43. MFP 2007
Proč ta změna? Dnes se opět po roce do Valašského Meziříčí sjíždějí vyznavači uměleckého přednesu na jeho festival. Již po třiačtyřicáté. Festival to byl nejprve krajský a toto slovo měl první tři roky i ve svém názvu, ale od roku 1968 se již jmenoval Moravský festival poezie a tím zůstal, přestože záhy překročil hranice Moravy a jezdili na něj i recitátoři z Čech a posléze i ze Slovenska. Jmenoval se tak celých devětatřicet let a nic na tom nezměnil ani vznik federace ani rozdělení Československa na samostatné státy Čechů a Slováků.
A tak jsme si jednou řekli, že už jim to vysvětlovat nebudeme a dáme si to přímo do názvu festivalu. Toto rozhodnutí nám usnadnil fakt, že ani po změně názvu jsme nemuseli měnit iniciály a logo festivalu, že je to pořád MFP. Jinak se letos nic zásadního na festivalu nemění. Jsme přesvědčeni, že letos i v letech následujících se do Valmezu budou pořád sjíždět mladí lidé z obou našich republik, aby zde mezi sebou soutěžili a dokazovali si, kdo z nich je lepší, a která z národních škol, zda česká či slovenská, vychovala výraznější osobnosti amatérského uměleckého přednesu. Ale hlavně se sem budou sjíždět proto, aby zde navazovali a kultivovali přátelství vyznavačů mateřského jazyka bez ohledu na nějaké hranice. Ty státní se již stejně za několik týdnů promění v pouhou čáru na mapě. Pro nás starší už asi navždy festival bude „moravák“, ti mladí si ho familiárně pojmenují nějak jinak. Jak, to není podstatné. Podstatné je, aby pro nás všechny zůstal naším každoročním svátkem poezie. A také svátkem přátelství a lásky. Pokud jde o mne, já už léta říkám, že festival jsou moje předčasné Vánoce.
Tak proč ta změna? A proč právě teď, kdy k tomu není žádný viditelný důvod? Viditelný možná ne, ale dobrý důvod k tomu máme. Náš milovaný „Moravák“ nám totiž svým názvem již dlouho působil potíže. Nechci se nějak dotknout lidí ze sdělovacích prostředků, ale dnes a denně jsme jim byli nuceni vysvětlovat, že se v případě našeho festivalu nejedná o nějakou bezvýznamnou regionální záležitost, ale o jedinečnou kulturní akci, jakých v naší republice zas tolik není. Že se jedná o kulturní akci nejenom s dlouhou tradicí, ale také daleko přesahující hranice tohoto regionu. A nemuseli jsme to vysvětlovat jenom jim, byli jsme to nuceni vysvětlovat i neustále se střídajícím politikům a také sponzorům, za nimiž chodíme pro festivalu potřebnou podporu.
Buďte u nás vítáni.
2
Josef Fabián
43. MFP 2007
Z dobré básně zamrazí v zádech
Proč věřím poezii? Proč věřím poezii? Odpověď je v její neuchopitelnosti a přirozené životaschopnosti. Bez ohledu na to, která ideologie se ji zrovna snaží spoutat, nebo který kritik si hodlá přivlastnit její tajemství.
K výrazným postavám české literární scény patří zlínský básník Jaroslav Kovanda. Od roku 1990 vydal deset básnických sbírek, poslední z nich nazvaná Výlet na Kost vyšla letos v létě. Od roku 1996 do roku 2006 redigoval časopis Psí víno, který čtenářům představuje současnou českou, slovenskou i polskou poezii. Teď, jak říká, si dal tvůrčí dovolenou. Je rád, že už nemusí řešit „ty pseudoliterátské problémy“. A vrátil se k výtvarnému umění - k sochám. Právě sochařinu totiž před lety vystudoval na uherskohradišťské umělecké průmyslovce. „Tak jako měl Karel Čapek své kytičky a skalky a nabíral sílu sehnut k zemi, já nabírám sílu tím, že se ohýbám k hmotě a tvaruji ji,“ říká Jaroslav Kovanda.
Když se vám bude někdo někdy snažit namluvit, že jedině on sám rozumí skutečnému významu poezie. Když se vám někdo bude pokoušet vnutit klíč k zaručené pravdě, protože jedině on vám k ní nabízí tu správnou cestu. Možná vás zachrání poezie. Ale jen ta poezie, které rozumíte nejlépe vy sami, kterou jste pro svůj život sami vybrali. V tom je síla poezie. Nikdo vám nemůže vnutit její tajemství a nikdo vám nemůže vzít poznání, které vám dala. Je jedno, jestli jste takovou poezii někdy přečetli, jestli jste ji někde viděli nebo slyšeli, jestli ji právě prožíváte. Stále je to ta poezie, která spolu s vaší životní touhou tepe v žilách dokud dýcháte a dokud doufáte.
Založil jste a deset let vydával časopis Psí víno. Loni jste se s ním rozloučil, nemrzí vás to trochu? Nemrzí. Už jsem měl vybité baterky, deset let je dlouhá doba. Takové drobné časopisy mívají i kratší životnost. Můj učitel režisér Hajda mi říkal: Pokud si myslíš, že jsi v něčem druhý, tak to radši nedělej. Několikrát věci začal a pak vycouval. Tak je to i s tím časopisem. Vidím, jak vynikající úroveň má dnes Tvar, na jaké výborné úrovni je i Host. Já jsem začal s Psím vínem pozdě, v šestapadesáti, a neměl jsem o tom žádnou šajnu. Šel jsem do toho naprosto spontánně a dotáhl časopis do určité úrovně. Ale byl jsem pořád víc než druhý. Tedy: Viděl jsem, že v tom nemůžu být perfektní, protože už času nezbývá, a nemám ani sílu a chuť v tom pokračovat. A v neposlední řadě, kdybych neměl ty hrozné problémy s počítačem. Než jsem se ty drobnosti, jako poslat e-mail, naučil, stálo mě to spoustu traumat i peněz. Ale kdybych nedělal Psí víno, nikdy bych si nekupoval počítač. A díky Psímu vínu jsem se na tom počítači něco naučil. Obohatilo mě to, začal jsem psát i prózu. Všechno je k něčemu dobré. Nechtěl jsem už ale dál sloužit. A Psí víno, to je služba. Zjišťoval jsem, že si chci sám přečíst něco o své pokračování strana 4 - 5
Každý rok se scházejí obdivovatelé poezie na festivalu, který nese její jméno. Každý rok jí projevují svůj obdiv a ona jim oplácí svým vzdorem. Výsledek je vždy nejistý a také nepodstatný. Jediná důležitá myšlenka, kterou si společně uvědomujeme, je fakt samotné existence poezie. Ten je stejně jistý jako náš život a stejně nejistý jako naše cesta životem. Zřejmě proto se rádi zastavujeme na soutoku dvou Bečev, abychom se znovu utvrzovali v tom, co všichni dobře víme. Totiž, že bez poezie tu být nechceme. Aleš Linduška
3
43. MFP 2007
Z dobré básně zamrazí v zádech vůli, že nechci číst jen to, co mi někdo pošle, vnutí. Ten „mus“ už ve mně narůstal a musel jsem se ho zbavit. Nechtěl jsem už ale dál sloužit. A Psí víno, to je služba. Zjišťoval jsem, že si chci sám přečíst něco o své vůli, že nechci číst jen to, co mi někdo pošle, vnutí. Ten „mus“ už ve mně narůstal a musel jsem se ho zbavit.
Nejdřív mi posílali zprávy: „Jste zařazen do edičního plánu“. A pak zase: „Jste z edičního plánu vyloučen pro nedostatek papíru“. Pořád se to měnilo, až z toho sešlo. Mé básně četli v Radiofóru, něco jsem publikoval v Divokém víně a v dílně Literárního měsíčníku. I v osmdesátých letech jsem něco napsal, ale pořád v tom byla spousta sebekritiky a sebecenzury. A taky jsem byl hodně roztěkaný, jeden čas jsem byl hercem, pak jsem byl kulisákem v divadle, musel jsem živit rodinu. Malováním obrazů jsem se neuživil, sochami taky ne. Pořád jsem tak nějak plápolal. Necítím kvůli tomu ale nějakou hořkost. V každém člověku se to asi spustí jindy. Rimbaud to ze sebe dostal v šestnácti, a pak už nic. Obdivuji ty kluky, co tak suverénně píšou ve třiceti. Ale často to obdivuji v dubnu a když si to později přečtu v září, poté co zase posbírám nějaké zkušenosti a ty vrstvy ve mně sesednou, tak mi většina věcí připadne hodně slabých.
Dokážete zhodnotit, kam teď Psí víno směřuje? Oni by určitě kluci, kteří v tom po mě pokračují, rádi zjistili, jaké mám hodnocení, a byli by rádi, kdybych jim něco napsal. Já jsem ale ještě pořád na roční dovolené, nemám chuť něco posílat a hlavně vyjadřovat se k časopisu. Mám své výhrady, ale něco naopak s povděkem kvituji. Přidávají třeba ke každému číslu jednu maličkou sbírku, kterou může vydat autor zavedený i začínající. Mám radost, že někdo pokračuje v něčem, co jsem vytvořil. Nový vydavatel Petr Štengl do toho jde možná ještě obětavěji než já.
A jak se pozná dobrá věc? To je jednoduché. Dobrá věc se pozná tak, že ti zamrazí v zádech. Z kolika věcí ti dnes zamrazí v zádech? Tato zkušenost je pořád stejná. Karel Sýs, dnes zneuznaný ale dobrý básník, i když komunista, řekl, že napsat dobrou báseň je jako vstřelit gól. A kolik gólů se ve fotbale střílí za jeden zápas? Moc ne. I při psaní poe zie máš soupeře, kteří ti kladou překážky – okolní podmínky, nesoustředěnost.
Jak jste se dostal k psaní? Ve druhé třídě jsem začal psát román, napsal jsem myslím stránku a půl. Tatínek, který byl povoláním korektor, mi řekl, že je to špatný román, protože nemám uvozovky u přímé řeči. Ve třinácti jsem si začal psát deníky. Pak jsem napsal první sbírku básní. To bylo asi v patnácti. Nechal jsem ji, jakoby omylem, svému profesorovi ve stole, aby se vyjádřil. On, žák F. X. Šaldy, se nevyjádřil. Poslal jsem ji tehdy i Janu Nohovi do Dikobrazu. Jan Noha se nevyjádřil. V sedmnácti jsem byl přijat na vysokou školu ekonomickou a tam jsem psal takové kratičké bonmoty. Fungoval tam literární kroužek, který vydával almanach. Mezi autory byl například Petr Kabeš nebo Stanislav Havelka. Pak jsem šel na umprumku, kde jsem napsal divadelní hru. Herci se mi tehdy vysmáli. Psal jsem si deníky, pak jsem je ale spálil, jen pár věcí jsem si vypsal, různé nápady a průpovídky. V sedmdesátých letech jsem měl i nějaké sbírky. Jedna z nich, Malování kopce, měla vyjít v Bloku.
Při četbě kterého autora vás naposledy zamrazilo? V poslední době hodně inklinuji k próze, i když jsem předtím nikdy prózu moc nečetl. Naposledy mě fascinoval Doctorow a jeho Ragtime. To je věc ze sedmdesátých let, úžasně napsaná. Literaturu musíš cítit. Ona smrdí, páchne, voní. Musí mít spodní proud. Sledujete i nové autory, kteří vychází? Musel jsem je sledovat, hlavně poezii. Objevují se velice zájímavé názvuky a náznaky, ale
4
43. MFP 2007
Z dobré básně zamrazí v zádech těch žertéřských a karambolických věcí je bohužel většina. Těch povzdechů, nádechů a zklamání láskou, těch vodiček a větrů je spousta. Paskvilů a nesmyslů, zbytečných surrealistických a dadaistických hříček. Pro mě je základním autorem Holan a někteří autoři se mu alespoň vzdáleně blíží. Někteří kluci jsou sice nesnesitelně patetičí, ale přesto píší úžasnou poezii, například Vít Slíva. Mám radost, že i v okruhu Psího vína se objevili zajímaví autoři. Velice se mi líbily knížky Michala Šandy, Milana Libigere, Petra Štengla nebo Jakuba Grombíře. V Psím víně jste hodně publikovali slovenské básníky. Jaký je váš vztah ke Slovensku? V říjnu jsem spolu se dvěma jinými českými básníky, Petrem Štenglem a Jakubem Grombířem, jel do Martina, do jejich Matice, odkud se Slováci 30. října 1918 přihlásili ke společnému Československu. Jeli jsme tam propagovat časopis Psí víno a číst poezii. Už jsem dlouho nebyl na Slovensku a už u Strečna jsem tedy chytil knedlík v krku. U Strečna, kde stojí pomník padlým francouzským partyzánům, kteří tady ve čtyřiačtyřicátém bojovali proti fašismu a za svobodné Československo. Když jsme projížděli Žilinou a podhůřím Malé Fatry, vzpomínal jsem, kolikrát jsem tam byl hore hájom s rodiči, jak jsme tábořili v křoví pod Rozsutcem, jak maminka… a knedlík v krku se zvětšoval. Jak jsem byl na školním výletě v Tatrách, jak jsem dělal vedoucího na táboře u Rožňavy, jak zářily ty stalagmity a stalaktity v naší československé Demänovské jeskyni. Na nejbližším odpočivadle jsem tedy musel zastavit a ten knedlík v krku rozdýchat. V martinské Matici nás přijali nádherně. Náš pořad moderoval slovenský básník Juraj Kalnický, v současné době vysokoškolský učitel na univerzitách v Opavě a v Ostravě. Nezažil jsem tak skvělou „čítačku“, lidé nám viseli na rtech, reagovali na každé slovo. Když jsem jim chtěl za všechno poděkovat, knedlík v krku nevydržel a praskl: stařec zaslzel. Psí víno, časopis současné poezie, především české a
členové Českého spolku na Slovensku chtěli naše knihy a věnovali nám řadu výtisků svého zpravodaje.
Jaroslav Kovanda Letos vám vyšla sbírka Výlet na Kost. Můžete ji přiblížit? Je to cestopisná knížka. Psal jsem ji opravdu dlouho, od konce šedesátých let. Téměř hotová byla zhruba před pěti lety. Vytiskl jsem ji na počítači, nechal svázat a věnoval své ženě. Ale po čase jsem zjistil, že nejmíň třetina básní by se dala vyhodit. A některé předělat. Odložil jsem je a později zase přepsal. Ty básně vznikaly vkládáním veršů a předěláváním. Nestydím se za to. Mám i verše, které vznikly spontánně po dvou třech posezeních, a nepředělával jsem je. Jsou ale věci, které jsem předělával třicetkrát. Třeba i kratičké básně. Řadě mladých autorů říkám: Hoď to do šuplíku, zaval to jinými texty, pokud možno cizími, a po čase ten šuplík otevři a čti své věci, jako by byly od jiného. Pak tě napadne, který idiot to napsal. A nebo si naopak řekneš, co to bylo za génia. Ptal se Pavel Stojar
5
43. MFP 2007
Jiříkovo vidění Tak Vás po roce a sebe po dvou zase vítám na MFP. Loni Jiřík neviděl, protože podlehl molochu moderní doby a upsal se ďáblu práce. Nadále s ním bojuji a prohrávám tu na wazari, tu na ipon, ale zatím chválabohu ne na lopatky, takže jsem si aspoň trochu času na festival vyšetřil. V potu tváře se mi podařilo naplnit písmenky tři sloupečky – tady je první z nich:
Výsledkem je magický svět, ve kterém nic není takové, jak to na první pohled vypadá, a každý příběh má vždy několik různých konců a výkladů. Pokud někde narazíte na knížky Náměsíčný průvodce Prahou, V mámově postýlce a především Strašlivé Čechy a děsná Morava, neváhejte a kupte si je, dokud jsou.
Svět podle Ruta Každý máme svůj svět, a s nespočtem jiných se v životě setkáváme. Já jich chci poznat co nejvíc, proto jsem se kdysi dal na čtení. Za tu dobu jsem ale potkal jen několik prominentních průvodců, kteří své světy nedokáží jen žít, ale i přeměňovat a vytvářet nové. Vybral jsem si tři (biblické a pohádkové číslo…) a Přemysl Rut bude prvním z nich. Když jsem ho před časem viděl poprvé právě na MFP, řekl mi, že „skutečný, dobrý příběh je nad síly jednoho člověka“. Proto si „půjčuje“ příběhy a hledá v nich možnosti, které předchozí autory nenapadly. Tento objev byl pro mě jako člověka odchovaného ve znamení mýtu „originality“ naprosto zásadní. Neboť „Kdyby se pod pojem autorství vešlo jen to, co člověk stvoří z ničeho a nezávisle na ostatních, nebyl by autorem nikdo z lidí – ani Shakespeare. Hranice mezi čtením, interpretací a psaním je vždycky pozvolná,“ říká Rut.
Organizační výbor MFP Mohl bych o Přemyslu Rutovi psát dlouho, ale jeho neuchopitelnou osobnost a tvorbu nemůžu hodnotit na pár řádcích. Vybrat si raději Ruta jako pedagoga svérázné „filosofie šlágru“, laskavého i trochu zlomyslného lidového vypravěče, šťourajícího enfant terrible literární vědy, pozorného pozorovatele češtiny a hráče se slovy, či snad raději zpívajícího objevitele naší hudební historie? Objevte si ho sami. A protože ani na citát z prózy tu není dost místa, uvedu aspoň dvě z básní doprovázejících příběhy v Náměsíčném průvodci Prahou, které se k sobě tak trochu hodí.
6
43. MFP 2007
Pokyny k ubytování MFP
Jiříkovo vidění V troskách
Vážení účastníci, v letošním roce jste ubytováni na internátě SPŠ stavební, Máchova ul.
Už Petřín vyhlíží jak vyhořelý hrob s kostlivcem rozhledny, jak zřícenina Řípu, jež ze zaniklých hvězd si skládá horoskop.
V pátek se můžete ubytovat od 15.00 hod.
Tu a tam doutná list, však ze zápalných šípů pozdního slunce už se dávno nestřílí. Strnulé bezvětří podpírá mrtvou lípu,
Lůžkoviny obdržíte v recepci. PO ODCHODU Z UBYTOVÁNÍ ODEVZDEJTE KLÍČE A POVLEČENÍ NA RECEPCI.
v šedivém kabátě pospíchá nahnilý lid, aby zalezl před padající nocí. Ta noc se zhroutila na město ve chvíli,
WC a sprchy jsou na chodbě. Při příchodu na ubytovnu v nočních hodinách zvoňte na vychovatele.
kdy cize bylo v něm i geniovi loci.
V nočních hodinách zachovávejte prosím KLID.
Usnesení
Ubytovaní v sobotu musí uvolnit pokoje do 8.00 hod. v neděli ráno.
Za desáté: na příští zasedání předvolat takzvaného génia loci a dát mu jasně najevo, že jeho další pobyt na území hlavního města není v souladu se zájmy naprosté většiny obyvatel. Doporučit mu, aby do tří dnů si našel místo jinde, pokud tam jsou na něj zvědaví. Za správnost: Šmrhová
Doufáme, že studenti, v jejichž pokojích bydlíte, je najdou ve stejném pořádku, v jakém vám je předali. Příjemný pobyt Vám přeje organizační výbor MFP.
Jiří Jurečka
7
43. MFP 2007
Seznam přihlášených soutěžících 43. MFP 2007 - I. kategorie Jméno
Autor
Bachratá Dorota Koloman Kocúr Bartoš Kryštof Josef Škvorecký Bogdanová Dominika O. Henry Borovičková Zuzana Laco Kerata Cibulka Václav Karel Čapek Gabrovská Lucie Alexandra Berková Hladká Janka Marcel Schwob Hortová Anna Peter Macsovszky Losová Anna Neil La Bute Marhanová Lenka Zdeněk Šmíd Pelzová Kristina Miroslav Horníček Zemaníková Anna Juraj Šebesta
Text
Kocúr sa žení Zbabělci Kvadratúra kruhu Rozprávka O lidech spolkových Nazdar Ančo Předurčená Nesprostredkovateľné sprostredkované Autobahn Co je slyšet, když se leze na Salatín Chvála pravé chvíle Denná dávka
- II. kategorie -
Jméno
Autor
Benejová Terézia Ladislav Nádaši - Jégé Čurillová Júlia Mgr. P. O. Hviezdoslav Hort Peter Laco Kerata Lexová Tereza Judita Vaičiúnaité Matějková Zdenka Sarah Kirschová Palkovičová Eva Dominik Tatarka Režný Martin Ivan Vyskočil Řežábková Petra Jan Werich Šíp Radim K. H. Mácha, J. Neruda Trojanová Jana Leo Rosten
8
Text
Cesta životom Ráchel Prišiel som viděl som ... Čtyři podobizny Legenda o Lile Pach Takové torzo, to by si teprv žilo Chytrá Marijána Světla stán, matka zem, noc Padesátka profesora Parkhilla
43. MFP 2007
Organizační schéma 43. ročníku MFP 2007 Ředitelka festivalu: Marie Havranová Předseda občanského sdružení Valašské Athény: Josef Fabián
SEKRETARIÁT Hana Marková Magda Siekliková TISKOVÉ STŘEDISKO Karel Prokeš Miroslav Kyšák Ondřej Machala Pavel Stojar Josef Fabián Vlastislav Navrátil Martin Dobiáš Jiří Jurečka TECHNIKA Roman Štěrba Martin Janírek Martin Krejčí ŠATNA Jarmila Žitníková Jitka Zemanová Vlasta Bohůnková PRODUKCE DOPROVODNÝCH PROGRAMŮ Zdeňka Křížanová
HOSPODAŘENÍ
POROTA Česká: Libor Vacek , Ivan Němec, Martina Longinová, Aleš Vrzák
Eva Králová
JÍZDNÉ A STRAVNÉ Vlasta Frantíková Radana Krůpová
Slovenská: Peter Vilhan, Jozef Fabuš náhradník - Ivan Kováč Předseda poroty: Marcel Šustek Režie závěrečného večera: Hana Kofránková
UBYTOVÁNÍ
TAJEMNÍK POROTY
Marie Havranová
VÝPOČETNÍ STŘEDISKO Alena Svozilová Lenka Šimonovičová Karolína Studená PROPAGACE
Dušan Utinek
MODERÁTORKA Anna Šafránková
PÉČE O POROTU
Renata Hubová
9
Zdeňka Křížanová
43. MFP 2007
Literární výročí 7. února letošního roku jsme si připomněli 85. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. stol. Jana Skácela. Cimbálová muzika Hradišťan, která dnes koncertně zahájí 43. MFP zhudebnila jeho básně na CD O slunovratu.
Pouta
Dětství je to co dávno kdysi bývalo a dnes ze sna visí jak provázek a zbytek pout jež lze i nelze rozetnout
Vzpomínka na to dodnes krásně bolí zadřená čistá tříska v dlani žebřiňák koně jasné hvězdy pád úžas a slitování
Nokturno
Hlídáme vlky dlouho do noci Pak sníme lunu Zůstanou jámy plné hvězd Tma voní jako námel sladce To se nám zrovna nejvíc spát chce a přemýšlíme jak smrt oslovit Bez ní by nebylo dětství krajina duté svobody stébel
Třeba nám život jinak káže kdo moudrý je ten nerozváže motouzek co nás s dětstvím spíná a krásná pouta neroztíná
Uspávanka
Potom se opřel o žízeň a prosil aby nepřestala A obával se toho mála Bál se jak dítě Moc se bál A kde ze vzala tu se vzala stařenka smrt se přištrachala s hliněným džbánem svěží vody
Chlapec na voze plném jetele Z uťaté trávy kosa trčela ostrá jak ptačí kost a bílá a nad úvozem hvězda padala chlapec se bál nebylo kam se schovat aby ho nezabila
A on se napil Popel dní opláchl se rtů všechnu trýzeň tím douškem smyl a nenechal si vůbec nic Už ani žízeň
10
43. MFP 2007
Literární výročí
Zámecká restaurace nabízí
100 g Šunková klobása,hořčice,křen
25,- Kč
2 ks
Kuřecí párky,hořčice
18,- Kč
0,33 l
Valašská kyselice
20,- Kč
1 ks
Utopenec s cibulí
20,- Kč
150 g Hovězí guláš 1 ks
Pečivo
60,- Kč 3,- Kč
Jitro
K ránu jsou popelnice plné nedosněných snů doutnají jako rašelina hořící za suchého léta kolem bílých měst Přijeli popeláři řinčení plechu probudilo ptáky ti mají za povinnosti zpívat Z popela Fénix povstává a do ulice snáší hodinu jitřní kulatou jak vejce A kdosi s nedospalky v očích kráčí za vozem a k nebývalým přidává se navždy trhanům odhodlán paběrkovat na přísně nestřežených skládkách věčnosti Připravil Myklýk
11
Otevírací doba divadelní kavárny Čtvrtek: Pátek: Sobota:
14.00 - 24.00 hod. 8.00 - 24.00 hod. 8.00 - 18.00 hod.
43. MFP 2007
Odešel přední znalec české poezie 12. listopadu 2007 zemřel profesor Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity PhDr. Zdeněk Kožmín, CSc. (nar. 1925), na slovo vzatý badatel a invenční interpret našeho moderního písemnictví (především jeho stylotvorných peripetií a básnictví), vynikající pedagog, který inspirativně ovlivnil několik generací středoškolských i vysokoškolských studentů. Po absolvování Karlovy univerzity a nižší kantorské průpravě se posléze habilitoval na pozdější Pedagogické fakultě UJEP. Odtud byl, coby její proděkan jako morálně poctivý, názorově pevný intelektuál r. 1970 tehdejšími normalizátory násilně vypuzen. Poté celých patnáct let den co den dojížděl do Zastávky u Brna, kde si svými znalostmi, nekonvenčními výukovými postupy i neformální autoritou získal obdiv a úctu gymnazistů. Polistopadové období vědcovu skromnou, navenek nenápadnou a tichou, leč neuvěřitelně pracovitou a moudrou osobnost naštěstí zčásti rehabilitovalo – mj. jmenováním profesorem FF MU (1991), kterému ovšem nebyla cizí ani trvalá aktivita recenzně kritická, metodická a popularizační. Pomineme-li v Kožmínově bohaté, též filozofické (J. A. Komenský, E. Rádel, J. Patočka, J. Derrida) či estetické bibliografii podnětné studie časopisecké (mj. v Hostu do domu, Plameni, Literárních novinách atd.), nebo vyhledávaná skripta (Interpretace básní, Česká poezie od 40. let do současnosti
– s J. Trávníčkem), věnoval se znalec meziválečného strukturalismu a odchovanec V. Černého knižním analýzám stylistických vrstev moderní beletrie, např. v titulech Umění stylu, Styl Vančurovy prózy, Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků nebo Tvořivý sloh, kde zúročil zkušenosti ze svého normalizačního „vyhnanství“. Následovaly rozbory subtilních problémů interpretace literárních artefaktů, o čemž svědčí syntetizující publikace z devadesátýchlet
PhDr. Zdeněk Kožmín kupř. Umění básně, Studia a kritiky a zejména výtečná monografie s prostým názvem Skácel (1994). Po sondách do tvorby jiných duchovně spřízněných poetů (F. Halas, V. Holan, O. Mikulášek, L. Kundera aj.), z nichž možná vycházeli i někteří zdejší poučenější recitátoři, nabízí tu vědec s dobrodružstvím „otevírání studánek“ i se zdrženlivým respektem k „básníku ticha“ a jeho „nesmrtelné smrtelnosti“ přístup do tajemných hlubin jednotlivých sbírek, využívaje biografických detailů i osobních vzpomínek. Vít Závodský
12
43. MFP 2007
Kdybych měl velikej hever Kdybych měl velikej hever a správnou náladu, k jihu bych posunul sever a východ k západu. Eskymák by se nemusel tak teple oblíkat a bratr z východu na západ utíkat. Pozved bych prašivý země a srovnal úrovně, všude by bylo stejně anebo podobně. Nikde by nebujel plevel a neřádila smrt, kdybych měl velikej hever. Jenomže mám prd. (Jiří Dědeček)
Adelá Petřeková při losování 42. MFP
Je těžké vidět dnešní dobu růžově. Kdykoliv se ponořím do mediálních vln, z každé strany se na mě hrnou desítky informací o závratném počtu případů bezpráví či utiskování, vraždách a válečných krizích přesahujících velice často hranice několika států i naší představivosti. Je to sice smutné, ale konfliktní povaha člověka provází už od prvopočátků civilizace. Vždyť domáhat se spravedlnosti a míru za pomoci násilí je stejné, jako kdyby se souložilo za záchranu počestnosti. Jenže zkuste tohle vysvětlit dvěma stům tisícům padlých, kteří nepřežili drastické lynčování Darfúru. Jiří Dědeček na to se svou básní jde chytře. V kontextu dnešní doby až cynicky mrazivá rýmovačka sice není vrcholným dílem světové poezie, přesto trefně a s nadsázkou poukazuje na zdánlivě jednoduchá řešení současných problémů, do kterých se nikdo ne a ne pustit. Kdyby to ale bylo tak snadné, tak bychom už přeci měli žít v míru a pohodě. Snad chybí větší nasazení, angažovanost, snad nejsou lidi. Kdo ví? A kdo neví, ten si sedne za stůl a svůj plán ve verších naškrábe na papír, právě jako pan Dědeček. Bezesporu to však není špatný nápad, právě báseň může sloužit jako silný podnět k zamyšlení, může být impulsem k řešení nějaké situace. To ostatně dokazuje i fakt, že celý tenhle příspěvek měl být vlastně o poezii... Martin Dobiáš
13
43. MFP 2007
Skácel našel svého skladatele Vynikajících cimbálových muzik jsou na Slovácku desítky, v Uherském Hradišti jistě pět. Jen Hradišťan však má primáše otevřeného nejrozmanitějším vlivům, tradičním i současným - Jiřího Pavlicu. Na třinácti albech, vydaných od roku 1982, Pavlica rozšířil záběr Hradišťanu mezi jiným o folk se Spirituál kvintetem, o rock s AG Flekem a o jazz s Emilem Viklickým. Nové album O slunovratu má své předchůdce v projektech Ozvěny duše (1994) a zejména ve Svítání (1997) s japonským perkusistou Yas Kazem. Ne náhodou Pavlica k názvům těchto desek předsunul své jméno. Jestliže primášova osobnost - nadaná autorsky, hráčsky, pěvecky a hlavně citem pro souvislosti lidového umění s jakoukoli novou krásou - zásadně měnila Hradišťan už dříve, nyní dovršuje vývoj kapely od nadregionálního pohledu k vlastní tvorbě. Podobně jako Svítání, ani titul O slunovratu neobsahuje žádnou národní písničku: celé album zkomponoval Pavlica. Předtím ovšem několikrát soubor přeměnil a omladil. Pod názvem Salvia nejdříve zkoušel menší obsazení a postupně je vybrušoval až k dnešní podobě. Víc než k technické virtuozitě, která je u Hradišťanu tradiční, všichni směřovali k vyjádření nových poetických inspirací. V mimořádné osobnosti dosud neznámého typu zde vyrostli především Alice Holubová, zpěvačka s nepředstavitelnými odstíny něhy, a David Burda, melodický i dynamický
klarinetista a přirozený hlas bez manýry, mladší a jednodušší doplněk k zdrsnělé mnohobarevnosti Pavlicově, která umocňuje i ty nejsilnější texty. Tentokrát jsou to verše Jana Skácela. (Tedy ty, jež češtinu „činí stále drahou a nenahraditelnou“ i francouzsky píšícímu Milanu Kunderovi.) Pavlica si k zhudebnění porůznu vybral ze Skácelových Básní (tedy ze dvou sebraných svazků jeho poezie) vyhýbaje se všemu, oč se už pokusil zejména Miloš Štědroň - ale i Pavlica sám, ještě poněkud tápavě - například na CD Odešel tiše za ticho se schovat (1994).
I ve světle takových pokusů se plán alba O slunovratu zdál být příliš sebevědomý, odsouzený spíš jen k nahodilým dotykům s básníkovou symbolikou, s nekonečnými podobami Skácelových ohňů, vod, révy, písní a ticha. Ale už ukázky ve stejnojmenném koncertním pořadu, jmenovitě Modlitba za vodu (dobře ztvárněna i jako videoklip), se publiku překvapivě poddávaly na první poslech. Jako celek, v němž jsou ke Skácelovi přiřa-
14
43. MFP 2007
Skácel našel svého skladatele
Cimbálová muzika Hradišťan
zeny i čtyři ukázky z lidové poezie a verše o světle z Janova evangelia, album vyznívá ještě hlouběji a mnohostranněji. Na rozdíl od hojně se vyskytujících vlivů Leoše Janáčka se melodicky i harmonicky nápaditá Pavlicova hudba spíš blíží Bohuslavu Martinů a Carlu Orffovi, jehož temporytmické inspirace zpracovává svými perkusemi, bicími i klávesami Josef Fojta, dnes už téměř nepostradatelný host Hradišťanu. Nemá smysl hodnotit toto album podle jeho vzdálenosti k folkloru. I když dnešní Hradišťan jezdí na festivaly world music, stejné oprávnění by měl i jinde, třeba mezi soudobou komorní hudbou. Podstatné je, že Skácel našel svého skladatele, Pavlica další podobu vytoužené umělecké harmonie a slovácká hudebnost radostný vykřičník za desetiletím, v němž všichni měli poprvé stejnou možnost být svobodnými tvůrci, regionálními fundamentalisty nebo nočními trofejemi vinárenských hostů.
Hradišťan s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou patří k nejznámějším moravským cimbálovým kapelám, nebo spíš a bez přehánění, dnes prostě je nejznámější moravskou muzikou, ojedinělým hudebním tělesem s vysokou uměleckou úrovní, nezvykle širokým žánrovým záběrem a netradičním repertoárem, jehož inspiračním zdrojem se stal folklór. Za více než padesát let existence se Hradišťan stal respektovaným souborem, přesáhl svůj region, hranice republiky i Evropy. Začínal v Uherském Hradišti jako tradiční moravská cimbálová kapela s tanečním souborem, ale postupem času a příchodem Jiřího Pavlici, který v roce 1978 vystřídal na pozici primáše a uměleckého vedoucího souboru Jaroslava Václava Staňka, začal podnikat výlety do jiných hudebních žánrů. Ty pak ovlivňovaly jak samotný směr nové tvorby Hradišťanu, tak i koncertní provedení písniček již dříve vydaných. Jasným signálem přicházejících věcí příštích, předznamenáním pozdějších experimentů, které Hradišťan posunuly z folklorních pozic k world music, a možná ještě spíš k alternativní hudbě, bylo v roce 1982 album moravských lidových písní z dob napoleonských válek nazvané Byla vojna u Slavkova. Jiří Pavlica písničky vlastně aranžoval v instrumentacích u cimbálových muzik obvyklých, přesto album znělo jinak, zaujalo tenkrát nejen příznivce moravského folkloru, ale i folkové a rockové posluchače. Od vydání kolekce Byla vojna u Slavkova uběhlo čtvrt století a Hradišťan má za sebou mocný díl dobrodružné cesty k hudbě bez hranic, bez regionálních, či etnických omezení. Pozoruhodné je, že soubor na té cestě neztratil sám sebe, hudeckou podstatu etnografické oblasti hradišťského Dolňácka, přirozenou zpěvnost, své moravanství. Karel Prokeš
Jiří Černý Převzato z MF Dnes s laskavým svolením autora.
Cimbálová muzika Hradišťan
15
Program 43. Mezinárodního festivalu poezie 2007 Čtvrtek 22 listopadu 15.00 hod. - prezence účastníků 19.30 hod. - zahájení MFP - losování 1. kola
JAN BURIAN Ženy muži a jiné básně Recitál hradčanského básníka, písničkáře a klavíristy
Cimbálová muzika HRADIŠŤAN s uměleckým vedoucím Jiřím Pavlicou
Sobota 24. listopadu 9.00 hod. - 2. kolo soutěže 14.00 hod. - rozborový seminář 19.30 hod. - slavnostní zakon čení 43. ročníku MFP s vyhlášením výsledků a přehlídkou vítězů
Pátek 23. listopadu 9.00 hod. - 1. kolo soutěže 14.00 hod. - pokračování 1. kola 19.30 hod. - losování 2. kola soutěže
„O ŠTÍT MĚSTA VALAŠSKÉHO MEZIŘÍČÍ“
43. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL POEZIE ve dnech 22. - 24. litopadu 2007 pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Občanské sdružení Valašské Athény a Město Valašské Meziříčí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje, ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Bratislava Za podporu děkujeme firmám:
Zpravodaj 43. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor, Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel Stojnar, Josef Fabián, Martin Dobiáš, Jiří Jurečka, Vít Závodský, Aleš Linduška, Jiří Černý - autoři příspěvků
