PROČ A JAK ZAPISOVAT ZNAKY ČESKÉHO ZNAKOVÉHO JAZYKA (Poznámky k diskusi) Alena Macurová
Český znakový jazyk (dále ČZJ) se od češtiny liší přinejmenším ve dvou ohledech: 1) existuje ve způsobu vizuálněmotorickém - vidí se totiž a ukazuje; 2) neexistuje v psané podobě. Slyšící lidé, kteří se znakovému jazyku učí jako jazyku cizímu, ovšem pociťují potřebu i znaky ČZJ nějak zachytit, fixovať (a zaznamenávají je - každý jinak především slovním opisem). Výhodnější než zápis „slovní", různící se případ od případu, a plně srozumitelný většinou právě jen svému zapisovateli, je samozřejmě zápis (nějak) konvencionalizovaný, ustálený, obecně sdílený. Takový ustálený způsob zápisu znaků pomocí ustáleného souboru symbolů může pak být využit nejen jako pomůcka při výuce a studiu ČZJ (srov. vybavovací funkci zápisu, který vlastně supluje „viditelnost" znaku).
Sloužit může i jako nástroj výzkumu ČZJ (zvi. pokud jde o rovinu fonologickou a lexikální); ostatně právě tomu byly různé koncepce konvencionalizovaného zápisu znaků původně určeny. Počátky výzkumu znakových jazyků se spojují se jménem W. Stokoea a s jeho průkopnickou studií o americkém znakovém jazyce (1960). V ní se poprvé dokládá, že na rozdíl od gesta lze znak analyzovat, rozložit na složky, komponenty (stejně jako lze obdobným způsobem rozložit slovo). Tyto komponenty však (na rozdíl od komponentů slova) existují v podstatě simultánně, nenásledují „za sebou", ale vrší se „na sebe" či „nad sebe". Stokoe sám v této souvislosti vyděluje jako komponenty znaku 1) umístění znaku v prostoru (TAB, od labula), 2) tvar ruky (DEZ, od designator) a 3) pohyb ruky v prostoru (SIG, od signator).
I Pociťují ji pravděpodobně naléhavěji než jeho rodilí uživatelé. Zápis znaků ovšem může sloužit i neslyšící komunitě, byť třeba nepřímo: nesporná je např. jeho funkce uchovávat „staré" znaky (tj. znaky, které vycházejí z úzu a v reálu jsou k vidění jen zřídka) a udržovat tak vědomí jisté jazykové kontinuity, historického rozměru jazyka, a také kultury, jež je s ním spjata.
V každém konkrétním znakovém jazyce jsou pak TAB, DEZ i SIG realizovány kvalitativně vymezeným a kvantitativné omezeným souborem prvků (srovnatelným se souborem fonémů v jazyce mluveném). 2 Později, v 70. letech, se začalo uvažovat o dalších komponentech (parametrech) znaku: o kontaktu, o orientaci dlaně a prstů (tj. o jejich poloze ve vztahu k tělu) a o vzájemné poloze rukou (při znacích artikulovaných oběma rukama). 3 S těmito parametry znaku v současné době počítá většina prací o znakových jazycích, v zápise jsou ale zohledňovány v různé míře a různým způsobem. Východiskem zde předkládaného návrhu je především práce Brennanové, Colvilla a Lawsonové (1984). Výzkum českého ZJ byl zahájen v r. 1993 v Institutu pro neslyšící v Berouně (financován je z grantů MŠMT ČR); také v rámci tohoto výzkumu je samozřejmě věnována pozornost struktuře znaků a v souvislosti s tím promýšlen i způsob jejich zápisu.
základě konzultací s autory dalších učebních textů (Ptáček, rkp.; Švagr, rkp.) je do zápisu znaků ČZJ zahrnuto: 1. místo, kde se znak artikuluje (TAB) 2. tvar ruky/rukou, která/é artikuluje/í (DEZ) 3. vztah ruky/rukou k tělu: orientace dlaně (OR11) orientace prstů (OR12) 4. vztah ruky k ruce: vzájemná poloha rukou (u znaků artikulovaných dvěma rukama) (HA) 5. pohyb/y ruky/rukou (SIG).
Na základě zahraničních poznatků, excerpce znaků zobrazených ve Slovníku znakové řeči (Gabrielová - Paur - Zeman, 1988) a v učebnici českého znakového jazyka (Mrzílková - Ostatková, 1993) i na
B. Znaky artikulované dvěma rukama Vjejich rámci se vydělují B(a) znaky, v nichž jsou aktivní (v pohybu) obě ruce stejného tvaru (např. ŽIVOT, VYCHOVÁVAT);
Znaky českého znakového jazyka jsou pak s přihlédnutím ke způsobu artikulace rozděleny na tři základní typy: A. Znaky artikulované jednou rukou Vjejich rámci se vydělují A (a) znaky s nulovým kontaktem (např. MUSET, KOLIK); A(b) znaky s kontaktem; dominantní (u praváků pravá) ruka kontaktuje nějakou část těla (např. čelo, nos, ústa, hruď, rameno atd.), nikoli však druhou ruku (např. VEJCE, ŠPION).
2 Pro americký znakový jazyk uvádí Stokoe 19 tvarů ruky, 12 umístění znaku v prostoru a 24 druhů pohybu. 3 Podrobné shrnutí zahraniční literatury k těmto otázkám a soupis základních pramenů srov. Macurová, 1994 a), b).
B (b) znaky „symetrické", v nichž je aktivní jedna (dominantní, u praváků pravá) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasívni; ruce jsou ve stejném tvaru ( např. PROČ, ČOČKA); B(c) znaky „ asymetrické ", v nichž je aktivníjedna (dominantní) ruka, která artikuluje nad (pod, za, před atd.) rukou pasivní; ruce jsou v různém tvaru (např. OPAKOVAT, ČOKOLÁDA). C. Sloiené znaky zahrnují kombinace výše uvedených typů (např. NASHLEDANOU. ČERVENEC). Všechny tyto typy znaků jsou pak zapisovány pomocí tří typů „matric" (srov. Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984): T1 A DF7 A R D
S,G
PRII OR12
(pro zápis znaků skupiny A) Příslušnými symboly se zapíše nejprve místo, kde se znak artikuluje (TAB), potom tvar ruky, která artikuluje (DEZ), orientace dlaně (ORI1), orientace prstů (ORI2) a pohyb (SIG). © TI A/\D R D F 7 0R[| 0R12 (HA) D F 7 0R|| DĽ.Z. UCZ.
0RĽ
SIG
(pro zápis znaků skupiny Ba) Příslušnými symboly se zapíše nejprve místo, kde se znak artikuluje (TAB), pak tvar levé ruky (DEZ) a orientace její dlaně a prstů (OR11. 2), tvar pravé ruky (DEZ
bude totožné s DEZ již zapsaným) a orientace její dlaně a prstů (OR11, 2), dále pohyb rukou (SIG) a příp., pokud je to nutné, také jejich vzájemná poloha (HA). © manuálníTAB 0R| , 0RI2(HA) DEZ
OR], 0R12
S1G
(pro zápis znaků skupiny Bb a Bc) Příslušnými symboly se zapíše nejprve tvar pasivní ruky, která slouží jako TAB, a orientace její dlaně a prstů (ORII, ORI2), pak vzájemná poloha rukou (HA), tvar dominantní (aktivní) ruky (DEZ), orientace její dlaně a prstů (ORI 1, ORI2) a její pohyb (SIG). Pozn.: V případě složených znaků se pomocí těchto matric zapíše každá část znaku; jednotlivé části se od sebe oddělí dvěma šikmými přerušovanými čarami.
Při rozhodování o typu užité matrice pomáhá sled jednoduchých kroků: Je-li znak artikulován jednou rukou, bude zapisován pomocí matrice ©. Je-li znak artikulován dvěma rukama, bude užita matrice ®, nebo ®. Pokud jsou ruce ve stejném tvaru a obě jsou aktivní (v pohybu), je užita matrice ®, všechny ostatní znaky artikulované dvěma rukama jsou zapisovány pomocí matrice Jak je patrno z jednotlivých typů matric, zapisují se parametry ORII, ORI2 a HA (tj. tzv. pobočné parametry znaku) jako dolní indexy, parametr SIG se zapisuje jako horní index. Každý „formalizovaný" zápis je doplněn slovním doprovodem.
Do „položek" TAB, DEZ, ORI, SIG, HA jsou pak při zápisu obsazovány (znak od znaku různě) symboly, které postihují jejich variabilitu, způsoby jejich kombinace atd. Soupis symbolů umožňující zapsat znaky českého znakového jazyka (viz dále tabulky) vychází ze zahraničních zkušeností (literaturu srov. v Macurová, 1994 a, b; zvi. pak srov. Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984) a je pro potřeby ČZJ modifikován na základě excerpce Slovníku znakové řeči a excerpce nahrávek komunikace neslyšících pořízených v rámci výzkumu ČZJ (Institut pro neslyšící v Berouně). V této fázi nejde samozřejmě o nic víc než o návrh způsobu zápisu; ukáže-li se v průběhu dalšího výzkumu, že některé symboly jsou pro zápis znaků ČZJ neužitečné, budou ze soupisu vynechány, jiné naopak mohou být - bude-li to třeba - dodatečně zavedeny. Dosavadní zkušenosti s přepisem (používán je od podzimu r. 1993) zatím ukazují, že navržený způsob v podstatě funguje - prostřednictvím daných souborů symbolů lze zapsat každý znak ČZJ, nebo přesněji: jeho složku manuální. Vedle ní je samozřejmě třeba postihnout (ať slovně nebo zase pomocí
nějakého systému symbolů) i nemanuální složku znaku (výraz obličeje, pohled, pozice a pohyby hlavy a trupu, příp. pohyby úst).4
Ukázka zápisu manuální složky znaků ČZJ Typ
©
ľ1
Y
x
v <
•
U pravé sírany hrudi je postavena pravá ruka Y (dlaň dolů, prsty doleva); ruka opakovaně kontaktuje hruď. Český ekvivalent: zajímavý, zajímat se, zájem. ^
A «< 1
Pravá ruka A je postavena (s dlani k tělu a prsty doleva) u levé strany čela; ruka vykoná pohyb doprava. Český ekvivalent: sklo, skleněný.
4 K tomu srov. např. systém vypracovaný v Edinburghu: za nositele nemanuálního chování se zde považují oči, obočí, nos, ústa, jazyk, zuby, tváře, proud vzduchu, čelisti, hlava, ramena, trup; jim se přiřazuje 19 typů pohybu (Working Paper I, b.d.). 5 Právě tento systém symbolů (nabízely se samozřejmě a vyzkoušeny byly i systémy jiné) byl převzat z toho důvodu, že je (alespoň podle mého názoru) relativně jednoduchý, a přitom zcela uspokojivě funguje.
0
V
CJ .
n
v
Pravá ruka V s dlani doleva a prsty od těla je postavena v neutrálním znakovacím prostoru. Ruka kývne dolů. Český ekvivalent: kilo. r. i Ď
1A
U středu hrudije postavena pravá ruka Ôs dlaní směřující k tělu a prsty nahoru. Ruka opakovaně kontaktuje hruď. Český ekvivalent: kašel, kašlat.
Typ © TAR D F 7
DF7
S,G
Ruce Xjsou postaveny podél sebe (,, bok po boku ") u brady s dlaněmi směřujícími k tělu a prsty nahoru. Opakovanými kroutivými pohyby v zápěstí se ruce pohybují směrem od těla a zároveň se od sebe vzdalují. Český ekvivalent: velikonoce.
V neutrálním znakovacim prostoru jsou postaveny ruce B ^laněmi dolů a prsty od těla. Ruce vyjedou od těla doprava. Český ekvivalent: protekce.
ORIIORI2 0 H A ) 1 - ' " ' 0RII0RJ2
0 tB ,I 1 >A V neutrálním znakovacim prostoru jsou postaveny ruce Ď. Dlaň levé ruky Ď směřuje nahoru, její prsty doprava. Na ní (kontakt v ohybu ukazováků) je postavena pravá ruka Ď s dlaní směřující dolů a prsty od těla. Ruce společně vykonávají kruhový pohyb ve směru hodinových ručiček (od těla a doprava). Český ekvivalent: klub
Í
1
V neutrálním znakovacim prostoru jsou podél sebe postaveny ruce jB; levá ruka s dlaní směřující doprava a prsty nahoru, pravá ruka s dlaní směřující doleva a prsty nahoru. Ruce se od sebe vzdálí a potom udělají souběžný pohyb dolů. Český ekvivalent: listina.
Typ (D
ia
(manuální) TAB ORI I QR12 (HA) D E Z
Y
A >
S,G
OMI QRI2
*u Y v t
Na levé ruce Y (manuální TAB) s dlani směřující nahoru a prsty doprava je postavena (v kontaktu malíčky) pravá ruka Y s dlaní směřující dolů a prsty od těla. Malíček pravé ruky vykonává na malíčku levé ruky kruhový pohyb proti směru hodinových ručiček (doleva a k tělu). Český ekvivalent: čočka.
A*> * A
m
<x
1 P*< Vedle levé ruky Bt s dlaní doprava a prsty od těla (manuální TAB) je postavena pravá ruka P s dlani směřující k tělu a prsty doleva. Pravá ruka jede doleva a kontaktuje levou ruku. Český ekvivalent: znak.
K jednotlivým souborům symbolů (viz tabulky): Ad TAB - místo artikulace (tab. č. 1): Při zápisu tohoto parametru znaku je možné převzít systém symbolů uváděný v zahraniční literatuře (Brennanová - Colville - Lawsonová, 1984)5 vcelku beze změn; v případě potřeby je možné (zvi. u znaků skupiny (D, kdy je nutné rozlišit, na jaké části ruky se realizuje kontakt) použít ještě dodatečných symbolů pro jednotlivé části ruky, které fungují jako místo artikulace (TAB), srov. (tab. č. 2) tzv. manuální TAB. Ad DEZ - tvar ruky (tab. č. 3): Tvary ruky používané k artikulaci znaků ZJ jsou v různých znakových jazycích různé (a různé je i jejich označování). Pro zápis znaků ČZJ jsou písmenové symboly tvarů ruky převzaty většinou z české jednoruční prstové abecedy, pro tvary ruky, které se v české jednoruční prstové abecedě nevyskytují, jsou užity znaky speciální (5, S).
Tab. č. 1 0
ň r\
U n w w } D
ir n u
TAB: místo artikulace
neutrální prostor (prostor před tčlem, kde se ruce pohybují přirozeně a volně) celý obličej horní část hlavy horní část obličeje, čelo oko/oči nos dolní část obličeje, brada pod bradou ústa a rty tvář(e) ucho/uši krk horní část trupu dolní část trupu
Tab. č. 2
ri
ramena
TT hruď J I pas a těsně pod ním U levá/pravá hrana trupu (od podpaždí k bokům) horní část paže (od loktu k rameni) dolní část paže (od zápěstí k loktu) loket vnější zápěstí (dlaň dolů) vnitřní zápěstí (dlaň nahoru) bok(y) stehno od kolena ke kotníku
X /
S *>
Q. W i T
M a n u á l n í TAB i
A a e i o u špičky prstů a £ u i Q úpatí prstů 1 špička prstu - délka prstu i hrana ruky - palec j hrana ruky - malíček u povrch ruky - dlaň n povrch ruky - hřbet -t zápěstí u dlaně h- zápěstí u hřbetu ruky + loket
\
\ \
ä. \
^ \
\
rol / / JV U/
/
//
v) \
\\
/
1
/
i
1 11
DEZ: tvary ruky
Tab. i. 3
Skupina
a)
°
b)
,
c)
A
d)
11
h)
Zavřená ruka
Skrčená ruka
Ruka s prsty u sebe
Ruka s prsty od sebe
Prsty vztyčené ze zavřené dlaně
Tvary rukou jsou rozčleněny do pěti skupin: 1. zavřená ruka (A), 2. skrčená ruka (O, C), 3. ruka s prsty u sebe (B), 4. ruka s prsty od sebe (5, tf), 5. zavřená ruka se vztyčenými prsty (D, V, P, I, Y, R). Do těchto skupin je zahrnuto (prozatím?) celkem 12 tvarů ruky; jejich frekvence je přitom různá (srov. např. značně frekventovanou ruku A, a proti tomu ruku I nebo R). Další tvary ruky jsou chápány jako tvary od těchto (základních) tvarů odvozené: pravidelné způsoby odvozování jsou zapisovány pravidelnými rozlišovacími znaménky přidávanými nad a/nebo za písmeno označující základní tvar. Tak a) kroužek nad písmenem označuje vždy ruku s „vystrčeným" palcem; b) dolní index 1 za písmenem označuje ruku s palcem položeným podél ukazováku; c) „stříška" nad písmenem signalizuje kontakt mezi palcem a špičkou ostatních prstů dané ruky (s výjimkou ruky Á tam se tímto rozlišovacím znaménkem zapisuje kontakt špičky palce a vnitřní plochy ohnutého ukazováku); d) dvě svislé čáry nad písmenem signalizují ohyb v hlavním kotníku ruky; e) tři svislé čáry nad písmenem signalizují skrčené prsty; f) dvě vodorovné čáry nad písmenem označují ruku, kde je palec postaven rovnoběžně s ukazovákem.
Tyto symboly pak umožňují zapsat i ty tvary ruky, kde se „vlastnosti" zapisované jednotlivými rozlišovacími znaménky kombinují (g); v případě, že se ve tvaru ruky kombinují charakteristiky dvou písmen české jednoruční prstové abecedy, připojuje se k písmenu označujícímu tvar základní ruky příslušný písmenný index (h): např. jA - ^ - p (srov. v tab. 3). Ad ORI - poloha dlaně a prstů ve vztahu k tělu (tab. č. 4): Při zápisu orientace dlaně a prstů ve vztahu k tělu se zapisuje orientace dlaně (ORI 1) vždy před orientací prstů (ORJ2). Pro určování sporných případů orientace dlaně (např. znak JÁ) je rozhodující orientace vnitřní plochy zápěstí. Pro určení ORI2 je rozhodující orientace ukazováku, prostředníku, prsteníku a malíku (nikoli tedy orientace palce). V případě zavřené nebo skrčené ruky (např. A, O) je orientace prstů určována podle směru prstů v narovnané poloze. U řady znaků artikulovaných dvěma rukama (zvi. u znaků zapisovaných pomocí matrice (D, např. NAVŠTÍVIT, OPAKOVAT) zaujímají v „reálu" ruce a tělo úhel 45°; v těchto případech se se v zápisu provádí posun o 45° ve směru hodinových ručiček: orientace prstů levé ruky se zapisuje jako > (tj. doprava), orientace prstů pravé ruky jako T (tj. od těla). Obdobně se posouvá (srov. např. BRAMBORY) i orientace dlaně: u levé ruky 1 (tj. k tělu), u pravé ruky: < (tj. doleva). Podstatné přitom je, aby byl v zápise zachycen úhel (90°), který ruce navzájem svírají.
Posun je možné v zápise vyznačit, např. dvojím podtržením příslušných symbolu.
ORI
Tab. i. 4
ORI A v *
1: orientace dlaně 2: orientace prstů
nahoru dolů k tělu
Ad HA - vzájemná poloha rukou (tab. č. 5): Vzájemná poloha rukou se zapisuje (viz výše) jen u znaků artikulovaných oběma rukama. Parametr HA se zapisuje jako sekundární parametr na stejné rovině jako
Tab. č. 5
i 9
t > <
od těla doprava doleva
ORI (tj. jako dolní index). V některých případech vyplývá povaha HA z ostatních parametrů; pak není nutné tento parameter zapisovat (proto je v „matricích" jednotlivých typů znaků - viz výše - uveden v závorce).
HA: vzájemná poloha rukou (u znaků ukazovaných dvěma rukama) vedle, podél sebe jedna ruka nad druhou jedna ruka za druhou (blíže k tělu)
I o x
propojení rukou jedna ruka uvnitř druhé ruce ve vzájemném kontaktu
Jsou-li ruce nad sebou, zapisuje se symbol — nad písmenné označení ruky, která leží níže (a symbol tak vlastně „zastupuje" ruku, jež je „nad"); jsou-li přitom ruce v kontaktu, píše se symbol pro kontakt na řádnou pozici parametru Symbol 9 se píše za symbol ruky (DEZ, ORI 1, ORI2), která je blíž k tělu. Ad SIG - pohyb (tab. č. 6): V případě znaků skupiny © odkazuje symbol SIG k pohybu obou rukou; v případě znaků skupiny © odkazuje k pohybu aktivní, dominantní (obvykle pravé) ruky. Horizontálně umístěné symboly pro SIG postihují pohyby následující za sebou; vertikálně umístěné symboly odkazují k pohybům probíhajícím současně. Má-li být zapsán kruhový pohyb® (tab. č. 7), je třeba rozlišit, zda jde o 1) kruhový pohyb horizontální (kruh rovnoběžný s podlahou), 2) kruhový pohyb vertikální (rovnoběžný s tělem), nebo o 3) kruhový pohyb pravoúhle vertikální (kruh v pravém úhlu k tělu). Tyto různé typy kruhového pohybu jsou rozlišeny dalšími dvěma symboly zapisovanými ve vertikálních sloupcích pod základní symbol (<s). Pokud se ve znacích artikulovaných dvěma rukama pohybují ruce „střídavě" (tj. např. jedna nahoru, druhá dolů, jedna k tělu, druhá od těla), vyznačí se za symbolem typu pohybu alternace (co). Podobně se za symbol pohybu píše i symbol postihující jeho opakování.
Vybavovací funkci zápisu je na prospěch, je-li v případech, kdy je to potřeba, možné zapsat i kontakt (aktivní ruky s jinými částmi těla nebo s druhou rukou). Zápis umožní rozlišit kontakt počáteční, koncový a zdvojený (ke kontaktu dochází na počátku a na konci artikulace), a to umístěním symbolu pro kontakt (x). Píše se před symboly (počáteční), po symbolech (koncový), nebo mezi symboly (zdvojený) zapisujícími pohyb na horizontální linii zápisu. Na vertikální linii zápisu je pak rozlišován kontakt trvající po celou dobu artikulace znaku (zapisuje se na dolní pozici vertikálního sloupce zápisu), kontakt držený, kdy (jako např. ve znaku OŠKLIVÝ)je v kontaktu s nějakou částí těla jen část artikulující ruky a zbytek ruky se pohybuje (zapisuje se na horní pozici vertikálního sloupce zápisu) a kontakt letmý, tj. kontakt, jemuž předchází a jejž následuje ne-kontakt (zapisuje se uprostřed vertikálního sloupce zápisu). Zapsané znaky mohou (lépe než znaky pouze viděné) sloužit jako východisko k určení fonémů českého znakového jazyka, tj. těch jeho nejmenších „stavebních" jednotek, které samy o sobě nenesou význam, slouží ale k jeho rozlišení. Tak např. znaky OBRAZ - VEČER jsou rozlišeny (pouze) na základě parametru ORI 1, znaky ŽIVOT - ČEKAT na základě parametru SIG, znaky ŘÍZEK - PŘEKLAD na základě parametru DEZ atd. Zároveň mohou být zapsané znaky podkladem pro postižení geografického rozrůznění znaků ČZJ.
Tab. č. 6 A V N
> < Z
\
t t O X •f
» co
+ I A
nahoru dolů nahoru a dolů doprava doleva ze strany na stranu k tělu od těla k tělu a od těla vsunutí přiblížení oddálení výměna střídání zkřížení spojení/uchopení míjení
SIG: pohyb X <2 CO Os b 0 RR>
rm R
im I=I
«
. 0
o
•
[]
kontakt kruhový pohyb kroucení (otočka zápästí) dlaň nahoru dlaň dolů kývání (ohyb v zápěstí) mávání (ohyb v kotníku ruky) skrčení (prstů) třepotání „drobení" (špičkami prstů) otvírání zavírání žádný pohyb opakování (za symbolem SIG) krátký pohyb prudký pohyb konečný tvar ruky
Tab. č. 7
SIG: kruhový pohyb ve směru hod. ručiček
proti směru hod. ručiček
<2
e
t >
< i
©
e x
1. Horizontální: jedna ruka
dvě ruce
t
i
e Pro pohyb obou rukou ve stejném směru podle směru pohybu
f
>
© nebo < i
2. Vertikální: ©
©
jedna ruka
>
<
dvě ruce
-Ť
v
V
e
©
x
v
V
<2
<2
Pro pohyb obou rukou ve stejném směru podle směru pohybu > nebo V
V
3. Pravoúhle vertikální: e
jedna ruka
dvě ruce
t
©
i
v
V
e
©
t
v
i
v
Pokud se ruce nepohybují simultánně, je za symbol pohybu <s umístěn symbol pro střídání: oo
Pozn.: V této souvislosti je podstatné, že v rámci výzkumu jsou zapisovány pouze znaky, které neslyšící skutečné ukazují (a které byly v Institutu pro neslyšící v Berouně zaznamenány na video). Protože šlo o neslyšící z různých částí České republiky, různého věku (a zřejmě i různé znalosti znakového jazyka), mohou se některé zaznamenané znaky jevit jako neobvyklé, zvláštní, jiné než ty „normální". Podstatné je ovšem v první fázi výzkumu zmapovat, jaké znaky českého znakového jazyka skutečně jsou. Další úvahy o znacích ČZJ by se měly odvíjet (opět ve spoluprácí s českými neslyšícími) v dalších fázích výzkumu. Vcelku výzkum zahrne čtyři takové fáze: 1. záznam vzorků znaků ČZJ z jednoho regionu (jedné oblasti); 2. analýzu individuálních rozdílů v daném regionu (za účasti neslyšících, jejichž projevy byly zaznamenány) - tato analýza by měla vyloučit znaky (jen) individuální, ostatním neslyšícím neznámé, nebo i takové znaky, jež většina neslyšících z daného regionu pokládá za nepřijatelné; 3. výběr znaku, který neslyšící z daného regionu považují za znak místně obecně přijatelný, pro daný region reprezentativní; 4. srovnání znaků z různých regionů. Postihnout geografické rozrůznění znaků ČZJ, a případně také jejich rozrůznění generační, ovšem neznamená nějak „předepisovat", rozhodovat o tom, které znaky jsou „správné", a které ne, nebo o tom, kterých znaků užívat a kterých nikoliv.
Je více n e ž z ř e j m é , že při v ý z k u m u Č Z J se lze b e z k o n v e n c i o n a l i z o v a n é h o z á p i s u (struktury) č e s k ý c h z n a k ů obejít j e n stěží. Podobně se lze při tomto v ý z k u m u stěží obejít b e z ( n ě j a k ) k o n v e n c i o n a l i z o v a n é ho p ř e p i s u (nikoli p ř e k l a d u ! ) „ v y š š í c h " celků Č Z J do češtiny; t o j e o v š e m p r o b l é m n e p o m ě r n ě složitější a na své řešení teprve čeká. LITERATURA Brennan, M. - Colville, M.D. - Lawson, L.K.: Words in Hands. A Structura l Anály sis o f I he Signs of Brilish Sign Language. Edinburgh 1984. Gabrielová, D. - Paur, J. - Zeman, J: Slovník znakové řeči. Praha 1988. Macurová, A.: Jazyk v komunikaci neslyšicich. Předběžné poznámky. Slovo a slovesnosl 55, 1994, s. 121-132. Macurová, A.: Náš - jejich jazyk a naše vzájemná komunikace. Naše řeč 77, 1994, s. 4450. Mrzilková, E. - Ostatková, M.: Základy české znakové řeči I. Praha 1993. Ptáček, V.: Kurz české znakové řeči (rkp. učebnice). Stokoe, W Sign Language Structure. The First LinguisticAnalysis of American Sign Language Buffalo 1960. Švagr, J.: Kurs znakového jazyka (rkp. učebnice). Working Paper I. Edinburgh Non-Manual Coding System (ENCS). Edinburg b.d.
