PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ. Mgr. Katarína Danková JUDr. Vladimír Pelc

PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ Mgr. Katarína Danková JUDr. Vladimír Pelc

CSSP 2014

Publikace vznikla díky finanční podpoře z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

Odpovědný redaktor: PhDr. Marie Šusterová Korektorka: PhDr. Hana Pelešková Grafická úprava publikace a obálky: Jaroslava Jones Tisk: Ing. Bohuslav Šír 1. vydání Náklad: 700 ks Copyright CSSP 2014

Obsah Seznam zkratek

4

1. Úvodní slovo

5

2. Klíčové pojmy problematiky obětí trestných činů

7

2.1 Oběť trestného činu a osoba poškozená

9

2.2 Viktimizace

15

2.3 Trestný čin

16

2.4 Trestní řízení

17

3. Orientace v zákoně o obětech trestných činů

20

4. První kontakt s obětí

23

5. Právo na informace

26

5.1 Rozsah informační povinnosti

27

5.2 Fáze poskytování právních informací a způsob plnění informačních povinností

27

Poučovací formuláře pro „prosté“ oběti trestných činů a pro zvlášť zranitelné oběti (možno stáhnout na www.intervencnicentrum.cz)

30

6. Účast oběti v trestním řízení

34

6.1 Nutná účast oběti v trestním řízení

34

6.1.1 Trestní oznámení

35

6.1.2 Souhlas s trestním stíháním

37

6.1.3 Výslech oběti

38

6.2 Dobrovolná účast oběti v trestním řízení

41

6.3 Ochrana oběti před pachatelem

42

6.3.1 Ochrana oběti v soukromí

42

6.3.2 Ochrana oběti při úkonech trestního řízení

43

6.4 Náhrada újmy způsobené trestným činem

44

7. Právo na peněžitou pomoc od státu (odškodnění)

46

7.1 Účel peněžité pomoci

46

7.2 Nejdůležitější ustanovení zákona o obětech trestných činů z pohledu peněžité pomoci

47

7.3 Okruh oprávněných osob, výše peněžité pomoci a další podmínky peněžité pomoci

48

7.4 Žádost o poskytnutí peněžité pomoci

51

Přílohy č. 1-4 1. Vzor trestního oznámení

53

2. Vzor prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život

54

3. Vzor žádosti o bezplatného zmocněnce

55

4. Vzor návrhu na předběžné opatření podle trestního řádu

56

O autorech

58

Seznam zkratek LPS

Listina základních práv a svobod, vyhlášená předsednictvem České národní rady dne 16. 12. 1992 jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.), ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014)

obč. zák.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (účinný do 1. 1. 2014)

přest. zák.

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

tr. řád

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

tr. zák.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Ústava

Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 515/2002 Sb., ústavního zákona č. 319/2009 Sb., ústavního zákona č. 98/2013 Sb.)

ZOTČ

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů).

Právní pomoc obětem trestných činů

1. Úvodní slovo autorů Centrum sociálních služeb Praha – středisko Intervenční centrum přišlo s ideou vytvořit publikaci, která novým způsobem zpracuje problematiku právní pomoci obětem trestných činů. Základní myšlenkou, která se zrodila v průběhu vzdělávacího semináře věnovaného novému zákonu o obětech trestných činů, jenž pod záštitou Intervenčního centra Praha vedli v červnu 2013 autoři této publikace, bylo vytvořit dílo, které by poskytlo komplexní metodiku k plnému využití právního instrumentária, jež může v konkrétní situaci pomoci oběti trestného činu. Tohoto vzdělávacího semináře pořádaného v krásných secesních prostorách primátora hlavního města Prahy se účastnili kromě pracovníků pomáhajících organizací a neziskového sektoru také policisté a zástupci justice. Publikace byla vytvořena v průběhu projektu „Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce - přenos znalostí a zkušeností ze zahraničí“. Tento projekt s mezinárodním rozměrem realizovala v letech 2012 - 2014 příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Praha. Projekt byl podpořen globálním grantem Mezinárodní spolupráce z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Je zaměřený na posílení profesionálních kompetencí cílové skupiny českých odborníků, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi domácího násilí. Patří mezi ně zástupci organizací a institucí vyšších a nižších územně samosprávných celků a pracovníci pomáhajících organizací. Hlavním účelem projektu bylo přispět ke zlepšení interdisciplinární spolupráce při ochraně před domácím násilím a ke zvýšení senzibility odborníků k této problematice. Vzdělávací workshopy, semináře a pracovní stáže napomohly ke zvýšení informovanosti odborníků. Partnery v projektu byly zkušené organizace z Rakouska, Itálie a Velké Británie, konkrétně se jedná o Centrum na ochranu proti násilí v Linci, azylový dům Kolping Österreich v Mistelbachu, Asociaci GEA pro solidaritu žen proti násilí v italském Bolzanu a jednu z největších britských charitativních organizací The Haven Wolverhampton. Pracovníci Intervenčního centra Praha získali u zahraničních partnerů podněty zaměřit se mimo jiné i na ochranu obětí trestných činů v praxi. Podle našeho názoru je pro důslednou ochranu a efektivní pomoc důležitým článkem informovaný a citlivý člověk, který přichází do kontaktu s obětí (sociální pracovník, právník, úředník, informační pracovník, policista, státní zástupce, soudce, justiční pracovník apod.). Z pohledu neziskového sektoru je žádoucí, aby jeho pracovníci byli dobře seznámeni s problematikou domácího násilí, znali síť pomáhajících organizací v regionu a dokázali oběť v první fázi efektivně podpořit v dalších krocích, které ji vedou ven z kruhu násilí. Publikace se proto zaměřuje na metodiku práce s oběťmi trestných činů pro pomáhající profese v kontextu nového zákona o obětech trestných činů. Proto v názvu úmyslně hovoříme o právní pomoci, ačkoli to není úplně přesné, avšak je 7

to jistě výstižnější než spojení, které používá zákon o obětech trestných činů, a sice „poskytování právních informací“. Naší snahou je, aby výklady znění zákona byly srozumitelné a jasné, přitom fakticky správné. Usilovali jsme o přehledně strukturovanou charakteristiku postupů při efektivním pomáhání obětem trestných činů. Z hlediska metodiky je totiž důležité informovat oběť postupně o možnosti ochrany a využívat přitom jednoduchých pouček. Profesionálním přístupem pomáhajícího pracovníka se daří oběť připravit na jednotlivé úkony trestního řízení tak, aby složitý proces fyzicky i psychicky zvládla, nebála se spolupracovat, vypovídat a získala zpět svou sebedůvěru a sebejistotu. Z pracovní stáže v Centru na ochranu proti násilí v Linci si účastníci „odnesli“ zkušenost, že i zvlášť zranitelná oběť, která cítí oporu u kontaktního pracovníka a získá v pravý čas potřebné informace, se může stát suverénním svědkem před soudem. Čtenáři této publikace mohou být prakticky všichni zájemci o problematiku obětí trestných činů. Primárně však bude sloužit pro pracovníky intervenčních center, ale i jiných pomáhajících organizací. Dále může být cennou pomůckou i pro pracovníky orgánů sociálněprávní ochrany dětí (tzv. OSPOD) a sociální pracovníky městských částí, kteří pracují se seniory, ale i další odborníky, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi trestných činů. Autoři se snažili vypořádat s nelehkým úkolem vtělit rozbor složitých právních institutů do podoby čitelné i pro neprávníky a zachovat přitom věcnou správnost vyjádření. Pro řešení složitých právních problémů bude proto čas od času nezbytné, aby čtenář nahlédl do komentáře1, který rozpracovává jednotlivé otázky vyčerpávajícím způsobem a komplexně, tedy z více úhlů pohledu. Pro názorné pochopení problematiky a právních institutů, týkajících se ochrany obětí trestných činů a pomoci jim, se v textu uvádí několik názorných příkladů vycházejících z následujícího smyšleného příběhu: Manželský pár, Lenka a Lukáš, se přestěhoval natrvalo do Prahy. Oba manželé zde měli slušnou práci a několik opravdu dobrých přátel. Přesto jejich životy nebyly zality sluncem. Z důvodu zvýšení přehlednosti je na závěr dvou kapitol (2 a 4) obsaženo krátké heslovité shrnutí probrané problematiky. Bližší informace o projektu najdete: www.csspraha.cz nebo www.intervencnicentrum.cz.

1 Doporučujeme následující komentář: Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, 320 str. 8

2. Klíčové pojmy problematiky obětí trestných činů Předpokladem poskytování služeb obětem trestných činů v oblasti práva je znalost základních právních termínů, které používá zákon (či jiný právní předpis) nebo které jsou používány praxí. Porozumění těmto pojmům je klíčové pro dobrou orientaci v problematice a následně pro poskytování pomoci k efektivnímu uplatnění práv obětí trestných činů. V této kapitole se proto zabýváme stěžejními pojmy, se kterými se nezbytně potká každý při poskytování služeb obětem trestných činů, např. při poskytování tzv. právních informací ve smyslu zákona o obětech trestných činů (k poskytování právních informací srov. § 4 a 6 ZOTČ)2. Výběr pojmů není nahodilý a obsahuje pouze ty, u nichž nestačí pouhá definice nebo stručná charakteristika, ale které je nutné rozebrat podrobněji, a to z důvodu jejich obecnosti nebo charakteristického vztahu k pojmům obdobným. Jedná se o následující pojmy: oběť trestného činu, poškozený, viktimizace, trestný čin, trestní řízení. Výchozím pojmem právní úpravy zkoumané materie je pojem oběť, který se od účinnosti zákona o obětech trestných činů (tj. od 1. 8. 2013) významově přiblížil skutečnému obsahu tohoto pojmu, jak je obecně vnímán. Přiblížil se tím pádem také významu pojmu oběti, jak je používán v jiných společenskovědních disciplínách, než je právo (např. ve viktimologii), Před účinností tohoto zákona byla oběť v právním řádu vymezena velmi restriktivně, a to tak, že zákon opomíjel velkou část obětí trestných činů. Důvodem byla mimo jiné skutečnost, že pojem oběti byl vymezen pouze pro účely peněžité pomoci. Navíc faktický obsah tohoto pojmu byl do značné míry tvořen tzv. bodovou vyhláškou (srov. vyhlášku č. 440/2001 Sb.), tedy podzákonným právním předpisem. Jelikož jedním z hlavních účelů přijetí ZOTČ bylo upravit náležitě vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a obětí, byl pojem oběti rozšířen. Na tomto místě se však sluší připomenout, že při aplikaci ZOTČ je nutné, i přes významové přiblížení pojmu oběti v zákoně a pojmu oběti, jak je obecně pojímán, vnímat rozdíly mezi nimi. Při poskytování právní pomoci a právních informací je třeba vykládat pojem oběti pouze ve smyslu zákonné definice. Zákon dále nově zavedl pojem zvlášť zranitelné oběti. Rozšířená práva obětí se nezbytně projevila i v jejich postavení v rámci trestního řízení, kde je pro osobu zasaženou trestným činem tradičně užíván pojem poškozený. Vztahem těchto pojmů je nutné se zabývat a rozlišovat je (k pojmům oběti a poškozeného viz kap. 2.1). 2 Právní informace ve smyslu zákona o obětech trestných činů § podrobně rozebírá kap. 5 této publikace. 9

Ačkoli viktimizace není logicky zákonným pojmem, zákonodárce již pracuje s termínem „druhotná újma“ (srov. § 2 odst. 4 písm. d), odst. 5, § 3 odst. 2 a rubriku nad § 17 až 22 ZOTČ), která představuje výsledek tzv. sekundární viktimizace3. Zákon ve vztahu k tzv. zvlášť zranitelným obětem hovoří o „zvýšeném nebezpečí způsobení druhotné újmy“. V rámci pojmu viktimizace se budeme zabývat i podřazenými pojmy, kterými jsou primární viktimizace, sekundární viktimizace a opakovaná viktimizace. Pochopení pojmu viktimizace má praktický význam pro určení, zda určitá osoba je či není obětí trestného činu, určení charakteristiky oběti a míry její možné další viktimizace. Rozpoznání všech uvedených atributů je předpokladem efektivního a individuálně zaměřeného poskytnutí pomoci oběti trestného činu. Potřeby obětí totiž mohou být stejně jedinečné a komplikované jako lidské povahy a jejich příběhy, zvláště když jsou zasaženy trestnou činností, jejíž rozmanitost (v tomto případě v negativním slova smyslu) často předčí i naše nejdivočejší představy. Taková identifikace pak z druhé strany vymezuje rozsah práv dotyčné osoby a případné povinnosti orgánů činných v trestním řízení, ale také pomáhajících profesí, např. kontaktních pracovníků pomáhajících organizací (k pojmu viktimizace viz kap. 2.2). O oběti lze hovořit pouze tam, kde došlo ke spáchání trestného činu. Nikoli každá újma, která je člověku způsobena protiprávním jednáním, je způsobena trestným činem (může jít např. o přestupek nebo soukromoprávní delikt). Vedle toho také platí, že újma ve smyslu právním nemusí odpovídat představě konkrétního člověka o újmě, kterou mu někdo jiný způsobil, nebo která mu byla způsobena (např. absence příčinné souvislosti mezi jednáním domnělého škůdce a újmou, která nastala u osoby, jež se považuje za oběť). Trestnými činy jsou pouze nejzávažnější protiprávní jednání narušující nejdůležitější individuální nebo společenské zájmy a ohrožující tak hodnoty, přijímané většinou společnosti jako základní a nezbytné. Charakter těchto jednání ve spojení s jejich závažností pak odůvodňuje široký katalog práv, který zákonodárce obětem trestných činů přiznává, neboť v zásadě platí přímá úměra mezi závažností trestného činu a velikostí újmy, způsobené oběti (k pojmu trestný čin viz kap. 2.3). Trestné činy se projednávají v trestním řízení. Jedná se o poměrně složitý a vysoce formalizovaný proces, jehož se účastní osoby disponující silnými pravomocemi (orgány činné v trestním řízení), osoba obviněná z trestného činu, která má právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu, jež zpravidla realizuje prostřednictvím kvalifikované osoby, kterou může být pouze advokát. Postavení oběti jako poškozeného v trestním řízení se postupně posiluje, což pro oběť představuje větší možnost dosažení satisfakce, o kterou usiluje. V daném kontextu nemáme na mysli pouze satisfakci materiální (např. v podobě obdržení peněžité náhrady za újmu způsobenou trestným činem), ale i satisfakci morální, a to např. v podobě náležitého objasnění trestného činu a spravedlivého potrestání pachatele (k pojmu trestní řízení viz kap. 2.4 a podrobněji k němu z pohledu účasti oběti v něm viz kap. 6). 3 Důvodová zpráva k ZOTČ dokonce „druhotnou újmu“ a „sekundární viktimizaci“ ztotožňuje, což je drobná nepřesnost. 10


2.1 Oběť trestného činu a osoba poškozená Oběť trestného činu a osobu poškozenou bychom mohli ve vztahu k trestnému činu označit za pasivní subjekt oproti pachateli, který je ve vztahu k trestnému činu subjektem aktivním4. Pojmem oběti se zabývají především vědecké disciplíny, jakými jsou kriminologie, viktimologie, kriminalistika a psychologie. Používá jej také zákon o obětech trestných činů. Oběť je v legislativním pojetí předně subjektem pomoci ze strany státu. Pojem poškozený je naproti tomu pojmem čistě procesním a používá jej trestní řád, který upravuje trestní řízení. Zákon o obětech trestných činů definuje oběť, osobu pozůstalou, kterou rovněž považuje za oběť, a oběť zvlášť zranitelnou, která je podkategorií obecnějšího pojmu oběť. Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, byla způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil (§ 2 odst. 2 ZOTČ). V tomto případě se jedná o tzv. přímou oběť. Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou (§ 2 odst. 3 ZOTČ). Taková oběť se v literatuře označuje jako oběť nepřímá5. Pojem zvlášť zranitelná oběť je podkategorií pojmu „oběť“ a je vymezena v § 2 odst. 4 ZOTČ. Platí tedy, že každá zvlášť zranitelná oběť musí zároveň splňovat kritéria oběti. Zvlášť zranitelná oběť vyžaduje vyšší míru péče a ochrany, zvláštní přístup, a to z důvodu zvýšeného rizika sekundární nebo opakované viktimizace. Zvlášť zranitelnou obětí podle zákona je: • dítě (každá osoba mladší 18 let), • osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které ve spojení s různými překážkami může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy, • oběť trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zák., • oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní. 4 Rozdělení subjektu trestného činu je tradiční v některých zahraničních naukách trestního práva. 5 K pojmům přímá a nepřímá oběť srov. Danková, K. Pojem obeť trestného činu a jej postavenie v trestnom konaní v komparatívnom kontexte. In Jelínek, J., Gřivna, T. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního a kriminologického pohledu. Praha: Leges, 2014, str. 108–118. 11

V případě, že je obětí dítě nebo jde o oběť trestného činu obchodování s lidmi, jde bez dalšího o zvlášť zranitelnou oběť. Složitější je posouzení statusu zvlášť zranitelné oběti u osob hendikepovaných nebo osob se smyslovým poškozením a u obětí sexuálních a násilných trestných činů. Oběti, které jsou hendikepované nebo trpí smyslovým poškozením, budou zároveň zvlášť zranitelnými oběťmi pouze v případě, že to může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy. Musí jít tedy o hendikep nebo smyslové poškození určité závažnosti. Hendikepem tak bude např. mentální retardace, duševní nemoc nebo těžká asociální porucha osobnosti. Fyzický hendikep takové intenzity bude představovat např. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo tělesné postižení v důsledku ochromení končetin nebo mozkové obrny. U poslední skupiny zvlášť zranitelných obětí existují tři problematická místa. Především je nutné určit, co lze rozumět trestným činem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Otázkou je, zda sem mohou patřit pouze trestné činy uvedené v hlavě III trestního zákoníku, nebo i některé jiné, které sice nejsou zařazeny v uvedené hlavě, avšak materiálně (obsahově) jde o tzv. sexuální trestné činy. Podle našeho názoru je na místě extenzivní výklad, což bylo již v nauce zdůvodněno6. Trestnými činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti pro potřeby vymezení zvlášť zranitelné oběti tedy podle našeho názoru jsou zejména: • znásilnění (§ 185 tr. zák.), • sexuální nátlak (§ 186 tr. zák.), • kuplířství (§ 189 tr. zák.). Druhým problematickým bodem je určení existence zvýšeného nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na věk oběti, její pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo vztah oběti k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost oběti na takové osobě. Ačkoli se nejedná o kritérium, které by mělo být primární a které by bylo určující podle zákona o obětech trestných činů, o statusu zvlášť zranitelné oběti může napovědět závažnost spáchaného trestného činu (je však třeba ji bezpodmínečně znát). Další skutečností, která by mohla pomoci při určení statusu oběti, je porovnání závažnosti trestného činu a jejich následků, jak jej vnímá oběť, a jak je vnímána obecně (srov. např. praktické zkušenosti svoje i svých spolupracovníků). V případě pochybností se i v tomto případě pravidlo o presumpci tvrzeného postavení oběti, podle kterého každou osobu, která se cítí být zvlášť zranitelnou obětí, je třeba považovat za zvlášť zranitelnou, dokud nevyjde najevo opak (srov. přiměřeně § 3 odst. 1 ZOTČ). Posledním kritickým místem je určení trestných činů, které typicky obsahují prvek násilí či pohrůžku násilím. 6 Viz Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 37 a násl. 12


Za násilí se považuje použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného či očekávaného odporu. Podle trestního zákoníku se za násilí považuje i uvedení jiného do stavu bezbrannosti lstí (viz § 119 tr. zák.). Stavem bezbrannosti se rozumí kupř. hluboký spánek, silná opilost nebo omámení způsobené drogou. Taková lest pak může spočívat například v podání alkoholického nápoje s uspávacím prostředkem. Prvek násilí nebo pohrůžky násilí je přítomen zejména u následujících trestných činů: • trestné činy proti zdraví (trestné činy těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 146 tr. zák., ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 146a tr. zák., těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 tr. zák., ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 tr. zák.), • vydírání podle § 175 tr. zák., • některé trestné činy proti rodině a dětem (týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zák. a týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 tr. zák.), • některé trestné činy narušující soužití lidí (zejm. trestné činy nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zák. a nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zák.). V uvedeném výčtu nejsou uvedeny ty trestné činy, které spadají bez pochybností do jiné kategorie, např. trestný čin znásilnění podle § 185 tr. zák., který je trestným činem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. V konkrétním případě je totiž možné a u některých trestných činů to bude i obvyklé, že jejich oběti jsou tzv. zvlášť zranitelnými oběťmi, a to z více zákonných důvodů (je zde např. jak násilí, tak sexuální podtext, přičemž oběť je navíc dítětem, tedy osobou mladší 18 let).

13

Posouzení statusu oběti a zvlášť zranitelné oběti

OBĚŤ

bez dalšího

bez dalšího

ZVLÁŠŤ ZRANITELNÁ OBĚŤ

tzv. přímá oběť (§ 2 odst. 2 ZOTČ), tj. fyzická osoba, které byla nebo měla být trestným činem způsobena majetková nebo nemajetková újma tzv. nepřímá oběť (§ 2 odst. 3 ZOTČ), tj. pozůstalý po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela dítě [§ 2 odst. 4 písm. a) ZOTČ] oběť trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zák. [§ 2 odst. 4 písm. c) ZOTČ]

je-li znevýhodněna při uplatňování práv oběti

hendikepovaná osoba [§ 2 odst. 4 písm. b) ZOTČ]

existuje-li zvýšené riziko sekundární viktimizace

oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti [§ 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ] oběť násilného trestného činu [§ 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ]

Poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (§ 43 odst. 1 tr. řádu). Rozlišení pojmu oběti a poškozeného je složité v tom, že v určitých směrech je oběť pojmem širším a v určitých naopak pojmem užším. Nejdůležitějším rozdílem mezi oběma pojmy je, že obětí může být pouze fyzická a nikoli právnická osoba, neboť pouze člověk je schopen svými smysly vnímat útrapy spojené s trestným činem namířeným proti němu. Pojem poškozeného je také širší v tom smyslu, že osobou poškozenou může být i její právní nástupce (např. v případě postoupení pohledávky). Naopak poškozený je pojmem užším z toho pohledu, že újma této osobě již vznikla, kdežto obětí může být i osoba, které z trestného činu újma pouze hrozila, a dále v tom, že obětí může být na rozdíl od poškozeného i osoba pozůstalá po osobě, jež v důsledku trestného činu zemřela.

14


Rozdíly mezi obětí a poškozeným OBĚŤ

POŠKOZENÝ

CHARAKTERISTIKA

subjekt pomoci ze strany státu

procesní subjekt

SUBJEKT

fyzická osoba

fyzická osoba právnická osoba

ÚJMA

vzniklá hrozící

vzniklá

nemá právního nástupce

právní nástupce nastupuje do majetkových práv poškozeného

POSTAVENÍ PRÁVNÍHO NÁSTUPCE

Oběti trestné činnosti lze, jak vyplývá z předešlého textu, rozdělovat podle druhu újmy, která jim byla trestným činem způsobena nebo způsobena být měla - např. pachatel se o trestný čin „pouze“ pokusil nebo jej připravoval (v takovém případě však oběť nemůže být zároveň poškozeným, neboť u toho se vyžaduje reálný vznik újmy, tj. zpravidla dokonání trestného činu). Z uvedené tabulky vyplývá, že mohou nastat různé situace. Nejčastější samozřejmě bude, že oběť je zároveň osobou poškozenou. Může ovšem nastat případ, kdy půjde o oběť trestného činu, který byl „pouze“ připravován nebo o nějž se pachatel neúspěšně pokusil. I v těchto situacích však nelze a priori vyloučit vznik újmy (zejm. nemajetkové). V případě absence újmy o osobu poškozenou jít nemůže. Přesto může existovat reálné nebezpečí opakované viktimizace, což bude znamenat nutnou péči o osobu jako oběť trestného činu.

15

Rozdělení obětí podle druhu újmy DRUH ÚJMY

OBĚŤ POŠKOZENÝ

újma na zdraví

majetková škoda

nemajetková újma

bezdůvodné obohacení

PŘÍKLADY fyzická: zlomenina (např. končetiny, žeber, sanice), poškození důležitého orgánu, zohyzdění, popáleniny, vyražení zubů, nakažení pohlavní nemocí psychická: např. prodělání mučivých psychických útrap nebo vznik posttraumatické stresové poruchy ztráta věci (např. finančních prostředků, ať již hotovostních či bezhotovostních, šperků, motorového vozidla, výpočetní techniky), poškození věci (např. vylomení dveří, poškození nábytku, vysklení oken, poškození oblečení a šperků), usmrcení domácího zvířete rozvrácení rodinného života, ztráta zaměstnání, ztráta dobré pověsti (např. v důsledku obvinění z trestného činu, nařčení, šíření nepravdivých informací, zveřejněním citlivých fotografií nebo videí), narušení svobody rozhodování (např. uzamčením v bytě a neustálým kontrolováním), v intimní oblasti (např. donucením k pohlavnímu styku, ponižováním) například neoprávněným užíváním cizí věci, čímž na jedné straně dojde k obohacení pachatele a na druhé straně k ochuzení oběti (např. amortizace automobilu, ztráta možnosti užívat byt apod.)

Příklad č. 1: Lenku při nákupu potravin okradl neznámý muž, když jí v nestřežené chvíli, kdy si prohlížela zboží v regálu, sebral z nákupního košíku kabelku, ve které měla věci v hodnotě 15.000 Kč, a utekl z prodejny potravin. Řešení č. 1: V daném případě je Lenka prostou obětí, které vznikla majetková újma, a je zároveň osobou poškozenou. (Trestný čin neměl násilnou nebo sexuální povahu a nejde o trestný čin obchodování s lidmi, Lenka není dítětem ani hendikepovanou osobou a zároveň nemá žádný vztah k pachateli. Z útoku pachatele jí nevznikla újma na zdraví ani jiná nemajetková újma.) Příklad č. 2: Lenku cestou domů ze zaměstnání přepadl neznámý muž, který se jí snažil z ruky vytrhnout kabelku, ve které měla 15.000 Kč. To se mu však napoprvé nepodařilo, neboť Lenka ji pevně držela v rukou. Lupič musel Lenku dvakrát silně udeřit do obličeje, aby se zmocnil kabelky, čímž Lence způsobil zranění, která si vyžádala léčení po dobu 14 dní. 16


Řešení č. 2: V daném případě je Lenka prostou obětí, které vznikla jednak majetková újma, jednak jí bylo ublíženo na zdraví. (V daném případě jde o násilný trestný čin, bude tedy nutné zvažovat, zda Lenka nemůže být zvlášť zranitelnou obětí z důvodu existence zvýšeného rizika sekundární viktimizace. V případě, že by oběť byla např. cizinkou, může tato okolnost hrát významnou roli, neboť v důsledku toho může existovat zvýšené riziko sekundární viktimizace.) Příklad č. 3: Paní Lenka se stala obětí trestného činu znásilnění. Řešení č. 3: V takovém případě je Lenku třeba považovat za tzv. zvlášť zranitelnou oběť. (U oběti znásilnění zpravidla existuje nebezpečí vzniku druhotné újmy. Ke kritériím srov. § 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ. Pozor, tato kritéria jsou uvedena demonstrativně a je vždy nutné citlivě posoudit okolnosti konkrétního případu. V případech znásilnění je třeba zpravidla zkoumat kromě možného ublížení na zdraví, zejména rozsah nemajetkové újmy.) Příklad č. 4: Paní Lenka se stala obětí trestného činu, jejž proti ní spáchal její manžel Lukáš, kterého milovala, a nedokázala si vůbec vysvětlit, jak se něco takového mohlo stát, neboť mezi nimi panovala vždy maximální důvěra. Řešení č. 4: Bez ohledu na typ trestného činu je třeba Lenku považovat za zvlášť zranitelnou oběť, neboť zvýšené nebezpečí vzniku sekundární újmy je dáno blízkým vztahem k pachateli. Obdobné jsou případy, kdy je zvýšené nebezpečí vzniku sekundární újmy dáno závislostí oběti na pachateli (např. pachatel má vůči oběti vyživovací povinnost).

2.2 Viktimizace Viktimizaci můžeme definovat jako proces, v jehož průběhu vzniká v důsledku spáchaného trestného činu určité osobě újma. Tuto újmu můžeme z hlediska jejího původu rozdělit na újmu primární, sekundární a opakovanou; taktéž lze v této souvislosti hovořit o primární, sekundární a opakované viktimizaci. Těmto pojmům pak částečně odpovídají pojmy primární a sekundární oběť. Primární (prvotní) újma je způsobena přímo a bezprostředně trestným činem. Sekundární (druhotná) újma obecně není způsobena přímo trestným činem, ale přístupem orgánů a osob odlišných od pachatele, a to po spáchání trestného činu. Od sekundární újmy musíme odlišovat újmu opakovanou, která vzniká v důsledku dalšího trestného činu pachatele směřujícího vůči oběti (např. opětovné fyzické napadení). Příklad č. 5: Paní Lenka byla soustavně fyzicky napadána ze strany svého manžela Lukáše. Ten svou manželku rovněž soustavně psychicky týral. Jednoho dne napadání eskalovalo ve fyzický útok, při kterém Lenka utrpěla mnohočetnou komplikovanou zlomeninu ruky. Toto zranění si vyžádalo léčení po dobu 6 měsíců. Další tři měsíce se Lenka léčila na psychiatrii. Tyto újmy považujeme za újmy primární. 17

Paní Lenka vyhledala pomoc Policie ČR, kde se setkala převážně s ohleduplným jednáním. Jeden z policistů si však neodpustil poznámku, že za způsobenou újmu mohou její krátké sukně, které nosí. Toto jednání přispělo ke zhoršení jejího psychického stavu a následnému zhroucení, neboť se začala obviňovat, že za situaci si může ona sama. Tuto újmu považujeme za újmu sekundární. Po uzdravení se Lenka vrátila k manželovi, který ji v posledním měsíci léčení pravidelně navštěvoval v léčebně a přesvědčil ji o tom, že už nikdy nedopustí, aby se pohádali a došlo mezi nimi k vzájemnému konfliktu. Po návratu domů se však situace vrátila do starých kolejí a Lukáš pokračoval ve svém násilnickém chování. Tuto újmu označujeme jako opakovanou. Smyslem zákona o obětech trestných činů je především ochrana obětí před sekundární a opakovanou viktimizací a jeho správné uchopení ze strany osob pomáhajících obětem může být efektivním nástrojem k předcházení druhotné nebo opakované újmy. Primární újmě musí zabraňovat především systém veřejné moci.

2.3 Trestný čin O oběti ve smyslu zákona o obětech trestných činů lze hovořit v zásadě pouze tehdy, když došlo ke spáchání trestného činu. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný (srov. § 13 odst. 1 tr. zák.). Jde o jednání popsaná v trestním zákoníku (srov. zejm. jeho zvláštní část, tj. § 140 až 418 tr. zák.). Trestným činem není pouze dokonaný čin, ale také jeho příprava a pokus, nebo organizátorství trestného činu či návod a pomoc k němu (§ 111 tr. zák.). Zákon o obětech trestných činů považuje za trestný čin (tj. pro potřeby pomoci obětem) také čin jinak trestný. Umožňuje tak, aby pomoc obětem a jejich ochrana byla poskytnuta i v případech, kdy útočník není trestně odpovědný např. pro nedostatek věku (osoba mladší 15 let) či příčetnosti (osoba trpící vážnou trvalou duševní poruchou, která jí znemožňuje ovládat své jednání nebo rozpoznat jeho protiprávnost), avšak újma způsobená oběti je v zásadě stejná, jako by šlo o trestně odpovědnou osobu, tedy o pachatele trestného činu. Důležité je rozlišovat různé kategorie protiprávních činů, zejména odlišovat trestný čin a přestupek. Například u majetkových trestných činů je rozhodujícím kritériem výše způsobené škody. U násilných trestných činů může být určující např. doba potřebného léčení újmy na zdraví. Podle praxe se za trestný čin považuje úmyslné ublížení na zdraví, pokud porucha zdraví trvá po dobu nejméně 7 dnů a vyžaduje lékařské ošetření. V opačném případě (při tzv. drobné újmě na zdraví) půjde pouze o přestupek proti občanskému soužití [podle § 49 odst. 1 písm. c) přest. zák.].

18


Příklad č. 6: Lukáš byl při obědě vyrušen zvukem sekačky ze sousedního pozemku, kde nově přistěhovaný soused sekal trávu. Lukáš v úmyslu sousedovi naznačit, aby ho u oběda nerušil, hodil po sousedovi jablko, kterým ho zasáhl do obličeje a způsobil mu lehkou pohmožděninu, která zmizela do tří dnů. Řešení č. 6: Soused není obětí trestného činu, neboť Lukáš spáchal pouhý přestupek proti občanskému soužití (způsobil sousedovi drobnou újmu na zdraví). Příklad č. 7: Lukáše sousedovo rušení rozlítilo natolik, že druhý den ráno při cestě do práce napadl souseda na ulici. Jedním úderem pěstí mu zlomil nos. Doba léčení byla 14 dní. Řešení č. 7: Soused je obětí trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zák.7 [Pokud by porucha zdraví byla závažnější a doba léčení by byla minimálně 6 týdnů, jednalo by se zpravidla o těžkou újmu na zdraví, tj. o trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zák. V dané situaci bude složité posoudit, zda soused nemůže být zvlášť zranitelnou obětí. Bude nutné v obou variantách, tj. při ublížení na zdraví i těžkém ublížení na zdraví, posoudit, zda zde existuje okolnost, která u souseda zvyšuje nebezpečí jeho sekundární viktimizace, např. z důvodu jeho vysokého věku nebo zdravotního stavu. K tomu srov. kritéria uvedená v § 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ.] Příklad č. 8: Lukáš byl ten den natolik rozčilen, že poté, co mu Lenka vyčetla, že doma vůbec nepomáhá s úklidem a dělá po sobě jen nepořádek, napadl ji stejným způsobem jako souseda, tj. úderem pěstí jí zlomil nos. Doba léčení byla u Lenky stejně dlouhá jako v případě napadeného souseda. Řešení č. 8: V daném případě nebude Lenka pouze prostou obětí, ale bude zvlášť zranitelnou obětí, a to s ohledem na vztah k pachateli. (V rodině se mohou typicky vyskytnout zvlášť zranitelné oběti, a to jednak s ohledem na blízký vztah k pachateli, jednak kvůli možné závislosti oběti na pachateli. Závislost totiž může mít jak materiální, tak citový charakter.)

2.4 Trestní řízení Pokud policie nebo státní zastupitelství odhalí trestný čin, nebo oběť podá trestní oznámení, následuje zpravidla trestní řízení. Trestní stíhání se zahajuje procesním úkonem policie, a to po prošetření základních okolností, které nasvědčují spáchání trestného činu, nikoli tedy samotným podáním trestního oznámení. Trestní oznámení je pouhým podnětem pro policii, aby prošetřila, zda určité jednání je nebo není trestným činem (vzor trestního oznámení je obsažen v příloze č. 1).

7 Takové jednání se bude posuzovat jako trestný čin výtržnictví podle § 358 tr. zák., což však z hlediska kvalifikace oběti trestného činu není až tak důležité. Tato okolnost však může mít význam pro stanovení rozsahu primární újmy, neboť obětí může být útrpně vnímána i skutečnost, že byla napadena na místě veřejnosti přístupném. 19

Příklad č. 9: Paní Lenka šla po události popsané v příkladu č. 8 po ošetření v nemocnici na nejbližší služebnu Policie ČR, kde ústně (do protokolu) podala trestní oznámení na svého manžela Lukáše, který ji napadl. Zároveň s sebou přinesla lékařskou zprávu o způsobených zraněních, která byla ještě viditelná. Řešení č. 9: Policejní orgán sepsal úřední záznam o zahájení úkonů trestního řízení a začal prošetřovat okolnosti případu. Trestní řízení je proces, jehož hlavním účelem je objasnění trestného činu, zjištění a spravedlivé potrestání pachatele. Lze ho pro naše potřeby rozdělit na dvě základní fáze: I. přípravné řízení Přípravné řízení vede policejní orgán či státní zástupce. Tato fáze je neveřejná a můžete se jí účastnit jen na výzvu policejního orgánu. Legální definice přípravného řízení je obsažena v ustanovení § 12 odst. 10 tr. řádu, kde je pro potřeby trestního řádu definováno i samotné trestní řízení.8 II. řízení před soudem Řízení před soudem vede soudce. Tato fáze probíhá zpravidla ústně a je v zásadě veřejná. Ačkoli trend je takový, že těžiště trestního procesu se postupně přesouvá z přípravného řízení do řízení před soudem (v tomto případě do hlavního líčení konaného před soudem), je nutné, aby práva obětí (popř. poškozených) byla se stejnou pečlivostí realizována již v přípravném řízení (podrobně k účasti oběti v trestním řízení viz kap. 6).

8 Ustanovení § 12 odst. 10 tr. řádu zní: „Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.“ 20


Shrnutí klíčových pojmů problematiky obětí trestných činů Klíčovými pojmy problematiky obětí trestných činů jsou: oběť trestného činu, poškozený, viktimizace, trestný čin, trestní řízení. Většinou jde o pojmy, které přímo používá zákonodárce v právních předpisech (např. oběť, poškozený, trestný čin), pojem viktimizace je používán v teorii i praxi. Některé z uvedených pojmů představují kategorii, která v sobě obsahuje další subkategorie (tj. podřazené pojmy); z toho vychází i předkládané shrnutí. oběť = subjekt zvláštní péče ze strany státu přímá oběť = fyzická osoba, které byla nebo měla být trestným činem způsobena majetková nebo nemajetková újma (§ 2 odst. 2 ZOTČ) nepřímá oběť = pozůstalý po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela (§ 2 odst. 3 ZOTČ) zvlášť zranitelná oběť = oběť vyžadující vyšší míru péče a ochrany, zvláštní přístup, a to z důvodu zvýšeného rizika sekundární viktimizace (konkrétně viz § 2 odst. 4 ZOTČ) poškozený = ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil (§ 43 odst. 1 tr. řádu); jde o procesní pojem viktimizace = proces, v jehož průběhu se člověk stává obětí, resp. v širším slova smyslu mu vzniká určitá újma v důsledku spáchaného trestného činu (jde o primární újmu) sekundární viktimizace = proces vzniku druhotné újmy, která vzniká v důsledku konání osob odlišných od pachatele (např. orgánů činných v trestním řízení) po spáchání trestného činu opakovaná viktimizace = proces vzniku opakované újmy, a to zpravidla v důsledku dalšího trestného činu pachatele směřujícího vůči oběti trestný čin = protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný čin jinak trestný = beztrestný čin, který by byl za jiných („normálních“) okolností trestný (např. těžké ublížení na zdraví spáchané osobou nepříčetnou nebo osobou mladší 15 let) trestní řízení = formalizovaný proces, jehož hlavním účelem je objasnění trestného činu, zjištění a spravedlivé potrestání pachatele

21

3. Orientace v zákoně o obětech trestných činů Zákon o obětech trestných činů upravuje dvě základní oblasti: 1. práva obětí trestných činů (a to včetně práva na poskytnutí peněžité pomoci ze strany státu – tzv. odškodnění) – § 4 až 37 ZOTČ, 2. vztahy mezi státem a subjekty poskytujícími služby obětem trestných činů (pomáhající organizace) – § 38 až 48 ZOTČ9. Na obě uvedené oblasti se vztahují obecná ustanovení zákona o obětech trestných činů (§ 1 až 3 ZOTČ). Dobrá orientace v zákoně o obětech trestných činů umožní osobě poskytující služby, aby svou pomoc poskytovala efektivně. Znalost textu zákona napomáhá k tomu, že pracovník je schopen soustředit se na správné řešení problému, neboť neztrácí čas tzv. hledáním v zákoně. Detailní znalost systematiky a souvislostí je nevyhnutelným předpokladem, aby řešení případu bylo správné a netrpělo základními chybami. Ze systematiky zákona lze také někdy vycházet při řešení tzv. složitých situací (případů), tj. těch, které nejsou běžné (typové) a pracovník se s nimi ve své praxi setkává poprvé.

Práva obětí trestných činů

Obecná ustanovení

Předmět právní úpravy Pojmy (trestný čin, oběť, nepřímá oběť – pozůstalý, zvlášť zranitelná oběť, druhotná újma, akreditovaný subjekt) Základní zásady (zásady presumpce postavení oběti, zákazu zneužití postavení oběti, nezávislosti statusu oběti na trestním řízení, zvláštního přístupu k obětem trestných činů, zákazu diskriminace, práva oběti na informace a spolupráce) Právo na poskytnutí odborné pomoci (odborná pomoc, bezplatná odborná pomoc, poskytování právních informací a právní pomoc) Právo na informace (přístup k informacím, informace od Policie ČR a státního zástupce, informace od pomáhající organizace, informace od jiných orgánů – např. věznic nebo poskytovatelů zdravotních služeb, v jehož zdravotnických zařízeních se vykonává ústavní ochranné léčení, nebo ústav zabezpečovací detence)

§1 §2 §3

§ 4, 5 a6 § 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13

9 Z povahy věci je zřejmé, že tato publikace soustředí svou pozornost na první oblast, tedy na práva obětí trestných činů. 22

Závěrečná ustanovení

Podpora subjektů poskytujícíc pomoc obětem trestných činů

Práva obětí trestných činů


Právo na ochranu před hrozícím nebezpečím (jedná se pouze o odkazovací ustanovení, které je však praktické v tom smyslu, že adresát má přehled o zákonné úpravě – pozor, je nutné mít stále na zřeteli, že takové odkazy se mohou v průběhu času stát neaktuální, zastaralé nebo dokonce matoucí) Právo na ochranu soukromí (směřuje zejména k ochraně oběti před opakovanou viktimizací) – zveřejňování a poskytování informací o oběti Práva na ochranu před vznikem druhotné újmy (zabránění kontaktu s pachatelem, pravidla při výslechu, právo na doprovod důvěrníkem, prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život neboli tzv. victim impact statement) Právo na peněžitou pomoc Obecné ustanovení o podpoře ze strany státu Akreditované služby a dotace Podmínky akreditace, povinnost akreditovaných subjektů a kontrola jejich plnění Žádost o akreditaci Udělení, změna, zrušení a zánik akreditace

§ 14

Právní pomoc poskytovaná advokátem Registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů

§ 47 § 48

Zmocňovací ustanovení (prováděcí vyhlášky)

§ 15, 16 § 17, 18, 19, 20, 21, 22 § 23-37 § 38 § 39 § 40, 44, 45, 46 § 41 § 42, 43

§ 49 § 50

Zrušovací ustanovení

Z tabulky je zřejmé, že zákonodárci se podařilo poměrně přehledně rozčlenit zákon o obětech trestných činů. I přesto lze z hlediska systematiky mít k zákonu určité výhrady. Velmi důležité právo na informace je upraveno, jak plyne i z tabulky, v několika ustanoveních, a to leckdy nesystematicky. Například způsob poskytování právních informací je upraven jednak v § 8 odst. 2 ZOTČ, jednak v § 13 ZOTČ. Příklad č. 10: Vyjmenujte základní ustanovení, která budete potřebovat pro posouzení statusu osoby, která se stala obětí trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zák. (zohledněte jak postavení osoby jako subjektu odborné pomoci, tak její postavení jako možného adresáta peněžité pomoci). Řešení č. 10: a) Půjde jistě o oběť trestného činu (viz § 2 odst. 2 ZOTČ). b) Pro posouzení, zda půjde o zvlášť zranitelnou oběť, nutno zvážit po dle konkrétních okolností případu, jestli v daném případě existuje 23

zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy [viz § 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ]. c) V pochybnostech platí presumpce postavení zvlášť zranitelné oběti (viz § 3 odst. 1 ZOTČ). d) Pro účely peněžité pomoci je nutno zohlednit § 24 odst. 1 písm. a) a odst. 2 ZOTČ.

Nikoli každá oběť ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákoníku je totiž obětí s právem na peněžitou pomoc na základě toho, že jí bylo ublíženo na zdraví. Aby se jednalo o trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zák., vyžaduje se omezení obvyklého způsobu života oběti v délce minimálně tří týdnů.

24


4. První kontakt s obětí Realizace služeb pomoci obětem trestných činů začíná při prvním kontaktu pracovníka s obětí. Postup osoby poskytující oběti pomoc musí být zcela profesionální. První kontakt s obětí je totiž naprosto klíčový z hlediska budoucího vztahu mezi pracovníkem a obětí, zejména s ohledem na nutnost vybudování nezbytné důvěry ze strany oběti. Musí být proto nutně dodržovány určité zásady. Jelikož potřeby a zájmy oběti nejsou často před první fyzickou návštěvou známy (zpravidla předchází pouze telefonický kontakt), je ideální, pokud jsou na pracovišti organizace poskytující pomoc přítomny osoby různého zaměření (tj. ideálně sociální pracovník, psycholog nebo právník). Po prokázání totožnosti oběti10 by mělo následovat zjištění případného nebezpečí, které oběti hrozí, a možných existujících zranění (v případě nezjevných obtíží je vhodné se dotázat, zda již došlo k lékařskému vyšetření). Následně, pokud nebyly učiněny jiné kroky (např. přivolání záchranné služby), se zjišťuje status oběti, tzn. jaký trestný čin byl na ní spáchán, kde a kdy se tak stalo, kdo jej spáchal, jakým způsobem a zejména, jaké jsou následky jednání pachatele. Tyto informace by měly být zpravidla dostačující k prvotnímu určení statusu (postavení), tj. zda jde o oběť (nesmí se jednat o osobu poškozenou „pouhým“ přestupkem), nebo dokonce o oběť zvlášť zranitelnou. V praxi může nastat situace, kdy nebude zcela zřejmé, zda osoba, která žádá o poskytnutí služeb, je skutečně obětí, nebo nebude jasné, zda je prostou obětí, nebo dokonce obětí zvlášť zranitelnou. V takovém případě je povinností uplatnit zákonnou zásadu presumpce postavení oběti, podle níž každou osobu, která se cítí být obětí, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak (§ 3 odst. 1 ZOTČ). Stejně je nutné postupovat v případě pochybností o zvláštní zranitelnosti oběti.11 Smysl této zásady lze z pohledu poskytování služeb obětem trestných činů spatřovat mimo jiné v tom, že při opačném přístupu by mohlo dojít v případě pochybení (a nemuselo by se jednat ani o pochybení pracovníka poskytujícího pomoc) k narušení základní nezbytné důvěry mezi obětí a pracovníkem, čímž by byla zpochybněna samotná podstata pomoci obětem trestných činů. Se zásadou presumpce oběti je spjata i zásada zákazu zneužití postavení oběti, která vyplývá z pravidla, že nikdo nemůže mít prospěch z vlastní nepoctivosti. Zákon toto pravidlo vyjadřuje tak, že zásadu presumpce oběti vylučuje z aplikace v případě, že jde zcela zjevně o zneužití postavení oběti (srov. § 3 odst. 1 ZOTČ). Následovat by mělo zjištění, jakým způsobem oběť situaci již řešila, tj. jestli již trestný čin oznámila, popř. v jaké fázi trestního řízení se případ nachází 10 V textu je popsán modelový případ. V případě tzv. anonymních služeb samozřejmě k prokazování totožnosti docházet nebude. 11 Viz Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 41–42. 25

a u jakého orgánu se řeší (včetně konkrétního kontaktu na dotyčný orgán činný v trestním řízení, který podle okolností může pracovník zjistit sám). Zákon o obětech trestných činů vychází z myšlenky, že pouze informovaná oběť může náležitě uplatnit svá práva, a to jak v trestním řízení, tak mimo něj. Konstruuje tak zásadu práva oběti na informace (§ 3 odst. 4 ZOTČ), která je založena především na požadavcích včasného a srozumitelného poučení. Tato zásada je naplňována prostřednictvím konkrétních ustanovení zákona o obětech trestných činů (zejm. § 6 až 13 ZOTČ). Pro ujasnění vztahu mezi pomáhající organizací a obětí je nutné, aby oběť znala rozsah a druh poskytovaných služeb a měla informaci o jejich zpoplatnění nebo případné bezplatnosti. Ačkoli pracovníkům pomáhající organizace může být, jako každému člověku, v konkrétním případě nepříjemné informovat o nutnosti zpoplatnění určité služby, pro další bezproblémové fungování vztahu mezi ním a obětí je přesná informace o těchto částkách naprosto nezbytná. Dále je nutné předat oběti již při prvním kontaktu informační formulář. Důležité je vysvětlit a zdůraznit jí ty informace, které bezprostředně potřebuje pro řádnou realizaci svých práv. Tyto informace je možné na předávaném formuláři např. ručně zvýraznit. Poskytování informací musí vždy vycházet z aktuální situace a zejména psychického stavu oběti (k právu na informace srov. podrobně kap. 5). Další zásadou, kterou je nutné respektovat, je zásada dobrovolnosti jednání oběti. V zásadě totiž platí, že oběť nelze k ničemu nutit, tj. ani k tomu, aby se stala adresátem pomoci, ať už ze strany pomáhající organizace, nebo ze strany orgánů činných v trestním řízení. Nelze ji proto např. nutit k tomu, aby přijala poskytované poučení. Příkladem špatné praxe jsou zde některé postupy policejních orgánů, které obligatorně vyžadují, aby oběť podepsala, že byla (dokonce srozumitelně) poučena. Mylně se totiž domnívají, že existuje povinnost oběti realizovat své právo na informace, kterou někdy zároveň považují za podmínku dalšího postupu v trestním řízení. Jediné povinnosti oběti vyplývají z toho, že se nachází v postavení svědka trestného činu a svou výpovědí může značným způsobem přispět k jeho objasnění. Jako svědek má oběť povinnost dostavit se na výzvu orgánu činného v trestním řízení a v trestním řízení vypovídat pravdu a spolupracovat (k tomu podrobněji srov. kap. 6). Ačkoli nastíněný postup a jednotlivé kroky se mohou v závislosti na konkrétní situaci lišit, představuje modelový popis prvního kontaktu oběti s pracovníky organizace, která poskytuje služby obětem trestných činů.

26


Shrnutí k problematice prvního kontaktu s obětí 1. Identifikace osoby žádající o poskytnutí pomoci (to je předpoklad nutné evidence prvního kontaktu s obětí; uzavření smlouvy o poskytnutí služeb je vhodné odložit až po učinění následných nezbytných kroků - viz následující body). 2. Zjištění případného bezprostředně hrozícího nebezpečí (např. možnost opakovaného útoku pachatele) nebo zjištění případného zranění a zajištění okamžité lékařské pomoci. 3. Určení statusu osoby (zda jde o oběť, případně o oběť zvlášť zranitelnou). 4. Zjištění dosavadního řešení situace. 5. Zjištění konkrétních potřeb oběti. 6. Předání informačního formuláře a poskytnutí vhodných informací.

27

5. Právo na informace Hlavním úkolem pomáhajících profesí při práci s oběťmi trestných činů je předcházet vzniku jejich sekundární a opakované viktimizaci, a to jak šetrným přístupem, tak efektivním uplatňováním okruhu práv, která obětem náleží. Přijetím zákona o obětech trestných činů došlo k rozšíření okruhu práv oběti, a to za účelem: 1. poskytnutí zvýšené ochrany (např. právo na zabránění kontaktu oběti s pachatelem, přijetím šetrných výslechových pravidel, možnosti uložení předběžných opatření v trestním řízení), 2. dostupnosti odborné garantované pomoci (např. zřízením Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, zřízením tzv. akreditačních služeb), 3. rychlejší a dosažitelnější satisfakce újmy, která oběti trestným činem vznikla. Zákon sám, byť poskytuje obětem široký okruh práv, je pouze předpokladem zlepšení postavení obětí. Reálné zlepšení postavení obětí, poskytnutí rychlé a efektivní pomoci a ochrany pak záleží mimo jiné na informovanosti oběti o jejích právech a možnostech jejich využití. Je tedy nutno zdůraznit, že skutečné naplnění účelu zákona o obětech trestných činů záleží jednak na informovaných pracovnících poskytujících pomoc obětem trestných činů, kteří jsou schopni identifikovat práva přímo odpovídající potřebám oběti, oběť o nich poučit a pomoci jí tato práva realizovat, jednak na informovaných obětech, které znají svá práva a umějí je uplatnit. Jednou ze stěžejních zásad poskytování pomoci obětem trestných činů je proto zásada práva oběti na informace. Toto právo je koncipováno velmi široce, a to co do rozsahu informací, které mají být oběti poskytnuty, ale také z hlediska okruhu subjektů, které jsou povinny informace obětem poskytovat. Oběť má zákonné právo, nikoli povinnost obdržet informace v různém rozsahu dle § 8 odst. 1 ZOTČ od orgánů činných v trestním řízení, jiných orgánů veřejné moci, zdravotnických zařízení, věznic, ale také od subjektů poskytujících pomoc obětem trestných činů (zejména těch, které jsou zapsány v Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů). Z toho vyplývá důležitá charakteristika práva oběti na informace, které není účelem samo o sobě, ale především prostředkem pro realizaci jiných práv. Osoby poskytující služby obětem trestných činů mají z hlediska poskytování informací oproti jiným povinným subjektům zcela zásadní postavení. Na rozdíl od orgánů činných v trestním řízení, které sledují především zájem na rychlém a spravedlivém potrestání pachatele trestného činu, je centrálním zájmem pomáhajících organizací ochrana oběti a jejich zájmů, a to nejen v trestním řízení, ale také mimo něj. Zejména s ohledem na speciální kvalifikaci pro jednání s oběťmi, vztah důvěry a znalost jejich právní, osobní, majetkové a rodinné situace mají pracovníci pomáhajících organizací nejlepší podmínky poskytnout obětem informace, a to v rozsahu a způsobem, který odpovídá jejich potřebám. 28


5.1 Rozsah informační povinnosti Všechny osoby zapsané v Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů (pomáhající organizace nevyjímaje) jsou povinny obětem poskytovat informace v rozsahu podle § 9 ZOTČ; konkrétně jde o: • informace o poskytovaných službách pro oběti, jejich zpoplatnění a dostupnosti (ať už v rámci domovské nebo jiné organizace), • práva oběti podle zákona o obětech trestných činů, • práva poškozeného podle trestního řádu, • trestní řízení a postavení oběti v něm. Okruhy poskytovaných informací jsou celkem čtyři. Z jejich obecnosti však je zřejmé, že objem informační povinnosti je skutečně rozsáhlý.

5.2 Fáze poskytování právních informací a způsob plnění informačních povinností Tato podkapitola se zabývá poskytováním právních informací se zohledněním časové posloupnosti. Ačkoli zákon o obětech trestných činů neobsahuje žádné vodítko a klade přehnaný důraz na poskytování co největší sumy informací již při prvním kontaktu povinné osoby s obětí (zejména policejního orgánu), lze z povahy práva na informace vyvodit určité principy. Na jejich základě lze poskytování informací rámcově rozdělit do třech základních fází. 1. Fáze Již při prvním kontaktu s obětí je zpravidla možné identifikovat aktuální potřeby oběti a nabídnout oběti vhodné služby. Kompletní informace o poskytovaných službách je organizace povinna sdělit včetně údajů o jejich bezplatnosti nebo případné ceně, a to za konkrétní služby (např. sazba na hodinu či řešení určitého problému). Vyžaduje-li situace oběti poskytnutí služby, kterou daná organizace nenabízí, je povinna oběti předat a pokud možno také zprostředkovat, kontakt na jinou organizaci, která je schopna službu realizovat. Informace o druhu a kapacitě poskytovaných služeb lze najít v Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů na stránkách www.justice.cz. Informace o poskytovaných službách je oběti nutné poskytnout také písemně. Nabízené služby by měly vycházet z aktuálních potřeb oběti. Obětem by neměly být nabízeny služby, které evidentně nepotřebují, neboť kromě neefektivnosti je i takový přístup v extrémním případě způsobilý vyvolat sekundární viktimizaci.

29

2. Fáze Co možná nejdříve (nejlépe v průběhu prvního kontaktu s obětí) je žádoucí oběti předat písemný informační formulář o jejích právech. Ten by měl oběť srozumitelným způsobem informovat o právech, která jí reálně náleží, nikoli tedy nutně o všech existujících právech, pokud se oběti netýkají. Je proto vhodné používat zvláštní formuláře pro „prosté“ oběti a pro oběti zvlášť zranitelné, neboť rozsah jejich práv se liší. V písemném poučení nesmí chybět základní informace o trestním řízení, jeho fázích a postavení oběti v něm. Vzory poučovacích formulářů odpovídající požadavkům zákona o obětech trestných činů a zohledňující praktické potřeby obětí naleznete níže na konci této kapitoly (jde jednak o formulář pro „prosté“ oběti a formulář pro oběti zvlášť zranitelné).

3. Fáze Předáním písemného poučení informační povinnost pomáhajícího subjektu vůči oběti nekončí. Aby byly informace pro oběť dostatečně srozumitelné, je potřeba všechny informace podle § 9 ZOTČ oběti ústně vysvětlit, a to také v praktických souvislostech tak, aby oběť byla schopna se v rámci svých možností rozhodovat a následně svá práva řádně vykonat. Přitom je nezbytné klást důraz na otázky, kterým oběť (např. podle svého vyjádření) nerozumí, a na ty, u kterých v praxi dochází k nejčastějšímu nepochopení, a to s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu (zejména s ohledem na konkrétní situaci oběti). Pomáhající pracovník by měl při poskytování informací dbát následujících principů: 1. Oběť nelze nutit k využití svého práva na informace. Odmítne-li oběť vyslechnout poučení, nelze ji o právech proti její vůli poučovat. V takových případech se doporučuje předat oběti písemný formulář s tím, že až bude oběť chtít, budou jí její práva srozumitelně vysvětlena. 2. Při poskytování informací je nutno vycházet z momentálního zdravotního a psychického stavu oběti a informace poskytovat pouze v případě, že oběť je schopna informace přijmout. Subjekty poskytující obětem pomoc nemají povinnost oběť informovat hned při prvním kontaktu, mohou také na základě individuálních okolností případu poskytovat informace postupně, např. podle toho, v jaké fázi se zrovna daný případ nachází, nebo podle (reálné) možnosti uplatnění práv. 3. Informace poskytovat písemně a současně (nedovoluje-li to situace, tak následně) také ústně. Hlavními výhodami písemného poskytnutí informací je skutečnost, že oběť se může seznámit s informacemi i později, než v danou chvíli, a dále skutečnost, že písemná podoba umožňuje uchovávání informací. Nelze pominout ani psychologický prvek, neboť v případě písemného poskytnutí získává tento akt „oficiální“ charakter. Písemné informace mají pro oběť rovněž význam z hlediska jejich uchování pro dobu budoucí – je známý fakt plynoucí z poskytování krizové 30


4.

5. 6. 7.

intervence, že psychická labilita a krizová situace oběti většinou nedovolí uchovat si více než 10 % sdělených informací. Na druhé straně výhodou ústního vysvětlení je možnost plného uplatnění individuálního přístupu k obětem trestných činů. Při této činnosti hrají klíčovou úlohu osobnost a schopnosti pomáhajícího pracovníka, ale i stav naslouchající a poučované oběti. Informovat srozumitelným způsobem a soustředit se na práva, která odpovídají individuální situaci konkrétní oběti. Například oběť, které trestným činem nevznikla žádná majetková újma (škoda), není nutno obšírně poučovat o právu na náhradu škodu a způsobu uplatnění tohoto práva v trestním řízení. Informace poskytnout i opakovaně, a to na žádost oběti, anebo vyžaduje-li to situace. Informovat oběť tak, aby uměla svá práva uplatnit, a poskytovat jí pomoc při realizaci těchto práv. Hlavním účelem práv obětí trestných činů je ochránit oběť před další újmou (sekundární nebo opakovanou) a umožnit jí dosáhnout odškodnění za již způsobenou újmu. Spravedlivé potrestání pachatele je úkolem orgánů činných v trestním řízení, nikoli oběti, která jim má pouze poskytovat potřebnou součinnost.

Příklad č. 11: Psychické týrání ze strany Lukáše eskalovalo ve fyzický útok, při kterém Lukáš Lenku několikrát udeřil a kopal do různých částí těla. V důsledku toho Lenka utrpěla pohmožděniny žeber, ztrátu 2 zubů a psychický otřes. Lenka ze strachu před rozzlobeným Lukášem utekla z bytu a vyhledala lékařskou pomoc a následně podporu pomáhající organizace pro oběti domácího násilí. Řešení č. 11: Lenka v nemocnici sdělila, že ji napadl manžel, a proto jí ošetřující personál v nemocnici v souladu s povinností podle § 10 odst. 2 ZOTČ předal kontakt na organizaci, která jí poskytne odbornou pomoc. Dostaví-li se Lenka do organizace, je nutno nejdříve zjistit, s jakým problémem přichází, a zda jí byla již poskytnuta lékařská pomoc. Následně by mělo následovat zjištění potřeb oběti a nabídnutí odpovídajících služeb v pomáhajících organizacích. Bude-li po útoku stále otřesena, je vhodné jí (ve vztahu k informační povinnosti) předat pouze poučovací formulář pro zvlášť zranitelnou oběť - a další (ústní) poučení odložit na pozdější dobu. Jakmile se psychický stav Lenky zlepší, je nutno přistoupit k podání relevantních informací, např. jak požádat soud o správní vykázání jejího manžela, o potřebě podat trestní oznámení a nutnosti zdokumentovat zranění. Poučení o dalších právech, např. způsobu uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví, je vhodné odložit až na pozdější dobu. Účelem informační povinnosti není zahlcovat oběť informacemi, nýbrž jí kvalifikovaným a vhodným způsobem vysvětlit ty informace, které potřebuje k tomu, aby svá práva mohla uplatnit včas. Na následujících stránkách naleznete Poučovací formulář pro oběti „prosté“ a pro oběti zvlášť zranitelné. Ke stažení na www.intervecnicentrum.cz. 31

Snažíme se Vám pomoci a respektujeme Vaše právo na informace

Pokud policie nebo státní zastupitelství odhalí trestný čin, nebo podáte trestní oznámení, následuje zpravidla trestní řízení. Podáním trestního oznámení nezahajujete trestní stíhání pachatele. CO JE TRESTNÍ ŘÍZENÍ? Trestní řízení je proces, jehož hlavním účelem je objasnění trestného činu, zjištění a spravedlivé potrestání pachatele. Z Vašeho pohledu ho lze rozdělit na dvě základní fáze: přípravné řízení a řízení před soudem.

CO MĚ ČEKÁ? Přípravné řízení vede policejní orgán či státní zástupce. Vaše role spočívá zejména v podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi. Tato fáze je neveřejná a můžete se jí účastnit jen na výzvu 1 policejního orgánu. Chcete-li se jí účastnit více, můžete tak učinit prostřednictvím zmocněnce (právníka). Již v této fázi můžete uplatnit nárok na odškodnění od pachatele. Dále lze uplatnit právo na peněžitou pomoc od státu u Ministerstva spravedlnosti. Řízení před soudem vede soudce. Tato fáze probíhá zpravidla ústně a je veřejná. Máte právo a nikoli povinnost se jí účastnit. To však nemá vliv na Vaše povinnosti jako svědka v trestním řízení.

Jako oběť trestného činu máte určitá práva, která můžete využít, avšak nejsou Vaší povinností. Vaše jediné povinnosti plynou z toho, že se nacházíte v postavení svědka trestného činu a svojí výpovědí můžete značným způsobem přispět k jeho objasnění. Jako svědek máte povinnost dostavit se na výzvu orgánu činného v trestním řízení a v trestním řízení vypovídat pravdu a spolupracovat. Pokud vypovíte pravdu, nehrozí Vám žádný právní postih. Ve výjimečných případech můžete výpověď jako svědek odepřít.2 JAKÁ MÁM PRÁVA? PRÁVO NA ODŠKODNĚNÍ OD PACHATELE V trestním řízení můžete podat návrh na náhradu újmy, která Vám trestným činem vznikla.

JAK NA TO? Pro získání odškodnění od pachatele musíte: 1) podat návrh (nejlépe v písemné formě) na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení u příslušného orgánu činného v trestním řízení,3 2) v návrhu vyčíslit újmu (výše způsobené škody/majetkové újmy, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení), která byla způsobena trestným činem (návrh lze v trestním řízení podat od jeho počátku, avšak nejpozději na začátku prvního jednání soudu). Např. oběť týrání osoby žijící ve společném obydlí (domácí násilí) může požadovat náhradu za prožité trauma.4 PRÁVO NA PENĚŽITOU POMOC OD STÁTU Pokud na jednu z položených otázek odpovíte „ano“, máte právo na peněžitou pomoc od státu: a) Vznikla Vám trestným činem újma na zdraví v délce trvání alespoň 21 dní (újma může mít podobu fyzické i psychické újmy)? b) Jste dítětem (potomkem), manželem, registrovaným partnerem, rodičem nebo sourozencem osoby, která zemřela v důsledku trestného činu a která s Vámi žila ve společné domácnosti, nebo Vám poskytovala, nebo byla povinna poskytovat výživu?

JAK NA TO? Pro získání peněžité pomoci musíte: 1) nezmeškat lhůtu pro podání návrhu na náhradu újmy vůči pachateli v trestním řízení (viz právo na odškodnění od pachatele na str. 1),

Výslech svědka probíhá zpravidla tak, že nejdříve se osoba legitimuje, následně je vyzvána, aby vypověděla vše, co o věci ví, a následně jsou jí kladeny otázky, které mají za cíl doplnit či upřesnit výpověď. 2 Jako svědek můžete odepřít výpověď, jste-li ve vztahu k obviněnému v pokolení přímém (např. otec, syn, matka, dcera, prarodiče, vnoučata), nebo jeho sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem, registrovaným partnerem či nesezdaným druhem. Můžete odepřít výpověď, pokud byste jí mohli způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. 3 V přípravném řízení lze návrh adresovat policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, a po zahájení řízení před soudem dotyčnému soudu. 4 Trauma může mít velmi různorodou podobu, např.: různé psychické potíže, poruchy spánku, problémy s navazováním vztahů, pocity úzkosti. 1

32

Právní pomoc obětem trestných činů 2) podat žádost o peněžitou pomoc (žádost o poskytnutí peněžité pomoci se podává u Ministerstva spravedlnosti - funkčně příslušným útvarem je odbor odškodňování - nejpozději zpravidla do dvou let po trestném činu).5 Např. oběť ublížení na zdraví může požadovat náhradu za škodu na zdraví.6

PRÁVO NA POMOC Máte právo na: 1) odbornou pomoc neziskových organizací dostupných v seznamu na www.justice.cz (psychologická a sociální pomoc, poskytování právních informací a restorativní programy), 2) informace od neziskových organizací, policie a státního zástupce, 3) právní pomoc (zastupování zmocněncem/právníkem), na kterou má bezplatně nárok osoba, která nemá dostatek finančních prostředků a zároveň je: a) osobou, která uplatnila nárok na náhradu újmy od pachatele v trestním řízení (viz právo na odškodnění od pachatele na str. 1), nebo b) obětí, které byla úmyslně způsobena těžká újma na zdraví, nebo c) osobou pozůstalou po oběti trestného činu. O bezplatnou právní pomoc musíte - nejlépe písemně - požádat policejní orgán, státního zástupce nebo soud.

JAK NA TO? Pokud hledáte konkrétní službu, najdete ji v registru na www.justice.cz a s jejím výběrem Vám pomůže Vaše nezisková organizace. Co se týče Vám poskytnutých informací, musí být pro Vás srozumitelné a máte právo na jejich vysvětlení. Právo na informace není účelem samo o sobě, ale slouží k realizaci Vašich potřeb a ochraně Vašich zájmů. Informujte se, zda nemáte právo na bezplatné zastoupení zmocněncem, který se postará o uplatňování Vašich práv. PRÁVO NA OCHRANU V trestním řízení máte právo: 1) na doprovod Vámi zvoleným důvěrníkem (např. kamarádka, člen rodiny), aby Vás psychicky podporoval při úkonech v řízení, 2) požádat, aby v řízení bylo pachateli zabráněno v kontaktu s Vámi a aby byly před pachatelem chráněny Vaše osobní údaje (např. bydliště, doručovací adresa, místo zaměstnání, rodinné poměry) - žádosti nemusí být vyhověno, 3) navrhnout uložení předběžného opatření na Vaši ochranu, 4) požádat, aby Vás vyslýchala žena, či muž - žádosti nemusí být vyhověno, 5) požádat, aby Vám byla poskytnuta informace o propuštění nebo uprchnutí pachatele - žádosti musí být vyhověno, 6) požádat soud o podání výpovědi v nepřítomnosti obžalovaného - žádosti nemusí být vyhověno.

JAK NA TO? Výše uvedené žádosti a návrhy se podávají u příslušného orgánu činného v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupce, soud). Lze je činit i ústní formou. MŮŽETE SE AKTIVNĚ ÚČASTNIT TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Pokud se chcete aktivně účastnit trestního řízení, musíte vědět, že máte právo: být ze strany orgánů činných v trestním řízení informován o daném trestním řízení, • nahlížet do trestního spisu, zúčastnit se řízení před soudem, • učinit prohlášení o dopadech trestného činu na Váš život, • podávat návrhy (např. na doplnění dokazování) a vyjádřit se k projednávané věci, • pokládat obžalovanému a svědkům otázky, • podávat námitky proti průběhu trestního řízení, podat stížnost proti usnesení o přibrání znalce, • využít pomoc zmocněnce - právníka (osoba, která Vám poskytuje právní pomoc při kontaktu s orgány státu).

5 Přesně má oběť právo podat žádost do dvou let ode dne, kdy se dozvěděla o újmě způsobené trestným činem

(subjektivní lhůta), nejpozději však do pěti let (objektivní lhůta). 6 V případě, že porucha zdraví způsobující např. pracovní neschopnost po dobu min. 21 dnů (např. zlomenina nohy), činí paušální částka u peněžité pomoci 10 000 Kč. Výhodou žádosti o paušální částku je, že se oběť nemusí prokazovat výši skutečné újmy.

33

Snažíme se Vám pomoci a respektujeme Vaše právo na informace

Pokud policie nebo státní zastupitelství odhalí trestný čin, nebo podáte trestní oznámení, následuje zpravidla trestní řízení. Podáním trestního oznámení nezahajujete trestní stíhání pachatele. CO JE TRESTNÍ ŘÍZENÍ? Trestní řízení je proces, jehož hlavním účelem je objasnění trestného činu, zjištění a spravedlivé potrestání pachatele. Z Vašeho pohledu ho lze rozdělit na dvě základní fáze: přípravné řízení a řízení před soudem.

CO MĚ ČEKÁ? Přípravné řízení vede policejní orgán či státní zástupce. Vaše role spočívá zejména v podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi.1 Tato fáze je neveřejná a můžete se jí účastnit jen na výzvu policejního orgánu. Chcete-li se jí účastnit více, můžete tak učinit prostřednictvím zmocněnce (právníka). Již v této fázi můžete uplatnit nárok na odškodnění od pachatele. Dále lze uplatnit právo na peněžitou pomoc od státu u Ministerstva spravedlnosti. Řízení před soudem vede soudce. Tato fáze probíhá zpravidla ústně a je veřejná. Máte právo a nikoli povinnost se jí účastnit. To však nemá vliv na Vaše povinnosti jako svědka v trestním řízení.

Jako oběť trestného činu máte určitá práva, která můžete využít, avšak nejsou Vaší povinností. Vaše jediné povinnosti plynou z toho, že se nacházíte v postavení svědka trestného činu a svojí výpovědí můžete značným způsobem přispět k jeho objasnění. Jako svědek máte povinnost dostavit se na výzvu orgánu činného v trestním řízení a v trestním řízení vypovídat pravdu a spolupracovat. Pokud vypovíte pravdu, nehrozí Vám žádný právní postih. Ve výjimečných případech můžete výpověď jako svědek odepřít.2 JAKÁ MÁM PRÁVA?

PRÁVO NA ODŠKODNĚNÍ OD PACHATELE V trestním řízení můžete podat návrh na náhradu újmy, která Vám trestným činem vznikla.

JAK NA TO? Pro získání odškodnění od pachatele musíte: 1) podat návrh (nejlépe v písemné formě) na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení u příslušného orgánu činného v trestním řízení,3 2) v návrhu vyčíslit újmu (výše způsobené škody/majetkové újmy, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení), která byla způsobena trestným činem (návrh lze v trestním řízení podat od jeho počátku, avšak nejpozději na začátku prvního jednání soudu). Např. oběť znásilnění může požadovat náhradu za prožité trauma.4 PRÁVO NA PENĚŽITOU POMOC OD STÁTU Pokud na jednu z položených otázek odpovíte „ano“, máte právo na peněžitou pomoc od státu: a) Vznikla Vám trestným činem újma na zdraví v délce trvání alespoň 21 dní (újma může mít podobu fyzické i psychické újmy)? b) Jste obětí sexuálního trestného činu,5 které vznikla nemajetková újma (např. psychické trauma)? c) Jste osobou mladší 18 let, která se stala obětí trestného činu týrání svěřené osoby, jíž vznikla nemajetková újma (např. v podobě psychického traumatu)? d) Jste dítětem, manželem, registrovaným partnerem, rodičem nebo sourozencem osoby, která zemřela v důsledku trestného činu a která s Vámi žila ve společné domácnosti, nebo Vám poskytovala, nebo byla povinna poskytovat výživu?

1

Výslech svědka probíhá zpravidla tak, že nejdříve se osoba legitimuje, následně je vyzvána, aby vypověděla vše, co o věci ví, a následně jsou jí kladeny otázky, které mají za cíl doplnit či upřesnit výpověď. 2 Jako svědek můžete odepřít výpověď, jste-li ve vztahu k obviněnému v pokolení přímém (např. otec, syn, matka, dcera, prarodiče, vnoučata), nebo jeho sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem, registrovaným partnerem či nesezdaným druhem. Můžete odepřít výpověď, pokud byste jí mohli způsobit nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. 3 V přípravném řízení lze návrh adresovat policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci, a po zahájení řízení před soudem dotyčnému soudu. 4 Trauma může mít velmi různorodou podobu, např.: různé psychické potíže, poruchy spánku, problémy s navazováním vztahů, pocity úzkosti. V roce 2012 přiznal Městský soud v Praze v trestním řízení znásilněné oběti náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 mil. Kč. 5 Může jít např. o trestné činy znásilnění, sexuálního nátlaku, pohlavního zneužití, kuplířství, zneužití dítěte k výrobě pornografie, svádění k pohlavnímu styku nebo obchodování s lidmi. 34

Právní pomoc obětem trestných činů JAK NA TO? Pro získání peněžité pomoci musíte: 1) nezmeškat lhůtu pro podání návrhu na náhradu újmy vůči pachateli v trestním řízení (viz právo na odškodnění od pachatele na str. 1), 2) podat žádost o peněžitou pomoc (žádost o poskytnutí peněžité pomoci se podává u Ministerstva spravedlnosti - funkčně příslušným útvarem je odbor odškodňování - nejpozději zpravidla do dvou let po trestném činu).6 Např. oběť těžkého ublížení na zdraví může požadovat náhradu za škodu na zdraví.7

PRÁVO NA POMOC Máte právo na: 1) bezplatnou odbornou pomoc neziskových organizací dostupných v seznamu na www.justice.cz (psychologická a sociální pomoc, poskytování právních informací a restorativní programy), 2) informace od neziskových organizací, policie a státního zástupce, 3) právní pomoc (zastupování zmocněncem/právníkem), na kterou má bezplatně nárok osoba mladší 18 let a dále osoba, která nemá dostatek finančních prostředků (pokud nemáte dostatek finančních prostředků, musíte o bezplatnou právní pomoc - nejlépe písemně - požádat policejní orgán, státního zástupce nebo soud).

JAK NA TO? Pokud hledáte konkrétní službu, najdete ji v registru na www.justice.cz a s jejím výběrem Vám pomůže Vaše nezisková organizace. Co se týče Vám poskytnutých informací, musí být pro Vás srozumitelné a máte právo na jejich vysvětlení. Právo na informace není účelem samo o sobě, ale slouží k realizaci Vašich potřeb a ochraně Vašich zájmů. Informujte se, zda nemáte právo na bezplatné zastoupení zmocněncem, který se postará o uplatňování Vašich práv. PRÁVO NA OCHRANU V trestním řízení máte právo: 1) na doprovod Vámi zvoleným důvěrníkem (např. kamarádka, člen rodiny), aby Vás psychicky podporoval při úkonech v řízení, 2) žádat, aby v řízení bylo pachateli zabráněno v kontaktu s Vámi a aby byly před pachatelem chráněny Vaše osobní údaje (např. bydliště, doručovací adresa, místo zaměstnání, rodinné poměry), 3) navrhnout uložení předběžného opatření na Vaši ochranu, 4) vybrat si, zda Vás bude vyslýchat žena, či muž, 5) požádat, aby Vám byla poskytnuta informace o propuštění nebo uprchnutí pachatele, 6) požádat soud o podání výpovědi v nepřítomnosti obžalovaného - žádosti nemusí být vyhověno.

JAK NA TO? Výše uvedené žádosti a návrhy se podávají u příslušného orgánu činného v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupce, soud). Lze je činit i ústní formou.

MŮŽETE SE AKTIVNĚ ÚČASTNIT TRESTNÍHO ŘÍZENÍ Pokud se chcete aktivně účastnit trestního řízení, musíte vědět, že máte právo: být ze strany orgánů činných v trestním řízení informován o daném trestním řízení, • nahlížet do trestního spisu • zúčastnit se řízení před soudem, • učinit prohlášení o dopadech trestného činu na Váš život, • podávat návrhy (např. na doplnění dokazování) a vyjádřit se k projednávané věci, • pokládat obžalovanému a svědkům otázky, • podávat námitky proti průběhu trestního řízení • podat stížnost proti usnesení o přibrání znalce, • využít bezplatnou pomoc zmocněnce - právníka (osoba, která Vám poskytuje právní pomoc při kontaktu s orgány státu).

6 Přesně má oběť právo podat žádost do dvou let ode dne, kdy se dozvěděla o újmě způsobené trestným činem

(subjektivní lhůta), nejpozději však do pěti let (objektivní lhůta). 7 V případě, že porucha zdraví způsobující např. pracovní neschopnost po dobu min. 21 dnů (např. zlomenina nohy), činí paušální částka u peněžité pomoci 10 000 Kč. Výhodou žádosti o paušální částku je, že se oběť nemusí prokazovat výši skutečné újmy. 35

6. Účast oběti v trestním řízení Oběť je důležitou osobou v trestním řízení. Její zvláštní postavení je dáno skutečností, že trestný čin bezprostředně vnímala svými smysly. Pro orgány činné v trestním řízení je s ohledem na dosažení spravedlivého výsledku trestního řízení spolupráce s obětí trestného činu klíčová. V zájmu spravedlivého potrestání pachatele je proto jistá míra participace oběti v trestním řízení zcela nezbytná. Trestní řád tedy stanoví oběti povinnost účastnit se trestního řízení v nezbytné míře, současně však společně se zákonem o obětech trestných činů poskytuje oběti ochranu před vznikem další újmy nebo prohlubováním již vzniklé újmy. Oběť, jakožto osoba, které se trestní řízení bezprostředně dotýká, má možnost vstupovat do řízení dobrovolně i nad nutnou míru spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a účastnit se aktivně trestního řízení. Je pak pouze na jejím rozhodnutí, zda využije svého práva aktivně se podílet na trestním řízení nebo svoji účast omezí na nezbytné minimum. V obou případech je však nezbytně nutné, aby oběť znala své postavení v trestním řízení, své povinnosti a práva a mohla se tak v řízení informovaně rozhodovat. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že součástí poučení a pomoci obětem trestných činů by kromě poučení o jejích právech měl být také návod způsobu jejich uplatnění. Trestní řízení je vysoce formalizovaný proces rozdělený do několika procesních fází, na něž jsou vázána určitá práva. Pozdním uplatněním práv se může oběť připravit o možnost jejich využití. Pomáhající pracovníci by se při poskytování informací obětem trestných činů měli zaměřit na dvě zásadní otázky: a) V jakém rozsahu se oběť chce účastnit trestního řízení? b) Vznikla oběti trestným činem újma? Pokud ano, chce oběť usilovat o její náhradu? Od odpovědí na tyto otázky pak bude záviset výčet práv, na který se má sociální pracovník zaměřovat při poskytování informací.

6.1 Nutná účast oběti v trestním řízení Osoba, která se stala obětí trestného činu, má v zájmu řádného zjištění trestného činu a jeho pachatele jisté povinnosti, které jí stanoví trestní řád. Tyto povinnosti vymezují rozsah nutné účasti oběti v trestním řízení. Oběť by měla o trestném činu učinit trestní oznámení, aby orgány činné v trestním řízení mohly celou věc řádně prošetřit. V případě, že je na podkladě zjištěných skutečností zahájeno trestní řízení, je oběť v procesním postavení svědka povinna podat svědeckou výpověď (případně vysvětlení).

36


6.1.1 Trestní oznámení Policejní orgány se o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, dozvídají různými způsoby, např. vlastním pozorováním, nahlášením trestného činu třetí osobou anebo přímo od oběti, a to nejčastěji na základě trestního oznámení. Platí obecné pravidlo, že každý, kdo se dozví o spáchání trestného činu, má povinnost učinit o něm oznámení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci. U závažnějších trestných činů, jakými jsou trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zák., obchodování s lidmi podle § 168 tr. zák. nebo zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zák., má povinnost oznámit trestný čin každý, a to pod pohrůžkou trestní odpovědnosti za trestný čin neoznámení trestného činu podle § 368 tr. zák. Tuto povinnost ve vztahu k trestným činům obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody podle § 170 tr. zákoníku nemají pracovníci pomáhajících organizací. Trestnímu postihu se však nevystavuje ten, kdo je osobou blízkou ve vztahu k pachateli trestného činu. Příklad č. 12: Lenka, které Lukáš způsobil těžké ublížení na zdraví, nemůže být stíhána pro neoznámení trestného činu. Další osoby, které by se o trestném činu dozvěděly, by se v případě jeho neoznámení mohly vystavit trestní odpovědnosti pro trestný čin neoznámení trestného činu podle § 368 tr. zák. Trestní oznámení je možné podat písemně nebo ústně do protokolu na Policii ČR, případně u státního zástupce. Lze však doporučit, aby trestní oznámení bylo podáno přímo u věcně a místně příslušného policejního orgánu,12 neboť právě policejní orgán je oprávněný k prověření podaného trestního oznámení. Písemné trestní oznámení by mělo obsahovat údaje o tom, kdo trestní oznámení podává, vylíčení skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu a kontaktní údaje oběti. Je třeba mít na paměti, že trestní oznámení se zakládá do trestního spisu, a proto by v něm neměly být uvedeny údaje, které chce oběť před pachatelem utajit (např. místo současného pobytu). Podání ústního trestního oznámení před policejním orgánem bývá pro oběť zpravidla psychicky náročnější, tento postup však skýtá záruku, že žádná důležitá skutečnost nezůstane opomenuta. Spoluprací s policejním orgánem již při podávání trestního oznámení lze docílit, že budou zajištěny všechny potřebné důkazy, zejména v případě, kdy je trestní oznámení podáváno bezprostředně po činu, a budou učiněna potřebná opatření k ochraně oběti (např. zadržet pachatele, vzít pachatele do vazby).

12 řádu.

Věcnou a místní příslušnost orgánů činných v trestním řízení stanoví § 16 až 18 tr.

37

Při podávání trestního oznámení má oběť k dispozici následující prostředky ochrany, se kterými by měla být obeznámena: 1. Oběť má právo na doprovod důvěrníka (osoby, která bude poskytovat psychickou podporu - např. kamarád, sourozenec) již při podávání trestního oznámení (§ 21 ZOTČ). 2. Zvlášť zranitelná oběť má právo na výběr pohlaví osoby, která trestní oznámení přijímá, je-li to v možnostech daného policejního orgánu (§ 19 odst. 1 ZOTČ). 3. Již při podávání trestního oznámení by měla oběť, která chce, aby jisté osobní informace zůstaly před pachatelem utajeny, žádat, aby tyto informace byly vedeny odděleně od spisu (např. nová adresa, změněné jméno, adresa zaměstnavatele). Stejné utajení může žádat také v souvislosti s údaji svého zmocněnce nebo důvěrníka (§ 55 odst. 2 tr. řádu). 4. Chce-li být oběť informována, jak bylo naloženo s jejím trestním oznámením, může už při jeho podávání podle § 158 odst. 2 tr. řádu požádat, aby do měsíce byla vyrozuměna o přijatých opatřeních. Po podání trestního oznámení následuje proces prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. V případě, že policejní orgán zjistí skutečnosti, které nasvědčují tomu, že konkrétní osoba spáchala trestný čin, zahájí trestní stíhání. V opačném případě věc zpravidla odloží nebo odevzdá. Jak postupovat v případě, že věc byla odložena (tj. policejní orgán se po prověření věci rozhodl věcí se prozatím nezabývat, např. z důvodu, že pachatel není znám, anebo prověřovaný skutek není trestným činem ani správním deliktem)? O odložení věci se rozhoduje formou usnesení, které musí být poškozenému doručeno. Proti takovému rozhodnutí lze podat stížnost, a to i bez bližšího odůvodnění (tzv. blanketní stížnost), na jejímž základě musí být rozhodnutí přezkoumáno. Jak postupovat v případě, že věc byla odložena - odevzdána (tj. policejní orgán vyhodnotil, že se nejedná o trestný čin a že věc bude řešena mimotrestními prostředky)? Proti odevzdání věci se lze bránit podáním žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a tr. řádu, o které rozhoduje státní zástupce. Státní zástupce může takové rozhodnutí policejního orgánu zrušit. Jak postupovat v případě, že policejní orgán se chová nevhodně nebo postupuje nesprávně? Proti nevhodnému nebo nesprávnému postupu policejního orgánu se lze bránit podáním žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, na jejímž základě státní zástupce zjedná nápravu, zjistí-li, že došlo k vadnému postupu. 38


6.1.2 Souhlas s trestním stíháním V případě některých trestných činů, ke kterým dochází mezi osobami blízkými, je trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného (§ 163 a 163a tr. řádu). Trestní stíhání je vázáno na souhlas poškozeného, který je osobou v pokolení přímém, sourozencem, osvojencem nebo osvojitelem, manželem, partnerem nebo druhem pachatele nebo jinou blízkou osobou, která by újmu pachatele považovala za újmu vlastní. Kdy je trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného? Trestní stíhání je podmíněno souhlasem poškozeného pouze u některých vybraných trestných činů, jejichž výčet najdeme v ustanovení § 163a odst. 1 tr. řádu. Jedná se například o trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zák., omezování osobní svobody podle § 171 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 178 tr. zák. a krádeže podle § 205 tr. zák. Jaký je postup? Pokud poškozený souhlas neudělí, nelze v trestním řízení proti obviněnému pokračovat. Již udělený souhlas lze jednou vzít zpátky. Když však poškozený odmítne dát souhlas s trestním řízením, nelze v něm pokračovat ani v případě, že by později svoje rozhodnutí ohledně trestního stíhání změnil. Přiklad č. 13: Když Lukáš Lenku napadl poprvé, způsobil jí vyvrtnutí předloktí a lehké pohmožděniny na tváři. Lenka kvůli bolestem navštívila lékaře, který dobu léčení stanovil na 8 dnů. Lenka šla s lékařskou zprávou rovnou na oddělení Policie ČR a podala trestní oznámení na svého manžela Lukáše. Policejní orgán si pořídil fotokopii lékařské zprávy a začal případ Lenky prošetřovat. Jednání Lukáše přitom posoudil jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku.Policejní orgán se Lenky hned při podávání trestního oznámení (případně v pozdější fázi) dotázal, zda dává souhlas s trestním stíháním svého manžela, jelikož je v postavení poškozené a souhlas je pro trestní stíhání pro tento trestný čin jejího manžela nutnou podmínkou. Lenka souhlas udělila. Když se však vrátila domů, Lukáš ji odprosil a ona se rozhodla svůj souhlas vzít zpátky. Zašla tedy na policejní oddělení, kde sdělila, že s trestním stíháním nesouhlasí. Policejní orgán na základě tohoto prohlášení dále nemohl v trestním stíhání proti Lukášovi pokračovat, i když bylo zcela jasné, že se na své manželce dopustil trestného činu. Když Lukáš Lenku o několik dní později slovně napadl, dostavila se na Policii ČR a domáhala se, aby policejní orgán její první napadení dále prošetřoval. Policie jí však vysvětlila, že podle zákona již Lukáše pro tento skutek nemůže postihnout, jelikož Lenka před časem vzala zpátky svůj souhlas s trestním stíháním.

39

6.1.3 Výslech oběti Osoba, která se stala obětí trestného činu, má často o činu nejvíce informací, v mnoha případech je také jedinou osobou, která ví, že trestný čin byl spáchán. Jako osoba, jež trestný čin vnímala bezprostředně svými smysly, případně ke spáchanému činu disponuje poznatky důležitými pro trestní řízení, má oběť v trestním řízení postavení svědka. Oběť má jako svědek povinnost podat svědeckou výpověď ke všem důležitým okolnostem, které jsou jí známy. Za tímto účelem má povinnost dostavit se na písemné nebo ústní předvolání k podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi, a to v čase a místě v předvolání uvedeném, tedy nejčastěji k policejnímu orgánu nebo soudu. Její přítomnost může být vynucována pořádkovou pokutou nebo předvedením policejním orgánem, proto je vždy nutné předvolání respektovat. Nemůže-li se oběť z důležitých důvodů na předvolání dostavit, je nutné o tom orgán, který ji předvolal, informovat. Výslech zpravidla probíhá na policejním oddělení, kdy kromě vyslýchající osoby můžou být přítomny i další osoby, zejména státní zástupce, soudce, obhájce, a pokud si to oběť přeje, také její zmocněnec a důvěrník. Výslech před soudem probíhá před soudcem, případně senátem tří soudců, státním zástupcem, obhájcem, případně obviněným, s tím, že přítomný může být také zmocněnec a důvěrník oběti. Většina řízení před soudem je veřejná, proto je možné, že v jednací síni budou sedět také pozorovatelé z veřejnosti. Svědek je zpravidla k výslechu volán opakovaně. Po podání trestního oznámení, je předvolán k podání vysvětlení před policejním orgánem a následně případně také k podání svědecké výpovědi. V řízení před soudem je zpravidla oběť vyzvána, aby svoji výpověď zopakovala. Ze zásady šetrného přístupu k obětem trestných činů by orgány činné v trestním řízení měly předcházet opakovaným výslechům a oběti opětovně předvolávat pouze v nevyhnutelných případech. Postup při výslechu svědka je standardizovaný a skládá se z několika fází: 1. Nejdříve se na základě osobního dokladu zjišťuje totožnost svědka a jeho vztahu k projednávané věci - trestnému činu a osobě obviněného. 2. Následuje poučení o právech a povinnostech svědka. 3. Po poučení je svědek vyzván, aby sám vlastními slovy pospal všechny skutečnosti, které jsou mu o trestném činu známy (např. popis pachatele, čas, místo a způsob spáchání trestného činu, následky trestného činu v podobě různých zranění, přítomnost dalších možných svědků při činu). V této části vyslýchající orgán svědka usměrňuje tak, aby jeho výpověď byla co nejúplnější. Je zcela v pořádku, když si oběť nepamatuje na všechny detaily trestného činu, měla by se však snažit popsat všechno, na co si v souvislosti s trestným činem vzpomene. Nemůže však uvádět nepravdivé údaje, ani úmyslně zkreslovat skutečnosti, protože by se sama mohla dopustit přestupku křivého vysvětlení (§ 47a přes. zák.), 40


případně trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku (§ 346 tr. zák.). 4. Vyslýchající orgán a další přítomné osoby můžou následně svědkovi položit doplňující otázky, na které svědek musí pravdivě odpovědět. Pokud mu však skutečnost, na kterou je dotazován, známa není, anebo si na ni nevzpomíná, stačí, aby to vyslýchajícímu sdělil. 5. Po skončení výslechu je svědkovi hlasitě přečten protokol o jeho svědecké výpovědi. Ten může po vyslechnutí svědek upravit nebo doplnit a následně také podepsat, čímž výslech jako takový končí. 6. Nakonec je svědkovi nabídnuto svědečné, tedy úhrada cestovných nákladů v souvislosti s dostavením se na předvolání a náhrada ušlé mzdy. Svědek může, avšak nemusí o takovou náhradu žádat. Právo odepřít výpověď Svědek má vždy povinnost dostavit se na předvolání. Existují však situace, za kterých nemá povinnost vypovídat. Jako svědek může odmítnout vypovídat příbuzný obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh nebo ten, kdo by svou výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké (§ 100 tr. zák.). Právo odepřít výpověď se ale nevztahuje na trestné činy uvedené v ustanovení § 368 tr. zák., a to např. trestný čin těžkého ublížení na zdraví § 145 tr. zák., zbavení osobní svobody § 170 tr. zák. Rozhodne-li se svědek, že proti osobě nebude vypovídat, sdělí tuto skutečnost vyslýchajícímu orgánu spolu s konkrétním důvodem odepření svědectví, jehož důvodnost posoudí soud. V případě, že se svědek, který má právo výpověď odepřít, rozhodne vypovídat, musí vypovídat pravdu, neboť by se mohl vystavit nebezpečí vzniku odpovědnosti za přestupek nebo trestný čin. Čemu věnovat pozornost před výslechem? Je vhodné, aby pomáhající profese oběti ozřejmily postup výslechu a tímto způsobem ji předem na výslech připravily. Obavy oběti z podání svědecké výpovědi totiž často plynou z neznalosti trestního procesu a garancí, které jsou oběti v trestním řízení poskytovány. Orgány činné v trestním řízení k oběti přistupují co nejšetrněji, aby předešly její sekundární viktimizaci, snaží se jí vyjít vstříc, aby pro ni trestní řízení bylo pokud možno co nejméně nepříjemné. Komunikace se soudem, státním zástupcem a policejním orgánem je pro ochranu práv oběti velice důležitá, proto, pokud osoba pociťuje nějaké konkrétní obavy, může se na tyto orgány obrátit, aby využily své pravomoci, a je-li to možné, poskytly jí ochranu.

41

• • •

• •

Na výslech je vhodné se předem připravit a oživit si v paměti skutečnosti, o kterých bude výslech veden. Zvlášť zranitelná oběť, které by bylo příjemnější vypovídat před mužem nebo naopak před ženou, může policejní orgán požádat, aby výslech vedla osoba zvoleného pohlaví (§ 19 odst. 1 ZOTČ). Má-li oběť, která byla předvolána k podání svědecké výpovědi obavy, že nebude schopna vypovídat za přítomnosti obviněného, je vhodné tuto skutečnost sdělit soudu písemně po doručení předvolání a již předem požádat o výslech za nepřítomnosti obviněného (§ 209 odst. 1 tr. řádu). Obdobně v případě, že má obavu ze setkání s obviněným, lze požádat, aby byla učiněna opatření, která by zabránila jejich kontaktu (např. předvolání v jinou dobu, výslech z jiné místnosti, výslech prostřednictvím videokonference). Pokud výslechem oběti bude zasahováno do její intimní oblasti (např. u sexuálních trestných činů), lze soudu stejným způsobem doručit podnět k vyloučení veřejnosti ze soudní síně (§ 200 odst. 1 tr. řádu). Ke každému výslechu (bez ohledu na fázi trestního řízení) může oběť doprovázet zmocněnec a důvěrník, které si sama zvolí. Jak postupovat v případě, kdy oběti jsou kladeny zraňující otázky?

Orgány činné v trestním řízení mají povinnost přistupovat k oběti co nejšetrněji a v co největší míře chránit její práva a osobnost. Oběti mohou být kladeny otázky zasahující do intimní oblasti (např. se týkají sexuální oblasti nebo soukromí, které s projednávanou věci nesouvisejí) jen v tom případě, je-li to nezbytné, a to zvlášť šetrným způsobem, který oběť neviktimizuje. Takové otázky současně mají být pokládány pouze jednou. V případě, že by oběť takové otázky zraňovaly, může na to poukázat a trvat na zaprotokolování jejího vyjádření. Vyslýchající orgán by měl vedený výslech usměrnit tak, aby nedocházelo k sekundární viktimizaci oběti. Doprovod oběti K podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi, jakož i v celém trestním řízení, může oběť doprovázet její zmocněnec a důvěrník. Zmocněncem je osoba zmocněná k zastupování poškozeného v trestním řízení. Důvěrníkem je osoba, kterou si oběť zvolí, aby ji doprovázela k úkonům trestního řízení a poskytovala jí psychickou podporu. Podmínkou není vzdělání ani povolání, a tedy zmocněnec nemusí být osoba s právnickým vzděláním.

42


6.2 Dobrovolná účast oběti v trestním řízení Oběť v procesním postavení poškozeného disponuje širokým katalogem procesních práv, které jí umožňují aktivně se účastnit trestního řízení, a to zejména nahlížet do spisu, činit různé návrhy nebo podněty, podávat opravné prostředky, vyjadřovat se k věci, účastnit se řízení, podávat námitky, účastnit se dokazování.13 Má-li oběť zájem o širší účast v trestním řízení, pak je vhodné přizvat si na pomoc zmocněnce, který má s účastí v trestním řízení zkušenosti. Zmocněncem může být i osoba bez právního vzdělání. S ohledem na složitost trestního řízení by se však mělo jednat o osobu, která již s trestním řízením má zkušenosti (např. sociální pracovník), ve složitějších případech je vhodné nechat se zastoupit advokátem. Poškozený, kterému jeho finanční situace nedovoluje hradit odměnu advokáta, má možnost podat soudu návrh na rozhodnutí o bezplatném zastoupení zmocněncem anebo zastoupení za sníženou odměnu. V těchto případech náklady zastoupení hradí zcela nebo zčásti stát. Právo na bezplatné zastoupení (zastoupení za sníženou odměnu) má poškozený, jehož příjem neumožňuje hradit náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a poškozený mladší osmnácti let. Poškozený, který je zvlášť zranitelnou obětí, nebo kterému byla způsobena úmyslným trestným činem těžká újma na zdraví, nebo který je pozůstalým po oběti, jež v důsledku trestného činu zemřela, má nárok na právní pomoc zmocněnce bezplatně nebo za sníženou odměnu, a to za podmínky, že doloží nedostatek prostředků, aby hradil náklady právního zastoupení (např. daňovým přiznáním, rozhodnutím o dávkách státní sociální podpory, čestným prohlášením). Ostatní poškození mají právo na bezplatnou pomoc zmocněnce za splnění následujících tří podmínek: - poškozený uplatnil nárok podle § 43 odst. 2 tr. řádu, - zastoupení zmocněncem není zjevně nadbytečné a - poškozený doloží nedostatek prostředků, aby si hradil náklady právního zastoupení. Nárok na bezplatnou právní pomoc zmocněnce má také poškozený mladší osmnácti let, nejde-li o poškozeného trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku. O tom, zda poškozený (oběť) má právo na bezplatné zastoupení zmocněncem, rozhodne předseda senátu soudu, který koná řízení v prvním stupni, a v přípravném řízení soudce tohoto soudu. Těmto je třeba adresovat také návrh na vydání rozhodnutí o bezplatném zastoupení zmocněncem s doložením splnění podmínek pro jeho přiznání. Vzor žádosti o bezplatného zmocněnce lze nalézt v příloze č. 3. 13 K právům poškozeného srov. Jelínek, J. a kol.: Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 75 –84. 43

Významným právem, které oběti náleží, je právo učinit prohlášení o dopadu trestného činu na její život (ze zahraničí známý jako victim impact statement). Účelem prohlášení je poskytnout oběti možnost vyjádřit, jak trestný čin a jeho následky pociťovala. Nejedná se tedy o vylíčení trestného činu jako sledu události, nýbrž o popsaní následků, které měl trestný čin na život oběti (např. léčení, hospitalizace, nutnost vyhledání psychologické pomoci, ztráta příjmů, ztráta domova, poruchy spánku, rozvrácení rodiny, ztráta sociálních kontaktů). Prohlášení oběti lze učinit v kterémkoli stadiu trestního řízení ústně nebo písemně, a to i opakovaně (§ 43 odst. 4 tr. řádu). Je nutné zdůraznit, že prohlášení oběti bude v řízení použito jako důkaz, se kterým se bude mít možnost seznámit také obviněný. Soud k prohlášení může přihlédnout při hodnocení závažnosti trestného činu, která se promítá do druhu a výše trestu. Vzor prohlášení oběti o dopadu trestného činu lze nalézt v příloze č. 2.

6.3 Ochrana oběti před pachatelem Základním a společným cílem poskytovatelů pomoci obětem trestných činů a orgánů činných v trestním řízení by mělo být poskytnutí ochrany před opakovanou viktimizací oběti ze strany pachatele. Je proto nutné mít na paměti instrumenty, kterými lze riziko opakované viktimizace výrazně snížit a tak zajistit bezpečí oběti po trestném činu, v průběhu trestního řízení, ale také po jeho skončení.

6.3.1 Ochrana oběti v soukromí Bezprostředně po spáchání násilného trestného činu, případně poté, co oběť vyhledá odbornou pomoc, je nutné zajistit, aby nedošlo k jejímu opětovnému napadení ze strany pachatele v soukromí. Nabízí se tři právní prostředky zabránění kontaktů pachatele s obětí trestného činu, a to policejní vykázání, předběžné opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních a předběžné opatření podle trestního řádu. Vykázáním se podle § 44 až 47 zákona o Policii ČR rozumí opatření policie spočívající v možnosti vypovědět násilnicky jednající osobu na dobu 10 dnů z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou, jakož i z jejího bezprostředního okolí. Vykázání má povahu faktického úkonu, na jehož základě násilná osoba musí okamžitě opustit společné obydlí, případně také vymezený územní a osobní prostor. Porušení povinností ze strany vykázané osoby zakládá za zákonem uvedených podmínek odpovědnost za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 tr. zák.). Ochranu před pachateli násilných trestných činů a trestného činu nebezpečného pronásledování lze oběti poskytnout i prostředky zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Povinnost zdržet se vstupu do obydlí a kontaktů s obětí lze uložit formou předběžného opatření proti domácímu násilí podle § 400 a násl. zákona. Návrh se podává u okresního soudu příslušného podle místa bydliště oběti a musí obsahovat identifikační údaje oběti a pachatele, dále označení, 44


že se jedná o návrh na vydání předběžného opatření, vylíčení základních skutečností o nesnesitelnosti společného soužití v domácnosti z důvodu týrání anebo o pronásledování a obtěžování oběti a konkretizaci povinnosti, která má být pachateli uložena. Návrh musí být datován a podepsán. K návrhu lze přiložit listiny nasvědčující spáchání trestného činu, např. trestní oznámení, usnesení o zahájení trestního stíhání. Soud o návrhu rozhoduje do 48 hodin od doručení návrhu a předběžné opatření trvá zpravidla 1 měsíc od jeho vydání. Tuto lhůtu lze na návrh prodloužit, zaniká však nejpozději 6 měsíců po jeho vydání. S účinností od 1. srpna 2013 lze obdobné povinnosti po zahájení trestního stíhání uložit také formou předběžného opatření podle § 88d, § 88e a § 88g tr. řádu. O předběžných opatřeních v trestním řízení rozhoduje státní zástupce nebo soudce na jeho návrh. Oběť může dát pouze podnět k vydání předběžného opatření, který může být zcela neformální (např. při podávání trestního oznámení). Zmíněné prostředky ochrany se vzájemně nepodmiňují ani nevylučují. S ohledem na podmínky a způsob jejich ukládání lze doporučit, aby byly využívány v naznačeném pořadí s tím, že je lze vzájemně kombinovat. V případě, že v době vydaní jednoho z nich je v platnosti jiné opatření, doba jeho platnosti se do doby trvání nového opatření nezapočítá.

6.3.2 Ochrana oběti při úkonech trestního řízení Za účelem ochrany oběti před opakovanou viktimizací při úkonech trestního řízení anebo v souvislosti s nimi poskytuje trestní řád a zákon o obětech trestných činů prostředky k zabránění kontaktů mezi obětí a obviněným. Oběť, které hrozí nebezpečí ze strany obviněného, může žádat, aby její osobní údaje byly vedeny odděleně od spisu tak, aby se s nimi nemohl obviněný seznámit. Tohoto opatření je nutné se domáhat nejlépe již při prvním kontaktu s orgány činnými v trestním řízení (při podávání trestního oznámení, při podávání vysvětlení), neboť obviněný má právo nahlížet do spisu již v přípravném řízení. V případech, kdy obviněný nezná totožnost své oběti (např. náhodně vybraná oběť znásilnění), může oběť požádat o vystupování pod smyšleným jménem. U závažné trestné činnosti, zejména organizované, kde je větší počet svědků (případně obětí), přichází v úvahu také úplné utajení totožnosti a podoby svědka, který v trestním řízení vystupuje jako utajený svědek, jehož totožnost nesmí být vyzrazena (§ 55 odst. 2 tr. řádu). Právo oběti na zabránění fyzickému kontaktu s osobou, kterou označila za pachatele, nebo osobou, proti které se řízení vede, najdeme v ustanovení § 17 ZOTČ. Toto opatření však nelze aplikovat vždy, a proto výjimečně vylučuje-li to povaha prováděného úkonu (např. konfrontace), zabrání se kontaktu oběti s touto osobou alespoň před úkonem a po jeho skončení. Podle § 20 ZOTČ se na přání zvlášť zranitelných obětí učiní opatření k zabránění bezprostřednímu vizuálnímu kontaktu s obviněným, např. využitím videokonferenčního zařízení. 45

V řízení před soudem o těchto opatřeních rozhoduje předseda senátu, který může rozhodnout o výslechu oběti z oddělené místnosti, případně vykázat obviněného z jednací místnosti a vyslechnout oběť bez jeho přítomnosti (§ 209 odst. 1 tr. řádu). V případě, že byl obviněný vzat do vazby nebo výkonu trestu, může oběť požádat, aby byla v případě jeho útěku nebo propuštění o této skutečnosti neprodleně informována (§ 103a tr. řádu a § 11 odst. 3 ZOTČ). Žádost se podává v přípravném řízení policejnímu orgánu (nebo státnímu zástupci) a v řízení před soudem vždy soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

6.4 Náhrada újmy způsobené trestným činem Oběť, které byla trestným činem způsobena majetková škoda, nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel bezdůvodně obohatil (k pojmům viz výše), má v trestním řízení, jakožto poškozený, možnost usilovat o náhradu způsobené újmy. Uplatnění nároku v trestním řízení lze doporučit s ohledem na skutečnost, že rozhodování o takovém nároku je oproštěno od soudních poplatků a je ve srovnání s civilním řízením velice rychlé. Pokud soud náhradu alespoň zčásti přizná, je pravomocné soudní rozhodnutí vykonatelným exekučním titulem, na jehož základě lze po odsouzeném vymáhat náhradu újmy (např. srážkami ze mzdy). Další výhodou uplatnění nároku na náhradu újmy v trestním řízení je, že návrh lze podat zcela jednoduše a bez vysokých formálních požadavků. V návrhu stačí uvést následující: • jaká újma byla způsobena (např. na zdraví, na majetku), • vyčíslit újmu v českých korunách nebo v cizí měně (pozn. k řádnému uplatnění nároku na náhradu škody nestačí, je-li v návrhu žádáno o přiznání „přiměřené náhrady“ anebo je-li uvedeno, že výše škody „bude vyčíslena později“), • je-li trestní řízení vedeno proti více pachatelům, je nutno v návrhu specifikovat, vůči kterým je nárok uplatňován a v jakém rozsahu (např. poškozený navrhne, aby obviněnému A a obviněnému B byla soudem stanovena povinnost nahradit poškozenému způsobenou újmu (v konkrétní podobě a výši), a to „společně a nerozdílně“, „rovným dílem“, „a to tak, že obviněný A má povinnost nahradit újmu na zdraví ve výši XY Kč a obviněný B má povinnost nahradit škodu na majetku ve výši XY Kč.“ Nárok na náhradu újmy může poškozený uplatnit kdykoli v přípravném řízení. V řízení před soudem lze pak nárok uplatnit nejpozději po zahájení hlavního líčení, avšak před zahájením dokazování (zpravidla na začátku prvního dne hlavního líčení). Doporučujeme nárok uplatnit co nejdříve, zejména s ohledem na různou intenzitu účasti poškozeného v trestním řízení. Nárok lze uplatnit ústně do protokolu již při podávání trestního oznámení. Policejní orgán i další orgány činné v trestním řízení mají povinnost poškozenému poskytnout pomoc tak, aby svůj nárok řádně uplatnil. Proto v případech, kdy poškozený nemá zmocněnce, doporučujeme nárok uplatnit raději ústně do protokolu, kdy orgány činné v trestním řízení můžou poškozenému pomoci při jeho podávání. 46


Další možností je písemné uplatnění nároku, které musí být kromě výše uvedených náležitostí datováno a vlastnoručně podepsáno. Po uplatnění nároku lze jeho výši v průběhu trestního řízení měnit. Proto je již na začátku řízení vhodné nárok uplatnit v již známé (anebo odhadované) výši a v případě prohloubení újmy (např. u zdravotních komplikací) anebo odlišného stanovení hodnoty odcizeného nebo poškozeného majetku (např. v odborném vyjádření vyžádaném policejním orgánem) lze výši nároku změnit. Ve složitějších případech, zejména je-li výše způsobené újmy vyšší anebo oběti byla způsobená nemajetková újma, je vhodné nechat se zastoupit profesionálním zmocněncem – advokátem. Oběť, která má nedostatek prostředků, aby si hradila náklady takového zastoupení, by zpravidla měla nejdříve nárok v trestním řízení uplatnit (a to co nejdříve) a současně požádat, aby soud rozhodl o bezplatném zastoupení a současně jí ustanovil zmocněnce z řad advokátů. Příklad č. 14: Jednou Lukáš napadl Lenku za přítomnosti svého kamaráda Antonína. Lukáš začal zuřit, když mu Lenka odmítla přinést další pivo a několikrát jí vší silou kopl do holeně, čímž jí způsobil zlomeninu holenní kosti s dobou léčení 8 týdnů. Když se Lenka svíjela v bolestech, Lukáš ze strachu, že na něj Lenka zavolá policii, utekl. Když Antonín zůstal v bytě s Lenkou sám, vzal peněženku, ve které měla hotovost 10 000 Kč a z bytu také utekl. Řešení č. 14: Lenka se poté dostavila na oddělení Policie České republiky, aby podala trestní oznámení, ve kterém vylíčila, jak k jejímu napadení došlo. Současně po poučení policejního orgánu do protokolu uplatnila svůj nárok na újmu vůči Lukášovi v odhadované výši 10 000 Kč z důvodu způsobené újmy na zdraví a ve výši 10 000 Kč vůči Antonínovi z důvodu způsobené škody na majetku. Lenka současně policejnímu orgánu sdělila, že trestnímu řízení nerozumí, proto by se chtěla nechat zastoupit zmocněncem. Jelikož je však na mateřské dovolené, zmocněnce si dovolit nemůže. Policie ji poučí, že v takovém případě má právo na bezplatného zmocněnce, který jí na její návrh ustanoví soud. Lenka se proto dostaví do pomáhající organizace poskytující právní informace, kde jí pracovnice pomůže návrh sepsat a odeslat. Po ustanovení zmocněnce se tato pověřená osoba ujme péče o Lenčin nárok na náhradu újmy a po doložení všech potřebných dokladů (např. lékařských zpráv, znaleckého posudku vyžádaného policejním orgánem) a za použití stanoviska Nejvyššího soudu upraví výši nároku na náhradu způsobené újmy na zdraví.14 Bezprostředně po uplatnění nároku na náhradu újmy v trestním řízení je účelné požádat o poskytnutí peněžité pomoci od státu, kdy ve výši poskytnuté pomoci přechází část nebo také celý nárok poškozeného na stát, který je oprávněn jej na pachateli vymáhat. 14 Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku) 12. 3. 2014 je k nalezení na http://www.nsoud.cz/JudikaturaNS_new/ns_web.nsf/Metodika. 47

7. Právo na peněžitou pomoc od státu (odškodnění) Jedním z nejvýznamnějších práv obětí trestných činů je jejich právo na peněžitou pomoc od státu, která se někdy označuje též jako odškodnění. Zvýraznění důležitosti tohoto práva, které se týká peněžních prostředků, v sobě neobsahuje žádný (např. skrytý) prvek odsouzení oběti. Poznatky z praxe totiž ukazují, že jedním z nejcitelnějších problémů, do kterých se oběť trestného činu v důsledku jeho spáchání dostane, je nedostatek finančních prostředků. Může se tak stát z důvodu ztráty zaměstnání, dočasného výpadku příjmů kvůli pracovní neschopnosti, nutnosti vynaložení finančních prostředků na léčení atp. Společenských důvodů, proč by měl stát pomáhat obětem trestných činů, může být několik. Za prvé může jít o uznání odpovědnosti (či spoluzodpovědnosti) státu, resp. šířeji veřejné moci, za to, že jako suverén na svém území selhal a nedokázal zabránit tomu, aby došlo ke spáchání trestného činu. Důvody odškodnění však nemusí být jen morální, ale mohou být i ekonomické. Nakonec lze peněžitou pomoc obětem trestných činů vnímat i jako projev uznání oběti za to, že spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení a napomáhá tak k naplnění účelu trestního řízení. V České republice byl systém peněžité pomoci obětem trestných činů zaveden již zákonem č. 209/1997 Sb.; od doby platnosti tohoto zákona také český právní řád pracuje s pojmem oběti. Zákon o obětech trestných činů tento systém, který do té doby z hlediska administrativního fungoval velmi dobře, podstatným způsobem rozšířil. Nejen že došlo ke zvýšení částek peněžité pomoci, ale došlo především k rozšíření okruhu osob oprávněných žádat o odškodnění. Ve spojení s přívětivě fungujícím odborem odškodňování, který působí v rámci Ministerstva spravedlnosti ČR, jde o účinný způsob, jak pomoci obětem trestných činů. V souvislosti se starým zákonem č. 209/1997 Sb. může být matoucí, že nadále zůstává v platnosti. To však pouze proto, že upravuje i jiné materie, které s ochranou obětí a pomocí jim vůbec nesouvisí. V současné době tedy stále existuje právní předpis, který nese název „zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně některých zákonů“, avšak problematika peněžité pomoci obětem trestných činů je komplexně upravena již pouze v zákoně o obětech trestných činů, a to zejména v jeho ustanoveních § 23 až 37.

7.1 Účel peněžité pomoci Hlavním účelem peněžité pomoci je překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem (viz § 25 ZOTČ). Z toho plyne, že peněžitá pomoc musí být především rychlá. Tomu odpovídá i zákonná lhůta pro rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o žádosti o peněžitou pomoc, která činí 3 měsíce. Tato lhůta může být za určitých výjimečných okolností prodloužena (k těmto okolnostem 48


srov. § 30 odst. 3 ZOTČ – jde např. o potřebu zpracování znaleckého posudku). Ačkoli tomu tak nebylo podle dřívější právní úpravy podle zákona č. 209/1997 Sb., který upravoval systém peněžité pomoci obětem trestných činů s účinností do 31. 7. 2013, podle zákona o obětech můžeme z hlediska peněžité pomoci rozeznávat i její vedlejší (sekundární) účel. Tím je (alespoň částečná) reparace újmy (ať již majetkové či nemajetkové), která byla oběti způsobena trestným činem. Tento nový účel peněžité pomoci dovozujeme jednak z ustanovení § 25 odst. 2 ZOTČ, podle kterého se peněžitá pomoc poskytne, pokud vzniklé újmy nebyly plně nahrazeny, jednak z ustanovení § 33 ZOTČ, podle něhož poskytnutím peněžité pomoci přechází nárok oběti na náhradu škody a nemajetkové újmy vůči pachateli z oběti na stát. Pro závěr o tom, že peněžitá pomoc může být v jistých případech skutečným odškodněním, svědčí i § 28 odst. 2 ZOTČ.

7.2 Nejdůležitější ustanovení zákona o obětech trestných činů z pohledu peněžité pomoci Jak již bylo uvedeno výše (srov. úvodní část kap. 7), problematika peněžité pomoci je upravena zejména v ustanoveních § 23 až 37. Slovo zejména zde zohledňuje skutečnost, že výjimečně může dojít i k uplatnění jiných ustanovení, např. § 3 ZOTČ, který obsahuje výčet základních zásad zákona o obětech trestných činů. V praxi pomocných profesí však budou nejdůležitější následující ustanovení: • • •

• • • • • • •

§ 23 odst. 2 ZOTČ (vymezuje okruh oprávněných osob – občanů ČR a cizinců – kteří mají za splnění dalších podmínek nárok na peněžitou pomoc od státu), § 23 odst. 4 ZOTČ (stanovuje kompetenci Ministerstva spravedlnosti v oblasti odškodňování obětí), § 24 (v odstavci 1 vymezuje okruh obětí s právem na poskytnutí peněžité pomoci, v odstavci 2 definuje pojem „ublížení na zdraví“ pro účely peněžité pomoci, v odstavci 3 definuje pojem „těžká újma na zdraví“ pro účely peněžité pomoci), § 25 (v odstavci 1 definuje peněžitou pomoc jako jednorázovou dávku, v odstavci 2 stanovuje pravidlo poskytnutí peněžité pomoci v případech, kdy nedojde k uhrazení újmy), § 26 (popisuje typické situace, jež nasvědčují existenci nároku oběti na peněžitou pomoc), § 27 (obsahuje důvody neposkytnutí peněžité pomoci), § 28 (upravuje výši jednotlivých částek peněžité pomoci, resp. maximální limity), § 29 (upravuje diskreční pravomoc Ministerstva spravedlnosti v odůvodněných případech snížit nebo dokonce nepřiznat peněžitou pomoc), § 30 (upravuje otázky posuzování žádosti o peněžitou pomoc) a § 31 (vymezuje náležitosti žádosti o peněžitou pomoc). 49

7.3 Okruh oprávněných osob, výše peněžité pomoci a další podmínky peněžité pomoci Nárok na peněžitou pomoc náleží jak některým občanům České republiky, tak některým cizincům, kteří se stanou obětí trestného činu, a to za splnění dalších podmínek. Podle ustanovení § 23 odst. 2 ZOTČ jsou v tomto smyslu oprávněnými osobami: • občan ČR, který zde má trvalý pobyt, • občan ČR, který se zde obvykle zdržuje, • občan ČR, který se zde stal obětí trestného činu, • cizinec s trvalým pobytem na území jiného členského státu EU nebo s oprávněným pobytem na území ČR, pokud se stal obětí trestného činu na území ČR, • cizinec pobývající na území ČR nepřetržitě po dobu delší než 90 dnů v souladu s právními předpisy, pokud se zde stal obětí trestného činu, • cizinec, který požádal o mezinárodní ochranu, pokud se stal obětí trestného činu na území ČR, • cizinec, kterému byl udělen azyl, pokud se stal obětí trestného činu na území ČR, • cizinec, kterému byla udělena doplňková ochrana na území ČR, pokud se stal obětí trestného činu na území ČR. Poté, co bezpečně určíme, že jde o osobu oprávněnou podle § 23 odst. 2 ZOTČ, musíme stanovit, zda dotyčná spadá pod některou z kategorií obětí podle zákona o obětech trestných činů pro potřeby peněžité pomoci. Poslední část věty je nesmírně důležitá, neboť zákon vymezuje pro potřeby peněžité pomoci (odškodnění) obětem trestných činů pojem oběti rozdílně od obecného vymezení, které platí pro ostatní záležitosti (např. z hlediska práva oběti na odbornou pomoc). Platí tedy, že nikoli každá oběť ve smyslu § 2 a 3 ZOTČ má právo na peněžitou pomoc od státu, tedy nikoli každá oběť obecně ve smyslu zákona o obětech trestných činů je obětí pro účely peněžité pomoci podle uvedeného zákona. Právo na peněžitou pomoc má: • oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví nebo které byla způsobena těžká újma na zdraví, • osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu (tzv. nepřímá oběť), • oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby (§ 198 tr. zák.), kterým vznikla nemajetková újma.

50


Zákon o obětech trestných činů změnil zásadním způsobem koncepci posuzování, kdo je oprávněnou osobou z hlediska odškodnění z důvodu ublížení na zdraví, neboť již nepoužívá tzv. bodového hodnocení podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. Zákonodárce v průběhu projednávání zákona o obětech trestných činů v roce 2013 pružně zareagoval na skutečnost, že uvedenou vyhlášku zrušil s účinností od 1. 1. 2014 nový občanský zákoník. Zákon o obětech trestných činů po vzoru trestního zákoníku rozlišuje ublížení na zdraví a těžkou újmu na zdraví, přičemž je nezbytné, aby pomáhající pracovník dobře rozeznával rozdíly v obsahu těchto pojmů pro účely peněžité pomoci obětem trestných činů a zároveň vnímal společné rysy. Jelikož jde o tradiční pojmy trestního práva, je pro jejich hlubší studium možné odkázat na dostupnou judikaturu a literaturu.15 Ublížením na zdraví se pro účely peněžité pomoci rozumí stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje nejméně po dobu tří týdnů obvyklý způsob života oběti a který vyžaduje lékařského ošetření (§ 24 odst. 2 ZOTČ). Definice obsažená v zákoně o obětech trestných činů se liší od té, která je v trestním zákoníku, dobou znesnadnění obvyklého způsobu života na straně osoby zasažené trestným činem. Podle trestního zákoníku jde o „nikoli jen krátkou dobu“ (viz § 122 odst. 2 tr. zák.), což podle ustáleného výkladu znamená v zásadě 7 dní, podle zákona o obětech trestných činů o 21 dní. Naopak pojem těžké újmy na zdraví se v obou zákonech prakticky shoduje. Jediný rozdíl je v legislativním vyjádření jednoho z pojmů, kdy trestní zákoník používá neurčitější vyjádření „delší dobu trvající porucha zdraví“, kdežto zákon o obětech trestných činů používá určitější (ale obsahově shodné) „porucha zdraví trvající nejméně po dobu 6 týdnů“. Vzhledem k pojmům „ublížení na zdraví“ a „těžká újma na zdraví“ můžeme uzavřít, že význam prvního z nich se liší z hlediska délky trvání poruchy o osoby zasažené trestným činem, význam druhého z nich je v obou právních předpisech stejný. Typické situace, kdy oběti náleží právo na peněžitou pomoc, nalezneme v ustanovení § 26 ZOTČ. Jedná se samozřejmě o situace, kdy pachatel trestného činu, který oběti způsobil újmu, byl uznán vinným nebo by taková osoba byla zproštěna obžaloby pro nepříčetnost v době činu (viz § 26 odst. 1 ZOTČ). Peněžitá pomoc však oběti náleží i v případě, že rozhodnutí podle § 26 odst. 1 ZOTČ dosud nebylo vyhlášeno nebo nenabylo právní moci [viz § 26 odst. 2 písm. c) ZOTČ. Nárok na poskytnutí peněžité pomoci náleží oběti i v případech, kdy nejen že nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, ale již k tomu ani nedojde, neboť trestní řízení bylo skončeno dříve, než došlo k odsouzení nebo zproštění z důvodu nepříčetnosti, a to v situacích uvedených v § 26 odst. 2 písm. a) a b) ZOTČ, kdy je zřejmé, že určitý člověk se stal obětí trestného činu. Pro pracovníka poskytujícího pomoc obětem trestných činů bude především určující stav, při kterém: • nejsou důvodné pochybnosti o tom, že se stal trestný čin, v jehož důsledku 15 K podrobnějšímu studiu viz např. Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 128–141. 51

byla oběti způsobena smrt, škoda na zdraví nebo nemajetková újma, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že oběť byla usmrcena, bylo jí ublíženo na zdraví nebo jí vznikla nemajetková újma. V praxi bude častou situace, zvláště v případě, že peněžitá pomoc bude uplatněna v souladu s jejím účelem bezprostředně po spáchání trestného činu, ve které ještě nebude existovat pravomocný rozsudek a věc nebude ještě ani projednávána soudem. V takovém případě bude nadmíru důležité, jaká kvalifikace bude použita zpravidla v usnesení o zahájení trestního stíhání nebo v obžalobě. Zákon o obětech trestných činů kromě „pozitivních“ podmínek poskytnutí peněžité pomoci uvádí i podmínky negativní, neboli okolnosti, které vylučují poskytnutí peněžité pomoci oběti trestného činu. Jde především o tři situace, kdy oběť: • je v dané věci stíhána jako spoluobviněná, • nedala souhlas k trestnímu stíhání, • neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost, zejména tím, že bez zbytečného odkladu nepodala trestní oznámení nebo jako svědek odmítla vypovídat (podrobněji srov. § 27 ZOTČ). Kromě výše uvedených negativních podmínek je nutné mít na paměti, že peněžitá pomoc by oběti neměla být poskytnuta ani v případě, že újma způsobená trestným činem již byla plně nahrazena (srov. § 25 odst. 2 ZOTČ). K takové náhradě může dojít např. ze strany pachatele nebo jiného povinného subjektu (kupř. pojišťovny). Zákon o obětech dále zakotvuje diskreční pravomoc Ministerstva spravedlnosti, aby snížilo nebo nepřiznalo peněžitou pomoc (viz§ 29 ZOTČ) oběti, které to ze sociálních důvodů není třeba, která spoluzavinila vznik újmy nebo nevyužila všech zákonných prostředků k uplatnění nároku na náhradu újmy (např. neuplatnila nárok na náhradu újmy nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování nebo při prvním jednání o dohodě o vině a trestu). Výši poskytované peněžité pomoci upravuje ustanovení § 28 ZOTČ ve spojení s § 24 ZOTČ. Zjednodušit lze uvedenou problematiku následovně: • primárním obětem, kterým v důsledku trestného činu vznikla újma na zdraví, bude paušálně vyplaceno 10 000 Kč a v případě těžkého ublížení na zdraví 50 000 Kč; celková částka, která může být oběti vyplacena za prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením, je 200 000 Kč, • primárním obětem trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dětem, které jsou obětí trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 tr. zák., pokud jim vznikla nemajetková újma, se poskytne peněžitá pomoc ve výši prokázaných nákladů na odborné služby (zejména psychoterapie a fyzioterapie) zaměřené na nápravu vzniklé nemajetkové újmy, a to do výše maximálního limitu 50 000 Kč, • sekundárním obětem [tj. pozůstalým podle § 24 odst. 1 písm. d) ZOTČ] se poskytne paušální částka peněžité pomoci ve výši 200 000 Kč (u sourozence však pouze 175 000 Kč) s tím, že součet peněžité pomoci pro všechny sekundární oběti nesmí přesáhnout částku 600 000 Kč. •

52


Z uvedeného přehledu vyplývají v zásadě dvě možnosti uplatnění práva na peněžitou pomoc. První způsob spočívá v podání žádosti o vyplacení paušální částky, druhý v podání žádosti o vyplacení konkrétní částky, která se ovšem odvozuje od prokázané újmy. Výhodou první možnosti je větší šance dosažení požadované částky. Výhodou druhé možnosti je šance na dosažení vyšší peněžní částky. Tato šance je však vyvážena povinností žadatele unést důkazní břemeno ohledně způsobené újmy. V praxi může nastat situace, kdy bude existence práva na peněžitou pomoc od státu sporná, a to např. v důsledku nejasného skutkového stavu nebo složité právní otázky. V těchto případech doporučujeme podání žádosti, neboť podle našeho názoru je především věcí odpovědného odboru Ministerstva spravedlnosti (odboru odškodňování), aby danou žádost posoudil. Navíc i zde se uplatní zásada presumpce postavení oběti, kterou výslovně stanoví § 3 odst. 1 ZOTČ. Nutno také podotknout, že podání žádosti není zatíženo žádným správním poplatkem. Pomáhající pracovník by však neměl podání žádosti o peněžitou pomoc doporučovat v těch případech, kdy jde zjevně o zneužití postavení oběti (srov. přiměřeně § 3 odst. 1 ZOTČ). Jasnými omezeními pro podání žádosti o peněžitou pomoc, jež by měla být respektována, jsou zákonné lhůty pro podání žádosti, které činí dva roky od okamžiku, kdy se oběť o újmě způsobené jí trestným činem dozvěděla (= subjektivní lhůta), a pět let od spáchání trestného činu (= objektivní lhůta), neuplatní-li se dvouletá subjektivní lhůta.

7.4 Žádost o poskytnutí peněžité pomoci Poskytnutí peněžité pomoci podle zákona o obětech trestných činů je podmíněno aktivitou oběti spočívající v podání žádosti. Náležitosti žádosti jsou popsány v ustanovení § 31 ZOTČ. Ze žádosti musí být patrné, kdo ji podává. Musí v ní být tedy nezbytné identifikační údaje: jméno a příjmení, datum narození a adresa bydliště, popř. ty samé údaje u zástupce (v případě zástupce je nezbytné také doložit oprávnění zastupovat – tj. plnou moc). K žádosti je nutné připojit přílohy podle § 31 odst. 1 písm. a) až d) ZOTČ: • poslední rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, je-li to možné, nebo alespoň označení orgánu činného v trestním řízení, který o trestném činu naposledy konal řízení (údaje o osobě podezřelé ze spáchání trestného činu, pokud je oběti známa), • údaje o újmě a jejím rozsahu, • informace o tom, co oběť učinila k vymáhání újmy (např. že podala civilní žalobu nebo že se připojila s nárokem na náhradu újmy v trestním řízení), • údaje o svých majetkových a výdělkových poměrech, což lze nahradit čestným prohlášením (§ 31 odst. 2 ZOTČ), • doklady, které má oběť k dispozici a které mohou dokázat údaje o způsobené újmě (např. lékařské zprávy, znalecké posudky, smlouvy dokazující vlastnické právo k věcem a účetní doklady). 53

Jak již bylo výše uvedeno, oběť se musí rozhodnout, zda bude žádat peněžitou pomoc v paušální částce nebo ve výši prokázaných nákladů. Zvolenou možnost je třeba v žádosti uvést. Pro žádost lze použít také formulář, který je dostupný v elektronické podobě na stránkách Ministerstva spravedlnosti.16 V praxi doporučujeme tuto možnost, neboť snižuje riziko chyb.

16 Dne 1. 10. 2014 byl formulář dostupný na http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ ms.aspx?o=23&j=33&k=5869&d=330845 54


Příloha č. 1 - Vzor trestního oznámení Policie České republiky Obvodní ředitelství policie Praha I Služba kriminální policie a vyšetřování Bartolomějská 6, 110 00 Praha 1 [policejní orgán příslušný dle místa spáchání trestného činu] Oznamovatel:

Lenka Nováková, roz. Krátká, nar. 5. 5. 1985 Dlouhá 23, 110 00 Praha 1

Věc: Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin S ohledem na mě známé skutečnosti, jež by mohly zakládat podezření ze spáchaní trestného činu Lukášem Novákem, nar. 1. 1. 1980, trvale bytem Dlouhá 23, Praha 1, podávám trestní oznámení a toto odůvodňuji následovně. S manželem jsme se seznámili koncem roku 2010, kdy od června 2011 žijeme v manželství a sdílíme společnou domácnost. Náš vztah byl první měsíce zcela ideální a to až do doby, než se nám narodil syn Marek. Lukáš mě začal nejdřív slovně, později i fyzicky napadat. Zpočátku se jednalo pouze o drobné napadání, jeho útoky se však stále stupňovaly. Dne 4. 6. 2014 přišel Lukáš z práce domů kolem 20:00 hodin. Jako obvykle si sedl k televizi a pustil si zprávy. Lukáš na mě z obývací místnosti začal hlasitě křičet. Jelikož jsem právě uspávala našeho syna Marka, požádala jsem jej, aby se uklidnil a nezvyšoval hlas. To ho zřejmě rozzuřilo a začal mi ještě hlasitěji nadávat. Na to se zvedl a přišel za mnou do ložnice. Položila jsem Marka do postýlky, a když jsem se k Lukášovi otočila tváří a znovu ho žádala, aby se uklidnil, začal mě fyzicky napadat a několikrát mě pěstí silně udeřil do obličeje. Po posledním úderu jsem pocítila obrovskou bolest a upadla jsem na podlahu. Křičela jsem bolestí a prosila Lukáše, aby přestal, ale on v surovém útoku pokračoval. Když jsem ležela na podlaze, kopal do mě, zejména do oblasti žeber. Přestal, až když na dveře zabušil soused, pan Zelenka z vedlejšího bytu, který musel slyšet můj křik. Lukáš se zřejmě lekl a z bytu utekl. Pan Zelenka poté zavolal rychlou záchrannou službu, která mě převezla do nemocnice. Zde mi sdělili, že jsem utrpěla zlomeninu nosu s posunem kosti, zlomeninu zápěstí a naražení žeber. Domnívám se, že by výše uvedené skutečnosti mohly zakládat některý z trestných činů proti životu a zdraví. Současně žádám, aby mne policejní orgán podle § 158 odst. 2 tr. řádu do jednoho měsíce od podání tohoto oznámení vyrozuměl o učiněných opatřeních na výše uvedenou adresu. Přílohy: kopie lékařské zprávy fotodokumentace způsobených zranění V Praze dne 5. 6. 2014

55

[vlastnoruční podpis] Lenka Nováková

Příloha č. 2 - Vzor prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život Obvodnímu soudu pro Prahu 1 Ovocný trh 14, 112 94 Praha 1 prostřednictvím Obvodního státního zastupitelství Praha 1 Nábř. E. Beneše 3, 118 00 Praha 1 Sp. zn./č. j.: XXX obv. Lukáš Novák, nar. 1.1.1980 – trestní řízení pošk. Lenka Nováková, roz. Krátká, nar. 5. 5. 1985 Dlouhá 23, 110 00 Praha 1 Věc: Návrh poškozené na přiznání nároku na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem Ve shora uvedené věci byly na základě mého trestního oznámení ze dne 5.6.2014 zahájeny úkony trestního řízení a posléze bylo dne 5.7.2014 proti mému manželovi Lukáši Novákovi zahájeno trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že dne 4.6.2014 v ulici Dlouhá 23, Praha 1, v našem společném bytě ve 4. patře na mě po krátké hádce fyzicky zaútočil tak, že mě pěstmi několikrát udeřil do obličeje a když jsem spadla na zem, opakovaně do mě kopal a tohoto jednání zanechal až poté, co byl vyrušen sousedem z vedlejšího bytu. Při útoku mi způsobil zlomeninu nosu s posunem kosti, zlomeninu zápěstí a naražení žeber. Tímto jednáním mi byla způsobena těžká újma na zdraví, na jejíž náhradu jsem již s návrhem do trestního řízení připojila. S ohledem na povahu výše uvedené trestné činnosti a skutečnost, že jsem manželkou obviněného, požívám status zvlášť zranitelné oběti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 4 písm. d) zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. V současnosti se nacházím v tíživé finanční situaci a nemohu si dovolit hradit náklady právní pomoci. Jsem na rodičovské dovolené a můj celkový současný příjem činí 13 520 Kč. Sama se starám o nezletilého syna ve věku 3 let, kdy manžel mi v současnosti na jeho výživu nijak nepřispívá. Měsíčně hradím výdaje v souvislosti s nájmem bytu v celkové částce 9 000 Kč. Ze zbylých peněz jen s obtížemi hradím běžné potřeby, např. stravu, oblečení, léky. Z uvedených důvodů

navrhuji,

aby soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 ve smyslu ustanovení § 51a odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se mi ve věci vedené Policií ČR, Obvodním ředitelstvím Praha 1, Službou kriminální policie a vyšetřování pod sp. zn. XXX přiznává nárok na bezplatnou právní pomoc poskytovanou zmocněncem. Přílohy:

kopie rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku čestné prohlášení o výši příjmů kopie rodného listu dítěte kopie smlouvy o nájmu bytu

V Praze dne 7. 7. 2014

[vlastnoruční podpis] Lenka Nováková 56


Příloha č. 3 - Vzor žádosti o bezplatného zmocněnce Obvodní státní zastupitelství Praha 1 Nábř. E. Beneše 3, 118 00 Praha 1 Sp. zn.: XXX obv. pošk.

Lukáš Novák, nar. 1.1.1980 – trestní řízení Lenka Nováková, roz. Krátká, nar. 5.5.1985 Dlouhá 23, 110 00 Praha 1

Věc: Podnět k podání návrhu na uložení předběžného opatření zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě podle § 88c písm. d) tr. řádu a vydání předběžného opatření zákazu styku s určitými osobami podle § 88c písm. a) tr. řádu Dne 5. 7. 2014 bylo proti mému manželovi Lukáši Novákovi zahájeno trestní stíhání pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 6. 2014 v ulici Dlouhá 23, Praha 1, v našem společném bytě ve 4. patře na mě po krátké hádce fyzicky zaútočil tak, že mě pěstmi několikrát udeřil do obličeje a když jsem spadla na zem, opakovaně do mě kopal a tohoto jednání zanechal až poté, co byl vyrušen sousedem z vedlejšího bytu. Svým útokem mi způsobil zlomeninu nosu s posunem kosti, zlomeninu zápěstí a naražení žeber s předběžnou dobou léčení v trvání osmi týdnů. Od zahájení trestního stíhání mě manžel neustále kontaktuje. Docházel do našeho společného bytu, neustále mi telefonuje a vyhrožuje. Je vůči mně hrubý a agresivní. Požaduje, abych vzala trestní oznámení zpátky, jinak se postará, aby byl syn svěřen do jeho péče. Když jsem ho dne 10. 7. 2014 odmítla vpustit do bytu, vyhrožoval, že příště, když mě uvidí, dopadnu mnohem hůř než posledně. Dům opustil až po příchodu Policie ČR, která o celé věci sepsala úřední záznam. Z mého manžela mám strach, obávám se, že by mě znovu mohl napadnout. Z tohoto důvodu jsem společné obydlí opustila a přestěhovala se i se synem do pronajatého bytu v ulici Šumavská 25, Praha 2. Obviněný však moji novou adresu rychle zjistil a ve svých výhrůžkách pokračuje i zde. S ohledem na výše uvedené předkládám státnímu zástupci ke zvážení I. uložení povinnosti obviněného zdržet se jakéhokoli kontaktování a vyhledávání mé osoby formou předběžného opatření podle § 88c písm. a) tr. řádu, a II. podání návrhu soudci k uložení povinnosti obviněného nezdržovat se na adrese Šumavská 25, Praha 2, ani v okolí 200 metrů od této adresy, a to formou předběžného opatření podle § 88 písm. d) tr. řádu. Současně zdvořile žádám o zaslání stejnopisu usnesení o uložení předběžného opatření, bude-li o něm rozhodnuto. Přílohy: kopie smlouvy o nájmu bytu kopie záznamu o přestupku emailové zprávy od Lukáše Nováka V Praze dne 20. 7. 2014

57

[vlastnoruční podpis] Lenka Nováková

Příloha č. 4 - Vzor návrhu na předběžné opatření podle trestního řádu Policie České republiky Obvodní ředitelství policie Praha I Služba kriminální policie a vyšetřování Bartolomějská 6, 110 00 Praha 1 [policejní orgán příslušný dle místa spáchání trestného činu] Sp. zn./č. j.: XXX obv. Lukáš Novák, nar. 1. 1. 1980 – trestní řízení pošk. Lenka Nováková, roz. Krátká, nar. 5. 5. 1985 Dlouhá 23, 110 00 Praha 1 Věc: Prohlášení oběti o dopadu trestného činu Trestný čin, který na mně můj manžel spáchal, a jeho následky dodnes velice těžce nesu já i moje rodina. Protože se mi o tom, co jsem prožila, mluví jen těžce, pokusila jsem se dopady jeho jednání sepsat do následujících řádků. Se svým manželem jsme se seznámili koncem roku 2010. Nadevše jsem ho milovala, proto jsme se rozhodli založit rodinu. Náš vztah byl první měsíce zcela ideální a to až do doby, než se nám narodil syn Marek. Lukáš mě začal nejdřív slovně, později i fyzicky napadat. Zpočátku se jednalo pouze o drobné napadání, za které se mi vždy omluvil, většinou s kyticí nebo jiným dárkem v ruce. Nepřikládala jsem jeho útokům velkou důležitost, spíše jsem je omlouvala svým jednáním a jeho pracovním vytížením. Útoky se však stále stupňovaly a vyvrcholily při posledním napadení, které je předmětem tohoto trestního řízení. Pamatuji si, že když mě Lukáš toho dne napadl, zrovna jsem ukládala našeho syna ke spánku. Jak mě opakovaně Lukáš pěstmi mlátil do obličeje, křičela jsem, plakala a prosila, ať přestane a ať toho ušetří našeho syna. On v útoku pokračoval. Když jsem nakonec upadla na zem a bezmocně tam ležela, slyšela jsem pouze pláč našeho syna. Kvůli němu jsem posbírala poslední síly a navzdory bolesti se zvedla ze země a zavolala pomoc. Celý útok mám dodnes před očima. V noci se budím zpocená s pocitem, že mi hrozí nebezpečí. I když vím, že je Lukáš ve vazbě, na ulici se ohlížím, majíc pocit, že mě pronásleduje. Po útoku jsem musela vyhledat pomoc psychologa, kde mi byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha. Již 2 měsíce proto jednou týdně absolvuji individuální psychoterapii. Pociťuji silnou úzkost, omezila jsem kontakty s přáteli a známými, vyhýbám se jejich společnosti. Je pro mě těžké odhodlat se vyjít na ulici a obstarat byť i drobný nákup. Nikdy předtím jsem netrpěla poruchou spánku, dnes již nejsem schopna usnout bez uklidňujících léků. Momentálně užívám na doporučení ošetřujícího lékaře (psychiatra, praktického lékaře) 2 x denně lék X a 1 x denně lék Y. Syn Mareček má také problémy se spánkem, nechce beze mě usínat, několikrát za noc se budí ze spánku a zoufale pláče, vyžaduje mou přítomnost u lůžka. Objednala jsem se k dětské psycholožce, protože nechci, aby ho to, co se v rodině odehrálo, do budoucna nějak výrazně poznamenalo.

58


Útok na mně zanechal i fyzické následky. Utrpěla jsem vážnou zlomeninu nosu s posunem kosti, zlomeninu zápěstí, naražení žeber a podlitiny na celém těle (Příloha 1 a 2). Byla jsem 7 dnů hospitalizována s podezřením na otřes mozku a dalších 8 týdnů jsem byla v domácím léčení. Dodnes docházím na rehabilitaci po zlomenině ruky. V době, kdy jsem měla ruku v sádře, mi musela se synem pomáhat má matka. Nebyla jsem schopna ho zvednout, nakrmit ani přebalit. Komplikovaná zlomenina nosu nesrostla tak, jak lékaři předpokládali. Z důvodu deformace nosu budu muset podstoupit další operaci. Prožívám pocity méněcennosti, mám o sobě pochybnosti, jsem přesvědčena, že mi na tváři zůstanou trvalé stopy po manželových útocích. Navíc jsem na rodičovské dovolené a drahé plastické operace si v současné době nemůžu dovolit. Po útoku se změnil celý můj život. Byt, ve kterém jsme společně s Lukášem bydleli, jsem musela opustit. Připomínal mi, jak moc mi manžel ublížil a již jsem se v něm necítila bezpečně. Navíc jsem si nemohla dovolit hradit nájemné za tak velký byt. Lukáš se totiž staral o rodinný příjem, já o našeho syna a domácnost. Je úspěšným podnikatelem, a proto jsme se měli velice dobře. Já jsem na rodičovské dovolené a můj současný příjem činí pouze 13 520 Kč. Již jsem si podala žádost o příspěvky státní sociální podpory, o kterých zatím nebylo rozhodnuto. Lukáš na výživu syna nijak nepřispívá, a proto jsem nucena hledat zaměstnání, a to i přes to, že Mareček je ještě příliš malý na to, aby navštěvoval školku. Po tom, co se stalo, jsem podala návrh na rozvod a rozhodla se, že musím udělat vše pro to, aby můj syn nikdy nemusel být svědkem dalších Lukášových útoků proti mé osobě. Přílohy: kopie lékařské zprávy ze dne 4. 7. 2014 a 30. 10. 2014 fotodokumentace zranění V Praze dne 5. 11. 2014 Lenka Nováková [vlastnoruční podpis]

59

O autorech Mgr. Katarína Danková

v současné době působí na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je právní čekatelkou státního zastupitelství.

JUDr. Vladimír Pelc

v současné době působí na katedře trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a je advokátem v Praze.

60


Poznámky

61

Poznámky

62


Poznámky

63

Poznámky

64


Poznámky

65

Poznámky

66

PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ. Mgr. Katarína Danková JUDr. Vladimír Pelc

Recommend Documents