PROBLEMATIKA ODMĚŇOVÁNÍ A FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH VÝDAJŮ A DALŠÍCH ZAMĚSTNANECKÝCH VÝHOD (BENEFITŮ) V ORGANIZACÍCH VEŘEJNÝCH SLUŽEB A SPRÁVY

UČEBNÍ TEXT Č. 8

PROBLEMATIKA ODMĚŇOVÁNÍ A FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH VÝDAJŮ A DALŠÍCH ZAMĚSTNANECKÝCH VÝHOD (BENEFITŮ) V ORGANIZACÍCH VEŘEJNÝCH SLUŽEB A SPRÁVY

1

ODBORNÝ GARANT: Ing. Helena Čornejová AUTOŘI TEXTU: Kolektiv autorů ČMKOS

Učební text č. 8 v rámci projektu „Posilování sociálního dialogu – služby pro zaměstnance“, který je financován z prostředků ESF prostřednictvím programu Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR.

© ČESKOMORAVSKÁ KONFEDERACE ODBOROVÝCH SVAZŮ www.cmkos.cz a ASOCIACE SAMOSTATNÝCH ODBORŮ www.asocr.cz Praha 2010

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................ 6 I. PRÁVNÍ FORMY ORGANIZACÍ VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH A SPRÁVĚ ................ 7 1.1. Veřejná správa ....................................................................................................................... 7 1.1.1. Územní samosprávné celky .............................................................................................. 7 1.2. Vybrané právní formy organizací a institucí ve veřejných službách a správě a stručný popis jejich činností ..................................................................................................................... 9 1.2.1. Organizační složky státu ................................................................................................... 9 1.2.2. Státní zastupitelství .......................................................................................................... 11 1.2.3. Státní příspěvková organizace ....................................................................................... 12 1.2.4. Státní podnik ................................................................................................................... 13 1.2.5. Veřejná výzkumná instituce ........................................................................................... 13 1.2.6. Vysoká škola ..................................................................................................................... 14 1.2.6.1. Veřejná vysoká škola .................................................................................................... 15 1.2.6.2. Soukromá vysoká škola ............................................................................................... 15 1.2.7. Organizační složka územně samosprávného celku .................................................... 16 1.2.8. Příspěvková organizace zřizovaná územně samosprávným celkem ......................... 16 1.2.9. Školská právnická osoba ................................................................................................. 17 1.2.9.1. Školská PO zřízená ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí ................... 18 1.2.9.2. Školská PO zřízená jinou právnickou nebo fyzickou osobou ................................. 18 1.2.10. Veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení ...................................................... 18 1.2.11. Akciová společnost ....................................................................................................... 19 1.2.12. Společnost s ručením omezeným ................................................................................ 20 1.2.13. Obecně prospěšná společnost ..................................................................................... 20 II. PROBLEMATIKA ODMĚŇOVÁNÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ A SLUŽBÁCH ............... 23 2.1. Základní principy odměňování ........................................................................................ 23 2.1.1. Mzda nebo plat ................................................................................................................ 23 2.1.2. Minimální mzda a zaručená mzda ................................................................................ 24 2.2. Odměňování mzdou .......................................................................................................... 26 2.2.1. Utváření mezd ................................................................................................................. 26 2.2.2. Mzdové systémy dohodnuté v kolektivních smlouvách ............................................. 27 2.2.3. Poznatky z praxe .............................................................................................................. 29 2.3. Odměňování platem .......................................................................................................... 30 2.3.1. Vyjednávání o růstu platu ............................................................................................... 30 2.3.2. Platové předpisy a jejich použití .................................................................................... 31 2.3.3. Určení platu a zařazování do platových tříd a stupňů ................................................ 31 2.3.4. Příplatky a další složky platu ......................................................................................... 36 2.3.5. Poznatky z praxe při určování příplatků k platu .......................................................... 37 2.4. Fond odměn ........................................................................................................................ 38 2.4.1. Tvorba a užití fondu odměn u státní příspěvkové organizace ................................... 38 2.4.2. Tvorba a užití fondu odměn u příspěvkové organizace zřízené ÚSC ...................... 38 2.5. Katalog prací ....................................................................................................................... 39 2.6. Usměrňování prostředků vynakládaných na platy ........................................................ 40

4

III. FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH VÝDAJŮ A DALŠÍCH ZAMĚSTNANECKÝCH VÝHOD ............................................................................................................................ 43 3.1. Fond kulturních a sociálních potřeb ................................................................................ 43 3.2. Tvorba sociálního fondu .................................................................................................... 46 3.2.1. Okruh zaměstnavatelů, kteří mají povinnost tvořit sociální fond ............................. 46 3.2.2. Okruh zaměstnavatelů, kteří mohou tvořit sociální fond dobrovolně ...................... 47 IV. SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ REGIONÁLNÍHO ŠKOLSTVÍ ..................................... 51 4.1. Vymezení pojmu ................................................................................................................ 51 4.2. Právní rámec financování regionálního školství ............................................................. 51 4.2.1. Školský zákon ................................................................................................................... 52 4.2.2. Zákon o státním rozpočtu .............................................................................................. 54 4.2.3. Zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením .................................................................................................................................... 54 4.2.4. Vyhláška o krajských normativech ................................................................................ 54 4.2.5. Směrnice stanovující závazné zásady pro rozpis rozpočtu krajskými úřady ........... 54 4.3. Základní ekonomické kvantifikace systému financování RgŠ ...................................... 55 4.4. Popis systému financování regionálního školství ........................................................... 56 4.4.1. Výkonové (normativní) financování RgŠ ..................................................................... 56 4.4.1.1. Normativní financování krajského a obecního školství ........................................... 56 4.4.1.2. Normativní financování soukromého školství ......................................................... 58 4.4.1.3. Normativní financování církevního školství ............................................................. 59 4.4.1.4. Normativní financování státního školství ................................................................. 59 4.4.2. Programové financování – rozvojové programy .......................................................... 59 V. SPECIFIKA VE ZDRAVOTNICTVÍ ............................................................................ 61 5.1. Financování zdravotní péče .............................................................................................. 61 5.2. Poskytovatelé zdravotní péče ............................................................................................ 62 5.3. Odměňování ve zdravotnictví .......................................................................................... 62 LITERATURA: ................................................................................................................. 64

5

ÚVOD Učební manuál navazuje na předchozí projekt realizovaný ČMKOS, v rámci kterého bylo ve čtyřech tematických blocích přeškoleno cca 3500 účastníků. Z dotazníkového šetření účastníků seminářů vyplynulo, že je nezbytné v těchto aktivitách pokračovat. ČMKOS proto vyvinula maximální úsilí, aby získala další prostředky. To se podařilo a  počátkem roku 2010 byl projekt „Posilování sociálního dialogu – Služby pro zaměstnance“ zahájen. Jednou z  jeho klíčových aktivit je, v souladu s přáním členské základny, pokračování ve vzdělávání členů odborových organizací a dalších zaměstnanců v celé řadě jimi požadovaných témat. Jednotlivé odborové svazy tak mají další možnost nabídnout svým základním a místním organizacím ve 157 seminářích v rámci 17 tematických bloků celou řadu informací nezbytných pro jejich práci při obhajobě práv zaměstnanců. Součástí již zmiňovaných 17 témat je i problematika, která je obsahem tohoto učebního manuálu. Předložený učební text, poskytuje přehled jednotlivých typů zaměstnavatelů, kteří působí ve veřejných službách a správě a snaží se pomoci členům odborů i dalším zaměstnancům (u příslušného zaměstnavatele) lépe se orientovat v otázkách týkajících se problematiky odměňování a možností financování sociálních, kulturních a dalších potřeb zaměstnanců. Součástí textu jsou i kapitoly zabývající se specifikami resortu školství a zdravotnictví, kde v posledních letech začínají působit i zcela nové právní formy zaměstnavatelů. Obhajoba práv zaměstnanců a kolektivní vyjednávání o mzdových, platových a dalších pracovních a sociálních podmínkách zaměstnanců vyžaduje znalost celé řady právních předpisů. Posláním publikace a navazujících seminářů je pomoci zástupcům odborových organizací - účastníkům kolektivního vyjednávání - stát se rovnocennými partnery vedení organizace. Na přibližně 60 stránkách této publikace jsou chronologicky popsány: • poslání veřejné správy, • právní formy organizací a institucí působící ve veřejných službách a správě, včetně stručného popisu jejich činnosti a právních předpisů upravujících jejich vznik a hospodaření. U každé právní formy je uvedena forma odměňování a možnost financování kulturních, sociálních potřeb a dalších výhod zaměstnanců, • základní zásady odměňování zaměstnanců dané zákoníkem práce, minimální a zaručená mzda, jejich funkce a výše, informace o vyjednávání o platech, specifika odměňování mzdou a platem, mzdové systémy, a to vše včetně příslušných právních předpisů, • informace o novém katalogu prací pro zaměstnance odměňované platem, • usměrňování objemu platových prostředků, • tvorba fondu odměn u příspěvkových organizací, • fond kulturních a sociálních potřeb, tvorba a plnění, která z něj lze poskytovat, • tvorba a čerpání sociálního fondu, • specifika financování regionálního školství, • specifika ve zdravotnictví.

6

I. PRÁVNÍ FORMY ORGANIZACÍ VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH A SPRÁVĚ

1.1. Veřejná správa Veřejná správa je správa veřejných záležitostí, která je realizována prostřednictvím státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků. V současné době je v České republice aplikován sloučený model veřejné správy, který byl zvolen v  rámci přípravy reformy veřejné správy v roce 1999 a následně realizován v postupných etapách. Státní správu vykonávají ústřední orgány státní správy s působností na celém území ČR, územní orgány státní správy s  místní působností a  ostatní státní orgány (např. soudy, státní fondy apod.). V přenesené působnosti vykonávají státní správu územní samosprávné celky. Samospráva je součástí veřejné správy spočívající ve správě územně (či jinak) organizovaného celku. Samospráva je vykonávána orgány územních samosprávných celků (dále jen „ÚSC“). Definice, postavení a  působnost územní samosprávy jsou dány Ústavou České republiky (čl. 99 – 105 Ústavy). Územní samosprávné celky se člení na obce (základní územní samosprávné celky) a  kraje (vyšší územní samosprávné celky). Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy pouze zákonnou úpravou. 1.1.1. Územní samosprávné celky Stručná charakteristika: Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a  hospodaří podle vlastního rozpočtu. Problematika organizace, řízení a hospodaření územních samosprávných celků je výlučně předmětem jejich samostatné působnosti a je upravena v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákoně č. 131/2000Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené zákony definují postavení, organizační členění a kompetence ÚSC a vymezují rozsah a působnost jejich orgánů. Orgány ÚSC jsou příslušná zastupitelstva, rady, představitelé ÚSC (starosta, hejtman, primátor), příslušné úřady a zvláštní orgány. V souladu se zněním příslušných ustanovení těchto zákonů mohou ÚSC pro výkon své samostatné působnosti také zakládat a zřizovat právnické osoby a vlastní organizační složky. Hospodaření: Hospodaření ÚSC se řídí zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“). Zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů ÚSC a stanoví pravidla hospodaření s jejich finančními prostředky. Ustanovení tohoto zákona platí rovněž pro hospodaření dobrovolných svazků obcí, statutární města a jejich obvody a v hlavním městě Praze pro městské části. ÚSC a svazek obcí mohou zřizovat peněžní fondy, a to pro konkrétní účely nebo bez účelového určení (§ 5 zákona č. 250/2000 Sb.). Zdrojem peněžních fondů mohou být zejména přebytky hospodaření z minulých let, příjmy běžného roku, které nejsou určeny k využití v běžném roce a převody prostředků z rozpočtu do účelových peněžních fondů. Rozpočet ÚSC se zpracovává v třídění podle rozpočtové skladby, kterou stanoví Ministerstvo financí vyhláškou (vyhláška MF č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění pozdějších předpisů). ÚSC uskutečňuje své finanční hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem a vykonává jeho kontrolu podle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů.

7

Odměňování: Zaměstnanci ÚSC jsou odměňováni platem v  souladu se  zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a příslušných prováděcích předpisů. Zaměstnanecké výhody: Územní samosprávné celky mohou k zabezpečení kulturních, sociálních a dalších potřeb zaměstnanců tvořit sociální fond (§ 5 zákona č. 250/2000 Sb.) • Obecní úřad Obecní úřad je v souladu se zněním § 5 odst. 1 zákona o obcích orgánem obce. Analogicky toto ustanovení platí i  pro městský úřad, magistrát statutárního města a  úřad městského obvodu nebo úřad městské části. V  oblasti samostatné působnosti plní obecní úřad úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce a  pomáhá výborům a  komisím v  jejich činnosti. V  přenesené působnosti zajišťuje obecní úřad státní správu, jejíž výkon jí byl svěřen zákonnou úpravou. Rozsah přenesené působnosti je stanoven zákonem č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon také určuje výši příspěvku určeného na úhradu nákladů spojených s výkonem státní správy. Schvalování rozpočtu obce, jehož součástí je stanovení objemu prostředků na platy, je vyhrazeno zastupitelstvu obce. Stanovení celkového počtu zaměstnanců obce zařazeným v obecním úřadu a v organizačních složkách obce je v kompetenci rady obce. Platy všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu stanovuje v souladu se závaznými platovými předpisy tajemník obecního úřadu, plat tajemníka stanovuje starosta obce. Pokud není zřízena funkce tajemníka obecního úřadu, stanoví platy zaměstnanců starosta. • Krajský úřad Krajský úřad je orgánem kraje (§ 1 odst. 3 zákona o krajích). V oblasti samostatné působnosti plní krajský úřad úkoly uložené mu zastupitelstvem a radou a napomáhá činnosti výborů a komisí. V rámci přenesené působnosti vykonává krajský úřad zejména následující činnosti: - přezkoumává rozhodnutí vydaná orgány obce v řízení podle zvláštních předpisů, - ukládá sankce podle zákona, - poskytuje odbornou a metodickou pomoc obcím, - zabezpečuje koordinaci výstavby a provozu informačního systému, - provádí kontrolu výkonu přenesené působnosti obcí. V  čele krajského úřadu je ředitel, který je za plnění úkolů svěřených krajskému úřadu v samostatné a přenesené působnosti odpovědný hejtmanovi. Schvalování rozpočtu kraje je vyhrazeno krajskému zastupitelstvu. V  kompetenci rady je stanovení počtu zaměstnanců kraje zařazených do krajského úřadu, do zvláštních orgánů kraje a do organizačních složek a objem prostředků na platy těchto zaměstnanců. Platy zaměstnancům kraje zařazeným do krajského úřadu stanovuje ředitel, plat řediteli krajského úřadu stanovuje hejtman.

8

• Obecní policie Obce mohou zřizovat obecní policii. Zřízení a činnost obecní policie upravuje zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon vymezuje obecní policii jako orgán obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce. V rozsahu stanoveném právními předpisy spolupracuje s Policií České republiky, státními orgány a orgány územních samosprávných celků. Obecní policii řídí starosta nebo jiný pověřený člen zastupitelstva obce. Plnění úkolů při ochraně veřejného pořádku obce zabezpečují strážníci. Obecní policie zřízená obcí, která je městem nebo statutárním městem, a v hlavním městě Praze se označuje městská policie.

1.2. Vybrané právní formy organizací a institucí ve veřejných službách a správě a stručný popis jejich činností K  plnění svých úkolů při zabezpečení veřejných služeb a  správy a  veřejně prospěšných činností zřizují stát a územní samosprávné celky různé formy organizací a institucí. Stát zřizuje především organizační složky státu a  státní příspěvkové organizace. Dále v souladu s ustanovením § 28 - 30 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a  jejím vystupování v  právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 219/2000 Sb.), může založit nebo se účastnit založení akciové společnosti (případně může být akcionářem akciové společnosti, kterou nezaložil). Dále může založit obecně prospěšnou společnost, zřídit nadaci nebo nadační fond. Rovněž se může zúčastnit založení zájmového sdružení právnických osob anebo se stát jeho členem, pokud se prostřednictvím tohoto zájmového sdružení zapojí do činnosti mezinárodních a nadnárodních nevládních organizací1. Územně samosprávný celek může v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 250/2000 Sb., zřizovat k plnění svých úkolů a k zabezpečení veřejně prospěšných činností organizační složky a  příspěvkové organizace. Dále může zakládat akciové společnosti a  společnosti s  ručením omezeným, obecně prospěšné společnosti, zřizovat školské právnické osoby, veřejné výzkumné instituce a veřejná ústavní zdravotnická zařízení. Územní samosprávný celek se může spolu s jinými osobami stát účastníkem (společníkem) na činnostech jiných osob, zejména obchodních společností nebo obecně prospěšných společností, na jejichž činnosti se podílí svým majetkem včetně peněžních prostředků. V této části publikace je obsažena stručná charakteristika nejvíce využívaných právních forem organizací a institucí působících ve veřejných službách a správě včetně formy odměňování zaměstnanců a možností financování sociálních, kulturních a dalších potřeb zaměstnanců. 1.2.1. Organizační složky státu Stručná charakteristika: Organizační složky státu jsou vymezeny v  § 3 zákona č. 219/2000 Sb. Organizačními složkami státu jsou ministerstva a  jiné správní úřady státu (čl. 79 odst. 1 Ústavy), Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a  jiná zařízení, o  kterých to Podle ustanovení § 30 odst.1 zákona č. 219/2000 Sb. „Stát se nemůže zúčastnit založení družstva nebo občanského sdružení ani do něj vstoupit anebo členství v něm nabýt převodem, ani se neúčastní jeho zřízení a nemůže uzavřít smlouvu o tichém společenství. Smlouvu o sdružení lze uzavřít pouze v případech a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.“ 1

9

stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§51). Obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu. Ministerstva a  další ústřední orgány státní správy ČR jsou zřízeny zákonem č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tzv. „kompetenční zákon“). Ústřední orgány státní správy plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech a úkoly vyplývající z členství ČR v Evropské unii a v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích. Ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví včetně řešení stěžejních otázek. Územní správní úřady zajišťují činnosti, jejichž výkon je stanoven samostatnou zákon-nou úpravou (např. zákonem č. 531/1990 Sb., o  územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 185/2004 Sb. o  Celní správě České republiky, zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů aj.). Organizační složka není právnickou osobou. Tím však není dotčena její působnost nebo výkon činností stanovený podle zvláštních právních předpisů. Hospodaření: Organizační složka státu hospodaří s prostředky státního rozpočtu, které jí stanoví správce kapitoly v rámci rozpočtu. Pravidla hospodaření upravuje § 45 - 52 a § 64 - 72 zákona č. 218/2000 Sb., o  rozpočtových pravidlech a  o  změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“). Její příjmy jsou příjmy státního rozpočtu a výdaje jsou výdaji státního rozpočtu, pokud zákon nestanoví jinak. Její rozpočet může zahrnovat pouze příjmy a výdaje související s činnostmi vymezenými ve zřizovací listině, případně stanovenými zákonem, kterým byla zřízena. Organizační složka státu je povinna dbát, aby dosahovala příjmů stanovených rozpočtem a  plnila určené úkoly nejhospodárnějším způsobem. Prostředky může čerpat jen do výše závazných ukazatelů stanovených jí zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly a v souladu s věcným plněním. Mezi závazné ukazatele patří i stanovený objem prostředků na platy. V případě, kdy organizační složka státu poruší rozpočtovou kázeň, je povinna v souladu s příslušným ustanovením zákona provést odvod za porušení rozpočtové kázně. Dalším příjmem organizační složky státu jsou mimorozpočtové zdroje, kterými jsou prostředky fondů organizační složky, zisk získaný hospodářskou činností vykonávanou na základě zvláštního zákona, peněžité dary, prostředky poskytnuté ze zahraničí a prostředky zvláštních účtů. Rozpočet příjmů a výdajů sestavuje organizační složka státu v členění podle rozpočtové skladby. Rozpočtová skladba je stanovena vyhláškou MF č. 323/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Obsahuje jednotné třídění příjmů a výdajů, které se uplatňuje v rozpočtech organizačních složek státu a při sledování plnění státního rozpočtu. Výdaje na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné jsou seskupeny v položce 50 rozpočtové skladby. Organizační složka státu tvoří, tyto fondy: (§ 48 zákona č. 218/2000 Sb.) • rezervní fond, zdrojem rezervního fondu jsou: prostředky poskytnuté ze zahraničí a peněžní dary; odvody neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků a penále za prodlení s nimi; příjmy z prodeje majetku, který organizační složka státu nabyla darem nebo děděním; u Ministerstva obrany příjmy z prodeje majetku státu, s kterým je příslušné hospodařit toto ministerstvo, • fond kulturních a sociálních potřeb, je tvořen základním přídělem z rozpočtu organizační složky státu.

10

Odměňování: Zaměstnanci organizačních složek státu jsou odměňováni platem stanoveným podle zákoníku práce a příslušných prováděcích předpisů. Zaměstnanecké výhody: Příspěvky na kulturní, sociální a další potřeby zaměstnanců hradí organizační složka státu z fondu kulturních a sociálních potřeb.

1.2.2. Státní zastupitelství Stručná charakteristika: Státní zastupitelství jsou zřízena na základě zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o soustavu úřadů státu, určených k  zastupování státu při ochraně veřejného zájmu. Zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství. Věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají státní zástupci. V rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem se na provádění úkonů v působnosti státního zastupitelství mohou podílet vyšší úředníci státního zastupitelství, asistenti státních zástupců a právní čekatelé. Organizační, hospodářské a finanční podmínky k řádnému výkonu působnosti státního zastupitelství zajišťuje správa státního zastupitelství. Státní zastupitelství působí v  trestním řízení jako orgán veřejné žaloby a  orgán dozoru v přípravném trestním řízení. Dále provádí dozor nad místy, kde dochází k omezování osobní svobody a podílí se na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestných činů. Kromě uvedeného je státní zastupitelství činné i při prošetřování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona. Hospodaření: Hospodaření státních zastupitelství upravuje § 45-52 a  § 64-72 zákona č. 218/2000 Sb. Odměňování: Platy státních zástupců jsou upraveny zákonem č. 201/1997 Sb., o  platu a  některých dalších náležitostech státních zástupců a  o  změně a  doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost, ve znění pozdějších předpisů. Plat státních zástupců se určuje jako součin platové základny a platového koeficientu stanoveného podle počtu let započitatelné praxe a stupně státního zastupitelství. Platová základna činí podle současné úpravy 2,7 násobek průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů ČSÚ za předminulý kalendářní rok. Platy státních zástupců jsou financovány ze státního rozpočtu. Zaměstnanecké výhody: Příspěvky na zabezpečování kulturních a sociálních potřeb zaměstnanců jsou hrazeny z fondu kulturních a sociálních potřeb.

11

1.2.3. Státní příspěvková organizace Stručná charakteristika: Státní příspěvkové organizace jsou podle § 54 zákona č. 219/2000 Sb., příspěvkové organizace zřízené ústředními orgány, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány.2 Jedná se např. o zdravotnická zařízení, školy a školská zařízení, organizace v  oblasti kultury a  organizace poskytující služby zřizovatelům. Tyto příspěvkové organizace mají právní subjektivitu, jsou samostatnými účetními jednotkami. Jejich hlavní činností je činnost vymezená zřizovatelem jednotlivých příspěvkových organizací. Hospodaření: Příspěvkové organizace hospodaří s peněžními prostředky získanými hlavní činností a s peněžními prostředky přijatými ze státního rozpočtu v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem. Kromě toho příspěvková organizace hospodaří s prostředky svých fondů, s  prostředky získanými jinou činností, s  peněžními dary od fyzických a  právnických osob, s peněžními prostředky poskytnutými ze zahraničí, rozpočtů územně samosprávných celků a státních fondů, včetně prostředků poskytnutých z rozpočtu Evropské unie. Hospodaření příspěvkových organizací upravuje § 53 až 72 zákona č. 218/2000 Sb. Státní příspěvkové organizace tvoří tyto peněžní fondy (§ 56 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb.): • rezervní fond: tvoří se ze zlepšeného hospodářského výsledku (bez omezení), z přijatých peněžních darů, z prostředků a z peněžních prostředků poskytnutých ze zahraničí, pokud tento zákon nestanoví jinak, • fond reprodukce majetku: tvoří se ze zlepšeného hospodářského výsledku až do výše 25 %, dále z odpisů, investičních dotací, příspěvků, darů, výnosů z prodeje majetku a z prostředků rezervního fondu, • fond odměn: je tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření až do výše 80 % (nejvýše do 80 % objemu prostředků na platy), • fond kulturních a sociálních potřeb: je tvořen základním přídělem na vrub nákladů příspěvkové organizace. Odměňování: Příspěvková organizace odměňuje své zaměstnancům za vykonanou práci platem a nebo mzdou, a to v závislosti na výši příspěvku poskytovaného organizaci na její provoz. V případě, kdy náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z  příspěvku na provoz poskytovaného z  rozpočtu zřizovatele nebo z  úhrad podle zvláštních právních předpisů, jsou zaměstnanci odměňováni platem (§ 109, odst. 3 písm. d) zákoníku práce). Pokud je příspěvek zřizovatele nižší, jsou zaměstnanci odměňováni mzdou. Zaměstnanecké výhody: Náklady na kulturní a sociální potřeby svých zaměstnanců hradí státní příspěvková organizace z fondu kulturních a sociálních potřeb.

§ 54 zákona č. 219/2000 Sb. „Státní příspěvkové organizace zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady a dále Konsolidační banka Praha, státní peněžní ústav, a jiné státní organizace zřízené (založené) na základě zvláštního právního předpisu nebo zvláštním právním předpisem, které ve vztahu k majetku dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření podle dosavadních předpisů anebo které budou ještě obdobně zřízeny (založeny), (dále jen „organizace“), jsou právnickými osobami a hospodaří s majetkem (§ 8). Při tom se řídí zvláštními právními předpisy a těmi ustanoveními tohoto zákona, která se vztahují na organizační složky příslušné hospodařit s majetkem podle § 9, nejde-li o úkony vyhrazené pouze ministerstvům. Dosavadní pohledávky a jiná majetková práva organizací se pro účely tohoto zákona považují za majetek (§ 8). Působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona, na státní organizace, které se uvedeným zákonem v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem řídí, a na Budějovický Budvar, národní podnik. Hospodaření těchto státních organizací upravují zvláštní právní předpisy. 2

12

1.2.4. Státní podnik Stručná charakteristika: V  souladu se  zákonem č. 77/1997 Sb., o  státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 77/1997 Sb.“), je státní podnik právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Podnik má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek. Zakladatelem podniku je stát. Jeho jménem vykonává funkci zakladatele ministerstvo, do jehož působnosti spadá předmět podnikání podniku, pokud zákon nestanoví jinak. Státní podniky jsou zakládány k uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů. Vnitřní organizace podniku a organizace vnitřního řízení je ve výhradní působnosti podniku. Podnik může stanovit, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do obchodního rejstříku jako odštěpné závody. Zakladatel - zakládá a ruší podnik včetně sloučení, splynutí či rozdělení; jmenuje a odvolává ředitele; schvaluje jednací řád dozorčí rady; vydává statut podniku, a to ve lhůtě do šesti měsíců ode dne zápisu podniku do obchodního rejstříku. Hospodaření: S určeným majetkem může státní podnik nakládat pouze se schválením zakladatele, který je oprávněn měnit vymezení určeného majetku v průběhu podnikatelské činnosti podniku, vyžadují-li to naléhavé hospodářské nebo bezpečnostní zájmy státu. Zakladatel má právo a povinnost požadovat informace o hospodářské činnosti a stavu majetku podniku. Kontroluje, zda potřeby státu, které podnik svou podnikatelskou činností zabezpečuje, jsou zajišťovány účelně a hospodárně; schvaluje účetní závěrku a výroční zprávu, rozhoduje o rozdělení použitelného zisku (vypořádání ztráty) a  přebírá likvidační zůstatek v  případě zrušení podniku s likvidací. Státní podnik vytváří tyto fondy: (§ 19 zákona č. 77/1997 Sb.) • rezervní fond: je určen ke krytí ztrát a rizik, k financování výkyvů hospodaření podniku a ke krytí základního přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb u těch podniků, které nemají dostatek zisku nebo vykazují ztrátu. Minimální výše rezervního fondu činí při založení podniku 10 % kmenového jmění, pokud zakladatel nestanoví jinak, a doplňuje se ročně nejméně 10 % z čistého zisku až do dosažení výše určené v zakládací listině, • fond kulturních a sociálních potřeb: se tvoří a užívá v souladu se zvláštním právním předpisem (vyhláška č. 310/1995 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů). • podnik může ze svého použitelného zisku vytvářet další fondy (tzn. může např. vedle fondu kulturních a sociálních potřeb vytvářet také sociální fond). Odměňování: Zaměstnanci státního podniku jsou v souladu se zákoníkem práce odměňováni mzdou. Zaměstnanecké výhody: K zabezpečování kulturních, sociálních a dalších potřeb zaměstnanců státní podnik tvoří fond kulturních a sociálních potřeb.

1.2.5. Veřejná výzkumná instituce Stručná charakteristika: Způsob zřízení, vznik, činnost a  způsob zrušení veřejné výzkumné instituce upravuje zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 341/2005“). Veřejná výzkumná instituce je právnickou osobou, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu. Její činnost je podporována zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory. Veřejná výzkumná instituce může být zřízena Českou repub13

likou nebo územním samosprávným celkem. Jménem ČR plní funkci zřizovatele ministerstvo, případně jiný ústřední orgán státní správy nebo Akademie věd. Kromě své hlavní činnosti může veřejná výzkumná instituce na základě požadavků příslušných organizačních složek státu nebo územních samosprávných celků zajišťovat i další činnosti. Tyto činnosti jsou v souladu s rozpočtovými pravidly podporovány z veřejných prostředků. Za účelem dosažení zisku může veřejná výzkumná instituce provádět i hospodářskou činnost. Hospodaření: Veřejná výzkumná instituce sestavuje vyrovnaný rozpočet na kalendářní rok. Do svého rozpočtu zahrnuje náklady a výnosy související s hlavní, další a jinou činností. Zisk po zdanění využívá veřejná výzkumná instituce nejprve k úhradě případné ztráty z minulých období a dále prostřednictvím fondů k podpoře hlavní činnosti. Prostředky na podporu výzkumu z veřejných zdrojů může veřejná výzkumná instituce použít pouze k účelu, ke kterému jí byly poskytnuty. Veřejná výzkumná instituce tvoří tyto fondy: (§ 23 – 27 zákona č. 341/2005 Sb.) • rezervní fond: je tvořen přídělem finančních prostředků nejméně ve výši 5 % ze zisku běžného účetního období po zdanění a  peněžními dary, s  výjimkou peněžních darů účelově určených, • fond reprodukce majetku: zdrojem fondu jsou zejména prostředky z odpisů dlouhodobého majetku, příděl ze zisku, výnosy z prodeje, peněžní dary a finanční prostředky převedené z rezervního fondu, • fond účelově určených prostředků: zdrojem jsou především účelově určené peněžní dary, peněžní prostředky ze zahraničí a účelově určené veřejné prostředky, • sociální fond: zdrojem fondu je základní příděl ve výši 2 % z ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. Odměňování: Zaměstnanci veřejných výzkumných institucí jsou odměňováni mzdou. V souladu s § 20 zákona č. 341/2005 Sb., se mzdové podmínky stanovují vnitřním mzdovým předpisem nebo sjednávají v kolektivní smlouvě (je-li mzda sjednána kolektivní smlouvou, zašle veřejná výzkumná instituce kopii kolektivní smlouvy zřizovateli k informaci). Zaměstnanecké výhody: Výdaje na sociální a kulturní potřeby svých zaměstnanců hradí veřejná výzkumná instituce ze sociálního fondu. 1.2.6. Vysoká škola Stručná charakteristika: Postavení vysokých škol ve vzdělávací soustavě ČR, jejich úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti, ve společenských otázkách, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život upravuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Zákon o vysokých školách obsahuje komplexní úpravu vzniku a fungování veřejné vysoké školy a působnost státu při vzniku a působení soukromé vysoké školy.

14

1.2.6.1. Veřejná vysoká škola Hospodaření: Hospodaření veřejné vysoké školy upravuje § 20 a další zákona o vysokých školách. Veřejná vysoká škola je povinna majetek užívat k plnění úkolů ve vzdělávací a výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí činnosti. Může jej užívat i k doplňkové činnosti v souladu s tímto zákonem. V doplňkové činnosti veřejná vysoká škola vykonává za úplatu činnost navazující na její vzdělávací a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost nebo činnost sloužící k účinnějšímu využití lidských zdrojů a majetku. Doplňková činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost činností, k jejichž uskutečňování byla veřejná vysoká škola zřízena. Stát neručí za závazky veřejné vysoké školy. Odměňování: Zaměstnanci veřejné vysoké školy jsou odměňováni mzdou. Veřejná vysoká škola má podle § 17 odst. 1 písm. c) zákona o vysokých školách povinnost vydat vnitřní mzdový předpis. Vnitřní mzdový předpis může zaměstnavatel vydat samostatně nebo po předchozím projednání (souhlasu) s odborovou organizaci. Rovněž může být předmětem kolektivního vyjednávání a součástí kolektivní smlouvy. Zaměstnanecké výhody: Veřejná vysoká škola má povinnost ­vytvářet sociální fond, ze kterého hradí výdaje na sociální a kulturní potřeby svých zaměstnanců. 1.2.6.2. Soukromá vysoká škola Hospodaření: Financování soukromé vysoké školy upravuje § 40 zákona o vysokých školách. Právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací, vědeckou a další tvůrčí činnost. Ministerstvo může poskytnout soukromé vysoké škole působící jako obecně prospěšná společnost dotaci na uskutečňování akreditovaných studijních programů a  programů celoživotního vzdělávání, s  nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Soukromé vysoké škole může ministerstvo poskytnout dotaci na stipendia. Podmínky dotací, jejich užití a zúčtování se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu. Soukromá vysoká škola je povinna každoročně vypracovat, předložit ministerstvu a jako neperiodickou publikaci zveřejnit výroční zprávu o činnosti a v případě, že obdržela dotaci, i výroční zprávu o hospodaření vysoké školy v termínu a formě, kterou stanoví ministr. Má povinnost oznámit ministerstvu, že na soukromou vysokou školu byl prohlášen nebo ukončen konkurs podle předpisů upravujících úpadek a způsoby jeho řešení. Má povinnost, oznámit ministerstvu zánik právnické osoby, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola. Výroční zpráva o činnosti a výroční zpráva o hospodaření, dlouhodobý záměr soukromé vysoké školy a výsledky hodnocení činnosti soukromé vysoké školy musí být veřejně přístupné. Odměňování: Zaměstnanci soukromých vysokých škol jsou v souladu se zákoníkem práce odměňováni mzdou. Soukromá vysoká škola (na rozdíl od veřejné vysoké školy) nemá ze zákona povinnost vydávat mzdový předpis. Pokud tak učiní - může jej vydat samostatně nebo po předchozím projednání (souhlasu) s odborovou organizaci. Mzdový systém (pokud na škole působí odborová organizace) a úprava dalších pracovních a sociálních podmínek zaměstnanců může být rovněž předmětem kolektivního vyjednávání a součástí kolektivní smlouvy. Zaměstnanecké výhody: Soukromá vysoká škola může náklady na sociální a kulturní potřeby svých zaměstnanců (i  další zaměstnanecké výhody) hradit ze zisku po zdanění a  nebo může k jejich financování vytvořit sociální fond. Zaměstnanecké výhody lze hradit i na úkor nedaňových výdajů. Lze i kombinaci všech výše uvedených možností. 15

Poznámka: Rozsah výdajů (nákladů) na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců hrazených na vrub nákladů soukromé školy, které jsou považovány za daňově uznatelné výdaje (náklady) stanoví zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o daních z příjmů“). 1.2.7. Organizační složka územně samosprávného celku Stručná charakteristika: Organizační složka ÚSC nemá právní subjektivitu. Vzniká v souladu s ustanovení § 24 až 26 zákona č. 250/2000 Sb., rozhodnutím zastupitelstva územního samosprávného celku. Zaměstnanci organizační složky jsou zaměstnanci zřizovatele (pokud zvláštní zákon nestanoví jinak). Zřizovatel svěří organizační složce majetek a poskytuje jí peněžní prostředky prostřednictvím provozní zálohy (obojí je oprávněn kontrolovat). Hospodaření: Organizační složka ÚSC není účetní jednotkou a hospodaří jménem svého zřizovatele. Její příjmy a  výdaje jsou součástí rozpočtu ÚSC, tj. obce či kraje, které ji zřídilo. Organizační složka je povinna dbát, aby dosahovala stanovených příjmů a své úkoly plnila co nejhospodárnějším způsobem. Odměňování: Zaměstnanci organizační složky ÚSC jsou odměňováni platem. Zaměstnanecké výhody: Zaměstnanci jsou zaměstnanci zřizovatele, tj. obce nebo kraje, který může k zabezpečení jejich kulturních a sociálních potřeb tvořit sociální fond (§ 5 zákona č. 250/2000 Sb.). 1.2.8. Příspěvková organizace zřizovaná územně samosprávným celkem Stručná charakteristika: Pro činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu zřizuje ÚSC příspěvkové organizace - § 27 až 37a zákona č. 250/2000 Sb. Příspěvková organizace ÚSC má samostatnou právní subjektivitu a  hospodaří s  majetkem, který jí svěřil zřizovatel. Do svého vlastnictví může nabývat pouze majetek potřebný k výkonu činností, a to bezúplatným převodem, darem, děděním, případně jiným způsobem dle rozhodnutí zřizovatele. Na základě povolení zřizovatele může příspěvková organizace ÚSC provozovat doplňkovou činnost, která nesmí narušovat plnění hlavního účelu organizace. Zřizovatel provádí kontrolu jejího hospodaření. Příspěvková organizace ÚSC se zapisuje do obchodního rejstříku a nesmí zřizovat, zakládat ani mít majetkovou účast v jiné právnické osobě. Hospodaření: Příspěvková organizace ÚSC hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností, s prostředky z rozpočtu zřizovatele, ze svých fondů a darů. Zřizovatel ji poskytuje příspěvek na provoz. Pokud příspěvková organizace vytváří ve své doplňkové činnosti zisk, může jej použít jen ve prospěch své hlavní činnosti; zřizovatel může organizaci povolit jiné využití tohoto zdroje. Příspěvková organizace tvoří tyto peněžní fondy (§ 29 – 33 zákona č. 250/2000 Sb.): • rezervní, je tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření, darů a dotací a je určen k dalšímu rozvoji a k úhradě minulých ztrát, • investiční, je tvořen z  odpisů, investičních dotací, příspěvků, darů, výnosů z  prodeje majetku a z prostředků rezervního fondu a je určen k financování investičních potřeb, • fond odměn, je tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření až do výše 80 % (nejvýše do 80 % objemu prostředků na platy). Je určen k úhradě překročení prostředků na platy a k hrazení odměn zaměstnanců, 16

• fond kulturních a sociálních potřeb, je tvořen základním přídělem z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost, na odměny a ostatní plnění za vykonávanou práci. Odměňování: Dle § 109 odst. 3 písm. d) zákoníku práce jsou zaměstnanci příspěvkové organizace ÚSC odměňováni platem, jestliže její náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů (např. z veřejného zdravotního pojištění). V opačném případě jsou zaměstnanci odměňováni mzdou. Zaměstnanecké výhody: K  zabezpečování kulturních a  sociálních potřeb zaměstnanců tvoří příspěvková organizace fond kulturních a sociálních potřeb.

1.2.9. Školská právnická osoba Stručná charakteristika: Školská právnická osoba (dále jen „školská PO“) může být podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů zřízena ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a nebo může být zřízena jinou právnickou nebo fyzickou osobou. Její hlavní činností je poskytování vzdělávání a školských služeb podle citovaného zákona. Hospodaření: V souladu s ustanovením § 133 školského zákona příjmy školské PO jsou zejména finanční prostředky ze státního rozpočtu a z rozpočtů územních samosprávných celků, příjmy z hlavní a doplňkové činnosti, finanční prostředky přijaté od zřizovatele, úplata za vzdělávání a školské služby, příjmy z majetku ve vlastnictví školské právnické osoby, dary a dědictví. Rozpočet zřizovatele zprostředkovává vztah školské PO zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí ke státnímu rozpočtu. Školská PO může vedle své hlavní činnosti vykonávat doplňkovou činnost. Tato musí navazovat na její hlavní činnost nebo činnosti sloužící k účelnějšímu využití odbornosti jejích zaměstnanců a majetku. Doplňková činnost nesmí omezovat hlavní činnost nebo ohrožovat její kvalitu, rozsah a  dostupnost. Doplňková činnost nesmí být financována z  finančních prostředků státního rozpočtu (§ 135). Zřizovatel schvaluje rozpočet a  zlepšený výsledek hospodaření. Statutárním orgánem je ředitel, který rozhoduje ve věcech školské PO. Ředitel je jmenován a odvoláván zřizovatelem. Při likvidaci společnosti se likvidační zůstatek nabídne kraji, v němž má školská PO sídlo. Školská právnická osoba (§ 137) vytváří tyto fondy: • rezervní fond, slouží přednostně k úhradě ztráty z hlavní činnosti z minulých let a dále k podpoře a zkvalitnění hlavní činnosti, • investiční fond, slouží především k financování investičních potřeb školské PO. Investiční fond je tvořen též odpisy z majetku podle zvláštního právního předpisu, • fond kulturních a sociálních potřeb, vytváří pouze školská PO zřízená ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí.

17

1.2.9.1. Školská PO zřízená ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí Odměňování: V souladu s § 109 odst. 3 písm. e) zákoníku práce školská PO zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí odměňuje své zaměstnance platem. Zaměstnanecké výhody: K  zabezpečování kulturních a  sociálních potřeb zaměstnanců vytváří organizace fond kulturních a sociálních potřeb (§ 138 odst. 1 školského zákona). 1.2.9.2. Školská PO zřízená jinou právnickou nebo fyzickou osobou Odměňování: Školské PO zřízené jinou právnickou nebo fyzickou osobou odměňují své zaměstnance mzdou. Zaměstnanecké výhody: Školská PO zřízená jinou právnickou nebo fyzickou osobou může kulturní a  sociální potřeby (případně další zaměstnanecké výhody) svých zaměstnanců hradit ze zisku po zdanění nebo může rada školské PO rozhodnout o vytvoření sociálního fondu. Zaměstnanecké výhody lze hradit i na vrub nedaňových výdajů. Lze využít i kombinaci všech výše uvedených možností. Poznámka: Rozsah výdajů (nákladů) na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců hrazených na vrub nákladů, které jsou považovány za daňově uznatelné výdaje (náklady) stanoví zákon o daních z příjmů.

1.2.10. Veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení Stručná charakteristika: Zřizovatelem veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení (dále jen „VNÚZZ“) může být podle zákona č. 245/2006 Sb., o  veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 245/2006 Sb.“), stát, kraj, obec nebo jiná právnická či fyzická osoba. VNÚZZ je právnickou osobou a jeho hlavní činností je poskytování zdravotní péče, a to formou ústavní nebo ambulantní. Může provozovat i doplňkovou činnost, která nesmí ohrožovat hlavní činnost. Zapisuje se do rejstříku veřejných zdravotnických zařízení. Statutárním orgánem je ředitel, který řídí činnost VNÚZZ a jedná jeho jménem. Ředitel je jmenován a odvoláván zřizovatelem na návrh dozorčí rady. V nepřítomnosti ředitele za něj jednají jeho zástupci, které jmenuje a odvolává ředitel po souhlasu dozorčí rady. Dozorčí rada schvaluje návrh rozpočtu, účetní závěrku, výroční zprávu, sleduje kvalitu zdravotní péče a dohlíží na hospodárné nakládání s majetkem. Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává zřizovatel. Členem musí být vždy 2 zástupci zvolení zaměstnanci, z nichž jeden je lékař a jeden nelékařský zdravotnický pracovník. Zřizovatel ručí za závazky VNÚZZ a schvaluje jeho rozpočet. Ministerstvo zdravotnictví stanoví každému VNÚZZ rozsah péče a spádové území pro jednotlivé druhy zdravotní péče. Hospodaření: VNÚZZ hospodaří v  rámci svého rozpočtu. Výnosy tvoří prostředky ze zdravotního pojištění, dotací, podpory výzkumu, majetku, darů, dědictví, doplňkové činnosti a úhrady za poskytování služeb. Všechny příjmy musí být použity na provoz, obnovu a rozvoj zařízení. VNÚZZ musí pravidelně zveřejňovat dodavatele, nakoupené zboží a služby včetně cen. Kontrolu hospodaření provádí zřizovatel a  Ministerstvo zdravotnictví. Veškerý zisk musí být použit k zajištění hlavní činnosti. VNÚZZ tvoří tyto fondy: (§ 16 zákona č. 245/2006 Sb.) • rezervní fond, je tvořen 5 % ze zisku a dary a je určen zejména k úhradě ztráty a sankcí, 18

• fond reprodukce majetku, je tvořen z odpisů, přídělem ze zisku, výnosy z prodeje majetku aj. a je určen k pořízení majetku, financování oprav, ke splátkám úvěru aj., • fond účelově určených prostředků, je tvořen účelovými dary a prostředky ze zahraničí. Finanční prostředky lze použít pouze k účelu, ke kterému byly poskytnuty, • sociální fond, je tvořen základním přídělem na vrub nákladů veřejného zdravotnického zařízení ve výši 2 % z ročního objemu nákladů veřejného zdravotnického zařízení zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. Odměňování: V souladu s § 109 odst. 3 písm. f) zákoníku práce odměňuje své zaměstnance platem. Zaměstnanecké výhody: K zabezpečování kulturních, sociálních a dalších potřeb zaměstnanců je určen sociální fond.

1.2.11. Akciová společnost Stručná charakteristika: Vznik akciové společnosti upravuje § 154 – 220 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). Základní kapitál je tvořen akciemi o určité jmenovité hodnotě. Akciovou společnost může založit i  jediný akcionář. Akcie jsou dvojího druhu: akcie na jméno, kde je jméno akcionáře zapsané v  seznamu akcionářů, stanovy mohou omezit nikoliv vyloučit převoditelnost tohoto druhu akcií; akcie na majitele, kde je akcionář anonymní a převoditelnost akcií je neomezená. Minimální výše základního kapitálu je 2 000 000 Kč. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí. Akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Společnost musí být zapsána v obchodním rejstříku. Nejvyšším orgánem je valná hromada, která schvaluje účetní závěrku, rozhoduje o rozdělení zisku či úhradě ztráty, volí a  odvolává představenstvo a  část dozorčí rady. Statutárním orgánem je představenstvo, které společnost řídí společnost a jedná jejím jménem. Kontrolním orgánem je dozorčí rada, která je ze 2/3 volena valnou hromadou a z 1/3 je volena zaměstnanci. Volbu 1/3 dozorčí rady organizuje představenstvo po projednání s odborovou organizací. Při likvidaci společnosti se likvidační zůstatek dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Hospodaření: Akciová společnost hospodaří s  peněžními prostředky získanými vlastní činností. O rozdělení zisku či úhradě ztráty rozhoduje valná hromada. Pokud je zakladatel akciové společnosti stát, tak k  založení akciové společnosti nebo účasti na jejím založení je zapotřebí předchozí souhlas vlády; vláda stanoví, zda akcie budou znít na jméno nebo na majitele. Jménem státu funkci zakladatele akciové společnosti vykonává a majetek do takové společnosti vkládá ministerstvo. Pro tyto účely ministerstvo použije majetek, se kterým samo hospodaří, anebo na základě vydaného opatření majetek, s nímž je příslušná hospodařit jím zřízená organizační složka. Práva akcionáře v akciové společnosti založené státem vykonává vládou písemně pověřený zaměstnanec zakládajícího ministerstva; postupuje přitom v souladu s právními předpisy a podle písemných pokynů ministra, jemuž o své činnosti podává v určených pravidelných intervalech písemné zprávy (§ 28 zákona č. 219/2000 Sb.). Odměňování: Zaměstnanci akciové společnosti jsou v souladu se zákoníkem práce odměňováni mzdou. Zaměstnanecké výhody: Akciová společnost může výdaje na uspokojování kulturních a sociálních (případně jiných výhod) svých zaměstnanců hradit ze zisku po zdanění nebo k je19

jích financování může vytvořit sociální fond. Akciová společnost může zaměstnanecké výhody hradit i na vrub nedaňových výdajů. Může využít i kombinaci všech výše uvedených možností. Poznámka: Okruh výdajů (nákladů) na pracovní a sociální podmínky, které jsou na straně zaměstnavatele považovány za daňově uznatelné výdaje (náklady) stanoví § 24 zákona o daních z příjmů. 1.2.12. Společnost s ručením omezeným Stručná charakteristika: V souladu § 105 – 153 obchodního zákoníku je společností s ručením omezeným společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. Základní kapitál je tvořen vklady společníků. Minimální výše základního kapitálu je 200 000 Kč. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem, společník ručí do výše svého nesplaceného vkladu, po splacení všech vkladů ručení zaniká. Společnost je zapsána v obchodním rejstříku. Obchodní podíl společnosti s ručením omezeným je možné převést na jinou osobu, připouští-li to společenská smlouva. Nejvyšší orgán je valná hromada, která schvaluje účetní závěrku, rozhoduje o rozdělení zisku či úhradě ztráty, jmenuje a odvolává jednatele a členy dozorčí rady. Statutární orgán, který tvoří jeden nebo více jednatelů, řídí společnost a jedná jejím jménem. Kontrolním orgánem je dozorčí rada, která se zřizuje jen v případě, že tak stanoví společenská smlouva nebo zvláštní zákon. Při likvidaci společnosti má každý společník nárok na podíl na likvidačním zůstatku dle poměru obchodního podílu. Hospodaření: Společnost s ručením omezeným hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností. O rozdělení zisku či úhradě ztráty rozhoduje valná hromada. Odměňování: Zaměstnanci společnosti s ručením omezeným jsou v souladu se zákoníkem práce odměňováni mzdou. Zaměstnanecké výhody: Společnost s ručením omezeným může výdaje na kulturní a sociální potřeby (případně další výhody) svých zaměstnanců hradit ze zisku po zdanění, nebo může vytvořit sociální fond. Financování zaměstnaneckých výhod může realizovat i  na úkor nedaňových výdajů. Lze použít i kombinaci všech výše uvedených možností. Poznámka: Rozsah výdajů (nákladů) na pracovní a  sociální podmínky zaměstnanců, které jsou na straně zaměstnavatele považovány za daňově uznatelné výdaje (náklady), stanoví ustanovení § 24 zákona o daních z příjmů. 1.2.13. Obecně prospěšná společnost Stručná charakteristika: Poskytuje veřejnosti obecně prospěšné služby za předem daných podmínek v souladu se zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon č. 248/1995 Sb.“). Zapisuje se do rejstříku obecně prospěšných společností (dále jen „o.p.s.“). Může vykonávat doplňkové činnosti, které nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a  dostupnost hlavní činnosti. Statutárním orgánem je správní rada, která má 3 - 15 členů. Správní rada schvaluje rozpočet, účetní závěrku, rozhoduje o doplňkové činnosti, jmenuje a odvolává ředitele a dbá na zachování účelu, pro který byla o.p.s. založena. Ředitel, který řídí společnost, nesmí být členem správní ani dozorčí rady. Kontrolním orgánem je dozorčí rada, která má 3 – 7 členů. Při likvidaci společnosti může zakládací listina určit jinou o.p.s. oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku, jinak se likvidační zůstatek nabídne obci, kde o.p.s. sídlí. 20

Hospodaření: Společnost hospodaří s peněžními prostředky získanými vlastní činností. O.p.s. se může ucházet o dotace ze státního rozpočtu, rozpočtu obcí a krajů nebo státního fondu. Zisk nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů orgánů nebo zaměstnanců. Musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla o.p.s. založena. Zisk po zdanění se převádí do rezervního fondu, který je určen nejprve ke krytí minulých ztrát. O.p.s., která je příjemcem dotací nad 1 mil. Kč nebo nemá dozorčí radu nebo obrat překročil 10 mil. Kč, musí mít účetní závěrku ověřenou auditorem. O.p.s. vypracovává výroční zprávu. Odměňování: Zaměstnanci obecně prospěšné společnosti jsou v souladu se zákoníkem práce odměňováni mzdou.

21

Poznámky:

22

II. PROBLEMATIKA ODMĚŇOVÁNÍ VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ A SLUŽBÁCH

2.1. Základní principy odměňování Základní principy odměňování jsou upraveny v zákoníku práce. Pro všechny typy pracovněprávních vztahů3 je společný princip „odměňování za vykonanou práci“. Pokud jde o formu odměny, přísluší zaměstnanci za výkon práce mzda, plat nebo odměna z dohody, a to za podmínek stanovených zákoníkem práce, pokud tyto podmínky nestanoví zvláštní právní předpis jinak4 (§ 109 odst. 1 zákoníku práce). Výjimky z tohoto principu může stanovit pouze zákon (např. § 121 odst. 2 – stálá mzda při uplatňování konta pracovní doby). Plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, která nejsou podložena výkonem práce, nejsou mzdou ani platem ani odměnou z dohody, např. náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, odměny za pracovní pohotovost, ale mzdou nebo platem nejsou rovněž příspěvky z fondu kulturních a sociálních potřeb či sociálního fondu. Dalším principem je povinnost zaměstnavatele - za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty poskytovat všem zaměstnancům stejnou mzdu, plat nebo odměnu z  dohody. Nebo jinak řečeno, zákoník práce stanoví povinnost utvářet a  poskytovat mzdu nebo plat výhradně podle složitosti, odpovědnosti a  namáhavosti práce, a  dále podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a  dosahovaných pracovních výsledků (§ 109 odst. 4 zákoníku práce). Pro zaměstnavatele, kteří odměňují platem, je realizace tohoto principu zajištěna 16-ti třídními stupnicemi platových tarifů a závazným katalogem prací. Zaměstnavatelé, kteří odměňují mzdou, se řídí definicí jednotlivých kritérií pro utváření mzdy uvedených v § 110 zákoníku práce. Povinnost zaměstnavatelů zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky a odměňování a zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích, deklarují paragrafy 16 a 17 zákoníku práce.

2.1.1. Mzda nebo plat Skutečnost, zda zaměstnanci za výkon jeho práce přísluší plat nebo mzda, je závislá na typu zaměstnavatelské organizace. Plat poskytují svým zaměstnancům zaměstnavatelé uvedení v  ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce. Mzdu za vykonanou práci pak poskytují svým zaměstnancům všichni ostatní zaměstnavatelé. Z obsahového hlediska je rozdíl zejména v zaměření hlavní činnosti a formě financování. Obecně lze říci, že mzdu za vykonanou práci poskytují svým zaměstnancům především zaměstnavatelé, jejichž činnost je zaměřena na dosažení zisku, ale také i některé neziskové subjekty (viz níže). Zákoník práce pro zaměstnance odměňované mzdou garantuje pouze minimální mzdová práva a pro utváření mezd zakotvuje prioritu smluvního principu: „mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem“ (§ 113 odst. 1 zákoníku práce). Pro odměňování platem, který je zcela nebo převážně financován z  veřejných zdrojů, naopak platí zásada - plat zaměstnanci určuje zaměstnavatel podle zákoníku práce, nařízení Základními pracovněprávními vztahy (§ 3 zákoníku práce) jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. 4 Například zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů. 3

23

vlády vydaných k jeho provedení5 a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak6 (122 odst. 1 zákoníku práce). To znamená, že zaměstnavatel se při určování platu nemůže odchýlit od právních předpisů a rovněž nemůže svým zaměstnancům poskytovat jiné složky platu. Možnost ovlivnit výši platu prostřednictvím kolektivního vyjednávání, resp. jeho jednotlivých složek je tak velice omezená. Poznámka: Náležitosti vnitřního předpisu upravuje ustanovení § 305 zákoníku práce. Vnitřní předpis musí být vydán písemně, nesmí být v rozporu s právními předpisy ani být vydán se zpětnou účinností, jinak je zcela nebo v dotčené části neplatný. Vnitřní předpis týkající se odměňování může být vydán i na kratší dobu než jeden rok. Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a  pro všechny jeho zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s vydáním, změnou nebo zrušením vnitřního předpisu nejpozději do 15 dnů. Jestliže zaměstnanci vzniklo na základě vnitřního předpisu právo, zejména mzdové, platové nebo ostatní právo v pracovněprávních vztazích, nemá zrušení vnitřního předpisu vliv na trvání a uspokojení tohoto práva. Vnitřní předpis může zaměstnavatel vydat samostatně nebo může být přílohou kolektivní smlouvy.

2.1.2. Minimální mzda a zaručená mzda Minimální mzda Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, tzn. že mzda, plat nebo odměna z  dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Výši základní sazby minimální mzdy a  dalších sazeb minimální mzdy odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a  podmínky pro poskytování minimální mzdy jsou v souladu s ustanovením § 111 zákoníku práce stanovené nařízením vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 567/2006 Sb.“). • Výše minimální mzdy - Základní sazba minimální mzdy pro 40 hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu pro rok 2010 činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby (než 40 hodin) se hodinová sazba minimální mzdy zvyšuje úměrně zkrácení týdenní pracovní doby. V kolektivní smlouvě lze dohodnout minimální mzdu vyšší než uvádí nařízení vlády.

Zmocnění pro vládu podle: §111 odst.2 - k úpravě minimální mzdy, §112 odst. 2 - k úpravě zaručené mzdy, §123 odst. 6 – k usměrňování výše prostředků na platy, § 128 odst. 2 a § 129 odst.2 – k úpravě příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštní příplatky. 6 Například § 118 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, § 147 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, § 4 odst. 3 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky.. 5

24

Příklady zvýšení základní a dalších sazeb minimální mzdy podle délky stanovené týdenní pracovní doby7. Týdenní pracovní doba v hodinách

Minimální mzda v Kč / hodina 100%

90%

80%

75%

50%

40

48,10

43,30

38,50

36,10

24,10

38,75

49,70

44,70

39,80

37,30

24,90

37,5

51,30

46,20

41,00

38,50

25,70

Zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se sazba minimální mzdy snižuje úměrně odpracované době. Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody stanovenou výši minimální mzdy, zaměstnavatel je povinen zaměstnanci rozdíl doplatit, a to bez ohledu na jeho nižší výkonnost (zaviněnou či nezaviněnou), tj. i zaměstnanci odměňovaní úkolovou mzdou, pokud odpracují stanovenou týdenní pracovní dobu, mají nárok na tento doplatek. Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Zaručená mzda Zaměstnancům u  zaměstnavatelů, kteří odměňují mzdou, ale jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a všem zaměstnancům, kterým se za práci poskytuje plat, je vedle minimální mzdy garantována i nejnižší úroveň zaručené mzdy. Příklad: Lékař pracuje v nemocnici, a.s., kde působí odborová organizace a  mzda je sjednána v  kolektivní smlouvě. Na tohoto lékaře, podobně jako na ostatní zaměstnance, se vztahuje garance v podobě minimální mzdy ve výši 8 000 Kč. Na jeho kolegu, pracujícího v jiné nemocnici, a.s., kde sice působí odborová organizace, ale mzdu stanovil jednostranně zaměstnavatel ve vnitřním předpise, se kromě minimální mzdy vztahuje i garance v podobě nejnižší úrovně zaručené mzdy. Lékař je dle přílohy nařízení vlády č. 567/20006 Sb. zařazen do 7. skupiny, to znamená, že (v roce 2010) je mu garantována měsíční mzda minimálně ve výši 14 600 Kč. Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou pro rok 2010 odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, takto: Skupina prací

Kč / hodina

Kč / měsíc

Skupina prací

Kč / hodina

Kč / měsíc

1

48,10 Kč

8 000 Kč

5

71,50 Kč

12 000 Kč

2

53,10 Kč

8 900 Kč

6

78,90 Kč

13 200 Kč

3

58,60 Kč

9 800 Kč

7

87,10 Kč

14 600 Kč

4

64,70 Kč

10 800 Kč

8

96,20 Kč

16 100 Kč

Vzor propočtu výše minimální mzdy pro jinou než 40 hod. pracovní dobu, např. pro 37,5 hod.: koeficient propočtu: 40/37,5 = 1,0667. Hodnota minimální mzdy při stanovené týdenní pracovní době 37,5 hod.: 48,10 x 1,0667 = 51,308, zaokrouhleno = 51,30 Kč/hod. 7

25

Nedosáhne-li mzda nebo plat příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek. Do mzdy nebo platu se pro účely doplatku nezahrnuje mzda nebo plat za práci přesčas, příplatky za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy. • Minimální mzda a zaručená mzda při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. stanoví podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance i snížené sazby minimální a nejnižší úroveň zaručené mzdy, a to: - 90 % základní sazby minimální mzdy a příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, jde-li o první pracovní poměr nebo obdobný pracovní vztah zaměstnance ve věku 18 až 21 let, a to po dobu 6 měsíců ode dne vzniku pracovního poměru nebo obdobného pracovního vztahu, - 80 % základní sazby minimální mzdy a příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, jde-li o mladistvého zaměstnance. Mladiství zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší než 18 let (§ 350 odst. 2 zákoníku práce), - 75 % základní sazby minimální mzdy a příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem částečného invalidního důchodu, - 50 % základní sazby minimální mzdy a příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, jde-li o zaměstnance, který je poživatelem plného invalidního důchodu, nebo o mladistvého zaměstnance, který je invalidní ve třetím stupni a  nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. • Kontrola dodržování nařízení vlády Dodržování pracovněprávních předpisů v  oblasti odměňování vykonává Státní úřad inspekce práce a  jemu podřízené oblastní inspektoráty podle místa výkonu práce (zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů).

2.2. Odměňování mzdou Mzda za vykonanou práci přísluší zaměstnancům, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatelů neuvedených v ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce. To znamená, že přísluší zaměstnancům: příspěvkových organizací (náklady na mzdy, kterých nejsou plně zabezpečeny z příspěvku na provoz od zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů), obchodních společností (akciových společností a společností s ručením omezeným), státních podniků, vysokých škol, veřejných výzkumných institucí, obecně prospěšných společností, občanských sdružení, nadací, soukromých zdravotnických zařízení, soukromých škol apod. 2.2.1. Utváření mezd Utváření mzdy a mzdová práva jsou dána § 109 - 121 zákoníku práce a nařízením vlády č. 567/2006 Sb. Formy utváření mezd definuje § 113 odst. 1 zákoníku práce, který stanoví, že mzda se sjednává v kolektivní smlouvě, pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě, popřípadě ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem. Zákoník práce nestanoví prioritu některého z uvedených způsobů utváření mezd, ale v souladu s ustanovením § 23 zákoníku práce je to především kolektivní smlouva, kde je možné upravit mzdová a ostatní práva v pracovně právních vztazích. Tzn. kolektivní smlouva je tím základním nástrojem pro úpravu 26

odměňování mzdou (mzdového systému i celkové úrovně mzdy). Smluvní princip sjednávání mzdy umožňuje, aby odborová organizace a  zaměstnavatel se vzájemně dohodli na takovém mzdovém systému, který je (v jejich podmínkách) pro zaměstnavatele i zaměstnance optimální. Pokud odborová organizace u  zaměstnavatele nepůsobí nebo působí, ale v  rámci kolektivního vyjednávání nedošlo k  dohodě, tj. mzdový systém není součástí kolektivní smlouvy, pak si zaměstnanec se zaměstnavatelem sjednává mzdu samostatně nebo mu ji zaměstnavatel určí. Kolektivní (individuální) vyjednávání má tedy v  oblasti utváření mezd naprosto nezastupitelnou úlohu (jinak zaměstnavatel stanoví mzdu jednostranně, vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem. Mezi hlavní cíle vyhlašované každoročně Sněmem ČMKOS pro kolektivní vyjednávání proto již dlouhodobě patří i cíl dosáhnout toho, aby komplexní úprava pravidel pro odměňování zaměstnanců byla součástí (přílohou) kolektivních smluv. Při utváření mezd lze použít i kombinaci výše uvedených možností (kolektivní smlouvu, individuální smlouvy, vnitřní předpis i mzdový výměr), např. základní rámec odměňování včetně výše tarifních (základních) mezd je dohodnutý v kolektivní smlouvě, ale podmínky, kritéria pro výplatu nadtarifních složek mzdy jsou stanoveny vnitřním předpisem. Poznámka: Obsahuje-li kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis úpravu mzdových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích, podle kterých má zaměstnanci příslušet více stejných práv, přísluší mu jen jedno takové právo, a sice to, které zaměstnanec určí (§ 307 zákoníku práce).

2.2.2. Mzdové systémy dohodnuté v kolektivních smlouvách V praxi existuje několik možností tvorby mzdových systémů, avšak na základě výstupu Informačního systému o pracovních podmínkách - pravidelné roční šetření o mzdových a pracovních podmínkách sjednaných v kolektivních smlouvách (dále jen „ISPP“) víme, že většina podnikových kolektivních smluv (dále jen „PKS“) používá tarifní systém odměňování (tj. systém obdobný platovému systému). Počet tarifních tříd, resp. počet mzdových stupňů a  výše mzdových tarifů se sjednává v kolektivní smlouvě nebo je stanovena ve vnitřním předpise zaměstnavatele. Z  výstupu ISPP vyplývá, že cca 30 % PKS má sjednán 12 třídní tarifní systém. Mzdové tarify jsou sjednávány jako měsíční nebo hodinové, případně jsou sjednány obojí. Další složky mzdy sjednané v kolektivních smlouvách lze rozdělit zhruba do 4 skupin: - režimové příplatky: příplatky za práci přesčas, za noční práci, za práci v sobotu a v neděli, za práci ve svátek, za dělené směny apod., - příplatky za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí a za práce v nestandardních podmínkách: příplatky za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, příplatky za práci ve výškách, příplatky za práci ve vynucených polohách apod., - pobídkové složky mzdy: prémie, různé druhy odměn, osobní hodnocení, apod., - ostatní mzdová plnění: další mzda (13. mzda, 14. mzda), ocenění dlouhodobé výkonnosti, odměny při příležitosti životního, pracovního jubilea zaměstnance a prvního odchodu do důchodu atd. Základem tarifního systému je hodnocení a třídění práce a stanovení stupnice mzdových tarifů, resp. tarifních stupňů. Zaměstnanec (obdobně jako u platu) je podle nejnáročnější 27

práce zařazen do příslušné mzdové třídy a podle délky dosažené praxe do příslušného mzdového stupně. Při zařazování do mzdových tříd se postupuje v souladu s katalogem prací, který může být převzatý z platové sféry nebo si zaměstnavatel vytvoří svůj vlastní (v praxi existují i odvětvové katalogy prací, které lze rovněž využít). Výše tarifní mzdy je stanovena jako nepodkročitelné minimum. Tarifní mzda však může být stanovena také v určitém rozpětí, v rámci kterého je pak zaměstnanci určena konkrétní výše tarifní mzdy na základě předem daných kritérií, například s ohledem na dosažené vzdělání, trvale vynikající výkon, délku praxe apod. • Příplatky ke mzdě Zákoník práce garantuje zaměstnancům základní příplatky, u nichž vymezuje pouze jejich minimální výši s tím, že v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise mohou být tyto základní sazby navýšeny. Vedle zákonem garantovaných příplatků lze v kolektivní smlouvě dohodnout (stanovit ve vnitřním předpise) jakékoliv další příplatky ke mzdě (např. příplatek za znalost cizích jazyků, za práci ve výškách, příplatky za směnnost, za vedení, zastupování atd.). Přehled zákoníkem práce garantovaných příplatků ke mzdě Příplatky ke mzdě a odměna

Výše příplatku

za práci přesčas (§ 114)

nejméně 25% průměrného výdělku (PV) nebo dohoda na náhradním volnu místo příplatku

za práci ve svátek (§115)

náhradní volno nebo dohoda na příplatku místo náhradního volna, nejméně 100 % PV

za noční práci (§116)

nejméně 10 % PV, není-li v kolektivní smlouvě sjednáno jinak

za práci ve ztíženém pracovním prostředí (§ 117)

za každý ztěžující vliv nejméně 10 % základní sazby minimální mzdy (tj. 4,81 Kč/h nebo 800 Kč/měsíc)

za práci v sobotu a v neděli (§ 118)

nejméně 10 % PV, není-li v kolektivní smlouvě sjednáno jinak

odměna za pracovní pohotovost (§ 141)

nejméně 10 % PV

• Pobídkové složky mzdy a ostatní mzdová plnění - součástí tarifního systému odměňování jsou rovněž nadtarifní složky mzdy umožňující ocenění mimořádných výkonů. Jedná se zejména o prémie, různé druhy pololetních či ročních odměn nebo mzdových bonusů, osobní ohodnocení, ale také ocenění dlouhodobé výkonnosti formou odměn věrnostního nebo stabilizačního charakteru. • Růst mezd - Podstatnou součástí kolektivního vyjednávání o  mzdách je vyjednávání o meziročním nárůstu mezd. Existuje několik možností (forem), jak tento nárůst vyjednat či stanovit: - růst průměrné nominální mzdy – v  kolektivní smlouvě je důležité vyjednat nikoliv pouze nárůst celkové průměrné mzdy, ale i nárůst průměrné nominální mzdy u jednotlivých skupin zaměstnanců. Celkovou průměrnou mzdu ovlivňují mzdy managementu, což může průměrnou hodnotu zkreslovat - růst mzdových tarifů – u zaměstnavatele s tarifním mzdovým systémem lze dohod-nout zvýšení tarifní mzdy o určité procento, nebo lze tarify navýšit formou absolutní částky v Kč. Jde o osvědčený a přehledný způsob, který zaměstnancům zaručuje skutečné navýšení mzdy 28

- nárůst celkového objemu prostředků na mzdy – jeden z  možných způsobů, který však nezaručuje jednotlivým zaměstnancům ani skupinám zaměstnanců skutečný nárůst jejich mezd, je sjednání navýšení celkového objemu prostředků na mzdy. Do celkového objemu se započítávají i mzdy managementu a nově nastoupených zaměstnanců, proto část kolektivních smluv obsahuje dohodu o nárůstu objemu mzdových prostředků s vyloučením finančních prostředků na mzdy managementů - udržení reálné mzdy, tj. nárůst mezd o inflaci. U této formy navýšení mezd je důležité vyjednat, zda se budou mzdy zvyšovat o skutečnou inflaci v předchozím roce nebo o předpokládanou (očekávanou) výši inflace v běžném roce - Poznámka: Nejrozšířenější způsob úpravy mzdy je vyjednávání o  meziročním růstu průměrné nominální mzdy. Zvyšování mezd formou udržení reálných mezd využívá pouze cca 10 % PKS.

2.2.3. Poznatky z praxe V praxi se často sjednává odlišná výše příplatku za práci přesčas ve všední den (nejčastěji 25 %) a o víkendu či svátku (nejčastěji 50 %). • Často se podmiňuje poskytnutí příplatku za noční práci odpracováním minimálně 3 hodin v době mezi 22:00 a 6:00 hodinou. Tento postup odporuje zákoníku práce, který stanoví, že mzda či její složky přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin. Proto i zaměstnanec, jehož směna začíná např. v 5:30 hodin má nárok na příplatek za půl hodiny práce v noční době. • Při sjednávání (stanovení) příplatků v korunách (nejčastěji za práci v noci) je nutné mít na paměti, že částka musí odpovídat nejméně příplatku stanovenému zákoníkem práce, aby nedošlo k porušení práva zaměstnance. • U příplatků za noční práci, sobotu a neděli lze v kolektivní smlouvě sjednat i jinou minimální výši, než je stanovena zákoníkem práce, což se zásadně nedoporučuje. • U příplatku za ztížené pracovní prostředí se doporučuje v kolektivní smlouvě nebo její příloze nebo ve vnitřním předpise uvést přehled skupin zaměstnanců, kteří jsou vystaveni ztěžujícímu vlivu a náleží jim příplatek. • Při sjednávání dalších složek mzdy se může zaměstnavatel a odborová organizace inspirovat v  platové sféře či sjednat zcela jiné složky mzdy (např. mzdové bonusy). Neměly by však být diskriminující a měly by odpovídat obtížnosti pracovních podmínek, výkonnosti zaměstnanců apod. Nejčastěji se poskytuje osobní ohodnocení, odměny, podíly z hospodářského výsledku, věrnostní odměny, odměny za práci vykonanou za nepřítomného zaměstnance apod. • Při utváření mezd je nutné dbát, aby se nepoužívala kritéria, která jsou zjevně diskriminační, např. krácení mzdy z důvodu nemoci zaměstnance nebo z důvodu ošetřování člena rodiny apod. Výjimečné v praxi není ani stanovení mzdových tarifů s rozpětím s tím, že o skutečné výši tarifní mzdy pro zaměstnance rozhoduje vedoucí, a to bez předem stanovené vazby na složitost, odpovědnost a namáhavost práce, pracovní výkonnost a dosahované pracovní výsledky, což může vést k porušení zásady „stejné mzdy za stejnou práci“.

29

2.3. Odměňování platem 2.3.1. Vyjednávání o růstu platu Jak již bylo řečeno výše, je možnost kolektivního vyjednávání u zaměstnanců odměňovaných platem velmi omezena. Omezení možnosti kolektivního vyjednávání je dáno právní úpravou odměňování. V  roce 1992 se z  režimu zákoníku práce vydělila oblast odměňování. Původní kogentní legislativní úprava odměňování byla nahrazena zákonem č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. Tato právní úprava byla založena na smluvním principu v oblasti odměňování. Pro zaměstnance zaměstnavatelů v nepodnikatelské sféře byla zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových organizacích a  v  některých dalších organizacích a  orgánech, ponechána kogentní úprava odměňování (závazná právní úprava, od které se nelze odchýlit, pokud tak nestanoví zákon). Důvodem bylo poskytování prostředků na odměňování z veřejných zdrojů. Ze stejného principu vychází současný zákoník práce, pokud jde o odměňování zaměstnanců platem (§ 122 odst.1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Pro úplnost uvádíme, že v ČR je, stejně jako v ostatních členských státech EU, uplatněn tarifní systém odměňování zaměstnanců veřejných služeb a správy, který je obecně experty pokládán za jediný možný, vzhledem k regulovaným prostředkům na platy. Oprávnění odborových organizací, v tomto případě odborových svazů sdružující zaměstnance veřejných služeb a správy, jednat o pracovních podmínkách včetně odměňování zaměstnanců upravuje § 320 odst.1 a odst. 4 zákoníku práce. Příslušné státní orgány, v tomto případě vláda, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo financí, mají povinnost projednat s  odborovými svazy sdružujícími zaměstnance veřejných služeb a  správy otázky týkající se pracovních a životních podmínek zaměstnanců a poskytují odborovým organizacím potřebné informace (§ 320 odst. 3 zákoníku práce). Odborové organizace jednající v pracovněprávních vztazích za zaměstnance veřejných služeb a správy mají právo zejména podávat návrhy, jednat a zaujmout stanoviska k návrhům ve věcech zlepšení podmínek výkonu práce a odměňování (§ 320 odst.4 písm. b) zákoníku práce). Způsob jednání, respektive projednávání, není právně upraven. V případě jednání o růstu platů záleží vždy na dohodě sociálních partnerů, jaký způsob jednání bude zvolen a jakou formou bude jednání ukončeno (například písemnou dohodou, zápisem obsahujícím závěry jednání). Závěry jednání nejsou pro vládu či příslušný státní orgán právně závazné. Jedná se o tzv. gentlmenské dohody. Jednání probíhají v období přípravy návrhu státního rozpočtu na příslušný kalendářní rok a týkají se platové části. Cílem jednání ze strany odborů je dosáhnout navýšení objemu prostředků na platy ve výši, která by zajistila přijatelný růst průměrných nominálních a reálných platů zaměstnanců veřejných služeb a správy. Pro jednání o růstu platů obecně platí, že se jedná o náročná jednání, a to nejen z hlediska věcného. Jednání zásadním způsobem ovlivňuje především ekonomická situace a s ní související očekávaný stav příjmové strany státního rozpočtu respektive disponibilní objem finančních prostředků na platy. Do jednání vstupují často i politické aspekty. Pokud dojde k dosažení dohody, je návrh platové části připravovaného státního rozpočtu upraven. Návrh zákona o státním rozpočtu předkládá vláda k projednání a přijetí Poslanecké sněmovně PČR. Z předchozího vyplývá, že o výši objemu prostředků na platy, respektive o výši průměrných nominálních platů zaměstnanců veřejných služeb a správy, jejichž platy jsou hrazeny ze státního rozpočtu, definitivně rozhoduje až Poslanecká sněmovna PČR. 30

Pokud k dohodě nedojde, jednají zástupci odborových svazů přímo s poslanci PČR v rámci projednávání vládního návrhu zákona o  státním rozpočtu. Jejich snahou je docílit změny vládního návrhu mzdové části přijetím pozměňovacího návrhu předloženým (po předchozí dohodě) některým z  poslanců. Takto bylo například postupováno při projednávání vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2009 a 2010. V obou případech došlo k odbory požadovanému navýšení objemu prostředků na platy. Obdobný způsob jednání je použit při jednáních sociálních partnerů o způsobu použití navýšeného objemu prostředků na platy. V zásadě jde o to, zda budou získané prostředky na platy použity na zvýšení tarifní ( nárokové) složky platu (valorizace stupnic platových tarifů) nebo na posílení nenárokové složky platu. V případě, že dojde k dohodě o valorizaci stupnic platových tarifů, ministerstvo práce a sociálních věcí připraví a vládě následně předloží návrh novely příslušného vládního nařízení.

2.3.2. Platové předpisy a jejich použití Bližší podmínky pro odměňování platem upravují zejména ustanovení § 109-112 a  §122 - 150 zákoníku práce, nařízení vlády č. 564/2006 Sb., nařízení vlády č. 222/2010 Sb., kterým se stanoví katalog prací, nařízení vlády č. 567/2006 Sb. a nařízení vlády č. 447/2000 Sb. V souladu s ustanovením § 109 odst. 3 zákoníku práce je plat peněžité plnění poskytované za práci zaměstnancům u zaměstnavatele, kterým je: a) stát, b) územní samosprávný celek (obec, kraj) , c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a  tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, f) veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky. 2.3.3. Určení platu a zařazování do platových tříd a stupňů Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do jedné z 16 platových tříd podle nejnáročnější práce a do jednoho z 12 platových stupňů podle délky započitatelné praxe. Na základě platové třídy a stupně určí zaměstnavatel zaměstnanci platový tarif stanovený v jedné ze 3 stupnic platových tarifů stanovených nařízením vlády č. 564/2006 Sb.

31

A. Stanovení platové třídy Rozhodující pro zařazení zaměstnance do platové třídy je druh práce sjednaný v pracovní smlouvě a v jeho rámci nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci vyžaduje. Na zařazení do příslušné platové třídy má dále vliv: - splnění kvalifikačních požadavků (potřebného vzdělání), - možnost výjimečného zařazení v případě nesplnění potřebného vzdělání, - splnění kvalifikačních předpokladů dle zvláštních právních předpisů. Při zařazování vedoucích zaměstnanců do platové třídy je rozhodující nejnáročnější práce, jejíž výkon řídí, nebo kterou sami vykonávají.

1. Nejnáročnější práce V rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě je nezbytné určit, která z prací je nejnáročnější, nejlépe podrobnějším popisem v náplni práce. Pro nejnáročnější práci není rozhodující, jak často je vykonávána, jedinou podmínkou je, že je zaměstnavatelem skutečně požadována.

2. Dosažené vzdělání Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy, jestliže pro danou platovou třídu splňuje potřebné vzdělání. V praxi se stává, že zaměstnancem dosažený stupeň vzdělání je vyšší, než požaduje druh práce, který má zaměstnanec sjednaný v pracovní smlouvě. V takovém případě platí, že k vyššímu než potřebnému vzdělání se nepřihlíží. Požadovaný stupeň vzdělání pro jednotlivé platové třídy je uveden v následující tabulce: Platová třída

Potřebné vzdělání

Platová třída

Potřebné vzdělání

1., 2.

základ. vzdělání; základy vzdělání

7., 8.

SV s maturitou

3.

střední vzdělání

9.

vyšší odborné vzdělání; SV s mat.

4.

SV s výučním listem; SV

10.

VV bakalářské; VOV

5.

SV s výučním listem

11., 12.

VV magisterské; VV bakalářské

6.

SV s maturitou; SV s výuč.listem

13. - 16.

VV magisterské

SV – střední vzdělaní, VOV- vyšší odborné vzdělání, VV- vysokoškolské vzdělání

32

3. Výjimečné zařazení do platové třídy Jestliže zaměstnanec nesplňuje pro danou platovou třídu potřebné vzdělání, může zaměstnavatel využít některé z možností výjimečného zařazení do platové třídy: I. výjimečné zařazení „bez omezení“: - zvláštní povaha vykonávané práce (práce závisející na míře talentu, fyzické zdatnosti apod.), - zvláštní právní předpis vyžaduje nižší než potřebné vzdělání nebo stanoví jiný kvalifikační předpoklad, - zaměstnanec dlouhodobou činností v  oboru prokázal schopnost k  výkonu práce a  je starší než 50 let (pokud se zaměstnavatel nerozhodne jinak), - zaměstnanec zahájil studium, kterým si doplní potřebné vzdělání (ve studiu pokračuje, neopakuje ročník, studium nepřerušil ani neukončil), - práce převážně manuálního charakteru (místo středního vzdělání s maturitou postačuje jen střední vzdělání nebo střední vzdělání s výučním listem v oboru). II. výjimečné zařazení omezené na 4 roky Nelze-li obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání a nejsou-li splněny ani podmínky pro výjimečné zařazení (dle bodu I.), může zaměstnavatel výjimečně zařadit zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, nejvýše na dobu 4 roků.

4. Kvalifikační předpoklady podle zvláštních právních předpisů I když zaměstnanec splňuje potřebný stupeň vzdělání, nenahrazuje toto vzdělání kvalifikační předpoklady, které stanoví zvláštní právní předpisy. Tím je např. zákon o pedagogických pracovnících, zákony o lékařských a nelékařských zdravotnických povoláních stanovující odbornou způsobilost zdravotnických pracovníků aj.

B. Zařazení zaměstnance do platového stupně Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o  dítě a  doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe“). Nárok na postup do vyššího platového stupně vzniká zaměstnanci prvním dnem měsíce, v němž dosáhl doby stanovené pro vyšší platový stupeň. Délka započitatelné praxe stanovená pro jednotlivé platové stupně je uvedena níže.

Platový stupeň

Započitatelná praxe

Platový stupeň

Započitatelná praxe

Platový stupeň

Započitatelná praxe

1.

do 1 roku

5.

do 9 let

9.

do 23 let

2.

do 2 let

6.

do 12 let

10.

do 27 let

3.

do 4 let

7.

do 15 let

11.

do 32 let

4.

do 6 let

8.

do 19 let

12.

nad 32 let

33

1. Započitatelná praxe Délka započitatelné praxe, jak bylo řečeno výše, je součtem doby praxe v oboru, doby jiné praxe, doby výkonu vojenské či civilní služby a dále doby péče o dítě. Tyto doby se započítávají následujícím způsobem: - praxe v oboru

v plném rozsahu,

- jiná praxe

v rozsahu nejvýše 2/3,

- vojenská nebo civilní služba

v plném rozsahu,

- mateřská, rodičovská

v plném rozsahu, nejvýše 6 let.

2. Odpočet let Z délky započitatelné praxe zaměstnance odečte zaměstnavatel určitý počet let podle jeho nejvyššího dosaženého vzdělání (viz. tabulka níže). Jestliže zaměstnanec dosáhne vyššího stupně vzdělání, zaměstnavatel započitatelnou praxi znovu přepočítá. Platová třída

Odpočet let

1. - 5.

žádný odečet

6. - 8.

SV s výučním listem (VL) - 1 rok; SV - 2 roky; ZV - 4 roky

9.

SV s mat - 2 roky; SV s VL - 3 roky; SV - 4 roky; ZV - 6 roků

10.

VOV - 1 rok; SV s mat - 3 roky; SV s VL - 4 roky; SV – 5 let; ZV - 7 let

11. – 16.

VV Bc - 2 roky; VOV - 3 roky; SV s mat - 5 let; SV s VL - 6 let; SV - 7 let; ZV – 9 let

C. Platové stupnice a stanovení platového tarifu Výši platového tarifu určí zaměstnavatel zaměstnanci na základě přiznané platové třídy a  platového stupně podle příslušné platové stupnice. Stupnice platových tarifů jsou uvedeny v přílohách č. 1 až 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.: Stupnice platových tarifů uvedená v příloze č. 1 je určena pro zaměstnance, kteří nejsou uvedení ve 2. ani ve 3. platové stupnici. Stupnice platových tarifů uvedená v  příloze č. 2 je určena pro zaměstnance uvedené v § 303 odst. 1 zákoníku práce, úředníky územního samosprávného celku, zaměstnance státu v Akademii věd České republiky a zaměstnance státu v Grantové agentuře České republiky. Stupnice platových tarifů uvedená v příloze č. 3 je určena pro zdravotnické pracovníky, kteří poskytují zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení, zařízení záchranné služby nebo zařízení sociálních služeb.

34

Zvláštní způsob určení platového tarifu Ve většině případů určí zaměstnavatel zaměstnanci platový tarif dle platové třídy a stupně, jež odpovídá délce započitatelné praxe. Avšak při splnění určitých podmínek, nemusí zaměstnavatel přihlížet k délce praxe, ale může zaměstnanci určit platový tarif zvláštním způsobem, a to v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro 1. až 12. platový stupeň příslušné platové třídy. Tento způsob může použít u zaměstnanců: - v 1. až 5. platové třídě, - v  6. a  vyšší platové třídě, kteří vykonávají umělecké, uměleckotechnické, uměleckopedagogické práce, činnost sportovce, trenéra nebo letce. Zaměstnavatel musí sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem okruh zaměstnanců, kterých se tento způsob týká, a dále musí stanovit pravidla, jakým způsobem se bude platový tarif v rámci rozpětí 1. až 12. platového stupně určovat. Jestliže je zaměstnavatel zdravotnickým zařízením a poskytuje zdravotní péči, může po předchozím souhlasu zřizovatele, použít zvláštní způsob určení platového tarifu i pro zaměstnance zařazené do 6. a vyšší platové třídy. Příklad: Vrátný je zařazen do 3. platové třídy a má 8 let praxe. V roce 2010 by mu příslušel platový tarif v 5. platovém stupni ve výši 8 950 Kč. Avšak zaměstnavatel v PKS sjednal, že zaměstnanci v  1. až 5. platové třídě budou nehledě na délku praxe zařazeni do 10. platového stupně. Vrátný si tedy polepší a bude mít platový tarif ve výši 10 780 Kč. Poznatky z praxe při určování platu V pracovní náplni by měla být obsažena nejnáročnější práce, podle níž je určena platová třída. V praxi se tato náležitost často záměrně vynechává, což však nevylučuje oprávněný nárok zaměstnance na zařazení do platové třídy dle nejnáročnější skutečně vykonávané a zaměstnavatelem požadované práce. Při výjimečném zařazení zaměstnance do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, je potřeba rozlišovat dvojí druh výjimek. Zaměstnavatelé často oba druhy směšují dohromady a  všechny výjimky omezují na 4 roky, což odporuje § 3 odst. 3 a  4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. Určení toho, která praxe je považována za praxi v oboru a jinou praxi, je v kompetenci zaměstnavatele. Obecně se praxí v oboru rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce. Doba mateřské a rodičovské dovolené se započítává plně, nejvýše však v celkovém rozsahu 6 let. Přitom se vždy vychází ze skutečného čerpání mateřské a rodičovské dovolené. (Např. jestliže žena stráví péčí o dítě 4 roky, započtou se jí plně 4 roky. Ženě, která pečuje o děti 8 let, se započítá pouze 6 let). Zvláštní určení platového tarifu by mělo sloužit zejména k navýšení platů nízko-příjmových zaměstnanců zařazených v 1. - 5. platové třídě. Rozhodně by neměl tento způsob sloužit ke snížení platových tarifů zaměstnanců.

35

2.3.4. Příplatky a další složky platu Pro zaměstnance v platové sféře stanoví zákoník práce nárokové příplatky taxativně s tím, že upravuje podmínky pro jejich poskytování přímo nebo zmocňuje k vymezení bližších podmínek pro jejich poskytování vládu. Příplatky a odměny podle zákoníku práce

Výše příplatku

za vedení

I. stupeň 5 - 30 % plat.tarifu nejvyššího plat. stupně v plat.třídě II. stupeň 15 – 40 % – – III. stupeň 20 – 50 % – – IV. stupeň 30 – 60 % - –

za noční práci

20 % průměrného hodinového výdělku (PHV)

za práci v sobotu a neděli

25 % PHV

za práci přesčas

25 % PHV, 50 % PHV ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu nebo dohoda na náhradním volnu místo příplatku

za práci ve ztíženém pracovním prostředí

400 – 1400 Kč měsíčně (seznam ztěžujících vlivů v nařízení vlády č. 567/2006 Sb.)

zvláštní příplatek (seznam pracovních podmínek v NV č. 564/2006 Sb.)

skupina I. 400 – 1000 Kč měsíčně skupina II. 600 – 2000 Kč skupina III. 1000 – 4000 Kč skupina IV. 1500 – 6000 Kč skupina V. 2000 – 8000 Kč

za rozdělenou směnu

30 % PHV za každou rozdělenou směnu

osobní příplatek

až 50 % platového tarifu nejvyššího plat.stupně v plat.třídě; odborník v 10. – 16. platové třídě až 100 % platového tarifu

za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah

dvojnásobek PHV za hodinu nad rozsah hodin stanovených ředitelem

specializační příplatek pedagog. pracovníka

1000 – 2000 Kč měsíčně

odměna

za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu (v ZP není uvedena výše odměny)

za svátek

náhradní volno nebo dohoda na příplatku místo náhradního volna nejméně 100 % PHV

odměna za pracovní pohotovost

nejméně 10 % průměrného výdělku

36

2.3.5. Poznatky z praxe při určování příplatků k platu • Příplatek za vedení náleží i trvalému zástupci vedoucího (příplatek o stupeň nižší než má vedoucí zaměstnanec) a dále zaměstnanci, který vedoucího zaměstnance zastupuje výjimečně, a to po dobu delší než 4 týdny (příplatek přísluší ve stejné výši jako zastupovanému vedoucímu zaměstnanci, a to od prvního dne zastupování). • Za noční práci náleží příplatek za jakýkoliv zlomek hodiny v době od 22:00 do 6:00. Pro účely poskytnutí příplatku není nutné odpracovat 3 hodiny, jak často zaměstnavatelé požadují.

• Příplatek za práci v sobotu a v neděli přísluší za každou hodinu práce vykonávanou

v tyto dny. Stanovený příplatek kompenzuje zaměstnanci zásah do osobního života, případně do života jeho rodiny.

Poskytuje se proto bez ohledu na to, zda jsou tyto dny podle harmonogramu směn současně dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu. • Za práci ve ztíženém pracovním prostředí náleží příplatek za každý ztěžující vliv, tj. příplatky za ztížené pracovní prostředí se mohou sčítat. • Zvláštní příplatky - zaměstnanci přísluší pouze jeden zvláštní příplatek ze skupiny I. až V., s výjimkou příplatku za směnnost. Výši zvláštního příplatku určí zaměstnanci zaměstnavatel v  rámci rozpětí, které je při splnění stanovených podmínek pro zaměstnance nejvýhodnější. Nárok na zvláštní příplatek za směnnost se posuzuje samostatně. U  příplatků za ztížené pracovní prostředí a  zvláštních příplatků se doporučuje přímo v kolektivní smlouvě nebo její příloze uvést přehled skupin zaměstnanců, kterým příplatek náleží. Dále je vhodné vyjednávat o zvýšení spodní hranice příplatků (např. ze 400 Kč na 600 Kč). • Příplatek za rozdělenou směnu náleží zaměstnancům, jejichž směna je přerušena na déle než 2 hodiny. Např. kuchařky připravují na začátku směny snídaně, pak se jejich směna přeruší na 2 hodiny a následně opět přijdou do práce vařit oběd. Za každou takto rozdělenou směnu jim náleží příplatek. • U  osobních příplatků se doporučuje v  kolektivní smlouvě sjednat určitá kritéria, po jejichž splnění náleží zaměstnanci tento příplatek. Lze tak předejít bezdůvodnému snižování či odebírání příplatku. • U odměny za pracovní pohotovost je v zákoníku práce uvedeno „nejméně“ 10 %, v kolektivní smlouvě lze sjednat vyšší sazbu, případně diferencovanou výši této odměny pro pracovní dny a dny pracovního klidu.

37

2.4. Fond odměn Fond odměn mohou tvořit státní příspěvkové organizace (§ 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb.) a  příspěvkové organizace zřízené ÚSC (§ 29 odst. písm. c) zákona č. 250/2000 Sb.).

2.4.1. Tvorba a užití fondu odměn u státní příspěvkové organizace Fond odměn je u státní příspěvkové organizace tvořen přídělem ze zlepšeného hospodářského výsledku, a to do výše 80 % zlepšeného hospodářského výsledku příspěvkové organizace, nejvýše však do výše 80 % limitu prostředků na platy nebo přípustného objemu prostředků na platy, podle nařízení vlády č. 447/2000 Sb. Tvorbu fondu odměn realizuje příspěvková organizace na základě schválení výše zlepšeného hospodářského výsledku zřizovatelem v roce následujícím po roce, kdy byl zlepšený hospodářský výsledek vytvořen. Zlepšený hospodářský výsledek však může státní příspěvková organizace rozdělovat do fondu odměn, jen pokud byl uhrazen případný zhoršený hospodářský výsledek předchozího roku, popřípadě let, Zůstatky fondů k 31. prosinci se převádějí do následujícího rozpočtového roku (§ 56 zákona č. 218/2000 Sb.). Užití fondu - fond je určen k  vyplacení odměn zaměstnanců s  tím, že organizace má povinnost z  fondu odměn uhradit přednostně případné překročení prostředků na platy. Skutečnost zda došlo nebo nedošlo k  překročení limitu se zjišťuje podle nařízení vlády č. 447/2000 Sb. (§ 59 zákona č. 218/2000 Sb.)

2.4.2. Tvorba a užití fondu odměn u příspěvkové organizace zřízené ÚSC Fond odměn je u  příspěvkové organizaci zřízené ÚSC tvořen ze zlepšeného výsledku hospodaření příspěvkové organizace, a  to do výše jeho 80 %, nejvýše však do výše 80 % stanoveného nebo přípustného objemu prostředků na platy (§ 32 odst. 1 až 3 zákona č. 250/2000 Sb.). Tvorbu fondu odměn provede příspěvková organizace na základě schválení výše zlepšeného výsledku hospodaření a jeho rozdělení zřizovatelem. Užití fondu - z fondu odměn se hradí odměny zaměstnancům. Přednostně se však z fondu odměn hradí případné překročení prostředků na platy, jehož výše se zjišťuje podle zvláštního právního předpisu (nařízení vlády č. 447/2000 Sb.).

38

2.5. Katalog prací Katalog prací je pracovněprávním předpisem, podle kterého zařazuje zaměstnavatel zaměstnance do příslušné platové třídy. Základem pro správné zařazení do platové třídy je posouzení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti požadovaného výkonu práce. Na přiznání odpovídající platové třídy je přímo závislá výše tarifní složky platu, která tvoří podstatnou část celkového platu zaměstnance. Pokud má tarifní složka platu v dostatečné míře zajistit základní výdělkovou diferenciaci všech zaměstnanců veřejných služeb a správy, musí postihovat všechny aspekty a hlediska, podle kterých lze složitost práce specifikovat. Při volbě a vymezení jednotlivých hledisek se vycházelo z doporučení mezinárodních úmluv a konvencí a ze zkušeností z dřívějšího hodnocení náročnosti prací. Při definování hledisek a jejich odstupňování podle intenzity působení se vycházelo z podkladů daných platnými právními předpisy (kvalifikační předpoklady, působnost orgánů veřejné správy, stanovené povinnosti a kompetence apod.), ze závěrů a doporučení výzkumné sféry (odstupňování fyzické, psychické a smyslové zátěže) a z třídění používaných v jednotlivých oblastech veřejných služeb a správy. K systémovému objektivnímu zhodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací podle uvedených aspektů byla zpracována analytická metoda. Jejím základním principem je posuzování intenzity působení všech aspektů složitosti každé jednotlivé práce. Hlediska jsou pro tento účel odstupňována od nejnižší do nejvyšší úrovně v několika stupních a ke každému je přiřazena určitá bodová hodnota. Zařazení práce do platové třídy je pak dáno součtem dosažených bodových hodnot za všechna hlediska. Zaměstnanec se zařazuje do platové třídy na základě porovnání nejnáročnějších prací, které v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě vykonává, s příklady prací uvedenými v katalogu prací. K dostatečnému vystižení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací zaměstnanců zpravidla postačuje popis předmětu vykonávané práce a popis pracovní činnosti, to znamená pracovních postupů, kvality a rozsahu vstupů a výstupů a intenzity vazeb na další procesy. Nařízení vlády, kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a  správě, se vydává k  provedení § 123 odst. 6 písm. b) zákoníku práce. Na základě ustanovení § 394 odst. 1 písm. d) zákoníku práce se po přechodnou dobu (do vydání nového nařízení vlády) postupovalo podle nařízení vlády č. 469/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V souladu s legislativním plánem vlády se s přípravou nového nařízení vlády, kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě, započalo v roce 2008 s předpokládanou účinností od roku 2010. Politická dohoda zainteresovaných resortů však poněkud předběhla dobu. Dnem 1. července 2009 nabylo účinnosti nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Z obsahového hlediska se jedná o identickou úpravu dříve platného nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Jediná změna, ke které v nově vydaném katalogu prací došlo, se týká povolání 2.19.6 „Všeobecná sestra, porodní asistentka“. Řešení přijaté na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví bylo součástí opatření přijatých ke stabilizaci všeobecných sester ve zdravotnických zařízeních. Potřeba komplexní úpravy zařazování prací ve veřejných službách a správě do platových tříd však tímto krokem vyřešena nebyla, a proto se v roce 2009 nadále pokračovalo na dokon39

čení celkové úpravy katalogu prací podle původního harmonogramu. Po vypořádání zásadních připomínek a rozporů na vyšší úrovni předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí komplexní návrh nového katalogu prací do vlády v květnu 2010. Nový katalog prací byl schválen dne 14. června 2010 nařízením vlády č. 222/2010 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Uvedené nařízení vlády nabývá účinnosti dnem 1. října 2010 a ke stejnému datu se ruší nařízení vlády č. 137/2009 Sb. Katalog prací má dvě části, a to společnou a speciální. V první části jsou uvedeny příklady prací, které jsou vykonávány zpravidla u všech zaměstnavatelů a slouží k zajišťování hlavní činnosti a ve druhé části jsou práce, které jsou zpravidla předmětem hlavní činnosti zaměstnavatele. Změny realizované proti dřívějšímu znění katalogu prací souvisí především s rozšířením povinností a kompetencí zaměstnanců vyplývajících z přijetí nových právních úprav. Jedná se například o  elektronizaci veřejné správy, čerpání prostředků z  evropských sociálních fondů a o nové činnosti prováděné ve správních agendách v oblasti dopravy a živnostenského podnikání. Ve značné míře souvisí provedené změny se zvyšováním kvalifikační náročnosti prací. Nejvýrazněji se tento faktor projevil v oblasti stavebního řádu a územního plánu a v celé oblasti zdravotnických povolání. Další velká skupina změn oproti dřívějšímu stavu spočívá ve zvýšení přehlednosti a  ve vhodnějším uspořádání katalogu. V této souvislosti se jedná zejména o rozčlenění souhrnného povolání „Referent státní správy a samosprávy“ do samostatných povolání pro jednotlivé specifické oblasti státní správy a samosprávy s vlastním číselným označením. Dále k obecným úpravám patří i formální přizpůsobení znění příkladů prací změnám, které vyplynuly z aktuálních právních úprav jednotlivých oblastí veřejných služeb a správy.

2.6. Usměrňování prostředků vynakládaných na platy Usměrňování prostředků na platy organizačních složek státu, státních fondů a územních samosprávných celků upravuje nařízení vlády č. 447/2000 Sb., o  způsobu usměrňování výše prostředků vynakládaných na platy a  na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců (dále jen „nařízení vlády č. 447/2000 Sb.“). Jedná se o prováděcí nařízení vlády k zákonu č. 143/1992 Sb., které je účinné do doby vydání nového prováděcího právního předpisu (viz § 123, odst. 6a) a § 394 odst. 1 b) zákoníku práce). Uvedené nařízení vlády stanovuje způsob usměrňování výše prostředků vynakládaných organizačními složkami státu, státními fondy, územními samosprávnými celky a příspěvkovými organizacemi na platy a na odměny za pracovní pohotovost v souladu s platnými pracovněprávními předpisy. • Usměrňování prostředků na platy organizačních složek státu Výše prostředků na platy organizační složky státu se pro kalendářní rok usměrňuje v rámci peněžních prostředků státního rozpočtu stanovením prostředků na platy v absolutní výši. Pro organizační složku státu stanoví objem prostředků na platy příslušný správce kapitoly státního rozpočtu na základě podmínek pro odměňování zaměstnanců stanovených zákoníkem práce a prováděcím právním předpisem.

40

• Usměrňování prostředků na platy územních samosprávných celků Výše prostředků na platy územního samosprávného celku se pro kalendářní rok usměrňuje v rámci peněžních prostředků místního rozpočtu územního samosprávného celku stanovením prostředků na platy v absolutní výši. Objem prostředků na platy zaměstnanců územního samosprávného celku, s výjimkou zaměstnanců organizační složky zařazené do sítě škol, stanoví příslušný orgán územního samosprávného celku. Při překročení stanoveného objemu prostředků na platy se postupuje podle příslušných ustanovení zákonů o rozpočtových pravidlech. • Usměrňování prostředků na platy příspěvkových organizací Výše prostředků na platy příspěvkových organizací zřízených organizační složkou státu nebo územním samosprávným celkem se usměrňuje v  rámci peněžních prostředků vymezených finančním vztahem k  rozpočtu zřizovatele nebo z  úhrad podle zvláštních zákonů, a  to následovně: zřizovatelem stanoveným objemem prostředků na platy v  absolutní výši, nebo podílem mimotarifních složek platu k platovým tarifům. Přípustný objem prostředků na platy zjistí příspěvková organizace z objemu platových tarifů, který odpovídá skutečnému počtu a struktuře zaměstnanců, stanoveného podílu mimotarifních složek, částek nezahrnovaných do podílu mimotarifních složek a částek náhrad platů a odměn za pracovní pohotovost. Do podílu mimotarifních složek zahrnuje příspěvková organizace osobní příplatky a odměny. Při překročení stanoveného nebo přípustného objemu prostředků na platy, které příspěvková organizace neuhradí z fondu odměn, se postupuje podle příslušných ustanovení rozpočtových pravidel.

41

Poznámky:

42

III. FINANCOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH VÝDAJŮ A DALŠÍCH ZAMĚSTNANECKÝCH VÝHOD 3.1. Fond kulturních a sociálních potřeb Fond kulturních a sociálních potřeb (dále jen „FKSP“) je zdrojem financování sociálních a  kulturních potřeb zaměstnanců (resp. i  dalších vymezených osob) u  organizačních složek státu, příspěvkových organizacích (státních i zřizovaných ÚSC), školských právnických osob zřízených ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí a státních podniků. Povinnost vytvářet FKSP stanoví pro: - organizační složku státu ustanovení § 48 odst. 8 zákona č. 218/2000 Sb.; - státní příspěvkovou organizaci ustanovení § 60 zákona č. 218/2000 Sb.; - příspěvkovou organizaci zřízenou územně samosprávným celkem ustanovení § 29 zákona č. 250/2000 Sb.; - školskou právnickou osobu zřízenou ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí ustanovení § 137 odst. 2 školského zákona, - státní podnik ustanovení § 19 odst. písm. b) zákona č. 77/1997 Sb., o státní podniku. • Tvorba FKSP Výši FKSP a  podmínky pro čerpání prostředků z  fondu upravuje vyhláška č. 114/2002 Sb., o  fondu kulturních a  sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „vyhláška č. 114/2002 Sb.“) s výjimkou státních podniků, pro které je tvorba a čerpání FKSP upravena vyhláškou č. 310/2005 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 310/1995 Sb.“). V obou případech se fond tvoří základním přídělem, který činí 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na platy a náhrady platů, popřípadě na mzdy a náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. Další příjmy fondu jsou: náhrada škod a  pojistná plnění od pojišťovny vztahující se k majetku pořízenému z fondu; peněžní a jiné dary určené do fondu; a pouze u příspěvkových organizací dalším příjmem fondu jsou také příjmy z  pronájmu rekreačních a  sportovních zařízení, na jejichž provoz příspěvková organizace přispívá z FKSP. • Spolurozhodování o FKSP Ustanovení § 225 zákoníku práce stanoví oprávnění odborového orgánu spolurozhodovat o tvorbě a čerpání fondu, tj. požaduje, aby byl dán předchozí souhlas s rozpočtem a pravidly (způsobem) čerpání prostředků z tohoto fondu. Ustanovení § 225 zákoníku práce však nestanoví sankci neplatnosti v případě, že souhlas odborového orgánu není dán. Právní důsledky chybějícího souhlasu odborového orgánu upravuje § 19 odst. 3 zákoníku práce: „právní úkon, k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, je neplatný, jen stanoví-li to výslovně tento zákon, popřípadě zvláštní zákon. Požaduje-li tento zákon, aby právní úkon byl s příslušným orgánem pouze projednán, není právní úkon neplatný, i když k tomuto projednání nedošlo“. V případě že zaměstnavatel nezíská souhlas odborového orgánu, a přesto jednostranně stanoví 43

rozpočet a pravidla pro čerpání fondu, tak porušuje zákoník práce. Právo kontrolovat dodržování jednotlivých ustanovení zákoníku práce upravuje zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Pokud odborová organizace v  organizaci nepůsobí, rozhoduje o tvorbě a čerpání FKSP zaměstnavatel samostatně. Forma spolurozhodování je věcí dohody mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem. Nejlepší formou spolurozhodování o FKSP je dohoda, že rozpočet a pravidla pro čerpání FKSP budou součástí kolektivní smlouvy. V případě sporných bodů nemusí být uzavírána jako celek najednou, ale může být uzavírána po částech, na kterých se strany již shodly. Pokud jsou rozpočet a pravidla pro čerpání FKSP, odpadá diskuse kolem formy spolurozhodování o fondu, neboť celá kolektivní smlouva je postavena na vzájemném konsenzu (dohodě) čili spolurozhodování. • Okruh osob, kterým lze plnění z FKSP poskytovat Fond je určen - zaměstnancům v pracovním poměru k zaměstnavateli, příslušníkům ve služebním poměru, soudcům, důchodcům, kteří při prvém odchodu do starobního nebo plného invalidního důchodu pracovali u zaměstnavatele, případně rodinným příslušníkům zaměstnanců a jiným právnickým nebo fyzickým osobám (§ 48 odst. 8 a § 60 zákona č. 218/2000 Sb. a § 33 odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb.). • Čerpání prostředků FKSP Z FKSP lze: - přispívat na náklady na provoz vlastních kulturních, rekreačních, sportovních a tělovýchovných zařízení a zařízení pro zájmovou činnosti, které složí kulturnímu a sociálnímu rozvoji zaměstnanců; - hradit nákup vitaminových prostředků pro zaměstnance a přispívat zaměstnancům na očkování proti chřipce, klíšťové encefalitidě a hepatitis A, pokud není hrazeno ze zdravotního pojištění; - přispívat na vybavení ke zlepšení pracovních podmínek, na pracovní oděvy a obuv, a to nad povinné vybavení, na jednotné oblečení zaměstnanců a na vybavení pro sportovní a zájmovou činnost, které je půjčováno zaměstnancům; - poskytovat půjčky na bytové účely; - přispívat na stravování zaměstnanců; - přispívat na rekreaci a formou využívání vlastních rekreačních zařízení nebo pořízených od jiných osob, včetně rehabilitace, a na zájezdy; - přispívat na vstupenky na kulturní, tělovýchovné a sportovní akce; - hradit náklady na kulturní, tělovýchovné a sportovní akce pořádané organizací (podnikem); - poskytovat sociální výpomoci a sociální půjčky; - přispívat na penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb., o  penzijním 44

připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů; - přispívat na životní připojištění (umožňuje pouze § 12a vyhlášky č. 114/2002 Sb.); - poskytovat příspěvek odborové organizaci; - poskytovat zaměstnancům dary při vyhláškou vyjmenovaných příležitostech; • Základní pravidla pro čerpání FKSP - organizace (státní podnik) má povinnost sestavit rozpočet a způsob čerpání fondu (dále jen „pravidla pro čerpání FKSP); - o přídělu do FKSP a jeho čerpání spolurozhoduje příslušný odborový orgán; - z FKSP lze (vymezenému okruhu osob) poskytovat příspěvky pouze na plnění (akce, činnosti) stanovené v ustanoveních § 4 až 14 vyhlášky č. 114/2002 Sb., nebo § 4 až 11 vyhlášky č. 310/2005 Sb.; - na poskytnutí příspěvku či na jiné plnění uvedené ve vyhlášce o  FKSP není právní nárok (§ 3 odst. 5 vyhlášky č. 114/2002 Sb. a  § 12 odst. 8 vyhlášky č. 310/2005 Sb.). Tzn. zaměstnanec má právo až na plnění, která jsou součástí rozpočtu a pravidel pro čerpání FKSP u příslušného zaměstnavatele; - z FKSP lze přispívat pouze na činnosti (akce), které organizace (podnik) organizuje, spoluorganizuje nebo pořídí od jiné organizační složky státu, jiné příspěvkové organizace nebo právnické či fyzické osoby; - veškerá plnění z FKSP s výjimkou sociálních výpomocí, sociálních půjček a darů, lze zaměstnancům poskytovat v nepeněžní formě. Současně platí, že příspěvek lze poskytnout pouze z toho fondu, ze kterého byla činnost (akce) zcela uhrazena. Poznámka: Mezi jiné právnické osoby, se kterými lze spoluorganizovat plnění z FKSP patří i odborová organizace, která působí v organizaci (podniku). Příklad: příslušný odborový orgán vybere zájezd, rezervuje jej, eviduje účastníky a zabezpečí i další náležitosti související s touto akcí. Celkové náklady na zájezd, včetně nákladů vzniklých odborové organizaci, uhradí organizace z FKSP a zaměstnanci, popřípadě jejich rodinní příslušníci, se účastní zájezdu za cenu sníženou o příspěvek z fondu. Náklady odborové organizaci, které jí v souvislosti se spoluorganizováním zájezdu vznikly (např. cestovní náklady, náklady na telefon apod.), jsou odborové organizaci vráceny (refundovány) z fondu, a to na základě příslušných účetních dokladů (resp. výpisů z jejího účtu).

45

3.2. Tvorba sociálního fondu Kromě zaměstnavatelů, kteří povinně tvoří FKSP, ve sféře veřejných služeb působí skupina zaměstnavatelů, kteří mají za účelem financování kulturních a  sociálních potřeb svých zaměstnanců povinnost tvořit sociální fond, a  skupina zaměstnavatelů, kteří mohou fond obdobný FKSP nebo povinně vytvářenému sociálnímu fondu, tvořit dobrovolně.

3.2.1. Okruh zaměstnavatelů, kteří mají povinnost tvořit sociální fond - Zdravotní pojišťovny. Tvorbu sociálního fondu stanoví § 4 vyhlášky č. 418/2003 Sb., kterou se stanoví podrobnější vymezení okruhu a výše příjmů a výdajů fondů veřejného zdravotního pojištění zdravotních pojišťoven, podmínky jejich tvorby, užití, přípustnosti vzájemných převodů finančních prostředků a hospodaření s nimi, limit nákladů na činnost zdravotních pojišťoven krytých ze  zdrojů základního fondu včetně postupu propočtu tohoto limitu, ve  znění pozdějších předpisů. Sociální fond se tvoří základním přídělem ve  výši maximálně 2 % z  ročního objemu nákladů zúčtovaných na  mzdy a  náhrady mzdy, které byly zúčtovány s provozním fondem, tvořený převodem finančních prostředků z provozního fondu. V souladu s cit. vyhláškou se sociální fond zdravotní pojišťovny používá k zabezpečení kulturních, sociál­ních a dalších potřeb ve prospěch zaměstnanců zdravotní pojišťovny, případně dalších osob v souladu s vnitřním předpisem zdravotní pojišťovny. Rozsah plnění poskytovaných ze sociálního fondu vyhláška neupravuje. - Veřejné vysoké školy. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v ustanovení § 18 odst. 6 písm. f) ukládá veřejné vysoké škole povinnost ­vytvářet sociální fond. Dále ustanovení § 18 odst. 12 stanoví, že sociální fond je tvořen základním přídělem na vrub nákladů veřejné vysoké školy do výše 2 % z ročního objemu nákladů veřejné vysoké školy zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost. Rozsah plnění poskytovaných ze sociálního fondu zákon neupravuje. - Veřejné výzkumné instituce. Povinnost tvořit sociální fond stanoví §  23 odst. 1 písm. d) zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Zdrojem sociálního fondu je základní příděl na  vrub nákladů veřejné výzkumné instituce ve  výši 2 % z  ročního objemu nákladů veřejné výzkumné instituce zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost (§ 27 cit. zákona.) Jeho užití se řídí pravidly pro hospodaření s fondy veřejné výzkumné instituce (§ 18 odst. 2 písm. d) a § 20 odst. 1 písm. e) cit. zákona). Pro účely vymezení uznaných nákladů ve výzkumu a vývoji se sociální fond veřejné výzkumné instituce považuje za fond kulturních a sociálních potřeb (§ 27 odst. 2 citovaného zákona). Rozsah plnění poskytovaných ze sociálního fondu zákon neupravuje. - Akciová společnost České dráhy. Podle §  11 zákona č.  77/2002  Sb., o  akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, zřizuje společnost sociální fond, který se používá ve prospěch zaměstnanců k zabezpečení kulturních, sociálních a dalších potřeb. Sociální fond je tvořen pří46

dělem ve výši 2 % z ročního objemu nákladů zúčtovaných na mzdy a náhrady mzdy. Rozsah plnění poskytovaných ze sociálního fondu zákon ne­upravuje. Veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Zákon č. 245/2006 Sb. o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních (§ 16 odst. písm. d) ukládá Veřejné zdravotnické zařízení tvořit fondy sociální fond. Zdrojem sociálního fondu je základní příděl na vrub nákladů veřejného zdravotnického zařízení ve výši 2 % z ročního objemu nákladů veřejného zdravotnického zařízení zúčtovaných na mzdy, náhrady mzdy a odměny za pracovní pohotovost (§ 20 cit. zákona). Sociální fond je naplňován zálohově z roční plánované výše v souladu se schváleným rozpočtem. Zůstatky fondů se k 31. prosinci běžného roku převádějí do následujícího rozpočtového roku. Vyúčtování skutečného základního přídělu se provede v rámci roční účetní závěrky. Sociální fond je tvořen k zabezpečování kulturních, sociálních a dalších potřeb: a) zaměstnanců v pracovním poměru k veřejnému zdravotnickému zařízení, b) studentů, kteří ve veřejném zdravotnickém zařízení provádějí praktickou část přípravy na výkon povolání, c) interních vědeckých aspirantů, d) důchodců, kteří při prvém odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně pracovali ve veřejném zdravotnickém zařízení nebo jeho právním předchůdci, e) rodinných příslušníků osob uvedených v písmenech a) až d). Rozsah plnění poskytovaných ze sociálního fondu zákon neupravuje.

3.2.2. Okruh zaměstnavatelů, kteří mohou tvořit sociální fond dobrovolně Mezi zaměstnavatelé, kteří mohou tvořit sociální či obdobný peněžní fond dobrovolně, patří: obchodní společnosti, tj. např. akciové společnosti, společnosti s  ručením omezeným. Dobrovolně mohou sociální či obdobný fond (dále jen „sociální fond“) tvořit také územně samosprávné celky (obce, kraje), zaměstnavatelé soukromé vysoké školy, občanská sdružení, politické strany atd. - Zdroj sociálního fondu Zdrojem sociálního fondu je buď zisk po zdanění (akciová společnost, společnost s ručením omezením) nebo se sociální fond tvoří ze zdrojů k tomu určených, např. ÚSC v souladu s § 5 zákona č. 250/2000 Sb., tvoří sociální fond z rozpočtu obce, kraje. Pokud zaměstnavatel tvoří sociální fond ze zisku po zdanění, tak musí respektovat ustanovení týkající se nakládání s čistým ziskem, stanovené zákonem č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“).

47

Příklad: Pro rozdělování čistého zisku u akciové společnosti obchodní zákoník stanoví: - o rozdělení zisku rozhoduje valná hromada, do působnosti, které náleží i schválení roční účetní závěrky (§ 187 písm. f), - povinnost z čistého zisku vytvářet rezervní fond (§ 67), - stanovy společnosti musí obsahovat způsob rozdělení zisku a úhrady ztráty (§ 173 odst. 1 písm. i). Tzn. akciová společnost nemůže přistoupit ke tvorbě sociálního fondu dříve než o rozdělení zisku společnosti a naplnění sociálního fondu rozhodla valná hromada a než byl odpovídajícím způsobem naplněn rezervní fond. V průběhu roku lze sociální fond tvořit nebo doplňovat pouze z nerozděleného zisku minulých let. Pokud společnost nemá k dispozici nerozdělený zisk z minulých období, může sociální fond tvořit až po schválení roční účetní závěrky a rozhodnutí o použití zisku valnou hromadou. Obdobně postupuje i společnost s ručením omezeným – podle § 125 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku o rozdělení zisku rozhoduje nejvyšší orgán společnosti, tj. valná hromada, která schvaluje i roční účetní závěrku. Pak podle § 67 má společnost povinnost z čistého zisku vytvářet rezervní fond a teprve poté může přistoupit ke tvorbě sociálního fondu. Poznámka: Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) stanoví, že hospodářský výsledek (zisk) veřejně prospěšné společnosti nesmí být použit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců a musí být použit na poskytování obecně prospěšných služeb, pro které byla obecně prospěšná společnost založena. Hospodářský výsledek po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, převádí obecně prospěšná společnost v celé výši do rezervního fondu. (§ 17 odst. 3 zákona č. 248/1995 Sb.). Tzn. veřejně prospěšná společnost nemůže tvořit sociální fond. - Kritéria pro příděl do sociálního fondu Vzhledem k tomu, že jde o dobrovolnou tvorbu sociálního fondu, lze kritéria (základnu) pro tvorbu sociálního fondu zvolit libovolně. Z výstupu ISPP vyplývá, že nejčastěji používanou základnou, od které se v těchto případech tvorba sociálního fondu odvíjí, jsou: - procento z vyplaceného objemu mzdových prostředků; - procento ze zisku po zdanění, vytvořeného v předchozím kalendářním roce; - absolutní částka na kalendářní rok; - absolutní částka na jednoho zaměstnance.

48

- Čerpání sociálního fondu Pro čerpání prostředků ze sociálního fondu neexistuje žádný obecně závazný právní předpis, a  to bez ohledu na to zda je sociální fond tvořen povinně nebo dobrovolně. Použití sociálního fondu (při respektování obecně platných právních předpisů, jakými jsou např.  zákon č. 586/1992 Sb. o  daních z  příjmů, zákon č. 563/1991 Sb., o  účetnictví, zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění a zákoník práce zejména ustanovení § 16 a § 17 upravující zákaz diskriminace při poskytování plnění z fondu) se stanoví vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo je předmětem kolektivního vyjednávání a součástí (přílohou) kolektivní smlouvy. - Zdaňování plnění poskytovaných z FKSP a sociálního fondu Příspěvky na kulturní a  sociální potřeby poskytované zaměstnavatelem zaměstnanců (dalším vymezeným osobám) z FKSP, ze sociálního fondu, ze zisku po zdanění a nebo na vrub nedaňových výdajů upravuje ustanovení § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zákon o daních z příjmů v žádném případě neřeší otázku rozsahu plnění poskytovaných ze sociálního fondu či na vrub nedaňových výdajů, pouze taxativně stanovuje, která plnění jsou na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů fyzických osob a v jakém rozsahu a která ne.

49

Poznámky:

50

IV. SPECIFIKA FINANCOVÁNÍ REGIONÁLNÍHO ŠKOLSTVÍ

4.1. Vymezení pojmu Pojmem „regionální školství“ (ve zkratce „RgŠ“) označujeme souhrn právnických osob poskytujících dětem, žákům a studentům vzdělávání a školské služby (dále jen „školy a školská zařízení“) ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou škol a školských zařízení zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra, spravedlnosti a zahraničních věcí (dále jen „školský zákon“). Regionální školství s  téměř 250 tisíci zaměstnanci je tvořeno zhruba 15 tisíci subjekty poskytujícími vzdělávání nebo školské služby, které jsou zřízeny v převážné míře územními samosprávnými celky, tj. obcemi (případně dobrovolnými svazky obcí) nebo kraji, ale zahrnuje i subjekty zřízené MŠMT (dále jen „státní“), registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy (dále jen „církevní“), nebo jinými fyzickými či právnickými osobami (dále jen „soukromé“). Regionální školství svým rozsahem představuje jeden z nejvýznamnějších segmentů veřejného sektoru, který poskytuje vzdělávání a školské služby cca 1,5 milionu dětí, žáků a studentů. Rozsahu regionálního školství pak odpovídá i poměrně vysoká náročnost na zdroje jeho financování. Ačkoliv školské služby a vzdělávání v soukromých a církevních školách a některé vzdělávání ve školách státních a školách ÚSC lze poskytovat za úplatu, jsou hlavním zdrojem ekonomického zabezpečení celého systému finanční prostředky poskytované z veřejných rozpočtů. Hlavní podíl finančních prostředků přitom v současné době připadá státnímu rozpočtu (zejména kapitola 333-MŠMT, ale i kapitola 398 Všeobecná pokladní správa, spravovaná MF). Nemalé finanční prostředky do oblasti RgŠ ÚSC plynou i z rozpočtů krajů a obcí. Financování RgŠ je (kromě svého rozsahu) oproti ostatním segmentům veřejného sektoru specifické zejména tím, že systém jeho financování ze státního rozpočtu (co do obsahu i co do způsobu financování) je zakotven přímo ve zvláštních zákonech.

4.2. Právní rámec financování regionálního školství Základní právní rámec upravující financování RgŠ ÚSC (tj. škol a školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi či dobrovolnými svazky obcí) tvoří v současné době zejména tři zákony: - zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, - zákon o státním rozpočtu (na daný rok), - zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, 51

- a dva obecně závazné předpisy upravující postup krajských úřadů při financování škol a školských zařízení zřizovaných ÚSC: - vyhláška č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších předpisů, - směrnice MŠMT č. j. 28 768/2005-45, kterou se stanoví závazné zásady, podle kterých provádějí krajské úřady rozpis finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161 odst. 6 školského zákona krajským a obecním školám a školským zařízením, vydaná ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí. Dalšími důležitými dokumenty ovlivňujícími oblast financování RgŠ jsou i vyhlášky o organizaci vzdělávání a školských služeb a zejména pak rámcové vzdělávací programy (dále jen „RVP“). - V celkovém objemu prostředků na financování RgŠ ÚSC je jejich převážná část určena na platy a mzdy, jejichž poskytování se řídí platnými právními předpisy: - zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, - nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.

4.2.1. Školský zákon Z hlediska financování regionálního školství ze státního rozpočtu je podstatná čtrnáctá část školského zákona, tj. § 160 až 163, a z hlediska financování RgŠ z rozpočtů krajů a obcí část sedmnáctá. Školský zákon zde: a) věcně definuje tzv. „přímé“ výdaje na vzdělávání, tj. finanční prostředky státního rozpočtu poskytované školám a školským zařízením. U škol zřizovaných ÚSC jsou to: platy, náhrady platů (příp. mzdy a náhrady mezd), odměny za pracovní pohotovost, odměny za práci vykonávanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a odstupné, na výdaje na úhradu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a na úhradu pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, na příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb a ostatní náklady vyplývající z pracovněprávních vztahů, dále na výdaje na nezbytné zvýšení nákladů spojených s výukou dětí, žáků a studentů zdravotně postižených, výdaje na učební pomůcky, výdaje na školní potřeby a na učebnice, pokud jsou podle školského zákona poskytovány bezplatně, výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků a rovněž výdaje na úhradu služeb poskytovaných k zajištění např. výuky plavání či získání řidičského oprávnění.

52

U církevních škol a školských zařízení jsou tyto „přímé“ výdaje na vzdělávání rozšířeny o další nezbytné neinvestiční výdaje spojené s provozem škol a školských zařízení a o některé investiční výdaje (v oblasti učebních pomůcek). U státních škol a školských zařízení se finanční prostředky poskytují i na veškeré investiční výdaje. b) stanovuje normativní způsob poskytování finančních prostředků jako základní systémový nástroj financování, kdy říká, že se finanční prostředky ze státního rozpočtu poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů ve škole nebo školském zařízení, uvedeného ve školních matrikách pro příslušný školní rok. V této souvislosti definuje kompetence MŠMT a krajských úřadů při stanovení normativů. Jednak zmocňuje MŠMT stanovit republikové normativy (jejichž prostřednictvím provádí ministerstvo rozpis rozpočtu pro krajské a obecní školství), a to jako výši přímých výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby pro jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie v  oblasti předškolního, základního, středního a  vyššího odborného vzdělávání na kalendářní rok, jednak zmocňuje krajské úřady stanovit krajské normativy (jejichž prostřednictvím provádí krajský úřad rozpis prostředků, které obdržel z MŠMT, na jednotlivé školy a školská zařízení) jako výši přímých výdajů připadajících na jednotku výkonu na kalendářní rok, přičemž jednotkou výkonu je jedno dítě, žák, student, ubytovaný, stravovaný, lůžko, třída, studijní skupina, oddělení nebo jiná jednotka stanovená zvláštním právním předpisem. Součástí krajských normativů jsou příplatky na speciální vzdělávací potřeby dětí, žáků a studentů. c) doplňuje výše uvedený základní normativní systém financování ze státního rozpočtu ještě o financování RgŠ formou ministerstvem vyhlašovaných rozvojových programů a pokusných ověřování. Zjednodušeně řečeno: Z  pohledu školského zákona nelze finanční prostředky státního rozpočtu (kap. 333-MŠMT) do RgŠ alokovat jiným způsobem než normativně (výkonově) nebo programově (rozvojové programy, pokusná ověřování vyhlášená ministerstvem a u státního školství také prostřednictvím systému ISPROFIN). d) v části 17 v § 180 a 182 dále definuje povinnost krajů a obcí (coby majoritních zřizovatelů škol a školských zařízení) zajistit ze svých rozpočtů nebo z jiných zdrojů školám a školským zařízením, které zřizují, ty výdaje, které nejsou hrazeny z rozpočtu státního. Zatímco školský zákon taxativně věcně vymezuje, na co lze školám a školským zařízením poskytnout prostředky státního rozpočtu, u prostředků rozpočtů zřizovatele připouští i možnost dofinancování neinvestičních výdajů jinak hrazených ze státního rozpočtu. Další podrobnosti o financování RgŠ z rozpočtů krajů a obcí školský zákon nedefinuje, tzn. při plnění této své povinnosti jsou kraje a obce vázány pouze ustanoveními zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, případně zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

53

4.2.2. Zákon o státním rozpočtu Zákonem o státním rozpočtu (na rok 2010 konkrétně zákonem č. 487/2009 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2010) je každoročně stanoven příspěvek státu obcím a hl. m. Praze na školství. Příspěvek je určen na částečnou úhradu provozních výdajů jimi zřizovaných mateřských, základních škol a víceletých gymnázií (pokud v nich žáci plní povinnou školní docházku). Příspěvek na jednoho žáka a jedno dítě ve výše uvedených druzích škol je pro rok 2010 stanoven ve výši 1 401,- Kč. 4.2.3. Zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, upravuje způsob, podmínky i výši dotací poskytovaných ze státního rozpočtu soukromým školám a soukromým školským zařízením. Uzavírání smluv o  poskytnutí dotací soukromému školství i  přidělování finančních prostředků provádí krajské úřady. Dotace se poskytuje normativně prostřednictvím normativů stanovených MŠMT. Podstatné je ustanovení § 4 odstavce 1 tohoto zákona, které definuje povinnost srovnatelnosti normativů stanovovaných ministerstvem pro soukromé školství se skutečnými celkovými neinvestičními výdaji srovnatelných škol a školských zařízení zřizovaných kraji či ministerstvem připadajícími na 1 jejich žáka.

4.2.4. Vyhláška o krajských normativech Vyhláška č. 492/2005 Sb., o krajských normativech, ve znění pozdějších předpisů je pro krajské úřady závazná a upravuje postup při stanovení krajských normativů. Definuje jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, členění krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, způsob jejich stanovení, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, pravidla pro výpočet základní částky krajských normativů a stanovení příplatků k základní částce krajských normativů a také zásady pro zvýšení a zveřejnění krajských normativů.

4.2.5. Směrnice stanovující závazné zásady pro rozpis rozpočtu krajskými úřady Podle této směrnice postupují krajské úřady při rozpisu a poskytování „přímých výdajů“ školám a školským zařízením zřizovaným ÚSC. Směrnice byla vydána ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí a je pro krajské úřady závazná.

54

Směrnice mimo jiné: a) ukládá krajským úřadům povinnost vytváření „rezervy“ ve výši nejméně 1,0 % a nejvíce 2,5 % celkového objemu finančních prostředků rozepsaných krajskému úřadu ministerstvem prostřednictvím republikových normativů. Rezerva je určena pro řešení zvláštních věcných okruhů v průběhu příslušného kalendářního roku, které nelze promítnout do rozpisu rozpočtu prostřednictvím krajských normativů, b) dává každé krajské a obecní škole či školskému zařízení, které považují svůj normativně stanovený rozpočet za nedostatečný pro naplnění své činnosti, právo projednat tuto skutečnost s krajským úřadem. KÚ takovéto případy posoudí, a pokud jde o disproporci objektivní (tzn. pokud nelze pro daný případ definovat konkrétní a termínovaná opatření k nápravě), řeší je mimonormativním (nadnormativním) dofinancováním z vytvořené rezervy.

4.3. Základní ekonomické kvantifikace systému financování RgŠ Finanční prostředky státního rozpočtu určené pro financování regionálního školství (včetně škol a školských zařízení státních, soukromých a církevních) tvoří každoročně více než 65 % schváleného rozpočtu kapitoly 333-MŠMT (konkrétně pro rok 2010 to je 83 481, 526 mil. Kč, což tvoří 67,77 % rozpočtu kapitoly 333-MŠMT). Určitým specifikem systému (daným principem dvouzdrojového financování majoritního segmentu RgŠ, tj. krajského a obecního školství) je mimořádně vysoký podíl osobních výdajů (tj. zejména mzdových prostředků včetně příslušenství a dalších výdajů vyplývajících z pracovněprávních vztahů vč. plateb za první dny nemoci), a naopak mimořádně nízký podíl ostatních běžných a investičních výdajů. Vezmeme-li v úvahu i osobní náklady v dotacích pro soukromé a církevní školství, činí poměr osobních výdajů ke zbývajícím ostatním běžným a investičním výdajům státního rozpočtu do RgŠ cca 31:1 . Tento faktor je důležitý zejména pro pochopení skutečnosti, že prakticky každé významnější restriktivní opatření na straně zdrojů státního rozpočtu pro RgŠ se musí promítnout do úrovně odměňování zaměstnanců tohoto sektoru.

55

4.4. Popis systému financování regionálního školství Základní princip financování RgŠ ze státního rozpočtu vychází ze školského zákona. Tento základní princip je založen důsledně na kombinaci výkonového a programového financování.

4.4.1. Výkonové (normativní) financování RgŠ

4.4.1.1. Normativní financování krajského a obecního školství a) Republikové normativy – základní nástroj pro rozdělení prostředků státního rozpočtu z rozpočtu MŠMT do rozpočtů jednotlivých krajů Systém výkonového financování prostřednictvím republikových normativů je specifikován v § 161 odst. 1 školského zákona. MŠMT rozepisuje krajským úřadům na základě republikových normativů finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu na činnost škol a školských zařízení zřizovaných ÚSC. Přerozdělení této celkové částky na jednotlivé školy a školská zařízení je již plně v kompetenci krajských úřadů. Republikové normativy stanovuje ministerstvo jako výši výdajů připadajících na komplexní vzdělávání a školské služby pro jedno dítě, žáka nebo studenta v oblasti předškolního, základního, středního a vyššího odborného vzdělávání ve školách a školských zařízeních zřizovaných kraji, obcemi a svazky obcí na kalendářní rok. Objemem výdajů se zde míní celková výše přímých neinvestičních výdajů (NIV) poskytovaných ze státního rozpočtu, členěných na mzdové prostředky (MP) + odvody a na ostatní neinvestiční výdaje (ONIV). Součástí republikových normativů je také vyjádření limitu počtu zaměstnanců (PZ) připadajících na 1000 dětí, žáků nebo studentů v dané věkové kategorii. Čtyři republikové normativy pro věkové kategorie korespondující s předškolním vzděláváním, povinnou školní docházkou, středním vzděláváním a vyšším odborným vzděláváním jsou doplněny republikovým normativem pro kategorii 3–18 let v  krajských zařízeních ústavní výchovy (KZÚV). Do celkového objemu přímých neinvestičních výdajů v republikových normativech se vedle výdajů na vlastní vzdělávání v příslušných druzích škol (tj. v mateřských, základních, středních školách, konzervatořích a vyšších odborných školách) zahrnují i výdaje na stravování, ubytování a na zdravotní postižení dětí, žáků nebo studentů, výdaje na zájmové vzdělávání, ostatní volnočasové aktivity, výdaje na poradenské služby a výdaje na další vzdělávání pedagogických pracovníků.

56

Stanovení republikových normativů pro rok 2010

3-5 6 - 14 15 - 18 19 - 21 3 - 18 let v KZÚV

NIV celkem MP vč. odvodů Kč/žáka Kč/žáka 39 858 39 510 46 747 45 999 54 495 53 638 47 351 46 793 222 527

ONIV NÁHRADY Kč/žáka 120 140 165 145

ONIV PŘÍMÉ Kč/žáka 228 608 692 413

Limit PZ Z/1000 ž 138,481 127,285 145,913 115,769

681

1178

705,62

220 668

Republikové normativy jsou základním nástrojem pro rozpis rozpočtu finančních prostředků státního rozpočtu vyčleněných na přímé výdaje krajského a obecního školství pro jednotlivé kraje. Slouží k  rozdělení příslušných finančních prostředků státního rozpočtu do rozpočtů jednotlivých krajů prostřednictvím výdajů na 1 žáka v jednotlivých věkových kategoriích. Normativním rozpisem prostřednictvím republikových normativů bylo v roce 2010 do rozpočtů jednotlivých krajů (na zvláštní účty spravované KÚ) rozepsáno 74,7 mld. Kč, tj. více než 98,5 % z celkových disponibilních zdrojů rozpočtu MŠMT pro danou oblast. b) Krajské normativy – základní nástroj pro rozdělení prostředků státního rozpočtu z rozpočtů jednotlivých krajů do rozpočtů jednotlivých krajských a obecních škol Normativní financování RgŠ na úrovni krajské úřady → jednotlivé školy a školská zařízení zřizované ÚSC probíhá prostřednictvím krajských normativů. Krajský úřad je povinen stanovit na každou realizovanou jednotku výkonu krajský normativ, který je tvořen základní částkou (která je závislá na tom, o jakého žáka se jedná, tj. jde-li o dítě v mateřské škole, žáka v základní škole, základní škole speciální, střední škole apod.) a příplatkem (který je závislý na druhu zdravotního postižení žáka a způsobu jeho integrace). Krajský normativ přímých výdajů na vzdělávání je určen z největší části především na pokrytí mzdových nákladů a odvodů s nimi souvisejících. Stanovení výše krajských normativů na příslušný kalendářní rok je plně v kompetenci krajských úřadů. Krajský úřad při jejich stanovení musí respektovat ustanovení vyhlášky o krajských normativech, a to především ustanovení § 1, kde jsou definovány jednotky výkonu, a  dále ustanovení § 2, které definuje ukazatele rozhodné pro stanovení krajských normativů. Nejdůležitějším ukazatelem pro stanovení krajských normativů je nastavení hodnoty Np, což je průměrný počet jednotek výkonu (tj. dětí, žáků,…) připadající na jeden plný úvazek pedagogického pracovníka. Krajský úřad je povinen při stanovení hodnoty Np vycházet z: a) průměrného počtu dětí, žáků nebo studentů ve třídě, studijní skupině nebo oddělení v příslušném oboru vzdělání ve školách v rámci kraje (Ž), b) průměrného počtu vyučovacích hodin ve třídě za týden vyplývajícího z učebních dokumentů, rámcových nebo akreditovaných vzdělávacích programů včetně nezbytného dělení tříd (H), c) průměrného týdenního počtu hodin přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciál57

ně pedagogické nebo pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků stanoveného nařízením vlády č. 75/2005 Sb. (VP). Krajský úřad poté prostřednictvím krajských normativů na základě skutečného počtu dětí, žáků a dalších jednotek výkonu stanoví rozpočet konkrétní školy či školského zařízení na kalendářní rok. Kromě normativního způsobu financování může krajský úřad (na základě výše uvedené směrnice) poskytnout finanční prostředky rovněž mimonormativně, tj. z  vytvořené rezervy, a to v případech, kdy rozpočet stanovený prostřednictvím krajských normativů nezabezpečuje zohlednění všech specifických aspektů vzdělávání v konkrétní škole nebo školském zařízení či v konkrétní oblasti vzdělávání. MŠMT dohlíží na to, aby postup při stanovení krajských normativů a při rozpisu finančních prostředků byl v souladu s právními předpisy, avšak do konkrétního procesu přerozdělování finančních prostředků krajskými úřady jednotlivým organizacím MŠMT nijak nezasahuje.

4.4.1.2. Normativní financování soukromého školství Financování soukromého školství se na základě § 160 odst. 4 školského zákona řídí zvláštním právním předpisem, a to zákonem č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů. Normativy (tj. objem neinvestičních výdajů připadající na jednotku výkonu) pro tuto oblast stanovuje MŠMT. Na rozdíl od republikových normativů jde v tomto případě o normativy „oborové“, tj. o normativy na jednotlivé obory vzdělání a na jednotlivé druhy školských služeb. Svojí „oborovou“ strukturou tak tyto normativy korespondují s  „oborovou“ strukturou krajských normativů. Podstatné je zejména ustanovení § 4 odstavce 1 tohoto zákona, podle kterého je základním hlediskem pro stanovení normativů pro soukromé školství hledisko „srovnatelnosti“ těchto normativů se skutečnými neinvestičními výdaji na jednoho žáka ve srovnatelné škole, školském zařízení či oboru vzdělání zřizovaném státem, krajem, resp. obcí. Ve smyslu tohoto ustanovení tedy normativy pro soukromé školství musí obsahovat vedle „přímých“ výdajů, které pro krajské školství zajišťuje prostřednictvím krajských úřadů MŠMT, i výdaje „provozní“, které pro krajské školy a školská zařízení zajišťují ze svého rozpočtu jednotlivé kraje ve své samostatné působnosti. Zatímco naplnění tohoto ustanovení v oblasti „přímých“ výdajů je pro MŠMT (zejména na základě analýzy reálných krajských normativů podle § 161 školského zákona) technicky (ne však už rozpočtově) bezproblémové, je naplnění tohoto ustanovení v oblasti „provozních“ výdajů obtížné. V zájmu zdůraznění uvedeného principu srovnatelnosti jsou normativy stanovené MŠMT použity i pro normativní financování školství státního i církevního.

58

4.4.1.3. Normativní financování církevního školství Financování církevního školství se řídí ustanoveními § 160 odst. 1 písm. b) a § 162 odst. 1 a 2 školského zákona. MŠMT rozepisuje právnickým osobám vykonávajícím činnost škol a školských zařízení zřizovaným registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy, finanční prostředky na výdaje uvedené v § 160 odst. 1 písm. b) prostřednictvím normativů a poskytuje formou dotace přímým převodem z účtu MŠMT na účty jednotlivých příjemců dotace. Dotace se poskytuje na základě žádosti podle § 14 odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Rozpis rozpočtu je sestaven normativní metodou s použitím údajů ze školních matrik církevních škol a školských zařízení a normativů stanovených MŠMT pro soukromé školství.

4.4.1.4. Normativní financování státního školství Financování státního školství se řídí ustanovením § 160 odst. 1 písm. a) školského zákona. Jedná se o 62 školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (zejména výchovné a diagnostické ústavy pro děti a mládež) a 11 vybraných „speciálních škol“. Rozpis rozpočtu je sestaven normativní metodou s použitím údajů ze školních matrik státních škol a školských zařízení, rozhodnutí o zařazení do rejstříku škol a normativů stanovených MŠMT pro soukromé školství.

4.4.2. Programové financování – rozvojové programy Výše popsaný princip výkonového financování prostřednictvím normativů je doplněn o programové financování ze státního rozpočtu, a to především o financování prostřednictvím rozvojových programů. Tento způsob financování vychází z § 171 a § 163 odst. 1 školského zákona. Programové financování umožňuje řešit takové ekonomické aspekty vzdělávání a  školských služeb, jejichž promítnutí do republikových normativů buď není možné (opatření, která se nedotýkají všech škol a  školských zařízení stejného druhu či typu), nebo by nebylo účelné (např. řešení rozdílné „hustoty“ sítě škol a  jiná specifika školských soustav v  jednotlivých krajích). Zjednodušeně řečeno – prostřednictvím rozvojových programů jsou financovány všechny nezbytné skutečnosti, které nelze „znormovat“, tj. vztáhnout celoplošně na výkony škol a školských zařízení. Na rozvojové programy pro oblast RgŠ vyhlašované a financované v roce 2010 je v rozpočtu přímých výdajů na rok 2010 vyčleněna cca 1 mld. Kč, tj. cca 1,2 % celkových rozpočtových zdrojů RgŠ. Ačkoliv absolutní i relativní podíl „programového“ financování formou rozvojových programů na celkových rozpočtových zdrojích alokovaných do RgŠ není nijak veliký, jedná se o sys59

témově velmi důležitý doplněk výkonového financování RgŠ, který stávající systém financování poměrně výrazně zefektivňuje, neboť umožňuje řešit dílčí specifické problémy vysoce cíleně. Obdobný princip uplatňuje při financování v oblasti RgŠ i většina evropských zemí.

60

V. SPECIFIKA VE ZDRAVOTNICTVÍ

5.1. Financování zdravotní péče Podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod má každý občan právo na ochranu zdraví a na základě veřejného pojištění má právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Tímto zákonem je zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a  zákon č. 258/2000 Sb., o  ochraně veřejného zdraví a  o  změně některých souvisejících zákonů. V oblasti zdravotnictví pracuje více než 240 tisíc pracovníků, z toho 60 % v  lůžkových zdravotnických zařízeních, včetně lázní. Zdravotnictví tak svým rozsahem, podobně jako regionální školství, představuje další významný segment veřejného sektoru, čemuž odpovídá i vysoká náročnost na zdroje jeho financování. Celkové výdaje na zdravotnictví dosáhly v roce 2008 více než 260 mld. Kč, tj. 7,12 % HDP. Převážná část těchto výdajů je hrazena prostřednictvím systému veřejného zdravotního pojištění, které každoročně kryje více než 75 % celkových výdajů. Státní rozpočet a rozpočty územně samosprávných celků se na výdajích podílí přibližně 7 % a zbývající část tvoří soukromé výdaje. Podíl zdrojů financování zdravotní péče se v posledních letech mění mírně ve prospěch výdajů soukromých. Do systému veřejného zdravotního pojištění přispívají jednotlivci, zaměstnavatelé a stát. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem pro zaměstnance je příjem před zdaněním, kde jednu třetinu pojistného, tj. 4,5 %, hradí zaměstnanec a dvě třetiny, tj. 9 %, hradí za zaměstnance zaměstnavatel. Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení. Stát hradí pojistné za tzv. státní pojištěnce, kteří tvoří více než 50 % obyvatelstva a čerpají téměř 80 % zdravotní péče. Do této skupiny obyvatel se řadí důchodci, děti, ženy na mateřské a rodičovské dovolené, nezaměstnaní a některé další skupiny obyvatelstva. Pojistné hrazené státem za tyto osoby činí v letošním roce 13,5 % z částky 5 355 Kč na kalendářní měsíc. Tuto částku může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením s účinností od 1. ledna následujícího roku. Dalším zdrojem financování jsou prostředky z veřejných rozpočtů, ze kterých jsou hrazeny zejména kapitálové investice, služby veřejného zdraví, vzdělávání aj. Třetím zdrojem jsou soukromé výdaje, jejichž podíl na financování zdravotnictví rok od roku roste. Soukromá vydání na zdraví se postupně zvyšují a nejvyšší podíl výdajů tvoří platby za léky a zdravotnické prostředky. Nemalou měrou se na navýšení soukromých výdajů podílí i zavedení regulačních poplatků ve výši 30, 60 a 90 Kč od 1. ledna 2008. Z pohledu výše nákladů zaujímají mezi poskytovateli zdravotní péče výsadní postavení nemocnice, jejichž celkové náklady dosáhly ke konci roku 2008 112 mld. Kč, přičemž více než 40 % tvoří osobní náklady.

61

5.2. Poskytovatelé zdravotní péče Léčebně preventivní péče je v ČR rozdělena na péči ambulantní a lůžkovou. V roce 2009 bylo evidováno celkem 27 959 zdravotnických zařízení, z toho 19 824 samostatných ordinací lékařů primární péče a lékařů specialistů. Síť zdravotnických zařízení ústavní (lůžkové) péče byla koncem roku 2009 složena ze 191 nemocnic, 154 odborných léčebných ústavů a 86 lázeňských léčeben. Rozdělíme-li nemocnice do skupin podle zřizovatele, pak ke konci roku 2009 bylo: - 19 přímo řízeno Ministerstvem zdravotnictví (27,5 % všech nemocničních lůžek) - 24 spravováno krajem (téměř 15 % lůžek) - 18 spravováno městem nebo obcí (6,5 % lůžek) - 122 privátních zařízení, kde je zřizovatelem jiná právnická osoba (49 % lůžek), z toho 52 nemocnic obchodních společností se 100 % podílem veřejného (krajského nebo obecního) majetku (69 % lůžek z privátních zařízení) - 3 zřízeno církevními organizacemi (0,6 % lůžek) - 5 řízeno Ministerstvem obrany a spravedlnosti (2,3 % lůžek).

5.3. Odměňování ve zdravotnictví Ve zdravotnictví pracovalo koncem roku 2008 celkem 241  606 pracovníků, z  toho 3/4 v nestátních zdravotnických zařízeních. Z celkového počtu pracovníků ve zdravotnictví tvoří lékaři a  zubní lékaři více než 45 tisíc a  více než 106 tisíc představují samostatní zdravotničtí pracovníci nelékaři. V průměru připadalo na 1 lékaře 233 obyvatel. V lůžkových zařízeních působilo více než 145 tisíc pracovníků, tj. více než 60 % všech pracovníků ve zdravotnictví, v samostatných zařízeních ambulantní péče 26 %. Část zaměstnanců ve zdravotnictví je odměňována podle platných předpisů o platu a část zaměstnanců podle platných předpisů o mzdě. Platem jsou odměňováni zaměstnanci příspěvkových organizací a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem jsou Ministerstvo zdravotnictví, kraje, obce a  ostatní centrální orgány. Naproti tomu mzdou jsou odměňováni zaměstnanci ve zdravotnických zařízeních, jejichž zřizovatelem je fyzická osoba, církev nebo jiná právnická osoba. Mezi zdravotnickými zařízeními, jejichž zřizovatelem je jiná právnická osoba, spadají i obchodní společnosti se 100 % vlastnictvím kraje nebo obce. Mzdou jsou rovněž odměňováni zaměstnanci lázeňských zařízení bez ohledu na zřizovatele. Do statistik o mzdách a platech ve zdravotnictví nejsou zahrnuty odměny osob samostatně výdělečně činných, kteří nepobírají mzdu, ale podnikatelskou odměnu. V roce 2008 bylo platem odměňováno více než 90 tisíc zaměstnanců, tj. více než 39 % pracovníků ve zdravotnictví. Jejich počet však každoročně klesá zejména díky transformaci nemocnic z příspěvkových organizací na obchodní společnosti, čímž se vedle právní formy nemocnice mění i způsob odměňování z platu na mzdu.

62

Průměrný měsíční plat v  roce 2008 činil 24  867 Kč. Naproti tomu průměrná měsíční mzda dosáhla v roce 2008 výše 21 386 Kč, tj. téměř o 3,5 tis. Kč méně než mají zaměstnanci ve zdravotnictví odměňovaní platem. Ačkoliv jsou zdroje financování zdravotní péče stejné, je rozdíl v odměňování platem a mzdou značný. Snahou Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče tedy je sjednotit odměňování zaměstnanců ve zdravotnictví a odměňovat všechny zaměstnance dle příslušných stupnic platových tarifů. Odměňování ve zdravotnictví v roce 2008 Rozdíl (mzda – plat)

Kategorie zaměstnanců

Plat

Mzda

Lékaři a zubaři

45 781

43 767

- 2 014

Farmaceuti

38 989

37 819

- 1 170

Všeobecné sestry, porodní asistentky

24 221

20 504

- 3 717

Ostatní zdr. pracovníci bez dohledu (OZPBD)

24 663

21 896

- 2 767

Zdr. pracovníci se specializovanou způsobilostí (ZPSZ)

25 227

19 355

- 5 872

Zdravotničtí pracovníci pod dohledem (ZPOD)

17 258

13 699

- 3 559

Jiní odborní pracovníci (JOP)

24 085

24 807

722

Pedagogičtí pracovníci

23 922

12 933

- 10 989

THP

23 566

26 150

2 584

Dělníci a provozní pracovníci

13 375

12 738

- 637

Celkem

24 867

21 386

- 3481

Zdroj: Zdravotnická ročenka České republiky za rok 2008 (ÚZIS)

63

LITERATURA: 1. Kolektiv autorů, Abeceda personality 2009 (zejména části - Odměňování zaměstnanců a Zaměstnanecké výhody (benefity), Anag, Androgogos agency 2. Kolektiv autorů, Jak správně vytvářet a využívat FKSP. Jak správně postupovat při poskytování příspěvku na stravování, Sondy 5. vydání 3. Zdravotnická ročenka České republiky, ÚZIS ČR, 2009 4. Nemocnice v České republice v roce 2009, ÚZIS ČR, 2010, č.5 5. Zdravotnická zařízení v ČR v roce 2009, ÚZIS ČR, 2010, č. 30

64

Poznámky:

65

Vydala: JENA, Jesenické nakladatelství Vančurova 735/11 787 01 Šumperk tel.: 583 211 432, E-mail: [email protected] srpen 2010 Náklad: 500 výtisků

www.socialnidialog.cz

68