Prevence a řešení šikany na ZŠ

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Bakalářská práce

Prevence a řešení šikany na ZŠ Zkušenosti školních metodiků prevence z jaroměřských škol

Anežka Voltrová

Katedra: Jabok-27/ sociální pedagogiky Vedoucí práce: Mgr. Martin Jelínek Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce

Praha 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci s názvem Prevence a řešení šikany na ZŠ: Zkušenosti školních metodiků prevence z jaroměřských škol napsala samostatně a výhradně s použitím uvedených pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zveřejněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze dne 6. 12. 2013

Anežka Voltrová

Bibliografická citace Prevence a řešení šikany na ZŠ [rukopis] : Zkušenosti školních metodiků prevence z jaroměřských škol : Bakalářská práce / Anežka Voltrová; vedoucí práce: Mgr. Martin Jelínek. – Praha : Evangelická teologická fakulta, 2013. – 134 s.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá prevencí a řešením šikanování na základních školách. Zaměřuje se na zkušenosti pedagogů s prevencí a řešením šikanování na základních školách v Jaroměři. Cílem této práce je na základě rozhovorů se školními metodiky prevence zmapovat prevenci a řešení šikanování na ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové a ZŠ Josefov a porovnat jejich praktické zkušenosti s teorií dostupnou o problematice šikanování v literatuře a na internetu. Dalším cílem je na základě rozhovorů se ŠMP se pokusit navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. Praktická část obsahuje analýzu a následné vyhodnocení strukturovaných rozhovorů se školními metodiky prevence, kteří na mnou vybraných školách působí. Přidává porovnání jejich zkušenosti s teoretickou částí práce a navrhuje kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. Teoretická část pojednává o základních pojmem spojených se šikanou na ZŠ, o důvodech, proč k ní dochází a jak vypadá, o zvláštnostech protagonistů šikany a o následcích šikanování u obětí. Následují podstatně obsáhlejší

kapitoly o prevenci a řešení šikanování na ZŠ, včetně legislativního zakotvení prevence a řešení šikany v ČR.

Klíčová slova prevence a řešení šikanování, agrese, základní škola, agresor, oběť, třídní kolektiv, pedagog

Summary The title of this work is Prevention and solving of bulling on elementary schools: Experiences of school methodologies of prevention from schools in Jaroměř. This bachelor work is about prevention and solving the bullying on elementary schools. It is concentrating on experiences of pedagogues with prevention and solving the bullying on elementary schools in Jaroměř. The goal of this work is to map the prevention and bullying solving based on the conversation with the schools methodologists of prevention on ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové and ZŠ Josefov and to compare their practical experiences with available theory concerning bullying from books and internet sources. Another goal based on the interviews with ŠMP, is to try suggest steps, which would lead to improvement of solving cases which includes bullying on elementary schools. Practical

part

involves

analysis

and

evaluation

of

structured

conversations with schools methodologists of prevention which are working on schools mentioned before. It also compares between their experiences with

theoretical part of the work and suggests steps leading to improvement of prevention and solving bullying on the elementary schools. Theoretical part is about basic terms connected with bullying in elementary schools, about reasons, why is it happening and how does it look, about peculiarity of protagonists which perform bullying and about the consequences for the victims of bullying. Following capitols are much more expansive, about prevention and solving bullying in elementary schools, including legislative-anchoring of prevention and solving bullying in Czech Republic.

Keywords prevention and solving of bullying, aggression, elementary school, aggressor, victim, class group, pedagogue

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Martinu Jelínkovi za jeho odborné a podnětné vedení a za čas, který mi věnoval. Také děkuji školním metodikům prevence ze ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové a ZŠ Josefov za čas, který se mnou strávili nad rozhovory, i přes svou velkou časovou vytíženost. Díky patří také mé rodině, která mě podporovala v průběhu psaní celé této práce.

Obsah Úvod .......................................................................................................... 9 1. Původ slova a definice šikany ............................................................. 11 1.1 Teorie agrese ............................................................................... 12 1.2 Historie výzkumu šikany.............................................................. 14 2. Pojem školní šikana a její projevy ..................................................... 17 3. Spouštěcí mechanismy šikanování – osobní i skupinové ................... 24 4. Kde a kdy k šikaně dochází? .............................................................. 28 5. Protagonisté šikany: čím se vyznačují agresoři a jejich oběti? ......... 29 6. Následky šikanování u oběti ............................................................... 33 7. Prevence šikany .................................................................................. 36 7.1 Preventivní opatření ..................................................................... 37 7.2 Programy primární prevence ........................................................ 44 7.3 Kompetence vybraných pracovníků v rámci prevence sociálně patologických jevů na ZŠ ............................................................ 49 7.4 Legislativní zakotvení v ČR ......................................................... 54 8. Řešení šikany ve škole ........................................................................ 59 8.1 Předpoklady úspěšného řešení šikany........................................... 59 8.2 Prostředky, které vedou k odhalení a diagnostikování šikany ....... 60 8.3 Postup vyšetřování šikany ............................................................ 62 8.4 Pedagogický zásah a náprava následků šikany ............................. 69 8.5 Co brání efektivnímu řešení šikany .............................................. 75 8.6 Kam se obrátit o pomoc ............................................................... 82 8.7 Legislativní zakotvení v ČR ......................................................... 85 9. Rozhovory se ŠMP z jaroměřských škol ............................................ 89 9.1 Metodika ..................................................................................... 89 9.2 Analýza a vyhodnocení vlastních rozhovorů ................................ 90

7

9.3 Shrnutí ....................................................................................... 111 Závěr ..................................................................................................... 114 Seznam literatury.................................................................................... 117 Seznam zkratek ...................................................................................... 121 Přílohy ................................................................................................... 122

8

Úvod V této bakalářské práce se zabývám prevencí a řešením šikanování na základních školách. Zaměřuji se na zkušenosti pedagogů s prevencí a řešením šikanování na základních školách v Jaroměři, poblíž které bydlím. Toto město, s dvanácti a půl tisíci obyvateli, je unikátní svým počtem základním škol. Nachází se zde celkem čtyři, z toho jedna speciální. Cílem této práce je na základě řízených strukturovaných rozhovorů se školními metodiky prevence zmapovat prevenci a řešení šikanování na ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové a ZŠ Josefov a porovnat jejich praktické zkušenosti s teorií dostupnou o problematice šikanování v literatuře a na internetu. Dalším cílem je na základě rozhovorů se ŠMP se pokusit navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. Toto téma jsem si vybrala z důvodu mého zájmu o něj a kvůli mým zkušenostem ze ZŠ. S problematikou šikanování jsem se navíc setkávala během svého lektorování v rámci peer programů, které byly realizované KPPP na Praze 8. Jeden z bloků byl právě zaměřen na vztahy v kolektivu a prevenci šikanování. V teoretické části práce se budu věnovat definování šikany, původu agrese v nás a historii šikanování na školách. Dále popíši projevy šikany, spouštěcí mechanismy šikanování, zvláštnosti protagonistů šikany – agresorů a obětí – a následky, které šikanování zanechává na obětech. Následovat budou podstatně obsáhlejší kapitoly o prevenci a řešení šikanování na ZŠ. V preventivních podkapitolách se budu zabývat preventivními opatřeními, programy primární prevence, kompetencemi vybraných pracovníků v rámci prevence sociálně patologických jevů na ZŠ a legislativním zakotvením prevence v ČR. V rámci podkapitol o řešení šikany popíši předpoklady

9

úspěšného řešení šikany, prostředky, které vedou k odhalení a diagnostikování šikany, postup vyšetřování šikany, pedagogické zásah a nápravu následků šikany. Dále se budu zabývat otázkou, co brání efektivnímu řešení šikany, organizacemi, na které se lze v případě šikany obrátit, a legislativním zakotvením řešení šikany v ČR. Praktická část práce bude obsahovat rozbor a následné vyhodnocení řízených strukturovaných rozhovorů se školními metodiky prevence na mnou vybraných školách. Na základě těchto rozhovorů zmapuji prevenci a řešení šikany na školách, na kterých působí, porovnám jejich zkušenosti s teoretickou částí práce a navrhnu kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ.

10

1. Původ slova a definice šikany Slovo šikana má svůj původ ve francouzském chizane. Překládá se jako zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, či byrokratické lpění na liteře předpisů např. vůči podřízeným nebo občanům, které se projevuje tím, že šikanující úředníci zbytečně vyžadují stále nová potvrzení a razítka, nechávají lidi bezúčelně čekat atp.1 Jde o zvláštní případ agrese. Pro niž je typická naprostá asymetrie sil ve vztazích ve skupině – mocnější zneužívá a ubližuje slabšímu, šlape po jeho právech. Je to choroba, kterou je napadena skupinová demokracie. Ohrožuje každou skupinu, i tu nejmenší, a může nás doprovázet celý život (není jen hrozbou pro určitou část života). Můžeme se s ní setkat už v rodině mezi sourozenci, dále ve školce a škole (bullying), v zájmových kroužcích, v zaměstnání (mobbing, bossing) v partnerských vztazích (domestic violence), v nemocnicích či domovech důchodců. Poškozuje zdraví jednotlivce, skupin i celé společnosti.2

Šikanu nestačí jen odhalit a snažit se ji vymýtit. Je třeba jí v první řadě rozumět, protože neexistuje jednotný, vždy použitelný recept – každá skupina a případ šikany je jiný. Vyžaduje proto vždy trochu jiný přístup a postup. Pro pochopení toho, kde se šikana bere, nám pomůžou teorie agrese.

1 2

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 25. Kolář – Bolest šikanování, str. 17.

11

1.1 Teorie agrese Dle Říčana agrese znamená napadení, ať už se jedná o politický konflikt, či o lvice lovící zebru.3 Autoři Fischer a Škoda agresivitou a násilím rozumí manifestní, pozorovatelné chování, které je vedené s úmyslem poškodit jiný organismus, zvíře či člověka, nebo předmět neživotný. Z hlediska sociální patologie můžeme agresivní chování definovat jako „porušení sociálních norem, jako chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí“.4 Agresivitou se označuje tendence k útočnému jednání, agrese je pak reálný projev takového jednání.5 Ve slavném francouzském slovníku Larousse se píše, že agrese je brutální a náhlý útok na osobu, aniž došlo k provokaci.6 Jak vidíme, univerzální definice neexistuje. Jedno mají však společné. Živočichové se chovají agresivně na základě svých instinktů, např. v boji o samičku nebo území. Člověk se chová také tak, ale je složitějším organismem než zvíře, proto se u něho instinkty dají různým způsobem rozumově usměrnit, aby nebyly tak nebezpečné. To je zvlášť důležité při dnešním rozvoji techniky, která zvýšila naši schopnost zabíjet.7 Dle instinktivistické teorie je lidská agresivita pudem, který je neustále sycen energií a není nezbytně výsledkem reakce na vnější podnět. Konrad Lorenz tvrdí, že energie specifická pro určité instinktivní jednání se neustále hromadí v nervových centrech, která mají vztah k příslušnému chování. Když se nahromadí dostatek energie, dojde k explozi i bez vnějšího podnětu. Erich Fromm dodává, že agrese není primární reakcí na vnější podněty, ale vrozeným vnitřním stavem vybuzenosti, který hledá způsob uvolnění.8 3

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 21. Fischer a kol., str. 46. 5 Tamtéž. 6 Bourcet a kol., str. 12. 7 Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 21 – 23. 8 Fleischmann, str. 18. [online], [cit. 2013-11-19] 4

12

Psychiatr Stanislav Grof říká, že krutost s jakou lidé někdy jednají, je způsobena vzpomínkou na strach, kdy se jako děti draly porodními cestami na svět a přitom cítily, že jim jde o život. Když je člověk krutý, tak podle Grofa nevědomky znovu prožívá svůj porod. Žádná událost v životě prý není tak zlá, aby se v ní dala vysledovat příčina agresivního chování. Řada vlivných psychologů z řad neobehavioristů má jiný názor.9 Ti tvrdí, že v průběhu našeho života se z instinktů pod vlivem prostředí vyvine pud. Ten v nás vyvolává nutkání chovat se určitým způsobem, abychom dosáhli požadovaného cíle. Hlavní motivací agresivního jednání je odměna, ať už vynucení si věci nebo výhody. Agresivnímu jednání se učíme odmalička na základě vlastní zkušenosti. Opakujeme jednání, které se osvědčilo. Úzce to souvisí s výchovou a rodinným systémem odměn a trestů. Pokud je dítě krutě trestáno a vidí, jaké uspokojení to přináší jeho rodičům, když prosazují svoji moc, je na „nejlepší“ cestě chovat se také tak. Na druhé straně výchova k tomu, aby dítě nepoužívalo žádné násilí, je také špatná. Rodiče tak ze svého dítěte vychovávají bezbrannou oběť. Kromě rodinných příslušníků je jedinec také ovlivňován médii, zvláště televizí, ve které často vidíme agresi, která je odměňována a oslavována.10 Z dítěte se stává agresivní člověk postupně. Pamatuje si agresivní jednání vedoucí k úspěchu a to si uloží do paměti pro další použití. Vytváří si tak agresivní scénáře, ty si neustále procvičuje, jednak v praktických situacích, ve fantazii i ve hře. Ze scénářů si postupně tvoří zásady, podle nichž se řídí, když se setká s novou situací. Z nich vyvozuje své názory, postoje a hodnotový systém.11 Pro utváření názorové orientace je klíčová identifikace s autoritami, kterými jsou v první řadě rodiče a pak také postavy z televize. Se šikanou 9

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 23. Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 37 – 40. 11 Tamtéž, str. 40. 10

13

souvisí také pojem identifikace s agresorem – přijetím jeho názorů za své se zbavuje svého strachu.12 S další teorií agrese přišel Sigmund Freud. A to s učením o pudu smrti, který podle něho pobízí vše živé, aby se vrátilo do neživého stavu. Abychom přežili, obracíme tento pud proti vnějšímu světu, a to je podle něho agrese.13 Jiným důvodem pro to, aby se někdo choval agresivně, může být také potěšení z utrpení živé bytosti. Když někomu ubližujeme, můžeme ho tím ovládat, a také ty, kteří jsou toho svědky. I to bohužel zřejmě patří k naší přirozenosti. Jde o instinkt vzniklý v době dávno minulé, v pravěku. Být dobrým se musíme učit.14 „Lidskost, humanita je vždy spíše úkol než fakt.“15

1.2 Historie výzkumu šikany K šikanování mezi lidmi docházelo v dějinách vždy. Dávno předtím, než se toto chování začalo šikanováním nazývat. Zlomyslnost a krutost jsou bohužel odvěké lidské nectnosti. Nejinak je tomu u dětí. Ty dokážou být velmi rafinované v krutostech, kterých se dopouštějí na svých vrstevních.

Školní šikana je stará jako škola sama. Neexistují však srovnatelné číselné údaje z minulosti a současnosti, proto nemůžeme získat informace o tom, zda a jak moc šikany přibývalo. Staří lidé většinou říkají, že ač docházelo ve škole

12

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 41. Tamtéž. 14 Tamtéž, str. 40. 15 Tamtéž. 13

14

k násilnostem, byla mnohem větší kázeň. Zároveň ve školách bylo méně prostorů, které byli mimo dozor učitelů, tedy i příležitostí k šikaně.16 V posledních desetiletích agresivita mládeže roste, přibývá u nich i násilných trestných činů. Což dokládají i někteří pedagogové, kteří upozorňují na případy tzv. nemotivovaného násilí, kdy dochází ke krutostem bez prožitku vzteku či nenávisti i bez sadistického uspokojení – např. chlapec kopne téměř neznámou dívku do břicha a přitom říká, že proti ní nic nemá, že to udělal jen tak. Z jednoho amerického průzkumu dokonce vyplývá, že 25 % dětí pokládá šikanu za jednu z nejvážnějších obav týkajících se školy.17 Šikana byla zpočátku chápána jako akce poměrně velké skupiny, která ztratila „sebekontrolu“ a vrhá se na jedince, který ji vyrušil z její činnosti. Vědecká diskuze o šikaně začala teprve v r. 1969 ve Skandinávii. Proč se s tím tak dlouho otálelo, zatím nikdo nevysvětlil.18 V sedmdesátých letech byla definována profesorem Danem Olweusem jako opakovaná agrese jedince nebo skupiny agresorů, většinou malé, proti jedinci nebo malé skupině obětí. Ten upozorňoval na šikanu jako na jeden z nejrozšířenějších problémů ohrožujících duševní a mravní vývoj dětí. Školské úřady v Norsku nebraly upozornění Olweuse vážně až do podzimu 1982, kdy noviny zveřejnily tři případy suicidií (= sebezabití) chlapců ve věku 10 – 14 let. Jejich příčinou byla tvrdá šikana z řad vrstevníků. Tato událost vzbudila zájem médií a veřejnosti, který nakonec přiměl ministerstvo školství zahájit celostátní kampaň proti šikaně na základních školách.19 Výzkum šikany byl omezen jen na Skandinávii do konce osmdesátých let, od kdy se rozšířil do Velké Británie, Ameriky, Austrálie, Japonska, Holandska

16

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 16 – 17. Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 133. 18 Tamtéž. 19 Tamtéž, str. 134. 17

15

a Kanady. Vycházejí zde různé články a knihy. Také se ve všech těchto zemích existence šikany potvrdila.20 U nás nebylo možné oficiálně přiznat, že se na socialistických školách něco takového děje až do r. 1989.21 V roce 1990 vydal Michal Kolář metodický materiál Fenomén šikanování u dětí a mládeže. Poté v ČR probíhaly výzkumy na regionální úrovni v letech 1995 – 1999, které potvrdily alarmující čísla v souvislosti se šikanováním na českých školách. Byl také přeložen britský sborník metod proti šikanování s názvem Čelíme šikanování. Následovaly knihy od Pavla Říčana (Agresivita a šikana mezi dětmi) a Michala Koláře (Skrytý svět šikanování ve školách). Díky médiím a aktivitám Bílého kruhu bezpečí (výcvikovým seminářům atd.) se dostala problematika šikanování do povědomí lidí. V období 2000 – 2004 se pod vlivem medializace zrodily iniciativy v řídících, kontrolních a vzdělávacích institucích, např. na ministerstvu školství (metodický pokyn ministerstva školství k prevenci a řešení šikanování mezi žáky, vytvoření koncepce prevence sociálně patologických jevů). Vzniklo také Občanské sdružení proti šikaně. V roce 2004 proběhla první celostátní konference Školní šikanování. V posledních letech je velký rozmach boje proti šikanování. Objevují se velké projekty boje proti šikaně v rámci evropských fondů. Bohužel už nikdo neposuzuje, zda je projekt odborně a eticky v pořádku. Školy si samy píší projekty a starají se o vzdělávání pedagogů. Vznikají nová občanská sdružení, která působí v oblasti primární prevence šikany, např. Projekt Odyssea. Aktualizují se Metodické pokyny MŠMT. Přesto však je situace stále nepříznivá, protože ne každý pedagog dokáže šikanu účinně řešit a téměř žádná škola nemá účinný celoškolní program proti šikanování.22

20

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 134. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 19. 22 Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 267 – 274. 21

16

2. Pojem školní šikana a její projevy Jak už z názvu vyplývá, jedná se o šikanu především mezi dětmi. Za ty jsou dle Úmluvy o právech dítěte považovány všechny lidské bytosti mladší 18 let, pokud nenabyli zletilosti dříve.23 K šikaně může samozřejmě docházet i mezi mladými dospělými v rámci škol, ale vzhledem k tématu práce se budu zabývat jen dětmi, které mají povinnou školní docházku.

V knize od Petra Pöthea se píše, že „Pod pojmem šikana nebo šikanování mezi dětmi se rozumí široký okruh chování dítěte nebo skupiny dětí s cílem ohrozit, zastrašit, ponížit nebo jinak ublížit jinému dítěti nebo skupině dětí. Šikana zahrnuje slovní ponižování, nadávání a neustálé kritizování, výsměch, hrubé žertování, vydírání, omezování svobody, pohrdání, poškozování oděvu a osobních věcí, tělesné napadání.“24 Ve Velké Británii odborníci obvykle pracují s touto definicí školní šikany: „Šikanování říkáme tomu, když jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhrožuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtížné, aby se samo bránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů. (Přeložila PhDr. Pavla Picková.)“25 Dle Říčana je slovem šikana zpravidla označováno opakované ubližování, trvající celé měsíce nebo dokonce celá léta. U zvlášť krutého ublížení

23

Úmluva o právech dítěte [online], [cit. 2013-10-14] 24 Pöthe, str. 140. 25 Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 26.

17

označujeme za šikanu i jednotlivou událost, která se zatím neopakovala, ale panuje riziko, že by k tomu mohlo dojít.26 Zásadně o šikaně mluvíme jen v případě, kdy je oběť z nějakého důvodu bezbranná – fyzicky slabá, neobratná, izolovaná od kolektivu, má psychické zvláštnosti (bázlivost,…) atp., nebo když agresoři útočí ve skupině = asymetrická agrese. Např. rvačka dvou chlapců, z nichž je jeden silnější, a je jasné, kdo vyhraje, by neměla být označována za šikanu.27 Existuje také rozdíl v šikanování dětí a mládeže. Dětské šikany jsou oproti těm u mládeže více náladové a méně propracované. Dají se i snadněji odhalit a je snazší je napravit, ale přesto zde můžeme najít vlastní skupinovou dynamiku podle jejích zákonitostí. Závažnost se odvíjí od stupně destrukce vztahů ve skupině.28

Velký přínos k objasnění problematiky má Kolář, který přináší

Trojrozměrný praktický pohled na šikanování: Za prvé to je šikanování jako nemocné chování. Hlavní rysy lze popsat následovně: „Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“29 Např. fyzická agrese a používání zbraní, slovní agrese a zastrašování zbraněmi, krádeže, ničení a manipulace s věcmi, násilné a manipulativní příkazy atd.30 Dále sem patří i méně závažné signály – „znehybňování“, třepotání rukou před obličejem, cuchání vlasů, ponižující přezdívka, smích při neúspěchu,

26

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 21. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 28. 28 Kolář – Bolest šikanování, str. 50. 29 Tamtéž, str. 27. 30 Tamtéž, str. 28 – 30. 27

18

osamocenost žáka a jeho chození jako posledního. U těchto „legrácek“ je nejdůležitější se zaměřit na to, jak je prožívá žák, kterému jsou určeny. Pro rozpoznání je často potřebná odborná diagnostika, zpravidla se nestačí otázat dotyčného žáka, ale je nutné si alespoň pro prvotní orientaci najít čas na přátelský a povzbuzující rozhovor. 31 Vnější projevy šikanování: 1. přímé a nepřímé 2. fyzické a verbální 3. aktivní a pasivní Kombinací těchto tří vznikne osm druhů šikanování: 1. Fyzické přímé aktivní – př. útočníci oběť škrtí, kopou, fackují 2. Fyzické aktivní nepřímé – př. vůdce pošle svého podřízeného, aby někoho zbil, oběti jsou ničeny věci 3. Fyzické pasivní přímé – př. agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice (fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů) 4. Fyzicky pasivní nepřímé – př. agresor odmítne oběť pustit ze třídy. 5. Verbální aktivní přímé – př. nadávky, urážení, zesměšňování 6. Verbální aktivní nepřímé – př. rozšiřování pomluv, dále sem patří tzv. symbolická agrese – urážející kresby, básně 7. Verbální pasivní přímé – př. neodpovídání na otázky, pozdrav apod. 8. Verbální pasivní nepřímé – př. spolužáci se nezastanou oběti, když je neprávem obviněna z něčeho, co udělali agresoři Díky této citlivé klasifikaci můžeme dobře najít odlišnosti u různých typů šikanování, např. mezi dívkami a mezi chlapci.32

31 32

Kolář – Bolest šikanování, str. 31. Tamtéž, str. 31 – 32.

19

Druhý pohled je šikanování jako závislost. Jde o vzájemnou vazbu mezi obětí a agresorem, který využívá převažující lidské strategie – skrýt vlastní strach a zároveň využít strachu druhého. Tento princip rozděluje žáky ve většině případů na „silné“ a „slabé“. Tím vzniká mezi těmito skupinami oboustranná a překvapivě trvalá vazba. Navzájem se potřebují. Když je z kolektivu odstraněn vůdce, který ovládá školu, je okamžitě vybízen někdo z představitelů „silných“, aby se ujal jeho postavení.33 V pokročilejších stádiích šikany se toto experimentování se strachem zvrhne v závislost mezi agresorem a obětí. Agresorovi se stane ovládání a lámání vůle oběti lékem proti strachu. Přináší mu to pocit nadřazenosti a absolutní moci, vychutnává si strach oběti. Tuto slast nedokáže často ani pojmenovat, ale je jí čím dál víc ovládán. Chová se jako toxikoman. Tak dlouho experimentuje s bolestí oběti, vyhledává ji, až se nakonec stává sám na oběti závislý. Stupňuje svoji brutalitu. To vede u oběti často až k extrémní formě závislosti – identifikaci s agresorem. Oběť ho pokládá za svého přítele a obdivuje ho. Poslouchá ho na slovo a snaží se mu ve všem vyhovět.34 „Pedagogové se nesmějí nechat zmást a přijmout vnější zdání, že si oběť za všechno může sama. To, že je někdo „slabý“, není žádná vina. Rozhodně nikdo nemá právo fyzicky nebo psychicky týrat druhého člověka!“35

Za třetí: šikanování jako porucha vztahů ve skupině. Jedná se o onemocnění celé skupiny. Nikdy se netýká pouze oběti a agresora, děje se v kontextu vztahů nějaké konkrétní skupiny, nikoli ve vzduchoprázdnu. „V tomto smyslu je vždy těžkou poruchou vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci.“36

33

Kolář – Bolest šikanování, str. 33. Tamtéž, str. 33. 35 Tamtéž. 36 Tamtéž, str. 35. 34

20

Rozlišujeme Pět stadií onemocnění: 1. stadium: zrod ostrakismu: Může vzniknout ve zdánlivě zdravém kolektivu, protože podmínky k jeho vzniku mohou být zcela běžné a nenápadné. Při „hře se strachem“ se objeví jednotlivci, kteří jsou nejméně vlivní a oblíbení. Ti se záhy dostanou na samý konec skupiny a zakoušejí prvky šikanování, tzv. ostrakismus. „Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod.“37 2. stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace: Ostrakismus přerůstá do dalšího stádia. Existují 2 příčiny, které se často vzájemně podmiňují: Spolužáci si začnou na ostrakizovaných žácích odreagovávat své nepříjemné pocity v náročných situacích – např. před těžkou písemkou, z konfliktu s učitelem apod. V kolektivu se objeví několik agresivních asociálních jedinců, u kterých dojde k prolomení posledních zábran. Ti začnou své agresivní chování opakovat. V horším případě násilí začne praktikovat vůdce pro „úlevovou“ zábavu nebo jen pro obveselení svých přívrženců. V případě, že je skupina soudržná, panují zde přátelské vztahy a převažují pozitivní morální hodnoty, pokusy o šikanování neuspějí. V opačném případě, pokud je imunita vůči šikaně oslabena, pokusy o šikanování jsou trpěny, pak je téměř jisté, že se zde násilí v nějaké podobě uchytí.38 3. stadium: klíčový moment – vytvoření jádra: Pokud se neučiní přítrž

37 38

Kolář – Bolest šikanování, str. 36. Tamtéž, str. 36 – 37.

21

manipulaci a agresi jednotlivců, často se vytvoří skupinka agresorů – „úderné jádro“. Ti začnou spolupracovat a systematicky šikanovat, pochopitelně nejdříve osvědčené ostrakizované žáky. V případě, že se nevytvoří silná pozitivní podskupina, která bude hájit utlačované, tyranie agresorů může bez obtíží pokračovat. Navíc slušní žáci respektují pravidla a nenapráskají agresory, čímž vlastně nepřímo pomáhají šíření šikany.39 4. stadium: většina přijímá normy agresorů: Činnost jádra agresorů pokračuje, normy jsou přijaty většinou žáků a stávají se nepsaným pravidlem. I slušní žáci se aktivně zapojují do týrání spolužáka a pociťují přitom uspokojení.40 5. stadium: totalita neboli dokonalá šikana: Normy agresorů jsou přijaty nebo alespoň respektovány všemi, včetně týraných žáků. Dochází k „plnému nastolení totalitní ideologie šikanování“, tzv. stadia vykořisťování. Jde o rozdělení žáků na dvě skupiny – na agresory: nadlidi, krále, kingy,… a ty, kteří jim slouží: podlidi, poddané, nevolníky,… Původně neutrální nebo mírně nesouhlasící žáci se stále aktivněji zapojují do týrání nebo dokonce samotné šikanování realizují, zcela zde chybí pocit viny. U některých obětí se dokonce vytváří jakési „pseudosvědomí“, na základě kterého se viní z negativních pocitů a myšlenek vůči agresorovi. V tomto případě je pro ozdravení vztahů skupiny nutná radikální pomoc zvenčí.41

39

Kolář – Bolest šikanování, str. 39. Tamtéž, str. 39 – 40. 41 Tamtéž, str. 40 – 43. 40

22

Ať už z hlediska prevence (primární a sekundární), tak úspěšného řešení šikany, je také důležité mít přehled o základních a neobvyklých formách šikany. Základní formy šikany = celkový vnější obraz šikany 

Šikana podle typu agrese neboli prostředku týrání – rozlišujeme fyzickou, psychickou a smíšenou šikanu, dále kyberšikana, jakožto specifickou formu psychické šikany



Šikana podle věku a typu školy – probíhá mezi předškoláky, žáky prvního stupně

a

druhého

stupně,

učni,

středoškoláky

(i

gymnazisty),

vysokoškoláky 

Šikana z generového hlediska – rozlišujeme chlapeckou a dívčí šikanu, homofobní šikanu, šikanu chlapců vůči dívkám, šikanu dívek vůči chlapcům



Šikana odehrávající se ve školách s různým způsobem řízení – rozdíly najdeme i na školách s demokratickým vedením a školách, případně výchovných ústavech, kde panuje tvrdý hierarchicko-autoritativní systém



Šikana podle speciálních vzdělávacích potřeb protagonistů – patří sem šikana

neslyšících,

nevidomých,

tělesně

postižených,

mentálně

retardovaných žáků atd. Neobvyklé formy šikany – zahrnují fyzické či sexuálně extrémně brutální násilí nebo se vyznačují změnami od základního schématu šikanování (rasově motivovaná šikana, šikana pod vlivem drog, „dobrovolné“ otročení, a to prostřednictvím peněz hvězdy a manipulátora třídy), řešení takových šikan vyžaduje doladění základního postupu léčby a v některých případech i jeho zásadní změny42

42

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 77 – 95.

23

3. Spouštěcí mechanismy šikanování – osobní i skupinové Většina lidí, včetně dětí, chápe šikanu jako něco špatného. Máme v sobě určité brzdy (inhibice), které nám brání dělat nebo schvalovat, co považujeme za špatné. Pokud druhým ubližujeme, máme přitom běžně výčitky svědomí. Agresoři bývají často natolik sebestřední a nedokáží se vcítit do druhých, že nepociťují výčitky svědomí, někdy dokonce cítí, že jim sílu k tomu, co dělají, dává nějaká vyšší moc. Ale co ti ostatní, kteří se s postupem šikany do dalších stadií přidávají na stranu agresora? Proč jejich inhibice selhávají?43 a) Otupí své svědomí: To se velmi hodí, pokud cítí, že ze vzniklé situace budou mít nějaký zisk, ať už hmotný, nebo se dobře pobaví. Začíná to maličkostmi, a když je dokážou, jdou dál. b) Napodobí vzor: Ať už člověka, kterého mají rádi, nebo většinu, zde zapůsobí tzv. „stádní pud“. Jen silná osobnost se dokáže nepřidat. c) Obelžou své svědomí: Pro to existuje celá řada výmluv a argumentů, které „uchlácholí“ naše svědomí – např. Přesuneme odpovědnost za šikanu na oběť slovy, že si za to může sama, nebo si řekneme, že naše chování je vlastně prospěšné, když uděláme z „měkoty“ chlapa. (př. jsou výňatek z mravních sebeklamů dle A. Bandury)44 Pro obě skupiny, agresory i ty, kteří se k nim přidají, platí následující osobní i skupinové spouštěcí mechanismy.

OSOBNÍ. Osobním spouštěčem agresorů bývá jejich krutost, byť nereflektovaná, tj. 43 44

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 43. Tamtéž, str. 44.

24

skvělý pocit z utrpení a ponížení oběti, a silná touha po moci.45 Když někoho ovládáme, můžeme si jeho prostřednictvím splnit přání, uspokojit potřeby – př. zmocnit se něčeho, vynutit si výhody nebo služby. Navíc nám moc sama „chutná“ – daný člověk je nám vydán na milost a nemilost.46 K nim se přidává zvědavost. – K čemu všemu se dá mučený přinutit, jak se zachová ve strachu, bolesti a ponížení.47 („Mengeleho“ motiv)48 Se zvědavostí souvisí také nuda a touha po stále silnějších vzrušujících zážitcích, po senzaci. Trýznitel se prostě chce bavit.49 Při působení jiného motivu, motivu upoutání pozornosti touží být agresor středem pozornosti. Dělá vše pro to, aby si zajistil obdiv a přízeň spolužáků. Dalším motivem proč šikanovat může být, že žáci závidí nadanému spolužákovi přízeň, které se mu dostává od učitelů, a tak se mu mstí (motiv žárlivosti). Také se objevuje motiv „prevence“: Bývalá oběť chce předejít na novém působišti tomu, aby byla týraná, a tak pro jistotu začne sama šikanovat. Případně se přidá k nějakému agresorovi. Někteří násilníci jsou celkově neúspěšní, včetně školy. Šikanováním dokazují sami sobě, že jsou schopni výkonu. Nejsou už jen nástrojem, který slouží k uskutečňování nějakých cílů, oni sami se stávají příčinou významného děje. (tj. motiv vykonat něco velkého). 50

SKUPINOVÉ: Jedním ze skupinových spouštěčů je tlak okolí na chlapce a mladé muže, aby se chovali jako správní muži – byli tvrdí, rázní a bojovní. (Dívky jsou zase tlačeny opačným směrem.) Mají v sobě potlačit typicky ženské vlastnosti – něhu, citlivost, přiznávání slabosti atp. V souvislosti se šikanou platí: pokud 45

Kolář – Bolest šikanování, str. 85. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 30 47 Tamtéž. 48 Kolář – Bolest šikanování str. 86. 49 Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 30. 50 Kolář – Bolest šikanování, str. 85 – 86. 46

25

se chová vedle mě někdo, kdo má být tvrdý jako já, zženštile, navádí mě, abych se choval stejně. Pokušení se zbavím, když toho dotyčného ponížím.51 „To, co musím v sobě potlačit, potlačuji mimo sebe tím, že trápím toho, kdo to ztělesňuje. Tím sám sobě dokazuji, že nejsem jako on! Dokazuji tak svoji mužnost druhým i sám sobě.“52 Pro to, aby se v nějakém dětském kolektivu udržela šikana, musí pro ni být příznivé podhoubí. Tam, kde panují ve skupině převážně zdravé vztahy, šikana většinou nepřeroste do dalšího stádia. (Nějaká forma šikany se objevuje v drtivé většině kolektivů.) Rizikové je, když je ve skupině alespoň jeden žák, které začne tyranizovat slabé, a zároveň se nenajde někdo, kdo se tomu postaví. Skupina přehlíží počáteční pokusy o šikanování a nemají soucit s utrpením žáka. Pokud má někdo výhrady, tak ze strachu, aby se také nestal obětí, mlčí. Šikana začne bujet a přecházet do dalších stadií.53 S klimatem ve třídě souvisí úspěšnost metod, které agresor používá, aby získal žáky na svou stranu. Využívá k tomu kombinaci vymývání mozku a psychickou manipulaci. Součinnost těchto zjevných a skrytých metod k získání moci má obrovskou sílu. Pokud proti agresorovi nestojí v primární prevenci zběhlý pedagog nebo odborník zvenčí, šance třídy, ve které se již vytvořilo jádro, na zvládnutí situace jsou mizivé.54 Vymývání mozku: Hlavní pomůckou agresorů ke zlomení a podřízení spolužáků je fyzické násilí a vyhrožování. Vystavením systematickému násilí vnucuje agresor okolí postoje, způsoby myšlení a jednání, které by jinak samo za sebe nepřijalo. Kolektiv začíná vypovídat závisle na agresorech, zcela proti pravdě a svému

51

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 28 – 29. Tamtéž, str. 29. 53 Kolář – Skrytý svět šikanování ve školách, str. 60. 54 Kolář – Bolest šikanování, str. 79 – 80. 52

26

zájmu. Systematické násilí vede u oběti k rozpadu původní identity a nastolení nové, alternativní, plně v souladu s představami vůdců šikanování.55 Psychická manipulace: Kromě fyzického násilí používají agresoři psychickou manipulaci. Podvádějí a manipulativně řídí spolužáky k nesvobodným rozhodnutím. Znemožňují ji samostatně myslet, prohlubují závislost a upevňují souhlas s jednáním agresorů. Agresoři jsou svými pomocníky a často i oběťmi považování za kamarády.56 V některých případech může šikanu ve třídě spustit nevhodný přístup pedagoga. Ten, který neumí ve třídě vytvořit atmosféru náklonnosti, vcítění do druhých, soucitu a porozumění. Chybí mu schopnost vidět utrpení slabých a nedokáže vnímat skupinu jako živý organismus, který se neustále vyvíjí a mění. Navíc paradoxně oceňuje „subtilní“ agresi silných vůči slabým žákům. Souvisí to hlavně s jeho osobností jako pedagoga. Pokud sám sobě nerozumí a nezná své možnosti, neumí reflektovat sám sebe a svůj vztah k dětem, dopouští se na nich zla. Někteří i nevědomky.57

55

Kolář – Bolest šikanování, str. 80. Tamtéž, str. 80 – 81. 57 Kolář – Skrytý svět šikanování ve školách, str. 61. 56

27

4. Kde a kdy k šikaně dochází? K šikaně dochází ve škole zejména v místech, kam nechodí pedagog při dozoru – zákoutí, záchody – kde je pouze oběť a agresor, či skupina 2 až 3 agresorů. Často se odehrává přímo ve třídě za přítomnosti většiny spolužáků, kteří se nepostaví na stranu oběti z lhostejnosti, ze strachu nebo protože se jedná o neoblíbeného žáka (outsidera). Někdy se dokonce část třídy šikanou výborně baví.58 Mezi dívkami dochází nejčastěji k nepřímé šikaně. Toto rafinované trýznění spočívá např. ve vyloučení ze společenských her a zábav, v tom, že třída s ní nemluví, odmítají jí půjčovat sešity, pomluvami a intrikami ji rozeštvou s nejlepší kamarádkou. Nezřídka se také stává, že přímá a nepřímá šikana probíhá současně. Tzn. dítě, které je fyzicky napadáno a je mu nadáváno, bývá také svými spolužáky izolováno a odstrkováno.59 K nejkrutějším šikanám dochází v místech, kde je oběť nucena žít společně s agresory. Riziko představují dlouhodobější pobyty mimo školu (brigády, zájezdy na hory,…), internáty a ústavy – hlavně dětské domovy, výchovné ústavy a věznice.60

58

Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 26 – 27. Tamtéž, str. 28. 60 Kolář – Bolest šikanování, str. 50. 59

28

5. Protagonisté šikany: čím se vyznačují agresoři a jejich oběti? Aktéři šikany: Dítě, které šikanuje je obecně tělesně zdatný, motorický obratný jedinec. Je sebevědomý, nebo naopak vnitřně nejistý. Je vznětlivý a impulzivní. Má touhu po dominanci a vysokou toleranci k přijímání násilí jako legitimního způsobu prosazování svých zájmů. Není schopen se v běžné míře vcítit do pocitů jiných lidí. Zažil ve většině případů citově chladnou výchovu a rodiče, který uplatňoval k prosazení své moci tělesné násilí. Žije v rodině, která má nižší socioekonomický status.61 Pro srovnání přidávám názor Říčana, který ve své knize píše, že nižší sociální vrstva a šikana jsou do jisté míry spojeny, což potvrzují výzkumy z Velké Británie a USA, kde jsou značné rozdíly mezi chudými a bohatými. Navíc se ukazuje, že v ČR patří mezi aktéry šikany dost často děti, které mají úspěšné, často nepoctivě, zbohatlé rodiče, kteří se svým dětem nevěnují a dotují je velkým kapesným.62 Aktéři šikany nemají většinou psychiatrickou diagnózu, nejsou to sadističtí psychopati. V drtivé většině jsou „jen“ silně egoističtí a egocentričtí. Vyznačují se oploštělostí duchovních a morálních hodnot. (V duchu Franklovy logoterapie takto chápeme člověka, který žije sám pro sebe a nepřekročil hranice vlastního zájmu a nevnímá bolest a potřeby druhých.) Navíc mají pocit, že se chovají správně, někdy dokonce, že je k tomu vede nějaká vyšší moc.

61 62

Pöthe, str. 141. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 34.

29

Toto však není na překážku tomu, aby agresory byli inteligentní, vzdělaní, tvořiví lidé, toužící po úspěchu.63 Existují doklady o tom, že sklon k šikanování není něco krátkodobého, ale má určité trvání a stabilitu v čase. To znamená, že dítě, které začne šikanovat, s tím velmi často pokračuje i v jiném prostředí. Pokud je přeloženo na jinou školu, po čase se tam projeví stejným způsobem.64

Dle Koláře můžeme rozlišit tři typy agresorů: První typ: Je hrubý, primitivní a impulzivní Má kázeňské problémy a narušený vztah k autoritám. Někdy bývá zapojen do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější projev šikanování: Provozuje masivní, tvrdé a nelítostné šikanování. Vyžaduje absolutní poslušnost. Šikanu využívá jako prostředek k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy: Často se vyskytuje agrese a brutalita rodičů.

Druhý typ: Je velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostlivý. Někdy má i sadistické tendence v sexuálním smyslu. Vnější projev šikanování: Užívá násilí cíleně a rafinovaně. Děje se spíše skrytě, beze svědků. Specifika rodinné výchovy:

63 64

Kolář – Bolest šikanování, str. 72 – 75. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 31.

30

Objevuje se důsledný a náročný přístup rodičů, někdy až vojenský, bez lásky.

Třetí typ: „Srandista“: Je optimistický, dobrodružný, výmluvný. Má značnou sebedůvěru. Často bývá oblíbený a vlivný. Vnější projev šikanování: Šikanu provádí pro pobavení sebe i ostatních. Snaží se zdůraznit „humorné“ a „zábavné“ stránky věci. Specifika rodinné výchovy: Bez významnějších specifik. „Pouze“ existuje absence duchovních a mravních hodnot v rodině.65

Oběti šikany: V obecné rovině můžeme najít, stejně jako u aktérů šikany, společné znaky i u obětí. Ti se liší vzhledem či projevem od svých vrstevníků. Bývají tělesně slabí nebo neobratní. Mají zralý intelekt a odmítají tělesné násilí (dáno většinou výchovou). Mají úzkostně pečující matku. Jsou povahově plaší až bojácní. Trpí nízkým sebevědomím. Jsou neoblíbení v kolektivu. Mohou pocházet ze sociálně slabého prostředí, či se rasově nebo kulturně lišit.66 Tyto společné znaky však nelze stanovit tak jednoznačně jako u agresorů. Při troše smůly se obětí šikany může stát jakékoliv dítě, např. pokud je výrazně mladší, než agresoři. Přesto jsou na školách jedinci, kteří jsou „typickými“ 65 66

Kolář – Bolest šikanování, str. 86 – 87. Pöthe, str. 141.

31

oběťmi. Jsou to děti, které jsou příliš viditelně bojácné a zranitelné. Mohou a nemusí mít tělesný handicap, bývají však méně zdatní než agresoři. Mohou se psychicky odlišovat – př. ADHD, specifické poruchy učení atd. Zvláštní různorodou skupinu tvoří děti, které se viditelně odlišují od skupinové normy. Jejich odlišnost pobízí agresory, jakožto ochránce průměru a správnosti, k agresi. Mohou to být jedinci, kteří se snaží do důsledku plnit požadavky a normy učitelů, premianti třídy, duchovně založení jedinci či děti z rasových nebo národnostních menšin.67 Přesto můžeme oběti řadit do 4 typů. Jsou to: a)

oběti „slabé“ s tělesným handicapem či psychickým handicapem

b) oběti „silné“ a nahodilé c)

oběti „deviantní“ a nekonformní – ti, kteří se nápadně odlišují od skupinové normy

d) jedinci s životním scénářem oběti – ti, kteří byli šikanování opakovaně, přestože většinou nikomu neubližují, nedokáží se sami bránit a nápadně se bojí – jsou špatně vybaveni pro hru na „silné“ a „slabé“68

67 68

Kolář – Bolest šikanování, str. 87 – 89. Tamtéž, str. 88 – 89.

32

6. Následky šikanování u oběti Míra poškození závisí na stupni destrukce vztahů ve skupině a na tom, zda bylo šikanování dlouhodobé nebo krátkodobé. Důležité je také, nakolik je oběť schopna se bránit vůči agresorovi (agresorům). V nejhorším případě dojde ke zlomení oběti, rozbití její identity a nastolení trvalého pocitu bezmoci. – Oběť je naprosto věrná agresorovi, protože má strach z ještě většího utrpení, které by mohlo následovat při nevyplnění nějakého jeho přání.69

Počáteční stadia šikanování: Patří sem oběti prvních tří stadií šikanování. Na první pohled se může zdát, že tyto rané podoby nemohou mít vážnější důsledky. Opak je však pravdou. Jsou sice méně nápadné, ale za to více zákeřné. – Potřeby takto šikanovaných žáků jsou dlouhodobě a někdy trvale neuspokojovány.70 Oběti jsou vystaveny trvalému bolestivému emočnímu tlaku a tzv. subtilnímu násilí (izolace, ponižování, nadávání,…), které narušují osobnostní vývoj jedince. Žák prožívá uvědomovanou i neuvědomovanou bolest. To vede k přetížení adaptačních mechanismů, vyčerpání nervové soustavy a objeví se neuróza nebo psychosomatické potíže. U takto tyranizovaných osob se můžeme často setkat s:

 nepozorností při vyučování,  zhoršením prospěchu,  tendencí k nadměrné omluvené absenci (únik do nemoci),  tendencí k neomluvené absenci (záškoláctví), 69 70

Kolář – Bolest šikanování, str. 100 – 101. Tamtéž, str. 102.

33

 poruchami sebehodnocení a narušeným, negativním sebepojetím,  celkovou nejistotou a stále přítomným strachem.71 Spíše ve výjimečných případech se stane, že se oběť vzepře a použije vůči agresorovi nepřiměřené ochranné prostředky. – V sebeobraně mu způsobí těžké zranění nebo dokonce smrt.72

Pokročilá stadia šikanování: Týkají se obětí čtvrtého a pátého stupně šikanování. Následky jsou velmi vážné, týkají se celé osobnosti a mnohdy jsou celoživotní. Tragické je, pokud oběť „vyřeší“ svoji situaci sebevraždou. Při dlouhodobém šikanování se oběť často zhroutí a prožívá panickou hrůzu ze zabití – skutečný strach o život. Má poruchy spánku a trpí nočními děsy. K tomu se často přidávají psychosomatické potíže – únava, bolesti hlavy, břicha, dusivé astmatické záchvaty apod. Jindy se oběť sice nezhroutí, ale není schopná dále studovat ani po přestupu na jinou školu. To bývá provázeno těžkou poruchou sebehodnocení a ztrátou vlastní vůle. V dalším případě se může zdát, že se oběť poměrně rychle zotavila. Tělesná zranění jsou zahojena a žák působí normálním dojmem. Jeho duševní zranění jsou však hluboká a zacelení jen povrchní. Při větší zátěži v meziosobní oblasti dojde k otevření poranění a projevení zraněné osobnosti žáka. Převáží u něho depresivní ladění, které je někdy doprovázeno sebevražednými myšlenkami.73

71

Kolář – Bolest šikanování, str. 103. Tamtéž. 73 Tamtéž, str. 101. 72

34

Je smutné, že bývalé oběti se někdy po přestupu na jinou školu stávají znovu terčem šikanování. Z praxe psychologů vyplývá, že jsou více ohroženy právě tyto oběti prvního šikanování. Zdá se, že jejich skrytá zranění přitahují agresory. Oběti pokročilých stadií šikany mají tendenci ode všeho unikat, vše vzdát a skrýt se. Potřebují pomoc, ale je těžké se k nim po odchodu ze školy přiblížit, dozvědět se, co se jim stalo, a je téměř nemožné získat je pro spolupráci.74

74

Kolář – Bolest šikanování, str. 101 – 102.

35

7. Prevence šikany Prevence šikany je na místě jak tam, kde nebyla pozorována, tak i tam, kde k ní prokazatelně došlo, a byla zajištěna bezprostřední náprava, a kde jde nyní o odstranění hlubších příčin a o to, aby se problémy neopakovaly.75

Mezi preventivní zásady patří samozřejmě povědomost o příčinách a stadiích šikanování, porozumění situaci, za které k šikaně dochází a informovanost žáků o linkách důvěry, včetně sdělení konkrétních kontaktních adres a telefonních čísel. Základem prevence šikanování je hledání cest, jak ovlivnit specifické rizikové faktory jak u oběti, tak agresora a snaha vytvářet zdravé veřejné mínění skupiny (třídy, školy), ve které dochází či může docházet k šikaně.76 V souvislosti se šikanou mluvíme o prevenci primární a sekundární. Primární prevence se uplatňuje v případě, že k šikaně nedošlo nebo nebyla pozorována.77

„Spočívá

ve

výchově

harmonické

osobnosti

dítěte,

v informovanosti dětí, rodičů a veřejnosti o šikaně, preventivních aktivitách ve školách (pěstování zdravého sebevědomí, samostatnosti) či v tom, co Pavel Říčan označuje jako „výchovu k násilí“ (metoda nácviku k překonání únavy a nepohodlí, výchova k nebojácnosti, otužilosti a tělesné zdatnosti).“78 Možné prostředky primární prevence jsou celoškolní setkání, školní parlament, třídní samosprávy či spolusprávy. Nejlepší obranou proti šikaně je budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi členy školního kolektivu.79

75

Bendl, str. 66. Tamtéž, str. 77. 77 Tamtéž, str. 78. 78 Tamtéž. 79 Tamtéž. 76

36

Sekundární prevence je na místě, pokud k šikaně již došlo a kde musí být uplatněna taková opatření k nápravě, aby se situace už znovu neopakovala. Patří sem včasná diagnostika, bezodkladné vyšetření šikany, pedagogická opatření (ochrana oběti před dalším násilím, rozhovor s rodiči obětí, jednání s rodiči agresorů, komunikace s ostatními rodiči, jednání s kolektivem třídy) a výchovná práce s agresory (postihy, monitorování, tlumení agresivních sklonů, např. prostřednictvím pochvaly za zvládnutí impulzivity; výcvik sociálních dovedností atd.).80 V současnosti terciární prevence v oblasti šikanování prakticky neexistuje, v budoucnu však bude nutné ji zavést. V praxi by umožňovala školám využívat speciální pracoviště, která by pracovala především s agresory. Nutností je však možnost vyjmout nebezpečného agresora brutální a kriminální šikany ze školního prostředí. Dlouhodobou odbornou pomoc potřebují i oběti pokročilých šikan s následky posttraumatické stresové poruchy. Toto vyplývá z výzkumné studie „Sociální klima v prostředí základních škol v ČR“ zpracované Institutem dětí a mládeže MŠMT.81

7.1 Preventivní opatření V souvislosti s prevencí šikany popisuje Pavel Říčan zásady a opatření na různých úrovních, které pomáhají vytvářet dobré vztahy ve škole i v rodině a všeobecně prospívají dětskému duševnímu a mravnímu vývoji. Především to jsou: Prevence na úrovni školy jako celku 80 81

Bendl, str. 78. Tamtéž.

37

 vzájemná solidarita pedagogů – Pokud dojde k šikaně, je důležité, aby se pedagog mohl spolehnout na ředitele, že za ním bude stát, když si na tohoto pedagoga začnou stěžovat rodiče agresorů před žáky, rodiči a školskými nadřízenými orgány

 dozor ve škole – Je důležitým preventivním prostředkem proti šikaně. Čím více dospělých lidí je přítomno na chodbách během přestávek, v jídelně apod., tím méně příležitostí mají agresoři k šikanování. Hodně však záleží na tom, jaká je technika dozoru. Pokud pedagog pouze stojí na chodbě na jednom místě, tak se v zákoutích a ve třídách může dít cokoliv. Navíc by neměl být problém získat od dětí informace o „nebezpečných“ prostorách školy a na ty se zaměřit. Do některých míst, např. suterénu, chodbu před jídelnou mimo oběda, může být vstup žákům zakázán trvale školním řádem. Na některých českých školách se osvědčil nápad převzatý z Velké Británie, a to, aby se vybraní starší žáci stali ochránci menších dětí před šikanou.

 školní řád – Ten by měl obsahovat obecné zásady solidarity, ohleduplnosti a ochrany slabých, dále výslovný zákaz fyzického násilí, zneužívání síly k ubližování bezbranným. Slovo šikana v něm nutně nemusí být zmíněno. Se školním řádem, včetně sankcí v případě jeho porušení, musí být seznámeni všichni žáci školy i jejich rodiče.82

 etická výchova – Spočívá v tom, že jsou dětem vštěpovány základní společenské hodnoty – úcta ke každé lidské bytosti, solidarita, soucit, obětavost, čest, … Důležitý je ovšem osobní příklad učitelů, kteří jim to ukazují tím, jak se k nim chovají. V našich školách se většinou uplatňuje hodnotově neutrální výchova, což má ale za následek, že se do popředí dostává orientace na konzum, úspěch, výkon či soutěž.

82

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 111 – 112.

38

Takových jsou na nástěnkách spousty, ale jen výjimečně se na ni dostane dítě za to, že udělalo něco ušlechtilého, výrazně projevilo solidaritu nebo obětavost. Příležitost mluvit o důležitosti etických hodnot

je

mnoho

(př.

krom dějepisu,

v hodinách

literatury,

přírodopisu, …) stačí jen chtít zařadit je do hodin. Jinak totiž hrozí, že pojmy jako čest, svědomí a obětavost budou dál upadat do zapomnění.

 otevřeně informovat žáky i rodiče o problému šikany – O nebezpečí šikany by měli být rodiče informováni, co nejdříve, nejlépe při nástupu dětí do první třídy. Jádrem sdělení by měl být jednoznačně odmítavý přístup školy k šikaně, důsledná ochrana zvlášť nejmenších dětí a sankce, které budou čekat agresory, když to poruší. To je důležité nejen jako varovný signál pro rodiče potencionálních agresorů, kteří často v agresi své děti podporují, ale hlavně pro rodiče, jejichž děti jsou ohroženy šikanou. Nejsou pak nastalou situací zaskočeni a spíše se obrátí na školu s žádostí o řešení.

 vztahy mezi rodiči a pedagogy – U nás jsou dost často napjaté. Chybí v nich důvěra a spolupráce. V radách škol mají rodiče menšinové zastoupení, což situaci neprospívá. Za ideál lze považovat občanské sdružení rodičů, které může být rovnocenným partnerem vedení školy k oboustrannému prospěchu.83 Prevence na úrovni jednotlivých tříd

 anonymní dotazník, kterým se zjišťuje úroveň šikany ve třídě, a sociogram – Je vhodné ho opakovat každý rok.

 charta třídy – Pedagog, nejlépe v hodině občanské výchovy nebo v třídnické hodině, diskutuje s dětmi na téma, jak by se měli učitelé chovat k žákům, žáci k učitelům a žáci k sobě navzájem. Na základě 83

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 112 – 113.

39

toho formulují stručné zásady, s důrazem, aby byly pozitivní a ne zákazem – př. žáci spolu mluví slušně místo represivního nesmíme si nadávat. Tyto zásady, podepsané všemi žáky a učiteli, by pak měly viset ve třídě na viditelném místě.

 pedagogická komunita – Jde o pravidelné setkávání učitele s jeho žáky, při kterém dochází k systematickému budování třídní pospolitosti, v níž má každý své místo. Žáci s učitelem sedí v kruhu a probírají záležitosti, které se jich týkají, včetně konfliktů. Uplatňuje se zde nácvik komunikace, metody zážitkové pedagogiky a hry, vše zaměřeno na zlepšování osobních vztahů mezi žáky.

 víkendové rekreačně-zážitkové pobyty – Na tyto pobyty jezdí krom žáků a jejich učitelů i někteří rodiče. Je zde snaha o vzájemné poznání, navázání a upevnění důvěry a sounáležitosti. K pobytům je někdy pozván i externí facilitátor. Třída se těmito pobyty „imunizuje“ vůči šikaně, i když k ní pak dojde, je snazší ji vyřešit.84 Prevence na úrovni jednotlivců

 solidarita se slabými jako základ řízení třídy – Učitel by se měl zaměřit na podporu outsiderů, dodat jim odvahu, posílit jejich sebevědomí a ujistit je, že jsou hodnotní pro skupinu jako ti ostatní. Orientování se na outsidery s sebou přináší riziko, že se averze, které je vystaven outsider, přenese na učitele a ten ztratí popularitu u žáků. Je to určitá oběť, ale taková, kterou by měl pedagog přinést, pokud chce předejít šikaně a chránit ty, kteří jsou šikanou potencionálně ohroženi.85

 pravidelné individuální rozhovory se všemi žáky – Pomáhají učiteli, aby si udělal obrázek o fungování a vztazích ve třídě. Učitel by se měl při

84 85

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 115 – 116. Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 71 – 74.

40

nich zajímat o žákovy starosti a radosti, plány, problémy se spolužáky atd. Učiteli to např. dává dobrou možnost, jak dát vlivnému žákovi „pod ochranu“ spolužáka, který je ohrožen šikanou.86

Podobná opatření popisuje ve své knize i Stanislav Bendl. Krom nich mluví o utopických opatřeních. Mezi ty řadí:

 vyloučení agresorů ze školy – To je v současnosti možné jen na SŠ, na ZŠ ho lze uskutečnit formou dohody s rodiči agresora a ředitelem jiné školy či spoluprací s kurátorem pro děti a mládež, diagnostickým ústavem atd. V praxi to však není řešením, protože se do role agresorů pasují jejich nástupci z řad dosud nešikanovaných dětí.

 domácí vzdělávání – Spočívá v tom, že rodiče vzdělávají své dítě doma, a to je minimálně dvakrát ročně přezkoušeno a je mu vydáno vysvědčení. Jedním z důvodů je snaha rodičů ochránit dítě před negativními vlivy a jevy, včetně šikany. Otázkou zůstává, zda to není spíše na škodu, protože takové dítě nemá po nástupu do klasické ZŠ či víceletého gymnázia žádné zkušenosti se školním kolektivem.

 zrušení škol, resp. zcela odlišná budoucí podoba školství či školského systému – Zastánci např. navrhují, aby se povinná školní docházka nahradila povinným vzděláváním. Vzdělání je dle nich možno zajistit bez instituce školy. To by však znemožňovalo školám, aby plnily svou socializační funkci.87 Jako další způsob prevence vidí zajímavou výuku a atraktivní školní program. K atraktivnosti školy pro žáky přispívá zajímavý obsah vyučování tvořený osnovami a učebnicemi a nesmí chybět tvořivý pedagog. To nabízí 86 87

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 117. Bendl, str. 83 – 84.

41

možnosti rozvoje osobnosti, vědomí vlastní hodnoty a napomáhá zájmu o školu a posiluje sebevědomí a sebedůvěru. V současné době je navíc kladen důraz na činnost, na samotný proces poznání, nikoliv jen na soubor informací, který je žákům předáván. To přiměje děti k aktivitě a tvořivosti a minimalizuje pocity nudy, které mimo jiné také stojí za šikanováním. Klade to však velké nároky na pedagogy, co do stránky časové, informační, organizační, klasifikační atd. Poutavý školní program přispívá také k atraktivnosti školy. Může mít podobu jak vzdělávacích programů typu „Obecná a občanská škola“, „Národní škola“ nebo „Základní škola“, tak programů typu „Zdravá škola“, „Dokážu to“ atd. Spolupráce s jinými školami, i zahraničními, je také velkým přínosem.88 Bendl píše také o participaci žáků na prevenci a řešení šikany:

 žákovská samospráva – Umožňuje žákům podílet se na chodu školy, vyjadřovat se mnoha věcem a být aktivními hybateli školního života. Předpokládá komunikaci mezi žáky, mezi žáky a učiteli, příp. dalšími zaměstnanci školy. Učí žáky argumentovat, obhajovat si svá stanoviska, vyjednávat a dospívat k dohodě demokratickou cestou. Přispívá k samostatnosti.

Vyžaduje

vzájemné

naslouchání,

toleranci,

ohleduplnost k názorům ostatních a převzetí odpovědnosti za svá rozhodnutí.

 kampaň proti šikanování – Jedná se o tzv. výchovnou kampaň, v rámci níž je možno pořádat i soutěž na téma šikanování. Žáci mají za úkol v rámci kampaně proti šikanování např. navrhnout plakát, obraz či sochu, báseň i prózu, napsat a zrežírovat divadelní hru.89

88 89

Bendl, str. 84 – 87. Tamtéž, str. 145 – 148.

42

Také Michal Kolář se vyjadřuje k prevenci šikanování na školách. V úvodu kapitoly si klade otázku, zda je vůbec možné zastavit epidemii šikanování na školách. Řešení vidí v intervenci ve škole. Skepticky se staví k prevenci skrz ovlivňování rodiny, či dokonce společnosti. V praxi to prý v současnosti není možné. Schéma prevence školní šikany 1. pedagogická komunita, která posiluje imunitu školní skupiny a školy samotné proti epidemii šikanování – tj. škola, která funguje jako demokratické společenství a opírá se o morálku lásky – přirozenými součástmi komunity jsou celoškolní setkání, školní parlament, třídní spoluspráva, rada školy atd. 2. specifický program proti šikanování, který dokáže šikanu odhalit a účinně léčit – např. metodické doporučení MŠMT, jehož součástí je Školní program proti šikanování 3. odborné služby rezortu školství, tvořené PPP, SVP, SPC, DÚ atd., které dokážou řešit pokročilé šikany a poskytují servis v oblasti prevence 4. spolupráce škol s odborníky z jiných rezortů a nestátních organizací, kteří se zabývají prevencí šikany – např. kriminalista pro mládež, kurátor pro děti a mládež, dětský psychiatr 5. pomoc a podpora MŠMT a krajských úřadů školám při vytváření prevence šikanování 6. kontrola škol ze strany České školní inspekce, MŠMT a krajských úřadů, zda jsou připraveny na ochranu žáků před šikanováním 7. monitorování situace a zabezpečování ochrany práv dětí nevládními organizacemi jako např. Nadace Naše dítě, Linka bezpečí, Amnesty International v ČR, Občanské sdružení Společenství proti šikaně90

90

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 257 – 263.

43

Dodává, že zásadní pro prevenci jsou vyškolení specialisté v jednotlivých vrstvách prevence – školní metodik prevence nebo výchovný poradce, okresní metodik preventivních aktivit, krajský školský koordinátor, školní inspektor a odborník MŠMT. Tito si však nevědí se šikanou vždy rady, proto je pro ně a pro další odborníky nutné zavést účinné vzdělávání. Budoucí vývoj bude ovlivněn hlavně počtem odborníků na řešení šikany, kteří umí předávat své zkušenosti dál, těch je v současné době nedostatek. Je potřeba najít způsob, jak co nejrychleji, ale zároveň nejpoctivěji připravit lektory. Lektory však nemohou být lidé, kteří nemají praxi v řešení šikanování. Aby lektor dosáhl řádné kvalifikace, musí být zachována posloupnost: kvalitní a systematický výcvik zaměřený na prevenci, diagnostiku a léčbu šikanování; praxe pod supervizí; samostatná praxe; výběr nejlepších praktiků do speciální přípravy pro lektorskou činnost.91

7.2 Programy primární prevence Primární prevence jako taková je proces, při kterém se předchází vzniku sociálně patologických jevů, a to skrz vzdělávání, výchovu a obecnou informovanost. Světová zdravotnická organizace ji pak definuje jako snahu o potlačení negativního jevu přímo v jeho zárodku a působení na populaci tak, aby negativní jev neměl podmínky ke svému vzniku.92 Primární prevenci můžeme dělit na nespecifickou a specifickou dle způsobu její realizace, kým je prováděna a pro koho je určena.

91 92

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 263 – 264. Kubátová, str. 37.

44

Nespecifická primární prevence – Zahrnuje veškeré aktivity, které podporují zdravý životní styl a smysluplné využívání a organizaci volného času, jako jsou zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování společenských pravidel, zdravému rozvoji osobnosti a k odpovědnosti za sebe a své jednání.93 Je zpravidla prováděna rodiči, učiteli v MŠ a na 1. stupni ZŠ a pracovníky mimoškolních aktivit. Na 1. stupni ZŠ je součástí vyučování výchova ke zdravému zdravotnímu stylu, k odpovědnosti za své hopání, k toleranci, sebeúctě a posilování sebevědomí. Žáci se učí komunikačním dovednostem, řešení problémových situací, schopnosti čelit negativnímu vlivu vrstevníků a asertivnímu jednání.94 Specifická primární prevence – Její součástí jsou aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování. Zahrnuje v sobě všeobecnou prevenci, selektivní prevenci a indikovanou prevenci. Všeobecná prevence je zaměřena na širší populaci, aniž by u ní byl zjišťován rozsah problému nebo rizika. Selektivní prevence je pak zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt problémů spojených s rizikovým chováním. Indikovaná prevence se orientuje pouze na jednotlivce a skupiny, u kterých došlo k výskytu rizikových jevů, ať už v rodině, ve škole nebo mezi vrstevníky. 95 Specifická primární prevence je zpravidla prováděna školskými úřady, pedagogy, pedagogicko-

93

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-19] 94 Fleischmann, str. 38. [online], [cit. 2013-11-19] 95 Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-19]

45

psychologickými poradnami, vrstevníky, externími odbornými, státními i nestátními, organizacemi. Prevence se zaměřuje především na žáky 2. stupně ZŠ, SŠ, OU a SOU. Probíhá např. prostřednictvím besedy ve třídě v rámci vyučování, akcí peer aktivistů na školách, besedy s odborníky, uživateli a návštěvníky specializovaných zařízení. Žákům jsou podávány informace o návykových látkách a jejich škodlivosti, učí se komunikačním dovednostem, asertivitě, schopnostem čelit negativnímu tlaku vrstevníků. Je podporováno jejich sebevědomí, sebeúcta a jsou vedeni k odpovědnosti za své chování.96 „Cílem programu primární prevence je, aby cílová skupina získala takové znalosti, dovednosti a postoje podporující zdravý životní styl a aby tyto přednosti dokázala uplatnit ve svém chování nejen v době realizace programu, ale i v budoucnosti.“97 Cílem je tedy předcházet vzniku sociálně patologických jevů. Jako jsou například alkoholová a drogová závislost, promiskuita či nezdravý postoj k sobě samému (viz. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování). V odborných kruzích je za efektivní primární prevenci považovaná taková, která má přijatelnou úroveň poskytovaných služeb, která splňuje zásady efektivní primární prevence a která umožňuje dosáhnout maximální kvality a efektivity

preventivního

působení

s cílem

předcházet

problémům

a následkům, které souvisejí se vznikem sociálně patologických jevů.98 Naopak jako neefektivní primární prevence se ukazuje zastrašování a triviální přístup: „prostě řekni ne“, citové apely, potlačování diskuze a nezapojování žáků do aktivit, pouhé předávání informací prostřednictvím přednášek a sledováním filmů, besedy s bývalými uživateli (ex-usery) atd. 96

Fleischmann, str. 38. [online], [cit. 2013-11-19] 97 Národní informační centrum pro mládež – Primární prevence: charakteristika [online], [cit. 2013-11-21] 98 Tamtéž.

46

Hromadné kulturní či sportovní aktivity či návštěva historických a kulturních památek by měly být pouze doplňkem, měla by na ně vždy navazovat diskuze v malých skupinkách.99 Formy programu primární prevence na ZŠ 

Dlouhodobý/komplexní

program

primární

prevence

–

Jedná

se

o kontinuální, komplexní a interaktivní program. Jeho součástí je vedle problematiky návykových látek a jiných sociálně patologických jevů i rozvoj sociálních dovedností.100 

Peer program – Anglické slovo „peer“ znamená osobu stejného stavu, v češtině je jeho nejvýstižnějším ekvivalentem slovo vrstevník. Princip těchto programů spočívá v tom, že předem speciálně vyškolený dobrovolník (peer aktivista) pomáhá vytvářet pozitivní model žádoucího chování pro žáky, resp. vrstevníky, v oblastech prevence zneužívání návykových látek, šikany či delikvence. Zároveň plní roli dobrovolného poradce. Tyto programy vychází z předpokladu, že v období dětství a dospívání je jedinec často více ovlivnitelný názorem svých vrstevníků než dospělou osobou (učitelem, rodičem).101 Příkladem takového programu může být čtyřletý program specifické primární prevence (Posilování pozitivních hodnot a postojů) realizovaný Křesťanskou pedagogickopsychologickou poradnou na Praze 8. Kde jsem působila dva roky jako lektorka v rámci peer programů. Samozřejmostí bylo, že před vstupem do

99

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-21] 100 Národní informační centrum pro mládež – Primární prevence: charakteristika [online], [cit. 2013-11-21] 101 Bendl, str. 148 – 149.

47

ZŠ jsme museli absolvovat základní výcvikový kurz a pak ještě další kurzy doplňkové. Pracovali jsme vždy ve dvojici. 

Edukativní program – Jedná se o ucelený vzdělávací program, který zahrnuje teoretickou průpravu a základní informace z oblasti problematiky užívání návykových látek. Případně se v rámci něho prohlubují získané znalostí a probíhá nácvik praktických dovedností.



Komponovaný pořad – Je jednorázová aktivita, kombinuje uměleckou formu (např. film, divadelní představení s tématikou užívání návykových látek apod.) s následnou diskusí s odborníky v oblasti prevence užívání návykových látek.



Beseda – Jedná se taktéž o jednorázovou aktivitu, při níž lektor rozhovorem s posluchači zjišťuje jejich znalosti, názory a postoje a podle jejich úrovně se zaměřuje na konkrétní témata, odpovídá na dotazy a dává prostor pro vyjádření jednotlivých osob ve skupině.



Přednáška – Je ryze informačního charakteru, jednorázová, která nepředpokládá aktivní zapojení cílové skupiny. Je zaměřená na konkrétní téma (např. přehled návykových látek, jejich účinky a rizika apod.)102

Pojmy Pracovník primární prevence – Je osoba, která se primární prevencí zabývá organizačně, vědecky nebo formou přímé práce s cílovými skupinami. Má základní teoretické znalosti a praktické dovednosti v oblasti problematiky užívání návykových látek a jiných sociálně patologických jevů.103 Lektor primární prevence – Je osoba, která zná teorii a praxi vzniku závislostí a jiných sociálně patologických jevů na úrovni jedince i společnosti. Zná rizikové a protektivní faktory vzniku sociálně patologických jevů. Zná 102

Národní informační centrum pro mládež – Primární prevence: charakteristika [online], [cit. 2013-11-21] 103 Tamtéž.

48

různé preventivní modely a přístupy a je schopen vytvořit a realizovat komplexní preventivní program. Je schopen efektivně pracovat s danou cílovou skupinou, ve které program probíhá, a je touto cílovou skupinou akceptován. Má konzistentní a jednoznačné postoje vzhledem k návykovým látkám s důrazem na zdravý styl života. Pravidelně se účastní supervizí a dále se v oboru vzdělává.104

7.3 Kompetence vybraných pracovníků v rámci prevence sociálně patologických jevů na ZŠ Systém organizace a řízení primární prevence rizikového chování žáků zahrnuje široké spektrum pracovníků (viz. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování). Vzhledem k tématu práce se budu blíže zabývat jen těmi, kteří úzce spolupracují se školou nebo v ní přímo působí. Jsou to metodik prevence v PPP, ředitel školy a školského zařízení, školní metodik prevence, třídní učitel a školní psycholog. 1. Metodik prevence v PPP - zajišťuje v PPP specifickou prevenci rizikového chování a realizaci preventivních opatření v územní působnosti vymezené krajským úřadem - zajišťuje koordinaci a metodickou podporu školních metodiků prevence - na žádost školy pomáhá s problémy v oblasti rizikového chování žáků - udržuje pravidelný kontakt se všemi institucemi, organizacemi a subjekty, které se angažují v prevenci v daném kraji 104

Národní informační centrum pro mládež – Primární prevence: charakteristika [online], [cit. 2013-11-21]

49

- spolupracuje s krajským školským koordinátorem prevence - rozvíjí svou odbornost dalším vzděláváním v problematice specifické prevence105 2. Ředitel školy a školského zařízení - vytváří podmínky pro předcházení rozvoje rizikového chování: - zabezpečuje

poskytování

poradenských

služeb

ve

škole

se zaměřením na primární prevenci rizikového chování - koordinuje tvorbu a kontroluje realizaci Preventivního programu, začleňuje Školní preventivní program do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu - jmenuje do funkce školního metodika prevence pracovníka, které má pro tuto pozici předpoklady, kvalifikaci, případně mu zajistí podmínky pro další vzdělávání - podporuje týmovou spolupráci všech, kteří se podílejí na přípravě, realizaci a vyhodnocování Preventivního programu - spolupracuje s metodikem prevence v PPP a s krajským školním koordinátorem prevence106 3. Školní metodik prevence Metodické a koordinační činnosti: - koordinuje tvorbu a kontrolu realizace preventivního programu školy - koordinuje a participuje na prevenci školy před rizikovými projevy chování a dalšími sociálně patologickými jevy

105

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-20] 106 Tamtéž.

50

- metodicky vede činnosti pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně patologických jevů - koordinuje vzdělávání pedagogických pracovníků v téže oblasti - koordinuje přípravu a realizaci aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků/cizinců – prioritní je prevence rasismu, xenofobie a dalších jevů, které souvisí s přijímáním kulturní a etnické odlišnosti - koordinuje spolupráci školy s orgány státní správy a samosprávy, které se zabývají prevencí sociálně patologických jevů, s metodikem v PPP a s odbornými

pracovišti

(poradenskými,

terapeutickými,

preventivními, krizovými, atd.), které působí taktéž v oblasti prevence sociálně patologických jevů - je v kontaktu s odpovídajícím odborným pracoviště a spoluúčastní se v případě akutního výskytu sociálně patologických jevů - shromažďuje odborné zprávy a informace o žácích, kteří jsou vedeni v péči specializovaných poradenských zařízeních v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů Informační činnosti: - zajišťuje a předává odborné informace o problematice sociálně patologických jevů, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy - prezentuje výsledky preventivní práce školy, získává nové odborné informace a zkušenosti - vede a průběžně aktualizuje databázi spolupracovníků školy pro oblast prevence sociálně patologických jevů

51

Poradenské činnosti: - vyhledává a provádí orientační šetření u žáků s rizikem či projevy sociálně patologického chování; poskytuje těmto žákům a jejich zákonným zástupcům poradenské služby, případně zajišťuje péči odpovídajícího odborného pracoviště - spolupracuje s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje sociálně patologických jevů u žáků a tříd a spoluúčastní se sledování úrovně rizikových faktorů v souvislosti s rozvojem sociálně patologických jevů ve škole - připravuje podmínky pro integraci žáků se specifickými poruchami chování a koordinuje poskytování poradenských a preventivních služeb těmto žákům školou a specializovanými školskými zařízeními107 4. Třídní učitel - v rámci primární prevence spolupracuje se školním metodikem prevence při zachycování varovných signálů, podílí se na realizaci Preventivního programu a na pedagogické diagnostice vtahů ve třídě - motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a důsledně dbá na jejich dodržování - zprostředkovává komunikaci žáků s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce se zákonnými zástupci nezletilých dětí - získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech jednotlivých žáků a o jejich rodinném zázemí108

107

MŠMT – příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních [online], [cit. 2013-11-20] 108 Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-20]
52

5. Školní psycholog (ve vztahu k prevenci sociálně patologických jevů) Diagnostika, depistáž - provádí diagnostiku výukových a výchovných problémů žáků - zjišťuje sociální klima ve třídě - provádí screening, vyhodnocuje ankety, dotazníky ve škole Konzultační, poradenské a intervenční práce - pečuje o integrované žáky (pomoc při sestavování IVP, vedení) - provádí individuální případovou práci se žáky v osobních problémech (konzultace, vedení) - vede krizovou intervenci a zpracování krize pro žáky, pedagogické pracovníky a zákonné zástupce žáků - angažuje se v prevenci školního neúspěchu žáků (náprava, vedení, atd.) - poskytuje kariérové poradenství žáků - koordinuje preventivní práci ve třídě, programy pro třídy atd. - podporuje spolupráci třídy a třídního učitele - poskytuje individuální konzultace pro pedagogické pracovníky v oblasti výchovy a vzdělávání - poskytuje

konzultace

zákonným

zástupcům

při

výukových

a výchovných problémech dětí - pomáhá při řešení multikulturní problematiky ve školním prostředí Metodická práce a vzdělávací činnost - poskytuje metodickou pomoc třídním učitelům - účastní se pracovních porad školy - koordinuje poradenské služby, které jsou poskytovány škole (výchovný poradce, ŠMP, třídní učitelé)

praha.cz/attachments/article/123/Metodicke%20doporuceni%20k%20primarni%20prev enci%20rizikoveho%20chovani.pdf>

53

- koordinuje poradenské služby mimo školu a spolupracuje se školskými poradenskými zařízeními atd. - pořádá besedy a šíří osvětu určenou zákonným zástupcům dětí109

7.4 Legislativní zakotvení v ČR Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních (č.j. 21291/2010-28)

Metodické doporučení MŠMT vymezuje aktuální terminologii v oblasti rizikového chování, popisuje jednotlivé instituce v systému prevence a úlohu pedagogického pracovníka, definuje Preventivní program a doporučuje školám a školským zařízením postupy při výskytu vybraných rizikových forem chování dětí a mládeže. Zaměřuje se zejména na předcházení rozvoje rizik u následujících rizikových projevů chování: a) agrese,

šikana,

kyberšikana,

násilí,

vandalismus,

intolerance,

antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie b) záškoláctví c) závislosti – závislostní chování, užívání návykových látek, patologické hráčství d) rizikové sporty a rizikové chování v dopravě e) poruchy příjmu potravy 109

MŠMT – příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních [online], [cit. 2013-11-20]

54

f) negativní působení sekt g) rizikové sexuální chování Preventivní program, o kterém se píše v tomto metodickém doporučení, je konkrétní dokument školy, který je zaměřený zejména na výchovu a vzdělávání žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a emočně sociální rozvoj a komunikační dovednosti. Je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a na spolupráci se zákonnými zástupci nezletilých žáků školy. Vychází z preventivní strategie školy. Na tvorbě a realizaci Preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Je zpracováván na jeden školní rok. Koordinaci tvorby a kontrolu realizace zajišťuje školní metodik prevence (dle potřeby spolupracuje s metodikem prevence v PPP. Preventivní program podléhá kontrole České školní inspekce, kterou je průběžně vyhodnocován, a na závěr školního roku je hodnocena kvalita a efektivita zvolených strategií primární prevence. Toto hodnocení je součástí výroční zprávy o činnosti školy. 110 Dále je v metodickém doporučení popsán systém organizace a řízení primární prevence rizikového chování žáků, včetně kompetencí osob v jednotlivých funkcích, jako jsou pracovníci MŠMT a krajského úřadu, krajský školní koordinátor prevence, metodik prevence v PPP, ředitel školy a školského zařízení, školní metodik prevence a třídní učitel. Následují pokyny, jak by se měla škola zachovat v případě výskytu jednotlivých rizikových projevů chování. Vzhledem k tématu této práce je důležitá příloha šikana. 110

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-19]

55

Na začátku přílohy o šikaně se objevuje definice šikanování. Následují přímé a nepřímé znaky šikanování, kterých by si měli učitelé všímat, aby šikanu mohli odhalit, vyšetřit a začít s její bezprostřední léčbou. Mezi nepřímé (varovné) znaky patří:  žákova osamělost, nemá kamarády  působí smutně, nešťastně, stísněně, má blízko k pláči  do týmových her bývá volen do družstva mezi posledními  o přestávkách vyhledává blízkost učitelů  jeho školní prospěch se náhle a nevysvětlitelně zhoršuje  nedovede uspokojivě vysvětlit poškození věcí nebo zranění  začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole  atd. Mezi přímé znaky šikanování řadíme:  posměšné poznámky na adresu žáka, ponižující přezdívka, nadávky, hrubé žerty na jeho účet  kritika žáka pronášená nepřátelským a pohrdavým tónem  nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary spolužákovi, nebo za něj platil  příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem  strkání, rány, kopání, které nemusí být zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí  rvačky, z nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout  atd.111

111

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-20]
56

Také rodiče by si měli všímat změn chování svých dětí a dalších zvláštností, protože mohou signalizovat, že se dítě stalo obětí šikany. Proto by měli zbystřit, když:  za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi  dítě nemá kamaráda, s nímž by mohlo trávit volný čas  dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem  dítě nemá ráno chuť jít do školy a svůj odchod odkládá, zvláště pokud se do školy dříve těšilo  vyhýbá se docházce do školy, někdy i simuluje nemoc  dítě ztrácí chuť k jídlu  dítě nechodí mezi školou a domovem nejkratší cestou, případně střídá různé cesty a prosí o odvoz  dítě chodí domů ze školy hladové, ač má svačiny a zaplacené obědy  usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu  dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně  bývá doma smutné nebo se u něho objevují výkyvy nálad, agrese atd.  zmiňuje se o sebevraždě  odmítá se svěřovat s tím, co ho trápí  žádá o peníze a nedokáže uvést věrohodné důvody  nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí  stěžuje si na neurčité bolesti břicha nebo hlavy  zdržuje se doma více, než mělo ve zvyku112

O podezření výskytu šikany musí být vždy informován ředitel školy/školského zařízení. Šikanu řeší ŠMP s výchovným poradcem, školním

praha.cz/attachments/article/123/Metodicke%20doporuceni%20k%20primarni%20prev enci%20rizikoveho%20chovani.pdf> 112 Tamtéž.

57

psychologem a třídním učitelem. V závažnějších případech, na které sami nestačí, spolupracují se školským poradenským zařízením, pediatrem atd.113 Poté je v metodickém doporučení uvedeno, v jakých případech může šikana nabývat právní podstaty trestného činu nebo činu jinak trestného a jak se postupuje při řešení šikany v počátečních a pokročilých stádiích.114 Podrobněji se řešení šikany budu věnovat v následující kapitole.

113

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-19] 114 Tamtéž.

58

8. Řešení šikany ve škole Na úplném začátku, když se k učiteli dostanou informace o možné šikaně, musí co nejrychleji vyhodnotit situaci a posoudit, zda se v daném případě jedná o šikanu, či nikoli. Přitom je třeba zjistit, zda jsou přítomny znaky šikanování: záměrnost, opakování, samoúčelnost agrese a nepoměr sil. 115 Důležité je odlišit šikanu od škádlení, které patří k rovnocenným kamarádským nebo partnerským vztahům a je chápáno jako projev přátelství. Za škádlení je považováno žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený na rozdíl od šikany.116

8.1 Předpoklady úspěšného řešení šikany Nezákladnějším předpokladem pro úspěšné řešení je vůbec připustit možnost jejího vzniku a existence na školách. Druhým předpokladem je odvaha oběti a ochota okolí oznámit na příslušná místa jednotlivé incidenty. Třetím je, aby měli pedagogové pečlivě zaznamenané a zmapované všechny případy šikanování podložené svědectvím atd. Čtvrtým předpokladem je pak odborná připravenost pedagogických pracovníků v oblasti prevence a řešení šikanování. Tento předpoklad je v praxi však dosud nenaplněný. Školám chybí peníze na vzdělávání pedagogů. Učitelé se tak z nevědomosti, ale v dobré víře často v souvislosti se šikanou dopouštějí hrubých chyb.

115 116

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 163. Tamtéž, str. 65.

59

Pátým předpokladem je autorita učitele, nejen ta formální, ale především přirozená. Pokud nebudou mít žáci před učitelem respekt a úctu k němu, nebudou respektovat jím navrhovaná a v praxi uplatňovaná opatření proti šikaně. Šestým předpokladem je důvěra k učiteli. Pokud budou žáci svým učitelům věřit, je pravděpodobné, že se jim svěří a šikanu se tak podaří odhalit. Posledním

a neméně

důležitým předpokladem

je

dohoda

celého

učitelského sboru o systémovém (komplexním) přístupu. Jen takový umožní úspěšný boj se šikanou.117

8.2 Prostředky, které vedou k odhalení a diagnostikování šikany Šikanu lze odhalit a diagnostikovat její závažnost za pomoci řady nástrojů. Lze využít pozorování, rozhovor, dotazník a sociometrické šetření.

1) Pozorování – Úspěšné pozorování vyžaduje, aby se pedagogové více dívali kolem sebe, všímali si dění ve třídě, o přestávkách a chování jednotlivých žáků školy. Měli by se zaměřit nejen na pozorování potencionálních agresorů a obětí, ale i na všechny nově nastupující žáky. Pomoci jim může sledování přímých a nepřímých znaků šikanování i videozáznam ze skryté kamery. 2) Rozhovor – Patří zároveň mezi preventivní opatření a pomáhá učiteli, aby si udělal obrázek o fungování a vztazích ve třídě. Zvláště třídní učitel by si měl udělat čas na individuální rozhovory se svými žáky. Díky nim může

117

Bendl, str. 78 – 81.

60

např. ochránit žáka ohroženého šikanováním tím, že ho dá jinému žákovi na starost. S rozhovorem souvisí tzv. naslouchání. Učitel se v roli „vrby“ stává diagnostickým a terapeutickým prostředkem. Důležité je, aby někdo dospělý, komu věří a za kým má možnost zajít a popovídat si o svých problémech, vůbec byl. Mnoho dětí se potřebuje vypovídat, třeba jen proto, že jim doma nikdo nevěnuje patřičnou pozornost. 3) Dotazník

–

Existuje

jich

celá

řada.

Jedním

z nejznámějších

je

standardizovaný sociometrický dotazník SO-RA-D, který byl u nás poprvé použit v 70. letech Vladimírem Hrabalem. Podle něho lze získat vzájemné údaje

o

vztazích

charakteristiky.

mezi

žáky

a

současně

vzájemné

osobnostní

Umožňuje výpočet některých indexů, tj. aritmetických

průměrů hodnocení (např. individuální index vlivu, obliby, třídní index vlivu, sympatií). Kombinací indexů získáme často určitý typ a zjistíme úroveň sociability a morální vyspělosti jedince.118 Dalším je Braunův standardizovaný dotazník B-3, který vypovídá o kolektivu třídy. Tento dotazník v upravené verzi (B-3U) používá i mnou již zmiňovaná KPPP na Praze 8, zařadila jsem ho pro ukázku jako přílohu č. 1. Dotazník mapuje pozitivní i negativní vztahové vazby mezi jednotlivými žáky, kvalitu kolektivu a atmosféru třídy. Každý žák také přidává vlastní sebehodnocení, což zjišťuje míru jeho zapojení do dění ve třídě. Z dotazníku také vyplývá, kteří žáci jsou vnímáni třídou kladně (např. spolehlivost, atp.) a kteří záporně (nespolehlivost, nevděčnost, osamělost, atp.). Upravená verze navíc obsahuje otázky na míru vnímání výskytu fyzického a psychického násilí v třídním kolektivu a otázku na specifikaci žáka vnímaného jako ubližovaný a nešťastný.119 118 119

Bendl, str. 87 – 95. KPPP – Manuál pro lektory, str. 16/část I.

61

8.3 Postup vyšetřování šikany Než začne pedagog šikanu vyšetřovat, musí zvážit své šance na usvědčení agresorů. Pokud se mu to totiž nepovede, hrozí, že oběť zažije od svých agresorů ještě větší příkoří. Někdy je lepší se zahájením vyšetřování počkat a situaci dál monitorovat do doby, než si učitelé budou jisti, že případ dokážou dotáhnout do konce.120 „Umění nejednat je někdy stejně důležité jako umění jednat!“121 V průběhu vyšetřování je třeba zajistit dostatek usvědčujících důkazů.

ZÁKLADNÍ SCHÉMA POSTUPU VYŠETŘOVÁNÍ ŠIKANY DLE ŘÍČANA:

1) rozhovory s informátory a oběťmi 2) rozhovory se svědky 3) rozhovory s agresory, resp. podezřelými Uvedené pořadí pro získávání důkazů je pouze orientační. Platí však, že pedagog musí jednat rychle, protože tamtamy o tom, co se děje, se šíří rychle (většina dětí s sebou nosí mobilní telefon) a hrozí, že se agresoři stihnout domluvit na výpovědi či stihnou ovlivnit svědky i oběť. Moment překvapení je často rozhodující. Postup vyšetřování se liší v závislosti na informacích, na jejichž základě se učitel rozhodně zahájit vyšetřování. Může mít k dispozici přímé a nepřímé známky šikanování, může přistihnout agresory při činu, nebo se informace, že je někdo šikanovaný, může k učiteli dostat na základě důvěrně podané informace (udání).122

120

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 77 – 78. Tamtéž, str. 78 122 Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 79 – 81. 121

62

Jako příklad si vezměme poslední způsob ze jmenovaných – udání. Učitel si promluví s tím, kdo ho o šikaně informoval a snaží se udělat maximum pro to, aby tento rozhovor utajil. Vyzve informátora, aby věc popsal, co nejpodrobněji svými slovy. Poté mu klade doplňující otázky na všechny podrobnosti a okolnosti. Je důležité se také zaměřit na vztah informátora k oběti i k agresorům a zvážit, zda je výpověď vnitřně konzistentní a věrohodná. Je-li referentem sama oběť, je třeba ji pochválit za odvahu se se svým problémem svěřit. Někdy však učitele prosí, aby nic nedělali, protože se bojí pomsty. Nastává velké dilema. Dan Olweus radí přemlouvat dítě, aby s prozrazením souhlasilo, v krajním případě však radí šikaně zamezit i bez jejího souhlasu. Oběť potřebuje především slyšet povzbuzení a naději. Není-li informátorem sama oběť, měl by být dalším krokem právě rozhovor s ní. Pokud dojde učitel k přesvědčení, že to oběť v dané chvíli unese, může ji požádat, aby společně hned celou věc sepsali. Jestliže došlo k viditelnému zranění, je třeba ho neprodleně vyfotografovat. V případě potřeby by měl učitel zavolat lékaře a policii, a to také bezodkladně.123 Ochranu oběti je třeba zajistit, co nejdříve a snažit se maximálně o její důslednost. Ať dojde k provalení informace o šikaně odkudkoli, je velmi pravděpodobné,

že

se

budou agresoři chtít

oběti pomstít,

jakmile

se o vyšetřování dozvědí. V krajním případě musí dítě zůstat mimo školu, než učitelé v řešení dostatečně postoupí. Pokud oběť neodejde dočasně ze školy, je třeba zajistit, aby byla ušetřena týrání, kterému až doteď čelila. Tímto zásahem se někdy automaticky prozradí, že učitelé o šikaně vědí a že oběť nemlčela. Rodiče oběti mohou poskytnout škole cenné informace. Pokud to nebyli oni sami, kdo šikanu nahlásil, je třeba se s nimi spojit, jakmile je potvrzeno, že nešlo o planý poplach. Je však třeba uvážit, že rodiče situaci zhorší, když začnou jednat na vlastní pěst. 123

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 81 – 82.

63

Od počátku by se měli učitelé snažit odhadnout závažnost šikany, a zda na její řešení stačí sami, nebo budou potřebovat vnější pomoc. Mají možnost se obrátit např. na metodika prevence v PPP nebo na občanské sdružení Společenství proti šikaně. První svědky volíme především dle jejich vztahu k oběti, druhořadně dle jejich charakteru nebo lokalitě ke škole. Musíme-li předpokládat, že budou většinou lhát, volíme ty, kteří se do svých lží snáze zamotají. Učitel by se měl zaměřit na zjištění, co nejpřesnějších údajů (kdo, kdy, co, jak a komu dělal, kdo u toho byl atd.), včetně detailů. Neměl by se zapomenout zeptat na jeho postoje a pocity, které mohou být cenným vodítkem pro posouzení jeho objektivity. V případě potřeby je třeba svědky ujistit, že učitelé neprozradí nic z toho, co se dozvěděli.124 Následovat by měly rozhovory s agresory. Při nich je však nutno počítat s tím, že budou soustavně lhát a zapírat, i když byli přistiženi při činu. Je důležité se ptát každého zvlášť a dostatečně rychle, aby neměli možnost se domlouvat a ovlivňovat svědky. Hlavním klíčem jsou rozpory v jejich výpovědích. Důkaz odvozený z těchto rozporů je pro další vyšetřování velmi důležitý. Přímá konfrontace agresorů a obětí je zásadní chybou. Agresoři by také neměli být konfrontováni se svědky. Při vedení rozhovorů s informátory, oběťmi, svědky i agresory platí některé společné zásady, které by měli pedagogové dodržovat. Především neprozrazovat, co už vědí (a co ještě neví!), ani od koho. Proto je často třeba vyslechnout formálně všechny žáky ze třídy. Je třeba klást jasné otázky typu – Kde jsi byl, když agresor kopal oběť?, a ne takové, na které lze odpovědět ano, ne nebo nevím. Učitelé mají právo užit lsti a předstírat, že vědí něco, co se teprve chtějí dozvědět. Je na místě agresorům říct, že spolupachatelé se už přiznali, hrozit jim kázeňskými tresty a slibovat uznání polehčujících okolností, 124

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 81 – 83.

64

pokud se přiznají. Pokud jsou již trestně odpovědní, je dobré jim připomenout, že je jejich jednání trestným činem. Učitelé by měli však pamatovat na to, že je třeba odsoudit jednání jako takové, nikoliv jedince (nepohlížet na ně jako na totálně zkažená individua) a projevit aspoň odstín mateřského či otcovského přístupu.125

POSTUP VYŠETŘOVÁNÍ ŠIKANY DLE KOLÁŘE:

Michal Kolář říká, že na začátku vyšetřování je třeba posoudit, zda se jedná o šikanu, nebo ne. Dále závažnost šikany na základě jím popisovaného Trojrozměrného

praktického

pohledu

na

šikanování.

Postupy

řešení

u počátečních a pokročilých šikan se totiž liší. Jinak se bude také postupovat, pokud existuje vzájemná silná vazba mezi agresory a oběťmi. Důležité je také mít přehled o formách šikany (základní, neobvyklé), síle a typu zakrývajícího a protiúzdravného systému (např. komplot velké šestky, spiknutí ochránců spravedlnosti, což popisuji v kapitole: Co brání efektivnímu řešení šikany?), o spouštěcích mechanismech šikanování a o škodách, které šikana způsobila celé skupině a zejména oběti (posttraumatická stresová porucha, školní fobie atd.).126 Na základě tohoto je třeba stanovit scénář pro základní směr léčby. Obecně platí, že na řešení počátečních stadií, které mají obvyklou formu, by měla škola stačit sama. Pokud však zjistí, že se jedná o pokročilou šikanu, nebo že jde o počáteční šikanu, která má neobvyklou nebo komplikovanou formu, je na místě, aby škola zajistila ochranu obětem, nepodnikala zásadní kroky ve vyšetřování

a

využila

možnosti

spolupráce

s některým

z odborných

pracovišť.127 125

Říčan a kol. – Jak na šikanu, 83 – 85. Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 163 – 170. 127 Tamtéž, str. 177. 126

65

Orientační ukazatelé pro rozlišení počáteční a pokročilé šikany dle Koláře:128 Počáteční stadium

Pokročilé stadium

Kdo jsou informátoři, jak se chovají a co říkají?

Jako informátor přijde oběť nebo její kamarád. Při pokročilé šikan to je výjimečné.

Jak se chovají a vypovídají oběti?

Poměrně otevřeně mluví o tom, co se jim stalo a kdo jim ubližoval.

Jak spolupracují svědci?

Vyjadřují nesouhlas se šikanováním a bez většího strachu vypovídají.

Přicházejí vystresovaní rodiče obětí. Případně provalení šikany (závažného násilí) zachytí někdo z pedagogů. Je patrná ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy zdůvodňují své zranění bizarním způsobem. Odmítají vypovídat, tvrdí, že nic neviděli a neslyšeli. Občas přiznávají, že nesmějí nic říct, protože by měli peklo. Případné výpovědí působí podezřele. Oceňují, chrání a brání agresory, případně pro ně hledají polehčující okolnosti. Násilí bagatelizují nebo ho popírají. Svalují vinu na oběť.

Jaký vztah mají svědci Agresoři nejsou vnímáni jednoznačně pozitivně, ale k podezřelým diferencovaně, jejich okolí agresorům? Jak se o konkrétním násilí vyjadřují ostatní členové skupiny? Jaký vztah mají členové skupiny k trpící či zraněné oběti? Jaká je atmosféra ve skupině?

128

se to nebojí vyjádřit. Násilí nepopírají a vyjadřují vůči němu své výhrady.

Projevují soucit s obětí a porozumění neférovosti ubližování silných slabým.

Oběť je kritizována a znevažována. Často je obviněna, že si to vlastně způsobila sama.

Malá soudržnost, nespolupráce, omezená „pokulhávající“ svoboda projevu a názoru. Atmosféra je však „živá“.

Těžká atmosféra strachu, napětí a nesvobody. „Špatně se tu dýchá.“

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 176.

66

Uvádím zde jedenácti-krokový popis první pomoci u obyčejných počátečních a pokročilých šikan dle Koláře, které se, jak už jsem psala, liší, a proto je důležité, aby pedagogové byli schopni určit, o jak závažnou šikanu se jedná. Největší rozdíl je v tom, že u pokročilých šikan, je velký problém najít vhodné svědky, běžně se objevují křivé výpovědi a falešní svědkové. Bývají také přítomny komplot velké šestky a spiknutí ochránců spravedlnosti. Pokročilá šikana často splňuje podstatu trestného činu, proto se do vyšetřování zapojuje také policie.129 Prvních šest kroků spadá do první fáze – vyšetřování. Následující už do fáze pedagogického zásahu a nápravy následků šikany. Pro přehlednost a možnost srovnání s Říčanovým postupem, toto rozdělím do dvou podkapitol. Pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu 1. odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy a stanovení formy šikany – určuje scénář pomoci 2. rozhovor s informátory a oběťmi – důležité je tajit rozhovor před agresory z důvodu možné pomsty a před třídou kvůli rozhořčení nad tím, že žalovali 3. nalezení vhodných svědků – těch, kteří sympatizují s obětí, nebo ji alespoň neodmítají a nejsou závislí na agresorech; doporučení, že si má učitel vybírat slušné žáky, kteří se době učí, je zcela zavádějící 4. individuální rozhovory se svědky – zde je opět důležité pro ochranu svědků, aby tyto rozhovory probíhaly tajně 5. ochrana oběti – dozor, doprovody do a ze školy, v závažných případech chránit tím, že zůstane doma 6. předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovorů

129

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 202.

67

a) rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření) – je vhodné pro 1. a 2. stadium, pokud nemělo násilí vážnou podobu; důležité je nikdy nepoužívat při rozhovorech s obětí výslechové praktiky – tj. žádné nucení násilím a strachem k přiznání, znamenalo by to sekundární traumatizaci oběti b) rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi (směřování k metodě vnějšího nátlaku – nemá smysl, dokud učitelé nemají shromážděné důkazy; většinou se dá použít metoda „přitlačení ke zdi“ – třeba pohrozit přísnějším potrestáním, hlášením na policii a naopak přislíbit přiznání polehčujících okolností, pokud budou spolupracovat; při rychlém vyšetřování možno vynechat a rovnou svolat výchovnou komisi130 Pomoc pro obyčejnou pokročilou šikanu – změny se týkají bodů 3 – 6 3. nalezení nejslabšího článku řetězu – nejslabší článek řetězu skupinové lži, nehledáme vhodné svědky, protože zde nejsou; vzácně se objevují tzv. bílé vrány – žáci, kteří nesouhlasí s násilím a mají soucit s obětí 4. individuální a konfrontační rozhovory s nespolupracujícími svědky – individuální rozhovory s falešnými svědky je třeba doplnit o jejich vzájemné konfrontační rozhovory – odkrytí křivých výpovědí vyžaduje použití účinných metod k odkrývání rozporů 5. ochrana oběti – reflektuje závažnost situace, často ji je třeba ochránit tím, že zůstane doma, stává se také, že už se do školy nebude moct vrátit nikdy v případě, že trpí úzkostnou poruchou a návrat by ohrozil její zdraví 6. předběžná diagnóza a volba rozhovoru – tento bod vyšetřování obsahuje pouze rozhovor s agresory a bývá doplněn jejich konfrontací;

130

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 179 – 183.

68

pokud mají učitelé jednoznačné usvědčující důkazy, mohou tento krok přeskočit a přikročit rovnou ke svolání výchovné komise.131

Vyšetření konkrétního případu šikany je pouze první fází zvládnutí šikany. Musí po ní následovat druhá neméně důležitá – pedagogické řešení a náprava škod.

8.4 Pedagogický zásah a náprava následků šikany Stejně jako vyšetřování šikany nesnese ani pedagogický zásah odkladu. Zbytečný odklad by si děti i rodiče vyložili jako váhání nebo by to vypadalo, že se až tak moc nestalo.

DOPORUČENÝ POSTUP DLE KOLÁŘE:

Dle jeho jedenácti-krokového scénáře sem patří body 7 až 11. Uvedu opět zvlášť řešení počátečních a pokročilých šikan. Pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu 7.

realizace vhodné metody – dle toho, která se hodí pro daný případ a) metoda smíření – spočívá v domluvě a usmíření mezi aktéry šikanování, trestání se zde nekoná; řešení se hledá v neformálně atmosféře; o změnu se usiluje prostřednictvím sdílení odlišných pocitů jednotlivých aktérů a podporováním schopnosti agresora se vcítit do pocitů oběti – mít s ní soucit a chápat její utrpení; důležité

131

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 202 – 203.

69

je posoudit, kdy ještě metodu použít, kdy má naději na úspěch a kdy může jen uškodit a ublížit b) metoda vnějšího nátlaku – neboli metoda restrikce je v praxi velmi využívaná;

spočívá

v donucení viníků trestem a strachem

k zastavení agresivního chování a k dodržování oficiálních norem; nepřihlíží se při ní k preventivně výchovným potřebám jednotlivců (to tato metoda ani neumožňuje); je třeba, aby zahrnovala:

8.



individuální nebo komisionální pohovor



oznámení o potrestání agresorů celé třídě



ochranu oběti

třídní hodina a) efekt metody smíření – na závěr je třeba uspořádat třídní setkání k posouzení společného úsilí b) oznámení o potrestání agresorů – následuje při realizaci metody vnějšího nátlaku

9.

rozhovor s rodiči oběti – úkolem školy je informovat rodiče o zjištěních a závěrech a domluvit se na dalších opatřeních, pokud tento rozhovor neproběhl již dříve

10. třídní schůzka – jejím cílem je informovat rodiče o výskytu šikany; u pokročilé šikany je třeba svolat mimořádnou schůzku, u počáteční stačí dle běžného harmonogramu 11. práce s celou třídou – nejlepší prevencí je trvalé a systematické budování kamarádských a bezpečných vztahů v celé třídě; dobré je využít pomoci profesionálů – SVP, PPP, OS Společenství proti šikaně atd.132

132

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 183 – 196.

70

Pomoc pro obyčejnou pokročilou šikanu - změny se týkají bodů 7 – 11 7.

výběr vhodné metody – nelze využívat metodu smíření a dělat pohovor v neoficiální skupince, použitelná je výhradně metoda vnějšího nátlaku s velmi častou asistencí policie, pokud agresoři spáchají trestný čin nebo čin jinak trestný (policie však neřeší šikanu)

8.

třídní hodina – oznámení o potrestání agresorů – samotné oznámení je potřeba provést i zde, i když nepřináší zásadnější výchovný účinek, protože mínění třídy je na straně agresorů; škola tak jednoznačně vyjádří své pevné stanovisko, že šikanu na škole nestrpí

9.

rozhovor s rodiči oběti – je třeba s nimi projednávat často závažnější problémy

v souvislosti s léčbou úzkostné poruchy psychiatrem

a klinickým psychologem u jejich dítěte 10. třídní schůzka – je nutno uspořádat mimořádné setkání; škola musí přijít s již hotovými opatřeními 11. práce s celou třídou – celková léčba může být provedena teprve po dobře odvedené první pomoci a po pozitivní změně vztahů ve třídě – rozbití jádra agresorů a doplnění novými žáky133

DOPORUČENÝ POSTUP DLE ŘÍČANA:

Práce s agresory Některá řešení navrhovaná Říčanem134 jsou pro ZŠ v praxi těžko uskutečnitelná – např. vyloučení agresora ze školy, což zákon neumožňuje. Také přesunutí agresora na jinou školu je dle ŠMP těžko uskutečnitelné, protože žádná škola nebude chtít vzdělávat takto problematického žáka, u kterého se dá předpokládat, že jim ohrozí stávající třídní kolektiv. 133 134

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 205 – 206. Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 93 – 94.

71

Dále mluví o trestných činech v souvislosti se šikanou. Šikana, jak už jsem psala, není trestným činem, ale zákon definuje řadu deliktů, ke kterým při šikaně dochází. Žáci starší než 15 jsou trestně odpovědní. Mladší nejsou, ale to nevylučuje trestní stíhání jejich zákonných zástupců. Tyto děti zároveň patří do agendy OSPODU dle místní příslušnosti. Pro potrestání agresorů lze užít následující běžná výchovná opatření: - napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, snížení známky z chování - převedení do jiné třídy - doporučení rodičům obětí i agresorů navštěvovat ambulantně středisko výchovné péče pro děti a mládež (dále SVP) nebo nestátní organizací, které má obdobnou náplň činnosti jako SVP (škola ale docházku do SVP nemůže nařídit, vše musí být se souhlasem zákonného zástupce) Agresorovi má trest pomoci pochopit, jak velké je jeho provinění. Pro třídní kolektiv je jeho potrestání odstrašující ukázkou spravedlivé odplaty. Pro oběť je to určité zadostiučinění a podpora ohrožené sebeúcty. Napomenutí či důtka spojená s velmi vážným varovným rozhovorem se zákonnými zástupci agresora stačí bohužel jen u lehkých případů šikany. Umístění agresora do diagnostického ústavu nebo nařízení ochranné výchovy bývá dlouhý proces, takže ředitel je vůči bezohlednému agresorovi takřka bezbranný. Nemá dostatečné nástroje, aby ochránil slabé a slušné děti. V této souvislosti se ozývají hlasy, které chtějí prosadit výjimečné užívání tělesných trestů u takovýchto dětí. V praxi se ukazuje, že účinnější než výchovná opatření školy, je upozornění rodičů, že škola zvažuje obrátit se na OSPOD. Učitelé by se měli převážně zaměřit na změnu postoje agresora. Ten by měl pochopit, že jednal špatně a rozhodnout se, že své jednání už nebude opakovat. Jde tu o etickou výchovu. Aby byla účinná, musí pedagog projevit vlastní citovou reakci na to, co se stalo. Nesmí přitom však zapomínat, že je

72

třeba odsuzovat čin a ne dítě, které ho spáchalo. Naopak by se měl pedagog snažit navázat na to nejpozitivnější, co v dítěti je (inteligence, zvláštní talent atd.). Změna agresorova postoje se musí projevit především ve vztahu k oběti, musí mu být líto, že někomu ublížil. To představuje běh na dlouhou trať. Pedagog musí také odolat pokušení prominout agresorovi, který svých činů lituje, trest. Vedlo by to k tomu, že se bude cítit vítězem.135

Práce s oběťmi Oběť šikany je především potřeba chránit před dalším ubližováním. To vyžaduje důslednou kontrolu ve škole, opakované individuální rozhovory a úzký kontakt učitelů s rodiči. Někdy pomůže přeřadit oběť do jiné třídy nebo získat v rámci školy pro oběť ochránce z řad starších žáků, který na jeho bezpečí dohlédne nejen cestou do školy a ze školy, ale i o přestávkách. Velmi často je na místě doporučit rodičům psychologické vyšetření oběti, aby se zjistila míra psychického poškození v důsledku šikany. Osvědčuje se i dlouhodobější

spolupráce

s psychologem

či

psychoterapeutem,

jak

individuální, tak ve skupině. Děti se učí pohledu z očí do očí, nacvičují, jak čelit situacím, ve kterých by mohlo dojít k šikaně, učí se sebejisté chůzi atd.136

Práce s dětským kolektivem Třída potřebuje, co nejdříve vědět informace o tom, co se stalo, a co s tím vedení školy udělá. Třídní učitel by měl individuálně mluvit se žáky, převážně s těmi, kteří kladli šikaně odpor, a těmi, kteří v době šikanování zklamali. Vladimír Hrabal doporučuje se sejít několikrát se skupinou žáků, které si pedagog ze šikanou postižené třídy vybere jako zároveň konstruktivní, oblíbené a vlivné. Tato skupinka může být pedagogovi oporou při práci s celou 135 136

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 93 – 99. Tamtéž, str. 99 – 100.

73

skupinou, jejímž cílem je vést děti metodami zážitkové pedagogiky k pochopení toho, co se ve třídě stalo, k přijetí osobní odpovědnosti, k obnovení nebo prohloubení empatie, vstřícnosti a soucitu se slabými. Cílem je hlavně, aby se oběti cítily akceptovány a plně zapojeny do skupinových aktivit. To ovšem vyžaduje průpravu pro náročnou psychologickou práci se skupinou. Nemá-li škola takového pedagoga, je lepší zapojit externisty, např. ze SVP. Totéž platí pro stmelovací pobyty. Jejich největším úskalím je, jak se cítí oběť, zda je připravena ke smíření, a zda ti, kteří ji ubližovali, mají zájem o odpuštění a nápravu vztahů.137

Shrnutí pedagogického zásahu Na základě vyšetřování rozhodne v méně závažných případech ředitel po poradě s třídním a dalšími pedagogy o trestech a výchovných opatřeních. Své rozhodnutí oznámí třídě i rodičům agresora. Ředitel se může po domluvě se třídním také rozhodnout, že sankce budou použity až tehdy, selže-li pokus o řešení bez trestu (tzv. smíření). Ve vážnějších případech, kdy jsou sankce nutné, jedná o problému nejdříve pedagogická rada, která navrhne řešení. Hned poté svolá ředitel výchovnou komisi, v jejímž čele sedí. Na tu je předvolán agresor a jeho rodiče. Pokud je agresorů více, zve je komise na různé časy, aby se nemohli navzájem podporovat. Pedagog (nebo externista), který šikanu vyšetřoval, seznámí věcně a ohleduplně přítomné s výsledky vyšetřování. Doplní ho ostatní pedagogové. Poté dostane slovo agresor a jeho rodiče. Na případné otázky a námitky dostanou odpověď, nikoliv však informace o vyšetřování a o jejích zdrojích. Předvolávání svědků není přípustné, je třeba je chránit. Poté jedná komise za

137

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 101 – 102.

74

zavřenými dveřmi. S rozhodnutím komise jsou seznámeni agresor a jeho rodiče. Současně jsou informování o možnosti odvolat se k nadřízeným orgánům.138 Rodiče oběti jsou s rozhodnutím ředitele nebo výchovné komise bezprostředně seznámeni. Dle potřeby i formou delšího rozhovoru. V krajním případě, pokud se na šikaně podílí většina třídy a pozice oběti mezi dětmi tak špatná, je jim navrženo, aby uvažovali o změně školy pro své dítě. To je ovšem krajní řešení, které znamená kapitulaci. Rozhodnutí komise by měl oznámit třídě ředitel za přítomnosti třídního učitele. Musí být připraveni na nesouhlas žáků se sankcemi. I oběť se může agresora zastávat. Ředitel by se měl snažit věcně přesvědčit žáky o závažnosti agresorova provinění, a zbytečně svůj apel neprodlužovat. Může diskutovat, ale měl by setrvat na svém prohlášení s klidem. Poslední fází je dlouhodobá výchovná práce se střídou. Náprava následků vyřešené šikany přechází plynule v prevenci, aby se minimalizovala možnost opakování, např. u jiného žáka třídy.139

8.5 Co brání efektivnímu řešení šikany K účinné prevenci a efektivnímu řešení šikany je třeba určitým příznivých podmínek a okolností. Tím základním je snaha řešit problematiku šikanování ze strany vedení školy, učitelů, rodičů, MŠMT a dalších institucí, kteří se tímto zabývají.140

138

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 105. Tamtéž, str. 105 – 106. 140 Bendl, str. 67. 139

75

Šest faktorů, které komplikují řešení šikany: 1) nepřehlednost situace – v některých případech je obtížné určit, kdo je agresorem a kdo obětí, protože jsou oběti svými agresory dohnány k agresi (nemohou se bránit jinak), navíc čím mladší jsou děti, jejíž problémy řešíme, tím je těžší určit, zda lze jejich chování označit jako šikanování 2) postoj ředitele a vedení školy a) nezájem vedení školy přiznat existenci šikany – nemají přirozeně zájem přiznat, že se něco takového děje na jejich škole, zvláště dnes, kdy mají školy problém naplnit kapacity svých tříd141, kromě toho se vedení školy bojí, že kdyby přiznalo výskyt šikany, že by z toho kontrolní orgány jako Česká školní inspekce či rady školy vyvodily důsledky a oni přišli o místo, jakožto nekompetentní pro svěřenou pozici b) chování ředitelů vůči jejich učitelům – v některých školách bývají zastrašováni učitelé přímo ve sborovně, toto jednání se jasně vztahuje k mobbingu na pracovišti142 3) nedostatečné legislativně-kázeňské pravomoce školy – školy obecně jako instituce si stěžují na nedostatečné pravomoci v kontaktu s problémovými žáky – mohou např. dát agresorovi poznámku do žákovské knížky, udělit důtku, snížit známku z chování – ale většina opravdu neukázněných žáků si z toho nic nedělá, tuší že škola nemá žádné velké pravomoce a že si šikanu málokdo troufne řešit, někdy

141 142

Bendl, str. 67. Tamtéž, str. 68.

76

se dokonce tito žáci pedagogům smějí do očí, když jim naznačují, že jsou vůči nim zcela bezmocní143 4) postoj učitelů a) nezájem učitelů přiznat existenci šikany ve své třídě (škole) – někteří učitelé vidí výskyt šikany ve třídě jako své osobní selhání a proto to nepřiznají, ani svým kolegům, natož vedení – tím vytvoří podmínky pro bujení šikany b) zásah učitelů proti šikanování pouze ve vybraných, resp. výjimečných případech – fyzické napadení či ztráta osobních věcí se dokazuje mnohem snáz než verbální útoky, navíc děti dnes mluví vesměs velmi vulgárně, a tak je obtížné prokázat, kdy se jedná o systematické slovní šikanování a kdy ne c) strach učitelů zasáhnout proti šikaně kvůli obavě z konfliktu se žáky – učitelé se sami bojí, aby se nestali oběťmi útoku, a tak raději situaci přehlíží d) šikana vyhovující některým učitelům – ač je to s podivem existují hned dvě skupiny takových učitelů, do té první patří učitelé, kteří sami šikanují, protože si tím uspokojují nějakou svou potřebu – př. dominovat, rozkazovat, nebo ti, kteří si nevybrali učitelství jako obor dobrovolně, protože nebyli přijati na jinou vysokou školu; do té druhé, méně početné, patří učitelé, kteří šikanu tolerují nebo dokonce podporují, a to ze zištných důvodů – např. zajištění klidu, pořádku a kázně144 5) postoj žáků

143 144

Bendl, str. 70. Tamtéž, str. 71 – 73.

77

a) strach oběti oznámit, že je šikanovaná – oběti se bojí odplaty od agresorů, zvláště bylo-li jim vyhrožováno b) obtížnost pro oběť přiznat, že ji někdo nemá rád – pro oběť bývá těžké přiznat, že ho někdo týrá, nemá rád, protože každý člověk bez závislosti na věku touží být oblíbený a uznávaný c) falešné kamarádství – oběť se nepřizná kvůli nepsanému pravidlu, že žalovat se nemá, aby nebyl za zrádce d) strach žáků, kteří nejsou šikanováni, zastat se oběti – rozhodující je, na čí straně jsou sympatie třídy, pokud je šikanován neoblíbený žák, mohou šikanu schvalovat, pokud je nesympatický sám agresor, je větší šance, že třída zabrání, aby bylo žákovi ubližováno e) nepříznivé hodnocení obětí ze strany spolužáků – obětí bývá nesympatický jedinec s malou prestiží; vztah k obětem šikany je většinou ambivalentní,

jde nejčastěji o kombinaci soucitu

a pohrdání f) „klovací“ pořadí v rámci žákovské hierarchie – v rámci třídní podskupiny, kdy dominantní děti jsou na vrcholu a úplně vespod je dítě, které je obecným terčem trýznění, přijímá tento jedinec svou roli, aby si udržel členství v této skupině, protože mu skupina přináší sociální identitu, nebo proto, že se bojí, že v třídním kolektivu by na tom byl ještě hůře g) závislost mezi agresorem a obětí – tu popisuje Michal Kolář ve svém trojrozměrném pohledu na šikanování – šikanování jako závislost h) šikana vyhovující některým žákům145 – „Pokud je žák ve třídě podceňován, považován za slabého (ať už prospěchově nebo jinak), automaticky tím stoupá prestiž ostatních. To je důvodem, proč jsou 145

Bendl, str. 73 – 75.

78

slabší jedinci u „neobětí“ tolik oblíbeni. Chování agresorů je pro ostatní jedince přijatelné, neboť potvrzuje pozici oběti. Žáci, kterých se šikana osobně netýká, nemají žádný zájem tuto situaci měnit. Daný stav jim vyhovuje. … Tento svůj pocit často ještě vylepšují aktivní spoluúčastí na ponižování již ponižovaných, což jim dále poskytuje nejen vědomí moci a významu, ale i vyšší společenský

(skupinový)

status

v nově

se

stratifikujícím

146

společenství.“

6) postoj rodičů – jsou rodiče, kteří brání efektivnímu řešení šikanování ve škole, nejen tím, že vedou děti programově k násilí, aby obstály v kolektivu, ale i tím, že komplikují vyšetřování – nepřipouští možnost, že by jejich dítě mohlo být agresorem, nedostavují se k jednání, nespolupracují se školou147

Komplot velké šestky Orientovat se v následujících nástrahách, které čekají na ty, kteří se rozhodli poskytnout první pomoc při šikanování, je třeba zvláště u čtvrtého a pátého stadia šikanování u starších dětí a mládeže. Musejí si být přitom vědomi, že do skrytého života nemocného kolektivu je obtížné proniknout.148 1) od oběti lze těžko získat podrobnější a často i objektivní informace – oběti se bojí, co bude následovat, těžko se jim mluví o tom, jak byli týráni (zažívají přitom podobnou bolest jako oběti znásilnění), cítí vnitřní hlas, že žalovat se nemá, případně u nich již došlo k identifikaci s agresorem 146

Bendl, str. 75 – 76. Tamtéž, str. 76. 148 Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 96. 147

79

2) agresoři často tvrdě a vynalézavě lžou, používají falešné svědky a nutí oběti šikanování ke lhaní nebo k odvolání výpovědi – typickým příkladem bývá, že pravdu „otočí naruby“ – z oběti dělají agresora; v počátečních stadiích lze bez větších problémů při správném vyšetřování najít svědky, kteří situaci uvedou na pravou míru149 3) ostatní členové nemocné skupiny se bojí vypovídat, chápou to jako „bonzování“ – zvláště nevhodné je, pokud se učitel ptá jednotlivých žáků, co se děje, před ostatními spolužáky; u pokročilých stadií šikan nemá pedagog žádnou šanci zjistit, co se v kolektivu děje 4) někteří rodiče agresorů chrání své děti za každou cenu – zlehčují celou situaci, svalují vinu na oběť, nepřijímají žádné argumenty (požadují konfrontaci se svědkem apod.) a zdůrazňují nutnost ostrých loktů v tomto světě 5) někteří rodiče obětí se obávají spolupracovat při vyšetřování – bojí se o zdraví a život svého dítěte z důvodu možné odvety jako reakce na vyšetřování ze strany agresorů 6) v některých případech pokročilých šikan chrání pedagogové vůdce agresorů a nevědomě brání vyšetřování – vůdcem šikanování totiž může být zdatný a na první pohled sympatický žák, který spolupracuje s učiteli, ochotně plní jejich požadavky, pomáhá dosahovat výukových cílů a udržovat kázeň ve třídě, této představy o něm se nehodlají vzdát, protože nevěří, že by mohl být zlý. 150

Spiknutí ochránců spravedlnosti V některých případech mechanismy, které brání vyšetření šikany přesáhnout hranice školy. Není to bohužel výjimkou. Potlačování pravdy 149 150

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 99 - 101 Tamtéž, str. 102 – 108.

80

a svalování viny na oběť se pak zúčastní všechny autority, které by měly chránit spravedlnost ve škole, jako ředitel školy, členové rady školy, zástupce hejtmana, ředitel odboru školství, školní inspektor, ministerský úředník, policista, psychiatr atd. Hlavní důvodem jejich selhání je neschopnost odhalit maskování šikany, včetně „komplotu velké šestky“. Roli při tom hraje frontální nepřipravenost kontrolních orgánů (inspektorů, úředníků). Ti neumí šikanu odborně řešit, a tak postupují obvyklými administrativními postupy. Zkontrolují dokumentaci a zkontaktují ředitele školy. Ten jim řekne, že k šikanování na škole nedochází, a tím je případ uzavřen, bohužel téměř vždy v neprospěch obětí a jejich rodičů.151 Vše začíná nevině. Rodiče žáka si přijdou bez zlých úmyslů stěžovat do školy, že je šikanován. Ředitelé nejsou zpravidla na řešení šikany připraveni a cítí se být ohroženi. Dost často šikanu popřou a výpověď oběti zpochybní. Nebo se pokusí šikanu řešit, ale neodborně. Většina rodičů je takovým jednání zastrašena. Poslední dobou se však objevuje stále více rodičů, kteří to tak nenechají a stěžují si na školu u jejích nadřízených (zřizovatele, ministerstva atd.). Věc přirozeně směřuje do otevřeného konfliktu, kde na jedné straně stojí ředitel, který se cítí dotčen, s řadou svých věrných podřízených, vlivných známostí atd. a na straně druhé rodiče, často také s armádou podporovatelů. Jednou z možností, jak toto celé může skončit je verdikt, že se jedná o tvrzení proti tvrzení a žádné z nich nelze věrohodně dosvědčit. Přitom je na oběť vyvíjen velký tlak, zvláště pokud je vybízena, aby svoji výpověď odvolala, což může skončit i její sebevraždou.152 Selhávání ochránců spravedlnosti podporuje zaprvé kolektivní perzekuce obětního beránka – jedná se o nevědomé, archetypální jednání, které obnovuje soudržnost skupiny. V každé skupině takoví obětní beránci jsou, ač ty své 151 152

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 110 – 111. Tamtéž, str. 111 – 112.

81

nevidíme. Důkazem toho jsou čarodějnické procesy, vraždění Židů atd. Zadruhé to je potom očerňování oběti. To spočívá ve strachu z utrpení kolem nás. Věříme, že lidé mají to, co si zaslouží. Jsme přesvědčeni, že zlé věci se stávají zlým lidem a nám, jakožto dobrým, se nemůže nic stát. Příkladem může být, že když je nějaká žena znásilněna, řekneme si, že neměla večer chodit sama. Očerňování oběti samotnými agresory se však děje na jiném základě – pomáhá jim to odbourat vlastní pocit viny.153 „Ať kdokoli vystoupí z nekonformního perzekučního schématu – snaží se odborně a nezávisle odhalit pravdu o šikanování a předem neočerňuje oběť, bývá nemilosrdně „umravněn“ okolím.“154

8.6 Kam se obrátit o pomoc Krom pedagogicko-psychologické poradny, ve které působí i metodik prevence sociálně patologických jevů, a psychologa/psychiatra se lze v souvislosti s výchovnými problémy spojenými se šikanou obrátit na instituce:

OSPOD – Neboli Oddělení sociálně právní ochrany dětí, zajišťuje ochranu práv a potřeb dětí. Vykonává sociální i právní ochranu dětí a mládeže a hájí jejich zájmy. Do jejich agendy spadá účelová pomoc dětem, např. při šikaně, navrhování a provádění výchovných opatření jako jsou napomenutí, dohled, omezení či navrhování ústavní a ochranné výchovy, o které rozhoduje soud.155

153

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 114 – 116. Tamtéž, str. 114. 155 Sborník studií, str. 81 – 82. 154

82

Středisko výchovné péče (SVP) – Je školské zařízení, které zajišťuje preventivně-výchovnou péči pro děti a mladistvé s poruchami chování. Snahou střediska je diagnostika a náprava výchovných problémů, nebo negativních projevů chování. Pracují nejen s jedincem, ale i jeho rodinou, a to bezplatně. Poskytují, jak ambulantní, tak celodenní a pobytové služby. Fungují na bázi určité dobrovolnosti dítěte, k nástupu na pobyt je vždy nutný souhlas zákonného zástupce dítěte.156 Speciálně pedagogické centrum (SPC) pro žáky se specifickými poruchami chování – Poskytuje pedagogicko-psychologické a speciálně pedagogické poradenství v oblasti vzdělávání a výchovy dětí a mladistvým s poruchami chování a výukovými problémy.157 Zařízení pro výkon ústavní výchovy – Pokud nastane situace, že možnost ambulantní práce dítěte a jeho rodiny s OSPOD selhává a jsou vyčerpány všechny možnosti, jak na nezletilého a jeho rodinu působit, dochází zpravidla k tomu, že se začne jednat o odebrání dítěte z rodiny. Návrh podávají kurátoři pro děti a mládež a soud poté rozhoduje, zda svým rozhodnutím dítě z rodiny odebere. (Soud má povinnost se zabývat otázkou, zda nelze výchovu dítěte zajistit náhradní rodinnou péčí, která by měla mít vždy přednost před výchovou v ústavu.)158 Mezi tato zařízení řadíme diagnostický ústav (umístění na dva měsíce), dětský domov se školou a výchovný ústav.

Oběť a její rodiče a další, kteří to potřebují, mají možnost se obrátit na organizace:

156

SVP Klíčov [online], [cit. 2013-11-25] SPC Na Zlíchově [online], [cit. 2013-11-25] 158 David, str. 156. 157

83

Bílý kruh bezpečí – Poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů, včetně morální a emocionální podpory.159 Linka bezpečí – Je hlavní službou Sdružení Linka bezpečí. Jeho hlavním posláním je zajišťování pomoci a ochrany dětem, mladým lidem a rodinám v tíživých životních situacích a přispívat k prevenci před vznikem těchto situací, a to prostřednictvím telefonických a online služeb, vzdělávacích a publikačních aktivit. Kontakt: 116 111, [email protected] Rodičovská linka – Je jednou ze služeb Sdružení Linka bezpečí. Zajišťuje telefonickou krizovou intervenci a poradenství především rodičům, prarodičům a ostatním členům rodiny a dále pedagogům. Těm poskytuje výchovné poradenství

týkající

se

dětí

a

mládeže.

Kontakt:

840 111 234,

www.rodicovskalinka.cz160 Občanské sdružení Společenství proti šikaně – Je dobrovolným humanitárním sdružením. Sdružuje odborníky se zaměřením na problematiku šikanování a rodiče, kteří mají se šikanou zkušenosti u svých dětí. Zaměřuje se na pomoc obětem šikanování a na prevenci tohoto celospolečenského problému.161 Občanské sdružení proti šikaně – Sdružení lidí, kteří si uvědomují, že šikanování je svou závažností srovnatelné s drogovou problematikou. Kontakt: 608 255 080, [email protected]

159

Bílý kruh bezpečí [online], [cit. 2013-11-25] Sborník studií, str. 140 – 142. 161 Společenství proti šikaně [online], [cit. 2013-11-25] 162 Občanské sdružení proti šikaně [online], [cit. 2013-11-25] 160

84

8.7 Legislativní zakotvení v ČR Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT- 22294/2013-1) Na začátku metodického pokynu je uvedena definice šikanování jako jakékoliv záměrné chování s cílem ublížit ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků, kteří se neumí nebo nemohou bránit. Projevuje se opakovanými fyzickými (např. bití, vydírání, loupež, poškozování věcí) a psychickými útoky (např. slovní útoky – nadávky, pomluvy, vyhrožování, ponižování) a mimoto i nepřímým útokem jako je demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. Typickou vlastností šikany je její skrytost. Hlavně u pokročilejších stadií šikany brání jejímu odhalení všichni účastníci, včetně oběti.163 Speciální podskupinu šikany tvoří kyberšikana jako jedna z forem psychické šikany. Jedná se o úmyslné zneužití informačních a komunikačních technologií (hl. mobil a internet) s cílem někomu záměrně ublížit nebo ho ohrozit. Závažnost se posuzuje dle povahy a provedení útoků. Např. stalking, účast na sebevraždě (tj. např. zasílání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě), porušení tajemství listin a jiných dokumentů – př. zveřejnění osobních fotografií; pomluva apod.164 Dále se v něm mluví o odpovědnosti školy a školských zařízení za děti a žáky v souladu se školským zákonem č. 564/2004 Sb. Ty jsou povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (tj. sociálně 163

Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-10-26] 164 Tamtéž.

85

patologických jevů). Na základě výše uvedeného mají pedagogičtí pracovníci šikanování předcházet, jeho projevy neprodleně řešit a poskytovat okamžitou pomoc obětem.165 Škola má navíc ohlašovací povinnost v případě, že dojde v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat skutkovou podstatu přestupku nebo trestného činu (dle 40/2009 Sb. trestního zákoníku). V souvislosti s mládeží se mluví o provinění, jako o trestném činu spáchaném mladistvým mezi 15. až 18. rokem (zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže). Do 15 let není dítě trestně odpovědné. Oznámení se podává na Policii ČR či státním zastupitelství. Patří sem vydírání, omezování osobní svobody, těžké ublížení na zdraví, vražda, krádež, poškození cizí věci, znásilnění, stalking atd.166 Také dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí (dle § 21 odst. 2 školského zákona).167 Škola má povinnost ohlásit orgánu sociálně-právní ochrany dětí skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení z důvodů, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (§ 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí).168

165

Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-10-26]
86

Školní program proti šikanování Je součástí Metodického pokynu MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních. 169 „Zahrnuje v sobě metody řešení a další opatření zaměřená přímo na nápravu šikanování. Předpokladem jeho fungování je dobrá všeobecná prevence rizikového chování ve škole.“170 Každá škola si vytváří vlastní. Je klíčovou součástí Minimálního preventivního programu (dále též „MPP“). Aby byla škola schopná šikanu úspěšně řešit, měla by splňovat následující požadavky: 

ředitel se orientuje v metodice, organizaci a právní problematice šikanování, což je základní předpoklad pro to, aby mohl vytvořit příznivé podmínky pro vyškoleného odborníka na řešení šikany a inicioval rozvíjení školního programu proti šikanování



škola má vyškoleného alespoň jednoho odborníka pro koordinaci a následně i pro řešení šikany, zpravidla to bývá školní metodik prevence – měl by umět odhadnout stadium a formu šikany a rozhodnout, zda na řešení problému stačí škola sama, nebo zda požádá o pomoc odborníka



škola

spolupracuje

s pegagogicko-psychologickou

poradnou

(PPP),

se střediskem výchovné péče (SVP) a dalšími organizacemi a institucemi při řešení pokročilých a neobvyklých šikan, na jejíž řešení sama nestačí171 

škola aktivně spolupracuje s rodiči na ochraně dětí a žáků před šikanováním – informuje rodiče prostřednictvím webových stránek, informačních letáků a třídních schůzek o nekompromisním boji školy proti šikaně

169

Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-10-26]
87



v obsahu školního řadu školy je zahrnut absolutní zákaz chování, které má charakter šikanování, a důsledky pro žáky, kteří by tento zákaz porušili, a dále pravidla pro používání mobilních telefonů a dalších komunikačních technologií během vyučování i mimo něj



ředitel zajišťuje dozor pedagogů nad žáky ve škole před vyučováním a o přestávkách, na vytipovaných rizikových místech v prostorách školy



škola vzdělává pedagogy, zejména školního metodika prevence a třídní učitele v prevenci šikanování172

172

Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-06]

88

9. Rozhovory se ŠMP z jaroměřských škol Jak už jsem psala v úvodu, rozhovory se ŠMP jsem vedla za účelem zmapování prevence a řešení šikanování na mnou vybraných základních školách. Zajímalo mě, jakým způsobem na těchto školách realizují prevenci a řešení šikanování a jejich osobní zkušenosti, jakožto odborníků na prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. Na základě těchto rozhovorů jsem se pokusila navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ.

9.1 Metodika Respondentům jsem položila sérii třinácti otázek. Respondenty byli školní metodikové prevence, kteří působí na třech jaroměřských základních školách. Účelem těchto dotazů bylo zmapovat prevenci a řešení šikanování na mnou vybraných školách v Jaroměři, jmenovitě na ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové a ZŠ Josefov. A také se dozvědět jejich návrhy na zlepšení prevence a řešení šikanování na ZŠ. Součástí rozhovorů byl i informovaný souhlas, ve kterém jsem respondenty informovala o důvodu našeho rozhovoru, o tom, že bych si rozhovory potřebovala nahrávat kvůli následné transkripci, dále jsem je ujistila, že od tohoto rozhovoru mají právo kdykoliv odstoupit a že veškeré získané informace budou sloužit pouze pro účely mé bakalářské práce. Předtím, než jsem přistoupila k samotným rozhovorům, jsem jim předložila informovaný souhlas, včetně prohlášení účastníka o jeho dobrovolné účasti ve výzkumu, a prohlášení výzkumníka. Rozhovory jsem pak prováděla formou řízeného strukturovaného rozhovoru. Tuto formu jsem zvolila proto, že

89

jsem potřebovala získat možnost srovnání výpovědí ŠMP na předem připravené otázky, které se vtahovaly k tématu a cíli práce. Po uskutečnění rozhovorů, jsem provedla jejich transkripci a stylistickou korekturu, ale tak abych zachovala obsah sdělení. Poté jsem se zaměřila na jejich analýzu a zjištěné výsledky jsem následně shrnula. Při analýze jsem postupovala systematicky po otázkách. U každé z nich jsem provedla sumarizaci mnou zjištěných odpovědí a porovnala je s teorií dostupnou o šikanování v literatuře a na internetu. Následně jsem na základě odpovědí z těchto rozhovorů navrhla kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. Podklady pro rozhovor a samotný přepis rozhovorů se nacházejí v přílohách (příloha č. 2 a č. 3).

9.2 Analýza a vyhodnocení vlastních rozhovorů Dříve než provedu analýzu a vyhodnocení samotných rozhovorů, uvedu krátkou charakteristiku základních škol z jejich webových stránek.

Krátká charakteristika jednotlivých škol ZŠ NA OSTROVĚ

Tato základní škola má 1. – 9. ročník a vždy dvě až tři paralelní třídy v ročníku. Se svými téměř 520 žáky patří k velkým školám v regionu. Na svých internetových stránkách školy píšou, že již řadu let spolupracují s řadou různých organizací za pomoci Městského úřadu v Jaroměři na programu prevence sociálně patologických jevů, mezi které šikana samozřejmě

90

patří. Jedná se o různé besedy, peer programy, exkurze, divadelní představení atd. (Jejich konkrétní výčet mají uveden v záložce Ostrovní kronika.) Dále se tam můžeme dočíst, že prevenci věnují velkou pozornost, protože nechtějí patřit mezi školy, které problém řeší až ve chvíli, kdy už vznikne, Řídí se heslem, že je lépe vynaložit úsilí a čas na prevenci, než aby potom dle svých slov „hasili, co už hoří“. Jako školní metodik prevence zde působí Mgr. David Horký. Externě sem dochází školní psycholog. Minimální preventivní program nemá škola zveřejněn na webu.173

ZŠ BOŽENY NĚMCOVÉ

Jedná se také o velkou městskou školu. Působí ve dvou budovách, zvlášť pro první a druhý stupeň. Žákům prvního stupně tak zajišťuje tvůrčí prostředí, zatímco žáci druhého stupně mají klid na učení. Navštěvuje ji přibližně 630 žáků. Na jejich stránkách se můžeme dočíst, že na škole působí mladí pedagogičtí pracovníci, kteří spolupracují se zkušenými pedagogy. Škola je v úzkém kontaktu se speciálním pedagogem a se školním psychologem z PPP Náchod. Mají vlastního školního psychologa. Už několik let také spolupracují s Milíčovým domem a s Městským úřadem v Jaroměři. Škola zpracovává minimální preventivní program, jakožto program prevence projevů rizikového chování, jak jí ukládá zákon, a také vlastní Program proti šikanování. V jejich programu proti šikanování se na začátku objevuje definice šikany, poté jsou tam uvedeny rady pro žáky, jak mají postupovat, pokud jsou obětí nebo svědky šikany, sankce pro agresory a rady pro rodiče, pokud mají podezření na šikanu. Dále jsou v něm rozpracovány instrukce pro pedagogické a nepedagogické pracovníky: co dělat, když… 173

ZŠ Na Ostrově [online], [cit. 2013-12-02]

91

Následně se zde objevuje metodický postup řešení v případě, pokud škola zvládne problém řešit sama a pokud ne a informace pro rodiče, včetně nepřímých signálů šikany, kterých by se měli všímat, aby rozpoznali, že je jejich dítě šikanováno. Jako školní metodik prevence zde působí Mgr. Lenka Nejmanová. Kromě ní preventivní tým tvoří zástupkyně ředitele, výchovný poradce a dvě učitelky.174

ZŠ JOSEFOV

Tato základní škola je třetí velkou školou v Jaroměři. Nachází se v městské části Josefov. Navštěvuje ji přibližně 340 žáků. Žáci s tělesným postižením, se specifickými poruchami učení a chování jsou integrováni v běžných třídách. Mají k dispozici asistenta pedagoga. Škole se již řadu let při prevenci sociálně patologických jevů osvědčuje spolupráce s Milíčovým domem, Smajlíkem (nízkoprahový klub v rámci Občanského sdružení Soužití), OSPODEM, Městkou policií v Jaroměři a Městským úřadem v Jaroměři. Škola zpracovává minimální preventivní program, v jehož přílohách je i šikana ve škole. Šikanou se zabývají hned dvě přílohy – mají zvlášť „Program proti šikanování pro pedagogické a nepedagogické pracovníky školy“ a „Program proti šikanování pro rodiče a žáky“. Ten první je pouze interním materiálem, nikde nezveřejněným. Jeho obsah mi popsala ŠMP v rozhovoru. Ten druhý jmenovaný program je k dispozici na stránkách školy. Vychází z metodického pokynu MŠMT a je obsahově stejný s programem realizovaným na ZŠ Boženy Němcové. Navíc obsahuje informační leták pro žáky ZŠ.

174

ZŠ Boženy Němcové [online], [cit. 2013-12-02] < http://www.zsbn.cz/>

92

Jako školní metodik prevence zde pracuje Mgr. Pavlína Krámová. Školní psycholog na škole nepůsobí, škola ale spolupracuje s psychology, ke kterým dochází někteří jejich žáci s rodiči.175

Analýza a vyhodnocení řízených strukturovaných rozhovorů 1) Má Vaše škola školní program proti šikanování? Co je jeho obsahem? Mgr. Horký a Mgr. Krámová na tuto otázku odpověděli, že jejich škola zpracovává minimální preventivní program a jeho součástí je příloha o šikaně. Mgr. Nejmanová říká, že kromě minimálního preventivního programu zpracovává jejich škola vlastní Program proti šikanování.

Zpracování minimálního preventivního programu ukládá školám zákon, tuto povinnost můžeme najít např. v Metodickém pokynu MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních.176

2) Kdo u Vás realizuje primární prevenci? Spolupracujete např. s lektory z pedagogicko-psychologické poradny? ZŠ Na Ostrově: Primární prevenci na škole zajišťuju já jako minimální preventista. Pak spolupracujeme s Milíčovým domem a na základě té spolupráce vykrystalizovala řada přednášek na téma třeba i šikana, kouření atd.

175 176

ZŠ Josefov [online], [cit. 2013-12-02] < http://www.zsjosefov.cz/> Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-10-26]
93

ZŠ Boženy Němcové: U nás prevenci realizují pedagogové, pak já jako školní metodička prevence a lektoři z Milíčova domu. A pak taky policie. S tím, že lektoři k nám chodí dělat hlavně sociometrii. ZŠ Josefov: Co se týká prevence šikany, tak se tu snažím mít zapojené lidi, které mám po ruce, ne někoho z dálky. Výhodou je, že jsou mi k dispozici kdykoliv, když potřebuji. Spolupracujeme se Smajlíkem, Milíčovým domem, OSPODEM i s Městskou policií v Jaroměři. Pomáhá nám ještě paní preventistka od městské police. Tahle paní preventistka nám tu přednáší dopravní prevenci ve druhých a třetích třídách, bezpečnou cestu do školy v prvních třídách a zároveň mluví i o šikaně, v osmých třídách přímo šikanu, kyberšikanu a v devátých třídách pak mluví o trestní odpovědnosti…

Z těchto odpovědí je patrné, že se školám velmi osvědčuje spolupráce s organizacemi přímo v regionu, výhodou je jejich místní znalost situace a vzdálenostní dostupnost pomoci.

3) Jakými konkrétními způsoby bráníte Vaše žáky, aby se nestali oběťmi šikany? ZŠ Na Ostrově: U nás to funguje tím způsobem, že se snažíme bránit šikaně tak, že máme co nejbližší kontakt s našimi žáky. Děláme hodně mimoškolních akcí, na kterých by měl učitel poznat třídu jako skupinu co nejlépe. Díky tomu s nimi naváže takový vztah, že žáci nemají žádnou bariéru ani blok s ním mluvit a svěřit se. Kombinujeme, co nejvíce možných způsobů prevence. Díky tomu se nám daří, že o každém dítěti toho dostatek víme. Máme dobře vytipované děti, které by se mohly stát potencionálními oběťmi šikany. Pracujeme s nimi, snažíme se je začlenit. Pokud to v nějaké třídě není úplně

94

ideální, provedeme sociometrii i častěji a zjišťujeme, kde by mohla být chyba. Kromě toho se ještě snažíme vytipovat místa, kde by mohlo k šikaně docházet a vyladit systém dozoru tak, aby nebyl prostor, kde by se mohla šikana odehrávat. ZŠ Boženy Němcové: Máme preventivní program, na kterém spolupracujeme s Milíčovým domem. Podáváme informace žákům. Sledujeme situaci ve škole, provádíme sociometrii. Využíváme digitálních učebních materiálů na webu veškole.cz. ZŠ Josefov: Čtyři roky spolupracuji s etopedem. Pro děti nám zajišťuje dvouhodinové prožitkové lekce každé dva měsíce v jednotlivých třídách. Zatím musím říct, že v těch třídách, se kterými etoped spolupracuje (1. až 4. třída), tak jsem nemusela šikanu zatím od té doby řešit. Etoped si děti z jedné třídy vezme do speciální třídy s kobercem, kterou ve škole pro tyto účely máme, a hraje s nimi různé hry. Jde o to, aby k sobě děti navazovaly kamarádské vztahy, aby se nerozlišovalo Rom/nerom, bohatý/chudý. V naší škole máme totiž obrovské spektrum různých dětí. Dětí z podnikatelských rodin, děti ze sociálně slabého prostředí, cizince, děti s poruchami učení a poruchami chování, máme tady i dítě s postižením. Také se nám zvyšuje počet romských dětí. V prvních třídách dále realizujeme takzvané adapťáčky, které probíhají v září a v červnu. Ten první je určen k tomu, aby se děti poznaly s etopedem a s dalšími lidmi, kteří se u nás zapojují do prevence: jsem tam já jako preventistka, jsou tam terénní sociální pracovnice a třídní učitelka. Navštívíme společně organizace v Josefově – Smajlík, což je organizace, která se vyloženě zabývá dětmi z romských rodin, pak navštěvujeme Dům dětí a mládeže, kde jsou všechny možné kroužky, pak navštěvujeme pionýrskou skupinu Pohoda. Po skupinkách si všemi organizacemi projdou a každá z nich se jim chvilku

95

věnuje. Druhý adapťáček na konci roku je souhrnný. Zhodnotí se všechny lekce, kterými si děti prošly s etopedem. Opět je tu sestava lidí: terénní sociální pracovnice, třídní učitelka, preventistka, etoped, pracovnice Smajlíku. Program je zaměřený na poznávání kultur v různých světadílech. Tyto „adapťáčky“ realizujeme ještě ve druhých třídách, další ročníky absolvují jen dvouhodinové lekce každé dva měsíce. Zároveň se scházíme se všemi lidmi, kteří pro nás prevenci zajišťují. Celkově jsme za ta léta velice dobře sehraná skupina lidí. Na začátku roku si do školy pozvu etopeda, terénní sociální pracovnice, vedoucí OSPODU, zaměstnance městské policie, pracovnice ze Smajlíku, z Milíčova domu. Společně prodiskutujeme naše potřeby a dohodneme se. Systém prevence tak máme hodně propojený. Navíc tu máme asistenční službu při městské policii. Dva romští asistenti dohlíží na bezpečnost dětí při cestě do a ze školy. Měli jsme tu dříve několik ostrých konfliktů s žáky ze ZŠ speciální, různé rvačky atd. Výhodou je, že jsou asistenti stále na telefonu. Tím je ještě více zajištěna bezpečnost dětí.

Školám se v praxi osvědčuje veliký důraz prevenci, na meziosobní vztahy a důvěru mezi žáky a pedagogy a ostatními odborníky na prevenci. Snaží se cíleně působit na kolektiv, aby se do něho začlenili jedinci, kteří jsou šikanou ohroženi. Na ZŠ Na Ostrově se zaměřují při dozoru na místa, kde by mohlo docházet k šikaně a snaží se je eliminovat. Na ZŠ Boženy Němcové se soustředí na monitoring situace a na sociometrii. Na ZŠ Josefov navíc využívají pro děti asistenční službu, která je chrání před útoky při cestě do a ze školy.

96

Tyto kroky jsou v souladu s následující literaturou: 

efektivní způsob prevence – specifický program šikanování viz kniha Michala Koláře177



spolupráce s odborníky – odborné služby rezortu školství, tvořené PPP, SVP, SPC atd. – Michal Kolář: Nová cesta k léčbě šikany; služby odborníků z jiných rezortů – kurátor pro děti a mládež působící v rámci OSPODU atd.178



důraz na meziosobní vztahy a důvěru mezi žáky a pedagogy či ostatními odborníky na prevenci – spadá sem preventivní opatření s názvem pedagogická komunita, tak jak o ní mluví Michal Kolář v knize Nová cesta k léčbě šikany179



cílené působení na šikanou ohrožené jedince – neboli solidarita se slabými jako základ řízení třídy, mluví o ní Pavel Říčan v knize Agresivita a šikana mezi dětmi.180



monitoring situace a sociometrie – jako prevence na úrovni tříd popisovaná Pavlem Říčanem181



efektivní dozor – mluví o něm Pavel Říčan ve své knize Jak na šikanu182



adaptační pobyty – lze je zahrnout mezi víkendové rekreačně zážitkové pobyty, protože se při nich taktéž pracuje s klimatem ve třídě, tak jak o nich mluví Pavel Říčan183

177

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 257 – 263. Tamtéž. 179 Tamtéž. 180 Říčan – Agresivita a šikana mezi dětmi, str. 71 – 74. 181 Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 115 – 116. 182 Tamtéž, str. 111 – 112. 183 Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 115 – 116. 178

97

4) Máte nějakou vlastní metodiku v souvislosti s řešením šikany? (Jakou?) ZŠ Na Ostrově: Pokud se nám na škole vyskytne šikana, tak se ji snažíme v první řadě vyšetřit v souladu s naším minimálním preventivním programem a našimi zkušenostmi. Pokud ji vyšetříme, ta úspěšnost je poměrně velká, tak si posléze pozveme rodiče agresorů, a s nimi probereme způsoby, jak ostatním ubližoval, co se přesně dělo, a oznámíme jim, jaké to bude mít pro dítě následky, že šikanou porušilo školní řád atd. ZŠ Boženy Němcové: Naše škola zpracovává minimální preventivní program. Řídíme se nejnovějším metodickým pokynem k řešení šikanování na školách, který vyšel v roce 2013. ZŠ Josefov: Řídíme se našimi předpisy obsaženými v přílohách minimálního preventivního programu. Programem proti šikanování pro pedagogické a nepedagogické pracovníky školy, který je naším interním podkladem a Programem proti šikanování pro rodiče a žáky, který je dostupný na našich webových stránkách. (viz odpověď na otázku č. 1 v přílohách)

Všechny tyto školy se řídí svými minimálními preventivními programy (na ZŠ Boženy Němcové mají navíc svůj vlastní Program proti šikanování), které jsou v souladu s metodickými pokyny a doporučeními MŠMT – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních184 a Metodický pokyn Ministerstva školství,

184

Pražské centrum primární prevence – Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-11-19]

98

mládeže a tělovýchovy k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních185 atd.

5) Jak postupujete při řešení šikany v prostorách školy? Jak postupujete při řešení šikany mimo ni? ZŠ Na Ostrově: Ve fázi vyšetřování si díky sociometrii si ověříme, kdo by to mohl být a pak děláme postupně rozhovory, kdy si zavoláme svědky, zeptáme se co a jak, a tímto způsobem se to rozklíčuje. Jako svědky si vybíráme děti, které nejsou v takové té šedý zóně, a víme o nich, že jsou proti šikaně. Vezmeme si je zvlášť a postupně se od nich dozvíme, co se stalo. A až jsme přesvědčeni, že ty informace, co máme, jsou pravdivé a víme, jak přesně k tomu došlo. Děje se to většinou rozporováním a používáním technik, kdy je necháme se rozvzpomínat. To prostě poznáte, když to dítě lže. Pak agresora usvědčíme. Potom je třeba dále spolupracovat s tím agresorem a jeho rodinou, aby si uvědomil, že udělal něco špatně. Oni to totiž v první fázi nechápou, že by to bylo špatně. Dál potom situaci monitorujeme. Nějaký intervenční program zvenčí jsme tu zatím neměli a vždycky jsme to dokázali zvládnout sami. Jak nejlépe rodinu, která nechce slyšet, že by její dítě bylo agresor, přesvědčit na svoji stranu? To je těžké. Pokud máte rodiče, kteří odmítají spolupracovat, tak je musíte přesvědčit o tom, že jsme odborníci a ne nějací partyzáni, že víme, co děláme a o tom, že pro ně a pro jejich dítě to je prospěšné. Ale když jsou rodiče zatvrzelí, tak můžete dělat, co chcete a stejně jim to nevysvětlíte. Je pak ještě

185

Společenství proti šikaně – Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních [online], [cit. 2013-10-26]

99

možná spolupráce s OSPODEM, pokud je to nějaká rodina multiproblémová nebo sociálně slabá. A liší se nějak šikana, kterou řešíte v rámci školy od té mimo ni? Která se třeba děje ve školní družině, v době zájmových kroužků? Ono vytlačení šikany ze školy není až tak žádoucí. Když pozorujeme, že se na nějaké dítě víc soustředí, tak situaci nejdříve monitorujeme a pak se s ní snažíme pracovat. Ale ne hned na bázi nějakých trestů, ale opatrně zjistit, co se děje. Pozorujeme, jak na potencionální oběť kolektiv reaguje a snažíme se to řešit, aby se situace zlepšila. Kdybychom šikanu vytlačili ven ze školy, tak dojde k tomu, že se budou šikanovat venku, kde na ně nemáme žádné páky. ZŠ Boženy Němcové: Pokud řešíme šikanu přímo ve škole, tak nejdříve proběhne vyšetřování, včetně zapsání do protokolů, abychom měli důkazní materiály a mohli agresory usvědčit. Případně věc postoupíme Policii ČR. Všichni zainteresovaní jsou o řešení informováni. Pokud se šikana děje mimo prostory školy, spolupracujeme zase s Policií ČR a také s OSPODEM. ZŠ Josefov: Jakmile máme indicie od žáků, zavolá nám rodič nebo se staví ve škole, nebo se k nám dostanou informace, že se něco děje prostřednictvím schránky důvěry, tak problém okamžitě prošetříme. Každý měsíc máme třídnické hodiny, děti za námi mohou přijít kdykoliv, ať už za paní zástupkyní, za panem ředitelem, nebo za mnou. V ten moment přestávám učit a už probíhá vyšetřování a zásah tak, jak se má. Během týdne nebo dvou incident většinou vyřešíme. Spolupracujeme přitom s OSPODEM a policií, pokud je třeba podat trestní oznámení. Všechny zápisy z řešení šikan mám uložené a přeposíláme je na OSPOD. Nejdřív vedu pohovor s obětí. Vše si zapisuji. Potom se bavím s pozorovateli ve třídě, se spolehlivými děti, které se nebojí mluvit o tom, co skutečně viděly. Potom si zvu k pohovoru agresory. Zpočátku většinou

100

zapírají, ale nakonec řeknou, jak to bylo. Provádím také ve třídě vlastní dotazníkové šetření, které je anonymní, ale kdo chce, může se podepsat. Otázky jsou sestavovány tak, abych získala co nejvíce podkladů a zároveň případ, co nejrychleji vyšetřila. Důležité je, aby byla otázka jasně položena. Na základě všech zjištěných informací udělám závěr, který konzultuji s vedením školy a společně navrhneme způsob potrestání a opatření vedoucí k nápravě. Děti jsou s výsledky celého šetření a způsobem potrestání seznámeny mnou za účasti zástupkyně ředitele a panem ředitelem. Podle závažnosti případu udělujeme agresorům ředitelské důtky, dvojky nebo trojky z chování. Dále osobně seznamujeme rodiče s tím, jak proběhlo šetření, k jakým závěrům jsme došli, jaké následuje potrestání, a doporučujeme spolupráci se SVP. Rodiče písemně potvrdí, že byli se vším seznámeni a dále jsou informováni o tom, že zpráva o šetření bude předána na OSPOD. A jak přesvědčujete rodiče, kteří nechtějí věřit, že je jejich dítě agresorem, o pravdivosti tohoto sdělení? Musíte mít perfektně zpracovaný konkrétní případ, argumenty musí být tak silné, že o pravdivosti nelze pochybovat. Podaří-li se případ takto zpracovat, rodiče souhlasí. Když se v dotazníku x-krát, že jejich dítě ubližuje ostatním a třeba dvacet žáků napíše, že ubližoval tímto konkrétním způsobem, tak to těžko může být jinak. Rodiče mají samozřejmě možnost jít si na způsob šetření stěžovat na inspekci. Zatím této možnosti nikdo nevyužil.

Vyšetřování případu šikany a následný pedagogický zásah probíhá na těchto školách v souladu s postupy našich dvou předních odborníků v oblasti šikanován – Michala Koláře a Pavla Říčana. (viz podkapitoly Postup vyšetřování šikany a Pedagogický zásah a náprava následků šikany, které obsahuje teoretická část této práce)

101

6) Jak obvykle pracujete s agresory, aby se jejich jednání neopakovalo? Jak je kázeňsky trestáte? Jakou pomoc poskytujete obětem šikanování? ZŠ Na Ostrově: Náš hlavní cíl při řešení šikany je dokázat, aby většina kolektivu byla proti agresorovi. Ale nesmí se to přehnat, aby se ten agresor nedostal na opačný konec a nestal se obětí. Musí se s tím pracovat citlivě, nedá se říct jednoznačně, co děláme, museli bychom vzít konkrétní případ. Abych to shrnul: snažíme se pracovat s celým kolektivem, s agresorem, s rodiči. Rodiče mají také často ze začátku obranný postoj. Říkají např., že si škola obvinění vymyslela. Je třeba s nimi citlivě pracovat, zvláště při výchovných opatřeních, která se jim nelíbí. Základem je dostat rodiče na spolupráci s námi. Zatím se nám to daří, když jim nastíníme nějakou cestu a řekneme, že to dítě není až tak špatné, provedlo sice špatnou věc, ale pracovat se s ním nechá, tak si většinou dají říct. Myslím si, že je důležité nejen provést nějaké kázeňské opatření, aby to skončilo, ale i rodičům říct, jak s tím dítětem mají pracovat, co s ním mají dělat. A to platí nejen o rodičích agresorů, ale i obětí. (viz odpověď na otázku č. 4) ZŠ Boženy Němcové: Využíváme maximálně našeho školního psychologa, ať už pro práci s agresory a oběťmi, ale i pro práci s třídní kolektivem. Agresoři dostávají automaticky ředitelskou důtku a v pololetí se projeví v hodnocení chování trest snížením stupně z chování. ZŠ Josefov: Děti ze třídy, kde se řešila šikana, si agresory pohlídají. Jakmile by se něco podobného opakovalo, hned se o tom dovím. Agresor je seznámen s tím, že pokud by v šikanování pokračoval, opatření by byla daleko přísnější. Na začátku každého školního roku jsou seznámeny s programem proti

102

šikanování a podepisují, že s ním byly seznámeny. Vědí tedy přesně co je šikana, jak se řeší a kam se mohou obrátit o pomoc. Pokud jsou projevy šikany opravdu závažné, spolupracujeme na jejím řešení s OSPODEM. Pokud se jedná o problémové děti, pracovníci OSPODU si tyto rodiny hlídají. Rodičům jsou jednání s pracovníky OSPODU nepříjemná a tak si své dítě doma raději srovnají, než aby museli k dalším jednáním. Dojíždět na různá sezení s dítětem do SVP v Hradci Králové nebo Náchoda se jim také nechce. OSPOD je taková naše hodně velká páka.

Školy uplatňují při pedagogickém zásahu proti agresorům domluvu a tresty. To je v souladu s postupy Michala Koláře, který popisuje metodu smíření a metodu vnějšího nátlaku. 186 Jako tresty používají výchovná opatření (napomenutí, důtka, snížení známky z chování), v závažných případech spolupracují s OSPODEM a policií. Trest má pomoci agresorovi pochopit, jak velké je jeho provinění. Dále učitelé spolupracují s agresorem a jeho rodiči, aby změnil svůj postoj a uznal, že se nezachoval správně. Nesmí přitom však zapomínat, že je třeba odsuzovat čin a ne dítě, které ho spáchalo. Naopak by se měl pedagog snažit navázat na to nejpozitivnější, co v dítěti je (inteligence, zvláštní talent atd.). Změna agresorova postoje se musí projevit především ve vztahu k oběti, musí mu být líto, že někomu ublížil. O těchto postupech, jak by se mělo pracovat s agresorem, mluví Pavel Říčan.187 Při práci s oběťmi se soustředí na rady rodičům, jak mají s dítětem pracovat, doporučují jim spolupráci s psychologem a OSPODEM. Podobná opatření navrhuje Pavel Říčan.188 Školy se také snaží pracovat s celým třídním kolektivem, o tom také Kolář189 a Říčan190 mluví. Na ZŠ Na Ostrově zdůrazňují, že je důležité, aby 186

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 183 – 196. Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 93 – 99. 188 Tamtéž, str. 99 – 100. 187

103

měla třída negativní vztah k tomu, co ten agresor udělal. Na ZŠ Boženy Němcové, ale i ZŠ Na Ostrově k práci s kolektivem využívají školního psychologa.

7) Co je dle Vás třeba zlepšit v legislativě týkající se šikany? Máte nějaké výhrady k zákonům, metodickým pokynům, doporučením atd.? Mgr. David Horký: Pokud máte na mysli ten poslední pokyn, tak já je chápu jako doporučující, a ony i jsou, protože nejsme zřízení MŠMT. Šikanu jako takovou pak máme ošetřenou školním řádem. Co se týká další legislativy, tak kdyby byly peníze na práci školního psychologa, bylo by to dobré. Jinak si stěžovat nemůžu. Mgr. Lenka Nejmanová: O ničem konkrétním, co zlepšit, nevím. Ale mám výhrady k tomu poslednímu pokynu. Jsou v něm chyby legislativního rázu. Můžete to nějak rozvést? Bylo by potřeba snížit úvazek nám preventistům, abychom mohli lépe sledovat dění ve škole, koordinovat pomoc a zasahovat. Mgr. Pavlína Krámová: Ne. Problém je spíše se zákonnými zástupci. Pokud je chování žáka natolik závažné, je velký problém s umístěním tohoto žáka do příslušného zařízení, protože zákonný zástupce s umístěním nesouhlasí. A my s tím nic nemůžeme dělat. Jenom čekat, že se ještě něco stane a na základě tlaku ostatních rodičů a pracovníků OSPODU máme šanci zákonného zástupce přesvědčit. Práce školního metodika prevence je navíc velice časově náročná. Já bych potřebovala, jako to mají např. výchovní poradci, snížit úvazek o dvě hodiny. 189 190

Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 183 – 196. Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 101 – 102.

104

ŠMP se shodují, že by potřebovali snížit svůj pracovní úvazek ve škole, aby mohli lépe sledovat dění ve škole, koordinovat pomoc a zasahovat. Za stávající situace je dobré odvádění práce na úkor jejich soukromí a peněz. Mgr. Horký dodává, že by školy potřebovaly více peněz, aby si mohli dovolit vlastního školního psychologa (Jejich ZŠ pokrývá tyto náklady z evropských peněz). Zasazení se o provedení změn v této oblasti je v kompetenci MŠMT.

8) Co je třeba zlepšit na úrovni škol pro minimalizaci šikany? Mgr. David Horký: Já jsem přesvědčen o tom, že je důležité, jak už jsem říkal, aby se školní kolektiv dobře znal. Když učitel zná dobře své děti a má prostor se těm dětem věnovat, tak to je asi nejdůležitější. V tom vidím asi největší chybu, že se stát snaží věci, jako jsou společné výlety nebo exkurze prakticky „zahlušit“. Takže těch možností, kde by se žáci se svým učitelem potkávali, i neformálně, je strašně málo. A když se jim učitel chce věnovat, tak je to na úkor jeho soukromí a peněz, protože to je prakticky neplacené. Pokud by byl zkušený psycholog a měl by čas docházet do školy, jednou dvakrát týdně a nějak by to výrazně neohrozilo rozpočet té školy, tak by to nebylo špatné. Mgr. Lenka Nejmanová: Respondentka mi na tuto otázku odpověděla již v předcházející otázce, o dalších změnách, které by dle ní byly důležité, se nezmínila. Mgr. Pavlína Krámová: Školy by měly mít vypracované konkrétní postupy, jak co řešit. Učitelé by si měli udělat čas na děti, mluvit s nimi.

105

ŠMP říkají, že je třeba, aby se učitelé a žáci dobře znali. Učitelé by si měli udělat čas na pravidelné rozhovory s dětmi. Tuto potřebu zdůrazňuje i Říčan, když mluví o budování pedagogické komunity a pravidelných rozhovorech se všemi žáky191, které patří mezi preventivní opatření. O důležitosti pedagogické komunity mluví i Kolář.192 Zároveň se Mgr. Horký zmiňuje o tom, že je málo možností, jak se může učitel se svými žáky potkávat, třeba i neformálně, protože je zde neustálý tlak státu, aby se výlety a různé exkurze omezovaly.

9) Jaký je Váš názor na projekty proti šikaně realizované v rámci evropských fondů? Mgr. David Horký: Do žádného takového se naše škola nezapojila. Využíváme grantů z EU na pokrytí nákladů za lektory. Takže určitě je na přednášky využíváme a jsme rádi, kdy k nám přijde někdo zvenčí. Ale účelnější by byla investice do toho, aby učitel více poznal své žáky, jak už jsem Vám říkal. Mgr. Lenka Nejmanová: Žádný neznám, takže nemohu hodnotit. Mgr. Pavlína Krámová: Celkově si myslím, že to není špatné. Královéhradecký kraj např. vypisuje také granty. Já ale nemám sílu o ně žádat. Je to spojeno s velkým množstvím administrativy, to už bych nedělala nic jiného, a já mám hlavně učit. Na škole by musel být člověk, který by měl sepisování žádostí na starosti.

Do žádného takového se školy nezapojily. V ZŠ Na Ostrově využívají pouze grantů na pokrytí nákladu za lektory, kteří jim na škole zajišťují 191 192

Říčan a kol. – Jak na šikanu, str. 115 – 117. Kolář – Nová cesta k léčbě šikany, str. 257 – 263.

106

prevenci. Mgr. Krámová o granty nežádá, protože je to spojeno s velkým množstvím administrativy. Na to ale nemá jako učitelka učící na plný úvazek a ještě jako preventistka zajišťující ve škole prevenci před sociálně patologickými jevy, čas ani sílu. Zdůrazňuje, že pokud by škola chtěla využívat těchto grantů, musel by se přijmout nový zaměstnanec, který by měl sepisování žádostí na starosti. A to je vždy také otázkou peněz.

10) Vypsala Vaše škola v poslední době nějaký vlastní projekt v boji se šikanou? ZŠ Na Ostrově: Ne, nevypsala. ZŠ Boženy Němcové: Ne, nevypsala. ZŠ Josefov: Ne, nevypsala.

Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti shodně, a to, že jejich školy nevypsaly v poslední době žádný vlastní projekt v souvislosti se šikanou.

11) Jakým způsobem vzděláváte Vaše pedagogy, aby byli schopni odhalit a řešit šikanu? ZŠ Na Ostrově: Máme tady zkušený tým pedagogů, takže si nemyslím, že by bylo nutné realizovat teď nějaké školení cílené proti šikaně. Každý učitel, který se šikanou pracuje, pozná, kdy je tam nějaký problém a když se mu něco nezdá, tak se radí se mnou nebo s výchovnou poradkyní, a pak se to řeší. A my bychom měli být už tak proškoleni, abychom byli schopni poradit a koordinovat řešení šikany. Čas se snažíme maximálně věnovat do prevence.

107

ZŠ Boženy Němcové: Naši pedagogové jsou školeni jen na komunikaci. ZŠ Josefov: Já se prevenci věnuji už šest let a vystudovala jsem ji pod vedením Mgr. Veselé v Hradci Králové. Mgr. Veselá je praktik a zná perfektně legislativu. Šikana, kyberšikana a trestní odpovědnost, to je její parketa. U nás ve škole byla přednášet už dvakrát, tři přednášky dělala pro všechny jaroměřské školy najednou. Je velice časově vytížená. Když k nám do školy kohokoliv zveme, tak musíme vědět, že ti přednášející jsou dobří, v opačném případě je to katastrofa. Ač bychom rádi, tak nemůže také jezdit na všechna školení, protože škola na to nemá peníze a navíc by za nás neměl kdo učit.

Mgr. Horký si nemyslí, že by v současné chvíli jejich pedagogický tým potřeboval cílené školení v souvislosti se šikanou. Mgr. Nejmanová říká, že na jejich ZŠ jsou ostatní učitelé, kteří nejsou přímo v týmu na řešení šikany, vzděláváni jen na komunikaci. Mg. Krámová vyhledává možnosti, jak jejich pedagogy vzdělávat, ale musí pečlivě vybírat, koho si do školy pozvou, aby jim to školení k něčemu bylo. Ač by rádi, tak také nemohou jezdit na velké množství školení, protože škola na to nemá peníze a navíc by za ně neměl kdo učit.

12) a) V čem vidíte výhody mí na škole vlastního školního psychologa? (Jaký přínos má pro prevenci a řešení šikany?) – ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Na Ostrově b) Neuvažovali jste o tom mít na škole vlastního školního psychologa?

(V čem by mohl být v souvislosti s prevencí a řešením šikany prospěšný?) – ZŠ Josefov

108

Mgr. David Horký: U nás v současné době funguje už druhým rokem školní psycholog externě. Je to pokryto z evropských peněz. Máme ho tu k dispozici jednou týdně. Je to především pomoc, kterékoliv dítě, které má nějaký problém, ať už agresor nebo oběť, za ním může přijít. A to právě řešíme ve spolupráci s psychologem. Je vždy lepší, když je psycholog na škole, než aby rodiče s dítětem museli někam dojíždět. Mgr. Lenka Nejmanová: Tak především to, že je nestranný, má patřičnou odbornost, dostatek času a také že zajišťuje soustavnou práci, ať už s jednotlivci tak i se skupinou. Mgr. Pavlína Krámová: Psychologa nemáme, nejsou peníze. Pokud máme problém, tak odkazujeme na psychology ze SVP. Jsme v kontaktu s těmi psychology, ke kterým dochází některé naše děti s rodiči, a potřebujeme si navzájem vyměnit informace. Myslím si, že by byl u nás ve škole hodně zapotřebí. Kromě žáků s kázeňskými problémy zde máme i děti s ADHD.

Na ZŠ Na Ostrově a ZŠ Boženy Němcové, kde školní psycholog působí, chápou ŠMP jeho přínos v pomoci dětem, které mají nějaký problém, ať už se týká šikany, nebo něčeho jiného. Výhodu vidí v tom, že je nestranný, má odbornost, kterou pedagogové nemají, a má dostatek času se dětem věnovat. Mgr. Krámová si myslí, že by v jejich škole také školního psychologa potřebovali, ale škola na to nemá peníze. Jsou v kontaktu s dětskými psychology, které navštěvují někteří jejich žáci.

13) S jakou nejzávažnější šikanou jste se ve Vaší praxi setkali a jak jste ji řešili?

109

Mgr. David Horký: Tak nejvýznamnější: z toho, co vím od kolegů, co si děti dokážou navzájem dělat a v co se to může rozvinout, tak ve srovnání s tím tady snad ani šikanu nemáme. To, že někoho v parku odchytnou, to ano, a už jsme to tady řešili, že se na něho soustředili třeba delší dobu, ale takovou hodně brutální šikanu, až patologickou, která by Vás asi zajímala, to jsem nezažil. Měla jsem na mysli spíš šikanu ve stádiu, kdy se už vytvoří jádro a kolektiv se nemůže nebo nechce, např. kvůli sympatiím s agresory, bránit. Takovou šikanu jsme tu také měli, ale není to tak časté. Mgr. Lenka Nejmanová: Byly to fyzické a psychické útoky skupiny žáků vůči spolužačce. Zajistili jsme důkazy, což nebyl problém, protože si vše natočili a vyvěsili na web. Věc jsme pak předali Policii ČR, která to dál řešila. Viníci byli potrestáni kázeňsky a zákazem činnosti. Mgr. Pavlína Krámová: Dá se říci, že ve škole máme projevy šikany dost časté, ale takovou tu opravdu závažnou tu řešíme tak dvakrát do roka. Je to většinou psychická šikana v kombinaci s fyzickým napadáním a ničením osobních věcí. Když jsem nastoupila, tak se ve škole šikana moc neřešila, poté jsme začali s novým vedením na řešení těchto situací hodně pracovat. Byl tady např. případ chlapce, který byl šikanovaný od prvního stupně ZŠ a v deváté třídě už tlak od agresorů nezvládal a v kabinetě se mi rozbrečel. Ale dnes už to nejsou případy, které by se táhly roky, ale je to otázka maximálně tří nebo čtyř měsíců. Děti se už naučily přijít a říci. Prověříme každé ohlášení podezření na šikanu. Problém je, že některé školy ze strachu, aby se věc nedostala na veřejnost, šikanu neřeší. Kdo říká, že u nich na škole šikana není, tak podle mého názoru nemluví pravdu. Buď učitelé znaky šikany nepoznají, nebo se jimi nezabývají. V naší škole jsme se dohodli, že i kdybychom měli řešit deset šikan do roka, tak je řešit budeme bez ohledu na veřejnost.

110

Z těchto odpovědí je patrné, že se ŠMP ve školách, ve kterých působí, setkávají s různým množstvím a různou závažností šikany. S nejzávažnější šikanou se setkává ŠMP Mgr. Krámová ve škole v Josefově. Současné vedení školy a ona však zastávají názor, že je lepší dávat okolí vědět, že tu mají sice velké množství šikany, ale umí si s ní poradit a ochránit žáky, než výskyt šikany popírat, i kdyby jim to mělo způsobit nějaký odliv žáků.

9.3 Shrnutí Všechny tři školy se snaží maximálně předcházet vzniku sociálně patologických jevů. Pokud se u nich některý z nich vyskytne, např. šikana, tak daný případ řeší bezodkladně. ŠMP p. Horký mi sdělil, že veškerou šikanu zatím dokázali vyřešit sami bez pomoci intervence zvenčí. ŠMP Mgr. Nejmanová a Mgr. Krámová říkají, že se už ve škole setkaly se šikanou, na jejímž řešení bylo potřeba se podílet s odborníky zvenčí – PPP, SVP, OSPODEM, dětským psychologem či Policií ČR. Množství šikany, se kterou se ŠMP na ZŠ setkávají, se výrazně liší. Nejčastěji a s nejzávažnější šikanou se setkává ŠMP Mgr. Krámová ve škole v Josefově. Vliv na to má samozřejmě složení žáků. Tato škola vzdělává obrovské spektrum různých dětí – dětí z podnikatelských rodin, děti ze sociálně slabého prostředí, cizince, děti s poruchami učení a poruchami chování, máme tady i dítě s postižením. Také se jim zvyšuje počet romských dětí. Školních metodiků prevence jsem se v rozhovorech navíc ptala, jak přesvědčují rodiče, kteří nechtějí věřit, že je jejich dítě agresorem, o pravdivosti tohoto sdělení. K tomu mi Mgr. Krámová řekla, že je třeba mít perfektně zpracovaný konkrétní případ, argumenty musí být tak silné, že

111

o pravdivosti nelze pochybovat. Podaří-li se případ takto zpracovat, rodiče souhlasí. Když se v dotazníku x-krát, že jejich dítě ubližuje ostatním a třeba dvacet žáků napíše, že ubližoval tímto konkrétním způsobem, tak to těžko může být jinak. Dále mě zajímalo, jakým způsobem pracují s rodiči agresorů, aby je získali ke spolupráci. Na to mi Mgr. Horký odpověděl, že to není vždy jednoduché, ale že se snaží rodiče přesvědčit, že jsou odborníci, že vědí, co a jak dělají, a je to pro jejich dítě prospěšné. Pokud jsou rodiče zatvrzelí natolik, že spolupráce rodičů a školy nemá efekt, upozorní škola na chování tohoto dítěte orgán sociálně-právní ochraně dětí, který se jím a jeho rodinou začne zabývat.

Návrhy na zlepšení prevence a řešení šikanování na ZŠ 

legislativní změny:

ŠMP se shodují, že by potřebovali snížit svůj pracovní úvazek ve škole, aby mohli lépe sledovat dění ve škole, koordinovat pomoc a zasahovat. Za stávající situace je dobré odvádění práce na úkor jejich soukromí a peněz. Mgr. Horký dodává, že by školy potřebovaly více peněz, aby si mohli dovolit vlastního školního psychologa Zasazení se o provedení změn v této oblasti je v kompetenci MŠMT. 

změny na úrovni škol:

ŠMP říkají, že je třeba, aby se učitelé a žáci dobře znali. Učitelé by si měli udělat čas na pravidelné rozhovory s dětmi. Zároveň se Mgr. Horký zmiňuje o tom, že je málo možností, jak se může učitel se svými žáky potkávat, třeba i neformálně, protože je zde neustálý tlak státu, aby se výlety a různé exkurze omezovaly.

112

Napojení na organizace, které se v praxi základním školám osvědčují 

Milíčův dům – Je jaroměřské středisko Diakonie Českobratrské církve evangelické. Zajišťuje mimo jiné preventivní programy a přednášky na téma šikana atd. Vede i nízkoprahový klub pro děti a mládež – Klub Malého Bobše.193



Smajlík – Je zařízení, které poskytuje služby občanům ze sociálně znevýhodněného prostředí. Zahrnuje nízkoprahový klub pro děti a mládež a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Funguje při občanském sdružení Soužití v Jaroměři. Pracuje především s romskými dětmi, mládeží a jejich rodinami. 194



OSPOD – sídlí přímo v Jaroměři



PPP – nejbližší je v Hradci Králové



SVP – př. Kompas v Náchodě, Návrat v Hradci Králové



Městská policie Jaroměř



Městský úřad v Jaroměři



Dům dětí a mládeže v Jaroměři

193 194

Milíčův dům [online], [cit. 2013-12-04] Občanské sdružení Soužití – Klub Smajlík [online], [cit. 2013-12-04]

113

Závěr V této bakalářské práci jsem se zabývala prevencí a řešením šikanování na základních školách. Důležité pro mě byly zkušenosti pedagogů s prevencí a řešením šikanování na základních školách v Jaroměři, ve které se nachází celkem čtyři ZŠ, z toho jedna speciální. Cílem této práce bylo na základě řízených strukturovaných rozhovorů se školními metodiky prevence zmapovat prevenci a řešení šikanování na ZŠ Na Ostrově, ZŠ Boženy Němcové a ZŠ Josefov a porovnat jejich praktické zkušenosti s teorií dostupnou o problematice šikanování v literatuře a na internetu. Dalším cílem bylo na základě rozhovorů se ŠMP se pokusit navrhnout kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. V teoretické části práce jsem se věnovala definování šikany, původu agrese v nás a historii šikanování na školách. Dále jsem popsala projevy šikany, spouštěcí mechanismy šikanování, zvláštnosti protagonistů šikany: agresorů a obětí, a následky, které šikanování zanechává na obětech. Následně jsem sepsala stěžejní kapitoly o prevenci a řešení šikanování na ZŠ. V preventivních podkapitolách jsem se zabývala preventivními opatřeními, programy primární prevence, kompetencemi vybraných pracovníků v rámci prevence sociálně patologických jevů na ZŠ a legislativním zakotvením prevence v ČR. V rámci podkapitol o řešení šikany jsem popsala předpoklady úspěšného řešení šikany, prostředky, které vedou k odhalení a diagnostikování šikany, postup vyšetřování šikany, pedagogické zásah a nápravu následků šikany. Dále jsem se zabývala otázkou, co brání efektivnímu řešení šikany, organizacemi, na které se lze v případě šikany obrátit, a legislativním zakotvením řešení šikany v ČR.

114

V praktické části práce jsem provedla analýzu a následné vyhodnocení řízených strukturovaných rozhovorů se školními metodiky prevence na mnou vybraných školách. Na základě těchto rozhovorů jsem zmapovala prevenci a řešení šikany na školách, na kterých působí, porovnala jsem jejich zkušenosti s teoretickou částí práce a navrhla jsem kroky vedoucí ke zlepšení prevence a řešení šikany na ZŠ. Školní metodičce prevence ze ZŠ Josefov Mgr. Pavlíně Krámové velice záleží na tom, abych v práci uvedla vše, co s dětmi v souvislosti se šikanou dělají, proto jsou její odpovědi při práci s rozhovory a jejich vyhodnocování, tak obsáhlé. Naopak rozhovor se ŠMP ze ZŠ Boženy Němcové Mgr. Lenkou Nejmanovou jsem vedla online, protože neměla bohužel kvůli své velké pracovní vytíženosti čas se osobně sejít, proto jsou její odpovědi tak krátké. Do praktické části bakalářské práce jsem však tuto školu zařadila i přesto, abych získala celistvý obrázek o prevenci a řešení šikany na ZŠ v Jaroměři. Všechny tři školy se snaží maximálně předcházet vzniku šikany a věnují mnoho času a úsilí do prevence. Pokud se u nich nějaký případ objeví, tak ho bezodkladně řeší. Ať už sami v rámci školy, nebo ve spolupráci s odborníky zvenčí – PPP, SVP, OSPODEM, dětským psychologem či Policií ČR. Množství šikany, se kterou se ŠMP na ZŠ setkávají, se výrazně liší. Nejčastěji a s nejzávažnější šikanou se setkává ŠMP Mgr. Krámová ve škole v Josefově. Vliv na to má samozřejmě složení žáků. Tato škola vzdělává obrovské spektrum různých dětí – dětí z podnikatelských rodin, děti ze sociálně slabého prostředí, cizince, děti s poruchami učení a poruchami chování, máme tady i dítě s postižením. Také se jim zvyšuje počet romských dětí. V návrzích na zlepšení prevence a řešení šikanování na ZŠ se ŠMP shodují, že by potřebovali snížit svůj pracovní úvazek ve škole, aby mohli lépe sledovat dění ve škole, koordinovat pomoc a zasahovat. Za stávající situace je

115

dobré odvádění práce na úkor jejich soukromí a peněz. Zasazení se o provedení změn v této oblasti je v kompetenci MŠMT. ŠMP také říkají, že je třeba, aby se učitelé a žáci dobře znali. Učitelé by si měli udělat čas na pravidelné rozhovory s dětmi. Nakonec přidávám napojení na organizace, které se ZŠ v praxi osvědčují. Jsou to Milíčův dům, Smajlík, OSPOD, pedagogicko- psychologické poradny, střediska výchovné péče, Městská policie Jaroměř, Městský úřad v Jaroměři a Dům dětí a mládeže v Jaroměři. Myslím si, že cíl, který jsem si v úvodu této bakalářské práce stanovila, se mi podařilo naplnit. Díky této práci jsem si prohloubila své znalosti o problematice šikanování a měla jsem možnost alespoň částečně nahlédnout do práce školních metodiků prevence, kteří na školách realizují prevenci v oblasti sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.

116

Seznam literatury BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. Praha : ISV nakladatelství, 2003. 197 s. ISBN 80-86642-08-9

BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma : Jak bránit své dítě. 1. vyd. Praha : Albatros, 2006. 71 s. ISBN 13-715006

DAVID, Roman. Práva dítěte. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 1999. 175 s. ISBN 80-7182-076-8.

FISHER, Slavomil; ŠKODA, Jiří.

Sociální

patologie

:

Analýza

příčin

a možnosti ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 224 s. ISBN 978-80-247-2781-3

KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování : Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 272 s. ISBN 80-7178-513-X

KOLÁŘ, Michal. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha : Portál, 2011. 336 s. ISBN 978-80-7367-871-5

KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách : Příčiny, diagnostika a praktická pomoc. 1. vyd. Praha : Portál, 1997. 127 s. ISBN 80-7178-123-1

KPPP. Posilování pozitivních životních hodnot a postojů : Manuál pro lektory. B.v. Praha : KPPP, 2001. 31 s./část I

117

KUBÁTOVÁ Dagmar. Primární prevence sociálně patologických jevů v pedagogické praxi. 1.vyd. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 2004. 60 s. ISBN 80-7044-583-1

PÖTHE, Petr. Dítě v ohrožení. 2., rozšířené vydání. Praha : Nakladatelství G plus G., 1999. 186 s. ISBN 80-86103-21-8

ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi : Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha : Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178-049-9

ŘÍČAN, Pavel; JANOŠOVÁ, Pavlína. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2010. 160 s. ISBN 978-80-247-2991-6

SBORNÍK STUDIÍ. Děti a jejich problémy III. Praha : Sdružení linka bezpečí, 2010. 142 s. ISBN 978-80-254-6840-1

Internetové zdroje: BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ [online], [cit. 2013-11-25]. Dostupný z www:

MILÍČŮV

DŮM

[online],

[cit.

2013-12-04].

Dostupný

z www:



MŠMT. Příloha č. 3/II vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. [online], [cit. 2013-11-

118

20]. Dostupný z www:

NÁRODNÍ INFORMAČNÍ CENTRUM PRO MLÁDEŽ. Primární prevence: charakteristika.

[online],

[cit.

2013-11-20].

Dostupný

z www:



OBČANSKÉ SDRUŽENÍ PROTI ŠIKANĚ [online], [cit. 2013-11-25]. Dostupný z www:

PRAŽSKÉ CENTRUM PRIMÁRNÍ PREVENCE. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. [online], [cit. 2013-11-19]. Dostupný z www:

OSN. Úmluva o právech dítěte. [online], [cit. 2013-10-14]. Dostupný z www:

SPC PŘI ZŠ PRO ŽÁKY SE SPECIFICKÝMI PORUCHAMI CHOVÁNÍ [online],

[cit.

2013-11-25].

Dostupný

z www:



OBČANSKÉ SDRUŽENÍ SOUŽITÍ. Klub Smajlík. [online], [cit. 2013-12-04]. Dostupný z www:

119

SPOLEČENSTVÍ PROTI ŠIKANĚ. Metodický pokyn MŠMT k řešení šikanování ve školách a školských zařízeních. [online], [cit. 2013-10-26]. Dostupný z www:

SVP

KLÍČOV

[online],

[cit.

2013-11-25].

Dostupný

z www:



FLEISCHMANN, Otakar. Prevence sociálně patologických jevů. [online], [cit. 2013-11-19].

Dostupný

z www:



ZŠ BOŽENY NĚMCOVÉ. Webové stránky školy. [online], [cit. 2013-12-02]. Dostupný z www:

ZŠ JOSEFOV. Webové stránky školy. [online], [cit. 2013-12-02]. Dostupný z www:

ZŠ NA OSTROVĚ. Webové stránky školy. [online], [cit. 2013-12-02]. Dostupný z www:

120

Seznam zkratek ADHD – „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou/hyperkinetická porucha IVP – individuální vzdělávací plán MŠ – mateřská škola OU – odborné učiliště PPP – pedagogicko-psychologická poradna SOU – střední odborné učiliště SPC – speciálně pedagogické centrum SŠ – střední škola SVP – středisko výchovné péče VÚ – výchovný ústav ZŠ – základní škola

121

Přílohy Příloha č. 1: Sociometrický dotazník B-3U

122

123

Příloha č. 2: Podklady k rozhovoru

Informovaný souhlas Jmenuji se Anežka Voltrová. Jsem studentkou Evangelické teologické fakulty UK v Praze, oboru Pastorační a sociální práce a píši bakalářskou práci na téma Prevence a řešení šikany na ZŠ. V rozhovoru bych se chtěla zeptat, jak přistupuje Vaše škola k prevenci a řešení šikanování, a na Vaše osobní zkušenosti z prevence a řešení šikanování na ZŠ a využít Vaše odpovědi v praktické části práce. Rozhovory bych si potřebovala nahrávat, aby mohla následně udělat jejich transkripci. Zjištěné informace budou sloužit pouze pro účely této práce. Můžete se mě ptát na jakékoliv otázky, které Vás zajímají, nebo kdybyste něčemu nerozuměl/a. Chtěla bych Vás ujistit, že od tohoto rozhovoru máte možnost a právo odstoupit kdykoliv a to bez jakékoliv újmy. Děkuji za Vaši ochotu spolupracovat.

Prohlášení účastníka Tímto potvrzuji, že jsem si pročetl všechny předchozí informace. Měl jsem možnost se ptát a každá otázka, kterou jsem položil, mi byla zodpovězena k mé spokojenosti. Dobrovolně souhlasím s účastí v tomto výzkumu, vím, jak se s ním bude nakládat, a byl jsem ujištěn, že z něho mohu kdykoliv bez újmy odstoupit. Jméno účastníka: Podpis účastníka: Datum:

124

Prohlášení výzkumníka Tímto potvrzuji, že jsem přečetla informační list budoucímu účastníkovi přesně a ujistila jsem se, jak nejlépe dovedu, že účastník rozumí, jak budeme vést rozhovor. Dále potvrzuji, že účastník měl příležitost se ptát a že všechny jím položené otázky o výzkumu jsem zodpověděla správně a korektně, jak nejlépe dovedu. Osoba nebyla k souhlasu donucena a s výzkumem souhlasila svobodně a dobrovolně. Kopie tohoto formuláře poučeného souhlasu byla účastníkovi poskytnuta. Jméno výzkumníka: Anežka Voltrová Podpis výzkumníka: Datum:

Seznam otázek k rozhovoru 1) Má Vaše škola školní program proti šikanování? Co je jeho obsahem? 2) Kdo u Vás realizuje primární prevenci? Spolupracujete např. s lektory z pedagogicko-psychologické poradny? 3) Jakými konkrétními způsoby bráníte Vaše žáky, aby se nestali oběťmi šikany? 4) Máte nějakou vlastní metodiku v souvislosti s řešením šikany? (Jakou?)

125

5) Jak postupujete při řešení šikany v prostorách školy? Jak postupujete při řešení šikany mimo ni? 6) Jak obvykle pracujete s agresory, aby se jejich jednání neopakovalo? Jak je kázeňsky trestáte? Jakou pomoc poskytujete obětem šikanování? 7) Co je dle Vás třeba zlepšit v legislativě týkající se šikany? Máte nějaké výhrady k zákonům, metodickým pokynům, doporučením atd.? 8) Co je třeba zlepšit na úrovni škol pro minimalizaci šikany? 9) Jaký je Váš názor na projekty proti šikaně realizované v rámci evropských fondů? 10) Vypsala Vaše škola v poslední době nějaký vlastní projekt v boji se šikanou? 11) Jakým způsobem vzděláváte Vaše pedagogy, aby byli schopni odhalit a řešit šikanu? 12) a) V čem vidíte výhody mít na škole vlastního školního psychologa? (Jaký přínos má pro prevenci a řešení šikany?) – ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Na Ostrově b) Neuvažovali jste o tom mít na škole vlastního školního psychologa? (V čem by mohl být v souvislosti s prevencí a řešením šikany prospěšný?) – ZŠ Josefov 13) S jakou nejzávažnější šikanou jste se ve Vaší praxi setkali a jak jste ji řešili?

126

Příloha č. 3: Přepis rozhovorů

Mgr. David Horký – ŠMP na ZŠ Na Ostrově 1) Naše škola zpracovává minimální preventivní program a jeho součástí je i program proti šikaně. Je v souladu s Metodickým pokynem MŠMT k řešení šikanování ve školách a z něho vychází. 2) Primární prevenci na škole zajišťuju já jako minimální preventista. Pak spolupracujeme s Milíčovým domem a na základě té spolupráce vykrystalizovala řada přednášek na téma třeba i šikana, kouření atd. 3) U nás to funguje tím způsobem, že se snažíme bránit šikaně tak, že máme co nejbližší kontakt s našimi žáky. Děláme hodně mimoškolních akcí, na kterých by měl učitel poznat třídu jako skupinu co nejlépe. Díky tomu s nimi naváže takový vztah, že žáci nemají žádnou bariéru ani blok s ním mluvit a svěřit se. Věnujeme tomu poměrně dost času. Vždy, když přijde nový učitel nebo nový žák, tak probíhají v rámci programů stmelovací hry a když přijde nový učitel, tak dokonce celý stmelovací pobyt. Probíhají tam nejrůznější stmelovací hry a sociometrie. Dále děti zapojujeme do celoškolních akcí, jako jsou celoškolní dílny. Kombinujeme, co nejvíce možných způsobů prevence. Díky tomu se nám daří, že o každém dítěti toho dostatek víme. Máme dobře vytipované děti, které by se mohly stát potencionálními oběťmi šikany. Pracujeme s nimi, snažíme se je začlenit. Pokud to v nějaké třídě není úplně ideální, provedeme sociometrii i častěji a zjišťujeme, kde by mohla být chyba. Kromě toho se ještě snažíme vytipovat místa, kde by mohlo k šikaně docházet a vyladit systém dozoru tak, aby nebyl prostor, kde by se mohla šikana odehrávat. 4) Pokud se nám na škole vyskytne šikana, tak se ji snažíme v první řadě vyšetřit v souladu s naším minimálním preventivním programem a našimi

127

zkušenostmi. Pokud ji vyšetříme, ta úspěšnost je poměrně velká, tak si posléze pozveme rodiče agresorů, a s nimi probereme způsoby, jak ostatním ubližoval, co se přesně dělo, a oznámíme jim, jaké to bude mít pro dítě následky, že šikanou porušilo školní řád atd. Myslím si, že je důležité nejen provést nějaké kázeňské opatření, aby to skončilo, ale i rodičům říct, jak s tím dítětem mají pracovat, co s ním mají dělat. A to platí nejen o rodičích agresorů, ale i obětí. Jak seznamujete nové učitele s tím jak, jak to na Vaší škole chodí? Ústně, nebo máte sepsané nějaké pokyny? Většinou se to děje v šestých třídách, po tom, co děti přecházejí z prvního stupně na druhý. Učitelé si o nich předají informace, i ty důvěrnější. Ten nový třídní učitel s dětmi hned odjíždí na stmelovací pobyt, který většinou trvá týden. Jeho cílem je tedy stmelení kolektivu a zaměření na prevenci šikany, jestli dobře chápu. Ano, a jeho cílem je i prevence šikany, samozřejmě. Dochází během studia na Vaší škole k nějakému slučování žáků, jako je to např. u sportovních tříd? Velkým změnám v kolektivu? Ne, nic takového tu nemáme. K slučování u nás samozřejmě dochází na jazyky a na volitelné předměty. Ale jak už jsem říkal, děti se mezi sebou velmi dobře znají. Výhodou pro prevenci je i to, že máme první i druhý stupeň dohromady v jedné budově. My se šikanou moc velké problémy nemáme. Občas se něco objeví. Šikana jako taková je v každé třídě, je to normální proces. Nelze říct, že šikana neexistuje. Ale nějaká patologická šikana nebo něco dlouhodobého, co člověka dokáže zničit a deptat, se nám tady zatím naštěstí nevyskytla. 5) Kdybyste si měl vzít nějaký modelový příklad šikany, jak jste v něm vy, nebo Váš celý pedagogický sbor konkrétně postupovali.

128

Odhalíme viníka, zjistíme, přesně, co se stalo. A jak konkrétně k tomu odhalování u Vás dochází? Vyplývá to z vyšetřování: díky sociometrii si ověříme, kdo by to mohl být a pak děláme postupně rozhovory, kdy si zavoláme svědky, zeptáme se co a jak, a tímto způsobem se to rozklíčuje. Jako svědky si vybíráme děti, které nejsou v takové té šedý zóně, a víme o nich, že jsou proti šikaně. Vezmeme si je zvlášť a postupně se od nich dozvíme, co se stalo. A až jsme přesvědčeni, že ty informace, co máme, jsou pravdivé a víme, jak přesně k tomu došlo. Pak agresora usvědčíme. Abyste věděl, proč se na to ptám: zvláště u pokročilejších šikan je běžné, že kolektiv všemožně zakrývá, že se něco děje. Tak mě právě zajímá, jaký způsobem se Vám to daří rozklíčovat. Děje se to většinou rozporováním a používáním technik, kdy je necháme se rozvzpomínat. To prostě poznáte, když to dítě lže. Většinou se nám to daří úspěšně a není to až takový problém. Potom je třeba dále spolupracovat s tím agresorem a jeho rodinou, aby si uvědomil, že udělal něco špatně. Oni to totiž v první fázi nechápou, že by to bylo špatně. Dál potom situaci monitorujeme. Nějaký intervenční program zvenčí jsme tu zatím neměli a vždycky jsme to dokázali zvládnout sami. Jak nejlépe rodinu, která nechce slyšet, že by její dítě bylo agresor, přesvědčit na svoji stranu? To je těžké. Pokud máte rodiče, kteří odmítají spolupracovat, tak je musíte přesvědčit o tom, že jsme odborníci a ne nějací partyzáni, že víme, co děláme a o tom, že pro ně a pro jejich dítě to je prospěšné. Ale když jsou rodiče zatvrzelí, tak můžete dělat, co chcete a stejně jim to nevysvětlíte. Je pak ještě možná spolupráce s OSPODEM, pokud je to nějaká rodina multiproblémová nebo sociálně slabá.

129

Došlo to někdy tak daleko, že se s žákem nedalo pracovat a on musel po dohodě s rodiči odejít ze školy? Ne, to se ještě nestalo. A liší se nějak šikana, kterou řešíte v rámci školy od té mimo ni? Která se třeba děje ve školní družině, v době zájmových kroužků? Ono vytlačení šikany ze školy není až tak žádoucí. Když pozorujeme, že se na nějaké dítě víc soustředí, tak situaci nejdříve monitorujeme a pak se s ní snažíme pracovat. Ale ne hned na bázi nějakých trestů, ale opatrně zjistit, co se děje. Pozorujeme, jak na potencionální oběť kolektiv reaguje a snažíme se to řešit, aby se situace zlepšila. Kdybychom šikanu vytlačili ven ze školy, tak dojde k tomu, že se budou šikanovat venku, kde na ně nemáme žádné páky. 6) Ta situace se popíše, k čemu došlo. Zdůrazníme, že je to špatné. Snažíme se hlavně působit na takovou tu šedou zónu, ve které jsou žáci, kteří nejsou pro ani proti, ale když mají šanci, tak se občas přidají na stranu agresorů, ovlivnit je pozitivně, aby opravdu pochopili, že je to opravdu špatné a že jsou stejnými viníky jako ten agresor. To je náš hlavní cíl: dokázat, aby většina kolektivu byla proti agresorovi. Ale nesmí se to přehnat, aby se ten agresor nedostal na opačný konec a nestal se obětí. Musí se s tím pracovat citlivě, nedá se říct jednoznačně, co děláme, museli bychom vzít konkrétní případ. Abych to shrnul: snažíme se pracovat s celým kolektivem, s agresorem, s rodiči. Rodiče mají také často ze začátku obranný postoj. Říkají např., že si škola obvinění vymyslela. Je třeba s nimi citlivě pracovat, zvláště při výchovných opatřeních, která se jim nelíbí. Základem je dostat rodiče na spolupráci s námi. Zatím se nám to daří, když jim nastíníme nějakou cestu a řekneme, že to dítě není až tak špatné, provedlo sice špatnou věc, ale pracovat se s ním nechá, tak si většinou dají říct.

130

7) Pokud máte na mysli ten poslední pokyn, tak já je chápu jako doporučující, a ony i jsou, protože nejsme zřízení MŠMT. Šikanu jako takovou pak máme ošetřenou školním řádem. Co se týká další legislativy, tak kdyby byly peníze na práci školního psychologa, bylo by to dobré. Jinak si stěžovat nemůžu. 8) Já jsem přesvědčen o tom, že je důležité, jak už jsem říkal, aby se školní kolektiv dobře znal. Když učitel zná dobře své děti a má prostor se těm dětem věnovat, tak to je asi nejdůležitější. V tom vidím asi největší chybu, že se stát snaží věci, jako jsou společné výlety nebo exkurze prakticky „zahlušit“. Takže těch možností, kde by se žáci se svým učitelem potkávali, i neformálně, je strašně málo. Vypadá to, že s postupem času žádné výlety ani nebudou. A když se jim učitel chce věnovat, tak je to na úkor jeho soukromí a peněz, protože to je prakticky neplacené. Pokud by byl zkušený psycholog a měl by čas docházet do školy, jednou dvakrát týdně a nějak by to výrazně neohrozilo rozpočet té školy, tak by to nebylo špatné. 9) Do žádného takového se naše škola nezapojila. Využíváme grantů z EU na pokrytí nákladů za lektory. Takže určitě je na přednášky využíváme a jsme rádi, kdy k nám přijde někdo zvenčí. Ale účelnější by byla investice do toho, aby učitel více poznal své žáky, jak už jsem Vám říkal. 10) Ne, nevypsala. 11) Máme tady zkušený tým pedagogů, takže si nemyslím, že by bylo nutné realizovat teď nějaké školení cílené proti šikaně. Každý učitel, který se šikanou pracuje, pozná, kdy je tam nějaký problém a když se mu něco nezdá, tak se radí se mnou nebo s výchovnou poradkyní, a pak se to řeší. A my bychom měli být už tak proškoleni, abychom byli schopni poradit a koordinovat řešení šikany. Čas se snažíme maximálně věnovat do prevence.

131

Když k Vám přijde nový učitel, musí Vám dokázat, že se seznámil s danou problematikou? Nic takového nevyžadujeme, ani si to v praxi nedokážu představit. Myslela jsem, jestli si nemusí závazně přečíst nějakou literaturu k tématu, abyste měli jistotu, že ten učitel o tom má povědomí. Aby nestalo, že do zaběhnutého učitelského kolektivu, který ví co a jak, přijde někdo, kdo by Vám to tady nenaboural tím, že šikanu začne sám na svou vlastní pěst řešit a neporadí se s Vámi, protože by se třeba obával s tím problémem za Vámi přijít. Nestalo se nám to. Když k nám přijde nový učitel, tak sedí v kabinetu s ostatními zkušenějšími pedagogy, takže ty naše postupy časem vstřebá. Nedokážu si představit, že by šikanu tutlal, třeba ze strachu. Ale pokud by to byl typ učitele, který by šikanu sám podněcoval, tak si dokážu představit, že bychom to při rozhovorech s dětmi odhalili. Ale jak říkám, ještě se nám to nestalo. Všichni tady chápeme šikanu jako normální součást života a jde jen o to, aby se nerozběhla tím nechtěným způsobem a byla na úrovni, která je obvyklá. To znamená, že v kolektivu je vždy někdo, kdo je nejméně oblíbený a pokud to trvá déle než tři měsíce, tak to není normální, a je potřeba se tomu věnovat. 12) U nás v současné době funguje už druhým rokem školní psycholog externě. Je to pokryto z evropských peněz. Máme ho tu k dispozici jednou týdně. Je to především pomoc, kterékoliv dítě, které má nějaký problém, ať už agresor nebo oběť, za ním může přijít. A to právě řešíme ve spolupráci s psychologem. Je vždy lepší, když je psycholog na škole, než aby rodiče s dítětem museli někam dojíždět. 13) Tak nejvýznamnější: z toho, co vím od kolegů, co si děti dokážou navzájem dělat a v co se to může rozvinout, tak ve srovnání s tím tady snad ani šikanu nemáme. To, že někoho v parku odchytnou, to ano, a už jsme to

132

tady řešili, že se na něho soustředili třeba delší dobu, ale takovou hodně brutální šikanu, až patologickou, která by Vás asi zajímala, to jsem nezažil. Měla jsem na mysli spíš šikanu ve stádiu, kdy se už vytvoří jádro a kolektiv se nemůže nebo nechce, např. kvůli sympatiím s agresory, bránit. Takovou šikanu jsme tu také měli, ale není to tak časté.

Mgr. Lenka Nejmanová – ŠMP na ZŠ Boženy Němcové 1) Ano. Obsahuje definici šikany, krizový plán pro žáky, pedagogy a rodiče – to znamená: co dělat, když, složení preventivního týmu, metodický postup řešení. Dále je v něm uvedena spolupráce se specialisty, náprava šikany, její přímé a nepřímé signály a informace pro rodiče včetně kontaktů. 2) U nás prevenci realizují pedagogové, pak já jako školní metodička prevence a lektoři z Milíčova domu. A pak taky policie. S tím, že lektoři k nám chodí dělat hlavně sociometrii. 3) Máme preventivní program, na kterém spolupracujeme s Milíčovým domem. Podáváme informace žákům. Sledujeme situaci ve škole, provádíme sociometrii. Využíváme digitálních učebních materiálů na webu veškole.cz. 4) Naše

škola

zpracovává

minimální

preventivní

program.

Řídíme

se nejnovějším metodickým pokynem k řešení šikanování na školách, který vyšel v roce 2013. 5) Pokud řešíme šikanu přímo ve škole, tak nejdříve proběhne vyšetřování, včetně zapsání do protokolů, abychom měli důkazní materiály a mohli agresory usvědčit. Případně věc postoupíme Policii ČR. Všichni

133

zainteresovaní jsou o řešení informováni. Pokud se šikana děje mimo prostory školy, spolupracujeme zase s Policií ČR a také s OSPODEM. 6) Využíváme maximálně našeho školního psychologa, ať už pro práci s agresory a oběťmi, ale i pro práci s třídní kolektivem. Agresoři dostávají automaticky ředitelskou důtku a v pololetí se projeví v hodnocení chování trest snížením stupně z chování. 7) O ničem konkrétním, co zlepšit, nevím. Ale mám výhrady k tomu poslednímu pokynu. Jsou v něm chyby legislativního rázu. Můžete to nějak rozvést? Bylo by potřeba snížit úvazek nám preventistům, abychom mohli lépe sledovat dění ve škole, koordinovat pomoc a zasahovat. 8) Respondentka mi na tuto otázku odpověděla již v předcházející otázce, o dalších změnách, které by dle ní byly důležité, se nezmínila. 9) Žádný neznám, takže nemohu hodnotit. 10) Ne, nevypsala. 11) Naši pedagogové jsou školeni jen na komunikaci. 12) Tak především to, že je nestranný, má patřičnou odbornost, dostatek času a také že zajišťuje soustavnou práci, ať už s jednotlivci tak i se skupinou. 13) Byly to fyzické a psychické útoky skupiny žáků vůči spolužačce. Zajistili jsme důkazy, což nebyl problém, protože si vše natočili a vyvěsili na web. Věc jsme pak předali Policii ČR, která to dál řešila. Viníci byli potrestáni kázeňsky a zákazem činnosti.

Mgr. Pavlína Krámová – ŠMP na ZŠ Josefov 1) Máme svůj vlastní minimální preventivní program. To je povinnost školy. Máme v něm zahrnutou nejen šikanu, ale i kyberšikanu, krádeže, fyzické

134

napadení, sekty atd. Součástí tohoto minimálního preventivního programu jsou i přílohy pojednávající o šikaně ve škole. Máme zvlášť přílohu „Program proti šikanování pro pedagogické a nepedagogické pracovníky školy“, který je pouze interním materiálem a přílohu „Program proti šikanování pro rodiče a žáky“. Ten je vyvěšen na stránkách naší školy. Ten, který máme jenom pro pedagogické a nepedagogické pracovníky, obsahuje přesné kroky co dělat, když…, je v něm rozpracovaný postup, jak má každý postupovat při jednotlivých projevech šikany. 2) Pracovnice PPP Náchod k nám jezdí za dětmi se specifickými poruchami učení a chování, a konzultují způsoby práce s těmito dětmi s konkrétními vyučujícími. Ale vyloženě nám tady nelektorují. Co se týká prevence šikany, tak se tu snažím mít zapojené lidi, které mám po ruce, ne někoho z dálky. Výhodou je, že jsou mi k dispozici kdykoliv, když potřebuji. Spolupracujeme

se

Smajlíkem,

Milíčovým

domem,

OSPODEM

i s Městskou policií v Jaroměři. Preventistka Městské policie Jaroměř pro nás zajišťuje dopravní prevenci ve druhých a třetích třídách, bezpečnou cestu do školy v prvních třídách (co mají děti dělat, když je někdo obtěžuje, láká je na bonbóny atd.) a zároveň mluví i o šikaně. Za důležité také považuji, aby děti tímto způsobem poznaly zaměstnance městské policie jako lidi, aby se za nimi nebály přijít, kdyby se jim cokoliv dělo. Dále realizuje besedy na téma šikana pro 7. ročník, kyberšikana pro 8. ročník a trestní odpovědnost pro 9. ročník (aby děti věděly, za co jsou odpovědné do patnácti let, od patnácti do osmnácti let, a pak od osmnácti dále, seznamuje je s trestním stíháním a sazbami, atd.) 3) Čtyři roky spolupracuji s etopedem. Pro děti nám zajišťuje dvouhodinové prožitkové lekce každé dva měsíce v jednotlivých třídách. Začínali jsme nejprve pouze v prvních třídách, teď je realizujeme už i ve čtvrtých a plánujeme je zavést v příštím roce i v pátých třídách. Zatím musím říct,

135

že ve třídách, se kterými etoped spolupracuje, jsem nemusela šikanu řešit. Etoped si děti z jedné třídy vezme do speciální třídy s kobercem, kterou ve škole pro tyto účely máme. Tady s nimi hraje různé hry, při kterých sestavuje dvojice nebo trojice dětí podle svého uvážení nebo jim naopak nechává prostor, aby si je samy utvořily. Jde o to, aby k sobě děti navazovaly vztahy, aby se nerozlišovalo Rom/nerom, bohatý/chudý. V

naší

škole

máme

obrovské

spektrum

různých

dětí.

Dětí

z podnikatelských rodin, děti ze sociálně slabého prostředí, cizince, děti s poruchami učení a poruchami chování, máme tady i dítě s postižením. Také se nám zvyšuje počet romských dětí. Etoped s dětmi pracuje tak, aby spolu udržovaly kamarádské vztahy a vycházely spolu, což se nám osvědčilo. V prvních třídách dále realizujeme takzvané adapťáčky, které probíhají v září a v červnu. V září je určený k tomu, aby děti poznaly etopeda, aby se seznámily s třídní učitelkou a se mnou (preventistkou). Adapťáčků se ale také účastní terénní sociální pracovnice, které pracují pod OSPODEM a pracovnice Smajlíku. Děti z romských rodin a další, kteří to potřebují, k nim mají možnost docházet na doučování. Program adapťáčku v prvních třídách je zaměřen na poznání organizací tady v Josefově, kam mohou děti docházet. Navštívíme společně Smajlík, což je organizace, která se vyloženě zabývá dětmi z romských rodin, dále Dům dětí a mládeže, kde je velká nabídka různých zájmových kroužků a pionýrskou skupinu Pohoda. Po skupinkách si děti všechny organizace projdou a pracovníci se jim chvilku věnují. Seznámí je s tím, co tam mohou dělat a dají jim letáčky pro rodiče. Druhý adapťáček na konci roku je souhrnný. Zhodnotí se všechny lekce, kterými si děti prošly s etopedem. Opět je tu sestava lidí: terénní sociální pracovnice, třídní učitelka, preventistka, etoped, pracovnice Smajlíku. Program je zaměřený na poznávání kultur v různých světadílech. Před

136

každou prožitkovou lekcí je etoped v kontaktu se školou, zeptá se třídní učitelky, jestli je něco zapotřebí, zda jsou ve třídě mezi dětmi nějaké spory a podle toho s dětmi pracuje. Je jasné, že ne všichni spolu budou kamarádi, ale jakmile je tam nějaký spor, tak etoped zakročí. Tyto „adapťáčky“ realizujeme ještě ve druhých třídách, další ročníky absolvují jen dvouhodinové lekce každé dva měsíce. Zároveň se scházíme se všemi lidmi, kteří pro nás prevenci zajišťují. Celkově jsme za ta léta velice dobře sehraná skupina lidí. Na začátku roku si do školy pozvu etopeda, terénní sociální pracovnice, vedoucí OSPODU, zaměstnance městské policie, pracovnice ze Smajlíku, z Milíčova domu. Společně prodiskutujeme naše potřeby a dohodneme se. Systém prevence tak máme hodně propojený. Měli jsme zde i starostu, který byl velice nadšený z toho, co všechno v rámci prevence na škole děláme. Terénní sociální pracovnice, pracovnice ze Smajlíku i z Milíčova domu mají aktivity v naší škole jako součást své pracovní náplně, což je výhoda, protože mohou v pracovní době děti doučovat a s třídní učitelkou probrat, které dítě je ve škole slabé, které potřebuje pomoci. Zároveň není problém, aby terénní sociální pracovnice na zavolání udělaly šetření v rodině, např. když někdo dlouho chybí. Ne všechny děti z romských rodin doučování, které je zdarma, využívají. Zároveň tu máme asistenční službu při městské policii. Dva romští asistenti dohlíží na bezpečnost dětí při cestě do školy a ze školy. Měli jsme tu dříve několik ostrých konfliktů s žáky ze ZŠ speciální, různé rvačky atd. Výhodou je, že jsou asistenti stále na telefonu. Tím je ještě více zajištěna bezpečnost dětí, což je úžasné. Myslím, že ne každá škola má takto celistvě propracovaný systém prevence, ale nás k tomu právě donutilo prostředí Josefova. Děti jsou agresivnější, závistivé, děti z romských rodin nejdou pro ránu daleko.

137

Neromští rodiče někdy reagují oprávněně a jindy ne na problémy s romskými rodinami. Ke střetům dochází často. 4) Program proti šikanování pro pedagogické a nepedagogické pracovníky školy, Program proti šikanování pro rodiče a žáky – viz otázka č. 1 5) Jakmile máme indicie od žáků, zavolá nám rodič nebo se staví ve škole, nebo se k nám dostanou informace, že se něco děje prostřednictvím schránky důvěry, tak problém okamžitě prošetříme. Každý měsíc máme třídnické hodiny, děti za námi mohou přijít kdykoliv, ať už za paní zástupkyní, za panem ředitelem, nebo za mnou. V ten moment přestávám učit a už probíhá vyšetřování a zásah tak, jak se má. Během týdne nebo dvou incident většinou vyřešíme. Spolupracujeme přitom s OSPODEM a policií, pokud je třeba podat trestní oznámení. Všechny zápisy z řešení šikan mám uložené a přeposíláme je na OSPOD. Nejdřív vedu pohovor s obětí. Vše si zapisuji. Potom se bavím s pozorovateli ve třídě, se spolehlivými děti, které se nebojí mluvit o tom, co skutečně viděly. Potom si zvu k pohovoru agresory. Zpočátku většinou zapírají, ale nakonec řeknou, jak to bylo. Provádím také ve třídě dotazníkové šetření, které je anonymní, ale kdo chce, může se podepsat. Otázky jsou sestavovány tak, abych získala co nejvíce podkladů (např. kdo Vaškovi nadává a jaká slova používá, kdo mu bral věci z lavice, proč se nezastaneš ty, bojíš se někoho?; vždy jsou tam třeba uvést jména a kolikrát co; důležité je, aby byla otázka jasně položena. Dříve jsme používali dotazníky k zjišťování všech vztahů ve třídě z Milíčova domu, ale tohle je mnohem rychlejší. Navíc je tam dotaz, kdo a jak ještě ubližoval a jestli je ve třídě ještě někdo další, komu je ubližováno. Nakonec mohou děti napsat, co mi jiného chtějí sdělit). Na základě všech zjištěných informací udělám závěr, který konzultuji s vedením školy a společně navrhneme způsob potrestání a opatření vedoucí k nápravě. Děti jsou

138

s výsledky celého šetření a způsobem potrestání seznámeny mnou za účasti zástupkyně ředitele a panem ředitelem. Podle závažnosti případu udělujeme agresorům ředitelské důtky, dvojky nebo trojky z chování. Dále osobně seznamujeme rodiče s tím, jak proběhlo šetření, k jakým závěrům jsme došli, jaké následuje potrestání, a doporučujeme spolupráci s Kompasem v Náchodě. Rodiče písemně potvrdí, že byli se vším seznámeni a dále jsou informováni o tom, že zpráva o šetření bude předána na OSPOD. A jak přesvědčujete rodiče, kteří nechtějí věřit, že je jejich dítě agresorem, o pravdivosti tohoto sdělení? Musíte mít perfektně zpracovaný konkrétní případ, argumenty musí být tak silné, že o pravdivosti nelze pochybovat. Podaří-li se případ takto zpracovat, rodiče souhlasí. Když se v dotazníku x-krát, že jejich dítě ubližuje ostatním a třeba dvacet žáků napíše, že ubližoval tímto konkrétním způsobem, tak to těžko může být jinak. Rodiče mají samozřejmě možnost jít si na způsob šetření stěžovat na inspekci. Zatím této možnosti nikdo nevyužil. 6) Děti ze třídy, kde se řešila šikana, si agresory pohlídají. Jakmile by se něco podobného opakovalo, hned se o tom dovím. Agresor je seznámen s tím, že pokud by v šikanování pokračoval, opatření by byla daleko přísnější. Na začátku každého školního roku jsou seznámeny s programem proti šikanování a podepisují, že s ním byly seznámeny. Vědí tedy přesně co je šikana, jak se řeší a kam se mohou obrátit o pomoc. Pokud jsou projevy šikany opravdu závažné, spolupracujeme na jejím řešení s OSPODEM. Pokud se jedná o problémové děti, pracovníci OSPODU si tyto rodiny hlídají. Rodičům jsou jednání s pracovníky OSPODU nepříjemná a tak si své dítě doma raději srovnají, než aby museli k dalším jednáním. Dojíždět na různá sezení s dítětem do SVP v Hradci

139

Králové nebo Náchoda se jim také nechce. OSPOD je taková naše hodně velká páka. 7) Ne. Problém je spíše se zákonnými zástupci. Pokud je chování žáka natolik závažné, je velký problém s umístěním tohoto žáka do příslušného zařízení, protože zákonný zástupce s umístěním nesouhlasí. A my s tím nic nemůžeme dělat. Jenom čekat, že se ještě něco stane a na základě tlaku ostatních rodičů a pracovníků OSPODU máme šanci zákonného zástupce přesvědčit. Práce školního metodika prevence je navíc velice časově náročná. Já bych potřebovala, jako to mají např. výchovní poradci, snížit úvazek o dvě hodiny. 8) Školy by měly mít vypracované konkrétní postupy, jak co řešit. Učitelé by si měli udělat čas na děti, mluvit s nimi. 9) Celkově si myslím, že to není špatné. Královéhradecký kraj např. vypisuje také granty. Já ale nemám sílu o ně žádat. Je to spojeno s velkým množstvím administrativy, to už bych nedělala nic jiného, a já mám hlavně učit. Na škole by musel být člověk, který by měl sepisování žádostí na starosti. 10) Ne, nevypsala. 11) Já se prevenci věnuji už šest let a vystudovala jsem ji pod vedením Mgr. Veselé v Hradci Králové. Mgr. Veselá je praktik a zná perfektně legislativu. Šikana, kyberšikana a trestní odpovědnost, to je její parketa. U nás ve škole byla přednášet už dvakrát, tři přednášky dělala pro všechny jaroměřské školy najednou. Je velice časově vytížená. Když k nám do školy kohokoliv zveme, tak musíme vědět, že ti přednášející jsou dobří, v opačném případě je to katastrofa. Ač bychom rádi, tak nemůže také jezdit na všechna školení, protože škola na to nemá peníze a navíc by za nás neměl kdo učit.

140

12) Psychologa nemáme, nejsou peníze. Pokud máme problém, tak odkazujeme na psychology ze SVP. Jsme v kontaktu s těmi psychology, ke kterým dochází některé naše děti s rodiči, a potřebujeme si navzájem vyměnit informace. Myslím si, že by byl u nás ve škole hodně zapotřebí. Kromě žáků s kázeňskými problémy zde máme i děti s ADHD. 13) Dá se říci, že ve škole máme projevy šikany dost časté, ale takovou tu opravdu závažnou tu řešíme tak dvakrát do roka. Je to většinou psychická šikana v kombinaci s fyzickým napadáním a ničením osobních věcí. Když jsem nastoupila, tak se ve škole šikana moc neřešila, poté jsme začali s novým vedením na řešení těchto situací hodně pracovat. Byl tady např. případ chlapce, který byl šikanovaný od prvního stupně ZŠ a v deváté třídě už tlak od agresorů nezvládal a v kabinetě se mi rozbrečel. Ale dnes už to nejsou případy, které by se táhly roky, ale je to otázka maximálně tří nebo čtyř měsíců. Děti se už naučily přijít a říci. Prověříme každé ohlášení podezření na šikanu. Problém je, že některé školy ze strachu, aby se věc nedostala na veřejnost, šikanu neřeší. Kdo říká, že u nich na škole šikana není, tak podle mého názoru nemluví pravdu. Buď učitelé znaky šikany nepoznají, nebo se jimi nezabývají. V naší škole jsme se dohodli, že i kdybychom měli řešit deset šikan do roka, tak je řešit budeme bez ohledu na veřejnost.

141