PROFIL ÚČASTNÍKA UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky

PROFIL ÚČASTNÍKA UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU THE PARTICIPANT PROFILE OF THE THIRD AGE UNIVERSITY

Bakalářská diplomová práce

Veronika Floriánová

Vedoucí bakalářské diplomové práce: PhDr. Naděţda Špatenková PhD.

Olomouc 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

V Olomouci dne …….. 2011

Veronika Floriánová ………………..

Obsah Úvod ................................................................................................................ 4 1 CELOŢIVOTNÍ UČENÍ A UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU JAKO SOUČÁST VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH...................................................... 7 1.1 Univerzita třetího věku jako součást vzdělávání dospělých ................. 9 1.1.1 Vzdělávání dospělých ............................................................... 13 2

ÚČASTNÍK VZDĚLÁVÁNÍ NA UNIVERZITĚ TŘETÍHO VĚKU ...... 18 2.1 Specifika účastníků vzdělávání na univerzitě třetího věku ................ 18 2.1.1 Tělesné změny .......................................................................... 23

3

2.1.2

Psychické změny ....................................................................... 26

2.1.3

Sociální změny .......................................................................... 29

PROFIL ÚČASTNÍKA UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU ..................... 36

3.1 Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci .......... 36 3.2 Výzkumný problém .......................................................................... 38 3.3 Výzkumné cíle ................................................................................. 39 3.4 Pouţitá metoda a technika ................................................................ 42 3.5 Výzkumný soubor ............................................................................ 43 3.6 Shrnutí výsledků šetření ................................................................... 52 ZÁVĚR .......................................................................................................... 55 ANOTACE .................................................................................................... 57 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................. 58 PŘÍLOHY ...................................................................................................... 64 Grafy výsledků zpracování dat ................................................................ 65 Dotazník ................................................................................................. 68

3

Úvod Populace v Americe a v Evropě, tedy i České republice, stárne stejně jako ve většině vyspělých zemí. V roce 2005 bylo v České republice 14,2% obyvatel starších 65 let. Podle odhadů Českého statistického úřadu bude v roce 2050 tvořit tato sloţka 31,3% celkového počtu obyvatelstva. To pochopitelně zvyšuje finanční výdaje v oblasti zdravotnické i sociální péče. 1 Tento vývoj je ovšem nevyhnutelný, proto jiţ vlády pracují na důchodových reformách, které mají zabránit velkým státním finančním výdajům za starobní důchody. 2 Vzdělávací politika poslední desetiletí rozšiřuje vzdělávací programy na kurzy pro seniory. Jejich hlavním cílem je rozvoj schopností a osobnosti k seberealizaci a obohacení znalostí seniorů. Důleţitým bodem vzdělávacích aktivit pro seniory je poznatek, ţe starší lidé jsou schopni se učit a mohou se svobodně rozhodnout, zda a co se budou učit.3 To by měla podpořit koncepce vzdělávání seniorů, čili akademie třetího věku, kluby seniorů a především univerzity třetího věku, které mají plnit potřeby a zájmy seniorské populace. 4 Předpokládám, ţe po univerzitách třetího věku bude stále větší poptávka, přestoţe se věková hranice odchodu do důchodu zvyšuje. Odhaduje se, ţe dosáhne věku aţ 69 let, coţ by mohlo znamenat mírný pokles zájmu o studium v seniorském věku. Zatím se ale očekává, ţe programy celoţivotního vzdělávání budou poskytovány ve stále větší míře. Tato bakalářská práce pojednává o vzdělávání seniorů na univerzitě třetího věku, přesněji na Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci (dále také U3V při UPOL). Cílem práce je určit profil účastníka

1

Centrum evropských studií [online], Dostupné z . 2 Reforma důchodů [online], Dostupné z . 3 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 63. 4 SCHMIDT H. Proč starší lidé studují? (Studium seniorů – šance a překáţky), (s. 45-46), In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí. Olomouc:Univerzita Palackého, 1997.

4

U3V při UPOL. To znamená zjistit, zda studium navštěvují více ţeny, nebo muţi, jaký je průměrný věk studentů, zda jsou účastníci přímo z Olomouce a blízkého okolí, nebo dojíţdějí, co je na studiu láká, jaké vyuţití ve studiu hledají. Práce je rozdělena na dvě části. První část vychází z nastudované literatury. Čerpá také z internetových zdrojů a různých článků. Vysvětluje pojmy, které jsou uváděny v druhé části, je základem práce. První kapitola se zabývá definicí, funkcemi a cíli celoţivotního učení. Je zde zmíněn vznik konceptu a jeho hlavní myšlenky, které se týkají hlavně vzdělávání dospělých a seniorů. Do této části jsem zařadila menší diskusi, zda věší podíl na vzdělávání a výchově stárnoucích a starých lidí má gerontagogika, či andragogika. Podkapitolu tvoří informace o univerzitách třetího věku. Začátek podkapitoly vymezuje vznik, obecné informace, účel a cíle univerzit třetího věku. Dále se věnuji Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. Druhá kapitola pojednává o účastníkovi seniorského vzdělávání, respektive univerzity třetího věku. Podrobně definuje dospělé v období pozdní dospělosti (40-65 let) a starší dospělosti a stáří (65 let a výše). Obě tyto skupiny jiţ provází stárnutí a změny, které stárnutí přináší a které jsou zde detailně popsány. Stárnoucí dospělí a senioři jsou mým hlavním objektem v práci, proto jim věnuji značnou pozornost. Popisuji fyzické, psychické i sociální změny v období stáří, neboť ty mají zásadní vliv na specifické potřeby seniorů. Starší lidé

mívají

v důsledku

penzionování

více

volného

času,

neţ

měli

v produktivním věku. Proto druhou kapitolu doplňuje jak odchod do důchodu, jako jedna z hlavních změn stárnoucích lidí, tak i volný čas, který hraje u starších lidí důleţitou roli. Třetí kapitola otevírá druhou část práce, která navazuje na část první. V úvodu jsou uvedeny informace o Univerzitě třetího věku při Univerzitě 5

Palackého v Olomouci (U3V při UPOL). Dále se věnuje jiţ samotným studentům prvního ročníku U3V při UPOL. Hlavním pilířem je dotazníkové šetření o těchto studentech. Toto šetření přináší zajímavá a důleţitá fakta o studentech 1. ročníku, která mají vymezit a popsat typického účastníka U3V při UPOL.

6

1

CELOŢIVOTNÍ UČENÍ A UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU JAKO SOUČÁST VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Univerzity třetího věku, stejně jako akademie třetího věku či kluby

třetího věku patří do zájmového vzdělávání (umoţňují seberealizaci ve volném čase a zaměřují se na individuální záliby lidí), které je součástí konceptu celoţivotního učení. 5 Proto je tato kapitola věnována celoţivotnímu učení a vzdělávání. Druhou částí kapitoly je pojednání o univerzitách třetího věku.

Celoţivotní učení jako pojem „zahrnující veškeré účelné formalizované i neformální činnosti související s učením, které se průběţně realizují s cílem dosáhnout zdokonalení znalostí, dovedností a odborných předpokladů“, definovala v roce 1999 Evropská unie. 6 Můţeme se také setkat s pojmem učení „v celé šíři ţivota“ (nebo „všeţivotní“ učení7), („lifewide“), čili učení ve všech oblastech ţivota, v jakémkoliv jeho stadiu. Pojem „celoţivotní“ v sobě totiţ zahrnuje jen časovou dimenzi.8 Počátky teorie o výchově a vzdělávání dospělých najdeme jiţ v dílech Jana Ámose Komenského, který hlásal, aby se učili všichni, všemu, všestranně. Rozlišil také vzdělávací a výchovné postupy v jednotlivých etapách ţivota.9 Plán periodického vzdělávání vznikl koncem 60. let 20. století. Koncepty celoţivotního učení byly formulovány Radou Evropy, OECD, UNESCO. Sledovaly především cíle sociálního a kulturního rozvoje společnosti pomocí vzdělávání přístupného pro všechny bez rozdílu. Současný koncept, jehoţ počátky vznikaly koncem 90. let, se zaměřuje především na „cíle spojené

5

PALÁN Z., LANGAR T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 68. PALÁN Z. Memorandum o celoţivotním učení a současnost v ČR (s. 1) In Celoživotní vzdělávání, čas jednat – sborník příspěvků. Brno, 2001. 7 Strategie celoživotního učení ČR. Dostupné také z: < http://www.nuov.cz/koncept/strategiecelozivotniho-vzdelavani>. 8 Memorandum o celoživotním učení, listopad 2000. Dostupné také z . 9 KOMENSKÝ J. Vševýchova/Pampedia. Bratislava: Obzor, 1992, s. 59-63, 89. 6

7

s programy celoţivotního učení zaměřenými na rozvoj lidských zdrojů, zejména ve vztahu k potřebám efektivního fungování ekonomiky.“ 10 Středem tohoto konceptu je oblast odborného vzdělávání a přípravy k uplatnění v pracovním ţivotě.11 Dnes je celoţivotní učení chápáno jako „pokračování uvědomělého učení po celou dobu ţivota.“12 Hlavní myšlenka a princip celoţivotního učení spočívá v provázanosti všech moţností učení v jednom celku, který zahrnuje jak formální, tak neformální a informální učení a vzdělávání. Celoţivotní vzdělávání a učení uchopuje veškeré učení uskutečňované v různých stádiích ţivota jako nepřerušenou kontinuitu.13 Formální vzdělávání v sobě zahrnuje základní, střední a vysokoškolské učení. Jeho cíle a formy jsou legislativně upraveny a absolvování potvrzeno certifikátem (vysvědčení, diplom atd.). Neformální vzdělávání je zaměřeno na získání dovedností a znalostí, které mohou zlepšit pracovní i společenské postavení. Je poskytováno nejen školskými zařízeními, ale i neziskovými a soukromými vzdělávacími organizacemi. Informální vzdělávání je pojímáno jako získávání vědomostí a dovedností na základě kaţdodenních činností v práci, rodině i volném čase. Na rozdíl od předchozích dvou je většinou nestrukturované, nesystematické.14 Koncept celoţivotního učení má rozvíjet nejen sektor formálního vzdělávání, ale celý vzdělávací systém s vyuţitím moderních informačních a komunikačních technologií. 15

10

Strategie celoživotního učení ČR. Dostupné také z: < http://www.nuov.cz/koncept/strategiecelozivotniho-vzdelavani>. 11 Tamtéţ. 12 OECD: Celoživotní učení pro všechny. Zasedání Výboru pro vzdělávání OECD na úrovni ministrů ve dnech 16.–17. Ledna 1996. Praha: Učitelské noviny-Gnosis, 1997, s. 98. 13 ŠIMEK D. Základy andragogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996, s. 28. 14 Strategie celoživotního učení ČR. Dostupné z: < http://www.nuov.cz/koncept/strategiecelozivotniho-vzdelavani>. 15 Bílá kniha - národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Ve formátu pdf s. 72, dostupné z .

8

Za posledních dvacet let se stále rychleji a nepřetrţitě objevují nové systémy v oblasti řízení, ekologie, informatiky, biotechnologií. Také přicházejí přeměny v řízení států – změny ekonomické, sociální, kulturní a politické. Důsledkem je zrychlující se neustálá změna podoby světa, jeho fungování. To má vliv na ţivot člověka. „Znamená to, ţe učení se stává celoţivotním imperativem nejen proto, abychom byli zaměstnatelní, ale i proto, abychom byli schopni plnit všechny své role ostatní. Role občanské, společenské i rodinné; abychom byli schopni nejen ţít ve sjednocené Evropě, ale měli i moţnost vyuţívat výhody této integrace.“16 Seniorské učení si klade za cíl porozumění a přizpůsobení seniorů těmto změnám. Zde zaměstnatelnost a zaměstnání jiţ není důleţitým předpokladem pro aktivní ţivot ve společnosti. Zaměřuje se na udrţení funkčně gramotnostních dovedností, jako např. získání základů počítačové gramotnosti.17 Vzdělávání musí být dostupné pro všechny občany v jakémkoli věku, v souladu s jejich potřebami a zájmy je třeba vytvářet motivaci pro celoţivotní učení. Společnost pak můţe vést k učící se společnosti (společnost, která investuje do vědění, kaţdý jednotlivec si v ní buduje svou vlastní kvalifikaci18), coţ je ţádoucí stav společnosti. 19

1.1 Univerzita třetího věku jako součást vzdělávání dospělých Samotný

termín

univerzita

třetího

věku

(U3V)

označuje

institucionalizované speciální formy vzdělávání seniorů, uskutečňované na vysokých školách.

20

Jsou orientované na zájmové vzdělávání, s ohledem na

specifika seniorských skupin. U3V jsou přístupné občanům, kteří dosáhli určitého věku (kaţdá škola má určenou jinou dolní hranici), výjimku tvoří 16

PALÁN Z. Memorandum o celoţivotním učení a současnost v ČR (s. 1) In Celoživotní vzdělávání, čas jednat – sborník příspěvků. Brno, 2001. 17 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 52-53. 18 Bílá kniha - vyučování a učení. Cesta k učící se společnosti. Praha: Učitelské noviny-Gnosis, 1997, s. 5. 19 PRŮCHA J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000, s. 333. 20 ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1998, s. 90-92.

9

invalidní důchodci, jiţ nejsou věkem omezeni. Uchazeči by měli mít dokončené základní studium, někde je poţadováno středoškolské vzdělání s maturitou.21 Univerzita třetího věku je tu pro lidi, kteří chtějí rozvíjet svou osobnost, jsou přístupní novým informacím, moderním názorům a projevům. Tito lidé stále přemýšlejí nad společenskými jevy a zaujímají k problémům osobní stanoviska. 22 Je to místo, které má zachovat přiměřenou kvalitu ţivota. Cílem vzdělávacích činností je poskytnout dispozice pro setkávání generací, výměnu zkušeností a smysluplný mezigenerační dialog. 23 Nabízí jim nové poznatky, které jsou podávány vhodnou formou, vědomosti a dovednosti, přispívá k aktivizaci. Zprostředkovává také moţnost sociálního kontaktu s podobně smýšlejícími a věkově blízkými lidmi. Studenti – senioři mohou navázat nová přátelství (coţ předchází sociální dezintegraci), překonat tak pocit osamělosti či zbytečnosti. Univerzita sniţuje nebezpečí společenské vyloučenosti. Její vliv funguje jako prevence nemocí typických ve vyšším věku, podporuje autonomii seniorů.24

Za zaloţením první U3V stál Pierre Vellas, který byl zároveň tvůrcem nových vzdělávacích metod. Univerzita byla zaloţena v roce 1972, a to ve Francii v Toulouse na Univerzitě společenských věd. Postupně se tento program pro seniory rozšířil po celém světě.25 První univerzita třetího věku u nás, vznikla v Olomouci v roce 1986. Organizační zajištění obstarával Československý Červený kříţ.26 Druhá U3V 21

BOČKOVÁ V. Vzdělávání – průvodní jev života. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. BAYEROVÁ N. Univerzita třetího věku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity (s. 85), In Aktuální problémy vzdělávání seniorů – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí 29. 4. 1999. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 23 PETŘKOVÁ A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých (s. 29), In Aktuální problémy vzdělávání a výchovy dospělých I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 24 Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci [online], Dostupné z < http://www.u3v.upol.cz/>. 25 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 75. 26 PETŘKOVÁ A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problém vzdělávání dospělých (s. 28), In Aktuální problémy vzdělávání a výchovy dospělých I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 22

10

v České republice vznikla v Praze v roce 1987 při 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jejím iniciátorem byl V. Pacovský. Další univerzity postupně vznikaly také v Plzni, Hradci Králové, Ostravě atd. Postupně se rozšířily do všech měst, které disponují univerzitou.27

Na mezinárodní úrovni pro univerzity třetího věku existuje EURAG (European Federation for the Welfare of the Eldery) – Svaz starší generace Evropy. Tato organizace vznikla v roce 1962 a jejími úkoly jsou podpora zachování lidské důstojnosti a individuality ve stáří, posilování pocitu vlastní hodnoty, podpora účasti starší generace na ţivotě společnosti apod. 28 Dále je to mezinárodní sdruţení univerzit třetího věku - AIUTA (Association Internationale des Universités du Troisième Age). Sídlí na Univerzitě sociálních věd v Toulouse. Zaloţeno bylo v roce 1977. Jeho hlavním cílem je zlepšit ţivotní podmínky starších lidí pomocí vzdělávání. Podporuje zakládání U3V po celém světě.29 Cílem EFOS (Europian Federation of Older Students) je podpora univerzitního vzdělávání starších lidí mezi mladými, bez věkové diskriminace apod.30 V České republice existuje Asociace univerzit třetího věku (AU3V), která byla zaloţena v roce 1993. Jejím hlavním zájmem je zabezpečit

27

ŠIPR K. Od akademií k univerzitám třetího věku (s. 14-15), In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17.-18. října 1996. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997. 28 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 15. 29 PALÁN Z. AUITA. [online], Dostupné také z . 30 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 15.

11

vzájemnou informovanost svých členů a postarat se o mezinárodní kontakty AU3V s vedoucími evropskými organizacemi (hlavně s AUITA a EFOS).31 Všechny univerzity třetího věku mají neprofesionální orientaci. Jejich hlavním úkolem je podpořit zájem seniorů o nové poznatky. Jejich edukačními aktivitami pro seniory jsou klasické formy informálního vzdělávání, animační a aktivizační aktivity a programy zaměřené na zdravý ţivotní styl ve vyšším věku. 32 U3V bývají organizované ve dvou aţ tříletých cyklech. Většina U3V je spojená s vysokými školami, a tak studijní obsah a formy práce odpovídají charakteristikám vysokých škol. 33 U3V jsou přínosné pro přípravu na aktivní stáří. Pomáhají adaptovat občany vyššího věku na změny v ţivotní situaci, které často nastanou odchodem do důchodu. Podporují seniora, aby si uvědomil, ţe za své budoucí stáří je zodpovědný hlavně on sám. Tím posilují vědomí odpovědnosti za vlastní stáří. Napomáhají zachovat pokračování ţivotního programu i po ukončení pracovní aktivity. 34 Z pohledu gerontologů a geriatrů nesmí být opomenuta některá fakta, např. schopnost celoţivotního osobnostního rozvoje a vzdělávání a právo na ně, pasivita seniorů, kapacita volného času, osamělost a význam mezigeneračních kontaktů, zastarávání znalostí a slábnoucí orientace v měnícím se světě atd.

31

DUŠEK Z. AU3V. [online], Dostupné z , citováno 7. 1. 2011. 32 Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci [online], Dostupné z . 33 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 76, 77. 34 ŠIPR K. Od akademií k univerzitám třetího věku (s. 15), In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17.-18. října 1996. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997.

12

Vzdělávací činnosti si tak mohou klást cíle na různých úrovních: náplň volného času, navazování kontaktů, rozvoj kreativity, brain jogging, příprava pro laické svépomocné aktivity (ošetřovatelství), dílčí znalosti apod.35

V současné době je moţné v České republice absolvovat univerzitu třetího věku na více neţ čtyřiceti vysokých školách.

1.1.1 Vzdělávání dospělých Rozvoj vzdělávání dospělých je vyvoláván především poţadavky hospodářství: potřebou neustále inovovat výrobky a sluţby. Mimo nutnosti se neustále kvalifikačně rozvíjet, aby byl člověk zaměstnatelný a mohl dosáhnout na vyšší příjmy, se lidé vzdělávají z vlastní iniciativy kvůli rozvíjení svých zálib. 36 Neustálé změny podmínek kaţdodenního ţivota, ať se tyto změny týkají technické, politické, společenské i lidské oblasti, ovlivňují poslání soustav vzdělávání a výchovy.

37

Nejvíce se klade důraz na inovování znalostí a

udrţování a posilování funkční gramotnosti. 38 Dnešní společnost klade stále více důraz na jednotlivce s jeho právy a schopnostmi, zároveň je ale jedinec závislý na celé společnosti. S rostoucí individuální svobodou se zvyšují nároky na osobní zralost, odpovědnost a tvořivost kaţdého občana. Čím více má člověk moţností, tím více záleţí na jeho kvalitách, aby si z moţností dobře vybral. Z toho plyne, ţe se prodluţuje 35

KALVACH Z. Poznámky k univerzitám III. věku v kontextu gerontologie a geriatrie (s. 1721), In Senioři a univerzity třetího věku – sborník příspěvků z pracovního semináře. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 36 Bílá kniha - národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Ve formátu pdf s. 79. 37 Bílá kniha - národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Ve formátu pdf s. 13, dostupné z . 38 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 51.

13

doba potřebná pro vzdělání a výchovu. Aby se dokázali lidé přizpůsobit civilizačním a kulturním proměnám, je nezbytné neustále rozvíjet své kompetence a kvalifikace. Vznikají tedy soukromé a veřejné vzdělávací instituce a financované programy pro dospělé. Podniky poskytují svým zaměstnancům další vzdělávání a tuto politiku nazývají rozvoj lidských zdrojů.39 „Vzhledem k prodluţování lidského ţivota ve vyspělých zemích a potřebě adaptace na nové ţivotní situace postproduktivního věku se vzdělávání specifického druhu a obsahu stále více dotýká i seniorů a proniká do sociální politiky.“40 Jednou z částí diferencované oblasti vzdělávání dospělých je vzdělávání seniorů jako součást ostatního, či zájmového

vzdělávání

dospělých.41 I u tohoto typu vzdělávání by se měly vytvářet podmínky pro udrţení funkčně gramotnostních dovedností. 42 Co je vlastně seniorské vzdělávání, jaké jsou jeho cíle a jaké plní funkce? Hlavním pilířem pro seniorské vzdělávání jsou samotní senioři. Tito lidé jsou v tzv. třetím věku, mnoho z nich je jiţ v penzi, a proto se tento typ vzdělávání a učení nezaměřuje na přizpůsobení se technickým, politickým a sociálním změnám v zaměstnání, ale v samotném ţivotě. Vzdělávání starších lidí má ulehčit celkové chápání vývojových úkolů během lidského ţivota, a tak zlepšit adaptaci na jiný způsob ţití ve stáří. Plní integrující funkci mezigeneračního pochopení, slouţí k obohacení kvality ţivota a ţivotního optimismu. Jde o celostní chápání existence jedince, o vzájemně propojené ţivotní etapy, kdy kaţdá etapa ţivota je nenahraditelná, kaţdá má svou vlastní

39

Bílá kniha - národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Ve formátu pdf s. 13-16, dostupné z . 40 Tamtéţ, s. 14. 41 Tamtéţ, s. 79. 42 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 52.

14

hodnotu, a jednou z těchto etap je i stárnutí a stáří.43 Naplňuje aktivní ţivotní program ve stáří. Plní funkce preventivní, rehabilitační, anticipační, adaptační, kompenzační, aktivizační, relaxační, funkce mezigeneračního působení a kultivační. 44 S měnící se společností se upravují ţivotní podmínky a moţnosti, pro mnohé to znamená ztrátu zaměstnání či ztrátu sociálních jistot. Obzvláště pro seniory je tato situace těţká. Sociální politika, ale i politika vzdělávací (která se v tomto případě stává součástí politiky sociální), musí mít jako základní východisko právě to, ţe senioři jsou první ohroţenou sociální skupinou. Vzdělávání zde má tedy pomoci při hledání nových jistot, postojů k ţivotu a smyslu ţivota.45

Vzhledem ke krátkodobému trvání, kdy se o stárnutí a stáří začala zajímat širší společnost a věnovat se mu, je problém vymezit, zda se seniorským vzděláváním zabývá spíše gerontagogika, či andragogika. Andragogiku lze povaţovat za „vědu o vzdělávání dospělých, výchově a péči o dospělé, respektující všestranné zvláštnosti dospělé populace a zabývající se jejím rozvojem ve všech fázích jeho ţivotní dráhy.“ Dále za studijní obor na vysokých školách a pole praxe, které se skládá z konkrétních činností jako vzdělávání dospělých, řízení a rozvoj lidských zdrojů ve firmách, sociální práce a péče atd.46 Jeden z přístupů k předmětu andragogiky je orientace na člověka, kdy se v jeho ţivotní dráze objevují překáţky a nedokáţe se plně vypořádat sám se svými problémy. 47 Gerontagogika (téţ geragogika) se zabývá problematikou vzdělávání seniorů a péčí o ně. Palán o gerontagogice mluví jako o jedné ze subdisciplín 43

ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 53. 44 PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 65. 45 Tamtéţ, s. 64. 46 PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 37. 47 ŠIMEK D. Základy andragogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996, s. 3.

15

andragogiky. 48 Čornaničová s Petřkovou gerontatogogiku vymezují jako „hraniční vědní disciplínu na pomezí andragogiky jako vědy o výchově a vzdělávání dospělých.“49 K andragogice se váţe proto, ţe senioři jsou součástí populace dospělých, a téţ se zabývá výchovou a vzděláváním. Andragogická intervence (zásah) se zde zaměřuje hlavně na ulehčení orientace v problémech této ţivotní etapy a adaptaci na nové ţivotní podmínky. Vzdělávání seniorů probíhá skrze univerzity třetího věku, akademie pro seniory, zájmové kluby atd.50 Předmětem gerontagogiky je zkoumání a uspořádání poznatků, které se vztahují k široce chápané výchově a vzdělávání ve vztahu k seniorskému věku člověka. 51 Problém zařazení a legitimizace gerontagogiky spočívá právě v otázce, kde udělat pomyslnou linku, která jednoznačně rozdělí dospělou populaci na dospělé a staré lidi. Jak píše Špatenková „…objektem gerontagogiky je dospělý člověk, resp. dospělý člověk v kategorii 50+. Jenomţe dospělý člověk je přece objektem andragogiky?!“ 52 Z toho, myslím, jasně plyne, ţe striktní rozdělení objektu gerontagogiky a andragogiky nelze provést. Andragogika se zabývá edukací (tj. výchova a vzdělávání) dospělých, coţ znamená mimo jiné i cílevědomé formování člověka, kde se objevuje také poradenství.

Jeho

prostřednictvím jsou naplňovány jak vzdělávací, tak výchovné cíle. A protoţe gerontagogika má ve svém akčním poli kromě oblasti vzdělávání a edukace také oblast péče, nelze tu nenalézt srozumitelnou souvislost gerontagogiky s andragogikou. Stejně jako andragogika i gerontagogika se zabývá aktivitami (např. zájmové činnosti, cvičení aj.) dospělých lidí, ţivotními procesy (involuce, rehabilitace aj.), stavy integrace, izolace a mnoha dalšími fakty

48

PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 64. ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 18. 50 PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 65. 51 PRŮCHA J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000, s. 19. 52 ŠPATENKOVÁ N. Gerontagogika nebo andragogika? In Andragogika č. 2. Hostivice:Academia Economia, 2009, s. 4. 49

16

týkajících se dospělých.53 Nadále zůstává otázkou, zda se více o starší dospělé zajímá andragogika, či gerontagogika. Vzhledem ke stárnutí populace se můţe stát, ţe v budoucnosti gerontagogika andragogiku „pohltí“. Či spíše samotní senioři, kteří budou tvořit stále větší část populace. V současnosti zatím obě vědy podávají dospělým pomocnou ruku v jejich těţkých ţivotních situacích. Přesto na paměti přetrvává myšlenka, ţe objektem andragogiky je „mladší dospělý, kterému je nabízena pomoc v pracovní sféře, zatímco objektem gerontagogiky „starší“ dospělý a senior, jemuţ má vzdělávání pomoci v orientaci v měnícím se světě.

53

ŠPATENKOVÁ N. Gerontagogika nebo andragogika? In Andragogika č. 2. Hostivice:Academia Economia, 2009, s. 4.

17

2 ÚČASTNÍK VZDĚLÁVÁNÍ NA UNIVERZITĚ TŘETÍHO VĚKU Účastník vzdělávání na univerzitě třetího věku (dále U3V) je dospělý člověk, který dosáhl věku minimálně padesáti let. Horní hranice není určena.54 Studenty na U3V tedy tvoří jak lidé produktivního věku, tak lidé věku postproduktivního, čili důchodci, senioři. Vzhledem k tomuto sloţení je těţké jednoznačně definovat účastníka U3V. Budu se tedy věnovat jak popisu charakteristik dospělých lidí a popisu jejich specifik ve vzdělávání, tak charakteristikám lidí stárnoucích a starých, čili seniorů. Hranice mezi dospělým a starým člověkem je dnes těţko určitelná. Mnoho lidí vypadá mladší neţ jejich vrstevníci a naopak. Sedmdesátiletý člověk se můţe cítit lépe neţ padesátiletý. Záleţí

na

individuálních

genetických

dispozicích

a

biologických

předpokladech, na prodělaných chorobách, ţivotním stylu i vzdělání. Sociální prostředí také můţe mít pozitivní nebo negativní vliv na vývoj a stárnutí člověka. 55

2.1 Specifika účastníků vzdělávání na univerzitě třetího věku Dospělostí je nazýváno ţivotní období, které navazuje na mládí a vede ke stáří a smrti. V právním ohledu se stane člověk dospělým dovršením osmnáctého roku, který dává jedinci další práva, ale i povinnosti, které si uvědomuje, a přebírá tak za sebe plnou zodpovědnost.56 Je třeba odlišit biologickou a duševní dospělost. Fyzicky dospělý člověk jiţ neroste, jeho tělesný vývoj v podstatě skončil. Duševně dospělý dokazuje, ţe umí samostatně přemýšlet a jednat, svůj ţivot dokáţe reálně plánovat. 57

54

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. [online], Dostupné z . 55 ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava:Univerzita Komenského, 1998, s. 36-38. 56 HOMOLA M., PETŘKOVÁ A. Psychologie a vzdělávání dospělých I. Psychologie dospělých. Olomouc: Univerzita Palackého, 1984, s. 47-48. 57 HARTL P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých. Praha: Karolinum, 1999, s. 51.

18

Stárnutí je pokračováním dospělosti a součástí ţivota kaţdého člověka. Je to přírodní jev, který je vlastní všem ţivým tvorům. „Stárnutím se nazývá přirozený, nepřetrţitý, pozvolně plynoucí proces změn, kterým podléhá organismus v průběhu času, ale které jsou takto označované aţ v pozdějším věku.“58 Můţeme je charakterizovat jako posloupnost nezvratných změn, ke kterým dochází v ţivém organismu a které postupně omezují a oslabují jeho funkce. Jde o proces, který má určitou časovou dynamiku, je geneticky naprogramován a podléhá vlivům prostředí. Nejběţnějším měřítkem udávajícím stárnutí je kalendářní (chronologický) věk, který se určuje podle data narození. 59 Je to také jediný znak, který je společný všem stárnoucím lidem. 60 Dalším ukazatelem je sociální věk vyjadřující se ke společenskému očekávanému chování, které je v souladu s biologickým věkem. 61 Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí tzv. věkovou kategorizaci, která se opírá o patnáctileté periody lidského ţivota a jako hranici stáří označila věk 60 let. Tato kategorizace byla přijata OSN v roce 1980. Patnáctileté členění uvádí v české literatuře Příhoda:62 45 – 59 let = střední věk (interevium) 60 – 74 let = vyšší nebo starší věk (senescence) 75 – 90 let = pravé stáří (senium) 90 a více let = dlouhověkost (patriarchium) Langmeier s Krejčířovou mají poněkud odlišné rozdělení, které plyne z prodlouţeného trvání lidského ţivota a z posunutí pomyslné hranice stáří: 63 40 – 65 let = pozdní dospělost

58

ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1998, s. 39-40. STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 19. 60 ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1998, s. 36. 61 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 19. 62 PŘÍHODA V. Ontogeneze lidské psychiky, Díl IV: Vývoj člověka v druhé polovině života. Praha: SPN, 1974. 63 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 175, 184. 59

19

65 let a více = stáří (které lze rozdělit na rané stáří 65-75 let, pozdější stáří po 75. roce) Přesto je toto rozdělení spíše orientační. Důleţitější úlohu hraje funkční věk, který vypovídá o funkcích biologických, psychických i sociálních. Ty mohou být omezeny způsobem ţivota, prodělanými chorobami, ale i vzděláním a aktivitou tělesnou i psychickou.64 Stárnutí a stáří však neznamená jen úbytek funkcí a schopností. Naopak některé funkce se s věkem mohou zlepšovat, například důkladnost, systematická a logická paměť či trpělivost. 65 Průběh stárnutí probíhá jinak u ţen a muţů také rozdílnou střední délkou ţivota. Střední délka ţivota (udává věk, ve kterém zemřelo 50% příslušné věkové skupiny66) ţeny v České republice je 79,7 roku, střední délka ţivota muţe v České republice je 73,4 roku.67

Univerzita třetího věku je určena pro zájemce, kteří věkově dosáhli minimální hranice pozdní dospělosti (40-65 let) 68, (U3V je určena pro lidi od padesáti let, ale například na U3V při UPOL navštěvují výuku i mladší studenti). Dospělí se vzdělávají jiným, specifickým, způsobem neţ děti a mládeţ. Děje se tak v důsledku tělesných a psychických změn dospělých a stárnoucích lidí, které se s postupujícím věkem začínají projevovat. Je proto důleţité, aby při vytváření vzdělávacích programů nebyly tyto změny opomenuty. Do padesátého roku lidé procházejí tzv. středním věkem, který s sebou nese vrchol zralosti, nárůst zodpovědnosti, ale také rostoucí tendenci zabývat se 64

ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŢKOVÁ J. Přehled vývojové psychologie. Olomouc:Univerzita Palackého, 2010, s. 144. 65 ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1998, s. 38. 66 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 15. 67 Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online], dostupné také z , soubor pdf. 68 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 175.

20

více sám sebou a s tím spojenou potřebu seberealizace. Manţelství mohou procházet krizí, kdyţ děti dorůstají. U středního věku se vyskytuje stereotyp. Je snadný a pohodlný, ale můţe přinášet pocit prázdnoty. Přináší minimum nových podnětů, coţ můţe vést k citovému vyhasínání a lhostejnosti. Mnozí lidé ve středním věku ale chtějí proţít ještě něco nového, co by vedlo k jejich dalšímu rozvoji. Bilancování středního věku můţe otevřít člověku cestu ke hledání skutečného smyslu ţivota.69 Langmeier s Krejčířovou mluví o této etapě ţivota téţ jako o období bilancování, kdy lidé dále přijímají úkoly z oblasti rodičovství, práce, manţelství. 70 Padesátý rok, je povaţován za mezník, „který s definitivní platností potvrzuje počátek stárnutí.“71 Zde se jiţ začíná mluvit o stárnoucích lidech. Lidé v tomto věku se musí přizpůsobit ubývajícím kompetencím. Padesátiletí lidé mohou být jiţ pomalejší, hůře přizpůsobiví, ale biologické či psychické změny nejsou v tomto věkovém období nijak velké, a jedince tedy nemusí příliš omezovat. Člověk se sice musí připravit na přicházející biologické změny (první známky poklesu výkonnosti, také se mohou objevovat drobné příznaky chronických nemocí72), můţe ale dosavadní nároky plnit dále rutinním způsobem. V tomto věku si člověk začíná více cenit všeho pozitivního a těšit se z toho, co bylo dosaţeno. V oblasti smyslu ţivota dochází k vyrovnání se s vlastními úspěchy i selháním, člověk nepotřebuje jiţ nikomu ani sobě nic dokazovat, můţe ţít podle svých představ. To můţe podmínit změnu některých hodnot, jedinec se zabývá vlastní osobnostní proměnou. Zvládne-li své stárnutí, získá nadhled a odstup od dříve významných problémů, více si cení moudrosti neţ fyzické síly. 73

69

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 178-183. 70 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 175, 176. 71 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 229. 72 LANGMEIER J., LANGMEIER M., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. Praha: H a H, 2002, s. 97. 73 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998.

21

Starší dospělí a staří lidé (senioři) jsou specifická skupina společnosti, která do její struktury neodmyslitelně patří. V posledních letech populace stárne, neznamená to však, ţe stáří je nový společenský fenomén. I starší lidé mají své potřeby a obtíţe, které doprovází vyšší věk. Jejich sociální postavení bylo jiné, kdyţ byli pracovně aktivní. Současná společnost seniorskou skupinu, respektive skupinu lidí důchodového věku, často povaţuje za přítěţ společnosti. Například Vágnerová upozorňuje, ţe „…postoj současné společnosti ke stáří a starým lidem je spíše negativní.“74 Média a hodnotový systém podporují spíše kompetence mladých lidí, a to hlavně kompetence biologické (vzhled, výkon atd.). Tento postoj se nazývá ageismus, který popisuje stáří jako nízkou hodnotu a nekompetentnost. Dnes lidé obecně vnímají staré lidi jako skupinu ekonomicky závislou a pro společnost nijak přínosnou.75 Kaţdý člověk také zvládá adaptaci na stáří individuálním způsobem. Někdo stáří vnímá jako součást celkového vývoje člověka, někdo má pocit, ţe se o něj všichni ostatní musí starat. Jiný senior se brání jakýmkoli projevům stáří a existují i lidé, kteří si díky strachu ze stáří vybudují nenávist k mladším lidem, protoţe jim závidí, ţe jsou ještě plní ţivota. Z toho často plynou mezigenerační konflikty a neporozumění, a lidé tak na starší osoby pohlíţí negativně. 76 Úloha stárnoucích lidí ve společnosti se začala přehodnocovat v 70. letech 20. století. V roce 1982 se konalo Světové shromáţdění o stárnutí, o kterém rozhodla OSN (Organizace spojených národů). Byl zde přijat akční program „Mezinárodní plán aktivit ke stárnutí“. Podle tohoto materiálu je stárnutí chápáno jako celoţivotní proces a příprava na pozdější stádia ţivota by

74

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, s. 443. 75 Tamtéţ. 76 ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 143-144.

22

podle něj měla být nedílnou součástí sociální politiky. 77 V současné době jiţ existuje prostor, kde se nachází zájmové sluţby pro seniory. Tento sektor se v posledních letech začal rozvíjet a vzhledem k zvýšenému vyhledávání těchto sluţeb se lze domnívat, ţe se tato oblast bude vyvíjet co do kvality, tak do rozsahu nabídky. Starší a staří lidé totiţ stále mají zájem o vzdělávací činnosti a aktivní účast v nich.

78

Vnímají měnící se svět a vědí, ţe je třeba se mu

přizpůsobit. Uvědomují si hodnotu vzdělání. Chtějí navázat sociální kontakty, vyuţít hodnotně svůj volný čas, dozvědět se něco zajímavého, nového, seberealizovat se. 79

Kaţdý člověk stárne individuálně díky rozdílnosti biologických a genetických dispozic, ale také vlivem sociálního prostředí, dosaţeného vzdělání, ţivotního stylu. Stáří ale neznamená jen úbytek funkcí a schopností, naopak některé funkce se s věkem mohou zlepšovat, například důkladnost, systematická a logická paměť či trpělivost.80

2.1.1 Tělesné změny Změny ve fyzickém a psychickém stavu jsou různé. Někdo se cítí dobře a je plný sil, zůstává v dobré kondici, jiný můţe pocítit změny v organismu tak, ţe ho omezují v činnostech, které dříve zvládal bez problémů. 81 Přesto se tělesné stárnutí v pozdní dospělosti projevuje spíše úbytkem tělesné atraktivity neţ změnou výkonnosti. Úbytek tělesné atraktivity pokračuje a je markantnější ve starší dospělosti a stáří. Typické znaky stárnutí, jako proporce těla, vrásky a šedivé vlasy, se objevují v důsledku stárnutí a mění zevnějšek člověka. Vrásky 77

ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 8, 9. 78 PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. Praha: Univerzita Komenského, 2008, s. 65. 79 ŠPATENKOVÁ N. Univerzita třetího věku? „Elitní klub“ s pětadvacetiletou tradicí. In Žurnál UP č. 18. Olomouc: 2011. Dostupné také z: . 80 ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava:Univerzita Komenského, 1998, s. 36-38. 81 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 177.

23

a šediny se spíše tolerují u muţů neţ u ţen. 82 Je to následek sociokulturního trendu, který zdůrazňuje vlastnosti raného mládí. Ovšem pěstěný zralý muţ je znakem úspěchu i fyzické kondice. Ţeny si toto uvědomují zejména v případech neuspokojivého partnerského vztahu. Samozřejmě u kaţdého se změny projevují s jinou rychlostí a kaţdý své znaky stárnutí vnímá a přijímá odlišně. Buď mohou popírat skutečnost, nebo jsou na změny lépe připraveni a akceptují je rychleji. 83 S postupujícím stářím se objevují další vnější změny. Kůţe ztrácí pruţnost. Kosti jsou křehčí a náchylnější ke zlomeninám, coţ má za následek sníţení pohybové kapacity. Sniţuje se mnoţství svalové hmoty. Mění se také funkce orgánových systémů. Biologické změny se projevují ve větší náchylnosti k infekcím a jejich déle trvajícím léčením, zpomaluje se hojení ran, zvyšuje se riziko nádorových onemocnění apod.84 V pozdní

dospělosti

začíná

pozvolna

docházet

ke

zhoršování

akomodační schopnosti oka, k tzv. presbyopii. Oční čočka ztrácí pruţnost a lidé začínají vidět hůře, hlavně na blízko.85 U starších lidí k této změně dochází častěji. Stárnoucí lidé pomaleji zpracovávají zrakové podněty a potřebují více času na jejich identifikaci. Tyto problémy mohou člověka trápit, ale ne nutně ochromit.86 Více neţ 85 % učení probíhá prostřednictvím zraku, proto je důleţité při vzdělávání dospělých brát tyto změny v úvahu, a pokud moţno poskytnout studentům například kopie probíraného učiva, které bude zaznamenáno ve

82

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 241. 83 Tamtéţ, s. 189. 84 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 18. 85 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 239. 86 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 27-30.

24

správném kontrastu. Lektoři by se tedy měli vyvarovat lesklých papírů a podobných barev u písma a podkladu. 87 Druhým nejdůleţitějším smyslem je sluch. Zde také dochází s rostoucím věkem ke změnám. Změnami ve středním uchu (zvápnění kostí) se zhoršuje slyšitelnost hlavně zvuků vysokých frekvencí, hluk či šum můţe člověk povaţovat za rušivé. 88 Lidé se musí více soustředit na poslouchání a tím se stává naslouchání namáhavějším. Neschopnost zřetelně rozumět řeči můţe vyvolávat skleslost a frustraci. 89 Starší lidé mohou trpět posilováním hluku – slyší zvuky vysokého tónu hlasitěji, neţ ve skutečnosti jsou. Začínají hůře rozeznávat řeč, především souhlásky. Senioři jsou citlivější na zvuky v pozadí, které jim ztěţují naslouchání druhým lidem. Mohou se tak uchylovat k izolovanosti kvůli strachu z výsměchu druhých. I přes různé nápravné pomůcky se neodhodlají navštívit lékaře, dokud nepřestanou slyšet téměř úplně. 90 Při vzdělávání by měl vyučující mluvit pomaleji a zřetelně. Výuka by pak měla probíhat v tišších prostorech.91

Kritéria pro stáří se v budoucnosti nejspíše budou měnit. Zřejmě se to bude týkat hlavně vzhledu starých lidí. První, co pomáhá seniorům ubrat pár let, je jiţ dnes existující plastická chirurgie a hormonální terapie (u ţen). I vývoj lékařských věd můţe zpomalit proces stárnutí úpravou stravy, větší farmakologickou péčí. 92

87

HARTL P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých. Praha: Karolinum, 1999, s. 112-116. 88 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 32-33. 89 HARTL P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých. Praha: Karolinum, 1999, s. 117. 90 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s 32-33. 91 HARTL P. Kompendium pedagogické psychologie dospělých. Praha: Karolinum, 1999, s. 119. 92 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 235.

25

2.1.2 Psychické změny V procesu stárnutí dochází ke změnám mnohých psychických funkcí. Změny vyplývají jak z biologických, tak sociokulturních vlivů. I kdyţ jsem jiţ uváděla, ţe kaţdý člověk stárne individuálním způsobem, jsou tu jisté projevy, které se vyskytnou u naprosté většiny stárnoucích lidí. Jsou to například klesání hmotnosti mozku, tloušťky mozkové kůry (coţ bývá označováno jako příčina sníţení funkce fluidní inteligence). Dále je to zhoršení adaptačních schopností, kognitivních funkcí včetně inteligence.93 V oblasti emočního proţívání i v citových vztazích k druhým lidem jsou lidé ve středním věku relativně stabilní. Chtějí spíše upevnit stávající vazby k lidem pro ně důleţitým, neţ navazovat vztahy nové. Emoční vývoj po padesátém roce směřuje k nárůstu ovládání vlastních emocí, dosahuje se zralosti emočního proţívání. Lidé se snaţí o udrţení pozitivních pocitů, klidu a pohody. Snaţí se vázat na nejbliţší lidi a díky znalosti vlastních emocí se vztahy s druhými stabilizují a prohlubují. Mají sklon vyhýbat se konfliktům i banálním situacím, bojí-li se, ţe to naruší jejich pocit pohody. 94 Zatímco

u

muţů

nedochází

aţ

do

odchodu

do

důchodu

k významnějšímu předělu jejich ţivota, ţeny vnímají období pozdní dospělosti daleko více. Jejich děti jsou vychované a začínají opouštět domov a nároky rodiny jsou nyní menší. To ţenu můţe povzbudit k hledání nového cíle. Podporuje to i fakt, ţe ţeny v tomto období jsou sebevědomější, sebejistější a rozhodnější. Roste jejich dominance a nezávislost. Naopak muţi se mohou pomalu přiblíţit k ţenskému typu proţívání a chování a jsou to spíše oni, kteří vyţadují společné aktivity. 95

93

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, s. 450. 94 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 193- 195, 255-258. 95 Tamtéţ, s. 234-235.

26

Starší člověk má niţší frustrační toleranci způsobenou fyziologickými změnami a ztrátou orientace do budoucnosti. 96 Jsou více ohroţeni ztrátami hodnot a blízkých lidí, které způsobují trvalé újmy, protoţe starší lidé si spíše uvědomují definitivnost ztráty neţ její náhrady. V důsledku toho mohou být senioři citově labilnější a mnohem hůře ovládat své emoční projevy. Na druhé straně se ve stáří sniţuje funkčnost podkorových center v mozku, které ovlivňují emoční proţitky, dochází k rozdílnému hodnocení pocitů. Starší lidé pak dokáţou mnohem lépe kontrolovat své emoční reakce. 97 Další rozpor nastává u celkového zklidnění a zmírnění, oproti kterému stojí zvyšující se dráţdivost na některé podněty. U citového proţívání hrají důleţitou roli zkušenosti a to v tom smyslu, ţe starší lidé více rozumí svým vlastním emocím. Uvědomují si jejich existenci, umí je přesněji rozlišovat a ví, ţe jsou časově omezené. Celkovým ukazatelem emočního ladění je pocit pohody. Lze ho vyjádřit ţivotní spokojeností a převahou pozitivních či negativních emocí. Starší lidé bývají v hodnocení svého ţivota umírněnější, ale postupně klesá počet pozitivních pocitů. Opět vše probíhá značně individuálně, senioři mohou pociťovat dobrý i horší pocit pohody. 98 V průběhu stárnutí se mohou měnit osobnostní vlastnosti. Vývoj vlastností utvářející osobnost neustále pokračuje. Spíše se projevují vlastnosti, které ve mladším věku byly potlačovány. Jde spíše o pozvolné nenápadné změny, které se mohou projevovat zvýšeným výskytem jistých charakterových vlastností. U některých převládne obezřetnost, umírněnost či klid, u jiného naopak popudlivost, výbušnost, mrzoutství. V důsledku zvýšené introvertnosti se plošněji u seniorské populace vyskytuje egocentrismus. 99 Tyto změny

96

ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 138. 97 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost, stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 334. 98 Tamtéţ, s. 336, 411. 99 ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 139-140.

27

nemusí být jen výsledkem stárnutí. Můţe to být reakce na novou ţivotní situaci, obtíţe v percepci či komunikaci, neuspokojivost sociálních kontaktů atd.100 Změny

způsobené

stárnutím

se

projevují

v oblasti

procesů

zaznamenávání, ukládání a vyuţívání informací. 101 Při rozhodování, uvaţování a řešení problémů ve středním věku hrají důleţitou roli zkušenosti, jejichţ kumulace vede k přehodnocování významů mnohých situací i k vyhranění upřednostnění způsobu jejich řešení. 102 Ve středním věku se mnohdy v závislosti na dosaţeném vzdělání a stylu ţivota můţe zlepšovat. Je důleţité spoléhat se na své schopnosti, které se nemění oproti aktuálnímu výkonu, který můţe klesat. Obecně se zlepšují schopnosti, které vyţadují dřívější zkušenosti, a stagnují ty, které vyţadují rychlost a flexibilitu. Mnohé problémy se lidem v tomto období nejeví jiţ jako problémy, mají k nim zafixované způsoby řešení, coţ můţe mít za následek odmítání nových poznatků a řešení běţných situací. Můţe se také projevit necitlivost k novým problémům a neschopnost je řešit. 103 V období pozdní dospělosti jsou u kognitivních funkcí důleţité zkušenosti a způsob ţivota. Neodchází jiţ k rozvoji tzv. fluidní inteligence, která vyjadřuje schopnost řešit problémy, pro které neexistuje řešení, k němuţ by bylo moţno dojít na základě formálního vzdělávání či zkušeností dané kultury. 104 Krystalická inteligence udává mnoţství vědomostí, které člověk získal v průběhu svého ţivota. Zjišťuje se otázkami na definici nejasného slova, či otázkami týkajících se „obecných znalostí“.105 Ta je trvanlivější, a můţe se dokonce dále rozvíjet. Při řešení problémů běţného ţivota fungují obě sloţky

100

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost, stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 348. 101 PETŘKOVÁ A. Úvod do ontogenetické psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, s. 72. 102 LANGMEIER J, KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie, Praha: Grada, 1998, s. 190. 103 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 253. 104 STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999, s. 50. 105 Tamtéţ, s. 49.

28

ve vzájemné interakci. Případný úbytek fluidních kompetencí můţe tedy být nahrazen zkušeností.106 Starší dospělí se mohou stávat vcelku pomalejšími. Déle jim trvá zpracování informací, volba adekvátní reakce. Starší člověk raději volí pomalejší, ale pečlivější přístup k práci.107 Dochází u nich ke zhoršování paměti. Především paměť pro nové události, zatímco minulé záţitky zůstávají většinou v paměti uchovány. Minulé je hodnoceno pozitivněji, starý člověk lpí na tom, čím byl, co měl. 108 Senioři se více opírají o dřívější zkušenost a na přítomnost hledí s nedůvěrou. Degradace paměti ohroţuje schopnost učení, kvantitativně ovlivňuje myšlení. Myšlenky směřují spíše do minulosti, myšlení, které

vychází

hlavně

ze

zkušeností,

má

tedy sklon

směřovat

ke

konzervativnosti, dlouhodobému přemýšlení o stejném problému. 109

2.1.3 Sociální změny „Procento starších lidí v populaci narůstá, a proto současná sociální politika většiny vyspělých zemí počítá s posunem nároku na starobní důchod do vyššího věku.“110 Mnoho lidí se tak jako tak dnes snaţí vydrţet v práci déle, aby si zajistili stejný výdělek i dobré postavení. Můţeme slýchat, ţe starší lidé mají horší výkon, ovšem tato tvrzení se nepotvrdila. Nedostatky ve fyzické síle kompenzují většími zkušenostmi, svědomitostí, ukázněnějším podřízením se předpisům atd.111 Vedle pracovního uspokojení je důleţitá také spokojenost v manţelství. Důleţité je hlavně porozumění a tolerance. U manţelů, jejichţ děti jiţ opustily domov, roste vzájemná závislost, a vztah můţe být vyrovnanější. Druhý případ je, kdyţ partneři prochází konflikty pocházejících z počátečních změn 106

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 247-249. 107 Tamtéţ, s. 317-318. 108 LANGMAJER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 185. 109 ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 137-138. 110 LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 178. 111 Tamtéţ.

29

ubývajících sil. Můţe pak docházet k citovým vzplanutím, která někdy vyústí aţ k rozchodu.112 Starší lidé mají méně sociálních kontaktů, coţ má za následek osamělost. Setkávají se spíše s lidmi známými, jako jsou rodinní příslušníci a dobří přátelé. K izolaci dochází i díky postoji společnosti, která starým lidem nenabízí ţádnou, jejich věku přiměřenou roli. Citová pouta k partnerovi se spíše u starších dospělých zachovávají, ale současně ve vyšším věku se zvětšuje riziko ovdovění. Zde můţe jako náhradní společník fungovat zvíře či média, na které se osamělí starší lidé dost upínají. Nedostatek bezprostředních sociálních kontaktů můţe kompenzovat telefon, i kdyţ v dnešní době se můţe stát i problémem, kvůli ubývání pevných linek a rozmáhání se mobilů, jejichţ obsluha je pro některé seniory značně obtíţná. Dalším problémem souvisejícím se sociálními kontakty je komunikace. Jiţ zmíněná nedoslýchavost, rigidita v komunikačních tématech, pomalost a poruchy paměti, to vše přispívá k neúspěšné komunikaci ze strany starých lidí. Značná část seniorské populace odmítá změny v oblasti norem a hodnot. Vyznávají hodnoty, které plní jejich potřeby bezpečí a porozumění. Můţou se tak dostat do konfliktu s mladou generací, která má osvojené často dosti odlišné normy. To mnohdy přispívá k mezigeneračnímu neporozumění. 113

Lidé ve stáří kolem šedesáti let začínají odcházet do důchodu. Penzionovaným lidem se změní denní reţim, společenské postavení i finanční příjem. Hůře se s odchodem ze zaměstnání vyrovnávají muţi, chápou ho jako pokles sociální prestiţe. Důchodci ale získávají ceněný volný čas. Mohou se tedy věnovat svým koníčkům a ţít si podle svého. Vzhledem o povědomí výše starobního důchodu se i na problém finančního zabezpečení mohou předem připravovat. Přesto je odchod do důchodu v sociální oblasti významným 112

LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 179. VÁGNEROVÁ M., Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, s. 463. 113

30

zlomem v ţivotní dráze kaţdého člověka.114 Pomocí by měly být naplánované aktivity, které vyplní volný čas, ale nevyvolají nadměrnou únavu a podráţděnost.115 „Odchod do důchodu znamená ztrátu profesní role a s ní spojené společenské prestiţe. Tato změna narušuje rovnováhu dosavadního systému všech rolí, které člověk má.“116 Role důchodce bývá označovaná jako moţnost pasivního přijímání jistých výhod, je ale spojená s horším sociálním statusem a celkovým niţším hodnocením. Projevuje se ekonomickou závislostí a ztrátou institucionální role, kterou lidé zastávají jiţ v dětství, kde ji představuje role školáka. Zatímco mladí lidé se učí vstoupit do společnosti, penzisté symbolicky ze společnosti odcházejí do soukromí, kde mají plné právo rozhodovat o svých dalších ţivotních plánech. To ale můţe vyvolat problém s denním reţimem, který naráz není korigován zaměstnavatelem. Starší lidé se jiţ většinou neradi rozhodují, a tak často přebírají model chování od jiných důchodců ze stejné sociální skupiny. Někteří lidé se na odchod do důchodu těší. Penze pro ně znamená čas na jejich koníčky, uspořádání si ţivota podle svého. Jiní lidé v důchodu spatřují jen ztrátu profese a sociálního statusu, kontaktu s lidmi, změnu ţivotního stylu a ekonomických podmínek. Většinou tento důleţitý sociální mezník doprovázejí ambivalentní pocity, čili spojení výše uvedených očekávání a obav. 117 V důchodovém věku, jako v ostatních etapách ţivota, se stále vyskytuje potřeba seberealizace, kterou staří lidé můţou najít ve vykonávání svých zálib. Stejně tak různé aktivity napomáhají mobilizovat psychickou i fyzickou stránku člověka. Na druhé straně starší člověk rád vyhledává duševní i tělesný klid.

114

VÁGNEROVÁ M., Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, s. 463. 115 LANGMAJER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 177. 116 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál, 2000, s. 464. 117 Tamtéţ, s. 464-467.

31

Neměl by ale propadnout úplné nečinnosti. Psychická i fyzická aktivita zpomaluje procesy stárnutí. Zaměření se na činnost, která seniora baví, dostává do pozadí vědomí o zdravotních problémech. Aktivity ale musí být v souladu s celkovými moţnostmi, starý člověk by neměl své síly přeceňovat. Měl by mít na vědomí, ţe udrţování kondice psychické i fyzické je nesmírně důleţité pro šťastné proţití stáří, ale zároveň by si měl uvědomovat, ţe s přibývajícím věkem roste i potřeba odpočinku. 118 Je prospěšné zachovat si jistou aktivitu v rovnováze s nezbytným odpočinkem, aby zahrnovala fyzickou i psychickou činnost, navazovat nové vztahy, zvládat vše s moudrostí, vyhýbat se přehnaně rozrušujícím emocím. 119

V souvislosti s odchodem do důchodu byl zmiňován volný čas. Jaký čas se jím vymezuje, jaké plní funkce? Volný čas znázorňuje širokou oblast, neovlivněnou pouze zákony, normami a vlastními pravidly. Podřizuje se moderní civilizaci, respektuje působení všech determinant. Volný čas se můţe uvádět ve smyslu „od práce osvobozeného časového úseku“, či v nejuţším slova smyslu jako skutečná, svobodně a plně disponibilní doba nezávislá na době spánku, zaměstnání. 120 Zahrnuje dobu bez jakýchkoliv povinností a záleţí jen na kaţdém jedinci, jak volný čas stráví. V zásadě lze rozlišit negativní a pozitivní chápání volného času: 121 Negativní definice Volný čas znamená denní dobu, která zbývá po splnění všech povinností pracovních, v domácnostech i vůči rodině, a také po uspokojení základních fyziologických potřeb.

118

ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008, s. 147. 119 LANGMAJER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, s. 194. 120 VÁŢANSKÝ M., SMÉKAL V. Základy pedagogiky volného času. Brno: PAIDO, 1995, s. 12, 21. 121 VESELÁ J. Základy sociologie volného času. Pardubice: Univerzita Pardubice, 1999, s. 23.

32

Pozitivní definice Volný čas je charakterizován jako mnoţství času, jejţ by člověk mohl svobodně vyuţít. Individuum v této době můţe realizovat to, k čemu ho nikdo vědomě či nevědomě nenutí. Se svým volným časem nakládá bez ohledu na své povinnosti. Podle Švigové má volný čas tyto rysy: výběr činností k vyuţití volného času je svobodný, činnosti mají hédonistickou povahu – jsou vykonávány jen za účelem potěšení a blaha, aktivity jsou různorodé a mohou plnit funkci rozvoje lidských schopností a vědomostí. Volný čas můţe také slouţit k subjektivnímu vyjádření. 122 Volný čas v sobě zahrnuje mnoţství činností, kterým se člověk věnuje, aby si odpočinul a rozvíjel svou účast ve společenském ţivotě v souladu s vlastní libovůlí. 123 Aktivity a zájmy ve volném čase vypovídají jak o kognitivním, tak i o emocionálním okruhu osobnosti. V současnosti dominují rekreačně kompenzační volnočasové aktivity. V souvislosti s volnočasovými zájmy se mluví o volnočasových potřebách. Musí se ale přihlíţet i k ostatním potřebám, aby nevznikaly deficity v ostatních oblastech potřeb.124 Aktivity se mohou rozdělit na manuální, fyzické, kulturně umělecké (např. hra na hudební nástroj), kulturně racionální (např. četba knih), společenské, hry a pasivní odpočinek. 125 Hlavně v období stáří se rozšiřuje prostor pro volný čas. 126 Jak zde jiţ bylo uváděno, starší lidé se dříve či později ocitnou v situaci, kdy ukončí svou kariérní dráhu odchodem do důchodu. To je zásadní obrat v jejich ţivotě. Mění se jejich sociální role v podobě její redukce. To má za následek změny psychiky občanů postproduktivního věku. I jejich sociální aktivity mohou více 122

ŠVIGOVÁ M. Volný čas a my. Praha: Svobodné slovo, 1967, s. 68-69. VESELÁ J. Základy sociologie volného času. Pardubice: Univerzita Pardubice, 1999, s. 24. 124 VÁŢANSKÝ M., SMÉKAL V. Základy pedagogiky volného času. Brno: PAIDO, 1995, s. 29, 31. 125 VESELÁ J. Základy sociologie volného času. Pardubice: Univerzita Pardubice, 1999, s. 26. 126 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, s. 63. 123

33

či méně ustat vlivem uzavírání se do mikrosvěta vlastních problémů. Také kvalitní vyuţití více volného času představuje problém. V této chvíli můţe nabídnout řešení zájmové vzdělávání, coţ umoţňuje mimo jiné univerzita třetího věku. Uvede účastníky do role „ţáka“, kterého profesor Šimek nazývá „ţákem postproduktivního věku“. Změní jim způsob vyuţívání jejich času. Ţivotní rytmus dostává nový řád, opět se objevují povinnosti a závazky k druhým, stejně jako mají svůj řád a povinnosti mladiství ţáci a lidé v zaměstnání. 127

Stárnoucí lidé musí projít několika fázemi, kdy by měli přijmout změny, které se u nich začínají projevovat. Ovšem veškerý průběh stárnutí a změn probíhá značně individuálně. Kaţdý jedinec má jiné genetické dispozice a biologické předpoklady. Záleţí také na ţivotním stylu, prodělaných chorobách, různých zátěţích (např. alkohol, kouření atd.).128 Přese všechno bychom měli mluvit o této etapě ţivota jako o kaţdé jiné, která s sebou nese své problémy i šance na další osobní rozvoj. Zda toto období bude šťastné, či ne, závisí samozřejmě na individuálním proţívání a vlastnostech kaţdého ţivota.129

Stárnutí a stáří je ekvivalentní a smysluplné období. Pro kaţdého má jiný individuální význam, můţe v něm nalézt i společenský úděl. Je to část ţivota, která jako kaţdá jiná, má svá práva a povinnosti. Nástrojem pro hledání cesty, způsobu ţivota, hodnot ţivota tedy můţe být vzdělávání. Je bráno za

127

ŠIMEK D. Slovo na uvítanou (s. 12), In Senioři a univerzity třetího věku – Sborník příspěvků z pracovního semináře. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995. 128 VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007, s. 241-243. 129 Tamtéţ, s. 183.

34

ţivotní hodnotu samo o sobě, potěšení ducha, které by mělo být přístupné všem. 130

130

ČORNANIČOVÁ R. K formovaniu geragogiky ako vedy (s. 26) In Senioři a univerzity třetího věku – Sborník příspěvků z pracovního semináře. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995, s. 26.

35

3

PROFIL ÚČASTNÍKA UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU Výchozím bodem ve vzdělávání seniorů je fakt, ţe i starší člověk se

můţe učit. Samozřejmě v důsledku psychických, fyzických i sociálních změn seniorské populace musí forma učení probíhat jiným způsobem neţ vzdělávání dětí, mládeţe a další kvalifikační vzdělávání. Vzdělávací aktivity pro seniory proto nesmí opomenout jistá specifika ve stylu učení. Důleţitým nosníkem vzdělávání seniorů je velká míra dobrovolnosti a osobní motivace účastníků, kteří na kurzy nechodí kvůli potřebě kvalifikace, ale potřebě vnitřního uspokojení, pro své osobní zaměření a rozvoj. 131 Následující část je věnována seniorskému vzdělávání uskutečňovaném na univerzitách třetího věku, respektive na Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci.

3.1 Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci Tato práce je zaměřena na účastníky Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci (dále také U3V při UPOL). Výzkumné šetření proběhlo na půdě této univerzity. Studuji na Univerzitě Palackého v Olomouci jiţ třetím rokem, a to je také hlavní důvod, proč jsem si ke svému výzkumu vybrala Univerzitu třetího věku při Univerzitě Palackého. Další pohnutkou je fakt, ţe účastníky U3V při UPOL potkávám kaţdý týden, dokonce jsme se setkávali na přednáškách z gerontologie. Další část tedy věnuji charakteristice, myšlenkám, cílům a formám vyučování Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci.

131

BOČKOVÁ V., PETŘKOVÁ A. Univerzita 3. věku jako specifická forma vzdělávání dospělých (s. 65), In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17.-18. října 1996. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997.

36

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci má nejdelší trvání v České republice, vznikla jiţ v roce 1986.132 „Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci se během uplynulých let stala významnou vzdělávací institucí pro seniory. Vydobyla si své pevné postavení nejen v České republice, ale i na mezinárodní úrovni. Má své zastoupení v Evropské asociaci starších studentů (EFOS) i v celosvětové Asociaci Univerzit třetího věku (AIUTA).“133 Aţ do roku 1991 byla univerzita stylizována jako pětiletá vzdělávací perioda. Tematicky byla zaměřená hlavně na zdravotnictví. Iniciátorem zaloţení byl tehdejší primář olomoucké fakultní nemocnic J. Vachutka. Poté V. Klega vypracoval novou koncepci studia seniorů, která tvoří tříleté uzavřené zájmové studium. 134 Pro školní rok 2010/2011 jsou naplněna všechna místa v prvním ročníku, tj. 121 seniorů. Celkový počet studentů U3V při UPOL je 1107. 135

Uchazeči musí splňovat jistá kritéria, aby se mohli na U3V přihlásit. Předně je to dosaţení věkové hranice 50 let (včetně), přesto existují výjimky a U3V navštěvují i mladší studenti. Dříve tato věková hranice znamenala přípravu na starobní důchod. Dnes jsou padesátiletí lidé stále ve své produktivní práci, tudíţ o nich nelze souhrnně mluvit jako o starých lidech. 136 Dále zájemci o studium musí mít dokončené minimálně základní vzdělání. Jsou povinni včas podat přihlášku, neboť je o studium velký zájem. Ţádné přijímací testy ani 132

PETŘKOVÁ A. Vzdělávání seniorů jako aktuální problémy vzdělávání dospělých (s. 28), In Aktuální problémy vzdělávání a výchovy dospělých I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 133 Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. [online], Dostupné z . 134 ŠPATENKOVÁ N, KRYŠTOF D. Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010, s. 28. 135 KRYŠTOF D. Informace od pracovníka U3V při UPOL. 136 ŠPATENKOVÁ N. Univerzita třetího věku? „Elitní klub“ s pětadvacetiletou tradicí. In Žurnál UP č. 18. Olomouc: 2011. Dostupné také z: .

37

pohovory se neuskutečňují. Z rozhodnutí rektora Univerzity Palackého v Olomouci kaţdý přihlášený zaplatí registrační poplatek ve výši 500 Kč za semestr.137

Studium v řádném programu informálního vzdělávání trvá standardně tři roky. Studium se dělí na dva stupně (ročníky). V 1. ročníku probíhají přednášky všeobecného zaměření. Mají informační a motivační charakter. Během prvního roku by se měli studenti adaptovat na univerzitní prostředí. Nabízí jim orientaci v moţnostech na akademické půdě, podporuje sociální vazby mezi studenty. 2. a 3. ročník jiţ umoţňuje studentům nastoupit do tzv. specializovaného běhu, který si vyberou z bohaté nabídky U3V při UPOL. Přednášky ze svých oborů nabízí

fakulta

Filozofická,

Cyrilometodějská

teologická,

Pedagogická,

Přírodovědecká, Lékařská a Fakulta tělesné výchovy. Jedinečným znakem koncepce U3V při UPOL je moţnost zvolit si buď studium rigoróznější povahy (aktivní), jehoţ součástí je kolokvium (ověření získaných znalostí); jeho účastníci obdrţí diplom za absolvování U3V. Druhá moţnost je studium fakultativní povahy, kde studenti kolokvia nevykonávají, a po ukončení obdrţí osvědčení o absolvování. Studium na U3V je vţdy zahájeno imatrikulací a ukončeno promocí frekventantů.138

3.2 Výzkumný problém Problémem, kterému se ve výzkumu podrobně věnuji, je podobnost, ale i rozdílnost v profilech účastníků. Všichni splňují minimální hranici dosaţeného věku a většina je penzionována, zároveň se zde vyskytuje vysoká

137

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. [online], Dostupné z . 138 ŠPATENKOVÁ N., KRYŠTOF D. Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010, s., s. 29, 30.

38

různorodost díky odlišnému dosaţenému vzdělání, různých finančních příjmů, lišících se osobních zkušeností, rozdílnému zdravotnímu stavu atd.139

Cílem mé bakalářské práce je zjistit profil účastníka Univerzity třetího věku při UPOL, dále motivaci studentů ke studiu na U3V při UPOL. Výsledkem by měly být podrobnější informace o účastnících Univerzity třetího věku, které by mohly napomoci ke stanovování nabídky univerzity, aby účastníkům vyhovovala. Protoţe potřebuji zjistit informace většího mnoţství účastníků, zvolila jsem kvantitativní výzkum. Ten zkoumá jevy do jisté míry poznané, jevy, které lze uchopit nástroji pro hromadné zpracování dat. 140

3.3 Výzkumné cíle

Hlavní výzkumný cíl: 1: Zjistit profil účastníka Univerzity třetího věku při UPOL. Dílčí cíle: 1.1

Zjistit základní sociodemografické údaje účastníků U3V

při UPOL. 1.2

Zjistit, jestli se projeví vzdálenost bydliště účastníků, a

s tím související způsob dopravování, od U3V při UPOL v jejich profilu. 1.3

Zjistit, jaké dosažené vzdělání převažuje u účastníků U3V

při UPOL a jejich rodinných příslušníků.

139

BOČKOVÁ V., PETŘKOVÁ A. Univerzita 3. věku jako specifická forma vzdělávání dospělých (s. 65), In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17.-18. října 1996. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997, s. 68. 140 SURYNEK A. a kol. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001.

39

1.4

Zjistit, zda existuje homogenita v povolání účastníků

U3V při UPOL a jejich partnerů. 1.5

Zjistit zdravotní stav účastníků U3V při UPOL.

1.6

Zjistit, jaké finanční prostředky mají účastníci U3V při

UPOL měsíčně k dispozici. 1.7

Zjistit motivaci účastníků ke studiu na U3V při UPOL.

Předpokládám, ţe typickým profilem účastníka Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého, s ohledem na demografickou situaci, je ţena - vdova ve věku 63 let, která má dvě děti. O tomto se dá soudit vzhledem k statistickým údajům, které uvádějí, ţe ţen ve věku kolem 60-65 let je více neţ muţů ve stejné věkové kategorii. I v důsledku tohoto roste v populaci ve věku 60+ procento vdov.141 Věk bude zjištěn na základě roku narození účastníků U3V při UPOL, který se odečte od roku 2010. Vzhledem k tomu, ţe Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého se nachází v Olomouci, lze předpokládat, ţe bydliště účastníků se bude nacházet v Olomouci nebo jeho blízkém okolí, a jako způsob dopravy tedy bude volena nejčastěji městská hromadná doprava (MHD). Vzdělávání je uskutečňováno na univerzitě (nejvyšší forma studia seniorů), proto předpokládám, ţe účastníci budou mít alespoň středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Je také pravděpodobné, ţe vzhledem k formě a způsobu výuky se budou rekrutovat hlavně zdravotníci a učitelé. Jak ukazují statistiky (z roku 2008), u muţů od třiceti let převládá nejvyšší

dosaţené

vzdělání

středoškolské

bez

maturity,

následováno

středoškolským s maturitou (bez maturity cca 45%, s maturitou cca 27%). Lze tedy předpokládat, ţe vzdělání partnerů bude středoškolské bez maturity a jejich povolání (protoţe se domnívám, ţe typickým účastníkem U3V při UPOL 141

Senioři v ČR v datech, 2009. Dostupné také z .

40

je ţena, u partnerů tedy bude převaţovat muţské pohlaví) bude spíše technického zaměření. 142 Tento důsledek také plyne ze situace, kdy dříve řada lidí nemohla z různých důvodů studovat vysokou školu (jedním z nich je druhá světová válka). 143 Předpokládám, ţe i u dětí bude převaţovat středoškolské vzdělání bez maturity a s maturitou. Vzhledem k věku účastníků se domnívám, ţe jejich potomci se budou pohybovat v rozmezí 30-60 let, kde převládá právě výše zmíněné vzdělání. 144 Díky demografické situaci, ve které ţeny i muţi (ale více ţeny) mají šanci doţít se více jak 63 let ve zdraví, lze předpokládat, ţe typický účastník netrpí ţádným chronickým onemocněním. 145 Domnívám se, ţe částka, kterou typický účastník měsíčně disponuje je kolem 10 000 Kč, neboť průměrná výše starobního důchodu k lednu 2010 činila 10 033 Kč (muţi 11 152 Kč, ţeny 9109 Kč).146 Hlavním důvodem a motivací ke studiu na U3V při UPOL je vyuţití volného času. Senioři mají více volného času neţ mladí, někteří ještě pracují, jiní studují na univerzitě třetího věku. Vzhledem k penzionování značné části účastníků (coţ se očekává vzhledem k průměrnému věku 65 let všech účastníků U3V při UPOL147; také proto, ţe lidé, navštěvující dnes U3V při UPOL, měli niţší věkovou hranici odchodu do důchodu) lze přepokládat, ţe získané vzdělání z U3V při UPOL vyuţijí účastníci ve svém volném čase. Lze se domnívat, ţe studium na U3V při UPOL umoţňuje účastníkům navázat

142

Úroveň vzdělání v populaci ČR. Dostupné také z . 143 HAŠKOVCOVÁ H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010, s. 128. 144 Úroveň vzdělání v populaci ČR. Dostupné také z . 145 Senioři v ČR v datech, 2009. Dostupné také z . 146 Průměrná výše starobního důchodu. Dostupné také z . 147 KRYŠTOF D. Informace od pracovníka U3V při UPOL.

41

kontakty s novými lidmi, neboť seniorské vzdělávání plní mimo jiné i funkci komunikační. 148

V dotazníku byly pouţity otázky uzavřené – alternativní (otázka č. 1, 17), selektivní (č. 12), i otázky, jejichţ odpovědi jsou vzájemně se vylučující (č. 4-7 a 10); dále také škálové s trojstupňovými odpověďmi (č. 11). Otázky číslo 3, 12, 13, 14, 18 jsou polootevřené. Otázky č. 2, 8, 9, 15 a 16 jsou otevřené.149

3.4 Pouţitá metoda a technika Pro účely tohoto výzkumu jsem zvolila dotazník jako techniku šetření. Dotazník je uţívanou metodou pro hromadné shromaţďování dat pomocí písemně zadávaných otázek.150 Dotazník jsem vybrala díky jeho nízkým finančním nákladům, tazatel neovlivňuje respondenta, údaje lze většinou plně kvantifikovat.151 Úvod dotazníku seznámil respondenty s důvody tohoto šetření. Dotazník obsahuje 18 otázek. Faktografické otázky jsem zařadila na začátek díky jejich nenáročnosti na odpověď. Dále jiţ následují otázky ke zjištění zkoumaného tématu. Vyplňování dotazníku bylo anonymní, trvalo zhruba 20 minut.

Ke zpracování dat jsem vyuţila program Microsoft Office Excel 2007. Vyhodnotila jsem zde data jak z otázek uzavřených, polozavřených i otevřených.

148

HAŠKOVCOVÁ H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010, s. 179. SURYNEK A. a kol. Základy sociologického výzkumu. Praha, 2001, s. 86-88. 150 PRŮCHA J. Pedagogický výzkum: uvedení do teorie a praxe. Praha, 1995, s. 43. 151 SURYNEK A. a kol. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001, s. 86. 149

42

3.5 Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvoří studenti - senioři 1. ročníku (stupně) U3V při UPOL, kterých je ve školním roce 2010/2011 celkem 121. Sběr jsem prováděla ve školním roce 2010/2011. Studenty jsem vyhledala a oslovila osobně. Dotazníky jsem rozdala asi 25 minut před začátkem přednášky dne 15. prosince 2010, kdy bylo přítomno 48 studentů prvního ročníku, a vyplněné jsem je opět vybrala. Druhý sběr byl proveden 9. února 2011, kdy bylo přítomno 53 studentů. Opět byly dotazníky rozdány zhruba 25 minut před začátkem výuky a vyplněné obratem vybrány. Návratnost byla tedy v obou případech 100%. Pracuji s výběrovým souborem, který čítá 99 respondentů.

Na začátek jsem zařadila faktografické údaje. Jak můţeme vidět na grafu, mezi studenty jasně převaţují ţeny. Ve výběrovém souboru 1. ročníku je 84% ţen. Z počtu 99 studentů je tedy 83 ţen a 16 muţů. Průměrný věk účastníků je 62,87 let, nejvyšší věk je 75 let, nejniţší 49 let. Předpoklad, ţe typickým účastníkem je ţena ve věku okolo 63 let se tedy potvrdil.

Graf č. 1 Pohlaví respondentů Respondenti dle pohlaví Ženy

Muži

Muži 16%

Ženy 84%

43

Mezi účastníky U3V při UPOL převaţují ti, které jsou vdané a ti, kteří jsou ţenatí, a to 70 studentů. Předpoklad, ţe nejčastějším studentem je vdova/vdovec, se nepotvrdil. Přesto je tento rodinný stav druhý nejčastější, ovdovělých je 16.

Graf č. 2 Rodinný stav účastníků 2% 16%

vdaná/ženatý rozvedená/ý

11%

vdova/vdovec 71%

svobodná/ý

Z hlediska místa bydliště převaţují studenti bydlící přímo v Olomouci a to 41 (41%). Dále pak vesnice u Olomouce, tj. do 20 km od Olomouce, 17 studentů (18%).

44

Graf č. 3 Místo bydliště

8%

Olomouc

7%

4%

vesnice u Ol vesnice 20km

45%

6%

Ostatní Litovel

12%

Šumperk Přerov

18%

S tím souvisí způsob dopravy na vyučování (graf č. 4). Nejvíce studentů se dopravuje MHD (37%). Druhý nejčastější prostředek je meziměstská (dálková) doprava – vlak (25%), autobus (16%). Nezanedbatelná je i odpověď „pěšky“ (11%). Tímto se potvrzuje předpoklad, ţe nejčastější místo bydliště účastníků U3V při UPOL je Olomouc a jeho blízké okolí, a proto je jako způsob dopravy nejčastěji voleno MHD.

Graf č. 4 Způsob dopravy na vyučování

pěšky 11%

bus 16% bus

auto-aktv 11%

MHD vlak

auto-aktv

vlak 25%

MHD 37%

pěšky

45

V dotazníku jsou tři otázky týkající se vzdělání účastníka U3V, jeho partnera a dětí. Jak vidíme na grafu č. 5, u účastníků jasně převaţovalo vzdělání středoškolské s maturitou a to 78%, coţ z výzkumného vzorku 99 respondentů je 77 osob. Druhé nejčastější dosaţené vzdělání bylo vyučený/á, přesto tak odpovědělo jen 9 studentů (10%). Na vzdělání partnera a dětí účastníků jsem se ptala kvůli vzdělanostním poměrům jednotlivých rodin. Cílem bylo zjistit, zda účastníci studia na U3V při UPOL přicházejí spíše z rodin, kde bylo dosaţeno vysokoškolského vzdělání, nebo vzdělání středoškolského. U vzdělání partnerů ovlivňuje celkový výsledek častá odpověď respondentů, ţe jiţ nemají partnera (30%). Nejčastější vzdělání partnerů je středoškolské s maturitou (32%). Vysokoškolské pak činí 19%. 64 respondentů má dvě děti (64%), tři děti má 17 účastníků (17%), 12 má jedno dítě, 5 účastníků je bezdětných a jedna studentka má čtyři děti. U prvorozených je nejčastější vzdělání středoškolské s maturitou a vysokoškolské. Obou typů vzdělání dosáhlo 40 dětí. U druhorozených převaţuje také středoškolské s maturitou, dosáhlo jej 42 dětí, a u třetích dětí je nejčastější vzdělání vysokoškolské, jeţ vystudovalo 8 dětí. Předpoklad, ţe nejčastější vzdělání účastníků U3V při UPOL je středoškolské s maturitou se potvrdil. U partnerů převládá také středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Výsledky týkající se vzdělání partnerů vyvrací předpoklad, ţe partneři účastníků U3V při UPOL dosáhli nejčastěji vzdělání středoškolského bez maturity. I u dětí účastníků převládá středoškolské s maturitou, ovšem v rodinách, kde jsou tři děti, převaţuje u třetích dětí vysokoškolské.

46

Graf č. 5 Dosaţené vzdělání respondenta

1% 4%

0% 10%

střední s mat vyšší odborné

7%

vysokoškolské

střední bez m vyučený/á

78%

základní

Graf č. 6 Vzdělání partnerů

střední s mat vyšší odborné

28; 30%

vysokoškolské

30; 32%

střední bez m vyučený/á 14; 15% 2; 2%

19; 20%

1; 1%

základní není partner

0; 0%

47

Graf č. 7 Vzdělání dětí 50 40 30

střední s mat

20

vysokoškolské

10 0 1.dítě

2.dítě

3.dítě

Údaje o povolání respondentů a jejich partnerů mají přispět k výslednému profilu účastníka. Minulá povolání jsou rozličná, přesto nalezneme jistou stálost. Povolání úředníka má ve výzkumném vzorku nejvyšší zastoupení a to 14 účastníků, účetní 13 studentů. U současných povolání respondentů jiţ značně převaţuje penzionování a to u 86 účastníků (tj. 86%), jak ukazuje graf č. 8. Pracujících je 13 studentů. Jak se předpokládalo, většina studentů je dnes jiţ v důchodu. U minulých povolání nepřevaţují zdravotníci ani učitelé, předpoklad se tedy vyvrátil. Přesto, kdybychom sečetli povolání zdravotní sestra a zdravotní laborant, dostaneme se k 13% (13 respondentů) zastoupení povolání ze zdravotnické oblasti. Učitelů bylo 10% (10 respondentů).152 Graf č. 8 Současné povolání respondenta 4% 5% 7%

ostatní důchod voják

84%

152

podnikatel

Viz příloha č. 1, graf č. 1

48

U minulých povolání partnerů se nejčastěji (26% ze všech odpovědí; 35% ze 70 odpovědí - ty nezahrnují respondenty bez partnera) vyskytuje povolání technického zaměření, a to 25 partnerů. U současných povolání je 40 partnerů v důchodu, u 29 účastníků partner chybí a 30 parnterů pracuje v různých odvětvích. 153 Předpoklad, ţe partneři účastníků pracovali především v zaměstnání s technickým zaměřením, se potvrdil.

Zdravotní stav účastníků U3V při UPOL je vesměs dobrý, bez závaţnějších potíţí či chronických chorob. Zcela zdrávo se cítí 46 účastníků, spíše zdrávo, čili s drobnými potíţemi během roku, je 40 studentů. Pouze 11 účastníků trpí chronickými nemocemi, coţ je vzhledem k vyššímu věku studentů uspokojivý stav. Tímto se tedy potvrzuje domněnka, ţe zdravotní stav účastníků je bez chronických zdravotních potíţí.

Graf č. 9 Zdravotní stav účastníků

11%

zcela zdravá/ý 48%

41%

spíše zdravá/ý

chron.onemoc

Měsíční příjmy 48 respondentů se pohybují do částky maximálně 20 tisíc Kč. 42 studentů disponuje měsíčně s částkou do 10 tisíc Kč.

153

Viz příloha č. 1 graf č. 2, 3

49

Předpokládaná částka 10 000 Kč, kterou mají účastníci měsíčně k dispozici, byla nesprávná.

U otázky na hlavní důvody, proč účastníci studují U3V při UPOL bylo moţné zaškrtnout více odpovědí, celkový počet odpovědí proto neodpovídá počtu 99, kterých by mělo být z výzkumného vzorku 99 respondentů. Hlavním důvodem pro studium na U3V je rozšíření znalostí a to 88 odpovědí. Dále je to vyuţití volného času 48 odpovědí a poznání nových lidí, tuto moţnost zvolilo 44 účastníků. Důleţitým důvodem je i zajímavý obor v nabídce U3V, 23 odpovědí a zvýšení sebevědomí, 19 odpovědí. 7 studentů uvedlo jako jeden z důvodů studia také dnešní dobu, která má vysoké nároky na vzdělání.

Graf č. 10 Hlavní důvody ke studiu Proč studuji univerzitu třetího věku?

100 80 60 40 20 0

88 48 12 19

44 23

1

7

4

3

0

Počet lidí, kteří zvolili danou dopověď:

Předpoklad, ţe hlavním důvodem studia na U3V při UPOL je vyuţití volného času se nepotvrdil, ale nelze ho zcela opomenout. Moţnost „vyuţití volného času“ byla zaškrtávána jako druhá nejčastější.

50

38 respondentům studium na U3V umoţňuje rozšíření stávajících vědomostí, 22 poskytuje zcela nové informace, 20 studentům zprostředkovává navázání kontaktů s novými lidmi a 16 vyuţití volného času. Přesto rozdíl mezi počtem zaškrtnutých moţností, ţe poskytuje zcela nové informace a moţností, ţe umoţňuje vyuţití volného času je jen 6 odpovědí. Získané vzdělání chce 48 respondentů vyuţít hlavně pro vlastní uspokojení dále v oblasti svých zájmů a zálib a to 28 studentů. Důleţitá je pro účastníky také mezigenerační komunikace, kterou by díky vzdělání chtěli zlepšit. Tuto odpověď zvolilo 19 studentů. Jedna studentka chce vzdělání z U3V vyuţít ve stávajícím zaměstnání. 154

Na závěr dotazníku byly zařazeny doplňující otázky - jakým oborům se plánují studenti dále věnovat a jaký obor by v nabídce uvítali navíc. Cílem těchto otázek bylo zjistit, zda studenti vstupují do prvního ročníku s jasnou představou, co chtějí studovat, či zda se rozhodnou aţ v průběhu, kdy hlouběji proniknou do studované látky. Přestoţe v 1. ročníku mají studenti přednášky všeobecného zaměření a přihlášky do specializovaných běhů budou vyplňovat aţ v průběhu letního semestru, mnozí jiţ vědí, co by rádi studovali dál. 12 studentů by se chtělo věnovat historii, oblíbená je také psychologie - 7 odpovědí či medicína - 5 odpovědí. 39 studentů ještě není rozhodnuto. Na otázku, jaký obor by uvítali navíc v nabídce, odpovědělo 19 lidí. Odpovědi se týkaly oborů péče o nemocné/děti, léčitelství, ale i například botaniky, či rekreologie. Jeden účastník by se rád naučil hrát bridge.

154

Viz příloha č. 1, graf č. 4

51

Lze tedy říci, ţe studenti mají představu o oboru, který budou studovat ve vyšším ročníku, zároveň ale ještě čekají na podrobnější informace o náplni výuky, které jim budou poskytnuty během letního semestru.

O ukončení studia (přestoţe sběr dat byl proveden jen u 1. ročníku U3V při UPOL) uvaţují 4 studenti. Důvody jsou časové (1 odpověď), finanční (1 odpověď), nezajímavost vyučované látky (1 odpověď) a jiné, které nebyly blíţe upřesněny.

3.6 Shrnutí výsledků šetření Výsledky potvrdily, ţe mezi účastníky prvního ročníku Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci převaţují ţeny. Potvrzují to i fakta o sloţení studentů z minulých let, ať z roku 1990/1991, kde se studenti skládali ze 76% ţen a 24% muţů.155 Nebo z doby před třemi roky, kdy studenty tvořilo 86% ţen.156 Statistická data mimo to uvádějí, ţe ţeny se doţívají vyššího věku neţ muţi, coţ znamená, ţe jsou v části seniorské populace více zastoupeny.157 S porovnáním průměrného věku všech studentů U3V při UPOL, který činí 65 let, průměrný věk účastníků prvního ročníku je 63 let, coţ se od celkového průměrného věku mnoho neodchyluje. Přestoţe po šedesátém roce stoupá počet vdov, v prvním ročníku U3V převaţují vdané ţeny. Tento fakt posiluje také výzkum z roku 1997, kde typickým studentem U3V při UPOL je vdaná (či rozvedená) ţena. Účastníci U3V při UPOL mají své bydliště v Olomouci a jeho blízkém okolí. I toto zjištění se shoduje s výzkumem z roku 1997, který uvádí, ţe typická studentka U3V při UPOL ţije v Olomouci nebo

155

KLEGA V. Olomoucká koncepce univerzity 3. Věku a její hodnocení, In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory. Olomouc: Univerzita Palackého 1997. 156 PRÁŠILOVÁ L. Vybrané aspekty vzdělávání seniorů na Univerzitě Palackého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007, s. 59. 157 Senioři v ČR v datech, 2009. Dostupné také z .

52

blízkém okolí.

158

Z toho plyne také způsob dopravy. Nejvyuţívanějším

dopravním prostředkem na výuku je MHD. Přestoţe statistika o vzdělání občanů v ČR uvádí, ţe lidé ve věku 30 – 60 let a více mají nejčastěji středoškolské vzdělání bez maturity, 159 výsledky výzkumného šetření ukazují, ţe u studentů U3V, jejich partnerů i dětí převládá středoškolské vzdělání s maturitou. Výuka na U3V při UPOL probíhá na vysokoškolské úrovni, je to nejobtíţnější forma seniorského vzdělávání. 160 Přesto je o tento typ vzdělávání zájem nejen ze stran vysokoškolsky vzdělaných seniorů, ale neméně, ba více ze stran lidí, kteří dosáhli „jen“ vzdělání středoškolského. Minulá povolání účastníků U3V při UPOL jsou zastoupena hlavně úředníky a účetními. Přestoţe odborníci mluví o nárůstu chorob a chronických onemocnění s postupujícím stářím,161 zdravotní stav účastníků prvního ročníku je dobrý, bez chronických onemocnění a váţnějších potíţí. Průměrná výše starobního důchodu k lednu 2010 činila 10 033Kč.162 Účastníky U3V při UPOL tvoří spíše ţeny, jejichţ průměrný starobní důchod v roce 2010 dosahoval výše 9 109 Kč. Přesto typický účastník má k dispozici do 20 000 Kč měsíčně. Navzdory tomu, ţe někteří odborníci o seniorském vzdělávání mluví ve spojitosti s vyuţitím volného času 163, hlavním důvodem pro účastníky prvního ročníku je rozšíření stávajících znalostí. Obohacení znalostí a schopností je

158

MÜHLPACHR P., STANÍČEK P. Geragogika pro speciální pedagogy. Brno: Masarykova Univerzita, 2001. 159 Úroveň vzdělání v populaci ČR. Dostupné také z . 160 ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe vzdělávání seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 161 IVANOVÁ K., ŠPATENKOVÁ N., BUŢGOVÁ R. Rizikoví senioři – sociální fenomén demografického stárnutí populace, In Problémy ohrožených skupin, Mezigenerační vztahy v rodině. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. 162 Průměrná výše starobního důchodu. Dostupné také z . 163 Např. HAŠKOVCOVÁ H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010.

53

samozřejmě jeden z cílů vzdělávání seniorů.164 Druhá nejčastěji volená odpověď se však jiţ týká vyuţití volného času. Důleţitý je, myslím, i poznatek, ţe téměř pětina účastníků studuje také kvůli zvýšení sebevědomí. U3V při UPOL poskytuje studentům, mimo rozšíření znalostí aj., navázání kontaktů s novými lidmi. I toto má seniorské vzdělávání poskytovat, to znamená, ţe má plnit funkci komunikační, uvést jednotlivce do společenství a rozvíjet přátelské vztahy. 165 Účastníci studují pro své vlastní uspokojení. Získané vzdělání studenti vyuţijí také v oblasti svých zájmů a zálib, dalo by se tedy říci ve svém volném čase.

Výsledky výzkumného šetření ukázaly, ţe typickým profilem účastníka Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci je vdaná ţena v důchodu, ve věku 63 let, bydlící v Olomouci nebo jeho blízkém okolí. Nejčastěji se dopravuje na výuku prostřednictvím městské hromadné dopravy, čili není aktivním řidičem. Má středoškolské vzdělání s maturitou a v produktivním věku pracovala jako úřednice. Rodinní příslušníci typické účastnice U3V při UPOL mají téţ vystudované středoškolské vzdělání s maturitou. Partner typické studentky pracoval v zaměstnání technického odvětví a v dnešní době jiţ také pobírá starobní důchod. Její zdravotní stav je bez chronických onemocnění a váţnějších zdravotních potíţí. Dalo by se snad říci, ţe má stále dost elánu. Ač penzistka, typická účastnice U3V při UPOL má měsíčně k dispozici 10 001 - 20 000 Kč. Jejím hlavním důvodem ke studiu je rozšíření stávajících znalostí, které chce vyuţít hlavně pro vlastní uspokojení. U3V při UPOL umoţňuje typické studentce navázání kontaktů s novými lidmi. Účastnice není stoprocentně rozhodnutá, co bude studovat ve vyšších ročnících, neuvaţuje ale ani o ukončení studia.

164

ČORNANIČOVÁ R. PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 165 HAŠKOVCOVÁ H. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010.

54

ZÁVĚR V důsledku stárnutí populace, jak evropské tak americké, se témata stárnutí a stáří jiţ několik let řeší hlavně ve zdravotní a sociální oblasti. Diskutuje se především o lékařské a sociální péči pro seniory. Státní politika začala aktivně řešit otázku věkové hranice odchodu do důchodu, a také výši starobního důchodu. Co ale oblast vzdělávání? V současné době si lze povšimnout značné pozornosti, kterou věnuje odborná veřejnost vzdělávání seniorů. Pro laickou veřejnost je však téma seniorského vzdělávání do značné míry neznámé. Vzhledem k výše uvedenému stárnutí lidstva by se měla problematika vzdělávání seniorů dostat do podvědomí celé populace. V této práci jsem se pokusila představit jednu z oblastí seniorského vzdělávání, a to vzdělávání uskutečňované na univerzitách třetího věku. Je začleněno do konceptu celoţivotního vzdělávání a učení jako zájmové vzdělávání. Je to forma vysokoškolského vzdělávání, tudíţ nejobtíţnější typ vzdělávání pro seniory. Vzdělávací programy pro seniory či starší dospělé se musí zaměřit na specifika účastníků tohoto vzdělávání a klást na ně důraz při sestavování vzdělávacích aktivit. V práci je věnována značná část popisu těchto specifik. Jedná se především o biologické, psychické a sociální změny, které doprovází proces stárnutí. Mým hlavním cílem bylo definovat studenty-seniory, kteří nejčastěji navštěvují výuku na univerzitě třetího věku, a vytvořit jejich profil. Zaměřila jsem se na studenty prvního ročníku Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci a podrobila jsem je výzkumnému šetření. Tuto cílovou skupinu jsem zvolila proto, ţe ji tvoří noví studenti, kteří se mohou lišit od studentů ve vyšších ročnících. Mohli tak poskytnout zcela nové a neznámé informace, které se u ostatních studentů nemusí vyskytovat. Jak bylo moţné předpokládat, typický profil účastníka Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci je vdaná ţena starší šedesáti let, 55

která bydlí v Olomouci nebo jeho blízkém okolí. Má vystudované středoškolské vzdělání s maturitou, stejně jako její partner a děti. V současné době je jiţ v penzi. Netrpí ţádnými váţnějšími zdravotními potíţemi, či chronickými onemocněními. Studuje, aby si rozšířila své vědomosti, vyuţila svůj volný čas a navázala kontakty s novými lidmi. Získané vzdělání chce vyuţít pro své vlastní uspokojení. Věřím, ţe cíl mé práce byl naplněn a ţe výsledky mohou být informací pro ty, kteří se chtějí o účastnících Univerzity třetího věku při Univerzitě Palackého něco dozvědět.

56

Anotace Příjmení a jméno: Floriánová Veronika Název katedry a fakulty: Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta Název diplomové práce: Profil účastníka univerzity třetího věku Počet znaků: 83 241 Pocit titulů pouţité literatury: 43 Klíčová slova: seniorské vzdělávání, univerzita třetího věku, stárnutí, typický účastník univerzity třetího věku Anotace: Vzdělávání seniorů je důleţitým předpokladem pro plnohodnotné proţití období stárnutí a stáří. Předloţená práce se zabývá stárnoucími lidmi a seniorským vzděláváním, které je zahrnuto do rámce celoţivotního učení. Téma je zaměřeno na účastníky vzdělávání probíhající na univerzitách třetího věku, respektive na Univerzitě třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. Cílem práce je získat profil účastníka tohoto typu vzdělávání. K dosaţení cíle bude, na podkladech teoretických východisek práce, vypracována empirická část. Bude realizována pomocí kvantitativního šetření s uţitím dotazníkové techniky.

57

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY BAYEROVÁ Naděţda. Univerzita třetího věku na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. In Aktuální problémy vzdělávání seniorů – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí 29. dubna 1999. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. ISBN 80-244-0007-3.

BENEŠ Milan. Andragogika. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 8086432-23-8.

BOČKOVÁ V., PETŘKOVÁ A. Univerzita 3. věku jako specifická forma vzdělávání dospělých. In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17. - 18. října 1996. Olomouc: Univerzita Palackého, 1997, 89 s. ISBN 80-7067-824-0.

Celoživotní učení pro všechny. Zasedání Výboru pro vzdělávání OECD na úrovni ministrů ve dnech 16. – 17. ledna 1996. Praha: Gnosis – Učitelské noviny, 1997. Bez ISBN.

Centrum evropských studií [online], [citováno 24. 1. 2011] Dostupné z .

ČORNANIČOVÁ R. Edukácia seniorov. Bratislava: Univerzita Komenského, 1998. 1. vyd. 156 s. ISBN 80-223-1206-1.

58

ČORNANIČOVÁ R. K formovaniu geragogiky ako vedy. In Senioři a univerzity III. věku – Sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995, 80 s. Bez ISBN.

ČORNANIČOVÁ R., PETŘKOVÁ A. Gerontagogika. Úvod do teorie a praxe edukace seniorů. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, ISBN 80244-0879-1.

DUŠEK Z. AU3V. [online], napsáno 17. 11. 2008, [citováno 7.1.2011] Dostupné z .

HARTL P.

Kompendium pedagogické psychologie dospělých.

Praha:

Karolinum, 1999, ISBN 80-7184-841-7.

HOMOLA M., PETŘKOVÁ A. Psychologie výchovy a vzdělávání dospělých I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1984, 227 s. Bez ISBN.

IVANOVÁ K., ŠPATENKOVÁ N., BUŢGOVÁ R. Rizikoví senioři – sociální fenomén demografického stárnutí populace, In Problémy ohrožených skupin, Mezigenerační vztahy v rodině. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. ISBN978-80-244-2483-5.

KALVACH Z. Poznámky k univerzitám III. věku v kontextu gerontologie a geriatrie. In Senioři a univerzity III. věku – sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995, 80 s. Bez ISBN.

59

KOMENSKÝ J. Vševýchova/Pampedia. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1992, 272 s. ISBN 80-215-0216-9.

LANGMEIER J., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie. 3. upravené vydání. Praha: Grada, 1998, 334 s. ISBN 80-7169-195-X.

LANGMEIER J., LANGMEIER M., KREJČÍŘOVÁ D. Vývojová psychologie s úvodem do vývojové neurofyziologie. 2. vyd. Praha: H a H, 2002. ISBN 807319-016-8. MÜHLPACHR P., STANÍČEK P. Geragogika pro speciální pedagogy. 1. vyd. Brno: Masarykova Univerzita, 2004, 204 s. ISBN 80-210-2510-7.

PALÁN Z. AUITA. [online], napsáno 25. 11. 2004, [citováno 7.1.2011] Dostupné z .

PALÁN Z. Memorandum o celoţivotním učení a současnost v ČR. In Celoživotní vzdělávání, čas jednat – sborník příspěvků. Brno 28. listopadu 2001. Brno, 2001.

PALÁN Z., LANGER T. Základy andragogiky. 1. vyd. Praha: Univerzita Komenského, 2008. ISBN 998-80-86723-58-7.

PRÁŠILOVÁ L. Vybrané aspekty vzdělávání seniorů na Univerzitě Palackkého v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007.

60

PRŮCHA J. Pedagogický výzkum: uvedení do teorie a praxe. Praha, 1995. ISBN 80-7184-132-3.

PRŮCHA J. Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru. 2. vyd. Praha: Portál, 2000, 272 s. ISBN 80-7178-944-5.

PŘÍHODA V. Ontogeneze lidské psychiky: Díl IV. Vývoj člověka v druhé polovině života. 1. vyd. Praha: SPN, 1974. 495 s.

PTÁČEK B. Psychologické aspekty celoţivotního vzdělávání In Celoživotní vzdělávání, čas jednat – sborník příspěvků. Brno 28. listopadu 2001. Brno, 2001.

Reforma

důchodů

[online],

[citováno

25.

1.

2011]

Dostupné

z

.

SCHMIDT H. Proč starší lidé studují? (Studium seniorů – šance a překáţky). In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí. Olomouc 17. – 18. října 1996. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997, 89 s.

ISBN 80-7067-824-0.

SLÍPKA J. Ontogeneze stárnutí. In Senioři a univerzity III. věku – Sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1995, 80 s. Bez ISBN.

61

STUART-HAMILTON I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, 320 s. ISBN 80-7178-274-2.

SURYNEK A., KOMÁRKOVÁ R., KAŠPAROVÁ E. Základy sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha, 2001. ISBN 80-7261-038-4.

ŠIMEK D. Slovo na uvítanou. In Senioři a univerzity III. věku – Sborník příspěvků z pracovního semináře. 1. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého,

1995, 80 s. Bez ISBN.

ŠIMEK D. Základy andragogiky. Sylabus k vybraným problémům integrální andragogiky. Olomouc: Univerzita Palackého, 1996.

ŠIMÍČKOVÁ - ČÍŢKOVÁ J. a kol. Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. ISBN 978-80-244-2141-4. ŠIPR Květoslav. Od akademií k univerzitám třetího věku. In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory – sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí, Olomouc 17. - 18. října 1996.

Olomouc: Univerzita

Palackého, 1997, 89 s. ISBN 80-7067-824-0.

ŠPATENKOVÁ N. Gerontagogika nebo andragogika? In Andragogika. 2009, roč. XIII, č. 2, s. 4-5. ISSN 1211-6378.

ŠPATENKOVÁ N., KRYŠTOF D. Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2010. ISBN 978-80-244-2568-9. 62

ŠVIGOVÁ M. Volný čas a my. 1. vyd. Praha: Svobodné slovo, 1967, 155 s. Bez ISBN.

Univerzita třetího věku při Univerzitě Palackého v Olomouci [online], [citováno 17. 12. 2010] Dostupné z < http://www.u3v.upol.cz/>.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR [online] [citováno 7. 1.2011] Dostupný z , soubor pdf.

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-274-2.

VÁGNEROVÁ M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.

VÁŢANSKÝ M., SMÉKAL V. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995. ISBN 80-901737-9-9.

VESELÁ J. Základy sociologie volného času. 1. vyd. Pardubice: Univerzita Pardubice, 1999, 80 s. ISBN 80-7194-187-5.

63

Přílohy

Příloha č. 1: Grafy výsledků zpracování dat Příloha č. 2: Dotazník

64

Příloha č. 1

Grafy výsledků zpracování dat

Graf č. 1 Minulá povolání respondentů ostatní 4%

voják 4%

zdrav. sestra 9% zdrav.labor.

ekonom 9%

6% technik 10%

služby 11% školství 10%

úředník 16% účetní 15%

podnikatel 6%

Graf č. 2 Minulá povolání partnerů technik 12%

úředník 26%

účetní školství

30%

4% 4% 5% 10%

9%

služby technolog není partner ostatní

65

Graf č. 3 Současná povolání partnerů

technik podnikatel služby technolog důchod není partner ostatní

Graf č. 4 Vyuţití získaného vzdělání 1%

vlastní uspok

20% 1%

oblast zájmů 0%

49%

ve stáv.zaměst. v mezigen.kom

29%

jiné

Graf č. 5 Co umoţňuje U3V při UPOL 2% 23%

16%

využití vol.času 20%

nvázání kontaktů

39%

66

67

Příloha č. 2

Dotazník

Váţené dámy, váţení pánové, Chtěla bych Vás touto cestou poprosit o vyplnění dotazníku, který máte před sebou. Cílem tohoto výzkumu je dozvědět se více o vás – účastnících Univerzity třetího věku.

1. Pohlaví: Ţena

a)

b) Muţ

2. Kolik je Vám let?...................... 3. Kde bydlíte: a.

Na vesnici, která sousedí s Olomoucí

b.

Na vesnici, která je více jak 20 km od Olomouce

c.

Ve městě (v Olomouci)

d.

V jiném městě – kde (prosím vypište):……………….

4. Jak se nejčastěji dopravujete na vyučování? a.

Pěšky

d.

Vlak

b.

MHD

e.

Autobus (meziměsto)

c.

Auto (aktivní řidič)

f.

Auto (mám odvoz)

5. Váš rodinný stav a.

Svobodná/ý

c.

Rozvedená/ý

b.

Vdaná/ ţenatý

d.

Vdova/ Vdovec

(Pokud je Vaše odpověď a nebo d, prosím nevyplňujte otázku číslo 6.2 a číslo 9) 6.

1 Vaše dosaţené vzdělání

6.2. Vzdělání Vašeho

partnera/ky 68

a.

Základní

a. Základní

b.

Vyučený/á

b. Vyučený/á

c.

Střední bez maturity

c. Střední bez maturity

d.

Střední s maturitou

d. Střední s maturitou

e.

Vyšší odborné

e. Vyšší odborné

f.

Vysokoškolské

f. Vysokoškolské

7. Vzdělání Vašich dětí (vyplňujte pouze v případě, že máte děti)

Základní Vyučen

Střední bez Střední s maturity

Vyšší

Vysoko-

maturitou odborné školské

1.dítě 2.dítě 3.dítě 4.dítě 5.dítě 6.dítě 7.dítě

8. Vaše povolání (minulá i současná), prosím vypište:

………...……………………………………… 9. Povolání partnera (minulá i současná), prosím vypište:

………………………………………………… 10. Jaký je Váš současný měsíční příjem (důchod a jiné příjmy)? 69

a.

Do 10 000 Kč (včetně)

d. Do 40 000 Kč (včetně)

b.

Do 20 000 Kč (včetně)

e. Do 50 000 Kč (včetně)

c.

Do 30 000 Kč (včetně)

f. Nad 50 001 Kč

11. Jaký je Váš zdravotní stav? a.

Jsem zcela zdravá/ý, netrpím ţádnými chronickými

chorobami b.

Jsem spíše zdravá/ý, ale 3x za rok mám váţnější

zdravotní potíţe c.

Jsem nemocná/ý, trpím chronickými chorobami a mám

více jak 3x za rok váţnější zdravotní potíţe 12. Důvody, kvůli kterým jste se rozhodl/a studovat na U3V (můţete zaškrtnout více odpovědí) a.

Rozšíření znalostí

f. Kvůli oboru, který Vás

vţdy zajímal b.

Rozptýlení

g. Poznat nové lidi

c.

Zvýšení sebevědomí

h. Kvůli době (vysoké nároky

na vzdělání)

d.

Vyuţití volného času

e.

Váš partner je časově vytíţený j. Kvůli přátelům k.

i. Kvůli rodině

Jiné (prosím

vypište)………………………………………. 13. Co vám studium na U3V umoţňuje: a.

Vyuţití volného času

b.

Navázání kontaktů s novými lidmi

c.

Rozšíření stávajících vědomostí

d.

Zcela nové informace

e.

Jiné (prosím vypište):……………………….

14. V jaké oblasti vyuţijete dosaţené vzdělání z U3V: a.

Ve vlastním uspokojení – rozšíření obzorů

b.

V oblasti vašich zájmů a zálib 70

c.

Ve vyuţívání nových technologií

d.

Ve stávajícím zaměstnání

e.

V mezigenerační komunikaci

f.

Jiné (prosím

vypište):…………………………………………………. 15. Jaký obor, jste se rozhodl/a studovat? ……………………………………………….. 16. Jaký obor byste navíc uvítal v nabídce?........................................................................ 17. Uvaţoval/a, jste v průběhu akademického roku o zanechání studia: a.

Ano

b.

Ne (neodpovídejte na otázku č. 18).

18. Z jakého důvodu, jste uvaţoval/a o zanechání studia: a.

Finanční situace

b.

Špatný zdravotní stav

c.

Vzdálenost univerzita od místa bydliště

d.

Obtíţnost vyučované látky

e.

Nespokojenost se způsobem studiem

Jiné (prosím vypište):……………………

Děkuji Vám za čas a za ochotu.

71