Průmysl a životní prostředí ŽIVOTNÍ CYKLUS VÝROBKU EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK ŘEŠENÍ EKOLOGICKÝCH PROBLÉMŮ EKOLOGICKÉ ŘÍZENÍ PODNIKU ČISTŠÍ PRODUKCE

Průmysl a životní prostředí ŽIVOTNÍ CYKLUS VÝROBKU EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK ŘEŠENÍ EKOLOGICKÝCH PROBLÉMŮ EKOLOGICKÉ ŘÍZENÍ PODNIKU ČISTŠÍ PRODUKCE

ŽIVOTNÍ CYKLUS VÝROBKU LCA - od kolébky do hrobu Suroviny Výroba Užití Likvidace

Cíle LCA

Odpad

– provést inventarizaci zátěže ŽP – zhodnotit dopady na ŽP – přispět ke zlepšení kvality výrobku (ekodesign)

Výrobek základ LCA 2

Nástroje LCA

A- Definice cílů –

–

stanovení rozsahu studie ● důvody proč je studie zpracovaná ● způsob využití poznatků (interní, externí) určení funkční jednotky ● vstupy a výstupy ● hranice jednotky 3

B - Inventarizační analýza –

Definování systému a jeho hranic

Systém soubor operací spojených materiálově a energeticky vykonávající určitou činnost ● ●

definice funkcí systému rozdělení systému do série provázaných operací.

4

Hlavní skupiny vývojových diagramů

Lineární model el. výroby

Sítový model el. výroby – – –

sled operací hlavní výroby výroba pomocných materiálů dodávka energii a paliv 5

6

Data základ LCA –

zdroje dat veřejné, ● soukromé (aktuálnější). identifikátory dat ●

–

doba pořízení dat, ● metoda sběru dat, ● komplexnost, reprezentativnost, přesnost ● nejistota (konzistence), ● variabilita ukazatelů (std, var, med). kvalita dat ●

–

●

primární údaje (výběrový vzorek) – komplexnost popisu operací, – přesnost záznamů, 7

●

–

formát záznamů,

–

začlenění ve výrobním procesu.

sekundární (publikované) údaje – získané kvalifikovanými odhady, – nejistota snížená paralelními výpočty.

postup výpočtu hmotnostní bilance vstupů ● bilance příspěvku výstupů k celku Alokační postupy ●

–

subsystémy mají obvykle více výstupů (mohou být surovinou nebo škodlivinou) ● vedlejší produkty ● recykláty – –

uzavřená (materiál zpět do výrobního procesu) otevřená (výrobek jako potenciální recyklát) 8

Energie a materiály ● ●

anorganické, minerální (kriterium odpad) organické (bilanční kriterium „energie“) – –

energie okamžitě materiál > energie po skončení života

C- Hodnocení vlivů –

–

– –

Proces vedoucí k ke zhodnocení ekologického zatížení klasifikace/kvantifikace vlivů ● seskupování dat z hlediska dopadů ● normalizace dat, ● hodnocení dopadů. charakterizace vlivů ● normalizace agregovaných dat ● validace dat oceňování vlivů statistické vyčíslení dopadů 9

D - Návrhy zlepšení

hledání variantních řešení vedoucích ke snížení negativních dopadů Omezení LCA – počet sledovaných kroků – počet etap LCA (LCI)

10

Analýza výsledků LCA – –

kontrola podezřelých výsledků zhodnocení dopadů změn

Využití LCA –

interní ●

rozvoj ekologické strategie podniku – –

● ● ●

–

ekologické zlepšování ekologický audit

projekty výrobků, výrobních procesů minimalizace odpadů pro reklamu značení výrobků

externí ● ● ●

marketing ekologická osvěta globální zásady ekologické politiky

Příklady využití LCA ● ●

pračky, myčky PC

11

Normy vztahující se k LCA ČSN ISO 14 040 Environmentální management - posuzování životního cyklu Zásady a osnova ČSN EN ISO 14041 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Stanovení cíle a rozsahu a inventarizační analýza ČSN EN ISO 14042 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Hodnocení dopadů ČSN EN ISO 14043 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Interpretace životního cyklu ČSN ISO/TR 14047 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Příklady aplikace ISO 14042 ČSN P ISO TS 14048 Environmentální management - posuzování životního cyklu - Formát dokumentace údajů

12

Software pro LCA

13

ŘEŠENÍ EKOLOGICKÝCH PROBLÉMŮ PŘÍSPĚVEK STÁTU - EIA Státní zájem o ochranu životního prostředí je vyjádřen zákonem č.244/92 Sb. (EIA). Hodnocení vlivů projektovaných staveb na životní prostředí: –

ekologickou únosnost dotčeného území,

–

zajištěnost prevence, minimalizace, případě kompenzace nepříznivých účinků záměrů na životní prostředí,

–

důsledky činností využití dotčeného území na životní prostředí,

–

způsoby nakládání s odpady a jejich zneškodňování,

–

variantní koncepce a úplnost poskytovaných informací o projektovém záměru.

14

Záměry každého projektu je potřebné hodnotit zejména z hlediska: –

lokalizace území pro obytné, rekreační a výrobně-skladové zóny,

–

řešení dopravních systémů,

–

zásobování vodou ve vazbě na její kvalitu,

–

zásobování energiemi ve vazbě na hygienickou úroveň životního prostředí,

–

likvidace odpadů,

–

minimalizace narušování přírodních struktur a ekologické stability území,

–

zajištění příznivé úrovně sídel včetně dostatečných funkčních ploch,

–

revitalizace krajiny, poříčních systémů a venkovského osídlení,

–

využívání a ochrana nerostných surovin a dalších přírodních zdrojů.

15

Ministerstvo životního prostředí Vršovická 65 Praha 10 110 00 Změny uskutečněné na JETE podléhají podle zákona č. 244/92 Sb. posouzení vlivů na životní prostředí. K takovému posouzení však nedošlo, přesto je jaderná elektrárna uváděna do provozu. Považujeme za protizákonné, že se změny na JETE posuzují až po aktivaci paliva. Přesto podáváme následující připomínky. Připomínky k dokumentaci podle zákona č. 244/92 Sb. Změny na jaderné elektrárně Temelín 1. Protože v důsledku provedených a hodnocených změn byl fakticky zcela změněn původní projekt JE Temelín, není možné se omezit na vyhodnocení jednotlivých změn, ale hodnocení EIA musí podléhat celá stavba komplexně jako celek. V tomto novém hodnocení pak nesmí chybět vyhodnocení variant včetně varianty nulové, čemuž se předložená dokumentace vyhýbá. 2. V dokumentaci se v procesu EIA posuzují tak „závažné“ změny jako změny ve zdravotním středisku – např. přemístění umyvadla, změny v závodní jídelně,  přemístění žebříků. Naopak, tak zásadní změny jako řešení kolizí a nesouladu vzniklých při projektování a provádění stavebně montážních prací nejsou vůbec přesně popsány – není zřejmé, o jaké kolize a nesoulady se jedná. 3. Zákon č. 244/92 Sb. ukládá v příloze 3. (Dokumentace o hodnocení vlivů na životní prostředí) vyhodnocení způsobu nakládání s odpady (včetně odpadů radioaktivních). Z tohoto důvodu je tedy nutno vyhodnotit v dokumentaci i následné činnosti související s radioaktivními odpady včetně vyhořelého jaderného paliva (skladování, řešení konečného uložení odpadů, doprava atd.). Předložená dokumentace toto v potřebné šíři neřeší. 4. V dokumentaci se konstatuje, že v rámci změn dojde ke změně v nakládání s tritiovými vodami (neřízené vypouštění tritiových vod do chladicích bazénů bude nahrazeno řízeným vypouštěním do vodoteče – Vltavy). Nelze souhlasit s tvrzením, že v případě vypouštění tritia půjde o nevýznamný negativní vliv na životní prostředí, vzhledem k tomu, že JETE bude vypouštět tritiové vody do Vltavy a následně do Orlíku, který je zdrojem pitné vody. V případě tritia jde o prvek, u něhož lze velmi těžko stanovit hygienický a zdravotní limit a o jehož působení v ekosystémech, včetně vlivu na člověka se vedou odborné diskuse. 5. V dokumentaci nejsou vyhodnoceny kumulativní a synergické (součtové a spolupůsobící) vlivy na lidské zdraví (např. vlivy JETE, MAPE Mydlovary, radonu z podloží apod.).

EKOLOGICKÉ AKTIVITY PRŮMYSLU EMS Důvody: –

nadnárodní a globální povaha současných ekologických problémů,

–

zvýšená citlivost veřejnosti na ekologické události.

Ekologická politika průmyslu je založena na: Technologickém pokroku, pro který je charakteristické: –

omezování znečištění,

–

zabránění vzniku znečištění,

–

používání progresivních technologií.

Tržních mechanizmech, v rámci nichž je odpad a množství znečištění ukazatelem využívání energií a surovin vystupujících do výrobního procesu. 17

Ekologe základních průmyslových sektorů: –

průmysl,

–

energetika,

–

doprava,

–

zemědělství.

Nekonfrontačních vztazích, které dávají podnikům dostatečný legální prostor při řešení ekologických problémů.

18

EKOLOGICKÉ ŘÍZENÍ PODNIKU

19

Zásady ekologického řízení podniku EMS (Environmental managment systems) byly formulovány v Podnikatelské chartě pro trvale udržitelný rozvoj (1990-91).

Zásady byly zpracovány do 16 principů řízení ochrany životního prostředí: ●

formulovat a zavést ekologickou koncepci (politiku) a ekologické programy v podniku,

●

provádět objektivní a periodické vyhodnocování přijatých opatření,

●

informovat veřejnost v místě působení podniku o ekologickém chování,

●

požadovat u ekologických koncepcí, programů a systémů řízení certifikovanou shodu s požadavky a nařízení ve formě osvědčení, vydaného nezávislým akreditovaným ekologickým prověřovatelem.

20

Od r. 1995 mají podniky možnost zavádět EMS s využitím ISO 14000.

Charakteristické prvky ISO 14000: –

vytvoření systému řízení z hlediska životního prostředí v obecné i specifické formě,

–

pravidelné šetření a prověřování podniku z hlediska životního prostředí,

–

vytváření jednoznačných postupů (prohlášení) o technologických procesech, službách a výrobcích z hlediska životního prostředí,

–

dobrovolné přistoupení k hodnocení chování podniku z hlediska životního prostředí (od získávání vstupních surovin až po likvidaci odpadů),

–

všeobecná přístupnost informací o ekologické situaci v podniku.

21

Cesta k zavedení EMS začíná podrobnou analýzou podniku: –

řízené a neřízené emise do atmosféry,

–

řízené a neřízené vypouštění odpadních vod,

–

pevné a ostatní odpady,

–

znečištění půdy,

–

využití půdy, vody, paliv, energie a dalších přírodních zdrojů,

–

hluk, zápach, prach, vibrace a vizuální účinky,

–

účinky na ekosystémy a specifické oblasti životního prostředí.

22

První krok – ekologické cíle: –

jaké jsou ekologické cíle u nového výrobku,

–

jak lze tyto cíle dosáhnout,

–

jak postupovat při změnách a modifikacích, vzniklých v průběhu vývoje projektu,

–

jaká nápravná opatření budou uplatňována,

–

které okolnosti nápravná opatření vyvolávají a jak je jejich účinnost hodnocena (měřena).

Druhý krok – ekologická politika (koncepce): –

neustálé zdokonalování,

–

prevence znečisťování,

–

soulad koncepce s legislativou a předpisy.

Třetí krok – ekologické prohlášení: –

výrobní činnosti podniku,

–

ekologických problémech souvisejících s výrobou,

–

produkci odpadů, emisí, spotřebě surovin a energií,

–

začlenění ekologické politiky do systému řízení podniku.

23

Čtvrtý krok – kontinuální zlepšování

Environmemtální spirála 24

Ekologické audity Cílem ekologických auditů je: prokazovat že, systém ekologického řízení: –

se shoduje s přijatými úmluvami a požadavky,

–

je náležitě plněn a dodržován.

prověřit, jak je prováděno kontinuálnímu plnění cílů.

Operativní řízení (nové technologie, havarie) –

určení příčiny neshody,

–

dohodu o plánu činností a termínu realizace,

–

uskutečnění všech nezbytných opatření proti možným rizikům,

–

dokumentování všech procedurálních změn, vyplývajících z opatření. 25

EKOLOGICKY ŠETRNÝ VÝROBEK Cíle programů zaměřených na označování ekologicky šetrných výrobku lze shrnout do následujících bodů: –

zvýšení podílu prodeje výrobků ekologicky šetrného charakteru,

–

výchovné působení na spotřebitele,

–

pozitivní ovlivňování výrobce,

–

poskytování záruky spotřebiteli, že výrobek v žádné fázi svého životního cyklu negativně neovlivňuje životní prostředí,

Národní program označování ekologicky šetrných výrobků byl schválen usnesením vlády ČR č. 156 ze 7.4.1993. Realizace začala vyhlášením Národního programu MŽP v dubnu 1994 a propůjčením první známky v červnu 1994.

26

Cíle a zásady: ●

orientace na výrobky spotřebního charakteru a hodnocení jejich pozitivních vlastností vůči životnímu prostředí,

●

hodnocení výrobku a důsledků pro životní prostředí v rámci celého cyklu jeho existence, tj. od výběru suroviny přes výrobu a užití až po recyklaci nebo zneškodnění odpadu,

●

šetrnost výrobku vůči všem složkám životního prostředí,

●

propůjčení ochranné známky na časové ohraničenou dobu (2 roky),

●

●

●

●

vyloučení výrobků, pro které platí jiné specifické požadavky a předpisy (potraviny, nápoje, léky atd.), důsledné uplatnění principu dobrovolnosti, zabezpečení kontroly, zda jsou dodržovány příslušné směrnice s požadavky pro propůjčení ochranné známky a zabránění zneužívání známky, harmonizace podmínek pro propůjčování ochranné známky s jinými národními systémy, zvláště pak EÚ, umožňující vzájemné uznávání. 27

Garantem Národního programu „Ekologicky šetrný výrobek“ je Ministerstvo životního prostředí ČR. Ministr životního prostředí ČR v rámci Národního programu: –

schvaluje směrnice s požadavky pro propůjčení ochranné známky,

–

uděluje pro konkrétní výrobek souhlas k propůjčení ochranné známky.

Poradním a kontrolním orgánem ministra životního prostředí ČR pro udělování známky je Rada pro ekologicky šetrné výrobky: –

posuzuje a doporučuje návrhy na hodnocení nových kategorií výrobků,

–

posuzuje a doporučuje nové návrhy směrnic pro jednotlivé kategorie výrobků a pod.

Skládá se ze zástupců různých organizací ze sféry výroby, výzkumu, ekologie.

28

Výkonným orgánem Národního programu je Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. –

přijímá návrhy výrobců, dovozců, institucí, zainteresovaných organizací a nejširší veřejnosti na výrobky vhodné k označování jako ekologicky šetrné,

–

na základě stanoviska Rady zajišťuje a koordinuje přípravu nových návrhů směrnic, předkládá je Radě k posouzení,

–

poskytuje přihlášky k propůjčení ochranné známky spolu s úplným zněním příslušné směrnice a dalšími pokyny,

–

registruje a vyřizuje přihlášky k propůjčení známky, zpracovává souhrnnou zprávu o výrobku pro rozhodnutí ministra k udělení, práva na užívání ochranné známky,

–

na základě rozhodnuti ministra ŽP ČR uzavírá s přihlašovatelem licenční smlouvu.

Náklady na zkoušky daného výrobku a vyhodnocení nutných dokladů, potřebných k přihlášce a zahájení výběrového řízení, si hradí žadatel sám.

29

Příklady výrobků kterým byl uděleno označení „Ekologicky šetrný výrobek“ Kategorie výrobků "Papírové odnosné tašky a nákupní pytle” (Směrnice č. 22 – 2003) Kategorie výrobků "Lepenka a karton ze sběrového papíru a výrobky z nich” Směrnice č. 30 – 2002) Kategorie výrobků "Tepelně izolační hmoty ze sběrového papíru" (Směrnice MŽP č. 01-2003) Kategorie výrobků "Prací prostředky pro textilie” (Směrnice MŽP č. 03-2003) Kategorie výrobků "Nátěrové hmoty ředitelné vodou" (Směrnice MŽP č. 042001) Kategorie výrobků "Lepidla a tmely ředitelné vodou" (Směrnice č. 08-2001) Kategorie výrobků "Hygienický papír ze sběrového papíru" (Směrnice č. 09-2001) Kategorie výrobků "Kotle teplovodní průtočné na plynná paliva do výkonu 50 kW" (Směrnice č. 11-2003) 30

Eco-labelling ve světě

31

32

Značky ekologicky šetrných výrobků

33

ČISTŠÍ PRODUKCE Při aplikaci ekologické politiky ve výrobní průmyslové sféře se začíná uplatňovat vedle strategie kontroly a řízení jakosti i strategie prevence. Základní nástroje čistší produkce: –

sledování materiálových toků a provádění látkové a energetické bilance výrobních operací,

–

trvalá péče o minimalizaci odpadů,

–

analýza a posouzení životního cyklu výrobku,

–

hodnocení ekologického rizika,

–

zvyšování bezpečnosti práce.

34

Principy čistší produkce: –

zabránit vzniku škodlivin a odpadů ve výrobě,

–

snížit množství škodlivin a odpadů,

–

recyklovat co největší množství odpadů,

–

externě recyklovat odpad, který nebyl recyklován interně,

–

využít odpad pro výrobu vedlejších produktů,

–

využít odpad, z něhož nemohou být získány opakovaně suroviny pro výrobu energie,

–

sládkovat zachycené škodliviny odpady, které nebyly zpracovány podle předcházejících bodů.

Snížení úniku škodlivin a tvorby odpadů u zdroje je preferováno v následujícím pořadí: –

změna výrobku,

–

změna pracovních postupů,

–

zpětné zpracování odpadů ve výrobním procesu,

–

vedlejší výrobky.

35

Hlavní oblasti uplatnění CP 36