Právní úprava nadací a nadačních fondů

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Aneta Sose

Právní úprava nadací a nadačních fondů Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Ondřej Frinta, Ph.D. Katedra: Katedra občanského práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): listopad 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 30. listopadu 2015

Podpis:

Aneta Sose

Poděkování:

Děkuji tímto panu JUDr. Ondřeji Frintovi, Ph.D. za vedení této práce, za cenné rady a konzultace v průběhu jejího vypracování. Dále děkuji mé rodině za neutuchající podporu, kterou mi poskytovala v průběhu celého mého studia.

OBSAH 1.

Úvod.......................................................................................................................... 7

2.

Historický vývoj nadací a nadačních fondů .............................................................. 9

3.

Současná právní úprava nadací a nadačních fondů ................................................ 13 3.1

4.

Nadace .............................................................................................................. 14

3.1.1

Účel ........................................................................................................... 14

3.1.2

Podnikání .................................................................................................. 16

3.1.3

Název a sídlo ............................................................................................. 17

3.1.4

Založení a vznik ........................................................................................ 18

3.1.5

Statut ......................................................................................................... 21

3.1.6

Majetek ..................................................................................................... 22

3.1.7

Orgány ...................................................................................................... 25

3.1.8

Přidružený fond......................................................................................... 27

3.1.9

Výroční zpráva .......................................................................................... 28

3.1.10

Zrušení a zánik .......................................................................................... 29

3.2

Nadační fondy .................................................................................................. 32

3.3

Status veřejné prospěšnosti a známka kvality .................................................. 35

3.4

Přechodná ustanovení....................................................................................... 37

3.5

Terminologie .................................................................................................... 40

Právní úprava dle Zákona o nadacích ..................................................................... 42 4.1

Účel .................................................................................................................. 42

4.2

Majetek ............................................................................................................. 43

4.3

Podnikání.......................................................................................................... 46

4.4

Zřízení a vznik.................................................................................................. 47

4.5

Zrušení a zánik ................................................................................................. 49

4

4.6

Orgány .............................................................................................................. 53

4.7

Výroční zpráva, účetnictví a daně .................................................................... 57

4.8

Zahraniční nadační subjekty ............................................................................ 58

4.9

Judikatura ......................................................................................................... 59

5.

Komparace české a německé právní úpravy nadací ............................................... 62

6.

Závěr ....................................................................................................................... 69

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK OZ, Občanský zákoník – Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZNNF, Zákon o nadacích – Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů NF – Nadační fond Zákon o veřejných rejstřících – Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob Správce – Správce vkladů ABGB – Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie BGB – Bürgerliches Gesetzbuch

6

1.

Úvod Nadace je jednou ze základních forem právnické osoby, kterou právo zná již

dlouhou dobu. V historii sloužila k různým účelům a časem byly její základní rysy ustáleny až do současné podoby. V literatuře však bývá upozaděna oproti obchodním korporacím, které jsou založeny na osobním základě a jsou významné svými ekonomickými aktivitami, kdežto nadace a nadační fondy tvoří ve své podstatě souhrn majetku, který je dále přerozdělován pod hlavičkou některého z prospěšných účelů. V souvislosti s přijetím komplexní rekodifikace soukromého práva účinného od 1. 1. 2014 a především Občanského zákoníku, jež v sobě právní úpravu nadací a nadačních fondů znovu zahrnuje, se jako téma diplomové práce výborně nabízí problematika nadací a nadačních fondů ve světle současné právní úpravy společně s vhodným srovnáním s právní úpravou předešlou. Toto vymezení bude tvořit hlavní cíl diplomové práce. Ačkoliv považuji rekodifikaci nadačního práva za zdařilou, v některých otázkách se objevily výkladové problémy či dokonce zdání chybějící právní úpravy, a proto se těmto sporným otázkám budu ve své práci věnovat a snažit se takové nedostatky identifikovat. Tak jako tak legislativní proces související s rekodifikací ještě není zcela u konce. Očekává se přijetí několika doprovodných zákonů, prováděcích předpisů, případné novelizace a budoucích rozhodnutí soudů. Úvod práce bude zaměřen na historický vývoj nadací od středověku až do současnosti. Vzhledem k tomu, že se nejedná o nový právní institut, bude tato úvodní kapitola dosti bohatá. Práce bude pokračovat podrobnou analýzou nadačních subjektů v rámci účinného Občanského zákoníku, která bude tvořit ústřední kapitolu diplomové práce, jelikož obsahuje podstatné změny a otevírá v nadačním sektoru nové možnosti. Právě toto rozvolnění právního režimu nadací je považováno za velmi důležitý aspekt, který nadační sféru modifikoval do nynější podoby. Literatura jej označuje za „emancipaci nadačního institutu a překonání zažitého stereotypního chápání nadace jako pouhého subjektu nevýdělečné sféry“1. Následovat bude srovnání s předchozí právní úpravou Zákonem o nadacích a komparace se zahraničními nadacemi. Zejména porovnání s německými nadacemi

1

Ronovská, K.: Nové české nadační právo v evropském srovnání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. XVII

7

považuji za přínosné vzhledem k faktu, že po rekodifikaci se Občanský zákoník v části upravující fundace ideologicky více přibližuje evropským poměrům. Práce ve svém shrnutí poskytne ucelený pohled na fenomén nadace a souvisejícího nadačního fondu.

8

2.

Historický vývoj nadací a nadačních fondů „Nadace jsou právním útvarem velmi starým; uvádí se, že je znali již staří

Římané.“2 Nicméně na našem území se počátky dobročinnosti a humanitárních aktivit objevovaly teprve v 9. a 10. století3. Tyto tendence souvisely s rozmachem křesťanství, které svou vírou vymezovalo účel dobročinnosti. Cílem byla především péče o chudé, sirotky, staré lidi či zdravotně postižené osoby. Církev se postupně stávala ještě mocnější a shromažďovala ve svých rukou obrovský majetek. Ve 13. století vznikaly nadace na podporu církví a s tím souvisejícím duchovním vzděláváním. Literatura4 se mimo jiné zmiňuje například o mešních nadacích, jež shromažďovaly finanční prostředky k pravidelnému sloužení mší a také o studijních nadacích. Dále bylo podporováno založení chrámů, klášterů a jejich následná údržba. Peněžní prostředky, ale i jiné dary, většinou poskytovali bohatí měšťané a příslušníci aristokracie. Velký zlom nastal po husitské revoluci, která podstatně oslabila postavení církve. Dobročinnost tak již nebyla jen výhradou církve, ujímal se jí nově městský stav. „Renesance a vývoj obchodu v Evropě umožnil v pozdním středověku především v obchodních centrech vznik nové občanské společnosti. Lidé si organizovali svůj majetek nezávisle na státu i církvi.“5 Velkou roli zde hrály jednotlivé řemeslné cechy, jež kromě vlastní činnosti také podporovaly jednotlivé členy, a tovaryšské spolky. Církev svou pozici získala znovu zpět až po roce 1620 a ve svých aktivitách se tentokrát zaměřila spíše na oblast školství. Situace se však opět změnila s nástupem renesance a humanismu. Stát jasně dával najevo, že hlavní úlohu v této oblasti chce mít plně pod kontrolou. Za osvícenství a vlády Josefa II. již byla sociální péče výhradně věcí státu, role církve byla potlačena jak v dobročinnosti, tak také v oblasti školství. Nad činností nadací dohlížela zemská vláda.

2

Dvořák, T.: Nadace a nadační fondy. Text zákona s poznámkami. Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 5

3

Frič, P. a kol.: Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, str. 33

4

Frič, P. a kol.: Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, 194 stran

5

Ronovská, K.: Spolkové a nadační právo. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 1. vydání, str. 51

9

Počet nadací narůstal ohromnou rychlostí pod vlasteneckými tendencemi, jež formovaly ideje národního obrození. Nadace se zaměřovaly spíše na podporu kulturních odvětví, vědy a také vzdělávání. Nadací bylo na tisíce a jejich počet neustále rostl. I v této oblasti byla společnost rozdělována na českou a německou. Právní úprava nadací byla zakotvena v říšském zákoně o spolcích z roku 18676. Na národní obrození plynule navázala svými dobročinnými aktivitami první republika neboli založení Československé republiky v roce 1918. Jakkoliv to bylo možné, počet nadací neustále narůstal. Podpora stále směřovala na vzdělávání, kulturu, ale také na sociální problémy, ochranu veřejného zdraví, dětí a mládeže. V souvislosti s mezinárodní spoluprací se objevovaly taktéž projekty, které měly vzor právě v zahraničí. Jednalo se například o celosvětové hnutí Skaut. Právní úprava nadací za první republiky se inspirovala v ABGB z roku 1811, byla spíše zkratkovitá a nadaci definovala jako „důchody plynoucí z peněz, pozemků a práv, které se určují na všechny budoucí časy obecně prospěšným ústavům, jako: pro duchovní obročí, školy, nemocnice anebo chudobince; nebo pro zaopatření určitých osob“. Další úprava se týkala již pouze rodinných nadací, ve zbytku odkazoval ABGB na jiné veřejné normy. 7 Vývoj nadačního sektoru byl přerušen za druhé světové války. Mnoho nadací bylo zrušeno, ostatní byly reorganizovány a pod přísným dohledem sloužily státní moci. Stav byl po válce rychle obnoven a počet nadací opět rostl. Nově byly některé z významných nadací silně ovlivňovány politickými stranami. V období totality pak bylo jakékoliv sdružování občanů omezováno a pod dohledem komunistického režimu. Nadační právo bylo potlačeno do pozadí a stát vytvořil vlastní neziskový sektor, v rámci kterého měl pod kontrolou oblasti školství, zdraví a sociální péče. Tento stav byl režimem udržován až do 60. let a souvisel s celkovou krizí společnosti. Rekodifikace občanského práva proběhla v letech 1963 – 1965. Do socialistického občanského zákoníku nebyla úprava nadace zahrnuta žádným způsobem. Nadační právo ve své podstatě vymizelo ze života.

6

Frič, P. a kol.: Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, str. 33

7

Doležalová, A.: Hlávkovi předchůdci a pokračovatelé. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 4/2014.

Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2014, 132 stran

10

Aktivita některých nadací byla obnovena po Pražském jaru v roce 1968. Zájem o dobročinné aktivity širší veřejností byl však opět přerušen obdobím normalizace. Jednalo se tedy pouze o krátké vzepětí národního uvědomění, jež bohužel nemělo dlouhého trvání. Situace se vrátila zpět pod původní přísnou kontrolu a další zlepšení nastalo až v 80. letech, kdy se poměry začaly postupně uvolňovat. Po pádu komunistického režimu byl přijat nový zákon o sdružování občanů8. Bylo naprosto jasné, že je třeba pro činnost nadací vytvořit nový funkční právní rámec vzhledem k chaotické situaci, která panovala v nadačním sektoru, a chybějící právní úpravě. Rychlým avšak nedostatečným řešením byla novela hospodářského zákoníku9, která nabyla účinnosti dne 1. 5. 1990. Nadaci se v celém zákoně věnovalo pouze jedno ustanovení § 389b, které nadaci zařadilo mezi právnické osoby a blíže ji vymezilo jako „účelový fond s právní subjektivitou, který bylo možno zřídit za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitárních cílů k ochraně životního prostředí i zachování přírodních hodnot“10. Zákon neodlišoval nadace od korporací žádným způsobem, což v některých případech vytvářelo zbytečné problémy. Rozšíření právní úpravy proběhlo tzv. „velkou“ novelou občanského zákoníku11, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 1992 a převzala znění předchozí úpravy a dále ji rozšířila. Nová právní úprava nadací byla tentokrát obsažena dokonce ve čtyřech ustanoveních. Nadace vznikaly jednoduchou registrací u okresního úřadu příslušného podle sídla nadace a byly zakládány k obecně prospěšným účelům. Věcně příslušným byl odbor vnitřních věcí okresního úřadu. V praxi se postupovalo podle ustanovení správního řádu a registrace se prováděla formou správního řízení, ve kterém se nevydávalo rozhodnutí. Řízení trvalo obvykle tři týdny.12 K takové registraci musela být přiložena zřizovací listina a statut. Novela zákona obsahovala základní otázky nezbytné

8

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů

9

Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník

10


11

Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník

12

Deverová, L. a kol.: Průvodce neziskovým právem I. Praha: ICN – Informační centrum nadací a jiných

neziskových organizací, 1996, 1. vydání, str. 36

11

pro správné fungování nadace, například obsahové náležitosti statutu (název a sídlo nadace, správce, statutární orgán, způsob majetkového vypořádání při zániku nadace, cíl, zdroje majetku a způsob použití prostředků nadace) nebo možnost zřízení nadace závětí. Důvodová zpráva Zákona o nadacích situaci po novele občanského zákoníku komentovala následovně: „Nadace je v současné době upravena v občanském zákoníku; jde však o úpravu obecnou a kusou, jež předpokládala, že podrobnosti týkající se nadace upraví zvláštní zákon Federálního shromáždění. Do zániku federace k přijetí tohoto zákona však nedošlo. Nedostatek podrobné úpravy je pociťován jako právní vakuum, a to jak v samotné nadační praxi, tak i v činnosti příslušných státních orgánů. Jde zejména o skutečnost, že v četných případech jsou pod organizačně-právní formou nadace registrovány subjekty, které vykazují spíše znaky obchodních společností anebo různých občanských sdružení, jejichž účelem je sledovat zájmy podnikatelského charakteru nebo zájmy pouze svých členů. Současná úprava nestanoví totiž jasné meze pro činnost nadací, zejména pro jejich ekonomické aktivity, ani povinnosti směřující k veřejné kontrole činnosti a hospodaření nadací apod.“13 V devadesátých letech se objevily tendence vytvořit pro úpravu nadací zvláštní zákon. Společnost si však musela na přijetí tohoto zákona počkat až do roku 1997. Za tuto dlouhou dobu bylo vypracováno několik návrhů budoucího zvláštního zákona. Nakonec byl Zákon o nadacích přijat a nabyl účinnosti dne 1. 1. 1998. Právní úpravu nadací a nadačních fondů pojal komplexně a byl vítanou změnou po dlouhém období nedostatků: „Účelem navržené úpravy je v prvé řadě reagovat na tyto nedostatky. Zároveň v souladu s potřebou politiky rozvoje tzv. neziskové sféry návrh usiluje o průhlednost postavení nadací a posílení důvěryhodnosti nadační činnosti; podaří-li se to, lze očekávat růst hmotné podpory občanů i soukromých právnických osob nadacím a využití těchto prostředků k naplnění obecně prospěšných cílů.“14 Zákon o nadacích úspěšně plnil svou funkci až do 1. ledna 2014, kdy byl nahrazen právní úpravou fundací v Občanském zákoníku. Vzhledem k historickým kořenům se české právo vrátilo k začlenění nadačního práva do obecného právního předpisu.

13

Důvodová zpráva k zákonu č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Systém ASPI, č.: LIT27701CZ

14


12

3.

Současná právní úprava nadací a nadačních fondů Výsledkem rozsáhlé rekodifikační činnosti je přijetí Občanského zákoníku

č. 89/2012 Sb., který vstoupil v platnost 22. března 2012 a nabyl účinnosti 1. ledna 2014. Občanský zákoník začlenil úpravu nadací a nadačních fondů opět jako svoji součást po šestnáctiletém období, kdy pro tuto problematiku existoval zvláštní zákon, který tímto Občanský zákoník zcela nahradil. Rekodifikace znamená pro nadační právo více liberalizace, posílení postavení zakladatele a ujasnění některých problematických otázek, které přinášela praxe. V literatuře je uvolnění nadačního práva komentováno následovně: „Zahraniční zkušenosti totiž ukazují, že uvolnění právního rámce může přinést pozitivní efekt a přispět k rozvoji filantropie a vyšší angažovanosti občanů ve veřejné sféře. Pokud má stát zájem na participaci svých obyvatel v procesu uspokojování veřejných potřeb, musí vytvořit dostatečný prostor pro soukromou iniciativu.“15 Toto uvolnění spočívá v českém právu například v umožnění založení nadace nebo nadačního fondu k jiným než výhradně veřejně prospěšným účelům či ve více příležitostech nadačního subjektu podnikat. V současné právní úpravě Občanského zákoníku tvoří nadace a nadační fondy Oddíl s názvem „Fundace“. Tento termín vyjadřuje „sběrné označení nadací a nadačních fondů, které čeština zná již léta“16. Oddíl 3 – Fundace je součástí části první (Obecné), hlavy II. (Osoby) a dílu 3 (Právnické osoby) Občanského zákoníku a je rozdělen do tří pododdílů. Konkrétně je obsažen v § 303 – 401 OZ. Ustanovení § 303 OZ definuje fundace takto: „Fundace je právnická osoba vytvořená majetkem vyčleněným k určitému účelu.“ Fundace17 ve srovnání s korporacemi nevycházejí z členského základu, avšak jsou právnickými osobami, jejichž podstatou je majetek. Na pomezí těchto dvou forem právnické osoby se pohybuje ústav, který nemůže být považován ani za korporaci, ani za fundaci, jelikož obsahuje jak členský, tak také majetkový základ. Ústav je upraven 15

Ronovská, K.: Nadační fond po rekodifikaci soukromého práva. Subsidiarita, či analogie uvnitř nadačního práva?,

Právní rozhledy 13-14/2013, str. 494 16

Eliáš, K. a kol.: Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha:

Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 122 17

z lat. fundatio, od fundó – zakládám

13

v následujícím oddílu, v § 402 – 418 OZ. Vzhledem k ustanovení § 418 OZ, podle kterého je až na dvě výjimky možné na právní poměry ústavu obdobně užít ustanovení o nadacích, dovozuji, že ústav má blíže spíše k nadacím a celkově k fundacím jako takovým. Ačkoliv je bipartice nadací a nadačních fondů i nadále zachována, jejich úprava byla účinností Občanského zákoníku separována. Toto rozdělení, které pramení z rakouské doktríny 19. století, přináší ujasnění a zpřehlednění úpravy jednotlivých forem. Jeho úprava však postrádá dosti významné objasnění vzájemného vztahu mezi nimi. Vyjasnění tak bude úkolem výkladu a judikatury18. V případě mezery v zákoně, týkající se ustanovení o fundacích, se použije obecná právní úprava právnických osob, obsažená v § 118 – 209 OZ. Nadace a nadační fondy založené podle předchozího Zákona o nadacích i nadále existují a považují se za právnické osoby zřízené podle Občanského zákoníku19. Velká část předchozí právní úpravy zůstala zachována, objevila se také řada změn, o kterých budou pojednávat následující odstavce této kapitoly.

3.1

Nadace O právní úpravě nadací v Občanském zákoníku pojednává Pododdíl 2 v § 306 –

393, kde je upraven účel, podnikání a další otázky nadačního práva, které budou podrobněji rozebrány v oddílech této podkapitoly. 3.1.1 Účel Účel nadace je jedním z jejích elementárních znaků, což vyplývá z její základní definice a to, že je „účelovým sdružením majetku“. Účel je vyjádřen v zakladatelském právním jednání nadace, je zapisován do nadačního rejstříku a zpravidla na něj také poukazuje název nadace.

18

Luxová, L.: Vztah nadací a nadačních fondů v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, dostupné online z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/vztah-nadaci-a-nadacnich-fondu-v-zakone-c-892012-sb-obcanskem-zakoniku95751.html?mail [citováno dne 12. 10. 2015] 19

Srov. § 3049 odst. 1 OZ

14

Nadace je založena podle § 306 OZ „k trvalé službě společensky nebo hospodářsky užitečnému účelu“. Znak trvalosti je typický pro nadace a odlišuje je tím od nadačních fondů. Na rozdíl od úpravy obsažené v předchozím zákoně, kdy cílem nadace nebo nadačního fondu byly pouze obecně prospěšné cíle, nová úprava umožňuje nadační účel nejenom veřejně prospěšný, ale taktéž dobročinný. Rozdílem v těchto dvou formách účelu je okruh osob, které nadace podporuje. Zatímco veřejně prospěšný účel je vymezen obecně, dobročinný účel počítá s konkrétním vymezením (připouští se vznik i tzv. rodinných nadací). Nelze však strpět, aby okruh osob nebyl specifikován vůbec. Účel nadace je možné v souladu se „Zvláštními ustanoveními o změně účelu nadace“ (§ 321 – 326 OZ) měnit. Tato ustanovení jsou novinkou v Občanském zákoníku, ke které by se mělo přistupovat víceméně výjimečně, protože účel je zcela základním prvkem, jež nadaci jako takovou definuje a vymezuje tím její budoucí činnost. V Zákoně o nadacích bychom tuto úpravu nenašli. Eventuální změnu účelu je možné povolit v zakladatelském právním jednání ve prospěch zakladatele či některého z orgánů nadace. V případě, že nadační listina neobsahuje toto právo, na návrh nadace samotné může být její účel po schválení oběma orgány nadace změněn jedině soudem se souhlasem zakladatele či jiné k tomu určené osoby. Pokud již zakladatel či zakladatelem určená osoba není, soud rozhoduje s ohledem na jemu známé úmysly zakladatele. Oznámení o změně účelu je nutné vhodným způsobem a bez zbytečných odkladů uveřejnit tak, aby všechny osoby s právním zájmem mohly hájit svá práva. Zákon těmto osobám svěřuje právo odporovat návrhu u soudu ve lhůtě jednoho měsíce od jeho uveřejnění. Účel nadace je také možné na návrh změnit soudní cestou, pokud se dosažení původního účelu nadace stane nemožným nebo obtížně dosažitelným z důvodů neznámých nebo nepředvídatelných. Původní účel se v tomto případě nahrazuje účelem co nejvíce podobným původnímu. I zde je možné, aby nadační listina upravila situaci odlišně. Změna účelu z veřejně prospěšného na dobročinný je v očích zákonodárce považována za změnu nevítanou a umožňuje ji proto jen ve zcela výjimečných případech. Z tohoto důvodu je jí také věnován samostatný § 324 OZ. O této změně opět

15

rozhoduje soud ze zvlášť závažného důvodu, kdy současně nesmí být vyloučena zněním nadační listiny. Výše uvedené změny týkající se účelu nadace je možné v nadační listině buď částečně omezit, či zcela vyloučit. V případě, že zakladatel v nadační listině vysloveně zakáže jakoukoliv změnu účelu nadace, vyloučí tímto i možnost, aby byl účel změněn soudem. V úvahu bude přicházet pouze ukončení činnosti a následná likvidace nadace. V případě změny účelu je tu však jedno omezení týkající se vázanosti již poskytnutých darů ve prospěch původního účelu v § 325 OZ. Takovéto dary jsou použity k původnímu účelu, pokud dárce sám nerozhodne jinak. Když ale konkrétní dárce poskytne souhlas, nic nebrání tomu, aby byl jeho příspěvek použit k novému účelu nadace. Zákon stále vylučuje založení nadace k podpoře politických stran a hnutí či účasti na jejich činnosti. Ačkoliv je výdělečná činnost nadace částečně umožněna, založit nadaci pouze k účelům výdělečným se zakazuje. O dovoleném podnikání nadací se zmiňuje následující oddíl 3.1.2 diplomové práce. Soud nadace nerespektující výše uvedená ustanovení zákona bez návrhu zruší a nařídí jejich likvidaci. 3.1.2 Podnikání I když možnost nadací podnikat zde zcela výjimečně existovala i podle Zákona o nadacích, Občanský zákoník tuto možnost působivým způsobem rozšiřuje v § 307. Omezující podmínkou je, že podnikání stále představuje pouze vedlejší činnost nadace a že zisk z podnikatelské činnosti nadace bude použit jen k podpoře její hlavní činnosti – účelu, který je blíže vylíčen v předchozím oddíle 3.1.1 diplomové práce. Další nezbytností je, aby možnost podnikání nevylučoval zakladatel v nadační listině. Nadaci se navíc zakazuje být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, z čehož vyplývá, že nadace nesmí ve společnosti fungovat jako jediný nebo majoritní společník, resp. akcionář nebo také osoba ovládající. Pro nadaci je tedy nepřípustné, aby figurovala jako společník ve veřejné obchodní společnosti či jako komplementář v komanditní společnosti, lze však uvažovat o nadaci jako o společníku společnosti s ručením omezeným, komanditistovi v komanditní společnosti a akcionáři v akciové společnosti. I v tomto ohledu se ale bude jednat pouze o vedlejší činnost nadace, jejíž výtěžky mohou sloužit pouze k podpoře hlavního účelu nadace. 16

Nadace je povinna řídit se výše uvedenými omezeními, ve zbývajícím rozsahu se na její podnikání bude vztahovat ustanovení § 420 OZ vymezující znaky podnikání obecně. Nadace v souvislosti s tímto ustanovením tak může podnikat živnostenským či jiným obdobným způsobem. Dalšími znaky podnikání jsou samostatnost, činnost konaná na vlastní účet a vlastní zodpovědnost, záměr činit tak soustavně a za dosažením zisku. Pokud by podnikání některý ze zmíněných znaků postrádalo, jednalo by se o jinou výdělečnou činnost, kterou by mohla nadace provádět jako součást svojí hlavní činnosti, která by však ani zde nesloužila k cíli výlučně výdělečnému. 3.1.3 Název a sídlo Součástí názvu je stejně jako u jiných právnických osob označení formy. V tomto případě se jedná o nezkrácené slovo „nadace“ v českém jazyce, které tvoří povinnou součást názvu nadace. Název nadace dále obsahuje označení poukazující na její účel, které Občanský zákoník označuje za pravidelnou součást názvu. Na rozdíl od povinného označení formy se zde skutečně jedná spíše o doporučení, které je vhodné respektovat. Velké množství nadací nese jméno právě svého zakladatele. V takovém případě je pak možné, že jméno samotné, většinou u osob všeobecně známých, nám samo napovídá, k jakému účelu byla nadace založena20. Pokud tomu tak není, nadace obsahuje slovní popis účelu přímo ve svém názvu21. V případě, že nadace obsahuje něčí jméno, je nutné, aby nadace disponovala souhlasem takové osoby, jejího potomka či jiné osoby uvedené v § 133 odst. 1 OZ. Dále je třeba respektovat obecné ustanovení § 132 OZ, týkající se odlišení jednotlivých právnických osob a zákazu klamavosti, které je subsidiárně použitelné. Otázky názvu nadace se týká mimo jiné jedno z přechodných ustanovení, a to konkrétně § 3042 OZ, který je zaměřen na situaci, kdy by název jakékoliv právnické osoby, a tudíž i nadací a nadačních fondů, odporoval ustanovením Občanského

20

Např. Nadace Milady a Jiřího Anderlových, Nadace Archa Chantal, Nadace Michaela Kocába

21

Např. Nadace pro obnovu zámku Králův Dvůr, Nadace Dětem z Vilšan, Nadace policistů a hasičů – vzájemná

pomoc v tísni

17

zákoníku. V takovém případě poskytuje zákon právnickým osobám dvouletou lhůtu22, ve které jsou povinny svůj název přizpůsobit. Výjimkou může být, pokud nadace svůj název používá dlouhodobě, je pro ni příznačný a jeho zaměnitelnost či klamavost nelze rozumně předpokládat. Pokud vyjdeme ze srovnání původní23 a nové úpravy nadačního práva, zjistíme, že k takovým situacím bude docházet velice zřídka, vzhledem k tomu, že obě úpravy obsahují stejný požadavek uvést v názvu slovo „nadace“. Pokud jde o sídlo nadace, je vedle názvu jednou z povinných náležitostí, které obsahuje zakládací listina. Ze znění obecného ustanovení Občanského zákoníku o sídle § 136, odst. 2 můžeme dovodit, že v zakládací listině postačuje uvést název obce, ve které má nadace sídlo, v nadačním rejstříku už je však povinnost zapsat plnou adresu jejího sídla. Občanský zákoník nově zavádí příležitost změny sídla, kterou je ovšem možné v nadační listině taktéž vyloučit. Pokud tedy tato možnost nebude vyloučena, po předchozím vyjádření dozorčí rady smí sídlo správní rada nadace změnit. Z vážného důvodu nebo z důvodu ohrožení osob, kterým mají být nadační příspěvky poskytovány, je možné sídlo nadace se souhlasem soudu přemístit i do zahraničí. 3.1.4 Založení a vznik Na rozdíl od předchozí právní úpravy zřízení nadace, podle Občanského zákoníku je nadace nyní založena vždy nadační listinou, kterou může být buď zakládací listina, nebo pořízení pro případ smrti (závěť, dědická smlouva nebo dovětek), vždy ovšem formou veřejné listiny24. K založení tedy „dochází jednostranným právním jednáním – zakládací listinou, i když je zakladatelů více“25. České právo tak opouští

22

Pozn.: tato dvouletá lhůta končí dnem 31. 12. 2015.

23

Srov. § 1 odst. 3 ZNNF: „Součástí názvu nadace musí být označení „nadace“, součástí názvu nadačního fondu

musí být označení „nadační fond“; jiné osoby nesmějí ve svém názvu nebo obchodní firmě toto označení obsahovat.“ 24

Veřejnou listinou je podle § 3026 odst. 2 OZ notářský zápis.

25

Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, str. 6,

dostupný

online

z:

http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html

[citováno

dne

28. 10. 2015]

18

dříve aplikovaný koncept Zákona o nadacích, ve kterém byly rozlišovány nadační listiny jednostranné a kontraktuální26. Komentář k Občanskému zákoníku tuto proměnu popisuje následovně: „Ve shodě s převažujícím míněním se opouští "málo životaschopná" úvaha, která jako "ojedinělý názor" prosazuje smluvní charakter erekční listiny nadace pořízené několika osobami (bližší rozbor Hurdík, J., Problémy nadačního práva, Masarykova univerzita, Brno 1994, str. 133 an.). Neosobní povaha nadace svým charakterem vylučuje úpravu budoucích vztahů mezi jejími zřizovateli (jak je tomu u právnických osob budovaných na principu korporace), tudíž i při více zřizovatelích téže nadace půjde o jejich shodný projev vůle jednosměrně orientovaný ke zřízení nadace. Dosavadní řešení, analogicky vycházející z právní povahy jednání sledujícího založení korporace, není u nadací namístě.“27 Důležitá právní jednání jako je například založení nadace nebo změna nadační listiny činí více osob v pozici zakladatele jednomyslně. Souhlas jednoho z více zakladatelů může po jeho odmítnutí vydat na návrh jiného ze zakladatelů soud, pokud byl souhlas odmítnut bez vážného důvodu. Je vhodné zmínit se také o § 304 OZ, který je součástí prvního Pododdílu v rámci Oddílu Fundace s názvem Obecně o fundacích. Toto ustanovení kromě výše zmiňované nadační listiny dovoluje, aby byla nadace založena také zákonem. Povinné náležitosti zakládací listiny zůstávají téměř totožné až na povinnost uvést v nadační listině údaj o nadačním kapitále, který je níže uveden pod písmenem i). V praxi byl však i tento údaj v nadační listině naprosto běžně uváděn. Ustanovení § 310 OZ uvádí povinné náležitosti v následovném pořadí: „a) název a sídlo nadace, (viz oddíl 3.1.3 diplomové práce) b) jméno zakladatele a jeho bydliště nebo sídlo, c) vymezení účelu, pro který se nadace zakládá, (viz oddíl 3.1.1 práce) d) údaj o výši vkladu každého zakladatele, e) údaj o výši nadačního kapitálu,

26

Srov. § 3 odst. 1 ZNNF: „Nadace nebo nadační fond se zřizuje písemnou smlouvou mezi zřizovateli nebo zakládací

listinou, je-li zřizovatel jediný, anebo závětí (dále jen „nadační listina“).“ 27

Svejkovský, J.: Komentář k § 309. In: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář.

Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 808

19

f) počet členů správní rady i jména a bydliště jejích prvních členů a údaj, jakým způsobem členové správní rady za nadaci jednají, g) počet členů dozorčí rady i jména a bydliště jejích prvních členů, případně, není-li dozorčí rada zřizována, jméno a bydliště prvního revizora, h) určení správce vkladů a i) podmínky pro poskytování nadačních příspěvků, případně okruh osob, jimž je lze poskytnout, nebo okruh činností, jež nadace může vzhledem k svému účelu vykonávat, anebo určení, že tyto náležitosti stanoví statut nadace.“ Pro případ založení nadace pořízením pro případ smrti jsou povinné náležitosti nadační listiny upraveny odlišně a v úvahu přicházejí především písmena a)28, c), d), e) a i) výše uvedeného seznamu, která jsou zde povinností. O ostatních náležitostech uvedených v § 310 OZ rozhodne následně formou veřejné listiny osoba uvedená v pořízení pro případ smrti anebo vykonavatel závěti. Povinné náležitosti musí být uvedeny pod sankcí prohlášení neplatnosti soudem, a to i bez návrhu. Naprosto odlišně od povinných náležitostí je třeba chápat ujednání, která je možné do nadační listiny vtělit nad rámec § 310 OZ. Možnost uvést tato ujednání vyplývá ze zákona a zpravidla je odrazem liberalizace rekodifikace, která má za následek volnější postoj k nadační listině posilující autonomii vůle zakladatele. S ohledem na výše uvedené tak může zakladatel v nadační listině upravit vše, co zákon nestanovuje obligatorně. Jako příklad mohu zmínit možnost změny sídla nadace, právo změnit účel nadace zakladatelem nebo jím určeným orgánem, přípustnost změny právní formy z nadace na nadační fond a také třeba podstatnou možnost změnit nadační listinu nadace po jejím vzniku rozhodnutím zakladatele. Vznik nadace připadá na den zápisu do veřejného rejstříku29. Zápis do rejstříku má konstitutivní povahu. Aktivně legitimován k podání návrhu na zápis do nadačního rejstříku je zakladatel nebo jím určená osoba. Formulář návrhu podaný písemnou nebo

28

Pozn.: modifikovaně bez sídla

29

Nadační rejstřík je blíže upravený v § 31 – 34 Zákona o veřejných rejstřících.

20

elektronickou cestou musí obsahovat náležitosti vyjmenované v obecném30 i zvláštním ustanovení31 Zákona o veřejných rejstřících. Nově byla prolomena zásada nezměnitelnosti nadační listiny, ovšem pouze v případě, že samotná nadační listina nestanovuje, že je částečně či zcela nezměnitelná. Možnosti změny jsou blíže specifikovány v § 317 – 320 OZ. Tento přechod činí úpravu méně rigidní a podstatně flexibilnější pro fungující i nově zakládané nadace. Způsob a rozsah možné změny nadační listiny by měl být stanoven zakladatelem v listině samotné. V případě naléhavé změny v zájmu nadace, která však není povolena nadační listinou, je možné, aby zakladatel takovou změnu uskutečnil se souhlasem správní rady. Změna se navíc nesmí dotknout práv třetích osob. Pokud již nadace svého zakladatele nemá, o návrhu nadace se souhlasem správní rady rozhoduje opět soud, který může změnu odsouhlasit pouze, pokud zakladatel v nadační listině změnu celé listiny nebo její příslušné části výslovně nezakázal. Nadační listinu s takovým zákazem nelze změnit ani samotným rozhodnutím soudu.

3.1.5 Statut Statut nadace je dalším důležitým a obligatorním dokumentem, který nadace vydává buď současně s nadační listinou, anebo jej vydá správní rada do jednoho měsíce ode dne vzniku nadace neboli zápisu do nadačního rejstříku se souhlasem dozorčí rady. Případné změny statutu jsou nově povoleny zákonem, pokud je nadační listina přímo nevylučuje. Úkolem statutu je nezbytná úprava vnitřní organizace nadace a jejích vztahů ke třetím osobám. Ustanovení § 314 odst. 1 OZ uvádí pouze dvě povinné náležitosti statutu, zbylý obsah je tak věcí nadace. První z povinných náležitostí je způsob jednání orgánů nadace, druhým jsou podmínky pro poskytování nadačních příspěvků a popř. blíže specifikovaný okruh osob, kterým budou tyto příspěvky nadací poskytovány. Kromě povinných náležitostí se také doporučuje z praktického hlediska uvést ve statutu jednotlivé položky tvořící v jejich souhrnu nadační jistinu. Statut se uveřejňuje uložením do sbírky listin obchodního rejstříku a je taktéž přístupný k nahlédnutí v sídle nadace. Ačkoliv v zákoně není vztah mezi nadační 30

Srov. § 25 Zákona o veřejných rejstřících

31

Srov. § 34 Zákona o veřejných rejstřících

21

listinou a statutem upraven, logicky byl charakterizován literaturou následovně: „NOZ sice explicitní ustanovení o nutnosti souladu statutu s nadační listinou neobsahuje, z logiky věci ale vyplývá, že vzájemný soulad těchto listin je nevyhnutelný.“32

3.1.6 Majetek Aby mohla nadace uskutečňovat účel, ke kterému byla založena, je nutné, aby byla vybavena majetkovou základnou tvořenou jednotlivými vklady. Zákon připouští existenci vkladů peněžitých i nepeněžitých, jejichž souhrnná výše musí odpovídat minimální částce pět set tisíc korun. Takto definovaný majetek nadace tvoří nadační jistinu. Nadační jistina se může zvětšovat získanými nadačními dary či rozhodnutím nadace o zvýšení nadačního kapitálu. V tomto ohledu se majetkový koncept nadací, pokud pomineme nově utvořenou terminologii, výrazně nezměnil. Výše vkladu nepeněžitého předmětu je stanovena cenou obvyklou, v případě cenných papírů nebo jiných nástrojů peněžního trhu je předmět vkladu oceněn metodou váženého průměru z cen, za který byly uskutečněny obchody v době šesti měsíců před splacením vkladu. Zákon u dalších věcí stanovuje i jiné alternativní způsoby ocenění výše vkladu. Za účelem přijímání vkladů před vznikem nadace je vytvořena funkce správce vkladů, který je ustanoven v nadační listině. Správce má obdobná práva a povinnosti jako členové orgánů nadace. Jeho hlavním úkolem je převzetí předmětu vkladu, čímž je splněna vkladová povinnost. Jakmile nadace vznikne, nic nebrání tomu, aby Správce bez zbytečného odkladu převzaté předměty vkladu nadaci předal. Pokud nastane jiná situace a nadace nevznikne, předměty vkladu Správce navrátí původní osobě, která je vnesla nebo zaplatila. Zakladatel má právo v nadační listině stanovit konkrétní předmět vkladu, kterým má být splněna vkladová povinnost. Neurčí-li předmět vkladu, pak se plní vkladová povinnost v penězích. Jedná se o nevyvratitelnou právní domněnku v případě, že v nadační listině bude uvedena výše vkladu bez současného uvedení předmětu vkladu. Co se týče nepeněžitého předmětu vkladu33, je nutné, aby byl konkrétně určen a přesně popsán. Nežádoucí je zde možnost záměny s jiným předmětem. Pokud nepeněžitý 32

Suchá, A.: Nadace a nadační fondy dle NOZ, Rekodifikace a praxe 2/2014, str. 2 – 5

33

Např. movité věci i nemovitosti nebo také cenné papíry

22

předmět vkladu vnesený do nadace nenaplní zcela požadovanou výši vkladu, je nutné, aby byl rozdíl do plné výše vkladu zakladatele dorovnán v penězích. Nadační jistina spolu s ostatním majetkem tvoří majetek nadace. S nadační jistinou nakládá nadace pouze omezeně a dbá na to, aby její povinná minimální výše byla zachována. Pokud by se stalo, že nadační jistina nebude po dobu delší než jeden rok dosahovat zákonem stanoveného limitu pět set tisíc korun, může soud nadaci zrušit a nařídit její likvidaci. Ostatní majetek, který není nadační jistinou, je možné v rámci jistých pravidel volně použít. Od pojmu majetek nadace rozlišujeme pojem nadační kapitál, který zákon popisuje jako peněžní vyjádření nadační jistiny. Jeho výše je jednou z povinných náležitostí nadační listiny a je taktéž zapisována do nadačního rejstříku. Majetek používá nadace především k naplnění svého účelu, přičemž je povinna dodržovat podmínky k poskytování nadačních příspěvků uvedené ve statutu. Majetek je možné užít také k zajištění vlastní činnosti, která vede k naplňování účelu a uhrazení nákladů na vlastní správu. Omezení týkající se nákladů na správu nadace, které bylo součástí Zákona o nadacích, bychom v Občanském zákoníku již nenašli. V zásadě není možné nadační jistinu nebo její část zcizit, ani jinak použít k zajištění dluhu. Nadační jistiny, ne však ostatního majetku, se dále týká ustanovení § 340 OZ, které vyžaduje, aby se s nadační jistinou nakládalo s péčí, jakou Občanský zákoník stanoví pro správu cizího majetku. S právní úpravou nadačního kapitálu úzce souvisí možnost jeho zvýšení nebo snížení. Ve věci je oprávněna rozhodnout správní rada po předchozím souhlasu dozorčí rady. V rozhodnutí o zvýšení je nutné, aby správní rada uvedla, jakými dary se nadační jistina rozmnožuje nebo o jaké předměty vkladů se jedná. Rozhodnutí v opačné situaci vyžaduje částku a navíc důvod, ze kterého se nadační kapitál snižuje, z čehož je možné logicky usoudit, že se jedná o nežádoucí situaci, ke které by mělo docházet spíše mimořádně. Nelze navíc klesnout pod pevně stanovenou hranici nadačního kapitálu pět set tisíc korun. V případě snížení zákon stanovuje pevný limit, který odpovídá pětině výše nadačního kapitálu v průběhu pěti let. Tímto způsobem nelze krýt náklady správy nadace. Rozhodnutí správní rady je účinné dnem zápisu do nadačního rejstříku. Úprava nadačních příspěvků (§ 353 – 356 OZ) vychází ze Zákona o nadacích, doznala však četných zpřesnění a rozšíření. Omezení týkající se poskytování příspěvků členům orgánů nadace a revizorovi zůstává zachováno. Novinkou je zákaz poskytování 23

těchto příspěvků také zaměstnancům nadace a osobám jim blízkým 34 nebo osobám blízkým členům orgánů. Primárně se také nesmí poskytovat nadační příspěvky vlastnímu zakladateli, ani osobám jemu blízkým, pokud však nadace nebyla založena přímo k podpoře takových osob35. Z důvodů zvláštního zřetele hodných, vyvolaných změnou okolností na straně zakladatele, může správní rada po projednání s dozorčí radou rozhodnout a udělit tímto příspěvek i samotnému zakladateli. Konkrétní úprava podmínek pro poskytování příspěvků36 je vyhrazena statutu, kde je zakladateli věnována značná volnost, pokud podmínky nejsou v rozporu se zákonem. Osoba, které byl nadační příspěvek poskytnut, je oprávněna je použít pouze v souladu s podmínkami pro poskytování příspěvků a hlavním účelem nadace. S tímto oprávněním souvisí právo nadace požádat obdarovaného, aby prokázal, zda byl příspěvek skutečně použit v souladu s ujednanými podmínkami. V opačném případě se jedná o bezdůvodné obohacení37, které musí být navráceno nadaci. Pokud se stane, že nadace dosáhne nižších pasiv než je výše nadačního kapitálu, nesmí poskytovat příspěvky vůbec. Druhý odstavec § 355 OZ pak stanovuje, co je třeba k výši nadačního kapitálu pro tyto účely připočíst. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana nadační jistiny. Dárce ale může o osudu daru rozhodnout určením jeho účelu, potom není výše uvedené opatření možno použít. Pokud nadace i přes předepsaný zákaz poskytovat nadační příspěvky příspěvek poskytne, osoba, která jej přijala v dobré víře, nemůže být nucena jej vrátit.

34

Srov. 22 odst. 1 OZ: „Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného

zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“ 35

36

Dobročinná nadace Např. konkrétní okruh osob, kterým budou nadační příspěvky poskytovány, zda bude příspěvek poskytnut

jednorázově či pravidelně a v tom případě také určení časového období nebo bez určení (na neurčitou dobu) 37

Srov. § 2991 OZ: „ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se

obohatil.“

24

3.1.7 Orgány Na právní problematiku orgánů nadace se aplikují jednak ustanovení týkající se přímo orgánů nadace v § 362 – 375 OZ, jednak obecná ustanovení § 151 a násl. OZ, která dopadají na všechny orgány právnický osob. U nadace jsou obligatorními orgány stále správní rada jako statutární orgán a dozorčí rada či revizor, kteří mají kontrolní a revizní funkci. Nadace může v zakladatelském právním jednání ustanovit další fakultativní orgány. Jako statutární orgán zastupuje správní rada nadaci ve všech jejích záležitostech. Správní rada je kolektivním orgánem a minimální počet jejích členů jsou tři, nově již nemusí být dělitelný třemi. Počet členů, jména prvních členů a způsob, jakým za nadaci správní rada jedná38, je uveden v nadační listině. V nadačním rejstříku je zapsáno jméno, adresa nebo sídlo jednotlivých členů, den vzniku a zániku funkce, způsob, jakým za nadaci jednají a od účinnosti Občanského zákoníku také počet členů správní rady. Co se týče působnosti nadace, „Nově nejsou v zákoně výslovně vyjmenovány jednotlivé činnosti, které spadají do výlučné působnosti správní rady, jak tomu bylo v případě ustanovení § 10 odst. 2 zákona o nadacích a nadačních fondech. Proto je nutné vycházet z obecného ustanovení § 163 NOZ a uzavřít, že do působnosti správní rady tak patří vše, co není zákonem, nadační listinou nebo statutem svěřeno jinému orgánu.“39 Prakticky má nyní správní rada stejnou působnost, jako měla za účinnosti Zákona o nadacích. Změnu přináší délka funkčního období, která je prodloužená ze tří let na pětiletou dobu. Nově je také možné, aby členem správní rady byla právnická osoba, která je zastoupena buď svým statutárním orgánem, nebo fyzickou osobou na základě plné moci. Členství právnické osoby je stejně tak možné v dozorčí radě. Právnická osoba může být i revizorem. Funkci člena správní rady nemůže vykonávat osoba, která je již členem dozorčí rady téže nadace, je vůči téže nadaci v pracovním poměru nebo není ve vztahu k účelu nadace bezúhonná. Členové jsou voleni a odvoláváni správní radou. Při zániku funkce člena správní rady je nový člen zvolen do tří měsíců. Pokud 38

Možností je, aby každý člen jednal samostatně, aby některý z členů jednal s jiným/i, aby jednali všichni členové

společně. 39

Zemanová, K., Šafra, J.: Orgány nadace dle nového občanského zákoníku. Systém ASPI, č.: LIT46665CZ

25

tak správní rada nadace neučiní, může to udělat soud na návrh dozorčí rady nebo osoby s právním zájmem ve věci. Člen správní rady je stále povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, která je v ustanovení § 159 odst. 1 OZ a blíže specifikována nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí a vztahuje se na všechny členy volených orgánů právnických osob podle Občanského zákoníku. Je nutné ji však posuzovat v rámci možností týkající se konkrétního případu. „Není totiž podstatné, zda člen správní rady vše ví a všemu rozumí, ale jak se v dané konkrétní situaci zachová. Pokud není schopen sám věc vyřešit, pokud danou problematiku nezná nebo má jiné potíže, musí se zeptat odborníků, najmout experty, apod., zkrátka dát najevo, že dané problematice nerozumí a postupovat co nejsvědomitěji s ohledem na celou nadaci/nadační fond.“40 Péčí řádného hospodáře musí členové prokázat svůj zájem a nejlepší úmysl s nadací, jinak ze své činnosti, která bude péči řádného hospodáře postrádat, ponesou odpovědnost. Zákon zakladateli poskytuje při utváření nadační listiny v souvislosti se správní radou velkou volnost, kterou může zakladatel projevit následovně: stanovením odlišné délky funkčního období vyloučením možnosti opakovaného zvolení členů, jiným způsobem volby a odvolávání, určením osob, které navrhnou správní radě kandidáty, ze kterých musí správní rada zvolit příslušný počet jejích členů, dalšími požadavky nezbytnými pro zvolení člena anebo dalšími důvody odvolání člena správní rady, které nejsou výslovně uvedeny v § 366 OZ. Dozorčí rada nadace je obligatorně zřizována, pokud nadační kapitál dosahuje alespoň desetinásobku jeho minimální výše, tedy částky více než pět milionů a je povinna mít minimálně tři členy. V případě, že tato výše nadačního kapitálu není dosažena, není ani tak vyloučena možnost zřízení dozorčí rady. Není-li zřízena dozorčí rada, pak je místo ní ustanoven revizor. Stejně jako u správní rady je členství v dozorčí radě podřízeno třem omezením, z nichž pouze první se odlišuje. Jedná se o souběžné členství ve správní radě, výkon funkce likvidátora či pracovního poměru k téže nadaci anebo chybějící bezúhonnost ve vztahu k účelu nadace.

40

Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, str. 35

a 36, dostupný online z: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [citováno dne 28. 10. 2015]

26

Působnost dozorčí rady je ve srovnání s působností správní rady stanovena pozitivně a v Občanském zákoníku je dokonce rozšířena o zastupování nadace proti členu vlastní správní rady. Působnost dozorčí rady vyjmenovává § 370 odst. 1 OZ, dále nad rámec zákonných ustanovení může dozorčí radě přiznat další působnost nadační listina nebo statut nadace. Významnou změnou, kterou přinesla do nadačního práva nová úprava, je, že členové dozorčí rady již nejsou voleni a odvoláváni správní radou, nýbrž dozorčí radou jako takovou, pokud nadační listina neurčí jiný způsob. Jedná se o významný posun, který upevnil pozici dozorčí rady jako kontrolního orgánu správní rady a celé nadace a jeví se tudíž velice logicky. 3.1.8 Přidružený fond Přidružený fond může být vynikajícím řešením pro ty, které by svým majetkem chtěli přispět na „dobrou věc“ a zároveň nechtěli k tomuto účelu zakládat právnickou osobu ve formě nadace, nadačního fondu, ústavu či spolku41. Občanský zákoník nově umožňuje v ustanoveních § 349 – 352 vznik přidruženého fondu písemnou smlouvou mezi nadací a dárcem. Tento nový institut nadačního práva je jakousi formou „nesamostatné nadace“ bez vlastní právní subjektivity42. Vzhledem k tomu, že přidružený fond není možné charakterizovat jako právnickou osobu, jedná se o nehmotnou věc43. Přidružený fond může fungovat pod zvláštním označením, které v tom případě obsahuje slova „přidružený fond“ a používá se současně s názvem nadace, která ho spravuje. Vytvořením přidruženého fondu je svěřen majetek dárce, který je způsobilý být předmětem vkladu44, nadaci a následně použit k dárcem stanovenému účelu, který 41

Eliáš, K. a kol.: Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha:

Wolters Kluwer ČR, 2013, str. 140 42


dostupný

online

z:


[citováno

dne

28. 10. 2015] 43

Svejkovský, J.: Komentář k § 349. In: Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář.

Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 862 44

Např. finanční obnos, movité i nemovité věci, cenné papíry

27

souvisí s hlavním účelem nadace, přičemž nesmí směřovat k podpoře politických stran či hnutí. Vlastníkem věci zůstává dárce, který na správu přidruženého fondu dohlíží. Nadace vložený majetek spravuje odděleně od svého, z čehož vznikají práva a povinnosti jen této spravující nadaci, nikoliv pak dárci. Pokud si smluvní strany neujednají jinak, nadací je za úplatu45 vykonávána prostá správa majetku46, čímž je založena vyvratitelná právní domněnka prosté správy. Eventuálně je tedy možné dohodnout se na plné správě majetku. Další alternativou k přidruženému fondu je vytvoření svěřenského fondu. Při jakékoliv správě má nadace povinnost péče řádného hospodáře. Pokud bude nadace zrušena, musí likvidátor postupovat tak, aby povaha a především účel přidruženého fondu byly primárně zachovány47, pokud zakladatel nerozhodne jinak. V závislosti na charakteru vloženého majetku může být majetek časem zcela vyčerpán, což by následně vedlo k zániku přidruženého fondu nebo je představován určitou trvalou hodnotou, která je poskytnuta vlastníkem k užívání buď na dobu neomezenou, nebo se mu po jisté době opět vrátí (např. nemovitost). Je tedy možné zřídit přidružený fond na dobu určitou i neurčitou. Projevem autonomie vůle zakladatele nadace je mimo jiné i právo vyloučit v zakládací listině možnost založení a následné správy přidruženého fondu. 3.1.9 Výroční zpráva Výroční zpráva podává komplexní přehled o činnosti nadace za uplynulý rok včetně zhodnocení. Povinné obsahové náležitosti se ani po rekodifikaci nezměnily. Součástí výroční zprávy je účetní závěrka48. Stále je také nutné, aby výroční zpráva byla vypracována do konce šestého měsíce od uplynutí předcházejícího účetního období. Po následném schválení správní radou je do třiceti dnů uveřejněna ve sbírce listin obchodního rejstříku49 a taktéž zpřístupněna v sídle nadace. V případě dobročinné 45

Pozn.: odměna ve výši, jaká se v obvyklých případech vyžaduje

46

Prostá správa cizího majetku (§ 1405 – 1408 OZ)

47

Např. převzetím přidruženého fondu jinou nadací s podobným účelem

48

Srov. § 18 – 23b zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

49

Srov. § 66 písm. c) Zákona o veřejných rejstřících

28

nadace postačuje zpřístupnění výroční zprávy v jejím sídle. Tímto je zajištěna žádaná veřejná kontrola nadace. Ustanovení § 359 OZ umožňuje jak dárci, tak příjemci nadačního příspěvku jistou možnost zachování anonymity. Taková osoba může požádat nadaci, před schválením výroční zprávy správní radou, aby údaje týkající se její osoby nebyly ve výroční zprávě uvedeny. Zvláštní postavení má člověk, kterému byl nadační příspěvek poskytnut z humanitárních, zvláště pak ze zdravotních důvodů. Dosahuje-li nadační kapitál ke konci účetního období částky pět milionů korun, podléhá účetní závěrka i výroční zpráva nadace ověření auditorem. Stejně tak podléhají auditu tyto dokumenty, pokud obrat za účetní období dosahuje stejné částky. Audit se týká řádné i mimořádné účetní závěrky. 3.1.10 Zrušení a zánik V souvislosti se zrušením nadace, jež předchází jejímu zániku, je třeba rozlišovat zrušení s likvidací a zrušení bez likvidace50. V prvním případě je nadace zrušena bez právního nástupce a ve své činnosti již dále nepokračuje žádným způsobem. Zrušení bez likvidace vznik právního nástupnictví předpokládá. Právní úprava zrušení nadace s likvidací je obsažena v ustanoveních § 376 – 381 OZ. Zákon uvádí dva možné způsoby zrušení nadace s likvidací. Zaprvé zrušení v případě dosažení účelu nadace, pro který byla založena anebo uplynutím doby, na kterou byla založena. Správní radou je následně zvolen likvidátor. Druhou možností je zrušení s likvidací soudem, který současně jmenuje likvidátora. Soudu takový postup zpravidla navrhuje osoba, která má na zrušení nadace právní zájem. Zákon umožňuje, aby soud zrušil nadaci i bez návrhu. Řízení o zrušení nadace je zahájeno vydáním usnesení o zahájení řízení. Nadace je v řízení zastoupena správní radou a rozhodnutí soudu musí obsahovat odůvodnění. Druhý odstavec § 377 OZ vymezuje taxativním výčtem situace vedoucí ke zrušení nadace soudem. K takovému zrušení dojde, když: „a) nadace vyvíjí činnost zakázanou v § 14551 nebo jedná v rozporu s § 30752, 50


dostupný

online

z:


[citováno

dne

28. 10. 2015] 51

Srov. § 145 OZ: „(1) Zakazuje se založit právnickou osobu, jejímž účelem je porušení práva nebo dosažení

nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména je-li účelem a) popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných

29

b) se nadace stane neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti,53 c) nadace závažně nebo opakovaně porušuje zákaz poskytovat nadační příspěvek osobě uvedené v § 35354, d) nadace neposkytuje nadační příspěvky déle než dva roky, aniž pro to má vážný důvod, e) nadace nakládá s nadační jistinou v rozporu s § 33955, f) se hodnota nadační jistiny sníží pod výši 500 000 Kč, a že tento stav trvá déle než jeden rok od konce účetního období, v němž k snížení hodnoty nadační jistiny došlo, g) nadační jistina nepřináší žádný výnos po dobu delší než dva roky, nebo

práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, b) rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, c) podpora násilí nebo d) řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění. (2) Zakazuje se založit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými složkami, ledaže se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíž zákon ozbrojení nebo vytvoření ozbrojené složky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o právnickou osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle jiného právního předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíž členové drží nebo užívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k plnění úkolů podle jiného právního předpisu.“ 52

Srov. § 307 OZ: „(1) Nadace může podnikat, pokud podnikání představuje pouhou vedlejší činnost a výtěžky

podnikání slouží jen k podpoře jejího účelu; nadace však podnikat nesmí, pokud to zakladatel v nadační listině vyloučil. Za stejných podmínek může nadace převzít vedení obchodní společnosti. (2) Nadace nesmí být omezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.“ 53

V podstatě je uvedení tohoto důvodu zrušení s likvidací nadbytečné, jelikož je již obsaženo v § 307 odst. 2 OZ:

„Nadace nesmí být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.“ 54

Srov. § 353 OZ: „(1) Nadace nesmí poskytnout nadační příspěvek osobě, která je členem jejího orgánu nebo která

je zaměstnancem nadace, ani osobě jim blízké. (2) Nejsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, vyvolané na straně zakladatele změnou okolností, nesmí nadace poskytnout nadační příspěvek svému zakladateli; jsou-li tu takové důvody, rozhodne správní rada po projednání s dozorčí radou nebo s revizorem. To platí i pro případ poskytnutí nadačního příspěvku osobě zakladateli blízké, ledaže nadace byla zřízena k podpoře osob zakladateli blízkých.“ 55

Srov. § 339 OZ: „(1) Co tvoří nadační jistinu, nelze zastavit ani jinak použít k zajištění dluhu. To neplatí, pokud

nadace provozuje obchodní závod, v rozsahu potřebném pro jeho plynulý provoz. (2) Zcizit lze něco z nadační jistiny, jen pokud to neodporuje vůli osoby, která nadaci darovala dar nebo splnila vkladovou povinnost. Jinak lze něco z nadační jistiny zcizit, jen pokud k tomu dojde za protiplnění zahrnuté do nadační jistiny nebo v případě, že potřebu zcizení vyvolala taková změna okolností, kterou nebylo možné předvídat a jinak se s ní nelze vypořádat ani při vynaložení péče řádného hospodáře.“

30

h) není trvale možné, aby nadace plnila svůj účel.“ Pokud je možné důvod, který vede ke zrušení nadace, odstranit, je vhodné, aby soud poskytl nadaci přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků. Primárně je tedy vhodné existenci nadace spíše zachovat. Likvidátor zpeněží likvidační podstatu pouze v rozsahu potřebném k uhrazení dluhů nadace. Způsob naložení s likvidačním zůstatkem56 zpravidla obsahuje nadační listina. Pokud v nadační listině takové ustanovení chybí, pak likvidátor nabídne likvidační zůstatek jiné nadaci s podobným účelem. Nastane-li situace, že není možné likvidační zůstatek takové nadaci nabídnout, nadace s podobným účelem neexistuje nebo tato nadace převzetí likvidačního zůstatku odmítne, pak likvidátor učiní nabídku obci, na jejímž území má nadace sídlo. Nepřijme-li nabídku ani obec, pak připadá likvidační zůstatek kraji, na jehož území má nadace sídlo. Obec i kraj mohou takto získaný majetek použít pouze k věcem veřejně prospěšným. Převod se uskutečňuje uzavřením smlouvy o převodu likvidačního zůstatku. Zrušením nadace bez likvidace se rozumí její zrušení s právním nástupcem. Jedná se o sloučení s jinou nadací nebo nadačním fondem (§ 382 – 390 OZ) a změnu právní formy nadace na nadační fond (§ 391 – 393 OZ). Společně je Občanský zákoník označuje jako přeměny nadace. Ke sloučení nadace s jinou nadací, více nadacemi nebo nadačním fondem může dojít, pokud to není nadační listinou vyloučeno a obě právnické osoby mají obdobný účel. Pokud se slučuje nadace s nadačním fondem, nástupnickou formou je vždy nadace. Je možné, aby nadační listina sloučení nadace s jinou právnickou osobou zakázala. Sloučení se provádí uzavřením smlouvy, která musí minimálně obsahovat náležitosti uvedené v § 383 odst. 1 OZ. Návrh smlouvy je projednán na zasedání správní rady, která může sloučení buď přijmout, nebo odmítnout. Jiné rozhodnutí ze zákona nepřichází v úvahu. Pro smlouvu o sloučení je povinná forma veřejné listiny. Aktivně legitimováni k podání návrhu na zápis sloučení do nadačního rejstříku, který musí být podepsán členy správní rady nástupnické osoby, jsou všechny zúčastněné osoby společně. Následuje zápis sloučení. Ke stejnému dni jsou také v rejstříku vymazány zanikající osoby s poznámkou, kdo je jejich právním nástupcem.

56

Pozn.: čistý majetkový zůstatek, který v rámci likvidace zbude po uhrazení dluhů všech věřitelů

31

U nástupnické osoby se zapisuje den účinnosti sloučení a údaje identifikující osobu nebo osoby, které se s ní sloučily. Není-li návrh na zápis sloučení podán veřejnému rejstříku do šesti měsíců ode dne uzavření smlouvy o sloučení, může smluvní strana od smlouvy odstoupit, čímž zanikají závazky ze smlouvy všem smluvním stranám. Není-li návrh podán ani do jednoho roku, pak zákon stanovuje v ustanovení § 390 odst. 2 OZ fikci, že od smlouvy odstoupily všechny osoby. Změna právní formy nadace na nadační fond je ve srovnání s výše popsaným sloučením upravena mnohem striktněji. K takové změně může dojít pouze v případě, že nadační listina takovou možnost výslovně povolila. Dalším omezením je nutnost trvalého snížení hodnoty nadační jistiny pod pět set tisíc korun. Správní rada může o změně právní formy nadace na nadační fond rozhodnout až po vyjádření dozorčí rady/revizora. Rozhodnutí musí být učiněno formou veřejné listiny a nabývá účinnosti dnem zápisu do nadačního rejstříku. Nadace zcela zaniká jejím výmazem z nadačního rejstříku.

3.2

Nadační fondy Nadační fond57 je právnickou osobou, upravenou v Občanském zákoníku

v rámci fundací ve zvláštním pododdíle v § 394 – 401 OZ. Ačkoliv se jedná o poměrně strohou úpravu, obsahuje základní důležité informace pro fungování NF. Podpůrně se použijí obecná ustanovení upravující fundace (§ 303 – 305 OZ) a obecná úprava právnických osob (§ 118 – 209 OZ). Velké pole působnosti k dotvoření fungování NF je ponecháno zakladateli. Vztah mezi nadací a NF nově není Občanským zákoníkem vymezen. Přichází v úvahu jak vztah subsidiarity, tak analogie58. Svým způsobem má NF hodně společného se svěřenským fondem59. Tyto dva instrumenty jsou si podobné

57

Jako „subjekt finanční povahy založené za účelem podpory veřejně prospěšných aktivit a projektů“ definován

v článku:

Sojková,

K.:

Nadační

fond

podle

nového

občanského

zákoníku,

dostupné

online

z:

http://www.epravo.cz/top/clanky/nadacni-fond-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku-94584.html?mail [citováno dne 15. 10. 2015] 58

Ronovská, K.: Nadační fond po rekodifikaci soukromého práva. Subsidiarita, či analogie uvnitř nadačního práva?,

Právní rozhledy 13-14/2013, str. 494 59

Srov. § 1448 – 1474 OZ

32

především po funkční stránce.60 Nelze je však zaměňovat. Svěřenský fond je vytvářen vyčleněním majetku z určitého vlastnictví a je spravován jmenovanou osobou, svěřenským správcem. Jedná se tedy o zvláštní druh správy cizího majetku, zatímco nadační fond je právnickou osobou. Stejně jako nadace i NF je založen k hospodářsky nebo společensky užitečnému účelu, ne však k soukromému. Velice důležitým rozdílem mezi nimi ale je, že NF není založen k trvalé službě, ale k trvání dočasnému. Součástí jeho názvu jsou povinně slova „nadační fond“. Shodně s nadací je zakládán zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti. Výčet povinných náležitostí, jež musí obsahovat zakladatelské právní jednání NF, je sepsán v § 396 odst. 1 OZ a shoduje se s povinnými náležitostmi nadace podle § 310 OZ. I NF vzniká zápisem do veřejného rejstříku, jež má konstitutivní povahu. Pro zakladatelské právní jednání zákon nestanovuje žádnou formu, jako je tomu u nadací. Na rozdíl od ústavů, právní úprava NF neobsahuje odkazovací ustanovení k podpůrnému použití ustanovení o nadaci61, jež pro zakladatelské právní jednání zakotvuje povinnou formu veřejné listiny62. „Mám tedy za to, že ani v tomto případě není povinnost (nikoli možnost) využít formy veřejné listiny (notářského zápisu) zákonem stanovena.“63 Nadační fond se od nadace odlišuje především v oblasti majetkové. Nevytváří totiž žádnou nadační jistinu a tím pádem ani kapitál. Majetek NF je tvořen vklady a dary, které nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu. Majetek NF sice není možné zastavit, ani použít k zajištění dluhu, je ale možné ho zcizit, použít k „obezřetným“ investicím a může být zcela spotřebován, samozřejmě ke svému účelu. Vkladovou povinnost u NF zákon vůbec nezmiňuje. Ke vkladové povinnosti NF se vyjádřil Vrchní soud v Praze následovně svým závěrem, že: „Výše majetkového vkladu může být u nadačního fondu libovolná.“64 Na rozdíl od předchozí úpravy Zákona o nadacích je

60

Ronovská, K., Havel, B.: Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku, Právní rozhledy 3/2014, str. 82

61

Srov. § 418 OZ

62


63

Ronovská, K.: Pět důvodů, proč nepožadovat pro zakladatelská právní jednání u nadačních fondů a ústavů

povinnou formu notářského zápisu, Bulletin advokacie, roč. 2014, č. 11, str. 48 – 50 64

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2013, sp. zn. 7 Cmo 326/2012

33

NF nově umožněno také podnikat, pokud není podnikání vyloučeno zakladatelským právním jednáním. Ani zde není možné, aby podnikání bylo hlavním účelem NF. Zvláštní ustanovení o orgánech NF zákon neobsahuje, lze však vzhledem k jejich znění, které zmiňuje správní radu, dozorčí radu i revizora, dovodit, že tyto orgány tvoří součást NF. Zákon pouze stanovuje, že zakladatel je v zakladatelském právním jednání povinen uvést jako jeden z údajů počet členů správní rady, dále jména a bydliště prvních členů, údaj, jakým způsobem členové jednají, počet členů dozorčí rady, jména a bydliště jejích prvních členů nebo jméno a bydliště revizora. Zakladatel může tuto úpravu ponechat znění statutu. Co se týče změny právní formy, je možná pouze změna NF na nadaci. Jiný druh změny zákon nepřipouští. Jak u nadací, tak u NF musí být tato možnost vyloženě povolená v zakladatelském právním jednání. Rozhodnutí o změně právní formy povinnou formu veřejné listiny tentokráte vyžaduje i pro NF. Podle ustanovení § 382 OZ je přípustná přeměna NF sloučením s nadací. Není-li nadále možné, aby NF plnil účel, pro který byl založen, rozhodne správní rada o jeho zrušení s likvidací a současně zvolí likvidátora. Takový stav nemůže být pouze přechodného rázu, zákon vyžaduje, aby nebylo možné účel NF naplňovat trvale. Pro zrušení nadace s likvidací soudem je třeba ze stejného důvodu návrhu osoby, která ve věci prokáže právní zájem. Následně je provedena likvidace a výmazem z veřejného rejstříku NF zaniká. Některé výkladové problémy týkající se nadačních fondů v Občanském zákoníku byly řešeny na jednání pracovní skupiny při Komisi pro aplikaci nové civilní legislativy, které se uskutečnilo dne 10. 12. 2013 na Ministerstvu spravedlnosti. Ze všech problematických otázek bych ráda blíže specifikovala alespoň několik. Vzhledem k tomu, že právní úprava NF neobsahuje žádné ustanovení týkající se výroční zprávy, je zde otázka, zda i NF musí povinně sestavovat výroční zprávu jako nadace a zakládat ji do sbírky listin. Pracovní skupina se shodla na tom, že zda bude výroční zpráva vypracována či ne, je pouze věcí NF, s čímž souvisí i její následné zveřejnění a otázka auditu. Svoje rozhodnutí odůvodnila pracovní skupina následovně: „Úprava nadačních fondů musí být na této úrovni obecná a zohledňovat skutečnost, že

34

je lze založit jak k veřejnému, tak soukromému účelu.“ 65 Stejným způsobem bylo odůvodněno, že NF není povinen ani ke kontrole auditorem nad obrat stanovený u nadací66. Zajímavá je mimo jiné problematika délky trvání funkčního období členů správní rady NF. Pracovní skupina totiž počítá s tím, že je možné, aby délka funkčního období nebyla vymezena ani zakladatelskou listinou. V takovém případě pak má funkční období správní rady trvat do doby, než funkce zanikne některým ze zákonem stanovených důvodů67 pro zánik takové funkce. Úpravu nadací68 opět nebude možné použít. Dále byla řešena problematika týkající se přechodného ustanovení § 3049 OZ, a to konkrétně zda je v rámci tohoto ustanovení v souvislosti s NF možné, aby došlo ke změně účelu NF. Zatímco valná většina pracovní komise se shodla, že taková změna je v rámci dvouleté zákonné lhůty možná, bylo předloženo jedno odlišné stanovisko: „Osobně mám za to (po zvážení všech souvislostí – v NOZ i s ohledem na zahraniční přístupy), že změna nadačního účelu ex post by být možná v zásadě neměla (bez výslovného zákonného zmocnění, které v zákoně pro NF není, stejně jako dnes dle NadZ), neboť účel tvoří samotnou podstatu fundací.“69 Po zvážení všech argumentů obou stran se osobně přikláním spíše k posledně uvedenému odlišnému názoru. Myslím, že v tomto případě převažuje potřeba zachovat původní vůli zakladatele nad striktním výkladem přechodného ustanovení.

3.3

Status veřejné prospěšnosti a známka kvality Účel nadace nebo NF je nově podle znění Občanského zákoníku kromě

původního veřejně prospěšného obohacen ještě navíc o účel dobročinný. Tato podkapitola se věnuje pouze účelu veřejně prospěšnému. 65

Nástin řešení některých výkladových problémů právní úpravy nadačních fondů v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský

zákoník. Systém ASPI, č.: LIT47368CZ 66


67

Např. smrtí či zánikem v případě právnické osoby, odvoláním, odstoupením

68

Srov. § 364 OZ

69

Pozn.: odlišné stanovisko předložila na jednání Kateřina Ronovská.

35

Veřejnou prospěšnost chápeme primárně jako podporu obecně prospěšných cílů. Blíže je specifikována v ustanoveních § 146 – 150 OZ. Zákon přesně definuje právnickou osobu jako veřejně prospěšnou, pokud je jejím posláním přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha. Současně přitom musí splňovat povinnost bezúhonnosti všech osob, jež mají na takovou právnickou osobu vliv, nabytí majetku z poctivých zdrojů a hospodárného užívání vlastního jmění právě k tomuto veřejně prospěšnému účelu. Veřejná prospěšnost není vázána ke konkrétní formě právnické osoby a může ji mít tedy, po dosažení všech podmínek, kromě nadace a NF, i obchodní korporace. Formulace Občanského zákoníku je o poznání přísnější než původní koncept Zákona o nadacích, který vyžadoval pouze naplnění obecně prospěšného cíle. Při splnění všech požadavků a popř. též dalších podmínek stanovených jiným právním předpisem má taková právnická osoba nárok na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku. Až poté smí využít možnosti uvést ve svém názvu, že je veřejně prospěšná. Výsledkem bude mimo jiné i potřeba větší kontroly státu a transparentnosti nadace či NF, která současně přinese větší důvěryhodnost ze strany veřejnosti. Hlavním přínosem zavedení statusu veřejné prospěšnosti je následné zvýhodňování osoby státem. Hovoří se například o čerpání podpor z veřejného rozpočtu. K zániku statusu veřejné prospěšnosti může dojít vzdáním se ho právnickou osobou, rozhodnutím soudu o jeho odnětí na návrh osoby s právním zájmem či bez takového návrhu, dále pokud právnická osoba přestane splňovat podmínky pro jeho nabytí a v přiměřené lhůtě dané soudem nedostatky neodstraní. Status zaniká výmazem z veřejného rejstříku. Návrh prováděcího zákona70 předložila vláda poslanecké sněmovně dne 22. 4. 2013, ve třetím čtení byl poslaneckou sněmovnou schválen a postoupen senátu dne 16. 8. 2013, návrh však byl senátem po jeho projednání dne 12. 9. 2013 zamítnut.71 Až do současnosti nebyl žádný podobný návrh podán, ačkoliv jsou s ním spojena výše

70

71

Zákon o statusu veřejné prospěšnosti Sněmovní

tisk

989,

vl.

n.

z.

o

statusu

veřejné

prospěšnosti,

dostupný

online

z:

http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=989 [citováno dne 16. 10. 2015]

36

zmiňovaná ustanovení Občanského zákoníku. Pojem veřejná prospěšnost je také používán zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Známka kvality není upravena zákonem, jedná se o potvrzení kvality nadačních subjektů (nadací a NF) udělované Fórem dárců72 po splnění základních podmínek pro její získání73. Poskytuje tím jakousi záruku pro širokou veřejnost a posílení důvěry v jednotlivé nadační subjekty. Fórum dárců rozlišuje dvě známky – Známku kvality nadace a Známku kvality nadačního fondu.74 Nadace nebo nadační fond ji mohou získat, pokud jsou členem Asociace nadací nebo Asociace nadačních fondů při Fóru dárců. O udělení známky kvality rozhoduje komise. Pokud nadace nebo NF vyhoví požadavkům ve všech parametrech, komise udělí osobě na základě smlouvy logo a certifikát na dva roky. Na získání známky kvality nemá nadační subjekt právní nárok. Smlouva o získání a užívání známky kvality může být opakovaně prodlužována. V případě porušování podmínek získání může být osobě na druhou stranu také odebrána.75

Přechodná ustanovení

3.4

Občanský zákoník obsahuje ve svém závěru padesát dva přechodných ustanovení76, z nichž tyto tři následující se nadací a nadačních fondů dotýkají nejvíce. Jedná se o ustanovení § 3041, 3042 a 3049 OZ, přičemž druhé zde jmenované je blíže specifikováno v oddíle 3.1.3 diplomové práce. V této podkapitole se zaměřím pouze na zbylá dvě přechodná ustanovení, jež jsou dle mého názoru naprosto klíčová pro pochopení přístupu Občanského zákoníku k nadacím i nadačním fondům.

72

Fórum dárců je celorepublikové sdružení zastřešující dárce v České republice.

73

Pozn.: jedná se o vedení a správu firemního nadačního subjektu, hospodaření, etické chování a odpovědnost,

prostředky nadace a grantová pravidla, otevřenou komunikaci, spojení se zřizovatelem. 74

Známka

kvality

pro

nadace

a

známka

kvality

pro

nadační

fond,

dostupné

online

z:

http://www.donorsforum.cz/sluzby-a-projekty/znamka-kvality.html [citováno dne 15. 10. 2015] 75


dostupný

online

z:


[citováno

dne

28. 10. 2015] 76

Srov. § 3028 – 3079 OZ

37

Odstavec 2 § 3041 se týká právnických osob obecně. Stanovuje právnickým osobám povinnost přizpůsobit společenskou smlouvu a statut úpravě Občanského zákoníku. V souvislosti s nadacemi přichází například v úvahu doplnění povinných náležitostí, jež musí obsahovat nadační listina. K tomuto kroku poskytuje přechodné ustanovení lhůtu v délce tří let ode dne nabytí účinnosti Občanského zákoníku77. V této lhůtě navíc musí být rozhodnutí o změně zakladatelských dokumentů doručeno orgánu veřejné moci vedoucímu veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. Pokud se tak nestane, orgán právnickou osobu vyzve k nápravě a poskytne jí k tomu dodatečnou přiměřenou lhůtu. Při nerespektování výzvy k nápravě a marném uplynutí dodatečné lhůty bude právnická osoba na návrh zrušena soudem, který následně nařídí její likvidaci. Návrh může být podán buď orgánem veřejné moci, nebo osobou, jež ve věci dosvědčí právní zájem. Ustanovení společenské smlouvy a statutu, jež odporují donucujícím ustanovením Občanského zákoníku, navíc nejsou ode dne účinnosti Občanského zákoníku závazná a pozbývají tím svojí platnosti. Ustanovení § 3049 OZ v prvním odstavci uvádí, že nadace vzniklé podle dosavadních právních předpisů, tj. Zákona o nadacích a jiných předchozích právních předpisů, se považují za nadace vzniklé podle Občanského zákoníku. Druhý odstavec dovoluje zakladateli nadace přizpůsobit své zakladatelské právní jednání právní úpravě nadační listiny podle Občanského zákoníku. Ve srovnání s přechodným ustanovením § 3041 se zde nejedná o zákonnou povinnost, ale o velmi důležité právo. V tomto případě se liší také zákonem stanovená lhůta k přizpůsobení, jež je kratší a činí dva roky78. Ve lhůtě je nutné, aby zakladatel nejen rozhodnul o změně zakladatelského jednání, ale taktéž aby toto rozhodnutí bylo doručeno orgánu, jenž vede nadační rejstřík, u kterého je nadace zapsána. Zákon počítá i se situací, kdy zakladatel nadace zemře či zanikne ještě před nabytím účinnosti Občanského zákoníku a nedostane se mu tudíž možnosti zakladatelské právní jednání změnit výše popsanou cestou. I v tomto případě je změna zakladatelského jednání možná, a to soudem na návrh samotné nadace. Má-li nadace dva a více zakladatelů a zemře či zanikne-li pouze jeden nebo i více z nich, avšak ne

77

Lhůta uplyne dne 31. 12. 2016.

78

Lhůta uplyne dne 31. 12. 2015.

38

všichni, domnívám se, že o změně zakladatelského právního jednání bude rozhodovat pouze tento jeden či více zbylých zakladatelů nadace. Dovozuji tak ze znění ustanovení § 309 odst. 3 OZ, které zní takto: „Stojí-li na straně zakladatele nadace více osob, považují se za zakladatele jediného.“ O změně tak bude rozhodovat „jediný zakladatel nadace“, jenž se může sestávat z jednoho či více zakladatelů i v případě, že některý z nich již zanikl nebo zemřel. Právo změnit zakladatelské právní jednání nepřechází na právního nástupce zakladatele nadace, jedná se o čistě osobní právo. Poslední odstavec obsahuje formulaci o možném použití předchozích dvou odstavců taktéž na nadační fondy, což značně usnadňuje budoucí fungování nadačních fondů. Vzhledem k velmi zkratkovité právní úpravě nadačních fondů Občanským zákoníkem považuji toto řešení za vhodné. Z praktického hlediska to znamená, že zakladatel nadace nebo nadačního fondu ve výše uvedené lhůtě může změnit obsah nadační listiny, a to tak že povolí či zakáže následující. V úvahu přichází zákaz podnikání nadace, změny sídla nadace, opakované volby členů správní rady a dozorčí rady nebo možnosti sloučení nadace s jinou nadací nebo nadačním fondem. Naopak může být povolena změna účelu nadace, stanoveno jiné funkční období členům orgánů nadace nebo stanoven způsob, jakým bude naloženo s likvidačním zůstatkem. Naprosto klíčové však je, zda zakladatel nově umožní v zakladatelském právním jednání sobě či některému z orgánů nadace, aby změnil nadační listinu. Takovým krokem si nadace může „otevřít dveře“ v dalším fungování a zcela pružně reagovat v rozličných situacích. Na druhou stranu je také možné, aby byla nadační listina označena zakladatelem zcela či částečně za nezměnitelnou. Což se může primárně jevit jako nevýhoda, avšak zakladatel tím může chránit vlastní vůli, již do zakladatelského právního jednání vložil. Každopádně je velice důležité, aby zakladatel všechny v úvahu přicházející změny důkladně promyslel, jelikož mohou podstatně ovlivnit budoucí činnost nadace v různých směrech.

39

3.5

Terminologie Jak uvádí internetový portál Ministerstva spravedlnosti79: „NOZ se vrací

ke klasické (tradiční) české právní terminologii, od níž se občanské zákoníky z r. 1950 a 1964 postupně odvrátily zavedením jednak některých slovakismů při unifikaci českého a slovenského práva (např. „výpůjčka“, „neopomenutelný dědic“), jednak právnických neologismů podmíněných totalitní ideologií nebo na tuto ideologii se odvolávajících (např. „účastník“ místo „osoba“, „způsobilost k právním úkonům“ místo „svéprávnost“ apod.).“ Změna terminologie se logicky nevyhnula ani právní úpravě nadací a nadačních fondů. Občanský zákoník rozlišuje osobu fyzickou a právnickou. Právnickou osobu charakterizuje blíže jako „organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná“80. Základní důležitou novinkou v této oblasti je rozdělování právnických osob na korporace a fundace, do kterých spadají nadace i nadační fondy. Toto rozdělení bylo již dříve specifikováno v kapitole 3. Součástí zákonné definice je také pojem „právní osobnost“81, který Občanský zákoník zavádí nově jako náhradu za dříve používanou právní subjektivitu neboli způsobilost mít práva a povinnosti. Další změna terminologie se týká ustanovení o majetku. Podle Zákona o nadacích byl majetek nadace tvořen nadačním jměním a ostatním majetkem nadace. Označení „nadační jmění“ z Občanského zákoníku zmizelo, nově je majetek nadace definován jako souhrn nadační jistiny a ostatního majetku. Ze znění zákona tak logicky vyplývá, že termín „nadační jmění“ je plně nahrazen termínem „nadační jistina“. Obsah pojmu zůstává nezměněn. Občanský zákoník také pracuje s pojmem „nadační kapitál“, který je peněžním vyjádřením nadační jistiny a jeho výše je zapisována do nadačního rejstříku. Ostatní majetek Občanský zákoník žádným způsobem nespecifikuje. Celkově se jedná o nový koncept zavedený Občanským zákoníkem.

79

Nový občanský zákoník, Obecná část, Obecně, dostupné online z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecna-

cast/obecne [citováno dne 16. 10. 2015] 80

§ 20 odst. 1 OZ

81

§ 15 odst. 1 OZ

40

Zákon o nadacích blíže specifikoval ve svém ustanovení § 2 jak „nadační příspěvek“, tak „nadační dar“. Nadačním příspěvkem bylo vše, co bylo nadací nebo nadačním fondem poskytnuto třetí osobě v souladu s účelem. Nadační dar byl naopak vše, co bylo třetí osobou nadaci nebo nadačnímu fondu poskytnuto k dosahování účelu. Občanský zákoník nedefinuje ani jeden z těchto pojmů, i když s nimi pracuje. Je tedy zřejmé, že Občanský zákoník vykládá tyto pojmy stejným způsobem jako Zákon o nadacích. Občanský zákoník ale na rozdíl od Zákona o nadacích nově rozlišuje „předmět vkladu“ a „vklad“ jako takový. Předmětem vkladu se rozumí každá jednotlivá věc, která je do nadace vnesena. Souhrn takových věcí, všech předmětů vkladů, je vklad. Nově je navíc zaveden termín „vkladová povinnost“.

41

4.

Právní úprava dle Zákona o nadacích Zákon o nadacích byl ve své době průlomovým. Jednak jako zvláštní zákon

upravil nadační problematiku samostatně a vyčlenil ji tím z občanského zákoníku82, a jednak také zakotvil poměrně striktní požadavky úpravy nadací, jimž se bylo schopno přizpůsobit jen velmi malé procento nadací. Počet nadací tak v průběhu jednoho roku klesnul z několika tisíc nadací na necelé dvě stovky. V následujících letech se toto číslo začalo postupně opět zvyšovat. Hlavním důvodem nové úpravy bylo zvýšení transparentnosti a posílení důvěry veřejnosti v nadační sféru. Zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 1998 a skládá se ze třiceti sedmi paragrafů, které jsou rozděleny do devíti částí. Část první, jež obsahuje hlavní právní úpravu fungování nadací a nadačních fondů, se nazývá Nadace a nadační fondy a tvoří ji sedm hlav. Zákon o nadacích tedy nerozlišoval mezi právní úpravou nadací a nadačních fondů, jak je tomu dnes v Občanském zákoníku, ale upravoval tyto dvě formy právnických osob společně.

4.1

Účel Paragraf první definoval nadaci a nadační fond jako právnickou osobu

fundativního typu83 a účelové sdružení majetku, které slouží k dosahování obecně prospěšných cílů. Tuto základní definici nadace a nadačního fondu jako právnické osoby a zároveň účelového sdružení majetku Občanský zákoník přejal shodně. Zákon o nadacích umožňoval pouze jeden jediný účel, a to obecně prospěšný, jež byl Zákonem o nadacích konkrétně vymezen následujícím výčtem: „rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu“84. Tento výčet není uzavřený, je třeba jej chápat jako demonstrativní, na což je v uvedeném ustanovení poukazováno slovem „zejména“. Zřizovatel či zřizovatelé tedy sami mohli stanovit, k jakému účelu má být nadace nebo nadační fond zřízen. Jediným 82

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

83


84

Srov. § 1 odst. 1 ZNNF

42

omezením bylo, aby byl nadační účel v souladu se zákonným ustanovením, které obecně prospěšný účel upravuje. Cílem nadací a nadačních fondů není výše popsané činnosti osobně vykonávat, avšak prostřednictvím jednotlivých darů v souladu s nadačním účelem tyto činnosti spíše podporovat. Jinými slovy se v rukou nadace majetek shromažďuje a dále přerozděluje ve prospěch určitých osob. V úvahu naopak vůbec nepřicházel účel dobročinný nebo smíšený, jak je tomu dnes podle úpravy Občanského zákoníku.

4.2

Majetek Jak je uvedeno v podkapitole 3.5 diplomové práce, majetek nadace byl podle

Zákona o nadacích tvořen nadačním jměním85, jež je peněžním vyjádřením všech peněžitých i nepeněžitých vkladů a nadačních darů, a ostatním majetkem nadace86, přičemž do nadačního rejstříku byla zapisována pouze výše nadačního jmění. Na rozdíl od nadace nadační fond ani podle Zákona o nadacích nepodléhal žádné vkladové povinnosti. Zákon pouze stanovil, že k dosahování svého účelu používá nadační fond všechen svůj majetek, který spravoval tak jako nadace ostatní majetek. Nadační fond zapisoval do nadačního rejstříku pouze výši vkladu při jeho zřízení. Nadace byla povinna jak při svém vzniku, tak při celém svém fungování udržovat nadační jmění v minimální výši 500 000 korun českých podle ustanovení § 3 odst. 4 ZNNF. Pokud se však stalo, že nadační jmění nedosahovalo minimální výše a nadace zároveň nadační jmění nedoplnila do zákonem požadované částky do jednoho roku od konce účetního období, v němž ke snížení nadačního jmění došlo, musela postupovat podle ustanovení § 23 odst. 12 ZNNF, které nabízelo nadaci dvě možná řešení této situace. Správní rada buď musela rozhodnout o vnitrostátní fúzi sloučením s jinou nadací, anebo podala soudu návrh na zrušení nadace. V každém případě zákon obsahoval časovou lhůtu, jež

85

Srov. § 3 odst. 5 ZNNF: „Nadační jmění může být tvořeno pouze peněžními prostředky, cennými papíry,

nemovitými a movitými věcmi, jakož i jinými majetkovými právy a jinými majetkovými hodnotami, které splňují předpoklad trvalého výnosu a neváznou na nich zástavní práva.“ 86

Srov. § 3 odst. 6 ZNNF: „Ostatní majetek nadace nebo majetek nadačního fondu může být tvořen pouze peněžními

prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi, jakož i jinými majetkovými právy a jinými majetkovými hodnotami, na nichž neváznou zástavní práva.“

43

měla nadaci poskytnout jistý čas k opatření si potřebných prostředků pro řádné fungování nadace. Majetku se dále týkala hlava V. části první Zákona o nadacích pod názvem „Použití majetku nadace a nadačního fondu“. Nadace se svým majetkem nakládala v souladu s jejím účelem a dalšími podmínkami, které mohly být blíže specifikovány nadační listinou nebo statutem. Z majetku nadace nebo nadačního fondu byly hrazeny jak nadační příspěvky, tak také náklady na správu. Tyto náklady byly v účetnictví vedeny vždy odděleně a Zákon o nadacích uvádí jejich příklady následovně: „náklady na udržení a zhodnocení majetku nadace nebo nadačního fondu, náklady na propagaci účelu nadace nebo nadačního fondu a náklady související s provozem nadace nebo nadačního fondu, včetně odměn za výkon funkce člena správní rady, dozorčí rady, popřípadě revizora“87. Ustanovení § 22 ZNNF stanovilo nadaci i nadačnímu fondu povinnost určit ať už v nadační listině, nebo ve statutu jasné pravidlo, které mělo omezovat nadaci nebo nadační fond v použití majetku na náklady související se správou nadace. Zákon poskytoval zřizovateli tři různé způsoby takového omezení. Zřizovatel mohl jako jeden ze způsobů určit v nadační listině nebo ve statutu jisté procento ročních výnosů nadačního jmění nebo majetku nadačního fondu, které nesměly celkové roční náklady na správu nadace nebo nadačního fondu překročit. Další možností bylo, že celkové roční náklady na správu nesměly překročit určité procento z hodnoty poskytnutých příspěvků za celý rok či jako poslední možnost nesměly překročit určité procento nadačního jmění nebo majetku nadačního fondu podle jeho stavu k poslednímu dni v roce. Konkrétní procento omezující náklady na správu nakonec nebylo zákonem stanoveno, i když bylo součástí diskuse v rámci přijetí Zákona o nadacích. Jako lepší řešení bych ovšem viděla, aby zákonem bylo definováno alespoň jisté rozmezí, ve kterém by se nadace a nadační fondy mohly pohybovat. Zákonem stanovené pravidlo, jež omezovalo použití majetku nadace a nadačního fondu ke hrazení nákladů na správu, bylo zakázáno změnit po dobu nejméně pěti let. Rozhodnout o změně formulace tohoto omezení příslušelo správní

87


44

radě, která tak mohla učinit změnou statutu. Pokud by se tak ovšem stalo, jednalo se o jediný možný nesoulad statutu s nadační listinou, který zákon připouštěl. Stejně jako Občanský zákoník i Zákon o nadacích obsahoval ustanovení, jež se týkala omezení pro osoby, jimž byly nadační příspěvky poskytovány. Nadační příspěvek nemohl být poskytnut vlastnímu zřizovateli z důvodu obcházení daňových zákonů a taktéž ani členům orgánů. Osobě, které byl poskytnut nadační příspěvek, stanovil Zákon o nadacích povinnost použít příspěvek v souladu s účelem a podmínkami nadace nebo nadačního fondu pod sankcí navrácení takového příspěvku nebo jeho náhrady v peněžní formě. Na požádání nadace nebo nadačního fondu byla tato osoba povinna prokázat, zda s příspěvkem naložila podle stanovených podmínek. Další omezení se týkalo prodeje majetku a pronájmu nemovitostí z majetku nadace nebo nadačního fondu. V takovém případě nemohl být kupujícím, ani nájemcem nikdo z členů orgánů nadace nebo nadačního fondu, osoby členům orgánů blízké, ani právnická osoba, ve které byl členem statutárního orgánu některý ze členů orgánů nadace nebo nadačního fondu, aby nedošlo k nežádoucímu střetu zájmů. Majetek nadace nebo nadačního fondu navíc nemohl sloužit jako zástava, ani zajišťovat jiný závazek. Pokud to zřizovatel v zakladatelském právním jednání stanovil, nebylo možné takový majetek ani zcizit. Jinak bylo možné s majetkem disponovat za podmínky užití péče řádného hospodáře. Peněžní prostředky musely být buď uloženy na bankovní účet zvlášť vytvořený k tomuto účelu, nebo mohly být použity na nákup investičních nástrojů, jenž byl dále specifikován zákonem88, a nákup nemovitostí. Peníze z nadačního jmění nebylo možné půjčovat. Zákon o nadacích umožňoval nadacím zvýšení nebo snížení nadačního jmění. Zvýšení nadačního jmění upravovalo ustanovení § 23 odst. 10 ZNNF a stanovilo taxativní výčet možných způsobů jeho zvýšení: vklad prostředků uvedených v ustanovení § 3 odst. 5 ZNNF89, které byly nadačním darem, vklad peněžních

88

Srov. § 23 odst. 3 a 4 ZNNF

89

„Nadační jmění může být tvořeno pouze peněžními prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi,

jakož i jinými majetkovými právy a jinými majetkovými hodnotami, které splňují předpoklad trvalého výnosu a neváznou na nich zástavní práva.“

45

prostředků a investičních nástrojů uvedených v ustanovení § 23 odst. 3 ZNNF90 a vklad nemovitostí. Podle zákona mohlo také dojít ke snížení nadačního jmění pod jeho hodnotu zapsanou v nadačním rejstříku. Nadace měla v tomto případě povinnost nadační jmění na hodnotu zapsanou v rejstříku doplnit. Pokud se tak nestalo do dvou let od konce účetního období, v němž ke snížení došlo, nadace musela do jednoho dalšího roku rozhodnout o snížení nadačního jmění na jeho skutečnou hodnotu.

4.3

Podnikání Nadace podle zákona nemohla svůj majetek použít k financování politických

stran či hnutí. Nadace nesměla ve své podstatě ani podnikat. Zákon připouštěl pouze několik výjimek, které byly nadaci nebo nadačnímu fondu povoleny. Jednalo se o pronájem nemovitostí, pořádání loterií, tombol, veřejných sbírek či kulturních, společenských, sportovních a vzdělávacích akcí. Takovéto podnikání nebylo soustavné, ale pouze občasného rázu a bylo součástí hlavního účelu nadačního subjektu. Nadace nemohla podnikat ani pasivně, a tedy nemohla být společníkem obchodní společnosti. Ustanovení § 23 odst. 6 ZNNF však umožňovalo, aby nadace byla za zákonem stanovených podmínek akcionářem akciové společnosti nebo zakladatelem obecně prospěšné společnosti. Majetková účast nadace v akciové společnosti nesměla přesáhnout dvacet procent z majetku nadace, od kterého byla odečtena hodnota nadačního jmění. Nadace navíc nesměla mít na akciové společnosti podíl větší než dvacet procent celkového majetku akciové společnosti. Zákon výslovně 90

„Nadační jmění je nezcizitelné, pokud je tak stanoveno zřizovatelem nebo dárcem; v ostatních případech s ním lze

disponovat, včetně změny věcné skladby nadačního jmění, avšak pouze v souladu s cílem nadace a s péčí řádného hospodáře. Peněžní prostředky, které jsou součástí nadačního jmění, je nadace povinna uložit na zvláštní účet u banky nebo pobočky zahraniční banky působící na území České republiky, nebo je může použít a) na nákup investičních nástrojů emitovaných v členském státě organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále

jen

"OECD"),

a

to

těchto

investičních

nástrojů

znějících

na

českou

nebo

cizí

měnu:

1. Nástroje peněžního trhu, 2. dluhopisy a jiné cenné papíry představující pohledávku, které jsou kótovány na regulovaném trhu v členském státě OECD, 3. podílové listy otevřených podílových fondů, popřípadě podíly vydané jednotkami kolektivního investování jinými než uzavřeného typu, jejichž statut omezuje investice do akcií a obdobných nástrojů do výše 30%, 4. podílové listy ostatních otevřených podílových fondů, popřípadě podíly vydané jednotkami kolektivního investování jinými než uzavřeného typu, 5. dluhopisy, jejichž emitenty jsou státy nebo centrální banky, b) na nákup nemovitostí.“

46

zakazoval v ustanovení § 23 odst. 8 ZNNF nadaci i nadačnímu fondu být společníkem veřejné obchodní společnosti, komplementářem komanditní společnosti nebo tichým společníkem. Členem družstva navíc nemohla být nadace nebo nadační fond v případě, že by jako člen měla uhrazovací povinnost přesahující vlastní členský vklad, která by kryla ztráty družstva. Nemohla být ani členem jakékoliv právnické osoby, pokud by ručila za závazky této právnické osoby.

4.4

Zřízení a vznik Ve srovnání s Občanským zákoníkem užíval Zákon o nadacích v souvislosti

se založením nadace a nadačního fondu odlišnou terminologii. Namísto založení bylo používáno pojmu „zřízení“, namísto zakladatele pojmu „zřizovatel“. Stejně jako v současnosti bylo možné zřídit nadaci nebo nadační fond jak „mezi živými“, tak také pro případ smrti. První způsob bylo možné ještě dále klasifikovat na dvě formy, jež byly Zákonem o nadacích rozlišovány. Jednalo se o zřízení nadace zakládací listinou v případě jednoho zřizovatele a zřízení pomocí písemné zřizovací smlouvy, pokud existovalo zřizovatelů více. Jako pořízení pro případ smrti Zákon o nadacích výslovně uváděl pouze závěť. Všechny tyto tři formy zřízení byly souhrnně označovány jako nadační listina. Nadační listina ve formě zakládací listiny a závěti musela mít povinně formu notářského zápisu, zatímco v případě zřizovací smlouvy postačovaly pouze úředně ověřené podpisy všech zřizovatelů. Zřizovatelem nadace nebo nadačního fondu mohla být jak fyzická, tak také právnická osoba. Povinné náležitosti nadační listiny byly pro zakládací listinu formulovány v ustanovení § 3 odst. 2 ZNNF a pro formu závěti v odstavci následujícím, jenž obsahoval podstatně méně povinných náležitostí. Občanský zákoník tyto náležitosti, jež jsou blíže popsány v oddíle 3.1.4 diplomové práce, až na zcela drobné výjimky upravuje totožně. Případné nedostatky v povinných náležitostech, které musela nadační listina obsahovat, byly literaturou komentovány následovně: „Jestliže nadační listina neobsahovala některou z povinných náležitostí nebo nesplňovala další obligatorní podmínky stanovené zákonem, byla absolutně neplatná a ke vzniku nadace či nadačního

47

fondu vůbec nedošlo. Pokud se tak stalo u závěti, byla neplatná pouze ta část, kterou se zakládala nadace nebo nadační fond.“91 Co se týče názvu nadace nebo nadačního fondu, v Zákoně o nadacích bychom našli pouze jedno ustanovení, které se ho týkalo, a to ustanovení § 1 odst. 3 ZNNF, jež stanovilo pro nadace slovo „nadace“ a pro nadační fondy slova „nadační fond“ jako povinnou součást jejich názvu. Jiné osoby nesměly tato označení používat ani jako součást svého názvu, ani ve své obchodní firmě. Vznik nadace či nadačního fondu byl stejně, jako je i nadále v Občanském zákoníku, dvoufázový. Nejprve musela být právnická osoba zřízena a vznik byl spojován až s následným konstitutivním zápisem do nadačního rejstříku, jenž byl veden zvláštním zákonem určeným soudem92. Součástí nadačního rejstříku byl také statut a výroční zpráva. Nadační listina s dalšími doklady podle ustanovení § 5 odst. 3 ZNNF se přikládala k návrhu na zápis nadace nebo nadačního fondu. Statut, ačkoliv se jednalo spíše o dokument upravující vnitřní uspořádání a organizaci nadace a nadačního fondu, obsahoval současně také informace, které již byly součástí nadační listiny. Statut musel být s nadační listinou v souladu. Návrh na zápis nadace nebo nadačního fondu do nadačního rejstříku mohl být podán zřizovatelem, vykonavatelem závěti či jinou osobou pověřenou na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem. Na základě návrhu byly do rejstříku zapsány údaje, které byly vyjmenovány v ustanovení § 5 odst. 4 ZNNF, aby se nadace nebo nadační fond mohl stát plnohodnotnou právnickou osobou. Podpůrně se v rejstříkových záležitostech užila ustanovení obchodního zákoníku93 a občanského soudního řádu94, vztahující se na obchodní rejstřík. Vzhledem k tomu, že nadace nebo nadační fond reálně vznikly až zápisem do nadačního rejstříku, bylo nutné, aby zákon právně upravil také jednání nadace nebo

91


dostupný

online

z:


[citováno

dne

28. 10. 2015] 92

Rejstříkový soud podle ustanovení § 200d zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů 93

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

94

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

48

nadačního fondu v období od jejího zřízení až do skutečného vzniku zápisem do rejstříku. Zákon o nadacích věnoval této problematice ustanovení § 6 odst. 1, které stanovilo, že do vzniku nadace nebo nadačního fondu za ně jednají všichni zřizovatelé společně nebo jeden z nich, jež k tomu byl písemně zplnomocněn ostatními zřizovateli. V případě závěti se jednalo o jejího vykonavatele. Takové osoby jednaly svým jménem, avšak pokud nadace nebo nadační fond skutečně v budoucnu vznikl, připisovalo se jejich jednání nadaci nebo nadačnímu fondu. Následující odstavec předmětného ustanovení se týkal osoby, která měla spravovat do vzniku nadace nebo nadačního fondu jejich vklady. Zákon o nadacích tuto osobu nenazýval správcem vkladů, jak je tomu v Občanském zákoníku. Pro zakládací listinu a zřizovací smlouvu to byla osoba určená nadační listinou. Co se týče závěti, pokud tato osoba nebyla svou funkcí přímo pověřena závětí, pak vklady do vzniku právnické osoby spravoval vykonavatel závěti. Všechny závazky a vlastnická práva, vyplývající z předchozích dvou odstavců, tedy závazky vzniklé z jednání před vznikem osoby a vlastnická práva k majetkovým vkladům do nadace nebo nadačního fondu, přecházejí na právnickou osobu dnem jejího vzniku. Zákon o nadacích žádným způsobem neupravoval možnost, ani způsob změny nadační listiny, jež je v současnosti upraven Občanským zákoníkem dosti podrobně a přináší nadačním subjektům nemalé výhody. Nadační listina se považovala z důvodu chybějícího ustanovení za nezměnitelnou, což také potvrzuje ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud České republiky svojí právní větou: „K přizpůsobení nadací založených podle dřívějších předpisů platné právní úpravě je nutno začlenit do vnitřních dokumentů nadace i ty změny, které nadační zákon předepisuje pro obsah zakladatelské listiny. Protože však zakladatelskou listinu již měnit nelze, je jediným dokumentem, který může takové přizpůsobení zprostředkovat, statut nadace.“95

4.5

Zrušení a zánik Právní úpravu zrušení nadace bychom našli v ustanovení § 7 ZNNF. Stejně jako

nyní i podle Zákona o nadacích bylo třeba rozlišovat mezi zrušením s likvidací nebo 95

Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 808/2002

49

bez likvidace, tedy s právním nástupcem, a následným zánikem nadace a nadačního fondu na základě výmazu z nadačního rejstříku. Likvidace při zrušení nadace nebyla vyžadována pouze ve dvou případech. Jednalo-li se o fúzi sloučením na jinou nadaci nebo nadační fond a také pokud nadace nebo nadační fond neměla žádný majetek, který by mohl být použit k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Nadace nebo nadační fond byla zrušena dosažením účelu, pro který byl nadační subjekt zřízen, rozhodnutím soudu a rozhodnutím o úpadku nebo zamítnutím insolvenčního návrhu z důvodu nedostatku majetku. Nadační fond navíc bylo možné zrušit rozhodnutím správní rady, protože byl zcela vyčerpán jeho majetek, čímž bylo znemožněno naplňovat nadační účel, s čímž zřizovatel nadačního fondu musel souhlasit. Zřizovatelovo právo mohlo přejít na jeho právního nástupce. Pokud se tak nestalo, o zrušení nadačního fondu mohl rozhodnout jedině soud. Soud těmito rozhodnutími vykonával jakýsi nepřímý státní dohled nad fungováním nadací a nadačních fondů vzhledem k tomu, že vnější – státní dohled nebyl v Zákoně o nadacích vůbec upraven, i když původní vládní návrh zákona s touto úpravou počítal. Vnitřní kontrola nadací a nadačních fondů je prováděna prostřednictvím vlastního orgánu, dozorčí rady. Tato základní úprava byla dále modifikována následujícími odstavci. Nadace byla zrušena soudem na návrh zřizovatele, vykonavatele závěti, správní rady nebo osoby s právním zájmem, pokud: „a) nadační jmění nepřináší trvale žádný výnos a nadace nemá jiný majetek a nemůže tak plnit účel, pro který byla zřízena, b) došlo ke snížení nadačního jmění pod 500 000 Kč a nadace ve lhůtě stanovené v § 23 odst. 1296 nerozhodla o navýšení jmění z ostatního majetku ani o vnitrostátní fúzi sloučením s jinou nadací.“97 Soud dále rozhodoval o zrušení nadace, ale i nadačního fondu na návrh stejných osob, které jsou uvedeny výše, pokud: „a) nadace nebo nadační fond při své činnosti závažným způsobem nebo opakovaně porušuje tento zákon, nadační listinu nebo statut,

96

Pozn.: do jednoho roku od konce účetního období, v němž ke snížení nadačního jmění došlo

97


50

b) v uplynulém roce se nekonalo ani jedno zasedání správní rady nebo nebyli zvoleni členové orgánů nadace nebo nadačního fondu, popřípadě revizor namísto členů, jejichž členství, popřípadě funkce zanikly před více než rokem, nebo c) nadace nebo nadační fond neplní po dobu nejméně dvou let účel, pro který byly zřízeny, zejména jestliže nadace neposkytuje v uvedené době nadační příspěvky.“98 Ke zrušení nadace nebo nadačního fondu z výše uvedených důvodů byla soudem poskytována dodatečná přiměřená lhůta ke zjednání nápravy. Zřizovatel mohl v nadační listině stanovit navíc další důvody, pro které mohla být osoba zrušena. Právní úprava zrušení v Zákoně o nadacích se může jevit v porovnání s úpravou Občanským zákoníkem jako nepřehledná a poněkud spletitá. Zatímco Občanský zákoník věnuje právní úpravě důvodů zrušení nadace dvě a zrušení nadačního fondu jedno, dohromady tedy tři naprosto srozumitelná a víceméně též stručná ustanovení, Zákon o nadacích sice využil pouze jednoho ustanovení § 7 ZNNF, avšak dosti komplikovaného. Jednotlivé důvody jsou rozesety po pěti odstavcích a rozděleny do několika kategorií. Vzhledem ke složitější orientaci v právní úpravě Zákona o nadacích považuji současnou úpravu jako vhodné řešení, jež celou situaci zpřehlednilo. Likvidaci nadace a nadačního fondu se věnuje ustanovení § 9 ZNNF, jež v prvním odstavci umožňovalo v případě nedostatečné úpravy Zákonem o nadacích obdobně užít části zvláštního zákona99. Likvidátora jmenovala buď sama správní rada, jak tomu bylo ve většině případů, anebo soud v zákonem stanovených případech100 či pokud správní rada nejmenovala likvidátora bez zbytečného odkladu. Ten, kdo likvidátora jmenoval, mu také určil výši jeho odměny. Likvidátor postupoval tak, aby zpeněžil pouze tolik z majetku, kolik bylo třeba ke splnění závazků nadace nebo nadačního fondu, zbytek majetku zůstal nezpeněžen. Zákon dovoloval zřizovateli, aby v nadační listině přímo stanovil konkrétní nadaci nebo nadační fond, na který by byl případný likvidační zůstatek převeden. Takový nadační subjekt musel být dostatečně konkretizován, minimálně účelem,

98


99

Srov. § 70 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

100

Pozn: v případě zrušení nadace nebo nadačního fondu podle § 7 odst. 2 písm. c) a d) ZNNF

51

pro který byl zřízen. V případě že takový pokyn nadační listina neobsahovala, s likvidačním zůstatkem bylo naloženo podle odstavce čtvrtého a pátého § 9 ZNNF. Likvidátor na základě této zákonné formulace nabídnul likvidační zůstatek nadaci nebo nadačnímu fondu se shodným nebo obdobným účelem. V této části se formulace neliší od současného znění. Pokud však nadace nebo nadační fond odmítnul či pokud žádný takový subjekt účelově blízký původní osobě neexistoval, likvidátor učinil nabídku oznámením v celostátně rozšiřovaném deníku všem ostatním nadacím a následně i všem nadačním fondům. Majetek byl za takové situace převeden na nadaci s nejbližším účelem. Podobné ustanovení Občanský zákoník neobsahuje. Dalším postupem v případě neúspěchu bylo nabídnout likvidační zůstatek obci, ve které měla nadace nebo nadační fond sídlo a pokud ta do šedesáti dnů nabídku nepřijala, pak automaticky přešel majetek z likvidačního zůstatku do vlastnictví státu, který jej mohl využít pouze k plnění obecně prospěšných cílů. Výše popsaný postup byl dále ještě modifikován výjimkou týkající se účelově vázaných finančních prostředků od Evropských společenství či jejich orgánů. Jak naložit s těmito prostředky, rozhodoval likvidátor, kterému k takovému jednání udělil souhlas příslušný orgán státní správy. Vnitrostátní fúze nadace probíhala sloučením s jinou nadací, více nadacemi nebo případně s nadačním fondem, pokud by nástupnickou formou byla nadace. Zákon o nadacích dále připouštěl sloučení dvou nebo více nadačních fondů. O sloučení rozhodovaly všechny správní rady dotčených nadačních subjektů, pokud nadační listina takové sloučení nevylučovala, a nadační subjekty, jichž se sloučení týkalo, měly obdobný nebo dokonce shodný účel. Ovšem i v takovém případě, kdy nebyla otázka sloučení s jinou osobou v nadační listině upravena či dokonce byla výslovně zakázána, byla možná jedna výjimka. Jednalo se o pokles nadačního jmění pod zákonem stanovený limit a následné nedoplnění na požadovanou částku 500 000 korun do jednoho roku od konce účetního období, v němž k poklesu došlo. Správní rada měla přímo ze zákona povinnost v takové situaci rozhodnout o zahájení příprav vedoucích ke sloučení nadace s jinou osobou. O rozhodnutích o sloučení byl pořízen notářský zápis, jehož nedílnou součástí byl písemný projekt vnitrostátní fúze101. U všech

101


52

zúčastněných nadačních subjektů se následně provedl zápis v nadačním rejstříku, čímž práva a povinnosti zanikající osoby přešla na nástupnickou nadaci nebo nadační fond. Ustanovení § 8a ZNNF se týkalo možné změny právní formy z nadačního fondu na nadaci, pokud byly splněny zákonem stanovené podmínky: tato změna musela být připuštěna zněním nadační listiny, rozhodovala o ní správní rada se souhlasem kontrolního orgánu osoby (dozorčí rada nebo revizor) a majetek nadačního fondu dosahoval minimální výše jednoho milionu korun, z čehož alespoň 500 000 korun muselo splňovat podmínky pro nadační jmění podle § 3 odst. 5 ZNNF, tedy tato část musela být tvořena pouze peněžními prostředky, cennými papíry, nemovitými a movitými věcmi, jakož i jinými majetkovými právy a jinými majetkovými hodnotami, které splňovaly předpoklad trvalého výnosu a nevázly na nich zástavní práva. Rozhodnutí správní rady i zde mělo povinnou formu notářského zápisu a bylo zapisováno do veřejného rejstříku. Po zapsání změny v rejstříku již nebylo možné takové rozhodnutí zrušit a ani samotná změna právní formy nemohla být prohlášena za neplatnou či být zrušena.

4.6

Orgány Statutárním a zároveň nejdůležitějším orgánem nadace a nadačního fondu byla

i podle Zákona o nadacích správní rada, která byla upravena v ustanoveních § 10 – 16 ZNNF. Vykonávala rozhodovací a řídící činnost a také spravovala majetek. Výlučnou působnost správní rady upravoval Zákon o nadacích následovně – správní rada byla oprávněna: „a) vydat statut a rozhodovat o jeho změnách, b) schvalovat rozpočet a jeho změny, c) schvalovat roční účetní závěrku a výroční zprávu o činnosti a hospodaření, d) rozhodovat o schválení projektu vnitrostátní fúze sloučením, není-li vnitrostátní fúze sloučením vyloučena v nadační listině, e) volit nové členy správní rady a dozorčí rady, popřípadě revizora, nestanoví-li nadační listina jinak, a rozhodovat o odvolání člena správní rady, člena dozorčí rady, popřípadě revizora, přestane-li splňovat podmínky členství nebo funkce; z členů správní rady volit a odvolávat jejího předsedu,

53

f) stanovit výši odměny za výkon funkce člena správní rady, dozorčí rady, popřípadě revizora, g) rozhodovat o zvýšení nebo snížení nadačního jmění, za podmínek stanovených tímto zákonem.“102 Výše vyjmenované činnosti nemohl v žádném případě vykonávat jiný orgán nadace nebo nadačního fondu. Výlučnou působnost správní rady mohl zřizovatel v souladu se zákonem rozšířit o další činnosti. Minimální počet členů správní rady byl stanoven Zákonem o nadacích na tři. Jejich počet byl dále omezen klauzulí, jež stanovila, že počet členů správní rady musel být vždy dělitelný třemi. Občanský zákoník toto omezení vypustil. V současnosti je tedy nutné pouze dodržet minimální počet členů orgánu, který je stále tři, avšak už nemusí být dělitelný třemi jako dříve. Zákon o nadacích umožňoval zřizovateli, aby tuto problematiku upravil v nadační listině odlišně. Počet členů byl jednou z povinných náležitostí zakládací listiny a smlouvy o zřízení. Členství ve správní radě bylo podmíněno několika předpoklady. Členem mohla být pouze osoba fyzická. Tuto podmínku Občanský zákoník překonal a v současnosti je tedy možné, aby členem orgánu nadace a nadačního fondu byla také právnická osoba. Fyzická osoba podle Zákona o nadacích musela vyhovět obecným požadavkům na způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost103. Dále nemohla být členem správní rady osoba nebo její blízcí, kteří byli v poměru k nadaci v pracovním či obdobném vztahu nebo jim byly poskytnuty nadační příspěvky. Poslední kategorií byly členové orgánů právnické osoby, které byly nadací nebo nadačním fondem také poskytnuty příspěvky. Tato ustanovení měla zamezit ovlivňování správní rady a zároveň také pozitivně přispět k větší důvěře veřejnosti v nadační sektor. Funkční období bylo tříleté, dnes již zákon stanovuje pětileté. V současnosti má zakladatel a tehdy měl zřizovatel možnost délku funkčního období upravit odlišně v nadační listině. Způsob, jakým nadace nebo nadační fond navenek prostřednictvím

102


103

Srov. § 11 odst. 3 ZNNF: „Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně

odsouzen za úmyslný trestný čin. Bezúhonnost se doloží výpisem z rejstříku trestů, popřípadě příslušným dokladem státu trvalého pobytu osoby, o níž se jedná.“

54

správní rady jedná, byl povinnou náležitostí nadační listiny vyjma případů nadační listiny ve formě závěti. Správní rada rozhodovala většinou svých členů. I zde mohl zřizovatel v nadační listině výslovně určit jiný způsob jejího rozhodování. Všechny hlasy si byly rovné. V případě nerozhodného hlasování rozhodoval hlas předsedy správní rady, který správní radu také svolával a její jednání jako takové řídil. Správní rada jako statutární orgán nadace a nadačního fondu byla za své jednání odpovědná. Jednání správní rady, i v případě překročení jejího oprávnění, nadaci navenek zavazovalo s cílem chránit třetí osoby. „Orgány jsou většinou s nadací v pracovněprávním vztahu nebo na základě pověřovacího dokumentu (smlouvy), proto je vnitřní odpovědnost dána především obsahem těchto smluv. Osobní odpovědnost za škodu způsobenou pracovníkem organizaci (nadaci) je upravena v zákoníku práce.“104 Zákon vyjmenovával v ustanovení § 15 odst. 1 ZNNF čtyři způsoby zániku funkce člena správní rady: uplynutí funkčního období, úmrtí (ne však zánik, vzhledem k tomu, že Zákon o nadacích neumožňoval právnické osobě být členem orgánu nadace nebo nadačního fondu), odvolání a odstoupení. Důvody odvolání byly stanoveny jednak zákonem a navíc si mohl další důvody odvolání člena správní rady vymínit zřizovatel v nadační listině. Zákonným důvodem odvolání bylo nesplnění podmínek důležitých pro vznik členství, porušení Zákona o nadacích nebo zakladatelských dokumentů závažným či opakovaným způsobem. O odvolání rozhodovala správní rada do jednoho měsíce ode dne, kdy se o důvodu opravňujícím ji k odvolání člena, dozvěděla. Rozhodnutí mohla učinit nejpozději do šesti měsíců od chvíle, kdy důvod nastal. Pokud tak správní rada nerozhodla, mohl člena odvolat na návrh105, ale i bez návrhu, soud. Soud také rozhodoval na návrh zřizovatele, vykonavatele závěti, dozorčí rady či bez návrhu o jmenování nových členů správní rady, pokud správní rada v důsledku poklesu svých členů přestala být usnášeníschopná. Dozorčí rada – kontrolní orgán, byla povinně zřizována, pokud nadační jmění nadace nebo majetek nadačního fondu dosahoval alespoň pěti milionů korun. Její vznik

104


105

Srov. § 15 odst. 2 ZNNF: Na návrh člena správní rady, dozorčí rady, zřizovatele, vykonavatele závěti, dozorčí

rady

55

mohl také stanovit jeden ze zakladatelských dokumentů. V ostatních případech vykonával působnost dozorčí rady revizor106. Výkon funkce revizora se řídil podle vyjmenovaných ustanovení Zákona o nadacích107. Působnost dozorčí rady byla stanovena demonstrativním výčtem, dozorčí rada zejména: „a) kontroluje plnění podmínek stanovených pro poskytování nadačních příspěvků a správnost účetnictví vedeného nadací nebo nadačním fondem, b) přezkoumává roční účetní závěrku a výroční zprávu, c) dohlíží na to, zda nadace nebo nadační fond vyvíjí činnost v souladu s právními předpisy, nadační listinou a statutem nadace nebo nadačního fondu, d) upozorňuje správní radu na zjištěné nedostatky a podává návrhy na jejich odstranění, e) nejméně jedenkrát ročně podává zprávu správní radě o výsledcích své kontrolní činnosti.“108 Nadační listina mohla samozřejmě i v tomto případě stanovit další činnosti, které by byla dozorčí rada oprávněna vykonávat, pokud nebyly výlučnou působností správní rady. Její kontrolní funkci dále podporovalo právo jednotlivých členů účastnit se zasedání správní rady. Pokud o to sami členové dozorčí rady požádali, muselo jim být na jednání správní rady uděleno slovo. Podmínky členství v dozorčí radě byly stejné jako výše uvedené podmínky členství správní rady. Navíc Zákon o nadacích uváděl jen neslučitelnost funkce člena dozorčí rady se členstvím ve správní radě nebo oprávněním zastupovat nadaci nebo nadační fond. Další otázky jako je třeba způsob rozhodování dozorčí rady nebo způsob zániku členství byly řešeny obdobným užitím ustanovení upravujících správní radu109. Právní úpravu statutárního orgánu bylo možné použít až na oprávnění volit nové členy dozorčí rady, jelikož to příslušelo pouze správní radě.

106

Srov. § 20 ZNNF

107

Srov. § 11 odst. 2 – 4, § 12, § 13 odst. 1 a 3, § 15 a § 19 odst. 1 ZNNF

108


109


56

4.7

Výroční zpráva, účetnictví a daně Vedení účetnictví nadace a nadačního fondu bylo blíže upraveno zvláštním

zákonem110 a příslušnými prováděcími předpisy. Nadaci ukládal zákon povinnost auditorského ověření účetní závěrky. Občanský zákoník tuto povinnost stanovuje pouze nadacím, jejichž kapitál nebo obrat dosahuje ke konci účetního období pěti milionů korun. Pro nadační fondy se vztahovala povinnost ověření roční účetní závěrky auditorem v případě, že majetek nadačního fondu nebo úhrn celkových nákladů nebo výnosů v konkrétním roce přesahoval tři miliony korun. V současnosti nadační fondy podle výkladu tuto povinnost nemají. Výroční zpráva musela být nadací i nadačním fondem vypracována nejpozději do šesti měsíců po skončení hodnoceného období, kterým byl uplynulý kalendářní rok. Správní radou nebo statutem mohla být stanovena odlišná lhůta, ve které měla být výroční zpráva předložena, avšak ne delší než výše uvedených šest měsíců. V současné době povinně vypracovává výroční zprávu pouze nadace. Výroční zpráva podávala ucelený přehled o činnosti nadačního subjektu v uplynulém roce. Povinné náležitosti, jež musela výroční zpráva obsahovat, vyjmenovávalo ustanovení § 24 odst. 2 ZNNF. Do třiceti dnů od schválení správní radou nadace nebo nadační fond výroční zprávu uložil do sbírky listin, aby mohl být naplněn požadavek transparentnosti. Zakladatelské právní dokumenty směly stanovit i jiný způsob zveřejňování výroční zprávy. Kdokoliv mohl do výročních zpráv nahlížet, pořizovat si z nich opisy nebo výpisy. Tohoto práva využívaly především osoby, jež měly zájem přispět nadačnímu subjektu na jeho činnost darem. Nejpozději musela být výroční zpráva zveřejněna do konce následujícího účetního období, i když správní radou nebyla schválena. Zvláštní zákon111 upravoval postavení nadace a nadačního fondu jako poplatníka daně z příjmů blíže specifikovaného tím, že tyto subjekty nebyly zřízeny za účelem podnikání. Zákon stanovil, co bylo a naopak nebylo předmětem daně obecnými a zvláštními ustanoveními. Předmětem daně byly vždy příjmy z reklam, které na rozdíl od sponzorských darů vyžadovaly vždy jakési protiplnění. Nebylo tak možné tyto dva

110

Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

111

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

57

rozdílné příjmy zaměňovat.112 Nadace a nadační fondy byly samozřejmě také povinny odvádět daň z přidané hodnoty113, jelikož vykonávaly mimo jiné i ekonomickou činnost.114 Nadací a nadačních fondů se v neposlední řadě týkal zákon, který upravoval daň darovací115. Stanovil, že bezúplatné nabytí majetku nadací nebo nadačním fondem je osvobozeno od daně darovací, pokud byl takový majetek určen k plnění obecně prospěšných cílů, ke kterým byl nadační subjekt jako takový zřízen. Stejné výhody požíval i majetek nadace nebo nadačního fondu, jež nadační subjekt naopak poskytoval v souladu se svým účelem a dalšími podmínkami. Tyto úlevy však nemohly být nadaci nebo nadačnímu fondu poskytnuty, pokud byl majetek použit k jinému než obecně prospěšnému cíli.

4.8

Zahraniční nadační subjekty Zákon o nadacích upravoval na rozdíl od Občanského zákoníku též právní režim

zahraničních nadací a zahraničních nadačních fondů. Tyto osoby byly definovány jako právnické osoby se sídlem mimo území České republiky, které byly nadací nebo nadačním fondem uznány podle práva státu, na jehož území vznikly a měly sídlo. Takovým právnickým osobám povoloval Zákon o nadacích, aby vykonávaly svoji činnost na území českého státu za stejných podmínek jako české nadační subjekty, pokud zvláštní zákony nestanovily jinak116. Aby mohla zahraniční nadace nebo nadační fond působit v České republice, bylo nutné, aby jejich organizační složka byla zapsána v českém nadačním rejstříku a aby její účel neodporoval ustanovení Zákona o nadacích117. Ode dne zápisu pak mohly tyto právnické osoby vykonávat nadační činnost na českém území. Toto oprávnění zanikalo ke dni výmazu organizační složky z rejstříku. Přílohami návrhu na zápis musel být statut zahraniční právnické osoby,

112

Morávek, Z.: Nadace a nadační fondy z daňového a účetního hlediska, 1. část. Daně a právo v praxi 2009/6

113

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

114

Morávek, Z.: Nadace a nadační fondy z daňového a účetního hlediska, 2. část. Daně a právo v praxi 2009/7

115

Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

116

Např. zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

117


58

doklad o jejím zřízení a o tom, že její majetek dosahuje hodnoty, požadované Zákonem o nadacích. Údaje, jež se zapisovaly do nadačního rejstříku, byly vyjmenovány v ustanovení § 27 odst. 5 ZNNF. Následující odstavec stanovil, aby i v jejich případě byla obdobně jako na české nadační subjekty použita konkrétní ustanovení Zákona o nadacích118.

4.9

Judikatura V této podkapitole bych ráda zmínila několik soudních rozhodnutí, jež byly

považovány odbornými kruhy za významnou judikaturu týkající se nadačního práva, s případnými závěry, zda je možné tato rozhodnutí aplikovat také na současnou právní úpravu Občanským zákoníkem. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2526/2000, se dotýkalo nadace, jež byla založena podle dosavadních právních předpisů119, avšak pro její další fungování podle Zákona o nadacích bylo nezbytné, aby statutární orgán nadace podal v zákonem stanovené lhůtě nový návrh na zápis do nadačního rejstříku a zároveň k němu přiložil upravený statut nadace, jež musel obsahovat veškeré povinné náležitosti podle Zákona o nadacích. Dalšími nezbytnými dokumenty, které doplňovaly samotný návrh, byly výpisy z rejstříků trestů jednotlivých členů orgánů nadace a jiné listiny prokazující skutečnosti uvedené v návrhu. Ačkoliv bylo samotné dovolání Nejvyšším soudem zamítnuto, rozhodnutí obsahuje několik důležitých úsudků, jež je vhodné zde zmínit. Kromě vlastního faktu, že nadace založená podle dosavadních právních předpisů musela ve statutu uvést všechny povinné náležitosti, které Zákon o nadacích vyžadoval, a jejich dostatečně určitou formulaci, rozhodnutí dále definuje pojem účastníka řízení v této věci. Nejvyšší soud dospěl k takovému závěru, že ačkoliv přechodné ustanovení § 35 ZNNF výslovně stanovilo, že tento návrh byl oprávněn podat statutární orgán nadace, samotná skutečnost vlastní existence nadace jako právnické osoby napovídá, že tento návrh sice skutečně podávala nadace prostřednictvím svého statutárního orgánu, avšak již ne vlastním jménem, ale

118

Srov. § 1 odst. 3, § 2, § 3 odst. 2 písm. d), § 4, § 7 odst. 3, § 7 odst. 5 písm. a) a c), § 21 – 26 ZNNF

119

Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník

59

jménem existující nadace. Tento závěr vyjádřil Nejvyšší soud v právní větě takto: „Návrh na zápis nadace, která vznikla před účinností zákona č. 227/1997 Sb., do nadačního rejstříku podává statutární orgán nadace jménem nadace a ne jménem vlastním.“ Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí se vztahuje na již zrušený Zákon o nadacích a neaktuální problematiku, nevidím zde možnost ho v současnosti aplikovat. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 413/2002, by naopak bylo možné aplikovat i dnes v souvislosti s právní úpravou Občanským zákoníkem. Předmětem tohoto rozhodnutí je obecně prospěšný účel, který se konkrétně zde týká jak nemovitostí, tak také kulturních památek120. V právní větě Nejvyšší soud výslovně stanovil, že obecně prospěšný cíl ve své podstatě zahrnuje péči o kulturní památky, z čehož ovšem nevyplývá, že takováto péče se bude týkat památek ve vlastnictví nadace. Naopak další právní věta jasně uvádí, že cílem nadace podle Zákona o nadacích nemůže být správa vlastních nemovitostí, jelikož samotné ustanovení Zákona o nadacích121 obsahuje v definici nadačního příspěvku požadavek, aby byl tento příspěvek poskytován třetím osobám, a tedy ne nadaci samotné. Vlastní závěr navíc Nejvyšší soud podpořil dalšími výklady. Jako výklad historický posloužila důvodová zpráva: „Podstatou nadace je akumulace majetku a jeho následné obecně prospěšné rozdělování určené účelem nadace, popřípadě i stanovením okruhu možných destinatářů.“122 Konečným závěrem je, že nadace nesmí jako součást vlastního obecně prospěšného účelu spravovat vlastní nemovitosti, tedy ani nemovité kulturní památky. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2000, sp. zn. 7 Cmo 1203/99, se v souvislosti s přechodným ustanovením § 35 ZNNF zabývalo návrhem na zápis do nadačního rejstříku, a to konkrétně okruhem zřizovatelů právnické osoby. Nadace, které se rozhodnutí týkalo, uvedla v takovém návrhu zřizovatele, kteří se lišili od původních zřizovatelů nadace. Přes veškeré argumenty nadace Vrchní soud tuto odchylku nepřipustil a v právní větě uvedl toto: „Je-li k zápisu do nadačního rejstříku dle § 35 odst. 1 zákona č. 227/1997 Sb. navržena nadace s jinými "zřizovateli" než těmi,

120

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

121


122


60

kteří ji v době před 1. lednem 1998 založili, soud návrh zamítne.“ Tímto Vrchní soud naprosto vyloučil jakoukoliv případnou změnu ve zřizovatelích nadace pro účely návrhu na zápis do veřejného rejstříku. Dále soud konstatoval, že: „Zřizovatel, ať již jím byla osoba právnická anebo fyzická, nemůže být po vzniku nadace změněn. Zřizovatelem je vždy pouze ten, kdo nadaci založil.“ Závěr z poslední citace je zcela aplikovatelný i v dnešní praxi. Časté aplikační problémy v praxi očividně činilo přechodné ustanovení § 35 ZNNF, které se v judikatuře objevovalo skutečně často. Jednalo se o přechodné ustanovení zákona upravující přechod nadací založených podle dosavadních předpisů do nového režimu podle Zákona o nadacích. Kromě výše uvedených rozhodnutí se toto přechodné ustanovení objevilo také například v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. III. ÚS 429/2000. Ačkoliv toto rozhodnutí řešilo negativní kompetenční spor mezi Ministerstvem vnitra a Ministerstvem kultury ve věci nadace, ve svém odůvodnění obsahovalo několik odkazů právě na toto přechodné ustanovení. V tomto případě bylo přechodného ustanovení užito jako důvodu pro zrušení nadace a současně v něm Ústavní soud pátral po určení příslušnosti ve věci rozhodnout, které bohužel v daném ustanovení nebylo obsaženo.

61

5.

Komparace české a německé právní úpravy nadací České nadační právo má s tím německým vzhledem k historickým událostem

mnoho společného. Současně jsou také obě země ve vývoji institutu nadace dosti ovlivňovány středoevropskými tendencemi. Na rozdíl od české literatury, ta německá obsahuje ohromné množství rozličných pramenů, ze kterých je možné vycházet. Stejně jako na našem území mají i nadace v Německu dlouhou tradici a co více některé německé nadace se mohou pochlubit stoletou či dokonce tisíciletou existencí. Za nejstarší českou nadaci je považováno Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových neboli Hlávkova nadace, která byla založena Dr. Josefem Hlávkou dne 25. ledna 1904. Ve srovnání s některými německými unikáty se tedy jedná o velice krátkou dobu. Nadace z počátku v Německu vznikaly jako církevní instituce, teprve později byly zakládány „laické“ nadace. Ani v tomto se německý vývoj od toho českého nikterak neliší. Nadační účel byl v německé historii velice různorodý a v podstatě jej mohlo tvořit téměř cokoliv. Základem německé právní úpravy je bezpochyby německý občanský zákoník123, a to konkrétně ustanovení § 80 a násl.124 Tato úprava na celorepublikové úrovni je v podstatě velmi stručná a rámcová. Nadace zde není explicitně definována. Na nadace se také vztahují některá ustanovení upravující v BGB sdružení. Tak jako tak federální úprava zahrnuje obecné zásady, které je možné aplikovat na základní otázky právní subjektivity, vznik a zánik nadace a její majetkové poměry. Neexistuje žádný jednotný rejstřík srovnatelný s českým nadačním rejstříkem. Tuto databázi nahradila statistická periodika125. „Do veřejného obchodního rejstříku se v Německu zapisují pouze nadace, které podnikají.“126 Ostatní detaily jsou podrobněji upraveny ve speciálních nadačních zákonech jednotlivých spolkových zemí, kterých je dohromady šestnáct. Jednotlivé právní úpravy

123

Bürgerliches Gesetzbuch (BGB) z roku 1896, účinnost od 1. ledna 1900

124

Schulze, R. et al.: Bürgerliches Gesetzbuch. Kommentiertes Vertrags- und Prozessformularbuch. Baden-Baden:

Nomos, 2011, s. 102 125

Hurdík, J.: Problémy nadačního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 1. vydání, str. 55

126

Ronovská, K.: Nové české nadační právo v evropském srovnání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 113

62

se od sebe v některých podrobnostech liší, základy jsou však jednotné. Rozdíly v jednotlivých úpravách jsou přisuzovány „politické aplikační praxi, vyplývající z politických odlišností mezi jednotlivými zeměmi na jedné straně orientovaných socialisticky, či na straně druhé v konzervativním duchu“127. To je příčinou faktu, že někteří ze zakladatelů nadací si předem vybírají místo sídla nadace podle místní politické situace, které jim umožní takové řízení nadace, které jim bude nejvíce vyhovovat. Osobně neshledávám tuto praxi jako žádoucí. Spolková právní úprava ve svém celku zahrnuje i veřejnoprávní instituty. „Lze tedy uzavřít, že v Německu existuje16 rozdílných právních úprav nadačního práva, které vykazují větší či menší shody a rozdílnosti, což zásadním způsobem komplikuje komparaci mezinárodní.“128 Revoluční byla novela německého občanského zákoníku, která nabyla účinnosti dne 1. září 2002 a literaturou je označována jako „druhá reforma nadačního práva“129. Novela německé nadace „probudila“ po téměř stoletém „spánku“ ze zastaralého fungování a přinesla s sebou mnoho podstatných změn. Logicky na tuto novelu navazovaly další novelizace, které se týkaly jednotlivých spolkových úprav, zejména pak v oblasti dárcovství a dobročinnosti.130 Novela BGB směřovala k liberalizaci nadačního práva, která byla spatřována například v umožnění existence rodinných nadací. Ve srovnání s českým právem je tato novela svými myšlenkami velice blízká teoretickému postoji, jež zaujal Občanský zákoník po rekodifikaci. Dalo by se tedy říci, že Německo je o desetiletí napřed a mohlo tak posloužit české legislativě jako dobrý příklad k inspiraci. Literaturou je model německé nadace, obdobně jako nadace švýcarská, označován za „tradiční“131 v tom smyslu, že ve svém základu nepřipouští pronikání korporačních prvků do právní úpravy nadací. Ani v tomto ohledu již ale není možné zastávat takto striktní postoj vzhledem k nynějšímu vývoji, který stejně jako v českém 127


128


129

Pozn.: první reforma nadačního práva se v Německu odehrála již v 60. letech.

130

Andrick, B. et al.: Die Stiftung, Jahreshefte zum Stiftungswesen, 7. Jahrgang. Frankfurt am Main: Peter Lang AG,

2013, s. 5 131

Ronovská, K. a kol.: Metamorfózy nadačního práva v Evropě a České republice na počátku 21. století. Brno:

Masarykova univerzita, 2015, 1. vydání, str. 39

63

právu s sebou nese jakési rozvolnění, které prosazuje zakladatelovu vůli ve stále větším měřítku, než tomu bylo doposud. Naprosto protichůdný, liberální model představuje nadační právo Nizozemí. Fenoménem v německém nadačním právu je dvojí pojetí nadace, které je českému právu cizí: „I v Německu – podobně jako v Rakousku a dalších zemích zejména střední a západní Evropy – se koneckonců ustálilo dvojí pojetí nadace z hlediska přístupu k hlavní otázce nadačního práva – samostatné právní existenci nadací. Německé prostředí uznává dva typy nadací, a to nadace v postavení právnických osob a nadace bez právní subjektivity.“132 Může být poněkud matoucí, že obě dvě výše zmíněná pojetí jsou v právní úpravě nazývána jako „nadace“. Jakékoliv pokusy názvosloví změnit zůstaly doposud neuskutečněné. Tzv. nesamostatné nadace neboli nadace bez právní subjektivity jsou kvůli nedostatku subjektivity vždy spravovány jinou právnickou osobou, která právní subjektivitu nepostrádá. Ve srovnání se samostatnými nadacemi jim chybí jakákoliv vnitřní struktura nebo organizace, která bývá reprezentována orgány nadace. Účel a majetek je ale naplněn stejně jako u samostatných nadací. „V současné době je v Německu institut nesamostatných nadací na vzestupu; velmi často je jich využíváno ze strany osob, které nedisponují takovými majetkovými hodnotami, aby mohly zřídit nadaci samostatnou, avšak mají zájem věnovat část svého majetku projevem jejich vůle stanovenému účelu.“ 133 Touto definicí se nesamostatné nadace částečně podobají institutu přidruženého fondu, který byl blíže popsán

v oddíle

3.1.8

diplomové

práce.

Německá

praxe

zná

v souvislosti

s nesamostatnými nadacemi profesionální právnické osoby, jejichž náplní je právě správa takových nadací. Vztah mezi nesamostatnou nadací a jejím správcem vzniká uzavřením smlouvy s blíže specifikovanými právy a povinnostmi obou stran. Správce se tímto aktem stává vlastníkem majetku, který tvoří nesamostatnou nadaci. Zvláštním je také právní režim nadací. Ačkoliv jsou nadace převážně regulovány soukromým právem, a to konkrétně obecnými ustanoveními o právnických osobách, právo veřejné zde hraje také svoji důležitou roli. Veřejné právo blíže vymezuje vztah

132


133



64

nadací k orgánům státní moci a s tím související dohled, jež byl v Německu zakotven již před více než sto lety „v německém občanském zákoníku (BGB) z roku 1900, přičemž agenda koncesní i dohledu nad nadacemi vůbec byla svěřena do pravomoci jednotlivých spolkových zemí“134. Dohled má v německém nadačním právu skutečně silnou pozici, v souvislosti s evropskými tendencemi je však v současnosti vnímán spíše negativně či zastarale a bývá často označován za již překonaný koncept. Obecně je vnímáno kladněji přesunout dohled ze státních orgánů do pravomoci soudů, finančních orgánů či dokonce osamostatnění takového dohledu a jeho ponechání v soukromých rukou nadace. I v Německu je pomalu takový názor zastáván, situace ale zatím zůstala nezměněna. Právo soukromé obsahuje konkrétně například pravidla nezbytná pro vnitřní organizaci nadace nebo vztahy mezi nadací a třetími osobami. Právní režim vzniku nadačního subjektu si je taktéž v obou zemích blízký. Občanský zákoník povoluje, aby byla nadace založena jak jedinou osobou, tak také více osobami. Jediný zakladatel i více zakladatelů může nadaci založit jak „mezi živými“ (§ 81 BGB), tak pro případ smrti (§ 83 BGB).135 Pro vznik nadace v Německu je nutný zřizovací akt a vedle něj ještě statut neboli „Satzung“, který upravuje druhotné informace, jako jsou povinná ustanovení týkající se orgánů a vnitřního uspořádání nadace nebo podrobnosti o jejích destinatářích. Dále obsahuje název, sídlo, účel a majetek nadace stejně jako nadační akt. Statut má tedy stejnou roli a význam jako v českém právu. Nadační akt, který nemusí být učiněn písemnou formou, na druhou stranu obsahuje informace o zakladateli, název a dostatečně určitě vymezený cíl nadace a identifikuje nadační jmění. Povinná minimální výše majetku nadace není zákonem stanovena. Jediné, čím zákon nadační jmění specifikuje, že „nadace musí zajišťovat dlouhodobé a udržitelné naplňování nadačního účelu“136. V praxi se konkrétní částka pohybuje kolem 100 000 eur. V tomto se tedy jednotlivé právní úpravy rozcházejí. Tyto dva zakladatelské dokumenty a následná autorizace příslušným orgánem jsou důvodem pro vznik nadace, právnické

134


135

Burgard, U.: Gestaltungsfreiheit im Stiftungsrecht : Zur Einführung korporativer Strukturen bei der Stiftung.

Köln: Verlag Dr. Otto Schmidt, 2006, s. 76 136


65

osoby s vlastní právní subjektivitou. „Ve skutečnosti jde o závazek učiněný vůči právnické osobě, která vzniká současně s tímto závazkem, tuto právnickou osobu určitým způsobem dotovat.“137 Zakladatelem může být jak fyzická, tak také právnická osoba, v obou případech však musí být zakladatel plně způsobilý k právním úkonům. Německé nadace disponují stejně jako ty české správní a dozorčí radou. Navíc se můžeme v případě vědeckých nadací setkat s technickým orgánem, tzv. „Beirat“. Mnohem dříve než u nás připouštěla německá právní úprava vznik nadací, které se orientovaly k soukromým účelům. Žádnou výjimkou zde nebyly nadace rodinné, které současný Občanský zákoník také bere na vědomí, či tzv. podnikové nadace, které jsou literaturou označovány za „moderní formy průmyslového vlastnictví“. Dále je možné setkat se s nadacemi dobročinnými nebo nadacemi na podporu výzkumu. Svůj díl v německé společnosti tvoří i církevní nadace. Úprava účelu nadace je tedy ještě mnohem benevolentnější než v českém nadačním právu. Víceméně jsou povoleny všechny druhy účelů, pokud neodporují platnému právnímu řádu a jsou současně v souladu s veřejným pořádkem. Omezeny jsou pouze nadace, jejichž majetek by sloužil výhradně k potřebám zakladatele. Literatura svobodu v oblasti vymezení nadačního účelu vysvětluje následovně: „Tato pružnost z hlediska diverzifikace cílů nadací je záměrná, neboť umožňuje přizpůsobit nadační sféru potřebám současnosti a vyplnit tak operativně mezery v sociálních programech státu, jehož mašinerie je v tomto porovnání nepochybně těžkopádnější a málo přizpůsobivá.“138 Tato úprava se jeví jako vhodným řešením toho, jak pojmout právní úpravu účelu nadací. K pozitivnímu výslednému efektu samozřejmě výraznou měrou přispívá rychlejší adaptace soukromého sektoru. Změna nadačního účelu je možná po splnění všech zákonných podmínek. V případě nadace, která již dále nemůže naplňovat svůj účel, je možné přistoupit ke změně účelu či dokonce k jejímu sloučení s jinou nadací, která má podobně specifikovaný účel. Poslední možností je zrušení dané nadace. Ve všech situacích je přísně respektována zakladatelova vůle. Touto úpravou se účel německých nadací velice shoduje s českým režimem.

137


138


66

Další otázkou je právní úprava názvu německých nadací. Na rozdíl od Občanského zákoníku, který požaduje, aby součástí názvu nadace bylo celé slovo „nadace“, německý občanský zákoník tuto povinnost nezná. Nadace je malou výjimkou vzhledem k tomu, že ostatní typy právnických osob tuto povinnost splnit musí, což občas komplikuje postavení nadací a jejich vztahy. „Často mají totiž obchodní společnosti slovo „Stiftung“ (nadace), i když se jedná o obchodní společnost a s právní formou nadace má jen málo společného. Do budoucna je považováno za vhodné tento nedostatek odstranit.“139 Zcela srovnatelná s českým právním řádem je úprava oblasti veřejné prospěšnosti. I když Česká republika stále očekává přijetí zvláštního zákona, který bude tuto problematiku upravovat, přístup k veřejné prospěšnosti se neliší. Veřejná prospěšnost v obou případech hraje spíše vedlejší roli a její vliv se projevuje především ve fiskální oblasti. Ve srovnání s jinými evropskými právními úpravami je tento režim poněkud elementární. Co se týče judikatury jako relevantního pramene práva, hrají v německém nadačním právu stejně jako v českém soudní rozhodnutí důležitou roli. Ačkoliv nemůže být Německo spojováno s čistě precedenčním systémem, nelze ani konstatovat, že by judikatura byla naprosto bezvýznamná. Takovýto přístup k rozhodování soudů je velice blízký tomu českému. Pravomoc soudů je upravena značně odlišně s ohledem na rozdílnou organizaci soudnictví. „Pokud se týká rozhodování o civilně právních otázkách nadačního práva, jako jsou vztahy mezi nadací a nadátorem, mezi orgány nadace navzájem či mezi nadací a destinatáři nadace, toto obsahují rozhodnutí a stanoviska nejvyšší civilní instance – Bundesgerichtshofu. Judikatura týkající se problémů autorizace, dohledu nad nadacemi a zániku nadací je soustředěna u Nejvyššího správního soudu (Bundesverwaltungsgericht). Konečně otázky veřejné prospěšnosti nadací náležejí do rozhodovací pravomoci nejvyšší instance ve finančních věcech (Bundesfinanzhof).“140 Projednání jednotlivých věcí je tedy blíže specifikováno odlišnou věcnou příslušností, která je dána výše zmíněnou odlišnou organizační strukturou justiční soustavy, která mimo jiné souvisí s právním režimem

139


140


67

reprezentovaným zčásti soukromým, zčásti veřejným právem. Po celkovém shrnutí těchto pramenů si můžeme učinit kompletní obraz nadace v německém prostředí. Oblasti přímo obsažené v základní federální úpravě podléhají nejvyšším institucím, které jsou vyjmenovány výše. Problematika, která není upravena na federální úrovni, pak teprve může podléhat jednotlivým níže postaveným institucím jednotlivých zemí. Co se týče podnikání, tato oblast není v německém občanském zákoníku vůbec upravena. Často se tedy stává předmětem akademických diskusí. Na druhou stranu se však v praxi můžeme setkat s četnými případy podnikání nadací. V tomto ohledu české nadační právo disponuje výrazně lepším řešením. Nadace může být zrušena, pokud je taková možnost zakotvena v zakládacích dokumentech, tedy v nadační listině nebo ve statutu. Dále také přichází v úvahu výše uvedená nemožnost naplnění účelu nebo zaměření účelu proti obecnému blahu. Tato rozhodnutí činí správní rada a podléhají následnému přivolení příslušného orgánu dohledu. „V Německu přichází v úvahu nucené zrušení nadace, pokud se naplňování účelu stalo nemožným nebo je v rozporu s veřejným blahem.“141

141


68

6.

Závěr Občanský zákoník znamená pro právní úpravu nadací a nadačních fondů značné

změny co se týče částečně jejich postavení v české společnosti a také jejich praktického fungování. Rekodifikace, která je revoluční svojí liberalizací, konečně přiblížila režim českých nadačních subjektů evropským standardům a umožnila tím i jistou emancipaci institutu nadace. Právní úprava nadací bude však i nadále formována a jednotlivé nedokonalosti, které rekodifikace obsahuje, budou časem odstraněny novelizacemi nebo rozhodovací činností soudů do ustáleného fungujícího systému. České nadační právo ušlo za poslední tři desetiletí velkou cestu správným směrem a z několika základních ustanovení se právní úprava rozrostla do zcela plnohodnotného stavu, který nadačním subjektům poskytuje široký prostor a velké možnosti pro jejich zakládání a náležitý provoz. V této práci jsem se zaměřila na současný stav nadačního práva s důrazem na Občanský zákoník, který nahradil původní právní úpravu obsaženou v Zákoně o nadacích. Tento zvláštní zákon po dlouhé době, kdy v české společnosti výrazně chyběla kompletní právní úprava nadací, učinil razantní změnu a věnoval se výhradně nadační problematice ve všech ohledech. V převážné míře převzal Občanský zákoník ustanovení Zákona o nadacích, změnil se spíše teoretický postoj k nadacím a nadačním fondům. Inspiroval se jak legislativní činností doby předválečné, což se projevuje třeba v odlišné terminologii, tak také evropskou právní úpravou nadací. Dále jsem identifikovala některé z problematických otázek, které se v Občanském zákoníku vyskytují a zhodnotila, do jaké míry přinesla rekodifikace zlepšení dosavadního stavu a zda naplnila očekávání. Komparace s německým nadačním právem odhalila, že zejména po rekodifikaci soukromého práva jsou si nadační subjekty v obou zemích skutečně blízké. Ve většině oblastí se jejích právní úprava shodovala. Na konkrétní odchylky mezi nimi v práci poukazuji. Jako hlavní nerovnost bych uvedla časnější liberalizační tendence v německém právu, které mají na nadační subjekty v demokratickém státě silný vliv a ulehčují jim naplňovaní účelu, pro který jsou zakládány. Výsledky těchto tendencí ještě nejsou zcela rozpoznatelné v praxi a bude tak věcí následujících několika let a získávání hodnotných zkušeností s novými instituty, aby mohl být utvořen výsledný 69

rámec a provedeno zhodnocení, zda mělo uvolnění na nadační oblast pozitivní efekt. Nejenom německé nadace společně s těmi českými, ale všechny evropské nadační subjekty v 21. století procházejí vývojem a charakterizují je podobné liberalizační trendy. Nadační oblast je díky tomuto faktu stále profesionálnější. Do budoucna by dalším přínosem do této oblasti mohl být Statut evropské nadace (Fundatio Europea)142, který je v současné době zatím ve fázi příprav a projednávání. Tak jako tak současně nastavený směr vývoje nadační sféry směřuje k dalšímu rozvoji nadačního práva, nárůstu počtu nadací a nadačních fondů a větší angažovanosti občanů díky dostatečně vymezenému prostoru, pro uplatnění soukromých iniciativ.

142



70

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ Knižní publikace Eliáš, K. a kol.: Občanské právo pro každého. Pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 316 stran Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, 1736 stran Ronovská, K.: Spolkové a nadační právo. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 1. vydání, 110 stran Frič, P. a kol.: Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001, 194 stran Ronovská, K. a kol.: Metamorfózy nadačního práva v Evropě a České republice na počátku 21. století. Brno: Masarykova univerzita, 2015, 1. vydání, 202 stran Dittrich, R.: Manz Taschenkommentare – ABGB. Wien: Manzsche Verlags, 2005, 894 seiten Hurdík, J., Telec, I.: Zákon o nadacích a nadačních fondech – Komentář. Praha: C. H. Beck, 1998, 1. vydání, 332 stran Dvořák, T.: Nadace a nadační fondy. Text zákona s poznámkami. Praha: ASPI, a. s., 2007, 88 stran Doležalová, A.: Hlávkovi předchůdci a pokračovatelé. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 4/2014. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2014, 132 stran Hurdík, J.: Problémy nadačního práva. Brno: Masarykova univerzita, 1994, 1. vydání, 143 stran 71

Deverová, L. a kol.: Průvodce neziskovým právem I. Praha: ICN – Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací, 1996, 1. vydání, 167 stran Ronovská, K.: Nové české nadační právo v evropském srovnání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, 348 stran Hurdík, J.: Právnické osoby a jejich obecná právní typologie. Praha: C. H. Beck, 2003 Burgard, U.: Gestaltungsfreiheit im Stiftungsrecht: Zur Einführung korporativer Strukturen bei der Stiftung. Köln: Verlag Dr. Otto Schmidt, 2006, 823 seiten

Andrick, B. et al.: Die Stiftung, Jahreshefte zum Stiftungswesen, 7. Jahrgang. Frankfurt am Main: Peter Lang AG, 2013, 221 seiten

Lohse, T.: Die Dauer der Stiftung. Berlin: Akademie Verlag, 2011, 576 seiten Schulze, R. et al.: Bürgerliches Gesetzbuch. Kommentiertes Vertrags- und Prozessformularbuch. Baden-Baden: Nomos, 2011, 2520 seiten

Články v odborných časopisech Ronovská, K.: Nadační fond po rekodifikaci soukromého práva. Subsidiarita, či analogie uvnitř nadačního práva?. Právní rozhledy 13-14/2013, str. 494 Ronovská, K., Havel, B.: Nadační fond v realitě nového občanského zákoníku. Právní rozhledy 3/2014, str. 82 Ronovská, K.: Pět důvodů, proč nepožadovat pro zakladatelská právní jednání u nadačních fondů a ústavů povinnou formu notářského zápisu. Bulletin advokacie, roč. 2014, č. 11, str. 48 – 50 Suchá, A.: Nadace a nadační fondy dle NOZ. Rekodifikace a praxe 2/2014, str. 2 – 5

72

Morávek, Z.: Nadace a nadační fondy z daňového a účetního hlediska, 1. část. Daně a právo v praxi 2009/6 Morávek, Z.: Nadace a nadační fondy z daňového a účetního hlediska, 2. část. Daně a právo v praxi 2009/7 Internetové zdroje Veřejný rejstřík a sbírka listin, seznam nadací, dostupné online z: https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-$firma?p%3A%3Asubmit=x&.%2Frejstrik%24firma=&nazev=nadace&ico=&obec=&ulice=&forma=&oddil=&vlozka=&soud=& polozek=500&typHledani=STARTS_WITH&jenPlatne=PLATNE [citováno dne 12. 10. 2015] Luxová, L.: Vztah nadací a nadačních fondů v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, dostupné online z: http://www.epravo.cz/top/clanky/vztah-nadaci-a-nadacnich-fondu-v-zakone-c-892012sb-obcanskem-zakoniku-95751.html?mail [citováno dne 12. 10. 2015] Sojková, K.: Nadační fond podle nového občanského zákoníku, dostupné online z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nadacni-fond-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku94584.html?mail [citováno dne 15. 10. 2015] Známka kvality pro nadace a známka kvality pro nadační fond, dostupné online z: http://www.donorsforum.cz/sluzby-a-projekty/znamka-kvality.html [citováno dne 15. 10. 2015] Sněmovní tisk 989, vl. n. z. o statusu veřejné prospěšnosti, dostupné online z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=989 [citováno dne 16. 10. 2015]

73

Nový občanský zákoník, Obecná část, Obecně, dostupné online z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecna-cast/obecne [citováno dne 16. 10. 2015] Frištenská, H. a kol.: Průvodce občanským zákoníkem pro nadace a nadační fondy. Fórum dárců, 2013, 98 stran, dostupné online z: http://www.donorsforum.cz/nadace-a-fondy/novy-obcansky-zakonik.html [citováno dne 28. 10. 2015] Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, dostupné online z: http://hlavkovanadace.cz/o_nadaci.php [citováno dne 18. 11. 2015]

Právní předpisy Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník Zákon č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

74

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Judikatura Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2013, sp. zn. 7 Cmo 326/2012 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 808/2002 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. dubna 2001, sp. zn. 32 Cdo 2526/2000 Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 413/2002 Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. III. ÚS 429/2000 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. září 2000, sp. zn. 7 Cmo 1203/99

Další prameny Ronovská, K.: K základním identifikačním znakům nadace (nadačního fondu) patří bezpochyby její název a sídlo. Jakým způsobem je nastaven právní rámec pro určování těchto atributů v novém občanském zákoníku?. Systém ASPI, č.: LIT46190CZ Zemanová, K., Šafra, J.: Orgány nadace dle nového občanského zákoníku. Systém ASPI, č.: LIT46665CZ Nástin řešení některých výkladových problémů právní úpravy nadačních fondů v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Systém ASPI, č.: LIT47368CZ 75


76

Právní úprava nadací a nadačních fondů Abstrakt Diplomová práce se věnuje tématu nadací a nadačních fondů s důrazem na současnou právní úpravu, která je po rekodifikaci soukromého práva znovu začleněna do obecného právního předpisu. Po krátkém úvodu do problematiky nadací a nadačních fondů následuje kapitola obsahující historický rozbor nadací na českém území od 9. století. Postupně poukazuje na podstatné změny, kterými nadace prošly a které zapříčinily jejich nynější podobu. Třetí kapitola je nejdůležitější a současně také nejobsáhlejší částí diplomové práce, jelikož se zaměřuje na současnou právní úpravu. Definuje institut nadace a nadačního fondu v dnešní společnosti a detailně se věnuje jednotlivým nadačním subjektům upraveným blíže ve dvou oddělených podkapitolách. Práce vymezuje nadační účel, majetek a orgány, které jsou elementárními znaky obou nadačních subjektů. Dále je blíže popsán proces založení a vzniku i opačný proces zrušení a zániku. Kapitola ještě formuluje status veřejné prospěšnosti a ve svém závěru se věnuje nové terminologii, kterou do nadačního práva přinesla rekodifikace. Následuje kapitola čtvrtá, která srovnává současnou právní úpravu s úpravou předešlou, obsaženou ve zvláštním zákoně. Jsou zde identifikovány jak konkrétní změny, tak také celková proměna teoretického postoje k nadacím a nadačním fondům. Kapitola je zakončena přehledem významné judikatury. I kapitola pátá je založena na srovnání. Nazývá se Komparace české a německé právní úpravy nadací a, jak sám název napovídá, pojednává jednak o rozdílech mezi úpravami jednotlivých států, ale také o jejich velice důležitém souladu, který je po rekodifikaci skutečně zřetelný. Obě země spojují v posledních letech především silné liberalizační tendence. Účelem této práce je poskytnout ucelený obraz o nadační oblasti v České republice, identifikovat problematické otázky, analyzovat přínos změn a případně také vymezit účel judikatury do budoucna. Klíčová slova Nadace, nadační fond

77

Legislation governing foundations and endowment funds Abstract The diploma thesis deals with the topic of foundations and endowment funds with a focus on a current legislation, that is reincorporated into the general legislation after the recodification of the private law. Brief introduction to the topic of foundations and endowment funds is followed by the chapter containing a historical analysis of foundations on the Czech territory since the 9th century. Significant changes, which the foundations went through and caused their present form, are highlighted. The third chapter is the most important and the longest part of the thesis, as it focuses on a current legislation. The chapter defines the institutes of foundation and endowment fund in the contemporary society and it is divided into the two subchapters that concerns both endowment entities separately. The diploma thesis defines the purpose, property and bodies. There is further clarified the establishment and formation process and the reverse dissolution and termination process of these legal entities. In addition, the chapter formulates the Public Benefit Status and the conclusion is devoted to the new terminology brought by the recodification. It is followed by the fourth chapter, which compares a current legislation with the previous one, that was contained in the special legal act. The thesis identifies both the specific changes and the overall transformation of the theoretical attitude to foundations and endowment funds. The chapter ends with the overview of relevant case law. Even the fifth chapter is based on the comparison. It is called The Comparison of Czech and German legislation of foundations. It deals both the differences and similarities as the chapter’s title suggests. Both countries were in last years united under the strong liberalizing tendencies. The purpose of this thesis is to provide a comprehensive picture of foundations in the Czech Republic, to identify problematic issues, to analyse the benefits of the recodification and to define the purpose of the case law in the future.

Key words Foundation, endowment fund 78

Právní úprava nadací a nadačních fondů

Recommend Documents