Zlatá tretra v Ostravě se xxxx více ve fotoreportáži na stadionu str. 4 dočkala důstojného
24. července 2013 / 12–13 / XXV
více ve článku na str. 5
Ptáme se: Ing. Ludmily Kostkové, samostatné techničky divize 6 str. 2 M e t r o stav
a .s.
č l e n
ddm
g r o up
Divize 1 dokončila kanalizaci v Havířově o dva měsíce dříve str. 2 Vedle Casablanky začal v Praze 3 růst nápaditý Crystal str. 5
Prodloužení dálniční sítě
V divizi 9 Metrostavu pracuje už rok restaurátorská dílna str. 5
Krátce / Aktuálně Dvě nové velké zakázky Metrostavu Divize 4 podepsala 18. července smlouvu na rekonstrukci 4,6km průtahu Varšavou s mostem přes Vislu a ten samý den divize 5 uzavřela smlouvu na modernizaci 14km železničního koridoru mezi Plzní a Rokycany, jež zahrnuje i 4,2 km dlouhý tunel u Ejpovic. Více informací příště.
Slavnostní konec Ve středu 26. června slavnostně skončil projekt Kutnohorsko – Čáslavsko, v jehož rámci společný tým firem Skanska, VCES a Metrostav provedl intenzifikaci centrálních čistíren odpadních vod v Kutné Hoře a v Čáslavi a dostavěl 14 km nové kanalizace v Kutné Hoře, Uhlířských Janovicích, Zruči nad Sázavou a ve městě Sázava. Vedoucím projektu za Metrostav byl Ing. Petr Brož z divize 6, pamětní desku v areálu ČOV Kutná hora proto odhalil její ředitel Ing. Jan Cuc (foto první zleva).
Personální přesun ve Skupině 8. července 2013 nastoupil na pozici ředitele divize 1 společnosti Subterra Ing. Jan Kvaš, MBA, který dlouhá léta působil v divizi 5 Metrostavu. Naposledy pracoval jako vedoucí projektu na stavbě tunelového komplexu Blanka.
Divize 5 ovládla novou technologii Na stavbě PPO v Jablonci provedl tým Ing. Pavla Kuděje z divize 5 vlastními silami kontinuální betonáž sekundárního ostění 20 m hluboké šachty s průměrem 5 m do ocelové posuvné formy. Betonáři tak ostění šachty dokončili za 5 dní, při použití klasického postupu by jim práce trvala čtyřikrát tak dlouho. V současné době se divize připravuje na podání žádosti o udělení certifikátu potvrzujícího zvládnutí technologie posuvného bednění.
www.sejdemesevparku.cz Stěhování do Palmovka Parku II se blíží. Protože jen divize 3 a 6 se na nová pracoviště přemístí se svým nábytkem, zajímalo nás, na jakých židlích budou sedět ostatní. Odpověď i další informace najdete na stránkách www.sejdemesevparku.cz.
Před letošními letními prázdninami, v pátek 28. června, se motoristé zaradovali – pro cestu do jižních Čech či do Rakouska mohli poprvé využít i nový, 25 km dlouhý úsek dálnice D3 mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí. Na jeho stavbě se ve sdružení významně podílel i Metrostav. Stavbu řídil tým Ing. Bohumila Rohna z divize 4. Její pracovníci zde mimo jiné pod vedením Ing. Petra Štědronského vybudovali letmou betonáží 560 m dlouhý most přes rybník Koberný (foto). Více se dozvíte ve fotoreportáži na straně 4.
Stavba hotelu UNIC v Soukenické ulici je hotová Spolehlivý dodavatel Tým Ing. Dalibora Andrlíka z divize 9 dokončil náročnou rekonstrukci domu č. p. 1188 v Soukenické ulici v Praze. Po úspěšné kolaudaci 20. června v něm tak konečně mohl otevřít své dveře čtyřhvězdičkový hotel UNIC. Jeho stavba vlastně začala už před šesti lety. V říjnu 2009 ji však zastavila havárie a zhroucení části objektu. Metrostav zde zahájil práce v létě 2011 a dnes si může připsat k dobru další zajímavou referenci. Divize 9 převzala otěže stavby ve chvíli, kdy byly provizorně staticky zajištěny zbylé konstrukce uliční budovy (foto č. 1). Hotova už byla také bílá vana pro základ nových dvorních bloků, které měly půdorysem i objemem nahradit dvě původní křídla třítraktového komplexu, z nichž se jedno při havárii zřítilo a druhé muselo být strženo.
a každý odvoz či návoz materiálu byl v úzké ulici velmi komplikovaný,“ vysvětluje hlavní stavbyvedoucí Jan Salinger. Stavaři zde museli vymyslet i řadu méně obvyklých řešení, aby si s nástrahami díla poradili. Museli třeba překonat bárku, masivní ocelovou konstrukci, která podpírala okolní domy a byla bohužel provedena v úrovni stropu nad prvním podzemním podlažím. Pomocí postupné betonáže a demontáže podpěr však problém bezpečně a rychle vyřešili. Za zmínku stojí i neobvyklé použití raženého tunelu pro kanalizační přípojky v centru města. Realizačnímu týmu z divize 9 na stavbě pomáhali zedníci z vlastního stavomontážního střediska, zámečníci z divize 1 i pracovníci Subterry, kteří vybudovali nejen topení, ale i vzduchotechniku. Společným úsilím se jim
Jednání na jihu Čech Jako partner Westinghouse Electric Company se Metrostav spolu s firmami Toshiba Corporation a I & C Energo podílel 28. června na uspořádání sympozia v Českých Budějovicích. Bylo určeno zejména pro místní dodavatele, kteří by se mohli zapojit do výstavby elektrárny AP1000 v Temelíně, a proběhlo v návaznosti na návštěvu generálního ředitele společnosti Westinghouse Dannyho Rodericka v jihočeském regionu. Za Metrostav se setkání zúčastnil i jeho obchodní ředitel Ing. Milan Veselský (foto).
1 Tým čekal nelehký úkol. Po předchozích zkušenostech, které vygradovaly v osudný říjnový den roku 2009, nebyla nálada v okolí stavbě nakloněna, a stavbaři proto museli postupovat s taktem a opatrností. „Věděli jsme, že se neobejdeme bez dobré komunikace nejen se sousedy, ale i s památkáři, stavebním úřadem či policií, a všem jsme se snažili vycházet vstříc,“ vzpomíná Ing. Andrlík. Během realizace se jeho tým potýkal s mnoha překážkami, které jsou charakteristické pro stavby v centrech měst, jako je zejména nedostatek prostoru a problematická dopravní obslužnost. „Situaci nám tu navíc komplikovala i skutečnost, že jsme mohli zabrat jen chodník
2 i s dalšími subdodavateli podařilo převážně replikami vrátit krásu starému domu a přistavět k němu dvě šesti- a osmipodlažní křídla s železobetonovým skeletem. Dohromady ukrývají osm bytových jednotek a čtyřhvězdičkový hotel UNIC (foto č. 2) s 82 pokoji. „Řadu jednání jsme museli i na stavbě vést v angličtině. Nejen kvůli španělskému investorovi a architektovi, ale i proto, že veškeré hotelové vybavení pocházelo ze Španělska. Jsem tedy rád, že jsme i přes všechny nástrahy tuto náročnou stavbu v Soukenické ulici úspěšně dokončili. Kolegům bych tedy za jejich nasazení chtěl poděkovat,“ uzavírá Ing. Andrlík.
Divize 9 bude už potřetí pracovat v Chodově. Tým Jana Mráze z karlovarské oblasti divize 9 tu 15. července převzal staveniště, aby ve IV. etapě rozšířil výrobní kapacity závodu Lincoln CZ, člena skupiny SKF – Lubrication Business Unit. Metrostav se podílel i na dvou předchozích stavbách v areálu a současná zakázka potvrzuje, že soukromý investor s ním byl spokojen. „Čtvrtou etapu projektu, tzv. LUBRICON, jsme vyhráli nejen na základě ceny, ale i proto, že skupina SKF velmi dbá na dodržování ekologických zásad a pravidel BOZP a její zástupci osobně prověřili stavby všech potenciálních dodavatelů. Jsme rádi, že jsme obstáli a že zde můžeme v práci pokračovat,“ říká vedoucí projektu Jan Mráz. Lincoln CZ, který je předním výrobcem centrálních mazacích systémů, dnes pracuje na ploše 8000 m². Ta by se měla díky divizi 9 v květnu 2014 zdvojnásobit. „Při návrhu projektu investor vycházel ze zkušeností předchozí etapy. Nosné konstrukce podsklepených hal s vestavbami pro výrobu, skladování, administrativu, zákaznické centrum a zázemí pro zaměstnance včetně nové jídelny jsou proto železobetonové, monolitické i prefabrikované, a založené na pilotách,“ konstatoval stavbyvedoucí Ing. Tomáš Slepička, který práce na místě řídí. Za účasti vedoucích manažerů společnosti, jejích zaměstnanců i zástupců města Chodov zahájil stavbu poklepem na základní kámen 11. července i obchodní ředitel Metrostavu Ing. Milan Veselský (foto třetí zleva).
strana 2
Náročný výběr
Ptáme se
Do české soutěže Stavba roku 2013 přihlásil Metrostav čtyři stavby. Podílel se však i na několika dalších, jejichž přihlašovatelem byl někdo jiný. Do druhého kola prestižní soutěže tak celkem postoupilo pět děl, na kterých společnost pracovala. Z téměř 120 staveb, které Metrostav řídil a dokončil v období mezi koncem května 2012 a začátkem června 2013, přihlásila firma do soutěže rekonstrukci obchodního domu PRIOR v Olomouci, rozšíření depozitáře Národní knihovny ČR v Praze, dokončení vltavské vodní cesty v úseku Hluboká n/V – VD Hněvkovice a administrativní objekt a bytové domy na pražské Pankráci. Odbornou porotu v silné konkurenci padesátky jiných prací nejvíc zaujalo první jmenované dílo (foto č. 1), jehož přestavbu řídil tým Ing. Lukáše Horuty ze severomoravského regionu divize 1. Do užšího výběru potom postoupila i další čtveřice projektů, které Metrostav buď budoval sám, nebo se na jejich stavbě ve sdružení podílel.
Ing. Ludmily Kostkové
samostatné techničky divize 6
1
Univerzitní knihovna v trojúhelníku
1
2
3
4 Prvním z nich je silnice I/42 Brno, VMO Dobrovského B, kde na výstavbě Královopolského tunelu (foto č. 2) kromě divize 1 Metrostavu pracovala i Subterra. Vedoucím projektu za naši společnost byl Ing. Pavel Brožek z jihomoravského regionu divize 1. Také za další stavbou – objektem Lean Center v Mladé Boleslavi – stojí divize 1, konkrétně tým Ing. Lukáše Zeleného. Třetím adeptem na nejvyšší ocenění je stanice NDS 10 (foto č. 3) pro státní podnik DIAMO ve Stráži pod Ralskem. Ve sdružení ji vybudoval tým divize 8, jehož vedení po Ing. Janu Müllerovi převzal Ing. Jáchym Kubeček. Přehlídku uzavírá ART Rezidence Střížkov (foto č. 4), dílo týmu Ing. Přemysla Duška z divize 6. Všem budeme držet palce a v září je podporovat v internetovém hlasování soutěže Stavba roku 2013 o ceny veřejnosti na webu www.stavbaroku.cz.
Začátkem prázdnin získala Západočeská univerzita v Plzni nové prostory. Konkrétně se jednalo o přístavbu dosavadní knihovny, která přestala kapacitně vyhovovat. Týmu Pavla Zezuláka z plzeňské oblasti divize 1 stavba trvala na den přesně rok. Zahájil ji 2. července 2012 a přesně tentýž den v letošním roce ji i ukončil. Nový třípodlažní objekt – se dvěma nadzemními a jedním podzemním podlažím – rozšiřuje dosavadní prostory o knihovní halu s výpůjčním fondem. V suterénu bude velký archiv s pojízdnými regály a zázemím. V přízemí jsou tři studovny, relaxační hala, kavárna a recepce, v prvním podlaží rozšířený volný výběr knih i studijní místa a pět skupinových a devět individuálních studoven. Samozřejmostí nových prostor je technické a hygienické zázemí. Do skupinové studovny se vejde až deset bádajících, kteří v nich budou mít maximální možné pohodlí. Navíc budou mít k dispozici i odpočinkovou zónu. „Rozhodně to byla velmi zajímavá práce, po architektonické stránce totiž šlo o neobvyklý projekt,“ řekl Pavel Zezulák. Objekt, jehož návrh je dílem architektonické kanceláře AIP Plzeň, má totiž atypický trojúhelníkový tvar (foto č. 1). S dosavadní knihovnou, ke které přiléhá, je propojen v obou nadzemních podlažích. Kostrou přístavby je monolitický železobetonový skelet (foto č. 2), dílo divize 6. Projektanti nechtěli namáhat zrak studentů, proto denní osvětlení knihovny řešili okny s ochranou proti slunci. Zajímavostí je zde i solární ohřev teplé vody.
„Zvláštností je také fasáda tvořená zavěšenými sklobetonovými deskami. Oříškem pro nás byla doprava a osazování trojskel do oken velkých až 2,6 x 3,1 metru. Některá z nich váží skoro 300 kilogramů. V průběhu výstavby jsme se museli vypořádat i se změnami v režimu dotací,“ uvedl Pavel Zezulák. Stavba byla totiž financována z EU. Její součástí bylo i vylepšení dosavadní univerzitní knihovny, kde stavbaři provedli technické úpravy a vyřešili v ní i chlazení a rozvody vzduchotechniky. Do zakázky patřilo i rozšíření místní obslužné komunikace, vybudování nových parkovacích stání a návrh komunikací pro pěší, které propojují objekty v areálu univerzity. V okolí stavbaři provedli i sadové úpravy. Díky nim mají studenti k dispozici i velký „pobytový“ trávník. –jar–, foto Josef Husák
2
Divize 1 dokončila kanalizaci o 2 měsíce dříve Od začátku srpna, tedy o dva měsíce dříve, než bylo plánováno, budou moci obyvatelé čtyř okrajových částí Havířova využívat novou odpadní kanalizaci. „Výstavbu jsme ve skutečnosti zkrátili ještě o víc,“ uvedl vedoucí projektu Ing. Pavel Szmek z divize 1. „Smlouvu o dílo jsme totiž podepsali začátkem listopadu 2011, ale kvůli zimě jsme pracovat začali až v březnu 2012.“ Pracovníci severomoravského regionu divize 1 vybudovali v Dolní a Prostřední Suché, Bludovicích a Dolní Datyni celkem 45 km kanalizace s více než tisícem výpustí. Stavbu řídili jako lídr sdružení, v němž mimo Metrostavu byly ještě firmy D.I.S a IMOS Brno. Součástí díla jejich společného projektového týmu byla výstavba 11 čerpacích stanic a dvou čistíren odpadních vod (foto č. 1). Odkanalizování bylo gravitační a čerpací stanice (foto č. 2) pomohly jen tam, kde tento princip nebylo možné použít. Kanalizaci stavbaři vedli nejen podél silnice a v chodníku, ale i přes louky, zahrady a zemědělské pozemky, polní cestou, podél rybníka, krajem lesa nebo na betonových pilířích mostu či v poddolovaném území. Trasu jí museli prorazit i pod železniční tratí a čtyřmi vodními toky. V komplikovaných místech a v blízkosti inženýrských sítí prováděli výkopové práce ručně. „Část kanalizace jsme dělali i bezvýkopovou mikrotunelovací technologií pomocí
1
stroje Iseki Unclemole,“ popisuje Ing. Szmek a doplňuje: „V současné době máme hotovy všechny stoky, domovní přípojky a komunikace. Ještě doděláváme sadové úpravy, během nichž jsme museli vysadit na 3500 stromů a keřů, a chystáme dokumenty k předání,“ řekl Pavel Szmek. Stavbaři museli v Havířově řešit dost problémů. Poměrně pravidelně se dostávali do kolize s potrubím, které nebylo zakreslené v dokumentaci. Potýkali se i s dostupností stavenišť. Ulice, kudy kanalizaci vedli, byly frekventované, špatně dostupné, ale často i slepé. Stavbu museli koordinovat také s veřejnou dopravou. „Nezvyklé byly pro nás i vzdálenosti. Při kontrolním dnu nám trvalo celou hodinu a půl, než jsme stavbu jen projeli. Jednoduché to nebylo ani s občany, kteří kanalizaci nechtěli nebo kvůli ní přišli o část zahrady,“ pokračuje Ing. Szmek. „Většinu potíží se nám však dařilo řešit, a to i díky vedoucímu odboru investic Ing. Radovanu Baselovi. Na stavbě jsme měli také časté kontroly ze Státního fondu životního prostředí, z jehož prostředků byla tato půlmiliardová zakázka dotována. U těch nám byl zase nápomocen náš náměstek Ing. Emil Konopásek. Celá akce byla pro náš tým velkou vodohospodářskou zkušeností a jsme rádi, že jsme ji dokončili nejen kvalitně, ale i v předstihu,“ uzavírá Ing. Szmek. –jar–, foto Josef Husák
2
Ludmile Kostkové se líbila stavařina, ale nerada rýsovala. Proto si po průmyslovce vybrala na stavební fakultě ČVUT ke studiu obor konstrukce a dopravní stavby, aby se mohla věnovat statice. Asi osm let projektovala, od roku 1997 pracuje v obchodně-technické skupině provozu železobetonových konstrukcí divize 6. Jaká je v současnosti náplň vaší práce? Většinou se týká železobetonových konstrukcí. V předvýrobní přípravě prověřuji u složitějších projektů správnost statického návrhu konstrukcí, jednám s projektantem, když je potřeba projekt změnit. Pro POV navrhuji nasazení jeřábů a jejich založení, pomáhám řešit problémy vzniklé na stavbách. Pokud si pražský magistrát vyžádá pomoc Metrostavu při likvidaci mimořádných událostí, spolupracuji se statikem hlavního města při návrhu zabezpečení nebo likvidace poškozených objektů tam, kde je potřebná účast divize 6. Naše divize má totiž tesaře a půjčovnu bednění, a vlastníme tedy materiál potřebný při haváriích. Zasahovali jsme tak při požáru ve vinohradském pivovaru, při povodních v roce 2002 i letos nebo při výbuchu plynu v Divadelní ulici. Po profesní stránce je to velmi zajímavá práce – pokaždé jiná a stále se při ní učím něco nového. Je statika stejná jako ostatní stavební obory? Statika je sice exaktní obor, ale myslím si, že k tomu, aby konstrukce správně fungovala, je potřeba i trochu citu. Vlivů působících na konstrukci je totiž mnoho a správný návrh by jich měl respektovat co možná nejvíc, zároveň je ale zapotřebí zvážit i jejich důležitost. Někdy o návrhu nerozhoduje únosnost, ale deformace. Důležitou roli hraje i stavební fyzika, třeba často opomíjené působení teploty. Statik by tak měl od každého oboru znát alespoň základy, aby mohl posoudit váhu jednotlivých vlivů, se kterými je třeba počítat, a problém pak řešit s konkrétním odborníkem. Kolega s nadsázkou říká, že naše práce je vlastně matematika, a že nám tak všem musí vyjít stejné výsledky. Není to tak docela pravda, výsledek se může výrazně lišit, právě podle míry uvážení všech vlivů. Pak už záleží na zkušenosti projektanta, aby vybral optimální řešení, které je dostatečně únosné, a přitom není předimenzované. Nacházíte v projektové dokumentaci mnoho chyb? Poslední dobou velmi často. Myslím, že klesá úroveň školství a zároveň projekty vznikají v čím dál kratším čase. Použití sofistikované výpočetní techniky není samospasitelné. Převzít bezmyšlenkovitě výsledek z počítače může mít fatální důsledky. Okrajové podmínky pro výpočet do něj totiž zadává člověk, a ten musí obor znát, používat selský rozum a mít víc času, než má dnes obvykle k dispozici. Změnila se práce statika od doby, kdy jste začínala? Dříve architekt načrtnul skicu a šel se poradit se statikem, zda lze takovou budovu postavit. Teď si vymyslí objekt, jehož konstrukce jde často, bůh ví proč, proti přírodním zákonům či má enormně subtilní prvky, a pak jen statikovi nařídí, aby jej navrhl. Ne vždy je ochotný od svých cílů ustoupit a já mám k takovému projektování ambivalentní vztah – na jednu stranu zde díky němu mohou vzniknout mistrovská stavební díla, ale na druhou stranu se ptám, zda na ně máme. Zvlášť pokud se jedná o státní zakázky, které se tak prodražují. Projekty podle vás prodražuje i rychlost výstavby... Nejen výstavby, ale i její přípravy – projektovou dokumentaci často dostáváme ještě „teplou“ a postupně, po patrech. Staví se od základů nahoru, ale výpočet konstrukce postupuje od střechy dolů. A protože statik neví, co ho čeká, a bojí se i změn, které jistě přijdou, konstrukci pro jistotu předimenzuje. A hned se stavba prodraží. Kdybychom alespoň u státních zakázek, které se musí předem dlouho plánovat, měli více času, dokázali bychom jejich konstrukce navrhnout efektivněji a tím by se ušetřilo. O změnách bývá statik často informován „za pochodu“ a navíc až jako poslední. Investor si třeba vymyslí, že někde nechce sloup. Stavař předělá dispozici a teprve pak přijde na řadu statik, který musí vyřešit téměř nemožné. Dělat tuto práci pořádně je proto dnes velmi obtížné.
L E T NÍ P ŘÍLO H A
Lanovka na pražský Petřín
1
Pohled na Českou republiku z výšky Letní prázdniny a dovolené nabízejí doma i v zahraničí příležitost cestovat na jih, sever, východ či západ. Minulé přílohy novin Metrostavu nabídly i možnost cestovat do hlubin Země, třeba prostřednictvím hornických muzeí. Tentokrát zamíříme nahoru, do výšin, odkud se dá naše krásná krajina pozorovat z ptačí perspektivy. Tyto cesty odkrývají nejen zajímavé scenerie, ale i souvislosti, které by nás jindy nenapadly.
S nohama na zemi a s hlavou v oblacích Kvůli nadhledu na hory, lesy, louky či města dokonce nemusíte opustit ani byt. Jejich letecké zobrazení nabízejí i fotografické mapy či jednotlivá videa na internetu. Celá řada z nich je dnes přístupná zdarma.
2 Pokud si chcete nejprve v klidu domova prohlédnout třeba cíl prázdninové cesty, není problém. Může se ovšem stát, že až se ve zvoleném cíli výletu ocitnete osobně, jeho okolí se bude mírně lišit od snímku, který jste zhlédli na internetu. Ortofotomapy (foto č. 1) totiž většinou nenabízejí zcela aktuální pohled na krajinu, jejich snímky bývají i dva roky staré. Přesto vám mohou nejen při plánování výletu hodně pomoci. A v neposlední řadě je to také pěkná podívaná. Můžete na nich bez problémů identifikovat keře na loukách, prohlédnout si cestu ke zřícenině nebo spočítat balíky slámy na louce. Zajímavý je i pohled z výšky na vlastní dům, chalupu či jiné oblíbené místo. A rozhlédnout se můžete nejen po Česku. Satelitní snímky z celého světa nabízí třeba aplikace Google Earth. Stačí si ji nainstalovat do počítače a můžete cestovat i k protinožcům, aniž byste opustili obývací pokoj. Další možností, jak pohodlně pozorovat Česko z výšky, jsou fotografie nebo ještě lépe videozáznamy pořízené RC modely. Fotografování nebo filmování z dálkově řízeného modelu letadla či vrtulníku umožňuje opravdu netypický pohled na českou krajinu. Miniaturní modely s fotoaparátem nebo kamerou na palubě se totiž bez problémů dostanou i do těsné blízkosti domů či mezi stromy, prostě všude tam, kde by běžné letadlo nemělo šanci. Videozáznamy pořízené metodou FPV – First Person View – navíc nezprostředkovávají jen obraz. Kamera umístěná na palubě dálkově řízeného modelu snímá skutečný svět a obraz i zvuk jsou bezdrátově přenášeny do pozemní stanice, pomocí které modelář malý model řídí. Obraz se potom promítá buď ve speciálních video brýlích nebo na monitoru a díky tomu zažívá pilot a později i divák celý let tak, jako by seděl v kokpitu.
Vzhůru do oblak Možností, jak aktivně obdivovat Česko z ptačí perspektivy, je mnoho. Řada aeroklubů totiž nabízí vyhlídkové lety letadlem nebo vrtulníkem. Díky tomu si můžete prohlédnout z výšky třeba zámek Konopiště, hrad Karlštejn nebo Orlickou přehradu. Možná ještě zajímavější jsou lety horkovzdušným balonem (foto č. 2). Balon totiž může přistát a vzlétnout téměř odkudkoli. Kvůli povětrnostním podmínkám se s ním létá hlavně brzy ráno nebo naopak k večeru. Nastoupíte do proutěného koše a pilot zapálí hořák. Začnete pomalu stoupat a pak už vidíte lidi jako trpaslíky. Je to úžasný zážitek. Zkušení piloti dokážou například přeletět tak těsně nad potokem, že si jen tak tak nenamočíte boty. Přistává se opět na otevřeném prostranství a připravte se na možná trochu tvrdší dosed. Zase záleží na šikovnosti a zkušenostech pilota. Po skončení letu byste měli být slavnostně pasováni do balonového cechu a získat své balonářské jméno. Budete baronem nebo baronkou z místa, kde jste přistáli. Jedná se o slavnostní ceremoniál, který většinou končí přípitkem. Po slavnostním křtu už své občanské jméno mezi balonáři nesmíte používat, jinak vás čeká vysoká pokuta: vyplatit se lze jen několika lahvemi sektu. A věřte, že balonáři toto nepsané pravidlo striktně dodržují!
Tři naše nejstarší fungující lanovky Ne tak vysoko jako z letadla nebo balonu můžete českou krajinu na mnoha místech pozorovat ze sedačky nebo kabiny lanovky. Během pár minut vás vyveze na místo, kam byste stoupali třeba i několik hodin, a přitom nabídne nevšední pohled do okolí. Možná i proto začaly první lanové dráhy na území dnešní České republiky vznikat už na konci 19. století. Ještě než si připomeneme nejzajímavější lanovky, začneme teorií. Čeština totiž používá sousloví lanová dráha pro dvě relativně velmi odlišná dopravní zařízení, i když jedno mají společné: k pohonu používají lano, které buď vede po zemi, nebo nese kabiny vzduchem. Takže základní rozdělení drah je nasnadě: lanovky jsou pozemní a visuté. Představíme tři nejstarší, které jsou v provozu dodnes.
Výběr nejznámějších leteckých map: http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/ www.mapy.cz http://www.google.com/earth/index.html http://mapy.plzen.eu/
3
Nejznámější a nejstarší dosud fungující pozemní lanovka u nás je petřínská (foto č. 4), která se poprvé rozjela v roce 1891 při Všeobecné výstavě. Její délka tehdy dosahovala 383 m. Horní stanice se nacházela v blízkosti dnešní zastávky Nebozízek, dolní byla severněji než dnes. Rozchod kolejí měřil 1000 mm, uprostřed byla brzdicí ozubnice. Lanovka využívala pohon s vodní přítěží, kdy se do horního vozu napustila voda a ten vlastní silou vytáhl spodní vůz nahoru. Její pravidelný provoz byl ukončen během 1. světové války a definitivně zastaven roku 1921. Teprve na přelomu let 1931 a 1932 proběhla její náročná rekonstrukce, během které byl změněn rozchod kolejí na dnešních 1435 mm. Provoz na nové 511 metrů dlouhé trase byl zahájen 5. června 1932 a bez větších problémů pokračoval až do 7. července roku 1965. Tehdy vlivem silných dešťů došlo ke značnému sesuvu půdy a lanovka musela být okamžitě zastavena. Po dalším sesuvu v roce 1967 bylo těleso lanovky na Petřín zcela zničeno. V roce 1981 bylo rozhodnuto obnovit lanovku pokud možno v původní podobě, aby začala sloužit při spartakiádě v roce 1985. Práce na rekonstrukci tělesa dostal na starost Metrostav. Strojní vybavení zůstalo původní, vagonka Studénka pouze dodala dva nové vozy, které po obnovené trati vyjely poprvé 15. července 1985. Lanovka prošla rekonstrukcí ještě v roce 1996, a tak můžeme na Petřín jezdit dodnes. Podrobnosti na www.dpp.cz.
4
strana 3 nu, což ji řadí mezi nejrychlejší svého druhu v ČR. Délka trati dosahuje 1188 metrů, přičemž dolní stanice se nachází v nadmořské výšce 600 m, vrchní pod Ještědem je o 400 metrů výš. V nejvyšším bodě se lanovka dostává 30 m nad zem. Cesta na Ještěd trvá pouze čtyři minuty a lanovku drží lano o průměru pěti centimetrů. V minulosti lanovka nesloužila jenom turistům, s její pomocí byl zásobován i horský hotel Ještěd a pomáhala také při záchraně zraněných turistů. V celé historii se podle dochovaných pramenů ještě nikdy nestalo, aby měla nějakou rozsáhlou závadu nebo se její cestující ocitli v ohrožení. Rekordní počet turistů přepravila roku 1976, kdy se s ní po čtyřleté rekonstrukci svezlo skoro 600 tisíc lidí. Více naleznete na webových stránkách www.lanovka-jested.cz. Dnes je v České republice v provozu přes 80 lanovek. Tou nejstrmější je například visutá lanovka vedoucí nad propast Macochu, lanová dráha na Komáří vížku v Krušných horách je zase se svou délkou 2348 metrů nejdelší lanovkou bez mezistanice v Česku. Ojedinělá je i čtyřsedačková lanovka na Lysou horu, která vede do nadmořské výšky 1315 metrů. Lanová dráha z Pece pod Sněžkou na vrchol nejvyšší české hory totiž loni 2. září po 63 letech ukončila provoz. Byla to nejstarší původní dochovaná sedačková lanová dráha v Česku. Ovšem už koncem března příštího roku by ji měla vystřídat nová, moderní kabinková lanovka. A tak možná za pár let počet lanovek v Česku přesáhne magickou hranici stovky.
6
Další lanovkové nadhledy
Adrenalin i krásný výhled v jednom
S budováním visutých lanových drah se začalo na našem území až o zhruba dvacet let později než se rozjela lanovka na Petřín, obě nejstarší však slouží dodnes. První visutá lanová dráha z Janských Lázní na Černou horu se začala stavět roku 1927 a 31. října 1928 byl její provoz slavnostně zahájen. Dva třicetimístné vozy vyjížděly na 3144 metrů dlouhou trať zhruba šestkrát denně, bylo ovšem možné objednat i mimořádné jízdy. Hospodářská krize v první polovině třicátých let ohrožovala samotnou existenci lanovky, v roce 1931 se dokonce jednalo o jejím zastavení. Naštěstí k tomu nedošlo, a to ani v průběhu druhé světové války. Od poloviny 60. let začínalo být
Jako malí jsme snad všichni šplhali do korun stromů. Téměř bez námahy a rizika pádu se do nich můžeme vrátit i v dospělosti. A není k tomu nutný ani žádný žebřík. Stačí se vydat na vrch Kramolín u Lipenského jezera – viz www.stezkakorunamistromů.cz. Bezbariérová stezka dlouhá 675 metrů a zakončená 40 metrů vysokou vyhlídkovou věží (foto č. 6) nabízí výhled na Šumavu, Lipenské jezero, Novohradské hory a za dobré viditelnosti možná až na vrcholky Alp, dále didaktické interaktivní zastávky, adrenalinové sekce pro děti a nejdelší suchý tobogan u nás. Dobrodružnou a zajímavou cestu zajišťuje konstrukce z lepeného dřeva a 75
5 zřejmé, že lanovka dosluhuje. Začala se proto připravovat její rekonstruovaná podoba, která byla v odlišné trase a s novou dolní stanicí, velmi nešťastně umístěnou daleko od centra Janských Lázní. Provoz na staré lanovce se zastavil až v roce 1980, od prosince téhož roku začala jezdit nová. Na její dráze o délce 2304 metrů se pohybovaly čtyřmístné kabinky. Už tehdy však tato lanovka byla po technické stránce zastaralá, takže v roce 1991 následovala její další rekonstrukce. Během devadesátých let se ještě několikrát vyměnily kabinky, aby v roce 2006 byla uvedena do provozu v pořadí třetí lanová dráha nazvaná Černohorský express (foto č. 5). Dnes turisty na lanovce v délce 2300 metrů přepravují moderní osmimístné kabinky a celá lanovka má kapacitu 1875 osob za hodinu. Další informace najdete na www.lanovka-cerna-hora.cz. Konstrukčním sourozencem lanovky na Černou horu je o něco známější lanovka z Horního Hanychova na Ještěd (foto č. 3). Přípravy na její stavbu začaly v roce 1929, stavět se začala o tři roky později a otevřena byla 27. června roku 1933. V plném provozu byla i během druhé světové války a další desítky let poté. Ovšem ani ještědské lanovce se nevyhnula zásadní rekonstrukce, i když obsáhla pouze výměnu strojního vybavení a vozů. Skončila v závěru roku 1975 a i dnes jedna kabina unese 35 lidí a dokáže vyvinout rychlost 36 kilometrů za hodi-
7 dřevěných podpěrných sloupů. Bezpečnost návštěvníků chrání dřevěné zábradlí s postranní sítí. Není bez zajímavosti, že vybudování této atrakce trvalo pouhých 60 dní. Výstup na první patro vyhlídkové věže ve 37 metrech nad zemí je opět zcela bezbariérový (foto č. 7). Po 303 m dlouhé lávce a po překonání krátkého schodiště se dostanete na nejvyšší bod věže. Když budete mít štěstí, od kmenů až do vrcholků stromů spatříte nesčetné životní formy – mechy, hmyz, drobné živočichy i ptactvo a můžete je pozorovat ze zajímavé perspektivy. Dolů se dostanete stezkou, po točitém schodišti nebo nejdelším toboganem svého druhu v ČR. Jízda v něm vám zcela jistě vžene adrenalin do žil. Tobogan se pne do výšky 24 metrů a je dlouhý 52 metrů. O bezpečnost jezdců se starají speciální podložky, které umožňují upravit a případně i zredukovat rychlost. Tobogan navíc můžete využít i opakovaně, aniž byste museli absolvovat celou stezku znovu. Stačí vystoupat po točitém schodišti. Pokud by vám nestačilo vzrušení z jízdy, můžete si vyzkoušet svou zručnost a hbitost i na jedenácti adrenalinových zastávkách podél stezky nebo se můžete vydat do sousedního Bavorského lesa, kde najdete předlohu lipenské atrakce. Martina Vampulová, foto profimedia, České
dr áhy,
geoportal.cenia.cz,
C z e c hTo u
r i s m, S t e z k a ko r un ami s t r om ů s.r.o.
strana 4
L E T NÍ P ŘÍLO H A Hojně navštěvovaná je i nejvýše položená rozhledna, kterou najdeme ve výšce 1491 metrů nad mořem a musíme si k ní vyšlápnout na Praděd v Hrubém Jeseníku. Původní kamennou rozhlednu z roku 1912 postavenou v duchu gotického hradu byste zde hledali marně, ta se zřítila po druhé světové válce. Betonový vysílač postavený v roce 1980 je 162 m vysoký a špička jeho antény je dokonce nejvyšším bodem Česka, protože o 50 metrů převyšuje vrchol Sněžky. Fantastický kruhový výhled z prosklené terasy ve výšce 73 metrů umožňuje přehlédnout nejen Jeseníky, Králický Sněžník, Orlické hory a Beskydy, ale za dobré viditelnosti můžete zahlédnout i vrcholky Malé Fatry, Vysokých Tater, Krkonoš a dokonce i Alp. Naopak nejníže položenou rozhlednou v nadmořské výšce pouhých 175 metrů a zároveň i nejstarší rozhlednou u nás je Minaret v Lednicko-valtickém areálu (foto č. 3). A Minaret drží ještě jedno prvenství – abyste se mohli rozhlédnout do okolní krajiny, musíte vyšlápnout nejvíc schodů. Celkem 302. Mimochodem – při výstupu na pražskou rozhlednu na Petříně napočítáte jen o tři schody méně, ale na její vrchol se na rozdíl od moravského Minaretu mů-
1
Historie našich rozhleden je dlouhá 211 let Historie českých, moravských a slezských rozhleden se začala psát před více než dvěma sty lety, kdy je na svých pozemcích začala budovat převážně šlechta. Nešlo ale o typické věžové stavby na kopcích. První vyrůstaly hlavně na loukách a jiných rovinách. Nejstarší rozhlednou, která se dochovala až do současnosti, je Minaret v Lednicko-Valtickém areálu, jenž v loňském roce oslavil už 210 let. Následně začaly vznikat ve 20. letech 19. století další věže: Cibulka v Praze, templ v Krásném Dvoře či Gloriet v Průhonickém parku.
né věže, které příliš dlouho nevydržely. Později vznikaly nové, někdy i kamenné stavby – Bramberk, Frýdlantská výšina nebo naše nejsevernější rozhledna Tanečnice. První světová válka rozhlednové nadšení na pár let utlumila, po jejím skončení se ale vrátilo s daleko větší intenzitou. Díky Klubu československých turistů začaly rozhledny vznikat jako houby po dešti, druhá světová válka a následná komunistická vláda však výstavbu až do začátku 90. let 20. století znovu téměř zastavila. Počet rozhleden, které mají datum vzniku v tomto období, by se dal spočítat na prstech dvou rukou. Zato v posledních dvaceti letech jsme svědky největší expanze rozhleden a vyhlídkových věží v celé jejich historii.
Česká nej mezi rozhlednami
2 Také první horská rozhledna se dochovala do současnosti a můžete ji navštívit na Kleti u Českého Krumlova (foto č. 1). Josefskou věž zde nechal vybudovat už roku 1825 kníže Josef Schwarzenberg nejprve pro sebe a své přátele. Veřejnosti byla rozhledna přístupná až od 2. poloviny 19. století. Dnes se k ní dostanete nejen po svých, ale také lanovkou z Krasetína. Ve 30. letech 19. století začaly vyrůstat rozhledny i na dalších místech, i když ne příliš pravidelně. Některé sloužily zeměměřičům, což byl mimo jiné případ Babylonu z roku 1831, který se nachází nedaleko silnice vedoucí od Kramolína do Mohelna v Kraji Vysočina, či Děčínského Sněžníku, bohatě zdobené pískovcové věže vybudované v roce 1864 (foto č. 2), která z otevřeného kruhového ochozu nabízí jedinečný výhled nejen na nedaleké Labské pískovce, ale také na Lužické, Jizerské a Krušné hory, České středohoří, Sněžku, Říp, Děčín či Drážďany. Další věže měly i jiný význam. Například Hamelika, třiadvacet metrů vysoká kamenná věž, měla zpříjemnit pobyt hostům v Mariánských Lázních a často se stala cílem jejich kondičních procházek stejně jako Vyhlídka Karla IV., patnáctimetrová pseudogotická věž, která stojí od roku 1876 v Karlových Varech. Ta pro změnu lákala k návštěvě hosty druhého lázeňského města západočeského trojúhelníku a byla napodobeninou rozhledny v německém Schlewigu. Skutečný rozmach v budování rozhleden nastal v 80. letech 19. století, kdy se výrazně zvýšil zájem o turistiku a začaly vznikat první turistické spolky, které si mimo jiné kladly za cíl právě zajištění peněz na výstavbu rozhleden. Až do počátku 1. světové války se hlavně v Jizerských horách a na Děčínsku stavěly především dřevě-
Pohled z výšky na život lidí v nejrůznějších místech bývá zajímavý. Vystoupáte několik desítek či stovek schodů, případně vyjedete výtahem a můžete se kochat. Okolní domy se zmenší na trochu větší krabice, lidé připomínají hemžící se mravence a auta dětské hračky. Zajímavé jsou ale i samotné rozhledny. Česká republika hájí se svými rozhlednami zvláštní prvenství. Na našem území jich můžete napočítat už víc než 350, což nám zaručuje první místo na světě. Mimo několi ka středoevropských států jsou totiž tyto magické stavby jako turistické atrakce spíše výjimkou. Pokusme se mezi tolika rozhlednami najít ty nej, nej, nej... Určitě první, co člověka napadne, je nejvyšší rozhledna. A za tou z centrály Metrostavu není nutno cestovat daleko – jen na pražský Žižkov. Ano, nejvyšší českou rozhlednou je naprosto nepochybně Žižkovská věž. Pne se do výšky 216 metrů a na její vyhlídkovou plošinu ve výšce 93 metrů vás pohodlně vyveze rychlovýtah. Naopak nejnižších rozhleden je víc. Vyhlídkové plošiny ve výšce tří metrů najdeme například na Stradonce, což je šestimetrová dřevěná vyhlídková věž postavená v roce 2009 v obci Stradonice nedaleko Loun. Vidět z ní můžete panorama Českého středohoří. Ze stejné výšky můžete pozorovat i vinice v okolí jihomoravské obce Starovičky. Ve výšce tří metrů má zastřešenou plošinu i sedmimetrová dřevěná rozhledna U Obrázku. A do třetice jmenujme ještě Černohorskou rašelinu, vyhlídkovou věž z roku 1998 na severním úbočí Černé hory v Krkonoších.
4 žete nechat vyvézt výtahem. Minaret nechal v roce 1797 postavit kníže Alois Liechtenstein podle návrhu Josepha Hardtmutha. Stavba byla dokončena v roce 1802 a od té doby tvoří výraznou dominantu kraje pod Pálavou. Údajně je to prý také nejvyšší minaret v neislámských zemích. Nejzápadnější rozhlednou u nás je Háj u Aše, mohutná kamenná 34 metrů vysoká věž z roku 1904, naopak nejvýchodněji je položená Velká Čantoryje (foto č. 4), kterou najedete na samé hranici s Polskem u Nýdku. Na svém místě nestojí dlouho, od července do října roku 2002 tu osmadvacetimetrovou ocelovou věž na mohutné kamenné podstavě nechali postavit Jiří a Jana Lubojačtí. Nejseverněji položenou rozhlednou je Tanečnice z roku 1805 nedaleko Mikulášovic a nejjižnější pak devatenáctimetrová hranolová věž Vítkova hrádku, nejvýše položeného hradu na našem území, který pochází z poloviny 13. století. Jen o pět minut severní šířky předčila Kraví horu v Novohradských horách. Na ní stojí od 70. let 20. století vojenská čtyřicetimetrová ocelová hláska, která v roce 2001 dostala nové točité schodiště, byla zesílena šikmými opěrami a zpřístupněna veřejnosti. A na závěr ještě několik opravdových rozhlednových rarit. Za nejživotaschopnější rozhlednu lze označit dřevěnou rozhlednu Bára na Čertově skalce, na vrchní části zrušeného lomu Podhůra jižně od Chrudimi. Když ji v roce 2008 slavnostně otevřeli, netrvalo to déle než pár dní a zničila ji vichřice. Místní si ale právo na rozhlednu nedali vzít a postavili novou, patnáctimetrovou stavbu s minimem spojovacích prvků, která má prý vydržet až vítr o rychlosti 200 km/h. Nejzakázanější rozhlednou je zcela jistě Bismarckova rozhledna u Chebu, která stála v zakázaném pohraničním pásmu, kam se turisté za minulého režimu nedostali. Patří k jedné ze tří věží, které u nás byly postaveny na počest německého říšského kancléře Otta von Bismarcka. Skutečně atypickou rozhlednu pak mají v Židlochovicích u Brna, kde si originálním způsobem poradili s akátem, který jim tu roste doslova na každém kroku. Postavili z něj 18 metrů vysokou Akátovou rozhlednu, na jejíž vrchol vede točité schodiště. Jako poslední zmíníme jednu z nejnovějších kamenných rozhleden, kterou postavili v roce 2004 v Chřibech na jižní Moravě na kopci Brdo. Je první svého druhu od 30. let a kámen a dřevo pochází z místních lesů a okolí. Dalších nej a jiných kuriozit o českých rozhlednách by se dala nashromáždit celá řada. A některá by mohla být také diskutabilní – třeba nejkrásnější, nejromantičtější nebo s nejhezčím výhledem. Proto tyto kategorie už necháváme zcela na vašem výběru.
Rozhlednová mapa ČR se zahušťuje
3
Rozhledny v Česku zažívají svůj boom. Dalo by se říci, že rostou skoro jako houby po dešti. Vždyť v posledních dvou letech pomalu neuplyne ani měsíc bez zprávy o otevření nějaké nové. Mohou za to nejen fondy EU,
z nichž jsou jejich stavby často financovány, ale v mnoha případech i neutuchající a téměř nezměrná snaha jednotlivců a skupin nadšenců, kteří vznik nové rozhledny nejen prosadí, ale především získají finanční prostředky na její výstavbu nebo rekonstrukci. Zatím posledním přírůstkem na seznamu našich vyhlídkových věží je patrně Maják Járy Cimrmana, který byl v červenci otevřen v Jizerských horách (foto č. 5). Jméno českého génia je neodmyslitelně spojeno s Tanvaldem a jeho okolím, proto není divu, že v nedalekých Příchovicích vyrostla rozhledna, z níž lze údajně dohlédnout do Liptákova, který je však většinou zahalen v mlze… Stavba Majáku byla zahájena před dvěma lety podle projektu architekta Martina Rajniše a je skvělou ukázkou pro něj tak typické přírodní architektury. Rozhledna z borového a bukového dřeva je ukotvena ocelovými táhly a její originální konstrukce je velmi vzdušná a siluetou připomíná maják. Celý více než 27 metrů vysoký objekt dokonale zapadá do kopcovité krajiny Příchovic. Na začátku prázdnin byla pro veřejnost otevřena rozhledna U Jakuba na Havlově hoře u Valtínova v srdci České Kanady. Zaplnila tak bílé místo na naší rozhlednové mapě v okrese Jindřichův Hradec, protože tam s výjimkou ptačí pozorovatelny u Lomnice nad Lužnicí dosud rozhledna chyběla. Tu U Jakuba tvoří dřevěná konstrukce z lepených profilů s ocelovým schodištěm. S deseti patry a celkovou výškou 41 metrů je nejvyšší vyhlídkovou stavbou z dřevěných lepených profilů a nejvyšší dřevěnou stavbou tohoto druhu v České republice. Rozhlednu na svém pozemku nechal postavit Ing. Karel Plucar z Valtínova a nachází se na stejném místě, kde od 50. do 80. let minulého století stávala dřevěná dvoupatrová věž sloužící vojsku k mapování terénu a triangulaci. Od prosince 2011 do dubna letošního roku rostla na vrchu Kaňk nedaleko Kutné Hory další, 30 metrů vysoká zděná rozhledna. Tvoří ji železobetonová konstrukce s kyklopským zdivem a na její vrchol budete muset vyšlápnout 144 schodů. Pak se vám ale naskytne krásný výhled na nedalekou Kutnou Horu, Čáslav, ale i Železné hory a vzdálenější Bezděz a Ještěd. Za dobrého počasí jsou prý vidět i Krkonoše a Orlické hory.
5 Obnovení rozhledny se letos dočkali i na Liberecké výšině, kde stála od začátku 20. století pozoruhodná stavba s vyhlídkovou věží. Ta zůstala od poloviny 90. let minulého století zcela nevyužívaná a značně chátrala. Od podzimu roku 2011 však po dlouhých peripetiích prošla zásadní rekonstrukcí, a tak nejen obyvatelé Liberce letos v dubnu získali nový turistický cíl. Ve výčtu letos otevřených rozhleden nesmíme zapomenout ani na rozhlednu na Velkém Kosíři či vyhlídkovou věž na Novozámeckém rybníku u severočeských Zahrádek. I na letošní druhé pololetí je naplánováno zpřístupnění některých jiných rozhleden a připravuje se stavba dalších. Například na Vysočině přibudou díky evropské dotaci v budoucnu hned dvě rozhledny. Jedna vyroste na Fajtově kopci u Velkého Meziříčí, druhou vybuduje město Třebíč na Pekelném kopci. Zdá se tedy, že na mapě České republiky budou i v následujících letech přibývat další a další značky rozhleden. A to je nejen pro náruživé rozhlednáře, ale i všechny ostatní turisty, kteří se rádi podívají na Českou republiku z výšky, jedině dobře. Přehled o rozhlednách v České republice najdete například na internetových stránkách www.rozhledny.cz, www.rozhledny.wz.cz nebo rozhledny.kohl.cz. Martina
Vampulová,
a Martina Vampulová
foto
C z echTour ism
strana 5
z p r av o dajs t v í z divi z í
Vedle Casablanky začal růst nápaditý Crystal Tým Josefa Majera z divize 9 začal u pražské Vinohradské třídy budovat v červnu čtrnáctipodlažní kancelářskou budovu Crystal. Vyroste nedaleko sedmnáctipatrového věžáku Strojimportu, dnes nazývaného Casablanca. Pro investora, společnost GES REAL, ji navrhli architekti z firmy Atelier15 (vizualizace). „Na staveništi už s pomocí divize 4 provádíme zemní práce a v nejbližších dnech ve spolupráci s firmou PRAGIS dokončíme zajištění celé, asi 14 m hluboké stavební jámy,“ přibližuje Josef Majer a vysvětluje: „Divize 9 získala tuto zakázku už před dvěma lety, investor však práce pozastavil. Od té doby se změnily dispozice i některé materiály, a proto musíme aktualizovat prováděcí dokumentaci. Souběžně jednáme i s majiteli sousedních objektů, aby-
chom jim přiblížili opatření, kterými co nejvíc omezíme negativní dopady našeho díla na okolí. Pokud půjde vše hladce, předáme hotovou budovu už v březnu roku 2015.“ Zásobování stavby ani provádění prací nebude jednoduché – zastavěná plocha Crystalu, 1944 m², snad na centimetr kopíruje pozemek, a tak na zařízení staveniště zbývá minimum místa. Také dopravní obslužnost je v Praze 3 složitá. Betonáři z firmy PRAGIS, kteří provedou monolitickou kostru objektu, se s ní však určitě vypořádají. Za rok a půl prací postaví tým Josefa Majera objekt se čtyřmi podzemními podlažími, 14 nadzemními a s obestavěným prostorem 81 681 m³. Pod zemí tu vznikne prostor pro 121 aut, v přízemí budou především obchody. Třináct pater bude vyhrazeno kancelářím splňujícím veškeré požadavky současnosti a potřeby nájemců. Pro zajištění jejich komfortu bude Crystal vybaven centrální recepcí a kamerovým systémem, sprinklery či dieselagregátem. Chlazení a topení pomocí indukčních jednotek s individuální regulací doplní okruh vzduchotechniky pro jednací místnosti a centrální zvlhčování vzduchu. Jednotlivá patra objektu budou mít pravidelný, ale různě velký půdorys. Po jejich obalení fasádou získá budova tvar připomínající dva spojené krystaly, které jí daly jméno. Odlesky a lomy světla na pravidelné šachovnici jejích prosklených a plných ploch stavbu vylehčí a přispějí i k jejímu lepšímu začlenění do okolí. Další informace o projektu najdete na webu www.crystal-prague.cz.
KCEV ve Vrchlabí je téměř dokončeno Těsně před dokončením je dnes Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) ve Vrchlabí. Tým Ing. Pavla Trojana z divize 9, který stavbu provádí, musel v jejím průběhu čelit mnoha nástrahám. Lze říci, že postup realizace byl stejně komplikovaný a náročný jako střecha nového objektu (foto), který vyrostl v těsné blízkosti budovy KRNAP v městském parku.
Střecha KCEV má nepravidelný tvar, který tvoří 14 převážně trojúhelníkových segmentů, vycházejících z geometrie Krkonoš. Všechny úhly a sklony zastřešení se inspirovaly liniemi hřebenů našeho nejvyššího pohoří. Už samo umístění díla do parku představovalo komplikaci. Jediným zásobovacím prostředkem stavby, která leží v památkově chráněné zóně a na jejíž okraj byla povolena pouze jediná přístupová cesta, byl jeřáb. A ne jen tak obyčejný – ten nejvyšší, co kdy byl v centru Vrchlabí umístěn, aby se jeho rameno mohlo otáčet nad vzrostlými stromy. Podle slov Ing. Trojana bylo také velmi náročné vyrovnat se – realizačně i koordinačně – s neustálým objevováním návazností a tajů architektonického návrhu, které nebyly zřejmé z projektové dokumentace. „Například železobetonovou skořepinu střechy jsme mohli provést
až podle dokumentace, kterou si betonáři z divize 6 sami vytvořili z 3D modelu objektu,“ říká s tím, že neobvyklý tvar budovy stavbařům působil komplikace už při vlastním vytyčování konstrukcí, které museli následně s velkou přesností vystavět. „Bez nadsázky lze říci, že jsme postavili architektonický model objektu v měřítku 1:1, s množstvím konstrukcí realizovaných jako prototyp. S výjimkou betonové konstrukce střechy jsme řadu vzorků a konstrukcí několikanásobně předělávali,“ dodává. Stavbaři už od samého začátku pracovali v časovém skluzu, protože již při zemních pracích zastavil činnost na stavbě na déle než měsíc archeologický záchranný výzkum. Dále byl problém s geologických podmínkami, které nekorespondovaly s projektem. Proto stavbaři museli přehodnotit základy a část objetu založit na pilotách. Zastavení zemních prací se promítlo i do všech návazných činností. Stavbaři předpokládali, že do konce loňského listopadu dokončí střechu a objekt zakryjí fasád ním pláštěm. „Skutečnost však byla taková, že se nám za obrovského úsilí vloni podařilo dokončit jen betonáž střešní konstrukce. V následujícím zimním období jsme nemohli plně rozvinout plánované navazující práce, což se promítlo v posunu termínu dokončení stavby,“ říká Ing. Trojan a doplňuje: „Velmi mile mě však překvapila schopnost našeho týmu semknout se a řídit vysoce náročnou stavbu navzdory všem nepříznivým okolnostem. Za to si kolegové zaslouží uznání.“ Na stavbě se kromě týmu Ing. Trojana podílela i řada dalších profesí napříč celou Skupinou Metrostav včetně technické podpory z centrály. Zakládání prováděl Pragis, betonářské práce byly v kompetenci divize 6, zámečnické prvky i hydroizolace prováděla divize 1. I díky nim by KCEV mělo být dokončeno a předáno během pár dní. Martina Vampulová, foto Josef Husák
V divizi 9 pracuje už rok restaurátorská dílna Kromě toho, že Metrostav je největší tuzemskou stavební firmou, může snad jako jediný vlastními silami provádět i restaurátorské práce, jež se týkají dřevěných konstrukcí. Umožňuje mu to restaurátorská dílna divize 9, kterou v pražských Záběhlicích řídí vedoucí střediska Tomáš Sochor. Okna i dveře, které prošly rukama jeho truhlářů a lakýrníků, můžete obdivovat na mnoha pražských historických budovách. I když restaurátoři pracují v Metrostavu teprve rok, jejich jádro má za sebou více než dvacetiletou společnou práci. Tak dlouho totiž působila soukromá firma Tomáše Sochora, než chtěl s podnikáním skončit. Po dohodě s vedením divize 9 však zvolil lepší řešení – přešel i se svými lidmi a stroji do Metrostavu. Jeho licence od ministerstva kultury dnes naší společnosti umožňuje vlastními silami provádět repase i repliky historických truhlářských prvků včetně intarzií a inkrustací. Pro divizi 9, která se zabývá rekonstrukcemi i památkově chráněných objektů, jsou dovednosti 13 truhlářů a lakýrníků vítaným přínosem. „V současnosti pracujeme ve Fantově kavárně v historické budově železniční stanice Praha – hlavní nádraží, kde opravujeme okna, portály bývalých pokladen a všechny dubové dveře, a to i v nátěru,“ říká Tomáš Sochor a doplňuje: „Součástí našeho díla jsou i související uměleckořemeslné práce, třeba zajištění kování. Mrzí mě, že místo replik secesních klik, které ve Fantově kavárně byly na
1
dveřích při jejich vzniku, budeme kvůli snížení ceny zakázky osazovat jen typové kování ALT Wien.“ Dále dnes restaurátorská dílna připravuje pro divizi 8 repliky dveří i vrat, výrobu oken a repase prvků, které se zachovaly, pro rekonstrukci historické jízdárny v Terezíně. Pokud truhláře či lakýrníky nevytěžuje Metrostav, se kterým spolupracovali třeba při rekonstrukci Petschkova (foto č. 1) a Fürstenberského paláce (foto č. 2), hledají práci i mimo něj, přičemž hodně využívají kontaktů z minulosti. Zpracovávají cenové nabídky včetně harmonogramů, provádějí konzultace a prohlídky stavenišť. Kromě restaurátorských průzkumů vypracovávají i dílenskou dokumentaci a obojí dokážou úspěšně projednat s orgány památkové péče. Zajistí i atesty na požární odolnost a zvukový útlum u potřebných dřevěných konstrukcí. „Truhlařina je krásná a voňavá práce. Když jedu po Praze, často vídám kolem sebe okna i dveře, které jsme rekonstruovali – třeba v Rudolfinu, kavárně Slavia, Parnasu, bývalé Legiobance v ulici Na Poříčí, Salmovském paláci či hotelu Four Seasons. Nejhezčí ale byla rekonstrukce Městské knihovny, kam spadala rezidence primátora. Na práci v ní byl totiž dostatek peněz i času,“ vzpomíná Tomáš Sochor a zakončuje: „Teď mě ale nejvíc trápí, že nám chybí dva šikovní truhláři. Nemusí být umělečtí, dřív se to ostatně při učení neoddělovalo, stačí mi, když budou spolehliví. Kdybyste o nějakých věděli, ať se u mě přihlásí.“
2
Zlatá tretra se dočkala důstojného stadionu Když koncem června fandil tým severomoravského regionu divize 1 v čele s Petrem Kratochvílem atletům při 52. ročníku Zlaté tretry, mohl být spokojený. Základní část 74 let starého Městského stadionu v Ostravě-Vítkovicích, kde se mítink každoročně pořádá, se už totiž díky němu dočkala moderní podoby, která vyhovuje nejen atletickým soutěžím nejvyšší kategorie, ale i mezistátním fotbalovým zápasům. „Se stavbou, která probíhala při zachování provozu stadionu, jsme začali vloni v září. Dokončili jsme ji na přelomu letošního května a června,“ vzpomíná vedoucí projektu Petr Kratochvíl a pokračuje: „Základem našeho díla byla nová krytá tribuna pro asi 5000 sedících diváků (foto), kterou jsme provedli za pomoci firmy Zakládání staveb. Mezi dalších téměř 50 stavebních objektů, které jsme tu realizovali, patřila i rekonstrukce kanálu po obvodu atletické dráhy, výstavba skladovací haly či prodloužení zděného oplocení. Součástí prací byly i nové vstupy a sociální zázemí pro diváky, umělé osvětlení, kanál pod atletickou dráhou a dvě energocentra. Nad rámec původní zakázky jsme částečně rekonstruovali západní tribunu, jejíž kompletní přestavba proběhne ve 2. etapě projektu.“ Nové travnaté fotbalové hřiště ve Vítkovicích je zavlažované a vyhřívané. Pro jeho podklad stavaři použili Fibresand – směs písku, organického materiálu a poly-
merových vláken, která zesilují kořenovou zónu drnu. Tartan atletické dráhy vytvořili z barevného gumového granulátu EPDM a polyuretanového pojidla. Podle zadávacích podmínek měl umělý povrch vyhovět klasifikaci IAAF CLASS 2, ale výsledkem práce firmy EKKL z Kroměříže, která byla dvouprocentním partnerem divize 1 ve sdružení, je tartan ještě o třídu lepší, což všechny potěšilo. „Přestavbu stadionu jsme prováděli poprvé, a tak to pro nás byla nová zkušenost,“ konstatuje Petr Kratochvíl a kromě náročného provedení atletické dráhy vzpomíná i na to, jak elektrikáři museli na stávající stožáry složitě roubovat nové osvětlení fotbalového hřiště i atletické dráhy tak, aby splňovalo požadavky FIFA a IAAF i zvýšené nároky televizních přenosů. Zajímavé bylo podle něj také provádění speciálního sendvičového podhledu tribuny a jejího opláštění titanzinkovými šablonami, které jsou výrazným architektonickým prvkem stavby (foto). Druhá etapa projektu modernizace stadionu v Ostravě-Vítkovicích zahrnuje dostavbu jižních a severních ochozů a kompletní rekonstrukcí stávající západní tribuny. Cenovou nabídku do soutěže na její provedení podá divize 1 začátkem srpna. Držíme palce, aby pod její taktovkou proběhlo i dokončení moderního ostravského multifunkčního centra, kde by se v budoucnu měla konat nejen vrcholná sportovní klání, ale i kulturní a společenské akce.
strana 6
Stavební novinky z EU Letos 1. července vstoupilo v plném rozsahu v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady EU číslo 305/2011 o uvádění stavebních výrobků na trh. Tímto datem se tak definitivně zrušila účinnost směrnice Rady EU 89/106/EHS o stavebních výrobcích. Evropská komise zdůrazňuje, že nařízení o uvádění stavebních výrobků na trh musí zajistit spolehlivé informace o stavebních výrobcích ve vztahu k jejich vlastnostem. K tomu má pomoci společná odborná terminologie a také jednotné metody posuzování vlastností, které byly shrnuty do Harmonizovaných evropských standardů a Evropských dokumentů pro posuzování. Zmíněné metody a jednotnou odbornou terminologii musí používat všechny strany zúčastněné na stavebním procesu od výrobců při deklarování vlastností výrobků přes orgány/úřady členských států při specifikování svých požadavků až po architekty, inženýry a stavebníky všeho druhu. Tím, že výrobci na stavební výrobky připojí označení CE, dají na vědomí, že ponesou odpovědnost za shodu výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení i za soulad se všemi příslušnými požadavky stanovenými nařízením o uvádění stavebních výrobků na trh. Viceprezident Evropské komise a komisař pro průmysl a podnikání Antonio Tajani zdůraznil, že nové nařízení je součástí snahy modernizovat legislativu EU a omezit byrokracii i současnou vysokou míru regulace. Podle Tajaniho bude nyní možné umístit stavební výrobky na trh levněji, protože novátoři budou moci využívat jednodušší a také účinnější postupy. Stavebnímu průmyslu se tak ulehčí v současné nepříznivé situaci. Aktuální Pracovní úplné znění zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, účinné od 1. července 2013 najdete na webových stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví www.unmz.cz v levém sloupci menu Právní předpisy.
i n f o r m a c e / ak t u a l i t y / z aj í m av o s t i
www.facebook.com/Metrostav
n a š e FOTORE P ORTÁ Ž
Za sedm měsíců od doby, kdy Metrostav oficiálně uvedl svůj profil na síti Facebook, se do skupiny jeho fanoušků připojila více než tisícovka lidí a jejich počet den za dnem narůstá. Metrostav využívá Facebook jako rychlý informační kanál, kde zveřejňuje nejen pozvánky na své akce a dokumentuje jejich průběh (poprvé si to úspěšně vyzkoušel s pozvánkou na den otevřených dveří stavby metra V.A), přináší přesahové informace i zajímavosti například o sponzorovaných sportovcích, ale těží i ze svého bohatého archivu historických fotografií dokumentujících nejen proměnu hlavního města. Nejnavštěvovanější příspěvek – video ze společné prorážky tunelovacích strojů Tondy a Adély – zhlédlo na Facebooku velmi pěkných 121 677 lidí! O dosahu tohoto moderního média, které preferují nejen mladí uživatelé, svědčí také příspěvek, jenž dorazil až z Islandu. Podívejte se na www.facebook.com/Metrostav a rozšiřte i vy skupinu fanoušků našeho profilu. Na www.facebook.com/metrostavdevelopment.cz si nově založila profil i společnost Metrostav Development. Kromě vlastních informací a novinek zde uvádí i zajímavé ukázky kvalitní světové architektury.
1
Bydlení budoucnosti 2
3
4
5
6
7
Cyklistická šampionka Rychlobruslařka Martina Sáblíková se na společném šampionátu ČR a Slovenska v Nové Dubnici stala potřetí v kariéře vítězkou individuální časovky v silniční cyklistice i následného závodu s hromadným startem. Šestadvacetiletá dvojnásobná olympijská vítězka v rychlobruslení se závodů účastní v rámci přípravy na novou rychlobruslařskou a zároveň olympijskou sezonu. Před mistrovstvím stihla najet jen 1500 kilometrů, zbytek pelotonu však porazila s velkým přehledem, a navázala tak na triumfy z let 2010 a 2011. Gratulujeme! Díky republikovému titulu by měla mít Martina Sáblíková jistou nominaci na mistrovství světa v silniční cyklistice, které se pojede v září v italské Florencii. Zda toho využije, však ještě neví. Její pozornost je totiž především upřena na ZOH 2014 v Soči. Další informace o Martině najdete na jejím webu www.martina-sablikova.com nebo na Facebooku, kde se můžete stát jejím přítelem na adrese www.facebook.com/Martina.Sablikova.OFICIAL.
Stavba metra přitahuje Stavbu pražského metra V.A si jako netradiční místo pro svůj teambuilding vybrali zaměstnanci velvyslanectví Nizozemského království. Do pražského podzemí se podívali snad všichni současní zaměstnanci ambasády. Pod vedením velvyslance drs. Eda W. V. M. Hoekse a jeho manželky si s velkým zájmem prohlédli rozestavěné stanice Veleslavín a Bořislavka a traťové tunely mezi nimi. Při zhruba dvouhodinové exkurzi je doprovázel Marian Chotár z divize 8 a měl často co dělat, aby odpověděl na jejich zvídavé dotazy (foto). Podle ohlasů se návštěva naší stavby nizozemskému ambasadorovi i jeho doprovodu velmi líbila.
8
Otevření jihočeského dálničního úseku mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí
Tým 26 studentů z různých fakult ČVUT v Praze dokončil v červenci více než dvouletou práci na projektu AIR House – návrhu a stavbě energeticky soběstačného solárního domu. Jako první z ČR se s ním v říjnu spolu s 19 dalšími univerzitními týmy z celého světa zúčastní 6. ročníku soutěže o nejefektivnější ekologický dům Solar Decathlon v Kalifornii. Metrostav patří mezi hlavní partnery jejich projektu a Ing. David Tůma z divize 6 studentům navíc osobně s vedením stavby pomáhal. Hotový AIR House, postavený před novou budovou ČVUT, pokřtil 17. července děkan Fakulty architektury prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel. Studenti při této akci představili nejen své dokončené dílo, ale i vizi, s níž projekt začínali. Chtěli navrhnout energeticky nulový dům, který šetří vodou a má minimální dopad na životní prostředí, a to během celého životního cyklu od stavby přes provoz až po demolici. Mohl by sloužit jako chata pro ekologicky smýšlející lidi na vrcholu produktivního věku, kterým v důchodu poskytne plnohodnotné trvalé bydlení. Práce se studentům podařila. Jejich dům získává veškerou energii ze slunečního záření. Kombinuje řídicí systém měření a regulace s chytrou domácí elektroinstalací. Zdrojem tepla a chladu je pro něj tepelné čerpadlo vzduch – voda, při větrání využívá rekuperaci. Jeho spotřebiče jsou tak úsporné, jak to jen lze. Také vodovodní baterie šetří pitnou vodu a odpadní vody čistí kořenová čistírna. Náklady na provoz objektu tak jsou minimální. Koncepce AIR House vychází z tradičního českého venkovského stavení. Jeho vnitřní dispozice s užitnou plochou 55 m² kombinuje obytný prostor a prefabrikovaný technologický modul, na který do L navazuje venkovní kuchyně a sklad. Vzájemná poloha těchto částí vymezuje velkorysou venkovní terasu. Ji i celý dům z masivních a izolovaných dřevěných CLT panelů překrývá dřevěná pergola s horizontálními a vertikálními stínicími lamelami z lepeného dřeva (foto), která zmírňuje tepelnou zátěž. Studenti při návrhu vzali samozřejmě v úvahu i odlišné klimatické podmínky západního pobřeží USA a ČR. Dům sami navrhli, zajistili jeho financování, propagaci a sami jej i postavili. Držíme jim palce, aby v soutěži, kterou pořádá americké ministerstvo energetiky, uspěli. Po návratu z Ameriky poputuje AIR House do nově vznikajícího Univerzitního centra energeticky efektivních budov v Kladně, které v současnosti staví tým Jana Kučery z divize 9, kde bude sloužit pro výzkumné účely. Podrobnosti najdete na webových stránkách projektu www.airhouse.cz. –red –, foto archiv AIR House
Ve čtvrtek 27. června přestřihli hosté symbolickou pásku (foto č. 1) a slavnostně zakončili stavbu úseku dálnice D3. Ministr dopravy Ing. Zbyněk Stanjura (foto č. 2) poděkoval všem, kdo se podíleli na stavbě, která urychlí cestu motoristům a uleví obcím a městům, jimiž doposud proudila tranzitní doprava. „Stavba se o dva roky protáhla zejména kvůli změně trasy a nutnosti stabilizovat svahy, které se sesunuly, protože v trase dálnice byla oproti předpokladům horší geologie,“ vzpomíná vedoucí projektu Ing. Rohn (foto č. 3 druhý zprava). I když celé dílo, které v závěru zdržely povodně, skončí až v říjnu, byl ředitel divize 4 Ing. Josef Neuwirth (foto č. 4 vpravo) s prací kolegů spokojen. Obchodní ředitel Metrostavu Ing. Milan Veselský (foto č. 5 druhý zprava) si s účastníky setkání připil nejen na šťastnou cestu po nové dálnici, ale hlavně na brzké pokračování její výstavby. Na úseku, který si hned druhý den mohla vyzkoušet i veřejnost, Metrostav odpovídal za výstavbu 11,3 km a dvou velkých dálničních mostů – přes rybník Koberný a údolí Černovického potoka. Pracovníci divize 4 tu vlastními silami postavili i 14 menších mostů a nadjezdů (foto č. 6), včetně dvou přesypaných (foto č. 7). K jejich dílu patřil i 323 m dlouhý most přes Myslkovický potok (foto č. 8). Mimo divize 4 se na stavbě podíleli i plynaři divize 1 a pracovníci firem DSH a BES. Čtrnáctideník Metrostav vydává Metrostav a.s., člen Skupiny Metrostav, člen DDM Group / Pověřená šéfredaktorka Ing. Lenka Svobodová / Všechny neoznačené materiály připravili Lenka Svobodová, foto Josef Husák / Adresa redakce Koželužská 5, 180 00 Praha 8-Libeň, tel.: 266 709 415; www.metrostav.cz; www.facebook.com/Metrostav / Číslo 12–13/2013 vyšlo 24. 7. 2013 (14-15/2013 vyjde 23. 8. 2013) / Složení redakční rady Ing. F. Polák (předseda), Ing. J. Pavlíček (místopředseda), Ing. J. Kavan, P. Meyer, Ing. J. Neklanová, Ing. L. Profota, Ing. L. Svobodová, Ing. J. Šob, Ing. L. Weinfurtová a Ing. M. Zrcková / Design Tomáš Machek, Side2 s.r.o., Trojická 20, 128 00 Praha 2 / Výroba Boomerang Publishing, s. r. o., Nad Kazankou 37, Praha 7-Troja, tel.: 244 023 201, fax: 244 023 333 / Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s.p., odštěpný závod Praha, č. j. nov 6051/96 ze dne 3. 4. 1996 / Podávání novinových zásilek bylo povoleno s.p. OZSeČ Ústí nad Labem dne 21. 1. 1998, j. zn. P-649/98 / Registrace periodika MK ČR E 7121, ISSN 1211-0736 / Toto periodikum slouží jen a výhradně pro obchodní propagaci firmy Metrostav a.s. a je veřejně neprodejné.
