Problematika reformy nepojistných sociálních dávek
Bc. Jarmila Vybíralová
Diplomová práce 2013
ABSTRAKT Diplomová práce se v teoretické části zabývá sociální politikou, sociálním zabezpečením jako nástrojem k zabezpečení jejich úkolů a cílů, systémem státní sociální podpory. V praktické části se věnuje systému nepojistných sociálních dávek po sociální reformě od roku 2012 a zejména způsobem jejich výplaty. V závěru se pokouší práce o zhodnocení tohoto systému a navrhuje jeho změnu.
Klíčová slova: sociální politika, nepojistné sociální dávky, sociální sluţby, karta sociálního systému.
ABSTRACT The theoretical part of the bachelor work focuses on with social policy, social security as a tool for ensuring its functions and aims and state income support system. The practical part deals with the non-insurance social benefits system after the social reform in 2012 with a special focus on the different ways of disbursing these benefits The conclusion of the work attempts to evaluate this system and proposes its transformation.
Keywords: social politics, social security, non-insurance benefits, social services, welfare credit card, S-card
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Doc. PhDr. Lence Haburajové Ilavské, PhD. za odborné a metodické vedení, přínosné poznámky a konzultace při zpracování daného tématu.
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................ 10 I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 12 1 SOCIÁLNÍ POLITIKA STÁTU.......................................................................... 13 1.1 SOCIÁLNÍ POLITIKA .......................................................................................... 13 1.2 SUBJEKTY A OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY ......................................................... 13 1.3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY ........................................................... 14 1.3.1 Princip sociální spravedlnosti.................................................................... 14 1.3.2 Princip sociální solidarity ......................................................................... 15 1.3.3 Princip subsidiarity ................................................................................... 15 1.3.4 Princip participace .................................................................................... 16 1.4 FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY ............................................................................. 16 1.5 NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY .......................................................................... 16 2 SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ ............................................................................... 18 2.1 SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ .......................................................................................... 19 2.2 SOCIÁLNÍ PÉČE ................................................................................................. 19 2.2.1 Základní nástroje sociální pomoci ............................................................. 20 2.2.1.1 Poradenství ....................................................................................... 20 2.2.1.2 Sociální prevence ............................................................................. 21 2.2.1.3 Sociálně-právní ochrana ................................................................... 21 2.2.1.4 Sociální sluţby ................................................................................. 21 2.3 STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA............................................................................... 22 2.3.1 Vývoj státní sociální podpory ................................................................... 23 II PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................. 26 3 SUBJEKTY VE STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE ............................................. 27 3.1 ORGÁNY PROVÁDĚJÍCÍ STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORU ............................................ 27 3.1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky................................ 28 3.1.2 Úřad práce České republiky ...................................................................... 29 3.2 OPRÁVNĚNÁ OSOBA ......................................................................................... 30 3.3 OSOBA SPOLEČNĚ POSUZOVANÁ ....................................................................... 30 3.4 DALŠÍ SUBJEKTY V OBLASTI NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK ........................ 31 4 REFORMA VÝPLATY NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK ............... 33 4.1 DÁVKY STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY................................................................... 34 4.1.1 Reforma od 1. ledna 2012 – zákon č. 366/2011 Sb. ................................... 36 4.1.2 Reforma od 1. prosince 2012 – zákon č. 331/2012 Sb. .............................. 38 4.1.3 Reforma od 1. ledna 2013 ......................................................................... 38 4.2 DÁVKY POMOCI V HMOTNÉ NOUZI .................................................................... 40 4.2.1 Reforma u dávek pomoci v hmotné nouzi ................................................. 42 4.2.2 Ţivotní a existenční minimum................................................................... 42 4.3 DÁVKY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM .............................................. 43 4.3.1 Reforma od 1. prosince 2012 – zákon 331/2012 Sb. .................................. 48 4.4 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI........................................................................................... 48 4.4.1 Reforma od 1. ledna 2012 ......................................................................... 49
4.4.2 Reforma od 1. prosince 2012 – zákon č. 331 ............................................. 51 5 KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ ................................................................... 52 5.1 KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ VE SVĚTĚ ........................................................... 52 5.1.1 Sociální karta v Itálii................................................................................. 52 5.1.2 Sociální karty v USA ................................................................................ 53 5.1.3 Sociální karta v Rusku .............................................................................. 53 5.2 KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ V ČESKÉ REPUBLICE ........................................... 54 5.2.1 Funkce Skarty........................................................................................... 55 5.2.2 Typ Skarty ................................................................................................ 56 5.2.3 Kontaktní místo ........................................................................................ 56 5.2.4 Omezení Skarty ........................................................................................ 56 5.2.5 Poplatky za Skartu .................................................................................... 57 6 PROBLEMATIKA VÝPLAT NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK ...... 58 6.1 KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ........................................................................... 58 6.2 INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE .............................................................................. 61 7 PROBLEMATIKA REFORMY V OBLASTI NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK ....................................................................................... 63 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................... 67 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ................................................... 70 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 71
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
10
ÚVOD
Sociální politika ve všech vyspělých zemích i zemích, které aspirují na svůj další společenský rozvoj, hraje v soudobých podmínkách velice významnou roli. Stává se bez nadsázky neodmyslitelným atributem uspořádání společnosti. Od sociální politiky v moderní společnosti se očekává, ţe poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj kaţdého jedince, a tím i pro prosperitu celé společnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako „sociální kapitál―. Přitom zájem o sociální kapitál sílí nejen mezi těmi, kdo se sociální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky odlišných profesních zájmů. Sílí i ze strany laické veřejnosti, neboť sociálně politická opatření jsou vepsána do ţivota a osudů nás všech. Základním cílem sociální politiky je poskytovat občanům takový sociální program, který bude udrţovat rozvoj lidských, hospodářských, sociálních a kulturních práv člověka. Směřuje k tomu, aby kaţdý člověk měl moţnost dosáhnout důstojné ţivotní úrovně. Systém sociální politiky by měl být sociálně spravedlivý, transportní, zabezpečující stejné příleţitosti pro všechny, ale aby zároveň byl trvale finančně udrţitelný. Jedním z nejvyuţívanějších systémů podpory v různých sociálních situacích je systém nepojistných sociálních dávek. Ten je zaloţen na finanční podpoře státu a státem uznaných ţivotních událostí. A co je hlavní, systém těchto nepojistných sociálních dávek se zaměřuje na zvýšení solidarity především s rodinami s dětmi. Systémy státní sociální podpory fungují v České republice řadu let. Jiţ od počátku bylo snahou vlád podpořit dávkami státní podpory rodiny s dětmi i ostatní občany, kteří se nacházeli ve sloţitých ţivotních situacích. Během let docházelo k mnohým úpravám různých dávek, jejich zvyšování, ale většinou ke sniţování z důvodu úspory ve státním rozpočtu. Je zřejmé, ţe systémy státních sociálních podpor prošly od svého zřízení velkou obměnou a od počátku se v systémech udrţely jen ty nejzákladnější dávky, ačkoliv ani ty se nevyhnuly mnohým úpravám a vylepšením, které měly zlepšit jejich efektivitu při podpoře rodin a sociálně slabých, nemocných občanů v těţkých ţivotních situacích. V poslední době se Česká republika dostala do problému, který spočíval v úpravě veřejných financí. Vzhledem k analýzám, které ukázaly, kde a v jakých rezortech je nutno
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
11
šetřit státní prostředky, systém nepojistných sociálních dávek nebyl, není a nebude výjimkou. Cílem mé diplomové práce je podat ucelený pohled na systém nepojistných sociálních dávek, komparovat je před a po reformě, popsat problémy spojené s jejich reformou, jejich vyplácením a celkovou agendou. Vzhledem k tomu, ţe všechny tyto dávky jsou stanoveny zákonem, jde o pohled na současný stav legislativy v této oblasti. Podpora rodin s dětmi, občanů zdravotně znevýhodněných a ve finanční tísni ze strany státu nabývá různých podob a opatření a realizuje se jak v systému sociálního zabezpečení, tak i na základě různých daňových úlev či opatření v rámci pracovněprávní oblasti. Celý systém nepojistných sociálních dávek byl vystaven tak, aby vyhovoval podmínkám trţní ekonomiky, aby ţivotní úroveň občanů a rodin s dětmi vycházela především z pracovních příjmů a sociální redistribuce nedeformovala, ale pouze účelně korigovala příjmovou rozdílnost tak, aby osoby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se sníţila závislost občanů a rodin s dětmi na sociálních dávkách. Proces vzniku nepojistných sociálních dávek byl veden snahou vytvořit systém hospodárný, účelný a adresný, který bude vycházet z konkrétní sociální situace a události. Struktura práce je organizována co nejpřehledněji. V úvodní části se zabývám teorií sociální politiky jako takové, aby bylo moţno lépe pochopit celkovou problematiku. Další kapitoly jsou řazeny co nejpřehledněji, v členění na dávky pro rodiny s dětmi, dále pro občany se zdravotním postiţením a občany, kteří se ocitnou v hmotné nouzi. Závěr práce je zaměřen na problémy spojené s reformou v oblasti nepojistných sociálních dávek a zejména novým způsobem jejich výplaty. V práci je vyuţita zejména metoda popisu, analýzy a komparace. Právní stav zpracování diplomové práce je platný k 31. 3. 2013.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
I. TEORETICKÁ ČÁST
12
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
1
13
SOCIÁLNÍ POLITIKA STÁTU
Co je vlastně sociální politika? Při hledání odpovědi na tuto otázku nelze podat jednoznačnou odpověď. Sociální politika se koncentruje na člověka, působí na hodnotové orientace lidí, spoluvytváří jejich názory, postoje. Je vystavena tlakům politických sil ve společnosti. Můţeme říci, ţe v chápání sociální politiky existuje určitá libovůle, a to jak v teorii, tak i v praxi.
1.1 Sociální politika Podle Krebse (2007, s. 17) je sociální politika politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho ţivotních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality ţivota. Sociální politiku je notné vnímat jako celek, určitý systém s mnohými komplikovanými vnitřními vazbami i s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Je tedy úzce vázána i na své společenské okolí. Je vţdy specifická v kaţdé zemi a době, ale jsou jí zároveň vlastní i určité společenské znaky. Sociální politika zpravidla zahrnuje 7 oblastí – bytovou, vzdělávací, zdravotní, rodinnou, zaměstnanosti, sociálního zabezpečení a sociálních sluţeb. Ve své diplomové práci se budu zabývat pouze oblastí sociálního zabezpečení, protoţe je mi profesně blízká a představuje největší podíl mandatorních výdajů státního rozpočtu. V České republice je v současnosti pojem sociální politiky zaloţen na dvou přístupech. Při širším pojetí lze sociální politiku vymezit jako konkrétní jednání státu a dalších subjektů ve společnosti, kterými je ovlivňována sociální sféra společnosti. Pod tuto sféru patří politika sociálního zabezpečení, zdravotní politika, sociální sluţby a politika zaměstnanosti. V uţším smyslu sociální politiky je cílem především reagovat na sociální rizika a jejich negativní důsledky, např. nezaměstnanost, chudoba, nemoc, stáří, invalidita.
1.2 Subjekty a objekty sociální politiky Subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, moţnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování můţe iniciovat a naplňovat (Krebs, 2007, s. 48).
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
14
Subjekty sociální politiky můţeme rozdělit na subjekty státní a nestátní. Za nejdůleţitější subjekty můţeme povaţovat stát a jeho orgány. Mezi nestátní subjekty sociální politiky řadíme zaměstnavatele, kteří realizují podnikovou sociální politiku, obce, realizující výkon sociální politiky buď přímo, nebo jako výkon přenesené působnosti, občanská a charitativní sdruţení, církve, občana samotného s jeho rodinu. I v rámci takto širokého vnímání subjektů sociální politiky si svoji rozhodující a integrující úlohu ponechává stát. Ovšem systém vytváření zdrojů pro sociální politiku naznačuje, ţe by stát v budoucnu neměl být nutně rozhodujícím subjektem při realizaci většiny sociálních opatření. Finanční zdroje limituje jednak reálný rozpor, v jaké míře jsou ochotni daněmi a sociálními platbami občané sociální aktivity státu podporovat a naopak, co od státu očekávají a poţadují. Stát by neměl zajišťovat ty sociální aktivity, které mohou být stejně, nebo i kvalitněji a účinněji zabezpečeny jinými subjekty. Sociální politika musí výrazně podporovat a rozšiřovat prostor pro působení nestátních subjektů, aby nahradily sociální aktivity státu. Podle Krebse (2007, s. 48) jsou sociálními objekty ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena a na něţ jsou orientována. Jsou to jednotlivci nebo sociální skupiny, kterým jsou sociálněpolitická opatření určena, na koho mají působit a vyvolávat tak ţádoucí sociální jednání a chování.
1.3 Základní principy sociální politiky Předpokladem úspěšné realizace sociální politiky je existence různých vzájemně propojených systémů, podsystémů, institucí, norem, předpisů a opatření, jejichţ prostřednictvím jsou cíle sociální politiky uskutečňovány. Při jejich volbě, konstrukci a aplikaci se musí respektovat určité základní zásady a pravidla činnosti a myšlenkové postupy, které jsou pro sociální politiku určující a jsou jí vlastní, tj. základní principy. Pro sociální politiku jako takovou jsou povaţovány za typické, určující a nejvýznamnější principy spravedlnosti, solidarity, subsidiarity a participace. 1.3.1 Princip sociální spravedlnosti Patří k nejzákladnějším a nejdůleţitějším principům. Spravedlnost je stavěna většinou proti křivdě a bezpráví. Vnímání sociální spravedlnosti je čistě subjektivní a je vystaveno silným tlakům vnějších vlivů a zájmů. Spravedlnost se všeobecně uvádí jako právní – souvisí
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
15
s právními normami a sociální – s pravidly, na jejichţ základě se ve společnosti rozdělují a přerozdělují předpoklady a prostředky veřejného blahobytu mezi jednotlivé subjekty. Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také ţivotní příleţitosti a předpoklady (např. vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce atd.) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny (Krebs, 2007, s. 28). Pokud se nedá sociální spravedlnost absolutně kategoricky vymezit, pomáhají nám ji vnímat další dílčí principy: výkonu a zásluhy, souladu mezi vstupy a výstupy, rovnosti, rovných příleţitostí a sociální potřebnosti. Princip sociální spravedlnosti je třeba chápat jako relativní, ve společnosti se vnímá jako výsledek různých částečných, subjektivních hodnocení a chápání sociálních nerovností a rozdílů. 1.3.2 Princip sociální solidarity Tento princip je zaloţen na vzájemné podpoře a harmonické spolupráci mezi lidmi. Vychází z toho, ţe člověk ţije ve společnosti a tím je částečně závislý na druhých. Je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudruţnosti a také odpovědnosti. Souvisí s utvářením a přerozdělováním ţivotních podmínek a prostředků jednotlivců a sociálních skupin v zájmu idejí sociální spravedlnosti. Jde hlavně o solidaritu jednotlivců a rodin, ale i celostátní či mezinárodní. Solidaritu mezigenerační chápeme jako solidaritu ekonomicky aktivních a uţ neaktivními, či solidaritu zdravých s nemocnými, bezdětných s rodinami s dětmi apod. Solidarita se v moderních společnostech realizuje hlavně pomocí redistribuční a transferové politiky státu. Mimo státní mechanismus je však významná solidarita jedinců, spolků, sdruţení, zaloţená na filantropii. 1.3.3 Princip subsidiarity Kaţdý subjekt je povinný nejdříve si pomoci sám a aţ v případě, ţe nemá tuto moţnost, musí mu pomoci rodina. Pokud nemá ani tuto moţnost, obrací se na jiné společenství – přátelé, charita, obec, stát. Stát je povinný se starat o vytváření podmínek, aby si kaţdý mohl pomoci vlastním přičiněním, ale zároveň motivuje, aby kaţdý převzal odpovědnost sám za sebe.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
16
1.3.4 Princip participace Základní myšlenkou participace je, ţe lidé, jejichţ ţivot je ovlivňován určitými opatřeními a rozhodnutími, musí mít také moţnost účastnit se procesu, který vede k jejich přijímání a realizaci. V podstatě jde o to, aby lidé měli reálnou moţnost podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich ţivot (zdraví, staroba, nemoc, nezaměstnanost). Podle Krebse (2007, s. 36) naplňování principu participace je postupným, dlouhodobějším procesem, který lze ve zkratce nazvat jako přechod od člověka jako objektu převáţně sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu. Člověk přestává být pasivním příjemcem sociální politiky a sám se na její tvorbě podílí – participuje a rozhoduje o její realizaci.
1.4 Funkce sociální politiky Funkce vznikaly a postupně se vyvíjí s ohledem na čas a prostor v závislosti na sociálně ekonomické situaci. Pro existenci různých druhů funkcí sociální politiky jsou různá kritéria pro jejich klasifikaci. Nejčastěji jsou uváděny funkce: ochranná (řeší jiţ vzniklou situaci), rozdělovací a přerozdělovací (důchodů, příjmů ale i ţivotních situací, šancí, moţností, daně, transfery), homogenizační (poskytování stejných moţností vzdělávání, práce, zdravotní péče, podle individuálních schopností), stimulační (produktivní), preventivní (zabránění neţádoucích sociálních situací).
1.5 Nástroje sociální politiky Sociální politika se realizuje pomocí různých nástrojů. Základním nástrojem v kaţdé demokratické společnosti je právní řád, v jeho rámci pak sociálněprávní legislativa. Nástroje sociální politiky by měly respektovat jeho základní principy a naplňovat funkční efekty a cíle sociální politiky. Lze rozlišit různé nástroje různého řádu (významovosti) počínaje právním řádem a v jeho rámci sociálněprávní legislativou a konče nástroji bezprostředně aplikačními (jako jsou např. sociální příjmy a sluţby, účelové půjčky, úlevy apod). Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální vize jako dlouhodobá směrnice pro praktickou sociální politiku a sociální program jako nástroj slouţící k prosazování doktríny, k hledání cest, jak dosáhnout dlouhodobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky (Krebs, 2007, s. 69).
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
17
Nástroje sociální politiky lze např. rozlišit i podle toho, zda se jedná o:
Právní normy – patří sem především ústava ČR a Listina základních práv a svobod a zákony (např. o rodině, důchodovém pojištění, daňová legislativa), nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, vyhlášky orgánů samosprávy, kolektivní smlouvy
Ekonomické nástroje – fiskální nástroje ve formě transferů na jedné straně a úlevy na straně druhé, které se poskytují různým sociálním skupinám obyvatelstva, úvěrové nástroje, cenová politika
Sociální dokumenty – koncepce, plány, programy a projekty organizací a institucí
Nátlakové akce – petice, stávky
Kolektivní vyjednávání – u nás aţ po roce 1989, nástroj představuje dosahování konsensu, jednání o určitých sociálních skutečnostech mezi sociálními partnery, má předcházet konfliktům.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
2
18
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ
Sociální zabezpečení je povaţováno za nejdůleţitější nástroj realizace sociální politiky. Podle Krebse (2007, s. 162) můţeme sociální zabezpečení, jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňování jejich úkolů a cílů, obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichţ prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů S rozvojem průmyslu dochází ke změně ţivotních podmínek, způsobu a charakteru práce, pracovních podmínek a ke změně ţivota člověk vůbec. Člověk se dostává v ţivotě do stále nových rizikových situací, někdy se stává aţ nemoţné, aby nesl důsledky. V kaţdé společnosti je těmto otázkám věnována velká pozornost. Stát i organizace se snaţí takovým situacím předcházet, zmírňovat je, a pokud je to moţné je i odstraňovat. Sociální rizika jsou označována také jako sociální události či sociální příhody, které jsou právem známé a s nimiţ právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, pomocí nichţ lze předejít, zmírnit nebo překonat tíţivou ţivotní situaci způsobenou takovou událostí. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména: nemoc, úrazy, těhotenství, stáří, narození dítěte, smrt rodinného příslušníka, popř. další důvod způsobující tíţivou situaci (Krebs, 2007, s. 182). Sociální zabezpečení je nedělitelnou součástí sociálního systému. Tak jako celý systém je v procesu vývoje a změn. V současnosti má širší cíle, neţ je prevence a zmírňování chudoby. Základním cílem je poskytnout rodinám a jednotlivcům jistotu, ţe úroveň a kvalita jejich ţivota se nesníţí v rizikové sociální nebo ekonomické situaci. To znamená nejen typy v situacích, kterým nebylo moţné zabránit. Proto sociální zabezpečení disponuje nejen peněţními dávkami, ale i širokou škálou sluţeb. Sociální zabezpečení lze chápat jako souhrnné označení pro všechny sociální instituce, které poskytují občanovi poradenství, ochranu, materiální a peněţní plnění, sluţby a azyl na uspokojování jejich sociálních potřeb. Sociální zabezpečení zahrnuje tři typy sociálních institucí: sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc. Toto třídění podle právní povahy zabezpečení je důleţité pro definování povahy nároku občana na sociální dávky a sluţby.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
19
2.1 Sociální pojištění V rámci systému sociálního pojištění jsou řešeny ty sociální situace, na které se občan můţe předem připravit (pojistit) formou odloţení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. V tomto směru jsou dnes provozovány systémy: -
důchodového pojištění (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů) a penzijního připojištění (zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů),
-
nemocenského pojištění (zákon č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Systém je financován z pojistného, které platí podle přesně stanovených podmínek jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel i osoby samostatně výdělečně činné. Sociální pojištění je forma nejvíce preferovaná v moderních společnostech s trţní ekonomikou. Je rozvíjena jak ve
všeobecných
povinných
(obligatorních),
tak
v doplňkových
dobrovolných
(fakultativních) systémech. V našich podmínkách je nejvhodnější formou zajištění sociálních potřeb občanů ve všech případech, kdy se jedná o sociální událost spojenou se ztrátou příjmu z výdělečné činnosti v případech mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, stáří a ztráty ţivitele. Sociální pojištění je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině.
2.2 Sociální péče V rámci systému sociální péče (pomoci) se řeší obtíţné sociální situace stavu hmotné a sociální nouze, tedy situace, které občan není, resp. nebude schopen řešit sám nebo s pomocí vlastní rodiny. V návaznosti na výsledcích sociální práce, na základní metody sociální pomoci se sociální pomoc poskytuje v těchto základních formách: -
sociální sluţby, které poskytují především nestátní neziskové organizace, obce a kraje
-
sociálněprávní ochrana – poskytuje stát prostřednictvím pověřených obecních úřadů
-
dávky sociální pomoci – poskytuje stát prostřednictvím kontaktních poboček Úřadu práce České republiky
Sociální pomoc vyjadřuje skutečnost, ţe se občan dostal do situace, kdy není v jeho silách se sám zaopatřit, není sociálně pojištěn a ani nesplnil podmínky vzniku nároku na státní
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
20
zaopatření. Liší se od pojištění a zaopatření svou individualizovanou aplikací podmíněnou chudobou (sociální nouzí). Sociální pomoc je určena k zabezpečení základních ţivotních potřeb osob v situaci absolutního nedostatku hmotných prostředků a v těch sociálních situacích, kdy osoby nejsou schopny samy ani s pomocí vlastní rodiny zabezpečovat svoje základní ţivotní potřeby. Jedním ze základních cílů sociální pomoci je tedy zabránit propadu občana do trvalé sociální závislosti, která zpravidla vyţaduje „azylové řešení―. Jedná se především o pomoc aktivizující, která vede k dosaţení způsobilosti k soběstačnému ţivotu ve společnosti. 2.2.1 Základní nástroje sociální pomoci Krebs uvádí (2007, s. 272), ţe základními nástroji sociální pomoci jsou poradenství, prevence sociálně-patologických jevů, sociálněprávní ochrana, dávky sociální pomoci (v peněţní i věcné podobě) a sociální sluţby. S tímto rozdělením plně souhlasím. 2.2.1.1 Poradenství „Jde o výměnu informací mezi tím, kdo radí, tj. poradcem, a tím, kdo rady přijímá, tj. klientem. Pojem informace není chápán pouze jako zpráva nebo údaj, ale i jako „poučení―. Také můţe být poradenství chápáno jako metoda redukování emocionálního napětí, proces učení, popř. i jako metoda pomoci člověku při řešení problémů a při hledání nových, přiměřenějších forem ţivota. Úkolem poradenství je poskytnout pomoc při řešení obtíţných sociálních situací občanů, do nichţ se oni sami, popř. jejich nejbliţší příbuzní, dostávají. Charakteristika aktivit v poradenské péči zabezpečovaných na jednotlivých úrovních určitým sociálním skupinám občanů nemůţe být zcela vyčerpávající, protoţe chybí statistické údaje, které by dokladovaly četnost poskytovaných informací i četnost řešení jednotlivých případů, se kterými se občané na příslušné orgány obracejí―. (Krebs, 2007, s. 272). Obecně lze konstatovat, ţe poradenská péče není dostatečně zabezpečená jak personálně, tak kapacitně. Prakticky jedinou oblastí, která je patrně dostatečně vybavena, je poradenská činnost pro rodinu a děti, která je zabezpečena stávajícími odděleními péče o rodinu a děti a poradnami pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
21
2.2.1.2 Sociální prevence Sociální prevencí se rozumí soubor aktivit ovlivňujících proces socializace a sociální integrace, které jsou zaměřeny na změnu nepříznivých sociálních, příp. socioekonomických podmínek vedoucích ke vzniku a šíření sociálně patologických jevů. Hlavním cílem sociální prevence je zabránit vzniku příčin negativních společenských jevů, zamezit šíření sociálně patologických jevů do dosud nezasaţené části společnosti a opětovné sociální začlenění osob, které jsou nositeli sociálně patologického chování. Sociální prevence slouţí k ochraně společnosti před sociálně patologickými jevy, např. před kriminalitou, toxikománií, xenofobií, rasizmem, sociálním parasitizmem a násilím, které ohroţují její základní hodnoty (Krebs. 2007, s. 273). 2.2.1.3 Sociálně-právní ochrana Tato forma sociální pomoci se dnes poskytuje nezletilým dětem a občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům a občanům, kteří své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni vlastními silami uplatňovat, a tyto zájmy a práva by tak mohly být ohroţeny. Významným pramenem vedoucím k ochraně těchto práv je aktivní vyhledávací činnost jednotlivých sociálních subjektů, včetně garancí prevence sociálně patologických jevů, čímţ se realizuje preventivní role sociální politiky. Stát tyto činnosti buď přímo organizuje a financuje, nebo jejich výkon můţe svěřit za stanovených podmínek jinému subjektu (Krebs, 207, s. 273).. 2.2.1.4 Sociální služby Sociální sluţby se částečně překrývají s širší kategorií veřejných sluţeb. Veřejné sluţby jsou sluţby poskytované v zájmu veřejnosti. Na rozdíl od sluţeb komerčních jsou financovány z veřejných rozpočtů, jsou podrobněji definovány legislativou neţ jiné sluţby a díky tomu jsou více závislé na politickém rozhodnutí státu, krajů a obcí. Sociální sluţba však můţe být poskytována i jako sluţba komerční, a to na základě obchodního kontraktu mezi poskytovatelem a uţivatelem (Matoušek, Koldinská, 2007, s. 9). Sociální sluţby jsou poskytovány lidem společensky znevýhodněným, a to s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota, případně je v maximální moţné míře do společnosti začlenit, nebo společnost chránit před riziky, jejichţ jsou tito lidé nositeli. Sociální sluţby proto zohledňují jak osobu uţivatele, tak jeho rodinu, skupiny, do nichţ patří, případně zájmy širšího společenství.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
22
V současné době jsou dle Matouška (2007, s. 89) v České republice poskytovány v širokém smyslu tyto sociální sluţby: -
Sluţby pro nezaměstnané, sluţby reagující na chudobu a bezdomovectví
-
Sluţby pro rodiny s dětmi
-
Sluţby pro rizikové děti a mládeţ
-
Sluţby pro staré lidi
-
Sluţby pro etnické menšiny
-
Sluţby pro uprchlíky
-
Sluţby pro lidi s postiţením
-
Sluţby reagující na krize a sluţby pro lidi trpící duševními nemocemi
-
Sluţby pro nemocné
-
Sluţby pro lidi se závislostmi
-
Sluţby související s výkonem spravedlnosti
2.3 Státní sociální podpora V České republice, stejně jako v kaţdém moderním státě, se povaţuje za nezbytné napomáhat svým občanům (v některých případech nejen občanům, ale i cizincům, ţijících na území daného státu) v řešení jejich nepříznivých sociálních událostí, které se jim v průběhu jejich ţivota přihodily, popř. jim pomáhat se na tyto nepříznivé sociální události připravit dopředu. Vymezení okruhu těchto nepříznivých sociálních událostí, stejně jako forma a rozsah pomoci ze strany státu, popř. jiného subjektu, je předmětem právní úpravy sociálního zabezpečení konkrétního státu. Sociální zabezpečení jako pojem lze tedy chápat jako pojem komplexní, který je vnitřně dále členěný a znamená soubor právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichţ účelem je předcházet moţným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka (Gregorová a Galvas, 2005, s.26). V ČR byla po roce 1989 započata sociální reforma, na jejímţ základě vznikla tzv. třípilířová struktura sociálního zabezpečení, která dle současné platné právní úpravy zahrnuje sociální pojištění, státní sociální podporu (dále jen SSP) a sociální pomoc. Systémové součásti sociálního zabezpečení se od sebe liší jednak tím, jakou úlohu v tomto systému sehrává stát, tzn., jak se podílí na tvorbě zdrojů a organizaci sociálního
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
23
zabezpečení, a jednak tím, jaké postavení v tomto systému zaujímá občan - tzn. jak se podílí na tvorbě zdrojů a jaké musí splnit podmínky, aby systém vůči němu začal působit. Z hlediska postavení jedince je systém SSP systémem zaopatřovacím, tzn., ţe jedinec k tomu, aby čerpal plnění, resp. pobíral dávku, nemusí být v předstihu účasten nějakého pojistného systému ani předem odkládat část finančních prostředků k zajištění budoucích potřeb. Pomoc ze systému nastává v okamţiku, jakmile nastane zákonem předvídaná skutečnost - narození dítěte, péče o dítě, pěstounská péče apod (Gregorová a Galvas, 2005, s. 35). Poskytování dávek je často vázáno na splnění dalších, zákonem o SSP, předem jasně vymezených podmínek, coţ fakticky znamená, ţe i při vzniku zákonem předpokládané skutečnosti nemusí na dávku dosáhnout kaţdý, ale jen ten, kdo ji skutečně potřebuje. Z tohoto důvodu zákon o SSP v některých případech váţe přiznávání dávek státní sociální podpory na dosaţení, resp. nepřekročení určené výše příjmů v rodině. Z hlediska postavení státu při tvorbě zdrojů na financování SSP a organizaci této oblasti je stát nositelem SSP. To znamená, ţe příjmy a výdaje na financování SSP jsou přímo napojeny na státní rozpočet a stát systém SSP řídí, určuje podmínky, za kterých se bude pomoc ze systému uskutečňovat, systém SSP spravuje a realizuje prostřednictvím svých orgánů. Financování je v plné míře zajištěno ze státního rozpočtu, tedy z daní v rámci nejširší celospolečenské solidarity. Tato skutečnost přímo vyplývá ze zákona o SSP, který stanoví, ţe náklady na státní sociální podporu hradí stát (Břeská et al, 2012, s. 14). SSP představuje subsystém sociálního zabezpečení, který umoţňuje velmi účinně realizovat sociální politiku jak úsporného, tak i štědrého charakteru a v závislosti na tom můţe ve prospěch rodin transferovat takové mnoţství finančních prostředků, které je potřeba, resp. které je z hlediska ekonomického pro stát únosné. Stát rovněţ prostřednictvím tohoto systému můţe rozhodovat o tom, zda bude provádět sociální politiku cílenou, adresně zaměřenou na osoby potřebné, či bude poskytovat dávky celoplošně - všem rodinám. 2.3.1 Vývoj státní sociální podpory Dnes, po ohlédnutí za téměř osmnáctiletou historií účinnosti zákona o SSP (od 1. 10. 1995 a v plném rozsahu od 1. 1. 1996) lze říct, ţe systém SSP je systémem dynamickým, ţivým, neustále se vyvíjejícím, neustále se přizpůsobuje aktuálním potřebám řešit sociální situace
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
24
a rovněţ představám, jak tyto situace řešit, a nepochybně také reaguje na vývoj ekonomické situace v ČR, resp. ekonomické moţnosti státu financovat tento systém. Mnoţství různých změn nejlépe dosvědčuje jeho několikanásobná novelizace - od dob přijetí byl zákon novelizován cca 70krát. Z hlediska hmotněprávních změn patří k nejvýznamnějším změnám vývoj z hlediska věcného rozsahu SSP, tzn. z hlediska okruhu dávek, které byly ze systému SSP v minulosti po určitou dobu poskytovány, ovšem dnes jiţ součástí tohoto systému nejsou. K takovým dávkám patří - sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie a sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného, dále příspěvek na dopravu, zaopatřovací příspěvek, příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc, příspěvek na školní pomůcky a sociální příplatek. Posledně jmenovaný sociální přípatek byl zrušen k 1. 1. 2012, ovšem v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 jiţ byl vyplácen jen omezenému okruhu příjemců, neboť jeho poskytování bylo vázáno na nepříznivý zdravotní stav dítěte, popř. rodiče. Alternativou za zrušený sociální příplatek pro rodiny se zdravotním handicapem je změna právní úpravy týkající se příspěvku na péči dle zákona č. 108/2006, o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních sluţbách―). S účinností od 1. 1. 2012 je v ustanovení § 12 upraveno tzv. zvýšení příspěvku na péči, které náleţí nezaopatřenému dítěti do 18 let věku, kterému náleţí příspěvek na péči (s výjimkami zde uvedenými), a rodiči, kterému náleţí příspěvek a který pečuje o nezaopatřené dítě do 18 let věku, jestliţe rozhodný příjem oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných je niţší neţ dvojnásobek částky ţivotního minima oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných. Z hlediska ekonomické podmínky je tedy okruh potencionálních příjemců zvýšeného příspěvku na péči vymezen totoţně jako v případě sociálního příplatku, ovšem není tomu tak z hlediska zdravotního postiţení. Sociální příplatek zohledňoval tzv. nepříznivý zdravotní stav, který byl v závislosti na stupni zdravotního postiţení povaţován za dlouhodobou nemoc dítěte, dlouhodobé zdravotní postiţení nebo dlouhodobé těţké zdravotní postiţení, kdeţto příspěvek na péči náleţí tzv. osobě závislé na pomoci jiné fyzické osoby v příslušném stupni závislosti (stupni I - lehká závislost, stupni II - středně těţká závislost, stupni III - těţká závislost, stupni IV - úplná závislost), která vyţaduje kaţdodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Je tedy jasné, ţe posuzování zdravotního stavu pro účely příspěvku na péči je zcela jiné od posuzování nepříznivého
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
25
zdravotního stavu pro účely sociálního příplatku a tudíţ se domnívám, ţe okruh příjemců, kteří dosáhnou na zvýšení příspěvku na péči, je menší. Byly provedeny změny i např. v zákonných podmínkách nároku na dávky, byly změněny konstrukce výpočtu dávek, u testovaných dávek došlo k řadě dílčích změn - ať uţ jde o okruh započitatelných příjmů nebo o způsob stanovení příjmů. Z výše uvedeného je patrné, ţe za dobu své existence prošel systém SSP celou řadou výrazných i méně výrazných změn. Vývoj v oblasti SSP se dotkl i organizačně právních změn, spojených se změnou orgánů, vykonávajících státní správu na úseku SSP.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
II.
VPRAKTICKÁ ČÁST
26
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
3
27
SUBJEKTY VE STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE
V oblasti státní sociální podpory (dále jen SSP) vystupují na jedné straně oprávněné osoby jakoţto subjekty, kvůli nimţ samotný systém existuje, na straně druhé správní orgány, jakoţto vykonavatelé státní správy na úseku SSP.
3.1 Orgány provádějící státní sociální podporu V nejširším slova smyslu je vykonavatelem státní správy v oblasti SSP stát - ten je totiţ nejen nositelem tohoto subsystému, ale ho i provádí prostřednictvím svých orgánů (Gregorová, Galvas, 2005, s. 153). Od účinnosti zákona o SSP do současné doby se vykonavatelé této správy, kromě MPSV, změnili několikrát. S účinností zákona o SSP, tj. od 1. 10. 1995, vykonávaly státní správu v oblasti SSP okresní úřady, jakoţto územní orgány státní správy s všeobecnou působností, a to aţ do jejich zrušení, tedy do 31. 12. 2002. V souvislosti se vznikem krajských úřadů se s účinností k 1. 1. 2001 staly vykonavatelem státní správy v oblasti SSP orgány vyšších územně samosprávných celků - krajské úřady, a to jako orgány druhoinstanční. Očekávalo se, ţe v budoucnu bude výkon SSP přenesen v prvním stupni zcela na obecní úřady obcí s rozšířenou působností, a tudíţ by jako orgán druhoinstanční logicky připadal v úvahu příslušný krajský úřad. K faktickému přenesení výkonu SSP v prvním stupni na orgány samosprávy došlo aţ k 1. 1. 2003, a to jen na přechodnou dobu, kdy v období od 1. 1. 2003 do 31. 3. 2004 byl výkon SSP přenesen na obecní úřady zákonem taxativně vyjmenovaných obcí, které tuto působnost vykonávaly jako tzv. přenesenou působnost. Zákonem vymezené obce se v převáţné míře svým názvem shodovaly se sídlem bývalých okresních úřadů. Po uplynutí tohoto přechodného období, tj. od 1. 4. 2004, měly provádění SSP zajišťovat všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností. K tomu však jiţ nedošlo, neboť byl přijat zákon, kterým s účinností od 1. 4. 2004 přešel výkon státní správy v této oblasti v prvním stupni na úřady práce. K další významné změně z hlediska organizace SSP došlo k 1. 4. 2011, kdy byl namísto dosavadních 77 samostatných úřadů práce zřízen jeden ústřední orgán státní správy s celostátní působností tzv. Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce ČR―) a výkon státní správy na úseku SSP přešel v prvním stupni na tento nově vzniklý správní úřad. Hlavním důvodem pro sjednocení 77 úřadů práce v Úřad práce ČR jako samostatné organizační sloţky státu, byla především snaha o větší efektivitu při řízení výkonu státní správy v oblastech zaměstnanosti a SSP, sjednocení organizačního uspořádání a sníţení provozních nákladů, které vznikají v souvislosti se zajištěním výkonu
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
28
státní správy v těchto oblastech. Nové uspořádání představovalo i přípravu pro sjednocení výplaty všech nepojistných sociálních dávek na jedno výplatní místo. Doposud poslední změnou je vyčlenění krajských úřadů z vykonavatelů SSP, jakoţto orgánů druhoinstančních, a to s účinností od 1. 1. 2012. Od uvedeného data, tj. od 1. 1. 2012, tak státní správu na úseku SSP vykonává v prvním stupni Úřad práce ČR, resp. jeho krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu a ve druhém stupni MPSV (dále téţ souhrnně „orgány SSP―). 3.1.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), jako ústřední orgán státní správy, je přímým vykonavatelem státní správy se specializovanou celostátní působností. Podrobněji pro oblast SSP je jeho působnost vymezena zákonem č. 73/2011, o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Úřadu práce ČR―), a zejména zákonem o SSP. K hlavním úkolům v této oblasti patří především vydávání prováděcích předpisů, metodických pokynů a výkladových stanovisek k zákonu o SSP. MPSV je rovněţ správcem informačního systému o dávkách SSP a jejich výši, o poţivatelích těchto dávek a ţadatelích o tyto dávky a osobách s nimi společně posuzovaných. Veškeré údaje, které jsou vedeny v tomto informačním systému, jsou od 1. 1. 2012 součástí tzv. Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí, jehoţ hlavním úkolem je zajištění vyšší efektivity při správě a distribuci sociálních dávek, a jehoţ správcem je rovněţ MPSV. Součástí Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí jsou nejen údaje z informačního systému o dávkách SSP, ale i údaje z informačních systémů o pomoci v hmotné nouzi, o příspěvku na péči, o dávkách pro osoby se zdravotním postiţením – čili všechny nepojistné sociální dávky (dále jen NSD) a v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Kromě toho MPSV také zajišťuje pro provádění zákona o SSP aplikační program automatizovaného zpracování údajů, potřebný pro rozhodování o dávkách, jejich výplatu a jejich kontrolu a poskytuje tento aplikační program krajským pobočkám Úřadu práce ČR. S účinností od 1. 1. 2012 je MPSV namísto krajských úřadů odvolacím orgánem v oblasti NSD.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
29
3.1.2 Úřad práce České republiky Úřad práce České republiky (dále jen ÚP ČR) byl zřízen zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů s účinností od 1. dubna 2011. ÚP ČR je správním úřadem s celostátní působností se sídlem v Praze a je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí. Z hlediska organizačního se ÚP ČR člení na generální ředitelství, krajské pobočky a pobočku pro hlavní město Prahu (dále jen „krajské pobočky―). Součástí krajských poboček jsou tzv. kontaktní pracoviště, součástí kontaktních pracovišť potom mohou být tzv. detašovaná pracoviště či výjezdní pracoviště. Dle organizačního řádu Úřadu práce ČR má Úřad práce ČR celkem 14 krajských poboček, jejichţ součástí je celkem 231 kontaktních pracovišť. Dle § 4 zákona o ÚP ČR a o změně souvisejících zákonů vykonává ÚP ČR působnost v oblastech
Zaměstnanosti
Ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
Státní sociální podpory
Dávek pro osoby se zdravotním postiţením
Příspěvku na péči a inspekce poskytování sociálních sluţeb
Pomoci v hmotné nouzi
Pravomoc rozhodovat je svěřena generálnímu řediteli, který stojí v čele Úřadu práce ČR a řídí jej, z hlediska ustanovování se uplatňuje tzv. princip jmenovací, kdy generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí. Krajskou pobočku řídí krajský ředitel. Bliţší podmínky organizačního uspořádání Úřadu práce ČR stanoví statut a organizační řád, které vydává generální ředitel s předchozím písemným souhlasem ministra práce a sociálních věcí. Nejen na úseku NSD, ale i v jiných oblastech, v nichţ Úřad práce ČR plní úkoly, deleguje tento správní orgán svoji pravomoc na krajské pobočky, potaţmo na jejich kontaktní pracoviště. Na základě organizačního řádu krajské pobočky plní v oblasti NSD zejména úkoly koncepčního a strategického charakteru, koordinují a metodicky řídí činnost kontaktních pracovišť v rámci daného kraje. Za tím účelem vydávají různé interní normy a řídící akty - směrnice, organizační opatření, příkazy, rozhodnutí či sdělení. Krajské pobočky
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
30
rovněţ zpracovávají statistiky, analýzy a rozbory v dané oblasti a poskytují podklady generálnímu ředitelství, popř. MPSV. Kontaktní pracoviště na úseku NSD dle organizačního řádu zajišťují prvotní základní konzultační činnost, poskytují sociálně-právní poradenství v této oblasti a především plní úkoly správního orgánu prvního stupně, tzn. ţe přijímají a kontrolují ţádosti včetně jejich náleţitostí, zahajují správní řízení z moci úřední a rozhodují ve správním řízení. Za účelem zvýšení komfortu klientů z hlediska územní dostupnosti mohou vznikat - zpravidla po dohodě s obcí či jiným orgánem veřejné správy - jako součásti kontaktních pracovišť tzv. detašovaná pracoviště či výjezdní pracoviště. I na těchto pracovištích by měly být pro klienty zajištěny veškeré sluţby, které je Úřad práce ČR povinen poskytovat.
3.2 Oprávněná osoba Oprávněná osoba je fyzická osoba, které vzniká na nepojistnou sociální dávku nárok - má tedy na ni právo. Obecně můţe být oprávněnou osobou pouze fyzická osoba (dále jen "osoba"), která je občanem ČR, jestliţe tato osoba (a u dávek poskytovaných v závislosti na výši příjmu v rodině i tzv. osoby společně s ní posuzované) je na území ČR hlášena k trvalému pobytu, nebo fyzická osoba, která sice není občanem ČR, ale má na území ČR trvalý pobyt podle zvláštního právního předpisu, za předpokladu, ţe všechny výše uvedené osoby mají na území ČR bydliště. Podmínka bydliště bude splněna zejména tehdy, pokud se zde osoba „dlouhodobě zdrţuje, vykonává zde výdělečnou činnost, ţije zde s rodinou, plní zde povinnou školní docházku nebo se zde soustavně připravuje na budoucí povolání, popřípadě existují jiné významné důvody, zájmy či aktivity, jejichţ vzájemná souvislost dokládá sepětí této osoby s Českou republikou“ (§ 4-5 a § 7 zákona o SSP). Podle mého mínění je zasazení zákonné podmínky bydliště na území ČR, jako nezbytné podmínky nároku na dávku SSP, pozitivní legislativní změnou. Do 31. 12. 2011 se podmínka bydliště totiţ zjišťovala jen v případech, kdy šlo o vztahy, které byly upraveny přímo pouţitelným předpisem Evropských společenství v oblasti tzv. rodinných dávek - nikoliv však pro posouzení nároku na dávku, ale pro určení kompetentní instituce k vyplácení rodinných dávek.
3.3 Osoba společně posuzovaná Osoba společně posuzovaná je fyzická osoba, která je v určitém vztahu k oprávněné osobě, resp. tvoří s oprávněnou osobou rodinu. Správné vymezení okruhu osob společně
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
31
posuzovaných s oprávněnou osobou - tedy rodiny - má význam zejména u dávek testovaných, neboť u těchto dávek se příjem rozhodný pro přiznání dávek stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období. Vymezení těch osob, které se za rodinu povaţují, je velmi důleţité i u rodičovského příspěvku, neboť u této dávky je dítětem zakládajícím nárok na rodičovský příspěvek tzv. nejmladší dítě v rodině. Zákon o SSP jinak definuje okruh společně posuzovaných osob pro nárok na přídavek na dítě, porodné a rodičovský příspěvek a jiným způsobem pro nárok na příspěvek na bydlení. Okruh společně posuzovaných osob je třeba vţdy zvaţovat ve vztahu ke konkrétní oprávněné osobě, přičemţ není rozhodující, zda tyto osoby ţijí v jednom domě a mají shodnou adresu bydliště a trvalého pobytu či nikoliv. Obecně jsou společně posuzovanými osobami nezaopatřené děti, rodiče nezaopatřených dětí, manţel, partner nebo druh a druţka, pokud s oprávněnou osobou spolu trvale ţijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. V některých případech platí ze zákona nevyvratitelná domněnka, ţe osoby spolu vţdy trvale ţijí a společně uhrazují náklady na své potřeby - tedy vedou společnou domácnost. Tato domněnka platí v případě, kdy jde o nezletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče (nejsou-li rodiče rozvedeni), dále jde-li o zletilé nezaopatřené dítě a jeho rodiče, jestliţe rodiče a dítě jsou v témţe bytě hlášeni k trvalému pobytu a také v případě, kdy se jedná o manţele či partnery ţijící v registrovaném partnerství. Za rodiče je povaţována i osoba, které byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manţel, partner rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (druţka) rodiče nebo uvedené osoby. Pro účely příspěvku na bydlení se za rodinu povaţují všechny osoby, které jsou v bytě, na který je uplatněn nárok na příspěvek na bydlení, hlášeny k trvalému pobytu.
3.4 Další subjekty v oblasti nepojistných sociálních dávek Při výkonu státní správy na úseku nepojistných sociálních dávek (dále jen NSD) vystupuje celá řada dalších subjektů - státních orgánů, fyzických či právnických osob, které orgánům NSD poskytují důleţité informace, nezbytné pro rozhodování v oblasti NSD. Tyto subjekty jsou povinny na výzvu příslušného orgánu, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, nebo na poţádání ţadatele o dávku a osoby společně posuzované, sdělit údaje rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
32
V souvislosti s rostoucí elektronizací veřejné správy komunikují orgány NSD s jinými správními orgány povětšinou elektronicky, kdy si buď přímo v jejich agendových informačních systémech zjišťují potřebné informace, k nimţ mají přístup, nebo je jim tato informace poskytována na základě elektronického dotazu. V ostatních případech se orgány NSD dotazují u ostatních správních orgánů potřebných informací písemně zpravidla prostřednictvím datových schránek.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
4
33
REFORMA VÝPLATY NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK
Od 1. ledna 2012 se sjednotil proces výplaty nepojistných sociálních dávek včetně podpory v nezaměstnanosti. Rozhodování a administrace těchto dávek je od tohoto data prováděna jediným orgánem, kterým je Úřad práce ČR, který nově od obcí přebral výplatu dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postiţením. Sjednocením dávkových agend v rámci sociální reformy dochází ke zvýšení komfortu klientů z hlediska územní dostupnosti. Sjednocení výplaty dávek mělo přinést pozitivní změny jak pro klienty tak i správce systému, a hlavně moţnost efektivnějšího řízení a administrace dávek i lepší kontrolovatelnost vyuţití prostředků státu. Místa, kde se doposud vyplácela podpora v nezaměstnanosti a státní sociální podpora, zůstávají od 1. 1. 2012 stejná. V případě dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postiţením jsou tyto dávky vypláceny v řadě případů také na stejném místě, protoţe Úřad práce ČR převzal pracovníky obce. V některých místech bylo zřízeno také výjezdní pracoviště, kde byl zajištěn provoz v určených úředních hodinách. Od 1. 1. 2012 lze vyřídit veškeré sluţby na 423 kontaktních pracovištích Úřadu práce ČR. ÚP ČR převzal od obcí asi 1 600 zaměstnanců, kteří měli vykonávat stejný rozsah práce a s ohledem na zjednodušení dávkových systémů, měl být po spojení výkonu všech dávkových agend, včetně SSP, počet pracovníků adekvátní. Dávkové agendy mělo tak vykonávat 3 700 osob. Obce měly v oblasti sociální práce i nadále vykonávat vlastní i přenesenou působnost. Proto jim určitý počet zaměstnanců zůstal a byl jim zachován i příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti v dané oblasti. Přechod do nového jednotného systému správy a výplaty sociálních dávek byl včas připraven, a to včetně dlouhodobě plánovaného přechodu na IT podporu. MPSV mělo k dispozici dosavadní software, pouze nové dávky se měly vyplácet novými aplikacemi. Dle vyjádření MPSV byl software připraven, dílčí aplikace k jednotlivým agendám byly od prosince 2011 testovány a nehrozilo, ţe by se něco nevyplatilo. Sociální reforma či konkrétně sjednocení výplaty se připravovalo více neţ rok.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
34
4.1 Dávky státní sociální podpory Dávky státní sociální podpory upravuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Do věcného rozsahu systému SSP náleţí přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, rodičovský příspěvek, pohřebné a dávky pěstounské péče. V závislosti na tom, zda je z hlediska posouzení nároku na dávku sledována příjmová situace rodiny, lze dávky dělit na: ■
Dávky poskytované bez ohledu na výši příjmu v rodině (dávky netestované) - ačkoliv se u těchto dávek příjem rodiny nezkoumá, neznamená to, ţe nárok či výše dávky nemůţe být určitým příjmem ovlivněna. -
Rodičovský příspěvek - dávka, prostřednictvím které se stát podílí na finančním zajištění rodiče v době, kdy pečuje o dítě do určitého věku. Oprávněnou osobou je tedy rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje o nejmladší dítě v rodině, nejdéle do 4 let věku dítěte.
-
Pohřebné - dávka, kterou se stát jednorázově podílí na nákladech spojených s vypravením pohřbu. Oprávněnou osobou je osoba, která vypravila pohřeb dítěti, které bylo ke dni smrti nezaopatřeným dítětem, nebo osobě, která byla ke dni smrti rodičem nezaopatřeného dítěte.
-
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte - dávka, kterou se stát podílí na krytí nákladů spojených s péčí o dítě v pěstounské péči. Oprávněnou osobou je dítě svěřené do pěstounské péče, a to bez ohledu na to, zda jde o dítě nezaopatřené či zaopatřené.
-
Odměna pěstouna - dávka, která představuje určitým způsobem společenské uznání a finanční podporu osobě, která pečuje zpravidla o cizí dítě, jeţ má v pěstounské péči. Oprávněnou osobou je zde pěstoun, kterému bylo svěřeno dítě do pěstounské péče.
-
Příspěvek při převzetí dítěte - dávka, kterou se stát částečně podílí na nákladech, souvisejících s pořízením základního vybavení pro dítě při jeho převzetí do pěstounské péče. Oprávněnou osobou je pěstoun, který převzal dítě do pěstounské péče.
-
Příspěvek na zakoupení motorového vozidla - dávka, prostřednictvím které stát přispívá na pořízení či nezbytnou celkovou opravu osobního motorového vozidla pěstounovi, který pečuje o čtyři a více dětí v pěstounské péči. Oprávněnou osobou
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
35
je pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti nebo má nárok na odměnu pěstouna z důvodu péče o čtyři děti. ■
Dávky poskytované v závislosti na výši příjmu v rodině (dávky testované) - v souvislosti se zkoumáním příjmu v rodině patří tyto dávky k administrativně náročnějším, a to jak z hlediska zpracování, tak i z hlediska dokládání skutečností, jeţ tvoří náleţitosti ţádosti. U příspěvku na bydlení, u něhoţ vedle zkoumání rozhodného příjmu v rodině za příslušné kalendářní čtvrtletí se zjišťují i uhrazené náklady na bydlení v příslušném čtvrtletí. -
Přídavek na dítě - dávka, prostřednictvím které stát částečně kompenzuje rodinám s nezaopatřenými dětmi skutečnost, ţe dlouhodobě značnou částí svých příjmů zabezpečují potřeby svých dětí a v důsledku toho mohou mít dlouhodobě niţší ţivotní úroveň ve srovnání s rodinami bezdětnými při stejných pracovních zásluhách. Při splnění zákonných podmínek je oprávněnou osobou nezaopatřené dítě.
-
Příspěvek na bydlení - dávka, která má rodinám (nejen s nezaopatřenými dětmi) přispívat na náklady spojené s bydlením, s přihlédnutím k jejich příjmové situaci, nákladům spojených s bydlením a počtu osob v domácnosti, přičemţ je nepodstatné, zda tito občané bydlí v bytě státním, druţstevním či soukromém. Oprávněnou osobou je vlastník nebo nájemce bytu.
-
Porodné - dávka, jejímţ účelem je jednorázově přispět rodině ke krytí zvýšených nákladů, vzniklých v souvislosti s narozením prvního dítěte, popř. převzetím prvního dítěte do péče na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy nebo na základě rozhodnutí soudu o osvojení dítěte. Při splnění zákonných podmínek je oprávněnou osobou v prvé řadě ţena, která porodila své první ţivé dítě (oprávněnou osobou se můţe stát i otec tohoto dítěte). Oprávněnou osobou můţe být i osoba, která převzala dítě do péče na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy nebo na základě rozhodnutí soudu o osvojení dítěte, a to do 1 roku věku dítěte.
Z hlediska četnosti vyplácení dávek lze potom rozlišovat: ■
dávky jednorázové - porodné, pohřebné, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla a
■
dávky opakující se - přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, odměna pěstouna a příspěvek na úhradu potřeb dítěte.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
36
4.1.1 Reforma od 1. ledna 2012 – zákon č. 366/2011 Sb. Největší změny v oblasti dávek SSP nastaly hned u několika dávek: Příspěvek na bydlení
Časové omezení výplaty dávky oprávněné osobě na 84 měsíců v posledních 10 letech
Prohlášení oprávněné osoby, ţe celkové sociální a majetkové poměry ji neumoţňují řešit problém bydlení jinak
Počítání doby nejdříve od 1. ledna 2012 – výjimka, kdy se doba nepočítá:
byl poskytnut příspěvek na úpravu bytu byt zvláštního určení podle obč. zákoníku rodinu tvoří výlučně osoby starší 70 let
Nový typ příjemce – bez souhlasu oprávněné osoby můţe být dávka pouţita na úhradu nájemného a sluţeb pronajímateli nebo poskytovateli sluţeb
Definice bydliště – podle zákona o hmotné nouzi
Rodičovský příspěvek
Moţnost změny volby 1x za 3 měsíce
Docházka dítěte do předškolního zařízení sledována jen do 2 let – 46 hodin měsíčně u dávky náleţející podle novely
Celková suma 220 000 Kč můţe být vybrána do 4 let dítěte
Moţnost volby délky a výše čerpání dávky dle aktuální situace rodiny
Moţnost volit je vázána na nárok na peněţitou pomoc v mateřství u kteréhokoliv rodiče
Vzájemné zúčtování rodičovského příspěvku – přeplatek nevznikne, pokud se neohlásí nově narozené dítě, částky vyplacené na dítě starší se započtou do celkové částky 220 000 Kč
Nárok přiznaný před 1. 1. 2012 a trvající po 31. 12. 2011 – moţnost čerpat dle dosavadní právní úpravy
Posuzování zdravotního stavu
zrušil se nepříznivý zdravotní stav
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
37
Stejné posouzení pro všechny dávky podle jednoho posudkového schématu zaměřeného na potřebu kaţdodenní mimořádné péče
Převedení sociálního příplatku a rodičovského příspěvku z titulu zdravotního postiţení do příspěvku na péči, který se zvyšuje u dětí do 18 let ve stupni závislosti II
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte
Dosavadní stupně nepříznivého zdravotního stavu nově nahrazeny stupni závislosti dle zákona o sociálních sluţbách Dlouhodobě nemocné dítě – stupeň závislosti I Dlouhodobě zdravotně postiţená osoba – stupeň závislosti II Dlouhodobě těţce zdravotně postiţená osoba – stupeň závislosti III a IV
Důsledky neplnění povinné školní docházky
Rodičovský příspěvek není vyplácen po dobu 3 měsíců u 4 leté varianty, při nároku na 220 000 Kč odečet 22 800 Kč – pokud jednomu z rodičů byla uloţena sankce za neplnění povinné školní docházky u staršího dítěte
Obdobně u odměny pěstouna – zánik nároku na výplatu po dobu 3 měsíců
Řízení o dávkách
Řízení pravomocně neukončená do 31. 12. 2011 – podle dosavadních právních předpisů
Změna odvolacího orgánu – krajské úřady a Magistrát hl. města Prahy nahradí MPSV – detašovaná pracoviště
Ukončení sociálního příplatku
K 31. 12. 2011
Převedení dávky do příspěvku na péči – navýšení dávky z důvodu příjmů rodiny do 2,0 násobku ţivotního minima rodiny
Změna způsobu výplaty dávek
Prostřednictvím karty sociálních systémů Převodem na platební účet příjemce V hotovosti – výběrem z bankomatu Vyuţitím platební funkce karty
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
38
4.1.2 Reforma od 1. prosince 2012 – zákon č. 331/2012 Sb. Opět u nejčastěji novelizované dávky státní sociální podpory Rodičovský příspěvek i dětem se zdravotním postiţením
pokud rodiči ke dni účinnosti tohoto zákona nenáleţel nárok z titulu nároku na příspěvek na péči, můţe si poţádat na základě písemné ţádosti
částky rodičovského příspěvku vyplacené přede dnem účinnosti tohoto zákona z důvodu péče o totéţ dítě se započítávají do celkové částky 220 000 Kč
rodiči, kterému vznikl nárok před 1. lednem 2012, náleţí od 1. prosince 2012 nadále tento příspěvek v pevných částkách bez moţnosti volby výše dávky
celková výše není v tomto případě omezena částkou 220 000 Kč
ostatní podmínky nároku a jeho výplatu se posuzují podle právní úpravy účinné od 1. prosince 2012
4.1.3 Reforma od 1. ledna 2013 Jediná a podstatná změna nastala u dávek pěstounské péče. Ty se od počátku roku posuzují dle zákona č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Výplata dávek pěstounské péče podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se naposledy provedla za měsíc prosinec 2012 a osoby, které tyto dávky pobíraly, si o ně musely znovu poţádat. Místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu ţadatele (osoba pečující, osoba v evidenci, zletilé dítě). Podle zákona o sociálně právní ochraně dětí se pro účely dávek pěstounské péče posuzuje péče o dítě poskytovaná osobou v evidenci, tj. fyzická osoba, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu a osobou pečující. Dávky pěstounské péče tvoří: -
Příspěvek na úhradu dítěte
Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí za kalendářní měsíc: 4 500 Kč pro dítě ve věku do 6 let, 5 550 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let, 6 350 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let, 6 600 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
39
Jde-li o dítě, které je podle zákona o sociálních službách osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, činí příspěvek na úhradu potřeb dítěte: Dítě ve stupni závislosti I (lehká závislost) Kč
Dítě ve stupni závislosti II (středně těžká závislost) Kč
Dítě ve stupni závislosti III (těžká závislost) Kč
Dítě ve stupni závislosti IV (úplná závislost) Kč
Do 6 let
4 650
5 550
5 900
6 400
6 – 12 let
5 650
6 800
7 250
7 850
12 – 18 let
6 450
7 800
8 300
8 700
18 – 26 let
6 750
8 100
8 600
9 000
Dítě ve věku
Zdroj: http://portal.mpsv.cz/soc/ssp/obcane/pestounska_pece
-
Příspěvek při ukončení pěstounské péče – nová dávka
Nárok na tento příspěvek má fyzická osoba, která byla ke dni dosaţení zletilosti v pěstounské péči, a to ke dni zániku nároku této osoby na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Příspěvek je vyplácen jednorázově ve výši 25 000 Kč a kaţdé osobě náleţí jen jednou. -
Příspěvek při převzetí dítěte
Výše příspěvku při převzetí dítěte činí, jde-li o dítě ve věku: do 6 let, 8 000 Kč, od 6 let do 12 let, 9 000 Kč, od 12 let do 18 let, 10 000 Kč. -
Příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla – nejvýše 100 000 Kč
-
Odměna pěstouna
Výše odměny pěstouna činí za kalendářní měsíc: a. 8 000 Kč, je-li pečováno o jedno dítě, b. 12 000 Kč, je-li pečováno o 2 děti, c. 20 000 Kč, 1. je-li pečováno alespoň o 3 děti, 2. je-li pečováno alespoň o 1 dítě, které je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo ve stupni III (těţká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost),
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
40
3. jde-li o osobu v evidenci, a to i v případě, ţe nepečuje o ţádné dítě, nebo d. 24 000 Kč, pečuje-li pěstoun alespoň o 1 dítě, které mu bylo svěřeno na přechodnou dobu, a toto dítě je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těţká závislost) nebo ve stupni III (těţká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). Za kaţdé další dítě svěřené do péče osoby pečující se odměna pěstouna zvyšuje vţdy o 4 000 Kč. Pokud je osoba pečující nebo osoba v evidenci rodičem nebo prarodičem otce nebo matky svěřeného dítěte, náleţí jí odměna pěstouna vţdy, pokud pečuje alespoň o 3 děti nebo o alespoň 1 dítě ve II., III. nebo IV. stupni závislosti. V ostatních případech (pečuje-li o 1 nebo 2 zdravé děti či děti v I. stupni závislosti), jí náleţí odměna pěstouna pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na její sociální a majetkové poměry a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Odměna pěstouna se pro účely zákonů upravující daně z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na úrazové pojištění a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění povaţuje za příjem ze závislé činnosti.
4.2 Dávky pomoci v hmotné nouzi Zákon o pomoci v hmotné nouzi naplňuje článek 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.), v němţ se zaručuje kaţdému, kdo je v hmotné nouzi, právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek. Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., nabyl účinnosti 1. ledna 2007 a nahradil zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, který byl jedním z mnoha zákonů, které byly přijaty v rámci sociální reformy po změně společenských poměrů, ke kterým došlo po listopadu 1989. Přínosem zákona o pomoci v hmotné nouzi bylo objektivnější posuzování nepříznivé sociální situace osob spojení s větší adresností, která umoţnila poskytovat peněţní nebo věcnou pomoc pouze těm osobám, které prokazatelně neměly dostatečné prostředky k uspokojování základních ţivotních potřeb. Je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy, motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
41
Vychází z principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Nedílnou součástí pomoci v hmotné nouzi je sociální práce s klienty. V oblasti pomoci v hmotné nouzi plní v rámci sociální práce některé úkoly rovněţ pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností (Beck, 2012, s. 17). Osoba v hmotné nouzi – jde v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumoţňují uspokojení základních ţivotních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůţe z objektivních důvodů zvýšit a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním. V hmotné nouzi není osoba -
která prokazatelně neprojevuje snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním
-
která není v pracovním nebo obdobném vztahu, nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání
-
která je v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez váţných důvodů odmítla vykonávat krátkodobé zaměstnání nebo účastnit se v cíleném programu k řešení zaměstnání
-
které za neplnění povinností zákonného zástupce dítěte spojených s řádným plněním povinné školní docházky byla uloţena sankce
-
která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby.
Pokud osoba (společně posuzované osoby) po posouzení všech potřebných skutečností bude uznána za osobu v hmotné nouzi, mohou jí být poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi. Z hlediska četnosti vyplácení dávek lze potom rozlišovat:
dávky opakující se – příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení
dávky jednorázové -
mimořádná okamţitá pomoc (dále jen MOP) při hrozbě újmy na zdraví
-
MOP z důvodu váţné mimořádné události
-
MOP k úhradě jednorázového výdaje
-
MOP na úhradu nákladů s pořízením nebo opravou nezbytných základních předmětů dlouhodobé spotřeby
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií -
42
MOP na úhradu nákladů souvisejících se vzděláním nebo zájmovou činností nezaopatřeného dítěte a na zajištění nezbytných činností souvisejících se sociálně-právní ochranou dětí
-
MOP pro osobu, která v daném čase, s ohledem na neuspokojivé sociální zázemí a nedostatek finančních prostředků, nemůţe úspěšně řešit svoji situaci a je ohroţena sociálním vyloučením.
4.2.1 Reforma u dávek pomoci v hmotné nouzi Od 1. 1. 2012 došlo v této oblasti k zásadní změně a to vyhláškou č. 389/2011 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, konkrétně se zvyšují částky ţivobytí osoby z důvodu dietního stravování. Podle odst. 1 citované vyhlášky se částka ţivobytí osoby, jejíţ zdravotní stav podle doporučení příslušného odborného lékaře vyţaduje zvýšené náklady na dietní stravování, se zvyšuje měsíčně od částky 1000 Kč (při dialýze) aţ po 2 800 Kč (při onemocnění celiakií). 4.2.2 Životní a existenční minimum Platné částky ţivotního a existenčního minima, které byly stanoveny s účinností od 1. ledna 2007 zákonem č. 110/2006 Sb. o
ţivotním a existenčním minimu byly
od 1. ledna 2012 navýšeny o 9 % (došlo k naplnění valorizační podmínky – zvýšení nákladů na výţivu a na ostatní základní osobní potřeby) a stanoveny nařízením vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek ţivotního a existenčního minima. Hlavní vyuţití ţivotního a existenčního minima je právě v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, plní rozhodující úlohu při posuzování hmotné nouze i jako sociálně-ochranná veličina. Je také hlavně vyuţíváno v zákoně o státní sociální podpoře ke zjišťování nároku na dávky, které zabezpečují adresnou pomoc rodinám s dětmi ve stanovených sociálních situacích. Částky ţivotního minima platné od 1. ledna 2012 (údaje v Kč za měsíc): jednotlivec
3 410
první dospělá osoba v pořadí
3 140
druhá a další dospělá osoba
2 830
nezaopatřené děti do 6 let
1 740
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 6 aţ 15 let
2 140
15 aţ 26 let (nezaopatřené)
2 450
43
4.3 Dávky pro osoby se zdravotním postižením Od 1. ledna 2012 účinný zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změnách souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přinesl zásadní změny ve struktuře dávek, a to tak, ţe ze spektra mnoha dílčích dávek pro zdravotně postiţené, které byly posuzovány a poskytovány samostatně, vznikly nově pouze dvě agregované dávky:
opakující se příspěvek na mobilitu
jednorázový příspěvek na zvláštní pomůcky.
Dávky, které byly agregovány do jednoho „Příspěvku na mobilitu―, tvořily tyto dílčí příspěvky:
příspěvek na úhradu za uţívání garáţe,
příspěvek na individuální dopravu,
příspěvek na zakoupení motorového vozidla/příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla,
příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozila,
příspěvek na provoz motorového vozidla.
Dávky, které byly agregovány do jednoho „Příspěvku na pomůcky―, tvořily tyto dílčí příspěvky:
příspěvek na opatření zvláštních pomůcek,
příspěvek na úpravu bytu,
příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla.
Podle tohoto zákona rovněţ:
od 1. 1. 2012 nelze požádat o přiznání mimořádných výhod, stávající vydané průkazy osvědčující přiznání mimořádných výhod (TP, ZTP, ZTP/P) zůstávají v platnosti do doby v průkazu vyznačené, nejdéle však do 31. 12. 2015),
ruší se příspěvek na provoz motorového vozidla, nahrazen je příspěvkem na mobilitu – měsíční opakující se dávkou.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
44
ruší se jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla. Všechny tyto dávky jsou nahrazeny příspěvkem na zvláštní pomůcku.
bez náhrady byl zrušen příspěvek na úhradu za uţívání bezbariérového bytu a garáţe, a příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům na výţivu vodícího psa.
Zákon o poskytování dávek osobám zdravotně postiţených upravuje poskytování peněţitých dávek osobám se zdravotním postiţením určených ke zmírnění sociálních důsledků jejich zdravotního postiţení a k podpoře jejich sociálního začleňování. Upravuje také průkaz osoby se zdravotním postiţením a některé nároky, které z průkazu vyplývají, a problematiku výpůjčky zvláštní pomůcky. Obsahuje také dávku nenárokovou, a to příspěvek na instalaci zvláštní pomůcky. Právní úprava je v souladu s Úmluvou Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postiţením, která byla přijata v roce 2006 v New Yorku, pro Českou republiku vstoupila v platnost v roce 2009. Právní úprava Úmluvy byla v průběhu přípravy konzultována s osobami se zdravotním postiţením, a to prostřednictvím jejich organizací. Dále je v platnosti od 1. ledna 2012 vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením. Příspěvek na mobilitu – je měsíčně se opakující peněţitá dávka, která pomáhá osobám se zdravotním postiţením zajistit své potřeby v oblasti mobility. Její výše je 400 Kč a je vyplácena do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který náleţí. Nárok na tuto dávku má osoba starší 1 roku, která není schopna zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje nebo je dopravována. Příspěvek na zvláštní pomůcku - nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba, která má:
těţkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí
těţké sluchové postiţení
těţké zrakové postiţení.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
45
Tam, kde je pomůckou motorové vozidlo, má nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku osoba, která má těţkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těţkou nebo hlubokou mentální retardaci. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku dále je, ţe:
Osoba je starší 3 let (motorové vozidlo, úprava bytu), 15 let (vodicí pes), 1 roku (všechny ostatní pomůcky).
Zvláštní pomůcka umoţní osobě sebeobsluhu nebo ji potřebuje k realizaci pracovního uplatnění, k přípravě na budoucí povolání, k získávání informací, vzdělávání anebo ke styku s okolím.
Osoba můţe zvláštní pomůcku vyuţívat.
Zvláštní pomůcka není zdravotnickým prostředkem, který je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Také nesmí jít o zdravotnický prostředek, který nebyl osobě uhrazen z veřejného zdravotního pojištění nebo zapůjčen zdravotní pojišťovnou z důvodu nedostatečné zdravotní indikace.
Pokud je pomůckou motorové vozidlo, je také podmínkou, ţe se osoba opakovaně v kalendářním měsíci dopravuje a ţe je schopna řídit motorové vozidlo nebo je schopna být vozidlem převáţena.
Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na které je dávka určena, je obsaţen ve vyhlášce. Příspěvek se poskytuje i na pomůcku, která ve vyhlášce uvedena není, a to za podmínky, ţe jí krajská pobočka ÚP povaţuje za srovnatelnou s některou z pomůcek, která ve vyhlášce uvedena je.
Zdravotní stav se u obou dávek, stejně jako u příspěvku na péči posuzuje podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením rozlišuje, zda jde o pomůcku v ceně do nebo přes 24 000 Kč a speciální úpravu má pro motorové vozidlo. Na pořízení zvláštní pomůcky v ceně niţší neţ 24 000 Kč se příspěvek na zvláštní pomůcku poskytne jen osobě, která má příjem (příjem s ní společně posuzovaných osob) niţší neţ 8násobek ţivotního minima jednotlivce nebo ţivotního minima společně
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
46
posuzovaných osob. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku se stanoví tak, ţe spoluúčast osoby činí 10 % z předpokládané nebo jiţ zaplacené ceny zvláštní pomůcky, nejméně však 1 000 Kč. Z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména ţádá-li osoba opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky v ceně do 24 00 Kč, lze tento příspěvek poskytnout, i kdyţ příjem osoby a příjem osob s ní společně posuzovaných přesahuje výše uvedený násobek ţivotního minima. Výše příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky, jejíţ cena je vyšší neţ 24 000 Kč, se stanoví tak, ţe spoluúčast osoby činí 10 % z předpokládané nebo jiţ zaplacené ceny zvláštní pomůcky. Jestliţe osoba nemá dostatek finančních prostředků ke spoluúčasti, krajská pobočka ÚP určí niţší míru spoluúčasti (s přihlédnutím k míře vyuţívání zvláštní pomůcky, k příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům), minimálně však 1 000 Kč. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo) se stanoví s přihlédnutím k četnosti a důvodu dopravy, příjmu osoby a příjmu osob s ní společně posuzovaných a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo) činí 200 000 Kč. Limity
Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350 000 Kč; 400 000 Kč v případě příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny.
Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 kalendářních měsících po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč; 850 000 Kč, pokud v této době byl poskytnut příspěvek na zvláštní pomůcku na pořízení schodišťové plošiny.
V případě neoprávněně přiznané dávky nebo její pouţití k jinému účelu, neţ byla určena, je oprávněná osoba povinna tento příspěvek nebo jeho poměrnou část vrátit. Průkaz osoby se zdravotním postižením
Průkaz osoby se zdravotním postiţením nahradí průkaz mimořádných výhod osvědčujících stupeň zanikajícího institutu „mimořádné výhody―. Existující papírové kartičky TP, ZTP a ZTP/P budou nahrazeny průkazem osoby se zdravotním postiţením, který zaţité zkratky přebírá.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
47
Ačkoli je institut „mimořádných výhod― rušen, benefity, které osobám se zdravotním postiţením vyplývaly z drţení průkazů TP, ZTP a ZTP/P, zůstávají v platnosti.
Zákon umoţňuje dva způsoby vydání průkazu osoby se zdravotním postiţením, a to automatické v souvislosti s přiznáním příspěvku na péči či příspěvku na mobilitu a samostatné.
Průkaz osoby se zdravotním postiţením není samostatnou listinou, ale je součástí karty sociálních systémů. Jednou z funkcí karty je funkce průkazu osoby se zdravotním postiţením.
Průkaz TP náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). Pokud by však tyto osoby byly neschopné zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, náleţí jim průkaz ZTP/P. Výjimkou jsou osoby starší 18 let, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty (těm náleţí průkaz ZTP). Průkaz ZTP náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těţká závislost), a osobám starším 18 let, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace z důvodu úplné nebo praktické hluchoty. Pokud osoba ve stupni závislosti II není schopná zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, náleţí jí průkaz ZTP/P (opětovně se nesmí jednat o zletilou osobu, která tuto schopnost nemá díky úplné nebo praktické hluchotě). Průkaz ZTP/P náleţí osobám, které jsou podle zákona o sociálních sluţbách povaţovány pro účely příspěvku na péči za osoby závislé na pomoci jiné osoby ve stupni III (těţká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), a osobám, u kterých bylo pro účely příspěvku na mobilitu zjištěno, ţe nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace (s výjimkou zletilých osob, které nejsou schopny zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace kvůli sluchovému postiţení).
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
48
Z výše uvedeného vyplývá, ţe neschopnost zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace znamená (aţ na výjimku zletilých osob s úplnou nebo praktickou hluchotou) průkaz ZTP/P, a to bez ohledu na to, jaký stupeň závislosti daná osoba má. Osoby, které nechtějí pobírat příspěvek na péči nebo příspěvek na mobilitu, ale chtějí mít průkaz osoby se zdravotním postiţením, mohou o něj poţádat na krajské pobočce ÚP. 4.3.1
Reforma od 1. prosince 2012 – zákon 331/2012 Sb.
Změna od 1. 12. 2012 spočívala v tom, ţe příspěvek na mobilitu mohl být z důvodů hodných zvláštního zřetele nově přiznán i osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální sluţby (umístění v pobytových sociálních zařízeních, jako jsou domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy se zvláštním reţimem nebo zdravotnická zařízení ústavní péče). Institut výpůjčky zvláštní pomůcky, který byl určen pro stropní zvedací systémy, schodolezy a schodišťové plošiny, se zrušil. Pomoc státu bude realizována stejným způsobem jako u jiných pomůcek – příspěvkem na zvláštní pomůcku. Nově se příspěvek poskytuje také na pomůcku „schodišťová sedačka―. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku, která vám pomůţe do schodů, dosahuje tří set padesáti tisíc korun, v případě schodištní plošiny dokonce ještě o padesát tisíc víc. Pokud budete čerpat příspěvek na schodištní plošinu, zvýší se vám zároveň celkový limit čerpání příspěvků na zvláštní pomůcky z osmi set na osm set padesát tisíc za pět let. Kaţdý, kdo o dotaci na sedačku či plošinu ţádá, musí doloţit souhlas vlastníka nemovitosti. Úřady se zajímají také o to, zda by postiţenému nestačil k překonání schodů lacinější schodolez, který se připevňuje na zadní část invalidního vozíku. Vyţaduje ovšem pomoc asistenta a nelze ho vyuţívat u elektrických vozíků. Ţadatel musí proto předloţit krajské pobočce Úřadu práce alespoň dva návrhy řešení překonání překáţky – včetně cenové kalkulace.
4.4 Příspěvek na péči Zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 1. ledna 2007, přinesl základní změny do oblasti sociálních sluţeb. Změny spočívaly jak v novém pojetí sociálních sluţeb, jejich forem, druhů a podmínek poskytování, tak i v novém přístupu k finančnímu zajištění osob, které pomoc v nepříznivé
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
49
sociální situaci potřebují. Těmto osobám je právě určen příspěvek na péči poskytovaný na zajištění potřebné pomoci zejména prostřednictvím sluţeb sociální péče, ať jiţ poskytovaných v domácím prostředí osob, nebo v zařízeních sociálních sluţeb. Nárok na příspěvek má osoba starší 1 roku, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních ţivotních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti, pokud jí tuto pomoc poskytuje:
Osoba blízká
Asistent sociální péče
Poskytovatel sociálních sluţeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních sluţeb
Dětský domov
Speciální lůţkové zdravotnické zařízení hospicového typu
Tzv. sociální lůţko ve zdravotnickém zařízení
Výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc
3 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
6 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těţká závislost)
9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těţká závislost)
12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)
Výše příspěvku na péči pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc
800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těţká závislost)
8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těţká závislost)
12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)
4.4.1 Reforma od 1. ledna 2012 Především došlo ke změně v prováděcí vyhlášce, od 1. 1. 2012 je účinná vyhláška č. 391/2011 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, kdy posudkoví lékaři České správy sociálního zabezpečení nově hodnotí schopnost osoby zvládat základní ţivotní potřeby. Jde o okruh 10 oblastí:
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
50
1. Mobilita
6. Tělesná hygiena
2. Orientace
7. Výkon fyziologické potřeby
3. Komunikace
8. Péče o zdraví
4. Stravování
9. Osobní aktivity
5. Oblékání a obouvání
10. Péče o domácnost - ne do 18 let
Do deseti základních ţivotních potře byly agregovány dosavadní úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti (36 úkonů, 129 činností) tak, aby byly posuzovány skutečnosti, které jsou rozhodující pro nezávislý ţivot jedince a které poskytují ucelený přehled o jeho nepříznivé zdravotně-sociální situaci. Výsledky posuzování stupně závislosti lékaři na Okresních správách sociálního zabezpečení ČR (dále jen OSSZ) při srovnání vývoje v 1. pololetí 2011 a 1. pololetí 2012 ukazují, ţe ve věci stupně závislosti bylo v roce 2012 podáno o cca 17 tisíc posudků více a v uznávání jednotlivých stupňů bylo zaznamenáno mírné kolísaní na úrovni cca 1-2 procenta. Nejčastější zdravotní příčiny stupně závislosti osob starších 18 let, v souladu s četností výskytu zdravotních postiţení v populaci ČR, zejména pak populaci starší 60 let věku byly a jsou: postiţení oběhové soustavy, postiţení svalové a kosterní soustavy, duševní poruchy, postiţení neurologická a onkologická. Nejčastějšími zdravotními příčinami stupně závislosti osob mladších 18 let byly a jsou: poruchy duševní a poruchy chování (hlavně autismus a mentální retardace), poruchy nervové soustavy (hlavně dětská mozková obrna), vrozené vývojové vady (hlavně Downova nemoc a vrozené deformity), poruchy zaţívání a metabolické, poruchy dýchacího systému a onkologické postiţení. Výsledky posuzování stupně závislosti lékařskou posudkovou službou OSSZ – 1. pololetí 2011 a 1. pololetí 2012 Rok
Neuznáno
I. stupeň
II.stupeň
III.stupeň
IV.stupeň
celkem
2011
10 317
21 151
20 057
12 471
9 176
73 172
2012
14 781
24 472
22 403
16 481
12 106
90 223
Zdroj: Odbor posudkové služby Ministerstva práce a sociálních věcí
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
51
Nová systém posuzování stupně závislosti účinný od 1. 1. 2012 představuje komplexní pohled na hodnocení jednotlivých skutečností rozhodných pro schopnost samostatného ţivota a sociálního začlenění. Důvodem nového řešení bylo nastolit celostní přístup v hodnocení zdravotně-sociálních potřeb klientů systému – osob závislých na potřebě pomoci nebo dohledu nebo mimořádné péči jiné osoby. Lékařská posudková sluţba vychází při posuzování stupně závislosti ze zdravotního stavu osoby doloţené poskytovatelem zdravotních sluţeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, z výsledků funkčních vyšetření a z výsledků vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. 4.4.2 Reforma od 1. prosince 2012 – zákon č. 331 Zvýšení příspěvku na péči o 2 000 Kč náleţí nezaopatřeným dětem ve věku od 4 do 7 let, kterým byl přiznán příspěvek ve III. a ve IV. stupni závislosti. Tento zvýšený příspěvek náleţí i rodinám s nízkým příjmem, pokud je jejich příjem niţší neţ dvojnásobek částky jejich ţivotního minima, a to bez ohledu na stupeň postiţení či věk dítěte.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
5
52
KARTA SOCIÁLNÍCH SYSTÉMŮ
Sociální reforma také počítala se zavedením Karty sociálních systémů (dále jen Skarta), pomocí které se má občan prokazovat při kontaktu se systémy spravovanými Ministerstvem práce a sociálních věcí, protoţe je pravda, ţe elektronizace státní správy je naprosto nezbytná, a Skarta je také způsob, jak zajistit výplatu dávek moderním, v současné době standartním způsobem. Skarta má slouţit také jako průkaz osoby se zdravotním postiţením. S její pomocí mohou zdravotně handicapovaní čerpat stejné výhody, jaké mohli čerpat při předloţení průkazů pro zdravotně postiţené v papírové podobě. Zavedením Skarty má dojít ke značným úsporám na straně výplaty dávek a zároveň z Skarty bude na úřadě moţné vyčíst informace o dávkách jiţ přiznaných, popřípadě informace rozhodné pro přiznání dávek nových. Skarta můţe slouţit jako karta platební.
5.1 Karta sociálních systémů ve světě Projekt sociálních karet, který byl v ČR spuštěn v červenci 2012 ve své pilotní fázi, není ojedinělý a vyuţívá zkušenosti z jiţ funkčních projektů v zahraničí. Plošné i lokální projekty pro distribuci sociálních dávek jsou např. v Itálii, Holandsku, Polsku, Španělsku, Rusku a dalších státech Evropy i celého světa. Některé státy úspěšně distribuují prostřednictvím platebních karet i starobní důchody (Pension Card v Itálii) či podporu v nezaměstnanosti (např. Mississippi Card v USA). Prostřednictvím platebních karet jsou distribuovány i jednorázové podpory v nouzi například při povodních, zemětřeseních apod. V roce 2005 pomocí sociálních karet např. Červený kříţ ve státě Texas distribuoval příspěvky lidem postiţeným hurikánem Katrina.. Sociálními kartami se obecně nazývají karty, slouţící k distribuci sociálních dávek. Příjemci dávek obdrţí předplacenou nebo debetní kartu, na kterou jsou pak převodem vypláceny dávky a příspěvky přiznané státem drţiteli. Se systémem sociálních karet má zkušenosti jiţ celá řada jiných zemí např. Itálie, Holandsko či americká Georgia, Oklahoma i další. Místní samospráva ve Španělsku je vyuţila pro podporu sociálně slabých studentů. 5.1.1 Sociální karta v Itálii V Itálii byl systém úspěšně zaveden jiţ v roce 2008 pod názvem „Carta Acquisti―. Realizace byla, pro všechny účastníky projektu, překvapivě rychlá. Na spuštění projektu
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
53
stačilo pouhých 5 měsíců od vzniku koncepce. Během tří let bylo vydáno přes 880 000 karet občanům s nízkým příjmem, penzistům i opatrovníkům dětí do 3 let. Dnes je karet více neţ 1 milion. Projekt je nastaven tak, ţe uţivatelé nemohou vybírat hotovost, ale mohou kartou platit v sítích obchodů. Svůj aktuální zůstatek zjistí na poště, v bankomatech, na webových stránkách či v některém ze dvou telefonických center, která byla pro projekt zřízena. Výhodou je, ţe řada obchodníků poskytuje drţitelům daných karet slevy (lékárny, hypermarkety, mobilní operátoři…). Celkový obrat transakcí byl během tří let fungování projektu 1,2 miliard EUR. 5.1.2 Sociální karty v USA V oblasti sociálních dávek jsou v USA předplacené karty vyuţívány vládou i širším veřejným sektorem (včetně nevládních a neziskových organizací). Karty slouţí k administraci penzijního a sociálního zabezpečení, příspěvků sociální podpory (příspěvky na děti, na bydlení, na dopravu). Podporu v nezaměstnanosti prostřednictvím předplacené nebo debetní platební karty, je v USA 17,4 mil. Celková výše podpory v nezaměstnanosti představuje zhruba 32,5 mld. $ ročně. V momentě, kdy existuje systém výplaty dávek prostřednictvím platebních karet, mohou být karty vyuţity i k výplatě dávek při katastrofě či havárii – např. příspěvky vyplácené Červeným kříţem. V některých oblastech, s pravidelným výskytem ţivelných událostí, je jiţ tento druh pomoci připravený k pouţití. Odhadovaná roční hodnota podpory, vyplácené prostřednictvím předplacených karet v USA při katastrofě či havárii, činí cca 50 mil. $. 5.1.3 Sociální karta v Rusku Ruská karta MasterCard OneSmart Social Card má jiţ stovky tisíc uţivatelů. Příjemcem různých druhů sociálních dávek je v Rusku přibliţně 70 % obyvatel, coţ je 100 miliónů lidí. Zavedení sociálních karet tedy umoţnilo radikálně sníţit administrativní náročnost distribuce dávek a eliminovat výskyt chyb a podvodů. Ruská vláda má díky tomu navíc k dispozici spolehlivé informace ohledně poskytovaných sociálních sluţeb. Karta získala několik ocenění, například Oscards 2009 v Paříţi za Nejlepší inovativní bankovní produkt v kategorii sluţeb. V Rusku je v plánu vydat těchto karet několik milionů. V první fázi projektu 870 000 karet příjemcům sociálních dávek a ve druhé fázi distribuovat karty také studentům středních a vysokých škol. (http://www.investujeme.cz/socialni-karty-pouzivaji-ve-svete-miliony-uzivatelu/)
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
54
5.2 Karta sociálních systémů v České republice Sociální reforma počítala se zavedením Karty sociálních systémů (dále jen Skarta), pomocí které se má občan prokazovat při kontaktu se systémy spravovanými Ministerstvem práce a sociálních věcí. Skarta má slouţit také jako průkaz osoby se zdravotním postiţením. S její pomocí mohou zdravotně handicapovaní čerpat stejné výhody, jaké mohli čerpat při předloţení průkazu TP, ZTP nebo ZTP/P v papírové podobě. Zavedením Skarty má dojít ke značným úsporám na straně výplaty dávek a zároveň z Skarty bude na úřadě moţné vyčíst informace o dávkách jiţ přiznaných, popřípadě informace rozhodné pro přiznání dávek nových. Skarta můţe slouţit jako karta platební. Dávky je moţné vybrat z bankomatu, Skartou je moţné platit v obchodě a je moţné s ní platit i převodem na účet. Skartu vydává Úřad práce ČR. Banka ji vyrábí v souladu s mezinárodně uznávanými předpisy, které se vztahují na bankovní karty. Za vydání Skarty příjemce dávek neplatí, bezplatné je také vedení účtu ke kartě. V rámci standardní sluţby je jeden výběr z bankomatu zdarma a jeden převod zdarma ke kaţdé dávce. Nákup Skartou u obchodníka a moţnost podívat se na zůstatek na účtu je také zdarma. Neplatí se ani za vedení účtu. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR uzavřelo koncem ledna 2012 smlouvu s Českou spořitelnou, a. s., o zajištění administrace výplaty nepojistných dávek a dávek z oblasti státní politiky zaměstnanosti a provozování karty sociálních systémů. Spořitelna zvítězila v obchodní veřejné soutěţi. Smlouva je uzavřena na 12 let. Zavedením Skaret se podle ministra práce a sociálních věcí ušetří na provozních nákladech na 20 milionů korun měsíčně, tedy přibliţně čtvrt miliardy korun ročně. Zahájení vydávání karty sociálních systémů bylo plánováno nejpozději do poloviny roku 2012. Ověřovací provoz vydávání a distribuce Skaret proběhl úspěšně, ostrý start distribuce Skaret na jednotlivé pracoviště krajských poboček Úřadu práce ČR byl zahájen v měsíci září 2012 a do konce roku 2012 se Skarty vydávaly příjemcům rodičovského příspěvku, přídavku na děti, příspěvku na bydlení. Nad rámec zadávacích podmínek uvedených v obchodní soutěţi byl zřízen informační portál pro podporu platebních funkcí Skarty, který oprávněným osobám zdarma poskytne detailní informace o stavu účtu a umoţní sledování uskutečněných obratů. Člověk tak nebude muset chodit osobně na úřad – například kdyţ bude chtít dávku přesměrovat na jiný účet, bude to moci vyřídit on-line a bezplatně. Dnes to musí vyřídit na přepáţce. Pro zvýšení komfortu oprávněných osob byla také prodlouţena doba platnosti Skarty na čtyři roky.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
55
Na Skartě je uvedeno její číslo, jméno a příjmení drţitele, identifikační číslo v systému ministerstva a platnost karty. V případě speciální karty, která slouţí jako průkaz osoby zdravotně postiţené, je zde navíc fotografie drţitele, stupeň zdravotního postiţení. Zdravotně postiţeným bude Skarta slouţit k čerpání různých výhod. Řešení bezpečnosti je podle banky standardní, karta má čip s certifikací bezpečnosti. Legislativně upravuje kartu sociálního systému vyhláška účinná od 1. ledna 2012 č. 424/2011 Sb., o vzoru, náleţitostech a provedení karty sociálních systémů, vzoru, náleţitostech a provedení potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení karty sociálních systémů a vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka. 5.2.1 Funkce Skarty Karta má tři základní funkce: Identifikační Karta slouţí jako průkaz osoby zdravotně postiţené Pomocí karty se její drţitel bude prokazovat při vyřizování veškeré agendy spojené s činností státní správy Autentizační Umoţní do budoucna identifikaci při činnostech spojených s veřejnou správou, např. na internetu nebo ne terminálech kontaktních pracovišť ÚP Platební S kartou lze platit v obchodech nebo vybírat hotovost z bankomatů České spořitelny a jiných bank, na přepáţkách bank a směnáren, tzv. Cash Advance, nebo v obchodech poskytujících sluţby Cash Back
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
56
U osob zdravotně postiţených a klientů, kteří kartu ztratili nebo jim byla odcizena (po prokázání se) také na pobočce České spořitelny
5.2.2 Typ Skarty Základní – drţitelem můţe být osoba od okamţiku dovršení 16 let věku Speciální od základního typu je odlišen jiným vizuálem plastu vydává se osobám zdravotně postiţeným slouţí zároveň jako průkaz osoby zdravotně postiţené, proto je na ní uveden druh průkazu (TP/ZTP/ZTP/P), případně symbol zdravotního postiţení, tj. neslyšící, nevidomí, hluchoslepý drţitelem je osoba od okamţiku dosaţení 1 roku věku 5.2.3 Kontaktní místo Primárním kontaktním místem pro majitele účtů a drţitele karet jsou kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. Jsou místem sjednání a předání karty Přijímají veškeré změny – osobních údajů majitele účtu nebo drţitele karty – včetně zákonného zástupce, pěstouna, změny k účtu, ţádost o znovu zaslání PIN a bezpečnostního hesla apod. Přijímají poţadavky na vydání náhradní karty 5.2.4 Omezení Skarty Můţe se pouţívat pouze v České republice Nelze s ní platit na internetu Nelze na ni vkládat hotovost Lze ji pouţívat pouze do výše zůstatku na účtu V případě čerpání účelových dávek nebudou povoleny nákupy ve vybraných obchodech
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
57
5.2.5 Poplatky za Skartu Poplatky za vedení a provoz Skarty nastavila Česká spořitelna, a.s. běţným způsobem, který je obdobný u všech peněţních ústavů. Většina transakcí je pro uţivatele zdarma. Od ledna letošního roku dokonce vyšla klientům vstříc a vynechala některé poplatky, které původně chtěla účtovat. Zdarma tak je třeba i to, kdyţ si při nákupu a placení kartou ještě klient vyzvedne hotovost formou takzvaného cash backu, coţ mělo být původně zpoplatněno, byť jen částkou 6 Kč. Zdarma jsou také všechny výběry v bankomatech České spořitelny – původně byl výběr zadarmo jen jednou ke kaţdé poskytnuté dávce.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
6
58
PROBLEMATIKA VÝPLAT NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK
6.1 Karta sociálních systémů Do zavedení výplat nepojistných sociálních dávek přes Kartu sociálních systémů probíhaly platby těchto dávek pouze dvěma způsoby, stanovenými přímo v zákonech jednotlivých dávek, a to v hotovosti poštovní poukázkou nebo převodem na účet. V případech dávek hmotné nouze proběhla a probíhá výplata i formou hotovostní. Původním záměrem zavedení elektronických karet bylo to, ţe bude moţná kontrola, za co příjemci dávek utrácejí. Nesměli by ji pouţít k placení za alkohol, cigarety či za hazard. Zákon potřebný k zavedení kontrolní funkce Skarty (elektronizace daňových dokladů) ovšem dodnes není a původní smysl Skarty se tak ztratil. Také se očekávalo, ţe 98 % dávek bude vypláceno přes Skarty, klienti budou jimi platit u obchodníků a tím se zvýší provize banky. Situace je ovšem taková, ţe většina příjemců nepojistných sociálních dávek, zejména rodičovského příspěvku a přídavků na děti, má jiţ své účty a dávky se pouze přes technický účet Skarty převedou. Z mého pohledu pracovníka oddělení nepojistných sociálních dávek je velkým problémem agenda týkající se zpracování ţádostí o vydání karet, samotné vydávání Skaret klientům a s tím související další práce s vedlejší nutnou agendou, jako například zpracování ţádostí o výdej karty pro Českou spořitelnu o opětovné vydání bezpečnostního kódu při ztrátě klientem nebo jeho nedoručením, ţádost o vydání náhradní karty, zavedením ţádosti klienta o změnu cílového účtu. Je nutné zmínit, ţe při zavedení nového způsobu výplat nedošlo k navýšení počtu pracovníků, naopak všichni se museli zaškolit na novou IT aplikaci, seznámit se s metodikou a distribucí Skaret klientovi a zabezpečit uchování veškeré písemné dokumentace související s tímto novým projektem. Podle § 40 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR, krajské pobočky Úřadu práce (dále jen „ÚP―), zabezpečují vydání karty sociálních systémů. Vydáním Skarty se rozumí její předání a převzetí, přičemţ na vůli klienta je určení způsobu výplaty a případná aktivace jednotlivých funkcí Skarty. Toto neplatí pro výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi, kdy způsob výplaty určuje ÚP. V případě, ţe se na klienta vztahují přechodná ustanovení zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů,
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
59
zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platí, ţe dokud není vydána Skarta, probíhá výplata dosavadním způsobem – týká se běţících dávek. To znamená, ţe v současné době u klienta, který sdělí, ţe nemá vlastní bankovní účet a deklaruje, ţe s kartou nemá moţnost disponovat, z objektivních důvodů nemůţe nebo nechce Skartu pouţít musí referent ÚP projednat s klientem následující okolnosti: -
Zda má klient pečující nebo jinou osobu, která by mu pomohla zajistit přístup k dávkám
-
Zda má takový chronický zdravotní stav, který mu neumoţňuje čerpání dávek
-
Zda klient ţije v lokalitě, kde je problematická dostupnost sluţeb vztahujících se k funkcím Skarty
-
Zda má klient aktuální zdravotní stav, který neumoţňuje v dané době čerpat dávky přes Skartu (chemoterapie, dlouhodobá pracovní neschopnost apod.)
Pokud je po projednání s klientem nalezena moţnost zaslání dávky na účet určený klientem, ÚP pomůţe klientovi sjednat moţnost výplaty dávek touto cestou s konkrétním partnerem. Klient uvede číslo cílového účtu a dávka mu bude moci být vyplácena. Vztah mezi klientem a právnickou či fyzickou osobou, na jejíţ účet bude dávka zaslána, je vztahem klienta a majitele účtu. Pokud klient neurčí sám účet pro zasílání dávek, referent ÚP s klientem projedná moţnosti a navrhne mu pečující osobu (pobytová sluţba sociální péče, terénní sociální sluţby, rodinný příslušník, jiná pečující osoba), obec, kde má klient bydliště. Referent provede písemný záznam o důvodech, které neumoţňují osobně čerpat dávky a můţe doporučit alternativní způsoby výplaty dávek: -
ustanovení zvláštního příjemce na návrh klienta, zde je nutný souhlas určené osoby
-
ustanovení zvláštního příjemce na základě poznatků ze sociální práce s klientem o moţnostech výplaty dávek, nutný souhlas osoby určené i klienta
Zvláštním příjemcem bude ustanovena pouze taková osoba, která má bankovní účet, na který budou moci být dávky zasílány. V takovém případě budou dávky vypláceny prostřednictvím Skarty (technický účet je oprávněné osoby) převodem na účet zvláštního příjemce, kterému nebude vydána základní karta, bude pouze prostřednictví svého bankovního účtu nakládat s penězi ve prospěch a podle pokynů oprávněné osoby.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
60
Oprávněné osobě bude v takovém případě vydána základní nebo speciální Skarta (pokud je osobou zdravotně postiţenou), kde platební funkce nebude aktivní, neobdrţí PIN. U nových ţádostí nelze vyplácet dávky jiným způsobem, neţ prostřednictvím Skarty. V tomto případě se na výplatu dávky nevztahují přechodná ustanovení, která povolují dosavadní způsob. Pokud klient Skartu odmítne, o výrobu skarty se neţádá, Skarta se nevydává. Drţitelům průkazů mimořádných výhod – papírový průkaz - tyto zůstávají v platnosti do doby na nich vyznačené, nejdéle však do 31. 12. 2015. Pokud drţitel takového průkazu pobírá také jinou dávku ze systému nepojistných sociálních dávek, vydá se mu standartní Skarta pouze s platební funkcí a nadále mu zůstává platný papírový průkaz. Jestliţe mu byl přiznán příspěvek na péči nebo průkaz osoby zdravotně postiţené (dále jen „OZP―) na základě samostatné ţádosti, vydá se mu speciální Skarta odpovídajícího typu dle nároku na příspěvek na péči či průkaz OZP a nadále mu zůstává platný papírový průkaz mimořádných výhod. Občan tedy můţe být současně drţitelem speciální Skarty s funkcí průkazu OZP i papírového průkazu mimořádných výhod a stupeň těchto dvou průkazů se můţe lišit. Problémem u výplaty dávek přes Skarty je také nekompatibilnost jednotlivých aplikačních IT systémů. Stává se, ţe ač klient chce přes Skartu přeposlat dávku na svůj bankovní účet, zůstanou prostředky na technickém účtu a klient, ač Skartu zaloţil, ţe ji nebude potřebovat, musí ji zaktivnit a dávku vybrat v bankomatu nebo na pobočce banky. Je to způsobeno časovým posunem sehrávání jednotlivých aplikací do tzv. jednotného výplatního místa. Generální ředitelství Úřadu práce České republiky pravidelně sleduje a provádí statistiky stavu zpracovaných ţádostí o Skarty dle jednotlivých krajských poboček. S ohledem na poslední vývoj v oblasti agendy karty sociálních systémů je fakt, ţe počet ţádostí o Skartu a jejich výdej poklesl oproti původně plánovanému počtu. Do konce roku mělo být v rámci celé ČR vydáno původně 1 milion Skaret, později se ambice zmírnily na 600 tisíc. Ke dni 31. 3. 2013 obdrţelo Skartu 269,5 tisíc klientů, 67 tisíc je připraveno k předání, 3,4 tisíce ji odmítli. Zatím stát vyplatil zhruba jeden milion dávek v objemu 5,8 miliardy korun. V současné době MPSV připravilo novely zákonů k Skartám. Navrhuje, aby karta byla v první řadě průkazkou, která bude slouţit k identifikaci klienta při návštěvě úřadu práce. Ti klienti, kteří by o to stáli, by si mohly nechat k Skartě zdarma zřídit i účet u České spořitelny a kartu pouţívat jako platební či pro výběr z bankomatu. Lidé zdravotně
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
61
postiţení by mohli mít karty dvě, jednu identifikační, kterou by zároveň pouţívali jako dnešní papírovou průkazku (na slevy) s vyznačením zdravotního postiţení, a jednu platební. Sloţenky by měly zůstat zachovány, avšak nově se za ně bude platit. Dle mého názoru je ovšem identifikační funkce Skarty nesmysl a k prokazování se s ní na úřadě nedostačující, protoţe neobsahuje fotografii a úřady zase nemají čtečky, aby mohly přečíst kartu s čipem. Také není beze změny zákona moţné, aby stát svěřil správu tak obrovské agendy a citlivých údajů soukromému subjektu – České spořitelně, která výrobu Skaret zadává dalšímu subjektu.
6.2
Informační technologie
V desítkách milionů korun se pohybují částky, které hradí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen „MPSV―) svému dodavateli agendového systému pro výplatu sociálních dávek. Taková zakázka, navíc pro stát, je lákavým soustem pro kaţdou firmu. Zajištění informační technologie (dále jen „IT―) pro výplatu dávek si
MPSV objednalo (bez
výběrového řízení) u firmy Fujitsu Technology Solutions. Původní dodavatel, společnost OKsystem, která zabezpečuje IT systém od roku 1995, je přesvědčen, ţe MPSV postupovalo v rozporu se zákonem a podal stíţnost u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Ten rozhodl, ţe MPSV se dopustilo správního deliktu a zakázka se musí zastavit do 5 měsíců, od chvíle, kdy rozhodnutí nabude právní moci. Pochopitelně se odvolalo jak MPSV tak Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Dle mého názoru si nedovedu představit, jaký bude postup, pokud firma OKsystem v tomto sporu uspěje. Z praktického hlediska by pro pracovníky ÚP totiţ nastala obdobná situace jako v lednu 2012, kdy byla zahájena sociální reforma a na kaţdou oblast sociálních dávek – dávky pro osoby zdravotně postiţené, příspěvek na péči a dávky hmotné nouze - byla nasazena nová IT aplikace. Dávky státní sociální podpory jsou nadále zpracovávány a vypláceny aplikací firmy OKsystem. Kvůli chaotickému přechodu ze starých počítačových systémů na nové zmizely v první polovině roku při výplatě dávek na úřadech práce desítky milionů korun. Kvůli nefunkčnosti počítačů byla řada dávek pomoci v hmotné nouzi vyplácena v hotovosti přímo na úřadech práce. Částky v řadě případů úředníci jen odhadovali podle předchozích
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
62
výplat. Pokud systém naopak fungoval, vyplácel některé dávky dvakrát dokonce i třikrát. Rozdíly zřejmě jiţ nebude nikdo schopný dohledat a vymoci. Z vlastní zkušenosti pracovníka oddělení nepojistných dávek Úřadu práce ČR vím, ţe systémy nebyly dokonalé a ještě dnes, na základě připomínek pracovníků, kteří s nimi musí pracovat a stresují se, ţe dávky nebudou vyplaceny v zákonných lhůtách, jsou pořád zdokonalovány a opravovány.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
7
63
PROBLEMATIKA REFORMY V OBLASTI NEPOJISTNÝCH SOCIÁLNÍCH DÁVEK
Velkým problémem, který vidím v oblasti nepojistných sociálních dávek, je od 1. ledna 2012 sjednocení procesu výplaty nepojistných sociálních dávek. Rozhodování a administrace těchto dávek je od tohoto data prováděna jediným orgánem, kterým je Úřad práce ČR, který nově převzal výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na péči a dávek pro osoby se zdravotním postiţením. ÚP ČR převzal část pracovníků od obcí – zhruba 1600 zaměstnanců (z počtu 5600), kteří vykonávají stejný rozsah práce jako před tímto obdobím. Touto transformací mělo dojít k úspoře pracovníků. Tito lidé, ne ve všech případech, šli dobrovolně. Ano, došlo sice ke sníţení počtu pracovníků, zajišťujících tyto agendy, ale pochopitelně se navýšil počet klientů a tím i spisů na jednoho pracovníka. V době, kdy nastala účinnost nových zákonů, zavedly se nové, z části nefunkční IT systémy, byly znovelizovány některé dávky, přibyly nové dávky, to vše vedlo k tomu, ţe někteří pracovníci neunesli takový nápor a i po letech práce na tomto úseku raději odešli. Dnes je proto velmi obtíţné dodrţovat lhůty pro vyřízení ţádostí, včetně provádění sociálního šetření v domácnostech klientů. Nehledě k tomu, ţe podle § 29 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, je předepsána povinnost provádět kontrolu vyuţívání příspěvku na péči. Navíc se vlivem nedotaţených věcí agenda nedostala tam, kam by měla. Od 1. ledna 2013 nastala účinnost zákona č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tato novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí měla pomoci vyprázdnit ústavy a poslat děti do pěstounských rodin. Profesionální pěstouny sice česká legislativa zná uţ od roku 2006, zatím se však tato moţnost příliš neujala. Dlouhodobých pěstounů je dnes kolem devíti tisíc, rodin, které jsou ochotni přijmout dítě na přechodnou dobu, evidují úřady jen desítky. Právě na tomto poli přinesla novela nejambicióznější změnu – z pěstounské péče na přechodnou dobu se stalo zaměstnání. Rodiny dostávají 20 tisíc měsíčně hrubého bez ohledu na to, zda se právě o dítě starají či nikoli. Dosud to bývalo tak, ţe kdyţ dítě právě neměli, nedostávali nic. Novela ovšem není tak radikální, jak to původně vypadalo. Zatímco Poláci mají v zákoně, ţe od roku 2015 nesmí být v ústavu ţádné mladší dítě sedmi let, a na Slovensku jsou od roku 2012 ústavy zapovězené pro děti do šesti let, český zákon ţádný věk a datum
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
64
neobsahuje. To o čem se mluvilo, ţe od ledna 2014 nebude umístění dětí do tří let do ústavní péče moţné a do roku 2016 se toto omezení rozšíří na děti do sedmi let, se do zákona nedostalo. Dle mého zjištění eviduje kontaktní pracoviště Úřadu práce ve Zlíně v současné době pouze čtyři pěstouny v evidenci. Ovšem tato od ledna 2013 platící novela zákona o sociálněprávní ochraně dětí dostala do zoufalé situace Fond ohroţených dětí Klokánek. Přinesla sérii změn, které ve výsledku způsobily, ţe Fond dostává méně peněz na svěřené děti neţ dříve, protoţe na některé z nich nedostal příspěvky vůbec, jiné jsou zase nesmyslně kráceny, kdyţ jdou děti na víkend domů. Tím, ţe se přesměroval finanční tok ze státu na kraje, se peníze o dlouhé týdny zpoţďují.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
65
ZÁVĚR Systém nepojistných sociálních dávek prochází v posledních letech velmi zásadními změnami. Díky nepříznivému vývoji ekonomických ukazatelů se spousta občanů dostala do pozice příjemců těchto dávek. Problematika nepojistných sociálních dávek není jednoduchá a sniţování výdajů by mělo být více propracované. Princip solidarity a spravedlnosti, jako hlavní principy sociálního zabezpečení, by se měly, podle mého názoru, brát více v úvahu. V současné době dochází aţ k velmi rychlým zásahům do legislativy jen proto, aby se dosáhlo sníţení nákladů v této oblasti. Tyto změny hodnotím jako nekoncepční a uspěchané, bez vize do budoucna. To spolu s ostatními faktory vede k nejistotě ve společnosti. Cílem mé diplomové práce bylo popsat systém nepojistných sociálních dávek poskytovaných ze systému sociálního zabezpečení, komparovat změny v právní úpravě před a po sociální reformě, ke kterým došlo k 1. lednu 2012, analyzovat dávky jednotlivých systémů – dávky pro rodiny s dětmi, pro osoby zdravotně postiţené, příspěvek na péči a dávky pomoci v hmotné nouzi. Obecně jsem zastáncem toho, aby se zvýšily pravomoci referentů státní sociální podpory, aby stejně jako sociální šetření podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, mohli kontrolovat účelnost vyplacených dávek, hlavně příspěvku na bydlení, kde se dávky vyplácí bez moţnosti ověření, kdo všechno na uvedené adrese bydlí. Přístup do evidence obyvatel Ministerstva vnitra ČR totiţ neumoţňuje pod číslem popisným nebo číslem bytové jednotky zobrazit všechny občany, zde přihlášené k trvalému pobytu - coţ je jedna z podmínek nároku na tuto dávku. Pokud dojde ke změně zákona, je s tím spojeno zapracování této změny do aplikací IT systému, nové formuláře ţádostí o dávky a zaškolování pracovníků. Tyto veškeré změny v zákonech o nepojistných sociálních dávkách jsou prezentovány jako úspory, ale uţ nikde se nemluví o zapracování změn, které s tím souvisí. Z mého pohledu bych navrhovala, aby se povinně zveřejňovaly veškeré informace spojené s legislativními změnami, ale i s vyčíslením dopadů těchto změn. Doporučila bych zřídit speciální skupinu, která by dlouhodobě pracovala na koncepci všech sociálních dávek s ohledem na výši nezaměstnanosti, valorizační podmínky, rostoucí počty důchodců a prognózu natality. Dnes totiţ dochází k tomu, ţe legislativní změny probíhají velice rychle, bez uvědomění si
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
66
návazností k dalším právním předpisům a teprve potom, aţ nastanou problémy, se začnou řešit. V oblasti výplat nepojistných sociálních dávek bych okamţitě zrušila a zastavila, podle mých vlastních zkušeností z praxe, projekt karty sociálních systémů. Zachovala bych způsoby výplat dávek tak, jak byli jejich příjemci a také pracovníci na odděleních Úřadu práce ČR tyto dávky zpracovávajících zvyklí. Doporučila bych, v rámci co nejlepšího pracovního prostředí a sociálního klimatu, přehodnotit počty zaměstnanců oddělení nepojistných sociálních dávek ve vztahu k mnoţství klientů, zpracovávaných spisů a zvýšit jejich počty. Obecně se domnívám, ţe podpora rodin ze strany státu je běţná v kaţdém vyspělém státě, neboť kaţdá země si uvědomuje důleţitost rodiny pro společnost. Jsou to rodiny, kde jsou vychovávány nové generace, které budou v příštích letech odvádět do státního rozpočtu finanční prostředky. Důleţitou roli hraje ovšem i nepřímá podpora rodin ve formě daňových zvýhodnění či v dalších krocích státu, které napomáhají ke slaďování rodinného a pracovního ţivota rodičů s dětmi.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
67
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
BECK, Petr et al., 2012. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky pro osoby se zdravotním postižením. Vyd. 1. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-744-7. BŘESKÁ Naděţda, Eva BURDOVÁ a Lucie VRÁNOVÁ, 2008. Státní sociální podpora s komentářem a příklady. Vyd.12. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-467-5. BŘESKÁ Naděţda, Eva BURDOVÁ a Lucie VRÁNOVÁ, 2010. Státní sociální podpora s komentářem a příklady k 1. 6.2010. Vyd.13. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-609-9. BŘESKÁ Naděţda et al., 2012. Státní sociální podpora s komentářem a příklady. Vyd.14. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-739-3. GREGOROVÁ, Zdeňka a Milan GALVAS, 2005. Sociální zabezpečení. 2. aktualizované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-7239—176-3. KRÁLOVÁ, Jarmila a Eva RÁŢOVÁ, 2012. Sociální služby a příspěvek na péči. 4. aktualizované vydání. Olomouc: Anag. ISBN 978-80-7263-748-5. KREBS, Vojtěch a kol., 2007. Sociální politika. 4. přepracované a aktualizované vydání. Praha: Aspi. ISBN 978-80-7357-276-1. MATOUŠEK, Oldřich a kol., 2007. Sociální služby. Vyd. 1. Praha: Portal. ISBN 978-807367-310-9. VYBÍRALOVÁ, Jarmila, 2011. Komparativní analýza systému dávek státní sociální podpory v ČR a SR. Bakalářské práce, FHS Univerzity Tomáše Bati, Zlín.
Legislativní zdroje: Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 75/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie. Zákon č. 132/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
68
Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákone o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, ve znění zákona č. 436/2004 Sb. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů. Zákon č. 364/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Zákon č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Zákon č. 331/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 141/2012 Sb., zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů.
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
69
Zákon č. 401/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Vyhláška č. 388/2011 o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením. Vyhláška č. 389/2011 o provedení některých ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Vyhláška č. 391/2011 kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 424/2011 Sb., o vzoru, náleţitostech a provedení karty sociálních systémů, vzoru, náleţitostech a provedení potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení karty sociálních systémů a vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka. Vyhláška č. 47/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 424/2011 Sb., o vzoru, náleţitostech a provedení karty sociálních systémů, vzoru, náleţitostech a provedení potvrzení o ztrátě, odcizení, poškození nebo zničení karty sociálních systémů a vzoru Standardizovaného záznamu sociálního pracovníka, ve znění vyhlášky č. 203/2012 Sb.
Jiné: Příručka pro drţitele sKarty http://www.investujeme.cz/socialni-karty-pouzivaji-ve-svete-miliony-uzivatelu/ http://www.mpsv.cz/cs/ http://portal.mpsv.cz/upcr/kp
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
NSD
Nepojistné sociální dávky
SSP
Státní sociální podpora
Kč
Koruna česká
Sb.
Sbírka zákonů
Skarta
Karta sociálních systémů
IT
Informační technologie
70
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
71
SEZNAM PŘÍLOH příloha 1 – Úřad práce ČR, generální ředitelství .............................................................. 72 příloha 2 - Úřad práce ČR, krajská pobočka ..................................................................... 73 příloha 3 - Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště .............................................................. 74
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
příloha 1 – Úřad práce ČR, generální ředitelství
72
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
příloha 2 - Úřad práce ČR, krajská pobočka
73
UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií
příloha 3 - Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště
74