PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ

FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ VYSOKÉ ŠKOLY EKONOMICKÉ V PRAZE KATEDRA PODNIKOVÉHO A EVROPSKÉHO PRÁVA Hlavní specializace: Mezinárodní obchod

PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ V ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVĚ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Radim Kříž

Zpracovala: Erika Novotná

Rok 2007

Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma „Právo výkupu účastnických cenných papírů v české právní úpravě“ zpracovala sama pouze s využitím pramenů v práci uvedených.

2

OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................................... 4 1

OBECNÉ VYMEZENÍ A PŘEDPOKLADY................................................................................. 7

2

KOMUNITÁRNÍ ÚPRAVA............................................................................................................ 9 2.1 SMĚRNICE O NABÍDKÁCH PŘEVZETÍ ........................................................................................... 9 2.1.1 Squeeze-out .......................................................................................................................... 9 2.1.2 Sell-out ............................................................................................................................... 10 2.1.3 Oblast působnosti směrnice ............................................................................................... 10 2.2 TZV. DRUHÁ SMĚRNICE OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ ............................................................... 10 2.3 SHRNUTÍ .................................................................................................................................. 11

3

PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ................................................... 12 3.1 3.1.1 3.1.2 3.1.3 3.2 3.2.1 3.2.2 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.4 3.5 3.6 3.6.1 3.6.2 3.6.3 3.6.4 3.7 3.8 3.9

4

PRÁVNÍ ÚPRAVA ...................................................................................................................... 12 Okolnosti přijetí ................................................................................................................. 12 Základní koncepce ............................................................................................................. 13 Časová působnost .............................................................................................................. 15 PODMÍNKY PŘÍPUSTNOSTI ........................................................................................................ 15 Účastnické cenné papíry jako předmět výkupu .................................................................. 17 Vymezení hlavního akcionáře a rozhodného podílu........................................................... 18 ROZHODNUTÍ O VYTLAČENÍ ..................................................................................................... 23 Svolání valné hromady....................................................................................................... 24 Přijetí usnesení valné hromady.......................................................................................... 27 Zápis usnesení do obchodního rejstříku a informační povinnost představenstva .............. 29 VYŘAZENÍ KÓTOVANÝCH ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ Z OBCHODOVÁNÍ ....................... 30 PŘECHOD VLASTNICKÉHO PRÁVA K ÚČASTNICKÝM CENNÝM PAPÍRŮM ................................... 31 PROTIPLNĚNÍ ........................................................................................................................... 34 Určení výše protiplnění...................................................................................................... 35 Splatnost a forma protiplnění ............................................................................................ 38 Přezkum přiměřenosti výše protiplnění.............................................................................. 39 Výplata protiplnění ............................................................................................................ 42 POSTAVENÍ ZÁSTAVNÍCH VĚŘITELŮ ......................................................................................... 44 DOZOR REGULAČNÍHO ORGÁNU .............................................................................................. 46 NĚKTERÉ DALŠÍ SPORNÉ OTÁZKY ............................................................................................ 53

DALŠÍ ASPEKTY PRÁVA VÝKUPU......................................................................................... 56 4.1 4.2

ÚSTAVNĚPRÁVNÍ KONTEXT ..................................................................................................... 56 EKONOMICKÉ RATIO LEGIS ...................................................................................................... 60

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 65 RESUMÉ .................................................................................................................................................. 68 LITERATURA......................................................................................................................................... 70

3

ÚVOD Předmětem zájmu předkládané diplomové práce je právo výkupu účastnických cenných papírů v podobě, jak jej upravil český zákonodárce. Právo výkupu představuje institut, který je v zahraniční a konec konců i v české odborné literatuře nazýván různě. Používají se pojmenování jako vytěsnění, vytlačení, příp. vyloučení; často se lze setkat také s anglickým termínem squeeze-out. Skutečností je, že všechny tyto právě uvedené označení vystihují podstatu zkoumaného institutu lépe než pojmenování, jenž zvolil český zákonodárce. Hlavní výtku představuje konstrukce tohoto právního nástroje jako přechodu vlastnického práva k dotčeným účastnickým cenným papírům. Takže o koupi, resp. smluvním převodu těchto cenných papírů, jak by rubrika předmětné části zákona s názvem „Právo výkupu účastnických cenných papírů“ napovídala, nemůže být řeč. I přes své uvedení do právního řádu České republiky již v polovině roku 2005, zůstává institut práva výkupu i nadále aktuálním tématem, které vzbuzuje četné spory a stalo se proto předmětem mnoha polemik jak mezi investorskou, tak mezi odbornou právnickou veřejností. Byl dokonce napaden před Ústavním soudem. Nutno podotknout, že kritiku, kterou byla právní úprava práva výkupu zasypána ať už ze strany samotných legislativců (především senátorů), médií, ale zejména odborné právnické veřejnosti, je třeba v mnohém uznat za oprávněnou. Institut vytlačení ve znění, v jakém se v současnosti nachází v českém obchodním zákoníku, vykazuje nemalé nedostatky způsobující mnohé interpretační nejednoznačnosti. Na frak tak dostává důvěra v právo jako definiční předpoklad zásady právní jistoty představující imanentní součást právního státu. Zavedení institutu vytlačení v právních řádech mnoha evropských zemí má svůj výrazný ekonomický podtext. V akciové společnosti našeho typu se charakter účasti menšinových akcionářů na společnosti blíží spíše investici než smluvnímu vztahu s ostatními společníky, pro niž není příznačná úzká vazba akcionáře na společnost. Stále více se tak na akcionáře hledí jako na kapitálové investory, spíše než na společníky osobně zainteresované na chodu společnosti. Akciové společnosti je také vlastní jistá složitost jejího vnitřního uspořádání, ať už z hlediska vazeb mezi jednotlivými orgány společnosti, ale také významně z hlediska vyvažování nejrůznějších individuálních a kolektivních zájmů jednotlivých subjektů složitě zapletených do vztahů založených existencí akciové společnosti. Nejobtížnější se v souvislosti se zkoumaným institutem vytlačení a otázkou jeho souladu s obecným pořádkem jeví nalezení rovnováhy mezi

4

zájmem společnosti na její ekonomické efektivnosti a ochranou vlastnického práva, kterážto je jednou ze základních zásad demokratického státu. Těžiště zájmu předkládané práce tvoří analýza české právní úpravy zkoumaného institutu. Snahou autorky bylo nicméně zahrnout do textu také srovnání se zahraniční právní úpravou, takřka výhradně německou. Právě úprava německá byla pravděpodobně významným inspiračním zdrojem stávajícího pojetí vytlačení (to se nelze s jistotou dovědět, neboť k návrhu zákona, jímž byl institut práva výkupu do českého právního řádu uveden, neexistuje důvodová zpráva). Tato práce však není primárně prací srovnávací, jednotlivá srovnání jsou obsažena na různých místech textu tam, kde to autorka shledala účelným. Srovnávací výklad tudíž netvoří samostatné kapitoly, snahou bylo pojmout jej jako nedílnou součást textu celého pojednání. Významným limit představovala v této souvislosti omezená dostupnost zahraniční literatury, se kterou se autorka v průběhu své tvorby potýkala. Cílem práce nebylo také podat komparaci práva výkupu a převodu jmění na společníka jako dvou odlišných forem vytlačení. Práce se výhradně zaměřuje na analýzu vytlačení v podobě práva výkupu. Následující text je rozdělen do několika celků. První část je ryze uvozující, když vymezuje základní formy a předpoklady squeeze-otu. Druhá část obsahuje letmý rozbor relevantní komunitární úpravy. Důraz je zde kladen na objasnění stávající právní úpravy zkoumaného institutu v acquis communitaire. Zcela vynecháno bylo pojednání o kontextu vývoje moderního korporačního práva na komunitární úrovni, což koresponduje s celkovým pojetím práce jako výpovědi ohledně aktuální právní úpravy předmětného institutu především v tuzemsku. Stěžejní je třetí část, která se věnuje již samotné analýze vytěsnění, resp. práva výkupu v pojetí českého právního řádu. Cílem bylo především zpracovat domácí právní literaturu týkající se tématu, poukázat na nejčastěji diskutované problémy předmětné právní úpravy a nastínit tak vyskytující se interpretační nejednoznačnosti. Následuje čtvrtá část věnovaná ústavněprávním a ekonomickým aspektům zkoumané právní úpravy. Objevují se totiž značné pochybnosti nejen o ústavněprávní konformitě institutu jako celku, tj. v obecné rovině, ale také o správnosti zvolené české cesty a úskalí jejích jednotlivých prvků. Pravidelně je namítán zejména možný rozpor předmětných ustanovení s relevantními základními právy a svobodami. Argumentováno pak bývá zpravidla ekonomickým opodstatněním institutu v právu obchodních společností. Hypotéza spočívá v tvrzení, že stávající znění právní úpravy práva výkupu v českém právním řádu vykazuje natolik závažné vady, že by mělo být změněno. 5

Práce si za žádných okolností neklade za cíl podat výklad komplexní nebo vyčerpávající. Cílem je především vypovědět o aktuálním stavu problematiky spojené s tématem v České republice a ve vší skromnosti snad přispět k hledání konečné podoby české právní úpravy zkoumaného institutu a její interpretace. V dalším textu jsou pro pojmenování práva výkupu používány také tyto výrazy: vytlačení, vytěsnění, squeeze-out. Jsou-li tato označení použita i v jiném významu, pak je to vždy v daném případě patrné z kontextu.

6

1

OBECNÉ VYMEZENÍ A PŘEDPOKLADY Vytěsnění nebo vytlačení menšinových akcionářů v zahraničí a konec konců

i v českých poměrech nazývané jako (minority) squeeze-out je pojmenování pro postup, kterým většinový akcionář může dosáhnout ukončení účasti menšinových akcionářů ve společnosti, a to i proti jejich vůli. 1 Rozlišují se dvě základní formy squeeze-out. První z forem nazývaná také jako tzv. nepravý squeeze-out 2 spočívá ve zrušení společnosti bez likvidace a v převodu jmění na majoritního akcionáře. V českém právním řádu odpovídá takový postup úpravě převodu jmění na akcionáře podle § 220p zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ObchZ“ nebo „obchodní zákoník“). U druhé z forem nedochází ke zrušení a zániku původní společnosti, ale k nabytí zbývajících akcií, případně i jiných účastnických cenných papírů dominantním akcionářem, jenž ve společnosti drží kvalifikovaný podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, za předpokladu dalšího trvání společnosti. V pojetí českého právního řádu se jedná o právo výkupu účastnických cenných papírů podle ustanovení § 183i až 183n ObchZ, které je také předmětem předkládané diplomové práce. 3 Institut vytlačení ať už v té či oné formě představuje v Evropě již vcelku běžný právní nástroj pro realizaci změn vlastnické struktury akciové společnosti. Jeho zakotvením v jednotlivých národních právních řádech se projevuje v poslední době stále zřetelnější důraz na ochranu zájmů většinového akcionáře za určitých specifických okolností a současně zesílení vnímání akcionářů jako kapitálových investorů oproti chápání jejich postavení výhradně jako členů určitého společenství. 4 Vytlačení se týká situací, kdy drobní akcionáři nemají žádný reálný vliv na řízení společnosti. Znamená to, že dominantní akcionář dosáhl takového podílu na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech společnosti, že je pro menšinové akcionáře nemožné jakkoli prosadit svou vůli na řízení a správu společnosti, ať už na

1

Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209. Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 10. 3 Zima, P. Převod jmění u nás a ve světě. Právní rozhledy, 2003, č. 12, č. 599; Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 10; Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 773. 4 Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209; Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336. 2

7

valné hromadě nebo mimo ni. 5 I za existence jen velmi malého podílu menšinových akcionářů ve společnosti je přesto nezbytné dodržovat zákonné požadavky týkající se např. svolávání zasedání valné hromady nebo plnění informačních povinností. 6 Pro společnost se může jednat o povinnosti náročné nejen finančně, ale i časově a organizačně. Neobvyklým není také zneužívání práv menšinovými akcionáři nejčastěji prostřednictvím žalob na neplatnost usnesení valné hromady. Zásadní pohnutku tak pro úpravu vytlačení představuje „ekonomický argument, že ten, kdo vynaloží prostředky na získání rozhodujícího podílu na cílové společnosti, musí mít možnost – pokud dosáhne kvalifikované většiny – přeměnit cílovou společnost na jednoosobní“. 7 Opora pro taková tvrzení spočívá v uznání oprávněného zájmu většinového akcionáře na volném rozvoji jeho podnikatelských aktivit. 8 Získal-li tudíž většinový akcionář ve společnosti kvalifikovaný podíl, může prostřednictvím vytěsnění docílit nabytí zbývajících účastnických cenných papírů ve společnosti i proti vůli vlastníků těchto cenných papírů. Cílem je umožnit většinovému akcionáři přeměnit strukturu akciové společnosti a stát se jejím jediným společníkem. Jelikož se jedná o zásadní zásah do práv menšinových akcionářů, je nezbytným předpokladem konstrukce institutu vytlačení poskytnutí náležité ochrany oprávněným zájmům menšinových akcionářů proti zneužití práva na vytlačení ze strany dominantního akcionáře a zaručení práva na spravedlivé odškodnění. 9 Hranice, s níž je spojeno právo na vytlačení menšinových akcionářů ze společnosti, neklesá zpravidla pod 90% podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech.

Často

tímto

oprávněním

disponují

většinoví

akcionáři

společností

s účastnickými cennými papíry obchodovanými na regulovaných trzích. Častým bývá také požadavek uskutečnění předchozí nabídky převzetí a konstrukce vytlačení jako legitimního doplňku k úpravě povinných nabídek převzetí.

5

Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253. Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006, s. 209. 7 Tamtéž, s. 210. 8 Tamtéž, s. 209. 9 Tamtéž, s. 209 a násl.; Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336an. 6

8

2

KOMUNITÁRNÍ ÚPRAVA

2.1

Směrnice o nabídkách převzetí Institut vytlačení má komunitární rozměr, jeho platnou úpravu v acquis obsahuje

směrnice o nabídkách převzetí ze dne 21. dubna 2004 (dále také „Třináctá směrnice“ nebo v příslušném kontextu jen „směrnice“), 10 která vstoupila v platnost 20. května 2004. Směrnice upravila nejen nabídky převzetí, ale ve svém čl. 15 uložila členským státům povinnost zakotvit do svých národních právních řádů také úpravu nuceného výkupu účastnických cenných papírů od menšinových akcionářů - právo squeeze-outu. Směrnice vymezuje také úpravu práva menšinových akcionářů požadovat odkoupení cenných papírů v jejich vlastnictví – tzv. sell-out (čl. 16 směrnice). 2.1.1

Squeeze-out V pojetí Třinácté směrnice slouží tento institut primárně jako právní nástroj

doplňující předchozí nabídku převzetí, přičemž se vychází z koncepce vytlačení menšinových akcionářů bez současného zrušení a zániku společnosti. Směrnice tak nepřesahuje rámec úpravy nabídek převzetí a stanoví podmínky pouze pro postup vytlačení časově a věcně navazující na předchozí veřejnou nabídku převzetí, na základě které navrhovatel získal či získá alespoň 90% podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech v cílové společnosti (čl. 15 odst. 2 písm. a) směrnice), popř. nabyl či uzavřel smlouvy umožňující nabytí cenných papírů představujících nejméně 90 % hlasujícího základního kapitálu a hlasovacích práv zahrnutých do nabídky (čl. 15 odst. 2 písm. b) směrnice). 11 Členské státy jsou oprávněny zvýšit zprvu uvedenou procentní hranici až na 95 %. Podmínkou realizace vytěsnění je určení přiměřené, resp. spravedlivé ceny jako kompenzace pro vytlačované akcionáře. Směrnice stanoví pro uplatnění práva na vytlačení prekluzívní lhůtu tří měsíců od uplynutí doby závaznosti nabídky.

10

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES o nabídkách převzetí. Jako postup navazující na nabídku převzetí představuje nástroj ochrany navrhovatele, kterému se i přes předložení neomezené nabídky převzetí (a vynaložení nemalých prostředků) nepodařilo získat veškeré účastnické cenné papíry na společnosti. (Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeezeout und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846.) 11

9

2.1.2

Sell-out Za protiváhu vytlačení je označován tzv. sell-out neboli odkoupení na žádost

menšinového akcionáře upravené v čl. 16 Třinácté směrnice. Jedná se o právo menšinových akcionářů domáhat se, aby od nich navrhovatel v případě dosažení stejně vysokého podílu na základním kapitálu a hlasovacích právech a za stejných podmínek jako pro squeeze-out účastnické cenné papíry v jejich vlastnictví odkoupil. Podle komunitárního práva tak i sell-out představuje nástroj právní úpravy nabídek převzetí, když je menšinovému akcionáři, který nevyužil nabídky převzetí, následně umožněno zcizení účastnických cenných papírů na společnosti, v jeho vlastnictví. 12 2.1.3

Oblast působnosti směrnice Právo většinového akcionáře realizovat výkup i právo menšinových akcionářů

žádat odkoupení cenných papírů jsou v pojetí Třinácté směrnice jednoznačně konstruovány jako nástroje práva kapitálových trhů a vztahují se tudíž pouze na společnosti, jejichž účastnické cenné papíry jsou zcela nebo zčásti přijaty k obchodování na regulovaném trhu některého z členských států EU. Komunitární úprava připouští použití národních pravidel i za jiných okolností (bod 24 in fine Preambule Třinácté směrnice), možné je především rozšíření oblastí aplikace na další situace i společnosti. Oba instituty jsou členské státy povinny transponovat do svých právních řádů. Dvouletá lhůta pro transpozici Třinácté směrnice uplynula dne 20. května 2006 (čl. 21 směrnice).

2.2

Tzv. Druhá směrnice obchodních společností Poněkud širší dosah věcné působnosti obou výše uvedených institutů byl

diskutován v rámci návrhu novely 13 tzv. Druhé směrnice 14 . Navržená ustanovení čl. 39a a čl. 39b upravovala nucený výkup akcií od menšinových akcionářů jak z iniciativy

12

Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846. 13 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu uveřejnění Evropskou komisí dne 21. září 2004. 14 Směrnice Rady 77/91/EHS, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření.

10

většinového akcionáře (squeeze-out), tak menšinových akcionářů (sell-out). Odlišností od úpravy těchto institutů v Třinácté směrnici bylo jejich věcné odpoutání od předcházející nabídky převzetí. Nicméně i zde se počítalo s omezením oblasti působnosti pouze na společnosti kótované na regulovaném trhu. 15 Výše uvedená ustanovení však nakonec nejsou součástí konečné podoby směrnice 16 přijaté dne 6. září 2006. Evropský parlament vyjádřil nesouhlas s navrhovanou úpravou, neboť je toho názoru, že potřeba upravit obecný squeeze-out a sell-out na komunitární úrovni není odůvodněná. 17 Oba instituty totiž jednak v právních řádech členských zemí již zpravidla existují, jednak by bylo obtížné najít shodu ohledně jejich konkrétního legislativně technického provedení. 18

2.3

Shrnutí Lze tudíž konstatovat, že právo ES v současnosti neupravuje jakkoli squeeze-out

pro nekótované společnosti a pro situace neodvislé od předchozí nabídky převzetí. Oblast aplikace institutu je tak podstatně užší než jak je upraven v mnohých národních právních řádech.

15

Čech, P., op. cit. sub 2, s. 9. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/68/ES ze dne 6. září 2006, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, pokud jde o zakládání akciových společností a udržování a změnu jejich základního kapitálu. 17 Report on the proposal for a directive of the European Parliament and of the Council amending Council Directive 77/91/EEC, as regards the formation of public limited liability companies and the maintenance and alteration of their capital [citováno 13. 4. 2007]. Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu. 18 Doležil, T., Havel, B. Squeeze-out trochu jinak. Jurisprudence, 2005, č. 8, s. 14. 16

11

3

PRÁVO VÝKUPU ÚČASTNICKÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ

3.1

Právní úprava V českém právním řádu je squeeze-out neboli právo výkupu účastnických

cenných papírů, jak institut pojmenovává český zákonodárce, obsažen v ustanovení § 183i až §183n ObchZ. Jedná se o úpravu poměrně nedávnou, začleněnou do obchodního zákoníku zákonem č. 216/2005 Sb. 19 , který nabyl účinnosti zčásti 3. června 2005 a zčásti 1. července 2005. 3.1.1

Okolnosti přijetí K návrhu na doplnění obchodního zákoníku o těchto několik paragrafů, které

vymezují zcela nový institut akciového práva, neexistuje žádná důvodová zpráva. Právo výkupu bylo do původního návrhu zákona, jímž měly být provedeny pouze změny v procesní

úpravě

obchodního

rejstříku,

vloženo

na

základě

poslaneckého

pozměňovacího návrhu v průběhu jeho druhého čtení v Poslanecké sněmovně. Příslušná ustanovení tak vůbec nebyla podrobena odborné diskuzi nebo projednána v Legislativní radě vlády. Úprava tak díky své nízké legislativní kvalitě vykazuje nemalé nedostatky. Obsahem kritiky je zejména nejasnost a rozporuplnost předmětných ustanovení, které zúčastněným subjektům neposkytují dostatečnou míru právní jistoty. 20 Poukazováno je také na skutečnost, že úprava jednostranně preferuje zájmy většinových akcionářů, nenavazuje na úpravu práva obchodních společností a cenných papírů a vytváří rozpor českého právního řádu s komunitárním právem. 21 Novela také nezavedla zrcadlový institut sell-out. Ostatně cílem novely v předmětné části údajně nebyla primárně harmonizace obchodního zákoníku s komunitárním právem, nýbrž dovršení procesu kupónové privatizace, jehož důsledkem je spatřován v bezútěšné situaci rozptýleného vlastnictví na českém kapitálovém trhu. 22 19

Zákon č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 20 Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 3; Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 651. 21 Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6. 22 Čech, P., op. cit. sub 2, s. 9.

12

V den nabytí účinnosti všech ustanovení práva výkupu (1. července 2005) byla úprava v rámci projednávání návrhu zákona o finančních konglomerátech doplněna zákonem č. 377/2005 Sb. 23 , účinným od 29. září 2005. Novelizace zavedla sice některé prvky ochrany menšinových akcionářů, i nadále však úprava trpí vážnými věcnými a legislativními nedostatky. 24 Výsledkem celého legislativního počinu je tak stále řada nejasností a otázek, na které panují v odborných kruzích rozdílné názory, a bouřlivá diskuze o právních aspektech institutu trvá do dnešního dne. 3.1.2

Základní koncepce Vytlačení menšinových akcionářů je v českém právním řádu koncipováno nikoli

jako institut práva kapitálových trhů (jak jej pojímá komunitární právo), nýbrž jako institut práva společností. Důsledkem této skutečnosti je možnost vytěsnění minoritních akcionářů za stanovených podmínek ze společností kótovaných i nekótovaných. 25 K vytlačení je možné přistoupit nejen v návaznosti na předchozí nabídku převzetí, nýbrž i zcela mimo ni. Úprava před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. sice rozlišovala způsoby, jakými hlavní akcionář rozhodný podíl nabyl, zda-li na základě povinné nabídky převzetí nebo jiným způsobem, v současném znění je však jakákoliv návaznost na předchozí nabídku převzetí ze zákona vypuštěna a samotný způsob nabytí kvalifikovaného podílu hlavním akcionářem se stal nepodstatným. Pro uplatnění postupu vedoucího k vytlačení zbylé akciové minority existuje nicméně podobně jako v Třinácté směrnici časové omezení v délce tří měsíců od okamžiku nabytí kvalifikovaného podílu na cílové společnosti. Obdobná je německá úprava „obecného“ vytlačení menšinových akcionářů, která rovněž nestanoví návaznost na nabídku převzetí nebo omezení využití vytlačení pouze na společnosti, jež emitovaly účastnické cenné papíry obchodovatelné na regulovaném trhu, ale pojala tento institut jako nástroj práva společností, resp. akciového práva. 26 Tato „obecná“ právní úprava vytěsnění obsažená v ustanovení § 327a až 327f německého akciového zákona (dále také „AktG“) vstoupila sice 23

Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech). 24 Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 3; Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 651. 25 Černá, S. op. cit. sub 1, s. 213. 26 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 846.

13

v platnost ve spojitosti se zákonem o nabývání cenných papírů a nabídkách převzetí (dále také „WpÜG“ 27 ) a měla také doplňovat tam vymezenou povinnost učinit nabídku převzetí při dosažení určitého kontrolního podílu dominantním akcionářem, její působnost ale není omezena okruhem případů s nabídkou převzetí spojených. 14. července 2006 však nabyla platnosti novela 28 WpÜG, která má za cíl uvést německé právo společností v soulad s požadavky Třinácté směrnice. Kromě jiného tak novela zavádí procedury squeeze-out a sell-out pro situace bezprostředně navazující na předchozí veřejnou dobrovolnou nebo povinnou nabídku převzetí (§ 39a násl. WpÜG) prostřednictvím zcela zvláštního řízení. 29 V současné době tak v německém právním řádu existují dva rozdílné postupy pro vytlačení akciové minority. Postup podle WpÜG je přípustný pouze následuje-li po předchozí nabídce převzetí a je-li uskutečněn v rámci tří měsíční lhůty, která běží od uplynutí doby závaznosti nabídky. V ostatních případech se uplatní pravidla obsažená v AktG, pro jejichž využití je nerozhodné, jakým způsobem nebo k jakému okamžiku většinový akcionář svůj podíl nabyl. Oba postupy najednou uplatnit nelze, je-li podán návrh na uskutečnění vytěsnění podle WpÜG, má toto řízení přednost a do jeho ukončení nelze k proceduře podle AktG přistoupit. 30

27

Wertpapiererwerbs- und Übernahmegesetz neboli WpÜG vstoupil v platnost 1. ledna 2002 a upravil jednotně veřejné nabídky převzetí pro akciové společnosti a komanditní společnosti na akcie, jejichž účastnické cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaných trzích. Působnost zákona se vztahuje rovněž na nabytí účasti na uvedených formách společností bez ohledu na výši získaného podílu. Současně s tímto zákonem bylo přijato doplnění německého akciového zákona o §§ 327a-f umožňující vytlačení menšinových akcionářů proti zaplacení odpovídajícího protiplnění. 28 Gesetz zur Umsetzung der Richtlinie 2004/25/EG des Europäischen Parlaments und des Rates vom 21. April 2004 betreffend Übernahmeangebote (Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz). Nabyl účinnosti ke dni 14. června 2006. 29 Jedná se o tzv. übernahmenrechtlichen Squeeze-out / Sell-out oproti aktienrechtlichen Squeeze-out. I přes existenci úpravy vytlačení menšinových akcionářů ze společnosti trval požadavek praxe na zavedení právního nástroje, který by zbylou minoritu ve společnosti umožnil rychle a nenákladně vyloučit. Díky svému „nastavení“ se totiž u vytlačení podle německého akciového zákona jedná o relativně zdlouhavou a nákladnou proceduru. V praxi se vytvořilo pravidlo, že za účelem stanovení přiměřené výše protiplnění je nezbytné provést zevrubné ohodnocení cílové společnosti. Poté přezkoumají přiměřenost stanoveného protiplnění jeden nebo více znalců jmenovaných soudem. Následuje svolání valné hromady a přijetí rozhodnutí o vytěsnění. V této fázi hrozí zdlouhavé soudní řízení zejména ve formě žalob na prohlášení dotčeného usnesení valné hromady za neplatné (tzv. Anfechtungsklage), takové řízení má za následek nemožnost provedení zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku a značně tak celou proceduru oddaluje. (Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 402). 30 Seibt, C. H., Heiser, K. J. Analyse der Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes (Regierungsentwurf). Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 9, S. 317; Arnold, M. Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz: Squeeze-out künftig ohne HV möglich. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 10, S. R224.

14

3.1.3

Časová působnost V souvislosti s nabytím účinnosti zákona č. 216/2005 Sb., resp. některých jeho

dílčích ustanovení vznikaly nejasnosti ohledně dne, od kterého bylo třeba počítat tři měsíční lhůtu pro uplatnění práva výkupu. Zákon jako celek nabyl účinnosti dnem 1. července 2005, s výjimkou některých dílčích ustanovení (mimo jiné § 183i a § 183k 183n ObchZ), které nabyly účinnosti již dnem vyhlášení citovaného zákona, tj. 3. června 2005 (čl. VI zák. č. 216/2005 Sb.). Podle přechodných ustanovení citovaného zákona (čl. V bod 4) mohla osoba, která splňovala podmínky § 183i odst. 1 ObchZ ke dni účinnosti citovaného zákona, vykonat právo na vytlačení podle předmětných ustanovení ObchZ do tří měsíců ode dne účinnosti citovaného zákona, jinak toto právo zaniká. Z dikce ustanovení spíše vyplývá, že běh tříměsíční lhůty spojil zákonodárce s účinností celého zákona nikoliv některých jeho dílčích ustanovení. Navíc bylo prakticky nemožné úpravu práva výkupu aplikovat bez ustanovení § 183j ObchZ (obsahující pravidla pro svolání valné hromady), které nabylo účinnosti až 1. července 2005. 31

3.2

Podmínky přípustnosti Zákon podmiňuje dovolenost vytlačení splněním dvou základních podmínek. 32

Domoci se získání ostatních účastnických cenných papírů ve společnosti je oprávněna pouze osoba, která ve společnosti dosáhla zákonem kvalifikovaného postavení. Pro takovou osobu používá zákonodárce označení hlavní akcionář, třebaže tato oprávněná osoba nemusí být vždy de facto dominantním akcionářem ve společnosti (viz. dále). 33 Označení používá zákonodárce duplicitně s úpravou zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře obsaženou v § 220p odst. 1 ObchZ, přičemž obě definice nejsou zcela shodné. Právo výkupu účastnických cenných papírů nesvěřuje zákonodárce hlavnímu akcionáři jako časově neomezené, druhou podmínku právní dovolenosti institutu tak

31

Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 96; Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253. K odlišnému závěru dochází např. P. Čech, in Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 652. 32 Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253. 33 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337.

15

představuje časový limit pro uplatnění tohoto práva v podobě tříměsíční prekluzivní lhůty, která počíná běžet dnem nabytí rozhodného podílu ve společnosti (§ 183n odst. 3 ObchZ). 34 K využití práva hlavního akcionáře dochází podáním žádosti o svolání zasedání valné hromady společnosti. Žádost hlavního akcionáře musí být doručena do sídla společnosti nejpozději v poslední den této lhůty, neboť se jedná o lhůtu hmotněprávní. 35 Oproti tomu právní úprava druhé formy vytlačení – zrušení společnosti s převodem jmění na akcionáře podle § 220p ObchZ – žádné časové omezení neobsahuje a hlavní akcionář může k této proceduře přistoupit kdykoliv. Stejně tak německý AktG neohraničuje právo na vytlačení akcionářské minority žádnou lhůtou vázající se k okamžiku nabytí potřebného podílu na společnosti. Koncepce novelizovaného WpÜG je však již jiná a lhůta pro uplatnění tam upraveného práva na vytlačení v souvislosti

s předtím

uskutečněnou nabídkou převzetí je v zákoně

stanovena. (§ 39a odst. 4 WpÜG). Časové omezení v podobě, jak jej upravil český zákonodárce, se považuje za diskutabilní a spíše komplikující skutečnost. Je otázkou, co přesně zákon rozumí „rozhodným podílem“ a zda jej lze dosáhnout pouze při prvním překročení hranice 90 % nebo jej hlavní akcionář dosáhne při každém navýšení svého podílu. I v případě nejprve zmíněném však lhůta k uplatnění práva výkupu představuje stejně pouze překážku formální. Hlavní akcionář může totiž kdykoliv převést svůj podíl na třetí osobu a obnovit tak oprávnění k provedení výkupu ve prospěch této osoby. Může také převést jen část akcií svého podílu a tyto za čas zase zpět nabýt, anebo akcie jen půjčit (na základě smlouvy o půjčce cenných papírů dochází k převodu těchto cenných papírů na dlužníka). 36 Vytěsnění lze podle tuzemské právní úpravy provést pouze v akciových společnostech, na společnosti s ručení omezeným se působnost institutu nevztahuje. Německá úprava zahrnuje také komanditní společnosti na akcie; jedná se o typ kapitálové společnosti, který se v českém právním řádu nevyskytuje. Oproti tomu se nový rakouský zákona o vytlačení společníků – Gesellschafter-Ausschlussgesetz (dále pouze „GesAusG“), který nabyl účinnosti dne 20. května 2006, uplatní též na společnosti s ručením omezeným.

34

Ustanovení je systematicky zcela nevhodně zařazeno. Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 254. 36 Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 653; Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253. 35

16

3.2.1

Účastnické cenné papíry jako předmět výkupu Ještě než přejdu k vymezení osoby hlavního akcionáře, je naprostou nezbytností

věnovat se pojmu účastnických cenných papírů, jež představují samotný předmět práva výkupu, jak je ostatně již patrné z rubriky uvozující předmětná ustanovení zákona. Zákonnou definici pojmu „účastnické cenné papíry“ najdeme v ustanovení § 183a odst. 1 ObchZ, kde zákon stanoví, že pod tímto pojmem rozumí akcie, zatímní listy a také další druhy převoditelných cenných papírů, na jejichž základě lze akcie nebo zatímní listy dané společnosti nabýt. Jedná se zejména o poukázky na akcie (§ 204b ObchZ), vyměnitelné a prioritní dluhopisy (§ 160 ObchZ) nebo opční listy (§ 217a ObchZ), se kterými je spojeno přednostní právo na upisování akcií či prioritních nebo vyměnitelných dluhopisů. Jinými cennými papíry ve smyslu § 183a odst. 1 ObchZ jsou ale také cenné papíry, které zastupují akcie a na kapitálovém trhu se nejčastěji vyskytují ve formě tzv. depozitních poukázek; pouze však za předpokladu, že je s nimi spojeno právo na nabytí akcií. 37 Pod úpravu účastnických cenných papírů podle výše citovaného ustanovení lze řadit i registrovaná samostatně převoditelná práva na upisování akcií a vyměnitelných dluhopisů, jelikož taková práva, ač nejsou přímo spojena s cenným papírem, umožňují nabytí akcií nebo zatímních listů. 38 Z logického hlediska by proces vytlačení měl vést k přechodu práv ke všem druhům účastnických cenných papírů a současně zániku nároků třetích osob na vydání akcií společnosti. Lze se domnívat, že cílem postupu vytlačení by mělo být dosažení důsledného vyloučení všech ostatních osob z účasti na společnosti a předejít tak situaci, kdy by po provedeném výkupu kdokoli mohl zpochybnit pozici hlavního akcionáře coby jediného akcionáře společnosti nárokováním vydání akcií společnosti po ukončení celé procedury. 39 V této souvislosti však vyvolává nejasnosti a rozdílné interpretace rozpor ustanovení § 183i odst. 1 ObchZ a § 183l odst. 3 ObchZ. Podle § 183i odst. 1 ObchZ rozhodne valná hromada o „přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů“. § 183l odst. 3 ObchZ však stanoví, že na hlavního akcionáře přechází pouze vlastnické právo k účastnickým cenným papírům v držení „menšinových akcionářů společnosti“, tedy osob, které se v rozhodný okamžik podílejí na základním kapitálu 37

Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 80; shodně Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653. 38 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 80. 39 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 336; Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653.

17

společnosti zapsaném v obchodním rejstříku. 40 V souladu s dikcí § 183l odst. 3 ObchZ tak práva k vyměnitelným a prioritním dluhopisům, depozitním poukázkám, opčním listů a poukázkám na akcie přechází na hlavního akcionáře pouze tehdy, jsou-li ve vlastnictví osob podílejících se současně na základním kapitálu společnosti. Existují proto názory, že vytěsnění lze vztahovat pouze na takové cenné papíry, jejichž vlastníky lze považovat za menšinové akcionáře. Kromě toho se také dovozuje, že se úprava práva výkupu uplatní na cenné papíry, o nichž je oprávněna rozhodovat valná hromada (tj. sem nebudou spadat např. dluhopisy). 41 Rozšiřující výklad ustanovení, který by sledoval zřejmý úmysl zákonodárce však není jednoznačně přijímán. 42 3.2.2

Vymezení hlavního akcionáře a rozhodného podílu Pro účely výkupu je za hlavního akcionáře 43 považována osoba, která ve

společnosti vlastní účastnické cenné papíry (§ 183i odst. 1 ObchZ), a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % jejího základního kapitálu, nebo b) které nahrazují účastnické cenné papíry, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, anebo c) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti. 44 Dosažení rozhodného podílu pouze na hlasovacích právech ve společnosti jak stanoví písm. c) předmětného ustanovení ObchZ německý akciový zákon nepřipouští. V souladu s § 327a odst. 1 je možná pouze varianta, kdy hlavnímu akcionáři náleží podíl ve výši alespoň 95 % základního kapitálu společnosti (§ 327a odst. 1 AktG), čehož důsledkem se za všech okolností zohledňují prioritní akcie bez hlasovacího práva pro výpočet kvalifikovaného podílu. Odlišně vyžaduje WpÜG dosažení 95% podílu na hlasujícím kapitálu. Na hlavního akcionáře pak přechází vlastnické právo pouze k těm akciím menšinových akcionářů, s nimiž je spojeno hlasovací právo. Náleží-li však 40

Osobou podílející se na základním kapitálu společnosti je vlastník akcií a zatímních listů nebo osoba podílející se na základním kapitálu společnosti v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 věta druhá ObchZ. 41 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636. 42 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 653; Odlišně I. Štenglová dovozuje, že pojem menšinoví akcionáři, jak je použit v § 183l odst. 3 ObchZ, zahrnuje stejný okruh osob, jako vlastníci účastnických cenných papírů. (Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 91.) 43 Německý AktG používá také pojem hlavní akcionář (Hauptaktionär), WpÜG je konzistentní s pojmoslovím celého zákona a využívá označení navrhovatel (Bieter). 44 § 220p odst. 1 ObchZ definuje hlavního akcionáře pro účely zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře jako vlastníka akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu.

18

hlavnímu akcionáři také alespoň 95% podíl na základním kapitálu společnosti, nabývá tento i vlastnická práva ke zbylým prioritním akciím bez oprávnění hlasovat, v obou případech samozřejmě pokud se hlavní akcionář rozhodne ve stanovené lhůtě právo na vytěsnění realizovat. Pohnutkou pro uložení dosažení většího podílu než stanoví česká právní úprava (95 %) německým zákonodárcem byl požadavek zachování uspokojivé míry ochrany menšinových akcionářů tím, že je umožněno vytěsnění až skutečně zbylých několika společníků, kteří vlastní jen nepatrný podíl na společnosti. 45 Podmínky uvedené v českém obchodním zákoníku nejsou kumulativní. 46 I. Štenglová dovozuje, že vlastnictví podle písmen a) a b) lze kombinovat. Pod písmeno b) však nelze zařadit vyměnitelné a prioritní dluhopisy, opční listy nebo registrovaná samostatně převoditelná práva na upisování akcií nebo vyměnitelných či prioritních dluhopisů. Spadají sice pod definici účastnických cenných papírů podle § 183a odst. 1, bezprostředně však účastnické cenné papíry nenahrazují.47 Odlišný názor připouští jak opční listy (podkladem pro výpočet celkového podílu akcionáře na základním kapitálu je zde povinný údaj o tom, kolik akcií lze na jeho základě získat), tak vyměnitelné dluhopisy, které zase musí obsahovat údaj o druhu, formě, podobě, jmenovité hodnotě a počtu akcií, jenž lze za jeden dluhopis vyměnit (na těchto údajích lze opět založit výpočet celkového podílu akcionáře). 48 V prvním a druhém výše uvedeném případě (písm. a) a b)) se musí jednat o základní kapitál již zapsaný v obchodním rejstříku, nikoli základní kapitál upsaný nebo podmíněně zvýšený. V žádném případě nelze zohledňovat vydané vyměnitelné nebo prioritní dluhopisy, jelikož nepředstavují účast na základním kapitálu a není s nimi ani spojeno hlasovací právo. 49 Podmínku 90 % podílu na hlasovacích právech ve společnosti může splnit i akcionář, který dosáhl 45% podílu na základním kapitálu, v případě, že byly vydány v maximálním povoleném rozsahu (podle § 159 odst. 1 ObchZ) prioritní akcie bez hlasovacího práva a akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, tak představují jen 50 %

45

Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, s. 847. 46 Havel, B. in Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 403. 47 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 81. 48 Pokorná, J. in Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Úplný text zákona s komentářem. 1. vydání. Praha: Linde, 2006, s. 547. 49 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253; odlišně Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6.

19

základního kapitálu. 50 Nicméně vzhledem k tomu, že hlavní akcionář musí být s to pouze vlastními hlasy usnesení valné hromady o vytlačení přijmout, je v takovém případě třeba pamatovat na to, že i vlastníci prioritních akcií jsou ex lege oprávněni hlasovat (§ 183i odst. 2 ObchZ). Výše uvedenou situaci řeší německý zákonodárce zavedením procedury vytlačení podle WpÜG pouze pro kmenové akcie, disponuje-li hlavní akcionář rozhodným podílem na hlasujícím kapitálu. Zbylé prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, je pak hlavní akcionář nabývá až v situaci, dosáhl-li rozhodného podílu i na základním kapitálu společnosti. V této souvislosti je však třeba zmínit, že u vytlačení podle WpÜG není svolávána valná hromada a celý proces vykazuje mnoho odlišností. Za podmínek vymezených v AktG nemůže k naznačené situaci vůbec dojít, neboť zákon požaduje dosažené rozhodného podílu na základní kapitálu společnosti a hlasovacími právy se vůbec nezaobírá. Dovozuje se také, že se pro účely písmena c) neuplatní ustanovení § 186c odst. 1 ObchZ a při počítání podílu na hlasovacích právech se nezohlední, že některá hlasovací práva nelze z důvodů uvedených v § 186c odst. 2 a 3 vykonávat. 51 Vyloučit je naopak třeba hlasovací práva, se kterými je akcionář oprávněn disponovat jedině na základě dohody o výkonu hlasovacích práv. Je nezbytné, aby hlavní akcionář vlastnil účastnické cenné papíry, s nimiž je rozhodující podíl na hlasovacích právech spojen. 52 Vlastní-li společnost jí emitované účastnické cenné papíry, rozdělí se tyto podle ustanovení § 183i odst. 4 ObchZ pro účely stanovení rozhodného podílu mezi vlastníky účastnických cenných papírů v poměru jmenovitých hodnot jejich účastnických cenných papírů (podobně jako u převodu jmění na akcionáře podle § 220p odst. 1 ObchZ). Německá úprava pro takový případ stanoví pro účely výpočtu rozhodného podílu povinnost odečíst vlastní účastnické cenné papíry ve vlastnictví společnosti od základního kapitálu společnosti (§ 327a odst. 2 ve spojení § 16 odst. 2 AktG). Nejasnosti může vyvolávat situace, kdy společnost vydala více druhů cenných papírů, kupříkladu také vyměnitelné dluhopisy. Budou se v takovém případě přidělovat hlasovací práva také mezi vlastníky vyměnitelných dluhopisů? Ustanovení také nebere zřetel na stav, kdy společníky jsou osoby, které v rozhodném okamžiku žádné účastnické cenné papíry na společnosti nemají (v souladu s ustanovením § 155 odst. 1

50

Josková, L., Pelikán, R.: Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 81. 52 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 548. 51

20

věta druhá ObchZ). 53 Soudím, že i tyto dosud nevydané cenné papíry, které již vydány být měly, je nutné započítat do rozhodného podílu pro vznik práva na vytlačení. 54 Zákon stanoví podmínku koncentrace kvalifikovaného podílu v rukou jedné osoby, vyplývá to z užití slov „osoba, která vlastní“ v ustanovení § 183i odst. 1 ObchZ. Hlavním akcionářem tak nemůže být skupina osob jednajících ve shodě, nýbrž vždy jen jediná osoba, která soustředila relevantní podíl účastnických cenných papírů. 55 Uvedený závěr představuje významný rozdíl oproti německé úpravě, kde se podle převažujícího názoru dovozuje, že hlavní akcionář nemusí sám nezbytně držet celý kvalifikovaný podíl na společnosti. 56 Německý akciový zákon připouští připočítat k podílu většinového akcionáře účastnické cenné papíry ve vlastnictví subjektu, jehož hlavní akcionář ovládá, třebas i zprostředkovaně ve smyslu § 16 odst. 4 AktG. (§ 327a odst. 2 AktG). 57 Nebylo by totiž z ekonomického hlediska smysluplné, kdyby byl dominantní akcionář nucen převést na svou osobu účastnické cenné papíry nacházející se ve vlastnictví osob, jež náleží k jím ovládanému koncernu. 58 Hlavní akcionář tak vůbec nemusí být přímým akcionářem společnosti. Postačuje tedy pouhé formální účastenství na společnosti nezávisle na tom, zda následně dojde opět k rozdělení podílů na společnosti mezi vícero subjektů. Smyslem ani účelem institutu totiž není dlouhodobě zaručit existenci společnosti jako jednoosobní, nýbrž především umožnit vytlačení rušivé akciové minority. V opačném případě by muselo být osobě hlavního akcionáře zapovězeno např. formou zvyšování základního kapitálu nebo smluvního převodu umožnit účast na společnosti třetím osobám. Německá právní nauka připouští rovněž, 53

Čech, P., op. cit. sub 36, s. 655. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 82. 55 Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337; Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 634. 56 Ustanovení § 327a odst. 1 AktG zní: Die Hauptversammlung einer Aktiengesellschaft oder einer Kommanditgesellschaft auf Aktien kann auf Verlangen eines Aktionärs, dem Aktien der Gesellschaft in Höhe von 95 vom Hundert des Grundkapitals gehören (Hauptaktionär), die Übertragung der Aktien der übrigen Aktionäre (Minderheitsaktionäre) auf den Hauptaktionär gegen Gewährung einer angemessenen Barabfindung beschließen. 2§ 285 Abs. 2 Satz 1 findet keine Anwendung.“ Zákonodárce použil výrazu gehören (patřit, náležet), což neimplikuje nezbytně vlastnictví cenných papárů. 57 Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 562. V podrobnostech Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 731. § 16 odst. 4 AktG zní: „Als Anteile, die einem Unternehmen gehören, gelten auch die Anteile, die einem von ihm abhängigen Unternehmen oder einem anderen für Rechnung des Unternehmens oder eines von diesem abhängigen Unternehmens gehören und, wenn der Inhaber des Unternehmens ein Einzelkaufmann ist, auch die Anteile, die sonstiges Vermögen des Inhabers sind.“ 58 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 848. Shodně Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-outBeschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 731. 54

21

aby hlavní akcionář získal kvalifikovaný podíl na společnosti formou půjčky cenných papírů a pouze prozatímně. 59 Vyžaduje se pouze, aby hlavní akcionář držel rozhodný podíl k okamžiku podání žádosti o svolání valné hromady a k okamžiku samotného rozhodnutí o vytlačení. Na následný pokles podílu hlavního akcionáře, třebas i v mezidobí od přijetí předmětného usnesení valné hromady o vytlačení do jeho zápisu do obchodního rejstříku se pohlíží jako na nerozhodný a v zásadě neškodný. Podobné změny mohou však naznačovat zneužití práva, které ale musí prokázat ten, kdo jej tvrdí. K otázce rozhodného okamžiku obdobně dikce § 183i odst. 1 ObchZ nasvědčuje, že podmínka vlastnictví kvalifikovaného podílu na společnosti musí být splněna jednak v okamžiku podání žádosti o svolání valné hromady (neboť teprve jejím splněním vzniká hlavnímu akcionáři subjektivní právo svolání valné hromady požadovat) a jednak ke dni konání valné hromady. 60 Ani český obchodní zákoník nerozlišuje právní důvod nebo časové období, na jaké hlavní akcionář potřebné cenné papíry nabyl. Obcházení zákazu např., aby vytěsnění provedla skupina osob jednajících ve shodě, by mohlo být stíháno prohlášením usnesení valné hromady za neplatnou pro zneužití práva. Takové tvrzení by však muselo být prokázáno. 61 V souvislosti s nabytím rozhodného podílu vzniká otázka, jak postupovat, jestliže hlavnímu akcionáři současně vznikne také povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b n. ObchZ. Pokud by hlavní akcionář provedl výkup účastnických cenných papírů podle §183i - 183n ObchZ za podmínek stanovených pro nabídku převzetí nebo podmínek pro vytěsněné menšinové akcionáře příznivějších (zvláště pokud by protiplnění odpovídalo ceně určené podle § 183c ObchZ), nebylo by porušení povinnosti učinit nabídku převzetí důvodem pro prohlášení usnesení valné hromady o vytlačení za neplatné (§ 131 odst. 3 a) a § 183 ObchZ). 62

59

Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 559 a násl. 60 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 634. 61 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 656. 62 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 81.

22

3.3

Rozhodnutí o vytlačení Rozhodnutí o vytlačení minoritních akcionářů přijímá valná hromada

společnosti. Takový požadavek není v evropských právních řádech tak úplně běžný. 63 Požadavek na svolání valné hromady obsahuje zejména německá úprava vytlačení v AktG, nově také rakouská v GesAusG. Požadavek německého zákonodárce na provedení celé procedury na základě rozhodnutí valné hromady je v odborné literatuře 64 považován za nepříliš šťastný, když se v rámci vytlačení jedná toliko o změny v okruhu akcionářů a společnost samotná de facto není dotčena. Navíc dosavadní praxe ukázala, že požadavek přijetí rozhodnutí valné hromady o vytěsnění neúměrně ztěžuje postavení hlavního akcionáře, aniž by na druhou stranu vytlačované minoritě poskytovala odpovídající dodatečnou ochranu. Menšinoví akcionáři mohou napadat usnesení valné hromady u soudu (tzv. Anfechtungsklage 65 ), bránit tím povolení zápisu přijatého rozhodnutí valné hromady do obchodního rejstříku a docílit tak značných časových prodlev. 66 Takový stav nepřispívá k právní jistotě ani jedné ze stran.

Hlavním rozdílem postupu podle německého akciového zákona a vytlačení, jež následuje po nabídce převzetí podle WpÜG je, že v posledně uvedeném případě nedochází k přechodu vlastnického práva k předmětným cenným papírům na navrhovatele na základě rozhodnutí valné hromady cílové společnosti a zápisu takového usnesení do obchodního rejstříku, nýbrž na základě rozhodnutí příslušného soudu a 63

K letmému srovnání právní úpravy ve Velké Británii, Itálii, Francii a Nizozemsku blíže např. Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 852 a násl.. 64 Např. Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 846 – 855; Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 401 – 407; Tretzmüller-Szauer, C. Squeeue-out-Regelungen im Entwurf zum ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetz. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 5, S. R83 – R84; Arnold, M. ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetz: Squeeze-out künftig ohne HV möglich. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 10, S. R224 – R226. 65 Podle § 327e odst. 2 ve spojení s § 319 odst. 5 AktG může být zápis rozhodnutí valné hromady o vytěsnění jen tehdy uskutečněn, pokud představenstvo doloží, že předmětné rozhodnutí nebylo napadeno u soudu, nebo že taková žaloba byla pravomocně zamítnuta. Nedoloží-li tak, je zápis dotčeného usnesení do obchodního rejstříku blokován, mluví se proto o tzv. Registersperre. K vytlačení po danou dobu nemůže dojít, neboť nenastanou právní účinky předmětného rozhodnutí. Výjimku představují situace, kdy je žaloba nepřípustná, zřejmě bezdůvodná nebo převáží zájem na okamžitém zanesení dané skutečnosti do obchodního rejstříku před zájmem na odložené účinnosti usnesení. V těchto případech zákon připouští zápis do obchodního rejstříku, i když byla podána žaloba na popření a nebylo ještě rozhodnuto o jejím zamítnutí. O povolení zápisu za uvedených podmínek se rozhoduje v tzv. Freigabeverfahren podle § 327e odst. 2 ve spojení s § 19 odst. 6 AktG. (Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 725). 66 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 852.

23

k okamžiku nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Takový postup je méně nákladný (odpadá zejména nutnost nechat ohodnotit celou společnost, nést náklady na znalecké posudky pro přezkoumání navržené výše protiplnění a na svolání valné hromady) a navrhovatel se také vyvaruje rizika spojeného s možností napadení zákonnosti přijatého usnesené valné hromady o vytlačení u soudu (Anfechtungsklage). Návrh k soudu musí navrhovatel podle WpÜG podat před uběhnutím tří měsíční lhůty od uplynutí závaznosti nabídky převzetí. Jedná se o jednoinstanční řízení, proti rozhodnutí soudu je přípustná okamžitá stížnost k soudu vyšší instance mající odkladný účinek. Rozhodnutí působí vůči všem akcionářům. Vlastnické právo k cenným papírům zbývajících menšinových akcionářů přechází na navrhovatele okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí. Návrh na zápis předmětného soudního rozhodnutí do obchodního rejstříku je povinno podat představenstvo bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci rozhodnutí. S ohledem na to, že k přechodu vlastnického práva zde dochází k okamžiku právní moci soudního rozhodnutí, má zápis v tomto případě pouze deklaratorní povahu. 3.3.1

Svolání valné hromady Osoba mající postavení hlavního akcionáře je oprávněna požadovat svolání

valné hromady, která rozhodne o tom, že na ni přejde vlastnické právo ke všem ostatním účastnickým cenným papírům společnosti. S tímto požadavkem se hlavní akcionář obrací na představenstvo. Představenstvo je povinno vyhovět žádosti hlavního akcionáře a ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení žádosti svolat valnou hromadu (§ 183j odst. 1 ObchZ). V této souvislosti probíhá diskuze ohledně otázky, zda-li se zasedání valné hromady může konat již patnáct dnů po ohlášení valné hromady (tj. zda se uplatní ustanovení § 181 odst. 2 ObchZ upravující svolávání mimořádné valné hromady) anebo se zde použije obecná třicetidenní lhůta podle § 184 odst. 4 ObchZ. V současnosti převažující názor spočívá v mínění, že hlavní akcionář vždy splňuje (byť paradoxně) požadavek minimálního podílu pro založení práva svolání valné hromady k zasedání v kratší patnáctidenní lhůtě podle § 181 odst. 1 a 2 ObchZ. S ohledem na neexistenci zvláštní úpravy v části týkající se práva výkupu je proto nezbytné aplikovat právě ustanovení § 181 odst. 2 ObchZ, které obsahuje obecnou úpravu pro tento a obdobné

24

případy. 67 Opačný názor kritizuje takovou aplikaci ustanovení § 181 ObchZ jako mechanickou a ryze účelovou, nemající oporu v zákoně. Argumentuje dále, že úprava obsažená v § 183j ObchZ je speciální k § 184 ObchZ, nikoliv k § 181 ObchZ, čehož důsledkem se stává požadavek svolání valné hromady třicet dnů před jejím konáním. 68 Podstatou je především tvrzení, že odlišný přístup vyznívá v neprospěch ochrany zájmů minoritních akcionářů, do jejichž práva je zasahováno. Užití ustanovení § 181 ObchZ by vedlo k časovému zkrácení práv menšinového akcionáře získat informace, popřípadě využít postupu podle § 183k ObchZ. Přitom ustanovení § 181 ObchZ je primárně určeno právě k ochraně minoritních akcionářů. 69 V rámci úpravy výkupu zákon nikterak neodkázal na úpravu obsaženou v § 181 ObchZ, případně na zvláštní povahu svolávané valné hromady. 70 Dovozuje se tudíž, že valná hromada podle § 183i je sice mimořádnou valnou hromadou, nikoliv však ve smyslu § 181 ObchZ a na její svolání se tak uplatní pravidla vymezená v § 184 ObchZ. 71 Výše nastíněné odlišné interpretace mají přímé implikace pro situaci, kdy představenstvo valnou hromadu nesvolá, ať už proto, že žádosti nevyhoví, zůstane nečinné nebo bude nefunkční. V prvním uvedeném případě by se hlavní akcionář mohl domáhat, aby jej soud zmocnil ke svolání valné hromady a ke všem úkonům souvisejícím (§ 181 odst. 3 ObchZ). 72 Oproti tomu v případě subsidiární aplikace § 184 ObchZ za situace takového pochybení představenstva připadá jednak v úvahu svolání valné hromady členem představenstva podle § 184 odst. 3 ObchZ; lze se také dovolávat odpovědnosti za škodu, popřípadě se domáhat svolání valné hromady dozorčí radou podle § 199 ObchZ. 73 Z praktického hlediska by však diskutovaná situace neměla vůbec nastat, jelikož hlavní akcionář jakožto osoba držící na společnosti majoritní podíl jistě ovlivnila složení představenstva a dozorčí rady. 74 Spolu se žádostí o svolání zasedání valné hromady za účelem vytlačení doručuje hlavní akcionář společnosti zdůvodnění určení výše protiplnění (tj. nepochybně i jeho 67

Zejména Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86; Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659. Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337. 69 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 509; Dědič, J. in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. III. Díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1813. 70 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 635. 71 Havel, B., op. cit. sub 46, s. 405. 72 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659. 73 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 635. 74 Tamtéž, s. 635. 68

25

výši), znalecký posudek 75 a předchozí souhlas regulačního orgánu (§ 183j odst. 6 ObchZ). Nedoručí-li tyto dokumenty, nelze považovat žádost za řádně podanou. 76 Důsledkem je, že právo hlavního akcionáře požádat o svolání valné hromady nebylo řádně vykonáno a prekluzívní lhůta k uplatnění tohoto práva se nepřerušuje. Hrozí proto zánik práva uplyne-li zákonná tří měsíční lhůta. 77 Pozvánka nebo publikované oznámení o svolání valné hromady, na jejíž pořad má být zařazeno rozhodnutí o vytlačení, musí vedle obvyklých náležitostí 78 obsahovat: ƒ

rozhodné informace o určení výše protiplnění, případně závěry

znaleckého posudku (§ 183j odst. 2 ObchZ), 79 ƒ

výzvu zástavním věřitelům, kteří jsou společnosti známi nebo by

jí známi být měli, aby společnosti sdělili existenci zástavního práva k účastnickým cenným papírům vydaným společností (tamtéž), ƒ

vyjádření představenstva, zda považuje výši protiplnění za

spravedlivou (tamtéž), ƒ

upozornění vlastníkům zastavených účastnických cenných papírů

vydaných společností, aby oznámili společnosti existenci zástavního práva a sdělili jí osobu zástavního věřitele, a to bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli o svolání zasedání valné hromady (§ 183j odst. 5 ObchZ), ƒ

upozornění na právo nahlédnout v sídle společnosti nebo si na

svůj náklad a nebezpečí nechat zaslat kopie následujících dokumentů (§ 183j odst. 3 ve spojení s § 184 odst. 8): −

určení hlavního akcionáře,

−

zdůvodnění výše protiplnění,

−

znalecký posudek,

−

předchozí souhlas regulačního orgánu.

Společnost, která vydala kótované účastnické cenné papíry současně uveřejní všechny nezbytné informace spolu se závěry znaleckého posudku způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 183j odst. 3 in fine ObchZ). Účelem ustanovení je

75

V mezidobí mezi účinností zákona č. 216/2005 Sb. a č. 377/2005 Sb. se znalecký posudek vyžadoval jen v určitých případech. 76 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253. 77 K úvahám okamžiku vykonání práva uskutečnit výkup viz. blíže Čech, P., op. cit. sub 36, s. 652. 78 Obecné náležitosti stanoví § 184 odst. 5 ObchZ. 79 Pravděpodobně se jedná informace týkající se navrhované výše protiplnění, především částka a postup, jakým byla zjištěna, zda bylo protiplnění stanoveno jako přiměřené a jeho přiměřenost doložena znaleckým posudkem. (Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659; podobně Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86.).

26

umožnit seznámení se s těmito informacemi potenciálním investorům. 80 Kterým okamžikem společnosti tato povinnost vzniká zákon neuvádí. Pravděpodobně tomu tak bude bez zbytečného odkladu poté, co společnost informace získá. Není zřejmý ani rozsah takto uveřejňovaných informací, patrně se bude ale jednat nejen o informaci o tom, že hlavní akcionář požádal o svolání valné hromady, ale i o označení hlavního akcionáře, uvedení podmínek, ze kterých plyne právo pro takový postup, zdůvodnění výše protiplnění. 81 3.3.2

Přijetí usnesení valné hromady V souladu s § 183i odst. 1 a 3 ObchZ rozhoduje valná hromada svolaná na

základě podnětu hlavního akcionáře o přechodu práv k účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře, dále také nezbytně o výši protiplnění a lhůtě k jeho poskytnutí. Zákon stanoví, že k přijetí rozhodnutí valné hromady se vyžaduje souhlas nejméně devíti desetin hlasů všech vlastníků účastnických cenných papírů (§ 183i odst. 2 ObchZ). Ustanovení tak sice předpokládá hlasování všech vlastníků účastnických cenných papírů, nikoliv však se všemi účastnickými cennými papíry je hlasovací právo spojeno. Oprávnění hlasovat se váže toliko k účastnickým cenným papírům, se kterými je podle zákona a stanov společnosti hlasovací právo spojeno a které současně může být vykonáno. 82 Opačný závěr 83 by popíral podstatu valné hromady jako nejvyššího orgánu společnosti. Pamatovat je třeba také na zákon o dluhopisech 84 , konkrétně na ustanovení o schůzi vlastníků dluhopisů (§ 21 a násl.) Navíc by skutečnost dosažení kvalifikovaného postavení ve společnosti nemohla mít požadované důsledky, pokud by hlavní akcionář nebyl schopen prosadit přijetí potřebného usnesení. 85 Hlasovat je možné pouze hlasy, které přísluší k cenným papírům, hlasovací právo spojené s cennými papíry přidělenými podle ustanovení § 183i odst. 4 ObchZ (viz. výše) není možné vykonávat. Toto ustanovení výslovně stanoví, že k rozdělení účastnických cenných papírů ve vlastnictví společnosti mezi ostatní vlastníky nastává

80

Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 550. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 87. 82 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 254. 83 L. Josková a R. Pelikán dovozují, že valné hromady se mohou zúčastnit a hlasovat na ní všichni majitelé účastnických cenných papírů, včetně majitelů dluhopisů. (L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6). 84 Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. 85 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636. 81

27

pouze pro účely stanovení rozhodného podílu. 86 Oprávněni hlasovat jsou ex lege jednak hlavní akcionář, jednak rovněž vlastníci prioritních akcií bez ohledu na to, bylo-li jejich právo omezeno (§ 183i odst. 2 ObchZ). Jedná se o speciální ustanovení k pravidlu, že nikdo není oprávněn hlasovat ve své vlastní věci. 87 Pravidla pro sistaci hlasovacích práv v důsledku porušení zákona podle § 186c ObchZ však nejsou dotčena. 88 Argumentem je především zásada, že nikdo nesmí mít prospěch z vlastního protiprávního jednání. 89 Jelikož již samotné rozhodnutí zakládá právní důvod přechodu práv k dotčeným cenným papírům na hlavního akcionáře, je nezbytné odpovídajícím způsobem předmětné usnesení formulovat. Naskýtá se zde však problém související s výše zmíněným rozporem ustanovení § 183i odst. 1 a § 183l odst. 3 ObchZ. Pokud by bylo usnesení formulováno jako rozhodnutí o „přechodu všech ostatních účastnických papírů na hlavního akcionáře“, mělo by být pro nezákonnost na základě rozporu s § 183l odst. 3 ObchZ zrušeno v části, která se vztahuje na účastnické cenné papíry ve vlastnictví jiných subjektů než menšinových akcionářů. Použije-li se však formulace odpovídající ustanovení § 183l odst. 3 ObchZ, mohl by být naopak namítán formální rozpor s pojmovým vymezením institutu v § 183i odst. 1 ObchZ. 90 ČNB (resp. dříve KCP) podle znění převážné většiny výroků svých rozhodnutí zaujala patrně stanovisko odpovídající více účelu právní úpravy vytlačení a svá rozhodnutí formuluje jako „předchozí souhlas k přijetí usnesení valné hromady společnosti XY o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře“. 91 Usnesení musí vedle rozhodnutí o přechodu účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře obsahovat tyto zvláštní náležitosti (§ 183i odst. 3 ObchZ): 92 −

určení hlavního akcionáře,

−

údaje osvědčující, že tento akcionář je hlavním akcionářem,

−

výši protiplnění,

−

lhůtu pro poskytnutí protiplnění 93 .

86

Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 82. Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 403 88 Dvořák, T., op. cit. sub 3, s. 254; Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 337; Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636. 89 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 403. 90 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 659. 91 http://www.sec.cz/export/CZ/Seznamy_a_prehledy/Pravomocna_rozhodnuti.page. 92 Obchodní zákoník nevymezuje v žádném svém ustanovení povinný obsah usnesení valné hromady. § 188 odst. 2 ObchZ pouze stanoví náležitosti zápisu z valné hromady. 93 Lhůta se nezbytně váže na další právní skutečnosti, když právo na výplatu protiplnění vzniká dosavadním vlastníkům výkupem dotčených účastnických cenných papírů buď jejich předáním 87

28

Podle § 183j odst. 4 se návrh usnesení valné hromady nesmí v určení výše protiplnění odchylovat od zdůvodnění výše protiplnění nebo od znaleckého posudku. Ač není zcela zřejmé, co bylo daným ustanovením sledováno, správný bude pravděpodobně výklad, který dochází k závěru, že navržená výše protiplnění nesmí být nižší než částka uvedená ve zdůvodnění nebo znaleckém posudku. 94 Zákonný požadavek se však již nevztahuje na obsah nakonec schváleného usnesení. 95 Z hlediska formy rozhodnutí musí být o rozhodnutí valné hromady vyhotoven notářský zápis, 96 jehož přílohu tvoří znalecký posudek o výši poskytovaného protiplnění (§ 183i odst. 2 ObchZ). 3.3.3

Zápis usnesení do obchodního rejstříku a informační povinnost představenstva Přijaté usnesení valné hromady podléhá zápisu do obchodního rejstříku, přičemž

jeho právní účinky nastávají jeden měsíc po zveřejnění tohoto zápisu v Obchodním věstníku. Ustanovení § 183l odst. 1 ObchZ stanoví požadavek, aby představenstvo podalo návrh na zápis usnesení do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu. Zároveň představenstvo společnosti uloží vypracovaný notářský zápis o předmětném rozhodnutí valné hromady v sídle společnosti k nahlédnutí. Obsah přijatého usnesení, závěry znaleckého posudku a informaci o uložení notářského zápisu k nahlédnutí uveřejní způsobem stanoveným (zákonem a stanovami) pro svolání valné hromady (§ 183l odst. 2 ObchZ). Účelem těchto ustanovení je informovat o přijetí daného usnesení všechny osoby, které by jím mohly být dotčeny. Pro případ, že rejstříkový soud zápis neprovede nebo příslušné usnesení během zákonem stanovené pětidenní lhůty nevydá, platí, že zápis byl proveden, a to dnem následujícím po uplynutí zákonné lhůty. Do dvou dnů od tohoto okamžiku má rejstříkový soud povinnost promítnout zápis uvedené skutečnosti do obchodního rejstříku (§ 220db odst. 1 - 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále společnosti, jedná-li se listinné cenné papíry, nebo zápisem na majetkovém účtu v příslušné evidenci, jdeli o cenné papíry zaknihované. 94 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 660; shodně Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 87. 95 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 4, s. 405; odlišně J. Pokorná, když uvádí, že valná hromada nesmí svým rozhodnutí měnit výši protiplnění, která plyne z dokumentů zpřístupněných vytlačovaným akcionářům a investorům před konáním valné hromady a je podložena znaleckým posudkem. Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 550.) 96 Jedná se o notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle § 80a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Předmětné rozhodnutí valné hromady tak má formu veřejné listiny.

29

jen „OSŘ)). Jelikož se princip publicity obchodního rejstříku vztahuje jen na údaje zapsané a zveřejněné, je v uvedeném případě soud povinen následně zveřejnit takový „dodatečný“ zápis usnesení valné hromady v Obchodním věstníku.

3.4

Vyřazení kótovaných účastnických cenných papírů z obchodování Jedním z nevyhnutelných důsledků soustředění podílů v rukou jediného

akcionáře je zákonný delisting kótovaných účastnických cenných papírů, které byly předmětem procedury vytlačení. Pokud se tedy vytlačení vztahuje na kótované účastnické cenné papíry, 97 dochází okamžikem zveřejnění zápisu usnesení valné hromady o vytlačení menšinových akcionářů do obchodního rejstříku rejstříkovým soudem k jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu (§ 183n odst. 1 ObchZ). 98 V důsledku uplatnění koncepce vyřazení cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu přímo ze zákona, nerozhoduje organizátor trhu ve správním řízení (podle § 49 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPKT“) rozhoduje organizátor regulovaného trhu ve správním řízení v případě vyloučení cenného papíru z obchodování na oficiálním trhu). 99 Ustanovení § 183n odst. 1 ObchZ stanoví společnosti povinnost informovat organizátory regulovaných trhů, na

kterých byly dotčené účastnické cenné papíry přijaty k obchodování, o přijetí rozhodnutí o vytlačení menšinových akcionářů a požádat o vyřazení těchto cenných papírů z obchodování. Emitent by měl organizátora trhu upozornit, že dojde k vyřazení, ještě před zveřejněním usnesení valné hromady, aby bylo možné vyřazení z technického hlediska zajistit. 100 Pokud by tak společnost neučinila a organizátora trhu neinformovala, bylo by možné domáhat se splnění povinnosti nebo náhrady škody

97

Jak správně podotýká P. Čech, zůstává otázkou, proč je ustanovení takto limitované a nedopadá taktéž na cenné papíry přijaté k obchodování na volném trhu ani na instrumenty odvozené od cenných papírů dotčených výkupem (např. samostatně obchodovatelné deriváty). V takových případech budou nuceni sami organizátoři trhů přikročit k vyloučení dotčených titulů pro odpadnutí základního požadavku na jejich přijetí k obchodování. (Čech, P., op. cit. sub 36, s. 662). 98 Ustanovení § 183n odst. 1 obsahuje pravděpodobně formulační chybu, když stanoví, že k vyřazení ex lege dochází „zveřejněním usnesení valné hromady“. Za správný je proto přijímán výklad, který interpretuje ustanovení § 183n odst. 1 ObchZ ve spojení s § 183l odst. 2 ObchZ a podle něhož se tedy jedná o zveřejnění informace o zápisu usnesení do obchodní rejstříku v Obchodním věstníku rejstříkovým soudem. (Čech, P., op. cit. sub 36, s. 662). 99 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 662. 100 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/9/2005 ze dne 18. 8. 2005 „K vyřazení z obchodování na regulovaném trhu při tzv. vytěsnění (§ 183n obchodního zákoníku)“, publikované na www.sec.cz.

30

žalobou u soudu. 101 Nicméně přesný okamžik vzniku této povinnosti společnosti není zákonem stanovena. Pojem „promítnutí vyřazení do příslušného seznamu“ je také poněkud vágní, když neexistuje zákonná povinnost vést oficiální seznam cenných papírů obchodovaných na regulovaném trhu. Organizátor regulovaného trhu je však v souladu s § 47 odst. 3 ZPKT povinen vyřadit cenný papír z obchodování na oficiálním trhu bez zbytečného odkladu na základě žádosti společnosti po splnění povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů. 102 Podle § 183n odst. 2 je organizátor regulovaného trhu neprodleně povinen oznámit vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování centrálnímu depozitáři 103 (resp. do doby jeho zřízení Středisku cenných papírů) a České národní bance. Oznamovací povinnost je stanovena duplicitně s ustanovením § 47 odst. 4 ZPKT. 104 Případné nesplnění této povinnosti by zůstalo pravděpodobně bez sankce. 105 Ztotožňuji se s v této souvislosti s názorem, že povinnost oznamovat správnímu orgánu skutečnost, která nastala ex lege, vyvolává spíše pochybnosti, když je taková informace zřejmá z Obchodního věstníku a „neprodleně“ po tom, co daná skutečnost nastala (k vyřazení dochází okamžikem zveřejnění zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku), o ní ani sám povinný subjekt nespíše neví. Předmětem oznamovací povinnosti by tak spíše měly být informace o okamžiku, ke kterému bylo ukončeno obchodování s dotčeným cenným papírem. 106 Předmětné účastnické cenné papíry přestanou také nezbytně splňovat podmínky k přijetí k obchodování na oficiálním trhu, především co se týká podílu rozptylu jejich vlastnictví u veřejnosti podle § 44 odst. 2 písm. i) ZPKT. 107

3.5

Přechod vlastnického práva k účastnickým cenným papírům Zákonodárce zvolil pro institut vytlačení koncepci přechodu vlastnického práva

k účastnickým cenným papírům ex lege na základě projevu vůle akciové společnosti. 101

Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 102 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 95. 103 Použití spojení „příslušný depozitář“ v ustanovení § 183n odst. 2 není jednak dostatečně určité a ne zcela vhodné v době, kdy ještě nebyl zřízen Centrální depozitář, kterého měl zákonodárce pravděpodobně na mysli. 104 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 95. 105 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 106 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 663. 107 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 555.

31

Alternativní mechanismus spočívá ve využití smlouvy o převodu cenných papírů s kontraktační povinností na straně menšinových akcionářů a s možností prohlásit akcie, které nebyly převedeny, za neplatné. 108 Podle české právní úpravy se hlavní akcionář stává vlastníkem předmětných účastnických cenných papírů uplynutím zákonné lhůty jednoho měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady o vytlačení menšinových akcionářů do obchodního rejstříku. Zákonodárce tak využil konstrukce složené právní skutečnosti, která spočívá v přijetí usnesení valné hromady, zápisu tohoto usnesení do obchodního rejstříku a v uplynutí stanovené lhůty od zveřejnění zápisu. Německý AktG konstruuje přechod vlastnického právo k akciím již ke dni zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku (§ 327e odst. 3 AktG věta první). Podle WpÜG dochází k přechodu ke dni nabytí právní moci předmětného soudního rozhodnutí (§ 39b odst. 5 věta druhá WpÜG). Na hlavního akcionáře přechází vlastnické právo nejen osob, které byly v době konání valné hromady rozhodující o výkupu vlastníky účastnických cenných papírů, ale také osob, které dotčené cenné papíry nabyly později, v mezidobí od konání valné hromady až do přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře. 109 „Přechodem vlastnického práva dochází současně k tomu, že menšinoví akcionáři mají v detenci účastnické cenné papíry, které jsou předmětem vlastnického práva hlavního akcionáře.“ 110 Vytlačeným vlastníkům listinných cenných papírů vzniká proto okamžikem přechodu vlastnického práva povinnost tyto cenné papíry společnosti do třiceti dnů od přechodu předložit. Neučiní-li tak ani v dodatečně stanovené lhůtě je společnost oprávněna cenné papíry prohlásit za neplatné a vydat namísto nich cenné papíry nové postupem podle § 214 odst. 1 až 3 ObchZ. Vlastníky ve lhůtě neodevzdaných cenných papírů je společnost povinna způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady společnosti vyzvat, aby dotčené cenné papíry odevzdali v dodatečně stanovené lhůtě. Lhůtu, která nesmí kratší 14 dnů, společnost zároveň ve výzvě určí a akcionáře poučí, že po marném uplynutí této lhůty budou předmětné cenné papíry prohlášeny za neplatné. Po marném uplynutí lhůty společnost prohlásí neodevzdané cenné papíry za neplatné, tuto skutečnost dotčeným vlastníkům, jsou-li společnosti známi, předepsaným způsobem oznámí a rozhodnutí o prohlášení 108

Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 8. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 90. 110 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 407. 109

32

neodevzdaných účastnických cenných papírů za neplatné zveřejní v Obchodním věstníku. Účastnické cenné papíry odevzdané i účastnické cenné papíry vydané místo zneplatněných neodevzdaných účastnických cenných papírů společnost předá bez zbytečného odkladu hlavnímu akcionáři. K právě uvedenému postupu se váže oprávnění společnosti požadovat na bývalém vlastníku účastnických cenných papírů úhradu věcně odůvodněných nákladů spojených s prohlášením neodevzdaných cenných papírů za neplatné a s vydáním cenných papírů nových místo nich. Na právní úkon předání se váže právo požadovat vyplacení protiplnění. Jestliže tedy dosavadní vlastníci listinné účastnické cenné papíry společnosti nepředají, nemohou požadovat úhradu protiplnění (§ 183l odst. 5 ObchZ). Nicméně v situaci, kdy je menšinový akcionář v prodlení s předáním, právo na protiplnění nezaniká. Splatnost tohoto práva se v takovém případě váže na účinnost prohlášení účastnických cenných papírů za neplatné. 111 Dovozuje se, že by se v takovém případě měl použít obdobný postup jako v § 214 odst. 4 ObchZ, tj. společnosti by měla být poskytnuta náhrada nákladů spojených s prohlášením cenných papírů za neplatné a zbytek pak vyplacen menšinovému akcionáři, popř. složen do úřední úschovy (s účinky splnění dluhu), pokud dotčený akcionář není společnosti znám. 112 Na zástavní věřitele se aplikují stejná pravidla. Zástavní věřitel je povinen zastavený listinný papír odevzdat společnosti. Neučiní-li tak, nemá právo na výplatu peněžitého plnění ze strany hlavního akcionáře a společnost vůči němu uplatní též postup podle § 214 odst. 1 až 3 ObchZ. V případě cenných papírů zaknihovaných zajistí společnost zápis změny vlastníků zaknihovaných účastnických cenných papírů na majetkových účtech v příslušné evidenci, a to rovněž ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy na hlavního akcionáře přešlo vlastnické právo (§ 183l odst. 5 věta druhá ObchZ). Podle ustanovení § 183l odst. 5 ObchZ je podkladem pro zápis usnesení valné hromady. Správně se nicméně dovozuje, že je nezbytné přiložit rovněž výpis z obchodního rejstříku dokládající zápis dané skutečnosti a doklady, které osvědčují, že usnesení valné hromady bylo předepsaným způsobem uveřejněno a že provedení zápisu do obchodního rejstříku bylo

111

Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 407. Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 553. Odlišně se dovozuje, akcionář, který účastnické cenné papíry nepředa, právo na přiměřené vypořádání mít nebude, jelikož je jeho vznik vázán právě na právní úkon předání. (Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 7.) 112

33

zveřejněno. 113 Osoba oprávněná vést příslušnou evidenci se totiž musí především přesvědčit, že došlo ke zveřejnění zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku a že uplynula jednoměsíční zákonná lhůta. Jinak by neexistoval právní důvod pro zápis požadované změny, neboť by doposud nenastal přechod práv k předmětným cenným papírům. 114 Dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na vyplacení protiplnění teprve zápisem změny v příslušné evidenci. Ztotožňuji se s názorem poukazujícím na pochybnost této konstrukce, jelikož vznik nároku oprávněným osobám je zde plně vázán na konání společnosti. Prodlení na straně společnosti tak zpozdí vznik nároku na vyplacení protiplnění vytlačeným akcionářům v situaci, kdy tito již na společnost nemají jakýkoli vliv. 115 Předložením listinných účastnických cenných papírů společnosti a jejich následným předáním hlavnímu akcionáři nebo vyznačením vlastnického práva k účastnickým cenným papírům v evidenci zaknihovaných cenných papírů dochází k pouhému přesunu těchto cenných papírů do dispozice hlavního akcionáře. Jelikož se přechod vlastnického práva uskutečnil k zákonem stanovenému okamžiku, nedochází zde k převodu práv ve smyslu ustanovení § 17 ZCP a § 96 odst. 1 ZPKT. 116

3.6

Protiplnění Ačkoliv tomu neodpovídá systematika tuzemské úpravy vytlačení, 117 je otázka

stanovení výše nepochybně pro celý proces zásadní. Právní úprava vytlačení se nicméně v části věnované určení výše protiplnění vyznačuje formulační nejednotností. 118 Jako kritéria jsou uvedena jednak přiměřenost, jednak spravedlivost a v případě zástavních věřitelů zase částka odpovídající hodnotě zástavy. Kritéria nesjednotila ani novela úpravy provedená zákonem č. 377/2005 Sb.. Novelizace pouze zrušila odvozování výše plnění od ceny nebo směnného poměru určeného v povinné nabídce převzetí hlavního akcionáře, pokud právo na vytlačení

113

Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 257. Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661. 115 Tamtéž; shodně Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 257. 116 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 91. 117 Protiplnění je zmíněno až v druhém paragrafu (§ 183j ObchZ), a to jen jakoby bezděčně v rámci vymezení obsahu pozvánky na valnou hromadu. Oproti z německé úpravy vyplývá, že poskytnutí přiměřeného protiplnění představuje nezbytný předpoklad vytlačení a tento je uveden hned v úvodním paragrafu úpravy (§ 327a odst. 1 AktG, § 39a odst. 1 WpÜG). 118 Čech, P., op. cit. sub 2, s. 11. 114

34

uplatnil hlavní akcionář méně než tři měsíce po uskutečnění nabídky převzetí. 119 Tímto krokem se česká právní úprava vytlačení dostala do rozporu s požadavky Třinácté směrnice. I když tuzemská úprava přesahuje působnost směrnice, u vytlačení, jenž navazuje na předchozí nabídku převzetí, přesto musí sledovat požadavky komunitární úpravy. Čl. 15 odst. 5 směrnice výslovně požaduje, aby bylo akcionářům při vytlačení navazujícím na povinnou nabídku převzetí poskytováno protiplnění, které odpovídá ceně předchozí nabídky převzetí. Český zákonodárce původně tento požadavek reflektoval, provedenou novelizací však došlo ke změně, která ve svém důsledku způsobila oddálení tuzemské úpravy komunitární ještě v průběhu transpoziční lhůty. 120 3.6.1

Určení výše protiplnění Protiplnění určuje hlavní akcionář, jeho výše však není závislá jen na jeho

uvážení. Hlavní akcionář je dle zákona povinen stanovit protiplnění jako přiměřené. Přiměřenost nabízeného protiplnění doloží znaleckým posudkem a následně ji posuzuje regulační orgán 121 (Česká národní banka) ještě před samotným rozhodnutím valné hromady (§ 183m odst. 1 ObchZ). Znalce určuje hlavní akcionář a nese také veškeré náklady na pořízení znaleckého posudku. V této souvislosti je často poukazováno na to, že by bylo vhodnější, aby zákon stanovil požadavek jmenování znalce soudem za účelem zajištění vyšší míry nezávislosti jeho osoby. Znalec musí být jmenován soudem např. v rámci úpravy druhé formy vytlačení podle § 220p ObchZ. Také německá úprava v § 327c odst. 2 AktG stanoví požadavek přezkoumání přiměřenosti výše plnění jedním nebo vícero znalci jmenovanými na návrh hlavního akcionáře soudem. Na druhou stranu je riziko případné vady posudku kryto možností soudního přezkumu přiměřenosti výše protiplnění podle § 183k ObchZ, 122 sic realizovatelné pouze v krátké propadné lhůtě končící okamžikem přechodu práv k cenným papírům (§ 183k odst. 1 ObchZ). 123 Ale i v případě soudního jmenování, určí soud znalce na návrh hlavního akcionáře

119

Ustanovení § 183m odst. 1 písm. a) ObchZ v době od 3. června do 29. září 2005. Dědič, P., Čech, P. Úprava nabídek převzetí neslučitelná s právem ES je hrozbou pro ČR. Právní zpravodaj, 2006, č. 6, s. 9. 121 Předchozí souhlas regulačního orgánu je podmínkou platnosti usnesení valné hromady. 122 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636. 123 K podání návrhu v rámci tzv. Spruchverfahren (k tomu více viz. kapitola o soudním přezkumu přiměřenosti výše plnění) se váže propadná lhůta v délce tří měsíců ode dne zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku (§ 4 odst. 1 SpruchG). 120

35

a případy, kdy soud návrhu na jmenování nevyhoví, bývají výjimečné. 124 Novela úpravy zavedla navíc přezkum znaleckého posudku z pohledu výše protiplnění Komisí pro cenné papíry (dnes ČNB). Znalec je také v souladu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších předpisů, vyhotovit znalecký posudek nestranně a odborně. Doporučit lze snad jen smluvně zajistit institucionální nezávislost osoby znalce. 125 Představenstvo se vyjadřuje v pozvánce na valnou hromadu nebo v oznámení o jejím svolání, zda výši protiplnění považuje za spravedlivou (§ 183j odst. 2 ObchZ). Názory se zde opět rozcházejí. Podle jednoho se má jednat pouze o informativní údaj pro menšinové akcionáře, jelikož představenstvo samo není schopno hodnotit přiměřenost plnění bez využití prostředků odborného posouzení. 126 Jiný názor považuje zase

výraz

použitý

v předmětném

ustanovení

za

legislativní

nedopatření

a představenstvo tak bude hodnotit protiplnění podle stejných kritérií jako soud. 127 I podle § 183i odst. 5 ObchZ, který vymezuje kompetence regulačního orgánu pro danou oblast, posuzuje ČNB, zda je výše protiplnění přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů. Souhlasím se závěrem, že protiplnění by „mělo za všech okolností odpovídat tržní hodnotě cenných papírů, a v tomto smyslu být přiměřené a spravedlivé“. 128 Vytlačeným vlastníkům účastnických cenných papírů přináleží však pouze současná hodnota jeho podílu na společnosti a je jim tak odepřeno podílet se na budoucím hospodářském vývoji subjektu. Nicméně je v tomto smyslu třeba poznamenat, že existuje-li předpoklad úspěšného budoucího vývoje podnikatelských aktivit cílové společnosti, projeví se tato skutečnost jistě i na hodnotě protiplnění. 129 Zcela jinak je výpočet hodnoty plnění, které je poskytováno vytlačovaným akcionářům, řešen v novém WpÜG. Tento zákon vychází z dikce Třinácté směrnice a předjímá přiměřenost protiplnění, když jeho výše odpovídá kompenzaci poskytnuté v rámci předchozí dobrovolné nebo povinné nabídky převzetí, na jejímž základě předkladatel získal cenné papíry odpovídající alespoň 90 % základního kapitálu 124

Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii. 125 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 405. 126 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 636; Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 405. 127 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86. 128 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 657. 129 Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 730.

36

obsaženého v nabídce. 130 Počítají se zvlášť akcie s hlasovacím právem a bez. Navrhovatel tak neurčuje výši protiplnění jednostranně, naopak je potřeba, aby bylo dosaženo akceptace hodnoty protiplnění oběmi stranami. Předpokládá se zde, že navrhovatel, který dosáhne 95% hranice pro uskutečnění vytlačení, naplní také požadavek pravidla 90% podílu základního kapitálu obsaženého v nabídce. Proto nabídne-li hlavní akcionář plnění v rámci nabídky převzetí podle menšinových akcionářů příliš nízké, návrh nepřijmou a hlavní akcionář nejspíše nedosáhne hranice nezbytné pro uskutečnění následného vytlačení. V případě odmítnutí jeho návrhu tak musí navrhovatel buď původní nabídku vylepšit anebo od vytlačení minority upustit. Neboť teprve když dostatek akcionářů akceptuje jeho návrh, je oprávněn zbylou minoritu proti poskytnutí stejné výše protiplnění ze společnosti vyloučit. Musíme nicméně připustit, že i situace, kdy navrhovatel dosáhne 95% hranice, nikoli však již podmínky 90 %, může nastat. To by bylo pro navrhovatele bylo velmi nepříznivé, jelikož by se výše protiplnění muselo určovat opět složitou cestou znaleckých posůdků. Zákon tak využívá tržního mechanismu spolu s konstrukcí nevyvratitelné právní domněnky přiměřenosti výše protiplnění za určitých předem daných okolností. 131 Předností uvedené konstrukce je zejména to, že v případě naplnění uvedené domněnky odpadá nutnost realizace časově i finančně náročného ohodnocení celé společnosti prováděné za účelem stanovení přiměřené výše protiplnění. 132 Třináctá směrnice konstruuje domněnku přiměřenosti plnění podobně. (čl. 15 odst. 5 věta druhá a třetí směrnice). Stanoví, že po dobrovolné nabídce se protiplnění navržené v nabídce považuje za přiměřené, resp. spravedlivé (různá jazyková znění používají různé pojmy) 133 , pokud přijetím nabídky její předkladatel získal cenné papíry představující nejméně 90 % základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy obsaženého v nabídce. V případě povinné nabídky však již žádnou minimální hranici nestanoví a protiplnění v ní navržené považuje za přiměřené. Toto rozlišování je

130

§ 39a odst. 3 věta druhá zní: „Die im Rahmen des Übernahme- oder Pflichtangebots gewährte Gegenleistung ist als angemessene Abfindung anzusehen, wenn der Bieter auf Grund des Angebots Aktien in Höhe von mindestens 90 Prozent des vom Angebot betroffenen Grundkapitals erworben hat.“ 131 Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 402. 132 Tretzmüller-Szauer, C. Squeeue-out-Regelungen im Entwurf zum ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetz. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 5, S. R83. 133 V anglickém znění je použit pojem „fair“, v německém „angemessen“ a v českém „spravedlivá“, ve španělském „justo“.

37

důsledkem pravidel ohledně stanovení ceny v rámci nabídek převzetí obsažených ve směrnici. 134 3.6.2

Splatnost a forma protiplnění Okamžik splatnosti protiplnění se odvozuje od podoby účastnických cenných

papírů. Protiplnění je splatné předáním dotčených účastnických cenných papírů společnosti, mají-li listinou podobu, nebo dnem zápisu vlastnického práva na majetkovém účtu hlavního akcionáře v příslušné evidenci, jsou-li dotčené cenné papíry zaknihované. Byly-li účastnické cenné papíry zastaveny, pak se protiplnění poskytuje zástavnímu věřiteli, ledaže vlastník prokáže, že zástavní právo zaniklo nebo, že dohoda mezi ním a zástavním věřitele toto nedovoluje. Přestože nárok na výplatu protiplnění vzniká zásadně později než dochází k přechodu práv k dotčeným cenným papírům, zákon zcela opomíjí otázku úročení částky protiplnění, přestože jen úročením předmětného obnosu lze zaručit úplnou kompenzaci investice vytlačovaného akcionáře. 135 Povinnost vyplatit i částku odpovídající úrokům z protiplnění za dobu od okamžiku zákonného přechodu práv k cenným papírům (podle § 327e odst. 3 věta první AktG přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům dnem zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku) ukládá v německém akciovém zákoně ustanovení § 327b odst. 2 AktG. Částka protiplnění se úročí roční sazbou, jež o 2 % přesahuje základní úrokovou sazbu stanovenou německým občanským zákoníkem. K přípustným formám protiplnění patří výhradně výplata v penězích. Takto jednoznačnou formulaci zavedla nicméně až zmíněná novela úpravy. Vyrovnání v penězích vyžaduje shodně německý AktG (viz. termín „Barabfindung“). WpÜG ale volí jiné řešení, když stanoví, že kompenzace má mít stejnou podobu jako protiplnění poskytnuté v předešlé nabídce převzetí; místo výměny za jiné účastnické cenné papíry navrhovatel musí být nicméně vždy nabídnuta peněžní kompenzace. V rámci předchozí nabídky převzetí (a tedy i pro účely vytlačení) musí být cenné papíry nabídnuté jako forma kompenzace vždy likvidní. 136 134

Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 849. 135 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 11. Na to samé upozorňuje I. Štenglová (Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 84). 136 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 849.

38

3.6.3

Přezkum přiměřenosti výše protiplnění Vytlačovaní vlastníci účastnických cenných papírů jsou nadáni možností bránit

se proti takové výši protiplnění, která by nebyla nepřiměřená. Přiměřenost výše protiplnění je přezkoumatelná soudem, k vznesení takového návrhu se váže prekluzívní lhůta v trvání jednoho měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. Návrh však lze podat ještě předtím, než začne tato lhůta běžet, a to od okamžiku uveřejnění oznámení o svolání valné hromady nebo obdržení pozvánky na zasedání valné hromady. Tato konstrukce je vadná zejména v tom smyslu, že v době před samotným rozhodnutím valné hromady není výše protiplnění ještě definitivní. 137 Uplynutím propadné lhůty zaniká pouze právo osob, které návrh podle odst. 1 § 183k ObchZ nepodaly, na stanovení výše přiměřeného protiplnění soudem. Právo těchto osob na zaplacení protiplnění zůstává nedotčeno a promlčuje se v obecné promlčecí lhůtě. 138 Návrhem se navrhovatel domáhá přímo rozhodnutí o výši přiměřeného protiplnění, ne určení nepřiměřenosti plnění. 139 Vyžaduje se konání vlastníků účastnických cenných papírů, řízení nemůže být zahájeno z moci úřední. 140 Aktivně legitimování k podání takového návrhu jsou výlučně vlastníci účastnických cenných papírů, a to všichni včetně hlavního akcionáře. Jiné osoby jako např. zástavní věřitelé 141 mají možnost domáhat se náhrady škody podle obecných ustanovení obchodního zákoníku. V tomto případě musí uplatnit nárok každý oprávněný jednotlivě, a to v obecné čtyřleté promlčecí lhůtě, jakkoli takový postup postrádá logiku. 142 Otázku pasivní legitimace zákon neřeší. Dovozuje se však, že návrh musí směřovat proti hlavnímu akcionáři jako povinnému subjektu, nikoliv proti společnosti. Nejasnosti ohledně otázky, v jakém státě se má řízené vést, mohou vzniknout, bude-li mít hlavní akcionář sídlo (popř. bydliště nebo trvalý pobyt) v zahraničí. 143

137

Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 88. 139 Tamtéž, s. 88. 140 Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 637. 141 Jak podotýká P. Čech, v případě tzv. nepravidelné zástavy listinných cenných papírů na majitele, kdy je předmět zástavy ve vlastnictví zástavního věřitele, bude právo podat návrh k zahájení řízení o přezkumu výše protiplnění svědčit i takovému zástavnímu věřiteli. (Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661). 142 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258; Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 94. 143 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661. 138

39

Jedná se o řízení nesporné podle § 200e OSŘ. Účastníky řízení jsou navrhovatel, a hlavní akcionář. Neshody panují ohledně účastenství samotné společnosti. 144 Příslušným k řízení je krajský soud, u něhož je společnost zapsána v obchodním rejstříku. Podání návrhu jednou osobou zakládá překážku věci zahájené i vůči ostatním oprávněným osobám (§ 83 odst. 2 písm. d) OSŘ). 145 Soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů, i když se k návrhu nepřipojili (§ 183k odst. 3 ObchZ). Není jasné, proč zde nejsou uvedeni také zástavní věřitelé, třebaže to jsou oni, kterým vzniká nárok na výplatu protiplnění, pokud byly účastnické cenné papíry v jejich prospěch zastaveny. Působnost předmětného rozhodnutí i vůči zástavním věřitelům tak bude muset být dovozována z povahy věci a obchodněprávních zásad. 146 Nicméně výše uvedené neznamená možnost pro ostatní vlastníky, příp. i zástavní věřitele domáhat se výkonu rozhodnutí na základě tohoto rozhodnutí, pokud jde o jejich pohledávky vůči hlavnímu akcionáři. Předmětné rozhodnutí může být exekučním titulem jen pro navrhovatele. 147 Zákon stanoví shodný počátek běhu promlčecí doby (ode dne právní moci rozhodnutí o výši přiměřeného protiplnění) vůči všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda byly účastníky řízení (§ 183k odst. 3 věta druhá ObchZ). Přezkum přiměřenosti výše protiplnění mimo rámec ustanovení § 183k ObchZ není přípustný. Rozhodnutí soudu, že výše schváleného protiplnění je nepřiměřená, nezpůsobuje neplatnost usnesení valné hromady a nelze se taktéž domáhat prohlášení neplatnosti tohoto usnesení jen z důvodu nepřiměřenost protiplnění. Nic však nebrání podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady z jiných relevantních důvodů. Zákonodárce v úpravě vytlačení nevyužil právní konstrukce, která zabraňuje prohlášení usnesení valné hromady za neplatnou po nabytí právní moci rozhodnutí rejstříkového soudu, kterým se povoluje zápis předmětné právní skutečnosti do obchodního rejstříku (jako např. v § 220h odst. 3 ObchZ). Případné následné zneplatnění celého procesu prohlášením usnesení valné hromady, která rozhodla o vytlačení menšinových akcionářů ze společnosti, by mohlo mít závažné důsledky,

144

T. Dvořák dovozuje, že účastníkem řízení je vedle navrhovatele a hlavního akcionáře také společnost (Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258). K odlišnému závěru dochází P. Čech, když říká, že splečnost účastníkem řízení nebude (Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661). 145 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258. 146 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661. 147 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 88.

40

zejména pokud by v mezidobí došlo k dalším převodům nebo přechodům dotčených cenných papírů. 148 Stejně tak německá úprava vylučuje možnost napadnout usnesení valné hromady pro neplatnost z důvodu nepřiměřenosti výše protiplnění. Namísto toho je ale menšinovým akcionářům k dispozici specifický právní nástroj jejich ochrany určený pro přezkum přiměřenosti protiplnění - tzv. Spruchstellenverfahren (přezkoumací řízení). Takový přezkum je považován za nepostradatelnou podmínku ústavněprávní konformity celého procesu, neboť při něm dochází k zásahu do ústavou chráněných vlastnických práv menšinových akcionářů. Řízení v této podobě zajišťuje, aby byla menšinovým akcionářům poskytnuta dostatečná ochrana jejich práv a zájmů prostřednictvím možnosti přezkoumání hodnoty protiplnění a současně ale také, aby samotný proces vytěsnění nebyl blokován spory o odpovídající výši vyrovnání. Řízení je upraveno v samostatném zákoně – Spruchverfahrensgesetz (SpruchG). Za základní rysy řízení Spruchverfahren se považuje: 149 −

řízení se zahajuje na návrh menšinového akcionáře, další postup soudu se však již děje z moci úřední (břemeno tvrzení navrhovatele spočívá pouze v okolnostech zjistitelných ze zprávy, kterou sestavuje představenstvo; navrhovatel nemá povinnost uvést konkrétní výši protiplnění);

−

zastoupeni jsou v řízení všichni vytěsnění akcionáři, i ti, kteří návrh na přezkoumání nepodali, soud těmto akcionářům jmenuje tzv. společného zástupce;

−

náklady řízení nese vždy společnost;

−

rozhodnutí soudu se obligatorně zveřejňuje a působí vůči všem;

−

od zveřejnění rozhodnutí počíná ostatním akcionářům běžet lhůta pro uplatnění jejich nároku prostřednictvím žaloby na plnění. WpÜG možnost přezkoumání přiměřenosti výše protiplnění prostřednictvím

právě popsaného Spruchverfahren výslovně nepřipouští. Zůstává proto nejasným, zda-li menšinoví akcionáři mohou požadovat přezkoumání přiměřenosti protiplnění v rámci řízení, v němž se rozhoduje o samotném vytlačení, resp. v rámci tzv. okamžité stížnosti. Díky odkladnému účinku okamžité stížnosti, kterou zákon proti rozhodnutí soudu připouští, by v takovém případě mohlo docházet ke značnému oddalování zákonného 148

Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 637. 149 Zima, P. Squeeze-out a Spruchverfahren. Právní rozhledy, 2005, č. 1, s. 27 a násl.

41

přechodu vlastnického práva k dotčeným cenným papírům na navrhovatele. Tím by se také dříve zmíněná výhoda postupu podle WpÜG v podobě nekonání valné hromady stala v podstatě bezpředmětnou. 150 Zákon nastíněnou situaci blíže neobjasňuje. Z autorce dostupných zahraničních zdrojů panují ohledně této otázky nejasnosti. Z dikce zákona spíše vyplývá, že k přezkumu přiměřenosti protiplnění musí docházet v rámci v § 39b WpÜG upraveného řízení, když zvláštní přezkumné řízení přiměřenosti plnění (Spruchverfahren) jako v případě vytěsnění podle AktG výslovně přípustné není. S ohledem ale na význam ochranných prvků řízení Spruchverfahren pro ochranu akciové menšiny a jeho roli jako nepostradatelné podmínky ústavní konformity institutu vytlačení by bylo lze dovodit, že se tento druh řízení bude analogicky aplikovat i zde bez výslovného zákonného zmocnění. Tak ostatně judikoval i Spolkový soudní dvůr ve věci Macrometer. 151 Nastoupí-li však nevyvratitelná domněnka přiměřenosti výše navrhovaného protiplnění podle § 39a odst. 3 věta třetí WpÜG, může být v rámci soudního řízení přezkoumána pouze skutečnost naplnění skutkových okolnosti pro její nastoupení. Existují i úvahy, že řízení podle § 39b WpÜG plní funkci preventivní soudní kontroly. 152 3.6.4

Výplata protiplnění Plní se v zásadě v zásadě bývalému vlastníkovi účastnických cenných papírů,

nebo zástavnímu věřiteli za předpokladu, že je znám. Zákon stanoví hlavnímu akcionáři povinnost složit u obchodníka s cennými papíry nebo banky před konáním valné hromady prostředky odpovídající výši potřebné k výplatě protiplnění. Samotné vyplácení protiplnění provádí následně banka nebo obchodník s cennými papíry, u kterého hlavní akcionář složil příslušnou peněžní částku. 150

Tretzmüller-Szauer, C. Squeeue-out-Regelungen im Entwurf zum ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetz. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 5, S. R84. 151 V rozhodnutí Spolkového soudního dvora ze dne 25. 11. 2002 sp. zn. II ZR 133/01 citovaném v příspěvku P. Zimy (Zima, P. Squeeze-out a Spruchverfahren. Právní rozhledy, 2005, č. 1, s. 27) se uvádí: „Ein adäquater Schutz der Minderheit beim regulären Delisting ist nur dann gewährleistet, wenn Inhalt des Pflichtangebotes die Erstattung des vollen Wertes des Aktieneigentums ist und die Minderheitsaktionäre diesen Umstand in einem gerichtlichen Verfahren überprüfen lassen können. Die Überprüfung hat entsprechend den Regeln des Spruchverfahrens im Verfahren der freiwilligen Gerichtsbarkeit zu erfolgen.“ Rozhodnutí je dostupné na stránkách Spolkového soudního dvora http://www.bundesgerichtshof.de/. 152 Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 405.

42

Hlavní akcionář je povinen valné hromadě doložit, že předmětnou částku u dotčeného subjektu složil (§ 183i odst. 6 ObchZ). Pokud by tak hlavní akcionář neučinil, nevedlo by nesplnění této povinnosti pravděpodobně k nemožnosti valné hromady rozhodovat. Soud by však v možném sporu o neplatnost přijatého usnesení valné hromady nedoložení uvedené skutečnosti mohl považovat za důvod pro prohlášení dotčeného usnesení za neplatné. Stále by však připadala v úvahu aplikace § 131 odst. 3 písm. a) ObchZ. 153 Obdobně německá úprava poskytuje menšinovým akcionářům jistotu, že stanovené protiplnění skutečně obdrží. Vlastnické právo totiž přechází na hlavního akcionáře ze zákona zápisem usnesení valné hromady do obchodního rejstříku bez ohledu na to, zda vytlačení akcionáři své protiplnění dostali či nikoli. Hlavním akcionářem může být navíc jak tuzemská tak zahraniční osoba jakékoli právní formy. 154 AktG proto vyžaduje, aby hlavní akcionář doložil představenstvu před svoláním valné hromady prohlášení pověřeného platebního institutu, který se zaručí za splnění povinnosti hlavního akcionáře vyplatit menšinovým akcionářům stanovené protiplnění za přešlé akcie bez zbytečného odkladu po tom, co dojde k zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku (§ 327b odst. 3 AktG). Požadavek, aby hlavní akcionář složil částku protiplnění u jednoho z výše uvedených subjektů, byl zaveden novelou právní úpravy vytlačení provedenou zákonem č. 377/2005 Sb.. Jedná se jistě o změnu pozitivní, která zvyšuje vyhlídky vytlačených akcionářů na jejich včasné uspokojení. V odborné literatuře je nicméně oprávněně poukazováno na nízkou legislativní úroveň novely i v této části. Otázky vznikají, pokud by se na vyplácení podílely zahraniční osoby působící na území České republiky. V případě obchodníků s cennými papíry navíc není jasné, jaká licence je k poskytování takové služby opravňuje, když samotné zprostředkování výplaty peněžních plnění pod žádnou z povolených investičních služeb nespadá. Nejasnosti jsou spojeny také s otázkou, kdo je zde fakticky v postavení povinného a komu tedy svědčí pasivní legitimace v případě prodlení, když zákon stanoví, že povinnost hlavního akcionáře spočívá ve složení příslušné částky u banky nebo obchodníka s cennými papíry a k vlastnímu poskytnutí protiplnění již zavázán není. 155 153

Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 404. Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 850. 155 Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 4. 154

43

V souvislosti se zavedením povinnosti deponovat příslušné peněžní prostředky u třetího subjektu byl zrušen § 183m odst. 5 ObchZ, který upravoval sankci pro případ, že se hlavní akcionář dostal s výplatou protiplnění do prodlení. Sankce spočívala v zákazu vykonávání práv spojených s těmi účastnickými cennými papíry, kterých se prodlení s poskytnutím protiplnění týkalo, a to po celou dobu prodlení. Nicméně tato sankce postrádala jakéhokoli smyslu, když hlavního akcionáře poté, co se jediným akcionářem společnosti, de facto v rozhodování na valné hromady nijak neomezovala. 156 K akciím nebo zatímním listům, s nimiž je spojeno hlasovací právo, které nelze vykonávat, se podle § 186c odst. 1 ObchZ navíc vůbec nepřihlíží. Pohledávka menšinového akcionáře vzniklá z titulu vytlačení se promlčuje v obecné čtyřleté promlčecí době. 157 Po jejím uplynutí může hlavní akcionář požadovat vydání prostředků uložených u dotčeného subjektu. Zákonodárce se ke vztahu subjektu provádějícího výplatu a hlavního akcionáře nijak nevyjádřil, má se však zato, že musí trvat až do provedení výplaty složených prostředků oprávněným osobám, popř. do uplynutí promlčecí doby. 158

3.7

Postavení zástavních věřitelů Speciální ustanovení zákonné úpravy se věnují postavení zástavních věřitelů.

Cílem je zajistit jednak dostatečnou informovanost zástavních věřitelů a jednak, aby tito zásadně obdrželi stanovené protiplnění místo samotných vlastníků účastnických cenných papírů. Podle § 183j odst. 2 ObchZ musí pozvánka na valnou hromadu, resp. oznámení o jejím konání obsahovat kromě jiného také „výzvu zástavním věřitelům, kteří jsou společnosti známi nebo by s ohledem na péči řádného hospodáře známi být měli, aby společnosti sdělili existenci zástavního práva k účastnickým cenným papírům vydaných společností“. O rozpacích, které toto ustanovení vyvolává bylo obsáhle pojednáno v odborné literatuře. 159 Smysl nedává, proč by zástavní věřitelé, o kterých společnost ví, měli společnosti sdělovat, že zástavními věřiteli jsou. Význam by měl požadavek prokázání nebo doložení svého postavení jako zástavního věřitele, to však zákonná úprava v rámci 156

Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 94. Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 404; shodně Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 637. 158 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, 2006. 159 Čech, P., op. cit. sub 36, s. 657an.; Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 8; Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86. 157

44

tohoto kroku nevyžaduje. Otázkou je, proč je výzva zástavním věřitelům vůbec součástí povánky na valnou hromady, když ta zástavním věřitelům vůbec adresována není a zákon takovou povinnost společnosti ani neukládá. 160 Předmětné ustanovení navíc nerozlišuje, má-li být výzva směřována pouze vůči zástavním věřitelům menšinových akcionářů, jak by vyplývalo z logiky věci, nebo též hlavního akcionáře, přestože se jich vytlačení nijak nedotkne. Také samotným akcionářům, resp. vlastníkům zastavených účastnických cenných papírů je stanovena povinnost sdělit společnosti bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli o svolání valné hromady, existenci zástavního práva a osobu zástavního věřitele (§ 183j odst. 5 ObchZ). Akcionáře je třeba na to upozornit v pozvánce na valnou hromadu, resp. v oznámení o jejím konání. Zákonná úprava nestanoví žádnou sankci za nesplnění oznamovací povinnosti zástavce. V úvahu připadá odpovědnost za škodu, která by zástavnímu věřiteli vznikla v přímé souvislosti s tím, že se o něm subjekt provádějící výplatu nedozvěděl a protiplnění tak obdržel sám zástavce. 161 Oznamovací povinnost je stanovena vždy vůči společnosti, výplatu však provádí subjekt zcela odlišný i od osoby hlavního akcionáře. Usuzuje se proto, že zde implicitně vzniká povinnost společnosti předat subjektu provádějícímu výplatu veškeré údaje, které získá na základě jednotlivých sdělení, popř., které jsou ji známy. 162 Rovněž zástavní věřitel, který drží zastavený listinný cenný papír, je povinen jej odevzdat společnosti, jinak mu nevznikne právo na výplatu odpovídajícího protiplnění a bude vůči němu postupováno stejně jako vůči prodlévajícím vlastníkům (§ 183l odst.4 věta druhá ObchZ). Má-li být zástavnímu věřiteli protiplnění vyplaceno, je třeba „zastavení vykoupených účastnických cenných papírů“ prokázat, nestačí již pouhé sdělení existence zástavního práva (§ 183m odst. 4 ObchZ). Zákon zde navíc hovoří o „částce odpovídající hodnotě zastavených účastnických cenných papírů“ jako o výši kompenzace, kterou hlavní akcionář poskytne zástavnímu věřiteli. Dovozuje se, že stanovená částka je zástavnímu věřiteli poskytována jen do výše zajištěné pohledávky. Případný rozdíl by pak měl být vyplacen zástavci. Povinnost sdělovat výši zajištěné pohledávky ať už zástavcem nebo zástavním věřitelem však zákon neukládá a tato informace tak nemusí být hlavnímu akcionáři, resp. subjektu provádějícímu výplatu 160

Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 86. Čech, P., op. cit. sub 36, s. 658. 162 Tamtéž. 161

45

známa. V takovém případě bude zástavnímu věřiteli pravděpodobně vyplacena celá částka. 163 Není také zřejmé, co by měl zástavní věřitel s takto poskytnutou částkou provést. Zda ji započíst proti své zajištěné pohledávce, která ještě nemusí být splatná, nebo ji uchovat jako jistotu. Určitá pravidla stanoví zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZCP“), nicméně pouze pro případ vzniku plnění ze zastaveného cenného papíru (§ 43 odst. 5 ZCP). 164 Je také třeba připomenout, že právo na soudní přezkum přiměřenosti výše protiplnění zástavním věřitelům nesvědčí, přezkumu se mohou domáhat pouze vlastníci účastnických cenných papírů. Podle ustanovení § 40 a násl. ZCP vzniká zástavní právo k listinnému cennému papíru jeho předáním zástavnímu věřiteli, příp. i třetí osobě do úschovy, a k zaknihovanému cennému papíru zápisem tohoto zástavního práva na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů (SCP). Z povahy věci je tak vůbec pochybná celá koncepce zjišťování zástavních věřitelů a oznamovacích povinností ohledně existence zástavních práv k účastnickým cenným papírům dotčeným vytlačením. U listinných cenných papírů se totiž společnost dozví o existenci zástavního práva, jakmile jí bude cenný papír předložen a u zaknihovaného cenného papíru je takový údaj zjistitelný v evidenci těchto cenných papírů. 165 Zástavní právo zaniká ze zákona okamžikem přechodu vlastnického práva k zastaveným

účastnickým

cenným

papírům

na

hlavního

akcionáře

(§ 183l odst. 4 ObchZ). S ohledem na účel institutu vytlačení a chybějící odchylnou úpravu lze mít zato, že zaniká jakékoliv zástavní právo nehledě na způsob jeho vzniku, tedy nejen zástavní právo smluvní ale i zákonné, popř. také zástavní právo vzniklé rozhodnutím správního úřadu nebo na základě dohody o vypořádání dědictví. 166 Zástavní věřitel může na svém dlužníkovi požadovat doplnění zajištění v souladu s ustanovením § 163 odst. 2 OZ. 167

3.8

Dozor regulačního orgánu Novela obchodního zákoníku č. 377/2005 Sb. podřídila postup při vytlačení

menšinových akcionářů dozoru a kontrole Komise pro cenné papíry. Dnem nabytí 163

Tamtéž. Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 8. 165 Tamtéž. 166 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258. 167 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 407. 164

46

účinnosti (1. dubna 2006) zákona č. 57/2006 Sb. 168 Komise pro cenné papíry zanikla a dohledová působnost na dotčeném úseku finančního trhu přešla ke dni účinnosti zákona na Českou národní banku. Podle novelou doplněného § 183i odst. 5 ObchZ je podmínkou platnosti usnesení valné hromady, která rozhodne o vytlačení, předchozí souhlas ČNB. Souhlas nesmí být starší tří měsíců, počítaných pravděpodobně ode dne konání valné hromady. 169 Hlavní akcionář musí souhlas získat ještě před podáním žádosti o svolání valné hromady, neboť podle § 183j odst. 6 ObchZ je povinen představenstvu doručit rozhodnutí ČNB společně se žádostí o svolání valné hromady. Případná žádost o dodatečné schválení výše protiplnění, resp. již přijatého usnesení valné hromady společnosti tak není v žádném případě přípustná, rozhodnutí ČNB má jednoznačně povahu předchozího souhlasu. 170 Na otázku k čemu vlastně ČNB uděluje souhlas panují odlišné názory. § 183i odst. 5 ObchZ stanoví, že souhlasné rozhodnutí ČNB je nezbytné „k přijetí usnesení valné hromady o přechodu všech ostatních cenných papírů společnosti na osobu hlavního akcionáře“. Znamená to, že ČNB schvaluje text usnesení valné hromady 171 nebo pouze přiměřenost výše nabízeného protiplnění? KCP ve svém stanovisku 172 vyjádřila názor, že za předpokladu splnění všech podmínek se jedná o souhlas s tím, aby valná hromada rozhodla o vytěsnění za určitou cenu. „Komise posuzuje rovněž původ a dostatek zdrojů pro splnění závazků spojených s vytěsněním 173 a pokud by ve výroku vyslovila pouze souhlas s přiměřeností protiplnění, nevystihovalo by to ani rozsah provedeného řízení, ani formulaci v § 183i odst. 5 (ObchZ).“ 174 Podle § 183e ObchZ, na který je odkazováno, schvaluje ČNB nabídku převzetí jako celek. Na jedné straně je tak argumentován požadavek širší kontroly ze strany ČNB, jelikož, má-li ČNB schválit přijetí usnesení valné hromady, jak 168

Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Účelem zákona bylo docílit institucionální koncentrace dohledu, zákon proto svěřuje výlučnou působnost nad celým sektorem finančního trhu ČNB. 169 Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 3. 170 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 171 Např. Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 4; Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 84. 172 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 173 Na základě ustanovení § 183e odst. 11 ObchZ. 174 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz, s. 3.

47

požaduje zákon v § 183i odst. 5 ObchZ, nepostačí, aby se zabývala pouze některým z aspektů zákonnosti celého procesu. 175 Bývá však také zcela opačně dovozováno, že ačkoliv je ČNB nadána velmi širokou mírou přezkumu, váže se ve své podstatě pouze na kvalifikovaný přezkum přiměřenosti výše protiplnění a ČNB by tudíž neměla hodnotit proces vytlačení jako takový, příp. se zabývat dalšími okolnostmi, které s přiměřeností protiplnění nesouvisí. 176 Ustanovení § 183i odst. 5 věta druhá ObchZ odkazuje v rámci řízení o udělení předchozího souhlasu ČNB na přiměřené použití ustanovení § 183e ObchZ, které obsahuje pravidla o dozoru nad nabídkou převzetí, jejímž předmětem jsou kótované účastnické cenné papíry vydané cílovou společností. Použitá formulace způsobuje značné výkladové problémy. Není jednoznačné, zda se povinnosti, které odkazované ustanovení ukládá navrhovateli, vztahují na společnost nebo na hlavního akcionáře. I. Štenglová 177 dovozuje, že nositelem uložených povinností je hlavní akcionář, a to s ohledem na skutečnost, že institut vytlačení představuje právní nástroj sloužící právě jeho osobě. Tomuto závěru odpovídá též rozhodovací činnost ČNB (dříve KCP). 178 Nejasná je také míra, s jakou se má ustanovení § 183e ObchZ použít, tedy zda dopadá na výkup obecně, i když se nebude jednat o kótované cenné papíry, nebo zda se použije výhradně na kótované cenné papíry. Z obecné formulace odkazu a ze skutečnosti, že zákon č. 377/2005 Sb. zavádí dozor KCP (ČNB) nad vytěsněním všech účastnických cenných papírů, nikoliv pouze kótovaných, by bylo lze usuzovat na použití odkazované úpravy na všechny účastnické cenné papíry, které jsou vytlačením dotčeny. Avšak s ohledem na patrný nepoměr ochrany trhu v porovnání s nabídkami převzetí, který taková interpretace zapříčiňuje, je pravděpodobně správnější závěr, že ty části odkazované úpravy, které se vztahují k obchodování na regulovaném trhu, se použijí jen na kótované cenné papíry, a ostatní ustanovení sloužící zejména k ochraně menšinových akcionářů se uplatní ve všech případech. 179 Lze shrnout, že úprava obsažená v § 183e

175

Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 4. 176 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 404. 177 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 83. 178 Viz. výroky rozhodnutí ČNB, resp. KCP dostupné na http://www.sec.cz/export/CZ/Seznamy_a_prehledy/Pravomocna_rozhodnuti.page. 179 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 83. Podobně Čech, P., op. cit. sub 36, s. 4: „Odkaz uvedený v § 183i odst. 5 ObchZ by … měl být interpretován spíše tak, že směřuje pouze k procesním normám § 183e ObchZ.“

48

ObchZ dopadá primárně na společnosti, jejichž cenné papíry jsou obchodovány na regulovaném trhu. 180 Ustanovení § 183e odst. 3 ObchZ zavazuje hlavního akcionáře oznámit písemně regulačnímu orgánu rozhodnutí o záměru vykoupit účastnické papíry bez zbytečného odkladu. Není zcela zřejmé, zda hlavnímu akcionáři vzniká také povinnost tuto informaci vhodným způsobem uveřejnit, neboť podobnou informační povinnost stanoví již

§

183j

odst.

3,

sic

společnosti. 181

Na

základě

přiměřeného

použití

§ 183e odst. 7 ObchZ se dovozuje, že hlavní akcionář je povinen předložit ČNB do pěti dnů od písemného oznámení návrh pozvánky na valnou hromadu, příp. oznámení o jejím konání spolu s posudkem znalce, a požádat o její souhlas s jeho obsahem. Je nezbytné, aby pozvánka, příp. oznámení obsahovalo navrhovanou výši protiplnění; lze jen doporučit, aby součástí obsahu byl také návrh usnesení valné hromady o výkupu. 182 ČNB může do patnácti pracovních dnů od předloženi žádosti o předchozí souhlas uložit hlavnímu akcionáři, aby ve stanovené lhůtě změnil navrhovanou výši protiplnění s ohledem na obvykle používaná objektivní kritéria ocenění a zvláštnosti společnosti (§ 183e odst. 8 ve spojení s § 183i odst. 5 věta druhá za středníkem ObchZ). Pokud ČNB neodešle hlavnímu akcionáři do patnácti pracovních dnů od předložení žádosti své stanovisko, popř. v této lhůtě neudělí požadovaný souhlas anebo výkup nezakáže, platí, že s výkupem souhlasí. 183 V případě, že ČNB uloží hlavnímu akcionáři změnit výši protiplnění, běží lhůta od doručení změněného návrhu znovu. V uvedené lhůtě může ČNB své stanovisko doplňovat, měnit, a z důležitých důvodů lhůtu prodloužit, avšak nejdéle o dalších pět pracovních dnů (§ 183e odst. 9 ObchZ). ČNB

může

výkup

účastnických

cenných

papírů

zakázat

(§ 183e odst. 10 ObchZ): a) v patnáctidenní lhůtě, je-li výkup v rozporu s právními předpisy, nebo b) do tří pracovních dnů ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro změnu výše protiplnění a hlavní akcionář změnu neprovedl, nebo provedl, ale provedená změna neodpovídá změně uložené. 180

Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 4, s. 404. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 83; Shodně Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 4. 182 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 84. Opačný názor, že předkládání návrhu usnesení valné hromady není třeba vyjadřuje Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 183 Jak upozorňuje T. Dvořák, hlavní akcionář v takovém případě nebude mít žádný důkaz o tom, že bylo kladně rozhodnuto. (Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 378). 181

49

ČNB je rovněž oprávněna požadovat, aby hlavní akcionář prokázal původ a dostatek zdrojů pro splnění závazků, jež mohou vzniknout z výkupu zbylých účastnických cenných papírů, popřípadě aby složil na účet u banky zálohu. Nevyhoví-li hlavní akcionář tomuto požadavku, může ČNB výkup zakázat (§ 183e odst. 11 ObchZ). Odlišný názor se opírá o argument že k úpravě obsažené v § 183e odst. 11 ObchZ je ustanovením speciálním § 183i odst. 6 ObchZ, které stanoví povinnost hlavního akcionáře složit prostředky potřebné pro uskutečnění výkupu teprve před konáním valné hromady a následně doložit tuto skutečnost valné hromadě. Způsobilý ke kontrole splnění této povinnosti je tak notář pořizující zápis o usnesení valné hromady, popř. soud, který bude rozhodovat o tom, zda je dané usnesení v rozporu se zákonem. 184 Podle § 183i odst. 5 věta čtvrtá ObchZ ČNB v rámci řízení o udělení předchozího souhlasu posuzuje, zda je výše protiplnění přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů cílové společnosti. Podle svého vyjádření ve stanovisku 185 neshledala Komise důvod pro rozlišování ocenění účasti na společnosti pro účely nabídek převzetí (§183a ObchZ), veřejných návrhů (§ 186a ObchZ) a vytěsnění (§183i - 183n ObchZ). Navrhuje proto použít principy podrobně popsané v Metodice „Znalecké posudky pro účely nabídek převzetí a veřejných návrhů smluv o koupi účastnických cenných papírů (ZNAL)" 186 ze dne 26. 8. 2004. Ocenění by mělo plně zohledňovat vliv hlavního akcionáře (začlenění do struktury koncernu hlavního akcionáře, synergické efekty), srážka za minoritu se připouští. Co se týče určení data, k němuž se určí hodnota účastnických cenných papírů, je třeba klást velký důraz na aktuálnost ocenění, a to s ohledem na skutečnost, že vlastník účastnických cenných papírů je v případě procesu vytěsnění zbaven možnosti volby, zda a kdy účastnické cenné papíry převede na hlavního akcionáře (§ 183i odst. 5 věta čtvrtá in fine ObchZ). Ocenění by mělo brát na zřetel poměry v cílové společnosti co nejblíže k datu samotného přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům společnosti. Datum ocenění by proto nemělo příliš předcházet dni podání žádosti o předchozí souhlas ČNB. 187 184

Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 4. 185 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 186 Dostupná na http://www.sec.cz/export/CZ/Informace_profesionalum/Metodiky_a_manualy.page. 187 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. Zákon nicméně stanoví, že souhlas regulačního orgánu lze využít po dobu tří měsíců od jeho udělení. S prodlužující se dobou mezi udělením souhlasu a realizací práva na výkup ocenění ztrácí nezbytně na své aktuálnosti.

50

Jediným účastníkem v řízení o udělení souhlasu ČNB s vytěsněním je ze zákona hlavní akcionář (§ 183i odst. 5 věta třetí ObchZ). Společnost i ostatní dotčené subjekty jsou z účastnictví v řízení vyloučeni, ačkoliv proces vytěsnění znamená významný zásah do jejich práv. Tento zásah je nicméně pouze zprostředkovaný usnesením valné hromady, když ČNB v řízení rozhoduje jen o přípustnosti navrhovaného usnesení, tj. pouze o právech a povinnostech hlavního akcionáře. Ostatní akcionáři mají k dispozici zvláštní prostředky ochrany svého práva na přiměřené protiplnění (§ 183k ObchZ). 188 ČNB v řízení zásadně nezkoumá, zda již uplynula prekluzívní tříměsíční lhůta pro vytěsnění nebo zda hlavnímu akcionáři právo vytěsnění přísluší či nikoliv, nezkoumá ani obsah pozvánky na valnou hromadu, ani zda již nebyla valná hromada svolána. Takový přezkum je věcí soudního řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady zahájeného na podnět menšinového akcionáře. 189 Rozhodnutí regulačního orgánu je zde považováno za správní akt ad personam, znamená to, že souhlas je udělován výhradně osobě hlavního akcionáře a není přenositelný na osoby od žadatele odlišné. Stejný závěr plyne z obecného principu nepřenositelnosti veřejnoprávních povolení. Procesní nástupnictví tak připadá v úvahu pouze v případech univerzální sukcese. 190 Hlavní akcionář je „povinen učinit opatření, aby zabránil předčasnému a nerovnému šíření informací o svém záměru vykoupit účastnické cenné papíry“ (§ 183e dost. 1 ObchZ). V souvislosti s právě uvedeným ukládá citované ustanovení hlavnímu akcionáři povinnost „poučit osoby, které tyto záměry znají, o zákazu využívat důvěrné informace a učinit potřebná organizační opatření k tomu, aby využití těchto informací zabránil, a kontrolovat, zda k jejich využívání nedochází“. Stanovena je také povinnost neprodleně písemně informovat regulační orgán „o přijatých opatřeních a o podezření z využívání důvěrných informací“. Zřejmým smyslem ustanovení je zabránit zneužití důvěrných informací a zamezit tak možným spekulacím s kurzy účastnických cenných papírů. 191 Z jeho dikce je zřejmý vztah k zamezení zneužití vnitřních informací, jak jsou definovány § 124 ZPKT, použije se proto pouze na kótované cenné papíry. 192 188

Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. 189 Tamtéž. 190 Tamtéž. Shodně Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10. 191 Tisk Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 476/0. 192 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. Shodně Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10.

51

Zákon zavazuje mlčenlivostí členy představenstva a dozorčí rady společnosti, jakož i vlastníky účastnických cenných papírů na společnosti a zaměstnance společnosti i hlavního akcionáře, ve vztahu k informacím získaným od hlavního akcionáře v souvislosti s výkupem kótovaných účastnických cenných papírů (§ 183e odst. 6 a 14 ObchZ). 193 Účelem opatření je podobně zabránit zneužití regulovaného trhu a uplatní se tedy jen pro vytěsnění kótovaných cenných papírů. 194 Jestliže i přesto došlo ke značnému pohybu kursu nebo vznikly dohady anebo spekulace ve vztahu k připravovanému výkupu kótovaných účastnických cenných papírů a lze očekávat, že mohou mít vliv na jeho přípravu, je hlavní akcionář povinen bez zbytečného odkladu vhodným způsobem uveřejnit informaci o záměru vykoupit účastnické cenné papíry a písemně to oznámit představenstvu a dozorčí radě společnosti (§ 183e dost. 4 ObchZ). ČNB může na žádost hlavního akcionáře a s ohledem na zájmy vlastníků kótovaných účastnických cenných papírů a oprávněné zájmy hlavního akcionáře

povolit

odložení

povinnosti

uveřejnit

uvedené

informace

(§ 183e odst. 5 ObchZ). Z ustanovení obsažených v § 183e ObchZ se neuplatní ustanovení § 183e odst. 2 ObchZ, podle kterého je navrhovatel v nabídce převzetí povinen uvést průměrnou a prémiovou cenu. Z logiky věci nepřipadá aplikace ustanovení v úvahu. Neuplatní se také § 183 odst. 12 ObchZ, neboť povinnost uveřejnit pozvánku na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání je v dispozici představenstva společnosti (stejně jako uveřejnit informace o výkupu) a povinnost nelze mechanicky přenést na hlavního akcionáře. 195 Tím, že zákonodárce založil působnost KCP (dnes ČNB) pro postup vytěsnění, převzal na sebe stát část odpovědnosti za správné stanovení výše protiplnění, aniž by měl dostatečné prostředky pro její ověření. 196 V případě, kdy by soud shledal oprávněným nárok minoritního akcionáře v rámci soudního přezkumu přiměřenosti protiplnění podle § 183k ObchZ, dostalo by se rozhodnutí ČNB schvalující přijetí 193

V ustanovení § 183e odst. 6 ObchZ se dále uvádí, že představenstvo je povinno uveřejnit získané informace, pokud by se tím zabránilo využití důvěrných informací a deformacím kapitálového trhu, nebo pokud by došlo ke značnému pohybu kurzu, případně nastaly dohady či spekulace ve vztahu k připravovanému výkupu a bylo-li lze očekávat, že by mohly mít vliv na přípravu výkupu. 194 Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz 195 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 378; Shodně Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz; I. Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 84. 196 Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 3.

52

dotčeného usnesení valné hromady do rozporu s rozhodnutím soudu a v úvahu by tak připadala aplikace zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu. 197

198

Navíc je

vůbec zpochybňováno kontrolní a ochranné působení ČNB s ohledem na její funkci a působnost. 199 Problematickým se také jeví, že ustanovení týkající se postupu ČNB v řízení o udělení souhlasu se vztahují na všechny účastnické cenné papíry bez ohledu na to, zda jsou kótované či nikoliv.

3.9

Některé další sporné otázky Nejasnosti vyvolává případná existence zadržovacího práva k dotčeným

účastnickým cenným papírům. Podle § 1 odst. 2 ZCP se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li ZCP nebo zvláštní právní předpis něco jiného. Lze proto usuzovat, že k listinným cenným papírům 200 může zadržovací právo podle § 175 odst. 1 OZ vzniknout. 201 Právní úprava vytlačení tuto problematiku nikterak

neřeší.

Zadržovací

věřitel

se

po

přechodu

vlastnického

práva

k

účastnickým cenným papírům na hlavního akcionáře stává fakticky neoprávněným držitelem, jelikož hlavní akcionář není jeho dlužníkem a osoba v (k němu) dlužnickém postavení již není vlastníkem předmětných cenných papírů. Je zde patrně třeba dovodit zánik zadržovacího práva a povinnost zadržovacího věřitele odevzdat cenné papíry společnosti, podobně jako u zástavních věřitelů. 202 U samostatně převoditelných práv, která nejsou vtělena do cenných papírů, je třeba dovodit, že zanikají také dnem přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře, a původním vlastníkům vzniká stejným způsobem právo na kompenzaci od hlavního akcionáře. Aby se předešlo pozdějším sporům, bude nezbytné zahrnout uvedenou záležitost do textu usnesení valné hromady. 203

197

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 198 Eliáš, K., Havel, B., op. cit. sub 46, s. 404. 199 Pokorná, J., op. cit. sub 48, s. 548 a 555. 200 Podle převařujícího názoru nemají zaknihované cenné papíry hmotnou podstatu a vznik zadržovacího práva je tak u nich z povahy věci vyloučen. Rozdílně k povaze zaknihovaných cenných papírů např. Brzobohatý, T. Povaha cenných papírů jako předmětu soukromoprávního vztahu. Právní praxe v podnikání, 1998, č. 7 – 8, s. 52. 201 Grulich, T. Nad některými problémy současné právní úpravy zadržovacího práva. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 106. 202 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258. 203 Tamtéž.

53

Taktéž u osob, které sice jsou oprávněny k výkonu všech práv akcionáře, jejich podíl na společnosti ale není prozatím reprezentován žádným cenným papírem, protože společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, i když jsou splněny podmínky pro jejich vydání (§ 155 odst. 1 věta druhá ObchZ) 204 , se lze domnívat, že i zde dochází k přechodu těchto podílů na hlavního akcionáře a těmto osobám vzniká právo na protiplnění stejným způsobem a za stejných podmínek jako vlastníkům účastnických cenných papírů. 205 Podobný by měl být také osud práv k účastnickým cenným papírům, s nimiž není spojen podíl na základním kapitálu společnosti (a nedopadá proto na ně § 155 odst. 1 ObchZ), a které doposud vydány nebyly (např. vyměnitelné a prioritní dluhopisy). 206 Problémy vyvolává také situace, kdy by došlo k převodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům na základě smlouvy uzavřené poté, co se již stal jejich vlastníkem hlavní akcionář, tj. po přechodu vlastnického práva na jeho osobu. Podle § 20 ZCP „stává se ten, na koho je cenný papír převáděn, vlastníkem tohoto cenného papíru i tehdy, jestliže převodce neměl právo listinný cenný papír převést, ledaže věděl nebo musel vědět, že převodce toto právo v době převodu neměl“, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Stejné pravidlo platí podle § 96 odst. 3 ZPKT i pro zaknihované cenné papíry. Dovozovat, že by smlouva o převodu byla platná, v případě dobré víry nabyvatele, 207 by bylo problematické už jen s ohledem na princip pozitivní materiální publicity skutečností zveřejněných v Obchodním věstníku. 208 Usnesení valné hromady, která rozhodla o vytlačení menšinových akcionářů, se obligatorně zapisuje do obchodního rejstříku. V souladu § 183l odst. 3 ObchZ přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti po uplynutí jednoho měsíce od zveřejnění zápisu usnesení v Obchodním věstníku. Mezitím však již nastoupí účinky ustanovení § 29 odst. 3 věty druhé ObchZ, které stanoví, že nejpozději od sedmnáctého dne po zveřejnění skutečností zapsaných do obchodního rejstříku jsou tyto údaje bezvýhradně závazné vůči každému, a to i kdyby o nich třetí osoba nevěděla a toto prokázala. Zdánlivý nabyvatel se proto v tomto případě nemůže dovolávat dobré

204

§ 155 odst. 1 věta druhá zní: „Osoba, která se podílí na základním kapitálu společnosti, je oprávněna vykonávat práva akcionáře jako společníka, i když společnost dosud nevydala akcie nebo zatímní listy, a to ode dne zápisu základního kapitálu, na němž se podílí, do obchodního rejstříku.“ 205 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 258. 206 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 388. 207 Štenglová, I., op. cit. sub 47, s. 90. 208 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 388; Čech, P., op. cit. sub 36, s. 661.

54

víry ohledně oprávnění převodce cenné papíry převést, ustanovení § 20 a ZCP a § 96 odst. 3 ZPKT se zde neuplatní. Podle § 183n odst. 1 ObchZ dochází k vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu okamžikem zveřejnění zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku. Dále je stanovena povinnost společnost o vyřazení informovat příslušného organizátora regulovaného trhu a současně požádat o „promítnutí vyřazení do příslušného seznamu“. Nejasné je, zda má organizátor regulovaného trhu vyčkávat na žádost společnosti a až následně vyřazení provést anebo zda mu zde implicitně vzniká povinnost vyřadit cenné papíry bez zbytečného odkladu po zveřejnění zápisu usnesení valné hromady o vytlačení do obchodního rejstříku. Jak uvádí I. Štenglová rozumné řešení by představovalo povinné pozastavení práva nakládat s dotčenými cennými papíry podle § 48 odst. 1 písm. b) ZPKT. V daném případě by však bylo nutné zajištění informovanosti organizátora regulovaného trhu s dostatečným časovým předstihem, což však zákon neukládá. 209 Pro dobrovolné pozastavení ze strany společnosti, příp. hlavního akcionáře zase nebude naplněn zákonný důvod, hlavní akcionář nemá navíc pro takový krok žádnou motivaci. 210 Zákonný přechod účastnických cenných papírů se totiž vztahuje i na osoby, které cenné papíry nabyly až v době po konání valné hromady rozhodující o výkupu. 211

209

Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 95. 210 K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 661. 211 Štenglová, I., in Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 90.

55

4

DALŠÍ ASPEKTY PRÁVA VÝKUPU

4.1

Ústavněprávní kontext Poněvadž při proceduře vytlačení dochází k zásahu do majetkových práv

menšinových

akcionářů,

vyvstávají

pochybnosti

ohledně

jeho

ústavněprávní

konformity. 212 Diskutována je především otázka vyvlastnění a ústavnosti úpravy jako celku, jakož i její jednotlivé prvky. Rozlišují se dvě základní úrovně problému. První úroveň nastoluje otázky obecné přípustnosti institutu squeeze-outu jako takového, tj. otázky jeho možného rozporu s ústavním pořádkem ČR (včetně mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána v souladu s čl. 10 Ústavy 213 ). Předpokládáme-li, že tento institut obecně přípustný je, představují druhou úroveň úvahy nad stávající úpravou tohoto institutu v českém obchodním zákoníku ve smyslu, zda vykazuje takové vady, které ji ve svém důsledku činí neústavní. 214 Případný rozpor i jen částí institutu s ústavně zaručenými právy a svobodami může vést ke stavu v právním státě nepřijatelnému. 215 Vytlačení (v obou svých formách) jako nucené ukončení účasti menšinových akcionářů na zanikající (převod jmění na jednoho akcionáře podle § 220p ObchZ) nebo trvající společnosti (výkup účastnických cenných papírů podle §§ 183i a násl. ObchZ) bývá částí odborné veřejnosti považováno za vyvlastnění svého druhu. 216 Argumentuje se v této souvislosti především, že úprava práva výkupu podle §§ 183i a násl. ObchZ je vyvlastněním rozporným s ústavním pořádkem, a měla by se proto zrušit. 217 Namítán je pravidelně konflikt s ustanoveními Listiny základních práv a svobod 218 (dále také „LZPS“ nebo „Listina“) a Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách 219 (dále jen „Úmluva“), 220 konkrétně rozpor s čl. 11 Listiny v podobě absence veřejného zájmu, nemožnosti omezení požadavku veřejného zájmu pouze na vertikální vztahy, zneužití 212

Čech, P., op. cit. sub 2, s. 10 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 214 Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii. 215 Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 883. 216 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 259. 217 Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 217. 218 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 219 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č.209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 220 Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 883. 213

56

většiny (§ 56a ObchZ) nebo nedostatečné záruky spravedlivé výše náhrady poskytované za „vyvlastňované“ cenné papíry. Upozorňováno bývá také na závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních dohod na ochranu investic a na dodržování zásady právní jistoty v právních vztazích. 221 Stále není zřejmé, jaký názor na tuzemskou úpravu vytlačení zaujme Ústavní soud České republiky, ačkoliv byly podány ústavní stížnosti, resp. návrhy obecných soudů na zrušení ustanovení zákona týkající se jak zrušení úpravy obsažené v § 220p ObchZ tak i ustanovení § 183i a násl. ObchZ. 222 Důsledkem vytěsnění je jednoznačně odnětí majetku (účastnických cenných papírů ve vlastnictví) menšinových akcionářů proti jejich vůli. O tom, zda se jedná o vyvlastnění nebo snad opatření vyvlastnění podobné, panuje mnoho neshod. Dovozuje se, že vyvlastnění jako veřejnoprávní institut je přípustné pouze ve vertikálních vztazích, to však nevylučuje možnost nuceného odejmutí daného předmětu práva i ve prospěch soukromé osoby. Právním důvodem pro vyvlastnění je nicméně vždy správní akt jako konkrétní opatření orgánu veřejné moci k tomu zákonem zmocněnému (nikoli právní úkon soukromoprávního subjektu). Jelikož rozhodnutí o vytlačení nemá podobu správní aktu, ale je projevem vůle samotné společnosti, se kterým zákon spojuje určité následky, nejsou naplněny zákonné znaky vyvlastnění. 223 Opačný názor odmítající chápání vyvlastnění jako pouze vertikálního institutu spočívá v tvrzení, že Listina zásadně rozhodování správního orgánu o vyvlastnění nepředpokládá, a chápe pojem vyvlastnění jako výraz zastřešující více způsobů nedobrovolného odnětí majetku nebo jiných forem omezení vlastnického práva. 224 P. Zima 225 argumentuje, že zcela zjevný je příklon právní doktríny k tomu, že i v soukromoprávních (horizontálních) vztazích v rámci akciových společností dochází k vyvlastnění menšinových akcionářů ať už ze strany hlavního akcionáře nebo managementu společnosti. K tomu dále uvádí, že ani

221

Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 775 a násl. 222 Podání Krajského soudu ve věci ústavnosti právní úpravy obsažené v § 220p ObchZ Ústavní soud usnesením ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 51/03 z formálních důvodů odmítl. Očekáváno je rozhodnutí ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 183i až 183n ObchZ sp. zn. Pl. ÚS 56/05. 223 Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 775 a násl.; Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 218. 224 Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 885. 225 Zima, P. Právo výkupu po x-té a nikoliv naposledy. Právní rozhledy, 2006, č. 19, s. 706.

57

Evropský soud pro lidská práva nepovažuje vyvlastnění za výlučně veřejnoprávní záležitost (viz rozhodnutí ve věci James and others v UK [1986] 226 ). Vyvlastnění připouští Listina v případě veřejného zájmu, za náhradu a pouze formou zákona (čl. 11 odst. 4 Listiny). Problematickým se v souvislosti s vytlačením jeví zejména požadavek na existenci veřejného zájmu. Podle výše uvedeného názoru ohledně nenaplnění zákonných znaků vyvlastnění, chybí-li vrchnostenský akt, je dovozováno, že tak i úvahy, zda-li je zde veřejný zájem dán či nikoliv, nejsou podstatné.

227

Názory se však různí, např. podle J. Dědiče je zase veřejný zájem již

předem daný, neboť je obsažen přímo v samotné zákonem dané možnosti o vytlačení rozhodnout. 228 Proti tomu M. Škop vyslovuje požadavek jasně deklarovaného veřejného zájmu, když nepovažuje skutečnost, že nedobrovolné odejmutí majetku umožňuje zákon, za dostatečné vyjádření veřejného zájmu. Odlišuje tzv. obecný veřejný zájem představovaný

zákonem

(jako

jeden

z předpokladů

vyvlastnění)

od

zájmu

specifikovaného. 229 V této věci shodně B. Havel dovozuje, že „… se veřejný zájem musí prokazovat při každém jednotlivém vyvlastnění ad hoc a nelze ho nahradit paušálním předpokladem, že je-li určité pravidlo o vyvlastnění obsaženo v zákoně, je tím eo ipso dán veřejný zájem.“ 230 S problematikou veřejného zájmu přímo souvisí otázka proporcionality. Ústavní soud vyslovil ve věci sp. zn. IV. ÚS 324/97 názor, že je-li někdo vlastníkem akcií o určité jmenovité hodnotě, jsou rizikem takového jeho postavení opatření spočívající v možném omezení nebo zasahování do takového jeho vlastnického práva. Tato opatření však vyžadují spravedlivou rovnováhu mezi požadavky obecného zájmu a ochrany základních práv jednotlivce. 231 K proporcionalitě české právní úpravy vytlačení, ať už ve formě převodu jmění nebo práva výkupu, se Ústavní soud doposud nevyjádřil. Princip proporcionality obecně deklaroval sice již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/94, kde stanovil podmínky vztahující se k posuzování možnosti omezení základního 226

Dostupné z databáze Evropského soudu pro lidská práva na http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/default.htm. 227 Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 775 a násl. 228 Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. III. Díl. Praha: Polygon, 2002, s. 2919 229 Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 886. (V uvedeném článku autor zakládá své tvrzení především na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci James and others v. UK. Odkazováno je rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu, např. sp. zn. III. ÚS 455/03). 230 Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 216. 231 Rozhodnutí je citováno také v příspěvku M. Škopa a B. Havla: Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 887; Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 219.

58

práva či svobody ve prospěch jiného základního práva nebo svobody. 232 Konkrétní aplikace tam obsažených závěrů a argumentů je však pro námi zkoumaný institut problematická a nejednoznačná; otázka, k jakému závěru by Ústavní soud při provedení „úplného testu proporcionality“ dospěl, zůstává otevřená. 233 Upozorňováno bývá také na rozpor s čl. 36 Listiny, když je tvrzeno, že úprava soudního přezkumu postupu vytlačení vykazuje závažné vady. Podle věty druhé odst. 2 čl. 36 Listiny nesmí být z pravomoci soudu „… vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny“. Nezbytné je v této souvislosti odlišit jednak přezkum výše poskytovaného protiplnění a jednak přezkum zákonnosti celého procesu. Minoritní akcionář má obě možnosti s tím, že se může dovolat svého práva na spravedlivou kompenzaci i za situace, kdy celý postup proběhl v souladu se zákonem. Úvahy o oslabení kontrolních mechanismů spočívají zejména v tvrzení, že rejstříkový soud v rámci rozhodování o skutečnostech zapisovaných do obchodního rejstříku neprovádí věcný přezkum. 234 Zákon však umožňuje minoritnímu akcionáři využít přezkumu v rámci řádného kontradiktorního a veřejného řízení prostřednictvím návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady jako obecného ochranného mechanismu pro všechny případy porušení zákona nebo stanov v souvislosti s rozhodováním valné hromady. 235 U práva výkupu toto potíže nečiní, souhlasím však s názorem, že v případě druhé formy vytlačení, převodu jmění na akcionáře je s ohledem na uplatnění ustanovení § 220h odst. 4 a § 131 odst. 3 písm. c) ObchZ minoritním akcionářům uplatnění jejich práv v řádném nalézacím řízení značně ztíženo. 236 Nedotaženosti jsou vlastní rovněž konstrukci soudního přezkumu výše protiplnění. Hlavní výtky spočívají v nejasnostech ohledně povahy řízení, ve skutečnosti, že důkazní břemeno nese žalující menšinový akcionář, stejně jako náklady řízení. Poukazováno je v této souvislosti zejména na znaky německého řízení Spruchverfahren, příp. na novou rakouskou úpravu obsaženou v GesAusG. 232

Jedná se jednak o vzájemné poměřování a jednak o požadavek šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva nebo svobody. Rozhodnutí je citováno podle Zima, P. Vývoj rozhodování Ústavního soudu ve věcech vyvlastňování investic v akciových společnostech. Právní rozhledy, 2006, č. 22, s. 826. 233 Zima, P. Vývoj rozhodování Ústavního soudu ve věcech vyvlastňování investic v akciových společnostech. Právní rozhledy, 2006, č. 22, s. 826 a 830. 234 Čl. 38 odst. 2 Listiny stanoví: „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.“ 235 Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 219 a násl. 236 K tomu blíže Zima, P. Vývoj rozhodování Ústavního soudu ve věcech vyvlastňování investic v akciových společnostech. Právní rozhledy, 2006, č. 22, s. 823 – 830 a tam citované rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 527/04 a disenty čtyř soudců k rozhodnutí ve věci sp. zn. Pl. ÚS 51/03.

59

Institut vytlačení je za předpokladu splnění určitých podmínek v judikatuře zahraničních soudů považován za ústavně konformní. Odkazováno je zpravidla na tři zásadní rozhodnutí Spolkového soudního dvora (německého ústavního soudu): Feldmühle 237 , Moto Meter 238 a DAT/Altana 239 . Vytlačení minoritních akcionářů ze společnosti proti jejich vůli se připouští za předpokladu ochrany jejich oprávněných zájmů. Konkrétně se jedná se jednak o požadavek existence účinné ochrany menšiny před zneužitím hospodářské moci ze strany hlavního akcionáře a jednak o požadavek zajištění vytlačovaným akcionářům plné hospodářské kompenzace ztráty právního postavení. 240 Souhlasím se závěrem, že vytlačení je svou podstatou soukromoprávní zásah do vlastnického práva, nikoliv veřejnoprávní a nejedná se tak o vyvlastnění. Považuji proto vytlačení za legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciových společností, který je postaven na jeho ekonomickém ospravedlnění. Takové tvrzení však nijak nepopírá požadavek na vymezení určitých podmínek, jejichž naplnění je předpokladem ústavní konformity právní úpravy tohoto institutu. Z obecného hlediska tak institut vytlačení (v obou jeho formách) pokládám za opodstatněný a v souladu s obecným pořádkem. Skutečností české právní úpravy však je, že vykazuje některé závažné vady. Přesto nepokládáme hlasy volající po zrušení celého institutu za oprávněné; měly by být pouze podnětem pro zákonodárce, aby vady stávající právní úpravy co nejdříve odstranil.

4.2

Ekonomické ratio legis Akciová společnost se tradičně považuje za obchodní společnost ryze

kapitálového typu. Jedním z mnoha jejích charakteristických znaků je existence relativně volné vazby mezi společností a jejími akcionáři, která má svůj projev jednak v omezené, resp. žádné odpovědnosti akcionářů za závazky společnosti a jednak ve 237

Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu Německé spolkové republiky ze 7. srpna 1962; BVerfG 14, 263; 1 BvL 16/60; Analýze tohoto rozhodnutí se ve svém příspěvku věnuje P. Zima (Zima, P. Převod jmění u nás a ve světě. Právní rozhledy, 2003, č. 12, s. 599-604). 238 Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu Německé spolkové republiky ze dne 23. srpna 2000, BVerfG; 1 BvR 68/95. Dostupné z: http://www.bundesverfassungsgericht.de/entscheidungen/rk20000823_1bvr006895.html. Rozhodnutí je citováno v článku P. Čecha (Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 9 – 11). 239 Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu Německé spolkové republiky ze dne 27. dubna 1999, BVerfG; 1 BvR 1613/94. Dostupné z: http://www.bundesverfassungsgericht.de/entscheidungen/rs19990427_1bvr161394.html. 240 Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 403.

60

skutečnosti, že se akcionáři zpravidla vůbec nepodílejí na aktivitách ani řízení společnosti. V kapitálových společnostech obecně a akciových zvláště jsou tak společníci předně investory, tj. poskytovateli kapitálu společnosti. To se projevuje obzvláště v postavení drobných akcionářů, jejichž motivací pro účast na společnosti „… je z podstaty věci maximalizace výnosu [jejich] investice prostřednictvím majetkové účasti, a nikoli účast na společnosti sama o sobě.“ 241 Navíc v situaci, kdy společnost ovládá většinový akcionář s 90% podílem na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, nemají drobní akcionáři prakticky žádnou možnost jakkoli výnosy z takové své investice ovlivnit, ať už snahou prosadit svou vůli na valné hromadě nebo mimo ni. V takové situaci je vliv menšinových společníků na společnost, její správu, řízení a realizaci jejích podnikatelských záměrů zanedbatelný; společnická povaha jejich právního postavení ustupuje jakoby do pozadí a stávají se z nich de facto pouzí finanční investoři. 242 V případě nuceného ukončení jejich účasti na společnosti se však pro ně otevírá možnost nové investice do jiných podnikatelských subjektů. Nicméně i v takové situaci menšinoví akcionáři nadále disponují svými akcionářskými a jinými právy a společnost je povinna zacházet s nimi jako se svými společníky. 243 Zákonné požadavky v podobě svolávání valné hromady, informačních povinností (vůči často i tisícům akcionářů) a jiných zákonem stanovených povinností společnost zatěžují a značně prodražují její chod. Nijak výjimečnými jsou také snahy o výkon práv menšinových akcionářů způsobem přímo ohrožujícím záměry většinového akcionáře a tím i strategické záměry a další rozvoj společnosti samotné. Typicky bývá k vyvíjení neopodstatněného nátlaku na společnost využíváno oprávnění domáhat se prohlášení usnesení valné hromady společnosti za neplatné. 244 V praxi tak často přínos, jaký minoritní akcionáři pro provozování společnosti mají, ani zdaleka neodpovídá zátěži, kterou pro společnost znamenají. 245 Vezmeme-li v potaz právnímu postavení menšinových akcionářů, mohou se náklady na uskutečňování jejich společnických oprávnění stát naprosto nepřiměřenými. „Jejich právní ochrana se tak paradoxně obrací 241

Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii. 242 Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 730. 243 Dvořák, T., op. cit. sub 32, s. 253. 244 Nad někdy až šikanózním využíváním tohoto oprávnění menšinovými akcionáři si posteskla M. Bartošíková v článku Bartošíková, M. Využití, či zneužití práva menšinového akcionáře? Právní rádce, 2004, č. 4, s. 1. 245 Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii; shodně Čech, P. Čech, P., op. cit. sub 2, s. 9.

61

ve svůj opak – stává se pro společnost ekonomickou zátěží, která negativně působí i na majetková práva společníků samotných.“ 246 Neefektivním vynakládáním prostředků z majetku společnosti dochází totiž ke ztrátám dopadajícím na všechny akcionáře, ve svém důsledku tedy i na ty minoritní. 247 Právní řády zemí s rozvinutým kapitálovým trhem proto zpravidla ve výše nastíněných případech umožňují přistoupit ke změně struktury společnosti. Zájem na efektivnějším fungování společnosti zde převažuje nad zájmem na ochraně společnické minority v podobě jejího dalšího setrvání ve společnosti. Squeeze-out je tak možné chápat jako „… opatření, ze kterého má prospěch jak hlavní akcionář, tak i minoritní akcionáři (zpravila „uzamčení“ v bezvýznamné minoritě bez možnosti reálně ovlivňovat chod společnosti) ….“ 248 Také je třeba mít na paměti, že je to právě většinový společník, který nese hlavní ekonomická rizika spojená s podnikáním společnosti. Vlastnictví majoritního podílu předpokládá nejen větší odpovědnost za správu a řízení, ale i větší ekonomické riziko, které hlavní akcionář ve srovnání s minoritou podstupuje. Z hlediska pojímání akciové společnosti jako formy pro investování by proto měla být přípustná opatření směřující ke zhodnocení investic těch akcionářů, jež mají na společnosti rozhodující podíl. 249 Jde o optimální vyvážení práv a odpovědnosti většinového akcionáře oproti minoritním akcionářům při správě a řízení společnosti; o překonání rozporu zájmu na ochraně minoritních akcionářů a zájmu na efektivitě fungování akciových společností. 250 Zásadní pohnutku tak pro úpravu vytlačení představuje „ekonomický argument, že ten, kdo vynaloží prostředky na získání rozhodujícího podílu na cílové společnosti, musí mít možnost – pokud dosáhne kvalifikované většiny – přeměnit cílovou společnost na 246

Pokorná, J. Squeeze-out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti? Právní fórum, 2004, č. 6, s. 239. 247 Tamtéž, s. 238; Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii. 248 Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nuceny-vykup-a-cena-akcii. 249 Pokorná, J. Squeeze-out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti? Právní fórum, 2004, č. 6, s. 238; Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 775. Odlišně Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 885, kde argumentuje, že „… převzetí majetku jedním akcionářem (stejně jako realizace práva výkupu) je natolik citelný zásah do práv minoritního akcionáře, že jej nemůže vyvážit vyšší riziko majoritního akcionáře.“ 250 Vážení protichůdných zájmů a obecnějšího problému mezí ochranných ustanovení v právu obchodních společností se dotklo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2963/99 (Právní rozhledy, 2000, s. 310 – 315) citované v článku Pokorná, J. Squeeze-out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti? Právní fórum, 2004, č. 6, s. 237 – 239. K úvahám nad postavením a zájmy akciové minority ve společnosti Eliáš, K. Mala herba cito crescit. Bulletin advokacie, 2000, č. 5, s. 7 – 23.

62

jednoosobní“. 251 Opora pro taková tvrzení spočívá v uznání oprávněného zájmu většinového akcionáře na volném rozvoji jeho podnikatelských aktivit. 252 V rámci procesů změn akcionářské struktury je institut vytěsnění menšinových akcionářů považován za legitimní doplněk úpravy povinných nabídek převzetí. Jeho účelem je nicméně zvýšit atraktivitu veřejných nabídek převzetí obecně. 253 Z tohoto důvodu je také pravidlo squeeze-outu (i sell-outu) součástí úpravy nabídek převzetí v komunitárním právu (Třináctá směrnice). 254 Jako postup věcně a časově navazující na nabídku převzetí představuje procedura vytěsnění nástroj ochrany navrhovatele, kterému se i přes předložení neomezené nabídky převzetí (a vynaložení nemalých prostředků) nepodařilo získat veškeré účastnické cenné papíry na společnosti. 255 Zavedení právní úpravy vytlačení může mít také vliv na celé národní hospodářství a funkčnost kapitálového trhu, chápeme-li možnost přistoupit k vytlačení minoritních akcionářů jako faktor zvyšující atraktivnost podnikatelského prostředí a motivující zahraniční investory ke vstupu do domácích společností. 256 Zvláštní význam má vytlačení právě v podmínkách tuzemského kapitálového trhu, pro který charakteristická značná roztříštěnost vlastnictví jako důsledek kupónové privatizace z počátku 90. let 20. století. Typické je tak pro domácí poměry enormní množství drobných akcionářů. Investiční očekávání mnohých z nich spočívala spíše ve vyhlídce na výplatu dividend a zvýšení hodnoty akcií než v možnosti podílet se na řízení privatizovaných společností. 257 Právě roztříštěná akcionářská struktura však je mnohdy považována za překážku náležité správy a řízení společnosti. Institut vytlačení je z hlediska své funkce významný také tam, kde dochází k začleněné akciové společnosti do koncernu. Pro majoritního akcionáře bývá nezřídka nevyhnutelné provést v cílové společnosti restrukturalizační opatření a přijmout kroky, které mohou být pro cílovou společnost potenciálně škodlivé, mohou však prospívat skupině (koncernu) jako celku. V takových situacích by proto měl mít majoritní akcionář drží-li na společnosti kvalifikovaný podíl možnost cenné papíry menšinových 251

Černá, S. op. cit. sub 1, s. 210. Tamtéž, s. 209. 253 Report of The High Level Group of Copany Law Experts on Issues Related to Takeover Bids [citováno 17. 4. 2007]. Dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/takeoverbids/2002-01-hlg-report_en.pdf, s. 15. 254 Čech, P., op. cit. sub 2, s. 10. 255 Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 846. 256 Černá, S. op. cit. sub 1, s. 209an. 257 Zima, P. Vývoj rozhodování Ústavního soudu ve věcech vyvlastňování investic v akciových společnostech. Právní rozhledy, 2006, č. 22, s. 825. 252

63

společníků „vykoupit“, a menšinoví akcionáři by naopak měli mít možnost takový odkup žádat. Právní úprava vytlačení má především značné ekonomické ospravedlnění. Umožňuje hlavnímu akcionáři prostřednictvím zjednodušení akcionářské struktury především zefektivnit chod společnosti, tj. její řízení a vnitřní organizaci. Vedle administrativních úspor přímo odvislých od odbourání akciové minority může mít z hlediska nákladové optimalizace význam také nevyhnutelné zrušení kotace společnosti na regulovaných trzích. 258 Je však vždy potřeba mít na paměti, že míra ekonomické účelnosti institutu závisí na konkrétním legislativně technickém provedení předmětné právní úpravy. 259

258

Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 559. 259 Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des ÜbernahmerichtlinieUmsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 403.

64

ZÁVĚR Tématem mé diplomové práce je právo výkupu neboli tzv. pravý squeeze-out jako relativně nový právní institut práva obchodních společností, který byl do českého právního řádu zaveden v polovině roku 2005. Stěžejním cílem práce bylo provést podrobnější analýzu zkoumaného institutu, za tím účelem zpracovat relevantní domácí odbornou literaturu a nastínit i jisté srovnání se zahraniční úpravou. Zakotvení práva výkupu účastnických cenných papírů jako nové formy vytlačení (vedle již existujícího zrušení společnosti s převodem jmění na společníka, které není díky své složitosti, zdlouhavosti a především faktické nevýhodnosti pro většinového akcionáře příliš využíváno,) se setkalo s vlnou kritiky jak médií tak odborné veřejnosti. Předmětem této kritiky byl zejména zcela nesystémové přístup českého zákonodárce a celková „nedotaženost“ jednotlivých ustanovení předmětné právní úpravy. Některé nedostatky byly odstraněny novelou (zákon č. 377/2005 Sb.) následující krátce po nabytí účinnosti původního znění právní úpravy (zákon č. 216/2005 Sb.). Novela přispěla zejména k větší ochraně práv minoritních akcionářů, a to díky zakotvení kontroly Komise pro cenné papíry (dnes České národní banky) ve věci přezkoumání přiměřenosti výše poskytovaného protiplnění, dále výslovnému požadavku na poskytování protiplnění pouze v penězích a s tím související povinnosti hlavního akcionáře deponovat finanční prostředky ve výši potřebné k výplatě protiplnění u třetího subjektu (obchodníka s cennými papíry nebo banky). Na základě provedené podrobné analýzy jednotlivých ustanovení české právní úpravy vytlačení obsažených v § 183i až 183n obchodního zákoníku lze nicméně dospět k závěru, že stávající právní úprava zkoumaného institutu je i nadále v mnohém nejasná a interpretačně nejednoznačná. S výtkami ohledně nízké kvality legislativně technického zpracování, neodpovídajícího systematického uspořádání a řady věcných nedostatků je tak možné jedině souhlasit. Mnohé doposud diskutované otázky jistě mohly, ale hlavně měly být vyřešeny ještě v průběhu legislativního procesu. Způsob přijetí předmětné právní úpravy nemůže být v žádném případě omluvou pro českého zákonodárce za jeho nekoncepční přístup, a to nejen s ohledem na význam zásady právní jistoty v právním státě. Opakovaně bývá vyslovováno, že institut squeeze-outu má především značné ekonomické ospravedlnění; v Evropě představuje též již vcelku běžný právní nástroj pro

65

realizaci změn vlastnické struktury akciové společnosti. Jeho zakotvením v jednotlivých národních právních řádech se tak projevuje určitý posun ve vnímání právního postavení akcionářů a jejich společenstevního účastenství, když je na ně stále více pohlíženo jako na kapitálové investory, nikoliv čistě na společníky, tj. členy určitého společenství. Vytlačení se týká situací, kdy již drobní akcionáři nemají žádný reálný vliv na řízení společnosti, a přínos, jaký v praxi pro společnost mají, nekoresponduje se zátěží, kterou pro společnost znamenají. Ve svém konečném důsledku je účelem vytěsnění koncentrace kapitálu a především zvýšení efektivity řízení a správy společnosti (a v konečném

důsledku

konkurenceschopnosti

daného

podniku)

prostřednictvím

odbourání nákladů spojených s přítomností akciové minority podílející se na společnosti. Hlavní funkcí a svým způsobem i ospravedlněním zavedení institutu do českého právního řádu byla snaha zmírnit roztříštěnost akcionářských struktur tuzemských společností, resp. umožnit majoritním akcionářům získání úplné kontroly nad jimi ovládanými společnostmi a zprostředkovaně tak podpořit konkurenceschopnost domácích podnikatelských subjektů a podpořit atraktivitu domácího prostředí pro zahraniční investory. Jakkoli můžeme považovat celou proceduru za ospravedlnitelnou, je vždy nutné respektovat práva menšinových akcionářů založená na principu ochrany vlastnictví. Vytěsňovaným menšinovým akcionářům je proto nezbytné zaručit poskytnutí plné kompenzace za jejich pozbytou účast na společnosti a náležitou ochranu jejich práv před zneužitím moci ze strany hlavního akcionáře. Díl pozornosti byl proto věnován též ústavněprávnímu kontextu začlenění práva výkupu do českého obchodního zákoníku. Současné podobě úpravy vytlačení je především vytýkáno, že vytlačovaným akcionářům neposkytuje odpovídající účinné ochranné nástroje proti zásahům do jejich práva na pokojné užívání majetku a práva na spravedlivý proces. Dle našeho mínění, souvisí pochybnosti o ústavněprávní konformitě institutu vytlačení primárně s problematickým legislativně technickým provedením předmětné právní úpravy, která vykazuje vady v takové míře, že se ztotožňujeme s názorovým požadavkem na její změnu. Ta by měla spočívat jednak ve vyřešení interpretačně nejednoznačných částí zákona, v odpovídajícím navázání jednotlivých ustanovení na obecnější úpravu a jednak v uvedení právní úpravy tohoto institutu do souladu s komunitárním právem, v to zahrnujíc i zavedení zrcadlového institutu sell-outu. Lze pouze polemizovat nad tím, proč český zákonodárce přistoupil k úpravě pouze jedné strany vztahu mezi hlavním akcionářem a minoritními akcionáři a nikoli současně také rubu téhož spočívajícího 66

v oprávnění minoritních akcionářů požadovat od hlavního akcionáře odkoupení účastnických cenných papírů v jejich vlastnictví v zásadě za stejných podmínek jako pro vytěsnění. Členským státům Evropské unie ukládá zavedení procedury squeeze-outu i sell-outu směrnice o nabídkách převzetí. Zakotvení obou uvedených právních instrumentů v českém právním řádu je tak obligatorní vzhledem k závazkům, které pro ČR vyplývají z jejího členství v EU. Ve svém současném znění však úprava práva výkupu v mnohých aspektech přímo odporuje komunitárním právu, když lhůta pro transpozici směrnice do národních právních řádů členských zemí EU uplynula v květnu 2006. Takový stav navozuje nejrůznější problémy a rizika, která s nezapracováním směrnice souvisí (např. v podobě žalob za pozdní harmonizaci, řízení o porušení Římské smlouvy). Institut vytlačení považujeme dnes již za nedílnou součást moderního práva obchodních společností, resp. kapitálových trhů, představuje jednu z variant transformací obchodních společností. Často je poukazováno na nezbytnost provázání vytěsnění s právní úpravou koncernů. Teprve pak se může tomuto právnímu nástroji dostat svého plného opodstatnění. Je nutno poznamenat, že se tuzemská právní úprava i v tomto ohledu vyznačuje jistou odtržeností. Krátce po nabytí účinnosti právní úpravy práva výkupu se zvedla okamžitá vlna squeeze-outů, která v průběhu roku 2006 mírně polevila. Podle údajů České kapitálové informační agentury (ČEKIA) byly k lednu 2007 procesy vytlačení uskutečněny v 238 společnostech, záměr oznámilo prozatím 256 subjektů. Odhadována částka, kterou majoritní akcionáři českých společností zaplatí za doposud oznámené procesy vytlačení minoritních vlastníků, se blíží 10,5 miliardám korun. 260

260

http://ipoint.financninoviny.cz/cekia-nejvetsim-vyvlastnovatelem-minoritnich-akcionaru-je-statemovladany-cez.html.

67

RESUMÉ The paper deals with the issue of squeeze-out procedures in the Czech Republic. Specifically, it is devoted to the right of the majority shareholder of a joint-stock company to force minority shareholders to sell their shares, exclusively, recognized in the Czech legal terminology as the right of buyout. The new law on squeeze-outs (buyouts) was enacted in June 2005 and introduced a new squeeze-out option for majority shareholders into Czech law. The existing alternative was based on winding up the target company and transferring all its assets on the majority shareholder. For its complicacy and procedural lengthiness it has not been asserted much in practice. The right to buyout is available to a majority shareholder holding at least 90 % of shares of a Czech joint-stock company. Such shareholder has the right to request the board of directors to call a shareholders meeting to decide on the squeeze-out of the minority shareholders. After the shareholders meeting passes the decision on the squeeze-out, the board of directors files an application to register the squeeze-out decision in the Commercial Register. The forced transfer of the shares becomes effective one month from the publication of the registration court's notice that the squeeze-out decision has been registered. The majority shareholder must pay the minority shareholders a fair compensation for their shares, which will be determined by an expert and approved by the Czech National Bank. The compensation can only occur in the form of a pecuniary consideration. Shortly after the implementation of the new law into the Czech legal order an amendment to improve protection rights for minority shareholders was enacted. Apart from the two legal requirements already mentioned (an approval by the CNB and the obligatory pecuniary form of the compensation) a duty of the majority shareholder to deposit with a bank or a stockbroker an amount of money required for the payment of the shares were also newly introduced. The squeeze-out regime enables majority shareholders to acquire all the remaining securities of the target company. It is possible for the majority shareholder to exercise the squeeze-out right no later than three months from the day the 90% threshold was acquired otherwise the right expires. (However, the three-month period runs anew after the shareholding has been transferred to a third person, that is, this restriction can be easily bypassed. Soon after its enactment, the squeeze-out law became a popular topic of an intense political and legal dispute. The subject matter of the critique comprised mainly

68

of the absolutely non-conceptual approach of the Czech legislator and the overall low quality of individual legal provisions, their unclearness and defectiveness in many cases. The right to squeeze-out is also sometimes seen as unconstitutional as it implies an intrusion into minority shareholders constitutional (property) rights. The new squeeze-out regime is thus currently being challenged under constitutional law. There have been complaints against the squeeze-out law submitted to the Czech Constitutional Court. The outcome of the pending litigation is still uncertain. Apart from increasing the competitiveness of companies and attracting more foreign investors to the country as a result of simplifying settlements with minority shareholders, one of the main intentions behind the Czech squeeze-out law was to liberate Czech joint-stock companies from hundreds of small shareholders who acquired their participations during the process of the coupon privatization in the early 1990s. The fragmented shareholding structure of the companies was seen as an obstacle to their efficient administration and management. In the situation of only a small existing portion of shareholder minority, such shareholders lack any actual influence on the company and its activities. In fact, under such circumstances minority shareholders may become a burden for the company rather than a contribution to its overall functioning. Convening shareholders' meetings, meeting notification and other duties stipulated by law towards shareholders may imply significant financial, organizational as well as time costs. Unlike the EU Directive on Takeover Bids (laying down minimum standards and creating level playing field for takeovers within the EU), the Czech squeeze-out regime does not require the squeeze-out to be preceded by a takeover bid. Additionally, the right to squeeze-out may be exercised both in listed and unlisted companies. Lastly, the corresponding right of the minority shareholders to force the majority shareholder to buy their shares (sell-out) has not been implemented yet. The EU Takeover Directive was due to be implemented across the EU on May 20 2006. In the current state of affairs the Czech squeeze-out regime is thus in many aspects contradictory to the legal requirements set by the Directive. The enactment of the squeeze-out law triggered an immediate wave of squeeze-outs. In 2006 there have been far fewer squeeze-out procedure carried out than in the year before. As of January 2007, 238 companies had completed squeeze-outs. Costs to the majority shareholders are expected to amount to CZK 10.5 billion.

69

LITERATURA Knižní publikace ƒ

Bartošíková, M., Plíva, S., Štenglová, I. Obchodní zákoník. Dodatek ke komentáři. 10. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.

ƒ

Černá, S. Obchodní právo. Akciová společnost. 3. díl, Praha: ASPI, 2006.

ƒ

Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. III. Díl. Praha: Polygon, 2002.

ƒ

Dědič, J., Kříž, R., Štenglová, I. Akciové společnosti. 5. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2003.

ƒ

Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005.

ƒ

Eliáš K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005.

ƒ

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha: Linde, 2006.

ƒ

Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006.

ƒ

Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník. Úplný text zákona s komentářem. 1. vydání. Praha: Linde, 2006.

ƒ

Richter, T. Kuponová privatizace a její vliv na správu a financování českých akciových společností. Praha: Karolinum, 2005.

ƒ

Štenglová, I. Přehled judikatury ve věcech obchodních společností. Praha: ASPI, 2002.

Časopisecké články ƒ

Althuber, F., Krüger, A. Squeeye-out in Österreich. Die Aktiengesellschaft, 2007, Heft 6, S. 194 – 200.

ƒ

Arnold, M. Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz: Squeeze-out künftig ohne HV möglich. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 10, S. R224 – R226.

ƒ

Austmann, A., Mennicke, P. Übernahmenrechtlicher Squeeze-out und Sell-out. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2004, Heft 18, S. 846 – 855.

70

ƒ

Bartošíková, M. Využití, či zneužití práva menšinového akcionáře? Právní rádce, 2004, č. 4, s. 1.

ƒ

Baums, T. Aktuelle Entwicklungen im Europäischen Gesellschaftsrecht. Die Aktiengesellschaft, 2007, Heft 3, S. 57 – 65.

ƒ

Bejček, J. Princip rovnosti a ochrana slabšího. Právní fórum, 2004, č. 4, s. 129 – 132.

ƒ

Brzobohatý, T. Povaha cenných papírů jako předmětu soukromoprávního vztahu. Právní praxe v podnikání, 1998, č. 7 – 8, s. 51 – 56.

ƒ

Čech, P. Další zamyšlení nad úpravou nuceného výkupu akcií. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 9 – 11.

ƒ

Čech, P. K (četným) problémům právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (squeeze-out). Právní rozhledy, 2005, č. 18, s. 651 – 663.

ƒ

Čech, P. K některým výkladovým problémům v poslední novele obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 10, s. 1 – 10.

ƒ

Čech, P. Neslučitelnost českého obchodního práva s právem ES se dál prohloubila. Právní zpravodaj, 2007, č. 2, s. 8 – 10.

ƒ

Čech, P. Nová evropská směrnice o nabídkách převzetí. Právní zpravodaj, 2004, č. 10, s. 7 – 11.

ƒ

Čech, P. Přijatá novela druhé směrnice k vyšší flexibilitě základního kapitálu. Právní zpravodaj, 2006, č. 11, s. 1 – 5.

ƒ

Čech, P. Připravované změny v evropské úpravě tvorby a zachování základního kapitálu. Právní rozhledy, 2005, č. 6, s. 214 – 218.

ƒ

Čech, P. Sjednocen dohled nad finančním trhem (roztříštěnost úpravy ale přetrvává). Právní zpravodaj, 2006, č. 4, s. 6 – 9.

ƒ

Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 1 – 6.

ƒ

Dědič, J., Pihera, V. Nucený výkup a cena akcií. Ekonom, 25. 5. 2006 [citováno 10. 4. 2007]. Dostupný z: http://ihned.cz/c3-18533990-000000_d-nucenyvykup-a-cena-akcii.

ƒ

Dědič, P., Čech, P. Úprava nabídek převzetí neslučitelná s právem ES je hrozbou pro ČR. Právní zpravodaj, 2006, č. 6, s. 7 – 9.

ƒ

Doležil, T., Havel, B. Squeeze-out trochu jinak. Jurisprudence, 2005, č. 8, s. 9 - 15.

71

ƒ

Dvořák, T. Squeeze-out aneb má drobný akcionář důvod k pláči? Právní fórum, 2005, č. 7, s. 253 – 259.

ƒ

Eliáš, K. Mala herba cito crescit. Bulletin advokacie, 2000, č. 5, s. 7 – 23.

ƒ

Frhr. V. Schnurbein, C. Anfechtung von Squeeze-out-Beschlüssen und Registersperre. Die Aktiengesellschaft, 2005, Heft 19, S. 725 – 734.

ƒ

Grulich, T. Nad některými problémy současné právní úpravy zadržovacího práva. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 106 – 112.

ƒ

Havel, B. Squeeze-out. Protiústavní nebo legitimní nástroj změny vlastnické struktury akciové společnosti? Právní rozhledy, 2004, č. 21, s. 773 – 778.

ƒ

Havel, B. Vyvlastnění, vytlačení akcionářů a ústavnost. Právní rozhledy, 2006, č. 6, s. 215 – 220.

ƒ

Havel, B., Doležil, T. A zase ten squeeze-out. Úvahy nad interpretací § 183i a násl. ObchZ. Právní rozhledy, 2005, č. 17, s. 633 – 638.

ƒ

Josková, L., Pelikán, R. Squeeze-out po česku. Právní zpravodaj, 2005, č. 6, s. 6 – 8.

ƒ

Kort, M. Hauptaktionär nach § 327a Abs. 1 Satz 1 AktG mittels Wertpapierdarlehen. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 16, S. 557 – 563.

ƒ

Meyer, A. Änderungen im WpÜG durch die Umsetzung der EUÜbernahmerichtlinie. Wertpapier-Mitteilungen, 2006, Heft 24, S. 1135 – 1144.

ƒ

Pokorná, J. Squeeze-out: ochrana menšinových akcionářů nebo efektivita činnosti akciové společnosti? Právní fórum, 2004, č. 6, s. 237 - 239.

ƒ

Rühland, P. Der übernahmerechtliche Squeeze-out im Regierungsentwurf des Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes – Ökonomisch sinnvoll, aber nicht vollständig mit höherrangigem Recht vereinbar. Neue Zeitschrift für Gesellschaftsrecht, 2006, Heft 11, S. 401 – 407.

ƒ

Seibt, C. H., Heiser, K. J. Analyse der Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetzes (Regierungsentwurf). Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 9, S. 301 – 320.

ƒ

Škop, M. Některé ústavněprávní rysy úpravy vytlačení menšinových akcionářů. Právní rozhledy, 2005, č. 24, s. 883 – 889.

ƒ

Tretzmüller-Szauer, C. Squeeue-out-Regelungen im Entwurf zum Übernahmerichtlinie-Umsetzungsgesetz. Die Aktiengesellschaft, 2006, Heft 5, S. R83 – R84.

ƒ

Zima, P. K tzv. hromadným žalobám. Právní rozhledy, 2003, č. 4, s. 178 – 182.

72

ƒ

Zima, P. Právo výkupu po x-té a nikoliv naposledy. Právní rozhledy, 2006, č. 19, s. 705 - 709.

ƒ

Zima, P. Převod jmění u nás a ve světě. Právní rozhledy, 2003, č. 12, č. 599 - 604.

ƒ

Zima, P. Squeeze-out a Spruchverfahren. Právní rozhledy, 2005, č. 1, s. 27 – 30.

ƒ

Zima, P. Vývoj rozhodování Ústavního soudu ve věcech vyvlastňování investic v akciových společnostech. Právní rozhledy, 2006, č. 22, s. 823 – 830.

Ostatní Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/13/2005 ze dne 9. 11. 2005 „K některým otázkám spojeným s vytěsněním“, publikované na www.sec.cz. Stanovisko Komise pro cenné papíry č. STAN/9/2005 ze dne 18. 8. 2005 „K vyřazení z obchodování na regulovaném trhu při tzv. vytěsnění (§ 183n obchodního zákoníku)“, publikované na www.sec.cz Report on the proposal for a directive of the European Parliament and of the Council amending Council Directive 77/91/EEC, as regards the formation of public limited liability companies and the maintenance and alteration of their capital [citováno 13. 4. 2007]. Dostupný z: http://www.europarl.europa.eu. Report of The High Level Group of Copany Law Experts on Issues Related to Takeover Bids [citováno 17. 4. 2007]. Dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/company/docs/takeoverbids/2002-01-hlgreport_en.pdf. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2000 sp. zn. 32 Cdo 2963/99. Právní rozhledy, 2000, s. 310 – 315. Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 1. 1998, sp. Zn. IV. ÚS 324/97. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997 sp. zn. 1 Odon 88/97. Právní praxe v podnikání, 1998, č. 4, s. 24 – 29.

http://bundesrecht.juris.de/ http://europa.eu/ http://ipoint.financninoviny.cz/ http://www.bundesverfassungsgericht.de http://www.eur-lex.europa.eu/ http://www.iflr.com/ www.concourt.cz www.iflr.com

73

Seznam použitých právních předpisů Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č.209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. BGBl I 1965, 1089, Aktiengesetz BGBl I 2003, 838, Spruchverfahrensgesetz BGBl. I S. 3822, Wertpapiererwerbs- und Übernahmegesetz

74