Právo, spor, mediace (právní a psychologické aspekty)

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra právní teorie

Bakalářská práce

Právo, spor, mediace (právní a psychologické aspekty)

Veronika Foltynová 2014/2015

„Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právo, spor, mediace (právní a psychologické aspekty) vypracovala sama. Veškeré zdroje a prameny, kterými jsem se při vypracování práce inspirovala, jsem uvedla v citaci pod čarou, i v seznamu použité literatury“

____________________________ Veronika Foltynová

Touto cestou bych chtěla poděkovat paní JUDr. Karin Brzobohaté, Ph.D. za její odborné vedení při tvorbě této bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat mým blízkým, za jejich neustál

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá charakteristikou alternativního řešení sporu obecně, jeho srovnáním se soudním řešením sporů, jakož i vysvětlením pojmu mediace. Text práce je členěn do dvou částí. První část teoreticko-doktriální je věnována charakteristice základních pojmů, které souvisí s alternativním řešením sporů, vymezení pojmu mediace a principů, které jsou pro mediaci charakteristické. Ve druhé praktické části se věnuji využití mediace v ČR, je zde také popsána úspěšnost mediace a v neposlední řadě názory na mediaci několika mediátorů v ČR. Práce je rovněž doplněna o případovou studii. Klíčová slova Alternativní způsoby řešení sporů, mediace, konflikt, soudní řízení, kompromis, dohoda, nestrannost.

Abstract This thesis follows up the characteristic of alternative dispute resolution in general, its comparison with resolution of a litigation and also an explanation of the term mediation. The text of the thesis is divided into two parts. The first part which is theoretical and doctrinal is dedicated to a characteristic of basic terms that are relevant to alternative dispute resolution, definition of the term mediation and principles which are typical for a mediation. The second part studies applications of mediation in the Czech Republic, describes success rate of mediation, and also includes opinions on mediation of several mediators in the Czech Republic. The thesis includes a case study as well.

Key words Alternative dispute resolution, mediation, conflict, legal proceeding, compromise, agreement, impartiality.

Obsah Úvod …………………………………………………………………………….. 7 I. Teoreticko-doktriální část ………………………………………….……….… 9 1. Základní teoretické aspekty …………………………………………….……. 9 1.1. Pojem alternativní řešení sporu ……………………………………... 9 1.2. Pojem mediace ……………………………………………………. 10 1.3. Principy mediace …………………………………………………. 12 2. Subjekty mediace …………………………………………………………… 16 2.1. Strany sporu ………………………………………………………. 16 2.2. Zástupci stran ……………………………………………………... 17 2.3. Mediátor …………………………………………………………... 18 3. Fáze mediace ………………………………………………………………… 22 3.1. Příprava na mediaci ………………………………………………... 22 3.2. Zahájení mediace …………………………………………………... 23 3.3. Samotný průběh mediace ………………………………………….. 23 3.4. Uzavření dohody …………………………………………………... 25 4. Právní úprava mediace ………………………………………………………. 26 4.1. Mezinárodní úprava mediace ……………………………………… 26 4.2. Evropská úprava mediace ………………………………………….. 27 4.3. Vnitrostátní úprava mediace ……………………………………….. 29 II. Praktická část ………………………………………………………………... 32 1. Využití mediace v praxi ……………………………………………………... 32 1.1. Vhodnost použití mediace …………………………………………. 32 1.2. Úspěšnost mediace ………………………………………………… 33

1.3. Případová studie …………………………………………………… 34 1.4. Mediace v praxi ……………………………………………………. 37 Závěr …………………………………………………………………………… 39 Seznam použitých zdrojů ………………………………………………….…… 41

Úvod Tato práce je mj. věnována vylíčení specifik alternativních způsobů řešení sporů, zejména pak mediace, to vše ve světle relativně nové zákonné úpravy, tj. zákona o mediaci. Toto téma jsem si zvolila především z toho důvodu, že je pro mne velice zajímavé a ráda bych se této problematice v budoucnu věnovala. Osobně je mi totiž mnohem bližší řešení jakýchkoli konfliktů, resp. sporů dohodou než je nechat vykrystalizovat natolik, aby bylo nutné obrátit se na soud. Ve své práci se tak budu zejména věnovat vylíčení výhod tohoto způsobu řešení sporů (bez ohledu na jejich povahu). Hlavní cíle této práce jsem stanovila takto: vysvětlení termínu alternativní řešení sporů, definice pojmu mediace, principy mediace, subjekty mediace v rámci české právní úpravy. Na základě právě uvedeného se ve své práci zabývám těmito hypotézami: • mediační řízení je efektivní alternativou k soudnímu řízení - jestliže vyjde

najevo, že strany jsou v rámci mediačního řízení schopny vyřešit svůj spor, resp. konflikt za kratší dobu, než je průměrná doba trvání civilního řízení v České republice, bude tato hypotéza potvrzena, v opačném případě bude vyvrácena; • mediátor není odpovědný za výsledek mediačního procesu - bude-li

z analýzy právního předpisu, jenž upravuje mediaci v České republice, tj. zákon o mediaci zřejmé, že mediátor není odpovědný za výsledek mediačního procesu, resp. za znění mediační dohody, bude tato hypotéza potvrzena, v opačném případě bude vyvrácena; • sporné strany jsou v mediačním řízení v lepším postavení než v řízení před

soudem - pokud z textu vyjde najevo, že strany sporu mají jiné, přesněji lepší postavení než v rámci řízení soudního bude tato hypotéza potvrzena, jinak bude vyvrácena.

7

Bakalářská práce je, kromě úvodu a závěru, rozdělena do dvou částí. První část je teoreticko-doktriální a je tvořena čtyřmi kapitolami. První kapitola se věnuje především vymezení termínu alternativní způsoby řešení sporů, pojmu mediace, resp. jejich principy. Druhá kapitola je věnována rozboru subjektů v mediačním procesu. Třetí kapitola je pak celá věnována problematice procesu mediace, a to jednak od předmediačního jednání až po sepsání, resp. splněním dohody. Poslední kapitola se věnuje právní úpravě mediace a to jak na mezinárodní, evropské i vnitrostátní úrovni. Druhá část je praktická, vyobrazuje mediaci z praktického pohledu a samotné využití mediace v praxi. Vzhledem k tomu, že právní úprava mediace v rámci České republiky je relativně nová, činí výklad některých ustanovení, a to i soudům, jisté problémy, čemuž se také ve své práci věnuji. Ve své práci jsou použity tyto následující vědecké metody: deskripce, komparace, syntéza, analýza a analogie. Vědeckou metodu deskripce v textu používám zejména v souvislosti s obecným popisem problematiky, jakož i při vysvětlování dílčích pojmů. Komparace je v práci užita při srovnávání soudního řízení a vybraných alternativních způsobů řešení sporů. Při zpracovávání této bakalářské práce mi, kromě odborné právnické a psychologické literatury, posloužily články právních časopisů dostupné z právních informačních systémů a také webové stránky portálů zabývající se právní problematikou.

8

I. Teoreticko – doktriální část 1. Základní teoretické aspekty Cílem této kapitoly je seznámení se s ústředními pojmy, které se vztahují k dané problematice. Kapitola základní teoretické aspekty se věnuje vysvětlení pojmu alternativního řešení sporu, přičemž jednou z metod alternativního řešení sporu je také mediace. Pojmu mediace se věnuji v druhé podkapitole a závěr této kapitoly je věnován principům mediace.

1.1.

Pojem alternativní řešení sporu

Jedním ze způsobů, jak je možné řešit konfliktní situaci, resp. spor je využití soudů, tedy mocenské organizované struktury společnosti. Dále, kromě soudních institucí, připadá v úvahu využití tzv. metod alternativního řešení sporů (dále i ADR). Právě uvedené nabízí jistou alternativu k řešení sporu před soudy, tedy veřejnou mocí, a nabízí možnost výběru mezi dvěma případně i více způsoby, jak řešit spor. 1 Zkratka ADR je složena z počátečních písmen tří anglických slov - alternative dispute resolution, což v překladu znamená alternativní řešení sporu. K tomuto je třeba uvést, že ADR představuje alternativu k soudnímu řízení hned v několika aspektech. Nejdůležitějším je úspora času, která je velkou měrou způsobena tím, že alternativní způsoby řešení sporů nejsou stiženy takovou mírou formality, jako např. řízení soudní a nedochází tak ke

1

RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1.

9

zbytečným průtahům. 2 Další nepochybnou výhodou ADR jsou rovněž menší náklady na vedení sporu, jakož i zachování jisté důvěrnosti, což je způsobeno tím, že taková alternativní řízení jsou zpravidla neveřejná řízení a důraz je kladen i na mlčenlivost účastníků řízení. Proces ADR řídí odborná třetí osoba (nebo více osob), jež vede řízení ke spokojenosti obou stran sporu. Výsledkem, kterého se má pomocí ADR dosáhnout není, jako v případě soudního řešení sporů určit vítěze sporu, nýbrž nalézt nejvhodnější řešení pro obě strany. Metody ADR jsou koncipovány odlišně od soudních řízení. Základní rozdíl spočívá v tom, že sporné strany si mohou samy zvolit, pro kterou metodu ADR se při řešení svého konfliktu rozhodnou. Primárním cílem ADR je docílit vzájemné dohody stran. Společným znakem metod ADR je jistá volnost (zákonem jsou nastaveny pouze určité mantinely) při úpravě vlastních pravidel řízení. Tato pravidla mohou být určena buď stranami sporu, nebo osobou, která řízení vede. V souvislosti s pojmem ADR je možné rozlišit celou řadu alternativních řízení, přičemž mezi nejvýznamnější lze řadit mediaci, vyjednávání, partnerství, konciliaci, mini-trial, rozhodčí řízení, med-arb, jeho dvojče arb-med a medaloa.

1.2. Pojem mediace Mediace je jedním ze způsobů, kterým se dá řešit konflikt za pomoci neutrálního procesního odborníka - mediátora. Je také jednou z hlavních metod alternativních řešení sporu. Slovo mediace je odvozen z latinského slova medius, což znamená nestranný, prostřední.3 Pojem mediace se odvíjí od oblasti, kterou

2

JÍLKOVÁ, Renáta. Alternativní způsoby řešení sporů. Proč mediace? Bulletin advokacie, 2002, č. 10, s. 70 a násl. 3

HOLÁ, Lenka. Mediace. Způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003, s. 50. ISBN: 978-80-247-3134-6.

10

řeší, také typem vztahů či samotnými pravidly dané účastníky. Z právě uvedeného je tedy zřejmé, že neexistuje jednotná definice pojmu mediace. Přední český mediátor, Jiří Plamínek ve své knize uvádí, že mediaci lze vyjádřit dvěma názory. Menšinový názor hovoří o zásahu nebo formě intervence do konfliktu a většinový hovoří o způsobu zvládání konfliktu. 4 Lenka Holá, mediátorka, je zastánkyní vlastní definice mediace, a mediaci chápe jako: „Metodu řešení konfliktu, při níž neutrální kvalifikovaná osoba pomáhá účastníkům konfliktu ve vzájemném dorozumívání, jehož cílem je dosažen jejich spokojenosti s procesem i výsledkem řešení konfliktu.“ 5 Z výše uvedeného lze dovodit, že mediace je neformální a hlavně mimosoudní řešení sporu, které se řídí vlastními pravidly a tento způsob řešení konfliktu je pod dohledem odborné třetí osoby – mediátora. Cílem mediace je docílit vyřešení sporu méně nákladným a efektivním způsobem. Mám za to, že řešení sporné záležitosti v rámci mediace je výrazně levnějším způsobem než vedení soudního sporu a také je efektivnější z hlediska času. Cílem mediace je hlavně uzavření dohody, ve které je uvedeno, jakým způsobem bude spor vyřešen. Tato dohoda obě strany zavazuje a je vymahatelná jako kterákoli jiná smlouva. Dohoda má být srozumitelná a podmínky v ní uvedené musí být splnitelné.6 Je tedy dohoda konečným cílem mediace nebo až splnění dohody? Dle mého názoru je konečným cílem až úplné vyřešení sporu, kdy spor vlastně přestává existovat. Smyslem mediace je pak spokojenost všech stran sporu. Oproti autoritativnímu řešení sporu před soudy či rozhodci, se

4

PLAMÍNEK, Jiří. Mediace-nejúčinnější lék na konflikty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, s. 50. ISBN: 978-80-247-5031-6. 5

HOLÁ, Lenka. Probace a mediace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 52. ISBN: 978-80-247-3134-6. 6

HOLÁ, 2011, op. cit., s. 61.

11

v případě mediace uplatní vyjednávání, což je základní znak mediace. Vyjednávání může být zájmové nebo poziční, které se od sebe liší tím, čeho chtějí strany dosáhnout. V případě zájmového vyjednávání strana sleduje zájmy strany sporu. Strany hledají kompromis na daný konflikt se zohledněním zájmů a potřeb strany druhé. Kdežto vyjednávání poziční je o jasném cíli, kterého chce strana dosáhnout bez ohledu na stranu druhou a z těchto cílů postupně snižuje své nároky a hledá kompromis.7

1.2. Principy mediace I přesto, že mediace je řízením, ve kterém si strany mohou určit svá pravidla, je nutno dodržovat principy mediace, které určují mediátorům vodítko při hledání vhodných postupů. 8 V praxi se více setkáváme s autoritativním určením pravidel mediace mediátorem. Jedná se o vhodné řešení zejména proto, aby nevznikaly další konflikty mezi stranami sporu již před zahájením mediace. Mediace je v České republice poměrně mladý způsob řešení konfliktů, proto mediátoři stále dotvářejí podobu mediace. Neměli by se však odchylovat od principů mediace, protože by se mohlo stát, že to, co se zpočátku jako mediace tvářilo, vůbec mediací není. Rozlišujeme tedy následující principy, které se v rámci mediace uplatňují: Princip dobrovolnosti Tento princip dává jasně najevo dobrovolné rozhodnutí stran sporu řešit jejich existující konflikt, resp. spor prostřednictvím mediace. Dospět k mediaci

7

Rozdělení vyjednávání vychází z knihy: FISHER, Roger; URY, William; PATTON, Bruce. Dohoda jistá. Zásady úspěšného vyjednávání. Praha: Management Press, 1994. 8

PLAMÍNEK, Jiří. Mediace-nejúčinnější lék na konflikty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, s. 61. ISBN: 978-80-247-5031-6.

12

musí obě strany dobrovolně, bez donucení, jinak se ztrácí charakter mediace a jeho výhody.9

Princip podpory Mediátor poskytuje službu stranám sporu, díky svým odborným znalostem je podporuje při sdílení jejich myšlenek a pomáhá jím nalézt společné řešení. Také podporuje strany sporu při jejich komunikaci, respektuje jejich názory a důstojnost. Nejdůležitější je vést strany sporu k vzájemně přijatelnému řešení.10 Princip důvěry V rámci tohoto principu se mediátor snaží vzbudit ve stranách sporu důvěru. Také by strany měly dospět prostřednictvím mediátora k tomu, že si začnou důvěřovat navzájem v tom, že chtějí dospět ke společné dohodě. Mediace je řízení neveřejné. Další důvěru stranám dodává i fakt, že se veřejnost, popř. třetí osoby nemusí o mediaci dozvědět. Také je na dohodě stran, pokud dohodu vzniklou z mediace zveřejní, popř. jakou část.11

Princip tolerance Úkolem mediátora je mimo jiné nalézt společnými silami takové řešení sporu, které je pro strany uspokojivé. Mediátor se snaží během jednání vysvětlit stranám, že mohou akceptovat názor druhé strany, ale nemusí se v zásadě jednat o jeho přijetí. Tím se strany naučí tolerovat i názor druhé strany.12

9

PLAMÍNEK, 2013, op. cit., s. 62.

10


11

Tamtéž.

12

Tamtéž.

13

Princip nehodnocení Základem principu nehodnocení je zákaz hledání a posuzování příčiny vzniku sporu. Mediátor se během řízení nesmí vyjadřovat, která strana je odpovědná za vznik sporu. I zde platí presumpce neviny. Mediátor může přijmout nevinu jedné ze stran, pokud se na tom obě strany shodly. Mediátor také nesmí v případě různých konfrontací hodnotit přístupy stran.13 Princip rozhodování Úkolem mediátora je vést a řídit mediaci. Avšak věcné aspekty nebo podobu dohody si řeší strany samy, a to právě díky principu rozhodování. Strany si svobodně mohou rozhodnout, jakým způsobem spor vyřeší.14 Princip odpovědnosti Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci, v platném znění, ve svém ustanovení § 3 stanoví, že za obsah mediační dohody jsou odpovědné pouze strany konfliktu. Z tohoto ustanovení je vyjádřen princip odpovědnosti spočívající v tom, že za svá rozhodnutí si strany nesou zodpovědnost. Zodpovědnost za naplnění dohody by dle mého názoru měl ctít i mediátor, i když o něm se zákon přímo nezmiňuje.15

Princip nestrannosti Princip

nestrannosti

je

jedním

z nejdůležitějších

a

nejobtížněji

naplnitelných principů. Nestranností si mediátor udržuje u stran důvěru. Mediátor se nesmí chovat tak, aby u stran vzbudil jakékoliv pochybnosti o tom, že není nestranný. Toto však neznamená, že by se měl ke všem stranám chovat stejně.

13


14


15


14

Znamená to, že se má chovat tak, aby strany sporu jeho chování braly za nestranné.16 Princip změny Sporné strany zastávají při zahájení mediace negativní postoj a každá jde do sporu s přesvědčením, že uzavře dohodu pouze se svými podmínkami. Je tedy na mediátorovi, aby tento přístup stran změnil. Měl by docílit prostřednictvím percepce toho, že změní vnímání situace k pozitivnějšímu.17

Princip budoucnosti Mediátoři se ohlížejí do minulosti, aby zjistili podstatu sporu. Všechny mediace, resp. jejich výsledky však směřují do budoucnosti.18

Princip tvorby Základem principu tvorby je, že obě strany znají nejlépe věcnou podstatu sporu. Ani mediátor nebude nikdy disponovat veškerými informacemi vztahujícími se k danému problému. Právě z toho důvodu vede mediátor strany sporu k tomu, aby ony samy kreativně přicházely s návrhy na vyřešení konfliktu.19

Princip vzoru Mediátor by měl být pro strany sporu jakýsi behaviorální vzor chování. Mediátor sice dbá na dodržování určitých pravidel mediace, ale nejvhodnějším 16


17


18


19

Tamtéž.

15

způsobem, jak toto vštípit i stranám je, že se podle těchto pravidel bude i sám chovat.20 V této kapitole jsem vylíčila pojem alternativního řešení sporu, které se od soudního

řízení liší hlavně neformálností

a má řadu

jiných

výhod.

U alternativního řešení sporu se mohou strany domluvit jak na tom, že spor budou řešit alternativní cestou a také na metodě alternativního řešení sporu. Oproti soudnímu řízení se strany z velké části mohou podílet na podobě a vývoji alternativního řešení sporu. Vysvětlila jsem pojem mediace, která patři mezi základní metody alternativního řešení sporu. Mediace je specifická vystupováním třetí nezávislé odborné osoby, která mediaci vede. I když je mediace neformálním způsobem řešení sporu, je třeba mít na paměti, že má své principy, které musí mediátor i strany sporu dodržovat.

2. Subjekty mediace V této kapitole jsou popsány všechny osoby, které vystupují v rámci mediace, a je zde rovněž popsáno vymezení jejich úloh. V mediaci vystupují sporné strany a mediátor. V některých případech se mohou účastnit mediace i zástupci stran sporu, a to jak pasivně tak i aktivně.

2.1. Strany sporu Mediace se realizuje v případech, pokud mezi stranami dochází ke konfliktním situacím, které vyústí nebo mohou vyústit ve spor, a zároveň, pokud se tyto strany rozhodnou řešit své záležitosti prostřednictvím tohoto alternativního způsobu řešení sporů. Strany sporu – tím se rozumí hlavní aktéři, podávají žádost spor řešit před mediátorem. Strany sporu mají díky neformálnímu způsobu 20


16

mediace možnost si stanovit samotná pravidla průběhu řízení. Dále je třeba uvést, že strany sporu vytvářejí svým přístupem, zájmem a postojem průběh mediace.21 V některých publikacích se můžeme setkat s pojmem klienti, kterým se označuje pojem strany sporu. Jedná se o pojem, kdy se předpokládá, že poskytnutí mediace je svým způsobem poskytnutí služby. Také je vhodné zdůraznit, že v mediaci nemusí být klienti ve sporu. 22 Já se přikláním k pojmu strany sporu. S tímto termínem budu také pracovat v celé práci. 2.2. Zástupci stran sporu V případě, že si strany zvolí pro řešení sporu zástupce, ten není povinen je upozornit na možnost vyřešení sporu mimosoudně. Je tedy na každém zástupci stran, zda jim tuto variantu nabídne nebo nikoliv. Naopak pokud přijde klient za právním zástupcem, aby ho zastupoval při mediaci, jedná se o obdobné zastupování, jako před soudy23. Ve většině případů se setkáváme s klienty, kteří přijdou za advokátem s přesvědčením spor řešit před soudy, jelikož nezná cestu smírného řešení. Je na právním zástupci, aby zhodnotil situaci a navrhl klientovi nejlepší variantu. Advokáti obecně neradi zastupují své klienty při mediaci, protože je to pro ně finančně méně zajímavé, než je zastupovat před soudy. Právní zástupce by měl před zahájením mediace svým klientům doporučit mediátora a stanovit cíle, které by se později měly promítnout do dohody obou stran.

21


HOLÁ, Lenka. Probace a mediace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 64. ISBN: 978-80-247-3134-6. 23

Otázkou však je, nakolik je v rámci mediačního řízení takové právní zastoupení žádoucí.

17

Při samotné mediaci již není potřeba, aby stranu zastupoval advokát. Mediace je obecně řízením stran, tudíž se můžeme setkat i s případy, kdy strana sporu právního zástupce vůbec nevyužije. I případné postavení a chování právního zástupce je zcela odlišné od řízení před soudem, přesto se právní zástupci již mediačního řízení nezúčastňují, pouze poskytují právní rady svým klientům a vystupují na začátku řízení, kde přednesou klientova stanoviska a na konci se podílejí na sepsání mediační dohody. 24 Podle uvážení mediátora ale mohou být vyzváni k účasti na mediačním sezení. Je důležité si uvědomit, že právní zástupce strany sporu nemusí být advokát, ale kterákoliv osoba, které strana sporu důvěřuje. 2.3. Mediátor Jak by se dala charakterizovat role mediátora? Hlavní úlohou mediátora je pomáhat osobám, které jsou ve sporu, být jim k dispozici a posloužit jim jako třetí odborná osoba, která je dovede ke společné dohodě. Cokoliv mediátor v mediačním řízení udělá, musí dělat ku prospěchu a spokojenosti stran sporu. Mediátorem může být téměř každý. Požadavky, které mediátor musí splňovat, jsou, aby byl profesionálem a odborníkem. Musí mít znalosti a dovednosti např. z oblasti práva, psychologie a komunikace. Zde se sluší uvést, že nově v rámci českého právního řádu rozlišujeme mediátory zapsané a nezapsané. Znalosti mediátora jsou ověřovány podle zákona o mediaci, avšak pouze v případě mediátorů zapsaných, resp. zapisovaných do seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti. 25 Je primárně na uvážení stran sporu, jakého mediátora si zvolí, přičemž klíčovým předpokladem pro volbu zde mohou být 24


Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci), v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].

18

také oblasti sporu, kterým by měl mediátor rozumět. Mediátor vede řízení v poklidném a tolerantním duchu. Hlavní podmínka, kterou mediátor musí splňovat, je jeho nestrannost. I když jsou pravidla mediačního řízení v rukou stran, existují obecné zásady mediace, které musí mediátor dodržovat.

26

Zmiňované principy jsou ostatně zpracovány na konci předchozí kapitoly. Jak již bylo shora uvedeno, existují dva typy mediátorů, a to mediátor zapsaný a mediátor nezapsaný. Zákon o mediaci hovoří výlučně o mediátorech zapsaných. V tomto zákoně jsou rovněž uvedeny předpoklady, které musí zapsaný mediátor splňovat. Aby mohl být mediátor zapsaný v seznamu mediátorů, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR, musí splňovat zákonné požadavky, kterými jsou svéprávnost, bezúhonnost, podmínka absolvování oboru v magisterském studijním programu a také složení zkoušek mediátora. Zapsaní mediátoři jsou součástí justičního prostoru. V tom je největší rozdíl mezi mediátory nezapsanými, kteří nejsou součástí justičního prostoru. 27 Nezapsaní mediátoři působí mimo zákonný rámec, např. v občanských sdruženích či různých neziskových centrech, které poskytují mediační služby. Mediátoři, a to jak zapsaní, tak i nezapsaní, se mohou sdružovat v nejrůznějších spolcích, např v Asociaci mediátorů ČR, ale také v Komoře mediátorů a facilitátorů ČR.28 Jak jsem uvedla výše, mediátorem se může stát jakákoliv osoba, která má odborné znalosti. V ČR se mezi mediátory nejvíc nacházejí advokáti,

26


PLEŠKOVÁ, Magdaléna. Mediace a její využití v právní praxi. Brno, 2014. 89 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr LAVICKÝ. 28

Komora – etický kodex. kmfcr.cz [online]. Komora mediátorů a facilitátorů ČR [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.kmfcr.cz/etickykodex.html

19

psychologové a sociální pracovníci. Všechny tři profese se od role mediátora zásadně liší. Pro mediátory jsou k dispozici různé kurzy, na kterých by si měli osvojit nezbytné dovednosti pro výkon činnosti mediátora. Úlohy mediátora se dají vymezit v osmi bodech. První nejdůležitější bod je, že mediátor pomáhá ostatním, ne sobě. Pokud se bude mediátor při nejistotě, zda jedná správně, držet toho pravidla, nemůže dojít k pochybení. Dalším bodem je, že mediátor zprostředkovává komunikaci. Mediační řízení je tvořeno především komunikací obou sporných stran. Úloha mediátora je, že tuto komunikaci organizačně vede, a rozhoduje, zda strany mohou spolu mluvit přímo, nebo prostřednictvím mediátora. Mediátor určuje samotný průběh mediačního řízení po domluvě a se souhlasem stran zúčastněných na sporu, a také jej reguluje. Mediátor např. stanoví časový rámec mediace nebo pravidla komunikace. Je nutné podřídit proces mediace i povahám stran sporu. Jak již bylo uvedeno, nejdůležitější podmínku, kterou mediátor musí splňovat, je jeho nestrannost, protože pouze nestranný mediační proces může zajistit to, že bude případná mediační dohoda, kterou strany mezi sebou uzavřou, plně vyhovovat oběma stranám sporu. 29 Zůstat v mediaci nestranný, je velmi obtížné, ale při jejím dodržení se docílí spokojenosti stran, tudíž i větší šance na uzavření dohody. Mediátor také musí dbát o orientaci stran, např., ve které fázi se zrovna mediace nachází. Je důležitá hlavně orientace mediátora, který je v takovém případě povinen si vytvořit shrnutí dosud projednaného. Z právě uvedeného je tedy možné odvodit, že předně musí být mediátor v dané problematice dostatečně zorientován, aby pak následně mohl správně usměrňovat komunikaci mezi stranami sporu a řídit mediační řízení s potřebnou dynamikou. S největší pravděpodobností lze konstatovat, že pokud se v rámci konkrétního řízení v dané

29

ZUSKOVÁ, Šárka. Mediátor nebo rozhodce. In: Epravo.cz [online]. 2014 [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mediator-nebo-rozhodce-96059.html

20

problematice neorientuje sám mediátor, pak se v něm neorientují ani strany. V takovém případě by nemělo smysl pokračovat v další fázi mediačního řízení. Pokračovat se může až po zorientování všech stran. Je obecně známo, že mediátor věcně nerozhoduje. Dále je třeba uvést, že se rozlišuje několik mediačních stylů, mezi které patří také facilitativní styl, evaluativní a transformativní styl mediace. U každého z uvedených stylů mediace ovlivňuje mediátor různou měrou výsledek mediačního řízení. Facilitativní styl mediace se vyznačuje tím, že věcnou stránku sporu mohou vyřešit pouze samy strany a mediátor nemůže naznačit, které řešení by bylo tím nejvhodnějším. 30 V rámci evaluativního stylu mediace působí mediátor mimo jiné jako odborník pro danou věc a účastníkům mediačního řízení, kromě toho, že jim zprostředkovává komunikaci, jim také poskytuje svůj právní názor. Mediátor tak působí jako poradce, konzultant s odbornými znalostmi, avšak je třeba zdůraznit, že za strany sporu nerozhoduje. 31 Mediátor musí analyzovat kauzu, kterou právě řeší. Je otázkou, zda se má mediátor zabývat více problémem, který se řeší, aby mu porozuměl, nebo má svůj zájem zaměřit na vztahy, které v daném sporu jsou. Je v zájmu všech na mediaci zúčastněných, aby se v rámci mediace dosáhlo stability vztahů. Mediátor má za úkol především změnit vztahy mezi stranami konfliktu a také percepci konfliktu. 32 Úloha mediátora se od úlohy soudce výrazně liší. Mediátor není osoba, která soudí

30

CHERN, Cyril. The Commercial Mediator's Handbook. CRC Press, 2014, s. 37. ISBN: 978-13176-6346-1. 31

FOLBERG, Jay; MILNE, Ann; SALEM, Peter. Divorce and Family Mediation: Models, Techniques, and Applications. Guildford Press, 2004, 588 stran. ISBN: 978-15-938-5002-9. 32


21

a odsuzuje, mediátorem je osoba, která vede jednání mezi dvěma spornými stranami a snaží se změnit nepřátelské postoje k postojům příznivějším. Jak bylo zmíněno výše, osobami, které v mediaci vystupují, jsou strany sporu, které mohou být případně zastoupeny 33 a mediátor. Mediace jako jeden z typů neformálního řešení sporu, má své zásady, kterými se musí řídit. Je vhodné nechat pravidla mediace na mediátorovi. Mediátor, jakožto osoba nestranná, vede mediaci k jejímu úspěšnému ukončení, kterýmžto je realizace dohody.

3. Fáze mediace V této kapitole se věnuji již samotnému průběhu mediace. Je potřeba vycházet nejprve z předmediačního jednání. Strany sporu musí dospět k rozhodnutí, zda spor vyřešit mediací, jakého mediátora případně zvolí, a také musí sjednat, resp. stanovit místo a čas mediace. Pak následuje samotná mediace, jejímž cílem je uzavření dohody, která směřuje ke spokojenosti obou stran. 3.1. Příprava na mediaci Z pozice mediátora je zvykem, že zahájí mediaci až v době, kdy je na ni dostatečně připraven. Příprava na mediaci zahrnuje ujištění mediátora, že každá ze stran ví o dobrovolnosti mediace, seznámení stran s principy a pravidly mediace, určení rolí a průběhu mediace a zda tomu strany rozumí a souhlasí. Je nutné také dohodnou místo a čas konání mediace, případně účast třetích osob, hrazení nákladů a odměny mediátora. O výše uvedených skutečnostech je možné, resp. vhodné a v případě mediace podle zákona o mediaci dokonce nutné, sepsat dohodu. Co se týče zapsaných mediátorů, zákon jim ukládá přísnější podmínky

33

Vhodnější však dle mého názoru je, když je strana sporu na mediačním řízení přítomna a mediace se aktivně účastní. Pasivní roli by měl mít právě případný právní zástupce strany sporu.

22

pro zahájením mediace. První úkon před zahájením mediace je sepsání smlouvy o provedení mediace.

34

Na rozdíl od Evropského kodexu chování pro

zprostředkovatele, o kterém budu pojednávat v následující kapitole, a který počítá s písemnou formou smlouvy o provedení mediace pouze na požádání, je v zákoně o mediaci písemná forma dána striktně.35 Tato smlouva musí obsahovat minimální náležitosti, které ji ukládá zákon o mediaci. 36 3.2. Zahájení mediace Mediace se zahajuje úvodním slovem mediátora. Při zahájení je také vhodné se stranám představit a dotázat se jich, jak se mezi sebou oslovují, resp. jak si přejí, aby byly oslovovány. Následně mediátor stranám vysvětlí proces a pravidla mediace. Je na mediátorovi, zda dá prostor stranám, aby si samy pravidla navrhly, nicméně je vhodné, aby mediátor pravidla direktivně stanovil a nedocházelo k rozporům již před začátkem mediace. V dalším kroku by měl mediátor vymezit čas, jak dlouho bude mediace probíhat. Je také třeba určit interval mezi první a druhou mediací, pokud se nepodaří uzavřít dohodu již při prvním řízení. Na závěr by se měl mediátor zeptat obou stran, zda všemu rozuměly a zda se vším souhlasí. 3.3. Samotný průběh mediace V další fázi se mediátor snaží sesbírat co nejvíc informací ohledně daného sporu, aby pochopil zájmy účastníků, ale také jejich potřeby. Hovoří s každou 34

HOLÁ, Lenka. Probace a mediace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 190 s. ISBN: 978-80-247-3134-6. 35

SVATOŠ, Martin. Evropské aspekty mediace a dalších ADR. epravo.cz [online]. publikováno 6. 2. 2013 [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropske-aspektymediacea-dalsich-adr-88570.html 36

Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci), v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].

23

stranou zvlášť, ale za přítomnosti strany druhé. Strana, která zrovna nedostala slovo, si může dělat poznámky, které může prezentovat, až dostane svůj prostor k vyjádření. Tato fáze má za cíl pochopení sporu mediátorem. Jeho úkolem je naslouchat oběma stranám. 37 Pokud se mediátor dostatečně seznámil s věcnou podstatou sporu, následuje definice témat. Jedná se o pochopení obou stran, jaké mají společné zájmy a co je jádrem sporu. Mediátor se snaží, aby strany pochopily společné zájmy. Strany musí dát souhlas mediátorovi, že souhlasí s rozdělením zájmů na společné a sporné. Je ku prospěchu sporu zjištění, že některé zájmy stran jsou pouze zdánlivě konfliktní. V této fázi se vytváří seznam sporných témat. Témata navrhují jak strany sporu, tak i mediátor, je však důležité se na sporných tématech dohodnout. Posloupnost témat, která se budou řešit, si rozhodují strany. Jedním z příkladů, jak posloupnost může navazovat je začít s tématy jednoduššími a postupovat k těm složitějším. Samozřejmě na pořadí se musí obě strany dohodnout. Výsledkem této fáze je určení témat a jejich pořadí.38 Účelem další fáze je vytvoření celé řady návrhů na řešení jednotlivých témat. Tyto návrhy žádná ze stran nijak nehodnotí, jsou pouze předmětem diskuze. Může nastat situace, že bude navrženo téma, které řeší konflikt, pak mediátor nemusí kvůli zásadě nehodnocení toto řešení přehlédnout. Je vhodné strany za jejich snahu nalézt co nejvhodnější řešení, chválit. Na konci této fáze disponuje mediátor s množstvím řešení. Mělo by v této fázi dojít k tomu, že spolu strany sporu nemluví prostřednictvím mediátora, nýbrž přímo spolu navzájem.39 Nyní nastává fáze hodnocení možností, která v sobě zahrnuje diskutování, popř. vyjednávání 37




24

o různých možnostech a jejich přijatelnost. V této fázi také musí být strany ochotny měnit své postoje. V případě, že strany ustoupit nechtějí, se použije alternativa k dohodě, které jsou méně kvalitní než dohoda. Výsledkem této fáze je syntéza akceptovatelných dílčích řešení. Jedná se o odsouhlasení tzv. rámcové dohody o podstatných náležitostech budoucí dohody.40 3.4. Uzavření dohody Mediace nemusí v každém případě končit sepsáním dohody. Za úspěšnou mediaci lze také považovat tu, která sice dohodou neskončila, avšak došlo k radikálnímu zlepšení vzájemných vztahů mezi stranami sporu. Hodnocení mediace a její ukončení je pouze v rukách stran. Přesto se očekává, že z předchozí fáze, kdy byla odsouhlasena rámcová dohoda, bude později také sepsána její konečná verze. Výsledkem této fáze je finální dohoda, která je pro obě strany přijatelná. Tato smlouva je podepsaná oběma stranami a v případě zapsaného mediátora je nezbytné, aby předmětná listina obsahovala i jeho podpis. Podpisem mediační dohody může pro mediátora mediace skončit. Avšak mediace, jak jsem uváděla výše, končí až realizací dohody, což někdy může být pro strany sporu dlouhá cesta. Nejdůležitější je realizace fáze, která může probíhat bez dohledu mediátora..41 Jak lze posoudit, mediace sama o sobě je sice neformální, přesto mediační řízení není vůbec jednoduché, stejně jako role mediátora. Vždy je důležité, aby se mediátorovi podařilo změnit postoj stran sporu z nepřátelsky naladěné, na postoj, který je schopen kompromisu. Pokud strany dospějí k dohodě, může to mediátor

40



25

považovat za svůj úspěch, jelikož rolí mediátora není soudit a posuzovat, ale přimět strany k jednání.

4. Právní úprava mediace V této kapitole se věnuji právní úpravě mediace a to jak na úrovni mezinárodní, tak evropské a vnitrostátní. Mým cílem je se zde zaměřit na relativně nový český zákon o mediaci a komparovat jej s úpravou evropskou.

4.1. Mezinárodní právní úprava mediace Na mezinárodní úrovni neexistuje právní úprava v podobě zákona, úmluvy či směrnice, která by upravovala mediaci. Je však vhodné se zmínit o Chartě OSN, která mediaci, resp. smírčí řešení sporu řeší v kapitole IV. Také Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) napomáhá státům při poskytování informací ohledně smírčího řešení sporu, a to prostřednictvím právních úprav, např. modelovým zákonem o mezinárodním obchodním smíru.42 Mediace, jakožto jedna z metod alternativního řešení sporu, jistě patří mezi smírčí řešení sporu. V mezinárodním prostoru se setkáváme s názory, že mediace je využívanou metodou a řada dokumentů ji dokonce upřednostňuje. Přesto stále neexistuje ucelený kodex na mezinárodní úrovni.

42

Modelový zákon o mezinárodním obchodním smíru. uncitral.org [online]. United Nations Commission on International Trade Law (UNCITRAL). [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/arbitration/2002Model_conciliation.html

26

4.2. Evropská právní úprava mediace Na evropské úrovni vznikla v roce 2002 tzv. Zelená kniha o alternativním řešení sporu v občanskoprávních a obchodních věcech. 43 Tato zelená kniha vznikla z potřeby sjednotit jurisdikci na evropské úrovni. V zelené knize je vymezeno, co se rozumí alternativním řešením sporu. Z toho výčtu zelená kniha vylučuje soudní řešení sporu, i rozhodčí řízení. Obsahem zelené knihy bylo jednadvacet otázek, které se zabývaly předpoklady pro výkon role mediátora, stavění lhůt, vykonatelnosti dohod, aj. Podle zelené knihy má mediace konsensuální povahu. Zelená kniha měla být výchozím dokumentem, který sjednotí názory členských státu na alternativní způsoby řešení sporu a dá vzniknout jednotné právní úpravě.44

Zásluhou zelené knihy vznikl na konferenci v Bruselu v roce 2004 také Etický kodex zprostředkovatele. Tento kodex zahrnuje pravidla a podmínky ukládané mediátorům.45 Přesto se kodex nevztahuje pouze na mediátory. Etický kodex upravuje pravidla mediačního procesu, tak, aby byla zajištěna jejich důvěryhodnost a postupy a chování mediátorů. V kodexu jsou uvedené kvalifikační požadavky na mediátora, je zde kladen důraz na neustálé vzdělávání mediátorů. Kodex zdůrazňuje nestrannost a nezávislost mediátorů. Jsou zde uvedené také základní body postupu u mediačního řízení a také nutnost spravedlivého procesu, což se projevuje přiměřenou možností stran se během 43

Zelená kniha Evropské komise (KOM (2002) 196) ze dne 19. dubna 2002 o alternativním řešení sporů v občanských a obchodních věcech [online]. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52002DC0196&from=EN. 44

BĚLOHLÁVEK, Alexander. Alternativní způsoby řešení civilních a obchodních sporů (tzv. „ADR“) v evropském kontextu. Právní rozhledy. 2003, č. 6, s. 9. ISSN 1210-6410. 45

Tamtéž.

27

mediace vyjadřovat. V neposlední řadě je v kodexu obsaženo pravidlo, aby mediátor s informacemi, které se dozví v rámci mediačního procesu, zacházel důvěrně. Mediátor má také povinnost mlčenlivosti.46

Další evropskou právní úpravou mediace je Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES, o některých aspektech mediace a v občanských a obchodních věcech ze dne 21. května 2008. Tato směrnice měla za úkol sjednotit chápání mediace a principy, aby bylo zajištěno efektivní fungování ve všech členských státech. Slouží pro případy, kdy se strany rozhodnou svůj spor řešit prostřednictvím mediátora. Směrnice měla být implementována do vnitrostátního právního řádu do 21. 5. 2011. Evropská směrnice zavazuje členské státy k tomu, aby rozvíjely mediaci a vzdělávaly mediátory. V čl. 1 Směrnice jsou uvedené její cíle. Směrnice obsahuje i definici pojmu mediace a mediátor. V čl. 5 je uveden postup, kdy strany předloží žalobu soudu, který je následně odkáže na možnost využití mediace. Soud také může vyzvat strany, aby se zúčastnily informativního setkání a získaly tak informace ohledně možností využití mediace.47 V případě, že vznikne na evropské úrovni v rámci mediace dohoda, je tato dohoda vynutitelná podle evropského práva, to z důvodu, aby byla mediace brána, jako adekvátní alternativa řízení soudnímu. Konkrétně se použije nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu

46

Evropský kodex chování pro zprostředkovatele. Europa.eu [online]. Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci [cit. 25. 3. 2015]. 47

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Result.do?checktexts=checkbox&TypeAffichage=sort_key&page=1&idRe q=4&Submit 22=GO

28

soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I)48 a nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II).49 4.3. Vnitrostátní úprava Jak jsem uváděla v předchozí podkapitole, členské státy měly za úkol implementovat do vnitrostátního právního řádu Směrnici 2008/52/ES do 21. 5. 2011. Česká republika, která do té doby neměla žádný právní předpis, který by upravoval pouze mediaci, kvůli čemuž musel být vytvořen zcela nový zákon a to zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci. Z toho důvodu Česká republika nestihla v požadovaném termínu směrnici implementovat. Vytvořením zákona o mediaci se v ČR setkáváme s prvním uceleným předpisem, který mediaci upravuje. Před tímto zákonem byla mediace obsažená v zákoně č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě. Tento zákon řeší mediaci mezi poškozeným a obviněným k vyřešení konfliktů. Oba musí s mediací souhlasit. Zákon o probační a mediační službě řeší mediaci v trestněprávní rovině a i přes vyřešení konfliktu, se opět spor vrací před soud.50

48

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02001R0044-20130709&rid=1. 49

Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II). In: EURLex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 3. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02003R2201-20050301&rid=1. 50

Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015].

29

Právní předpis České republiky, který upravuje mediaci a je jejím stěžejním předpisem, je zákon o mediaci řešící mediaci v netrestní oblasti. Tento zákon nabyl účinnosti 1. 9. 2012. V zákoně je pojem mediace definován jako: „postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů, kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými (dále jen strana konfliktu) tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody.“ Hned v prvním paragrafu je vymezena věcná působnost zákona. Zákon o mediaci upravuje výkon a účinky mediace prováděné zapsanými mediátory.51 Nezapsaní mediátoři se zákonem mohou řídit, ale jejich kvalita, popř. výsledek není garantovaná státem. Na rozdíl od Směrnice 2008/52/ES, na základě které vznikl zákon o mediaci a která upravuje vztahy občanské a obchodní, se zákon o mediaci vztahuje na veškeré netrestní věci. Tzn., že se mediace může použít i na správní případy, které lze vyřešit smírem. Důležitým ustanovením je paragraf 4, ve kterém je uvedeno, čím je mediace zahájena a to uzavřením smlouvy o mediaci. V dalším odstavci jsou uvedené minimální náležitosti, které má smlouva obsahovat. Je to označení stran konfliktu, jméno, příjmení, popř. místo podnikání mediátora, předmět mediace, délka mediačního řízení a také výše odměny mediátor, popř. způsob, jak se tato odměna stanoví. Uzavřením smlouvy o mediaci také dochází ke stavění lhůt do doby ukončení mediace.52 Další možnost vzniku mediačního řízení, je zakomponování mediační doložky do hlavní smlouvy mezi stranami, která však není zákonem o mediaci řešena.

51

Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci), v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015]. 52

GRYGAR, Jiří. Zákon o mediaci a související předpisy s komentářem a vzory. Podle stavu k 1. 1. 2014. Praha: Leges, 2014, s. 104.

30

Důvodová zpráva k zákonu o mediaci stanoví, z jakého důvodu zákon o mediaci vznikl a vysvětluje jeho vnitřní strukturu. V úvodu důvodové zprávy jsou vyjádřena stanoviska, z jakého důvodu byl zákon o mediaci vytvořen, jeho pozitiva a negativa a příklady mediace v praxi v zahraničí. Ve zprávě se také setkáváme s důležitými body, které zákon řeší. Jsou zde většinou tři varianty, z nichž je pak vybrána ta nejvhodnější, která je v zákoně použita a je následně zdůvodněna. Např. v bodě pátém je řešeno, zda má mediace mít vliv na běh promlčecí lhůty. Stavění promlčecí lhůty je považován za motivační prvek, kdy se strany dobrovolně rozhodly spor vyřešit smírnou cestou. Také je ČR vázána směrnicí, která počítá se stavěním lhůt. Proto bylo rozhodnuto pro variantu běh promlčecích lhůt stavět.53 Zákon o mediaci upravuje vztahy mezi stranami sporu a mediátorem zapsaným. Co se týče stavění lhůt, platí pro mediátora nezapsaného § 647 NOZ, který také v případě mimosoudního jednání staví promlčecí lhůtu. V další části důvodové zprávy jsou uvedené náklady a přínosy pro stát. Pro mne zajímavá informace je, že stát odhadem vynaloží na vytvoření seznamu mediátorů přibližně 1 000 000,- Kč. Důvodová zpráva garantuje soulad zákona jak s ústavním pořádkem ČR, tak se směrnicí 2008/52/ES. Ve zvláštní části důvodové zprávy je komentář k jednotlivým ustanovením zákona.

53

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mediaci, op. cit., s. 9.

31

II. Praktická část 1. Využití mediace v praxi V této kapitole se pokusím na mediaci nahlédnout z hlediska jejího praktického využití. Zde je třeba opět upozornit na skutečnost, že mediace není vhodná pro všechny typy sporů, proto je vhodné rozdělit spory, na které se mediace použít může a na ty, kde užití mediace není vhodné. Informace o procentuální úspěšnosti mediačních řízení může potencionálním zájemcům o mediaci pomoci utvořit představu, nakolik je pro ně tento způsob řešení sporů zajímavý. V České republice je mediace velmi málo využívána. Prameny či statistiky, kde by bylo využití mediace vyhodnoceno, nejsou téměř žádné. 1.1. Vhodnost použití mediace V zákoně o mediaci není stanoveno, na jaké spory se mediace může použít. Hlavním předpokladem je, že se strany na vyřešení sporu prostřednictvím mediace dobrovolně domluví. Strany do sporu vstupují s tím, že se chtějí dohodnout a nalézt společně vhodné řešení. S tím je spojena povinnost navzájem komunikovat a být schopen přistoupit na kompromis, nesledovat pouze vlastní zájmy. Dr. Holá ve své knize uvádí, že předpokladem pro použití mediace jako alternativního řešení sporu je rovnost stran. 54 Podle mého však při málokterém sporu budou strany v naprosto rovném postavení. Navíc je povinností mediátora, aby rovnost stran udržoval. A to i tím způsobem, že té které straně dá větší či menší možnost vyjádření se k danému problému, v závislosti na jejich postavení.

54

HOLÁ, Lenka. Probace a mediace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 131. ISBN: 978-80-247-3134-6.

32

Platí, že slabší strana má prostor k vyjádření větší, a právě tím se snaží mediátor udržet pomyslnou rovnost stran. Naopak nevhodné je použití mediaci v případě, kdy strany mají natolik nerovné postavení, kdy ani snaha mediátora je sjednotit, nepomůže. Pokud se strany nesnaží spor vyřešit rozmluvou a dospět k dohodě vyhovující oběma stranám, ale dosáhnout co nejlepšího výsledku na úkor druhé strany, pak i v tomto případě není mediace vhodná. Samozřejmě platí, že účastníci mediace musí být způsobilí porozumět řízení. 55 1.2. Úspěšnost mediace Kritérium, podle kterého se posuzuje úspěšnost mediace, může být dvojí. Jak jsem uváděla výše, cílem mediace je nejen dospět k uzavření dohody, ale také její následné splnění. Úloha mediátora většinou končí s podepsáním dohody a zpětné vazby se k němu nedostanou. Proto je vhodnější použít jako kritérium ke stanovení úspěšnosti mediace, uzavření dohody. Pokud se do podvědomí společnosti dostanou informace, že mediace je způsob řešení sporu, kde je velmi vysoká pravděpodobnost úspěchu, bude to pro ně lákavá alternativa. Za její velké klady považuji časovou efektivnost a zároveň finanční úspornost. Úspěšně ukončená mediace je také projevem kvality mediátora, který řízení vede. Samotné procentuální vyjádření úspěšnosti mediace nalezneme v několika publikacích. Zmínka o úspěšnosti mediace je součástí důvodové zprávy k zákonu o mediace.

55

PLEŠKOVÁ, Magdaléna. Mediace a její využití v právní praxi. Brno, 2014. 89 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr LAVICKÝ.

33

Ta uvádí, že úspěšnost mediace je kolem 70 – 80 %.56 Dalším příkladem je 75% úspěšnosti mediace, což uvádí ve své knize Patočková.57 Úspěšnou se stává mediace hlavně na základě přístupu stran. Myslím, že pokud nedojde k podepsání dohody, nemusí to nutně znamenat neúspěch mediace. Vždyť mediace je především o debatě a hledání vhodného kompromisu. Pokud mediace neskončí sepsáním dohody, avšak strany sporu posunuly své nahlížení na předmět sporu k příznivějšímu postoji, pak i toto lze podle mého názoru považovat za úspěšnou mediaci. 1.3. Případová studie V následujícím textu se pokusím veškeré shora uvedené teoretické poznatky aplikovat, resp. demonstrovat na konkrétním případu. Skutkový stav: Ve sporu jsou dvě strany, přičemž jednou z nich je stavební společnost, pro zjednodušení ji nazvěme třeba X, která má dvacetiletou tradici. Druhou stranou sporu je pak společnost Y, která pro společnost X dodávala práce v oblasti vodního a plynového napojení, jakožto subdodavatel. Obě společnosti jsou již několik let obchodními partnery a doposud mezi nimi nedošlo k žádnému konfliktu. Avšak jednou, když si společnost X najala společnost Y jako svého subdodavatele pro velkou zakázku, aby provedla zavedení vody a plynu na stavbě, došlo ke konfliktu. Ten byl způsoben tím, že vodní čerpadlo, které společnost Y zvolila pro zhotovení díla, nebylo vhodné pro požadovaný účel. Společnost X požadovala bezplatnou výměnu čerpadla, z důvodu pochybení na straně

56

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mediaci, op. cit., s. 22.

57

POTOČKOVÁ, Dana. Nejlepší je domluvit se aneb původce mediačním procesem. 1.vyd.Praha:Alfom, 2013, s. 154. ISBN 978-80-87785-00-3.

34

zhotovitele. Společnost Y provedla místní šetření a zároveň ohledání čerpadla, následně se k reklamaci vyjádřila zamítavě z toho důvodu, že na čerpadlo kape voda z důvodu špatně zpracované projektové dokumentace. Obě strany se rozhodly tento spor vyřešit pomocí mediace, a to právě z toho důvodu, aby s co možná největší pravděpodobností udržely své obchodní vztahy i do budoucna. V seznamu zapsaných mediátorů, který je přístupný veřejnosti na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti, si podle recenzí a místa výkonu práce vybrali mediátora, se kterým si domluvili schůzku. Mediátor souhlasil s mediačním řízením a vyžádal si od obou stran potřebné dokumenty a vyjádření k meritu sporu. Následně bylo domluveno místo a čas konání mediace. Průběh mediace: Samotná mediace je zahájena slovem mediátora. Vybraný mediátor se stranám představí a domluví si se stranami vzájemné oslovování. Vysvětlí stranám, co je to přesně mediace a co obnáší. Také hned v úvodu mediátor sdělí stranám pravidla, kterými se bude mediační řízení řídit. Hlavně jim připomene, jaký je cíl jejich setkání. Jedním z hlavních pravidel, který je potřeba si ujasnit hned na počátku, je určit si průběh mediace a zásady, které budou strany dodržovat. Mediátor všem zúčastněným zdůrazní, že mediace je vedena formou diskuze, kdy každá ze stran dostane svůj prostor na sdělení informací. Naprosto nepřípustné je, aby se strany během řízení dohadovaly a skákaly si do řeči. Každá strana dostane svůj prostor na vyjádření vlastních názorů, proto je vhodné, aby si při vyjadřování druhé strany dělala poznámky a posléze na ně reagovala, až dostane slovo. Dohodou se také stanoví čas trvání jednoho mediačního setkání, popř. přestávky. Na konci úvodního úseku se mediátor ptá, jestli obě strany všemu rozuměly a zda se vším souhlasí. Následuje fáze, kdy mediátor vyzve strany, aby mu jedna po druhé sdělili jejich pohled na nastalou situaci. Mediátor mezitím naslouchá oběma stranám.

35

První slovo dostane stavební společnost X, jelikož právě ona byla iniciátorem a v mediaci je obvyklé, že se jako první vyjadřuje právě ten, kdo o mediaci požádal. Uvedla, že si objednává služby společnosti Y již několik let a považuje ji za profesionála ve svém oboru. Na případné nesrovnalosti, které se mohly v projektové dokumentaci nacházet, měla dle jejího názoru společnost Y upozornit společnosti X ještě předtím, než započala se zhotovením díla. Společnost X předpokládala, že společnost Y disponuje odbornými znalostmi, na které se spoléhala, proto má za to, že za nastalou situaci, resp. porouchané čerpadlo nese odpovědnost právě společnost Y jakožto subdodavatel. Potom dostane prostor k vyjádření i druhá strana, a sice společnost Y, která prováděla zapojení vody a plynu na stavení. Ta se k danému sporu vyjádřila tak, že v době, kdy došlo k provedení jejich práce podle smlouvy o dílo uzavřenou se společnosti X, bylo předmětem díla pouze zapojení vody a plynu. Společnost Y tak dle svého vyjádření nemohla tušit, že následně dojde k poškození zavedeného čerpadla z důvodu kondenzace vody nad ním. Právě z uvedených důvodů tak odmítá reklamaci uznat. Mediátor v této fázi naslouchá a poté zopakuje, resp. parafrázuje vše, co doposud zaznělo. Veškeré informace si u stran ověří, popř. je nechá doplnit. Mediátor z vyjádření stran pojmenuje řadu témat, vytyčí ta konkrétní sporná a ověří si, zda je i strany považují za kritické. Mediátor následně vyzve strany, aby zopakovaly, jaké potřeby má druhá strana. Společnost X si podle společnosti Y přeje odborníka, který předem zjistí vadu jiné práce. Společnost Y podle společnosti X dělá svou práci poctivě. Když si obě strany sporu vyslechly stranu druhou, došlo jim, že společnost Y měla při montáži čerpadla upozornit společnost X na její špatné umístění, na druhou stranu společnost X uznala, že čerpadlo by jinak fungovalo dodnes.

36

Dále pak mediátor vyzve strany, aby navrhovaly, jak celou situaci vyřešit. Jelikož už obě strany byly schopné uznat, že vina není pouze na straně druhé, mohlo se jednat o možném kompromisu. Společnost X navrhla, že by na své náklady přepracovala projektovou dokumentaci, popř. by zaplatila i změnu montáže vody a plynu. Společnost Y navrhla bezplatnou demontáž, opravu a následnou montáž čerpadla. Obě strany se shodly, že tento postup bude pro obě strany výhodný a dohodly se sepsat dohodu. Mediátor následně sepíše dohodu, obě strany mu jí nadiktují a také navrhnou, jak budou následně dohodu realizovat. Nakonec mediátor obě strany pochválí za jejich snahu a odvedenou práci a mediaci ukončí

1.4. Mediace v praxi Za účelem seznámení se s konkrétní podobou mediace v české praxi, jsem kontaktovala několik zapsaných mediátorů, jelikož jakékoli zdroje k danému tématu nejsou, tzn., neexistuje žádná statistika nebo přehled prováděných nebo provedených mediačních řízení. Proto jsem kontaktovala několik mediátorů, aby mi sdělili vlastní zkušenosti s četností prováděných mediací. Byla jsem velmi překvapena, že mnoho zapsaných mediátorů prozatím vůbec žádnou mediaci neprováděla. Zjistila jsem, že mediátorů, kteří se živí pouze mediováním, je v celé ČR přibližně osm. Své poznatky jsem získala díky kontaktování pěti mediátorů, kteří jsou zapsáni v seznamu mediátorů vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Z těchto pěti mediátorů tři doposud neměli ani jednu příležitost k využití svých poznatků a žádné mediační řízení nevedli. Všichni tito tři mediátoři si nepřáli být jmenováni. Další zapsanou mediátorkou, která byla ochotna mi poskytnout vlastní poznatky z mediátorské praxe, kterou provádí od 3. 10. 2013, je JUDr. Radka Medková. Dr. Medková má průměrně pět mediací ročně, průměrně každá má tři

37

sezení, což není mnoho. Co se týče nařízené mediace soudem, měla doteď paní doktorka pouze jednu jedinou. Její názor na mediaci je takový, že mediace je mezi českou veřejností téměř neznámým pojmem. Kromě toho, je také lektorkou a na svých kurzech dělá mj. i průzkumy toho, jak jsou lidé obeznámeni s možností řešit svůj spor prostřednictvím mediace. Sdělila mi, že ve skupině 12 účastníků kurzu ví o mediaci přibližně jeden, maximálně dva účastníci. Zapsaným mediátorem, který mi také poskytl vlastní poznatky, je JUDr. Martin Svatoš, Ph.D., který je zapsaný v seznamu mediátorů od 8. 4. 2013. Dr. Svatoš má průměrně šedesát až sedmdesát mediací ročně z toho je minimální počet nařízených soudem. Žádnou evidenci mediačních řízení si nevede. Uvedl, že je jedním z nejvytěžovanějších mediátorů v ČR. Před časem se pokoušel vytvořit výzkum mezi mediátory, jak se v ČR využívá mediace. Jsem toho názoru, že pro účely této bakalářské práce by takový výzkum byl velice přínosný. Bohužel se mu dostalo zpětné vazby pouze od 1/3 zapsaných mediátorů, a proto žádný výzkum či statistika četností případů mediace neexistuje. Přesto Dr. Svatoš stále uvažuje, že tento výzkum dovede do konce, což by byl vynikající pramen, který zatím ČR nemá.

38

Závěr Hlavním cílem bakalářské práce bylo rozlišit řízení soudní od jiných alternativních způsobů řešení sporů. Dále jsem se zaměřila na vysvětlení pojmu mediace a deskripci toho, jak celý proces mediace v České republice funguje a jaké jsou jeho výhody oproti soudnímu řízení. V práci byly dále vymezeny pojmy alternativní způsoby řešení sporů, mediace, jakož i její principy a subjekty, to vše ve světle české právní úpravy. V úvodu práce jsem stanovila několik hypotéz, kterým se nyní budu věnovat. Již v první kapitole při srovnání soudního řízení s alternativními způsoby řešení sporů jsem zjistila, že nespornou výhodou ADR je především neformálnost. Svou neformálností mohu potvrdit první hypotézu: „mediační řízení je efektivní alternativou k soudnímu řízení“, jelikož průběh a délka mediačního procesu záleží pouze na ochotě stran. Ve své práci jsem věnovala pozornost vymezení pojmu a funkce mediátora. Zjistila jsem, že i přesto, že je mediace jednou z neformálního způsobu řešení sporu, je jeho úloha nelehká a vyžaduje dodržování určitých principů. Podle mého názoru je pro mediátora nejtěžší dodržovat princip nestrannosti, který se může zdát jednoduchý, přesto v řízení, kde nemá rovné postavení stran, se může jednat o tvrdý oříšek. Rozdíl mezi soudním řízením a mediací je znám také v postavení soudce a mediátora. Úloha mediátora není soudit a odsuzovat, ale vést jednání mezi stranami a snažit se, aby se komunikace ubírala tím správným směrem. Ze zjištěného je zřejmé, že mediátor není odpovědný za výsledek mediace, tudíž hypotéza: „mediátor není odpovědný za výsledek mediačního procesu“ je potvrzena. Mediační řízení je typické pro svou neformálnost. Je nutné dodržovat principy mediace, ale na pravidlech a průběhu mediace se musí domluvit strany sporu s mediátorem. Jedná se o další z velkých rozdílů mezi řízení soudním, kde

39

jsou dána pravidla direktivně a neměnně. Poslední hypotézu: „sporné strany jsou v mediačním řízení v lepším postavení než v řízení před soudem“ mohu také potvrdit, jelikož si strany samy určují, zda spor vyřeší mediací a jaké bude mít mediace pravidla. V této části rovněž považuji za vhodné uvést můj názor na kvalitu zákona o mediaci. Mám za to, že se jedná o málo kvalitní zákon, který byl vytvořen ve spěchu, což se podepsalo i na jeho obsahu, ostatně i tak byla Česká republika ve velkém zpoždění s plněním požadavku na implementaci Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008, o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. Podle mého názoru mohl být zákon propracovanější a mohl se zaměřit na konkrétní problematiku. Závěr praktické části práce byl věnován konkrétním údajům, které se o mediaci v ČR dají zjistit. Co se týče informací, které jsou k dispozici ohledně mediace, je množství pramenů minimální. Velkým překvapením pro mne bylo, kolik zapsaných mediátorů doposud ještě nemělo možnost vést mediační řízení. Z mých poznatků, které jsem získala prostřednictvím několika zapsaných mediátorů, je situace v ČR ohledně využívání mediace velmi chabá. Mediace jako jeden z možných způsobů vyřešení sporu není v české společnosti ještě úplně zakořeněn. Na úplný závěr je vhodné zamyslet se, zda postoj veřejnosti v ČR k mediaci je příhodný a zda-li se dá nějakým způsobem pomoci většímu využívání mediace. Podle mého názoru je v určitých případech mediace mnohem lepší volbou pro vyřešení sporu než soudní řízení. Je potřeba, aby stát zajistil větší informovanost veřejnosti o alternativách k soudnímu řízení, resp. mediaci.

40

Seznam použitých zdrojů: 1. GRYGAR, Jiří. Zákon o mediaci a související předpisy s komentářem a vzory. Podle stavu k 1. 1. 2014. Praha: Leges, 2014, s. 104. ISBN: 978-807502-009-3.

2. HOLÁ, Lenka. Mediace. Způsob řešení mezilidských konfliktů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003, 192 s. ISBN: 978-80-247-3134-6. 3. CHOLENSKÝ, Robert. Praktický průvodce mediací podle nové právní úpravy. Praha: Linde, 2013, 300 s. ISBN 9788072019014. 4. PLAMÍNEK, Jiří. Mediace-nejúčinnější lék na konflikty. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, 168 s. ISBN: 978-80-247-5031-6. 5. POTOČKOVÁ, Dana. Nejlepší je domluvit se, aneb, Průvodce mediačním procesem. 1. vyd. Praha: Alfom, 2013, 197 s. ISBN 9788087785003. 6. RABAN, Přemysl. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 745. ISBN 80-7179873-8. 7. FISHER, Roger; URY, William; PATTON, Bruce. Dohoda jistá. Zásady úspěšného vyjednávání. 1. vyd. Praha: Management Press, 1994, 170s. ISBN: 80-85603-48-9. 8. FOLBERG, Jay; MILNE, Ann; SALEM, Peter. Divorce and Family Mediation: Models, Techniques, and Applications. Guildford Press, 2004, 588 stran. ISBN: 978-15-938-5002-9. 9. CHERN, Cyril. The Commercial Mediator's Handbook. CRC Press, 2014, 422 s. ISBN: 978-13-176-6346-1. 10. PLEŠKOVÁ, Magdaléna. Mediace a její využití v právní praxi. Brno, 2014. 89 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Petr LAVICKÝ. 11. BĚLOHLÁVEK, Alexander. Alternativní způsoby řešení civilních a obchodních sporů (tzv. „ADR“) v evropském kontextu. Právní rozhledy. 2003, č. 6, str. 8-11. ISSN 1210-6410. 12. ZUSKOVÁ, Šárka. Mediátor nebo rozhodce. In: Epravo.cz [online]. 2014 [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mediatornebo-rozhodce-96059.html

41

13. SVATOŠ, Martin. Evropské aspekty mediace a dalších ADR. epravo.cz [online]. Publikováno 6. 2. 2013 [cit. 8. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/evropske-aspekty-mediacea-dalsich-adr88570.html 14. JÍLKOVÁ, Renáta. Alternativní způsoby řešení sporů. Proč mediace? Bulletin advokacie, 2002, č. 10, str. 69 - 73. ISSN: 1210-6348. 15. Komora – etický kodex. kmfcr.cz [online]. Komora mediátorů a facilitátorů ČR [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.kmfcr.cz/etickykodex.html 16. Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci), v platném znění. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015]. 17. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 25. 3. 2015]. 18. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o mediaci, sněmovní tisk č. 426/0, Poslanecká sněmovna [online]. 6. volební období, od 2010, 69 s. [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=426&CT1=0 19. Modelový zákon o mezinárodním obchodním smíru. uncitral.org [online]. United Nations Commission on International Trade Law (UNCITRAL). [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z:http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/arbitration/2002Model _conciliation.html 20. Zelená kniha Evropské komise (KOM (2002) 196) ze dne 19. dubna 2002 o alternativním řešení sporů v občanských a obchodních věcech [online]. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 25. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:52002DC 0196&from=EN. 21. Evropský kodex chování pro zprostředkovatele. Europa.eu [online]. Evropská soudní síť pro občanské a obchodní věci [cit. 25. 3. 2015].

42

22. Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Result.do?checktexts=checkbox&TypeAffichage=s ort_key&page=1&idReq=4&Submit22=GO 23. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 3. 2015]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02001R004420130709&rid=1. 24. Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II). In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 3. 2015]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:02003R2201-20050301&rid=1.

43

Právo, spor, mediace (právní a psychologické aspekty)

Recommend Documents