Proces výroby bankovek

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Proces výroby bankovek Bakalářská práce

Autor:

Petra Bastlová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 12. 4. 2014

Petra Bastlová

Poděkování: Děkuji panu Ing. Zbyňku Kalabisovi, vedoucímu práce, za odborné vedení a konzultace při zpracovávání této práce.

3

Anotace Hlavním tématem této bakalářské práce je výroba bankovek. Cílem práce je popsat jednotlivé etapy výroby papírových a polymerových bankovek. Detailně je popsán proces jednotlivých typů tisků využívaných k výrobě. V práci jsou rovněž zpracovány ochranné prvky zaměřené na bankovky české měny. Závěrečná část je věnována padělání bankovek.

Klíčová slova: Bankovka, padělek, ochranný prvek, tisková technika.

Annotation: The main theme of this work is the production of banknotes. The aim is to describe the different stages of the production of paper and polymer banknotes. Each type of printing process used in the production is described in detail. The work also draws on the security features of banknotes focused on Czech currency. The final section is devoted to counterfeiting.

Key words: Banknote, counterfeit, security feature, printing technique.

4

OBSAH: ÚVOD......................................................................................................................................... 9 1. HISTORICKÝ VÝVOJ PENĚZ .................................................................................... 10 1.1. B ARTEROVÉ OBCHODY ..................................................................................................... 10 1.2. VŠ EOBECNÝ EKVIVALENT ................................................................................................. 10 1.3. KOVOVÉ PENÍZE ............................................................................................................... 10 1.4. PAPÍROVÉ PENÍZE ............................................................................................................. 11 1.5. B ANKOVNÍ PEN ÍZE ............................................................................................................ 11 1.6. VZNIK A VÝVOJ V ČES KÝCH ZEMÍCH ................................................................................. 11 1.6.1. VÝROBA KORUNOVÝCH BANKOVEK PŘED ROKEM 1919 ........................................................ 13 1.6.2. VÝROBA KORUNOVÝCH BANKOVEK V LETECH 1919 - 1928 ................................................... 13 1.6.3. VÝROBA KORUNOVÝCH BANKOVEK PO ROCE 1928 ............................................................... 14

2. TYPY PAPÍROVÝCH PLATIDEL, EMISE ................................................................ 17 2.1. B ANKOVKA ....................................................................................................................... 17 2.1.1. NUM ISM ATIKA ................................................................................................................... 17 2.1.2. NOTAFILIE ......................................................................................................................... 18 2.2. STÁTOVKA ........................................................................................................................ 18 2.3. NÁHRADNÍ PLATIDLA ........................................................................................................ 18 2.4. EMIS E BANKOVEK A MINCÍ V ČR....................................................................................... 19 2.4.1. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ..................................................................................................... 19 2.4.1.1.

Zákon 6/1993 Sb., o České národní bance ...................................................................... 20

2.4.1.2.

Zákon 136/2011, Sb. o oběhu bankovek a mincí ............................................................. 20

2.4.2. OCHRANNÉ PRVKY BANKOVEK............................................................................................ 21 2.4.3. TYPY OCHRANNÝCH PRVKŮ POUŽÍVANÝCH NA BANKOVKÁCH ČESKÉ REPUBLIKY .................. 23 2.4.3.1.

Soutisková značka ........................................................................................................ 23

2.4.3.2.

Vodoznak..................................................................................................................... 24

2.4.3.3.

Okénkový proužek s mikrotextem.................................................................................. 24

2.4.3.4.

Proměnlivá barva.......................................................................................................... 25

2.4.3.5.

Iridiscentní pruh ........................................................................................................... 25

2.4.3.6.

Skrytý obrazec.............................................................................................................. 26

2.4.3.7.

Mikrotext ..................................................................................................................... 26

5

2.4.3.8.

Barevná vlákna............................................................................................................. 27

2.4.4. DALŠÍ OCHRANNÉ PRVKY:................................................................................................... 27 2.4.4.1.

Papír ............................................................................................................................ 27

2.4.4.2.

Akustický bezpečnostní prvek ....................................................................................... 27

2.4.4.3.

Giloš............................................................................................................................ 27

2.4.4.4.

Ruční rytina ................................................................................................................. 28

2.4.4.5.

Mechanická rytina ........................................................................................................ 28

2.4.4.6.

Iris............................................................................................................................... 28

2.4.4.7.

Rastr............................................................................................................................ 28

2.4.4.8.

Plošný reliéf ................................................................................................................. 28

2.4.4.9.

Fluorescenční tisk ......................................................................................................... 28

2.4.4.10.

Konfety...................................................................................................................... 28

2.4.4.11.

Hologram................................................................................................................... 28

2.4.4.12.

Tisk ........................................................................................................................... 29

2.4.4.13.

Číslování a sériování................................................................................................... 29

2.4.4.14.

Perforace.................................................................................................................... 29

2.4.4.15.

Metamerické barvy ..................................................................................................... 29

2.4.4.16.

Magnetické prvky ....................................................................................................... 29

2.4.4.17.

Elektrická vodivost ..................................................................................................... 29

2.4.4.18.

EURion konstelace ..................................................................................................... 29

2.4.5. OCHRANNÉ PRVKY BUDOUCNOSTI ....................................................................................... 30

3. PROCES VÝROBY PAPÍROVÝCH BANKOVEK..................................................... 31 3.1. TIS KOVÉ TECHNIKY VYUŽÍVAN É K TIS KU BANKOVEK ....................................................... 31 3.1.1. OFSET ................................................................................................................................ 32 3.1.2. HLUBOTISK........................................................................................................................ 33 3.1.3. TISK Z

VÝŠK Y .................................................................................................................... 34

3.2. PROCES VÝROBY BANKOVEK ............................................................................................. 36 3.3. VÝROBA BANKOVKOVÉHO PAPÍRU .................................................................................... 37 3.4. KONTROLA KVALITY ........................................................................................................ 38 3.5. CHYBOTIS K ...................................................................................................................... 40 3.5.1. DRUHY CHYBOTISKŮ .......................................................................................................... 40 3.5.1.1.

Chyba při tisku ............................................................................................................. 40

3.5.1.2.

Špatně vložený papír..................................................................................................... 40

3.5.1.3.

Posunutý / špatný proužek nebo jiný ochranný prvek ...................................................... 40

3.5.1.4.

Špatný ořez .................................................................................................................. 40

6

3.5.1.5.

Chyba s číslovačem ...................................................................................................... 40

3.6. NIČENÍ BANKOVEK CZK ................................................................................................... 41 3.7. VÝROBA BANKOVEK EUR ................................................................................................. 42 3.8. VÝROBA BANKOVEK USD ................................................................................................. 43

4. PROCES VÝROBY POLYM EROVÝCH BANKOVEK ............................................ 44 4.1. VÝROBA AUS TRALS KÝCH DOLARŮ .................................................................................... 44 4.2. VÝMĚNA BANKOVEK GBP Z PAPÍROVÝCH N A POLYMEROVÉ ............................................. 44 4.3. PROCES VÝROBY POLYMEROVÝCH BANKOVEK: ................................................................ 45 4.3.1. VÝROBA POLYM EROVÉ FÓLIE.............................................................................................. 45 4.3.2. ZAKALENÍ FOLIE HLUBOTISKEM .......................................................................................... 45 4.3.3. TISK .................................................................................................................................. 45 4.4. RECYKLAC E POLYMEROVÝCH BANKOVEK ........................................................................ 46

5. PADĚLÁNÍ BANKOVEK .............................................................................................. 47 5.1. HIS TORIE PAD ĚLÁNÍ PEN ĚZ............................................................................................... 47 5.2. TYPY PAD ĚLKŮ ................................................................................................................. 49 5.2.1. VELM I NEBEZPEČNÝ PADĚLEK............................................................................................. 49 5.2.2. NEBEZPEČNÝ PADĚLEK ....................................................................................................... 49 5.2.3. ZDAŘILÝ PADĚLEK ............................................................................................................. 49 5.2.4. MÉNĚ ZDAŘILÝ PADĚLEK .................................................................................................... 49 5.2.5. NEUM ĚLÝ PADĚLEK ............................................................................................................ 49 5.3. NAPODOBENINY PEN ĚZ ..................................................................................................... 51 5.4. POZMĚNĚN É PEN ÍZE ......................................................................................................... 51 5.5. PODMÍNKY REPRODUKC E ZÁKONNÝCH PENĚZ .................................................................. 51

PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................................. 56 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 58 SEZNAM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ...................................................................................... 59 INTERNETOVÉ ZDROJE.................................................................................................... 59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ................................................................................. 61 7

SEZNAM OBRÁZKŮ:........................................................................................................... 61

8

Úvod Platidla ve své fyzické podobě, tedy v podobě bankovek a mincí, jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Se vznikem výměnného obchodu narůstala potřeba nalezení všeobecně přijímaného ekvivalentu. Tím se postupem času staly právě bankovky a mince. Prošly a procházejí mnoha změnami, vylepšeními, bankovky jsou vydávány se stále dokonalejšími ochrannými prvky. S tímto vývojem velmi úzce souvisí i stále se zdokonalující techniky padělatelů. Přes veškeré prognózy ohledně omezení a snížení počtu hotovostních operací zůstává hotovostní platební styk stále velmi významným článkem platebního styku. V této práci se budu zabývat vývojem výroby platidel, konkrétně vývojem výroby bankovek, procesu tisku bankovek,

výroby bankovkového papíru, zdokonalováním

ochranných prvků. S výrobou bankovek velmi úzce souvisí jejich padělání. V práci se zaměřím na historii i současnost padělání bankovek.

9

1. Historický vývoj peněz Nejstarší písemné záznamy související s užitím peněz pocházejí z Mezopotámie (nyní Irák) a jejich stáří se odhaduje asi na 4 500 let. Záznamy klínového písma dokládají, že se v uvedenou dobu platilo váženým množstvím stříbra. Od tohoto okamžiku bylo používáno vážené množství kovu jako peněz v mnoha dalších zemích světa, což vedlo postupně k výrobě mincí jako platebního prostředku. Nejstarší známé mince pochází z lýdského království (nynější Turecko) a pochází ze 7. století př. n. l. Mince byly vyráběny ze směsi zlata a stříbra a byla na nich vyražena jejich hodnota. Tvar mincí nebyl důležitý, důležitá byla „pouze“ jejich váha. Mince řadu let vyjadřovala hodnotu kovu, ze kterého byla zhotovena. Změna nastala ve chvíli, kdy se začaly používat tzv. kreditní peníze. Ty pouze zastupovaly hodnoty vzácných kovů. Ražba mincí se ze západního Turecka rozšířilo do řeckého světa, začaly se razit stříbrné mince – tzv. Denarius. Mince byly označovány znaky míst, kde byly vyraženy – např. lev byl znakem Tureckého města Carie. U těchto mincí lze určit velmi dobře jejich stáří, protože byly nalezeny v základech chrámu bohyně Artemidy, kam byly zakopány jako oběť. Ražba římských denárů končí na počátku 4. století. Zlaté mince se začaly razit v Římě v polovině posledního století př. n. l. Nejstarší čínské mince pocházely z roku kolem 500 př. n. l. a byly zhotoveny z bronzu, ve tvarech nářadí a ulit kauri. Mince ve tvaru nářadí však byly příliš křehké na to, aby byly použity jako platební nástroje.

1.1. Barterové obchody Jedná se o přímou výměnu zboží za zboží bez zapojení všeobecného prostředku směny. Tento způsob byl široce využíván ještě v koloniální éře a do dnešní doby jej nelze považovat za překonaný jev.

1.2. Všeobecný ekvivalent Tzv. zbožové peníze, například dobytek, kožešiny, sůl, kovy apod. Jedná se o barterové obchody s prvky

měnového

systému.

Nevýhodou je těžká dělitelnost,

skladovatelnost a také malá trvanlivost.

1.3. Kovové peníze V 7. až 6. století př. n. l. dochází k náhradě všeobecných ekvivalentů, a to ve chvíli, kdy obchodníci začali stříbrné, zlaté nebo měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a

10

později i různými symboly. V případě, že byl takový kovový slitek označen výsostným znakem panovníka a zaručil se za správnou váhu a ryzost kovu, začínáme mluvit o mincích.

1.4. Papírové peníze Z důvodu tlaku na náhradu kovových peněz, které již neuspokojují požadavky obchodu, vzniká nový druh platidla – bankovky. Bankovky mají papírovou formu a podstatou je příslib, že jejich doručiteli bude vyplacena suma peněz, vyjádřená množstvím drahého kovu. Později se papírové bankovky staly samostatnou formou platid la. 1 Ačkoli jsou bankovky v podstatě jen „kousky papíru“, přijímají se jako peníze, protože to, co představují, má hodnotu. Výhodu papírových peněz si jako první uvědomovali Číňané. Nejstarší státovky čínského císaře Wu pochází z přelomu 2. a 1. století před naším letopočtem. Byly údajně vyrobeny z kůže bílých jelenů a pravděpodobně byly vypsány štětcem. 2 V 10. století byly v Číně vydávány těžké železné mince s velmi nízkou hodnotou. Lidé si tyto mince začali ukládat u obchodníků a používali pouze ručně psané stvrzenky, které za uložené mince dostávali. Na počátku 11. století stát převzal tento systém a vytiskl své vlastní „stvrzenky“, které mohly být veřejně používány jako peníze. Pro zjednodušení systému dostaly stvrzenky i pevné hodnoty, tedy státovky. Tyto peníze měly oproti mincím z drahých kovů některé výhody. Jejich oběh snížil nákladnost a těžkopádnost spojenou s transakcemi v mincích, společenský a ekonomický rozvoj přestal být limitován omezenou nabídkou drahých kovů pro měnové účely, emise státovek umožnila financování státních výdajů nad rámec zásob drahých kovů. 3

1.5. Bankovní peníze Jedná se o bezhotovostní peníze ve formě zápisů na bankovních účtech. Tato forma vznikla zejména z ekonomických důvodů, mezi které patří nižší náklady oběhu, vyšší rychlost peněžních operace, snadnější manipulace a v neposlední řadě i větší bezpečnost.

1.6. Vznik a vývoj v českých zemích Ražba prvních českých mincí byla uskutečněna za vlády Boleslava II. ve 2. polovině 10. století. Jejich předchůdci využívaná jako platidla byly železné hřivny nebo látkové

1

http://penize.org/historie-penez

2

PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky? Praha: Pragoeduca, 2000, ISBN 80 -85856-84-0, str. 8 REVENDA, Zbyněk. Peníze a zlato. Praha: Management Press, 2013. ISBN 978-80-7261-260-4, str. 69

3

11

šátečky. Tyto mince se nazývaly denáry, byly raženy z ryzího stříbra a vyznačovaly se velmi jednoduchými motivy. Mezi nejstarší mince patří denár svatého Václava, ten byl považován za první českou ražbu. Kolem 11. století se začalo zavádět tzv. obnovování mincí. Jeho smyslem bylo čas od času stáhnout kvalitní stříbrné mince a ty nahradit mincemi novými, obsahujícími menší obsah stříbra nebo i menších rozměrů. Stříbro bylo nahrazováno mědí z důvodu navýšení ziskovosti vydavatele, tedy panovníka. Na počátku 13. století začala ražba „brakteátů“, což byly velice jednoduché mince ražené z tenkého stříbrného plechu. Mince neobsahovaly ani motiv panovníka, ani jiný znak. Rok 1300 představuje revoluční změnu, začaly se razit pražské groše, jejichž ražba přetrvala až do roku 1547, kdy byly nahrazeny tzv. tolarovým systémem. Pražské groše byly uznávanou měnou, byly používány i pro placení v okolních zemích, ale často docházelo k narušení peněžního oběhu. Vznikaly pevné směnné poměry s některými cizími ražbami (např. 1 pražský groš byly 2 míšeňské groše atp.). Nástup Habsburků na český trůn znamenal pokus o sjednocení měnového systému zavedením tolarového systému. Snaha sjednotit pokračovala zavedením konvenční měny, avšak revoluční události let 1848-49 přinesly kromě jiného i další rozvrat měnového systému rakouského císařství a donutily k zavedení měny – tzv. rakouské měny, v níž byly papírové peníze volně směnitelné za drahý kov, a byl zaveden měnový systém. Pokles ceny stříbra způsoboval v rakouském státu četné problémy, začaly převažovat papírové peníze a stříbrné mince ležely ve velkém v trezorech Rakousko-uherské banky. V roce 1892 bylo rozhodnuto vydat novou měnu zlatého standardu, tj. byl stanoven pevný kurs měny ke zlatu. Nová měna byla vyhlášena 11. 8. 1892, a aby byla odlišena od měny předchozí, stala se základní měnou koruna, dělená na 100 haléřů. Se vznikem samostatné Československé republiky r. 1918 souvisela potřeba emise vlastní měny. Ministrem financí byl zvolen Alois Rašín, který jako historicky první ministr financí měl možnost realizovat vlastní představy o vytvoření samostatné československé měny. V našich dějinách jsou velmi časté zásadní politické změny, které jsou tradičně doprovázeny zatracováním všeho starého a vymýšlením něčeho nového. Tak tomu bylo i v době příprav přechodu na novou československou měnu. Otázkou bylo, jak se vlastně naše měna bude jmenovat. Koruna? Tato měnová jednotka byla velmi mladá, od zavedení v roce 1892 uplynulo pouze 26 let. Objevovaly se nové názvy jako řepa, sokol, slotina, lev, groš, denár i káně. Nakonec bylo rozhodnuto, že nová měna převezme staronový název koruna. Rašín prosazoval názor postupovat v zavedení nové měny co možná nejrazantněji, vzhledem k aktuálnímu vývoji ekonomiky. Díky tomu přiměl již 25. 2. 1919 vládu k vyhlášení zákona o kolkování bankovek. Přípravy na okolkování proběhly velice rychle. Samotné kolkování 12

v České republice bylo realizováno 3. - 9. 3. 1919, na Slovensku probíhalo kolkování až do 19.3.19191. Z důvodu snížení inflačních tlaků na novou měnu, snížil Rašín radikálním způsobem množství peněz v ekonomice. O měsíc později, 10. 4.1919 byl vydán zákon o emisi první série státovek československé měny. Československo nemělo národní banku, jeho papírové peníze byly emitovány přímo státem, a to prostřednictvím Bankovního ústavu Ministerstva financí ČSR.

Jednalo se tedy o státovky. Návrhy těchto bankovek byly

připraveny a vybrány poměrně narychlo, přesto měla řada z nich vysokou uměleckou hodnotu. To platilo zejména o těch, které byly navrženy Alfonsem Muchou. Ochranné prvky prvních československých státovek nebyly příliš kvalitní. Při rychlosti, jakou byla celá akce zrealizována, tomu nemohlo být jinak. Tohoto nebezpečí si stát byl vědom, z toho důvodu většina z těchto prvních státovek vydržela v oběhu jen relativně krátkou dobu. Hned, jak to okolnosti dovolily, byly státovky nahrazeny novými emisemi, kde již byly ochranné prvky propracovanější a na mnohem vyšší úrovni. V oběhu se objevily první papírové peníze již v r. 1919, mince r. 1922 (jejich ražba započala již v r. 1921). V r. 1922 byly mince přejmenovány na koruny československé, jejich nástupcem byly později koruna česká a slovenská.

1.6.1. Výroba korunových bankovek před rokem 1919 Pro výrobu bankovek jsou využívány postupy, vyznačující se jedinečností a obtížnou napodobitelností. Tyto postupy vzhledem k časové i finanční náročnosti už dávno nejsou používány v ostatních odvětvích polygrafie. Původně byly bankovky tištěny v soukromých tiskárnách, každá tiskárna používala vlastní výrobní postupy, které nejen vyvinula, ale i stále zdokonalovala. V 19. století se bankovky staly rozhodujíc í částí oběživa. Znamenalo to nutnost vzniku samostatných tiskáren, které by byly v majetku státu nebo emisních bank. Je třeba podotknout, že po vzniku samostatného československého státu byly po nějakou dobu stále ještě v oběhu rakousko- uherské bankovky, pocházející z Tiskárny cenných papíru Rakousko-uherské banky ve Vídni. 4

1.6.2. Výroba korunových bankovek v letech 1919 - 1928 Takzvané prozatímní státovky byla první platidla samostatné československé republiky, což byly poslední rakousko-uherské bankovky, okolkované v březnu 1919 československými kolky. Vzhledem k nepřítomnosti vlastní cedulové tiskárny bylo řešením zajištění papírového oběživa výrobou v zahraničí nebo v domácích, tzv. průmyslových 4

http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_pred_rokem_1919.ht ml

13

tiskárnách. Tisk dvou nejvyšších nominálů, z tzv. emise I, zadal Bankovní úřad Ministerstva financí dvěma tiskárnám, jednalo se o soukromou tiskárnu American Bank Note Company, sídlící v New Yorku a tiskárně Rakousko-uherské banky ve Vídni. O zbylých 6 nominálů se rozdělilo šest českých a německých tiskáren na našem území (Praha, Liberec, Varnsdorf, Pardubice). Prvním opravdovým československým platidlem byla státovka nominální hodnoty 100 Kč (datum emise 15. dubna 1919). Státovka představuje typické dílo Alfonse Muchy, modelem portrétů na rubu byla manželka umělce Marie Muchová. Prvním platidlem této emise vyrobeným v New Yorku byla státovka nominální hodnoty 1.000 Kč. Státovka nijak nevynikala ve výtvarné úrovni, ale vzhledem k výši zejména technické úrovně byla přijata s nadšením a po dlouhou dobu byla brána za vzor dokonalé bankovky. Od r. 1920 byla 1. emise postupně nahrazována státovkami emise 2, která se vyznačovala vyšším stupněm ochrany proti padělání. Na základě úspěchů s platidly 1. série byl tisk od nominální hodnoty 100 Kč zadán American Bank Note Company. Vzhledem k rozdělenému tisku tehdejších platidel, bylo již v roce 1919 rozhodnuto, že na našem území bude vybudována cedulová tiskárna a to jako organizační jednotka Bankovního úřadu ministerstva financí. Vznikla tedy Tiskárna státovek Bankovního úřadu ministerstva financí v Schebkově paláci v Bredovské ulici, dnes Politických vězňů. Zpočátku se nejednalo o skutečnou tiskárnu, pouze organizovala výrobu státovek v jiných tiskárnách. Ke zprovoznění tiskárny došlo teprve po 10 letech, kde v polovině 20. let pracovali na prvních platidlech vlastní produkce rytec Karl Seizinger a Karel Wolf s gilošérem Ernstem Budským a Josefem Cumfe. Plné zprovoznění cedulové tiskárny v Praze bylo omezeno prostorami, a proto bylo nutno nalézt prostory větší. Bylo rozhodnuto o stavbě tiskárny nové. V letech 1924-26 byla provedena stavba budovy tiskárny v Růžové ulici. Rok 1926 znamená zahájení činnosti Národní banky Československé, která převzala funkce od Bankovního úřadu ministerstva financí. Dotisky státovek byly prováděny ještě několik let, ale no vými platidly už byly bankovky. 5

1.6.3. Výroba korunových bankovek po roce 1928 Národní banka převzala i tiskárnu v Schebkově paláci a rozestavěnou tiskárnu novou. 30. května 1928 zahájila svoji činnost první cedulová tiskárna v Praze, Tiskárna bankovek Národní banky Československé. První bankovkou byla bankovka nominální hodnoty 50Kč, tzv. 3. emise. Bankovka znamenala vrchol v tvorbě platidel návrhů Alfonse Muchy a zároveň 5

http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_1919 -1928.ht ml

14

se stala vrcholem grafiky 20. let. Dalším tvůrcem bankovek byl po Alfonsu Muchovi Max Švabinský, který byl pověřen vypracováním návrhů nominálních hodnot 100, 1000 a 5000 Kč. Vydání bankovky nejvyšší hodnoty zpomalovaly mobilizační přípravy, nakonec bylo vydání zastaveno jako důsledek pomnichovských událostí. Tiskárna se díky rozpadu Československa stala součástí Národní banky Česko-Slovenské a potom na 6 let součástí Národní banky pro Čechy a Moravu. Během okupace se tiskárna soustředila na zdokonalení nejen rytců, ale i technického vybavení a technických postupů. Oproti bankovkám první republiky nevznikaly protektorátní bankovky podle návrhů umělců, ale jako montáže převzatých děl, vytvořených v ateliéru tiskárny. Bylo dosaženo vrcholu v oblasti techniky, poprvé byl použit tzv. neviditelný tisk jako samostatná tisková operace, která byla provedena barvou viditelnou pouze v ultrafialové části světelného spektra. Konec 2. světové války znamenal pro Československo nelehké poměry, na jednom území obíhala protektorátní platidla, slovenská i některá obnovená československá, ale i poukázky pro Rudou armádu v Sovětském svazu. To vše změnila peněžní reforma roku 1945, kdy byly dány do oběhu platidla vytištěná za války ve Velké Británii na objednávku exilové vlády a zároveň platidla vyrobená v tuzemsku, jejichž výroba probíhala tajně ještě za okupace. Tato platidla byla považována za prozatímní, avšak z důvodu častých změn došlo k zániku Národní banky Československé a vzniku Státní banky československé, banky, která převzala nejen emisní funkci, ale i funkci komerční. Její součástí se stala i Tiskárna bankovek. 6 Stále pokračovala příprava bankovek nových, jejich vydání ale přerušila další měnová reforma. Ta ukončila výrobu všech dosavadních a přípravu nových bankovek, nové peníze z důvodu nejvyššího utajení byly vytištěny v Sovětském svazu, v moskevském závodu Goznak 7 . Bylo dodáno celkem 256 935 000 kusů papírových platidel, znějících na částku 6 986 885 000 Kč.8 Tiskárna v Praze převzala jejich výrobu. Dne 1. 6. 1965 byla uvedena do oběhu bankovka 50 Kčs, tím byl splněn jeden z úkolů, a to vytěsnit z oběhu okupační peníze. Realizace tohoto kroku však trvala velmi dlouhou dobu. „Zásluhu“ na tom měla již zmiňovaná měnová reforma z r. 1953. Nová emise přes velmi dlouhou dobu byla nesourodá, na druhou stranu byly bankovky této doby dokonale zpracovaným výtvarným dílem. 9 Nesourodost a politický vliv přetrvávaly až do rozpadu jednotného státu, kdy vznikly dvě 6

http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_po_roce_1928.ht ml ŠOUŠA, Jiří a Jaroslav ŠŮLA. Peníze v proměnách moderní doby. Praha – Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. ISBN 80-86559-60-2, str. 65 8 ŠOUŠA, Jiří a Jaroslav ŠŮLA. Peníze v proměnách moderní doby. Praha – Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. ISBN 80-86559-60-2, str. 67 9 ŠOUŠA, Jiří a Jaroslav ŠŮLA. Peníze v proměnách moderní doby. Praha – Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. ISBN 80-86559-60-2, str. 150 7

15

nové samostatné národní měny. 10 Zajistit tisk nových bankovek bylo pro Českou republiku snadné, mohla totiž plně využít kapacit Státní tiskárny cenin Praha. 11 Nejdůležitější role při navrhování českých bankovek připadla Oldřichu Kulhánkovi, který vyhrál výběrové řízení ještě na federální bankovky. Oldřichu Kulhánkovi jako realizátorovi výtvarného pojetí pomáhal Miloš Ondráček, který zpravidla připravoval rytiny, a u některých platidel i Václav Fajt. Je třeba podotknout, že bankovky známé do dnešní doby jsou na velmi vysoké úrovni, ať už po stránce výtvarné, tak i po stránce využití ochranných prvků. Obnovená série banko vky nominální hodnoty 1000Kč získala od International Association of Currency Affairs – světové asociace odborníků zabývajících se hotovostí – v roce 2008 ocenění Bankovka roku 2008. Je to již třetí ocenění, kterého se českým penězům po vzniku samostatné české měny dostalo. Magazín World Coin udělil cenu News Best Trade Issue Coin za rok 1993 tehdy nové padesátikorunové minci a jako Best Gold Coin roku 1999 byla oceněna zlatá mince v nominální hodnotě 10 000 Kč s motivem výročí založení Nového Města Pražského Karlem IV. 12 1. 7. 1953 došlo k vyčlenění Tiskárny bankovek Státní banky československé a stala se ekonomicky samostatným objektem řízeným ministerstvem financí pod názvem Státní tiskárna cenin. K výrobě bankovek přibyla po roce 1953 také výroba státních a po roce 1989 i soukromých listin. Přes vyčlenění z centrální banky zůstala tiskárna významným partnerem při výrobě bankovek ať už bývalé Státní banky československé, tak i České národní banky.

10

ŠOUŠA, Jiří a Jaroslav ŠŮLA. Peníze v proměnách moderní doby. Praha – Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. ISBN 80-86559-60-2, str. 231 11 VONDRA, Ro man. Peníze v moderních českých dějinách. Praha – Academia, 2012. ISBN 978-80-200-21304, str. 96 12 http://www.bankovnipoplatky.co m/novy-vzor-1000-kc-bankovky-bankovkou-ro ku-2008-6461.ht ml

16

2. Typy papírových platidel, emise 2.1. Bankovka Bankovka je cenný papír na určitou peněžní částku, vydává ji emisní banka, je bezúročná, zní na majitele a ze zákona musí být přijímána jako platební prostředek. Typy bankovek: 1. bankovka papírová – k výrobě se využívá univerzální bankovní papír HP Universa l Bond Paper 594mm x 91,4 m. 2. bankovka plastová – první zemí vydávající plastové bankovky byla v roce 1988 Austrálie, od roku 1996 má z plastu již všechny nominální hodnoty. Austrálii následovaly další země: Rumunsko, Nový Zéland, Vietnam, Brunea, Mexiko, Nicaragua, Nigerie, Papua Nova Guinea, Singapur, Vanuatu a Haiti. Řada dalších zemí vydala jen jednu nebo dvě bankovky, zpravidla vyšší nominální hodnoty a ostatní nominály vydává nadále na klasickém bankovním papíru, Jsou to země např. Brazílie, Chile, Čína, Hongkong, Izrael a řada dalších. Nyní obíhají plastová platidla již ve dvou desítkách zemí, což představuje přibližně desetinu celkového počtu. Pokud ovšem oddělíme od sebe bankovky plastové a polymerové, je první plastovou bankovkou bankovka z Fidži. 3. bankovka polymerová – často slučovány s bankovkami plastovými, za polymerovou bankovku je chápána taková bankovka, která obsahuje tzv. polymerové okno. Ty se nadále mohou dělit na obrazcovou a nominální. Jde o dělení dle přítomnosti či nepřítomnosti tisku, obrazu v samotném polymerovém okně. 4. bankovka hybridní – jedná se o bankovky velmi podobné bankovkám polymerovým a plastovým, avšak jejich výroba je založená na odlišné technologii. Do této skupiny bankovek lze zařadit bankovky Bermud z roku 2009 a Konga, z roku 2010. Vlastnosti těchto bankovek jsou téměř shodné jako bankovek plastových nebo polymerových13 . Bankovkami se zabývají obory numismatika a notafilie.

2.1.1. Numismatika

13

http://www.infofila.cz/ zaklady-notafilie-bankovky-zakladni-charakteristik-r-17-c-4150

17

je historické věda, která se zabývá studiem vzniku, vývoje a poslání platebních prostředků (mincí, bankovek, státovek, směnek, šeků, cenných papírů, nouzových platidel, poukázek, žetonů a předmincovních typů platidel) a jejich historickou úlohou jako prostředků směny a uchovatelů hodnot. V užším slova smyslu je numismatika nauka o kovových penězích. Slovo numismatika pochází z latinského nummus = peníze, mince.

2.1.2. Notafilie je věda o papírových platidlech – bankovkách. Je tak také označováno sběratelství bankovek 14 .

2.2. Státovka Jedná se o papírové kreditní platidlo emitované státem, původně cenný papír na určitou peněžní částku, vydávaný státem, neúročitelný, zní na majitele a u pokladen státu byl přijímán na zaplacení státních pohledávek, např. daní. K emisi státovek docházelo zejména v případě, kdy příjmy nestačily ke krytí výdajů státní pokladny. Původně se stát zavazoval ke zpětnému odkupu státovek, avšak vzhledem k emisi státovek v rozsahu převyšujícím plné krytí zlatem byla směnitelnost omezována a později i zrušena. Množství vydávaných státovek určoval dlužník dle svých vlastních potřeb. Tyto potřeby často neodpovídaly potřebám ekonomiky, tím docházelo k „přemnožení“ státovek v oběhu a následným rychlým ztrátám jejich kupní síly. To vedlo v některých ekonomikách až ke státnímu bankrotu. Státovky byly prohlášeny za neplatné a byly nahrazeny státovkami novými nebo byly státovky z oběhu staženy výměnou za nové státovky v kurzu nevýhodném pro držitele a výhodném pro stát. Vysoké nebezpečí nadměrných emisí státovek vedly parlamenty v drtivé většině zemí k zákazu krytí schodků státního rozpočtu emisí státovek. Státovky jako peníze tímto zanikly a pokud se ještě někde v oběhu vyskytují, jedná se o nejnižší nominály, jejich množství v porovnání s celkovým množstvím peněz v oběhu je naprosto zanedbatelné. 15

2.3. Náhradní platidla Emitenti peněz (obvykle stát zastoupený ministerstvem financí a centrální banka ) některých zemí mají v záloze tzv. náhradní platidla, která mohou zpravidla ve velmi krátké době nahradit stávající zákonná platidla. Důvody k jejich využití zpravidla souvisí se závažnou politickou situací, zejména válečným konfliktem nebo i pouhou hrozbou. Z tohoto 14 15

http://penize.org/nu mis matika/ REVENDA, Zbyněk. Peníze a zlato. Praha: Management Press, 2013. ISBN 978-80-7261-260-4, str. 70

18

důvodu bývají nazývána „mobilizačními penězi“. Důvodem pro jejich využití však může být i napadení určitého platidla paděláním, které by vyvolalo nedůvěru k platidlu, ekonomické i živelné události, trestná činnost v podobě odcizení jak samotných platidel, tak i polotovarů pro jejich výrobu. Náhradní platidla mohou být připravena ve dvou variantách – připravena k emisi nebo připravena k výrobě. Příprava v emisi znamená, že jsou mince naraženy a papírová platidla natištěna v dostatečném množství kusů. Příprava k výrobě znamená, že jsou připraveny polotovary a samotná výroba může začít v podstatě okamžitě v závislosti na stupni rozpracovanosti polotovarů. Příprava náhradních platidel probíhá za vysokého stupně utajení pouze úzkou skupinou zástupců emitenta a výrobce. Svůj účel splní ve chvíli, kdy jsou taková platidla vydána do oběhu, aniž se veřejnost dozví, že se původně jednalo o náhradní platidla. Velmi často však zůstávají nevydána, protože nenastala potřeba jejich emise. Svoji funkci náhradních platidel pak mohou plnit i nadále, pokud ale nezastarají. Zastaralá náhradní platidla musí být zničena a nahrazena náhradními platidly novými. V tuto chvíli přichází v úvahu jejich odtajnění, a pokud jsou jejich zásoby dostatečné, mohou být realizovány na sběratelském trhu. I v Československu byla připravena náhradní platidla, jednalo se o státovku 1 Kčs a bankovky Státní banky československé nominálních hodnot 10, 50, 100 a 500 Kčs s letopočtem 1962. Jejich použití by přicházelo v úvahu v období 1961 (datum vzniku) – 1992 (rozpad společného státu). Dle stupně přípravy náhradních platidel se jednalo o platidla pouze připravená k výrobě. Jejich sériová výroba nikdy nezačala. Rozpadem Československa a téměř 40 let od jejich vzniku byla tato platidla zastaralá, proto se rozhodla Česká národní banka zrušit jejich přísné utajení ke dni 30. října 1998.

2.4. Emise bankovek a mincí v ČR Emise bankovek a mincí v ČR podléhá zákonu 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance

2.4.1. Česká národní banka Česká národní banka (ČNB) je centrální bankou České republiky a zároveň orgánem, vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky, Zákon č.6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími právními předpisy stanovuje činnosti a pravomoci České národní banky. ČNB je součástí Evropského systému centrálních bank, je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy. Hlavním cílem činnosti ČNB je péče o cenovou stabilitu, dále 19

pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v ČR. Dále podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády a hospodářské politiky Evropské unie, pouze v případě, že tento vedlejší cíl není v rozporu s cílem hlavním. V souladu s hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, provádí dohled nad peněžním oběhem, platebním stykem a zúčtováním bank. Dohled vykonává nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a směnárnami. Jako ústřední banka poskytuje bankovní služby státu a veřejnému sektoru. 16 Vydávání státovek po zrušení zákona č.41/1953 Sb. v roce 1992 už není možné. 2.4.1.1.

Zákon 6/1993 Sb., o České národní bance

Stanoví, že Česká národní banka má výhradní právo vydávat bankovky a mince, jakož i mince pamětní (§12), Česká národní banka spravuje zásoby bankovek a mincí a organizuje dodávky bankovek a mincí od výrobců v souladu s požadavky peněžního oběhu (§14), Česká národní banka sjednává tisk bankovek a ražbu mincí a dozírá na ochranu a bezpečnost do oběhu nevydaných bankovek a mincí a na úschovu a ničení tiskových desek, razidel a neplatných a vyřazených bankovek a mincí (§15). Česká národní banka stanoví vyhláškami: - nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náležitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu - ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince. 2.4.1.2.

Zákon 136/2011, Sb. o oběhu bankovek a mincí

Stanovuje práva a povinnosti související s příjmem a zpracováním hotovosti. Dále stanovuje pravidla pro příjem poškozených bankovek a rozděluje poškozené bankovky na: 

bankovky opotřebené oběhem



bankovky standardně poškozené



bankovky nestandardně poškozené

Dle stupně poškození je s bankovkami nakládáno a jejich cesta končí opět v České národní bance, kde jsou bankovky pod dohledem ničeny. V současné době je v oběhu téměř 376 milionů kusů bankovek. Přehled jednotlivých nominálních hodnot v oběhu je uveden v grafu, viz níže. 16

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/

20

Obrázek č. 1 – Struktura peněz v oběhu podle stavu ke dni 31. 12. 2013; zdroj: Česká národní banka. Struktura peněz v oběhu [online]. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.2. Ochranné prvky bankovek Koncem 80. let minulého století byla vyslovena věta: „Bankovky hezké být mohou, ale bezpečné být musí“. Tuto větu pronesl Alex Jarvis, tehdejší generální ředitel tiskárny bankovek Bank of England, čímž stanovil směr v oblasti ochrany bankovek. 17 V tu dobu centrální banky a tiskárny začínaly velmi intenzivně hledat prostředky a cesty, kterými by vlastní produkci chránily před možnostmi, které v tu dobu byly přístupné padělatelům, zejména ve formě reprodukčních grafických technik. Jednalo se o inkoustové a laserové tiskárny, velko/maloformátové tiskařské stroje, digitalizace tiskových pomůcek atp. To vše znamenalo hrozbu v masivní výrobě kvalitnějších padělků. Panuje velký rozdíl mezi polovinou 17. století, což představuje v Evropě počátek papírových peněz na papír s běločarým, tedy negativním vodoznakem, kdy si tiskárny vystačily s jednobarevným tiskem z výšky (tzv. knihtiskem) na papír s běločarým, tedy negativním vodoznakem, a dnešní dobou, kdy jsou bankovky výsledkem nejen složitých technologických postupů z hlediska tisku samotného, ale i z hlediska používaných materiálů používaných při jejich výrobě. 17

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clan ky_rozhovory/media_2008/cl_08_080926b.ht ml

21

Souběžně s procesem výroby bankovek a ochranou proti padělání vznikala řada odvětví aplikovaného výzkumu, zejména v oblasti chemie a fyziky pro posuzování vhodnosti použití papíru pro výrobu bankovek. Přesto se nedá tvrdit, že existuje bankovka, která by byla stoprocentně bezpečná a nepadělatelná. Co lze nanejvýš tvrdit je, že některé z použitých ochranných prvků nelze padělat stoprocentně. Ke konci 20. století (80. léta) byly rozděleny ochranné prvky do tří kategorií – pro veřejnost, pro odbornou veřejnost a pro specializovaná zařízení, využívaná při kontrole pravosti platidel. V současné době je pozornost bank, tiskáren, ale i vývojových firem zaměřena na ochranné prvky pro veřejnost vzhledem k možnosti odhalení padělaných platidel již na prvním stupni ochrany, čímž je navyšována důvěra veřejnosti k takovým platidlům. Mezi takové prvky tedy patří vše, co lze ověřit lidskými smysly, a to zejména zrakem a hmatem. To shrnula i Evropská centrální banka v kampani před vydáním eurobankovek v roce 2001 do tří slov – „look“, „tilt“, „touch“ – (podívej se, nakloň, dotkni se). Do této skupiny ochranných prvků patří zejména široký ochranný proužek na bankovkách ČR nominální hodnoty 1000 a 2000Kč, kdy se mění metalická barva v závislosti na úhlu dopadajícího světla. Do této skupiny patří i tzv. prvek „motion“, který je využit na bankovce švédské stokoruny a nově i na amerických bankovkách. Pro odbornou veřejnost jsou k dispozici prvky kontrolovatelné zpravidla pomocí volně dostupných pomůcek, mezi které se řadí UV lampy, detekční prvky pracující na principu chemické reakce materiálů využitých při výrobě bankovek. Hodnotu takových pomůcek zvyšuje například použití barvy, která je ve viditelné oblasti zcela totožná, pod UV lampou lze však detekovat, kdy použití zdánlivě stejné barvy vyvolává pohlcení záření určité vlnové délky a kdy nikoli. Poslední skupiny představují prvky, které jsou identifikovatelné mimo oblast vnímání lidských smyslů, mezi ně patří fluorescence nebo fosforescence v neviditelných oblastech spektra využívající záření různé vlnové délky. Mohou být zapracovány v papíru, barvě, ale i v dalších prvcích na bankovce. Vzhled bankovky tedy výrazně ovlivňuje použití ochranných prvků. Ty se dají zahrnout do materiálů, ze kterých jsou bankovky vyrobeny, tedy papír a barva, nebo mohou být bankovky tištěny různými technikami tisku – tisk z hloubky, výšky, z plochy, sítotisk, v podobě obrazců většinou tvořených slabšími nebo silnějšími linkami s různě vysokými nánosy barvy. Nejextrémnější názory říkají, že bankovky by mohly obsahovat pouze nominální hodnoty vyjádřené slovy a číslicemi a zbytek by tvořil ochranné prvky. Tím by se pravděpodobně minimalizoval estetický dojem a vznikla by „bezpečná bankovka“. K tomuto řešení zatím žádná země nepřistoupila, i když vzhled některých bankovek tomu téměř odpovídá. Pro nejlepší zpracování nového designu bankovky je ideální, když grafik přesně ví, 22

kde a jaké viditelné ochranné prvky budou využity, a může je do designu bankovky zapracovat. Kriteriem pro použití ochranných prvků bývá v první řadě jejich cena, z čehož se poté odvíjí i cena samotné bankovky, dále je to i množství padělků dané mě ny, resp. daného nominálu a výší rizika hrozícího z růstu jejich počtu (jedná se zejména o narušení plynulosti peněžního oběhu, reputační riziko centrální banky atp.). Před realizací tisku bankovek probíhá přenos grafického návrhu do tiskových prvků. Zde je velmi důležitá znalost výrobních postupů a rozhodnutí o použití tiskových technik a barev jednotlivých částí bankovky. Nejedná se pouze o odstíny barev, ale i o další vlastnosti, které mají funkci utvořit barevný vzorec bankovky, lze použít barvy magnet ické, metalické, OVI, UV nebo IR senzitivní. Zde se rozhoduje i o počtu průchodů tiskového archu stroji, a tím tedy i o ceně samotné bankovky. Dále je nutné vzít v úvahu umístění a charakter ochranných prvků (vodoznak, iridiscentní obrazce apod.), tištěnýc h ochranných prvků (skrytý obrazec, negativní a pozitivní mikrotexty, průhledy atp.). Neustále se vedou diskuse o číslování bankovek – kde má být umístěno, zda rovnoběžně s jednou stranou bankovky nebo s oběma stranami, kolik čísel má být použito, zda mají být čísla viditelná, nebo pouze částečně viditelná. Jsou známy i bankovky s čísly v čárovém kódu. Z hlediska výroby má každé rozhodnutí svá pro a proti. Výsledkem příprav jsou tedy tiskové desky pro jednotlivé druhy tisku. S časem se tyto přípravné práce výrazně měnily, v časech minulých představovala tato fáze zejména manuální práci, ruční retuše a korektury jednotlivých detailů, s opakováním řady procesů. I přes řadu grafických software zůstává rozhodujícím prvkem nadále i v současnosti tato fáze přípravy lidský faktor. Ochranné prvky lze rozdělit do tří skupin: pro veřejnost, pro odbornou veřejnost a pro specializovaná zařízení, používaná ke kontrole pravosti bankovek při jejich příjmu nebo zpracování různými zařízeními a třídicími systémy. 18

2.4.3. Typy ochranných prvků používaných na bankovkách České republiky 2.4.3.1.

Soutisková značka Z lícní strany viditelná pouze jedna část značky, z rubové strany část zbývající.

V průhledu proti světlu je značka viditelná celá, jednotlivé linky na sebe důkladně navazují. Značka je kruhová a tvoří ji písmena ČR, případně CS.

18

http://www.papirovaplatidla.cz/ informace/ochranne-prvky

23

Obrázek č. 2 – Soutisková značka; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.2.

Vodoznak Proti světlu je pohledem zřetelně viditelný. Používá se tzv. lokální stupňovitý

vodoznak, což je kombinace pozitivního (tmavého) a negativního (světlého) s různými stupni odstínů mezi nejtmavší a nejsvětlejší částí. Vodoznak je umístěn ve střední části širokého nepotištěného obrazce a vždy ho tvoří portrét osobnosti vyobrazené na bankovce. Inovované vzory bankovek obsahují i negativní (běločaré) hodnotové číslo a ornament.

Obrázek č. 3 - Vodoznak; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

Rozeznáváme následující druhy vodotisků: 1) průběžný – po celé ploše bankovky, viz vzor 1953 2) tmavočarý – papír je v místě grafiky zesílen, viz současné bankovky 3) běločarý – papír je v místě kresby zeslaben, viz vzor 1953 4) kombinovaný 5) stupňový – vytvořeny polotóny 6) lokalizovaný – jen v určitém místě bankovky, viz současné bankovky 7) figurální – současné bankovky 2.4.3.3.

Okénkový proužek s mikrotextem

Zapuštěný proužek do papíru vystupující v různých intervalech na povrch papíru. Je vyroben z umělé metalizované hmoty. Obsahuje čitelné označení nominální hodnoty bankovky, inovované vzory také logo ČNB. Pouhým pohledem na bankovku je viditelná pouze vystouplá část, proti světlu je proužek viditelný jako souvislá tmavá linka 24

s prosvítajícím mikrotextem. U inovovaných vzorů mění vystupující části proužku svoji kovově lesklou barvu v závislosti na úhlu dopadu světla.

Obrázek č. 4 – Okénkový proužek s mikrotextem; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.4.

Proměnlivá barva

Prvek, založený na optickém efektu. Vytištěný speciální tiskovou barvou mění své zabarvení v závislosti na úhlu sklopení bankovky proti dopadajícímu světlu. Barva viditelná při běžném čelním pohledu na bankovku se při sklopení bankovky proti světlu mění na barvu zcela jinou. Příkladem je změna barvy zlaté na zelenou. = OVI – Optical Variable Ink. Jedná se o finančně velmi nákladnou barvu, je proto používána jen na relativně malé ploše. Barva je dodávána výrobcem pouze do prověřenýc h pracovišť ceninových tiskáren.

Obrázek č. 5 – Proměnlivá barva; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.5.

Iridiscentní pruh

Tzv. duhově lesklý pruh se nachází na lícní straně blíže pravému okraji bankovky. Na starších vzorech je rovný a jednobarevný, u inovovaných vzorů zprava vzorovaný a dvoubarevný. Při běžném pohledu na bankovku se pruh jeví jako průhledný, slabě zbarvený, sklopením bankovky proti světlu dostává slabý zlatý nebo namodralý nádech s kovovým odleskem, u inovovaných vzorů navíc i fialový nebo modrý nádech. Na pruhu vpravo jsou

25

vyznačena negativně, tedy světle, čísla označující nominální hodnotu příslušné bankovky. Sklopením bankovky se tato čísla jeví proti lesklému pruhu jako tmavá.

Obrázek č. 6 – Iridiscentní pruh; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.6.

Skrytý obrazec

Viditelným se stane pouze tehdy, dojde-li ke sklopení bankovky ve výši očí do vodorovné polohy proti zdroji světla. Vždy ho tvoří číselně vyjádřená nominální hodnota příslušné bankovky. Z delší strany je obrazec pozitivní, tedy tmavý, z kratší negativní. Je umístěn na lícní straně bankovky v ornamentech na rameni portrétu, případně nad ním.

Obrázek č. 7 – Skrytý obrazec; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.7.

Mikrotext

Většinou tištěn tiskem z plochy. Základní mikrotext umístěný na lícní straně je skryt vpravo od portrétu a číselně označuje hodnotu bankovky, na rubové straně je také v pruhu základní barvy mezi státním znakem a pravým okrajem skryt mikrotext, obvykle slovně označující hodnotu bankovky.

26

Obrázek č. 8 – M ikrotext; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.3.8.

Barevná vlákna

Jedná se o okem viditelná vlákna zapuštěná v papíru, oranžové barvy v délce 6mm. Nejlépe zřetelná jsou na bílých okrajích bankovky.

Obrázek č. 9 – Barevná vlákna; zdroj: Česká národní banka. Průvodce ochrannými prvky bankovek [PDF]. Publikováno listopad 2011. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

2.4.4. Další ochranné prvky: 2.4.4.1.

Papír

Ceninový papír je díky svému složení v podstatě látka, což mu propůjčuje jedinečné vlastnosti. Jedná se o vysokou pevnost měřenou počtem ohnutí, pravý ceninový papír vydrží i 5000 tzv. dvouohybů, oproti běžnému papíru, který se po už po 50 ohnutích láme. Další vlastností ceninového papíru je viditelná síťová struktura papíru – nese otisk sítě, na níž byl papír vyroben. Neméně důležitou vlastností je pohlcování UV světla pravým ceninovým papírem oproti běžnému papíru, který pod UV světlem jasně září. 2.4.4.2.

Akustický be zpečnostní prvek

Jedná se zejména o zvuk „zmuchlání“ bankovky, který zní jinak než klasický papír. 2.4.4.3.

Giloš

Obrazec, který je složen ze spojitých jemných linek, se stále se opakující frekvencí. Původně byly tištěny na gilošérce, v současné době jsou tvořeny za pomocí speciálního software. Pokud je použita ke kopírování domácí kopírka, linky se rozruší na jednotlivé segmenty a mezi jednotlivými úseky je viditelná mezera. 27

Giloše lze dělit na: 1) irizující – barevný přechod 2) tmavočarý – patrná černá linka 3) běločarý – patrná bílá linka 4) gilošová výseč 5) běločarý s kolorovanou výplní 2.4.4.4.

Ruční rytina

Jedná se o ručně rytou kresbu, která je přenášena na tiskovou formu. Výsledkem jsou trojrozměrné linky různých tlouštěk. Díky tomu je grafické napodobení velmi náročné. 2.4.4.5.

Mechanická rytina

Do kovové desky je přenášena strojem. 2.4.4.6.

Iris

Vyznačuje se plynulým přechodem jednotlivých odstínů barev. Je těžké ho napodobit na tiskárnách, které k tomu nejsou určeny. 2.4.4.7.

Rastr

Vytvářen kombinacemi různé struktury a orientace linek. V podtiscích je patrný jako linie různé hustoty, které vytvářejí dojem různých odstínů dané barvy. Může vytvářet skrytý nápis. 2.4.4.8.

Plošný reliéf

Jedná se o mechanickou rytinu, vytváří dojem plasticity. Jsou jím tvořeny ozdobné pásy, figury. Pokud dojde ke kopírování, jsou takové obrazce deformovány. 2.4.4.9.

Fluorescenční tisk

Pod běžným světlem je obtížně viditelný nebo zcela neviditelný. Je patrný pod UV světlem. 2.4.4.10.

Konfety

Obarvené částečky papíru, jsou zapracovány v papírní hmotě. 2.4.4.11.

Hologram

V souvislosti s bankovkami se bavíme o tzv. raženém hologramu. Je rozdíl mezi klasickým hologramem, který je pořízen fotografickou cestou a raženým hologramem. 28

Klasický hologram musí být prosvícen na rozdíl od raženého hologramu, který využívá odražení světla od supertenké fólie, může mít podobu dvou až tří plastických obrazů. Při vychýlení je viditelný pouze některý z nich a to v proměnlivých barvách. V tom případě se hovoří o kinegramu. Laserem je obraz přenášen na razidlo a z něho je poté tlakem přenášen na tenkou kovovou fólii. Ta je překryta až dvanácti ochrannými vrstvami, z nichž je jedna vrstva destrukční. Tedy v případě, že dojde k pokusu o odstranění hologramu, destrukční vrstva jej zničí. Hologram je k papíru spojen tepelnou cestou. 19 Hologram nebyl dosud na českých bankovkách použit. Hologramy mohou mít různé podoby, mohou být průběžné, tedy po celé délce, kusové, tedy nalepeny nebo vyraženy v určeném místě bankovky. 2.4.4.12.

Tisk

Kombinace tiskových technik je nejlepší ochranou proti padělání. 2.4.4.13.

Číslování a sériování

Číslo a série bankovky je tištěno z výšky, každá bankovka má jedinečné číslo, což velmi zhoršuje možnosti padělatelům. 2.4.4.14.

Perforace

U EUR bankovek se nachází například drobné perforace ve tvaru symbolu EURO. 2.4.4.15.

Metamerické barvy

Fungují na principu rozdílných fyzikálních vlastností barev v infračervené oblasti světelného spektra. Při pohledu na obraz bankovky pomocí speciální kamery citlivé na IR oblast zmizí určité části bankovky (vytištěny infrabílými barvami). 20 2.4.4.16.

Magnetické prvky

Inkoust např. dolarových bankovek obsahuje magnetické pigmenty. Magnetická barviva lze zjednodušeně vysvětlit jako povlak magnetické pásky. 2.4.4.17.

Elektrická vodivost

2.4.4.18.

EURion konstelace

19

Jiří Pekárek, Po znáte padělek bankovky? PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky? 1. vyd., Praha: Pragoeduca, 2000. ISBN 80-85856-84-0, str. 39. 20

Pracovní poznámky ke Školení na ro zpoznávání pravosti cenin a identifikaci padělků, Karto K spol. s.r.o, str.

9

29

Také zvaná Omron. Jedná se o kruhy, resp. obrazce na bankovkách. Díky těmto obrazcům mohou přístroje rozeznat pokus o kopírování a zabránit zpracování bankovek. Kroužky mají průměr 1mm a vyskytují se v různých barvách. Algoritmus počítá s tím, že je 5 kroužků, ty mají mezi sebou určitou vzdálenost. Přesný algoritmus je však vývojáři přísně tajen.

2.4.5. Ochranné prvky budoucnosti Možným ochranným prvek bankovky budoucnosti by mohl být mikročip. µ-chip (MUchip) 128 bit ROM je mikročip Hitachi. Délka slova 128 bitů umožňuje 2128 možných kombinací, což představuje v desítkové soustavě 3,4.1038 , tedy 38- místné číslo. Jeho princip je založen na technologii RFID (Rádio Frekvenční Identifikační Technologii) a díky malé velikosti by v bankovce byl jen těžko rozeznatelný a nehmatatelný. Čip ukládá 38- místné číslo centrální banky, je čitelný pouze speciální bezkontaktní čtečkou. V současné době však neexistuje bankovka, která by tuto technologii využívala.

vlevo: µ-chip (Mu-chip) od Hitachi 0,4 x 0,4 x 0,06 mm Mu-chip, vč etně antény

vpravo:

Obrázek č. 10 – M ikročip; zdroj: Papírová platidla. Ochranné prvky na bankovkách [online]. Dostupné z WWW: www.papirovaplatidla.cz

30

3. Proces výroby papírových bankovek Na výrobě papírových bankovek se podílí mnoho odborníků, jejich výroba je nejen obtížná, ale i časově a technicky velmi náročná. Dá se tedy říci, že každá bankovka je vlastně uměleckým dílem. Velký důraz při výrobě bankovek je kladen na ochranné prvky, aby byla zajištěna co nejvyšší ochrana proti padělání. Základním faktorem při výrobě bankovek a nejen jich je především kvalita. Kvalita musí být nejen opakovatelná pro stovky miliónů kusů bankovek jednoho tisku, ale i udržitelná po mnoho let. S přechodem na zejména strojové zpracování hotovosti je nezbytné udržet kvalitu papíru, barev, ale i kvalitu tisku.

3.1. Tiskové techniky využívané k tisku bankovek Tisk z výšky (knihtisk), tisk z plochy (ofset) a tisk z hloubky (hlubotisk) se kromě knihtisku (který se využívá pouze k číslování bankovek) nevyskytují v jednoduché formě. U tisku z plochy jsou archy tištěny z obou stran, jedná se o tzv. simultánní tisk, je velmi náročný na přesný soutisk obrazců obou stran. Na sběrné válce jsou přenášeny tiskové obrazce z několika tiskových desek s možností přechodu jedné barvy do druhé. Nejedná se o klasický ofset tisk, i když tisk je nepřímý a barva se na papír přenáší z plochého sběrného válce. Tiskové prvky jsou na jednotlivých tiskových vrstvách vyvýšené, tudíž se jedná o formu sběrného tisku z výšky. Simultánní tisk je využíván k tisku průhledky, která je nejen prvkem kontroly soutisku, ale svojí přesností se stala jedním z ochranných prvků bankovky. Přesto, že může být průhledka brána jako primitivní ochranný prvek, u méně kvalitních padělků se jedná o zásadní prvek, který umožní rychlé odhalení padělaných bankovek. V současné době je možnost využít i při hlubotisku více barev z několika tiskových desek. Jedná se o přímou metodu, tiskové obrazce jsou do tiskových desek vyryty nebo vyleptány do hloubky v negativu. Přes existenci celé řady grafických software, které usnadňují a urychlují procesy přípravy, zůstává v současnosti ve fázi přípravy rozhodujícím prvkem lidský faktor, práce designérů, jejich pečlivost a schopnost využít možností, které jim současná technika nabízí. Srovnání, jak se mhou lišit jednotlivá vydání bankovek, nabízejí například bankovky 50, 100 a 500 Kč vzoru 1993 vyrobené anglickou tiskárnou De La Rue a jejich pozdější vzory pocházející ze Státní tiskárny cenin v Praze. Vzhledem k potřebě totožnosti bankovek jsou kladeny vysoké nároky na přesnost kopírování tiskových desek při opakované výrobě vzhledem k opotřebení v čase. Vše začíná již u kopírování originálu na počet obrazců potřebných pro jednu desku. Bankovky jsou

31

tištěny v arších a jejich počet je tedy dán nejen velikostí bankovek, ale i formátem desky pro daný typ stroje. Mezi jednotlivými fázemi tisku musí čerstvě natištěné archy důkladně proschnout, aby nedošlo k rozmazání barev. Někde je používán tzv. rotační způsob tisku, tedy ne na archy, ale z role, a jednotlivé operace na sebe volně navazují. Tiskové operace a jejich pořadí nemusí být vždy shodné. Zpravidla se začíná podtiskovými operacemi na ofsetových strojích, kdy jsou vytištěny barevné podtisky a hlavní tiskový obrazec na straně rubu. Poté následuje číslování nebo tisk hlavního obrazce na straně lícové, a to použitím hlubotiskového stroje. Číslování bývá předřazeno ve chvíli, kdy je nános hlubotiskové barvy vyšší a tudíž by mohlo při průchodu číslovačem dojít k jeho poškození Ne všechny části jsou tištěny stejnou technikou. Tato skutečnost je zjistitelná důkladným pozorováním i prostým zrakem a hmatem.

3.1.1. Ofset Jde o první fázi tisku. Jedná se o techniku, kterou je tištěna většina novin, časopisů nebo knih. Jedná se o tisk, který je na první pohled plochý, nehmatatelný. Je také nazýván tiskem z plochy.

Obrázek č. 11 – Princip tisku z plochy; zdroj: Comin. O písmu a nejen o něm [online]. Dostupné z WWW: <www.comin.cz>

Konec 18. století přinesl jeden z významných vynálezů tiskové techniky, tzv. kamenotisk neboli litografie. V jedné rovině se nacházejí jak tisknoucí, tak i netisknoucí prvky. Reprodukce je prováděna fyzikálně chemickým procesem, kdy je použitý kámen, který je upraven tak, aby na místech, která mají tisknout, barvu přijímal a na ostatních barvu odrážel. Kámen však musel mít specifické vlastnosti. Vynálezcem této techniky byl Němec Alois Senefelder. Sestrojil také litografický lis. Povrch vápencového kamene byl původně zpracován mastnými tušemi, křídami, štětci a rýtky. Jednalo se o ruční litografii. Zlom do této 32

techniky přinesla fotografie. Těžký tiskový kámen byl nahrazen hliníkovým nebo zinkovým plechem, na který se buď ručně, nebo fotomechanicky přenesla kresba, nejprve přímo a později nepřímo, kdy se přenesla nejprve na válec opatřený na povrchu pogumovaným plátnem a teprve z něho na papír. Tímto způsobem vznikl nepřímý ofsetový tisk. Ten je v současné době nejpoužívanější technikou tisku.

3.1.2. Hlubotisk Ten spočívá v ponoření celé předlohy do barvy a setření přebytku barvy. Barva zůstane pouze v prohloubených místech, poté se na desku pod velkým tlakem naválcuje papír a ten barvu z prohloubeného místa vysaje. Tisk je na banko vce vyvýšený a je cítit i hmatem. Takto jsou např. na našich bankovkách tištěny portréty historických osob nebo slepecké značky.

Obrázek č. 12 – Tisk z hloubky; zdroj: Comin. O písmu a nejen o něm [online]. Dostupné z WWW: <www.comin.cz>

Princip hlubotisku se objevil už v 15. století v dílnách starých zlatníků a to v podobě mědirytu. Ti ho používali ke kontrole svých rytin tím, že do vrypů byla vetřena barva, která byla poté natištěna na navlhčený papír. V 70. letech 19. století byla objevena tzv. heliogravura. V první fázi se fotila předloha, ze které se negativní obraz okopíroval na další citlivou fotografickou desku a z toho vznikl tónový pozitiv, který se zkopíroval na pigmentový papír, a místa, která byla osvětlena, se dle intenzity světla stala méně rozpustná ve vodě. Znamenalo to, že se navlhčil papír a ten se přiložil na měděnou destičku, která byla pokryta asfaltovým práškem. Ten se po nahřátí destičky přeměnil na jemné zrno. Tlakem přilnula želatina z papíru na destičku a poté došlo k sejmutí papíru. Nejstarším hlubotiskem je tzv. mědirytina. Obraz se přenáší na tiskovou desku fotograficky, jednotlivé prohlubeniny jsou získány procesem leptu – tzv. heliogravura. Za vynálezce novodobého hlubotisku je považován český malíř Karel Klíč. Tato me toda není vhodná pro zobrazení písma, zvláště malé velikosti. Želatina, která nebyla dostatečně vytvrzená, byla odplavena vodou. Poté následoval lept destičky chloridem železitým 33

v několika leptacích lázních. Kde zůstala zrna asfaltu, nedošlo k naleptání destičky a místa zůstala netisknoucí. Po procesu leptání byla z desky odstraněna želatina a asfalt a deska se galvanicky poocelila. Na ručním měditiskařském lisu byl prováděn tisk speciálními barvami, ty se zatíraly tamponem do vyleptaných prohlubní a přebytečná barva se velmi opatrně setřela. Na desku byl přiložen navlhčený papír a za značného tlaku byla barva přenesena na papír. Tento proces byl velmi časově náročný, proto začal Klíč rozkládat tónový obraz předlohy pravidelnou pravoúhlou sítí. Nejprve byla síť nakopírována na pigmentový papír a poté se zkopíroval i tónový pozitiv. Dnes už se jako tisková forma nepoužívá deska ale válec. Hlubotisk je realizován jako rotační tisk. 21 Dělení hlubotisku dle charakteru tiskových prvků 1. klasický hlubotisk – tiskové body v konstantní ploše, variabilní v hloubce. Různost tónu hodnoty obrazu je vytvářena různou výškou nánosu barvy, dle hloubky tiskové jamky. 2. autotypický hlubotisk – tiskové jamky variabilní v ploše, konstantní v hloubce. 3. poloautotypický hlubotisk – variabilní tiskové jamky v ploše i v hloubce. V současnosti tedy tiskovou formu tvoří válec. Příprava spočívá v nanesení tenké vrstvy niklu na ocelové jádro (tzv. proces galvanického niklování). Je prováděn elektrolýzou v galvanických vanách, elektrolytem je roztok síranu nikelnatého s dalšími přísadami, jako je kumarin a další organické látky, které zvyšují lesk kovu. Na niklovou vrstvu se galvanicky nanáší vrstva mědi, a to ve dvou procesech, nejprve je nanesena stabilní vrstva a poté pracovní. Ta se nazývá Ballardova vrstva, a pokud dojde k opotřebení, sloupne se a znovu nanese, tím se šetří náklady na hlubotisk. Po nanesení měděné vrstvy je prováděn lept tiskových bodů. Ty jsou leptány chloridem železitým. Na takto vyleptanou vrstvu se galvanicky nanáší vrstva chromu, provádí se elektrolýzou a slouží jako ochrana měděné vrstvy před poškozením. Ještě před samotným leptáním se musí na povrch válce přenést daný obraz. Ten se provádí buď fotochemickým způsobem, elektromechanickým nebo optoelektronickým. Tiskové jamky mohou být do povrchu válce také vyryty nebo vypáleny pomocí laseru. Pohybem laseru vzniká šroubovicová stopa vypálených jamek.

3.1.3. Tisk z výšky 21

http://www.co min.cz/pis mo/tisk/72.html

34

Dá se představit jako tisk razítkem, rozdíl je, že se nepoužívá „razítko“ gumové, ale kovové. Na našich bankovkách jsou takto tištěna sériová čísla bankovek.

č. 13 – Tisk z výšky; zdroj: Comin. O písmu a nejen o něm [online]. Dostupné z WWW: <www.comin.cz>

Tisk z výšky patří mezi nejstarší typ přenosu barvy z tiskové desky na cílový materiál. Vrstva barvy na tiskové desce se nachází pouze na vyvýšených místech (podobně jako u razítka), barva z ní se přenáší tlakem na papír, odtud tedy název tisk z výšky – barva je snímána z vyvýšeného povrchu. Nejvíce je tato technika rozšířena v podobě knihtisku a gumotisku. Lze jí tisknout nejen text, ale i obrázky. Už před vynálezem knihtisku, polovina 15. století, se tiskaři snažili nalézt techniky tisku obrázků. Používali k tomu techniku zvanou dřevořez. Jednoduše se dá říci, že se jednalo o dřevěný štoček, kde netisknoucí místa byla odstraněna vyřezáním. Nejstarším dochovaným dřevořezem je obrázek sv. Kryštofa pocházející z roku 1423.

Obrázek č. 14 – Nejstarší zachovaný dřevořez; zdroj: Comin. O písmu a nejen o něm [online]. Dostupné z WWW: <www.comin.cz>

Zdokonalením byl dřevoryt, který se zhoto voval do tvrdého dřeva. Umožňoval vyjádřit tónové hodnoty obrazů, a to správným stupňováním šířky čar a jejich hustoty. Převratem v technikách reprodukce byl vynález autotypie. Jedná se o fotografický rozklad

35

tónových, stínovaných obrazů hustou černou sítí na skle, která se vkládala do reprodukčních strojů. 22 Kombinací všech zmíněných druhů tisku se téměř vylučuje zhotovení kvalitní kopie padělatelem.

3.2. Proces výroby bankovek Centrální banka stojí na počátku procesu výroby bankovek, když oslovuje grafiky a výtvarníky a vypisuje soutěže o nejlepší návrhy nových bankovek a současně stanovuje jejich parametry. Na základě zadání jsou řadou umělců vyhotoveny návrhy, jejichž skicy naznačují možnosti provedení požadovaného záměru. Řadí se mezi ně zejména hodnota bankovky a několik grafických prvků, mezi něž patří druh písma, linková výzdoba, giloše, velmi často jeden nebo více portrétů nebo zobrazení krajiny. Historické tradice daného státu jsou často výchozí pro výběr konkrétních grafických prvků. Skicy vybrané jako nejvhodnější jsou poté nakresleny a vybarveny, čímž vznikne prototyp nové bankovky. Ty vypadají úplně stejně jako hotové bankovky, a to ve všech detailech. 6 měsíců je zpravidla doba, kterou umělci potřebují k provedení návrhu a zpracování jedné strany bankovky. Pokud se jedná o složitější design, může proces trvat ještě déle. Různé prvky prototypu jsou často tištěny různými technikami. Grafické rysy jsou tištěny hlubotiskem, který „vytváří“ velmi ostrý obraz, zatímco obrázky v pozadí spolu s bezpečnostní mřížkou jsou tištěny tzv. „suchým o ffsetem“. Příprava desky pro suchý offset tedy spočívá v oddělení jednotlivých prvků návrhu, nejčastěji pomocí počítačových programů. Dále jsou rozděleny návrhy pozadí pro obě strany až do čtyř částí, každá část je tištěna odděleně. Z každé části je pak utvořen speciální plastický povlak. Z těchto povlaků jsou vyrobeny tiskové desky v podrobně rozpracovaném několikaetapovém procesu. Pro hlubotisk jsou využívány vysoce naleštěné měděné nebo ocelové desky nebo matrice, do kterých je vyrytý vzor. Tímto okamžikem začíná práce pro rytce. Jeho práce vyžaduje jak umělecký instinkt, tak i výjimečnou přesnost a pečlivost. Jeho práce představuje vytvoření tzv. rytcova modelu, ten je speciálně připraven z původního náčrtku. Jde o znovuvytvoření každého rysu návrhu, představující systém jemných linek a bodů, které rytec do matrice vybrousí pod různými úhly a v různé hloubce. Ve stejnou chvíli připravuje i zkušební tisky, takže může kontrolovat postup prací a vylepšovat detaily na matrici. Charakteristické pro tyto tisky je jejich třírozměrný vzhled, způsobený vyvýšenými inkoustovými linkami a body. Tato struktura nemůže být fotograficky reprodukována, což 22

http://www.co min.cz/pis mo/tisk/73.html

36

odstrašuje padělatele bankovek. Ve chvíli, kdy je rytec s testovacími tisky spokojen, předá výsledek svojí práce tvůrci giloší, ten je přenese na desky s použitím speciálního přístroje. V tuto chvíli je přidáno označení hodnoty bankovky a písmo. Matrice je poté vyleptána pomocí kyseliny. Jedná se o velmi zodpovědnou práci, protože jakákoliv nepozornost může zničit měsíce rytcovy práce. Nyní musí být znovu porovnány obtahy návrhu a hlubotiskem vytištěný materiál a musí dojít k opravě chyb. V tuto chvíli je také potřeba stanovit barvy pro konečný tisk tak, aby barvy odpovídaly návrhu. Nyní může začít výroba tiskových desek. 23 Každá z desek obsahuje mřížku identických obrazů, může mít rozměry jednoho metru na šířku i na výšku, což umožňuje tisk velkého množství bankovek současně, najednou natiskne až 40 bankovek. V některých tiskárnách se stále používá i souvislý tisk, kde pap ír na kotouči může měřit až 1 km. Deska vytvořená rytcem se k tisku nepoužívá. Jednak by velmi brzy došlo k jejímu opotřebení a navíc by bylo velmi nepraktické tisknout bankovky kus po kuse.

3.3. Výroba bankovkového papíru Souběžně s přípravou tiskové desky je v papírně vyráběn speciální papír. Tato výroba patří ke špičkovým technologiím. Jeho výroba je jednak náročná na kvalitu, ale také, a to zejména, na jeho udržitelnost. Mezi základní parametry, které tiskárny, resp. centrální banky zadávají papírnám, je výčet fyzikálních vlastností papíru, mezi něž patří tloušťka, pevnost (měřitelná jako tržná délka v metrech), hmotnost (měřená jako gramáž na m2 ), opacita neboli průhlednost, barva, která je přesně definovaná v souřadnicích a kontrolovaná na kalibrovaných přístrojích, a v neposlední řadě také pružnost papíru, měřená počtem dvouohybů do chvíle, než dojde ke zlomu papíru. Všechny tyto vlastnosti jsou vždy pečlivě kontrolovány. Rozdílem oproti běžnému papíru, který je vyráběn hlavně z dřevité celulózy, je, že papír na bankovky je vyráběn z bavlny, resp. ze směsi bavlny a lnu. Zajímavostí je, že Evropa dává přednost bavlně, ale americký kontinent byl v minulosti zaměřen hlavně na len. Papír z lněných vláken má delší životnost a je tvrdší, na druhou stranu nelze na takovém papíru dosáhnout kreseb vodoznaku jako u papíru složeného z bavlněných vláken. Další podstatnou složkou výroby bankovkového papíru je voda. Papírní hmota, kterou si lze představit jako kaši složenou z textilních vláken, vody, klížidel, plnidel a barviv, je na začátku linky nabírána na kruhové síto. Na tomto sítu, vyrobeném z velmi slabých drátků, se do papíru formuje vodoznak, který je tvořen zeslabenou nebo zesílenou vrstvou. Silnější vrstva 23

http://www.mesec.cz/clan ky/jak-se-vyrabeji-bankovky/

37

papíru je v průhledu tmavší, slabší naopak světlejší. Voda sítem proteče a na jeho povrchu zůstane vrstva papírní hmoty. Na sítu je také zapracován ochranný proužek, případně další ochranné prvky jako jsou vlákna, konfety atp. Rychlost pohybu papírní linky určuje tloušťku, tedy gramáž papíru. Tedy, čím rychlejší je pohyb, tím slabší je i papír. Výrobní kapacita linky je určována její šířkou. Průchodem papíru linkou dochází k jeho sušení, na závěr se hladí a řeže se na role potřebné šířky. Dle objednávky jsou na papír natištěny, resp. nalepeny i některé další ochranné prvky, a to iridiscentní pruhy, hologramy, kinegramy, metalické barvy atp. Dále jsou role nařezány na archy potřebné velikosti a baleny po 500 kusech do balíků, v profesionální terminologii nazývané tímy, angl. teame. Před zahájením výroby jsou stohy papíru uchovávány v klimatizovaných prostorách, vzhledem k tomu, že vlhkost má vliv na fyzikální vlastnosti papíru, a to zejména na hmotnost, tloušťku a pružnost papíru. Při výrobě bankovkového papíru se musí zohledňovat i fakt, že portréty vodoznaku se při výrobě protáhnou do výšky. Také při tisku se arch bankovkového papíru roztahuje do délky i do šířky. Pro další budoucnost bankovky je důležitá i skutečnost, že na bělení papíru se nepoužívají optická bělidla, z toho důvodu pak zůstává papír v UV paprscích tmavý. Jeho vlastnosti jsou v mnohém rozdílné od běžného papíru. Zpravidla bývá vyroben z čisté bavlny, ta zaručuje vysokou odolnost proti opotřebení. Při jeho výrobě jsou používány speciální přísady jako barevná vlákna, která jsou navíc viditelná v UV spektru. Pozn.: Dříve se místo umělých vláken používaly chlupy zvířat. Dále je vkládán ochranný proužek a vytváří se vodoznak, aby bylo co nejvíce zabráněno jeho napodobování. Papír tiskárně dodávají pouze specializované papírny. Výroba i převoz papíru jsou hlídány stejně jako samotný tisk bankovek. Finální výrobek – nejčastěji v arších 1 x 1 metr nebo jako velká role – putuje do tiskárny. Archy bankovek jsou tištěny v řadách v tiskárně cenin. Ty se dále řežou na jednotlivé bankovky – řezací stroj nařeže až 1000 archů bankovek najednou. Přepočítají se a svazují papírovými páskami a nakonec jsou zavařovány do igelitu. Poté jsou s ozbrojeným doprovodem převezeny do národní banky, uloženy a dle potřeby uvedeny do oběhu. V České republice bankovky tiskne Státní tiskárna cenin se sídlem v Praze. Tiskne je pro Českou národní banku, ta nese i náklady spojené s výrobou. Náklady na výrobu jedné bankovky se pohybují kolem jedné až dvou korun za kus. 24

3.4. Kontrola kvality

24

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clan ky_rozhovory/media_2008/cl_08_080926b.ht ml

38

Kontrola kvality neprobíhá pouze na konci samotné výroby bankovek, ale probíhá také v rámci jednotlivých operací a i mezi nimi. Kvalita tisku je pozorována jednak pouhým okem, resp. s použitím lupy, ale neustále se kontrolují i charakteristiky barev i s jejich pozicemi. V případě, že část produkce není v souladu se schválenými vzory nebo například nános barvy není dostatečně intenzivní, znamená to velkou ztrátu pro tiskárnu, častými kontrolami se tomuto tiskárny snaží předejít. Jakékoliv odchylky mimo stanovený standard znamenají komplikaci v oběhu. Chybně vytištěné bankovky jsou vyřazovány třídícími zařízeními jako podezřelé a je nutné znovu je zpracovávat ručně. Dokončující operace v sobě zahrnují vizuální archovou kontrolu, kdy se na celých arších kontrolují chyby tisku, dále probíhá kontrola strojová, a to buď celých archů, nebo až jednotlivých bankovek. Vadné bankovky jsou viditelně označené a po rozřezání jsou tyto bankovky vyřazovány jako zmetky. Bankovky, které kontrolou prošly, jsou poté baleny do balíčků po 100 kusech a dále do svazků po 1000 kusech. Tím jsou bankovky připravené k expedici do centrální banky. Také tyto dokončující fáze mohou být zautomatizovány. Jednotlivé bankovky jsou kontrolovány na velkokapacitních zařízeních, která jsou schopna nalézt vady ve viditelné i neviditelné oblasti světla. Vadné bankovky jsou ničeny a ostatní bankovky jsou připravené k expedici výše uvedeným způsobem. Automatizací kontrol je také snižováno riziko krádeže, vzhledem k tomu, že vše probíhá automaticky a obsluha prakticky nemá k bankovkám volný přístup. Samotná

výroba

bankovek

probíhá

za

přísných

bezpečnostních

opatření,

samozřejmostí je hmotná odpovědnost za svěřené hodnoty odpovědných pracovníků, přepočty předávaných archů i bankovek. Rovněž dodržování stanovených technologických postupů je samozřejmostí. V současné době prochází velké množství bankovek procesem navyšování a zdokonalování ochranných prvků. Nejinak tomu je i u českých bankovek. Česká národní banka se kloní k úpravám dosavadních, veřejností pozitivně hodnocených i výtvarně vysoko hodnocených bankovek vyrobených dle návrhů Oldřicha Kulhánka než přípravě zcela nové, velmi nákladné emise bankovek. Důvodem je kromě vysokých výtvarných kvalit i nastavení vysokého standardu ochrany proti padělání. 25 Pokud se i přes důkladnou kontrolu dostane do oběhu bankovka, která je neúplně nebo chybně vytištěná, stává se okamžitě objektem touhy sběratelů bankovek, tzv. notafilistů. Příkladem je bankovka nominální hodnoty 200 Kč, vzor 1993, s chybným proužkem, kde

25

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clan ky_rozhovory/media_2008/cl_08_080926b.ht ml

39

namísto obvyklého mikrotextu Kč je nápis Republique de Zaire (mezi sběrateli hodnota až 40 000 Kč). 3.5.

Chybotisk Chybotisk je vada, která byla způsobená během procesu výroby bankovky. Existují

různé druhy chybotisků.

3.5.1. Druhy chybotisků 3.5.1.1.

Chyba při tisku

Jedná se o posun tiskové desky nebo o nevytištění tiskové vrstvy 3.5.1.2.

Špatně vložený papír

Důsledkem je obrácený nebo posunutý vodotisk, viz níže tabulka "Popis typů chybotisků" 3.5.1.3.

Posunutý / špatný proužek nebo jiný ochranný prvek

Jiným ochranným prvkem se míní např. hologram. 3.5.1.4.

Špatný ořez

3.5.1.5.

Chyba s číslovačem

Výskyt počtů chybotisku je různorodý. Vznik chybotisku může být ojedinělý nebo se vyskytnout na celých arších bankovek. Dále hraje roli, zda výsledná kontrola tiskárny odhalí chybotisky a vyřadí je. Cena bankovek s chybotiskem je vždy daná nabídkou a poptávkou, a proto nelze jejich cenu přesně určit. Nejsnadněji pozorovatelné chybotisky jsou chybotisky vyplývající z chybného založení papíru do tiskového stroje. Jedná se o odchylnou polohu prvků, které nese papír vůči prvkům nesených strojem, nejčastěji je to odlišná poloha vodoznaku, případně ochranného proužku vůči tiskovému obrazci. Tyto nepřesnosti vznikají nejčastěji lidskou chybou při vkladu papíru do podavače stroje nebo následnou chybou funkcionality tohoto podavače. Některé typy chybotisků: 1. Tisk proveden na arch papíru, který byl otočen o 180 stupňů. Z tohoto důvodu není vodoznak viditelný na vodoznakovém okraji, ale je tzv. hlavou dolů a ochranný proužek je blíže pravému okraji lícní strany bankovky. 2. Tisk proveden na archu papíru, který je posunutý ve směru vstupu archu do stroje, vodoznak není ve středu vodoznakového okraje, ale může se nacházet kdekoli mezi horním a 40

dolním okrajem bankovky. Může se také stát, že do jedné bankovky mohou zasahovat části vodoznaků dvou bankovek. 3. Tisk proveden na arch papíru, který je zrcadlově otočený po kratší straně bankovky. Vodoznak tudíž není viditelný na vodoznakovém okraji, ochranný proužek nevystupuje na povrch papíru na lícní straně, ale na rubové a blíže levému okraji rubové strany bankovky. 4. Tisk proveden na arch papíru, který je zrcadlově otočený po delší straně bankovky, z toho důvodu je vodoznak pozorovatelný na vodoznakovém okraji otočený o 180 stupňů, tedy „hlavou dolů“, ochranný proužek nevystupuje na lícní, ale na rubové straně, blíže pravému okraji rubové strany bankovky.

Obrázek č. 15 – Chybotisk_1; zdroj: Filatelie Klim. Článek o chybotiscích [online]. Dostupné z WWW: <www.filatelie-klim.com>

Teoreticky se mohou vyskytovat i další typy chybotisků v důsledku podobných chyb, o existenci těchto chybotisků nejsou zatím žádné záznamy. Jedná se např. o tisk, který je proveden na arch posunutý kolmo ke směru vstupu archu do tiskového stroje, tím se vodoznak pohybuje kdekoli mezi pravým a levým okrajem bankovky. Tuto možnost však téměř vylučuje skutečnost, že papír takto vsazený papír do stroje by byl okamžitě zmačkaný, tudíž by byla vysoká pravděpodobnost vyřazení takového tisku. A samozřejmě další možností vzniku chybotisku by byla kombinace výše uvedených. 26

Obrázek č. 16 – Chybotisk_2; zdroj: Filatelie Klim. Článek o chybotiscích [online]. Dostupné z WWW: <www.filatelie-klim.com>

3.6. Ničení bankovek CZK Průměrná životnost českých bankovek je asi dva a půl roku. Každý rok je třeba obměnit asi 10 procent bankovek z důvodu, že byly v oběhu již delší dobu a jsou opotřebovány, poničeny, zašpiněny nebo natrženy. Takové bankovky jsou tříděny stroji na

26

http://www.papirovaplatidla.cz/info rmace/chybotisk

41

zpracování peněz, které jsou schopny určit stupeň poškození. Součástí těchto strojů jsou i drtičky, které bankovky rozdrtí na miniaturní papírky. Ty jsou následně slisovány do briket, které jdou do sběru a přidávají se do pecí.

3.7. Výroba bankovek EUR Tisk bankovek EUR probíhá ve více tiskárnách několika zemí eurozóny. Dohled a koordinaci zajišťuje Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Díky tomu je zajištěno, že všechny bankovky euroměny splňují shodné standardy, čímž je možné využít je např. ve všech bankomatech eurozóny. Na moji písemnou otázku ohledně výroby a použitých materiálů pro výrobu bankovek EUR, a zda bylo uvažováno i o alternativě použití jiných materiálů než stávajících, jsem dostala následující odpověď: „Papír z bavlny a polymer jsou běžně používané materiály pro výrobu bankovek a jsou velmi dobře přijímány v zemích, kde jsou využity. Před zavedením série Europa bylo intenzivně testováno 16 různých substrátů v několika tiskárnách. Kromě toho byly zkušební bankovky pečlivě posouzeny nezávislými laboratořemi z hlediska jejich vylepšených vlastností a dále byly provedeny rozsáhlé zkoušky trvanlivosti. Eurosystém rozhodl o nanesení speciálního povlaku na bankovkách nižších nominálních hodnot – konkrétně bankovek € 5 a € 10. Rozhodnutí, zda využít polymer k výrobě bankovek, se neřídí pouze výrobními náklady. Dalšími faktory jsou celkové náklady životního cyklu, dopad na životní prostředí a musí být vzaty v úvahu i schopnosti začlenit několik různých zabezpečení. Všech 18 zemí eurozóny (včetně Lotyšska od 1. ledna 2014) mají zkušenosti s bankovkami papírovými. I výběr bezpečnostních prvků je širší. Vodoznaky, ochranná vlákna, ochranné proužky a speciální inkousty zahrnují pouze některé z bezpečnostních prvků přítomných ve starých měnách (např. portugalské escudo, lotyšský lat apod.) a jsou zahrnuty i v papíru eurobankovek. Už i pocitově je papír charakteristický, je nejčastěji kontrolován a intuitivně uznán veřejností v eurozóně a zejména subjekty zpracovávajícími hotovost. Euro bankovky vyrobené na bázi papíru jsou pevné a poddajné, nejsou slabé. Vzdělávat veřejnost o rozdílech v materiálu, v použití bezpečnostních prvků mezi papírovými a polymerovými bankovkami, by znamenalo vybudovat velmi rozsáhlý vzdělávací program. Závěrem, obě možnosti poskytují centrálním bankám jako emitentům peněz spoustu možností pro výrobu bankovek, pro zvýšení jejich životnosti nebo pro navýšení jejich bezpečnosti. ECB a národní banky Eurosystému se rozhodly dát přednost papírovým bankovkám, pro sérii Europa vylepšené o nános povlaku ke zvýšení trvanlivosti bankovek.“ 42

3.8. Výroba bankovek USD Ve Spojených státech amerických trvala éra volného bankovnictví v letech 1837 až 1866, kdy si téměř každý mohl vydat své vlastní papírové peníze. Vydávali je jednotlivé státy, magistráty, soukromé banky, železnice a stavební společnosti, obchody, restaurace, kostely i jednotlivci, kteří od roku 1860 vydali odhadem 8000 různých peněz. Teprve akt národní banky v roce 1863 ukončil „divoké bankovní“ období. První řada amerických bankovek byla vydána národní bankou v roce 1861, byl použit papír složený z bavlny a lnu, s charakteristickou černou a zelenou barvou a jemnou linkou grafického návrhu. Od r. 1928 jsou bankovky vydávány ve standardním rozměru. Zvláštností amerických dolarů je, že všechny emise bankovek amerických dolarů od roku 1928 jsou stále platné, i když nejstarší jsou stahovány z oběhu. 27 V současné době jsou již v oběhu tzv. „barevné“ dolarové bankovky, které disponují značnými vylepšení v oblasti použitých ochranných prvků. Vydání dolarových bankovek nominální hodnoty 100 provázela řada nepříjemností. 30 milionů bankovek bylo chybně natištěno a tato oprava stála daňové poplatníky dle odhadů částku 3,79 milionů dolarů. Nové bankovky měly zabezpečit a snížit možnost padělání, ale opět bylo zjištěno, že některé bankovky byly vytištěny s prázdnými pruhy. Nové stodolarové bankovky obsahují 3D obrázky, Liberty Bell měnící barvu a skryté poselství Benjamina Franklina, jednoho z otců zakladatelů Spojených států amerických. V USA jsou dvě továrny, kde jsou bankovky tištěny, ve Washingtonu, D. C. a ve Forth Worth, v Texasu. Tiskárna ve Washingtonu natiskla bankovky, které byly jasně nepřijatelné, byly rozmazané. Byly tištěny velkým množstvím inkoustu a ani čáry nebyly tak ostré, jak měly být. Úředníci tyto bankovky odmítli přijmout a odmítli i jakékoliv další bankovky z této tiskárny. Tento přehmat byl velmi nákladný, když je vzat do úvahy náklad na jednu bankovku, což je asi 12,6 centů, tedy téměř 3,79 milionů dolarů. K tomu je nutné přičíst i přidružené náklady na likvidaci vadných bankovek, ty jsou něco kolem 12.000 dolarů.

27

BROŽ, Jiří a Michal Hradecký. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. Praha: Ministerstvo vnitra,

2008. ISBN 80-7312-055-0, str. 31

43

4. Proces výroby polymerových bankovek 4.1. Výroba australských dolarů První zemí světa, která nahradila standardní papírové bankovky bankovkami vyráběnými ze speciálního polymerového substrátu, byla Austrálie. Australská emisní banka k tomuto kroku přistoupila zejména z důvodu snahy o zabránění padělání bankovek. Bankovky vyrobené z polymeru jsou také výrazně trvanlivější, v oběhu vydrží až 4x déle než papírové, jsou čistší a hygieničtější. Tyto bankovky jsou lépe recyklovatelné než klasické papírové peníze. S vývojem nových technologií vydala RBA v lednu 1988 pamětní bankovku 10 AUD, vyrobenou z polymeru. Její vydání bylo 1. na světě a připravilo půdu pro novou éru bankovek. V letech 1992 až 1996 byly vyrobeny ostatní bankovky, všechny z polymeru. 28

4.2. Výměna bankovek GBP z papírových na polymerové Z výsledků dlouhodobého výzkumu a veřejných konzultací během roku 2013 se Bank of England rozhodla, že nové bankovky nominální hodnoty 5 a 10 liber budou vyrobeny a vytištěny na polymeru. Cílem je představit bankovku nominální hodnoty 5 liber, na které bude vyobrazen Winston Churchill již v roce 2016, a bankovku 10 liber, kterou bude představovat portrét Jane Austen o rok později, tedy roku 2017. Nové bankovky vyrobené z polymeru budou asi o 15% menší. Důvodem pro zmenšení velikosti bankovek bude docílit přiblížení jejich velikosti ostatním měnám a samozřejmě zde hraje roli i otázka nákladů. Zůstane však zachováno stupňování velikosti jednotlivých nominálů. Tradiční budou i prvky bankovek, bude zachován portrét Jejího Veličenstva. Bankovky budou tištěny v tiskárně v Essexu. V souvislosti s požadavky veřejnosti pro uspokojení poptávky zaměřené zejména na kvalitu a snížení nákladů se rozhodla Bank of England k ukončení výroby bankovek papírových a k jejich nahrazení bankovkami vyrobenými z polymeru. Banka posuzovala kumulativní náklady v čase. Vzhledem k různým vlastnostem papíru a polymerové bankovky lišily by se tyto náklady v průběhu času. Náklady na výrobu polymerové banky jsou obvykle vyšší než náklady na výrobu bankovky papírové, ale vzhledem k tomu, že polymer jako surovina je odolnější a déle vydrží, není třeba nahrazovat tyto bankovky z důvodu opotřebení tak často jako bankovky papírové. Předpokladem tedy je, že nahrazení polymeru přinese

28

http://banknotes.rba.gov.au/historybanknotes.html

44

úspory v dlouhodobém horizontu, i vzhledem k množství prvotní výroby bankovek. Dalším předpokladem při výměně bankovek papírových za polymerové bylo i zmenšení jejich velikosti. To by s sebou neslo další přidružené náklady (např. změna sw na ATM atp.). Tuto skutečnost ale veřejnost nepřijala. Dle zkušeností z jiných zemí, kde již polymerové bankovky používají, je jejich životnost 2,5x vyšší (Reserve Bank of New Zealand uvádí dokonce životnost až 4x vyšší). Dle propočtů by se výrobní náklady snížily během deseti let. Finanční přínos přechodu na polymer je pouze jedna z mnoha výhod. Bankovky jsou bezpečnější, čistší (nepropustná a nevláknitá povaha polymeru odpuzuje nečistoty a vlhkost), odolnější a více šetrné k životnímu prostředí. Tyto výhody, zejména trvanlivost a čistota, přináší možnost snazší kontroly bezpečnostních prvků, a tím i snazší odhalení padělků. Bank of England uvádí i „bod tání“ polymerových bankovek, a to 120 stupňů, kdy se začnou zmenšovat a tavit se, tudíž mohou být poškozeny například žehlením. 29

4.3. Proces výroby polymerových bankovek: Bankovky jsou vyrobeny z polypropylenové pryskyřice.

4.3.1. Výroba polymerové fólie Výroba polymerové fólie probíhá s využitím tzv. bublinkového procesu. Folie je vyráběna v Austrálii. O jiném dodavateli nebylo uvažováno, neboť se ukázalo, že 99% polypropylen granulátu pochází právě z Austrálie. Tavenina je vytlačena pomocí kruhové lisovnice do stran a vytváří tenkostěnnou trubku. Středem lisovnice je poté vháněn vzduch a nafukuje trubku jako balon. Výsledný tubus je poté ochlazen a hnán válci, které ho vyrovnají, a poté je tubus rozříznut a připraven pro finální úpravu folie.

4.3.2. Zakalení folie hlubotiskem Údaje o této fázi procesu jsou tajné a podrobný popis není k dispozici.

4.3.3. Tisk Polymer podstupuje 3 samostatné tisky – litografie (suchý ofset je používán pro tisk označení vzoru), hlubotisk a knihtisk, přidána další vrstva folie a je aplikována finální vrstva laku chránící bankovky před otěrem při používání. Řez bankovek, kontrola a balení Tištěné listy jsou rozřezány na jednotlivé bankovky a baleny.

29

http://www.bankofengland.co.uk/banknotes/polymer/Pages/default.aspx

45

4.4. Recyklace polymerových bankovek Bankovky nevhodné pro další oběh budou vraceny zpět do Bank of England, kde budou zničeny. Bankovky budou zpět granulovány a zasílány k zneškodnění. To zahrnuje recyklaci do nových polymerních produktů nebo jejich spalování a využití energie ze spalování. I když polymerové bankovky mají mnohem delší životnost než bankovky papírové, je stále jejich životnost omezena. Doba, po kterou mohou zůstat bankovky v oběhu, závisí i na kvalitě očekávání. S rostoucím významem otázek životního prostředí je důležité uvědomit si, že polymerová bankovka je recyklovatelná na rozdíl od obtížně recyklovatelných bankovek papírových. Polymerové bankovky mohou být recyklovány do výrobků, jako jsou stavební komponenty, armatury, a dalších výrobků pro domácnost a průmysl. Za účelem recyklace jsou staré polymerové bankovky nejprve rozdrceny na malé konfety. Drcené bankovky pak prochází speciálním strojem, který je roztaví a utvoří pelety, které jsou dále připraveny k použití jako surovina pro recyklaci do jiných výrobků. Například v Austrálii jsou bankovky z polymeru

recyklovány

do

jiných

plastových

46

předmětů,

do

květináčů.

5. Padělání bankovek S výrobou bankovek, používáním směnek a šeků přišly i nové příležitosti padělatelům. S procesem výroby bankovek úzce souvisí i jejich padělání. Za padělané peníze jsou označovány jakékoliv reprodukce nebo kopie platných peněz (tedy nejen bankovek, ale i mincí, případně státovek), které jsou vyrobeny za účelem jejich udání do peněžního oběhu.

5.1. Historie padělání peněz Možnosti padělatelů i těch, co se je snaží odhalit, závisí na vývoji moderních technologií. Zatímco nyní používají padělatelé barevné kopírky, skenery, speciální druhy papíru, před tisíciletími padělali vlastní mince nebo byla „vylepšována“ vlastní měna přidáváním méně hodnotných kovů. Vynálezem papírových peněz, ale i směnek a šeků byly nabídnuty padělatelům nové možnosti. Podle odhadů se v období 1700 a 1830 ve Velké Británii se 1/3 zákonných předpisů zabývala paděláním. Nepovolená výroba peněz pokračuje i v současnosti. Například jen v roce 2004 objevila kriminální policie kolem 170 tisíc liber v eurobankovkách po 50 eurech a tiskařské vybavení. I v roce 2003 bylo odhaleno 20 pirátských tiskáren, největší z nich měla zásobu 22tis. falešných bankovek. Jednou z taktických válečných aktivit byla i snaha poškodit nepřátelskou ekonomiku, a to pomocí padělání tamní měny. Např. Napoleon padělal ruské a rakouské bankovky. Bedřich Veliký například vypustil do oběhu svých oponentů více padělaných peněz. Během boje za nezávislost Spojených států padělala Velká Británie měnu Continental, čímž se stala naprosto bezcennou. Do dnešní doby se ve Spojených státech užívá rčení Not Worth a Continental, tedy nestojí ani za Continental. Během války Severu proti Jihu každá ze stran tiskla padělky měny druhé strany. V r. 1926 byly např. zatčeny takové významné maďarské osobnosti jako šéf policie v Budapešti a princ Ludwig Windischgraetz po odhalení, že byli zapleteni do výroby 30 miliard padělaných francouzských franků, údajně s cílem financovat habsburský převrat, případně se pomstít Francii za ztráty teritorií plynoucí z trianonské smlouvy. Následně pak byla v roce 1929 přijata Mezinárodní konvence pro potlačení padělání měn. Během druhé světové války patří k nejznámějším tzv. Operace Bernhard, kdy se nacistické Německo snažilo padělat bankovky spojenců pomocí otrocké práce v koncentračním táboře Sachsenhausen. Celková nominální hodnota činila v přepočtu 7 miliard dolarů v přepočtu na dnešní americké dolary. V minulém století se Spojené státy spolu s jihovietnamskou vládou snažily padělat během vietnamské války měnu komunisty ovládaného severního Vietnamu,

47

naproti tomu severokorejský komunistický režim byl později obviňován z padělání amerických dolarů. Za známého padělatele je považován i Alves Reis, hrdina knihy „Muž, který ukradl Portugalsko“, jenž padělal v roce 1924 dokumenty, které autorizovaly tisk portugalských bankovek v celkové hodnotě 125 milionů dnešních dolarů. K podvodu byla použita stejná anglická tiskárna cenin, která tiskla i oficiální portugalskou měnu, použit byl stejný papír, stejné barvy i tiskařské pláty. Díky tomu se stal největším vkladatelem v Portugalsku, stal se i majitelem Bank of Angola & Metropole i uchazečem o kontrolu Bank of Portugal. 30 V souvislosti s paděláním platidel rostla potřeba vládního boje proti padělání. Ten zahrnoval zpravidla jednu ze tří forem. První forma bylo vypracování zákonů proti padělání, často s vysokými tresty i trestem smrti za padělání, dále šlo o zahrnutí nových technologií jako je vodoznak, papír s vlákny a výroba bankovek z polymeru, a v neposlední řadě byly založeny agentury proti padělání pro vynucování právního rámce proti padělání. Například během americké občanské války bylo v oběhu kolem 40% bankovek padělaných. Tento počet nebyl nijak překvapující, vezmeme-li v úvahu, že neexistovala centrální banka a bankovky současně vydávalo přes 1200 bank, z čehož většina měn měla status privátní měny a byla omezeně přijímána. Odpovědí na tuto skutečnost bylo za prezidenta Lincolna zavedení jednotné národní měny, podpořené vytvořením tajné služby jako federální agentury se zodpovědnostmi za ochranu integrity měn a bankovek. V 60. letech minulého století se po zavedení dekadické soustavy lidé v Austrálii velmi obávali padělaných bankovek, což vedlo k zavedení polymerových bankovek. Když byly v roce 1996 dány do oběhu nové bankovky, předpokládalo se, že obsahují nejmodernější bezpečnostní prvky. Za krátkou dobu se však v maloobchodní síti objevily první padělky bankovky nominální hodnoty 10 AUD, známé jako padělky „Times bakery“, kdy vodorovné linky na budově pekárny nebyly v jedné rovině s vertikálními okraji budovy. Z tohoto důvodu byla vytvořena australskou federální policií speciální jednotka a australskou rezervní bankou byla vypsána odměna vedoucí k vypátrání těchto padělatelů. RBA (Reserve Bank of Australia) uzavřela partnerství s CSIRO s cílem vymyslet novou technologii, která by zvýšila bezpečnost měny před paděláním. Výzkum probíhal v letech 1970 – 1980 a z počátku byl zaměřen na vývoj hologramu s použitím DOVD - Diffractive Optically Variable Device. Během výzkumu bylo zjištěno, že lepší optické vlastnosti má na hladkém materiálu, což vedlo k rozhodnutí vyvinout polymerní substrát s DOVD jako hlavní bezpečnostní prvek.

30

http://bankovnictvi.ihned.cz/c1-18194800-historie-padelani-penez-a-cennych-papiru

48

Odhad ministerstva financí USA v r. 1994 byl, že ze všech bankovek v oběhu, jejichž hodnota byla 380 miliard dolarů, je asi 200 milionů dolarů padělků, kdy přibližně dvě třetiny z těchto padělků byly padělky vyrobené v zahraničí.

5.2. Typy padělků Padělky jsou děleny dle kvality padělku do 5 kategorií:

5.2.1. Velmi nebezpečný padělek Jedná se o padělek nejvyšší kvality, použité tiskové techniky jsou shodné s tiskem u originální bankovky, ochranné prvky jsou velmi dobře napodobeny. Tyto padělky jsou zjistitelné téměř výlučně za použití kvalitní bankovní techniky.

5.2.2. Nebezpečný padělek Padělky vykazují dobrou tiskovou kvalitu, velmi dobře jsou napodobeny i ochranné prvky.

5.2.3. Zdařilý padělek Použité tiskové techniky se liší od technik použitých u pravé bankovky, některé části tisku mohou být zcela vynechány.

5.2.4. Méně zdařilý padělek Jeho zhotovení je nedokonalé, některé části tisku jsou vynechány.

5.2.5. Neumělý padělek Do této kategorie jsou zahrnuty neumělé kresby a primitivní napodobeniny různého druhu. Do stupně 1 – tedy velmi nebezpečný – jsou zařazovány téměř dokonalé padělky, zhotovené odborníky, pro výrobu byly použity stejné tiskové techniky jako u originálů a ochranné prvky byly napodobeny téměř dokonale. Nejznámější z této skupiny jsou tzv. superdolary neboli padělky nominální hodnoty 100 USD. Ohledně těchto padělků existuje stále velká řada neznámých. Dle německých zdrojů by mohli výrobci těchto padělků pocházet ze Severní Koreje, Íránu, Iráku, ale i z USA, a to prostřednictvím CIA. Dle polského zdroje pochází počátek superdolarů z Velké Británie, konkrétně z Birminghamu, kde byly poprvé padělky objeveny náhodou mezi 50 000 dolary měněnými na libry, a to u drobného kriminálníka Alana Jonese. Z těchto důvodů byla vytvořena mezinárodní vyšetřovací skupina, která měla název Panorama. Vyšetřování vedla dvěma směry, k extrémní levicové sekci 49

Seana Garlanda známé teroristické organizace IRA a druhý směr Asie, konkrétně KLDR. Severokorejští uprchlíci potvrdili, že někteří z nich pracovali dokonce i několik let na padělání bankovek, že k masové výrobě dochází opravdu v KLDR a ty jsou s pomocí severokorejských diplomatů převáženy do Ruska a dále kurýry do Evropy. Dále bylo zjištěno, že se padělky neprodávaly na černém trhu, ale byly přímo měněny v bankách. Odhadem americké Federální rezervní banky může být v oběhu až 300 milionů dolarů. Vyšetřováním mělo být prokázáno, že padělky byly tištěny na autentickém papíru, autentickými barvami, a pravděpodobně i na stejných tiskařských strojích jako v USA. Za padělání bankovek byl v roce 1999 oficiálně obviněn Sean Garland. Byl obviněn za uvedení do oběhu padělků v hodnotě jednoho milionu dolarů. Garland byl v roce 2009 zadržen v Dublinu, v prosinci 2011 bylo vrchním soudem rozhodnuto, že nebude do USA vydán. Dle dostupných informací z České národní banky počet zadržených padělaných bankovek na území České republiky v posledních letech klesá, viz graf níže. Oproti tomu zadržené padělky jsou stále kvalitnější, otázkou je a čas teprve ukáže, zda nižší čísla zadržených platidel jsou důsledkem stálého vylepšování jednotlivých ochranných prvků, výrobních technologií.

Obrázek č. 17 – Padělaná a pozměněná platidla na území České republiky ; zdroj: Česká národní banka. Počty zadržených padělků v letech 1993-2013 [online]. Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

50

Porovnáním počtu zadržených padělků je patrný trend snižování počtů padělaných bankovek a mincí:

Obrázek č. 18 2013 - Padělané a pozměněné bankovky a

Obrázek č. 19 2012 - Padělané a pozměněné bankovky a

mince zadržené v oběhu a Policií ČR na území ČR; zdroj:

mince zadržené v oběhu a Policií ČR na území ČR; zdroj:

Česká národní banka. Počet padělků i nadále klesá [online].

Česká národní banka. Počet padělků i nadále klesá [online].

Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

Dostupné z WWW: <www.cnb.cz>

Účelem pro výrobu a udání do peněžního oběhu nemusí být pouze snaha oklamat a okrást příjemce. Do této kategorie patří:

5.3. Napodobeniny peněz Napodobeniny peněz jsou vyráběny za účelem jiným než jejich udáním do peněžního oběhu. Jedná se zejména o rekvizity, reklamní předměty atp. Podmínky jejich tvorby, produkce a použití napodobenin jsou stanoveny Českou národní bankou.

5.4. Pozměněné peníze Jedná se o platná platidla, upravena za účelem jejich udání do oběhu jako peněz vyšší nominální hodnoty. V praxi to znamená, že se lze setkat např. s bankovkou nominální hodnoty, kde je připsána „nula“, čímž se její nominální hodnota navýší 10x.

5.5. Podmínky reprodukce zákonných peněz Podmínky, za kterých lze zákonně reprodukovat peníze jsou stanoveny ve vyhlášce 274/2011 o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí, kde je stanoveno:

51

§ 13 Reprodukce bankovky (1) Zhotovit hmotnou reprodukci tuzemské nebo cizozemské bankovky nebo zhotovit předmět, který tuzemskou nebo cizozemskou bankovku úpravou napodobuje (dále jen „napodobenina“), lze, je- li a) jednostranný a jeho délka při zachování poměru stran činí nejvýše 75 % délky nebo nejméně 125 % délky reprodukované nebo napodobované bankovky, b) oboustranný a jeho délka při zachování poměru stran činí nejvýše 50 % délky nebo nejméně 200 % délky reprodukované nebo napodobované bankovky, c) jednostranný, pokud jeho delší a kratší strana svírají úhel menší než 70 stupňů anebo větší než 110 stupňů, nebo d) vyrobený z materiálu nezaměnitelného s materiálem, z něhož je vyrobena reprodukovaná nebo napodobovaná bankovka. (2) Zhotovit hmotnou reprodukci nebo napodobeninu částí tuzemské nebo cizozemské bankovky lze, jsou- li jednostranné a nepřesahují 33 % plochy bankovky tak, aby z jednotlivých částí nebylo možné složit celou reprodukovanou nebo napodobovanou bankovku v rozporu s podmínkami stanovenými v odstavci 1. (3) Zhotovit hmotnou reprodukci jednotlivého grafického prvku tuzemské nebo cizozemské bankovky lze, pokud není takový grafický prvek zobrazen na pozadí připomínajícím bankovku, na kterém se vyskytuje. (4) Zhotovit nehmotnou reprodukci nebo nehmotnou napodobeninu tuzemské nebo cizozemské bankovky lze, jestliže má při zachování velikosti bankovky rozlišení nejvýše 72 obrazových bodů na palec (dpi) a je opatřena úhlopříčně ve vrstvě neoddělitelné od zobrazení bankovky nápisem „Specimen“ provedeným neprůhlednou barvou o délce nejméně 75 % delší strany bankovky a výšce nejméně 15 % kratší strany bankovky nebo jiným nápisem shodných rozměrů s obdobným významem. (5) Za nehmotnou reprodukci nebo nehmotnou napodobeninu se nepovažují nehmotné podklady určené a použité pouze pro výrobu hmotných reprodukcí nebo napodobenin za podmínek stanovených v odstavci 1. § 15 Nezaměnitelný materiál (1) V případě bankovky se nezaměnitelným materiálem rozumí materiál jiný než papír nebo plast. Pracovníci zpracovávající hotovost jsou pravidelně proškolováni o novinkách v oblasti příjmu a zpracování hotovosti, o ochranných prvcích bankovek, zadržených padělcích a jejich 52

charakteristikách. Kromě proškolení mají k dispozici různá zařízení, umožňující rozpoznání padělaných platidel, např. s použitím UV nebo IR záření. Zpracováním a příjmem hotovosti, včetně požadavků na bankovním techniku v České republice se zabývá zákon 136/2011 Sb., O oběhu bankovek a mincí. Náhrada škody vzniklá obchodní bance příjmem padělaných platidel se řídí interními předpisy jednotlivých bank. Obecně lze předpokládat, že v případě příjmu padělku stupně Velmi nebezpečný nebude banka požadovat náhradu škody po pokladníkovi a naopak, přijetí padělku stupně Méně zdařilý bude požadovat plnou náhradu za přijetí tohoto padělku. Z praxe vychází, že přijetí padělku 1. a 2. stupně pokladníkem banky je hrazeno z nákladů banky, přijetím padělku 3. stupně jsou náklady děleny mezi pokladníka a banku a přijetí nižších stupňů padělků je hrazeno zcela pokladníkem. Padělání a pozměnění peněz je v České republice trestným činem dle trestního zákoníku: TRESTNÉ ČINY HOSPODÁŘSKÉ Trestné činy proti měně a platebním prostředkům § 233 Padělání a pozměnění peněz (1) Kdo sobě nebo jinému opatří nebo přechovává padělané nebo pozměněné peníze nebo prvky peněz sloužící k ochraně proti jejich padělání, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let. (3) Odnětím svobody na pět až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, nebo b) spáchá- li takový čin ve značném rozsahu. (4) Odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) spáchá- li takový čin ve velkém rozsahu. (5) Příprava je trestná. § 234 Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku 53

(1) Kdo sobě nebo jinému bez souhlasu oprávněného držitele opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává platební prostředek jiného, zejména nepřenosnou platební kartu identifikovatelnou podle jména nebo čísla, elektronické peníze, příkaz k zúčtování, cestovní šek nebo záruční šekovou kartu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo sobě nebo jinému opatří, zpřístupní, přijme nebo přechovává padělaný nebo pozměněný platební prostředek, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (3) Kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, nebo kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let. (4) Odnětím svobody na pět až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1, 2 nebo 3 jako člen organizované skupiny, nebo b) spáchá- li takový čin ve značném rozsahu. (5) Odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1, 2 nebo 3 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) spáchá- li takový čin ve velkém rozsahu. (6) Příprava je trestná. § 235 Udávání padělaných a pozměněných peněz Kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 236 Výroba a držení padělatelského náčiní (1) Kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení nebo jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění peněz nebo prvků sloužících k ochraně peněz proti padělání anebo vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění platebních prostředků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel 54

potrestán, spáchá- li čin uvedený v odstavci 1 při výkonu svého povolání. § 237 Neoprávněná výroba peněz (1) Kdo neoprávněně, s použitím zařízení nebo materiálů k výrobě peněz určených a držených v souladu se zákonem, vyrobí peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání, nebo kdo neoprávněně vyrobené peníze nebo prvky sloužící k ochraně peněz proti padělání sobě nebo jinému opatří, uvede do oběhu nebo přechovává, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. (2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo b) spáchá- li takový čin ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) spáchá- li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny působící ve více státech, nebo b) spáchá- li takový čin ve velkém rozsahu. (4) Příprava je trestná. § 238 Společné ustanovení Ochrana podle § 233 až 237 se poskytuje též penězům a platebním prostředkům jiným než tuzemským a tuzemským a zahraničním cenným papírům. § 239 Ohrožování oběhu tuzemských peněz (1) Kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Stejně bude potrestán, kdo a) bez zákonného důvodu odmítá tuzemské peníze, nebo b) poškozuje tuzemské peníze.

55

Praktická část Já sama jsem se během své profesní praxe několikrát zúčastnila školení na rozpoznávání padělků bankovek a mincí, ať už se jednalo o obecné školení ke všem běžně přijímaným měnám v České republice, nebo i školení, která byla zaměřena na jednu nebo více měn, zejména se jednalo o měnu CZK, USD a EUR. Zpočátku jsem nerozuměla tomu, proč chodit na školení opakovaně, že už jsem se jednou zúčastnila a ochranné prvky bankovek znám, ale praxe mi ukázala, že staré známé přísloví, které říká, že „opakování je matka moudrosti“ je v tomto případě velmi trefné, nejen z důvodu zopakování si znalostí, kde se jaký ochranný prvek na bankovce nachází, ale hlavně z důvodu jejich využití při rozpoznávání platných bankovek od padělaných. Na jedno z opakovacích školení pro pokladníky banky zaměřené na falza jsem s sebou přibrala i kolegyni, která s penězi nikdy nepracovala, tedy patří do naprosté většiny obyvatel, která tuší jaké bankovky nebo mince má asi v peněžence, ale nikdy se nezamýšlela nad tím, nemůže- li být jednou z „postižených“ a nevědomky se dopouštět trestného činu. Mým zájmem bylo vidět chování neznalé osoby ve chvíli, kdy se jí představí i pouze základní ochranné prvky, kterých má naše měna vysoké množství. Začali jsme papírem, který já osobně považuji za nejlepší ochranný prvek bankovek a proto i přes své klady považuji papírové bankovky za mnohem kvalitnější oproti bankovkám plastovým, které tuto vlastnost postrádají. Po několika minutách bylo vidět, že se snadno orientuje v padělcích nižší kvality, kde použitý papír byl dalek od pravého, a sama prohlásila, že u těchto padělků je vlastně strašně jednoduché rozeznat je od pravých bankovek. Ve druhé fázi začal školitel probírat další ochranné prvky a ukázalo se, že sice ví, že na bankovce jsou, cituji: „proměnlivé barvy“, ale vůbec netušila, že se jedná o další ochranný prvek bankovky. Postupně jsme zkoumali vydařenější padělky a přes to, že se jednalo o v této oblasti velmi nezkušenou osobu, neměla problé m odhalit padělky i stupně 2, tedy nebezpečné. V návaznosti na tuto skutečnost bych doporučila všem alespoň jednou v životě absolvovat takové školení. Nejen z důvodu, že se lépe seznámí s pro většinu z nás takovou samozřejmostí, jako jsou naše peníze, ale i z důvodu, že může porovnat padělané peníze s pravými a sám si ověřit své znalosti. Na školení mě například velmi zaujalo, že se školitel setkal s pokladníkem, který bezchybně dokázal rozeznat padělek bankovky od pravé, a to pouze po čichu, což mě pouze utvrzuje ve využití papíru jako hlavního ochranného prvku.

56

Zajímavý byl pro mě i výsledek mého dotazování pokladníků jaký způsob kontroly hotovosti je pro ně ten nejspolehlivější. Starší pokladníci, s praxí z dob, kdy nebyly k dispozici pomůcky typu počítaček bankovek s nejlepšími kontrolami nejen velikosti bankovky, ale i kontroly UV a IR spektra, se stále spolé hají na kontrolu papíru, který pro ně zůstává nejdůležitějším ochranným prvkem bankovek. Mladí, méně zkušení pokladníci se naopak téměř 100% spoléhají na bankovní techniku a zejména na bankovní techniku, která prošla certifikací České národní banky. 31

31

Zákon 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí

57

Závěr V oblasti hotovostního platebního styku se několik let pohybuji, bankovky, jejich výroba, ochranné prvky i jejich padělání mě vždy velmi zajímaly, ale nikdy jsem si neuvědomila, jak dlouhá je cesta od rozhodnutí vydat novou bankovku po její uvedení do oběhu veřejnosti. V poslední době vzhledem k rozvoji bankovní techniky, sloužící nejen k odhalení padělků, ale i k odhalení bankovek neschopných dalšího oběhu si myslím, a i čísla tomu naznačují, že padělatelé budou postupně hledat alternativy v padělání jiných platebních prostředků. Velkou měrou k tomu samozřejmě přispěl i vývoj v oblasti ochranných prvků, mnohem lepší informovanost veřejnosti, kdy v podstatě každý má možnost díky vyspělým informačním technologiím dozvědět se podrobnosti a novinky z této oblasti. Co se týče ochranných prvků, velký posun právě v této oblasti vyvinuly Spojené státy americké, jejichž bankovky patří mezi vůbec nejpadělanější měnu světa, a to právě historicky z důvodu absence ochranných prvků. Vzhledem k tomu, že nová nejlépe a nejčastěji padělaná bankovka nominální hodnoty 100, byla dána do oběhu teprve před krátkou dobou, zůstává otázkou, jestli padělatelé přejdou k jejímu padělání nebo zůstanou u „osvědčených padělků“ starších typů. Alternativami pro padělatele mohou být platební karty, platební peněženky, jejichž využití v poslední době rychle roste. I přes veškeré snahy potlačit hotovostní operace na minimum, zastává hotovostní platební styk stále velmi významnou roli v oblasti platebního styku. Z toho důvodu je potřeba, aby si každý z nás osvojil alespoň základní pravidla pro příjem hotovosti, seznámil se s technikami tisku, našel si „svoji“ techniku ověření pravosti, důvěřoval měně, kterou přijímá a minimalizoval riziko, že se padělaná bankovka do oběhu dostane.

58

Seznam právních předpisů 1. Zákon č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance, který stanoví podmínky emise bankovek České republiky. 2. Zákon 136/2011 Sb. ze dne 27. dubna 2011, o oběhu bankovek a mincí. 3. Vyhláška č. 274 ze dne 5. září 2011, o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí. 4. Úřední sdělení České národní banky ze dne 31. března 2014, k některým ustanovením zákona o oběhu bankovek a mincí. 5. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 233 Padělání a pozměnění peněz. 6. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 235 Udávání padělaných a pozměněných peněz. 7. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 236 Výroba a držení padělatelského náčiní. 8. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 237 Neoprávněná výroba peněz. 9. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 238 Společné ustanovení. 10. Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009, § 239 Ohrožování oběhu tuzemských peněz.

Internetové zdroje 1. Definice

numismatiky

[online].

Peníze.org,

[cit.

2014-01-20].

URL:

<

http://penize.org/numismatika ze dne 20.1.2014>. 2. Film

o

státní tiskárně cenin

[online].

Stc.cz,

[cit.

2014-01-20].

URL: <

http://www.stc.cz/v-1-film-o-statni-tiskarne-cenin.html ze dne 20.1.2014>. 3. History of banknotes [online]. Reserve Bank of Australia, [cit. 2014-01-02]. URL: < http://banknotes.rba.gov.au/historybanknotes.html ze dne 2.1.2014>. 4. Historie padělání peněz a cenných papírů [online]. Bankovnictví.cz, [cit. 2014-01-12]. URL:


papiru ze dne 12.1.2014>. 5. Historie peněz [online]. Peníze.org, [cit. 2014-03-01]. URL: . 6. Chybotisk

[online].

Papírová

platidla.cz,

[cit.

2014-01-02].

URL:

<

http://www.papirovaplatidla.cz/informace/chybotisk ze dne 2.1.2014>. 7. Kalabis, Z. Jak se vyrábějí bankovky [online]. Měšec.cz, [cit. 2014-01-20]. URL: < http://www.mesec.cz/clanky/jak-se-vyrabeji-bankovky/ ze dne 20.1.2014>. 59

8. Nový vzor 1000 Kč bankovky Bankovkou roku 2008 [online]. Bankovní poplatky.com, [cit.

2014-01-20].

URL:


bankovky-bankovkou-roku-2008-6461.html ze dne 20.1.2014>. 9. O

ČNB

[online].

Česká

národní

banka,

[cit.

2014-01-20].

URL:

<

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb ze dne 20.1.2014>. 10. Surga, L. Bankovky hezké být mohou, ale bezpečné být musí [online]. Česká národní banka,

[cit.

2014-01-20].

URL:

<

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2008/cl_08_080926 b.html ze dne 20.1.2014>. 11. The Decision to Move to Polymer Banknotes [online]. Bank of England, [cit. 2014-0112]. URL: < http://www.bankofengland.co.uk/banknotes/polymer/Pages/default.aspx ze dne 12.1.2014>. 12. Výroba bankovek po roce 1928 [online]. Česká národní banka, [cit. 2014-03-01]. URL: < http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_po_ro ce_1928.html ze dne 1.3.2014>. 13. Výroba bankovek před rokem 1919 [online]. Česká národní banka, [cit. 2014-03-01]. URL: http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_pred_ rokem_1919.html ze dne 1.3.2014>. 14. Výroba bankovek v letech 1919 - 1928 [online]. Česká národní banka, [cit. 2014-03-01]. URL:

<

http://www.cnbprovsechny.cnb.cz/cs/vyroba_bankovek_historie/vyroba_bankovek_19191928.html ze dne 1.3.2014>. 15. Why polymer? [online]. Reserve Bank of Australia.gov.au, [cit. 2014-01-20]. URL: < http://www.rba.gov.au/Museum/Displays/1988_onwards_polymer_currency_notes/why_ polymer.html ze dne 20.1.2014>. 16. Základy notafilie - bankovky - základní charakteristika - typy bankovek [online]. Infofila.cz, [cit. 2014-01-20]. URL: .

60

Seznam použité literatury: 1. BROŽ, Jiří a Michal Hradecký. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. Praha: Ministerstvo vnitra, 2008. ISBN 80-7312-055-0. 2. PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky? 1. vyd., Praha: Pragoeduca, 2000. ISBN 8085856-84-0. 3. REVENDA, Zbyněk. Peníze a zlato. Praha: Management Press, 2013. ISBN 978-807261-260-4. 4. ŠOUŠA, Jiří a Jaroslav ŠŮLA. Peníze v proměnách moderní doby. Praha – Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2006. ISBN 80-86559-60-2 5. VONDRA, Roman. Peníze v moderních českých dějinách. Praha – Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2130-4.

Seznam obrázků: Obrázek č. 1 – Struktura peněz v oběhu podle stavu ke dni 31. 12. 2013

19

Obrázek č. 2 – Soutisková značka

22

Obrázek č. 3 – Vodoznak

22

Obrázek č. 4 – Okénkový proužek s mikrotextem

23

Obrázek č. 5 – Proměnlivá barva

23

Obrázek č. 6 – Iridiscentní pruh

24

Obrázek č. 7 – Skrytý obrazec

24

Obrázek č. 8 – Mikrotext

25

Obrázek č. 9 – Barevná vlákna

25

Obrázek č. 10 – Mikročip

28

Obrázek č. 11 – Princip tisku z plochy

30

Obrázek č. 12 – Tisk z hloubky

31

Obrázek č. 13 – Tisk z výšky

32

Obrázek č. 14 – Nejstarší zachovaný dřevořez

33

Obrázek č. 15 – Chybotisk_1

38

Obrázek č. 16 – Chybotisk_2

39

Obrázek č. 17 – Padělaná a pozměněná platidla na území České republiky

47

61

Obrázek č. 18 – 2013 - Padělané a pozměněné bankovky a mince zadržené v oběhu a Policií ČR na území ČR

47

Obrázek č. 19 – 2012 - Padělané a pozměněné bankovky a mince zadržené v oběhu a Policií ČR na území ČR

47

62