Sluňákov - centrum ekologických aktivit města Olomouce ve spolupráci se Statutárním městem Olomouc Olomouckým krajem a MŽP ČR
připravuje:
PROGRAM LISTOPAD 2010 EKOLOGICKÉ VEČERY AKCE PRO VEŘEJNOST
út 2. 11. - st 3. 11.
Horka nad Moravou (Hostětín)
OBCE A ENERGETICKÁ EFEKTIVITA V EVROPĚ. MEZINÁRODNÍ KONFERENCE Technologické a politické aspekty úspěšných projektů v praxi. Problematika praktického prosazování veřejných projektů na úsporu energie jako součásti politiky ve veřejném prostoru. Ekonomika - Politika - Ekologie. Program a přihlášky: www.slunakov.cz pá 5. 11. 2010 galerie
16:30
Pavilon A, Výstaviště FLORA Olomouc,
ZDENĚK SENDLER ARCHITEKTURA očima zahradního architekta O svých osobních prožitcích se světem architektury v kontextech prostoru, krajiny, zahrad, člověka a přírody. Pořad uvádí SLUŇÁKOV v rámci veletrhu Olomoucké dny architektury a stavebnictví, který pořádá v Olomouci OMNIS Olomouc, a.s. ODAS proběhnou 4. - 6. listopadu 2010. V jejich
rámci probíhá také výstava a konference STAVOTECH - moderní dům, zaměřený k úsporám energie a DŘEVOSTAVBA o dřevěném stavění.
út 9. 11. 2010 18:00
Divadlo hudby Olomouc
KRÁČEJÍCÍ POSTAVA V KRAJINĚ, REŽNÁ BÁBA, KLOBOUK, KNIHA a HŮL Josef Kroutvor a Miloš Doležal s ženou Janou Frankovou, s Annou Doležalovou a harmonikářem Vladimírem Herákem. O poutích a procházkách krajinou. O lidech putujících tělesně i duševně. O hrbolech a výmolech Vysočiny. Josef Kroutvor, narozen 30. 3. 1942 v Praze. Esejista, historik umění, autor příležitostných básní a kreseb. Studium dějin umění na Filosofické fakultě UK. Pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, oddělení užité grafiky a fotografie. Publikoval v samizdatu i exilu. Uspořádal řadu výstav. Je autorem několika antologií a monografií (Schiele, Sopko). Jeho literární tvorvu představil výbor Fernety (Torst, 1998). Spolupracuje s Českým rozhlasem 3 - Vltava. V roce 2009 vyšel soubor esejů Klobouk, kniha a hůl - literární studie "kráčející postavy v krajině". Miloš Doležal se narodil 1. července 1970 v Háji u Ledče nad Sázavou. Je český básník, spisovatel a publicista. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracoval jako redaktor Perspektiv, asistent dramaturga Karla Krause v Divadle za branou II, hlídač azylového domu a plakátovač. Od r.1998 redaktor Českého rozhlasu 3-Vltava. Autor a spoluautor řady rozhlasových pořadů a dokumentů z období války, komunistického teroru v Československu, uměleckých portrétů a literárních pořadů. Připravil k vydání memoáry Antonína Bradny Zaradoval jsem se. Vydal tři knihy rozhovorů s vězni komunistických a nacistických lágrů: Cesty božím (ne)časem, Prosil jsem a přiletěla moucha, Proti zlému krompáč a lopata. Je autorem básnických sbírek Podivice, Obec, Les, Čas dýmu, Sansepolcro. Vydal také prozaickou knihu Bodla stínu do hrudního koše a sbírku lidové černé poezie z kostrbatých kopců Vysočiny Režná bába (kniha čar, rad a zaříkání). Tu zpracoval i jako recitační pásmo s Janou Frankovou, Annou Doležalovou a harmonikářem Vladimírem Herákem. Vodo, vodo, vodice / Krista Pána křtitelnice / piju tě jako sojka / nejsem sojka / saju tě jako krysa / nejsem krysa / chlemtám tě jako pes / nejsem pes / chci, abys odňala od nás/ újmy dnes! út 23. 11.
Divadlo hudby Olomouc
OZVĚNY 2011
EKOFILMU
OLOMOUC
8:30 a 10:30 Projekce pro druhý stupeň ZŠ a SŠ. Vetřelci z Amazonie (90 minut). Vítězný film festivalu v roce 2011. Kapacita v sále 120 míst. Informace o filmu níže. Přihlášky pro školy: Michal Bartoš,
[email protected]. Případně telefon: www.slunakov.cz
17:00 To nejlepší z Ekofilmu 2010 17:00 VETŘELCI Z AMAZONIE (R: Quincy Russell, Francie 08, 90 m.) Velká cena Ekofilmu 2010 O hmyzu rodu ostnohřbetkovitých prakticky nic nevíme. Neotropické ostnohřbetky jsou pravděpodobně jedním z nejúžasnějších tvorů, které kdy příroda vytvořila! Někteří lidé v nich vidí pouze miniaturní vetřelce, jiní je považují za opravdová mistrovská díla biodiverzity. Jsou jakoby výplodem vědeckofantastických filmů a zároveň jsou opravdovými hmatatelnými obyvateli vrcholků stromů a různých vrstev tropického pralesa. Jelikož je tento druh hmyzu velmi vzácný a velmi obtížně se hledá, nikdo ho nestudoval, nevyfotografoval ani nenafilmoval. Tedy až dosud. V minulosti se podařilo pozorovat v přírodě částečně jeho chování, ale žádný hlubší výzkum těchto tvorů neexistuje. Filmový tým Vetřelců z Amazonie tento záhadný hmyz našel, a vytvořil tak první vědeckou dokumentaci, která mu kdy byla věnována.
18:30 ARSY-VERSY (Režie: Miro Remo, Slovensko 2009, 24 minut) Zvláštní cena mezinárodní poroty. Film je životním příběhem matky a jejího syna Ľuboše, který otočil svět vzhůru nohama. Ľuboš utekl ze světa lidí, aby žil v co největší symbióze s přírodou. Vrcholem jeho fascinace přírodou je jedinečný výzkum netopýrů. Lidé, kteří Ľuboše znají, ho pokládali za blázna, ale jen do té doby, dokud neviděli film vzhůru nohama. Teď jsou z toho blázni oni!
19:00 POSLEDNÍ LOVCI (Režie: Steve Lichtag. ČR 2010, 52 minut) Cena diváků. Vzdálený, podivný svět. Příjemné i kruté okamžiky, které lamalerským velrybářům přináší drsný život na indonéském ostrově Lembata. Tito lovci, jako jedni z posledních na naší planetě, loví tradičním způsobem nejen velryby, ale i delfíny a manty. Již po staletí vyplouvají na starých dřevěných člunech, aby vyzbrojeni bambusovými harpunami sváděli s gigantickými vorvani nelítostné boje na život a na smrt. Ne vždy odcházejí z boje vítězně. Dramatický dokument nabízí nejen vzrušující okamžiky, ale také momenty k zamyšlení nad nejistou budoucností této komunity, jejíž přežití závisí nejen na odvaze, ale i na štěstí těchto „posledních lovců“.
20:00 SESTRA, režie VÍT PANCÍŘ, ČR, 70 minut. Autor filmu o svém přístupu: Téměř bez ustání znějící hudba, tváře obrácené do kamery a verše básní vyjadřují společenské odcizení a deziluzi, které se hlavní hrdina Potok pokouší překonat láskou. Jedině láska mu dovoluje, aby se identifikoval také s něčím krásným, jako je naděje a víra ve smysl věcí a dění. Text, obraz a hudba jsou třemi hlavními složkami formálního pojednání filmu. Jsou zpracovány tak, aby se vzájemně podporovaly, doplňovaly a rozvíjely. V duchu ironického humoru románové Sestry si však mohou i odporovat. Zkoumání vztahů tří formálních složek filmu byl i hlavní důvod, proč adaptovat literární předlohu tímto způsobem. Způsobem, jež se nazývá „reimaginace“, a pro který je důležité zachování ducha a celého vyznění literárního díla, což předpokládá určitý vhled do myšlení autora literární předlohy a přitom autorský přístup filmaře. Převedení literární předlohy do adekvátního filmového jazyka vznikalo za pomoci ostrého střihu a stoptriků. Spolu se syrovostí naživo nahrané hudby Psích vojáků se tak evokuje specifický rytmus, který charakterizuje překrývavost až zajíkavost. Samotné texty, jež zaznívají mimo obraz z úst Filipa Topola, provázejí diváka vztahem ústřední dvojice Potoka a Černé. Další použité texty z knihy jsou čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele. Tyto čtyři groteskně vážné zlé sny o civilizaci zdůvodňují Potokův kritický a určitým způsobem bezvýchodný vztah ke společnosti. Dramatickým konfliktem filmu je opakované ztrácení a nalézání víry ve smysl vlastního života. Toto napětí mezi odcizením a identifikací s milovanou osobou je ve filmu vyjadřováno fotogenií lidské tváře, animací fotek, scénami se zrcadlem, dokumentárními záběry lidí na ulici, v parku nebo na nádraží… Besedy po filmu se zúčastní VÍT PANCÍŘ. Vít Pancíř studoval nejprve Pedagogickou fakultu UK a poté animovanou tvorbu u Jiřího Barty na pražské VŠUP. Od roku 1992 se však začal věnovat filmu a studií postupně zanechal. Pracoval jako animátor, ale vždy se věnoval i vlastní tvorbě, pro níž je příznačná práce s kombinovanými technikami, důraz na vizuální složku a střih, a upozadění narativní struktury. Víta Pancíře však nemůžeme zaškatulkovat pouze jako experimentálního filmaře. Podílel se na performancích sochaře Zdeňka Ruffery, které natáčel a pomocí animace dotvářel (např. Vzduch v autě z roku 1998 nebo Zdeňkovo křeslo z roku 2005). Točil krátké experimentální snímky na hudbu Filipa Topola a Psím vojákům vytvořil několik videoklipů včetně Kiliána Nedory (1994) nebo Žiletek (1996). Je autorem comicsu Situace, který střídavě poeticky, střídavě sarkasticky podává všednodenní události současného života.
PŘIPRAVUJEME V PROSINCI út 7. 12. 2010 19:30
Divadlo hudby Olomouc
OLDŘICH JANOTA - KONCERT Neúnavný hledač neprošlapaných cest, nezaměnitelný zpěvák a kytarista, básník a příležitostně i břitký fejetonista Oldřich Janota začal vystupovat v sedmdesátých
letech s folkovými baladami. V letech 1977-79 hrál s Jakubem Nohou a dalšími hudebníky v pražské skupině Pentagram. Hledání nových výrazových možností ho vedlo k založení souboru Mozart K. (1978-81) s nezvyklým nástrojovým obsazením (harmonium, saxofon, mandolína, kytara, bicí) a později k práci s experimentálním rockem a minimální hudbou ve spolupráci s Pavlem Richterem a Lubošem Fidlerem (1981-84). V roce 1985 Janota opustil na čas hudební scénu úplně. Vrátil se tiše, za zvuku akustické kytary a tibetských mís Stanislava Doležala. Koncem 80. a počátkem 90. let byl členem improvizačních sdružení Jiná rychlost casu a Společenství PAN a své první desky natočil za doprovodu viol da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Od počátku devadesátých let vystupuje Janota predevším sólově s kytarou. Jeho současný repertoár tvoří jak písně z počátku osmdesátých let, tak predevším nová, minimalistickými postupy a etnickou hudbou ovlivněná tvorba. Janota si složitými cestami dosel k prostotě v hudebním i slovním vyjadřování. Jeho hlas nás zavádí do velmi subtilního světa představ a pocitů, kde každé slovo má kouzelnou moc vyvolat další asociace. "Někdy dokáže člověk vnímat řeku jako pramen i ústí zároveň," říká Oldřich Janota. "Sledovat její ubíhající tok, ale zároveň ji cítit zastavenou jako řekubytost ." Tak nějak například vznikala píseň Tanečnice. O neuchopitelnosti nevšedního Janotova muzikantství a jeho myšlenkovém světe plném imaginace a zvláštních obrazů se píše tím nesnadněji, čím beznadějněji jim posluchač podlehne. Oldřich Janota vydal knížku fejetonů, črt a arabesek Neslyšící děti a knihu svých textů k písním Ty texty. Vstupné: 80 Kč.
