Právo aktuálně. Pøeshraniční fúze. Obsah: Implementace Směrnice do českého právního

Vydání Květen 2007 | www.roedl.cz

Obsah: Právo aktuálně > Pøeshraniční fúze Daně aktuálně > Ekologická daòová reforma Ekonomika aktuálně > Možnost uplatnění daòových ztrát v následujících obdobích a nový pokyn D-300

Právo aktuálně > Pøeshraniční fúze NAPSAL MIROSLAV PENKA | V souvislosti s neustále se zvy-

šující potřebou restrukturalizací či reorganizací podniků, resp. společností, jež mají sídlo v různých členských státech, se v poslední době stává stále více diskutovaným tématem problematika přeshraničních fúzí. Nejen české obchodní společnosti často narážejí na překážku, když v rámci svého restrukturalizačního plánu zamýšlejí provést fúzi s jinou společností z téhož koncernu, avšak se sídlem v jiném členském státě. Právní úprava českého obchodního zákoníku jim neumožňuje provádět takovéto nadnárodní fúze, neboť jsou připuštěny pouze fúze těch obchodních společností, které jsou založeny a podléhají režimu obchodního zákoníku České republiky. Ve snaze o zjednodušení přeshraničních fúzí mezi společnostmi, jejichž sídla se nachází v různých členských státech, schválila dne 20.9. 2005 Rada Evropské unie konečné znění směrnice č. 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností (dále jen „Směrnice“), která vstoupila v platnost dne 15.12. 2005. Přijatá směrnice vychází z tzv. Akčního plánu Komise týkajícího se evropského práva obchodních společností a jejich řízení a jejím účelem je vypořádat se s překážkami způsobenými rozdíly ve vnitrostátních předpisech členských států. V souladu s článkem 19 Směrnice musí být provedena její implementace do jednotlivých vnitrostátních právních řádů všemi členskými státy nejpozději do 15.12. 2007.

Implementace Směrnice do českého právního øádu V současné době v České republice intenzivně probíhají legislativní práce v souvislosti s implementací shora uvedené Směrnice. Česká republika původně zamýšlela vydat se cestou dílčích novelizací dotčených právních předpisů, avšak dle vyjádření Ministerstva spravedlnosti bude transpozice Směrnice provedena prostřednictvím zcela nového zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, který by měl zcela nahradit právní úpravu přeměn obchodních společností v obchodním zákoníku. Na přípravě návrhu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev se podílí výhradně legislativní skupina Ministerstva spravedlnosti. Dnes již existuje pracovní verze tohoto návrhu zákona, který však je neustále podrobován připomínkám ze strany legislativní skupiny, po jejichž zapracování bude návrh zákona postoupen dále do legislativního procesu. Pracovní verze návrhu zákona o přeměnách obchodních společností je koncipována tak, že kromě obecné části a úpravy jednotlivých forem přeměny obchodních společností obsahuje i zvláštní ustanovení o přeshraničních fúzích. Návrh zákona vychází již z předpokladu, že fúze může mít formu jak vnitrostátní fúze, tak i přeshraniční. Základem k realizaci přeshraniční fúze bude potom tzv. společný projekt fúze, který je povinen řídící (statutární) orgán každé ze zúčastněných společností vypracovat a zveřejnit. Společný projekt fúze musí být následně schválen valnou hromadou každé fúzující společnosti.

2 | 3 Mandantenbrief | Vydání Květen 2007

Významný instrumentem pro kontrolu zákonnosti průběhu fúze a nezbytnou podmínkou pro její zápis do obchodního rejstříku, je zavedení institutu tzv. osvědčení. Jakmile se příslušný vnitrostátní orgán přesvědčí, že došlo k řádnému splnění nezbytných podmínek a formalit, které předchází samotné fúzi, vydá každé ze zúčastněných společností osvědčení, které je veřejnou listinou. Pro přeshraniční fúze by měl v České republice plnit tuto funkci notář.

Evropská právní úprava pøeshraničních fúzí Přestože komunitární právo do okamžiku přijetí Směrnice přeshraniční fúze výslovně nezakazovalo, je třeba si uvědomit, že je ale ani současně nepovolovalo a jejich realizace byla možná pouze prostřednictvím vzniku Evropské společnosti, jejíž právní úprava vychází z Nařízení Rady (ES) 2157/2001 o statutu evropské společnosti. Nevýhodou tohoto postupu z pohledu transparentnosti a mobility obchodních společností v prostoru ES je skutečnost, že citované Nařízení neumožňuje provádět přeshraniční fúze všem formám společností, přičemž navíc nástupnickou společností může být pouze evropská společnost nebo evropské družstvo. Významným mezníkem či průkopníkem ve vývoji otázky přeshraniční fúze se stal rovněž rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 13. 12. 2005 ve věci C-411/03 Sevic Systems AG, který rozšiřuje možnosti restrukturalizace za účasti společností, jež mají sídlo v různých členských státech. Své rozhodnutí formuloval Evropský soudní dvůr tak, že pokud se připouští fúze národních společností, je nutné, aby byly připuštěny i fúze přeshraniční, neboť odepření zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku ve státě, jehož právo nepočítá s úpravou o přeshraničních fúzích, odporuje podle názoru Evropského soudního dvora základní usazovací svobodě vyjádřené v článku 43 a 48 Smlouvy.

Osobní a věcná pùsobnost Směrnice Hlavním cílem Směrnice je tak umožnit a usnadnit provádění přeshraničních fúzí i odlišných forem kapitálových společností, které se řídí právními řády různých členských států. Za tímto účelem vytváří Směrnice jasný a srozumitelný právní rámec pro realizaci přeshraničních fúzí kapitálových společností, jehož základem jsou existující národní pravidla pro vnitrostátní fúze. Jednotlivé zúčastněné společnosti tak budou postupovat v souladu s právní úpravou a formálními požadavky vnitrostátního práva, pokud ovšem Směrnice neobsahuje specifickou úpravu dané problematiky. Postup při fúzi tak bude podléhat zásadně právu té které zúčastněné společnosti v návaznosti na kolizní ustanovení obsažená ve Směrnici. V praxi to bude znamenat, že počáteční fáze fúze proběhne u každé zúčastně-

né společnosti podle práva, jímž se daná společnost řídí a část fúze týkající se závěrečných kroků směřujících k dokončení fúze, bude posuzována už pouze dle právního řádu toho členského státu, ve kterém má mít sídlo nástupnická společnost. Podle tohoto práva proběhne i řízení o zápis fúze do obchodního rejstříku a pokud jí příslušný orgán ve státě sídla nástupnické společnosti fúzi zapíše, nastávají také v ostatních členských státech účinky fúze, a to ke dni, který je stanoven právem státu zápisu. Výmaz zanikajících společností tak bude mít pouze deklaratorní význam. Směrnice ovšem nezahrnuje fúzi všech forem obchodních společností, ale její působnost dopadá jen na společnosti kapitálové, tj. v případě České republiky jde o společnosti akciové a společnosti s ručením omezeným, popř. družstva a jim odpovídající protějšky v ostatních členských zemích Evropské unie a dále jakékoliv společnosti s kapitálem disponující právní subjektivitou a svým majetkem. Směrnice dále ve svém ustanovení čl. 3 odst. 3 vylučuje své použití na společnosti, jejichž předmětem činnosti je kolektivní investování. V České republice tak nebude možné právní úpravu vztáhnout na investiční fondy. Věcná působnost Směrnice je podmíněna tím, že alespoň dvě ze zúčastněných společností se řídí právními řády různých členských států. Aby se tedy mohlo jednat o přeshraniční fúzi, musí být kumulativně splněny následující podmínky: a) kapitálové společnosti jsou založeny podle práva některého členského státu EU b) mají sídlo, popř. ústřední správu nebo hlavní provozovnu na území EU c) nejméně dvě ze zúčastněných společností se řídí různými právními řády členských států EU.

Závěr Kapitálovým společnostem se tak otevírá možnost fúzovat se společnostmi z jiných členských států Evropské unie. Z výkladu textu Směrnice lze dovodit, že Směrnice ani neklade překážku tomu, aby bylo možné umístit sídlo nově v důsledku fúze vzniklé společnosti na území některého z členských států, ve kterém nemá sídlo ani jedna ze zúčastněných společností, a na takto nově vzniklý subjekt aplikovat zcela odlišný právní řád. Jinými slovy, splyne-li např. česká akciová společnost s koncernovou akciovou společností v Německu, může být jejich nástupnickou společností společnost mající sídlo např. ve Francii. Zanikající společnosti, tedy česká a německá akciová společnost, přestanou existovat a do jejich právního postavení vstupuje zcela nový subjekt – akciová společnost se sídlem ve Francii.

Dnem 15. 12. 2007 by měly skončit veškeré polemiky a diskuze o přípustnosti přeshraničních fúzí, neboť tímto dnem uplyne lhůta pro transpozici Směrnice do národních právních řádů. I když by se ze závěru rozhodnutí Evropského soudního dvora mohlo jevit, že uskutečnění přeshraničních fúzí je již dnes možné a nezávisí tak na implementaci Směrnice, doporučujeme nicméně vyčkat na přijetí odpovídající právní úpravy ve smyslu Směrnice. Ministerstvo spravedlnosti je o reálnosti dodržení tohoto termínu přesvědčeno. O dalším aktuálním vývoji této problematiky Vás budeme informovat v některém z dalších vydání Mandantenbriefu.

Kontakt pro další informace: Mgr. Miroslav Penka Tel.: +420 530 300 500 E-Mail: [email protected]

Daně aktuálně > Ekologická daòová reforma NAPSAL JAN BRANTL | Ekologická daňová reforma by měla

probíhat v souladu se SMĚRNICÍ RADY 2003/96/ES ze dne 27. října 2003 (dále jen „Směrnice“), kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny vztahující se na motorová paliva, paliva pro účely vytápění a elektřinu. Česká republika v současné době v souladu s touto Směrnicí splňuje všechny stanovené minimální sazby daně, s výjimkou sazeb u zemního plynu, které jsou nižší, než vyžaduje směrnice, a dále pevných paliv a elektřiny, u nichž není daň dosud zavedena. Vláda vzala na základě svého usnesení č. 25/2007 na vědomí principy a harmonogram ekologické daňové reformy (dále jen „EDR“) a zároveň uložila ministru financí ve spolupráci s ministry životního prostředí, průmyslu a obchodu, místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí, ministry dopravy a pro místní rozvoj předložit vládě do 31. března 2007 návrhy na realizaci 1. etapy ekologické daňové reformy a do 31. prosince 2007 návrh na průběh dalších etap ekologické daňové reformy. Tímto usnesením byl de facto odstartován proces zavádění EDR. Ta by měla probíhat až do roku 2017 ve třech etapách. Podstata reformy spočívá v přesunu zdanění lidské práce smě-

rem ke zdanění výrobků a služeb, jejichž výroba a/nebo spotřeba má negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. EDR by měla být po celou dobu zavádění výnosově neutrální, tzn. že by neměla vést ke zvýšení celkového daňového zatížení ekonomiky, ale pouze ke změně struktury daňového systému. Aby mohl být tento princip dodržen, je stanoveno, že výnosy ze zdanění budou v rámci ekologické daňové reformy použity na snížení jiných daní, resp. odvodů na pojistné na sociální zabezpečení. První etapa EDR má za úkol komplexní implementaci výše uvedené Směrnice Rady ES a měla by probíhat v letech 2008 až 2010. V této fázi by mělo být zavedeno zdanění pevných paliv, zemního plynu a elektřiny v souladu se Směrnicí. Současný návrh EDR obsahuje pro 1. etapu tyto principy: > plátcem daně je každá fyzická nebo právnická osoba, která dodala pevná paliva, zemní plyn nebo elektřinu konečnému spotřebiteli. > předmětem zdanění jsou pevná paliva, zemní plyn a elektřina. > osvobození od daně se týká např. elektřiny využívané na technologické účely, elektřiny a tepla vyráběných ekologicky šetrnými způsoby atp. > sazby daně splňují požadavky kladené Směrnicí. Druhá etapa by měla být věcně a legislativně připravena do konce roku 2008 na základě analýz dopadů zavedených nástrojů a měla by stanovit průběh EDR v letech 2010 až 2013. Ke změnám dojde u všech daní zavedených v první etapě. Především by se mělo jednat o rozšíření systému poplatků za znečišťování a jejich následné transformace na ekologické daně. Zvláštní pozornost by měla být věnována zejména oblasti dopravy. V materiálu zveřejněném Ministerstvem životního prostředí ČR týkajícím se ERD je opět zdůrazněno, že nově získané příjmy státního rozpočtu budou použity na snížení daňového zatížení práce. Plánovaná příprava třetí etapy EDR by měla probíhat do konce roku 2012 s předpokládaným obdobím realizace v letech 2014 až 2017. V roce 2012 by měla taktéž proběhnout i revize Směrnice 2003/96/ES s tím, že třetí etapa reformy by měla vycházet především z této revize a samozřejmě z vyhodnocení předchozích dvou fází ERD. V rámci této etapy bude zváženo prohloubení ekologické reformy a rozšíření daňové zátěže na další surovinové zdroje. Na závěr nutno podotknout, že celá ekologická daňová reforma má své přívržence i odpůrce. Zastánci EDR proklamují především snížení negativních dopadů na životní prostředí, využití výnosů z ekologických daní na snížení nákladů práce a samozřejmě povzbuzení zaměstnanosti. Oproti tomu značná část odborné veřejnosti vyjadřuje pochybnosti.

4 | 5 Mandantenbrief | Vydání Květen 2007

Např. skupina odborníků z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického a Fakulty národohospodářské Vysoké školy ekonomické zveřejnila již v dubnu roku 2006 výsledky své analýzy koncepce ekologické daňové reformy, kterou navrhuje Ministerstvo životního prostředí ČR. Podle závěrů této analýzy nesplní navrhovaná reforma požadované cíle a není efektivním nástrojem k ochraně životního prostředí. Autoři ministerskému návrhu vytýkají zejména stanovení mnohem vyšších sazeb daní, než požaduje Směrnice a v důsledku toho samozřejmě znevýhodnění domácích firem oproti zahraničí. Reforma dále vůbec nerozlišuje, jak vyspělou technologií je elektřina či teplo vyráběno, jelikož výše zdanění se odvíjí pouze od použité suroviny. V úvahu je nutné vzít i administrativní náklady spojené s kompenzačním systémem reformy. Samozřejmě i výše zmiňovaná daňová neutralita by mohla vyvolat problém u občanů, kteří nejsou poplatníky daně z příjmů (např. důchodci, studenti nebo rodiny s nízkými příjmy), jelikož právě tito nebudou v důsledku ekologické reformy její daňovou neutralitu vůbec pociťovat. Jinak řečeno, ekologická daňová reforma nikdy nebude neutrální k individuálním osobám.

Kontakt pro další informace: Ing. Jan Brantl Tel.: + 420 236 163 750 E-Mail: [email protected]

Ekonomika aktuálně > Možnost uplatnění daòových ztrát v následujících obdobích a nový pokyn D-300 NAPSALA ALENA LEJSALOVÁ | Koncem loňského roku byl

ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí České republiky 11-12/2006 publikován nový pokyn D-300 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.). Nový pokyn D-300 nahradil doposud platný pokyn k zákonu o daních z příjmů D-190. Cílem tohoto článku není okomentovat veškeré změny, které nový pokyn D-300 přináší, ale upozornit jen na některé z nich. Pozornost jsme věnovali například možnosti uplatnění daňových ztrát v následujících obdobích v mezích stávajícího Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a v mezích nového pokynu D-300.

§ 34 odst. 1 Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů říká, že od základu daně lze odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje (pro uplatnění odpočtu daňové ztráty, která vznikla a byla vyměřena za zdaňovací období započaté v roce 2003 a předchozí zdaňovací období, se použije ustanovení § 34 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. ve znění platném do 31. prosince 2003, viz přechodná ustanovení čl. II 438/2003 Sb. Dle tohoto znění zákona bylo možno uplatnit ztrátu v 7 zdaňovacích obdobích). Nový pokyn D-300 obsahuje mimo jiné upřesnění právě k § 34 odst. 1, tj. že k částem období, za která se podávají daňová přiznání ve stanovených případech, pokud se nacházejí mezi těmito 5, resp. 7 (v případě ztráty dosažené do konce roku 2003) zdaňovacími obdobími následujícími po období, za které byla daňová ztráta vyměřena, se v rámci aplikace časového omezení převoditelnosti daňové ztráty nepřihlíží; přitom v těchto daňových přiznáních lze daňovou ztrátu rovněž odečíst, aniž by tím byl ovlivněn celkový počet zdaňovacích období, po která lze daňovou ztrátu uplatňovat. Naopak § 38na odst. 1 Zákona č. 586/1992 Sb. přesně vymezuje, kdy nelze vyměřenou a neuplatněnou daňovou ztrátu odečítat od základu daně za podmínek uvedených v § 34 odst. 1. Je to v případě, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (dále jen „podstatná změna“). Změnou ve složení osob se rozumí změna společníků nebo členů družstva nebo změna jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka. Podstatnou změnou se vždy rozumí změny, které se v úhrnu týkají více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo kterými získá společník nebo člen družstva rozhodující vliv. Zda došlo k podstatné změně se zjišťuje v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, a to porovnáním tohoto období s obdobím, za něž byla daňová ztráta vyměřena. § 38na odst. 2 říká, že u akciové společnosti, která vydala akcie na majitele, došlo k podstatné změně, pokud bylo v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník, méně než 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů oproti období, za něž byla daňová ztráta vyměřena. Za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány v období, za které má být daňová ztráta uplatněna.

Ustanovení § 38na odst. 2 se však nepoužije, pokud poplatník prokáže správci daně, že ve zdaňovacím období, za něž má být uplatněna daňová ztráta, nedošlo ke změně ve složení společníků nebo ke změně jejich podílu na kapitálu či kontrole, která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo kterou získá společník rozhodující vliv, oproti zdaňovacímu období, za něž mu byla daňová ztráta vyměřena. V odst. 3 § 38na je uvedeno, že ustanovení odst. 1 § 38na se nepoužije, pokud poplatník, u něhož k podstatné změně došlo, prokáže správci daně, že nejméně 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta vzniklá za období před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval poplatník v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Nový pokyn D-300 obsahuje i vymezení limitu 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů pro účely ustanovení § 38na odst. 2 a 3 zákona. Vzorec pro výpočet tohoto limitu je následující:

L=

X Y

× 100, kde

L = limit příjmů, X = tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů z činností, které byly vykonávány v rámci předmětu podnikání jak v roce uplatnění ztráty, tak v roce vyměření ztráty, Y = tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů z činností vykonávaných v rámci předmětu podnikání v roce uplatnění ztráty. Za tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů se pro účely tohoto ustanovení nepovažují výnosy, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem (např. výnosy z prodeje hmotného nebo nehmotného majetku, úroky, kurzové zisky, výnosy z prodeje cenných papírů, výnosy z postoupení pohledávek, ostatní výnosy z právně zaniklých závazků, výnos vzniklý přijatou úhradou pohledávky nabyté postoupením, která převýší její pořizovací cenu apod.) nebo výnosy vyplývající z účetních metod. Nový pokyn D-300 upřesňuje i následující znění zákona, který říká, že za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích se považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány až v období, za které má být daňová ztráta uplatněna. Dle pokynu D-300 lze daňovou ztrátu v tomto případě uplatnit i v situaci, kdy poplatník dosáhl v roce vy-

měření ztráty nevýznamných, ojedinělých příjmů mimo rámec předmětu podnikání.

Shrnutí Před uplatněním ztráty v daňovém přiznání nebo při výpočtu odložené daně je zapotřebí zjistit, zda nedošlo ke změnám, které by měly za následek daňovou neuznatelnost ztrát z předchozích období. Nový pokyn D-300 představuje celou řadu dalších zpřesnění, a to jak v problematice daně z příjmů fyzických, tak i v problematice daně z příjmů právnických osob. Nejvýznamnější nová upřesnění týkající se oblasti daně z příjmů právnických osob jsme se pokusili shrnout v následujícím stručném přehledu. Nový pokyn D-300 potvrdil, že nevýznamné a pravidelně se opakující položky není nutné časově rozlišovat v rámci daňových přiznání, pokud jsou dodrženy účetní předpisy. Předpokladem však je definování těchto položek v interní směrnici. Účetní pohled na věc je podle nového pokynu závazný v případě tvorby a rozpouštění dohadných položek. Potenciální rozdíly mezi vytvořenými dohadnými položkami a skutečnými fakturami by měly být součástí výsledku hospodaření v tom období, ve kterém je o nich účtováno v souladu s účetními předpisy. Doporučujeme však si před podáním daňového přiznání udělat test a inventuru, zda skutečná výše dohadných položek odpovídala skutečnosti. V případě významných rozdílů doporučujeme tento rozdíl zohlednit v daňovém přiznání. Také kurzové rozdíly jsou daňově účinné v období, kdy se o nich účtuje v souladu s účetními předpisy, tj. bez ohledu na to, k jakému nákladu se vztahují. Nový pokyn dále obsahuje upřesnění období, v němž by měly být zohledněny určité relevantní skutečnosti (např. rozhodnutí soudu by mělo ovlivnit základ daně v období nabytí jeho právní moci, slevy či bonusy v období vzniku nároku na ně apod.). V případě, že společnost poskytne nepeněžní dar, se hodnotou daru pro účely snížení základu daně rozumí zůstatková cena hmotného či nehmotného majetku (popř. jeho účetní hodnota), a to včetně daně z přidané hodnoty, kterou je plátce daně v souvislosti s poskytnutým darem povinen odvést. Další novinkou je bezesporu daňová účinnost příspěvku na penzijní připojištění hrazeného zaměstnavatelem, který se stává daňovým nákladem až v okamžiku jeho zaplacení (příspěvky za prosinec 2006 uhrazené v lednu 2007 budou proto představovat nedaňový náklad roku 2006).

6 Mandantenbrief | Vydání Květen 2007

Nová zpřesnění se týkají i oblasti hmotného a nehmotného majetku, včetně jeho technického zhodnocení. Nový pokyn např. uvádí, že za technické zhodnocení se nepovažuje výměna oken s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken. Vzhledem k tomu, že pokyn D-300 je ve skutečnosti pouhým „výkladem“ k jednotlivým ustanovením zákona, který se v průběhu roku 2006 nezměnil, lze předpokládat použití nového pokynu již pro zdaňovací období 2006.

Mandantenbrief Květen 2007, č. 5 Vydává Rödl & Partner Consulting, s.r.o., IČ: 25724231 110 00 Praha 1, Platnéøská 2 Telefon: +420 236 163 111, Fax: +420 236 163 799 Vychází měsíčně MK ČR E 16542 Koordinace: Jana Vodolánová Více informací naleznete na www.roedl.cz

Kontakt pro další informace: Ing. Alena Lejsalová Tel.: + 420 236 163 300 E-Mail: [email protected]