrazovány intenzivními porosty s několika produkčními druhy (jílek vytrvalý, bojínek luční, Festulolium atd.). Výjimkou budou porosty udržované z důvodu ekosystémových služeb, zejména rekreačních. V Evropě dochází k velkoplošnému rozorávání trvalých travních porostů a nahrazování luční píce kukuřičnou siláží. V západoevropských zemích se v současné době travní porosty hnojí vysokými dávkami N, P a K hnojiv, zatímco v zemích bývalého východního bloku se hnojiva na travní porosty téměř neaplikují.

8


Poster Změny luční vegetace v povodí Litavky, Obecnického a Bubovického potoka – pohled do historie podbrdských luk a srovnání se současností Rudolf Hlaváček1 & Klára Čámská2 1

Hornické muzeum Příbram, nám. Hynka Kličky 293, 261 01 Příbram VI - Březové Hory, [email protected] 2 Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 75, 120 56 Praha 2, [email protected]

Podbrdské vlhké louky na Příbramsku a Březnicku byly zmapovány v letech 1987–1989, brzy po změnách vodního režimu na jedné ze sledovaných lokalit (Bohutín), ke kterým došlo z důvodu zemědělských meliorací a zahloubení a změny koryt. Druhově bohaté louky na třech lokalitách u Obecnice, Bohutína a u Vševil byly popsány padesáti fytocenologickými snímky a dále byly sledovány změny vegetace na trvalých plochách spolu s kolísáním hladiny spodní vody (1989–1996). Nejvzácnější typ lučního porostu, společenstvo nízkých ostřic třídy Scheuchzerio-Caricetea fuscae s dominancí ostřice Davallovy, byl nalezen při Litavce u Bohutína. Klasifikován byl jako asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae. Dále byla zastoupena společenstva svazů Molinion a Calthion. Průměrný počet druhů vyšších rostlin ve snímku byl 40–47 (podle lokality). V době snímkování byly zastoupeny chráněné a ohrožené druhy, které později výrazně ustoupily či zcela zmizely (např. Carex davalliana, C. pulicaris, Triglochin palustre, Tephroseris crispa, Parnassia palustris). Analýza dat ze snímků ukázala průkazný vliv lokality (18,5 % vysvětlené variability), vlhkosti (11,5 %) a kosení (8,5 %) na druhové složení. Na trvalých plochách na lokalitě Bohutín, ale i Obecnice došlo v následujících letech k úbytku druhů a k posunu složení druhového spektra společenstev od hygrofilních k mezofilním druhům. Stav luk byl po dvaceti letech zkontrolován; až na výjimky došlo k degradaci společenstev: hlavní negativní vlivy v současnosti jsou intenzivní pastva a částečně zarůstání olšemi (Bohutín), upuštění od kosení a sklizně luk (Obecnice) a zřejmý vliv změny vlhkostních poměrů v půdě. Ve sledovaných částech lučních komplexů se nejzachovalejší luční společenstva dochovala podél Bubovického potoka u Vševil.

Přednáška Časoprostorová variabilita travinných ekosystémů střední Evropy Milan Chytrý Ústav zoologie a botaniky, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, [email protected] Travinné ekosystémy jsou a vždy byly charakteristickou součástí středoevropské krajiny. Z geobotanického hlediska se tradičně rozlišují primární trávníky, zahrnující zejména alpínské bezlesí a některé typy stepí, a sekundární trávníky, vzniklé na místě původních lesů a udržované díky hospodářské činnosti člověka, zejména pravidelné seči nebo pastvě dobytka. Sekundární 9


trávníky ve střední Evropě plošně převažují. Díky přibližně stoleté tradici intenzivního geobotanického výzkumu existuje dnes ve střední Evropě mnohem lepší znalost diverzity, ekologie a historie travinné vegetace než jinde ve světě. V posledních letech se díky úsilí několika národních i mezinárodních výzkumných týmů podařilo do značné míry sjednotit a stabilizovat klasifikaci středoevropských trávníků, tento proces však stále pokračuje. Hlavními typy středoevropských trávníků jsou alpínské trávníky tříd Juncetea trifidi a Elyno-Seslerietea, mezofilní louky a pastviny třídy Molinio-Arrhenatheretea, smilkové trávníky třídy CallunoUlicetea, pionýrské trávníky písčin a mělkých půd třídy Koelerio-Corynephoretea, suché trávníky a stepi třídy Festuco-Brometea a slaniskové trávníky třídy Festuco-Puccinellietea. Každý z těchto typů se vyznačuje specifickým druhovým složením, ekologií, historií a způsobem hospodaření. Mnohé typy středoevropských trávníků jsou úzce závislé na obhospodařování, které však bylo v druhé polovině 20. století na mnoha místech ukončeno, zejména na odlehlých a málo produktivních pozemcích. Právě trávníky méně produktivních stanovišť se však v mnoha případech vyznačují velkým druhovým bohatstvím nebo výskytem vzácných a ohrožených druhů, a proto si zasluhují ochranářskou péči. Tato péče by měla respektovat zvláštnosti jednotlivých typů travinné vegetace a opírat se o znalosti historických způsobů hospodaření v jednotlivých typech.

Přednáška Obnova travinných ekosystémů na orné půdě Alena Jírová & Kamila Lencová Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, [email protected] Po opuštění pole mohou nastat dva scénáře dalšího vývoje. Buď je pole zatravněno nebo je využita samovolná sukcese. Vysévána může být komerční směs nebo druhově bohatá směs regionálního původu. Porovnáním 26 zatravněných a 9 spontánně zarostlých polí bylo zjištěno, že v obou případech se po určité době vyvine polopřirozené společenstvo se srovnatelným počtem druhů, pokud se polopřirozená společenstva nacházejí v blízkém okolí. Pokud je na lokalitě požadováno luční společenstvo, je klíčové blokování sukcese, především nástupu keřů a stromů následným managementem, se kterým je vhodné začít téměř ihned po opuštění. V případě využití samovolné sukcese při obnově orné půdy bez následného managementu je vývoj vegetace na polích závislý zejména na vlhkosti, a sukcese se může obecně ubírat třemi směry. Na základě analýzy 282 fytocenologických snímků ze 173 opuštěných polí ve věku 1– 91 let snímkovaných v letech 1975–2011 napříč Českou republikou lze předvídat, kam bude tato samovolná sukcese na určitém poli spět. Za suchých podmínek se na polích vyvíjela vegetace křovinatých trávníků, za mezických podmínek uzavřená lesní společenstva a za vlhkých podmínek mokřady, příležitostně s dominancí vrb. Počet druhů lesů, suchých trávníků a bylinných lemů se během sukcese zvyšoval. Naopak počet archeofytů, neofytů a synantotropních druhů se s časem od opuštění pole snižoval. Lze shrnout, že obnova polopřirozených lučních společenstev na orné půdě je možná 1) prakticky vždy, jestliže je bývalé pole pravidelně koseno a cílová společenstva se nacházejí v blízkém okolí a 2) v případě ponechání plochy zcela bez zásahů jen na nejsušších stanovištích v rámci České republiky. 10


Přednáška Regionální směsi osiv a jejich problematika Ivana Jongepierová Správa CHKO Bílé Karpaty, Nádražní 318, 763 26 Luhačovice; ZO ČSOP Bílé Karpaty, Bartolomějské náměstí 47, 698 01 Veselí nad Moravou, [email protected] Díky změnám v agrární politice a socio-ekonomických podmínkách došlo v posledních 25 letech k zatravnění tisíců hektarů nevyužívané orné půdy. Na mnoha dalších, převážně erozí postižených pozemcích je zatravnění plánováno v blízké budoucnosti. K zatravnění jsou většinou používány komerčně dostupné travní směsi rozličného původu s omezenou druhovou skladbou. Jediným místem v České republice, kde je pro zatravňování k dispozici také regionální druhově bohatá směs osiva, je CHKO Bílé Karpaty a přilehlé okolí. Aby byly regionální směsi osiv používány správně a ve větším měřítku, byl v roce 2014 z iniciativy AOPK ČR zpracován standard Obnova travních porostů s využitím regionálních směsí osiv. Ten obsahuje návody na různé přírodě blízké způsoby zatravnění orné půdy nebo zvýšení druhové diversity travních porostů vzniklých v nedávné době výsevem komerčních směsí. Součástí je také vymezení pěti oblastí původu osiva v České republice. Vycházejí převážně z hranic fytogeografických okresů a zohledňují hranice dosud stanovených oblastí původu osiva v okolních zemích. I když je příprava regionálních směsí osiv teoreticky zpracována velmi dobře, není jejich širší používání zatím možné, neboť chybí dostatek subjektů ochotných a schopných v jednotlivých regionech tyto směsi připravovat.

Přednáška Louky a funkční vlastnosti rostlin Jitka Klimešová, Štěpán Janeček, Jiří Doležal & Alena Bartušková Botanický ústav AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň, [email protected] Louky jsou na malé prostorové škále druhově nejbohatšími společenstvy a v Evropě patří mezi nejsledovanější ekosystémy. Máme četné poznatky o jejich druhovém složení i o reakci na změny v obhospodařování. O mechanismech koexistence, konkurenčního vyloučení a roli vlastností rostlin však toho mnoho nevíme. Funkční vlastnosti by nám přitom mohly pomoci udělat si obecný obrázek o procesech v louce, nezávislý na faktu, že různé louky hostí různé druhy rostlin. Abychom přispěli k poznání, které funkční vlastnosti lučních rostlin jsou důležité pro koexistenci a pro reakci na změny v obhospodařování, zkoumali jsme je v různých typech luk, kde jsme manipulovali s kosením nebo s hnojením. Podrobným měřením jednotlivých prýtů rostlin, stanovením zásobních cukrů v podzemních orgánech, zjišťováním klonálních vlastností a podobně se nám podařilo vyvrátit některé tradované hypotézy. Současně jsme však zjistili, že představa, že vše vysvětlíme několika málo jednoduše měřitelnými vlastnostmi rostlin, je mylná.

11


Přednáška Když to myslí zemědělci s ochranou přírody vážně - výsledky pětileté spolupráce s farmou Bemagro (Novohradské hory) na zlepšování managementu travních porostů Jiří Koptík Juniperia, z.s., Senovážné náměstí 1736, 370 01 České Budějovice, [email protected] Farma Bemagro, hospodařící v režimu ekologického zemědělství na zhruba 2000 ha v podhůří Novohradských hor, patří mezi nemnohé zemědělské podniky jdoucí v otázce péče o faremní biotopy výrazně nad rámec svých legislativních povinností. Za dobu pět let trvající spolupráce realizovala farma na základě našich návrhů řadu opatření, některé formou maloplošných pilotních zásahů (např. obnova vlhkých luk přenosem diaspor ze zachovalých porostů) či manipulativního terénního pokusu (testování vlivu různých režimů seče a hnojení na diverzitu a strukturu produkčního travního porostu), většinu však v podobě plošně prováděných opatření adaptovaných jako součást běžné hospodářské praxe (ponechávání nesečených míst na loukách, údržba zachovalých travinných biotopů mimo aktivní zemědělskou půdu, dlouhodobě udržitelný management nelesní dřevinné vegetace apod.). Uvedený model hospodaření jistě nelze považovat za jednoduše přenositelný na ostatní obdobné podniky, neboť je závislý na ojedinělém přístupu vedení společnosti i jejích zaměstnanců. Pro biologa zabývajícího se praktickou ochranou zemědělských biotopů však představuje unikátní příležitost k otestování méně tradičních postupů v reálném zemědělském provozu, jehož výsledky mohou následně přispět ke zlepšování celkového přístupu k managementu zemědělské krajiny.

Poster Botanické složení travinných ekosystémů Richard Koritta Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, [email protected] Tento příspěvek má přiblížit druhovou rozmanitost flóry ve všech kategoriích travinných ekosystémů. Jsou tu uvedena jak přirozená, tak antropicky ovlivněná stanoviště a u každé mapovací jednotky je uvedena citace, poukazující na konkrétní lokalitu s výčtem nalezených rostlinných druhů, zastupujících stromové, keřové, bylinné a mechové patro. Nechybí tu zkratky, upozorňující na druhy zařazené v Červeném seznamu a taktéž na nepůvodní druhy naší flóry. Každá lokalita je doplněna několika snímky potvrzených nálezů. U mapovací jednotky je vždy uvedena její stručná charakteristika a zastoupení význačných druhů. V závěru příspěvku je zmínka o dalším rozšíření nepůvodního druhu Miscanthus sacchariflorus na našem území.

12


Přednáška K čemu je dobré studium genetické variability lučních rostlin? František Krahulec Botanický ústav AV ČR, 252 43 Průhonice, [email protected] Výsledky studia morfologické variability jsou částečně odraženy v rozeznávaných taxonomických kategoriích. Nicméně ta část variability, která je plastická, není obvykle podchycena a její studium znamená srovnávání genotypů v různých prostředích. To není zcela snadné. Současný metodický aparát založený na studiu DNA umožňuje poznání genetické variability poměrně velice rychle a umožňuje též analyzovat početné vzorky. Variabilitu je možno studovat z několika hledisek: 1) Variabilita v cytotypech. Byla a je stále studována, v posledních letech se na ni podstatně změnil názor: ukázalo se, že množství zastoupených cytotypů na menších prostorových úrovních je vyšší, než se myslelo. Zcela zřetelně stále dochází k opakované polyploidizaci a testování cytotypů přírodním výběrem (příklady od nás: Vicia cracca, Gymnadenia conopsea, Centaurea stoebe, Allium oleraceum, Hieracium pilosella, Campanula patula a C. rotundifolia). 2) Variabilita v počtech genotypů: tato variabilita je velmi důležitá zejména z hlediska zachování životaschopných populací cizosprašných rostlin, zejména těch, které mají omezené klonální rozmnožování. Naopak pro klonální rostliny je důležité vědět o jejich genetické struktuře zejména při studiu jejich ekologie. Významné je to i pro apomiktické rostliny při zjišťování frekvence vzniku nových genotypů (např. rod Pilosella, Rubus, Taraxacum). Detailní studium variability umožňuje též získat představu o šíření potomstva uvnitř společenstev. Dá se čekat, že v nejbližší době začne být intenzivně studována variabilita selekčně významných enzymatických systémů a jejich změn v čase.

Přednáška Výsledky čtyřicetiletého experimentu s obnovou podhorské louky Josef Královec Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně, regionální pracoviště v Plzni, Lukařskopastvinářská stanice Závišín, p.o. box 141, 353 01 Mariánské Lázně, [email protected] Pojednávaný pokus byl založen v roce 1969, a to v nadmořské výšce 750 m v podhorské oblasti západních Čech. Z původních kombinací se dodnes sledují čtyři základní: bez hnojení, hnojení PK a s hnojením 80 a 160 kg ha-1 N (+PK). Hledají se souvislosti ve změnách půdních vlastností, produkce a botanického složení.

13


Poster Restoring a dry grassland community on a limestone quarry surface: comparison of different types of management Eliška Kuťáková1, 2, Anna Kladivová1, Hana Mayerová1, 2 & Zuzana Münzbergová1, 2 1

Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 2 Botanický ústav AV ČR, 252 43 Průhonice, [email protected]

Man-made habitats, such as limestone quarries, have been many times suggested as the potential refuges for endangered plant species, especially when present in the vicinity of species source. However, the development of a valuable community might be inhibited either by harsh abiotic conditions or by competition of ruderal species or limited by propagule availability. In these cases, some management practices such as mowing or sowing of the target species can be useful. We studied species germination and vegetation development on a limestone quarry landfill under four different management treatments: spontaneous succession (control plots without any management), mowing, sowing of 28 target dry grassland species and a combination of mowing and a hay transfer from the adjacent grassland. The quarry landfill is located next to valuable dry grassland and was created in 2008. The experimental plots (1×1m, 30 plots per treatment) were established in 2009 and the vegetation was observed for the following three years. During four years, we found 23 grassland species on plots without management. However, distribution of these species was spatially limited: the grassland species reached mostly plots situated close to the species source, the adjacent grassland. Various management treatments showed significant effects on germination. We also observed significant effect of sowing and hay transfer on seedling species composition. Our results proved that there can be important constrains in restoration of man-made habitats. According to results of species germination, sowing seems to be the best type of management in case of sufficient number of sown species. Hay transfer could be second choice: the laying hay seem to help all species, not only the grassland ones, to germinate in harsh environmental conditions on the landfill. However, to compare the final effectiveness of these two types of management, further observation of seedling survival is necessary.

Přednáška Mechanismy fungování lučních porostů – co z toho plyne pro management a obnovu Jan Lepš Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, [email protected] Naše experimenty se zaměřují především na pochopení mechanismů, které určují složení rostlinných společenstev. Provádíme je jak ve stávajících, převážně druhově bohatých loukách, 14


tak při obnově luk na bývalé orné půdě. Některé jejich výsledky mohou být zajímavé z ochranářského hlediska. 1. Nejčastějším současným důvodem vyhynutí druhu na lokalitě (a tím i poklesu druhové bohatosti) je kompetiční vyloučení. Dochází k němu jak při zvýšení úživnosti prostředí, tak při ukončení obhospodařování. To odpovídá současnému stavu, kdy jak intenzifikace obhospodařování, tak úplné opuštění vede ke ztrátě druhové bohatosti. Při opuštění hraje velkou negativní roli vrstva opadu. Prospěšnost extenzivního obhospodařování luk pro zachování diverzity je zřejmá, problémem je ekonomická udržitelnost. 2. Pokud dojde k opuštění obhospodařování druhově bohaté louky, je ztráta druhové bohatosti rychlejší, než bývá případný návrat druhů po opětovné zavedení „ochranářského“ kosení. Ztráta druhové bohatosti je rychlejší a návrat druhové bohatosti pomalejší ve vlhkých loukách ve srovnání s loukami suchými. Ve všech případech je uchování druhové bohatosti obhospodařováním stávajících lokalit méně nákladné než jejich obnova, ať již ze zanedbaných luk nebo výsevem na bývalé orné půdě. 3. Jak při návratu druhové bohatosti po zavedení ochranářského kosení, tak při obnově luk na orné půdě závisí na složení okolních společenstev, obecně na zásobníku druhů, které jsou schopny se na lokalitu dostat. 4. I obávané dominanty mohou dobře koexistovat při vhodném managementu s druhově bohatým společenstvem; v nekosených loukách převládne Molinia caerulea a dojde k poklesu druhové bohatosti, v odpovídajících kosených tvoří dominantu ve společenstvu, které má ke čtyřiceti druhům cévnatých rostlin na m2. 5. Ochranářsky zajímavé druhy mají často specifické, vzájemně se lišící nároky na typ obhospodařování. Přísná pravidelnost a velkoplošná homogenita obhospodařování často škodí, protože neumožní koexistenci různých druhů v homogenním prostředí.

Přednáška Zoologické aspekty obnovy a managementu luk Pavel Marhoul Beleco, z.s., Slezská 482/125, 130 00 Praha 3, [email protected] Luční fauna čelí již několik desetiletí vážným hrozbám v důsledku negativních změn v hospodaření na travních biotopech. Trend v ochuzování druhové diverzity a početnosti lučních druhů je v současnosti umocněn a akcelerován aktuálním nastavením zemědělských dotačních titulů, které jsou klíčovým faktorem určujícím podobu většiny travních biotopů v ČR. Na významu tak nabývá zajištění vhodného managementu lokalit, na nichž je hospodaření motivováno zájmy ochrany přírody a které se stávají posledními refugii těchto druhů. Příspěvek shrnuje základní principy a praktické zásady managementu travinobylinných stanovišť s ohledem na zachování živočišných druhů s důrazem na bezobratlé.

15


Poster Uplatnění lučních a vzácných druhů rostlin na výsypkách po těžbě černého uhlí na Plzeňsku Ivona Matějková & Jan Bureš Západočeské muzeum v Plzni, Kopeckého sady 2, 301 00 Plzeň, [email protected]; [email protected] Plzeňská karbonská pánev zaujímá plochu asi 50 km2. Hlubinná těžba černého uhlí se rozvíjí v pol. 19. stol., vznikají důlní výsypky (odvaly) až do devadesátých let 20. stol. Odvalů o výšce do deseti metrů je v oblasti několik desítek. Velké odvaly o výšce několika desítek metrů jsou v Tlučné, Zbůchu, Týnci a v Mantově. Základní horninovou skladbu tvoří karbonské jílovce, které jsou pro rostliny extrémním typem stanoviště chudého na živiny. Na odvalech výrazně ovlivňuje vývoj vegetace rozhodnutí o způsobu jejich rekultivace. 1) V Tlučné (těžba zastavena v roce 1995) byla zvolena řízená rekultivace, došlo k přeformátování odvalu a k překrytí 0,5 m mocnou vrstvou kaolínového jílu v roce 2002. E1 tvoří na většině plochy rozsáhlé monodominantní porosty Calamagrostis epigejos. 2) Odval ve Zbůchu (těžba zastavena v roce 1977) je v současnosti rekultivovaný, vznikají terasy, podle rekultivačního plánu jsou odstraňovány iniciální sukcesní dřeviny – hlavně Betula pendula, v E1 byl zaznamenán vzácný Chenopodium botrys. 3) Odval v Týnci (těžba zastavena v roce 1965) je několik desetiletí odtěžován, vzniká dočasně prostor pro iniciální sukcesní stadia s výskytem Chenopodium botrys, Ch. polyspermum, Epilobium angustifolium, Geranium columbinum a Oenothera sp. div. 4) Na odvalu v Mantově (těžba zastavena v roce 1920) byl vývoj vegetace zatím ponechán spontánní sukcesi. Vegetace představuje iniciální sukcesní stádium suchých acidofilních doubrav. V E3 dominuje Betula pendula, vzácněji Pinus sylvestris, Quercus robur, Tilia platyphyllos. V E2 převažují Quercus robur, Sorbus aucuparia, Prunus avium. V E1 kromě druhů acidofilních doubrav (Avenella flexuosa, Festuca ovina, Hieracium murorum, Poa nemoralis) rostou na prosvětlených plochách luční druhy svazu Arrhenatherion elatioris s dominancí Arrhenatherum elatius a s doprovodem Achillea millefolium, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Galium album, Knautia arvensis, Plantago lanceolata, Poa pratensis, Taraxacum sect. Ruderalia, Veronica chamaedrys. V roce 2014 bylo na tomto odvalu zjištěno 131 druhů cévnatých rostlin, ze vzácnějších Orthilia secunda a Epipactis helleborine. Ze všech čtyř sledovaných lokalit je na odvalu v Mantově nejvyšší druhová diverzita rostlin podmíněná spontánní sukcesí trvající 94 let, avšak plánovaný proces technické rekultivace ohrožuje i tento hodnotný ekosystém.

Přednáška Krajinná dynamika lučních rostlin – dopady na management a obnovu Zuzana Münzbergová, Jana Knappová & Lucie Hemrová

16


Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2, Botanický ústav AV ČR, 252 43 Průhonice, [email protected] Suché trávníky představují jeden z nejbohatších a také nejohroženějších biotopů střední Evropy. Jejich vývoj je velmi úzce spjat s lidským hospodařením v krajině a jejich další vývoj tak úzce závisí na lidském působení. Cílem našeho výzkumu je pochopit význam historických změn v hospodaření a současné i minulé struktury krajiny pro rozšíření druhů v krajině a identifikovat charakteristiky druhů citlivé na tyto změny. Tato znalost je klíčovým podkladem pro predikci reakce druhů na budoucí změny v krajině a odhad jejich další perspektivy.

Poster Vliv společenstev mykorhizních hub na růst vzácných rostlin na opuštěných polích Hana Pánková1, Alena Voříšková1, 2, Kristýna Vazačová1, 3, Tomáš Dostálek1, 3, Martina Janoušková1, Martina Svobodová4, Zuzana Münzbergová1, 3 & Jana Rydlová1 1

Botanický ústav AV ČR, 252 43 Průhonice, [email protected] Katedra experimentální biologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 5, 128 44 Praha 2 3 Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 4 Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, 128 01 Praha 2 2

Ekonomické změny v posledních dvaceti letech způsobily v mnoha oblastech nárůst počtu opuštěných polí, na nichž se začala uplatňovat sekundární sukcese, která obvykle vede ke společenstvům s nižší diverzitou než okolní trávníky. Řada projektů ochrany přírody se snaží ovlivnit směr sekundární sukcese pomocí výsevů cílových druhů do polí nebo vysazováním předpěstovaných rostlin ze záchranných kultivačních sbírek. Mnoho z těchto rostlin však není schopno na těchto lokalitách růst. Jednou z příčin mohou být změny ve společenstvech arbuskulárních hub (AMF) v důsledku dlouhodobého užívání hnojiv, pesticidů a fungicidů. V zemědělských půdách se vyskytují spíše „ruderální“ kosmopolitní druhy AMF, které se vyvíjejí velmi rychle, ale chybí zde vzácné či pomalu sporující AMF druhy. Z tohoto důvodu by na opuštěných polích nemohly růst rostlinné druhy, které jsou obligátně závislé na AMF či jsou adaptovány na jejich nativní AMF, zatímco by zde prosperovaly druhy nemykotrofní či s velmi nízkou mykorhizní závislostí. V tomto projektu jsme proto testovali, zda absence některých druhů suchých trávníků na opuštěném přilehlém poli může být vysvětlena pomocí rozdílů ve společenstvech AMF mezi těmito dvěma stanovišti. Společenstva AMF byla charakterizována pomocí mikroskopických a molekulárních metod a ukázala průkazné odlišnosti v druhovém složení, počtu spor i jejich schopnosti kolonizovat kořeny. Vliv rozdílného složení AMF společenstev byl testován jak na úrovni vegetace, tak i na úrovni jednotlivých rostlinných druhů v kultivačních experimentech i pomocí pre-inokulace semenáčků nativními AMF a následném vysazení na opuštěné pole či vysetím rostlin na opuštěném poli inokulovaném AMF z trávníku. Dosavadní výsledky ukázaly, že složení AMF společenstva velmi ovlivňuje složení vegetace jak přímo v terénu, tak i v zahradních experimentech. Oproti tomu vliv AMF společenstev na jednotlivé druhy nepřinesl konzistentní výsledky. 17


Přednáška Obnova travinných ekosystémů v současné ekologii obnovy Karel Prach Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice; Botanický ústav AV ČR, Dukelská 135, 379 82 Třeboň, [email protected] Ekologie obnovy, jakožto vědecká disciplína, má jeden ze svých kořenů právě v obnově travinných ekosystémů, konkrétně prérií v Severní Americe (Curtis prairie). V současné době vzrůstají snahy po obnově nejen prérií, ale i jihoamerických pamp a zvláště evropských travinných ekosystémů, především suchých trávníků a nivních luk. Zvláště obnova suchých trávníků je v poslední době populární. Obecně se můžeme snažit obnovit stávající degradované trávníky, a nebo uvažovat o jejich vytvoření na orné půdě, případně i na jiných antropogenních stanovištích (např. výsypky, lomy). Je rovněž dobré rozlišovat, zda obnovujeme primární nebo sekundární trávníky. Pokud jde o metodické přístupy, lze uvažovat zhruba tyto: a) obnova vhodného managementu degradovaných luk; b) spolehnutí se na spontánní sukcesi na místech, kde před začátkem obnovy louky nebyly, a poté zajistit vhodný management; c) cílené osetí (nebo přenesení částí rostlin) a rovněž následné zajištění managementu, což může probíhat jak na stávajících degradovaných loukách, tak tam, kde se je snažíme nově vytvořit. V referátu bude předložen rámcový přehled toho, co bylo u nás v obnově travinných ekosystémů, především luk dosud uděláno (se stručným zhodnocením stavu jinde ve světě) a upozorněno na některá úskalí. Některé projekty budou ilustrovány konkrétními výsledky, hlavně ty projekty, kterých se autor a jeho pracovní skupina osobně zúčastnili. V závěru budou shrnuty faktory, které pozitivně nebo negativně ovlivňují proces obnovy travinných ekosystémů.

Přednáška Hranice možného – proč se botanikovi agroenvironmentální opatření nemusí zdát dost environmentální Jaroslav Pražan & Klára Čámská Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 75, Praha 2, [email protected]; [email protected] Společná zemědělská politika EU zohledňuje čím dál více potřebnost zmírňování negativních vlivů zemědělského hospodaření na životní prostředí. AEO (nově AEKO – agroenvironmentálně-klimatické opatření PRV) spočívá ve finančním vyrovnání ztrát, způsobených k přírodě šetrnějším hospodařením (omezení přísunu živin, posuny termínů sklizně, omezení užívání pesticidů apod.). Tím se zajišťuje vnější motivace zemědělců k takovému chování, což musí pro žádoucí efekt navazovat na proces posilování vnitřní motivace, např. znalost účelu a důvěra ve smysl agroenvi. Příprava pravidel AEKO opatření na roky 2014–2020 trvala bezmála pět let, udělaly se desítky analýz a pracovních jednání, stovky propočtů a konzultací. Přes všechnu snahu zůstává několik dilemat na celospolečenské úrovni, která rozhodují mimo jiné o míře naplnění očekávání všech, kteří mají na zachování a obnově druhové bohatosti, od tohoto nástroje 18


politiky. Příspěvek se soustředí na hlavní dilemata a bariéry, na kterých závisí výsledný účinek opatření pro biodiverzitu v zemědělské krajině.

Přednáška Obnova psamofilních společenstev Klára Řehounková Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice; Botanický ústav AV ČR, Dukelská 145, 379 82 Třeboň, [email protected] Psamofilní společenstva patří v současné době k nejohroženějším. Původní stanoviště rychle ubývají v důsledku zvýšeného přísunu živin do krajiny, zarůstání, zalesňování nebo dokonce odtěžení. Na druhou stranu právě pro řadu pískomilných druhů mohou v těžebnách vzniknout přijatelná náhradní stanoviště, která budou rovnoměrně rozmístěná napříč republikou. Kromě pasivní obnovy (spontánní kolonizace druhů z okolí) je proces vzniku psamofilních společenstev možné urychlit a nasměrovat k cílovému společenstvu řízenou sukcesí (např. přenos shrabané biomasy z okolních zachovalých společenstev). Na vybrané pískovně v CHKO Třeboňsko byly porovnány různé způsoby obnovy psamofilních společenstev a hodnoceny z hlediska druhové bohatosti a zastoupení cílových druhů včetně ohrožených. Předběžné výsledky ukazují, že kromě způsobu obnovy se jeví jako klíčové také dlouhodobé udržení mozaiky otevřených ploch. Jednou z možností, jak zajistit vhodný režim narušování, je modelace terénu po ukončení těžby kombinovaná s působením lidských aktivit (např. sešlap během extenzivní rekreace).

Přednáška Úloha kultivarů při dnešním managementu a obnově travních porostů Magdalena Ševčíková OSEVA vývoj a výzkum s.r.o., Hamerská 698, 756 54 Zubří, [email protected] Zatravňování orné půdy a obnova nevyhovujících travních porostů se v zemědělské i krajinářské praxi uskutečňuje výsevem (příp. přísevem) běžných jetelotravních směsí s jednoduchou druhovou skladbou. Jejich komponentami jsou odrůdy (kultivary) druhů čeledi Poaceae a Fabaceae, kterých byla vyšlechtěna celá řada. Liší se nejen původem (odrůdy domácí a zahraniční), použitými šlechtitelskými metodami (od tradičních až po biotechnologické) a účelem, pro který byly vyšlechtěny (pro produkční nebo neprodukční využití), ale i specifickými hospodářskými znaky a biologickými vlastnostmi. V případě zatravnění ploch v zájmu ochrany přírody vyžadují dotační tituly MŽP při absenci regionálního osiva použití speciálních druhově obohacených směsí. V jejich složení by měly být zastoupeny výhradně druhy domácí flóry odpovídající ekologickým podmínkám stanoviště a zamýšlenému cílovému společenstvu a české odrůdy, vyšlechtěné pokud možno z domácích zdrojů tradičními 19


metodami (výběrem, vnitrodruhovým křížením). Použití starých, místním podmínkám adaptovaných odrůd je v současnosti problematické, protože řada z nich se již s postupujícím časem přestává pěstovat. Tvorbu a množení nových extenzivních ekotypů do směsí pro travní porosty s převládajícími mimoprodukčními funkcemi by mělo MŽP podpořit dotačním programem. Jen pokud bude na trhu dostatečné množství osiva jednotlivých komponent, bude použití těchto směsí reálné.

Přednáška Využití poloparazitických rostlin při obnově lučních porostů Jakub Těšitel1, Jan Mládek1, 2, Tamara Těšitelová1, Pavel Fibich1, Petr Blažek1, Jan Horník1,3 & Vojtěch Adamec1 1

Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice, [email protected] 2 Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, 17. listopadu 1192/12, 771 46 Olomouc 3 Centaurea - Sdružení pro monitoring a management krajiny, Stolany 53, 538 03 Heřmanův Městec Kořenoví poloparaziti (hlavně druhy rodu kokrhel – Rhinanthus) jsou již poměrně dlouhou dobu považováni za potenciální nástroj obnovy travinných ekosystémů. To je způsobené zejména jejich hostitelskými preferencemi pro konkurenčně zdatné druhy trav, jejichž růst může být poloparazitem silně potlačen. Taková redukce růstu dominant může snížit intenzitu kompetice ve společenstvu, což umožní koexistenci více kompetičně slabých druhů, a tedy zvýšení diverzity. Přestože se poloparaziti běžně využívají pro zvýšení diverzity lučních společenstev, např. ve Spojeném království, přesvědčivá data z terénních experimentů prokazující jejich užitečnost v tomto směru jsou velmi sporá. My jsme se zaměřili na možnost potlačení agresivního druhu třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) pomocí poloparazitického kokrhele luštince (Rhinanthus alectorolophus). V sérii terénních experimentů se ukázalo, že v kombinaci s odstraňováním stařiny a kosením dokáže kokrhel třtinu během dvou vegetačních sezón drasticky zredukovat, a to i v silně expandovaných porostech. Je pravděpodobné, že i v případě dalších agresivních druhů trav mohou poloparazitické rostliny fungovat podobně. Pro praktické využití v ekologii obnovy je však třeba zodpovědět dvě otázky. 1. Nemohou se poloparaziti sami stát dominantou, která bude potlačovat ostatní druhy? Pomocí analýzy druhové bohatosti snímků v České národní fytocenologické databázi ukazujeme, že někteří poloparaziti (mj. všechny druhy rodu kokrhel) patří mezi druhy se silnou vazbou na druhově bohatá travinná společenstva. Je proto nepravděpodobné, že by poloparaziti diverzitu redukovali. 2. Lze spoléhat na spontánní rozšiřování poloparazitů na plochy určené pro ekologickou obnovu? Většinou nelze. Uchycení poloparazitů v dostatečném množství totiž často vyžaduje nějaký další zásah (např. odstranění stařiny). Vlivem příliš časné seče a hnojení produkčních lučních porostů navíc mnohde zkolabovala jejich metapopulační dynamika, a tak se na vhodná stanoviště nedokážou rozšířit. Závěrem lze říci, že výsev vhodných druhů kořenových poloparazitů lze považovat za introdukci významné funkční složky ekosystému. Možnost tohoto zásahu by proto měla patřit mezi základní úvahy ve všech projektech ekologické obnovy travinných ekosystémů. 20


Přednáška Grassland restoration in the Hortobágy Puszta: experiences and case studies Péter Török, Balázs Deák, Orsolya Valkó, András Kelemen & Béla Tóthmérész MTA-DE Biodiversity and Ecosystem Services Research Group, H-4032 Debrecen, Egyetem tér 1., Hungary, [email protected] Grassland restoration became a hot topic in the last few decades in Europe. Even grasslands harbour high proportion of the native flora, they have been threatened by urbanisation and improved agriculture. Grassland restoration projects help to preserve remained grassland fragments and increase their area by recovering the grassland areas using near-natural and technical reclamation methods. We introduce the most frequently used restoration measures and provide case studies conducted in one of the largest grassland restoration projects in Europe (Hortobágy Puszta, East-Hungary). Between 2004 and 2008, 760 ha of grassland area were recovered by sowing of low diversity seed mixtures of native grasses (Festuca pseudovina, F. rupicola, Bromus inermis, Poa angustifolia). We monitored the changes in vegetation (specific cover and biomass) and seed bank (composition and density). The importance of spontaneous vegetation recovery (immigration of target forbs) and the mulching effect by hay transfer were also assessed. We also evaluated the effect of mowing, as a post restoration management, in sustaining of restoration success. Based on our experiences we could fine-tune the restoration actions to achieve best practices for alkali and loess dry grassland restoration.

Poster Teorie her jako nástroj pro vyhodnocení vlivu managementu na chování expanzního druhu Calamagrostis epigejos Marek Vach & Pavla Vachová Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol, [email protected]; [email protected] Východiska teorie her jsou v ekologii rostlin velmi často využívána. Herní model je brán jako základní princip frekvenčně-závislé mezidruhové interakce v teorii evolučních procesů. Základní typy interakcí jsou modelovány na základě definovaných strategií, které jsou druhu při evolučním vývoji přiřazeny. My jsme se zaměřili na využití maticové hry při vyhodnocení vlivu managementu na fitness expanzního druhu Calamagrostis epigejos. Jde o aplikaci klasické teorie her v rámci principiálně jednoduchého nedeterministického konceptu, kdy hra není dopředu definována a payoff matice je vyvozována z naměřených dat. Vliv managementu je vyhodnocován v kontextu kritérií existence Nashovy rovnováhy.

21


Poznámky:

22

Program. Místo konání: Velká geologická posluchárna, budova děkanátu PřF UK, Albertov 6, Praha 2

Recommend Documents