Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy
Právní úprava počítačových programů Bakalářská práce
Autor:
Dominika Šormová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr., Aleš Rozehnal, Ph.D.
duben, 2014
Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 30. 4. 2014
Dominika Šormová
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce JUDr. Aleši Rozehnalovi Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi pomohly při zpracování mé práce.
Anotace Ve své bakalářské práci se zaměřuji na počítačové programy a zejména na jejich současnou právní úpravu, včetně krátkého exkurzu do historie. Uvádím několik příkladů z praxe a nalezené judikatury. Stručně seznamuji čtenáře se základní terminologií technických pojmů. Dále jej obeznamuji se stávajícími zákony a mezinárodními smlouvami. Dávám čtenáři moţnost posoudit, zda je současná právní úprava v České republice dostatečná. Úvod do problematiky softwarového práva, definice základních pojmů a jejich znaky, právní úprava softwaru a její omezení, způsob ochrany zejména v ČR, distribuce, trestněprávní odpovědnost
Annotation In my bachelor work I focus on computer programmes and especially on current legislation including a brief digression to history. I describe a few examples I have dealt with in practice and found within the practice of the courts. I briefly introduce the basic technical terminology. Further I target on the current laws and international agreements. I give the reader a chance to consider whether the current legislation in the Czech Republic is sufficient. Introduction into the software law, definition of basic terms and their characteristics, legislation on software and its constrains, ways of protection especially in the Czech Republic, distribution, criminal liability
Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 1 2. Definice základních pojmů .................................................................................................. 3 2.1 Technické pojmy ........................................................................................................................... 3 2.1.1 Hardware ................................................................................................................................ 3 2.1.2 Počítačový program, Software ............................................................................................... 3 2.1.3 Strojový a zdrojový kód ......................................................................................................... 4 2.1.4 Databáze ................................................................................................................................. 4 2.2 Právo duševního vlastnictví .......................................................................................................... 5 2.2.1 Software a duševní vlastnictví ................................................................................................ 6 2.3 Autorské právo (Copyright) .......................................................................................................... 6 2.3.1 Historie autorského práva v českých zemích ........................................................................ 8 2.3.2 Autor .................................................................................................................................... 10 2.3.3 Autorské dílo ........................................................................................................................ 10 2.3.4 Typy pojetí autorských práv ................................................................................................ 10 2.4. Práva k počítačovým programům .............................................................................................. 10 2.4.1 Práva osobnostní .................................................................................................................. 10 2.4.2Majetková práva .................................................................................................................... 11 2.5Právní úprava počítačových programů v EU ............................................................................... 11 2.6 Právní úprava počítačových programů v Americe ..................................................................... 12 2.6.1 Patentová ochrana v USA .................................................................................................... 12 2.6.2 Rozsudky ohledně patentového zákona ............................................................................... 13 2.7 Patentování softwaru ................................................................................................................... 14
2.8 Právo průmyslového vlastnictví .................................................................................................. 15 2.9 Autorské právo vs. Patenty.......................................................................................................... 15 3. Mezinárodní smlouvy ......................................................................................................... 18 3.1 Paříţská úmluva .......................................................................................................................... 18 3.2 Bernská úmluva ........................................................................................................................... 18 3.3 Úmluva TRIPS ............................................................................................................................ 19 3.4 Smlouva WIPO ........................................................................................................................... 19 3.5 Směrnice 2009/24/ES .................................................................................................................. 19 4. Licence k software .............................................................................................................. 21 4.1 Historický vývoj licencování počítačových programů ................................................................ 21 4.2 Druhy licencí a jejich získání ...................................................................................................... 22 4.2.1 Licence výhradní, nevýhradní a podlicence ......................................................................... 22 4.3 Druhy programů podle licence .................................................................................................... 23 4.4 Svobodný software ...................................................................................................................... 23 4.4.1 Public domain ....................................................................................................................... 25 4.4.2 Creative commons ................................................................................................................ 25 4.4.3 Open source software ........................................................................................................... 27 4.5 Nesvobodný software .................................................................................................................. 27 4.5.1 Proprietární software ............................................................................................................ 28 4.5.2 Shareware ............................................................................................................................. 28 4.5.3 Freeware ............................................................................................................................... 29 4.5.4 Donationware ....................................................................................................................... 29 4.5.5 Abandonware ....................................................................................................................... 29
4.5.6 Software o OEM licencí ....................................................................................................... 29 4.5.7 End-user license agreement .................................................................................................. 30 4.6 Rozhodnutí spolkového soudního dvora ..................................................................................... 30 4.7 Vyčerpání práva na rozšiřování................................................................................................... 30 4.8 Základní náleţitosti licenční smlouvy ......................................................................................... 31 4.9 Zánik licence a licenční smlouvy ................................................................................................ 32 4.10 Distribuce počítačového programu ........................................................................................... 33 4.11 Software na objednávku ............................................................................................................ 35 4.12 Prodej pouţitého softwaru ......................................................................................................... 36 4.13 Rizika smlouvy .......................................................................................................................... 38 4.13.1 Smluvní typ ........................................................................................................................ 39 4.13.2 Předmět smlouvy ................................................................................................................ 39 4.13.3 Změnový management ...................................................................................................... 39 4.13.4 Zákaz konkurence .............................................................................................................. 39 4.13.5 Licence ............................................................................................................................... 39 4.13.6 Odpovědnost za vady ......................................................................................................... 40 4.13.7 Odpovědnost za škodu ....................................................................................................... 40 4.13.8 Povinnost mlčenlivosti ....................................................................................................... 40 4.13.9 Správa a údrţba softwaru ................................................................................................... 40 4.13.10 Zrušení smlouvy ............................................................................................................... 41 4.13.11 Záruční doba ..................................................................................................................... 41 4.14 Software a stát ........................................................................................................................... 41 5. Softwarové pirátství ........................................................................................................... 43
5.1 Historie počítačové kriminality ................................................................................................... 44 5.2 Hacker, Cracker ........................................................................................................................... 44 5.3 Počítačová kriminalita ................................................................................................................. 44 5.3.1 Pirátství koncových uţivatelů .............................................................................................. 47 5.3.2 Domácí pirátství ................................................................................................................... 47 5.3.3 Pirátství prodejců.................................................................................................................. 47 5.3.4 Podnikové pirátství ............................................................................................................... 47 5.3.5 Průmyslové pirátství ............................................................................................................. 47 5.4 Nejčastější způsoby uţití nelegálního softwaru .......................................................................... 48 5.4.1Nelegální stahování ............................................................................................................... 48 5.5 Ochrana práv k počítačovému programu .................................................................................... 49 5.5.1 Odpovědnost za porušení autorského práva ......................................................................... 50 5.5.2 Obecná odpovědnost ............................................................................................................ 52 5.6 Důkazní nouze ............................................................................................................................. 52 5.7 Studie BSA .................................................................................................................................. 52 5.8 Vlivy zapříčiňující softwarové pirátství ...................................................................................... 53 5.9 Prevence počítačového pirátství .................................................................................................. 54 5.10 Současné ochranné metody ....................................................................................................... 54 5.10.1 Registrační číslo ................................................................................................................. 54 5.10.2 Funkční omezení ................................................................................................................ 55 5.10.3 Časové omezení.................................................................................................................. 55 5.10.4 Klíčový soubor ................................................................................................................... 55 5.10.5 Hardwarový klíč ................................................................................................................. 56
5.10.6 Kontrola originálního CD................................................................................................... 56 5.10.7 Komprese a šifrování programů ......................................................................................... 56 5.11 Rizika spojená s pouţíváním nelegálního software................................................................... 56 5.12 Výhody legálního software ....................................................................................................... 57 5.13 Warez ........................................................................................................................................ 58 5.14 P2P programy ............................................................................................................................ 59 5.15 Torrenty ..................................................................................................................................... 59 5.16 The pirate bay ............................................................................................................................ 60 5.17 WIPO......................................................................................................................................... 60 5.18 BSA ........................................................................................................................................... 60 5.19 SIIA ........................................................................................................................................... 61 5.20 NCFTA ..................................................................................................................................... 61 5.21 CCIPS ........................................................................................................................................ 61 5.22 FAST ......................................................................................................................................... 62 5.23 ČPU ........................................................................................................................................... 62 5.24 Policie ČR ................................................................................................................................. 62 6. Závěr .................................................................................................................................... 64 6.1 Seznam pouţité literatury ............................................................................................................ 65 6.2 Seznam příloh............................................................................................................................. 68
1. Úvod Počítačové programy se staly součástí našeho kaţdodenního moderního ţivota. Vyuţíváme je jako samozřejmou pomůcku při práci s počítačem, v zaměstnání nebo ve volném čase, máme je
v noteboocích,
tabletech,
chytrých
telefonech,
televizích
a
nově
dokonce
i
v nejmodernějších hodinkách. Počítačovými programy jsou ovládány i lidstvem vyrobené objekty putující ve vesmíru, či všechny speciální efekty ve filmech. Na počítačových programech dnes závisí nejen majetek, ale i zdraví a ţivot osob, těmito programy je dnes řízen například i provoz jednotky intenzivní péče či letový provoz. Téměř kaţdý den mnohokrát klikneme na tlačítko myši a pracujeme s nimi, jsou všude kolem nás, mnohdy si jejich důleţitost a přítomnost uţ ani neuvědomujeme. Dříve byly počítače pouţívány výhradně jen k vojenským účelům, po třech desítkách let se pak dostaly mezi širší veřejnost. Lidstvu v mnohém velmi pomohly, pomáhají a pomáhat budou.
Právo informačních a komunikačních technologií je v naší zemi nejmladší a nejdynamičtěji se rozvíjející obor a i přes jeho zatím krátkou existenci se dá i v budoucnosti očekávat neustálý rozvoj. Je proto logické, ţe veřejnost toto téma láká mnohem více, neţ tomu bylo dřív. Česká republika se v posledních letech dostala do situace, kdy dostává ze svého okolí hojné mnoţství impulsů k tomu, aby se začala podrobněji a hlouběji zajímat právě o tento sektor práva. Nezbývá jen doufat, ţe naše legislativa a právní praxe v budoucnu dokáţe tyto impulsy lépe a správně přejímat, zhodnotit a následně příhodně aplikovat. Důvodů, proč jsme stále v začátcích, je hned několik, ať uţ krátká historie oboru, zatím nedostatečná právní úprava a judikatura, jen velmi málo specializovaných advokátů a nedostačující publikační činnost. Ačkoliv u nás v poslední době vyšlo hned několik zajímavých a přínosných publikací, kniţních publikací věnujících se problematice softwarového práva je u nás stále minimum, oproti vydané literatuře například v Německu. O něco lepší situace České republiky je v oblasti materiálů, které nabízejí odborné články většinou publikované na internetových serverech, které se zabývají tímto tématem. Na počátku vývoje počítačů a počítačových programů stála jen úzká skupina odborníků, která se jimi zabývala. První programovací jazyky byly velmi obtíţné a sloţité, tvůrci měli přístup ke všem programovacím jazykům a navzájem si vyměňovali své poznatky a nápady na vylepšení. Softwary si uţivatelé mohli sami upravovat a customizovat. Jednalo se o volný software. To vedlo k velkému vylepšení a vzrůstajícímu zájmu o počítače jako takové. Rostl
1
jejich komerční potenciál a na základě této skutečnosti si autoři začali vytvářet svá vlastní a tajná know-how, ta se stala obchodním tajemstvím a vznikl tak komerční software. Na příchod nových technologií by právo mělo dostatečným způsobem reagovat a vytvořit takovou právní ochranu, která povaze technologie odpovídá. Software je výsledek specifické tvůrčí činnosti jednoho nebo více programátorů. Je tedy otázkou, zdali je to vlastně vynález, nebo se jedná o autorské dílo. Ve spojených státech a Japonsku se na počítačové programy uplatňují softwarové patenty, v Evropě naopak převládá právní ochrana autorským zákonem. Cílem této práce je poskytnout čtenáři orientaci v právech k počítačovému programu, popsat a vysvětlit vývoj autorského práva ve vztahu k počítačovým programům na našem území, vysvětlit co fakticky počítačový program je a kdo a jak s ním sní nakládat. Snaţím se formulovat text srozumitelně pro čtenáře, přičemţ předmětem práce je zejména jednání uţivatelů počítačových programů ve vztahu k právu. Z hlediska systematiky lze práci rozdělit do pěti hlavních částí: V úvodu přibliţuji čtenáři současnou situaci právní úpravy počítačových programů a cílem této práce. V druhé části se zaměřuji na pojmový výklad technické terminologie, jako je hardware, software a jejich vzájemné působení, dále databáze a zdrojový kód, která je nezbytná pro porozumění základní problematice a dalším částem práce. Třetí a čtvrtá část se věnují právní úpravě z pohledu duševního vlastnictví, autorského zákona a mezinárodních smluv. Nabízím zde čtenáři moţnost, porovnat stávající českou právní úpravu s právní úpravou počítačových programů ve Spojených státech. Pátá část představuje exkurz do počítačové kriminality, popis kaţdodenních situací a postihů za nelegální uţívání software s praktickými příklady a judikaturou. Mým hlavním záměrem je tedy uvést čtenáře do problematiky softwarového práva, právní úpravy autorského práva a mezinárodních smluv zaměřených na počítačové programy a současný celosvětový nesourodý vývoj judikatury doplněný konkrétními příklady. Při tvorbě své práce jsem čerpala zejména z tuzemské odborné právní literatury, ze zahraničních
publikací,
literatury
informačních
technologií,
odborných
z internetových zdrojů (především oficiálních webových stránek různých institucí).
2
článků
a
2. Definice základních pojmů 2.1 Technické pojmy Hardware, software a jejich vzájemné působení. Pro pochopení je důleţité na začátku alespoň stručně vysvětlit jednotlivé technické pojmy a jejich funkce, díky čemuţ bude pak moţné porozumět konkrétní roli softwaru.
2.1.1 Hardware Počítačový hardware představuje veškeré hmotné vybavení počítače. Tedy celek i všechny součástky počítače.
2.1.2 Počítačový program, Software Počítačový program je v informatice posloupnost instrukcí, která popisuje realizaci dané úlohy počítačem. Dříve byly realizovány přímo v hardware zapojením vodičů nebo například v podobě děrných štítků. Na rozdíl od našich sousedů na Slovensku1, česká právní úprava neobsahuje přesnou definici toho, co počítačový program vlastně je. Autorský zákoník uvádí, ţe „Počítačový program je v informatice postup operací, který popisuje realizaci dané úlohy.“ Důvodem proč je tato definice neurčitá je nejspíše i fakt, ţe díky rychlému technickému rozvoji by bylo jakékoliv konkrétnější označení zastaralé. Naší judikatuře tedy nehrozí, ţe by obsah úpravy mohl zastarat. Dle mého názoru kvalitní popis toho, čím je vlastně počítačový program, obsahuje definice Světové organizace pro duševní vlastnictví WIPO2 - tato uvádí ţe: “a „computer program‟ is a set of instructions expressed in words, codes, schemes or in any other form, which is capable, when incorporated in a machine-readable medium, of causing a computer — an electronic or similar device having information-processing capabilities - to perform or achieve a particular task or result.”3
1
§ 5 odst. 8 slovenského autorského zákona: „Počítačový program je súbor príkazov a inštrukcií pouţitých priamo alebo
nepriamo v počítači. Príkazy a inštrukcie môţu byť napísané alebo vyjadrené v zdrojovom kóde alebo v strojovom kóde.“. 2
WIPO- Word intellectual property organization- mezinárodní organizace pro ochranu práv duševního vlastnictví.
3
Definice převzata z oficiálních stránek WIPO.
3
K řádné funkci počítače je nutné, aby v jeho operační paměti byl nainstalován nejméně jeden počítačový program. Ten následně umoţní právě onu konkrétní očekávanou činnost, kterou chce uţivatel učinit. Je to tedy instrukce, která způsobí, ţe hardware pracuje. Základním programem počítače je tzv. jádro, které řídí celý chod a umoţňuje uţivateli pracovat s aplikačním softwarem, coţ je ono programové vybavení našeho počítače. Software se dělí na základní software, kancelářské aplikace a aplikační software. Základní software tvoří operační systémy, ovladače a programovací jazyky (Basic, Pascal, C++ a další). Kancelářským softwarem je například MS Office, Open office a další. Aplikační software jsou programy, které řeší konkrétní úlohy jako je účetnictví, řízení výroby a další. Pojem počítačový program je pouţit v autorském zákoně. V běţné praxi jsou ale pouţívány spíše názvy software a někdy také informační systém. Přičemţ pojem software je cizí slovo, které má lehce odlišný význam, jedná se totiţ o širší pojem. Pokud ale anglické slovo software zadáme do překladače, přetlumočí nám jej opět na počítačový program. V této práci budu vyuţívat pojem jak počítačový program, tak software jako synonyma.
2.1.3 Strojový a zdrojový kód Strojový kód je binární kód, sloţený z nul a jedniček upravený do digitální podoby, kterou počítač zobrazí v podobě člověku srozumitelnějšího zdrojového kódu. Zdrojový kód je napsán v jednom z kódovacích jazyků typu Java, nebo například C++ jazyk posléze počítačem vizuálně převedených jako ikony, či třeba obrázky.
2.1.4 Databáze Autorský zákon definuje databázi v § 88, pod tímto pojmem se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jsou individuálně přístupné prostřednictvím elektronickými nebo jiných prostředků, bez ohledu na formu ve které jsou vyjádřeny. Databáze lze rozdělit na dva druhy, jedním je databáze jako výstupní přehled systematicky uspořádaných údajů, například v podobě databáze zboţí ve skladu. Druhým druhem je databáze, která je nedílnou součástí softwaru, díky níţ můţe program plnohodnotně fungovat. V této podobě je brána jako jedinečné dílo a chráněna taktéţ autorským zákonem. Rozdílností těchto práv, oproti právům k počítačovému programu je ta, ţe práva pořizovatele databáze jsou převoditelná.
4
2.2 Právo duševního vlastnictví Pod pojmem vlastnictví se rozumí vztah osoby k určité věci, či hodnotě. Jedná se o právo absolutní. Toto právo je zakotveno v článku 11 Listiny základních práv a svobod ustanovením, ţe „Kaţdý má právo vlastnit majetek“. Právo duševního vlastnictví má své kořeny jiţ v 19. století. Tímto je definováno výhradní právo k nakládání s díly a vynálezy. Jeho předmětem jsou výlučně jen všechny nehmotné statky, které jsou výsledkem lidské tvořivosti a jeţ lze společností povaţovat za vhodné k právní ochraně. Tyto práva působí vůči všem subjektům, jejich povaha je absolutní. Právo týkající se duševního vlastnictví se v České republice skládá ze dvou odlišných částí: první částí je autorské právo, které je upraveno autorským zákonem. Druhou část pak tvoří práva průmyslového vlastnictví, která lze najít v dalších dílčích právních předpisech. Právo duševního vlastnictví je tedy souborem právních norem, které upravují vznik, změnu a zánik právních vztahů vznikajících z duševní činnosti fyzických či právnických osob (v ČR pouze fyzické osoby). Výsledkem této tvořivé činnosti je pak nehmotný statek, tedy majetková hodnota, která nemá materiální povahu. Světová organizace duševního vlastnictví WIPO, o které se podrobněji zmíním v další části své práce, vykonává dozor, co se týče ochrany autorských práv. Tato organizace byla zaloţena Úmluvou o zřízení světové organizace duševního vlastnictví. Pojem duševní vlastnictví se v České republice začal pouţívat v roce 1990, dříve se totiţ pouţíval výraz nehmotné statky. Na ochraně tvořivé duševní činnosti, podpory technických inovací a rozšiřování technologií je veřejný zájem, proto v této oblasti značně zasahuje i stát. Duševní vlastnictví, ačkoliv obsahuje prvky práva veřejného, například co se týče činností úřadů v oblasti průmyslového vlastnictví, je součástí soukromého práva. Toto právo je úzce spjato s Know-how4
4
Know-how („vědět-jak“) je termín který popisuje technologické a informační znalosti pro určitou činnost - nejčastěji výrobu.
5
2.2.1 Software a duševní vlastnictví Do roku 1980 neexistovala právní úprava, která by zabraňovala kopírování či zcizení softwaru. Duševním vlastnictvím je uznáván od roku 1980. V této době byl software definován jako dílo literární a koncem devadesátých let se ve spojených státech amerických byly uděleny první patenty softwarových vývojářům a to úřadem spojených států amerických.
2.3 Autorské právo (Copyright) Autorské právo5 (anglicky copyright) upravuje ochranu počítačových programů v České republice. Toto právo je součástí duševního vlastnictví. Autorské právo u nás figuruje jako hlavní norma, která upravuje právní úpravu počítačových programů v autorském zákoně a to v souladu s mezinárodními smlouvami a směrnicemi EU. Počítačové programy jsou u nás chráněny stejně jako autorská díla. Autorské dílo se vyznačuje jedinečností a faktem, ţe se jedná o tvůrčí činnost autora, a jeho vyjádření ve vnímatelné podobě v oblasti umění, literatury a vědy. Často se můţeme u některých produktů setkat se symbolem pro copyright-©, za kterým je zpravidla uveden rok a jméno autora. V České republice však, ostatně i ve většině zemí, je tento znak pouze informativním symbolem, upozorňující na to, ţe je dílo chráněno. Právo autorské je upraveno zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ze dne 7. Dubna 2000, který přešel v účinnost dne 1. prosince 2000 ve znění pozdějších novelizací. Oproti původní právní úpravě bylo zavedeno několik zásadních změn, zákon nyní obsahuje prostředky ochrany autorských práv, i kolektivní správu práv, jeţ byla doposud upravena zvlášť. Znovu zavádí dualismus práv majetkových a osobnostních. Obsahem jsou rovněţ ustanovení o díle zaměstnaneckém, kolektivním, dílem na objednávku, školního, soutěţního, a úprava počítačového programu. Novinkou je také právo pořizovatele databáze. Hlavní změnou v oblasti počítačových programů bylo posílení postavení jejich koncových uţivatelů vůči nositelům práv. Změnami nyní také 5
Úplné znění zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých
zákonů (autorský zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 81/2005 Sb., č. 61/2006 Sb., č. 216/2006 Sb., č. 186/2006 Sb. č. 168/2008 Sb., č. 41/2009 Sb., č. 227/2009 Sb. č. 153/2010 Sb., č. 424/2010 Sb., č. 420/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 18/2012 Sb., č.496/2012 Sb., č. 156/2013 Sb., č. 303/2013 Sb.
6
prošla i úprava způsobu uzavření smlouvy. Tento zákon je pojat dle kontinuálního práva, tudíţ právo výsledku duševní činnosti je přisouzeno pouze fyzickým osobám.6 Autorský zákon přikládá autorovi počítačového programu mnohem menší povinnost, neţ jiným dílům jím chráněným (například hudebním dílům), těm totiţ klade za úkol, aby byly jedinečnou tvůrčí činností autora, je zde tedy nutná značná umělecká kreativita. Jeho zavedená koncepce odráţí obsah mezinárodních závazků České republiky a směrnic Evropské unie, které jsou všechny členské státy Evropské unie povinny transponovat7 do jejich právního řádu. Pokud jde o autorský zákon, lze počítačové programy rozdělit do následujících tří kategorií: a) počítačové programy, které splňují pojmové znaky děl podle autorského zákona (zejména kritérium jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti) a které jsou chráněny v totoţném rozsahu jako díla literární, aniţ by se ve skutečnosti muselo o díla literární jednat. Program tedy nemusí být ve skutečnosti vůbec coby umění objektivně vnímán. b) Počítačové programy, které nejsou autorskými díly, nicméně splňují alespoň poţadavek původnosti ve smyslu původního duševního výtvoru. Tyto programy jsou formou smyšlenky (fikce) chráněny jako autorská díla. Ţádná další kritéria pro určení, zda počítačový program je původní a můţe být autorskoprávně chráněn, se nepouţijí. c) Prosté rutinní počítačové programy, které nesplňují pojmové znaky děl, ani kritérium původnosti duševní tvůrčí činnosti a které v důsledku toho nejsou ani předmětem absolutního práva 6
Jiří Matzner, právní úprava počítačového programu z pohledu autorského práva, str.16.
7
Tedy Bernskou úmluvu, Dohodu TRIPS a Směrnici 2009/24/ES.
7
autorského, a tudíţ ani předmětem, na nějţ se vztahují ustanovení autorského zákona (spadají autorskoprávně do reţimu public domaine.).8 Z autorského zákona dále vyplývá, ţe můţete vlastnit a mít na nosičích nebo v počítači uloţeny například kopie hudebních nahrávek, knih v elektronické podobě a fotek, nikoliv však počítačových programů nebo databází. Autoři děl mají podle §25 nárok na odměnu za uţití díla pro osobní potřebu, kterou získávají z prodeje přístrojů pro tvorbu rozmnoţenin a z prodeje prázdných nosičů.
2.3.1
Historie autorského práva v českých zemích
Dnešní česká republika patří mezi země s dlouholetou historií autorskoprávních tradic. Jeho kořeny sahají aţ do práva rakouského, první poloviny dvacátého století. Toto právo bylo původně označováno jako právo původské. Jeho historii lze sumarizovat do několika důleţitých mezníků: -
Před rokem 1846
Za zmínku stojí článek 17 knihovního nařízení z roku 1806, který stanovil, ţe „ţádné dílo vydané v dědičných zemích habsburského domu nemůţe být znovu vydáno bez svolení autora a vydavatele“. -
1846-1895
Roku 1846 byl vydán císařský patent ze dne 19. října 1846 č. 992 sb. z. s., který znamenal zrod autorského práva na našem území. Byl to první dokument zabývající se duševním vlastnictvím. Vytvořil zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti mechanickému rozmnoţování. Přihlíţel k ochraně zájmů autora. -
1895-1926
V roce 1895 byl přijat zákon č. 197/1895 ř.z, o právu původském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který byl roku 1907 novelizován. Zabýval se i tím, jak dlouho trvá autorské právo.
8
TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2007. S. 37-38
8
-
1926-1953
Autorské právo bylo v této době unifikováno dříve, neţ právo občanské v civilním kodexu. Jednalo se o zákon č. 218/1926 Sb. z. a n., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým. Převzal také zákon č. 106/1923 Sb. z. a. n., o nakladatelské smlouvě. Byl novelizován roku 1936 zákonem č 120/1936 Sb. z a .n.. -
1953-1965
V roce 1950 byl přijat nový občanský zákoník, vedle něj byl roku 1953 přijat zákon č. 115/1953 Sb. o právu autorském- autorský zákon. Na jeho základě bylo vydáno několik sekundárních předpisů, zejména týkajících se ochranných organizací autorů. V roce 1965 byl posléze přijat autorský zákon č. 35/1965 Sb. ze dne 25. Března 1965, o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, který byl rozdělen do pěti částí, obsahujících pouhých 55 paragrafů. První část se zabývala právem autorským a to v paragrafu 2-34, druhá právy výkonných umělců §36-39, třetí organizacemi autorů a výkonných umělců §40 – 44, čtvrtá právy výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací §45-48 a pátá část obsahovala společná ustanovení § 49-55. Zajímavostí je, ţe se opět vrátil k původní právní úpravě sjednocující práva majetková a osobnostní. Z důvodu zastaralosti byl novelizován zákonem č. 89/1990 Sb9. Jeho novela z roku 1990 poprvé zavádí pojem počítačový program a to takto: „Za předmět ochrany se povaţují i program počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona“10. Tento původní zákon platil třicet pět let a to aţ do doby, kdy byl přijat nový zákon č. 121/2000 Sb. Naposledy byl novelizován letos, to je v roce 2014 a jeho současná úprava jiţ dále neobsahuje ustanovení o licenčních smlouvách. Ty byly přesunuty do nového občanského zákoníku, konkrétně v §2358- §2389 NOZ.
9
Účinnost 1. Června 1990.
10
§2 odst.1.
9
2.3.2 Autor V souladu se Směrnicí 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů11, je autorem počítačového programu fyzická osoba, tedy programátor. Jeho právo k dílu vzniká okamţikem, kdy je jeho dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Z toho vyplývá, ţe autor „zhmotní“ svou myšlenku, která byla doposud jen v jeho hlavě jako fantazie. Dále také stojí za zmínku, ţe podle českého práva nemůţe být autorem právnická osoba, ta můţe pouze disponovat s právy k uţití díla.
2.3.3 Autorské dílo Zákon uvádí, ţe za dílo je povaţován i počítačový program jako dílo literární a to v případě, jedná-li se o vlastní výtvor autora. Toto právo platí pro dílo dokončené nebo na jeho jednotlivé části a fáze, zahrnují se sem i názvy a jména postav.
2.3.4 Typy pojetí autorských práv V současnosti můţeme pozorovat dva základní druhy pojetí autorských práv, jimiţ jsou: Kontinentální principy, které se vyznačují zejména autorstvím a neformálností. Autorem je pouze fyzická osoba, nelze se jím stát jiným způsobem neţ vytvořením díla. V tomto případě nelze autorství zakoupit, převést jej nebo postoupit. Pro vznik autorského díla autor nepotřebuje povolení či registraci. Druhým typem jsou anglo-americké principy, kde na rozdíl od kontinentálního práva můţe být autorem i právnická osoba, dále je zde hlavním předpokladem pro ochranu díla jeho registrace a to v rejstříku autorských děl.
2.4. Práva k počítačovým programům 2.4.1 Práva osobnostní Naše právní úprava je sloţena z tzv. dualismu, tedy ţe jejím předmětem jsou jak výlučná práva osobnostní v §11 AutZ Osobnostní právo, tak výlučná práva majetková 11
Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů uvádí, ţe autorem je fyzická osoba nebo skupina fyzických
osob, kteří program vytvořili, nebo pokud právní předpisy státu dovolí, i právnická osoba. Pokud právní předpisy uznávají kolektivní díla, autorem je osoba, která program vytvořila, pokud to bylo několik fyzických osob, jsou autorem všechny.
10
§12 AutZ- Majetková práva a následující. Autorský zákon přiznává autorovi počítačového programu stejná práva, jako autorovi díla literárního. §11 AutZ uvádí, ţe mezi osobností práva patří zejména práva autora rozhodovat o tom, zda a jakým způsobem bude dílo zveřejněno, dalším jeho právem je také právo na nedotknutelnost svého díla, to zahrnuje zejména právo udělit svolení ke změně nebo jinému zásahu do svého díla. Uţívá-li jeho dílo jiná osoba, nesmí s ním zacházet takovým způsobem, který by jakkoliv sniţoval jeho hodnotu. Autor má také právo na dohled, zda taková osoba tuto svou povinnost plní. Tento dohled je nazýván jako autorský dohled. Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být uţito jen způsobem nesniţujícím jeho hodnotu. Ochrany se můţe domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých, nebo i právnická osoba sdruţující autory nebo příslušný kolektivní správce. Výlučná práva osobnostní jsou tedy nepřevoditelná, časově neomezená a autorovi není poskytnuta moţnost se těchto práv jakkoliv vzdát. Zanikají aţ po autorově smrti.
2.4.2Majetková práva Z §12 AutZ vyplývá, ţe autor smí své dílo sám uţívat, i udělit svolení k jeho uţití dalším osobám. Majetková práva však nejsou převoditelná, nikdo je nemůţe zcizit, nelze se jich ani vzdát a tyto práva se téţ neoceňují12. Nelze je postihnout výkonem rozhodnutí, to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklé.
2.5Právní úprava počítačových programů v EU Jeden z prvních rozsudků týkající se počítačových programů byl vynesen v Mannheimu, tento rozsudek rozhodl, ţe počítačový program nemůţe být předmětem právní ochrany. Kauza „inkassoprogramm“ z roku 1985 rozhodla, ţe je zapotřebí chránit počítačové programy a to stejně jako díla literární a to v tom případě, pokud je tento program unikátní. Pro rozhodnutí zda lze programu poskytnout právní ochranu slouţit dvoufázový test, po jehoţ splnění byla programu přiznána právní ochrana.
12
Jiří Matzner, právní úprava počítačového programu z pohledu autorského práva, str.37
11
2.6 Právní úprava počítačových programů v Americe Zcela odlišným vývojem procházelo autorské právo ve spojených státech amerických. Na jeho zrodu stálo anglické autorské právo, postupem času ale začalo směřovat jiným směrem. Vývoj právní ochrany počítačových programů ve Spojených státech byl velmi rozmanitý. Jako první zde existovala ochrana copyrightová, její dominantnost vytrvala aţ do 60. let minulého století kdy byl stále v platnosti tzv. Copyright Act který měl své kořeny jiţ v roce 1909. Pohled na tuto ochranu byl v pozdějších letech velmi skeptický, avšak k ţádnému výraznějšímu vývoji v této době nedošlo. Velkým mezníkem byl rok 1974, kdy se na kongresu Národní komise podařilo rozvinout nová technologická vyuţití pro copyright. Historie patentového práva byla sloţitější, a to z toho důvodu, ţe původní zákony totiţ nepřipouštěly patentovat matematický vzorec, jakoukoliv myšlenku či nápad. Počítačový program byl v té době chápán jako jakýsi matematický vzorec, jedinou moţností jeho ochrany byla ochrana prostřednictvím autorského práva.
2.6.1 Patentová ochrana v USA Zatímco
v Evropě
je
upřednostňována
ochrana
počítačových
programů
prostřednictvím autorského práva, v Japonsku či Spojených státech je preferována patentová ochrana. Jak právo copyrightu, tak patentová ochrana, byly zakotveny v americké Ústavě. Pro získání patentu ale musí autor splnit tři základní podmínky, jimiţ jsou: - novost - vynálezecký krok - průmyslová vyuţitelnost Patenty se poskytují jak pro výrobce hardwaru, tak pro programátory softwaru. V České republice není moţnost udělení patentu na počítačové programy. Tento mechanizmus softwarových patentů, jeţ je v Americe zaveden, je hojně také pouţíván. Patentování se provádí pomocí přihlášky podané na patentový úřad. Spory týkající se patentů jsou rozhodovány pouze jedním centrálním patentovým soudem v USA. Rozhodnutí které vydá, je platné na celém území spojených států. Delší dobu 12
se diskutuje o faktu, ţe patentovatelnost počítačových programů v Americe znamená hrozbu pro online obchody.
2.6.2 Rozsudky ohledně patentového zákona V Americkém systému precedentů se právo vyvíjí prostřednictvím soudních rozhodnutí, které poté slouţí jako vzor. Právě proto se v následujících řádcích věnuji rozsudkům, které zásadně ovlivnily směr, kterým se nyní americké právo odvíjí.
Spojené státy americké jsou na poli software dominantním hráčem. Na území Ameriky sídlí většina softwarových gigantů13. Základní právní normou v USA je ustanovení § 101 patentového zákona z roku 1952, zajímavostí je, ţe tato norma neobsahuje výslovnou definici toho, co je předmětem patentu. Obsahuje pouze definici „Všechny nové a uţitečné postupy, přístroje, způsoby výroby či sloţení látek nebo nové a uţitečné vylepšení výše jmenovaných.“14 Z důvodu absence této definice je nutné se pozastavit nad rozsudkem Diamond v. Chakrabarty15- zde byl patentový vynález vymezen jako „vše pod sluncem vytvořené člověkem“. Jedním z prvních patentovaných počítačových programů uznaným americkým Supreme Courtem byl program pouţívaný při vulkanizaci kaučuku v případu Diamond v. diehr16 – který rozhodl, ţe se jedná o vynález, který byl kvalitativním zlepšením technologického postupu. Klíčový bod pro patentovatelnost počítačových programů byl v roce 1995 obsaţen v rozsudku ve věci RE BeAuregard17- kde soud rozhodl, ţe patentovou ochranu lze pouţít jak pro naprogramovaný počítač, tak i pro disketu s tímto programem. Výsledkem bylo, ţe počítačový program na hmotném médiu je patentovatelným předmětem vynálezu. V roce 1998 díky rozsudku v případu Street Bank & Trust v. Signature Financial Group18 se naprosto vytratila váţnost pravidel podle kterých se počítačovým programům přisuzoval statut patentu. 13
Microsoft corporation- Redmond, Washington, Adobe systems- San Jose, California, IBM- Armonk, New York, Apple-
Cupertino, California, Ca Technologies- Islandia, New York, Novel- Waltham, Massachusetts. 14
Patents Act 1952, Title 35 USC, § 101.
15
Diamond v. Chakrabarty (1980) 447 U.S. 303.
16
Diamond v. Diehr (1981) 450 U.S. 175.
17
Re Beauregard (1995) 53 F. 3d 1583.
18
STATE STREET BANK & TRUST CO., Plaintiff-Appellee, v. SIGNATURE FINANCIAL GROUP, INC., Defendant-Appellant.
13
Rozsudek stanovil, ţe patentovat lze jakýkoliv software, proces či obchodní metodu, pokud za pouţití výpočetní techniky přináší uţitečný, konkrétní a hmatatelný výsledek. Dalším významným rozsudkem pak byl ve věci Bilski v Kappos19, v červnu roku 2010, předmětem jednání byla snaha patentovat metodu pro výpočet rizika vycházejícího z obchodu s komoditami. Tato metoda však ke své realizaci nepotřebovala počítač. Patent průzkumový referent zamítl, na základě toho, ţe "vynález není realizovaný na konkrétním přístroji a pouze manipuluje. Řešení je čistě matematický proces bez jakéhokoliv omezení na praktické aplikace, tedy vynález není zaměřen na technologické umění ".20
2.7 Patentování softwaru Zhruba do první poloviny osmdesátých let minulého století, bylo souhrnným zájmem vytvořit nové, tzv. „silné“ právo pro ochranu počítačových programů, které by mělo kratší dobu na ochranu práv autora, neţli autorskoprávní ochrana. Tyto snahy ale nebyly nikdy uskutečněny. Dne 5. října 1973 byla v Mnichově uzavřena Úmluva o udělování evropských patentů (European patent convention EPC), ke které přistoupila i Česká republika. Ministerstvo zahraničí vydalo sdělení č. 69/2002 Sb. m. s. s účinností od 1. července 2002 a následkem toho, vyvstaly některé otázky evropského patentového práva. Česká republika se zavázala převzít společné evropské právo pro udělování patentů na vynálezy. V souladu s tím byl harmonizován zákon č. 116/2000 Sb., který upravuje ochranu průmyslového vlastnictví. Novely autorského zákona byly přijaty téměř ve všech vyspělých zemích v průběhu osmdesátých let. V Evropské úrovni, tuto problematiku upravuje směrnice EHS 91/250 ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů. Zatímco v Evropské Unii je moţné získat patentovou ochranu pouze na vynálezy implementované počítačem, v USA je moţné získat patent jak na softwarový patent, tak i na vynález implementovaný počítačem.
19
Bernard L. Bilski and Rand A. Warsaw v. David J. Kappos, Under Secretary of Commerce for Intellectual Property and
Director, Patent and Trademark Office. 20
http://en.wikipedia.org/wiki/In_re_Bilski.
14
2.8 Právo průmyslového vlastnictví Právo průmyslového vlastnictví je soubor právních norem, které upravují společenské vztahy vznikající z činností fyzických a právnických osob (a to jak duševní činností tvůrčí povahy fyzických osob, tak činností povahy netvůrčí obou těchto osob), jejímţ výsledkem jsou nehmotné předměty a společenské vztahy. Právo průmyslového vlastnictví je upraveno v zákoně č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích upravující práva a povinnosti vznikající při tvorbě a uplatňování vynálezů a zlepšovacích návrhů. Česká právní úprava v zákoně o průmyslovém vlastnictví v § 3 a §4 z hlediska působnosti upravuje, ţe předmětem ochrany dle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích vedle estetických výtvorů, objevů, vědeckých teorií a matematických metod vylučuje být poţivatelem této ochrany mimo jiné i počítačové programy.
2.9 Autorské právo vs. Patenty Nejprve bych ráda uvedla výhody ochrany počítačových programů, které nabízí autorské právo. Hlavní přednost vidím v tom, ţe ochrana autora a jeho díla je automatická, lhůta jejího trvání je o poznání delší, neţ je tomu u patentů a autorovi je poskytována zdarma. V případě vymáhání práva autora, je zde situace naopak mírně komplikovanější, jelikoţ se vlastně jedná pouze o „protikopírovací“ právo. Obrovskou nevýhodu spatřuji v tom, ţe toto právo nelze pouţít proti někomu, kdo si jen „vypůjčí“ autorovu myšlenku a pak ji s klidným srdcem vlastním zpracováním napodobí, bez hrozby jakéhokoliv trestu jelikoţ naše právo chrání pouze její zpracování. Právě otázku co je myšlenka a co lze pochopit pod pojmem forma vyjádření počítačového programu, posuzoval soudní dvůr Evropské Unie ve věci C-406/10, SAS Institute Inc. Proti World Programming Ltd. Společnost SAS, kde byla vývojářem analytického systému, součástí tohoto systému byla moţnost uţivatelů k psaní vlastních aplikací pasných v programovacím jazyce vytvořeným touto společností, k uskutečňování výpočtů v SAS systému. Společností WP byl posléze vyvinut systém, zaloţený na programovacím jazyce a formátu datových souborů převzatý od první 15
společnosti, který byl zaloţen tak, aby co nejlépe korespondoval21 se systémem SAS. Nebylo však prokázáno, ţe WP pouţila programovací jazyk SASu. Soudnímu dvoru tedy byla předloţena otázka k výkladu čl. 1 odst. 2 Směrnice 91/250. Dotaz od Britského Hight Courtu of Justice obsahoval otázku, zda-li jsou funkce počítačového programu, jeho programovací jazyk a formát datových souborů které program uţívá, formou vyjádření počítačového programu a zda-li jim je v tomto důsledku přisuzována autorskoprávní ochrana v souladu s tehdejší platnou Směrnicí 91/250/EHS. Soudní dvůr k této otázce odpověděl, ţe předmětem ochrany této Směrnice je jakákoliv forma vyjádření počítačového programu, která umoţňuje program rozmnoţit v různých kódech, tedy ţe zdrojový a strojový kód jsou formou vyjádření programu a tudíţ jim autorskoprávní ochrana přísluší. Funkce programu, jako například programovací jazyk, který je programem pouţíván, není formou jeho vyjádření, a proto není chráněn. Zajímavých je i závěr soudu, uvádějící ţe grafické rozhraní22 rovněţ není předmětem ochrany. Generální advokát soudní dvora uvedl, ţe přiznání této ochrany jednotlivým funkcím programu by totiţ znamenalo monopolizaci myšlenek na úkor technického pokroku a rozvoje. Získat patent je mnohoznačně časově náročnější, jedná se o běh na dlouhou trať. Přičemţ s přihlédnutím na ceny přihlášek zde nelze hovořit o laciné záleţitosti. V případě, kdy je autorovi patentová ochrana přidělena, je mu poskytnuta výlučná moţnost po určitou dobu svůj výrobek či postup uţívat a zamezuje komukoliv jinému patentovaný výrobek uţívat nebo jej zpeněţit. Dalším zajímavým prvkem, který stojí za zmínku je ten fakt, ţe chráněn je ten kdo s konkrétním postupem či výrobkem přišel dřív, ačkoli jej mohl posléze objevit kdokoliv také a svou samostatnou činností. Patentové právo lze tedy označit jako jakési silné právo. Důvodem oblíbenost patentů širokou veřejností můţe být i to, ţe jejich cílem je podpora vynálezce. Tomu je na určitou časem omezenou dobu poskytnut monopol v podobě výhradního uţívání za zveřejnění. Pro získání patentu je nutností splnit tři majoritní podmínky, jimiţ jsou 21
Cílem tohoto systému bylo vygenerování naprosto shodných výstupních výsledků jako u SASu.
22
Grafickým rozhraním program komunikuje s uţivatelem.
16
novost, vynálezecký krok (tedy něco, na co by jen tak nepřišel ani odborník v oboru) a průmyslová vyuţitelnost. Dohoda TRIPS zaručuje kaţdému moţnost patentovat svůj vynález „jakékoli vynálezy bez ohledu na to, zda jde o výrobky nebo výrobní postupy ve všech technických oblastech, za předpokladu, ţe jsou nové, obsahují tvůrčí činnost a jsou průmyslově vyuţitelné“ 23 Pokud zvolím skeptický postoj k patentování softwaru, jakoţto k patentování myšlenek, vyvstává otázka, zda kdyby většina myšlenek v oboru vývoje software byly patentované, mohl by být velkým problémem pro jeho tvůrce software si veškeré licence k těmto patentům pořídit a program vůbec stvořit, jelikoţ průběh vývoje software je sloţitý postup, při kterém dochází ke kombinaci velkého mnoţství znalostí a myšlenek, kontinuálnímu vývoji a vylepšování. Ačkoliv v České republice není moţné počítačový program jako takový patentovat, legální úprava zcela nevylučuje moţnost, aby byl počítačovému programu v určitých situacích tento statut přidělen, tedy aby byl chráněn jako vynález. Hypoteticky by se totiţ mohlo jednat o stav, kdy by byl počítačový program neoddělitelnou součástí konkrétního technického řešení, jako v případu Diamond v. diehr. Jednalo by se však o ochranu celku, nikoliv samostatného programu.
23
Dohoda TRIPS, čl. 27.
17
3. Mezinárodní smlouvy Zde bych ráda zmínila historii právní úpravy ochrany průmyslového a duševního vlastnictví ve vztahu k počítačovým programům, uvádím na tomto místě několik hlavních dokumentů upravujících právní úpravu počítačových programů, jsou jimi:
3.1 Pařížská úmluva První mezinárodní dokument, zabývající se tématikou práv průmyslového vlastnictví byla Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví, která vznikla roku 1883. Na jejím základě vznikla tzv. Paříţská unie24 na ochranu průmyslového vlastnictví, která má více neţ 100 členských států (zahrnující Českou republiku). Tato úmluva upravuje patenty, vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory a další.
3.2 Bernská úmluva Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886 vznikla záhy po Paříţské úmluvě a je jedním ze základních pilířů kontinentálního práva. Na jejím počátku stáli francouzští umělci a spisovatelé. Tato Úmluva pojednává o ochraně literárních a uměleckých děl a je zaloţena na principech, které jsou platné v dnešním autorském právu. Pro všechny země, které Bernskou úmluvu podepsaly, mimo jiné platí, ţe autorské dílo poţívá ochrany i mimo území, na kterém vzniklo. Bylo proto nutné vytvořit novou instituci pro ochranu duševního vlastnictví, jíţ byla Spojená Mezinárodní kancelář pro ochranu duševního vlastnictví (United International Bureaux for the Protection of Intellectual Property), v dnešní době známá jako Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), která přešla do správy Spojených národů a zabývá se tímto tématem. Bernská úmluva prošla mnoho úpravami25, neţ dospěla ke své dnešní podobě. V roce 2008 měla jiţ 164 signatářů.
24
Paříţská unijní úmluva byla revidována v Římě (r.1886), Madridu (r.1890, 1891), Bruselu (r.1897, 1900), Washingtonu
(r.1911), Haagu (r.1925), Londýně (r.1934), Lisabonu (r.1958), Stockholmu (r.1967). 25
Paříţ roku 1898, Berlín 1908, Bern 1914, Řím 1928, Brusel 1948, Stockholm 1967, Paříţ 1971.
18
3.3 Úmluva TRIPS Tato úmluva vznikla roku 1994 díky Světové Obchodní Organizaci a její podstatná část řeší právě otázku úpravy majetkových práv duševního vlastnictví, včetně obchodování s těmito právy. Jejím cílem je harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví, a to ve státech, které jsou členy WTO. Jejím obsahem jsou například práva umělců a vydavatelů, označení země původu, ochranné známky a ustanovení o prostředcích pro vynucování ochrany a vymáhání nároků z porušování práv. Je nutné na tomto místě zmínit, ţe se jednalo o první dohodu, která zařadila mezi obecně chráněná díla i počítačové programy, a to konkrétně ve čl. 10 odst. 1 „počítačové programy, ať jiţ ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské Úmluvy.“26 Poţívají tedy stejnou míru ochrany, coţ bylo také přeneseno do našeho autorského zákoníku. Úmluva dále uvádí, ţe patenty musí být k dispozici všem vynálezům (podmínkou je pouze jejich novost, průmyslová vyuţitelnost a zahrnutí tvůrčí činnosti). Podmínkou pro přistoupení k této smlouvě je i přijetí Bernské úmluvy.
3.4 Smlouva WIPO Smlouva WIPO (WIPO copyright treaty) o autorském právu, byla společně se Smlouvou WIPO o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech přijata na konferenci v Ţenevě dne 20. prosince 1996.27 Obsahuje největší míru ochrany pro počítačové programy. Počítač je opět chráněn jako dílo literární, přičemţ se nehledí na způsob jeho vyjádření. Tato smlouva byla později zdrojem, z něhoţ vznikla Směrnice 91/250/EHS která se zabývá autorskoprávní ochranou počítačových programů a také Směrnice 96/ES jejímţ předmětem je autorskoprávní ochrana databází.
3.5 Směrnice 2009/24/ES Tato směrnice, celým názvem Směrnice 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů nahradila Směrnici 91/250/EHS ze dne 14. května 1991, avšak téměř identicky přejímá její znění. Tato stanovuje, ţe ochrana se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě, současně uvádí, ţe myšlenky a zásady, na
26
DONÁT, J., MAISNER, M. Ochrana softwaru. ASPI 2011, ASPI ID: LIT38843CZ. S. 3.
27
V platnost vůči Evropské unii přišla dne 14. března 2010.
19
kterých je zaloţen kterýkoli v z prvků počítačového programu včetně myšlenek a zásad, na kterých je zaloţeno jeho rozhraní, chráněny nejsou.
20
4. Licence k software Licence pochází z latinského slova „licet“ tedy dovolení. Licencí se pak rozumí oprávnění k uţívání nehmotného statku. Základní právní dispozicí počítačového programu je schopnost udělení k tomu programu licenci. Licenční smlouva je připojená k počítačovému programu a je to hlavní dokument, který přesně určuje práva a povinnosti obou smluvních stran, zpravidla ale obsahuje jen práva a povinnosti pro jeho koncového uţivatele, tedy nabyvatele licence. Můţe být uzavřena ústně, či písemně. Písemnou formou se rozumí buď papírová, či elektronická podoba, tato forma je vyţadována pouze v případě výhradní licence, nicméně je doporučována i u licence nevýhradní, či podlicence. Licence tedy vzniká buď povinně na základě zákona, nebo dobrovolně na základě smlouvy. Často se můţeme setkat se zkratkou EULA, neboli End User License Agreement, tedy licenční smlouva pro koncového uţivatele. Licenční smlouvy bývají bohuţel těţko srozumitelné a ne vţdy jsou dostupné v českém jazyce, stále se můţeme často setkávat s licencí v anglickém jazyce. Nejčastějšími způsoby uzavření licence jsou tyto: Shrink-wrap- se vyskytuje u krabicového softwaru. Při nákupu počítačového programu obdrţí uţivatel vlastní program na CD/DVD nosiči, dále licenční ujednání a manuál k jeho pouţívání. Roztrhnutím obalu, ve kterém je software zabalen uţivatel souhlasí s licencí. Po jeho vybalení, pokud software neobsahuje například vady, kupující jiţ nemůţe od smlouvy odstoupit.
Clik-wrap v tomto případě udělí uţivatel souhlas s licenčními podmínkami kliknutím myši na tlačítko „souhlasím“. Browse-wrap- jedná se o uzavření smlouvy navštívením internetových stránek poskytovatele a souhlasem a staţením počítačového programu do svého počítače.
4.1 Historický vývoj licencování počítačových programů Pojem licence byl vţdy chápán jako povolení. K tomuto významu se připojil ještě další smysl vycházející z patentového práva, kdy se licence stala svolením majitele vynálezu, který uděluje jiným osobám své svolení k uţití svého díla, zpravidla za 21
úplatu. Poté jej převzalo i autorské právo, kdy jejím prostřednictvím autor umoţňuje jiným osobám s jeho autorským dílem určitým způsobem a za určitých okolností nakládat. Nový občanský zákoník nyní v podstatě převzal dosavadní úpravu licencí z autorského zákona a pouze ji částečně přeformuloval. Avšak při formulaci či výkladovému ustanovení licence je stále nutností pouţít autorský zákon a zejména při zákonném omezení rozsahu práv autora k počítačovým programům.
4.2 Druhy licencí a jejich získání V licenci je uvedeno podle jakého práva se řídí licenční vztahy, zpravidla dle práva dodavatele nebo vydavatele software, tedy podle právního řádu země, ze které program pochází.
4.2.1 Licence výhradní, nevýhradní a podlicence Licence se primárně dělí na výhradní a nevýhradní. Licence výhradní Právo autora pouţít dílo je v tomto případě dotčeno, jelikoţ nabyvatel licence je jako jediný oprávněn k uţívání v rozsahu vymezeném v licenční smlouvě. Její poskytovatel tedy nesmí licencovat software jiné osobě, ani jej sám uţívat. Pokud smlouva neobsahuje přesnou definici způsobu uţití platí, ţe se omezení vztahuje na všechna uţití v rozsahu, který je nutný k dosaţení účelu smlouvy. Tento typ je pouţíván zejména v případech, kdy je software tvořen na zakázku a musí mít vţdy písemnou podobu, jinak se nejedná o výhradní licenci.
Licence nevýhradní Autorovi v tomto případě nezanikají práva pro nakládání se svým dílem. V praxi se můţeme setkat s případem kdy je v licenci ujednáno širší stanovení práv a podmínek nabyvatele licence, v takovémto případě se nejedná o nevýhradní licenci. Typickou nevýhradní licencí je ta, poskytovaná ke krabicovému softwaru.
Podlicence Zvláštním typem licence je podlicence, kterou můţe udělit pouze osoba (není-li licenční smlouvou stanoveno jinak), která má výhradní licenci k počítačovému programu a tímto svým svolením rozšíří okruh osob, které mají právo program pouţívat. Podlicenci můţe poskytnout i majitel nevýhradní licence, ale pouze 22
v případě, má-li k tomu svolení od poskytovatele, toto svolení můţe být i ústní. Poskytnout lze v tomto případě pouze taková práva, která má tento majitel. Zánikem výhradní či nevýhradní licence automaticky zanikají i udělené podlicence. Licence jednouživatelská (single-user licence)- je ujednáním, podle něhoţ lze konkrétní software uţívat pouze jeden uţivatel na jednom počítači. Multilicence- tedy víceuţivatelská licence (někdy také nazývaná jako volume licence) je oprávnění pouţívat počítačový program na více počítačích. Tento druh licence vyjde levněji, neţ pořizování jednotlivých licencí. Tyto licence ale také obsahují ujednání stanovující, kolik kopií daného programu lze vyuţívat.
4.3 Druhy programů podle licence Elementárně se dají počítačové programy rozdělit podle toho, jaký druh licence obsahují, tedy na tzv. Open source software, shareware, public domain a další druhy28. Na tomto místě bych ráda upozornila na fakt, ţe ne vţdy je konkrétní definice aplikovatelná na všechny druhy softwaru. Programy rozdělujeme na tzv. svobodný software, ten umoţňuje uţivateli jej volně uţívat, kopírovat a rozšiřovat. Je poskytován zdarma nebo za poplatek a jeho charakteristikou je dostupnost zdrojového kódu, typickým softwarem je v této kategorii open source software, public domain, či GNU/GPL. Druhou skupinou je pak nesvobodný software, řadí se sem proprietární, freeware, shareware a další. Tyto programy nemají k dispozici dostupný zdrojový kód, tudíţ je uţivatelé nemohou upravovat či vytvářet odvozená díla.
4.4 Svobodný software Pokud si uţivatel přeloţí slovo „free“ můţe se mylně domnívat, ţe se jedná o software, který je nabízen zdarma, jelikoţ to ale ani z daleka nemusí být pravda, začíná se tento název stále častěji nahrazovat pojmem open source software. Byl zaloţen organizací free software foundation roku 1985. Za jeho „otce“ je povaţován Richard Stallman, který je i zakladatelem free software foundation a mimo jiné, také tvůrce GPL (General Public Licence) licencí. Uţivatel můţe volně nahlíţet do jeho zdrojového kódu, má moţnost jej vylepšovat, kopírovat, studovat, nebo si ho 28
Samozřejmě existuje mnoho dalších druhů software, úkolem této práce ale není taxativní výčet všech existujících licencí, tudíţ
popisuji jen ty nejvýznamnější a nejrozšířenější.
23
customizovat a zlepšovat a posléze zveřejňovat svá zlepšení pro prospěch ostatních. Free software dělá z dostupnosti svého kódu přednost. Nejčastějším typem je open source software s licencí GNU GPL. Dle Richarda Stallmana, se jedná o free software, pokud splňuje následující podmínky: -
„Svoboda spustit program za jakýmkoliv účelem (svoboda 0).
-
Svoboda studovat, jak program pracuje a přizpůsobit ho svým potřebám (svoboda 1). Předpokladem k výše uvedenému je přístup ke zdrojovému kódu.
-
Svoboda redistribuovat kopie, abyste pomohli vašemu kolegovi (svoboda 2).
-
Svoboda vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita. (svoboda 3). Předpokladem k výše uvedenému je přístup ke zdrojovému kódu.“29
Pro jednotnost byla zaloţena Open source Initiative (OSI), která je na tomto poli provozovatelem právě certifikačního programu, který je určen pro softwarové produkty splňující výše uvedené podmínky. Nejznámějšími licencemi pro free software jsou GPL, Mozilla public licence, nebo například BSD licence. Software s GNU GPL licencí představuje veřejnou licenci. Uţivateli je taktéţ zpřístupněn zdrojový kód. Nejznámějším systémem s touto licencí je volně staţitelný operační systém GNU/Linux. BSD licence, označující Berkley Software Distribution dovolující komerční vyuţití a všeobecně poskytující uţivateli největší moţnost libovolně se softwarem zacházet. Vyţaduje pouze uvedení autora a informace o licenci, spolu s upozorněním na zřeknutí se odpovědnosti za dílo. OSS30 uvádí, ţe by se pojmy free software a open source software neměly příliš rozlišovat. Přestoţe jsou
31
brány jako synonyma, je nutné zmínit, ţe i mezi těmito
názvy je malá významová niance. Pokud se setkáme s free softwarem, lze si jej upravovat dle libosti a to aniţ by byl uţivatel povinen své úpravy zveřejnit. Zatímco u 29 30
https://www.gnu.org/philosophy/free-sw.cs.html. http://www.oss.cz/.
24
Open source je moţné stanovit takové licenční podmínky, při kterých, pokud s nimi uţivatel souhlasí, je posléze povinen tyto změny uveřejnit v případě další distribuce programu.
4.4.1 Public domain V tomto případě autor dovoluje uţivateli moţnost s programem volně zacházet a vzdává se veškerých práv na ochranu díla. Jelikoţ ale česká právní úprava autorovi nedovoluje se vzdát svých osobnostních práv, poskytuje se public domain prostřednictvím bezúplatné licence, která všem uţivatelům nabízí moţnost s dílem libovolně zacházet. Za public domain software je také povaţován program, u něhoţ uplynula doba trvání majetkových práv autora, tedy 70 let po jeho smrti. Těţko si ale představit jeho vyuţitelnost v takto dynamicky se rozvíjejícím oboru.
4.4.2 Creative commons Creative commons, známější jako CC, se dá volně přeloţit jako „tvůrčí společenství“. Je vynálezem americké nezávislé organizace, jedná se o naprosto unikátní druh licencí, prostřednictvím kterých můţe autor sám omezit svá práva zaručená zákonem. Druh licence si sám a jednoduše můţe vytvořit a to kombinací různých podmínek pro konečné uţivatele. Creative commons jsou velmi rozšířené a oblíbené, zejména kvůli své srozumitelné formě v podobě grafických symbolů. Příloha č. 132 První dva symboly jsou pro všechny typy těchto licencí shodné, první tento symbol představuje Právo dílo šířit (Share) a je společným pro všechny typy těchto licencí. Vyjadřuje, ţe licencované dílo je moţno šířit, tzn. kopírovat, distribuovat a sdělovat veřejnosti. Vedle toho, je lze také zařadit do souborného díla, tudíţ jej publikovat v časopisu, nebo ve sborníku a jako jeho součást ho v nezměněné podobě šířit dál. Druhý symbol vyznačuje právo dílo upravovat (Remix). Tímto symbolem licence opravňuje uţivatele k libovolnému doplňování díla. Dovoluje také celé dílo, nebo jakoukoliv jeho část zpracovat, či zkombinovat s jiným dílem. Příkladem takovýchto úprav můţe být například překlad díla, nebo jeho zhudebnění. 32
http://www.creativecommons.cz/zakladni-informace-o-cc/licencni-prvky/ (navštíveno dne 3.3.2014).
25
Dalšími prvky jsou pak podmínky, které předně určují, jak je s dílem dovoleno nakládat Uveďte autora (Attribution) je také společným prvkem pro všechny tyto licence. Kdykoliv chceme takto licencované dílo nebo jeho úpravu šířit, musíme bezpodmínečně uvést údaje a autorovi a dílu, a to takovým způsobem, jaký si autor stanovil. Pokud ale autor takový způsob uvádění nijak nespecifikoval, je nutné uvést alespoň jeho jméno, případně jeho pseudonym, dále název díla a odkaz na původní licenci Creative Commons. Pokud uţivatel šíří dílo upravené, musí také uvést způsob, jakým dílo upravil. Zachovejte licenci (Share Alike). Pokud je toto licencované dílo jakkoliv upraveno, je povinností toho, kdo jej takto upravil, výsledek své činnosti vystavit pod identickou, nebo alespoň slučitelnou licenci.máte povinnost výsledek své práce vystavit pod stejnou nebo slučitelnou licenci. Neuţívejte dílo komerčně (Noncommercial) tato podmínka umoţňuje nakládat s dílem pouze pro nekomerční účely. Tedy, ţe při šíření nesmí tomu kdo jej dál šíří vyplynout ţádný finanční zisk, lze jej tedy uţívat výhradně nekomerčním způsobem, například jeho výměnou za jiné dílo. Nezasahujte do díla (No Derivatives). Tento prvek komukoliv zakazuje dílo upravovat a to jakýmkoliv způsobem, ať se jedná o jeho pozměňování, doplňování či jiné úpravy. V ţádné licenci typu CC se logicky nikdy neobjevují prvek dovolující dílo upravovat a prvek nezasahujte do díla společně. Výsledkem kombinace těchto piktogramů vzniká šest různých typů CC licencí. Tyto jsou od sebe odlišeny různou kombinací práv, které jsou převedena a těch, které jsou vyhrazena autorem. Přesto všechny tyto licence mají některé společné vlastnosti. Českými společnostmi vyuţívající licence CC jsou například webarchiv (archiv českého webu), nebo Infogram (na podporu informační gramotnosti)33. Příloha č. 234
33
34
http://www.webarchiv.cz/vyhledej//,http://www.infogram.cz//. http://www.creativecommons.cz/zakladni-informace-o-cc/licencni-prvky/ (navštíveno dne 3.3.2014).
26
4.4.3 Open source software Open source software, neboli otevřený software. Jeho hlavním znakem je to, ţe jeho zdrojový kód je otevřen a tudíţ jej můţe uţivatel volně upravovat. Nabízí tedy jedinečnou moţnost se účastnit na jeho vývoji. Do kategorie Open source software patří globálně známý počítačový program OpenOffice, či také velmi rozšířený systém Android, nebo vyhledávač Mozilla firefox. GNU GPL licence je nejpouţívanější licence pro Open source software. BSD licence- je také formou licence pro svobodný software. Jedná se o velmi stručný dokument35. Obsah licence umoţňuje jejímu nabyvateli velmi široké spektrum moţností, jak s počítačovým programem nakládat, je mu přiznána moţnost program spojit s proprietárním softwarem, nebo jej dokonce učinit jeho součástí. Uţivateli je opět zobrazen zdrojový kód, přičemţ při jeho redistribuci není povinován tento kód dále pro další uţivatele zobrazovat. Jeho povinností je pouze uvést původního autora programu. Licenční podmínky BSD jsou v oblasti svobodného software nejčastěji pouţívanou alternativou k licenčním podmínkám GNU GPL.36 Jak jsem jiţ zmínila, v některých licencích se můţe uţivatel dočíst, ţe pokud program jakkoliv upraví, je povinen jej nadále distribuovat pod původní licencí free software, pod níţ jej získal původně. Tento jev se nazývá Copyleft. Free software foundation definovala Copyleft jako „Hlavní způsob jak udělat z programu svobodný software a poţadovat, aby všechny jeho modifikace a rozšířené verze bylo rovněţ svobodným softwarem.37
4.5 Nesvobodný software Nečastější způsob jeho distribuce je prostřednictvím placených licencí od softwarových společností. Jeho zdrojový kód není uţivateli dostupný. V licenci je jasně uvedeno, na kolik zařízení je moţné jej instalovat, dále zda je program určen pro osobní nebo komerční pouţití a podle toho se také odvíjí jeho cena.
35
„Problems in Open Source Licensing“, 2002FSD – http:/www.ilaw.com.au/…article.html.
36
Steve H. Lee – Open Source Software Licensing, 1999, str. 40.
37
.
27
4.5.1 Proprietární software Se podle svých parametrů dá zařadit mezi nesvobodný software. Jeho kód je uţivateli také uzavřen. Tudíţ jej nelze nijak upravovat. V licenčním ujednání je jasně stanoveno, za jakých podmínek smí být dále šířen. Základním rozdílem mezi free software a proprietárním softwarem jsou moţnosti, jak mohou být uţivatelem pouţívány. Při vývoji takovéhoto softwaru má k jeho kódu přístup jen úzká skupina jeho vývojářů.
4.5.2 Shareware Jedná se o volně šířený produkt chráněný taktéţ autorským právem. Je volně distribuovatelný, nejčastěji je k dispozici ke staţení na internetových stránkách výrobce, nebo je jednoduše nabízen ve formě CD přiloţených k časopisům. Touto cestou autoři podbízejí své produkty, jelikoţ se jedná o poměrně snadný a nízkonákladový způsob, jak se dostat do podvědomí uţivatelů a nabídnout jim svůj produkt. Cílem tohoto marketingového tahu je nabídnout uţivateli moţnost si program na určitou časově omezenou dobu vyzkoušet a zjistit, zda mu vyhovuje a je ochoten za něj po uplynutí doby zaplatit. Takto šířené shareware mívají ale různá omezení, nejčastěji se jedná o časová (tzv. trialware) - toto omezení způsobí, ţe po dané době jiţ program nelze dále spustit, nebo je omezen a pro plné vyuţití nastává povinnost si jej zaplatit. Nejčastěji se lze s shareware setkat u antivirových programů volně staţitelných z internetu. Tato verze tedy slouţí jen jako demoverze (demoware)38 zpravidla počítačové hry či dalších programů. Ta bývá omezena hned mnoha způsoby, a nabízí jen malou část toho, co její plná verze. Pokud chce uţivatel pouţívat plnou verzi, musí si ji zaplatit, poté obdrţí prostřednictvím poskytovatele na internetu softwarový klíč, který mu umoţní plné uţívání. Dalším druhem omezení je omezení funkcí (tzv. crippleware), tyto nabízí jen částečné komponenty z plné verze programu. Dále se můţeme setkat s Adwarem- tedy produktem obsahující reklamu, za kterou získává autor peníze. Po uplynutí doby, na kterou lze program zdarma uţívat je uţivatel vyzván buď k zaplacení ceny za produkt, nebo je k dalšímu pouţívání omezeného softwaru nutné se registrovat na webových stránkách produktu. U některých programů je moţné je i 38
Tedy demonstrační verze.
28
nadále po uplynutí doby pouţívat bez těchto podmínek, málo kdo si ale pozorně přečte licenční smlouvu při instalaci a tak neví, ţe dalším pouţíváním jiţ porušuje licenční podmínky a to ve smyslu neoprávněného uţívání autorského díla.
4.5.3 Freeware Freeware je volně šířeným programem, u něhoţ autor ponechává copyright, respektive stále trvá jeho autorství. Často bývá zaměňován s pojmem free software. U tohoto typu programu není uţivatel nikterak časově omezen. Nesmí si ale program upravovat ani nijak modifikovat a je určen pro osobní potřebu, je i moţné jej nepozměněný šířit dále. Ale v případě komerčního šíření hrozí uţivateli občanskoprávní a trestně právní následky. Freeware je tedy šířen bezúplatně ve formě nevýhradních, teritoriálně neomezených licencích (podlicencí).
4.5.4 Donationware Program je volně ke staţení. V tomto případě autor ţádá po uţivateli finanční příspěvek na další vývoj a budoucí aktualizace, mnohdy i pro charitativní účely. Zaslání příspěvku je ryze dobrovolné, jedná se spíš o moţnost uţivatele přispět autorovi a ocenit tak tímto způsobem kvalitu jeho práce. Pokud uţivatel odmítne věnovat příspěvek, funkce programu se zpravidla omezí.
4.5.5 Abandonware Jedná se o opuštěný software, jehoţ verze je technologicky zastaralá. Programy bývají staré zhruba deset let. Autoři je poskytují z důvodu, ţe na nich jiţ nevidí ekonomický zisk a tak jej vydávají prostřednictvím internetu, aby se dostali do povědomí uţivatelů, je to pro ně o určitý druh neplacené reklamy. Jedná se především o počítačové hry.
4.5.6 Software o OEM licencí Neboli Original Equipment Manufacture je zvláštním druhem software, poskytovaný při zakoupení nového počítače. Tato licence je omezena pouze na nové počítače a poskytuje jen jednu moţnost instalace. Typickým příkladem jsou „okna“ MS Windows. Počítač je prodáván s ochranným štítkem přilepeným na viditelném místě a zaručuje legalitu software. Výhodou této verze je fakt, ţe je finančně méně náročná neţli její krabicová verze. 29
4.5.7 End-user license agreement Tato licence je charakteristickou pro proprietární software prodávaný za úplatu. Smlouva se v tomto případě přijímá roztrhnutím folie, ve které je počítačový program zabalen. Jejím nedostatkem je fakt, ţe poskytovatel licence neví, zda byl licenční vztah zahájen, jelikoţ konečného spotřebitele nevidí balení roztrhnout. Proto je tento akt v dnešní době rozšířen skutečností, ţe po instalaci software je uţivatel povinen program zaregistrovat na oficiálních stránkách produktu. Licenční ujednání jsou velmi rozmanitá, avšak se v některých bodech musí jednoznačně shodovat se zákonem pod sankcí neplatnosti.
4.6 Rozhodnutí spolkového soudního dvora V roce 2002 Spolkový soudní dvůr aplikoval princip vyčerpání na OEM verze softwaru poskytovaným společností Microsoft a rozhodl, ţe verze OEM lze rozšiřovat a to i samostatně, aniţ by byly součástí nových zakoupených počítačů. Jednalo se o případ, kdy jeden z prodejců softwaru nakoupil od Microsoftu OEM verze softwaru, ty byly označeny štítkem, upozorňujícím na skutečnost, ţe je moţné je dále prodávat jen jako součást nových počítačů. Microsoft po zjištění této skutečnosti, zvolil soudní cestu. Spolkový soudní dvůr ale poukázal na princip vyčerpání autorských práv, k němuţ došlo ve chvíli, kdy Microsoft uvolnil rozmnoţeninu tohoto programu na německý trh. Soud vyloučil, ţe by tyto dvě formy distribuce softwaru představovaly technicky nebo hospodářsky oddělitelné formy rozšiřování. Naopak dodal, ţe obchodní politika Microsoftu nemůţe vést k omezení principu vyčerpání a jeho smluvní ujednání nemohou mít povahu absolutních práv, působících erga omnes.39
4.7 Vyčerpání práva na rozšiřování Toto platí pouze na vyčerpání práv na rozšiřování. V ţádném případě tyto práva nelze pouţít na vytváření dalších rozmnoţenin (s výjimkou §66 odst. 1c AutZ)40. V takovém případě výrobce počítačového programu ztrácí moţnost dál ovlivňovat pozdější rozšiřování, které byly vydány na trh s jeho souhlasem. Velmi zjednodušeně tedy uvádím klasický případ, kdy je počítačová hra poprvé vydána na trh, drţitel autorských práv poskytne rozmnoţeniny takové hry na prodej do velkoobchodu, v tu 39
Vůči všem.
40
Vytvoření záloţní rozmnoţeniny.
30
chvíli se vyčerpají jeho práva na rozšiřování. V obchodě si hru koupí zákazník, přinese ji domů a dá ho jako dárek svému dítěti.
4.8 Základní náležitosti licenční smlouvy Licenční smlouva nebo licenční podmínky musí ze zákona (pod sankcí neplatnosti) obsahovat tyto základní obsahové náleţitosti: - Specifikaci softwaru, nesmí být pochyb co je předmětem licence, není ale nutné detailně popisovat jeho funkcionalitu - Způsob a právo uţití softwaru, z licence musí jasně vyplývat právo jejího nabyvatele k uţívání softwaru. V případě, kdy není ujednán způsob jeho uţití, má se za to, ţe licence je poskytnuta k takovým způsobům a v takovém rozsahu, jak je nutno k dosaţení účelu smlouvy. Vţdy je vhodné tento účel specifikovat, jinak by v případě sporu ohledně účelu smlouvy musely být soudem zkoumány vůle stran při jejím uzavírání. - Rozsah licence, tedy mnoţstevní, časový a územní rozsah licence. Mnoţstevní rozsah je určen maximálním počtem uţivatelů. Měl by být sjednán tak, aby bylo umoţněno jejímu nabyvateli ji v tomto rozsahu vyuţít. Poskytovatel by jinak mohl od části smlouvy odstoupit z důvodu nevyuţívání licence ve sjednaném rozsahu. Časový rozsah licence určuje dobu jejího uţívání. Zákon uvádí, ţe toto omezení platí na dobu obvyklou pro daný typ softwaru a způsobu jeho uţití, ne delší neţ jeden rok. Časový rozsah ve smlouvě ale můţe být uveden i jako neomezený. Tento rozsah nemusí být vázán na dobu trvání licenční smlouvy, licence můţe skončit dříve, neţ licenční smlouva. Územním rozsahem se pak myslí případné omezení území, například kontinentu. Lze jej také sjednat jako neomezený, není-li uveden, má se za to, ţe je jím území České republiky. - Odměna za licenci (není-li bezúplatná) musí být ve smlouvě dohodnuta, nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení. Můţe být jednorázová nebo formou licenčních poplatků- licenční poplatky za jakýkoliv upgrade-většinou formou ročních poplatků, poplatek za právo podlicence- jednorázový nebo výnosový podle počtu udělených podlicencí, opakující se licenční poplatky a výnosové licenční poplatky31
nejčastěji formou procentuálního podílu na trţbách pro výrobce počítačového programu. - Dále se můţou smluvní strany dohodnout na ostatních náleţitostech smlouvy, které uţ nejsou ze zákona povinné, jsou jimi zpravidla určení druhu licence, tedy její výhradnost či nevýhradnost, určení podmínek jejího zániku tedy zánik pro neplacení, odstoupení od smlouvy, zánik smlouvy uplynutím doby licence, ustanovení o zákazu jakýchkoli zásahů do softwaru, dále ustanovení o odpovědnosti za škodu a ustanovení o povinné aktivaci softwaru, s nímţ se můţeme setkat u krabicového softwaru.
4.9 Zánik licence a licenční smlouvy Jak jsem jiţ uvedla, licence můţe zaniknout dříve neţ licenční smlouva, zpravidla ale zaniká nejpozději se zánikem smlouvy. Při zániku41 licenční smlouvy zpravidla zaniká i licence Licenční smlouvy zanikají uplynutím lhůty, z důvodů uvedených v zákoně a dále na základě odstoupení od smlouvy z důvodu porušení sjednaných smluvních podmínek. Zákon upravuje dva zvláštní způsoby odstoupení od licenční smlouvy, patří sem odstoupení z důvodu nečinnosti nabyvatele a odstoupení z důvodu změny přesvědčení autora. Tento případ odstoupení od smlouvy je vázán na povinnost poskytovatele nahradit nabyvateli škodu, která mu tímto jednáním vznikla. Licenční smlouvy jsou uzavřeny na dobu určitou, a proto na ně není moţné pouţít obecná ustanovení o výpovědi smluv. Nicméně smlouva můţe obsahovat ustanovení, ve kterém je určena moţnost
výpovědi
takovéto
smlouvy
s uvedenými
výpovědními
důvody
a
výpovědními lhůtami, jako právo jednostranné výpovědi. V licenci také můţe být dohodnuto, ţe v případě smrti nabyvatele přechází licence na jeho dědice, tudíţ smlouva nezaniká ani po smrti původního nabyvatele. Není-li dohodnuto jinak, v případě zániku právnické osoby, které byla licence poskytnuta, toto právo přechází na jejího právního nástupce. Od licence tedy lze odstoupit v případě, kdy poskytovatel udělil výhradní licenci a nabyvatel licenci nevyuţívá a to buď vůbec, nebo nedostatečně. V takovém případě jsou značně nepříznivě dotčeny oprávněné zájmy autora a ten nabyvatele vyzve 41
Část licenční smlouvy můţe dál trvat i po zániku licence, zpravidla část o vzájemném vypořádání.
32
k tomu, aby ji řádně vyuţil, v této výzvě stanoví lhůtu k napravení a upozorní nabyvatele na moţnost odstoupení od smlouvy. Pokud tato lhůta, zákonem stanovená na dva roky uplyne, poskytovatel můţe od smlouvy odstoupit.
4.10 Distribuce počítačového programu Distribuce počítačových programů je prováděna prostřednictvím šesti následujících variant:
a) Nejjednodušší variantou šíření software je jeho nabízení přímo od autora, tedy drţitele majetkových práv. Autor jako jediný provádí jeho distribuci, poskytuje k němu licenci, dále jeho implementaci a následný servis. Výrobce
počítačového
programu->
Zákazník
b) Druhou variantou je ta, kdy distributor provádí distribuci onoho programu, tudíţ je pouze zprostředkovatelem, a výrobce programu poskytne licenci zákazníkovi, provádí implementaci softwaru a jeho servis. V tomto případě je nutné, aby výrobce uzavřel smlouvu i s distributorem. Výrobce si takto značně ulehčí práci, protoţe se v tomto případě nemusí zaobírat vyhledáváním zákazníků a marketingovou činností. Výrobce počítačového
Distributor->
Zákazník
programu-> c) Zde výrobce poskytuje konečnému uţivateli pouze licenci. Distribuci, implementaci a servis, jsou zajišťovány zákazníkovi prostřednictvím distributora. Distributor je v takovéto situaci v postavení VAR (Value Added Reseller), coţ znamená, ţe software distribuuje s přidanou hodnotou na ceně. Tuto přidanou hodnotou zákazník platí za jeho implementační a servisní činnost. Výrobce počítačového
Distributor->
programu-> 33
Zákazník
d) Výrobce v tomto případě poskytuje pouze licenci s právem podlicence distributorovi. Smluvený distributor má za úkol poskytovat software zákazníkům, licenci k němu, dále provádět jeho implementaci a servis. Výrobce počítačového
Distributor->
Zákazník
programu->
e) Licenci poskytuje výrobce softwaru, distribuce programu je zajištěna smluveným distributorem, následnou implementaci software a jeho servis provádí IT firma. Jedná se o nejsloţitější formu distribuce. Výrobce totiţ uzavírá smlouvu rovnou se třemi subjekty, konkrétně smlouvu o distribuci s distributorem, smlouvu o spolupráci s IT firmou a licenční smlouvy se zákazníky. Výrobce
Distributor ->
počítačového programu->
Zákazník IT firma->
f) V tomto případě si výrobce zajišťuje jak licencování, tak distribuci. IT firma pak provádí implementaci a servis, a to na odpovědnost samotného výrobce. Výrobce počítačového
Zákazník42
IT firma->
programu->
Distribuce počítačových programů má tedy několik variant a záleţí na autorovi programu, která je pro něj výhodnější. Například jedná-li se o výrobce softwaru, který v dané zemi nemá zastoupení, není pro něj moţné zvolit si první variantu.
42
JANSA, L., OTEVŘEL, P. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press. 2011. 340
s. ISBN 978-80-251-3458-0, str. 132-136.
34
4.11 Software na objednávku O software na objednávku se jedná v takovém případě, kdy konečný zákazník, v tomto případě zadavatel uzavře smlouvu se specializovanou IT Zde uvádím základní typy moţností, jak v praxi probíhá vývoj softwaru na objednávku a) Toto je nejjednodušší forma jeho vývoje, zákazník si software objedná u specializované IT firmy a ta následně zadá výrobu jejím zaměstnancům, hotový produkt jakoţto zaměstnanecké dílo pak firma předá zákazníkovi a převede na něj výkon autorských práv Zaměstnanci IT firmy
IT firma
Zákazník
b) Konečný zákazník si objednal software u IT firmy, ta zadá jeho vytvoření svým zaměstnancům a zároveň uzavře smlouvu o vytvoření softwaru se třetí fyzickou osobou, programátorem. Zaměstnanci IT firmy
IT firma
Zákazník
Programátor
c) Zákazník opět uzavře smlouvu o vytvoření počítačového programu s IT firmou. Ta jej vytvoří svými zaměstnanci a dále uzavře smlouvu s programátorem o vytvoření software. Společně se oba subjekty podílí na vývoji softwaru jako zaměstnanci. A spojují jednotlivé část jimi vytvořeného softwaru Zaměstnanci
IT firma
Programátor
Zaměstnanci
35
Zákazník
d) Zákazník uzavřel smlouvu o vytvoření softwaru s IT firmou, ta si software nechá vytvořit další IT firmou, ve které jej vytvoří její zaměstnanci. Po jeho vytvoření můţe druhá IT firma té první buď udělit licenci, nebo na ni převést výkon autorských práv. Zaměstnanci
IT firma
IT firma
Zákazník
e) Zde má zákazník uzavřenou smlouvu s IT firmou, která software vytvoří svými zaměstnanci a zároveň uzavře smlouvu o vytvoření díla s druhou IT firmou, která je v tomto případě subdodavatelem, který vyvine vlastními zaměstnanci software.
Zaměstnanci
Zaměstnanci
IT
IT firma
firma
Zákazník
4.12 Prodej použitého softwaru Prodej pouţitého softwaru je legální, v této kapitole uvádím několik zahraničních rozhodnutí soudů, týkajících se prodeje pouţitého softwaru. Stejně jako uvádí Otevřel a Jansa, k prodeji pouţitého softwaru dochází třemi různými způsoby, jimiţ jsou: -Prodej jednoho kusu rozmnoţeniny softwaru -Prodej softwaru nabitého na základě síťové licence -Třetí je rozdělení síťové licence a prodej části licencí Můţeme se setkat i s názvem „software z druhé ruky“, jedná se tedy o software, který byl jiţ jednou nainstalován. „Jeho ţivotnost jako takového, nelze přímo definovat a to z toho důvodu, ţe jej jako nehmotný statek nelze opotřebovat. Jeho ţivotnost se dá měřit pouze ţivotností datového nosiče na němţ je instalován, nebo ji lze měřit časem, tedy v případě, kdy se daný počítačový program stane jiţ zastaralým, buď z důvodu vývoje jeho nových verzí, a nebo jednoduše jiţ přestane být kompatibilní s daným typem zařízení.“43
43
JANSA, L., OTEVŘEL, P. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno : Computer Press, 2011. S.
278.
36
Prodej jiţ pouţitého software je pro jeho uţivatele alespoň částečným návratem jím původně investovaných peněz. K takovému prodeji dochází v praxi zejména s prodejem pouţitého hardware. Jedná se o zcela legální akt, jelikoţ autor ze zákona nemůţe bránit oprávněnému nabyvateli v jeho prodeji. Jedná se ale výhradně o rozšiřování počítačového programu, který je součástí hmotného nosiče dat. Zcela jiným případem je ale skutečnost, kdy oprávněný nabyvatel nemá k dispozici ţádný hmotný nosič, jelikoţ si program pořídil prostřednictvím staţení z internetu. Tato rozhodnutí se týkají zejména společnosti UsedSoft, kterou lze povaţovat za průkopníka v oblasti této judikatury. Společnost má za sebou jiţ mnoho sporů s největšími výrobci softwaru. Nejvýznamnějším rozhodnutím, co se týče opětovného prodeje jiţ pouţitého softwaru bylo rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Oracle vs. UsedSoft.44 Předmětem této kauzy bylo domáhání se společnosti Oracle, o vydání soudního rozsudku, jeţ by potvrdil skutečnost, ţe bez souhlasu výrobce programu, není moţné dále software nabytý online rozšiřovat. Společnost UsedSoft prostřednictvím svých internetových stránek nabízela jiţ pouţitou licenci společnosti Oracle. Soud nicméně ţalobě nevyhověl a to z toho důvodu, ţe odkazoval na princip vyčerpání práv (na který se odkazoval UsedSoft), který nelze aplikovat na tyto rozmnoţeniny nabyté online, nýbrţ jen na rozmnoţeniny v hmotné podobě. Za zmínku pak určitě stojí to, ţe společnost UsedSoft byla se soudním rozsudkem spokojena, jelikoţ tvrdila, ţe její obchodní koncepce byla naplněna a to z toho důvodu, ţe by si podle ní, měl kaţdý uţivatel softwaru, který jej nabyde prostřednictvím internetu, a dosáhnout toho, aby mu byl současně s licencí poskytnut i hmotný nosič na kterém je software uloţen, a tento by pak nadále mohl rozšiřovat. Dalším sporem, jehoţ účastníkem byla společnost UsedSoft, se týkal jejího prodeje pouţitého softwaru vyvinutého společností Adobe Systems. Svým zákazníkům totiţ nabízela ke koupi pouze vypálený disk DVD obsahující zmíněný software a licenční listinu, kterou UsedSoft sám vytvořil, namísto přiloţení původní licenční smlouvy. Dále k disku přikládala dokument s názvem „Potvrzení notáře pro získání licence k softwaru“. Toto potvrzení obsahovalo skutečnost, ţe mu původní nabyvatelka licence 44
Oracle vs. UsedSoft 6 U 1818/06.
37
předloţila fakturu a doklady o tom, ţe software nabyla po právu a prohlásila, ţe ze svých počítačů tento software odstranila. Listina však uţ neobsahovala údaje, za jakých podmínek Adobe Systems práva na pouţívání programu poskytuje, a ani komu a jaká. Soud tedy rozhodl, ţe UsedSoft se musí okamţitě zdrţet dalšího prodeje takového software a poskytnout Adobe Systems veškeré shromáţděné informace o mnoţství vytvořených datových nosičů a licencí a jména kupujících. Adobe Systems ve svých všeobecných obchodních podmínkách zásadně nabízí moţnost dalšího prodeje Volume licencí, ovšem podmínkou pro to je, ţe stávající smlouva s Adobe Systems zcela přechází na nového nabyvatele. Kvůli této skutečnosti se stal UsedSoft vinným. Soud dále uvedl, ţe reklama uvedená na webových stránkách UsedSoftu v zákaznících vybízí dojem, ţe si uţivatel koupí legální software, přestoţe s listinami které obdrţí nejsou licence převedeny a proto se jedná o zavádějící reklamu. UsedSoft se proti tomuto soudnímu verdiktu odvolal a prohlásil, ţe bude dál bojovat, dokud Nejvyšší spolkový soud nebo dokonce zákonodárce neumoţní volnou hospodářskou soutěţ. Právní zástupce Adobe Systems se k rozsudku vyjádřil slovy, ţe pokud by obchodní model UsedSoft byl legitimní, mohl by kaţdý obchodník z eBay prodat doma vypálený disk se softwarem, který koupil od třetí osoby, u které by však nebyl schopen prokázat legální nabytí softwaru, ani uvést jeho jméno. Tento fakt by vedl k softwarovému pirátství, které by nebylo moţné stíhat oprávněnými vlastníky.
4.13 Rizika smlouvy Smlouvy, jejímţ předmětem je software, by měly být zvláště opatrně upraveny. Pokud smlouva obsahuje jakékoliv nedostatky, můţou vyvstat problémy a spory o jejich správném plnění. Názvy softwarových smluv jsou rozličné, lze se setkat se smlouvou o vytvoření software, smlouvou o zhotovení software, smlouvou o vývoji software, nebo třeba smlouvou o dodávce softwaru a další, jedná se totiţ o smlouvu kombinující více typů smluv- licenční smlouvu, smlouvu o dílo a kupní smlouvu (pokud je součástí i dodávka hardwaru). V tomto bodě, uvádím některé rizikové nedostatky takovýchto smluv.
38
4.13.1 Smluvní typ Téměř v kaţdé odborné literatuře se čtenář setká s doporučením, neuzavírat v ţádném případě při vývoji software Smlouvu o dílo. Tento typ smlouvy je naprosto nedostačujícím, je implementovatelná na jiné předměty, klasicky například na stavby, nikoliv však na software. Proto se pro tyto případy uzavírají tzv. smlouvy inominátní, tedy nepojmenované.
4.13.2 Předmět smlouvy Ve smlouvě je nutné přesně a jasně stanovit, co je jejím předmětem – tedy software a jeho parametry. Popis jeho funkcionality je primární. Dále je nutné jasně definovat pojmy a výrazy které obsahuje, aby později nedošlo k výkladovým nejasnostem či nesrovnalostem a následným sporům, zda šlo o správné plnění uzavřené smlouvy mezi IT firmou a zadavatelem.
4.13.3 Změnový management Smlouvy také často jen povrchně, či vůbec neupravují tzv. změnový management. Změnový management je název pro takovou skutečnost, kdy v průběhu vývoje software, mění zákazník své poţadavky.
4.13.4 Zákaz konkurence Na tento bod ve smlouvě by si měli dát pozor zejména zákazníci, kteří zadávají IT firmě výrobu softwaru. Ve smlouvě by mělo být ustanoveno, ţe má zákaz dodávat stejný, či obdobný software, nebo jeho části dalšímu subjektu, který je konkurencí pro zákazníka. Měla by být zároveň uvedena sankce za porušení takovéto povinnosti a to v podobě smluvní pokuty.
4.13.5 Licence Kdyţ IT firmy vytváří software na objednávku, zpravidla pracují s jiţ vytvořenými předlohami pro jeho tvorbu. Neměli by tedy opomínat, na správné přizpůsobení
39
licenční smlouvy se zákazníkem. Smlouva by konkrétně měla obsahovat takové ustanovení, kde uvede, ţe majetková autorská práva náleţí IT firmě.
4.13.6 Odpovědnost za vady „Nezbytnou součástí smluv je i úprava odpovědnosti za vady. Špatná úprava je ta, která vychází ze zákona a zapomíná, ţe výpadky softwaru potřebují okamţitou nápravu a nikoliv třicetidenní lhůtu.“45 Zejména v tomto bodě vidím pro zákazníka značný problém, protoţe kdyţ bude smlouva špatně ošetřena, zákazník, zejména pokud je pro něj software nezbytným při jeho podnikání, je naprosto bezmocným. Smlouva by měla stanovovat kdy a jak problémy a závady softwaru nahlásit výrobci a jakým způsobem má firma v tomto případě postupovat a odstranit je a dále kratší lhůtu na jejich nápravu.
4.13.7 Odpovědnost za škodu IT firma by měla být bezpodmínečně pojištěna proti těmto problémům. Neomezené odpovědnost za škody, by pro firmu znamenala úhradu ušlého zisku a náhradu skutečné škody. Smlouva by měla obsahovat bod stanovující maximální výši náhrady škody způsobenou softwarem.
4.13.8 Povinnost mlčenlivosti Téměř kaţdá smlouva jiţ v současnosti tento bod obsahuje, avšak kdyby se stalo, ţe jej opomene, druhá strana tak následně disponuje s veškerými daty, které lze zneuţít. Toto ujednání je upraveno dohodou o mlčenlivosti, neboli NDA – non-disclosure agreement. Dohoda o mlčenlivosti můţe být buď součástí smlouvy, nebo v podobě samostatného dokumentu.
4.13.9 Správa a údržba softwaru S tímto bodem se lze setkat ve smlouvě o dodávce softwaru. Takovéto ošetření smlouvy je prostředkem pro další příjmy společnosti.
45
http://www.systemonline.cz/erp/nedostatky-a-rizika-smluv-o-vytvoreni-a-implementaci-softwaru.htm.
40
4.13.10 Zrušení smlouvy Podmínky, které stanovuje zákon pro odstoupení od smlouvy jsou lehce zneuţitelné. Proto je dobré, ve smlouvě jasně určit výčet situací, kdy lze ze strany zákazníka od smlouvy odstoupit.
4.13.11 Záruční doba Jelikoţ software není brán jako zboţí, nelze na něj uplatňovat záruční podmínky podle občanského zákoníku. Je tedy nutná smluvní dohoda obou stran, upravující rozsah a délku záruky. Nejčastější dobou záruky je 12-24 měsíců. Nedostatky těchto smluv jsou nejčastěji způsobeny malou znalostí v tomto oboru a nedostatečnou právní úpravou. Pro vývoj takovýchto smluv jsou bezpochyby nutné specifické znalosti, proto je klíčové se s jejich tvorbou obrátit na odborníky a nespoléhat na vzorové smlouvy, které lze najít na internetu. Kaţdá smlouva má své specifické úpravy a nelze tedy jednou smlouvou ošetřit veškeré aspekty týkající se jednoho konkrétního počítačového programu. Jednotlivé body zejména u softwaru vytvořeného na objednávku by měli obě strany, tedy zadavatel i IT firma podrobně prodiskutovat a tyto body a procesy vývoje společně zpracovat. Je také jasné, ţe smlouvou nelze ošetřit veškeré skutečnosti, které mohou v budoucnosti nastat, proto je dobré ve smlouvě stanovit speciální ujednání, týkající se skutečností, jak tyto problémy řešit, například komunikační pravidla.
4.14 Software a stát Ráda bych se také krátce zmínila o státních informačních systémech. V dnešní době Česká republika stále ještě nedisponuje s dostatečným mnoţstvím technických schopností potřebných k samostatné tvorbě a následné správě státních informačních systémů, které jsou paradoxně velmi rozšířeny, jelikoţ jiţ dospěl ke skutečnosti, ţe se současnost jiţ téměř neobejde bez pokročilých informačních infrastruktur a nelze bez nich efektivně fungovat. Stát zde figuruje pouze v postavení zadavatele a vývoj, nasazení a správu těchto systémů svěřuje do rukou externích dodavatelů. Sám však nemá přílišné prostředky k tomu, aby samostatně systémy kontroloval a ovládal, stává se naprosto závislým na dodavateli. V tomto vidím hned několik rizik, jako primární, 41
zde vyvstává otázka, zda je tento jev na místě a to především z důvodu bezpečnostních rizik, které se mohou naskytnout, výrobce software můţe totiţ nepozorovaně zasahovat do systému a mít tak přístup k důleţitým a mnohdy důvěrným informacím. Zajímavostí je, ţe „buduje-li informační infrastrukturu stát, nesmí být technologické řešení zaloţeno na unikátní technologii určitého soutěţitele“.46 Přičemţ smysl tohoto pravidla je konektivita technologických řešení, aby stát nebyl v pozici propagátora pro určitého soutěţitele a nezvýhodňoval jej tak před ostatními. Tento jev se nazývá princip technologické neutrality.
46
Základy softwarového práva, str. 319.
42
5. Softwarové pirátství Na prvním místě bych ráda zmínila etiku práce na PC- computer ethics institute, USA. Jedná se o tak zvané „desatero“ které vypracoval Patrick Sullivan z institutu pro počítačovou etiku ve Washingtonu: 1. „Nepouţiješ počítače, abys uškodil jinému člověku. 2. Nebudeš rušit jiné při práci s počítačem. 3. Nebudeš slídit v cizích počítačových souborech. 4. Nepouţiješ počítače, abys kradl. 5. Nepouţiješ počítače pro falešné svědectví. 6. Nepouţiješ cizí počítačové prostředky bez zmocnění nebo řádné kompenzace 7. Nepřivlastníš si výsledek cizí duševní činnosti. 8. Budeš mít na paměti společenské důsledky programu, který píšeš, nebo systému, který navrhuješ 9. Budeš pouţívat počítače pouze tak, aby bylo zajištěno uznání a respekt tvých bliţních. 10. Nezkopíruješ ani nepouţiješ programové vybavení v něčím vlastnictví, aniţ bys za ně zaplatil.“47 Softwarové pirátství je synonymem pro obyčejnou krádeţ, jedná se zejména o neoprávněné pouţívání softwaru chráněného autorským právem. Pod tento pojem spadá také prolomení bezpečnostní ochrany, nelegální nabytí softwaru, jeho kopírování, stahování, sdílení, instalace více kopií programu, neţ dovoluje zakoupená licence a dále prodej tohoto nelegálního software. Podle zdrojů české protipirátské unie se „pirátstvím rozumí jakékoliv neoprávněné uţití autorského díla a ostatních předmětů ochrany podle práv souvisejících s právem autorským takovým způsobem, který přísluší pouze nositelům práv k těmto dílům a ostatním předmětům.“ Pirátství je tedy parazitování na duševním vlastnictví někoho jiného. Počítačovým pirátem je pak kaţdý, kdo pouţívá software v rozporu s licenčními podmínkami a to i v případě, ţe k pirátství dochází nevědomě. 47
Převzato z The ethics computer institute.
43
5.1 Historie počítačové kriminality Současně s vývojem počítačové a informační technologie, vznikla a vyvíjela se i počítačová a informační kriminalita. Michal Matějka48 tento vývoj rozčleňuje takto: 1. pravěk – období od vynálezu telefonu do uvedení prvního PC na trh v roce1981 2. středověk – období od roku 1981 do případu Citibank49 v roce 1994. 3. novověk – od případu Citibank do doby současné.
5.2 Hacker, Cracker Hacker je počítačový specialista nebo programátor, který detailně ovládá znalosti fungování počítačových systémů. Dokáţou jej výborně pouţívat, ale především si ho i upravit podle svých potřeb. Média však začala mylně tento termín pouţívat pro počítačové zločince a narušitele počítačových sítí. Za hackera se dá označit spíše počítačový fanda, který se vyţívá v detailních znalostech vnitřních chodů systémů. Často si informace na které přijdou, vyměňují hackeři výlučně jen mezi sebou.
Cracker, je téţ osoba se skvělými znalostmi počítačů, programování a softwaru. Jeho odlišnost od hackera je taková, ţe na rozdíl od něj, vyuţívá cracker informace, které získá, například o slabém zabezpečení systému, ke kriminálním účelům nebo pro svůj osobní prospěch. Hackerů a crackerů je celá řada, rozdělují se podle jejich konkrétního zaměření, uvádím proto ještě pár dalších druhů „počítačových kriminálníků“, kterými jsou u hackerů- white hats, black hats, dále existují pavouci (spiders), útočníci (attackers), vandalové (vandals), amatéři (lamers) a další.
5.3 Počítačová kriminalita Pojem počítačová kriminalita (cybercrime) je dnes nahrazován výrazem informační a informatická kriminalita. Většina právních úprav se věnuje spíše výčtu typů zločinného jednání, místo obecných definicí. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.vychází 48
Matějka, M., Počítačová kriminalita, Praha: Computer Press, 2002, str. 17.
49
Proti zákazníkům české pobočky CitiBank byl namířen historicky první phishingový útok českém jazyce, kdy její zákazníci
obdrţeli emailem zprávu o obdrţení příchozí platby v částce 2.000 Kč, přičemţ pro její přijetí bylo nutné kliknout na přiloţenou adresu http://citi-online.czechrepublic-online.com/ a přihlásit se, jinak bude částka do 48 hodin automaticky vrácena odesílateli. Ţádný z uţivatelů internetového bankovnictví Citibank neutrpěl finanční ztrátu.
44
z Úmluvy o počítačové kriminalitě (dále jen Úmluva) která byla schválena výborem ministrů Rady Evropy dne 8. listopadu 20001, která byla Českou republikou podepsána v roce 2005. Ani tato úmluva však obecnou definici neobsahuje, nýbrţ uvádí souhrn aktivit, které by měly být postihovány jako trestné činy. Jsou jimi: - protiprávní přístup - protiprávní zachycení informací - zásah do dat - zásah do systému - zneuţití zařízení - falšování údajů související s počítačem - podvod související s počítačem - trestný čin související s dětskou pornografií - trestný čin související s porušením autorských práv a práv příbuzných Počítačovou kriminalitou je tedy souhrn výše uvedených činností Kromě deliktů které jsou ve vztahu k počítačovým systémům a počítačovým datům jsou do této kategorie podle Úmluvy řazeny i delikty páchané pomocí počítače snadnější a je tedy pravděpodobnější, ţe jsou páchány častěji. Jedná se o trestné činy s vyšší společenskou nebezpečností. Tato kategorizace je, dle mého názoru poměrně nešťastná, neboť bychom sem mohli pak zařadit jakýkoliv trestný čin, k jehoţ páchání se pouţívá počítač, systém, či data. S touto kategorizací koresponduje také struktura postihu počítačové kriminality v našem trestním zákoně. Jedná se konkrétně o §230, §231, §232 TZ §230 neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací
Celá tato norma je konstruována na ochranu informací v počítačovém systému a proti útokům do počítače. Obsahově se jedná o rozsáhlejší úpravu oproti původní, jelikoţ
45
striktně popisuje popis aktivit, tedy jakékoliv protiprávní manipulace s těmito daty, či jejich zneuţití. Z prvního odstavce vyplývá, ţe trestným činem uţ je jen překonání bezpečnostního opatření (tzv. hacknutí) a uţ nezáleţí na tom, zdali útočník provede na počítači jakoukoliv další činnost. Dle mého názoru tento zákon úzce souvisí s ochranou osobnosti. Druhý odstavec pak říká, ţe tato osoba můţe mít do počítače i legální přístup a jde o to, co v něm udělá, například neoprávněně uţije data, změní je, poškodí je, či nainstaluje sledovací program. Třetí odstavec stanoví, ţe přísněji je potrestán pachatel, který měl motiv, tedy zájem jinému způsobil škodu, či měl úmysl ze svého jednání získat vlastní prospěch. Čtvrtý odstavec představuje postih činů z prvního a druhého odstavce v případě organizované skupiny. §231 Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat.
Zde trestní zákoník uvádí trestným i drţení zločinného nářadí (tedy i přechovávání něčeho co ani nemusí být k trestnému činu vyuţíváno) a stačí skutečnost, ţe někdo tyto prostředky drţí doma, ačkoliv ani nemusí mít úmysl je vyuţít. Toto je to povaţováno jako příprava (stejně jako drţení cizí platební karty). Postih těchto činů jde nad rámec toho, co poţaduje Úmluva. §232Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti
Tento paragraf upravuje pouze trestné činy způsobené hrubou nedbalostí50 kterou je způsobena značná škoda. §138 TZ uvádí, ţe značná škoda je škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč, škodou velkého rozsahu, uvedenou v druhém odstavci se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč. Nejčastěji nelegálně kopírovaným softwarem v česku jsou zejména operační systémy, grafické programy, antiviry, ale také hry. 50
Hrubá nedbalost je definována v §16 odstavci (2) TZ.
„Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliţe přístup pachatele k poţadavku náleţité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněných trestním zákonem.“
46
5.3.1 Pirátství koncových uživatelů Anglicky End User Piracy je asi nejrozšířenějším druhem softwarového pirátství. Jeho hlavním znakem je, ţe uţivatel disponuje s jiţ několikanásobnou kopií jednoho softwaru, nebo tyto kopie dál rozšiřuje.
5.3.2 Domácí pirátství Tak zvané Home Privacy, je obdobné jako pirátství koncových uţivatelů. Nejčastěji se jedná o zdánlivě neškodné půjčování mezi přáteli a známými. Jde o nejsloţitěji odhalitelný druh pirátství.
5.3.3 Pirátství prodejců Tohoto pirátství anglicky Reseller Piracy, se dopouští osoba, která prodává zkopírované pouţité počítačové programy. Uţivatelé, kteří tento zkopírovaný program pouţívají, mají všichni program s jedním totoţným sériovým číslem.
5.3.4 Podnikové pirátství Corporate Piracy je název pro skutečnost, při níţ má firma zakoupen pouze jeden software a ten je pouţíván bez příslušné licence na velkém mnoţství počítačů, případně na všech ve firmě. Často se mluví o případech, kdy zaměstnanci kteří se chtějí pomstít bývalému zaměstnavateli, podávají anonymní udání s poukazem na tuto skutečnost, ať uţ je pravdivá, či nikoliv. Firma je poté podrobena důkladnému auditu prováděného policií. Třestněprávní odpovědnost mohou nést pouze fyzické osoby, ve firmě tedy vedení společnosti, IT manaţer, nebo zaměstnanec, prokáţe-li se ţe nelegální software nainstaloval. Společnost se v takovém případě můţe odpovědnosti zprostit, pokud prokáţe, ţe to bylo bez jejího vědomí. Pokud se viny zprostit nedokáţe, můţe se později se svými nároky obrátit na zaměstnance a poţadovat po něm náhradu škody. Zaměstnanec, který nelegální software ve firmě pouţíval a nevěděl o této skutečnosti, není za toto jednání trestně odpovědný.
5.3.5 Průmyslové pirátství Neboli Industrial Piracy. K tomuto typu pirátství dochází ve chvíli, kdy se jednotlivec, nebo skupina jednotlivců rozhodne za účelem zisku kopírovat a distribuovat velké 47
mnoţství počítačových programů. Tento typ pirátství je typickým zejména pro rozvojové země. K policejnímu zásahu dochází v okamţiku, kdy je podáno trestní oznámení. Policie zjišťuje uţívání nelegálního softwaru provedením softwarového auditu a to nejčastěji ve firmách. Tento audit probíhá tak, ţe policista odpojí počítač ze sítě a vloţí do něj flashdisk, na němţ má uloţen speciální program, který zjišťuje, jaký software je na počítači nainstalován.
5.4 Nejčastější způsoby užití nelegálního softwaru Mezi asi ty nejčastější způsoby uţití nelegálního softwaru bych zařadila zejména tyto: -staţením z internetu, kde jej nabízí osoba, která nemá právo licenci poskytnout. -instalace počítačového programu na víc počítačů, neţ dovoluje licence -vytvoření nebo drţení neoprávněné kopie programu -uţívání programu po vypršení licence - naduţívání licence (typicky ve firmách) Mnoţí se také internetové nabídky prostřednictvím falešných internetových stránek, které nabízejí software za jeho zlomkovou cenu, uvádí, ţe se jedná o OEM verze a snaţí se tím vzbudit dojem, ţe se jedná o legitimní obchody, opak je ale pravdou. Často se totiţ jedná o phising, tedy snahu, získat od uţivatelů osobní údaje
5.4.1Nelegální stahování O nelegálním softwaru lze hovořit jen v takovém případě, kdy toto dílo podléhá autorskému zákonu. Typicky se nelegální stahování odehrává tak, ţe si uţivatel vyhledá odkaz, na staţení programu na konkrétním fóru, který jej přesměruje na server kde je program uloţen. Vlastníci těchto portálů ač mají povinnost kontrolovat takovýto obsah, za něj nezodpovídají. Obvykle se setkáváme s mylnou představou o tom, ţe pirátství je problémem pouze úzké skupiny subjektů, přesněji nositelů práv k dílům, které jsou neoprávněně uţívány. Tento názor je ale naprosto chybný. Poškozeným je v takovémto případě nejen přímý nositel práva k určitému dílu, ale i veškeré subjekty v daném odvětví a 48
v neposlední řadě také uţivatelé nelegálních kopií, kteří si pořizují za niţší cenu nekvalitní produkt a připravují se o moţnost jeho reklamace. Černý trh všeobecně značně sniţuje legální zisky, ze kterých by měly být odváděny daně státu. Rozsudkem Okresního51 soudu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců a k trestu propadnutí věci, a to šesti kusů počítačů a většího mnoţství CD, soukromý podnikatel provozující internetovou kavárnu a počítačovou hernu ve které nabízel a za úplatu umoţňoval hraní počítačových her a pouţití dalšího softwaru, přestoţe neměl k takové činnosti souhlas drţitelů autorských práv k počítačovým programům a hrám, přičemţ některý ze softwarů neoprávněně instaloval nebo nechal instalovat z nelegálně pořízených kopií a jednal tak v přímém rozporu s autorskými právy, a tím způsobil škodu drţitelům autorských práv. Soud přihlédl při uloţení trestu k délce takového jednání a jeho rozsahu. Celková hodnota nainstalovaného a neoprávněně pouţívaného herního software jak autorů zastoupených v České republice, tak nezastoupených, na všech počítačích byla nejméně 69.425 Kč, přičemţ z počátku provozování kavárny nabízel hry na třech počítačích a později na šesti, coţ pravidelně inzeroval prostřednictvím internetu.
5.5 Ochrana práv k počítačovému programu Ve vztahu k počítačovému programu lze odpovědnost za porušení právní ochrany těchto programů rozlišit na odpovědnost související s porušením autorského práva a odpovědnost za škodu, neoprávněný zásah k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat, poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti.
51
5 TDO 765/2005.
49
5.5.1 Odpovědnost za porušení autorského práva Odpovědnost za zásah do autorského práva je zaloţena na rozdíl od odpovědnosti za škodu na zásadě odpovědnosti objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. Je upravena autorským zákonem a trestním zákonem. Lze ji rozlišit na: 1. Občanskoprávní odpovědnost 2. Správní odpovědnost 3. Trestní odpovědnost ad 1) Soukromoprávní povaze práv duševního vlastnictví odpovídá skutečnost, ţe ve všech případech zásahu do práv z duševního vlastnictví lze na návrh (ţalobu) oprávněné, tj. aktivně legitimované, osoby zahájit civilní řízení. Civilní ţalobou se lze dovolávat několika základních nároků: a) Na zákaz rušení práva b) Na odstranění následků c) Na informace d) Na náhradu škody e) Na zadostiučinění f) Na bezdůvodné obohacení a to i kumulativně s body d) a e) g) Na určení h) Na zveřejnění rozhodnutí ad 2) Správní odpovědnost Přestupky v oblasti autorského zákona jsou rozděleny na přestupky spáchané fyzickou osobou a správní delikty spáchané právnickou nebo podnikající osobou. Protiprávního jednání, v souvislosti s počítačovými programy, se dopouští ten kdo: a) Neoprávněně uţije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, autorského zákona
50
b) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uloţit pokutu do výše 150 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do výše 100 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. Za určitých podmínek je však moţné se odpovědnosti zprostit. Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliţe prokáţe, ţe vynaloţila veškeré úsilí, které bylo moţno poţadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Při určení výměry pokuty se přihlédne k závaţnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichţ byl spáchán. Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliţe správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. ad 3) odpovědnost za porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi obsahuje § 270 trestního zákona. Aby bylo jednání posuzováno jako trestný čin, trestní zákon vyţaduje zásah do práv k autorskému dílu, nikoliv nepatrný. Takové jednání pak můţe být přečinem nebo zločinem. Za neoprávněný zásah nikoli nepatrný do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude pachatel potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Odnětím svobody na šest měsíců aţ 5 let, peněţitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu. (3) Odnětím svobody na tři léta aţ osm let bude pachatel potrestán a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu. c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu 51
5.5.2 Obecná odpovědnost Ve vztahu k počítačovým programům, pak platí i odpovědnost obecná a trestní, které nesouvisí s autorským právem. Ve sféře soukromého práva platí obecně, ţe kaţdý je odpovědný za škodu, kterou způsobil. Ve sféře práva trestního, u kterého platí zásada ultima ratio, pak zákon v § 230 a 231 upravuje konkrétní trestné činy spáchané v souvislosti s počítačovými programy, o kterých jsem se jiţ zmiňovala.
5.6 Důkazní nouze V případě, ţe je uţivatel obviněn z neoprávněného uţívání počítačového programu, je pouze na něm, aby prokázal, ţe veškeré takovéto programy nabyl legální cestou. V praxi soudy vycházejí z posudku vydaného soudním znalcem, který má za úkol sepsat veškerý nainstalovaný nebo jinak uloţený software zejména na počítači obviněného. Proto po nabytí legálního softwaru je vţdy doporučeno uschovat si důkazy, které prokazují legálnost softwaru. Za tyto důkazy se povaţují především: -Originální datový nosič, na němţ je program instalován -Certifikát pravosti -Licenční smlouva -Doklad o zakoupení se specifikací daného softwaru -Smlouvy nebo jiné právní dokumenty, které prokazují, ţe je naše uţívání oprávněné. Podnikatelům tato povinnost nastává ze zákona o účetnictví. V případě běţného uţivatele takováto povinnost určena není a uschování výše uvedených důkazů je bohuţel jen doporučením. Pokud dojde k případu, kdy obviněný nemá ani jeden z těchto důkazů, dostává se do důkazní nouze a nastává pro něj velmi sloţitá situace, jak prokázat legálnost svého softwaru.
5.7 Studie BSA Jiţ devátá výroční Studie BSA (Business Software Alliance) uvádí, ţe v roce 2011 celosvětové pirátství dosáhlo 42 procent, tedy téměř polovina veškerého 52
nainstalovaného softwaru v počítačích je nelegální. Hodnota nelegálního softwaru se vyšplhala aţ na částku 63 miliardy dolarů, tedy zhruba 1,1 bilionu českých korun, coţ je téměř o polovinu vyšší hodnota neţ v roce 2003. Největší koncentrace nelegálního softwaru je v Indonésii, kde se pohybuje aţ kolem 86%, v Číně je to 77% a v Rusku 63% z celkového nainstalovaného softwaru. Přestoţe v České republice průzkumy ukázaly, ţe počítačové pirátství jiţ po několikáté pozvolna klesá, stále dosahuje 35% a škoda činí 3,8 miliardy korun. To tedy znamená, ţe kaţdý třetí software byl nainstalován nelegálně. Důvodem tohoto mírného poklesu je silnější postavení policie, způsoby vymáhání práva a pravidelné kampaně proti pirátům. V roce 2010 rozeslala společnost BSA zdravotnickým zařízením a místní samosprávě obsílku obsahující upozornění na moţné uţívání nelegálního softwaru a výzvu k provedení kontroly, zda je software legální. V loňském roce obdrţelo 7 000 tuzemských organizací ve veřejném sektoru obdobnou výzvu. Příloha č. 352 V dopise BSA ţádá o prověření softwarových licencí a zjednání nápravy
5.8 Vlivy zapříčiňující softwarové pirátství Příčin, proč se mnozí uchylují k uţívání nelegálního softwaru není málo, následujícím výčtem potvrzuji, ţe tyto negativní vlivy jdou ruku v ruce s vývojem počítačové kriminality. - Vysoké ceny originálních produktů -Malá úroveň právního povědomí uţivatelů -Nedostatečné kontrola státních orgánů a soukromých organizací -Nadměrná tolerance k tomuto druhu trestné činnosti -Problematičnost právní úpravy - Rychlý rozvoj trhu s produkty -Sloţité prokazování trestné činnosti
52
http://www.pravoit.cz/public/default/userfiles/file/BSA.jpg
53
5.9 Prevence počítačového pirátství V první řadě je nutné zvolit pro počítačový program řádnou ochranu a zabezpečovací politiku. V tomto případě vyvinutí bezpečnostního systému. Dobrým pomocníkem pro vývojáře jsou také pravidelné preventivní kontroly v podobě simulací různých druhů útoků ze strany uţivatelů, to dopomůţe k nalezení a následnému odstranění slabých stránek softwaru. Bezpečností systém programu je spuštěn v pozadí celého programu, chrání software před útoky a zároveň průběţně zaznamenává jeho aktivity. Firmy chrání své programy proti kopírování licenčními čísly, jejich aktivací nejčastěji prostřednictvím internetu, hardwarovými klíči připojitelnými přes USB a v neposlední řadě chrání tím, ţe disky na niţ jsou programy nahrávány, záměrně obsahují speciálně upravená chybná místa, která znemoţňují správné kopírování. Stále se ale jedná o jistý technologický souboj mezi tvůrcem softwaru a případným narušitelem. Vyhrává ten, jehoţ znalosti a technické dovednosti jsou na lepší úrovni.
5.10 Současné ochranné metody Co se týče současné ochrany programů, existuje několik účinných způsobů, kterými ji lze provádět, jsou to zejména tyto: -Registrační číslo (serial number) -Funkční omezení (demo) -Časové omezení (time trial) -Klíčový soubor (key file) -Hardwarový klíč (dongle) -Kontrola originálního CD (CD-check) -Komprese a šifrování programů
5.10.1 Registrační číslo Nejčastější je ochrana pomocí registračních čísel (serial numbers) kterou poprvé zavedla společnost Microsoft k identifikaci originálních souborů. Jedná se o kombinaci písmen a čísel. V praxi to probíhá tak, ţe při spuštění softwarového produktu vyţaduje program jako první ověření pravosti kopie. Sériové číslo je tedy potřeba správně zadat do textového pole, které se uţivateli zobrazí na monitoru, číslo je poté samotným programem zkontrolováno, a pokud je správné, uţivatel můţe 54
v instalaci programu pokračovat. Tento způsob ochrany byl velmi rychle uţivateli překonán, sériová čísla si sdělovali na síti prostřednictvím různých webových stránek. Bylo tudíţ nutné způsob této ochrany vylepšit, stalo se tak zavedením ověření sériového čísla přímo prostřednictvím internetu. Po instalaci se program sám přihlásí na oficiální stránky vydavatele a sám se zaregistruje. Avšak i tomu se dá zabránit buď prostřednictvím speciálních programů, nebo zapnutím přísnější funkce pro firewall. Příloha č. 453
5.10.2 Funkční omezení Úzce souvisí s časovým omezením, jak jsem jiţ zmínila, demo je produkt s určitým omezením. Pro zkušenějšího crackera je ale prolomení této ochrany velmi snadnou záleţitostí. Kdyţ uţivatel ví kde hledat, není pro něj ani problémem si na internetu program, které z programu vytvoří plnohodnotnou kopii originálu.
5.10.3 Časové omezení Time trial je jedním z nejpouţívanějších způsobů ochrany, sám o sobě se dá poměrně jednoduše překonat, proto je zpravidla kombinován s dalšími typy ochrany, například s registračním číslem, nebo klíčovým souborem o kterém se zmiňuji níţe. Časové omezení je nespolehlivé a má několik vad, totiţ nalezení kódu, který je pro jeho odemčení nutné, je díky internetu hračka, návod jak jej překonat si vyhledá kaţdý. Program si totiţ informace o tom, zda časová lhůta vypršela, uchovává sám v sobě v některém z jeho podprogramů na pevném disku, pak tedy stačí jej naleznout a upravit tak, jak potřebujeme. Tuto funkci lze obejít i pouhým nastavením změny času.
5.10.4 Klíčový soubor Tzv. key file je ochrana která bývá kombinována s dalšími prvky ochrany, často s časovým omezením, které je zrušeno aţ ve chvíli, kdy je nahrán onen klíčový soubor. Poté je téměř nepřekonatelná.
53
http://www.microsoft.com/cze/lice nce/images/oem/oem_coa.jpg
55
5.10.5 Hardwarový klíč Dalším způsobem ochrany je prostřednictvím hardwarového klíče (angl. dongle) jedná se o hmotný předmět, který je nutné vloţit do USB portu (dříve do paralelních portů) počítače, tím se odemkne program, který je bez jeho pouţití jinak nepřístupný. Nejznámějšími tipy hardwarových klíčů jsou Sentinel a HASP. Tato ochrana je v dnešní době velmi účinná, a pokud je správně naprogramována, je téměř nemoţné ji překonat.
5.10.6 Kontrola originálního CD Při dnešní neuvěřitelné rychlosti internetu je téměř pro kaţdého uţivatele otázkou několika sekund, nanejvýše pak pár minut, staţení téměř jakéhokoliv programu. V minulosti se jednalo zejména o kopie her, které jednotlivý uţivatelé sdíleli prostřednictvím internetových stránek, které se na tyto aktivity zaměřovali. Jejich vývojáři však začali velmi rychle přicházet o miliony korun, jelikoţ si originální hry kupoval jen málokdo. Bylo tedy nutné vymyslet takovou ochranu, která by byla účinná a přitom ne příliš nákladná. Nejefektivnější v této oblasti jsou tzv. errory na CD. Jsou to vývojáři zcela úmyslně vytvořené chyby, které vypalovací techniky neumí pojmout, a tak při tvorbě kopií her se tyto chyby snaţí automaticky opravit, či odstranit. Při vloţení takového CD do počítače, pak sám program náhodně kontroluje, zda jsou chyby stále na místě.
5.10.7 Komprese a šifrování programů V dnešní době jsou všechny programy (snad jen s výjimkou OpenSource a Frreware, které mají, jak jsem jiţ zmínila, otevřený kód), chráněny tzv. Portable Executable PE šifrérem, který zjednodušeně, šifruje kód programu. Další variantou ochrany je systém DRM (Digital Rights Management). Majitelé autorských práv mohou v digitální podobě kontrolovat uţívání svých děl.
5.11 Rizika spojená s používáním nelegálního software Zde shrnuji rizika hrozící uţivateli, který nelegálně pouţívá software: -Riziko trestního postihu- vystavuje se moţnosti stíhání. 56
-Riziko ztráty dat- pokud si uţivatel nemůţe být jistý zárukou původu software, nemůţe si být jistý ani tím, ţe tento software neobsahuje chyby, které mohou zásadně poškodit počítač a data v něm uloţená. -Riziko počítačových virů- u takovéhoto druhu počítačového programu se uţivatel vystavuje nebezpečí nákazy počítače zákeřnými viry, přičemţ takováto nákaza úzce souvisí s danou ztrátou dat. -Porušení soukromí- pokud byl v programu zakomponován i virus, je dost moţné ţe jeho stvořitel můţe vesele prohlíţet veškerý obsah počítače, na němţ je program nainstalován. V případě, kdy má uţivatel v počítači uloţena citlivá data jako například osobní údaje své, nebo i svojí rodiny, či automatické zadávání hesel například k internetovému bankovnictví, je téměř jisté, ţe budou zneuţity.
5.12 Výhody legálního software Dostáváme se tedy k důvodům, proč je dobré mít legální software. Argumentů proč si lidé pořizují software nelegální cestou je několik, tím hlavním je snaha ušetřit své finanční prostředky, nechtějí platit více, neţ musí, případně nechtějí platit vůbec. Dalším motivem můţe být pro hackery pouze touha se pobavit a potřeba zviditelnit se. Je důleţité si ale uvědomit, ţe takovéto protiprávní jednání přináší svým uţivatelům hned několik elementárních rizik, při vadách programu nemá uţivatel moţnost obrátit se na zákaznickou podporu a vyuţít servisu či údrţby softwaru, nevzniká mu ani moţnost uplatnění vad v rámci záruky a ani škod vzniklých z takovýchto vad, naskýtá se riziko, ţe bude nucen nahradit škodu legálního softwaru, výrobce po něm můţe vyţadovat dvojnásobek ceny legálního softwaru a nákladů řízení, které se pohybují minimálně kolem částky 10 tisíc korun. Dále bude nucen vydat bezdůvodné obohacení. Hrozí mu také ztráta dobrého jména v případě, kdyby byl publikován fakt o jeho nelegálním softwaru, o tom ţe jej uţíval, či dokonce skutečnost o tom, ţe je trestně stíhán. Není důvod pouţívat software nelegálně, nabídka levného, kvalitního a legálního softwaru je obrovská a zcela pokryje poţadavky kaţdého jedince i organizace. Kaţdému se nabízí moţnost upozornit na pouţívání nelegálního softwaru a bojovat proti jeho zneuţití prostřednictvím: 57
- Vytvoření přihlašovacích hesel ve firmě pro kaţdého uţivatele - Vhodného rozdělení pravomoci pracovníků, tedy aby neměl kaţdý přístup do celého systému - Oficiálních stránek BSA kde je přímo nabízen odkaz na nahlášení pirátství - České proti pirátské unie - Nahlášení kyberkriminality prostřednictvím webových stránek policie ČR - Kontaktováním firem, které se zaměřují na softwarové audity - Pravidelné kontroly - Moţnosti ověřit si vlastní software na oficiálních stránkách poskytovatele - Vlastní obezřetnosti a prevence V rámci prevence je ve firmách hojně vyuţíván tzv. softwarový audit. Cílem softwarového auditu je legalizace veškerého software ve firmě. Hlavním krokem je úplná inventarizace softwaru a hardwaru. Při této činnosti je kaţdý počítač podrobně rozebrán a veškerý nainstalovaný software je zaznamenám a porovnán s účetními doklady a dalšími doklady. V případě neshody legálního nabytí software, navrhne licenční specialista nejvhodnější způsob zlegalizování. Pokud specialisté nezjistí ţádné nesrovnalosti, vystaví firmě osvědčení o softwarovém auditu, které téţ slouţí jako platný doklad pro prokázání legálního uţívání softwaru.
5.13 Warez „Warez je termín počítačového slangu označující autorská díla, se kterými je nakládáno nelegálně. Slovo bylo vytvořeno z anglického slova wares (zboţí, zřejmě v souvislosti se slovem softwares). Podle druhu bývá někdy warez rozdělován na gamez (počítačové hry), appz (aplikace), crackz (cracky) a také moviez (filmy). Nejčastějším způsobem šíření warezu je dnes hlavně Internet.“54 Nutno podotknout, ţe tato skupina vznikla jako nesouhlas k placenému softwaru. Typický průběh šíření warezu vypadá následovně: 1. Vydáním očekávaná verze placeného softwaru
54
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/warez.
58
2. Warezová skupina v nejlepším případě vyuţije svých kontaktů k získání kopii ještě před jeho vydáním, nebo jeden z členů jednoduše ukradne CD z továrny kde je software vyráběn 3. Software předají programátorovi (crackerovi), jehoţ úkolem je z programu odstranit ochranu proti kopírování. 4. Tento upravený software předají kurýrovi, který ho rozšíří na mnoho FTP55 (File transfer protokol) serverů. Výsledkem toho je, ţe nelegální kopie programu je na internetu dostupná ve stejný den jako oficiální vydání a někdy dokonce ještě dříve. Převáţnou většinou nelegálního sdílení warezu tvoří tzv. P2P programy, torrenty a nelegální sdílení warezu na veřejně dostupných internetových portálech.
5.14 P2P programy Peer-to-peer, v překladu rovný s rovným. Jedná se o sítě, na kterých spolu přímo komunikují klienti. Přes tyto programy uţivatelé nejen komunikují, ale většinu obsahu tvoří zejména warez filmy a software šířený bez souhlasu drţitelů autorských práv, coţ je v rozporu se zákonem. Provozovatelé těchto sítí často čelí ţalobám. Patří sem například původní verze Napsteru, která byla na základě ţaloby podanou protipirátskou organizací RIIA zrušena. Analýza IDC56 uvádí, ţe na P2P sítích obsahuje neskutečných padesát devět procent nástrojů k prolomení ochrany softwaru škodlivý kód.
5.15 Torrenty Pro jeho funkci je nutné mít v počítači nainstalován program, nejčastěji utorrent, který uţivatele přesměruje na určité místo v kyberprostoru, kde se jím hledaný soubor nachází. Je to velmi malý počítačový soubor, obsahující názvy souborů, informace o jejich velikosti a dále informaci o tom, kde to co uţivatel hledá, lze najít a stáhnout. Je
55
FTP je určitý protokol, který je klíčovým pro předávání souborů ze serveru na server. Jsou pouţívány i pro editaci souborů
přímo na serveru. 56
IDC patří mezi nejvýznamnější světové společnosti, zaměřující se na analytickou a poradenskou činnost, poskytující průzkumy
a analýzy trhu, dále také předpovídá vývoj a trendy v oblasti informačních a komunikačních technologií a pořádá odborné konference.
59
zaloţen na té podstatě, ţe čím víc uţivatelů v danou chvíli stahují stejný soubor, tím rychleji se stahuje.
5.16 The pirate bay V překladu pirátská zátoka byl švédský webový server, který návštěvníkům nepřímo, prostřednictvím odkazů na jiné servery, nabízel nelegální staţení filmů a hudby. Z tohoto důvodu byli autoři často obviňováni a vznikaly soudní spory s nadnárodními korporacemi typu Sony Music Entertainment. Aby se provozovatelé těmto sporům vyhnuli, rozhodli se roku 2007 koupit bývalou britskou námořní plošinu Sealand57 v mezinárodních vodách, kde jak známo neplatí autorské zákony. Zaloţili sbírku na stránkách www.buysealnad.com za účelem koupě této plošiny, tu ale nakonec nezískali z důvodu vysoké ceny. V roce 2009 byli zakladatelé zadrţeni a odsouzeni na rok odnětí svobody za šíření nelegálních filmů a hudby, součástí rozhodnutí soudu bylo i uloţení povinnosti zaplacení pokuty za porušení autorských práv těmto čtyřem zakládajícím osobám ve výši 72 miliónů korun.58 Počítač, který policie zabavila, odkoupilo švédské muzeum za 5 000 Kč a zařadilo jej do sekce vynálezů, které ovlivnily ţivot lidí.59
5.17 WIPO WIPO (World Intellectual Property Organization), v překladu světová organizace duševního vlastnictví. Tato organizace byla zaloţena roku 1967 a je hlavním vykonavatelem dozoru v oblasti ochrany autorských práv. Jedná se o agenturu OSN. V současné době zahrnuje 185 členských států a spravuje více neţ dvě desítky smluv Jejím hlavním cílem je podpora inovací a tvořivosti pro sociální, hospodářský a kulturní rozvoj všech zemí.
5.18 BSA BSA (The Software Alliance), je organizací, která působí v 60 zemích světa, ve kterých chrání zájmy komerčního softwarového průmyslu a hardwarových patentů. V 57
http://www.novinky.cz/internet-a-pc/106555-pocitacovi-pirati-se-vyhybaji-zakonum-kupuji-ostrov.html.
58
http://www.novinky.cz/internet-a-pc/software/166661-zakladatele-piratskeho-serveru-pirate-bay-pujdou-na-rok-do-vezeni.html.
59
http://www.novinky.cz/internet-a-pc/hardware/166693-nelegalni-server-pocitacovych-piratu-z-the-pirate-bay-dostalo-svedske-
muzeum.html.
60
České republice působí od roku 1998 jako hlavní subjekt, který se zabývá bojem proti softwarovému pirátství. Zastupuje přední světové výrobce softwaru jako je Adobe, Apple, Microsoft, Dell, IBM a desítky dalších. BSA navíc plní funkci zpravodaje a působí také praventivně, upozorňuje především firmy na rizika spojená s pouţíváním nelegálního softwaru. Tou nejznámější funkcí, kterou BSA vykonává, je podávání trestních oznámení při podezření z pouţívání nelegálního software a prostřednictvím svým internetových stránek přijímá anonymní udání. Na BSA se můţe obrátit kdokoliv, kdo má podezření nebo či dokonce disponuje s důkazy, ţe dochází k pouţívání nelegálního software.
5.19 SIIA Software and Information Industry Association60Je hlavním obchodním sdruţením společností v softwarovém a informačním průmyslu. Její náplní je poskytování globálních sluţeb v úředním styku, ochraně duševního vlastnictví a rozvoji podnikání. Jejím hlavním posláním je podpora průmyslu, jeho ochrana a informování.
5.20 NCFTA National Cyber - Forensics and Training Alliance je sdruţení, jehoţ cílem vytvořit neutrální prostředí, které by bylo vhodné pro nadnárodní spolupráci vládních úřadů pro vymáhání práva. V tomto prostředí je moţno sdílet veškeré důleţité a především důvěrné informace týkající se počítačových incidentů a informací které se tohoto jednání týkají, rozdělených do konkrétních oborů a to především diskrétně. Cílem je odstranění počítačové kriminality.
5.21 CCIPS Computer Crime and Intellectual Property Section, v překladu odbor počítačové kriminality a duševního vlastnictví na Ministerstvu spravedlnosti v Americe, odpovídá za realizaci národních strategií ministerstva v boji proti počítačové kriminalitě a také porušování práv duševního vlastnictví a to globálně. Jeho úkolem je také vymáhání práva, pokud se jedná o porušování práv duševního vlastnictví. Duševní vlastnictví je v USA povaţováno za jeden z hlavních zdrojů ekonomického růstu. 60
Dříve SPA- Software Publishers Association.
61
5.22 FAST Federation against software theft, byla zaloţena roku 1984 jako první softwarová autorskoprávní organizace. Tato federace zaměřená proti krádeţím softwaru měla v prvotním úmyslu zvýšit povědomí o softwarovém pirátství a přesvědčit parlament, aby zavedl změny v autorském zákonu z roku 1956, které měly vyhovovat potřebám autorů softwaru a jeho vydavatelům. Tento krok byl úspěšný a od té doby je FAST schopna ovlivňovat další legislativu, která má dopad na řádné zabezpečení softwaru. Práce FAST v této oblasti přímo ovlivnila cestu tohoto softwarového autorského zákonu do legislativy v mnoha jiných zemích. Na rozdíl od ostatních organizací, které působí jen na poli ochrany autorů, nikoliv konečných uţivatelů, FAST figuruje jak jako ochránce práv vydavatelů softwaru, tak i jejich konečných uţivatelů.
5.23 ČPU Česká Protipirátská Unie byla zaloţena filmovými distributory a video distributory v roce 1991 a sdruţuje několik desítek českých filmových společností. Hraje prim především v oblasti ochrany filmové tvorby, kde chrání autorské práva a snaţí se zamezovat pirátství. Tato organizace spolupracuje zejména s Policií ČR. Její zaměstnanci pravidelně kontrolují nejnavštěvovanější internetové servery, prostřednictvím nichţ uţivatelé často nabízí nelegální filmy, ale i software, pokud ČPU nalezne jakýkoliv podezřelý inzerát kterým je porušováno autorské právo, tyto informace shromáţdí a následně je odešle Policii společně s trestním oznámením. Policie jej prozkoumá, a pokud se jedná a o takové porušení, zahájí vyšetřování.
5.24 Policie ČR „Kriminalistická počítačová expertiza patří v Kriminalistickém ústavu Praha k nejmladším expertizním oborům. Po několika letech příprav vzniklo v roce 1993 samostatné oddělení počítačové kriminality, které se zaměřilo na analýzu datového obsahu počítačů a datových médií. „61 Po určité době se jeho působnost rozšířila i na veškerou techniku schopnou uchovávat informace v digitální podobě. Došlo tedy k přejmenování na oddělení počítačových expertíz a jeho rozdělení na jednotlivé části podle toho, jaký druh techniky zkoumá. V současné době se tedy toto policejní oddělení zabývá vedle základního zkoumání datového obsahu osobních počítačů všech typů a datových médií také zkoumáním dat uloţených v pamětech mobilních telefonů, 61
http://www.policie.cz/clanek/kriminalisticka-dokumentace-463799.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D.
62
SIM karet a další telekomunikační techniky. Toto oddělení odpovídá v rámci celé Policie České republiky zejména za řešení problematiky počítačové kriminality a kriminality páchané za pomoci počítačů. Předmětem jeho působnosti jsou tedy především: - Útoky na data - Šíření nelegálního software prostřednictvím Internetu - Zneuţívání elektronických platebních systémů - Ostatní formy vyuţití informačních technologií k páchání trestné činnosti jako je například šíření dětské pornografie, vydírání či vyhroţování Největší podíl trestné činnosti, kterou se toto oddělení zabývá je tzv. nadlimitní uţívání software nad rámec autorského zákona – tedy nelegální uţívání software pro podnikání a výdělečnou činnost. Pro uplatnění autorského práva, napomáhají i další instituty, jako jsou například celní orgány. Autor od nich můţe podle zákona poţadovat, aby mu sdělily údaje o obsahu a rozsahu dovozu nebo přijetí zboţí, které je rozmnoţeninou jeho díla, nebo má k jeho pořízení slouţit jako nenahraný datový nosič, je přístrojem k zhotovení zvukových, či jiných záznamů. Autor nebo kolektivní správce mohou dále také nahlíţet do celních a statistických ochranných prostředků, za účelem zjištění, zda dovoz nebo přijetí takového zboţí k uţití na území České republiky jsou oprávněné, nebo aby zjistil údaje rozhodné pro uplatnění práv z tohoto zákona souvisejících.62 V pravomoci celního úřadu je dále zajištění věci, která při výkonu jeho dohledu a kontroly vyvolává podezření, ţe naplňuje podstatu neoprávněného zasahování do autorského práva. Pokud dojde k této situaci, oznámí jej autorovi a ten je povinen do patnácti pracovních dnů uvědomit úřad, jestli hodlá uplatnit svá páva. Zadrţené věci můţe celní úřad drţet aţ po dobu jednoho měsíce (pokud mezitím marně neuplynula patnáctidenní lhůta), nebo je dokonce zadrţovat aţ do doby, dokud nebude rozhodnuto o vydání předběţného opatření, nebo nebude rozhodnuto ve věci samé.63
62
§42 AZ
63
§42a AZ
63
6. Závěr V dnešní době kdy jde technický a společenský vývoj stále kupředu, je logické ţe přináší jisté změny i co do obsahu toho, čím by se měli specializovaní právníci na softwarové právo zabývat. Myslím si, ţe k přiměřené ochraně nedochází, co se týče ochrany software jen v jeho objektivně vnímatelné podobě (tedy textu jeho kódu), podléhat ochraně by dle mého názoru, měly zejména jeho funkce, jelikoţ ty jsou předmětem největší programátorovy práce, které věnuje nejvíce svého času a snahy. Přesto jsem zastáncem ochrany autorského práva a nemyslím si, ţe patentová ochrana je ideální cestou. Úřady jsou jiţ tak zahlceny velkým mnoţstvím přihlášek a ţádostí. Samozřejmě, ţe existuje velká míra pirátství, ale dnešní svět s touto skutečností musí počítat a nevyţadovat v ţádném případě nulovou kriminalitu, jelikoţ to je naprosto nemoţné. Statistiky navíc ukazují, ţe se celosvětově míra pirátství sniţuje. Zastavit nelegální šíření počítačových programů, je tedy podle mého názoru přes všechny snahy naprosto nemoţné a nereálné. Počítačové programy stále častěji zasahují do právních vztahů. Prozatím je ale zejména náš právní svět velmi oddálen od světa IT. V budoucnosti, jak tomu jiţ nasvědčuje současnost, je naprosto nutné a potřebné jejich propojení a alespoň částečná harmonizace. Proces přijímání nových zákonů je v České republice velmi dlouhý a právo nedokáţe adekvátně rychle reagovat na rychlé tempo vývoje v této oblasti. Pokud bych měla zachytit jakousi svou úvahu de lege ferenda, bylo by to nejspíše zamyšlení nad tím, jak je moţné ţe v dnešní době stále v České republice neexistuje ţádný základní institut a pevné právní normy, které by dostatečně upravovaly danou problematiku. Lze jen doufat, ţe tomu tak někdy, doufejme v nejbliţší budoucnosti, bude.
64
6.1 Seznam použité literatury Bibliografie: 1. JANSA, L., OTEVŘEL, P. Softwarové právo. Praktický průvodce právní problematikou v IT. Brno: Computer Press. 2011. 340 s. ISBN 978-80-2513458-0. 2. ŠTĚDROŇ Bohumír – Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 197 s. ISBN 978-80-7357-555-7. 3. MATZNER Jiří – Právní úprava počítačového programu z pohledu autorského práva, KEY Publishing s.r.o., 2010. 78 s. ISBN 978-80-7418-057-6. 4. KŘÍŢ Jan a kol. – Aktuální otázky právo autorského a práv průmyslových, Univerzita Karlova v Praze, 2011. 109 s. ISBN 978-80-87146-56-9. 5. ŠULC Petr, Bartoš Aleš – autorské právo v otázkách a odpovědích, Pierot, spol. s.r.o., 2012. 233 s. ISBN 978-80-7353-223-9. 6. QUITT Zděněk, KUCHARSKÝ Pavel – Česko-latinský slovník starověké a současné latiny, 1992. ISBN 80-04-16903-1. 7. GŘIVNA Tomáš, POLČÁK Radim – Kyberkriminalita a právo, Auditorium s.r.o., Praha 2008. 229 s. ISBN 978-80-903786-7-4 8. MATĚJKA, M., Počítačová kriminalita, Praha: Computer Press, 2002. 208 s. ISBN 80-7226-759-0 9. MAISNER M. a kol., Základy softwarového práva, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011 s. 356 ISBN 978-80-7357-638-7 10. TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2007. s. 3738 ISBN 80-7239-103-8 11. DONÁT, J., MAISNER, M. Ochrana softwaru. ASPI 2011, ASPI ID: LIT38843CZ. Právní předpisy: Zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
65
Zákon č. 216/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, v platném znění Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník Zákon č. 127/2005 o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 121/2000 Sb., Autorský zákon Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích Použité předpisy Evropské unie Směrnice 2009/24 ES o právní ochraně počítačových programů Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů Směrnice 96/9/ES o právní ochraně databází Copyright Act of 1976, Title 17 of US Code Úmluva o počítačové kriminalitě Bernská Úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (ve znění paříţských změn) Dohoda TRIPS
Internetové články: 1. Rufus Pollock- Forever minus a day? Calculating optimal copyright term, University of Cambridge, June 15, 2009 2. Christian Engström MEP & Rick Falkvinge-The Case for Copyright Reform, 2012 3. Revue pro právo a technologie, Ústav práva a technologií fakulty Masarykovy univerzity 4. Steve H. Lee – Open Source Software Licensing 5. Problems in Open Source Licensing“, 2002FSD www.ilaw.com 6. http://en.wikipedia.org/wiki/In_re_Bilski.fendant-Appella 7. https://www.gnu.org/philosophy/free-sw.cs.html 8. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/warez. 9.http://www.policie.cz/clanek/kriminalisticka-dokumentace 463799.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D 10.http://www.systemonline.cz/erp/nedostatky-a-rizika-smluv-o-vytvoreni-aimplementaci-softwaru.htm 66
Rozsudky 1. Diamond v. Chakrabarty (1980) 447 U.S. 303. 2. Diamond v. Diehr (1981) 450 U.S. 175. 3. Re Beauregard (1995) 53 F. 3d 1583. 4. State street bank & Trust co., Plaintiff-Appelle, v. signature financial group, inc. 5. Oracle vs. UsedSoft 6 U 1818/06 6. Rozsudek okresního soudu 5 TDO 765/2005 7. C-406/10, SAS Institute Inc. Proti World Programming Ltd. Internetové stránky www.upv.cz www.wipo.int www.creativecommons.cz www.gnu.org www.bsa.org www.cpu.cz www.siia.net www.ncfta.net www.oss.cz www.creativecommons.org
67
6.2 Seznam příloh Příloha č. 1
Příloha č. 2
68
Příloha č. 3
Příloha č. 4
69