Rady zkušeného Ďábla C. S. Lewis Psáno jako příprava na dětský tábor v červenci 2003 v České Třebové, doplněno 04_2011 ve FM. Mnohé formulace přeformulovány. Doslovnost hledejte přímo v knize.
Výpisky neprošly korekturami.
Ve vztahu k ďáblům se můžeme dopustit dvou stejně závažných chyb: nevěřit v jejich existenci nebo mít o ně přílišný a nezdravý zájem. Osoby a obsazení: -
Dopisy píše strýc, zkušený ďábel, Zmarchrob Tasemníkovi, kterého miluje ho k sežrání Nepřítel je Hospodin a je pro ďábly nepochopitelný. Pacient je pokoušený muž, který se stal křesťanem a zápasí o víru.
Pro čtenáře je geniální a zároveň náročné vžít se do zcela opačné reality, než je zvyklý.
(1) Předmluva -
Žádný opak Boha neexistuje! Ďábel je opakem Archanděla Michaela. Faust se vyznačuje jen nemilosrdným a vážným soustředěním sama na sebe a to je znamení Pekla. Vtipný, zdvořilý Mefistofeles pomáhal posilovat tu ilusí je, že zlo osvobozuje. Satanův pád způsobila jistě jeho pýcha, ale i jeho vážnost. Peklo je stát, kde se každý neustále stará o svoji důstojnost a kariéru, stěžuje si na ostatní, a zamořuje okolí závistí
-
-
nepostradatelností a záští. Peklo je velký byrokratický aparát. Skořápka licoměrné úcty a zdvořilosti se občas prorazí a vystříkne vřelá láva nenávisti. Pekelný aparát je motivován dvěma tužbami: • strach před trestem • hlad po druhých – stálou touhu druhé ovládnout (spolknout) tak, aby jeho duchovní a citový život byl rozšířením jejich vlastního života. Nepatrné zásoby vášní druhého je potřeba odstranit, aby vzniklo místo našim vlastním. A pokud se oběť brání, je to od ní velmi sobecké! (Jak hrůzně to připomíná dnešní svět!) Na zemi se tato touha nazývá láska. Krásně o takových nesobeckých vášní vypráví kniha „zpovědi ženy, která všechno myslela dobře“ humor dává schopnost vidět sama sebe očima druhých a je pro vážné peklo velmi nebezpečný Zdrojem pro psaní knihy bylo "mé srdce". v Písmu svatém návštěva anděla vždy vyděsí
(1) Dopis první – pacient je nevěřící ďábelské rady Pacient je zvyklý na to, že se mu v hlavě rojí tucet filosofií a světových názorů. V tom, abys ho udržel vně církve Ti nejlépe pomohou fráze a ne argumenty. Neztrácej čas přesvědčováním (např.: materialismus je pravdivý), protože přesvědčováním jen probouzíš jeho rozum a kde se rozum probudí, nevíš, kdy to skončí! Důležité je spíše nabízet řetězce bezprostředních smyslových zážitků (jídlo), vždyť jsou věci tak důležité, než aby se museli zvládnout před obědem. A právě řetězce smyslových zážitků, to má pro něj být "skutečný reálný život". Pokud se někdo přece jen chce plést do vědy, drž ho u ekonomie a sociologie. Stále musí mít na mysli „skutečný život“. Ideální je, aby se nevzdělával vůbec a vystačil si s tím co pochytil a zaslechl.
(2) Dopis druhý – pacient už uvěřil ďábelské rady Největším spojencem je nám nyní církev sama. Nemyslím nyní na církev rozpjatou časem a prostorem, zakořeněnou ve věčnosti a strašnou jako armáda s vlajícími prapory. Přiznávám, že je to pohled, který nám nedělá dobře. Naši pacienti její velikost a slávu nechápu, vidí spíše jen funkcionalistickou budovu a nepohodlné lavice. Důležití jsou právě sousedé v lavicích, o kterých má zdánlivě duchovní představu. Tvůj pacient snadno uvěří, že to jejich náboženství musí být nějak směšné. Jen ať se sám nikdy nezeptá, jak si křesťany vlastně představoval. Zatím se může lehce povyšovat nad ostatní křesťany v kostele a myslet si, že na tom nemusí být tak špatně. U nepřítele je zatím krátce, než aby se stal pokorným. dobré postřehy Nepřítel dovoluje, aby k zklamání docházelo na prahu každé lidské snahy Každá oblast života se vyznačuje přechodem od zasněné touhy k náročné činnosti. Nepřítel má totiž zvláštní sen, přeměnu těch lidských červů ve své milující svobodné služebníky, které nazývá svými syny.
Nepřítel touží po svobodě a nechává je, aby cíle dosáhli sami a v tom je naše příležitost i riziko! Pokud toto období překonají budou později mnohem méně závislí na citech a bude je obtížnější je svádět. Stovky podobných konvertitů jsme dokázali po krátkém pobytu v táboře nepřítele dostat zpět a teď jsou tady u nás.
(3) Dopis třetí – vztah ke své rodině ďábelské rady Je potřeba vybudovat v jejich domácnosti ve vztahu k matce zakořeněný návyk vzájemného znechucení a popichování, pohledy, slovy tonem hlasu. A také ho nikdy nesmí napadnout, že to jsou jeho vlastní odstíny hlasu a nebo pohledy, které by mohli zlobit ji, že dokáže mluvit tak, jako by dával facku. Nabádej ho, aby se věnoval v prvé řádě duchovním věcem a zapomínal na svoje základní povinnosti a myslel na svůj vnitřní život. Snaž se, aby především mu záleželo na stavu matčiny duše, a ne na jejím revmatismu; ať rychle přechází od modlitby za ni k zlosti a nenávisti, ať se nemodlí za ni, ale za někoho jiného imaginárního; nabádej ho sledovat její hříchy. Potom je schopen ze vteřiny na vteřinu přecházet od modlitby k myšlenkám nenávistným. Je to pro nás báječná zábava. Dobré by bylo něco zjistit o duchovním stavu matky. Nežárli na syna či na lidi, kteří ho k víře přivedli? Nezlobí ji, že se to nepodařilo jí, když na to měla dosti času v dětství?
(4) Dopis čtvrtý– modlitba ďábelské rady Nejlepší by bylo, kdyby se tvůj pacient vůbec nechtěl modlit, a když už to nejde snaž se aby jeho modlitby byly neformální, bez pravidel, nejlépe bude, když se spokojí s nějakou zbožnou náladou – když připraví svého ducha k lásce a oddal se pocitu prosby. Navenek taková modlitba vypadá velmi zbožně, tak jak ji praktikuji ti kteří jsou ve službách nepřítele pokročilí, ale jiné pacienty tak lze dlouho klamat. Důležité je přesvědčit je, že na poloze těla nezáleží. Nejvíce dokážeme ne tak, že něco do jejich hlav vložíme, ale naopak, že jim něco do jejich hlav nespustíme. Pokud výše uvedené nebude stačit pak je důležité, aby posuzovali hodnotu modlitby podle toho, jak úspěšně v nich vyvolá žádaný pocit (láska, odpuštění, síla....). když už se modlí, ať se vždy modlí k něčemu jinému než je On (lidé nikdy nepoznali tu bodavou a strašlivou záři a ten strašný jas, který je základem naší trvalé bolesti v životě), ať se modlí ke své představě Boha (ikony, křížky, dětské představy) . Pokud se začne modlit stylem k „tobě, který znáš sám sebe“ jsme v zoufalé situaci. Protože poznává toho, který zná jeho. dobré postřehy Když se lidé obracejí k samotnému Bohu (Nepříteli), jsme poraženi On zahrnuje při modlitbě poznáním sama sebe, ignorujíc důstojnost svého úřadu!
(5) Dopis pátý – válka v Evropě ďábelské rady Když jsi pozoroval vypuknutí války, poprvé ses opil tím, co je odměnou za veškerou námahu - muka a chaos lidské duše. Našim úkolem je ale nahlodat víru a zabránit ctnostem, na to nesmíš zapomínat! Válka skrývá tendence, které nám neprospívají – lidé v utrpení se po tisících obracejí k nepříteli; mnozí jsou zabiti rychle a připraveni na smrt. Oč by bylo lepší, kdyby lidé umírali ve drahých sanatoriích mezi lékaři, kteří jim lžou! Ve válce ztrácí účinnost naše silná zbraň – spokojená poživačnost Pobízej pacienta k odreagování se pomstychtivostí k německým vůdcům, ale to je jen taková mýtická nenávist, která často zklame. dobré postřehy Utrpení je důležitou částí toho, co nepřítel nazývá vykoupením. Nepřítel nás nechává zhlédnou krátké utrpení svých oblíbenců, jen proto, aby nás mučil
(6) Dopis šestý – ctnosti, strach a utrpení ďábelské rady Nepřítel chce, aby lidem záleželo na tom co dělají, my chceme, aby mysleli na to co se s nimi stane. Proto je potřeba odvracet při modlitbě jejich pozornost od nepřítele k pocitům týkajícím se nepřítele! Důležité je, aby za svůj kříž nepovažoval svůj strach, ale to čeho se bojí. Zlaté pravidlo pokoušení: když duševní činnosti nahrávají nám, ať nemyslí na sebe, když duševní činnosti nahrávají nepříteli, ať se soustředí jen a jen na sebe – ať si neuvědomí, že začíná pociťovat hněv či ať si začne hodně uvědomovat, že je už zbožný. Vždycky je v pacientovi trocha dobroty a trocha zloby. Zlobu pacienta zaměřuj na nejbližší a naopak dobrotu na nejvzdálenější lidi. Člověk je soustavou tří kruhů: vůle – rozum – fantazie. Ctnosti je potřeba vytlačovat do oblasti fantazie a naopak neřesti do oblasti vůle. Jakmile se ctnosti dostanou do oblasti vůle, stanou se součástí zvyků a to je zlé. Vůle, to není sebeovládání, ale ten skutečný střed, jeho srdce.
(7) Dopis sedmý– extremismus ďábelské rady Je třeba podporovat každý extrém, kromě extrémní oddanosti Nepříteli. Stačí vzpomenout jak se nám to podařilo v nepřítelově církvi v Korintě s Pavlovou a Apolonovou stranou a v Čechách s malou a velkou stránkou v Jednotě bratrské. Od začátku musí vlastenectví (se špatným svědomím) nebo pacifismus brát jako součást svého křesťanství. Ať se celé křesťanství stane jen součástí „té nějaké věci“. Ať se mu horlení pro "jeho věc" stane důležitější než láska k bližnímu, svátosti a modlitba. Pak máš vyhráno. Pokud se schůze, brožurky, horlení pro vlastní směr teologie, křižácké výpravy stanou důležitější než modlitba, máme vyhráno.
dobré postřehy Teď je naším úkolem skrývat se! Jednou i do jejich vědy pronikne víra v nás i když pod jiným jménem. Zatím našemu skrývání pomůže představa komické postavičky čertíka. Ideální je člověk, který uctívá něco co nazývá silami a přitom nevěří v existenci duchů.
(8) Dopis osmý– z á k o n
vlnění
ďábelské rady Ve všech oblastech života (práce, přátelství, žádosti těla) se u pacienta budou střídat období bohaté citové a tělesné síly s obdobím tuposti a chudoby. Je top zákon vlnění. Nepřítel toužící po jejích duši se spoléhá právě na poklesy nikoliv na vrcholy. Kdyby překonal lidskou vůli (a už jen nepatrný zlomek jeho přítomnosti by to způsobil), k ničemu by mu to nebylo. On nedokáže být násilnický, dokáže se o lidi jen ucházet. Jen na počátku je ochoten jejich vůli překonat – posílá je na cestu s vědomím své přítomnosti. Ale nakonec je nechává stát na vlastních nohou, aby překonávali svou vlastní silou ty povinnosti, které už pro ně ztratili svůj půvab. Právě ve chvíli poklesů se mění člověk v toho tvora, jakým si on je přeje mít. Jeho těší i jejich klopýtání, pokud mají vůli chodit po jeho cestách. Naše věc je nejvíce ohrožena, když člověk už netouží, ale chce plnit jeho vůli, necítí Boží přítomnost, ale přece jen jej poslechne. Pacient si musí myslet, že jeho počáteční nadšení musí vydržet od konverze ve stejné míře. Nesmí nic vědět o zákonu vlnění. o Když je pacient malomyslný – je dobré ho vést k zoufalství - zabránit styku se zkušenými křesťany, připomínat mu depresivní místa v Bibli, snaha o obnovu silou vůle - a je vyhráno! o Má-li rád iluze, pak ho lze přesvědčit, že vše je OK, že musí přijmout chlad své duše za skutečnost, nalhávat si, že to s ním tak špatné není, promluv k němu o umírněnosti ve všech směrech – nic se přece nesmí přehánět! o Jinak můžeš útočit na víru pomocí slůvka období. Ať nepřemýšlí o protikladu pravdy a lží, ale píše jen v mlhavých výrazech "o jednom ze svých období" dobré postřehy My jsme prázdní a toužíme se naplnit, On je plný a přetéká (nádherná je str. 48)
(9) Dopis devátý– pokušení v období poklesů ďábelské rady Období poklesů je výborné zvláště pro smyslová pokušení, nejlépe pro pokušení sexuální. Náš útok dosáhne cíle tehdy, když je vnitřní svět člověka málo barevný, studený, prázdný a nudný. I alkohol je dobré dávat unaveným a skleslým, než při veselých oslavách Jakmile se setkáme s pokušením v jeho zdravé podobě, jsme na půdě Nepřítele, protože rozkoše jsou Jeho vynálezem, ne naším. My dokážeme lidi jen pobízet k tomu, aby rozkoš používali v takovém čase a podobě či ve stupni, který On zakázal. Naše heslo zní: „ Stále větší touha po stále menším potěšení“.
První úspěšné období pokoušení: pacient se vzdaluje nepříteli
(10) Dopis desátý – pokušení skrze přátele ďábelské rady Ti noví světští přátelé pacienta jsou skvělou příležitostí! musí si stále odmítat přiznání, že víra je v protikladu s tím, o čem se s nimi rád baví – pomůže ti stud, pýcha, skromnost i samolibost. A časem se postupně stane tím, za co se vydává. Musíš co nejvíce oddálit okamžik, kdy si pacient uvědomí, že to co prožívá je pokušení. Pokud si to uvědomí, máš dvě možnosti: o klasické pokrytectví: může žít dvojí život - někteří pacientští hlupáci to zvládají. o potom je tu hlubší forma pokrytectví: může žít plnější a vyváženějším životem – na jedné straně s přáteli, ale může si být ve své pýše myslet, že zná víc, že zná i tu duchovnější dimenzi života a dohromady je vyvážený a úplný člověk. o kdyby to nic nevyšlo, přesvědč ho, že svým přátelům svou přítomností prospívá, a že by jeho rozchod s nimi byl pouhé puritánství, snobismus a nesnášenlivost. Dnes nám hodně pomáhají Jeho služebníci. Vynikající je slovo puritánství – málo se dnes mluví, o hodnotě času, o výběru přátel, o světským marnostech – "vždyť je to jen puritánství". Nádherná práce filologického pekelného oddělení
(11) Dopis jedenáctý – legrace ďábelské rady Jsou lidé, kteří se žádných zvláštních zločinů nedopouštějí, ale poklidně spějí do příbytku našeho otce, rádi se smějí, ale smích nám ne vždy prospívá. Pokud se pacient dokáže stát terčem vtipů, je v nebezpečí. Humor a smích přímo uráží realitu a vážnost pekla. Humor se výborně hodí ke zničení studu, zejména v oblasti sexu. Výborná je také uštěpačnost – tedy stálý předpoklad, že si někdo ze mě dělá vtip. Dlouhodobý návyk uštěpačnosti utvoří výborný pancíř proti Nepříteli dobré postřehy Legrace je citová pěna z hravého instinktu, pro nás je téměř k ničemu.
(12) Dopis dvanáctý – plíživé odpadávání ďábelské rady Děláš pokroky, ale nesmíš pacienta získat moc rychle! Nesmí tušit, že teď pomalu směřuje do chladu a temnoty nejvzdálenějšího vesmíru. Musí si myslet, že vše co dráhu změnilo lze odvolat. Proto je dokonce i dobře, že chodí pravidelně do kostela. Hlavně si nesmí uvědomit změnu. Stačí aby s něm živořil pocit, že to s ním v poslední době není tak slavné. Pacient pak se bude bránit na Nepřítele jen pomyslet (podobně jako zadlužení při pohledu na svou vkladní knížku). Nebude chtít, aby spící červy jenom rušil. Dokonce si bude přát, aby jeho modlitby nebyly opravdové, protože se bude bát skutrečnému kontaktu s Nepřítelem. Zkus zabráním všem nesobeckým činnostem, nejlépe aby nedělal ani to co by dělat měl, ani to co ho baví. Skvělé je, když mu místo knihy postačí inzeráty nebo blouzdání po internetu. Nejdůležitější je oddělit pacienta od Nepřítele, nezáleží zde na velikosti hříchu. Nejlepší cesta do pekla je pozvolná, mírně svažující se a příjemně pochůzí, bez zatáček, milníků a
směrovek na rozcestí. dobré postřehy Nepřítel je ten, bez něhož je nicota silná. Pokušitelský neúspěch, pacient se vrací
(13) Dopis třináctý – druhá konverze, pravděpodobně hlubší než první ďábelské chyby Nechal jsi pacienta přečíst knížku, která se mu líbila, nechal jsi ho projít a dát si čaj. skutečné potěšení a skutečnou bolest nesmíš pacientovy dopřát! Pouhých pět minut bolení zubů dává poznat jak romantické jsou jeho bolesti. A potěšení z procházky a z knihy z něho sloupne tu kuru, kterou si na něm tak dlouho vytvářel. V jakýkoliv skutečných zálibách, i těch které nejsou přímo hříšné, je něco nevinného a pokorného, a proto bych je vykořenil. Člověk, který nesobecky užívá jediné věci na světě pro tu věc samotnou a je mu úplně jedno co mu řeknou druzí, je předem vyzbrojen proti některým našim rafinovaným útokům. Tvůj pacient vždy musí opustit to co má doopravdy rád, aby hledal ještě lepší. Znal jsem jednoho člověka, kterého před pokušením vyniknout ve společnosti chránila záliba v dršťkách s cibulí. Nyní musíme zabránit v činech. Ať se to hovado válí v duchovních pocitech, představách a náladách lítosti. A ať o tom třeba napíše knihu. dobré postřehy On po nich žádá aby se vzdali svého já a jakmile to dokáží vrátí jim osobnost Opakováním se aktivní zvyky posilují, ale pasivní nákloností se oslabují. Čím častěji bude cítit a nejednat, tím méně pak dokáže vůbec jednat a tím, méně bude schopen dlouhodobě cokoliv cítit.
(14) Dopis čtrnáctý– zápas o skutečnou pokoru ďábelské rady Pozor nedělá už tolik předsevzetí jako dříve, doufá v denní a hodinový příděl milosti, aby mohl zápasit: o upozorni jej na jeho pokoru. o A pokud ji má, ať na ni nehledí jako na nesobeckost, ale jako na mínění o svém vlastním charakteru a talentu. Ideální je, když si o svých schopnostech myslí něco horšího. dobré Boží postřehy Nepřítel chce, aby si nakonec všichni tvorové uvědomili, že jsou něčím nádherným a vynikajícím. Chce aby lidé co nejdříve dokázali své živočišné lásce zemřít a chce jim vrátit jiný druh lásky, lásku k němu a bližnímu a vděčnost za všechny lidi, včetně nich. Smyslem pokory je radost z úspěchu, která je stejně velká, jakoby měl úspěch někdo jiný nebo z něčeho jiného. Nepřítel chce, aby si všichni uvědomili tu teorii, kterou sice hlásají, ale neřídí se jí: "že sami sebe nestvořili a že jejich schopnosti jim byly dány".
Všechna Jeho snaha směřuje k tomu, aby se člověk přestal zabývat svou vlastní hodnotou, aby svůj talent nějak hodnotil. Ba aby se nezabýval moc svými hříchy a spíše se staral o svět kolem sebe.
(15) Dopis patnáctý – pokušení časem ďábelské rady Musíme je oddělit od věčnosti – sváděním do minulosti – není ale moc účinné. Lepší je pobídnout životu v budoucnosti, neboť ta se podobá věčnosti nejméně – je to jádro pomíjivosti. Všechny neřesti vycházejí z budoucnosti. Člověk se musí upínat k budoucnosti, budoucnost vidina nebe či pekla musí děsit. Musí se hnát za něčím nedosažitelným, včetně ctností (až jednou…) a přítomnost klást na oltář budoucnosti. dobré postřehy Nepřítel chce, abychom se lidé zabývali věčností (Jím), přítomností nebo se řídili hlasem svědomí. Lidé žijí v čase, ale Nepřítel jim určil věčnost. Budoucnost je třeba plánovat, ale to je také dnešní povinnost. Vděčnost hledí do minulosti, láska do přítomnosti, hřích hledí do budoucnosti.
(16) Dopis šestnáctý – pokušení cirkevničinou ďábelské rady Musí se stát odborníkem na kostely. Je ideální když se pacient stane kritikem tam, kde má být žákem. V okolí máme tyto kostely: v kostele a) rozmělňuje farář farníkům víru takže ochromuje farníky svoji nevěrou; b) jinde farář šokuje své farníky nenávistí, ale stále věří v nepřítele, to je chyba. Když už zůstává věrný kostelu, snaž se z něj udělat aktivního příznivcem některé z kliky, která bojuje za malichernost. dobré postřehy V nepodstatných věcech má člověk bez vytáček ustoupit tomu, kdo má morální ohledy. Pokorný postoj dokáže při kázáních vyvolávat takovou atmosféru, v níž i otřepané pravdy zřetelně oslovují.
(17) Dopis sedmnáctý – pokušení mlsem ďábelské rady Místo obžerství dnes používáme mlsnost. Má pro nás větší cenu než přejídání. Tajemství je ve větičce „chci jenom“ to co právě chci. Na chlapy platí velmi dobře gurmánství – chlubivostí, že jen on rozumí tomu, co je pořádný biftek či víno. Přiveď ho do takového stavu, kdy ho jediný chybějící prožitek (z jídla) vyvede z míry. Pak ti budou jeho láska a spravedlnost zcela vydány na milost či nemilost. I nepatrná dávka zdrženlivosti dokáže ohrozit ďábelské spojovací linky.
(18) Dopis osmnáctý – pokušení sexuální ďábelské rady Prostřednictvím básníků a umělců je přesvědčujeme, že jediným základem manželství je krátký zážitek, kterému říkají zamilování. Dále pak, že pokud tento vzrušující zážitek není trvalý, není už manželství závažné a pozbývá smyslu základní axiom pekla je, že moje dobro je jen moje a tvoje dobro je jen tvoje. jeden požíráme druhého – vysáváme svobodu a vůli ze slabších bytostí. (Sex mohl být jedním ze způsobů tohoto vysávání.) Ale Nepřítel dal lidem náklonnost. Lidé musí za manželství považovat silně přibarvenou a zkreslenou verzi toho, co nepřítel slibuje jako výsledek manželského svazku. Zisk je dvojí: o bez zamilovanosti lidem připadá, že jejich motivy pro vstup do manželství jsou nízké a cynické. Myslí si, že vzplanutí srdcí je něco vyššího než úmysl věrného svazku, jehož cílem je vzájemná pomoc, uchování čistoty a předávání života. o a nebo naopak dochází k tomu, že sexuální poblouzení bude považováno za lásku a tato láska omlouvá každou vinu a chrání před následky toho, že si berou bezvěrce či hlupáka nebo mravně pochybného člověka. dobré postřehy Nebe vede k jednotě, k tomu, že tři jsou jedno a že v manželství jsou dva jedno – ne dvojice lidí. Do světa nepřítel zavádí i další nechutnou formu - organismus, kde jeden úd zavisí na druhém, kde všechny části jsou přinuceny ke spolupráci. Když muž a žena spolu spí, ať chtějí či nechtějí vzniká mezi nimi nadsmyslový vztah
(19) Dopis devatenáctý – pokušení povrchní láskou ďábelské rady Nejde o to, zda je nějaká ctnost dobrá či špatná. Zaleží na tom, zda příslušný stav mysli přispívá k tomu, aby se pacient za daných okolností a v určitém okamžiku, přiblížil či vzdálil od Nepřítele. o Můžeš z pacienta udělat sebejistého asketu a jeho sexualitu odděl od všeho, co by ji mohlo zlidštit a potom jej zatěž více. o Nebo citově založené pacienty krm podřadnými básněmi z červené knihovny. Vznikají z toho nádherná romantická a tragická cizoložství. o Ideální je pak svatba s nějakou ženou, která by jeho život trvale zatížila. dobré postřehy ďáblové nechápou nezištnou lásku Boží, hledájí v ní za každou cenu nějaký sobecký motiv
(20) Dopis dvacátý – opět pokušení ženou ďábelské rady Pokud ho nechytíme na cudnost, můžeme ho chytit do špatného manželství. Velmistři podsvětí se snaží udávat vkus lidí jiným směrem – využíváme k tomu módu, strach ze stárnutí, falešné nenormální představy na plakátech a v časopisech. ženy se bojí stárnutí a proto nechtějí méně a méně rodí děti Mužské chutě měníme často: arogantní a hýřivé ženy, melancholické ženy, žena k
nerozeznání od chlapeckých těl, jež se bojí stárnutí Kdesi uvnitř každého muže dřímá touha po dvojím druhu žen - po pozemské a po pekelné Venuši. o Ta první touha se snadno spojí se zlatavým světlem úcty a laskavé přirozenosti, kterou tak nenávidíme. o Ta druhá touha je živočišná, brutální, vzbuzená naším drážděním obnaženého nervu jeho tajné posedlosti. Když křesťan podlehne druhému typu touhy, často si může svoje rozhodnutí omlouvat tzv. velkou a nezměrnou láskou. dobré postřehy Nepřítel nakonec ukončí útoky na pacientovu cudnost. Útoky na pacientovu cudnost totiž díky Nepříteli nejsou věčné.
(21) Dopis dvacátý první – pokušení vlastnictvím času, těla,
duše i věcí atd... ďábelské rady Člověka rozzlobí to neštěstí, které pokládá za křivdu. Např. když jej někdo nečekaně připraví o chvíli, kterou měl jen pro sebe. Ať si o sobě myslí, že je jediným majitelem svého času. Podobně i lidi musíme pobízet k představě, že jejich tělo patří jen jim. nakonec jim patří vše – od vlastních bot po Boha. Krásně se dá potom pohrávat s výrokem "můj Bůh" Dokonce i v jeslích jsme děti odnaučili citovému vtahu k medvídkům (což je učí nepřítel), ale k vlastnickému vztahu k té směsi textilu a slámy, kterou mohu kdykoliv roztrhat. Jejich „moje“ není mít přídech starého adresáta citu. dobré postřehy
Člověku ve skutečnosti nepatří zhola nic. Nedokáže vytvořit ani zachovat jediný okamžik Na konci řekne buď Bůh či ďábel – moje. Nepřítel říká moje, protože vše stvořil, ďábel proto, že vybojoval
Situace se mění, pacient se ještě více vzdaluje Tasemníkovi
(22) Dopis dvacátýdruhý - Pacient se zamiloval –pohroma! Vyhledal jsem spisy té dívky. Je to křesťanka, odporná, nenápadná, stydlivka, bezvýznamná panenská žába..... inu ze světem a tělem jsme neuspěli. Zůstala nám proměna v anděla světla. Se světcem či s inkvitorem nebo farizeem je v pekle mocná zábava! Pokud se nám nedaří zbavit jeho život duchovní stránky, musíme ji kazit. Hudba a mlčení, jak to my ďáblové nenávidíme. Hluk nás chrání před pochybnostmi, výčitkami svědomí, touhami
(23) Dopis dvacátý třetí - co zkusit historičnost Ježíše? Brilantní teorie o historickém Ježíši, o pouhém učiteli, Jeho přítomnost nahradíme vzdálenou
neurčitou představou. Tzv. historické nánosy a překroucení postavíme snadno proti celé křesťanské tradici. Důležité je hlásat historické hledisko – pacient se nikdy nesmí ptát, zdali je výrok pravdivý, ale kdo tohoto historického autora ovlivnil, do které fáze vývoje spadá a jaký je současný stav problému. Tímto způsobem každou generaci odřezáváme od předešlých, protože historické pravdy předešlých by mohly napravit omyly jiných období. o Nesmí poznat, že tzv. "historický Ježíš" není historický a vzniká pouze potlačením či přehnáním skutečností o nesmí si všimnout, že velcí učitelé nepřicházejí na svět, aby připomínaly prastaré morální pravdy, které zatajujeme. Musí vnímat spíše jejich velkost, genialitu jejich teorií a osobností o nesmí si všimnout, že Ježíš je živý (v modlitbě a VP prožívaný), ale musí jim být vzdálený natolik, že k němu nemohou mít vztah o nesmí si všimnout, že víra vzniká na základě jedné události (onoho vzkříšení a vykoupení), ale musí se kochat v teoriích evangelia. Nesmí jim dojít, že evangelia především poučují ty, kteří se křesťany stali Musí být přesvědčen, že sociální spravedlnost je něco, co Nepřítel vyžaduje. Musí věřit ne proto, že jeho křesťanská víra je pravda, ale kvůli něčemu jinému (např. kvůli spráývnému výkladu a brilatní teologii brilantního autora)
(24) Dopis dvacátýčtvrtý - duchovní pýcha V té dívce je tolik neznalosti a naivity a tak málo duchovní pýchy, že ji samotnou tím asi nezískáme. Ovšem to, co u ní lze prominout, se u našeho pacienta může stát nejsilnějším a nejkrásnějším hříchem - duchovní pýchou On se pohybuje opravdu mezi lepšími lidmi, než se doposavad setkal. Ať si dělá iluze o svém postavení! O své duchovní úrovni! On neví kolik mu lidé z jejího okolí odpouštějí a tolerují, myslí si, že bude asi stejně duchovní jako oni. V duchu se musí cítit uspokojený. Nesmí se ptát, „na co je vlastně tak pyšný?“ Nauč ho také, aby ho jiní lidé než křesťané nudili a cítil se tak lehce nadřazený. Asi nikdy nebude přímo pyšný na to, že je křesťanem. Nepřítel ho před tím až moc dobře varuje. Kdybys ho nechal, aby byl pyšný jen na svoji partu a ne na "nás křesťany", nebude to duchovní pýcha, ale společenská domýšlivost – bezcenný hříšek
(25) Dopis dvacátý pátý – pokušení nestálostí Křesťany musíme udržovat ve stavu – „jsem křesťan a ještě něco“, nebo aspoň jsme křesťané s odlišnými znaménky. Musíme vyvolávat hrůzu ze „stále téhož“, lidé musí zažívat změnu, musí stále toužit po něčem absolutně novém. Nepřítel však touho po změněn vyvážil touhou po stálosti. Ve světě pak spojil trvalost a změnu v rytmus - rytmus ročních období, církevního roku, posty a svátky. Stejně jako přeháníme potěšení z jídla, abychom vzbudily nenasytnost, tak přeháníme i radost ze změny, aby toužili stále po něčem novém. To zmenšuje radost a zvětšuje žádostivost. Radost z nových věcí mizí nejrychleji, stojí hodně peněz vyvolává lakomství a neštěstí nebo obojí. Díky tomu všemu i umění už pro nás není tak nebezpečné, protože je zatahujeme do stále větších výstřelků, oplzlosti a krutosti Máme tu módu a popularitu. Módní protesty obracíme vždy k těm chybám, od kterých jim
hrozí nejmenší nebezpečí. Vedeme je k podporování takové ctnosti, která je nejbližší té neřesti, kterou se snažíme rozšířit. V oplzlých dobách varujeme před puritánstvím, v krutých před sentimentalitou atd.... Správnými otázkami jsou: je to v souladu s naším vývojem? Je to pokrokové nebo reakční? Směřují dějiny tímto směrem? Nesmí si dávat otázky: Je to možné, správné a rozumné? Pichlavé slovo nezměněný jsme nahradili slovem stagnující, to je vynikající. O budoucnosti musí lidé uvažovat jako o zaslíbené zemi!
(26) Dopis dvacátý šestý– pokušení „nesobeckosti“ ďábelské rady do jejich začínajícího pacienta se s tou protivkou lze nyní zasít semena, z nichž po čase vyroste neávist Základem našeho pokušení je lásku k bližnímu nahradit tzv. "nesobeckostí", kterou lidé mají dávat viditelně najevo. Musí se v jejich vztahu ukotvit zásada, že si budou všichni projevovat mnoho nesobeckosti a vzájemného sebeobětování, jako na počátku svého erotického okouzlení. Jakmile se nesobeckost stane pravidlem, na které nebude síly, potřebné duchovní zdroje vyčerpají a vlastní duchovní bohatství ještě mít nebudou. Budou se užírat pokrytectvím a myslet na to, že mají právo na zvláštní výhody pro svou nesobeckost. Z dlouhodobého hlediska má pro získání tvého pacienta větší význam uvědomělá nesobeckost než zasévání sobectví. Vyšší fáze nesobectví je vytváření iluze ušlechtilého sporu – kdy každý bojuje za to, co si přejí druzí a "nesobeckost" před nimi zakrývá zlobu, která vzniká ze pokrytectví, zatvrzelosti a zášti. Kdyby se každá strana poctivě zasadila o to, o co jí jde, všichni by se drželi v mezích. Kdyby lidé věděli, kolik zlé krve nesobeckou vyvolává, zakázali by o ní mluvit z kazatelny Dobré je mezi ně vnést trochu neupřímnosti, třeba to, že si dívka nevšimla pacientovy nesobeckosti. Nejhorší obranou té dívky je její smysl pro humor!
(27) Dopis dvacátý sedmý– pokušení nemodlitby ďábelské rady rozptýlení a nesoustředěnost při modlitbách nesmí považovat za problém, pokud ano, začne se za to modlit a jsme opět na konci svého snažení. Cokoliv, dokonce i hřích – co ho přiblíží k nepříteli, je dlouhodobě proti nám. jeho modlitby nesmí být primitivní (prosté), ale „duchovní“ Pokoušej ho důkazy nevyslyšení. Pokud se nestane to, za co se modlil, je to důkaz , že neplní svůj účel, a pokud se to stane, pak musí rozpoznat hmotné příčiny „vyslyšení“. Nesmí pochopit, že problém, za který se modlí je jen jednou částí z celkového problému. Nepřítel vidí svá stvoření, jak k budoucnosti přispívají, ale vidět, jak něco dělají neznamená je k tomu nutit. dobré postřehy Stvoření stále působí na každý bod prostoru a času. Staré knihy čtu jen intelektuálové a ty jsme tak dokonale zmákly, že je velmi nepravděpodobné, aby četbou knih zmoudřeli.
(28) Dopis dvacátý osmý – pokušení prázdnoty a připoutáním
k zemi ďábelské rady Lidé považuji přežití za nejvyšší dobro, ale jen proto, že jsme jim to do hlavy nakukali my pokušitelé. Víš jak je těžké pro ně v něčem vytrvat!. Jejich duši musíme vyčerpat prázdnotou, rozmrzelostí. Úspěchy člověka svazují se světem a to se nám také hodí! Člověk se na zemi hezky zabydlí!. Musíme je odvrátit od nebe. A když už si přejí nebe, naslibujme jim nebe na zemi. I když se nám je podaří chránit, předen jasně formulovaným náboženstvím, naše pokušitelské dílo se často zhroutí v jedné vteřině nevypočitatelným vánkem fantazie, hudby poesie. Stačí k tomu jen pouhá dívčí tvář, ptačí píseň nebo pohled za obzor. Skutečně ďábelsky světské hledisko vzniká až za dlouhou dobu – plíživou smrt své duše musí považovat za zdravý rozum, vyzrálost, životní zkušenost. Nesmí pochopit, že tam kde jde o ctnost, je zkušenost matkou iluze Jakou cenu má čas poznáš podle toho, jak nám ho nepřítel dopřává velmi málo, u mnohých vůbec!
(29) dopis dvacátý devátý – pokušení strachem a zbabělostí ďábelské rady Pokud má být člověk účinně zlý, potřebuje nějakou ctnost. Tu však zařídit nemůžeme, proto využíváme i těch vlastností, které v nich vypůsobil nepřítel. Nenávist umíme, stačí k tomu trocha hluku, nebezpečí a únavy. Ideální je, ať necítí nenávist sám za sebe, ale za druhé. Nejlepší je nenávist nakombinovaná se zbabělostí. Čím více se bojí tím více bude nenávidět. Zbabělost je jako jediná ze všech neřestí, která je jen bolestná. Například nenávist má i své příjemné stránky – je kompenzací za utrpení ze strachu. Pokud chceš, ztratit jeho lásku k bližním, měl bys porazit jeho statečnost. Na zbabělost však lidé nikdy nejsou pyšní (zatímco na jiné neřesti ano!). Kdykoliv se to podaří dochází k válkám a tím k probuzení otupělosti. Pokud si pacient uvědomí svoji zbabělost vede to s sebepoznání, což nechceme. Statečnost není jen jedna ze ctností, ale je projevem každé ctnosti ve zkušebním bodě. I Pilát byl milosrdný jen do určité doby. Když člověk prožije svoji zbabělost, můžeme tím získat či ztratit. Získáme tím tehdy, vyvoláme-li zoufalství – neschopnost prosit o milost. Zoufalství je zaručenější hřích, než všechny ty, které jim vyvolali Technika zbabělosti: musí zapomenout na zásadu: „musím tady zůstat a udělat to“. Místo toho ať přemýšlí o sobě a svých schopnostech a o tom, že k tomu nejhoršímu nesmí nikdy dojít, musí mít plány, nesmí se spoléhat na nepřítelovu přítomnost a odvahu, kterou mu dal. Musí mít stále pocit, že má v záloze ještě nějaký plán "B" či "C" Nezapomeň, že nám jde o zbabělý čin, ne o strach, ten nám nijak neprospívá. Jenže on se považuje za zbabělce a udělal vše, co bylo jeho povinností, a ani u toho necítil
pýchu. Jen se rozčílil na psa, kouřil cigarety a zapomněl se pomodlit. To je katastrofa!!!!!!!!!
(30) Dopis třicátý– pokušení únavou a realitou života ďábelské rady Únava může vyvolat i laskavost, klid i vidiny! Je paradoxní, že mírná únava vyvolává rozmrzelost více než vyčerpání. Hněv vyvolávají i nečekané nároky na unaveného- Lidé začnou cítit, že mají právo na hněv! Potom je dobré vyvolávat plané naděje, zveličovat. Hlavně se v hloubi srdce nesmí rozhodnout, že vytrvá až do konce. Smí si vzít jen předsevzetí, že to bude snášet po "rozumnou dobu". Člověk se obvykle vzdá ve chvíli, kdy je vysvobození na dohled. To je pro nás nejzábavnější. Při únavě ženy více mluví, a to může úspěšně znechutit i milence Dobré je si zahrávat se slovem skutečnost - reálný život, zdůrazňovat jeho hodnotu v citovém působení na jejich vědomí. Daří se nám v lidech vzbuzovat myšlenku, že reálný svět jsou pouhá fakta, oddělená od ostatních zážitků. Ale dáří se nám i opak, třeba v klidu pokoje hodnotit malou výšku skokanského můstku, ale varujeme: "počkej až tam vylezeš, poznáš co je to ve skutečnosti." Při pohledu na lidské vnitřnosti bude pacient "konečně chápat" skutečnost, ale pohled na děti či hezké počasí bude považovat za pouhou sentimentalitu.
(31) Dopis poslední– konečně doma ďábelské rady Vždycky jsem, můj nejmilejší Tasemníku, toužil po tobě, stejně jako ty po mě, rozdíl je v tom, že jsem silnější. Teď konečně pacient pochopil ten pocit, že má blízko své přátele, konečně se vysvětlila ta melodie, kterou cítil v každém zážitku a která vždy unikla jeho paměti. On nyní vstupuje do světa, kde bolest a pokušení nabývají nejvyšších hodnot na které naše matematika nestačí. Vstupuje tam tak přirozeně, jako by se pro to narodil! Prohrál jsi! Stále hladovějící tě libá tvůj milující strýc Zmarchrob
2.7.2003 v 06,19 04 - 05. 2011 FM
