MENDLOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV STATISTIKY A OPERAČNÍHO VÝZKUMU
PROGNÓZA POPULAČNÍHO VÝVOJE EU NA ZÁKLADĚ VÝVOJE V POSLEDNÍCH LETECH BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
VEDOUCÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE: Mgr. Martin Řezáč, Ph.D. BRNO, 2010
AUTOR PRÁCE: Tomáš Weiter
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Prognóza populačního vývoje EU na základě vývoje v posledních letech“ vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Brně, dne 24. 5. 2010
………………………………
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Martinu Řezáčovi, Ph.D. a Bc. Ing. Janě Kratochvílové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěli k vypracování této bakalářské práce.
Abstrakt WEITER, T.: Prognóza populačního vývoje EU na základě vývoje v posledních letech. Bakalářská práce. Brno, 2010. Bakalářská práce se zaobírá analýzou vývoje vybraných demografických charakteristik Evropské Unie za období 1968 – 2008, sestavením a analýzou prognóz těchto charakteristik na období 2009 – 2028 a s návrhy řešení negativních důsledků z nich plynoucích Klíčová slova: populace, demografie, prognóza.
Abstrakt WEITER,T.: . Forecasting of EU population progression, based on emergence during past years. BA thesis. Brno, 2010. This BA thesis deals with emergence analyse of chosen demographic indicators of European Union in 1968 to 2008 period, then concentrates on composition and analyse of forecasting of these indicators from 2009 to 2028, with proposals of resolutions of negative effects resulting from forecasting. Key words: population, demography, forecasting.
Obsah 1
Úvod a cíl práce...................................................................................................... 8
2
Metodika ................................................................................................................. 9
3
Teoretická část ...................................................................................................... 10 3.1 Přehled literatury .......................................................................................... 10 3.2 Přehled teorie................................................................................................. 11
4
Praktická část ........................................................................................................ 18 4.1 Vývoj populace během posledních 41 let .................................................. 18 4.1.1 Celkový stav populace ....................................................................... 18 4.1.2 Roční přírůstky obyvatel ................................................................... 22 4.1.3 Přirozený přírůstek............................................................................. 23 4.1.4 Saldo migrace ...................................................................................... 27 4.2 Prognóza populačního vývoje 2009 - 2028 ............................................... 30 4.2.1 Celkový stav populace ....................................................................... 31 4.2.2 Roční přírůstky obyvatel ................................................................... 34 4.2.3 Přirozený přírůstek............................................................................. 36 4.2.4 Saldo migrace ...................................................................................... 39 4.3 Návrhová část................................................................................................ 40 4.3.1 Stárnutí populace ................................................................................ 40 4.3.2 Rostoucí saldo migrace ...................................................................... 46 4.3.3 Snižování porodnosti ......................................................................... 51
5
Závěr ...................................................................................................................... 52
6
Použité zdroje ....................................................................................................... 55
-7-
1
ÚVOD A CÍL PRÁCE
Ve veřejné správě je hraje svoji roli znalost vývoje demografických ukazatelů. Obtížné např. sestavovat plán výdajů na školství či zdravotnictví bez povědomí o charakteristikách populační struktury a trendu budoucího vývoje. Tvůrci veřejné správy mohou zvyšovat správnost svých rozhodnutí čerpáním právě z těchto zdrojů, a proto by je neměli nechat zcela bez povšimnutí. Znalost struktury populace a vývojových tendencí demografických ukazatelů jsou tedy důležité pro správné zajištění funkcí státu. Samotná bakalářská práce se zaobírá problematikou analýzy vývojových směrů jednotlivých demografických charakteristik populace Evropské Unie, včetně budoucího vývoje na základě sestavené prognózy, s návrhy řešení mající za cíl eliminovat negativní dopady predikovaného vývoje. Přičemž první část se týká analýzy vývoje populace EU za období 1968 až 2008, vycházející s veřejně dostupných údajů eurostatu. Analyzované demografické ukazatele jsou: celkový stav populace EU (se stavem i dle pohlaví a věku), roční přírůstky obyvatel, přirozený přírůstek (spolu s živě narozenými, zemřelými, zemřelými do 1 roku věku a dětmi narozenými mimo manželství) a saldo migrace. Prostřední část práce je věnována samotné prognóze vývoje těchto ukazatelů do roku 2028. A poslední část se zaobírá hlavními negativními trendy dle predikce populačního vývoje Evropské Unie, s návrhy a doporučeními k jejich řešení. Cílem práce je sestavení prognóz vybraných demografických charakteristik populace Evropské Unie, vycházející z vývoje za poslední roky, s návrhy řešení hlavních negativních důsledků z nich plynoucích.
-8-
2
METODIKA
Práce je rozdělena do tří částí. V první se věnuji analýze zvolených demografických charakteristik EU za posledních 41 let (tj. 1968 – 2008), vybral jsem následující ukazatele: celkový stav populace EU (se stavem i dle pohlaví a věku), roční přírůstky obyvatel, přirozený přírůstek (spolu s živě narozenými, zemřelými, zemřelými do 1 roku věku a dětmi narozenými mimo manželství) a saldo migrace. Data k těmto ukazatelům jsem čerpal výhradně s databáze eurostatu, která je veřejně přístupná. V prostřední části z dat vytvářím prognózy jakožto budoucího vývoje časové řady, pomocí funkce forecasting v programu STATGRAPHIC Plus. Tyto budoucí predikce vývoje jsem také zanalyzoval. Na základě analýz vyplynuly určité negativní trendy populačního vývoje Evropské Unie, jímž
se věnuji v posední části práce, včetně návrhů
(a doporučení) jejich řešení, vycházeje přitom z citovaných zdrojů.
-9-
3
TEORETICKÁ ČÁST
3.1 Přehled literatury Problematikou demografie jako celku, ale i vývojem populace Evropy včetně analýz, prognóz a řešení dopadů je věnována určitá pozornost hned na několika úrovních – autoři publikací, profesoři na univerzitách, firemní stratégové, sociologové, politici, vojenští analytici a další. Škála pro čerpání informací je tedy poměrně široká. Problematice vývojem populace Evropy se například věnuje M. L. Bacci, působící na Fakultě politických věd florentské univerzity. Ve své publikaci Populace v evropské historii, vydané v roce 1993, popisuje tisíciletý vývoj evropské populace na základě pečlivé analýzy hlavních faktorů, které určily fáze jejího růstu, stagnace a úbytku. Jedná se například o pokroky v urbanizaci, změny výživy (především příchod brambor), rozšiřování obydleného území, mory a epidemie, politické uspořádání či migrace. Zajímavé je srovnání vývoje cen obilí a populace v Evropě, kde křivka populace hrubě kopíruje křivku ceny obilí. Z internetových zdrojů je možné uvést velmi kvalitní český informační portál demografie.info. V portálu lze najít několik zajímavých demografických analýz, aktualit i výzkumů. Bohužel webové stránky se týkají především České republiky, a tak informacím světového či evropského rozsahu není věnována stejná pozornost. Analýz a aktualit týkajících se právě České republiky je tedy většina, ale i tak se jedná pouze o zhruba 5 nových příspěvků měsíčně. Ke studiu migrace v Evropě lze doporučit knihu Evropa v pohybu: evropské migrace dvou staletí (Klaus j. Bade, 2005). Autor analyzuje prvky migračních vln,
které
v předešlých
dvou
staletích
- 10 -
proběhly
Evropou.
Sleduje
vystěhovalectví, příchod nových obyvatel do Evropy i přesuny v rámci kontinentu, hospodářské a politické dopady migrace, ale také konfrontace původních obyvatel s nově příchozími. Pro bližší seznámení s daty je vhodné navštívit internetovou databázi serveru eurostat, kde lze v příslušné aplikaci jednoduše selektovat vstupy a dosáhnout tak požadovaných výsledků. Data jsou dostupná pro vícero oblastí, všechny evropské země a až za posledních 60 let. Jedinou nevýhodou jsou četné výskyty chybějících údajů, především za starší roky. Při analyzování demografických dat, nebo sestavování populačních prognóz je samozřejmě nezbytné být seznámen se statistickými metodami. K tomuto účelu dobře poslouží publikace Statistika I (Blašková a kol, 2009), případně Statistika pro ekonomy (Hindls a kol, 2006).
3.2 Přehled teorie (celé převzato ze sekce O demografii z demografického informačního serveru www. demografie.info.)
Demografie je vědní obor, který zkoumá reprodukci lidských populací. Tím se liší od řady jiných oborů, které také mají za objekt svého zájmu lidské populace. Předmětem jejího studia je demografická reprodukce = obnova lidských populací rozením a vymíráním. Změny počtu obyvatel a populační přírůstek jsou tedy základními tématy demografie.
Početní stav obyvatelstva přímo ovlivňují: proces porodnosti (narození), úmrtnost (úmrtí) a prostorová mobilita (stěhování). Demografie hledá na jedné straně obecné pravidelnosti a zákonitosti reprodukce lidských populací a na druhé straně jejich specifické projevy u konkrétních populací. Při studiu
- 11 -
populačního vývoje spolupracuje demografie s geografií obyvatelstva (ta se zabývá migracemi a rozmístěním obyvatelstva), protože populační vývoj je nejen výsledkem přirozené obnovy populace (rozením a vymíráním), ale zároveň výsledkem prostorové mobility (migrace).
Demografické události (jevy) jsou významné události v lidském životě, které jako
hromadné
jevy
utvářejí
průběh
demografické
reprodukce.
Nejvýznamnějšími demografickými událostmi jsou narození a úmrtí, ze kterých jsou odvozeny procesy porodnosti a úmrtnosti. Zvláštním druhem úmrtí jsou potraty, ze kterých se odvozuje potratovost. Ostatní události ovlivňují demografickou reprodukci zprostředkovaně - uzavírání sňatků (sňatečnost) a jejich rušení (rozvodovost) ovlivňuje porodnost, nemoci (nemocnost) ovlivňují úmrtnost.
Při studiu reprodukce je však nutné všímat si také těchto událostí, proto jsou demografickými i události jako sňatek, rozvod, ovdovění, nemoc aj. Tyto události se evidují a poté se studují jako hromadné jevy, nikoli tedy jako individuální události v životě jedince. Upraví se do procesů porodnosti, úmrtnosti, sňatečnosti, rozvodovosti, potratovosti a poté se analyzují a hledají se pravidelnosti a důležité charakteristiky jejich vývoje.
Demografické procesy. Proces znamená, že jedinec prožívá změnu svého stavu, událost pro jedince znamená skutečný přechod z jednoho stavu do druhého, neboli je to uskutečnění procesu. (např. úmrtnost - proces, při kterém jedinec přechází ze stavu "žijící" do stavu "zemřelý"; úmrtí - uskutečnění přechodu ze stavu žijící do stavu zemřelý pro určitého daného jedince) Každý z demografických procesů se projevuje demografickou událostí: Porodnost narozením, úmrtnost úmrtím, potratovost potratem, sňatečnost uzavřením manželství, rozvodovost rozvodem, migrace stěhováním. - 12 -
Lidská populace je souborem lidí, mezi kterými dochází na určitém vymezeném území k reprodukci. Základem populace je její dlouhá existence na společném území. Dnešní lidské populace většinou vznikly důsledkem migrací a míšením různých původních populací.
Termín obyvatelstvo označuje soubor lidí, kteří žijí na určitém území (státu, města apod.). Obyvatelstvo se může skládat z různých populací, etnik a také národů. V praxi se často používají termíny obyvatelstvo a populace jako synonyma. Údaje o obyvatelstvu se zjišťují pomocí správní administrativy, naproti tomu jen výjimečně existují údaje za jednotlivé populace.
Migrace je chápána jako změna trvalého pobytu. Z tohoto hlediska můžeme migraci dělit na vnitřní a mezinárodní. Vnitřní migrace je definována jako změna trvalého pobytu za hranice určité administrativní jednotky, zpravidla obce. Mezinárodní migrace je definována jako změna obvyklého pobytu za hranice státu, OSN stanovuje limitní hranici jednoho roku pobytu za hranicemi daného státu.
Zatímco vnitřní migrace je z hlediska statistiky podchycena v Hlášení o stěhování,
je
sledování
mezinárodní
migrace
značně
problematické.
Mezinárodní migrace má důležité poltické, ekonomické, sociální, demografické, psychologické a kulturní dopady jak na emigrační, tak i na tranzitní a zejména imigrační země. Obecně jsou migrační trendy ve světě charakterizovány dvěma základními směry migračních pohybů: Jih-Sever a Východ-Západ. Na jejich základě lze dělit mezinárodní migraci do dvou hlavních proudů na migraci politickou a ekonomickou. Pro většinu migrantů je hlavním cílem získání občanství v zemi svého současného pobytu. Existují dva základní principy nabytí občanství "ius soli" dle místa narození a "ius sanguinis" dle původu - 13 -
rodičů, nejčastěji dle občanství otce v době narození dítěte, u nelegitimních dětí dle občanství matky v době narození dítěte.
Pracovního migranta lze úzce definovat jako osobu, která vstupuje do země jako cizí pracovní síla na pozvání vlády nebo budoucího zaměstnavatele, dále to může být osoba, která vstoupila do země samostatně za účelem nalezení práce v zahraničí. Pracovní migraci lze dělit na různé typy dle trvání dlouhodobější úvazky, sezónní práce, příhraniční pracovní aktivity atd. Lze sem zařadit i fenomén "brain drain" (odliv mozků), který je pro střední a východní Evropu typický. Problematickou oblastí zůstává i po našem vstupu do
Evropské
unie
nelegální
migrace.
Zapojením
České
republiky
do Schengenského systému v jehož rámci se zachycení nelegální migranti vrací do první "bezpečné" země, do které vkročili, se ČR dostala do tzv. bezpečnostní zóny tzn. v chápání Schengenu je obklopena samými bezpečnými zeměmi a v případě zadržení nelegálních migrantů je vrací do první bezpečné země, tedy nejčastěji na Slovensko.
Populační (demografické) projekce a prognózy jsou odhady budoucího celkového počtu obyvatel a většinou i pohlavní a věkové struktury dané populace. Demografická projekce je definována jako souhrn výpočtů, kterými odhadujeme další vývoj populace. Projekce jsou určitým modelem ukazujícím například, jak by probíhal budoucí populační vývoj za předpokladu daných úrovní plodnosti, úmrtnosti a migrace nebo naopak při uvažování různých kombinací jejich změn. Takové projekce se někdy označují jako projekce varovné.
Populační projekce, které se snaží poskytnout pokud možno nejspolehlivější předpověď
budoucího
demografického
vývoje
označíme
za populační
prognózy. Prognózy bývají vědecké výpočty, které jsou v době svého vzniku - 14 -
nepodmíněné. Oficiální projekce obyvatelstva České republiky vypracovává v pravidelném cyklu Český statistický úřad, prognózy vydává Katedra demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Nejnovější projekci vydal Český statistický úřad na období 2003-2050, Katedra
demografie
a
geodemografie
zpracovala
poslední
prognózu
obyvatelstva České republiky na období 2003-2065, při čemž vycházeli z definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Dlouhodobé populační projekce obyvatelstva světa vydává Populační divize OSN. Poslední světová projekce byla publikována v prosinci 2003, s horizontem do roku 2300.
Úmrtnost je jedním z klíčových demografických procesů, spolu s porodností představuje základní složku demografické reprodukce populací. Doplněna nemocností
je
úmrtnost
jedním
z
hlavních
ukazatelů
vypovídajících
o zdravotním stavu populace. Zdravotní stav, nemocnost a úmrtnost jsou determinovány řadou faktorů.
V zásadě je možné vyčlenit 3 hlavní skupiny: genetické faktory - např. vyšší úmrtnost mužů (ženy mají nižší úmrtnost a žijí déle, proto studujeme úmrtnost vždy odděleně za jednotlivá pohlaví) ekologické faktory - např. klimatické podmínky, životní prostředí socioekonomické faktory (individuální: životní úroveň, úroveň vzdělání, postoj ke zdraví, péče o vlastní zdraví a využívání preventivních opatření, stravovací návyky, výživa, fyzická aktivita; vlivy prostředí: úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, rozvoj medicíny a lékařské techniky, systém zdravotní politiky, systém sociálního zabezpečení, ekonomická situace).
Statisticky jsou evidovány počty zemřelých. O každém zemřelém je v ČR (dle vyhlášky MZ ČR z roku 1987) vystaven formulář List o prohlídce mrtvého, který vyplní příslušný lékař a zašle jej na matriku. Na tomto tiskopise - 15 -
je o zemřelém uváděna řada charakteristik (vedle identifikačních údajů také rodinný stav, vzdělání apod.), zvláštní část je věnována lékařskému osvědčení o příčinách smrti. Matrika podle tohoto Listu o prohlídce mrtvého vypíše formulář Hlášení o úmrtí, který zasílá ke zpracování Českému statistickému úřadu (ČSÚ). Ten sbírá a čtvrtletně publikuje absolutní i relativní údaje o zemřelých. V mezinárodním pohledu informace o zdravotním stavu a úmrtnosti sbírá a publikuje Světová zdravotnická organizace.
Porodnost je jedním z klíčových demografických procesů, spolu s úmrtností představuje základní složku demografické reprodukce populací. Úroveň porodnosti závisí na plodivosti neboli fekunditě, což je schopnost muže a ženy rodit děti. Jejím výsledným efektem, vyjádřeným počtem narozených dětí, je plodnost neboli fertilita. Úroveň porodnosti je také ovlivněna vnějšími "nebiologickými" faktory jako např. populační politika státu, bytová situace partnerů, uplatnění na trhu práce, hodnotový systém partnerů, náboženské vyznání apod.
Při analýze procesu porodnosti se vychází ze statistiky založené na narozených dětech tzn. nestuduje se událost porodu, ale narozené děti. Porody se totiž dělí na základě počtu narozených dětí na jednočetné a vícečetné.
Statistika porodnosti je založena na Hlášení o narození, které obsahuje údaje o narozeném dítěti, rodičích a údaje vztahující se k porodu. Údaje pro toto hlášení jsou na matrice sbírány na základě podkladů zdravotnických zařízení, matrika dále předává hlášení Českému statistickému úřadu pro další zpracování.
- 16 -
Narozené děti se rozlišují podle několika faktorů: - dle rodinného stavu matky v době porodu - manželské a nemanželské, - dle projevu, resp. neexistence známek života - živě a mrtvě narozené, - dle věku matky při porodu, - dle pořadí - tzn. kolikáté dítě matky to je, biologické a v manželství.
Při studiu porodů v manželství se zjišťují porodní intervaly, tj. doba mezi předchozím porodem a narozením dítěte určitého pořadí (tzv. meziporodní interval). Plodivost ženy se vztahuje k tzv. reprodukčnímu období, které je vymezeno věkovým rozpětím 15 - 49 let. Demografická statistika se zajímá i o tzv.
diferenční
plodnost,
tj.
plodnost
různých
sociálních
skupin,
subpopulací, městského a venkovského obyvatelstva apod. Úroveň plodnosti se dále zkoumá ve vztahu s ekonomickou situací žen či s jejich úrovní vzdělání.
Lidé na určitém území jsou charakterizováni vlastnostmi, podle kterých je možné obyvatelstvo jako celek dále členit a strukturovat. Patří mezi ně především pohlaví a věk, dále rodinný stav, vzdělání, etnicita a náboženské vyznání. Tyto charakteristiky významně ovlivňují výsledné demografické chování
obyvatel,
proto
je
zkoumání
struktury
obyvatelstva
jedním
s ústředních zájmů demografie.
Pohlaví je jednou ze dvou základních demografických charakteristik každého jedince. Tato charakteristika je s jedincem spojena biologicky, od narození. Rozlišení na muže a ženy je používáno ve všech statistikách obyvatelstva. Druhou základní demografickou charakteristikou je věk jedince. Také tato charakteristika
se
s
jedincem
pojí
na
individuálního stárnutí.
- 17 -
základě
biologického
procesu
Další kritéria struktury obyvatelstva mají spíše sociálně-ekonomický či kulturní charakter
4
PRAKTICKÁ ČÁST
4.1 Vývoj populace během posledních 41 let Tato
část
práce
se
věnuje
analýze
vývoje
různých
demografických
charakteristik během posledních 41 let, jako je např. stav a struktura populace, přirozený přírůstek či saldo migrace. Přičemž pro co nejpřesnější rozbor bylo zvoleno největší možné rozpětí časového úseku, s ohledem na omezení ze strany nedostupnosti dat. 4.1.1
Celkový stav populace
Když se podíváme na vývoj celkového počtu obyvatel 27 zemí Evropské Unie, je patrný trend pravidelného pozvolného růstu. Růst je pravidelný, nedochází k žádným výkyvům, nikdy nedošlo ke snížení stavu oproti předchozímu roku. Za sledové období 41 let se celkový stav obyvatel EU navýšil o téměř 70 mil., tj. celková populace se navýšila z necelých 430 milionů v roce 1968 o téměř 16 % na konečných cca 498 milionů v roce 2008. Růst populace tedy není nijak extrémně výrazný, ale alespoň lze konstatovat, že celková populace se nachází v stálé expanzi. Průměrný stav celkové populace ve sledovaném období činí 466,3 mil. obyvatel. Trend růstu je patrně odrazem relativně příhodných ekonomických a sociálních podmínek (země bývalého západního bloku tvoří většinu z celkového počtu obyvatel), absence vojenských konfliktů na územích členských států, či žádná výrazná epidemie. Mezi země nejméně lidnaté patří (vzestupně): Malta, Lucembursko, Kypr a Estonsko. Naopak mezi nejlidnatější členské země Evropské Unie v roce 2008 patří (sestupně): Německo, Francie, Velká Británie, Itálie, Španělsko, Polsko
- 18 -
a Rumunsko. Tyto nejlidnatější členské státy mají dohromady průměrně zhruba 74 % podíl na celkové populaci EU. Většina, tj. 20 (74 %) členských zemí má pouze průměrně 26 % podíl na celkové populaci EU. Avšak ne každá členská země kopíruje celkový stav a její populace prochází růstem. Jako příklad lze uvést Bulharsko. Celkový stav obyvatel v této zemi se nejprve postupně zvyšoval, z 8,3 mil. v roce 1968 na téměř 9 mil. v roce 1988 (kde dosáhl svého maxima ve sledovaném období), ovšem v následujících letech – zřejmě z důvodu politických událostí v tomto roce a jejich dopadu – začal výraznějším tempem klesat, až na konečných 7,6 mil. k 1. 1. 2008, což je ještě níže než původní hodnota z roku 1968. Celkově tak populace Bulharska za posledních 41 let zaznamenala pokles 0,7 mil. obyvatel, ovšem za posledních 19 let, kdy populace začala fakticky klesat, je to citelných 1,4 mil. (téměř 16 %). Pozitivem je, že tempo záporného přírůstku obyvatel v posledních letech není tak markantní a má snižující se tendenci. Velmi podobný trend jako Bulharsko má též Estonsko, Maďarsko (zde ovšem zlom nastal o 6 let dříve), Litva (zlom o 3 roky později), Lotyšsko a Rumunsko (oba o rok později). Bez výjimky se jedná o země bývalého východního bloku, změna trendu tedy úzce souvisí s politickými událostmi v roce 1989, zvláště když rok zlomu zhruba koresponduje s tímto datem.Mezi růstovou výjimku patří také Česká republika, kde celková populace od roku 1968 sice mírně rostla, ovšem od roku 1980 až do současnosti se nachází ve stagnaci, oscilujíc 10,3 mil. obyvatel. Jelikož země mající sestupný trend celkového počtu obyvatel nemají výraznější podíl na celkovém stavu obyvatel celé EU, nedochází k jeho zřejmému ovlivnění.
- 19 -
Jinak převážná většina členských zemí EU má rostoucí stav počtu obyvatel, jako například Irsko, kde počet obyvatel během sledovaných 41 let vzrostl o markantních 52 %. 4.1.1.1 Struktura populace dle pohlaví Pokud se podíváme na strukturu populace dle pohlaví, tak lze konstatovat, že poměr mezi muži a ženami je ve sledovaném období cca 48,5 % oproti 51,5 %, v roce 2008 je fyzický rozdíl cca 12 mil. osob. Nejedná se tedy o rozdíl nikterak zásadní. Pokud by byl rozdíl větší, popř. opačný (tj. více mužů než žen), lze už soudit, že by se mohlo jednat o určitý sociologický problém. Údaje za všechny členské země jsou bohužel ze až do roku 1989 místy nekompletní, proto je celkový stav podstatně zkreslený. Nedostupné údaje se týkají pouze 5 zemí, ale z toho 2 země jsou země populačně větší, takže zkreslení celkového stavu už je pozorovatelné. Pokud se však podíváme na jednotlivé členské země, hodnotami kompletními, lze zjistit, že jejich poměr odpovídá poměru za celou EU. Pouze Irsko má strukturu populace dle pohlaví prakticky vyrovnanou, naopak v pobaltských republikách je vyšší zastoupení žen. Údaje u 2 populačně silnějších států chybí pravidelných 4letých intervalech. Pokud se provede hrubé vyrovnání pomocí vzorce: (hodnota v 6. roce – hodnota v 1. roce) / 5 + údaj v předešlém roce, a následně se vypočítá celkový stav, odchylky nejsou už tak výrazné. Právě z důvodu nekompletnosti údajů je obtížné odhadovat vývojovou charakteristiku, nicméně lze konstatovat, že existuje určitý mírný trend mající snahu poměr snižovat.
- 20 -
4.1.1.2 Věková struktura populace
Graf 1: Vývoj věkové struktury populace EU ve vybraných letech (v %) 70 60 50 40 30 20 10 0 1982
1986
1990 0-19 let
1994 20-64 let
1998
2002
2006
65 a více let
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora U struktury populace dle věku bylo nutné zkrátit sledované období na 26 let (začátek od roku 1982), jelikož data nejsou pro starší roky pro některé země dostupná. Dokonce i část údajů v 80tých letech pro stav za celou Evropskou Unii také nejsou k dispozici, ale za jednotlivé členské země údaje uvedeny byly, takže bylo možno celek jednoduše dopočítat (nejdříve ročně zjistit sumu obyvatel patřící do dané věkové skupiny přes koeficienty jednotlivých zemí a jejich stavy populace, a následně poměrně vyjádřit k celkovému počtu obyvatel EU v daném roce). I přes tuto menší komplikaci se zkrácením časové řady je zřejmý pozvolný trend stárnutí populace Evropské Unie (graf č. 1). Osob mladších 19 let z původního poměru k celkové populaci 30 % v roce 1982 ubývalo až na konečných necelých 22 % v roce 2008. Oproti tomu podíl starších věkových skupin rostl. Věková skupina z 20-64 let z poměru 57 % (1982) na 61,3 % (2008) a skupina 65 a více let z 13,2 % (1982) na 17 % (2008). Pro názornost skoku (který by, být k dispozici data, byl jistě ještě markantnější) je věková struktura v letech 1982 a 2008 zobrazena v následujícím grafu. Lze se tudíž právem domnívat, že populace Evropské Unie je regresivního typu.
- 21 -
Graf 2: Srovnání podílu na populaci EU vybraných věkových skupin (v %) 35 30 25 20 15 10 5 0 0-19 let
65 a více let
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora Pokud zhruba vezmeme v úvahu, že pouze věková skupina 20-64 let se nachází v produktivním věku (zbylé věkové skupiny nikoliv - jsou tudíž ekonomicky závislé), může se na první pohled jevit, že stárnutí populace z ekonomického pohledu není hrozbou, jelikož podíl závislé skupiny na celkové populaci se zmenšoval oproti rostoucímu podílu skupiny nezávislé (viz graf výše). Avšak stav může být zkreslený, jelikož se jedná o hrubý odhad produktivní skupiny, v jednotlivých členských státech může být skutečnost rozdílná. Problém stárnutí populace a s tím související úbytek osob v produktivním věku, není např. v České republice ponechán bez povšimnutí. Vznikl zde v Evropě
ojedinělý
projekt
s cílem
přinést
kvalifikované
pracovníky
ze zahraničí. Důvodem bylo stárnutí populace, jak je uvedeno v článku Pomohou nám cizinci omládnout? na serveru www.imigracecz.org. 4.1.2
Roční přírůstky obyvatel
Vývoj ročních přírůstků obyvatel pouze upřesňuje charakteristiky uvedené výše. Každý rok se zvýší celkový počet obyvatel EU průměrně o 1,7 mil., což
- 22 -
odpovídá zhruba půl procentnímu tempu růstu ročně a průměrně každý rok přibude 63 000 obyvatel na jednu členskou zemi. Přičemž lze konstatovat, že na počtu celkového přírůstku populace EU mají logicky zásadní podíl státy s největším počtem obyvatel (které, kromě Polska v posledních letech, zaznamenávají roční přírůstky stavu obyvatel v řádech sto tisíců), 7 nejlidnatějších států Evropské Unie má výrazný, zhruba 74%, podíl na celkovém počtu obyvatel. Pokud se sestaví průměrný stav přírůstků za zbylých 20 členských zemí, je znatelné rapidní snížení přírůstků, který má navíc cyklický průběh trendu. Průměrný roční přírůstek obyvatel těchto 20 zemí činí necelých 400 tis. (oproti původním 1 700 tis. za EU27 je nižší o více než 2/3, přesněji o 76,5 %). Při průměrném procentickém vyjádření přírůstku k celkové populaci jednotlivého státu za sledované období 41 let vyplývá, že 7 nejlidnatějších států má průměrně téměř stejný procenticky vyjádření přírůstek jako zbylých 20 států. Lze tedy shrnout, že roční výše přírůstků obyvatel je silně ovlivněna stavem v menšině členských zemí.
4.1.3
Přirozený přírůstek
Přirozený přírůstek, jakožto jedna ze dvou složek ovlivňující přírůstek populace,
zaznamenal ve
sledovaném období 41
let
vážný
propad.
Z původních, bezmála 3 mil. obyvatel v roce 1968, se markantně propadl až na 180 tis. o 27 let později. Procenticky vyjádřeno, propad za 27 let je hrozivých 94 %, a byl nejspíše stimulem pro vlády jednotlivých členských zemí závažnou situaci řešit. Jako jediné pozitivum lze shledat, že propad se od druhé poloviny 90tých let ustálil, a od roku 2003 nastává vzestup přirozeného přírůstku. Otázkou ovšem zůstává, zda se jedná o náhodný jev, nebo o státní zásah. Přičemž lze s obtížemi určit, zda tento pozitivní trend bude mít trvalejší charakter, jelikož je obecně známo, že jakékoliv pro-natalitní opatření ze strany státu mívají spíše krátkodobý charakter - jak dokládá předpis přednášky Jiřiny - 23 -
Kocourkové: Má populační politika v České republice perspektivu?, na serveru www.cepin.cz. Na druhé straně je nutné podotknout, že v celém sledovaném období se jedná o kladný přirozený přírůstek, každý rok byl přírůstek obyvatel Evropské Unie bez výjimky kladný. Situace by byla jistě mnohem závažnější, pokud by se jednalo už o přirozený přírůstek záporný (ať už celkově či meziročně). Taková skutečnost je pouze ve 3 členských zemích, kde byl průměrný přirozený přírůstek za sledovaných 41 let záporný. Jedná se Lotyšsko, Maďarsko a poněkud překvapivě Německo. Přitom je vhodné poznamenat, že v posledních letech se více států dostává do záporného meziročního přirozeného přírůstku (jako například Itálie, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko). Průměrný roční přirozený přírůstek obyvatel Evropské Unie během 40ti sledovaných let činil 1,09 mil., přičemž pokud se vyjmou 4 státy, které měli průměrně ročně největší přírůstky obyvatel (Británie, Francie, Polsko a Španělsko), celkový přirozený přírůstek za zbylých 23 členských zemí činí už pouze průměrně na 380 tis. obyvatel ročně. Je tedy opět znatelné ovlivnění celkového stavu EU menšinou států. Graf 3: Vývoj přirozeného a celkového přírůstku EU (v mil. obyvatel) 3
2
1
0 1968
1978
1988 přirozený přírůstek
Zdroj: databáze eurostatu
- 24 -
1998 celkový přírůstek
2008
V grafu, který zobrazuje přirozený přírůstek i celkový přírůstek současně, lze názorně vysledovat, že relativně pozitivní trend celkového přírůstku nemusí nutně znamenat také pozitivní trend přirozeného přírůstku. Když se porovná přirozený přírůstek procenticky ke stavu populace, naleznou se členské země, které se výrazněji liší od celkového stavu. Průměrný roční přírůstek vztažený k populaci činil za celou Evropskou Unii 2,4 ‰, zatímco v případě Malty činil 6,25 ‰, Kypru 8,30 ‰ a Irska dokonce 8,53 ‰. A na druhé straně v případě členských zemí s nižším průměrným ročním záporným přírůstkem: Lotyšsko -0,72 ‰, Maďarsko -0,78 ‰ a Německo -1 ‰. U těchto zemí sice není záporný přirozený přírůstek nikterak výrazný, ale i tak představuje určitou komplikaci. 4.1.3.1 Živě narození a zemřelí Přirozený přírůstek představuje rozdíl mezi počtem narozených a počtem zemřelých. Pokud se porovnají tyto dva demografické ukazatele, vyjde najevo, že se počet zemřelých sice nejprve do roku 1976 zvyšoval až na hodnotu 4,8 mil., avšak následně se na tomto stavu po zbytek sledovaného období ustálil a hrubě kolem něj stagnoval. Zatímco počet živě narozených klesal se zmírňující se tendencí a v novém tisíciletí začal opět narůstat, což kopíruje stav celkového přirozeného přírůstku, jak je vidět na grafu níže. Lze tedy soudit, že negativní vývojový trend přirozeného přírůstku Evropské Unie je především ovlivněn snižujícím se počtem narozených dětí.
- 25 -
Graf 4: Vývoj přirozeného přírůstku a živě narozených (v mil. obyvatel) 8
6
4
2
0 1968
1978
1988 přirozený přírůstek
1998
2008
živě narození
Zdroj: databáze eurostatu Průměrně zemřelo v Evropské Unii 4,8 mil. obyvatel ročně, což průměrně odpovídalo 1 % zemřelých z celkového počtu obyvatel každý rok. Mezi země s průměrnou největší úmrtností patří Maďarsko (1,32 %), Lotyšsko (1,31 %) a Estonsko (1,25 %). Naopak státy s nejmenší průměrnou úmrtností jsou Kypr (0,83 %), Nizozemí a Španělsko (oba 0,85 %). Průměrně se v Evropské unii živě narodilo 5,9 mil. obyvatel ročně, což průměrně odpovídalo 1,3 % živě narozených z celkového stavu obyvatel ročně. Mezi členské země s nejvyšší průměrnou mírou živě narozených v poměru k populaci patří Irsko (1,77%), Kypr (1,66 %) a Slovensko (1,52 %). Státy Německo (1,04 %), Itálie (1,15 %) a Rakousko (1,17 %) mají průměrnou míru živě narozených v poměru k populaci v celé Evropské Unii naopak nejmenší. U zemřelých dětí do 1 roku věku je nemožné vyčíslit celkový stav za Evropskou Unii, jelikož data jsou dostupná pouze pro několik členských zemí. Alespoň pro představu lze z dostupných dat uvést členské státy s vysokou průměrnou úmrtností dětí do 1 roku v poměru k počtu živě narozených ve sledovaném období, jako je např. Rumunsko (2,7 %) nebo Portugalsko (1,94 %) a naopak státy s nízkou úrovní jsou například Švédsko (0,62 %) a Belgie (1,01 %). Údaje
- 26 -
mnohé napovídají o zdravotní péči a zdraví obyvatelstva konkrétní členské země, ve všech případech je naštěstí možné konstatovat, že trend tohoto ukazatele má snižující se charakter (přičemž tempo snižování není u všech zemí totožné) . Kompletností údajů je na tom podobně i problematika narozených mimo manželství. Alespoň pro zajímavost je možné vybrat Švédsko a Dánsko s poměrně hodně vysokým průměrným podílem narozených mimo manželství a živě narozených (44,1 %, popř. 36,8 %), oproti zemím s nízkým podílem, jako je např. Řecko (2,6 %) či Malta (5,6 %). Nicméně u všech zemí bez výjimky je sledovatelná rostoucí tendence dětí narozených mimo manželství. Údaje svědčí jak o rozdílném vyznání rodinných hodnot v jednotlivých členských zemí EU, tak i o změně stylu života. Také se jistě nabízí porovnat vztah mezi počtem živě narozených a počtem manželství, ale tento vztah může být zkreslený (na začátku sledovaného období se může jednat spíše o manželství uzavřená na celý život, zatímco na konci o několik manželství během života), jakákoliv analýza by tedy byla relevantní. 4.1.4
Saldo migrace
Graf 5: Vývoj salda migrace EU a Německa (v mil. obyvatel)
1500 1000 500 0 1968
1978
1988
1998
-500 saldo migrace EU
saldo migrace DE
Zdroj: výpočty autora na základě údajů z databáze eurostatu
- 27 -
2008
Saldo migrace jakožto druhá součást přírůstku obyvatelstva dokončuje rozbor této demografické veličiny. Jak je patrné i v grafu, saldo migrace ve sledovaném období mělo nepravidelný vývoj, ovšem z dlouhodobého pohledu je patrná rostoucí tendence. Je tedy zřejmé, že při vývojovém trendu klesajícího přirozeného přírůstku je udržován pravidelný celkový přírůstek obyvatel EU za cenu rostoucího salda migrace, což je znatelné z následujícího grafu. Graf 6: Vývoj salda migrace, přirozeného a celkového přírůstku (v mil. obyvatel) 4 3 2 1 0 1968
1978
1988
1998
2008
-1 saldo migrace EU
přirozený přírůstek
celkový přírůstek
Zdroj: databáze eurostatu a výpočty autora
Průměrný roční stav napovídá, že saldo migrace je z celkového pohledu kladné, tj. imigrace převažuje nad migrací, a vyčíslený činí 616,2 tis obyvatel. Avšak třetinový podíl na průměrném ročním stavu má 1 členská země, konkrétně Německo, mající roční průměr 201,4 tis. obyvatel (v posledních letech však úroveň ovlivnění celkového stavu Německem klesá; konkrétní srovnání ovlivnění viz graf č. 5). Bohužel údaje týkající se vývoje pohybu obyvatelstva jsou zřejmě citlivého charakteru, proto (či z jiného důvodu) nejsou veřejně nikde dostupná. Nicméně alespoň saldo migrace lze zjistit jednoduchým výpočtem jako roční přírůstek obyvatelstva – přirozený přírůstek. Avšak přesné údaje o emigraci a imigraci
- 28 -
za evropské země je prakticky nemožné získat. Z tohoto pohledu není možné určit, zda rostoucí tendence salda migrace je způsobena vyšší imigrací, či snižující se emigrací. Alespoň v případě extrémů v ročních průměrech salda migrace si lze udělat určitý pohled o migračních tocích v jednotlivých zemích – například už výše zmíněné Německo (201,4 tis. obyvatel), Španělsko (140,4 tis.), či průměrné záporné saldo mající Rumunsko (-41,2 tis. obyvatel), Polsko (-40 tis.) a Polsko (-21 tis.). Tyto údaje mohou mnohé napovídat nejen o ekonomické a jiné situaci dané členské země, a na straně druhé mohou přinášet spoustu především sociologických a ekonomických problémů. Je vhodné poznamenat, že Evropa čelí rasové proměně, jak například dokládají údaje z článku Muslim Europe: the demographic time bomb transforming our kontinent, na serveru www.telegraph.co.uk. Zde se uvádí, že v roce 1998 bylo ve Španělsku pouze 3,2 % populace cizího původu, zatímco o necelých 10 let později, v roce 2007 podíl cizí populace již činil 13,2 %. Dále se uvádí, že maďarský ekonom Karoly Lorant spočítal, že aktuálně muslimové tvoří 25 % obyvatel Marseille a Rotterdamu, či 10 % v Londýně, Paříži a Kodani.
S imigrací souvisí i rasové či náboženské problémy. Související, pro Českou republiku ne moc příznivou, informací v tomto směru je článek Čeští Romové jsou nejvíce diskriminováni, řekla studie, uveřejněná na serveru www.tyden.cz. V článku se uvádí, že dle studie, kterou provedla Agentura Evropské unie pro základní lidská práva (FRA) na základě rozhovorů s 23 tisíci přistěhovalci a příslušníky etnických menšin, jsou nejvíce diskriminovanou menšinou ve státech Evropské Unie za poslední rok čeští Romové. Podle studie bylo v posledních dvanácti měsících obětí diskriminace 64 procent Romů v Česku, obětí trestné činnosti pak 42 procent českých Romů. Dále se uvádí, že Kancelář
- 29 -
rady české vlády pro romské záležitosti však míní, že situace ve skutečnosti natolik alarmující není. Ovšem i ostatní členské státy se potýkají s určitou mírou rasové diskriminace - jak je z článku patrné, tudíž lze soudit, že diskriminace se v určité míře projevuje ve všech členských zemích.
4.2 Prognóza populačního vývoje 2009 - 2028 V následující části práce je pozornost soustředěna na odhad a analýzu budoucího vývoje všech demografických charakteristik z předešlé pasáže. Prognózování pouze 20ti let bylo zvoleno proto, jelikož data mají rozsah 41 let – přičemž při zhotovení predikce ze 100 % délky by poslední údaje byly jistě už s poměrně větší odchylkou od skutečného budoucího stavu, proto pouze 50 % délky. Při prognózování populačního vývoje se standardně používá kohortně komponentní metoda, jak uvádí např. práce RNDr. Jiřího Vystoupila, CSc., Prognózy
a
modely
v regionálním
rozvoji,
uveřejněná
na
serveru
www.regionalka.wz.cz. Avšak přes svou náročnost a objem dat byla sestavována zjednodušujícím postupem, kde bylo na údaje pohlíženo jako na časové řady a predikce prováděna jako odhad budoucího vývoje jednotlivé časové řady. Přičemž z důvodu velkého množství dat bylo pro prognózování vývoje na dalších 20 let použita demo verze programu STATGRAPHICS Plus, a jeho funkce forecasting.
- 30 -
4.2.1
Celkový stav populace
Graf 7: Vývoj celkového stavu populace EU ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora
Jak lze vidět na grafu výše, vývoj celkového počtu obyvatel Evropské Unie pokračuje i do budoucna konstantním růstem. Počet obyvatel dle prognózy vzroste z 499 mil. v roce 2009 o 33 mil. na konečných 532 mil. o 20 let později. Absolutní většina členských zemí EU sdílí tento trend, výjimkami jsou pouze Bulharsko, Maďarsko a Lotyšsko, kde prognóza vychází s trendem snižujícího se počtu obyvatel. V případě Maďarska a Lotyšska je pokles prakticky zanedbatelný, zatímco Bulharsko má prognózovaný propad o trochu výraznější – úbytek cca 300 tis. obyvatel během 20ti let. Podíl populace na celkovém stavu populace EU těch členských zemí, které mají největší počet obyvatel, má v budoucích 20 letech snižující se charakter (např. Německo, graf výše), pouze s výjimkou Španělska. Lze tedy soudit, že procenticky vyjádřený růst populace v těchto zemích se bude snižovat oproti průměru EU.
- 31 -
Odhad o podílu na populaci Evropské Unie i v roce 2028 počítá s Německem v pozici nejlidnatější členské země. Přičemž predikce k roku 2060 už má jako nejlidnatější členský stát Británii, se 77 miliony obyvatel, jak se uvádí v článku Muslim Europe: the demographic time bomb transforming our kontinent, na serveru www.telegraph.co.uk. 4.2.1.1 Struktura obyvatelstva dle pohlaví Co
se
týče
prognózy
struktury
obyvatelstva
dle
pohlaví,
dochází
k mírnému přibližování se poměru 1:1. Odhad zastoupení mužů v rámci populace Evropské Unie v roce 2028 činí 49 %, žen 51 %. Plánovaná změna u každého pohlaví činí tedy půl procenta. Sociologický problém by nastal až v případě převážení můžu nad ženami, k čemuž se věková struktura obyvatel EU dle pohlaví sice přibližuje, avšak při zachování stejného trendu k vyrovnání dojde teprve až za dalších 40 let. Ovšem skutečný stav se bude odvíjet od různých vlivů, jako např. výrazný nárůst imigrantů (mužů) z nižších sociálních vrstev s cílem finančního zabezpečení rodiny, tj. za účelem práce. Tento směr je patrný již dnes, v analýze demografického informačního portálu www.demografie.info Migranti živí i svou zemi se přímo píše: „Většina migrantů vydělává peníze s jednou utkvělou myšlenkou: poslat alespoň část rodině, která zůstala v rodné zemi. Sumy, které takto křižují hranice států, nejsou zanedbatelné.“ Dále je uvedeno, že přesný objem těchto sum se zjistit sice nedá, ale odborníci odhadují, že je to třikrát více, než je rozvojová pomoc, kterou těmto zemím poskytují vlády vyspělých států. 4.2.1.2 Věková struktura populace U struktury populace dle věku bylo bohužel nutné zkrátit prognózovaný časový úsek, jelikož data nejsou dostupná pro všech 41 let, nýbrž pouze pro 26 let, proto predikované období má pouze 15 let.
- 32 -
Graf 8: Vývoj podílu věkových skupin na populaci EU ve vybraných letech (v %)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora
Ovšem i tak jsou dobře patrné budoucí trendy. Podíl obyvatel ve věkové skupině do 19ti let postupně ubývá, a to až na 17 %, což je skoro o polovinu z původního stavu v roce 1982. Úbytek lze tedy charakterizovat jako velmi markantní, což odpovídá trendu snižujícího se počtu narozených dětí či klesajícího přirozeného přírůstku. Oproti tomu věková skupina 20-64 let v odhadu vývoje v budoucích letech doznává růstu, nicméně nijak závratného – během 15ti let by se měl podíl osob v této skupině na celkové populaci navýšit pouze o 2,3 %. Téměř totožný je i nárůst podílu poslední věkové skupiny (65 a více let). Od roku 2009 se podíl navýší o 2,1 % až na konečných 19,2 % v roce 2023. Samozřejmě je nutné znovu připomenout, že predikované období je oproti předešlým demografickým charakteristikám zkrácené, rozdíly by jinak jistě byly markantnější. Avšak i tak je dobře zřetelné postupné stárnutí populace Evropské Unie, kde ubývá zastoupení mladší generace a zvyšuje se zastoupení generací střední a starší. Tato situace je totožná ve všech členských zemí - 33 -
bez výjimky. Lze tedy soudit, že populace Evropské Unie a všech členských států jeví znaky regresivního typu i do budoucna. Odhadu budoucího vývoje věkové struktury populace v Evropě se věnuje např. analýza
Perspektivy
populačního
stárnutí
v Evropě
demografického
informačního serveru www.demografie.info. V analýze se uvádí: „Absolutní počet seniorů starších 65 let se více než zdvojnásobil ze 46 mil. v roce 1950 na 112 mil. v roce 2000 a jejich podíl v celkové populaci se zvýšil z 8 % na 14 %. V následujících padesáti letech bude stárnutí obyvatelstva dominantním demografickým procesem Evropy. Evropa je v současnosti demograficky nejstarším regionem světa a podle populačních prognóz OSN (revize z roku 2000, střední varianta) si tuto pozici udrží i nadále. Zejména po roce 2030 se její prvenství ještě podstatně zvýrazní.“ Z uvedených tabulek je proces stárnutí dobře patrný, přičemž počítá až s odhady pro rok 2050, pokračujících v negativním trendu. Je tedy více než zřejmé, proces stárnutí populace bude v Evropě mít své místo. 4.2.2
Roční přírůstky obyvatel
Graf 9: Vývoj přírůstků obyvatel EU ve vybraných letech (v mil.)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora
- 34 -
Predikce vývoje přírůstků obyvatel EU během dalších 20 let má klesající tendenci (viz graf výše). Z hrubých 2 mil. v roce 2009 bude klesat až na 1,7 mil. přibylých obyvatel v roce 2028. Při procentickém vyjádření ve vztahu k celkové populaci se jedná o celkem zásadní 1% propad (z 4 % v roce 2009 na 3 % v 2028). Když se podíváme na predikce přírůstku obyvatel u 7 nejlidnatějších zemí Evropské Unie, rostoucí charakter mají pouze Británie (z 446 tis. obyvatel v roce 2009 na 536 tis. v 2028), Španělsko (z 550 tis. na 636 tis.) a Itálie (z 429 tis. na 484 tis.). A to se navíc v porovnání s předešlým průběhem nejedná o nějaký výrazný růst. Zatímco zbylé 4 země (Německo, Francie, Polsko, Rumunsko) už mají předikován průběh vývoje přirozeného přírůstku s klesající tendencí. Přičemž všechny 3 kromě Francie mají prognózovaný přirozený přírůstek pohybující
se
dokonce
v záporných
číslech.
Prognóza
přírůstku
bez
7 nejlidnatějších zemí už má prakticky stagnující charakter. Přitom např. Lucembursko má odhad přírůstků blížící se k 3 % z počtu obyvatel. Lze se tedy právem domnívat, že opět je celkový stav Evropské Unie ovlivněn situací v menšině členských zemí, ovšem v tomto případě je celkový stav ovlivňován negativně. Je vhodné poznamenat, že jakákoliv predikce obecně nakonec nemusí vůbec souhlasit, či se může měnit. Tuto skutečnost dokládá informace v článku Muslim Europe: the demographic time bomb transforming our kontinent, na serveru www.telegraph.co.uk. Zde se uvádí, že v roce 2004 se předpovídal pokles populace Evropské Unie v roce 2050 o 16 milionů, nynější odhady hovoří o růstu 10 milionů v roce 2060.
- 35 -
4.2.3
Přirozený přírůstek
Graf 10: Vývoj přirozeného přírůstku EU ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora I prognóza přirozeného přírůstku za celou Evropskou Unii počítá do budoucna s pokračujícím poklesem (viz graf výše). Od roku 2009 až do 2028 je odhadovaný pokles přirozeného přírůstku o markantních 1,1 mil. obyvatel. Avšak ještě horší než fakt poklesu přirozeného přírůstku je skutečnost, že od roku 2019 se dostává do záporných hodnot. Nejhůře v tomto směru vychází Německo, Itálie, Rumunsko a Španělsko, které mají nejen předikován propad do záporných hodnot, ale také se jedná o pokles poměrně výrazný. Je tedy opět zřejmé určité negativní ovlivnění celkového přirozeného přírůstku, citelné jak při absolutním vyjádření, tak i v relevantním vyjádřením k populaci. Ovšem je nutné konstatovat, že v tomto případě se jedná o zkreslení pouze údajové, nikoliv vyznění celkového stavu. Lze tak tvrdit na základě toho, že absolutní většina členských zemí má předikován přirozený přírůstek s klesajícím trendem (navíc polovina z nich do záporných
- 36 -
hodnot), pouze Belgie, Francie, Irsko a Lucembursko mají prognózovaný přirozený přírůstek rostoucí, či stagnující (Francie). 4.2.3.1 Živě narození a zemřelí
Graf 11: Vývoj počtu zemřelých a živě narozených v Evropské Unii ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora Pokles prognózovaného přirozeného přírůstku, jak je i na první pohled z grafu zřejmé, bude i nadále ryze ovlivněn razantním úbytkem narozených dětí. Ovlivnění ze strany počtu zemřelých bude minimální, jelikož tento ukazatel během příštích 20ti let dozná navýšení pouze o 129 tis. Oproti tomu se předpokládaný počet narozených dětí sníží 8násobně, tj. o 1 mil., a přesně odpovídá vývoji přirozeného přírůstku. Odhad pro rok 2028 činí už pouze 4,4 mil. narozených dětí. Pokud se srovnají hodnoty z roku 1968 a 2028, vyjde najevo, že za dobu kratší než je lidský život se počet narozených dětí za rok sníží o více než třetinu, což je velmi citelný propad. Všechny členské země
- 37 -
kromě Irska budou mít úroveň porodnosti podobnou (lehce pod 1 %, Irsko 1,5 %), takže není zde důvod k obavám z nějakého ovlivnění. Co se týče počtu zemřelých, nejmenší míra úmrtnosti bude v Irsku, Kypru a Lucembursku (průměrně okolo půl procenta, klesající tendence), naopak trojnásobná a s rostoucím vývojem bude v Bulharsku a Lotyšsku. Pokud jde o zemřelé děti do 1 roku věku a narozené mimo manželství, oba ukazatelé budou v budoucnu pokračovat ve svých trendech, tj. snižování zemřelých dětí do 1 roku a růst počtu narozených dětí mimo manželství (přičemž lze najít určitou paralelu s zdokonalující se lékařskou péčí a měnícím se životním stylem). Jakékoliv bližší odhady jsou právě z důvodu nedostatku dat nemožné. Samozřejmě predikce přirozeného přírůstku nepočítá s riziky přírodních katastrof, válek, epidemií a dalších událostí, které pokud nastanou, jistě ovlivní její průběh. Je to především z toho důvodu, že výskyt a dopady těchto rizik se obtížně odhadují. Po bližší seznámení např. s dopady růstu hladin světových oceánů je možné si prostudovat článek USGS: Mapa světa po zvýšení mořské hladiny až o 80 metrů na serveru gnosis9.net, kde je uvedeno, že při rozpuštění všech ledovců na planetě dojde k navýšení úrovně oceánů až o 80 metrů, čímž by celoplanetárně bylo zaplaveno území, kde žije 2,15 miliard lidí. Nezbývá než doufat, že taková situace nenastane. V tomto ohledu bude důležitý i konečný dopad tzv. prasečí chřipky. Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), uveřejňuje na svých internetových stránkách www.ecdc.europa.eu mimo jiné i statistiku týdně zemřelých na prasečí chřipku. Zde je velmi razantními skoky za posledních pár týdnů viditelný výrazný nárůst počtu úmrtí na toto onemocnění. Otázka
- 38 -
ovšem zůstává, do jaké míry je epidemie tohoto onemocnění mediálně zveličována, a jaké budou její skutečné dopady. 4.2.4
Saldo migrace
Graf 12: Vývoj salda migrace EU ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: výpočet autora z údajů eurostatu Predikce salda migrace počítá s růstem z 1,5 mil, v roce 2009 na 2,3. mil. v roce 2028, přičemž bude mírnit výrazný propad přirozeného přírůstku, výsledný celkový přírůstek už nebude takového negativního rázu. Nicméně kompenzace už nebude úplná, takže celkový přírůstek bude mít klesající tendenci (viz kapitola 4.2.2). Saldo migrace v absolutní většině členských zemí koresponduje s celkovým stavem. Nicméně tempo růstu salda migrace v Itálii, Španělsku a Anglii je strmější. A jelikož se zároveň jedná o země populačně silnější, dochází k mírnému ovlivnění celkového stavu – bez těchto zemí se trend přírůstků ze salda migrace oproti celkovému nejeví už s takovou rostoucí tendencí. Členské státy s prognózovaným záporným saldem migrace jsou: Belgie, Estonsko, Litva a Lotyšsko (tj. lidé v těchto zemích budou více emigrovat
- 39 -
než imigrovat), klesající saldo migrace má pouze Francie. Co se týče Polska, tak zde je zajímavé, že sice má předikován rostoucí trend, avšak emigrace bude po celé období převažovat nad imigrací (tj. záporné saldo migrace). Zajímavý je v této oblasti článek Každý pátý občan EU bude za čtyřicet let muslim, informačního serveru www.novinky.cz, který pojednává o zvyšující se imigraci muslimů do zemí EU. Podle příspěvku budou muslimové v roce 2050 tvořit 20 % populace Evropské Unie. Jak je tedy patrné, populace Evropské Unie bude i v budoucnu vykazovat určité negativní vývojové směry.
4.3 Návrhová část V předešlé části z prognózy vyplynuly určité negativní trendy, které by nebylo vhodné ponechat bez povšimnutí, protože by mohli mít v budoucnu nepříznivé dopady . Následující úsek bakalářské práce bude proto věnován nejvážnějším z nich, s cílem navrhnutí opatření vedoucích k odstranění negativního trendu či dopadu. 4.3.1
Stárnutí populace
První nepříznivý je nejspíše nejvážnějšího rázu. Populace Evropské Unie bude jevit zřetelnější známky regresivního typu, tj. bude se prohlubovat stárnutí populace, především z důvodu poklesu porodnosti.
- 40 -
Graf 13: Srovnání podílu 2 věkových skupin na celkové populaci EU (v %) 35 1982 30 25 2023
20
1982 2023
15 10 5 0 0-19 let
65 a více let
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora Pro názornost tohoto jevu lze použít výše uvedený graf. Graf vyobrazuje srovnání hodnoty podílu mladší a starší věkové skupiny na celkové populaci EU z roku 1982 oproti predikované hodnotě o 41 let později - v roce 2023. Podíl mladší věkové skupiny (0-19 let) zaznamená pokles 13 %, což je téměř o polovinu. Zatímco starší věková skupina (65 a více let), dozná dle predikce nárůstu podílu o 6 %, což odpovídá také zhruba polovině. V podobném duchu pojednává i analýza Perspektivy populačního stárnutí v Evropě,
demografického
informačního
serveru
www.demografie.info.
Analýza pojednává sice o Evropě jako celku a mladší věkovou skupinu má rozdílného vymezení, nicméně i tak je závěr totožný: stárnutí Evropské Populace. Na druhé straně počítá s delší prognózou – až do roku 2050. Přesné hodnoty lze vyčíst v tabulce níže. Pro zajímavost lze konstatovat, že analýzou odhadovaný podíl věkové skupiny 65 a více let, se shoduje s predikcí provedenou v kapitole 5.2.1.2 – údaj pro rok 2023 činí 17 % podílu v celkové populaci.
- 41 -
Tabulka 1: Věková struktura v Evropě
Zdroj: www.demografie.info Populace Evropské Unie bude tedy bez diskuzí stárnout, což s sebou může přinášet řadu dopadů, hned v několika oblastech (ekonomika, sociální systém, zdravotnictví a jiné). Je tedy více než zřejmé, že tento trend nelze nechat bez povšimnutí. Otázka tak zní, jak problém řešit? Snažit se zvrátit trend či mírnit jeho dopady? Nejdříve se pojďme zabývat možností zvrácení trendu. Ovšem tahle možnost nejspíše reálná moc nebude, jelikož tento trend má trvání již delší časovou dobu, proto jakýkoliv zásah o zvrácení bude o to obtížnější. Nicméně způsob jak zmírnit či dokonce úplně odstranit stárnutí populace je teoreticky určitě možný, a to nejspíše pouze přes posilování podílu mladší generace.
Mezi
možnosti jak podíl navýšit určitě patří pro-natalitní opatření vedoucí ke zvýšení porodnosti či mladší generaci posílit imigrací. Jiný způsob zřejmě neexistuje, protože se jedná o jediné dvě možnosti vedoucí k navýšení ročních přírůstků populace, jak už bylo vysvětleno v předešlých kapitolách při analýze demografických charakteristik (případně jak dokládá komentář: Socioekonomické dopady demografického stárnutí, demografického informačního serveru www.demografie.cz) Pro-natalitní opatření nejspíše optimálním řešením nebudou. A to především z toho důvodu, že jakékoliv zásahy mající za cíl zvýšit porodnost mají pouze krátkodobý charakter, což je uvedeno např. v předpisu přednášky Jiřiny Kocourkové Má populační politika v České republice perspektivu?, na serveru
- 42 -
www.cepin.cz, kde se přímo uvádí: „Lze shrnout, že dosavadní zkušenosti z vyspělých zemích ukazují, že pokud pro-natalitní opatření mají nějaký dopad, tak pouze krátkodobý a ovlivňují především "časování" narození dětí, tzn. přispívají uspíšení narození dítěte. Zvýšení úrovně plodnosti je pak vystřídáno opětovným poklesem.“ Toto řešení tedy padá, protože cílem je dlouhodobě zvrátit trend. Řešení posilování mladší generace imigrací se jeví jako aplikovatelnější. Jak dokládají analýzy v předešlých kapitolách imigrace do Evropské Unie existuje, tudíž odpadá nutnost stimulace/motivace imigrantů. Ovšem tito imigranti jsou zajisté všech věkových skupin. Tudíž by bylo vhodné soustředit se výhradně na mladší generace, pokusit se přilákat mladší generaci do EU a to konkrétně generaci okolo 20 let věku. Jakékoliv pokusy o zvýšení imigrace dětí (bez rodičů) jsou zcela scestné (třebaže by se podařilo přesvědčit rodiče, vyvstávali by další sociologické a ekonomické komplikace), proto zbývající generace okolo 20 let (navíc je ranného produkčního i reprodukčního věku). Zvýšení zájmu této generace o imigraci je možné přes prezentování Evropské Unie s cílem zaujmout jedince na vrcholu dospívání z jiných zemí – mohlo by jít např. o možnost kvalitního vzdělání, větší příležitosti a možnosti, svoboda, krásné ženy či noví přátelé. Přičemž lze předpokládat, že člověk který emigruje s např. s cílem vystudovat evropskou vysokou školu, se během studia začlení do společnosti, najde si přátele apod., a postupně bude ztrácet důvody pro návrat do své vlasti. Avšak negativním důsledkem můžou být problémy se začleněním do společnosti nebo rasové původu, popř. nezaměstnanost. Lze tedy shrnout, že predikci trendu stárnutí populace je možné zvrátit nanejvýše s cílenou imigrační politikou. Na druhé straně dopady stárnutí populace Evropské Unie se mohou negativně projevit v několika oblastech – sociální systém, veřejné finance, ekonomika, - 43 -
školství, zdravotnictví, aj. Jako příklad může posloužit článek s vše říkajícím nadpisem: Stát letos na důchodech a nemocenských vydal o 23 miliard víc, než vybral, na serveru www.novinky.cz. Pro-natalitní opatření, jak už bylo uvedeno výše mají pouze krátkodobý charakter, navíc by určitou dobu trvalo než by se efekt dostavil (tj. děti dorostou do produktivního věku). Proto i zde toto řešení nejspíše nebude optimální. Další cestou pro zmírnění či odstranění dopadů je imigrační politika cílená na osoby v produktivním věku. Řešení bylo již částečně popsáno výše a v následujícím problému vyplývající z populačních prognóz je mu věnována samostatná pasáž, proto odkazuji na tyto části. Poslední nabízenou možností je změna sociálního systému. Asi nejpoužívanější upravovanou složkou sociálního systému je věková hranice odchodu do důchodu. Na portálu www.euroskop.cz k problematice uvádí: „Věk odchodu do důchodu je v členských státech EU stále věcí národních právních úprava v rámci EU není harmonizován. Důchodový věk je tedy rozdílný, aktuálně se nejčastěji pohybuje v rozmezí od 60 do 65 let.“ V orientační tabulce odchodu do
důchodu v evropských zemích České
správy
sociálního
zabezpečení, uveřejněné na webových stránkách www.cssz.cz, lze vyčíst konkrétní hodnoty. Například v Maltě odchází lidé do důchodu v 61 letech (muži), respektive v 60 letech (ženy), oproti Islandu, kde muži i ženy na důchodový věk čekají až do 67 let. Jev stárnutí populace není ponechán bez povšimnutí a právě posouváním hranice odchodu do důchodu jsou řešeny jeho negativní dopady i v současnosti. Fakt dokládá článek Věk pro odchod do důchodu by se měl v EU zvýšit na internetových stránkách serveru www.rozhlas.cz, kde se přímo uvádí: „Lidé v Evropě by měli déle pracovat. V Bruselu se na tom shodli ministři financí států platících eurem. Zvyšování - 44 -
věku pro odchod do důchodu je podle nich jedním z receptů jak zlepšit situaci na trhu práce. Kvůli hospodářské krizi v celé Unii stoupá nezaměstnanost. V průměru je bez práce každý desátý občan. Země eurozóny by tak měly reformovat svůj pracovní trh.“ (na okraj - článek je poněkud matoucí, jelikož jako odůvodnění odchodu do důchodu je uvedena rostoucí nezaměstnanost, přičemž pokud se posune hranice odchodu do důchodu, navýší se počet osob na trhu práce > ještě větší nezaměstnanost, a to neberu v úvahu fakt, že starší osoby mohou mít ztíženou šanci k nalezení zaměstnání pro svůj věk. Dle mého názoru se jedná o záměrné PR prohlášení.) Praktický dopad schůzky ministrů financí může mít aktuální novinka v České republice. Ve zprávě s výstižným názvem Do penze budeme chodit až v 65 letech, informačního serveru www.novinky.cz, se pojednává o důchodové reformě posouvající hranici odchodu do důchodu až na 65 let. Na druhé straně zvyšování důchodové hranice s sebou může přinášet nelibost ze strany obyvatel (zde se nabízí poskytnou populaci ekonomické odůvodnění, ovšem autor má na základě svých zkušeností přesvědčení, že i přes lehkou manipulovatelnost obyvatel by kýženého efektu nebylo dlouhodobě dosaženo), či zhoršené uplatnění na trhu práce. Pro řešení negativních dopadů predikce stárnutí populace Evropské Unie jako doporučení vychází odsouvání hranice odchodu do důchodu spolu s migrační politikou cílenou na produktivní věk.
- 45 -
4.3.2
Rostoucí saldo migrace
Graf 14: Vývoj salda migrace EU ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: výpočet autora z údajů eurostatu Druhý nepříznivý trend populace EU je rostoucí saldo migrace. Predikce počítá s růstem přírůstků migrace z 1,5 mil, v roce 2009 na 2,3. mil. v roce 2028. (viz graf výše). Největší podíl mají sice Británie, Itálie a Španělsko, ale i tak s rostoucím saldem migrace - až na pár výjimek – se budou potýkat všechny členské státy. Lze se oprávněně domnívat, že takovéto „míchání“ populace bez jakýchkoliv řešení bude mít nepříznivé dopady především sociologického či ekonomického charakteru. Co se týče řešení vedoucí k omezení trendu růstu migraci, je ze strany ovlivnění imigrační složky nepotřebné, ne-li dokonce nežádoucí. Jak bylo v minulých kapitolách popsáno, populace celé Evropské Unie se bude potýkat s problémy stárnutí a úbytku narozených dětí, takže případné omezení (či úplné zamezení) imigrace by celou situaci ještě více zkomplikovalo. V podobném směru hovoří i komentář: Evropa se bez migrace neobejde, demografického informačního serveru www.demografie.info, kde se závěrem
- 46 -
přímo uvádí: „Evropa v současné době balancuje na hraně ochranářské politiky, která reflektuje strach jejích obyvatel ze ztráty zaměstnání a z konkurence levné pracovní síly. Z dlouhodobého hlediska by ale měl převážit pozitivní přístup k migraci. Demografické vyhlídky totiž nejsou příliš povzbuzující. Očekává se, že v roce 2050 bude v Evropě žít dvakrát více důchodců než mladých lidí a úměrně se sníží podíl produktivního obyvatelstva. Bez podpory ze zahraničí se Evropa neuživí“ Lze tudíž vést snahy pouze směrem ke snižování touhy občanů Evropské Unie emigrovat, avšak pro nedostupnost dat nelze určit míru a fakta o emigraci, proto návrhy řešení vedoucí ke snížení emigrace je irelevantní. Do trendu růstu salda migrace EU tedy není nutné vést nějaké zásahy, ovšem ignorovat nepříznivé dopady už by mohlo mít důsledky. Tak například z článku Každý pátý občan EU bude za čtyřicet let muslim, informačního serveru www.novinky.cz, jsou patrné hrozící náboženské a rasové problémy. V článku se totiž přímo uvádí: „Evropu čeká zásadní demografická proměna. Do zemí Evropské unie se stěhuje stále více muslimů a jejich počet se podle britského listu The Daily Telegraph v příštích šesti letech zdvojnásobí. Do roku 2050 by tak mohl být každý pátý obyvatel EU muslim. Posílení muslimské komunity bude mít podle deníku nejrůznější důsledky včetně dopadů na diplomacii. List uvedl, že evropští představitelé trend povětšinou ignorují a nepřicházejí s konstruktivními řešeními. Výjimkou je pár opatření v některých zemích, jako například zákaz nošení muslimských šátků ve francouzských školách..Varovné údaje jsou přitom nepřehlédnutelné - počet muslimů se v Evropě za posledních 30 let zdvojnásobil. Ke stejnému nárůstu bude nyní podle demografů stačit šest let. V Bruselu patří mezi nová nejpopulárnější jména Mohamed, Adam, Rádžan, Ajúb, Mahdí, Amín a Hamza.“ Tato predikce je sice časově vzdálenějšího rázu, nicméně i tak podává určité varování
- 47 -
o budoucích rasových či náboženských problémech, které budou stupňovány tím, že skupina bude mnohem početnější. Zřetelné projevy rasismu v EU jsou totiž i v současnosti. Pojednává o tom tisková zpráva Agentury Evropské Unie pro základní práva (FRA) Šetření o menšinách a imigrantech v Evropské Unii přináší nový pohled na rasismus v EU, kde se např. uvádí: „Rasově motivované trestné činy, obtěžování a diskriminace jsou zcela nedostatečně ohlašovány. Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) dnes zveřejnila výsledky vůbec prvního celoevropského šetření o zkušenostech přistěhovalců a etnických menšin motivovanými trestnými činy. Šetření prokázalo, že diskriminace, obtěžování a rasově motivované násilí jsou rozšířeny mnohem více, než jak uvádějí oficiální statistiky.“ Avšak rostoucí imigrace není pouze o rasismu. nesporné jsou i ekonomické dopady, zvláště při současné ekonomické krizi. Jak je uvedeno v komentáři Evropa
se
bez
migrace
neobejde,
na
serveru
www.demografie.cz:
„Ekonomickou užitečnost zahraničních pracovníků tak donedávna nikdo nezpochybňoval. Teď se ale stroj zasekl. Vlny bankrotů se rozlévají po světě a se zakázkami pro firmy mizí i práce pro migranty. Jen letos by podle odhadů Mezinárodní organizace práce mělo na celém světě zaniknout 20 milionů pracovních míst.“ V podobném směru hovoří i rozhovor v článku Islám přichází do srdce Evropy, na serveru www.cz.altermedia.info, pojednávající o situaci ve Francii, kde je přímo uvedeno: „Ekonomicky je situace ještě horší. Ze sta přistěhovalců [z Třetího světa] jen pět se uchází o práci.“
Negativní dopady jsou i sociologického rázu, jak je uvedeno v již citovaném článku Každý pátý občan EU bude za čtyřicet let muslim, informačního serveru www.novinky.cz, kde je přímo uvedeno: „Průzkumy napříč Evropskou unií sice prokázaly, že muslimové mají snahu se do společnosti integrovat, ale čelí množství společenských překážek.“
- 48 -
Je možné shrnout, že imigrace do Evropské Unie je již v současnosti s negativními dopady. Nabízením řešením se jistě obecně jeví pouze zabývat se důsledky rostoucí imigrace. Avšak už nyní lze konstatovat, že vhodnější řešení je migraci kontrolovat, ovlivňovat a současně se zabývat negativními důsledky. V podobném duchu hovoří i poznámka Angela Gurrího, generálního tajemníka OECD, uveřejněná v článku Muslimská Evropa: demografická časovaná bomba mění kontinent, na serveru www.eurabia.cz: „Migrace není něco, co můžeme zapnout či vypnout podle toho, jak se nám to líbí. Potřebujeme poctivou a efektivní migrační a integrační politiku; takovou politiku, která bude fungovat jak za dobrých, tak za špatných ekonomických časů.“ V tomto směru má nakročeno migrační politika EU - jak se lze přesvědčit ve zprávě Evropské Komise Ke společné imigrační politice EU, uveřejněné na svých webových stránkách www.ec.europa.eu. V České republice vznikl dokonce v Evropě ojedinělý projekt, s cílem přinést kvalifikované pracovníky ze zahraničí. Více o projektu hovoří následující odstavec, z období spuštění projektu (převzato z článku Pomohou nám cizinci omládnout?
na
serveru
www.imigracecz.org).
V
České
republice
se v posledních letech rodí málo dětí, naše populace stárne. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) by v roce 2030 mělo i bez dalšího snižování porodnosti chybět v ČR přes 420 000 osob v produktivním věku. Vláda proto začíná hledat kvalifikované pracovníky v zahraničí. Záměr je to jistě chvályhodný, neboť do budoucnosti tímto směrem hledí v Evropě pouze Velká Británie, zatímco Německo o obdobném plánu teprve jedná. O to smutnější je, že český projekt provází zdržení a mnohá nedotažení. Před dvěma lety schválila vláda koncepci aktivního získávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků. MPSV vypracovalo ještě pod vedením nynějšího - 49 -
premiéra Vladimíra Špidly podrobný pilotní projekt, na kterém by si měla Česká republika během pěti let vyzkoušet, zda je schopná zaplňovat mezery na trhu práce řízením migrace. Návrh počítal se spuštěním projektu k 1. lednu 2003, vinou škrtů v rozpočtu se však realizace o půl roku zpozdila. Cílem projektu je přivést do České republiky kvalifikované pracovníky, kteří se zde chtějí trvale usadit. "Chceme umožnit lidem, kteří se rozhodnou u nás dlouhodobě pracovat a pomáhat tak zaplňovat mezery na českém trhu, snadnější integraci do české společnosti," říká koordinátorka projektu Věra Ivanovičová. Lákadlem pro cizince má být snadnější získání povolení k trvalému pobytu. K samotnému řešení je možné uvést následující. Imigrace do zemí Evropské Unie by se mohla kontrolovat přes motivování vybraných skupin osob (jako jsou např. vysokoškolští studenti, rodiny s malými dětmi, či kvalifikovaní pracovníci), přes prezentaci EU jako vhodné destinace pro tyto skupiny. Samozřejmě s ohledem na ekonomickou situaci v jednotlivých členských státech. Dále odbourávat rasovou diskriminaci a problémy s integrací do společnosti, např. změnou pohledu obyvatel EU že více rasová populace je něco běžného (např. filmy či reklamy s herci jiné národnosti). Problematiku by mohla řešit postupně prohlubující se migrační politika Evropské Unie, z přispěním projektů na podporu migrace v jednotlivých členských státech. Na druhé straně lze tvrdit, že tímto bude docházet k smazávání hranic mezi státy jako takovými (avšak autor je přesvědčení, že tento stav je nevyhnutelný a nezbytný). Toto řešení je tedy doporučené, zvláště k přihlédnutí k faktu, že pomáhá eliminovat ostatní negativní populační trendy EU.
- 50 -
4.3.3
Snižování porodnosti
Posledním
zásadním
predikovaným
nepříznivým
vývojovým
trendem
populace Evropské Unie je postupný úbytek narozených dětí. Pro lepší představu lze využít grafu níže. Předpokládaný počet narozených dětí se sníží 8násobně, tj. o 1 mil. Odhad pro rok 2028 činí už pouze 4,4 mil. narozených dětí. Při porovnání hodnot z roku 1968 a 2028 je propad ještě markantnější - za dobu kratší než je lidský život se počet ročně narozených dětí snížil o více než třetinu. Stav není ovlivněn situací v žádné členské zemi. Graf 15: Vývoj přirozeného přírůstku EU ve vybraných letech (v mil. obyvatel)
Zdroj: databáze eurostatu a výpočet autora Dopady tohoto nepříznivého trendu budou patrně nejcitelnější v oblasti ekonomiky. Úbytek dětí bude příčinou problémů pramenících ze snižování osob v produktivním věku. Situaci okolo zvrácení negativního trendu je možné řešit nejspíše pouze pronatalitními opatřeními směrem ke zvýšení porodnosti. Toto řešení již bylo popsáno se závěrem dlouhodobé neefektivnosti, tudíž nelze doporučit. Nicméně pro zajímavost lze uvést konkrétní opatření – podle podkladu Vývoj počtu obyvatel, na serveru digitální učební materiály (www. dum.rvp.cz) jsou to např.: mateřská dovolená, nižší daně rodin s dětmi, rodinné přídavky, porodné.
- 51 -
Co se týče řešení dopadů, nabízejí se upravená migrační politika nebo změny sociálního systému. Obě řešení již byla v předešlých kapitolách také popsána, proto je zbytečná jejich opětovná charakteristika. Doporučené řešení negativních dopadů předikovaného úbytku narozených dětí v Evropské Unii, je tudíž obdobné: posouvat hranici odchodu do důchodu spolu s cílenou migrační politikou.
5
ZÁVĚR
V práci
jsem
se
zabýval
analýzou
vývoje
zvolených
demografických
charakteristik za posledních 41 let, sestavením a analýzou prognózy na dalších 20 let, spolu s návrhy řešení negativních důsledků. Z výsledků práce vyplývá, že populace Evropské Unie vykazuje ve vývoji určité tendence, některé poměrně závažného rázu. Při analýze vývoje za posledních 41 let bylo byly zjištěny následující charakteristiky. Celkový stav populace EU doznával růstu. Struktura dle pohlaví hovoří o mírné převaze žen nad muži, s pozorovatelným mírným trendem přibližování se poměru 1:1. Struktura populace Evropské Unie dle věku doznávala ve sledovaném období postupně sílícího jevu stárnutí populace – věkové skupiny do 19 let výrazně ubývalo, oproti přírůstkům ve zbývajících věkových skupinách. Roční přírůstky obyvatel mají cyklický průběh, přičemž absolutní vyjádření je výrazně ovlivněno menšinou členských zemí -7 nejlidnatějšími státy EU (mající podíl 76 % na celkové populaci Evropské Unie). Při relativním vyjádření ve vztahu k celkové populaci většina států doznává růstu tohoto ukazatele, nedochází tak k ovlivnění trendu. Roční přirozený přírůstek ve sledovaném období doznal výrazného poklesu, avšak stále ještě se pohybuje v kladných hodnotách. Avšak několik států už má
- 52 -
ke konci vybraného období přirozený přírůstek záporný. Pouze Lotyšsko, Maďarsko a Německo mají roční průměr přirozeného přírůstku v poměru k populaci záporný. Posledních pár let má přirozený přírůstek tendenci zmírňování propadu s náznakem mírného zlepšení. Tento markantní propad je dán především
z důvodu výrazného úbytku narozených dětí, počet
zemřelých nedoznal takové výrazné změny. Tendence v počtu narozených dětí je rostoucího charakteru, naopak trend úmrtnosti dětí do 1 roku věku je klesající.
Saldo
migrace
ve
sledovaném
období
doznávalo
růstu,
a kompenzuje tak úbytky přirozeného přírůstku, tj. vývoj celkového přírůstku tudíž
nejeví
srovnatelný
propad
jako
přirozený
přírůstek.
Ovšem
pro nedostupnost údajů nebylo možné zanalyzovat imigraci a emigraci zvlášť. Pro zjednodušení z důvodu objemu dat, bylo na údaje pohlíženo jako na běžné časové
řady,
přičemž
prognózy
vývoje
vybraných
demografických
charakteristik na budoucích 20 let byly sestaveny jako predikce budoucího vývoje
těchto
časových
řad,
pomocí
funkce
forecasting
v programu
STATGRAPHIC Plus. Celkový stav populace má predikován pokračující růst, pouze populace v Bulharsku, Lotyšsku a Maďarsku bude ubývat. Navíc klesá míra ovlivnění nejlidnatějšími členskými zeměmi. Struktura podle pohlaví se dle prognózy přibližuje poměru 1:1. Jev stárnutí populace přetrvává i v budoucnu, regresivní struktura populace Evropské Unie se projevuje v plné síle. Celkový přírůstek bude dle predikce postupně se snižující, protože klesají přírůstky ve 4 ze 7 nejlidnatějších států (Francie, Německa, Polska a Rumunska). Přírůstek zbylých 20 zemí je už prakticky stagnující, proto lze tvrdit, že dochází k negativnímu ovlivnění ze strany populačně silnějších států. Přirozený přírůstek v prognóze pokračuje poklesem, navíc od roku 2019 bude dosahovat záporných hodnot. Největší propad prodělají populace Itálie, Německa, Španělska a Rumunska (pouze Belgie, Francie, Irsko a Lucembursko nemají predikován klesající přirozený přírůstek). Tato skutečnost bude opět
- 53 -
dána úbytkem narozených dětí – úbytek bude až 8x větší než přírůstek zemřelých. Predikce dětí narozených mimo manželství a zemřelých do 1 roku věku i nadále počítá se stejnými trendy (růst, respektive pokles). Saldo migrace má odhadován pokračující trend růstu (částečně ovlivněný Britanií, Itálií a Španělskem), avšak kompenzace přirozeného přírůstku už nebude úplná. Při návrzích a hodnocení řešení dopadů byly zvoleny následující 3 negativní trendy. Obecně lze shrnout, že se jedná o poměrně zásadní trendy, tudíž by neměli být ignorovány. První, jev stárnutí populace Evropské Unie, bylo doporučeno pro zvrácení negativního trendu nanejvýše stimulovat a motivovat imigraci mladší generace do Evropské Unie. Pro řešení dopadů byl doporučen návrh posouvání hranice odchodu do důchodu (který je v praxi často používán), zároveň spolu s migrační politikou cílenou na produktivní generaci. Druhý negativní trend populace EU je rostoucí saldo migrace, avšak jakýkoliv návrh vedoucí ke změně tohoto trendu není doporučován, jelikož by mohlo vést ještě více ke zhoršení celkové situace (tj. citelnější dopady stárnutí populace Evropské Unie). Návrhy k samostatnému řešení emigrační složky nelze nabídnout, právě z důvodu nedostupnosti dat. Lze tedy předložit pouze návrh řešení dopadů (jako jsou např. rasové či integrační problémy), kterým je prohlubování současné migrační politiky EU (např. vytváření obrazu více rasové populace jakožto běžného stavu). Posledním výrazně negativním trendem populace EU je markantní úbytek narozených dětí. Trend bohužel nelze účinně zvrátit, jelikož veškerá opatření by neměla dlouhodobý charakter. Řešení dopadů je totožné jako u problematiky stárnutí populace.
Prognózy vybraných demografických charakteristik na základě vývoje v posledních letech, byly spolu s doporučeními pro řešení jejich dopadů úspěšně provedeny, cíle bakalářské práce bylo tudíž dosaženo.
- 54 -
6
POUŽITÉ ZDROJE 1. BACCI, M. L. Populace v evropské historii. NLN, 2003. 272 s. ISBN 807106-495-5.
2. BADE, K. J. Evropa v pohybu: evropské migrace dvou staletí. NLN, 2005. 500 s. ISBN 80-7106-559-5.
3. BLAŽKOVÁ A KOL., Statistika I. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009. 228 s. ISBN 978-80-7375-286-6.
4. HINDLS A KOL., Statistika pro ekonomy 8. vyd. Professional Publishing 2007. 420 s. ISBN 978-80-86946-43.
5. Demografický informační portál O demografii [online]. Publikováno 2004 [cit.2010-4-16]. Dostupné z:
6. Muslim Europe: the demographic time bomb transforming our continent [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-11-27]. Dostupné z: 7. Každý pátý občan EU bude za čtyřicet let muslim [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-11-03]. Dostupné z:
- 55 -
8. USGS: Mapa světa po zvýšení mořské hladiny až o 80 metrů [online]. Publikováno 2007 [cit.2009-06-11]. Dostupné z: 9. Number of confirmed deaths among 2009 pandemic influenza A(H1N1) cases by week of notification [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-12-27]. Dostupné z: 10. Čeští
Romové
jsou
nejvíce
diskriminováni,
řekla
studie
[online].
Publikováno 2009 [cit.2009-12-10]. Dostupné z: 11. Pomohou nám cizinci omládnout? [online]. Publikováno 2009 [cit.200906-23].
Dostupné
z:
=media&mm=4> 12. ANALÝZA: Migranti živí i svou zemi [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-10-03]. Dostupné z: 13. ANALÝZA:
Perspektivy
populačního
stárnutí
v Evropě
[online].
Publikováno 2005 [cit.2009-04-13]. Dostupné z: 14. Eurostat statistic database [online]. [cit.2009-09-30]. Dostupné z:
- 56 -
15. STATGRAPHIC
Plus
version
5
[software].
Dostupné
z:
16. Jiřina Kocourková: Má populační politika v České republice perspektivu? [online].
Publikováno
2005
[cit.2009-12-19].
Dostupné
z:
17. Důchodový věk v zemích EU [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-12-21]. Dostupné z: 18. Důchodový věk [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-12-21]. Dostupné z: 19. Věk pro odchod do důchodu by se měl v EU zvýšit [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-12-17]. Dostupné z:
ekonomikavevrope/_zprava/655889> 20. Do penze budeme chodit až v 65 letech [online]. Publikováno 2010 [cit.2010-01-02].
Dostupné
z:
188139-do-penze-budeme-chodit-az-v-65-letech.html> 21. KOMENTÁŘ: Socioekonomické dopady demografického stárnutí [online]. Publikováno
2006
[cit.2009-06-02].
Dostupné
z:
demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=383> 22. KOMENTÁŘ: Evropa se bez migrace neobejde [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-06-02]. Dostupné z:
- 57 -
23. Tisková zpráva Šetření o menšinách a imigrantech v Evropské unii přináší nový pohled na rozsah rasismu v EU [online]. Publikováno 2009 [cit.200912-26]. Dostupné z: 24. Islám přichází do srdce Evropy [online]. Publikováno 2008 [cit.2009-1212]. Dostupné z: 25. Ke společné migrační politice [online]. Publikováno 2004 [cit.2009-12-18]. Dostupné
z:
tion/immigration_1104_cs.pdf> 26. Vývoj počtu obyvatel [online]. Publikováno 2009 [cit.2009-06-01]. Dostupné z:
m> 27. Prognózy a modely v regionálním rozvoji [online]. Publikováno 2003 [cit.2009-09-26]. Dostupné z: 28. Stát letos na důchodech a nemocenských vydal o 23 miliard víc, než vybral [online].
Publikováno
2009
[cit.2009-10-24].
Dostupné
- 58 -
z:
