Problematika romské migrace v Etnologické ústavu AV ČR Zdeněk Uherek, Etnologický ústav AV ČR,
[email protected] UHEREK, Zdeněk. Problem of Gypsy migration in the Ethnological Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic. Individual and Society, 2007, Vol. 10, No. 3.
The text deals with the history of research of Gypsy migrations in the Ethnological Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic in Prague. The text briefly mentions the research before 1989, in particular the study of the gypsies, in the vicinity of the industrial city of Kladno, Central Bohemia. Next the text Assess- the Gypsy literature at the beginning of the 90th year of the 20th century and shows on their ethnic-Emancipation charge. In explaining today's research of Gypsy migrations and their basic characteristics are mentioned which have been identified, and the possibilities of further research, including the institutional cooperation. Gypsy migrations. Ethnological Institute of the Academy of Sciences. Migrace je univerzálním jevem a v různé podobě se s ní setkáváme u všech forem živé přírody.1 Díky univerzálnosti a relativně snadné vymezitelnosti jako schopnosti měnit lokaci v prostoru je migrace, na rozdíl od řady jiných konceptů, vynikajícím a dosud nedoceněným předmětem širokých komparačních studií umožňujícím rozsáhlou interdisciplinární spolupráci. Migrační pohyby jsou na jednu stranu měřitelné, na druhou stranu mají pro lidský svět hluboký symbolický význam a jejich konkrétní podoba a interpretace odkazuje na vlastnosti dané kultury jako celku. V oblasti hodnot a významů se ústředním výzkumným tématem může stát migrační pohyb uskutečňovaný aktérem a z něho vyplývající zkušenost, prožitek migrace a její dopad na život aktéra. Výzkumným tématem se však mohou též stát dopady migrace na osoby, které nejsou jejími přímými aktéry a jež na migračním pohybu neparticipují. I ty mají určitý prožitek, zprostředkovanou migrační zkušenost, migraci přiřazují určité významy a interpretují ji. Zadavateli výzkumů romské migrace byly v případě Etnologického ústavu AV ČR výhradně subjekty, které samy nemigrovaly. Nepodílely se na migračních vlnách s nimiž měli zkušenost Romové. Byly v úloze vnějšího pozorovatele a k financování výzkumu je vedla snaha romské migrace blíže poznat a zjistit jejich motivaci. Někdy stály za zadáním výzkumu dokonce obavy z těchto migrací, nebo pocity, že romská migrace narušuje zadavateli vlastní aspirace do budoucna. Objednávka samozřejmě určuje, na jaké otázky se řešitel snaží primárně odpovědět. V odpovědích na otázku, jaké dopady má romská migrace na širší lokální komunity a Romy samotné, jsme vesměs museli konstatovat, že Romům samotným přináší migrace mnoho pozitivního. Pokud by si však lokální společnost myslela, že s otevřením hranic a s novými pracovními příležitostmi Romové jednoduše změní svou lokaci a zmizí kdesi v západní Evropě, jedná se o omyl. Romové mají vesměs svá místa původu docela rádi. Jsou často patrioti a většinou nejsou nomádi. Cílem tohoto textu je osvětlit, jak se pracovníci Etnologického ústavu AV ČR k problematice romské migrace dostali, jaké metody při výzkumech použili a jak tento předmět výzkumu koresponduje zejména se slovenským prostředím. ** Romská tématika se v Etnologickém ústavu AV ČR kontinuálně a systematicky studuje od druhé poloviny 45
70. let. Přestože byla považována za specifickou oblast, která vyžaduje vlastní přístupy a speciálně vyškolené odborníky, metodologicky a organizačně vycházela ze studia etnických procesů, které se zaměřovalo na skupiny v kontaktu a postmigrační adaptaci a asimilaci migračních skupin. Tématické celky, které se řešily v tehdejším oddělení etnických procesů, kde byly romské výzkumy institucionálně zakotveny, se týkaly zejména výzkumů etnických procesů v novoosídleneckém pohraničí a života Čechů v zahraničí. V obou případech tedy životem skupin vytvořených migračními aktivitami a v kontaktu s jinými skupinami. Tyto procesy byly studovány dlouhodobými stacionárními výzkumy a byly chápány jako procesy asimilační. Romové byli v kontextu etnických procesů studováni ve dvou rovinách. Jednak jako skupina, jejíž kulturní specifika je třeba podchytit etnografickými metodami a popsat, jednak jako skupina, jež spěje k asimilaci s většinovým obyvatelstvem a v tomto případě etnografy zajímalo, jak v zásadě pozitivně hodnocené asimilační procesy probíhají. Obě tyto roviny se prolínaly. Romská každodennost byla vesměs realisticky popisována a její zachycení má dnes již i historickou hodnotu. Postmigrační situace a téma etnických procesů, ale především aktuální lokace Romů v českých zemích předznamenala, že se většina výzkumů odehrávala v průmyslových městech. Rozsáhlejším výstupem z těchto výzkumů je třídílný sborník Cikáni v průmyslovém městě, kde nejpodrobnější svědectví o tehdejším životě Romů je zachyceno z města Kladna, kterému je zde věnováno celkem pět textů. Další lokalitou, z níž byly shromážděny podrobné informace, byl Český Krumlov. Z pohledu migrační tématiky je v tomto souboru zpracován zejména text Tomáše Haišmana s názvem K počátkům územních pohybů michalovských Romů do Kladna (Haišman, 1988: 10-88), který přinesl i řadu metodologických podnětů jak je možné migrační pohyby takové skupiny podchytit. Také další texty, přestože se na problematiku migrace již explicitně nezaměřují, dotýkají se jí při nejmenším tím, že se snaží podchytit, jaká specifika si Romové přinesli z původních sídlišť a jaké prvky přejímají jako výsledek adaptace na nové prostředí. Studované skupiny byly označovány místem původu, tj. především odkazy na slovenská města – regionální centra, a při úvahách o kulturních změnách, které v nich probíhají, badatelé předpokládali, že zde budou probíhat změny charakteristické pro adaptační procesy migračních skupin obecně. Prvky tohoto přístupu nalezneme například v textu Renaty Wernerová ve stejné kolekci příspěvků, z níž pochází již zmiňovaný text Tomáše Haišmana (Wernerová, 1988). Tento přístup, pohybující se též v polaritě tradice kontra inovace, na jedné straně navazoval na národopisné studie o tradičním způsobu života Romů, na druhé straně je rozvíjel o terénní poznatky z romského postmigračního chování a vytvářel tak platformu k tomu, abychom romskému postmigračnímu chování porozuměli. Přestože texty shromážděné v uvedeném sborníku mají nespornou faktografickou hodnotu, jejich nedostatkem, který byl dán časově limitovanou zkušeností s postmigračním chováním Romů je, že mnohdy předjímaly výsledek adaptačních procesů a asimilaci chápaly jako jedinou postmigrační variantu. Tendenci interpretovat jakoukoli (pozitivní) změnu jako produkt asimilačních procesů lez zaznamenat v řadě textů. *** Roky 1989 a 1993 přinesly novou migrační situaci. Zatímco etnografové 80. let 20. století studovali převážně romskou vnitřní migraci, v 90. letech 20. století se stala primárním tématem migrace mezinárodní. Romské migrace se staly součástí širších migračních proudů, na nichž se začali podílet jak Romové ze Slovenska, tak i Romové, kteří migrovali ze Slovenska do českých zemí a zde se před časem usadili. Jejich migrační aktivity však zůstaly poněkud stranou pozornosti až do druhé poloviny 90. let, kdy Romové začali ve větším měřítku žádat v západních státech o azyl. Počátek 90. let je naproti tomu spíše ve znamení textů o romské tradiční kultuře a reáliích odkazujících na kontinuitu romské kultury a utvářejících romskou historickou perspektivu. V roce 1991 například vycházejí romské písně pod redakcí Evy Davidové (Davidová, 1991) a v letech následujících vzniká celá řada textů odkazujících na pohnutý osud Romů za druhé světové války (Nečas, 1992, 1994; Holý, 1993; Kladivová, 1994). Do této literatury s etnoemancipačním podtextem v tom nejlepším slova smyslu lze zařadit i Mannovu práci Neznámí Rómovia (Mann,1992) a publikaci Evy Davidové Romano drom z roku 1995 (Davidová 1995). Sjednocujícím prvkem této literatury je doplnit stávající obraz Romů o lidskou dimenzi, nacházet styčné body, které by Romy zařazovaly do evropské historie a umožnily je klasifikovat podle stejných hledisek, jako jakoukoli jinou sociokulturně vymezenou skupinu v Evropě. Specifičnost Romů byla v této literatuře často prezentována tak, že stimulovala porozumění a vytvářela možnost zařadit specifika do širších evropských kulturních proudů. Pracuje se zde s pojmy jako utrpení, lidové umění, lidová píseň, řemeslná dovednost, koexistence Romů a ostatních obyvatel na slovenské vesnici a podobně. Idea emancipace a současně přemostění zcela jednoznačně vyplývá z jednoho z vrcholných textů této doby, publikace Můžeme se domluvit – Šaj pes dovakeras Mileny Hübschmannové (Hübschmannová, 1993), která sice 46
, Problematika romské migrace v Etnologické ústavu AV ČR
vybočuje z kategorie odborné literatury, její obsah však koresponduje s etnologickými a antropologickými tématy a její uspořádání též ukazuje, že etnoemancipační téma bylo, tak jako v další literatuře tohoto období, adresováno nejen Romům, ale snad ještě výrazněji majoritnímu obyvatelstvu, jehož kooperace měla být žádoucí součástí romské emancipace. Romská inteligence byla takovou tématizací bezesporu též oslovena. Romský politik Karel Holomek spolupracuje na Nečasových publikacích, moravský Rom Bartoloměj Daniel píše dějiny Romů (Daniel, 1994). Současně do Čech přichází zahraniční literatura, jež téma Romů v Československu, resp. v České a Slovenské republice kontextualizuje. Téma migrace zůstává v tomto poměrně výrazném trendu upozaděné, stejně jako analýza situace Romů po roce 1989. Tato témata začala být otevírána spíše v médiích masové komunikace, a to formami, jež médiím masové komunikace odpovídají. V odborné literatuře se novou situaci Romů po roce 1989 například v pražském prostředí pokusila zachytit Renata Weinerová v publikaci Romanies – In Search of Lost Security (1994). Jedná se o jeden z prvních textů, který naznačuje vznikající ambivalentní situaci emancipace a společenské dezintegrace, která jakoby byla dvěma stránkami téhož procesu. Postupně navazují další texty Pavla Říčana (1998), a rozsáhlý kolektivní text vytvořený v Socioklubu pod vedením Petra Víška (Lisá, 1999). Tyto dvě uvedené práce však již vznikají v atmosféře zvýšeného zájmu českého státu o situaci Romů, komplexněji pro účely státní správy popsanou ve Zprávě o situaci Romů v České republice předloženou ministrem Pavlem Bratinkou a přijatou vládou České republiky 29 října 1997, jež byla diskutována v atmosféře nyní již reflektovaných romských migrací. Zadavatelem výzkumů souvisejících s romskou migrací se zejména po roce 1997 stal jednak český stát prostřednictvím svých institucí, ale též mezinárodní organizace zabývající se migrací. Jejich zadání souvisela s tím, že se Česká republika dostala do situace na jedné straně země zdrojové pro západní Evropu a technologicky vyspělé mimoevropské země, na druhé straně země tranzitní nebo cílové pro Balkán a státy na východ od jejích hranic. V době, kdy Etnologický ústav AV ČR v roce 1999 začal uskutečňovat první terénní sondy přímo zacílené na romské migrační aktivity, měli jsme již relativně velkou zkušenost s různými typy migrací zejména z prostoru bývalého Sovětského svazu. Oddělení etnických studií věnovalo především podrobnou pozornost tak zvaným řízeným migracím z prostoru zasaženého černobylskou jadernou katastrofou a později z Kazachstánu a z Ruska. Jednalo se o migrace, při kterých měl stát přesně podchycen počet migrujících, jejich základní charakteristiky a rozsídlení. Migranti z Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu, Ruska a dalších zemí, z nichž se uskutečnily řízené migrace, se státními orgány úzce spolupracovali a výzkum šlo tudíž snadno provádět v cílových migračních destinacích. Romské migrace byly v tomto ohledu hůře podchytitelné, vyjma migrací azylových, při nichž je pro žadatele o azyl spolupráce s reprezentanty státu v cílové zemi podmínkou pro setrvání na jejím území. Právě azylová migrace Romů se stala předmětem prvních sond, o něž požádala pobočka úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze. Výzkum byl zaměřen na česká uprchlická zařízení a reflektoval především subjektivní interpretaci migrace romskými žadateli o azyl. Na tuto sondu pak navázal rozsáhlejší výzkum pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky s názvem Romská migrace ve střední Evropě – trendy. Jednalo se o dvouletý projekt (2001 – 2002), který jsme se pokusili řešit terénním výzkumem, který dílem uskutečnili řešitel a spoluřešitelka projektu (Zdeněk Uherek a Renata Weinerová) a částečně mezinárodní badatelská síť, kterou řešitel se spoluřešitelkou sestavili. Badatelská síť zahrnula širší, než středoevropský prostor a umožnila migrační aktivity Romů zasadit do obecnějšího kontextu jednak evropských romských migrací, jednak migrací východ – západ romského i neromského obyvatelstva. Jednotlivé studie vypracované při řešení projektu byly později v doplněné a upravené podobě publikovány v Německu (Guy – Uherek – Wernerová, 2004). Romské migrace zde představené v široké komparativní perspektivě, kterou jsme v projektu uplatnili, ukazují, že jsou součástí migračního proudu z Východu na Západ a že se motivace zejména neazylové migrace podstatně neliší od motivů migrací dalších složek obyvatelstva do bohatých západních zemí.2 Komparativní šetření dále ukazují, že se nejedná o migrace nomádské, ale migrace často spíše popisované jako řetězové, nebo migrace s využitím migračních sítí a migrace v současnosti často popisované koncepty transnacionalismu. Jedná se nikoli o migrace jakýchsi jednoduchých společenství zabloudivších do světa komplexních civilizací, ale o migrace typické pro globalizovaný svět, které propojují těsným svazkem zemi zdrojovou a cílovou. Pro Českou republiku a Slovensko je pak charakteristické, že tyto migrace jsou opožděné, že kulminují mnohem později, než migrace Východ - Západ obecně a také později, než například romské migrace z Balkánu. Lze tedy předpokládat, že i jejich příčiny budou odlišné. Současně široká komparace naznačila, že romské migrace ze Slovenska a České republiky se například na rozdíl od romských migrací z Bulharska, jak je popisovala Elena Marušiaková, Veselin Popov a Mirella 47
Decheva (2004), více přibližují pracovním, resp. ekonomickým migracím běžným i u majoritních společností uvedených států, pouze s tím rozdílem, že ve větší míře využívají rodinných sítí. V letech 2001 – 2005 řešilo oddělení etnických studií Etnologického ústavu AV ČR cílený projekt grantové agentury AV ČR Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu – Ukrajinci, obyvatelé Bosny a Hercegoviny a slovenští Romové. V rámci tohoto projektu oddělení uskutečnilo šetření v zemích původu, včetně šetření na Slovensku, opět s komparativními ambicemi. Práce v rámci tohoto projektu a několika dalších zakázek, mezi nimiž byla přínosná spolupráce zejména s Mezinárodní organizací pro migraci a organizací Člověk v tísni – společnost při České televizi, o.p.s, přinesla další zpřesnění znalostí o migračních pohybech především ze Slovenska. Na základě sebraných dat3 bylo možné prokázat, že přestože migrační proud v dlouhodobé perspektivě směřoval ze Slovenska do České republiky, nejedná se o jednoduchý jednosměrný pohyb, ale složitou mozaiku obousměrných migračních pohybů se silným protiproudem zpět na Slovensko. Vazby mezi zdrojovou (Slovenskem) a cílovou zemí zůstávají dlouhodobě pevné a umožňují uskutečňovat nejen trvalé migrace, ale i další typy migračních pohybů. Na původně řetězovou migraci se postupně přimykají krátkodobé pracovní migrace, různé typy rodinných výpomocí spojených s migrací a další individuální či kolektivní aktivity. Vedle migrací samotných vznikají instituce, které migrace usnadňují a přinášejí aktérům profit. Výsledky tohoto projektu ukázaly, že se každá studovaná lokalita chová z hlediska migračních strategiích poněkud odlišně a že tyto strategie nemají pouze rodinný, ale i lokální charakter. Ukázaly též, že soužití v romských rodinách může být i relativně křehké a migrují velmi často také neúplné rodiny, kde část rodiny setrvává v původní lokalitě a část ji opouští (Weinerová – Uherek, 2004; Uherek – Wernerová, 2005). Na počátku 21. století se začal tématu romských migrací věnovat v České republice a na Slovensku větší počet výzkumných týmů. Několik pozoruhodných rozborů vytvořila Mezinárodní organizace pro migraci,4 na Slovensku se tématem intenzivně zabývali Michal a Imrich Vašečkové (např. 2003). Určitý souhrn znalostí o romských migracích na Slovensku lze též najít v publikaci Migrácia a Rómovia: historické, sociálne a politické súvislosti, kterou připravili k vydání Alena Kotvanová a Attila Szép (2002). Vedle toho vznikla k tématu celá řada studentských prací. **** Informace v jednotlivých textech se nacházející je v současné době asymetrická. Je relativně podrobná pro zdrojové středoevropské země, méně podrobná pro cílové destinace romské migrace, vyjma České republiky. Vzhledem k tomu, že se jedná o migrace, jež jsou nyní, v roce 2007, převážně ekonomické, chybí zde kontextualizace v rámci pracovních (ekonomických) migrací ze Slovenska, resp. z České republiky do zahraničí v jejich celku. Právě otázce cílových destinací a schopností Romů integrovat se do evropské společnosti jako celku a pronikat na evropský pracovní trh v současné době věnujeme určitou pozornost v rámci projektu Excelentních center Evropské komise s názvem Udržitelný rozvoj v diverzifikovaném světě. V podtextu stojí jednoduchá úvaha. Pokud se Romové v cílových destinacích integrují do všech, či alespoň některých segmentů společnosti lépe, než v oblastech zdrojových, je z toho patrné, že společnost ve zdrojových oblastech jim není schopna poskytnout odpovídající podmínky. Pokud i v cílových destinacích však budou mít vážné integrační problémy, lze maladaptační charakteristiky předpokládat především ze strany Romů samotných. První výsledky se připravují k publikování. Veškerá šetření na Slovensku jsou uskutečňována též za přispění našich slovenských kolegů jak z Prešovské univerzity, tak z Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře, zejména z pracoviště ve Spišské Nové Vsi, tak i za přispění Ústavu etnológie SAV v Bratislavě. O tuto laskavou pomoc se budeme ucházet i nadále a rádi ji institucionalizujeme i formou společných projektů. Poznámky: 1 Tento text vznikl jako součást řešení projektu SUS.DIV 513438. 2 Faktor diskriminace na trhu práce ve středoevropském kontextu je však pro Romy specifický. 3 Etnologickému ústavu velmi účinně pomáhali též slovenští pracovníci, zejména Alexander Mušinka z Univezity v Prešově a Stanislav Matulay z Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře. 4 Viz například: Závěrečná zpráva k projektu Analýza soudobé migrace a usazování příslušníků romských komunit ze Slovenské republiky na území České republiky (č.j. OAMP-948/2003) pro odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. Praha, Mezinárodní organizace pro migraci 2003 a Závěrečná zpráva k projektu Zajištění monitoringu migračních tendencí v romských lokalitách východního Slovenska a služeb potřebných k vytvoření systému včasného varování a podání souhrnné zprávy (č.j. OAMP-175-2/2004). Praha, Mezinárodní organizace pro migraci 2004. Literatura: 48
, Problematika romské migrace v Etnologické ústavu AV ČR
Daniel, B.: Dějiny Romů: vybrané kapitoly z dějin Romů v západní Evropě, v Českých zemích a na Slovensku. Olomouc : Univerzita Palackého, 1994. DavidovÁ, E. – ŽiŽka, J. – Fedosov, O.: Folk Music of the Sedentary Gypsies of Czechoslovakia. Lidové písně usedlých Cikánů-Romů v Československu. Budapešť : Magyar Tudományos Akadémia Zenetudományi Intézet, 1991. DavidovÁ, E.: Romano drom - Cesty Romů 1945 – 1990: změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Olomouc : Univerzita Palackého, 1995. Guy, W. – Uherek, Z. – Weinerová, R. (Eds.): Roma Migration in Europe: Case studies. Monster : LIT Verlag, 2004. Haišman, T.: K počátkům územních pohybů michalovských Romů do Kladna. In: Cikáni v průmyslovém městě 1. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1988, 10 – 88. Holý, D.: Žalující píseň : O osudu Romů v nacistických koncentračních táborech. Brno : Muzeum romské kultury, 1993. HübschmannovÁ, M.: Můžeme se domluvit – Šaj pes dovakeras. Olomouc : Univerzita Palackého, 1993. Kladivová, V.: Konečná stanice : Auschwitz – Birkenau. Olomouc : Univerzita Palackého, 1994. Kotvanová, A. – Szép A.: Migrácia a Rómovia: historické, sociálne a politické súvislosti. Bratislava : Slovenský inštitút medzinárodnych štúdií, 2002. Lisá, H. (Ed.): Romové v České republice. Praha : Socioklub, 1999. Mann, A.: Neznámi rómovia: zo života a kultúry Cigánov-Rómov na Slovensku. Bratislava : Ister Science Press, 1992. Marushiakova, E. – Popov, V. – Decheva, M.: The Gypsies in Bulgaria and their Migration. In: Guy, W. – Uherek, Z. – Weinerová, R. (Eds): Roma Migration in Europe: Case studies. Monster : LIT Verlag, 2004, 135 – 142. Nečas, C.: Aušvicate hi khér báro: Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II – Brzezince. Brno : Masarykova univerzita, 1992. Nečas, C.: Nemůžeme zapomenout – Našťi bisteras: nucená táborová koncentrace ve vyprávěních romských pamětníků. Olomouc : Univerzita Palackého, 1994. Říčan, P.: S Romy žít budeme – jde o to jak: dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. Praha : Portál, 1998. Uherek, Z. – Weinerová, R.: Analýza romské migrace ze Slovenska na území České republiky. Výsledky terénního šetření z roku 2003. Český lid, 92, 2005, 1, 17 – 33. Vašečka, I. – Vašečka, M.: Recent Romani Migration from Slovakia to EU Member States: Romani Reaction to Discrimination or Romani Ethno-tourism? Nationalities Papers, Vol. 31, 2003, No. 1, 29 – 47. Weinerová, R.: Adaptační a asimilační procesy v materiální kultuře michalovských Cikánů – Romů na Kladně (na příkladu stravy). In: Cikáni v průmyslovém městě 1. Praha : Ústav pro etnografii a folkloristiku, 1988, 90 – 121. Weinerová, R: Romanies – In Search of Lost Security (an Ethnological Probe in Prague 5). Praha: Institute of Ethnology of the CSAS, 1994. Weinerová, R. – Uherek, Z.: Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu – slovenští Romové. In: Uherek, Z. a kol.: Migrace do České republiky, sociální integrace a lokální společnosti v zemích původu. Prostor bývalého SSSR a slovenští Romové. Praha, Etnologický ústav AV ČR, 2004, 176 – 203. Problematik der zigeunerischen Migration in dem Ethnologischen Institut der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik Der Text beschäftigt sich mit der Geschichte der Forschung der zigeunerischen Migrationen in dem Ethnologischen Institut der Akademie der Wissenschaften der Tschechischen Republik in Prag. Der Text kurz erwähnt die Forschungen vor dem Jahr 1989, insbesondere die Untersuchung der Zigeuner, in der Umgebung der Industriestadt Kladno in Mittelböhmen. Weiter bewert der Text die zigeunerische Literatur am Anfang des 90. Jahres des 20. Jahrhunderts und zeigt auf ihre ethnisch-emanzipations Aufladung. Bei der Erklärung heutigen Forschungen der zigeunerischen Migrationen werden auch ihre Grundcharakteristiken erwähnt, die festgestellt wurden, sowie die Möglichkeiten des weiteren Forschung, samt der institutionalen Zusammenarbeit.
49
