Právní následky rozvodu manželství v oblasti majetkové

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Martina Paseková

Právní následky rozvodu manželství v oblasti majetkové Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc.

Katedra: občanského práva

Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 28. října 2008

Děkuji vedoucí diplomové práce Doc. JUDr. Michaele Zuklínové, CSc. za cenné rady a připomínky při zpracování mé diplomové práce.

„Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.“

V Příbrami dne: 28. října 2008 Paseková Martina 5. ročník

Adresa:Narysovská 478 Příbram 5 261 01

OBSAH

ÚVOD

1

1 STRUČNĚ O SPOLEČNÉM JMĚNÍ MANŽELŮ

2

2 K ZÁNIKU A VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ

8

3 OBECNĚ O ZÁNIKU A VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ

15

4 JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ

20

4.1

DOHODA MANŽELŮ

20

4.2

VYPOŘÁDÁNÍ SOUDNÍM ROZHODNUTÍM

26

4.3

UPLATNĚNÍ ZÁKONNÉ DOMNĚNKY

36

5 VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ A PODNIKÁNÍ

39

6 ŘEŠENÍ BYTOVÉ OTÁZKY PO ROZVODU

49

7 ZÁVĚR

58

LEGAL CONSEQUENCES OF DIVORCE IN PROPERTY AREA

60

SEZNAM LITERATURY

62

KLÍČOVÁ SLOVA

67

Úvod ÚVOD

Rozvod je složitý, právní a etický problém, který přesahuje z oblasti rodinného práva i do dalších oblastí. Dotýká se nejen života manželů a jejich majetkových poměrů, ale přináší zásadní změny i do života jejich dětí. V dnešní době už jen málokdo může považovat manželství za svazek na celý život. V současné době ve společnosti začínají převažovat soužití muže a ženy mimo manželství. Progrese rozvodovosti je příznačná především pro mladé páry. Statistiky hovoří o tom, že manželé se nejčastěji rozvádí mezi 3. až 5. rokem manželství.Česká republika se v počtu rozvodů v EU řadí na třetí místo hned po Litvě a Lotyšsku. Podle nejnovějších statistik se u nás rozvádí přibližně každé druhé manželství. Nejčastějšími příčinami rozvodu jsou především rozdílnost povah a názorů, neuvážený sňatek, nevěra, alkoholismus a nezájem o rodinu. Pokud se manželé rozcházejí ve zlém a nedohodnou se na pravidlech rozvodu, mohou být výsledkem rozsáhlé a oboustranně zničující soudní spory, týkající se zejména tří bodů: za prvé jde o rozdělení společného majetku, druhým bodem je otázka, který z rodičů bude dál vychovávat jejich děti a posledním bodem je výživné. Název mé diplomové práce zní „Právní následky rozvodu manželství v oblasti majetkové“. V následujících kapitolách se budu zabývat tedy především otázkou rozdělení společného majetku po rozvodu manželství. Tedy tím, jak si mezi sebe manželé rozdělí majetek, který nabyli za trvání manželství. Právě dohady o majetku, pokud se mezi sebou manželé nedohodnou, jsou nejnáročnějšími na čas, nervy a peníze. Na začátku své práce se budu nejprve zabývat samotným institutem společného jmění manželů a posléze jednotlivými formami rozvodu. Nejvíce se ovšem zaměřím na problematiku vypořádání společného jmění manželů. Podrobně se budu zabývat všemi zákonnými způsoby vypořádání společného jmění manželů spolu s jejich výhodami a nevýhodami. S rozvodem manželství je spojena i problematika dalšího bydlení rozvedených manželů. Bydlením manželů po rozvodu se budu věnovat v závěrečné kapitole. Výchozím zdrojem informací pro mou práci byla publikace Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007, čerpala jsem i z mnoha dalších pramenů, které jsou kompletně uvedeny v seznamu literatury.

-1-

Stručně o společném jmění manželů 1

STRUČNĚ O SPOLEČNÉM JMĚNÍ MANŽELŮ

Manželství je důležitou institucí společenského a rodinného života, ve společnosti hraje zásadní a nezastupitelnou roli. Jde o právní instituci, kterou stát podporuje. Takové soužití muže a ženy je upraveno zákonem, na rozdíl od muže a ženy žijících mimo manželství. Okamžikem uzavření manželství vznikají nové právní vztahy mezi manžely, na něž je třeba aplikovat soubor zvláštních právních pravidel, jenž si klade za cíl upevnění a stabilizaci vzájemných vztahů. Právní nauka hovoří o tzv. statusových a majetkových důsledcích uzavření manželství. Uzavřením manželství vznikají každému z nich práva a povinnosti, a to jak ve sféře osobní, tak majetkové. Muž se uzavřením manželství stává ženatým a žena vdanou. Mění se jejich příjmení. Tento okamžik má význam také pro způsobilost k právním úkonům osoby mladší 18 let. Ten z manželů, který je mladší 18 let, nabývá tímto okamžikem zletilosti a způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu, kterou již nemůže ztratit. Okamžik manželství je významný z mnoha hledisek, např. určení otcovství, vznik vyživovací povinnosti mezi manžely, společného nájmu bytu, dědění. Jedním z nejzásadnějších důsledků uzavření manželství je společné jmění manželů. Tímto institutem a především jeho vypořádáním jako důsledku rozvodu v majetkových vztazích bych se chtěla ve své práci zabývat. Pro způsob uspořádání majetkových práv a závazků k majetku, který manžel vlastní v okamžiku uzavření manželství, k majetku, který manželé nabudou společně nebo jednotlivě za trvání manželství, jakož i k souhrnu práv a závazků každého manžela v případě, že dojde k zániku manželství, používá právní nauka pojem manželský majetkový režim. Pro tento právní režim majetkových vztahů za trvání manželství mezi manžely a mezi manžely a třetími osobami se vylučuje v určitých případech použití obecných ustanovení. Důvodem této zvláštní právní úpravy byla snaha zákonodárce posílit majetkovou jednotu manželů jak v jejich vzájemném vztahu, tak i ve vztahu k třetím osobám a také potřeba přiměřené právní ochrany jednoho manžela před manželem druhým, tak aby se vyloučila možnost zneužití silnějšího postavení manžela, který by vůči druhému manželovi vystupoval nadřazeně z pozice osobní či hospodářské síly. Zákonodárce usiluje o posílení společných majetkových zájmů manželů a rodiny oproti individuálním majetkovým zájmům každého manžela. Základní úpravu majetkových vztahů mezi manžely tedy představuje společné jmění manželů. Vyjadřuje jednotu manželství a rovné postavení manželů po stránce hospodářské. Utužuje zároveň rovnoprávnost mezi manžely,

-2-

Stručně o společném jmění manželů vzájemnou pomoc a ekonomickou solidaritu mezi dvěma osobami s často nestejnými výdělečnými možnostmi a schopnostmi. Publikace Společné jmění manželů v teorii a judikatuře12 rozlišuje dva základní druhy manželského majetkového režimu, a to režim manželského majetkového společenství a režim oddělených, resp. samostatných majetků manželů. V režimu oddělených majetků společný majetek manželů nevzniká. Každý manžel má výlučné vlastnické právo k majetku nabytému za trvání manželství. Majetkové společenství manželů může být univerzální a zahrnovat veškerý majetek manželů, včetně toho, který každý z nich měl před uzavřením manželství. To znamená, že manželé nemají žádný výlučný majetek. Druhou variantou je majetkové společenství omezené, které se vztahuje jen na určitý druh věcí. Nejčastěji na veškeré věci nabyté jen po dobu trvání manželství. Této variantě odpovídá naše společné jmění manželů, které nahradilo předchozí úpravu bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Společné jmění manželů vzniká ze zákona a je vázáno na uzavření manželství, mezi jinými osobami nemůže vzniknout. Právní nauka hovoří o dočasném uspořádání vztahů ke společnému majetku, které zanikne nejpozději smrtí jednoho manžela. Jde o základní a nejdůležitější institut manželského majetkového práva. Do tohoto institutu se podle právní nauky řadí i další instituty jako je nájem bytu manželů, dědění a další. Obdobné právní úpravy manželských majetkových vztahů nalezneme ve všech evropských právních úpravách kontinentálního typu. Společné jmění manželů nahradilo od 1. 8. 1998 předchozí institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které upravovalo majetkové vztahy od 1. 4. 1964. Základním rozdílem mezi oběma instituty je, že současná úprava zahrnuje do svého předmětu nejen majetek, ale i závazky. Proto zákon nehovoří o společném jmění jako o spoluvlastnictví. Nechápe ho tedy jako další druh spoluvlastnictví vedle spoluvlastnictví podílového. Navíc i samotný občanský zákoník stanoví, že předmětem vlastnického práva mohou být jen věci, nikoli však i pohledávky.

1

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007, str. 45

-3-

Stručně o společném jmění manželů Podle občanského zákoníku z roku 1964 bylo předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů to, co mohlo být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí, které byly získány darem a věcí, které svou povahou a užíváním sloužily osobní potřebě nebo výkonu povolání jednoho z nich. Pohledávky a dluhy, ačkoli vznikly za trvání manželství, do bezpodílového spoluvlastnictví nepatřily. Při zániku tohoto spoluvlastnictví se ale vypořádávaly podle zásad platných pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Toto vypořádání dopadalo jen na vztahy mezi manžely, nikoli již na jejich vztah k třetím osobám. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů se s účinností od 1. 8. 1998 transformovalo do společného jmění manželů za předpokladu, že k tomuto datu existovalo. Věci, které tvořily předmět bezpodílového spoluvlastnictví manželů se staly součástí SJM3. Šlo-li o věci sloužící výkonu povolání jednoho z manželů, které nejsou oproti dřívější právní úpravě ze SJM vyňaty, tvořily i nadále součást výlučného majetku toho manžela, jemuž sloužily a v jehož vlastnictví byly v době transformace na společné jmění manželů. Ke vztahu těchto dvou institutů se vyjádřil i Nejvyšší soud4 tak, že společné jmění manželů a bezpodílové spoluvlastnictví jsou dva rozdílné instituty, a to jak pojmenováním, rozsahem, obsahem, tak i zánikem. Systematicky je společné jmění manželů stejně jako předchozí úprava bezpodílového spoluvlastnictví manželů zařazeno do části II občanského zákoníku nazvané „Věcná práva“. Společné jmění manželů je ovšem zařazeno pod marginální rubrikou nazvanou „Spoluvlastnictví a společné jmění manželů“. Změna, kterou přinesla nová právní úprava je sice zásadní, ale nelze přehlédnout vnitřní obsahovou propojenost společného jmění s předchozí právní úpravou. Judikatura vztahující se k bezpodílovému spoluvlastnictví je použitelná i pro současnou právní úpravu. Dle platné právní úpravy tvoří společné jmění manželů majetek nabytý některým z manželů nebo jimi společně za trvání manželství a závazky, které některému z manželů nebo oběma společně vznikly za trvání manželství. Vyloučen je majetek získaný darem nebo dědictvím, majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, věci sloužící osobní potřebě jednoho manžela a nakonec věci vydané v rámci předpisů o restituci

3

SJM = společné jmění manželů Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000, Právní rozhledy, číslo vydání 6, ročník 2000 4

-4-

Stručně o společném jmění manželů majetku jednomu z manželů, který měl věc ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci.

Z bezpodílového spoluvlastnictví byly, jak už jsem naznačila výše, vyloučeny věci, které svou povahou a užíváním sloužily k výkonu povolání jednoho z nich. Ze závazků nejsou součástí majetkového společenství manželů závazky týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich a závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Majetek, který je ze společného jmění vyloučen je ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů. Podle R 42/72 bylo chápáno bezpodílové spoluvlastnictví jako podvojné spoluvlastnictví ke společnému majetku. Každý manžel je vlastníkem celé věci, má právo věc držet, užívat, je však omezen stejným právem druhého manžela. Pro oblast závazkového práva platí, že závazky které jsou spjaté s majetkem v SJM a které vzniknou za trvání manželství ve vztahu ke třetím osobám, jsou zásadně závazky solidárními. Předmětem tohoto majetkového společenství nejsou práva osobnostní a z práv majetkových ta, která jsou neoddělitelně spjata s osobou jednoho z manželů, jak je tomu u práv na bolestné a ztížení společenského uplatnění. Nepatří tam ani právo na mzdu. Pro přehlednost toho, co patří a nepatří do společného jmění manželů zakotvil zákonodárce v § 144 vyvratitelnou domněnku, která stanoví: „ Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.“ Určení rozsahu společného jmění manželů je zásadní při jeho vypořádání. Mezi manžely může existovat vedle výlučného majetku a majetku ve společném jmění manželů i spoluvlastnictví podílové. Příkladem toho je věc, kterou zdědili oba manželé. Taková věc je vyloučena ze společného jmění manželů výslovně zákonem. Proto se tedy manželé stávají ohledně této věci podílovými spoluvlastníky. Současná právní úprava umožňuje, aby manželé smlouvou sepsanou formou notářského zápisu nebo soudním rozhodnutím společné jmění modifikovali. Takovou možnost přinesla až novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., která zmírnila rigidnost

úpravy bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Modifikace

souvisí se změnou rozsahu společného jmění, se změnou doby vzniku SJM a se změnou jeho správy. Právní úprava bezpodílového spoluvlastnictví byla do výše zmíněné novely přísně kogentní a od zákonné úpravy majetkového společenství manželů se nebylo možno odchýlit. Tehdejší socialistická koncepce práva cílevědomě směřovala k potlačování

-5-

Stručně o společném jmění manželů individuálního vlastnictví a smluvní autonomie občanů. Důvodová zpráva k zákonu č. 509/1991 Sb. shledala důvod k modifikaci bezpodílového spoluvlastnictví manželů v podnikání. Uvedla, že smluvní volnost při úpravě vzájemných majetkových vztahů vyžaduje zejména skutečnost, že je třeba umožnit volbu jednotlivých způsobů zejména v případě, že jeden z manželů podniká. Důvodová zpráva tak podle mého názoru narážela na fakt, že manžel podnikatel, může ohrozit společné jmění svým neuváženým podnikáním a toto ustanovení, které zavedla novela, pak slouží k ochraně manžela-nepodnikatele v okamžiku, kdy se druhý manžel stane podnikatelem či se stane neomezeně ručícím společníkem ve veřejné obchodní společnosti. Manželé mohou smlouvou sepsanou formou notářského zápisu rozšířit rozsah společného jmění. Tím se jeho předmětem stane i majetek a závazky, které jinak zákon výslovně vylučuje z předmětu společného jmění. Naopak zúžením zákonného rozsahu společného jmění manželů dojde k vynětí majetku a závazků, které by jinak tvořily společné jmění manželů. Předmětem po zúžení musí zůstat minimálně věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Následně je nutné vypořádat masu vyňatou ze společného jmění manželů, která nebyla vypořádána ve smlouvě o zúžení. Nabývá-li po tomto zúžení jeden z manželů majetek, nabývá jej sám pro sebe, nabývají-li jej společně oba manželé, stává se předmětem podílového spoluvlastnictví. Smlouvou nelze měnit podíl, v jakém manželé vlastnické právo nabývají. Společné jmění totiž vychází z principu rovnosti mezi manžely a takové ustanovení smlouvy by bylo s tímto principem v rozporu. Nelze měnit ani právní režim jiného majetku a jiných závazků než těch, které jsou případně předmětem společného jmění manželů. Zákon č. 91/1998 umožnil zúžení společného jmění manželů ve dvou případech i soudním rozhodnutím. A to na návrh jednoho z manželů ze závažných důvodů, mezi které soudní praxe řadí nehospodárné nakládání se společným majetkem na úkor rodiny a zejména dětí, dalším důvodem je, že manžel se o vytvoření společného jmění nepřičinil nebo spolu manželé nežijí. Vždy však závisí na úvaze soudu, jak posoudí závažné důvody, tato úvaha musí být řádně odůvodněna. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2211/20045 lze úvahu, zda jsou dány závažné důvody pro zúžení majetku zpochybnit, jen je-li tato úvaha zjevně nepřiměřená. Druhým případem, kdy soud na návrh zúží společné jmění manželů je skutečnost, kdy jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím

5

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2211/2004, www.nsoud.cz

-6-

Stručně o společném jmění manželů společníkem obchodní společností. V obou těchto případech je nezbytné vypořádat vyjmutý majetek. Touto problematikou se budu zabývat níže v kapitole společné jmění a podnikání. Důležité je, že ani po novele, která nabyla účinnosti dne 1.8. 1998, není možné, aby manželé vyloučili zákonný institut společného jmění. Manželé se mohou vůči jiné osobě na tyto smlouvy odvolat jen tehdy, jestliže jim je obsah této smlouvy znám. Důkazní břemeno, zda třetí osoba obsah smlouvy znala, zatěžuje manžele. Velmi diskutovanou mezi mladými páry je tzv. předmanželská smlouva. Pro mnoho lidí je spojena s projevem nedůvěry vůči druhému partnerovi. Osobně si myslím, že v dnešní době, kdy manželství již není „svazkem na celý život“ a kdy se i podle statistik rozvádí téměř každé druhé manželství, je zcela na místě stanovit si jasná pravidla pro jeho případný zánik. Předejde se tím často velmi zdlouhavému, emotivně náročnému vypořádání majetku před soudem. Manželé se často celé roky nemohou dohodnout na vypořádání, dělají si schválnosti a jejich vzájemná nevraživost se prohlubuje. Novela zákona č. 91/1998 Sb. nově formulovala ustanovení § 143a odst. 3 občanského zákoníku. Toto ustanovení uvádí: „Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně.“ Předmanželská smlouva může budoucím manželům ušetřit spoustu času, nervů a také hodně peněz. Snoubenci si v ní pro případ rozvodu dohodnou rozdělení majetku a předejdou tím situaci, kdy se už jako rozvádějící nebudou schopni rozumně se domluvit na majetkovém vypořádání. V ostatních evropským zemím jsou tyto smlouvy hojně využívané.

-7-

K zániku a vypořádání společného jmění manželů 2

K ZÁNIKU A VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ

Rozvod manželství Zvláštní úprava majetkových vztahů mezi manžely je odůvodněna existencí manželství. Tyto majetkové vztahy jsou jen dočasného trvání. Tato zvláštní právní úprava přizpůsobená požadavkům manželského soužití se uplatní nejdéle do okamžiku smrti jednoho z manželů. Zánikem manželství smrtí jednoho z manželů a následným soudním vypořádáním v dědickém řízení se ve své diplomové práci zabývat nebudu. Stejně tak ani předčasným zánikem společného jmění manželů za trvání manželství. Důvodem pro předčasný zánik společného jmění manželů je výrok trestního soudu o propadnutí majetku nebo jeho části státu podle § 52 odst. 1,2 trestního zákona. Druhým důvodem je prohlášení konkurzu podle § 268 odst. 1 insolvenčního zákona. K zániku společného jmění manželů dojde okamžikem, kdy usnesení o prohlášení konkurzu bude vyvěšeno na úřední desce soudu a v případě soudního výroku o propadnutí majetku některého z manželů nastává zánik dnem, kdy rozsudek o propadnutí věci nabude právní moci. Společné jmění manželů zaniká i zánikem manželství rozvodem. A právě tímto institutem zákona o rodině se budu zabývat v následující kapitole. Jak jsem již zmínila v úvodu této práce, v dnešní době se rozvádí téměř každé druhé manželství. Rozvod představuje jedinou možnou právní cestu zániku manželství za života manželů. Zákonodárce tak nabízí manželům určitý způsob řešení pro případ, že by spolu už žádné společenství netvořili a tvořit ani nechtěli. Mezilidské vztahy a obzvláště ty manželské jsou velmi složité. Rozvodové řízení a zejména okolnosti, které jej provázejí, jsou nepříjemné a traumatizující jak pro rozvádějící se osoby,tak zejména pro jejich děti. Rozvod není institucí, kterou by stát podporoval. Proto by se soud měl vždy před zahájením řízení pokusit o smír mezi manžely. Manželé se tím donucují k tomu, aby ještě zvážili, zda nejlepším řešením problémů jejich vztahu je opravdu rozvod. Měli by zvážit i za přispění soudu, zda není možné zvládnout jejich složitou situaci za pomoci psychologa či návštěvy manželské poradny. Nejčastějšími příčinami rozvodu je především o nevěra, rozdílné povahové vlastnosti, alkoholismus jednoho manžela, finanční neshody, nezájem o péči o děti a další. Rozvod je v našem právním řádu upraven v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb.v ustanovení § 24 až 29. Tato ustanovení se zabývají jak rozvodem, tak jeho důvody a také řešením vztahu rodičů k dětem. Úprava zákona o rodině přijatá zákonem č. 91/1998

-8-

K zániku a vypořádání společného jmění manželů Sb.představovala pro oblast rozvodových vztahů některé změny oproti předchozí úpravě. Zákon zavedl tzv. rozvod bez zjišťování příčin rozvratu. Tedy rozvod po vzájemné dohodě manželů. Obecná úprava rozvodu zůstala zachována. Právní řešení v zákoně o rodině spočívá nejen v úpravě rozvodu, ale obsahuje i stanovení jednak jeho předpokladů, jednak jeho následků, a to takovým způsobem, který by umožnil vypořádat rozvodem zrušené společenství a zároveň ochránit ty, kdo z tohoto společenství vzešli, tak i ty, kteří mohli být ve svých majetkových poměrech zrušením manželského společenství dotčeni. V České republice existovala do srpna roku 1998 jediná varianta rozvodu. V současnosti můžeme hovořit o třech variantách. Autoři Občanského práva hmotného6 rozlišují za prvé tzv. základní variantu rozvodu neboli rozvod se zjišťováním příčin rozvratu, druhou variantou je rozvod bez zjišťování příčin podle § 24a a třetí pak rozvod ztížený podle § 24b zákona o rodině. Česká právní úprava rozvodu zná jen jediný rozvodový důvod, kterým je tzv. kvalifikovaný rozvrat manželského společenství. Takový rozvrat brání dalšímu plnění společenského účelu manželství a obnovení manželského soužití. Právní nauka tento důvod vymezuje jako hluboký a trvalý rozvrat, kdy již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Zda jde o takový rozvrat, posuzuje v každém konkrétním případě soud. Manžel, který se chce rozvést, popíše ve své žalobě průběh manželství, jeho současný stav a důvody, které podle něj způsobily rozvrat manželství. Soud je povinen posoudit tento vztah, zjistit zde je rozvrat prokazatelný, vzít v úvahu veškeré příčiny rozvratu a rozhodnout. Pouze soud tedy posuzuje a hodnotí, zda se jedná nebo nejedná o kvalifikovaný rozvrat, není vázán hodnocením dotyčného manžela. Soud hodnotí, zda manželství plní svůj účel, hodnotí i jeho dosavadní průběh, jeho délku a vzájemný poměr mezi manžely. Významná může být i délka trvání manželského rozvratu, jeho intenzita a společenské důsledky, které pro manžele rozvod přinese. Vždy by ale měl soud posoudit, zda i přes veškerá nedorozumění mezi manžely není přece jen schopno manželství plnit svou nejdůležitější funkci, kterou je výchova jejich nezletilých dětí. K zájmu nezletilých dětí se přihlíží, z toho důvodu, zda rozvrat nemá vliv na jejich výchovné prostředí. Soud musí posoudit, jaká změna nastane pro nezletilé děti v jejich výchovném prostředí, až se jejich rodiče rozvedou. Měl by zjistit i názor dětí a jejich zájem na zachování manželství rodičů. Většinou jde o velmi emocionálně vypjatá soudní jednání, 6

Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol., Občanské právo hmotné 3, 4.aktualizované a doplněné

vydání,Praha: ASPI a.s., 2007, str. 64

-9-

K zániku a vypořádání společného jmění manželů pokud nastane zásadní nesouhlas ve snaze o rozvod, dochází často k frustrujícím zážitkům jak pro ně samotné manžele, tak především pro jejich děti. Soud manželství nerozvede, pokud by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte daného zvláštními důvody podle § 24 odst. 2 zákona o rodině. Trvání manželství rodičů nezletilých dětí je namístě, pokud je reálná naděje na obnovení manželského soužití rodičů. Rozhodování o rozvodu přísluší pouze soudu, ten musí posoudit konkrétní případ z hlediska zájmu společnosti, rozvádějících se manželů a největší důraz je kladen na zájem nezletilých dětí. Podle občanského soudního řádu je příslušnost soudu upravena v § 88 písm. a) Jde o tzv. výlučnou příslušnost. Řízení probíhá před soudem, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice. Pokud společné bydliště neměli, pak je příslušným soud, v jehož obvodu má bydliště druhý manžel, tedy žalovaný. V žalobě uvede žalobce stručně průběh manželství, současný stav a důvody kvalifikovaného rozvratu, uvede i návrh výroku soudu. Nepřipouští se ani obnova řízení, dovolání ani prominutí zmeškání lhůty k odvolání v případě, že byl vysloven rozvod manželství. Předpokladem pro rozvod manželů, kteří vychovávají nezletilé děti, je právní moc rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu, které vydá soud péče o nezletilé. Rozvodem vzniká nový osobní stav občana. Zanikají práva a povinnosti manželů, ale ta nejdůležitější jako jsou práva ke společným dětem a práva a povinnosti při poskytování vzájemné vyživovací povinnosti zůstávají. Nyní se vrátím k třem variantám rozvodu, které jsem vyjmenovala výše. První a základní variantou je tzv. rozvod se zjišťováním příčin rozvratu, který je upraven v ustanovení § 24 odst. 1 zákona o rodině. Na návrh jednoho manžela soud rozhodne, zda manželství rozvede. Hlavním úkolem soudu je posoudit, zda je mezi manžely vážný a hluboký rozvrat (tzv. kvalifikovaný) a není zde již žádná možnost na obnovení manželského soužití. Pokud shledá tento rozvrat a nebude-li tu překážka v podobě zvláštního zájmu nezletilého dítěte na zachování manželství jeho rodičů, pak manželství rozvede. Žalující manžel musí existenci takového rozvratu prokázat. Soud je povinen vzít příčiny rozvratu v úvahu. Novela zákona o rodině z roku 1998 vnesla do našeho rozvodového řízení určité zjednodušení rozvodového řízení pro ty manželské páry, který došly k závěru, že jejich manželství již nenaplňuje své společenské funkce, není zde šance na obnovení manželského soužití a jsou schopny se spolu na rozvodu rozumně domluvit. Jde o druhou variantu rozvodu, rozvod bez zjišťování příčin rozvratu nebo také rozvod na základě dohody, dohodnutý rozvod či tzv. nesporný. Předpokladem pro tuto podobu rozvodu je,

- 10 -

K zániku a vypořádání společného jmění manželů aby byli manželé schopni zvládnout své emoce a dohodnout na základních problémech, které jim rozvod přináší. V případě tohoto rozvodu není zapotřebí dokazovat existenci rozvratu manželství a prokazovat jeho příčiny. Stačí, bude-li kvalifikovaný rozvrat oběma manžely shodně tvrzen. K tomu je ovšem třeba splnění dalších podmínek. Tou první podmínkou je, aby jejich manželství trvalo nejméně jeden rok. Tento požadavek zamezuje lehkomyslnému přístupu k manželství a rozvodu tam, kde rozvrat nemusí být hluboký a trvalý. Další podmínkou je, aby spolu manželé nejméně 6 měsíců nežili. Z této podmínky lze usuzovat, že vztah mezi manžely je především po stránce osobní velmi narušen. Nezbytný je i písemný souhlas druhého manžela s rozvodem a jeho připojení se k návrhu. Manželé musí k návrhu na rozvod připojit písemné smlouvy řešící vypořádání porozvodových vztahů k majetku, společnému bydlení, na nichž jsou jejich podpisy úředně ověřené, dále musí připojit pravomocné rozhodnutí soudu péče o nezletilé, kterým byla schválena dohoda o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu. Zákon zde požaduje soudem schválenou dohodu o úpravě poměrů, nikoli rozhodnutí soudu o úpravě poměrů. Splnění těchto dohod lze vymáhat soudně. Co se týče smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů je třeba vzájemně vypořádat jak to, co tvoří

společné jmění manželů, tak i všechna ostatní

majetková práva, s výjimkou práva bydlení. Pokud by manželé nic společného neměli, je třeba to shodně potvrdit. Pokud dohoda vypořádala vlastnické právo k nemovitostem, musí být po právní moci rozsudku o rozvodu předložena příslušnému katastrálnímu úřadu. S dohodou musí být předložena i ověřená kopie rozsudku o rozvodu manželství. Pak teprve může katastrální úřad poznamenat v katastru nemovitostí na příslušném listu vlastnictví změnu vlastnických vztahů. V případě smlouvy obsahující vypořádání práv a povinností společného bydlení je bez právního významu, zda manželé bydleli na základě práva společného nájmu, na základě vlastnického práva a nebo zda vlastnické právo svědčilo jen jednomu z nich. Pokud spolu manželé nebydlí, měla by být tato skutečnost oběma shodně tvrzena. Lze uzavřít i dohodu o budoucím výživném. Nepředložení této dohody není překážkou řízení o rozvodu podle § 24a zákona o rodině. Pokud by v budoucnu došlo ke změně poměrů, dohoda nevylučuje možnost žaloby o změnu výživného. Pokud mají manželé nezletilé dítě nesmí zapomenout předložit soudu i rozhodnutí soudu péče o nezletilé schvalující dohodu manželů o úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu. Všechny tyto smlouvy musí být písemné a podpisy na nich musí být úředně ověřené. Soud dohody neschvaluje, pouze musí konstatovat, že byly účastníky pro účely

- 11 -

K zániku a vypořádání společného jmění manželů tohoto řízení uzavřeny a předloženy. Z toho důvodu, že soud tyto dohody neschvaluje, není zaručen ani jejich obsah ani jejich věcná správnost. Protože soud nenese žádnou odpovědnost, měli by manželé jejich obsah konzultovat s právníkem. Všechny smlouvy jsou uzavírány s odkládací podmínkou a počátek jejich právních účinků je spojen s dnem právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Nedojde-li k rozvodu, stávají se tyto smlouvy irelevantní. I zde se uplatňuje pravidlo o možnosti zamítnout návrh na rozvod pro překážku danou zájmem nezletilého dítěte. Občanské právo hmotné 37 uvádí, že se tato varianta nesprávně označuje jako rozvod na základě dohody, popř. rozvod dohodnutý či konsensuální, nesporný. Nesprávnost spočívá v tom, že při konsensuálním rozvodu v pravém slova smyslu rozvrat manželství žádnou roli nehraje. Konsensuální rozvod znamená, že manželé projevují vůči státnímu orgánu společnou vůli zrušit manželství stanovenou právní formou a že státní orgán jejich společné vůli vyhoví. Ovšem autoři této publikace shledávají v této formě rozvodu odlišný smysl a cíl. Tím je zjednodušit procesní postup a zejména dokazování a vést rozvádějící manžele k tomu, aby si za výhodu spočívající v urychlení rozvodového řízení předem dohodli relevantní otázky s rozvodem související tak, aby jejich řešení nezatěžovalo soud. Měsíčník Právní rádce8 shledává rozdíl mezi „nesporným“ a „běžným rozvodem“ v tom, že ti z účastníků, kteří využili „nesporného“ rozvodu, mohou pokládat rozvod za poslední stupeň k vyřešení svých vztahů a rozvrat je tím pro ně ukončen. Pro ty, co využili „běžného rozvodu“ je rozvod manželství teprve prvním stupněm k řešení vzájemných vztahů zahrnujících zejména zrušení společného nájmu k bytu a vypořádání společného jmění. Poslední variantou rozvodu je tzv. rozvod ztížený podle § 24b zákona o rodině. Zákon uvádí: „Návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.“ Vedle případu, kdy soud manželství nerozvede, nebude-li prokázán tzv. kvalifikovaný rozvrat a bude-li existovat překážka rozvodu

7

Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J.a kol., Občanské právo hmotné 3, 4.aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI a.s., 2007, str. 66 8

Pejšek, V. Právní rádce, 2005, č. 4, Lze nakládat s nevypořádaným majetkem ze společného jmění manželů?, str. 17

- 12 -

K zániku a vypořádání společného jmění manželů v podobě zájmu nezletilého dítěte, který je dán zvláštními důvody, jde o druhý případ, kdy soud manželství nerozvede a žalobu o rozvod manželství zamítne. Oba důvody zamítnutí soud aplikuje s ohledem na ustanovení § 24b zákona o rodině pouze tehdy, pokud manželé spolu nežijí ve společné domácnosti po dobu delší než 3 roky. Je jen věcí soudu, zda ochranu před rozvodem a jeho následky manželovi poskytne. Touto právní úpravou se nezavádí princip viny. Pouze se poskytuje ochrana tomu manželovi, vůči němuž by v konkrétním případě zánik manželství znamenal výraznou nespravedlnost a to nejen z hlediska ekonomických dopadů při dlouhodobém manželství a závislosti tohoto manžela na druhém, ale i z důvodů důchodových, bytových, osobních a jiných důsledků. Žalovaný manžel, který si rozvod nepřeje, musí úspěšně prokázat, že se na rozvratu manželství nepodílel a že by mu byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Soud je povinen zjišťovat, zda existují mimořádné okolnosti, které svědčí ve prospěch zachování manželství. Možnost využití ochranného ustanovení § 24b odst. 1 zákona o rodině není neomezená. Pokud bude prokázán kvalifikovaný rozvrat a rozvodu nebude stát v cestě překážka zvláštního zájmu dítěte, pak po uplynutí tří let odděleného žití manželů, nebude nic bránit tomu, aby soud manželství rozvedl. Tak to uvádí i ustanovení § 24b odst. 2 zákona o rodině. Manžel, který usiluje o rozvod, vyčká v odděleném žití 3 roky a po uplynutí této objektivní lhůty podá žalobu o rozvod, proti které jsou námitky proti rozvodu druhého manžela irelevantní. Pokud je manželství natolik rozvrácené, že už se opravdu nedá předpokládat, že by ještě někdy došlo k jeho obnovení, pak to poslední,co může vyřešit jejich situaci je rozvod. Nejlepší variantou je samozřejmě pro manžele tzv. rozvod na základě dohody. Tato forma rozvodu je relativně rychlá, řeší celou problematiku komplexně. Zabraňuje, aby docházelo k prohlubování vzájemných konfliktů a nutí účastníky ke smíru a kompromisům. Pokud budou manželé schopni tuto formu využít, mohou tyto obtížné a stresující záležitosti vyřešit v relativně krátké době. Pokud se manželé na této formě nedohodnou pak vyřízení rozvodu, úpravy poměrů nezletilých, záležitosti bytové a majetkové si pak často vyžádají i řadu let. Nemluvě o spoustě starostí, vynaložených nákladů, stresů a zklamání. Další stresové situace a dlouhé soudní pře vyvolává vypořádání společného jmění. Nejlepším způsobem, jak vyřešit majetkové vypořádání mezi manžely je uzavření dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů, která je nezbytným předpokladem pro rozvod na základě dohody. Druhou variantou, jak předejít nepříjemným a dlouhotrvajícím dohadům o tom,komu patří majetek, je, podle mého názoru, uzavření

- 13 -

K zániku a vypořádání společného jmění manželů předmanželské smlouvy, kterou jsem již výše zmínila. Tou si snoubenci upraví dopředu své majetkové poměry právě pro případ, že by došlo k rozvodu. Je to nejrozumnější řešení, které právní úprava poskytuje. Ve spoustě vyspělých evropských zemí jde o hojně využívaný institut. I u nás už pomalu začínají mladí lidé a lidé, kteří již nepříjemnou zkušenost

s manželstvím

měli,

vstupovat

do

svazku

manželského

s uzavřenou

předmanželskou smlouvou. Tímto úvodem se dostávám k tématu své diplomové práce, který zní „Právní následky rozvodu manželství v oblasti majetkové.“ Protože právě jedním z nejdůležitějších právních následků rozvodu manželství v oblasti majetkové je zánik a vypořádání společného jmění manželů.

- 14 -

Obecně o zániku a vypořádání společného jmění 3

OBECNĚ O ZÁNIKU A VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ

Právě proto, že zvláštní úprava majetkových vztahů mezi manžely je odůvodněna manželstvím, pak rozvodem zaniká i důvod pro tuto zvláštní úpravu. Vedle rozvodu dochází k zániku manželství smrtí jednoho z manželů či jeho prohlášením za mrtvého. V tomto případě musí soud provést vypořádání podle § 175 l občanského soudního řádu, který je součástí ustanovení týkajících se řízení o dědictví9. Dalším důvodem zániku společného jmění může být výrok trestního soudu o propadnutí majetku nebo jeho části státu podle § 52 odst. 1,2 trestního zákona, a nebo prohlášením konkurzu podle § 268 odst. 1 insolvenčního zákona. Tyto dva případy způsobují zánik společného jmění za trvání manželství. K zániku dojde okamžikem, kdy usnesení o prohlášení o konkurzu bylo vyvěšeno na úřední desce soudu. V případě soudního výroku o propadnutí majetku některého z manželů, nastává zánik dnem, kdy rozsudek o propadnutí majetku nabude právní moci. Na rozdíl od zániku současná právní úprava neumožňuje zrušení společného jmění soudem za trvání manželství. Zákon dnes přiznává pouze možnost rozsah tohoto majetkového společenství zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Možnost zrušení připouštěla právní úprava před novelou z roku 1998. Důvodem k zániku společného jmění manželů není to, že spolu manželé nevedou společnou domácnost. Společné jmění manželů je vázáno na dobu manželství, proto zde taková okolnost nehraje roli. Zanikne-li společné jmění jako souhrn právních vztahů, zanikne ke všem společným věcem, pohledávkám a dluhům a manželé po tomto datu nenabývají věci, pohledávky a dluhy do společného jmění. Takto nabyté jmění po zániku společného jmění manželů patří buď do samostatného jmění jednoho z manželů nebo jako důsledek společného nabytí do podílového spoluvlastnictví.

Takový majetek má tedy po zániku společného jmění

manželů již jiný právní režim.

9

§ 175 l odst. 1- „ měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění manželů, soud

rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.“

- 15 -

Obecně o zániku a vypořádání společného jmění V publikaci Občanský zákoník10 se hovoří o zániku společného jmění ve dvojím smyslu. Za prvé jako o zániku společného jmění ke konkrétnímu majetku nebo závazku. A za druhé o zániku společného jmění, který se týká majetku a závazků jako komplexu. K zániku společného jmění ke konkrétnímu majetku a závazku dochází obvyklými způsoby zániku vlastnického práva a zániku práv a povinností. Zánik společného jmění v tomto případě nemá vliv na trvání společného jmění k jinému majetku a závazkům. Takovým pojetím společného jmění se však zabývat nebudu. Svou pozornost chci především zaměřit na zánik společného jmění (chápáno jako zánik společného jmění manželů, který se týká majetku a závazků jako komplexu) a jeho následné vypořádání v důsledku rozvodu. Jak jsem již výše uvedla, rozvod je považován za nejkrajnější způsob řešení manželské krize a jediný možný způsob zániku manželství za života obou manželů. Ke dni, kdy rozsudek o rozvodu nabude právní moci, pomíjí důvod této zvláštní právní úpravy majetkových vztahů mezi manžely. Zánikem manželství dojde i k zániku společného jmění manželů(149 odst. 1 občanského zákoníku). Den zániku manželství má rozhodující význam pro určení rozsahu společného jmění manželů, k tomuto dni se posuzuje faktický stav majetku, který tvoří toto jmění. Naopak cena tohoto majetku se posuzuje ke dni rozhodnutí soudu. Právní nauka definuje vypořádání společného jmění jako jeho rozdělení mezi manžely, tj. jak majetku, tak i závazků, které do společného jmění spadaly v den jeho zániku (tzn. v den právní moci rozsudku o rozvodu). Ve své podstatě dochází k likvidaci společného jmění, proto, že mimo manželství toto zvláštní vlastnictví neexistuje. Ustanovení § 149 odst. 2 občanského zákoníku stanoví, že zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání. Autoři publikace Společné jmění manželů11 uvádí, že z použitého obratu „provede se“ vyplývá kogentnost tohoto ustanovení. Zákon tedy neponechává na vůli manželů, zda má či nemá být společné jmění vypořádáno. Nárok na vypořádání se nepromlčuje, protože jde o nárok vyplývající z výkonu vlastnického práva( R 42/1972). Vypořádání se vždy provádí zásadně ex tunc, tj. k okamžiku zániku. Dokončené vypořádání má tedy retroaktivní účinek. Vypořádáním dochází v podstatě k uspořádání majetkových vztahů 10

Fiala J., Holub M., Borovský J., Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a literaturou, 12.

aktuální a doplněné vydání k 1.9. 2006, Linde Praha a. s., str. 252 11

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský, J. Společné jmění manželů, Linde Praha a. s., 2000, str. 166

- 16 -

Obecně o zániku a vypořádání společného jmění mezi manžely ke jmění, které bylo předmětem společného jmění manželů v době jeho zániku, a to podle zásad uvedených v § 149 občanského zákoníku. Vypořádání vzájemných majetkových vztahů ještě před rozvodem umožňuje ustanovení § 24a zákona o rodině za uvedených podmínek.

K vypořádání může dojít podle současné právní úpravy jen třemi způsoby výslovně uvedenými v zákoně, tyto způsoby můžou být i kombinovány. K vypořádání může dojít za prvé dohodou manželů podle § 150 odst. 1 občanského zákoníku, soudním rozhodnutím vydaným na návrh manžela podle § 150 odst. 3 občanského zákoníku a posledním způsobem je uplatnění zákonné nevyvratitelné domněnky podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. Jednotlivými způsoby, kterými se vypořádává společné jmění manželů, se budu zabývat podrobněji.

Zánik a vypořádání se často časově nekryjí. Zákon neřeší režim zaniklého společného jmění manželů, jež dosud nebylo vypořádáno. V praxi dochází velmi často k situacím, kdy mezi zánikem společného jmění manželů a jeho vypořádáním uplyne delší doba, proto by zákon měl stanovit podle jakých kritérií se hodnotí toto přechodné období, které zde vzniká. Je to vhodné z toho důvodu, že manželé sice podají návrh na vypořádání společného jmění k soudu, to se však z nejrůznějších důvodů nedaří ukončit. Ovšem v průběhu této doby jsou manželé oprávněni společný majetek užívat, spravovat a řešit otázku jeho výnosů. Komentář12 k občanskému zákoníku uvádí, že by se vztahy k tomuto majetku měly řídit ustanoveními platnými pro společné jmění manželů. Obdobné stanovisko zaujímá i další publikace13, která užití ustanovení platných pro společné jmění manželů opírá o § 853 občanského zákoníku. Toto ustanovení uvádí: „ občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem nejbližší.“ Komentář k občanskému zákoníku k tomu ještě dál uvádí, že při nedostatku jakékoliv konkrétní zákonné úpravy a při naprosto srovnatelných skutkových situací, které v běžném životě nastávají, spíše svědčí vše pro obdobné, nikoli jen přiměřené použití.

12

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H:Beck, 2006, 10.vydání, str. 605

13

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007,str. 200

- 17 -

Obecně o zániku a vypořádání společného jmění Je nutné respektovat skutečnost, že jde o zaniklé společné jmění, což vede k modifikaci použitých ustanovení o společném jmění manželů. Následkem je především ukončení dalšího přísunu majetku a závazků do masy zaniklého společného jmění manželů ze zdrojů, které tvoří společné jmění manželů. Zánikem společného jmění nabývá každý z bývalých manželů zvlášť a nabývají-li společně, vzniká jim k předmětu podílové spoluvlastnictví. Masa nevypořádaného majetku se tedy bude rozrůstat už jen o výnosy ze společného majetku. Touto tzv. přechodnou dobou od zániku k vypořádání SJM se zabýval i Nejvyšší soud ve své judikatuře. Například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2263/200414 stanovilo: „ Bývalý účastník společného jmění manželů nemůže zcela vyloučit druhého z užívání věci, která dosud nebyla po zániku společného jmění vypořádána, nejde-li o případ, že účastníci měli ve společném jmění anebo ve vlastnictví dvě věci sloužící témuž účelu.“ Jiný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 366/9915 uvedl: „ Každý z bezpodílových spoluvlastníků je samostatně oprávněn k podání žaloby na vydání neoprávněně zadržované věci z bezpodílového spoluvlastnictví. Toto právo má obdobně i v době, kdy bezpodílové spoluvlastnictví již zaniklo, avšak nebylo vypořádáno.“ Zákon o právu rodinném z roku 1949 umožňoval transformaci zaniklého a nevypořádaného společného jmění na spoluvlastnictví podílové, dnešní platná úprava takovou transformaci již neumožňuje. Podílové spoluvlastnictví nastupuje podle platné právní úpravy jen v důsledku aplikace zákonné domněnky podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. Výsledkem vypořádání je stav, kdy se každý z manželů stává výlučným vlastníkem části majetku z vypořádané masy. Je tu podstatný rozdíl od vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vypořádání podílového spoluvlastnictví se vždy týká jen jedné konkrétní věci, zatímco u společného jmění manželů jde o masu majetku. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání spadá časově v jedno. Dalším rozdílem je, že u podílového spoluvlastnictví se toto spoluvlastnictví

zrušuje

a

následně

se

rozhoduje,

komu

se

věc

přikáže

do individuálního vlastnictví, popř. opět podílového. Jde tu o opravdové nabytí vlastnictví,

14

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, www.nsoud.cz

15

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 366/1999, www.nsoud.cz

- 18 -

Obecně o zániku a vypořádání společného jmění k němuž u společného jmění manželů nedochází. Vypořádáním společného jmění manželů se tedy vlastnictví nezřizuje, nenabývá a nejde ani o převod ani přechod vlastnictví.

Východiskem pro vypořádání je určení rozsahu společného jmění a jeho ocenění. Provádí se vypořádání všeho, co tvoří předmět společného jmění, tj. jak majetku, tak i závazků. Není-li reálné rozdělení možné, lze vyrovnání mezi manžely kombinovat s peněžitým vyrovnáním. Smyslem vypořádání není jen pouhé rozdělení věcí, které patřily do společného jmění, ale jde o komplexní řešení majetkoprávních vztahů mezi bývalými manžely. V tomto řízení jde v podstatě o to, kdo z manželů ztrácí vlastnictví k jednotlivým věcem a komu vlastnictví zůstává, to se týká jak jednotlivých věcí, tak případně celé masy majetku. Nedochází zde k převodu vlastnictví, protože každý z manželů byl úplným vlastníkem, nedochází ani k postoupení pohledávky ani k převzetí dluhů. Podle starší právní úpravy, praxe nepřipouštěla částečné vypořádání společného majetku. Předmětem řízení o vypořádání byly všechny věci v bezpodílovém spoluvlastnictví a soud měl povinnost zjišťovat, co do tohoto jmění patří. Postupně v souvislosti s prohloubením dispozitivního charakteru norem upravujících společné jmění, se prosadil názor, že manželé nemusí pro vypořádání zvolit pouze jediný způsob, ale že jednotlivé způsoby mohou mezi sebou kombinovat. V praxi to znamená, že soud rozhodne ohledně částí majetku uvedeného v žalobě o vypořádání a zbytek bude vypořádán na základě zákonné domněnky podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. Ohledně doby stanovení ceny věcí vznikají určité nejasnosti. Otázkou je, má-li se při stanovení výše náhrady vycházet z ceny věci v době zániku společného jmění manželů, nebo z ceny, jíž věc k okamžiku vypořádání má. Soudní praxe dovodila pravidlo, dle kterého se vychází z ceny, jíž má věc k okamžiku vypořádání společného jmění manželů, avšak za stavu věcí v době zániku společného jmění manželů. Je proto třeba znát při vypořádání ceny jednotlivých věcí, i hodnotu celé masy jmění. Pokud tedy provádí vypořádání soud, bez stanovení ceny se neobejde. Nejčastěji vychází z toho, co tvrdí účastníci řízení. Nejspravedlivější je potom přibrat znalce, aby podal cenový posudek. Cena může být určena soudem i na základě jeho úvahy, pokud je ji možno zjistit jen s poměrnými obtížemi nebo nelze-li ji určit vůbec. Provádí-li se však vypořádání dohodou, je na samotných účastnících, aby si stanovili ceny jednotlivých věcí, a tak se také dostanou k hodnotě celé masy. Pro platnost dohody však není nezbytně nutné znát ceny věcí.

- 19 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění 4

4.1

JEDNOTLIVÉ ZPŮSOBY VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ

DOHODA MANŽELŮ V občanského zákoníku v § 150 odst. 1 je zakotven první způsob vypořádání, a to

vypořádání společného jmění dohodou. Zákonodárce záměrně zařadil tento způsob vypořádání na první místo. Tento způsob vypořádání naplňuje autonomii smluvní vůle a smluvní svobodu v ryze soukromých záležitostech manželů. Manželé v ní mohou vyjádřit své individuální zájmy a preference k jednotlivým kusům majetku. Dohodu mezi sebou uzavírají hlavně manželé, jejichž vzájemný vztah je natolik vyrovnaný a není emocionálně vypjatý, že jsou schopni se mezi sebou domluvit na řešení svých majetkových záležitostí. Pokud toho manželé nejsou schopni, řeší věc soud. Tímto způsobem vypořádání se tedy předchází vleklým a finančně náročným sporům u soudu. Dohodu je třeba uzavřít nejpozději poslední den tříleté lhůty po zániku společného jmění. Po uplynutí této lhůty se uplatní nevyvratitelná domněnka vypořádání podle § 150 odst. 4. Ohledně této lhůty panovala řada nejasností. Šlo především o to, zda v případě, že je předmětem dohody nemovitost, postačí pouhé uzavření této smlouvy v lhůtě tří let, či je zapotřebí, aby v této době nastaly i právní účinky vkladu, což by vyžadovalo podat ve lhůtě tří let u katastrálního úřadu návrh na vklad. K tomuto druhému názoru se přiklonila nejen judikatura, ale i Dvořák J. ve své publikaci.16 Znamená to tedy, že zákonná domněnka podle ustanovení § 150 odst. 4 se uplatní i v případě, že dohoda o vypořádání vlastnického práva k nemovitosti je uzavřena ve tříleté lhůtě, avšak v této lhůtě není podán návrh na vklad do katastru nemovitostí. Tento názor považuji za správný i já, neboť se domnívám, že zde již není prostor pro uskutečnění vkladu do katastru nemovitostí na základě dohody, nastaly-li již účinky domněnky vypořádání. Je-li předmětem nemovitost, ohledně které nebyl podán návrh na vklad, zaniká v důsledku přeměny nevypořádané SJM na podílové spoluvlastnictví. Takové řešení má oporu i v judikatuře R 44/2000 uvádí:„Byl-li návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podán po uplynutí lhůty tří let od zániku společného jmění, nelze vklad povolit.“

16

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007,str.203

- 20 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Starší judikatura uváděla, že dohodu o vypořádání mohli uzavřít jen manželé. Pokud manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů, nelze dohodu o vypořádání společného jmění manželů již uzavřít. Vyplývalo to z tehdy platného principu pro občanské právo „co není dovoleno, je zakázáno“. V dnešní platné právní úpravě, kdy se v civilním právu uplatňuje princip smluvní svobody je naopak „dovoleno vše, co není zakázáno“, se to umožňuje. Tak to uvádí i rozsudek krajského soudu V Českých Budějovicích17: „ Jestliže v době smrti rozvedeného manžela nebránila žádná překážka (zaniklé) bezpodílové spoluvlastnictví manželů vypořádat, pak do takového práva zůstavitele vstoupili jeho dědicové, těmto dědicům ani rozvedené manželce nic nebránilo, aby uzavřeli dohodu o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů.“Ačkoli jde o rozsudek krajského soudu, který není publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, považují se jeho závěry za správné. Tak soudí i Dvořák J.18 ve své publikaci. Podle něj do práv a povinností zemřelého vstupují jeho dědicové a vzhledem ke smluvní volnosti subjektů občanského práva není žádný důvod bránit dědicům v dohodě s přeživším bývalým manželem, naopak považuje takovou dohodu za žádoucí. Do roku 1982 bylo vyloučeno, aby byla uzavřena dohoda o vypořádání jen ohledně části majetku. Vyplývalo to z rigidní úpravy a nemožnosti kombinovat jednotlivé způsoby vypořádání. Tehdejší právní úprava občanského zákoníku vyžadovala dohodu ohledně veškerého majetku spadajícího do bezpodílového spoluvlastnictví a existujícího v době zániku tohoto spoluvlastnictví pod sankcí neplatnosti. Takový názor byl ovšem neudržitelný, protože i opomenutí jediného předmětu by způsobilo neplatnost celé dohody. Požadavek dřívější právní úpravy zmenšoval význam dohody v praxi, jelikož pravděpodobnost opomenutí věci v dohodě byla vždy velmi vysoká. Tento názor byl zastáván až do novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. Na základě této novely se ustálil výklad, který je aplikován i na dnešní právní úpravu. Částečné vypořádání již do budoucna nezpůsobuje neplatnost takové dohody. Zákonná domněnka dopadá i na tu část společného majetku, o jejímž vypořádání se manželé nedohodli a nepodali ani návrh na její vypořádání k soudu.

17

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 196/99, Codexis

18

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007,str. 195

- 21 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Občanský zákoník stanovil v § 150 odst. 1 písemnou formu dohody. Pokud by nebyla dodržena, pak by byla dohoda neplatná. Zákon zde

nepředepisuje formu

notářského zápisu, která je vyžadována u smluv modifikujících rozsah a správu společného jmění. Písemná forma se uplatňuje bez zřetele na to, zda předmětem vypořádání je či není nemovitost. V případě, že nemovitost do SJM náleží, pak nabývá dohoda účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Publikace Občanské právo19 považuje toto ustanovení za nepřesné, protože nerespektuje rozdíly mezi obligační a věcně právní účinností. Podle tohoto názoru je třeba jej interpretovat tak, že pokud do společného jmění manželů náleží nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, dochází k vypořádání vkladem do katastru nemovitostí. Vklad vyvolává účinek odpovídající povaze SJM, to znamená, že zápisem do katastru nemovitostí se vymaže ten z bývalých spoluvlastníků, který přestává být spoluvlastníkem. Druhý z bývalých spoluvlastníků bude nadále výlučným vlastníkem a nebude již omezen stejným vlastnickým právem druhého. Vyloučena není ani taková dohoda, kterou bude založeno podílové spoluvlastnictví. Do roku 1998 občanský zákoník žádnou zvláštní formu pro dohodu nestanovil, pouze ukládal manželům, aby si vydali na požádání písemné potvrzení o tom, jak se spolu vypořádali. Vystavení takového potvrzení bylo vymahatelné soudní cestou a dosud i je, pokud došlo k vypořádání před 1. 8. 1998. Dohoda mohla být v té době uzavřena nejen písemně, ale i ústně či konkludentně. Z projevů vůle účastníků však muselo být bezpečně usouzeno, že směřovaly k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. V této době panovaly pochybnosti ohledně toho, zda je třeba písemné formy dohody v případě, že je v bezpodílovém spoluvlastnictví nemovitost. Pochybnosti byly odstraněny v souvislosti s novou právní úpravou evidence právních vztahů v katastru nemovitostí, k níž došlo zákonem č. 264/1992 Sb. a v jejíž souvislosti došlo i ke změně občanského zákoníku. V daném ustanovení pak byla vyžadována písemná forma ohledně nemovitostí, s tím že tato dohoda nabývá účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Od roku 1993 občanský zákoník určoval, že pokud je předmětem bezpodílového spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná pod sankcí absolutní neplatnosti a pokud byla nemovitost evidována v katastru nemovitostí, byl nezbytný vklad do katastru nemovitostí. Od 1. 8. 1998 jsou formální náležitosti dohody přísnější. O dalších náležitostech dohody platí obecná ustanovení občanského zákoníku o právních úkonech. To znamená, že musí být učiněna svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je

19

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI, a. s., 2006, str.113

- 22 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění neplatná. Neurčitou a tudíž neplatnou by byla ta část dohody, která by se týkala např. „zbývajícího zařízení bytu.“ Tato část dohody je neurčitá, nelze-li ji oddělit od jejího ostatního obsahu, je neplatná v celém rozsahu. Často se stává, že dohody jsou sepisovány příliš obecně a tím pádem nemohou sloužit v případných sporech jako spolehlivý a hlavně určitý základ, z kterého lze spolehlivě poznat vůli manželů. Proto soudy v těchto případech vyslovují neplatnost pro rozpor s § 37 občanského zákoníku. Dohoda musí být učiněna svobodně. Tuto podmínku zmiňuji proto,že manželé spolu často ještě po rozvodu žijí v jedné domácnosti a spory a nenávist, která se mezi nimi stupňuje může přerůst a vyústit do různých forem donucování. Neplatnost takového vynuceného projevu by však nemohl uplatnit ten, kdo na něm setrval i poté, co důvod přinucení přestal působit. Teoreticky není vyloučena ani žaloba na neplatnost vypořádání provedeného dohodou. Tak jako u jakékoli jiné smlouvy je i u dohody o vypořádání možné odstoupení od smlouvy. Dle ustanovení § 48 občanského zákoníku může účastník od smlouvy odstoupit, jen jestli je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. Ustanovení § 49 občanského zákoníku umožňuje odstoupit od smlouvy i tomu účastníkovi, který ji uzavřel v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Nedodrží-li manžel platnou dohodu o vypořádání, může se druhá strana dohody obrátit na soud se žalobou na plnění. Ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku stanoví: „Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.“ Takové ustanovení předchozí právní úprava neobsahovala. Ve vztahu ke třetím osobám byl v praxi zastáván názor, že dohody uzavřené mezi manžely o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nemají dopad na jejich právní vztah ke třetím osobám, které nejsou účastníky dohody. Třetí osoby, které měly pohledávku za jedním nebo oběma manžely, mohly postihovat společný majetek tak, jako kdyby k žádné dohodě nedošlo. To platí i nadále. Podle Komentáře k občanskému zákoníku20 současná ochrana navazuje na ustanovení § 143a odst. 4 občanského zákoníku, podle níž manželé, kteří uzavřeli smlouvu modifikující rozsah společného jmění či která odkládá vznik společného jmění ke dni zániku manželství, se mohou na tyto smlouvy odvolat jen tehdy, jestliže jiné osobě je obsah této smlouvy znám. Toto ustanovení se vztahuje především k případům, kdy v důsledku dohody připadne rozhodující část majetku tomu z nich, který není dlužníkem a manželovi-dlužníkovi nepřipadne nic. To ztěžuje uspokojení práva věřitele tam, kde je jeho dlužníkem manžel, který nezískává nic.

20

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10. vydání, str. 611

- 23 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Situaci, kdy dlužníkem je pouze jeden manžel, řeší soudní praxe dvojím způsobem. Za prvé jde o řešení cestou odporovatelnosti právním úkonům podle ustanovení § 42a občanského zákoníku. Věřitel je na základě tohoto ustanovení oprávněn za zákonem stanovených podmínek odporovat dohodě o vypořádání společného jmění, kterou manželé uzavřeli. Vyhověním odpůrčí žaloby nastává stav relativní bezúčinnosti dotčeného právního úkonu. Takový úkon zůstává platným právním úkonem a vyvolává právní následky, avšak v poměrech mezi účastníky se na něj hledí tak, jako by jeho účinky nenastaly. Druhý způsob, jak se vypořádat s ochranou věřitele zvolil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2088/200021. Ten zaujal právní názor, podle kterého manželé, kteří uzavřeli dohodu o vypořádání se záměrem znemožnit uspokojení pohledávky žalobců, pak účel takovéto dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví odporuje zákonu a tato dohoda je podle ustanovení § 39 neplatným právním úkonem a navíc může naplňovat i skutkovou podstatu trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 trestního zákona. Neplatný právní úkon má pak přednost před jeho odporovatelností a Nejvyšší soud tímto svým rozhodnutím potvrdil svůj názor, že u právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho odporovatelnost. Pro vyslovení neplatnosti je třeba prokázat úmysl obou stran zkrátit věřitele. Dohoda o vypořádání objektivně poškozující práva věřitele je relativně neplatná. Pokud bychom takovou dohodu považovali za absolutně neplatnou, mělo by to negativní dopad na právní jistotu v případě, že by věřitel tuto neplatnost neuplatnil, nebylo by pak zcela zřejmé, co komu vlastně patří. K trestnému činu poškozování věřitele se vztahuje i jeden trestní judikát(R 56/2003), který uvádí: „ Při vypořádání společného jmění manželů, z nichž jeden je dlužníkem třetí osoby, musí být zachována rovnováha mezi zájmy druhého manžela a právy věřitelů, která podle § 150 odst. 2 občanského zákoníku nesmí být dohodou manželů dotčena. Pokud bude tato rovnováha podstatným způsobem narušena takovou dohodou o vypořádání, která nápadně, jednostranně a neodůvodněně znevýhodní toho z manželů, který je dlužníkem třetí osoby, budou tím naplněny znaky trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm.a) trestního zákona. Uzavření dohody se v takovém případě považuje za zcizení části majetku dlužníka.“

21

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2088/2000, www.nsoud.cz

- 24 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění V situaci, kdy dlužníky jsou oba manželé platí, že manželé jsou tzv. solidárními dlužníky. Pokud věřitel vstupoval do právního vztahu s oběma manžely, spoléhal na to, že jeho pohledávka je kryta jejich majetkem a není tedy možné, aby se solidární dlužníci dohodli o jeho právech a o tom, kdo z nich nadále dlužníkem nebude. To vyplývá z principu ochrany práv třetích osob. Pokud práva věřitelů nebudou dohodou dotčena, mohou manželé uzavřít dohodu, na základě které obdrží převážnou část či veškerý majetek jen jeden z nich. Není tedy vyloučeno, aby jeden z manželů obdržel menší podíl, případně nezískal nic,taková dohoda není neplatná pro rozpor s § 150 odst. 2 občanského zákoníku. Tak to dovodila i soudní praxe.Obsah dohody mezi manžely nemusí respektovat zásady vytyčené v ustanovení § 149 odst. 2,3. občanského zákoníku. Učebnice občanského práva hmotného

22

uvádí, že

soud ze zákonných zásad pro vypořádání vychází vždy. Zatímco při vypořádání provedeném dohodou se od nich může odchýlit. Do roku 1998 se s ohledem na zákonnou úpravu a soudní praxi dovozovalo, že dohodu o vypořádání lze uzavřít až po zániku bezpodílového spoluvlastnictví. Dohody uzavřené před zánikem byly považovány za absolutně neplatné. Soudní praxe se vyslovila tak, že k uzavření dohody může dojít, až po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, protože před jeho zánikem manželé ještě ani neznají přesný rozsah společného jmění. Proto může být uzavřena až ve chvíli, kdy už je jeho rozsah znám a když už je také znám výsledek řízení o úpravě práv a povinností k dítěti pro dobu po rozvodu, což má vliv na vypořádání společného majetku.Takový výklad byl prolomen novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., která přinesla do zákona o rodině novou právní úpravu a změnila pohled na tuto problematiku. Bylo zakotveno nové ustanovení § 24a zákona o rodině, které obsahuje již výše zmíněnou úpravu rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu. Soud manželství rozvede jen, jsou-li mu mimo jiné předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případně i vyživovací povinnost. Smlouva o vypořádání vzájemných majetkových vztahů je institutem zákona o rodině a předpokládá se její uzavření před rozvodem. Manželé si tedy mohou jejím prostřednictvím upravit

své vzájemné majetkové vztahy v jiném

22

Knappová, M. Švestka, J. a kol., Občanské právo hmotné 1, 4 aktualizované a doplněné vydání,Praha:ASPI a.s., 2005, str. 399

- 25 -

rozsahu než

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění ve vymezeném společným jměním. Účinky této dohody nemohou nastat dříve, než manželství zanikne, uzavírá se s odkládací podmínkou, kterou je rozvod manželství. Dohoda o vypořádání může být také uzavřena formou soudního smíru, který ke své platnosti potřebuje schválení soudem. Nelze uzavřít dohodu, došlo-li k zániku SJM smrtí jednoho z manželů. Ovlivnit, co z majetku původně spadajícího do SJM připadne do dědictví a co pozůstalému manželu, nelze ani zůstavitelem v závěti.V rámci dohody, popř. v souvislosti s ní, je také možné uzavřít smlouvu ve prospěch třetího. Nejčastěji jsou tím třetím, jejich společné děti. Takovou dohodu připouští i publikace Společné jmění23 a uvádí, že jde o smlouvu podle § 50 občanského zákoníku. Autoři této publikace poukazují při tom na to, že se jedná o převod vlastnictví, ať už darem nebo koupí, a je proto u dohody nezbytné respektovat všechny náležitosti nutné pro převodní smlouvu. V případě, že předmětem dohody je nemovitost, je nutné, aby dohoda byla písemná a dále je nezbytný vklad do katastru nemovitostí. V důsledku proběhlých novel, které začaly vyžadovat nejdříve písemnou formu jen pro dohody týkající se nemovitostí a pak už pro všechny dohody o vypořádání, dochází k setření rozdílu mezi nároky na formu u smluv o převodu nemovitostí a dohod o vypořádání. Novější publikace Dvořáka J.24 považuje dohodu o vypořádání uzavřenou ve prospěch třetí osoby za institut překonaný. Nic nebrání tomu, aby před vypořádáním společného majetku manželé za splnění zákonných podmínek převedli na třetí osobu část majetku. Pokud dohoda splňuje všechny požadavky, včetně projevu vůle nabyvatele, nečiní ji neplatnou to, že je obsažena v listině o vypořádání společného jmění manželů.

4.2

VYPOŘÁDÁNÍ SOUDNÍM ROZHODNUTÍM Pokud se manželé nedohodnou na vypořádání svých majetkových záležitostí tj.

neuzavřou dohodu, potom může rozhodnout na návrh jednoho z nich soud. Každý z bývalých manželů má právo ve lhůtě tří let od zániku manželství podat návrh na vypořádání společného jmění manželů soudem. Jde o zvláštní hmotněprávní lhůtu, soud však nemusí v této době rozhodnout, důležité je, aby návrh byl v této lhůtě u soudu podán. Soud k uplynutí této lhůty přihlíží i bez návrhu, taková okolnost vyplývá ze spisu, který má k dispozici. Soud není vázán podaným návrhem ani ohledně ceny věcí, ani ohledně toho, 23

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský, J., Společné jmění manželů, Linde Praha a. s.,2000, str. 172

24

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007, str. 201

- 26 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění komu z manželů mají být jednotlivé věci přikázány. Může tedy rozhodnout jinak, než je kterýmkoli z nich navrhováno. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je totiž tzv. iudicium duplex, v němž mají oba účastníci postavení žalobce i žalovaného. Soud není vázán žalobou, neboť z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky a soud postupuje podle § 153 odst. 2 občanského soudního řádu. Každý z účastníků může označovat majetek, který je třeba vypořádat, aniž by šlo o vzájemnou žalobu, navíc podá-li jeden z nich návrh na vypořádání společného jmění manželů, je tím konzumováno i žalobní právo druhého manžela, který již žalobu nemůže podat, může se k ní pouze vyjádřit, zda souhlasí, či nikoliv a jak si představuje vypořádání v případě nesouhlasu s žalobou. Zpětvzetí žaloby na vypořádání není možné bez souhlasu obou účastníků. Za žalobce se zde považují obě strany a proto zpětvzetí návrhu jednoho z nich nemůže vést bez souhlasu druhého manžela k zastavení řízení. Návrh podle § 150 odst. 3 občanského zákoníku je žalobou ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, kterou se jeden z manželů domáhá vydání konstitutivního rozhodnutí. Soud může v současné právní úpravě projednat vypořádání jen těch majetkových hodnot, které účastnící učinili předmětem vypořádání. Pokud by tedy účastníci některé věci předmětem vypořádání neučinili a ani o nich neuzavřeli dohodu, pak tu nastupuje ohledně těchto věcí domněnka o jejich vypořádání podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. Byl-li soudu podán návrh na vypořádání, soud jej musí provést, nerozhoduje o tom, zda má či nemá vypořádání k návrhu provést. Podání žaloby je podmínkou pro vypořádání společného jmění manželů. Žalobu může podat i insolvenční správce. Pokud zemřel některý z manželů a společné jmění zaniklo jiným způsobem, než jeho smrtí, např. rozvodem, jsou k podání žaloby aktivně legitimováni jeho dědicové. Ti se stanou také procesními nástupci v případě, že účastník zemře v průběhu tohoto řízení. Náležitostí návrhu by měly být především vylíčené skutečnosti rozhodné pro posouzení, které věci náležely do majetkového společenství manželů a které z nich existovaly ke dni zániku, dále i ocenění těchto věcí a navržení určitého způsobu vypořádání. Součástí musí být i označené důkazy o tvrzených skutečnostech. V měsíčníku Právní rádce25 je uvedeno, že v případě, že některé z položek (majetkových hodnot) žaloby o vypořádání společného jmění manželů včetně petitu jsou neurčité, má soud vyzvat žalobce k jejich doplnění s poučením, že jinak tyto majetkové hodnoty nebudou vypořádány a dojde k zamítnutí vypořádání jednotlivých majetkových hodnot pro jejich neurčitost. 25

Chalupa, L. Právní rádce, 2005, č. 5, Žaloba na vyklizení a vypořádání společného jmění manželů, str. 13

- 27 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Další podmínkou pro soudní vypořádání je to, že zaniklé nebo zúžené společné jmění manželů nebylo vypořádáno jiným způsobem. Námitku, že k vypořádání došlo dohodou, musí vznést žalovaná strana, druhá strana se může proti tomu bránit námitkou, že dohoda o vypořádání je neplatná. V tomto řízení by pak soud řešil platnost takové dohody jako předběžnou otázku. V řízení o vypořádání se vychází z právní úpravy platné v době zániku společného jmění manželů. Soudní praxe vyžaduje, aby soudní rozhodnutí o vypořádání obsahovalo výčet věcí, které připadnou do výlučného vlastnictví některého z manželů ( popř. do podílového spoluvlastnictví obou manželů), aby bylo uvedeno, komu připadnou jednotlivé pohledávky a kdo bude komu kolik a co dlužit. Jednotlivé věci, které jsou přidělovány do vlastnictví jednoho z manželů, musí být přesně popsány a určeny, a to především tam, kde soud vyslovuje povinnost je druhému manželovi vydat. V opačném případě byl rozsudek soudu nevykonatelný. Obsah výroku zformulovala již starší nauka, která je přiměřeně stále použitelná. Pokud se věc nachází v moci třetí osoby, není v kompetenci soudu uložit takové třetí osobě její vydání, soud může leda oprávněně manžela zmocnit k její vindikaci. Vindikace se bude opírat o § 126 občanského zákoníku, jediným vlastníkem nadále je ten z manželů, kterému byla věc ponechána. V publikaci nazvané Společné jmění manželů26 je vysloven názor, že po vypořádání společného jmění manželů ten z manželů, který ztratil k některé věci vlastnictví a je povinen věc vydat druhému, zadržuje věc neoprávněně, jestliže ji sám nevydá. Věc pak musí být na základě jejího popisu ve výroku rozhodnutí odebrána. Vše, co bylo třeba řešit a co nepatří do výroku rozhodnutí , musí být náležitě uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Tam by měly být rozřešeny všechny předběžné otázky sporné, týkající se rozsahu vypořádávané masy majetku. Mělo by z něj vyplynout, jak se určují podíly obou účastníků, jaké věci kdo má ve své moci, jaká je cena jednotlivých předmětů aj. Z odůvodnění rozsudku musí být mimo jiné jednoznačně zřejmé, jak soud došel k částce, kterou je povinen jeden z účastníků zaplatit na vypořádání podílů společného jmění manželů druhému účastníku. Výpočet této částky musí být natolik přehledný, aby se mohl kdokoli přesvědčit o jeho správnosti. Konečně z odůvodnění musí být jasné, na základě jakých zjištěných okolností se soud rozhodl pro řešení uvedená ve výroku rozhodnutí. Detailní vzor pro všechny možné příklady nelze dát pro nesmírnou 26

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský, J. Společné jmění manželů, Linde Praha a. s.,2000, str. 202

- 28 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění variabilitu možných případů. Každý soudce bývá vždy postaven před nutnost řešit rozdílné a nové případy. Soud musí při vypořádání vždy vycházet ze zákonných zásad uvedených v § 149 odst. 2 a 3. Podle Občanského práva27 mají tyto zásady jak kvalitativní obsah (určují, které konkrétní věci, pohledávky i dluhy se mají dostat právě tomu kterému manželovi), tak i kvantitativní význam ( určují výši podílů). Zásady se mohou uplatnit i při vypořádání dohodou, není to však podmínkou. První a základní zásadou pro vypořádání je zásada stejné velikosti podílů. Platí to jak o podílech na majetku, tak i na závazcích, tedy jak pro aktiva, tak pro pasiva. Spíše než o zásadu jde o stanovení vyvratitelné domněnky. Zákon tu vychází ze zásady rovnosti účastníků, která však může být modifikována. V konkrétním případě tedy není vyloučeno, aby podíly byly různé, a to s přihlédnutím k dalším zásadám. Komentář28k občanskému zákoníku uvádí, že z tohoto ustanovení vyplývají dvě fáze vypořádání, nejprve kvantitativní, kdy je zjištěn rozsah a cena vypořádávaných věcí, a poté vypořádání kvalitativní, kdy dochází k rozdělení věcí mezi účastníky. K tomuto rozdělení však nemusí dojít, další možností je, že výlučným vlastníkem věci se stane jeden z manželů s povinností vypořádat finančně podíl druhého. Tato finanční kompenzace jednoho manžela druhému by měla být podle soudní praxe co nejmenší. Pro velikost podílů v řízení o vypořádání je podle názoru soudní praxe vyjádřené v Soudních rozhledech č. 10/2005 významné, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí, nikoli však čím a v jaké výši přispěl na pořízení společného majetku ze svého odděleného majetku. Další zásadou je, že každý manžel má právo, aby mu bylo uhrazeno to, co ze svého vynaložil na společný majetek, a povinnost nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho osobní majetek. To znamená, že se provede skutečné vypořádání podle jednotlivých položek, ovšem pouze na žádost jednoho nebo obou manželů. Občanské právo hmotné29 hovoří o tzv. realizaci zápočtů ve prospěch společného majetku či ve prospěch majetku samostatného. Cílem těchto zápočtů je vrátit do společného majetku to, co bylo vynaloženo na výlučný majetek některého z manželů. Aby k zápočtům mohlo 27

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI, a.s., 2006, str.111

28

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, str. 604, 10. vydání

29

Knappová, M. Švestka, J. a kol., Občanské právo hmotné 1, 4 aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI a.s., 2005, str 398

- 29 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění vůbec dojít, je třeba, aby hodnoty, ohledně niž se zápočet provádí, existovaly. Za trvání manželství jsou ze společného majetku pořizovány různé předměty, které slouží osobní potřebě jednoho z manželů a stávají se jeho samostatným majetkem. Podle rozumného přístupu soudní praxe to však neznamená, že by v každém případě bylo nutno protihodnotu těchto předmětů pří zániku manželství a vypořádání společného jmění nahrazovat. Především to nepřipadá v úvahu tehdy, jde-li o věci sloužící svou povahou osobní potřebě. Manželé tedy jednak uhradí své závazky vůči společnému jmění, jednak společné jmění vyrovná závazky vůči samostatným majetkům manželů. Soudní praxe nevyžaduje, aby se tak stalo reálně, postačí, když se zjištěné vzájemné závazky započítají. V publikaci Společné jmění manželů30 se objevil názor, že soud má sám zjišťovat, zda a kolik bylo ze společného jmění investováno do odděleného majetku jednoho z manželů. Takový názor ovšem například publikace J. Dvořáka31 považuje za nesprávný, neboť zde dochází k přehlížení posunů ve hmotném a procesním právu, ke kterým došlo po roce 1990 ve směru k posílení dispoziční zásady i volnosti účastníků hmotněprávních vztahů. To také vyplývá i z nejnovější judikatury, která také potvrzuje, že soud vypořádává jen ty věci náležející do tohoto majetkového společenství, které účastníci učinili předmětem řízení. Pokud by soud měl sám tyto skutečnosti zjišťovat, docházelo by podle mého názoru ke zbytečnému a neúčelnému prodlužování soudního řízení. Nároky na provedení zápočtů nepodléhají promlčení, ale zároveň platí, že není-li nárok na vypořádání vzájemných investic uplatněn do 3 let od zániku společného jmění, nastupuje již výše zmíněná domněnka podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku a soudní vypořádání je vyloučeno. Podle rozsudku Nejvyššího soudu32 je založen nárok na úhradu toho, co bylo vynaloženo na společný majetek v okamžiku, kdy byl oddělený majetek jednoho z manželů takto vynaložen, i když jej lze samozřejmě uplatnit až po zániku společného jmění, v souvislosti s jeho vypořádáním. Zákon nemá ustanovení, ve kterém by způsob výpočtu zápočtů stanovil. Platí zde dvě základní pravidla, která soudní praxe dodržuje. Za prvé, jestliže manžel žádá náhradu toho,co vynaložil ze svého na společný majetek a v mezidobí od investice do zániku společného jmění se hodnota věci snížila, je pro zápočet rozhodující částka určená v poměru, v jakém došlo ke snížení hodnoty věci. Podle druhého pravidla však platí, 30

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský, J. Společné jmění manželů, Linde Praha a. s.,2000,str. 184

31

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 222

32

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003, www.nsoud.cz

- 30 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění že pokud se hodnota věci v době od vynaložení investice zvýšila, k této skutečnosti se nepřihlíží. Znamená to tedy, že pokud se hodnota věci v důsledku opotřebení společným užíváním snížila, pak je třeba k tomu přihlédnout a náklady, který na ni jeden z manželů ze svého výlučného majetku vynaložil, se nebudou hradit v plné výši, nýbrž ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Ke zvýšené hodnotě věci se nepřihlíží. Do majetkového společenství manželů totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty by se vycházelo i při stanovení jejich podílů na společném majetku. Náhrada běžných udržovacích nákladů, jež byly na věc vynaloženy tím z manželů, který ji výlučně sám užíval, se nepřiznává (R 42/72) Je však třeba přihlížet k tomu, zda v konkrétním případě manžel, který náklad vynaložil, nebyl v užívání společné věci podstatně omezen a zda ke snížení hodnoty věci opotřebením nedošlo zcela převážně užíváním věci druhým manželem. Jinak platí, že manžel, který vynaložil náklad ze svého, musí o náhradu požádat, jinak mu ji soud nepřizná. Naopak soud sám uloží povinnost k náhradě i bez návrhu, byl-li vynaložen náklad ze společného majetku na majetek výlučný jen jednoho manžela.

Jsem toho

názoru, že by bylo více než vhodné, kdyby byly do zákona přímo vtěleny tyto zásady pro výpočet těchto hodnot. Pokud jeden manžel vynaložil ze svého odděleného majetku na oddělený majetek druhého z nich, pak se k této skutečnosti nepřihlíží a ani z žádného ustanovení to nevyplývá. Významné hledisko, k němuž soud při vypořádání přihlíží , jsou potřeby nezletilých dětí. Ke stanovení této zásady vedl zákonodárce zájem na ochraně nezletilých dětí, které by vypořádáním mohly být dotčeny. Je proto rozhodující, který z manželů má po zániku společného jmění děti ve své výchově. Protože zde zákon nehovoří o zájmech, ale pouze o potřebách nezletilých dětí, znamená to, že by se mělo přihlížet ke skutečným, konkrétním a reálným potřebám nezletilých dětí v době rozhodování. Těmto potřebám by se měla dát přednost před těmi zájmy, které budou konkretizovány v budoucnosti. R 70/1965 uvádí, že i při dodržení zřetele k potřebám nezletilých dětí, projevujícím se při řešení otázky, které věci sloužící potřebám dětí připadnou tomu z manželů, do jehož výchovy jsou děti svěřeny, nemusí tu závěr respektující toto zákonné hledisko vyústit i ve zvýšení podílu tohoto manžela. Soud by měl vždy zkoumat, zda věci navržené do vypořádání nejsou ve skutečnosti majetkem dětí. Takové věci by podle názoru uvedeného v publikaci J. Dvořáka33 neměly být zahrnuty do vypořádání. Rozsudek Krajského soudu v Hradci 33

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 232

- 31 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Králové sp. zn. 19 Co 452/2003 například uvádí, že peněžité částky, které manželé vynaložili na stavební spoření ve prospěch svého nezletilého dítěte, nepatří do společného jmění manželů. Další zásada obsahuje dvě hlediska, k nímž se pří vypořádání přihlíží. Je to péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společných věcí. Podle § 149 odst. 3 občanského zákoníku je neopominutelné přihlédnout tedy k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění manželů. Tato hlediska mohou ovlivnit v konkrétním případě výši podílů a zahrnují takové okolnosti, jako např. zvýšené výdaje na alkohol a omamné prostředky u jednoho z manželů, výkon trestu odnětí svobody, bezdůvodné opuštění domácnosti apod. V souladu s ustálenou judikaturou nelze bez dalšího přiznat větší zásluhy na nabytí společného jmění manželů jen tomu manželovi, který rozmnožil toto jmění větším dílem s ohledem na své schopnosti a možnosti než druhý manžel. Je tedy třeba ohodnotit příslušným podílem i práci toho z manželů, který sice nepřináší společné domácností ze svého povolání peněžní příjmy, ale vlastním přičiněním, které projevuje v konkrétní práci, má nezanedbatelný vliv na prosperitu domácnosti a na udržení nezbytné péče o děti. Jednoduše řečeno se zohledňuje činnost druhého manžela, kterou vynaložil při péči o děti a obstarávání domácnosti. Hovořím zde především o ženách, které se věnují výchově dětí na úkor svého pracovního zařazení. Na to by měla brát soudní praxe ohled. Výčet těchto zásad není taxativní, soudní praxe připouští, aby soudy braly zřetel i na jiné okolnosti, které mohou být pro vypořádání důležité, např. nemoc jednoho z manželů. Spor o vypořádání společného jmění manželů je sporem majetkovým, může být ukončen smírem, či projednán a rozhodnut v rozhodčím řízení. Rozsudek o vypořádání je závazný jen pro účastníky a práva třetích osob jím nejsou dotčena podle § 159a občanského soudního řádu. Předmětem vypořádání společného jmění manželů jsou ty jeho součásti, jejichž vypořádání některý z účastníků požaduje. Předmětem vypořádání nemusí být všechny věci ve společném jmění. V současné době mohou manželé jednotlivé způsoby vypořádání kumulovat. V rámci vypořádání společného jmění se provádí vypořádání všeho, co tvoří předmět společného jmění, tj. jak majetku, tak i závazků. Není-li reálné rozdělení společného jmění možné, pak se kombinuje s peněžitým vyrovnáním. Pokud jde o věci, je

- 32 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění podmínkou, aby tyto věci v době rozhodnutí soudu existovaly a v době zániku společného jmění tvořily součást společného jmění. Soud by měl při rozhodování o vypořádání přihlížet k tomu, jak bylo v mezidobí nakládáno s věcmi, které do společného jmění náležely a měl by i zjišťovat, zda šlo o dispozice platné či neplatné. Jde o situaci, kdy například bývalý manžel v mezidobí od zániku do vypořádání společného jmění věc protiprávně zničil. Pak mu ji již nelze přikázat a jeho vypořádací podíl bude snížen o hodnotu této věci. Pokud jde o dispozici platnou, nelze již tuto věc do společného jmění zařadit. Co se týče dispozice neplatné, pak rozsudek Nejvyššího soudu34 stanovil: „Jestliže jeden z manželů nakládal s věcí nebo úsporami, které jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 145 odst. 1 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., pak k tomuto neplatnému právnímu úkonu nelze přihlížet a věc nebo úspory je třeba zařadit do masy bezpodílového spoluvlastnictví a vypořádat.“ V rámci vypořádání společného jmění manželů se vypořádávají i práva a závazky, které tvoří jeho součást. Tvrdí-li jeden z účastníků existenci pohledávky třetí osoby vůči společnému jmění a druhý ji popírá, je vhodné tento dluh přikázat tomu, kdo jej tvrdí. Předejde se tím situaci, kdy ten kdo tvrdí pohledávku třetí osoby, se chce ve skutečnosti ve srozumění s údajným věřitelem obohatit na úkor bývalého manžela. Na společných dluzích se manželé podílejí zásadně ve stejném poměru, v jakém se podílejí na společném majetku. Pří vypořádání dluhu je třeba vypořádat i příslušenství, podle judikatury i úroky, které ke dluhu přirostou v budoucnu. Pokud mají manželé dosud nezaplacený společný dluh u banky zatížený vyšším příslušenstvím, pak soud v rámci vypořádání zpravidla uloží povinnost zaplatit zůstatek dluhu oběma manželům, každému jednou polovinou. Jak je to v případě dluhu, který vznikl za trvání manželství a společného jmění manželů, avšak z půjčky uzavřené jen jedním z manželů, byť peněžní prostředky získané takovou půjčkou jsou nabývány do společného jmění? Podle názoru autorů publikace Společné jmění manželů35 pak takový závazek vzniklý na základě takto uzavřené smlouvy o půjčce není společným závazkem, nýbrž závazkem pouze toho z manželů, který smlouvu uzavřel. V daném případě je však třeba zjistit, k jakému účelu byly prostředky ze vzniklého závazku použity.

34

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, Soubor rozhodnutí NS č. C 45

35

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský, J. Společné jmění manželů, Linde Praha a. s.,2000, str. 179

- 33 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Pokud určitý účastník tvrdí, že věc byla nabyta za trvání manželství, leží na něm důkazní břemeno. Pokud se manželé zasloužili o nabytí majetku do společného jmění manželů rovným dílem, pak soud respektuje zásadu jejich rovných podílů. Pokud tomu tak není, pak soud přikáže jednotlivé kusy majetku manželům v odlišném rozsahu. Soudní praxe připouští vyjádření nestejného rozsahu přikazovaného majetku procentem, zlomkem či přikázáním jednomu z manželů, aniž je ohledně této věci zavázán k finančnímu vypořádání. Zákon nestanovil kritéria pro určení toho, které součásti majetku budou každému z manželů přikázány. Judikatura uvádí, že jedním z hledisek je to, který z manželů věc účelněji využije. Tak to uvádí i v jednom ze svých rozsudků Nejvyšší soud36. Tento rozsudek považuje za určující zásadně účelné využití věcí, tak aby pokud možno nebylo třeba vyrovnání podílů peněžitou částkou. Takový postup se však nepovažuje za bezvýjimečný. Další zásadou uplatňovanou v soudní praxi je zásada, aby byly věci přikázány tomu z účastníků, který je má či naposledy měl v držení a u něhož došlo k jejich amortizaci, tak judikoval i Nejvyšší soud37 v jednom ze svých rozsudků z roku 2003. Je tedy v podstatě na úvaze soudu, kterému z manželů tu či onu věc přikáže. Tato úvaha musí být řádně odůvodněna. Výjimečně připouští právní teorie a soudní praxe, aby věc byla přikázána do podílového spoluvlastnictví bývalých manželů. Soud jej povolí, odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu. Podle Komentáře k občanskému zákoníku38 není smyslem vypořádání společného jmění manželů soudem, aby se účastníci zbavovali vlastnictví k věcem, které již vlastnit nechtějí. Protože každý manžel byl za trvání společného jmění vlastníkem celé věci, nelze nařídit při vypořádání soudním rozhodnutím prodej věci, kterou žádný z bývalých manželů nechce. Bývalému manželovi lze při vypořádání přikázat rozhodnutím věc i proti jeho vůli, protože za trvání společného jmění byl vlastníkem celé věci, takže jejím přikázáním do výlučného vlastnictví nezískává nic navíc. Soudci mají zkušenosti s tím, že soudní řízení o vypořádání společného jmění patří mezi jedno z nejobtížnějších soudních řízení. Často trvají dlouho a zvyšují u jeho účastníků pocit nejistoty ohledně jejich majetku, vedou ke vzrůstající psychóze mezi nimi a odčerpávají i velké množství finančních prostředků spojených s náklady na advokáta atd. 36

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1054/2004, Soubor rozhodnutí NS č. C 2529

37

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003, www.nsoud.cz

38

Jehlička O., Švestka J., Škárová M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10.vydání, str.613

- 34 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Délkou občanskoprávního řízení se při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů zabýval Evropský soud pro lidská práva. Neúměrnou délku považoval za rozpor s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod39 ve věci Bořánková v. Česká republika. Evropský soud pro lidská práva přiznal stěžovatelce spravedlivé zadostiučinění ve výši 5000 Eur za nemajetkovou újmu, dále 10000 Eur jako náhradu za materiální škodu a 500 Eur za soudní výdaje. Ve verdiktu ze 7. ledna 2003 soud uvádí, že nepřiměřenou délkou soudního řízení porušila Česká republika právo stěžovatelky na spravedlivý proces dané Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudní řízení o vypořádání majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví se táhlo celkem 14 let. Manželé se přeli o to, komu připadne jejich společný domek. Protože však spor trval nepřiměřeně dlouho, zaplatila paní Bořánková svému exmanželovi za polovinu domu mnohem vyšší sumu, než kdyby soudy rozhodly dříve. Stručně se v této kapitole zastavím u oceňování vypořádaného jmění. Jestliže vypořádání provádí soud, bez stanovení ceny se neobejde. Soud může stanovit cenu věcí určených k vypořádání na základě shodných tvrzení účastníků, nedohodnou-li se, stanoví cenu soud na základě znaleckého posudku či na základě své úvahy v případě, že lze výši zjistit jen s poměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec.Otázkou je, zda se má při stanovení ceny vycházet z ceny věcí v době zániku společného jmění manželů

nebo

z ceny, již má věc v okamžiku vypořádání. Soudní praxe dovodila pravidlo, dle kterého se vychází z ceny věci v době vypořádání společného jmění manželů, avšak ze stavu věci v době zániku společného jmění. Podle R 42/72 je tedy pro vypořádání tehdy ještě bezpodílového spoluvlastnictví rozhodnou nejen ta skutečnost, že určitá věc v době jeho zániku jako společná existovala, ale i to, v jakém stavu věc byla. To se týká její kvality, stáří, míry opotřebení apod. Publikace Rozvody, rozchody a zánik partnerství40 uvádí, že například u nemovitostí ceny většinou časem vzrůstají, a pokud soudní řízení trvá několik let, je třeba opětovně ustanovit znalce, který zjistí obvyklou cenu nemovitostí v době vyhlášení soudního rozsudku. V jednom sporu pak může být vypracováno i více znaleckých posudků. Tato okolnost někdy vede k účelovému protahování soudního řízení tím z účastníků řízení, který nemá zájem, aby nemovitost byla přikázána do jeho vlastnictví, ale má zájem o vyplacení svého podílu. I ohledně stavu nemovitosti platí, že se 39

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v českém znění publikována pod č. 209/1992 Sb.

40

Francová, M. Dvořáková Záborská, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: ASPI, Wolters Kluwer,2008, str. 70

- 35 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění vždy vychází ze stavu v době zániku společného jmění, tj. ke dni právní moci rozsudku o rozvodu. Pokud nemovitost chátrá, protože se o ni nikdo nestará, soud to již nezajímá. Při stanovení ceny se vychází z obecné ceny, tj. ceny věci obvyklé v daném místě a v době rozhodování, která vyjadřuje aktuální tržní hodnotu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu41 stanoví, že zhodnocení společné věci účastníky v době po zániku jejich bezpodílového spoluvlastnictví ze zdrojů, jež netvořily toto spoluvlastnictví, nemá vliv na cenu, kterou soud pro účely řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanoví.

4.3

UPLATNĚNÍ ZÁKONNÉ DOMNĚNKY Zákon stanoví: „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho

vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle jejich stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.“ Tato nevyvratitelná domněnka nastoluje právní jistotu ohledně právního osudu předmětů společného jmění po jeho zániku. Jde o lhůtu hmotněprávní a prekluzivní, posledním dnem tříleté lhůty musí být návrh na vypořádání podán u soudu. Touto nevyvratitelnou domněnkou se předchází tomu, aby nedocházelo k dalším sporům souvisejícím s prokazováním opaku u eventuální vyvratitelné domněnky. Tento zákonem stanovený způsob vypořádání nastupuje bez ohledu na vůli účastníků či jejich případný omyl ohledně běhu lhůty pro vypořádání dohodou. Rozsudek Nejvyššího soudu42 uvádí, že tato domněnka nastupuje i v případě, že návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví byl u soudu podán po uplynutí tříleté lhůty od jeho zániku jen v důsledku nesprávného vyznačení data právní moci rozsudku o rozvodu manželství. 41

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, Soudní rozhledy, číslo vydání 2, ročník 2000, str. 47

42

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1057/2003, www.nsoud.cz

- 36 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění Dvořák J.43 uvádí, že tato právní úprava byla do občanského zákoníku vložena novelou č. 131/1982 Sb. a zdrojem inspirace byla zřejmě praxe soudů, dle níž bylo možné, aby manželé na základě dohody, byť třeba mlčky učiněné, vycházeli z toho, že do výlučného vlastnictví každého z nich připadnou věci, které každý z nich měl ve své dispozici a užívání. Pro naplnění této domněnky nesmělo mezi manžely dojít k uzavření písemné dohody o vypořádání a ani nesměl být podán návrh na vypořádání soudu. Kromě toho musí existovat alespoň část společného jmění, která zůstala nevypořádána, oba manželé musí být naživu nebo od smrti jednoho z nich musí uplynout doba delší než tři roky, jinak by se totiž společné jmění vypořádalo v řízení o dědictví podle ustanovení § 175a n. občanského soudního řádu. Zákonem stanovený způsob vypořádání stanoví ohledně věcí movitých, že se vypořádávají podle stavu, v jakém každý z nich výlučně jako vlastník užívá věci pro potřebu svou, své rodiny a své domácnosti. Věc nemusí být užívána celé tří roky. Stačí i doba kratší, pokud z ní lze usuzovat, že se vytvořil faktický stav trvalého a nerušeného užívání věci jen jedním manželem. Rozhodující je stav na konci tříleté lhůty. Pokud by taková podmínka splněna nebyla, pak se movitá věc stane předmětem podílového spoluvlastnictví mezi manžely, přičemž podíly budou rovné. Věci nemovité se stávají ze zákona předmětem podílového spoluvlastnictví s rovnými podíly, bez ohledu na to, kdo je užívá. Tuto skutečnost zapíše katastrální úřad na základě souhlasného prohlášení obou manželů, jehož obsahem bude projev vůle manželů, že podmínky pro uplatnění zákonné domněnky byly splněny. Pravomocným rozsudkem soudu, kterým se manželství rozvedlo, musí být prokázána skutečnost, která je rozhodná pro počátek běhu tříleté lhůty. Co se týče společných majetkových práv, pohledávek a společných závazků, které jsou součástí společného jmění, vztahuje se právní účinek nevyvratitelné právní domněnky přiměřeně i na ně. I z těchto majetkových práv a povinností jsou tedy bývalí manželé oprávněni a povinni rovným dílem. Jak už jsem tedy výše zmínila, domněnka má praktický význam především v tom, že zavádí právní jistotu ohledně právního osudu společného jmění po jeho zániku. Pro uspořádání právních vztahů mezi manžely nastoluje přesný právní režim výlučného vlastnictví jednoho manžela a podílového spoluvlastnictví obou. Třetí osoby jsou povinny 43

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 239

- 37 -

Jednotlivé způsoby vypořádání společného jmění tento právní stav respektovat, nemohou proti právnímu vypořádání nic namítat. Dalo by se říci, že právní domněnka nenastoluje právní jistotu jen mezi manžely, ale i mezi nimi a třetími osobami. Třetí osoby nejsou oprávněny podat před uplynutím lhůty k soudu návrh na vypořádání, za nimž mají pohledávku a vyloučit tak aplikaci této zákonné domněnky. Po uplynutí lhůty tří let neexistuje mezi manžely žádné nevypořádané jmění. Pokud dojde k určitým nejasnostem o účincích domněnky, mohou se pak domáhat určení, zda jsou či nejsou subjektem práv takto vzniklých a to podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Závěrem bych chtěla říci, že cílem zákonné úpravy vypořádání je spravedlivé urovnání pomanželských majetkových poměrů. Tato pružná a volná rámcová úprava ustanovení o vypořádání je nutná a má své výhody pro adaptabilitu při různých variantách životních situací a se zřetelem k dalšímu možnému vývoji takových variant. Řada bývalých manželů se ve snaze předejít zdlouhavému a psychicky náročnému procesu o rozvržení hodnot z bývalého společného jmění manželů raději dohodne a řeší tuto záležitost v klidu mimo soud. Takové řešení je samozřejmě nejrozumnější, ovšem k takovému závěru nedojdou exmanželé vždy. Nezanedbatelné množství rozvedených manželů však není schopno se dohodnout a nechtějí slevit ze svých nároků vůči bývalému manželovi. Na vině je zpravidla oboustranný nedostatek komunikace a jejich zarputilost. Ti se pak obrací na soud. Ten pak musí i přes obvyklé emoční vypětí, provázející celý proces objektivně zvážit všechna hlediska a rozhodnout. Zákon upřednostňuje dohodu exmanželů a apeluje na rozumovou stránku, neboť je tu nebezpečí, že v případě zbytečného protahování vypořádání, dojde nejen k velkým finančním výdajům, ke ztrátě času, ale může dojít i ke zmenšení majetku během sporu a dalšímu stupňování psychózy. Náklady účastníků na právní zastoupení a znalečné nezřídka dosahují hodnoty vypořádaných věcí. Přesto není takové řízení ničím výjimečným.

- 38 -

Vypořádání společného jmění a podnikání 5

VYPOŘÁDÁNÍ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ A PODNIKÁNÍ

V dnešní době, kdy na rozdíl od doby minulé, tj. před rokem 1989, se podnikání natolik rozmohlo, že na tuto skutečnost musela reagovat i

právní úprava v oblasti

vypořádání společného jmění manželů. Tato úprava stanovila určitá pravidla, aby podnikání jednoho manžela neohrožovalo společné jmění manželů. S obnovou tržního hospodářství se hned počátkem roku 1990 ukázalo, že rigidnost instituce bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez jejího širšího uvolnění, bude překážkou pro podnikání. Vztah podnikání a bezpodílového spoluvlastnictví manželů se v právní úpravě poprvé objevil již v zákoně 105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů. Byl to první z legislativních

kroků

vedoucí

k uvolnění

kogentních

ustanovení

bezpodílového

spoluvlastnictví manželů. Tento zákon výslovně vyžadoval jako podmínku k zahájení podnikání souhlas druhého manžela. Výslovně tu bylo stanoveno, že první použití majetku společného pro podnikatelskou činnost jednoho z manželů není běžnou věcí. Při dalším použití majetku podnikatel souhlas druhého manžela již nepotřebuje. Další změna, kterou umožnil tento zákon, byla možnost docílit zrušení manželského majetkového společenství, jestliže jeden z manželů získá oprávnění k podnikatelské činnosti. Soud nemohl samostatně zvažovat, zda je dán ke zrušení závažný důvod. Musely být splněny dvě podmínky. Tou první podmínkou byl návrh na zrušení podaný jedním manželem a druhou podmínkou bylo udělení povolení k podnikatelské činnosti jednomu z manželů. Tato základní konstrukce zůstala zachována v podstatě dodnes. Novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb. předchozí text zákona beze zbytku převzala. Poslední změnu přinesl zákon č. 91/1998 Sb., který upřesnil, že souhlas manžela je třeba udělit při prvním použití majetku, který je ve společném jmění manželů nebo jeho části. Problematiku podnikání manželů za trvání manželství obsahují standardně všechny evropské občanskoprávní úpravy. Dvořák J.44 nám ve své publikaci přibližuje dva základní legislativní přístupy jednotlivých zemí k právní úpravě majetkových vztahů mezi manžely v případě, že jeden z nich je podnikatelem. Podle prvního přístupu představuje podnikající manžel pro majetkové společenství a pro zajištění rodiny velké riziko. Zákon by měl usilovat o jeho vyloučení či alespoň zmírnění. V široké míře se proto poskytuje právní možnost takové majetkové společenství manželů odstranit, případně maximálně zúžit. Takový přístup je typický pro Českou republiku. 44

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 135

- 39 -

Vypořádání společného jmění a podnikání Druhý přístup typický pro Francii je ovlivněn názorem, že začne-li jeden z manželů podnikat nebo se stane společníkem obchodní společnosti (podle řady zahraničních úprav se tato účast za podnikání považuje), pak druhý manžel by měl mít k dispozici právní nástroje, které mu umožní, aby i on se na činnosti svého manžela podílel, má-li o to zájem. Současná právní úprava poskytuje ochranu nepodnikajícímu manželovi hned v několika ustanovení občanského zákoníku. Za prvé se vyžaduje souhlas s použitím společného jmění manželů k podnikání. Tzv. ochranné ustanovení § 146 občanského zákoníku stanoví, že majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Dále stanoví, že souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Tato úprava souvisí s tím, že k podnikatelské činnosti jednoho manžela nebývá použit jen jeho oddělený majetek, ale i majetek ve společném jmění. Musí se vždy jednat o takové užití společného majetku, které lze za podnikání považovat. Soudní praxe dovodila, že souhlas podle § 146 občanského zákoníku má v podstatě jen ten důsledek, že právní úkony podnikajícího manžela při dispozici se společným majetkem nejsou relativně neplatné ve smyslu § 145 odst. 2 a § 40a občanského zákoníku. Podnikání nepovažujeme za obvyklou správu podle § 145 odst. 1 občanského zákoníku. Důležité je vymezit základní pojmy. Podnikáním se podle § 2 odst. 1 obchodního zákoníku rozumí soustavná činnost prováděna podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Komentář45 chápe podnikání jako činnost, z níž výnosy náležejí oběma manželům a která obvykle slouží k získávání hodnot náležejících do společného jmění. Nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s podnikáním, nelze je totiž oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel. Výnos z podnikání je nejčastějším zdrojem společného jmění manželů, z něhož je pak pořizován společný majetek. V porovnání se zaměstnaneckým poměrem je podnikání výdělečným způsobem rizikovější, a to už jen proto, že podnikatel musí vedle své práce vynaložit i materiální a jiné náklady. Podle standardní judikatury vyplývá, že i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do společného jmění. Soudní praxe souhlasem v případě tehdy ještě bezpodílového spoluvlastnictví rozuměla obecný (generální) předem daný souhlas manžela podnikatele poté, co zahájil 45

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10. vydání, str. 598

- 40 -

Vypořádání společného jmění a podnikání podnikání, a to před prvním úkonem, při němž měl být použit v souvislosti s jeho podnikáním majetek nebo část náležející do společného jmění. Šlo o souhlas s použitím jakéhokoli blíže neurčitého majetku za uvedeným účelem a kdykoli později. Zákon pro souhlas nevyžadoval písemnou formu, proto mohl být učiněn jak ústně, tak konkludentně. V dnešní době lze dovodit z ustanovení obchodního zákoníku písemnou formu souhlasu. Ze znění obchodního zákoníku vyplývá, že do sbírky listin se zakládá doklad o souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve společném jmění k podnikání. Je tedy nepochybné, že takový doklad o souhlasu musí být písemný. Tím v podstatě obchodní zákoník nepřímo novelizuje občanský zákoník, který se k právní formě nevyjadřuje. Judikatura považovala souhlas za jednostranný úkon adresovaný druhému manželovi. Souhlas k jednorázovému použití majetku ve společném jmění manželů na konkrétní účel není sám o sobě souhlasem ve smyslu uvedených ustanovení. Dřívější právní úprava se nezabývala tím, zda je možné, aby druhý manžel souhlasil s použitím jen určené části společného jmění pro zcela konkrétní účel podnikání tak, aby v případě podnikatelského nezdaru manžela nebylo majetkové společenství ohroženo jako celek. Tento nedostatek právní úpravy byl odstraněn právě výše zmíněnou novelou, která v § 146 výslovně připouští udělení souhlasu k použití jen části majetku. První souhlas s použitím společného majetku je v podstatě souhlasem pro jeho pozdější použití. Jednou daný souhlas již nelze odvolat. Pokud by ho mohl manžel odvolat, pak by to bylo považováno za závažný zásah do právní jistoty podnikajícího manžela i jeho obchodních partnerů. Pojem „první použití majetku“ není v zákoně blíže specifikován. Dvořák J.46 ve své publikaci akceptoval názor, že jde o použití společného majetku, který ve svých důsledcích vede k soustavné činnosti prováděné samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem zisku. Tento souhlas ovšem neopravňuje manželapodnikatele k tomu, aby tento majetek užíval výlučně a nebo aby výlučně rozhodoval o způsobu jeho užívání, tak to vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu47 z roku 2003. Nedostatkem právní úpravy je situace, kdy nepodnikající manžel bez vážných důvodů souhlas s použitím společného jmění k podnikání odepře. Zákonodárce nenutí manžela-nepodnikatele k tomu, aby dal souhlas. Naopak umožňuje mu, aby sám zvážil zda souhlas poskytne. Neexistuje žádná situace, ve které by byl povinen souhlas dát. Vyplývá to z toho, že nepodnikající manžel po udělení souhlasu nese majetková rizika vyplývající 46

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 138

47

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1731/2003, www.nsoud.cz

- 41 -

Vypořádání společného jmění a podnikání z podnikání druhého manžela. Nepřichází v úvahu, aby soud vydal rozhodnutí o nahrazení projevu vůle, takové rozhodnutí není možné opřít o žádné ustanovení hmotného práva a navíc by tak soud vytvářel riziko, za které by nenesl odpovědnost. Řešením situace, kdy nepodnikající manžel odepře souhlas s použitím společného jmění k podnikání, může být návrh k soudu podaný za účelem zúžení rozsahu společného jmění. Po vypořádání té části společného jmění, která je z jeho celkového rozsahu vyňata, může každý manžel podnikat s majetkem, který mu v rámci vypořádání připadl. Obchodní zákoník stanovil, že doklad o souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání musí být založen do sbírky listin, která je součástí obchodního rejstříku. Vedle tohoto dokladu, musí být do sbírky založen i stejnopis notářského zápisu o smlouvě o změně rozsahu společného jmění nebo o výhradě vzniku podle zvláštního právního předpisu. Nařízení vlády č. 503/2000 Sb. o obchodním věstníku upravuje rozsah a způsob zveřejnění oznámení o uložení listiny do sbírky listin. Pokud nebude takové oznámení učiněno a ani ve sbírce listin nebude doklad o souhlasu založen, nelze vycházet z toho, že souhlas byl dán. Spokojí-li se třetí osoba jen s ujištěním podnikajícího manžela, že druhý manžel s použitím společného jmění souhlasí, aniž by se o této skutečnosti přesvědčila, a takové tvrzení by bylo nepravdivé, lze ji toto opomenutí přičíst k tíži. Každý má možnost do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem nahlédnout. V případě rozvodu musí být uložena dohoda o vypořádání společného jmění podle zvláštního předpisu nebo rozhodnutí soudu, popř. prohlášení podnikatele, že k dohodě ani k rozhodnutí soudu nedošlo. Nedostatkem právní úpravy podle Dvořáka J.48 je to, že zákonná povinnost uložit do sbírky listin doklad o souhlasu manžela s podnikáním zatěžuje jen omezený okruh osob. Argumentem je, že manžel-podnikatel uzavírá více právních úkonů než manželnepodnikatel. Povinnost zveřejňovat své údaje ohledně manželského majetkového režimu by měli mít i ti manželé, kteří ač nejsou podnikatelé, svůj zákonný majetkový režim modifikovali. I tito manželé-nepodnikatelé uzavírají četné právní úkony s třetími osobami a ti mají právo být o možné modifikaci jejich společného jmění informováni. Ve většině evropských států je tato publikace změn zákonného majetkového režimu manželů pravidlem. Další ochrana nepodnikajícímu manželovi je poskytována v dalším ustanovení občanského zákoníku a to v § 148 odst. 2. Novela občanského zákoníku č. 509/1991 Sb. 48

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str.142

- 42 -

Vypořádání společného jmění a podnikání s ohledem na nové společensko-ekonomické podmínky vytvořila větší prostor pro smluvní svobodu a rozšířila tak možnost soudního zrušení manželského majetkového společenství. Později do této právní situace zasáhla další novela provedená zákonem č. 91/1998 Sb., která na místo zrušení společného jmění přiznala každému manželovi oprávnění podat návrh na zúžení. Právo podat návrh na zúžení společného jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, přiznává zákon každému manželovi, pokud jeden z nich získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Jsou-li splněny zákonem požadované podmínky, soud musí návrhu vyhovět, zákon mu přímo ukládá, aby určitým způsobem rozhodl. Soud tak nikdy nečiní z úřední povinnosti, ale vždy na návrh. Na rozdíl od předchozí úpravy není tato možnost dána výlučně k ochraně nepodnikajícího manžela, tudíž návrh na zúžení společného jmění může podat i ten manžel, který oprávnění získal. Komentář49 považuje za manžela podnikatele nejen toho, který získá živnostenské oprávnění či jiné oprávnění k podnikatelské činnosti, ale i neomezeně ručícího společníka obchodní společnosti, kterým je společník ve veřejné obchodní společnosti nebo komplementář v komanditní společnosti. Takoví společníci ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Soud může zúžit společné jmění až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Zákonodárce tyto věci blíže nespecifikoval. Z rozhodovací praxe soudů lze dovodit, že jde zejména o obvyklé vybavení bytu ( nábytek, nádobí, běžné elektrické spotřebiče pro domácnost). Rozšířeno může být zúžené společné jmění soudem zase jen rozhodnutím soudu. Současně s tímto, obsahuje § 148 odst. 3 ustanovení, že pokud je podnikatelská činnost po zúžení společné jmění manželů vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou, nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem. Toto ustanovení předpokládá, že se jeden manžel podílí na podnikatelské činnosti manžela podnikatele. Kdyby takového ustanovení nebylo, pak by měl manžel– podnikatel právo na všechny příjmy dosažené z podnikání, aniž by měl zákonnou povinnost dělit se o dosažené příjmy z podnikání s druhým manželem. Soudní praxe

49

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10. vydání, str. 601

- 43 -

Vypořádání společného jmění a podnikání v rozsudku Nejvyššího soudu50 správně konstatovala, že pracovní činnost manžela, kterou vykonává jako osoba spolupracující s manželem podnikatelem, není podnikáním. Zákon č. 586/1992 o daních z příjmů pojednává o manželovi spolupracujícímu s manželem-podnikatelem a stanoví výpočet jeho podílu z dosažených příjmů včetně maximální výše tohoto příjmu. Náš zákoník práce na rozdíl od řady zahraničních úprav, nepovoluje uzavření pracovního poměru mezi manžely. K otázce, zda musí manžel souhlasit s tím, aby společný majetek zahrnul podnikající manžel do obchodního majetku a účtoval o něm zaujímá Dvořák J.51 záporné stanovisko. To proto, že podle jeho názoru jde v podstatě jen o účetní operaci, která neznamená žádné nakládání se společným jměním, vlastnický režim manželů k těmto věcem zůstává zachován. Jaký je vztah podniku ke společnému jmění manželů? Podnik je podle § 5 odst. 2 obchodního zákoníku považován za věc hromadnou. Je definován jako soubor nejen hmotných, ale také osobních a nehmotných složek, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebyly věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů. Soudní praxe považovala za takovou věc i podnik. Úprava společného jmění je jiná a věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů a tudíž i podnik jeho předmětem jsou. Ze současné právní úpravy tedy vyplývá, že podnik, ve kterém podniká jen jeden z manželů, není vyloučen ze společného jmění manželů, a tudíž bude i předmětem vypořádání. Podnikání je činnost, z níž výnosy náleží oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot náležejících do společného jmění. Nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel. Soudní praxe zdůrazňuje značnou obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch společného jmění manželů ve smyslu § 149 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Komentář52 zdůrazňuje, že ze sporu o vypořádání nelze činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti dospět ke spolehlivým závěrům. Právě proto se soudní praxe přiklonila k závěru, že podnikající manžel je povinen nahradit do společného jmění manželů takovou částku, jež se rovná kladnému (pozitivnímu) rozdílu mezi aktivy a 50

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. dubna 2002, sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, www.nsoud.cz

51

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str. 144

52

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10. vydání, str. 604

- 44 -

Vypořádání společného jmění a podnikání pasivy jeho podnikání ke dni zániku společného jmění,což je zpravidla cena jeho podniku. Pokud ovšem nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela. Zjištění takové částky, která by měla být vrácena do společného jmění se neobejde bez znaleckého posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků. Pokud by výsledná hodnota byla záporná, např. v případě zadlužení, není co do společného jmění nahrazovat. Pokud bude podnik pořízen jen z výlučných prostředků jednoho z manželů, pak i v tomto případě bude majetek nabytý podnikáním náležet do společného jmění a vznikne problém s jeho reinvesticí do podniku. Při vypořádání se pak od zjištěné ceny podniku ke dni zániku společného jmění odečtou vložené výlučné prostředky podnikajícího manžela. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR53 z roku 2004 se zabýval otázkou investic na zřízení provozovny. Uvádí: „ Pokud se předmětem bezpodílového spoluvlastnictví stane podnik, investice vynaložené na zřízení provozovny, resp. ordinace, se při vypořádání samostatně nezohledňují. Pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví mají tyto investice význam v tom, že případná pohledávka vzniklá na základě takové investice vůči třetí osobě je součástí nehmotné složky podnikání podnikajícího manžela a musí k ní být přihlédnuto při stanovení ceny jeho podniku ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jde-li o pohledávku vynaloženou na zřízení provozovny v budově třetí osoby, je třeba přihlédnout k tomu, zda nájemce je oprávněn požadovat po pronajímateli náhradu vynaložených nákladů.“ V souvislosti s podnikáním se soudní praxe54 zabývala i otázkou, jak je to např. se soukromou lékařskou praxí. Výkon lékařské praxe je tedy považován za podnikání lékaře jako podnikatele a soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek jeho podnikání, je podnikem, pro který platí stejná pravidla jako pro vypořádání společného jmění uplatňující se i v případě jiných podniků. Otázkou je, zda při vypořádání společného jmění, jehož předmětem je podnik, jsou podíly obou manželů na společném jmění stejné. V zásadě tomu tak je. Je však třeba přihlédnout k § 149 odst. 3 občanského zákoníku, který uvádí jako jedno z kritérií pro vypořádání i to, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Nejvyšší soud55 stanovil, že při vypořádání může soud stanovit jiné podíly než stejné. 53

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2296/2004, www.nsoud.cz

54

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2296/2004, www.nsoud.cz

55

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2433/1999, Soubor rozhodnutí NS č. C 45

- 45 -

Vypořádání společného jmění a podnikání Uvedl to na příkladě světově úspěšného sportovce, který vyvíjel značné úsilí k tomu, aby ve své sportovní činnosti dosáhl uvedeného postavení a tomu odpovídající značné příjmy umožňující nadstandardní úroveň rodiny a nabytí majetku značné hodnoty. Takovéto pravidlo může být použito i v případě úspěšného podnikatele. Nesmíme ovšem opominout i zásluhy druhého manžela o společný majetek i o rodinu. A jak je to s obchodním podílem ve společnosti s ručením omezeným a společným jměním manželů? I tyto dva instituty spolu souvisí. Podle § 61 obchodního zákoníku představuje podíl účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. Pro účely tohoto zákona se oceňuje podíl mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti, jež připadá na jeho podíl. Neshody ohledně právní povahy obchodního podílu a jeho majetkové hodnoty jako předmětu společného jmění nejsou jen českou specialitou. Podrobně je tato problematika popisována především ve francouzské odborné literatuře. Podle první koncepce byly obchodní podíly s ohledem na svou zvláštní povahu z majetkového společenství vyloučeny. Druhá koncepce je do majetkového společenství zařazovala a třetí koncepce, ke které se přiklonila i většina autorů, oddělovala právní postavení společníka, které zůstává vyhrazeno manželovi, jež se společníkem stal, od majetkové hodnoty obchodního podílu. Majetková hodnota je manželům v tomto případě společná. I v naší právní úpravě se objevily určité neshody. V době platnosti bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebylo možné považovat obchodní podíl za věc, která by jediná mohla být předmětem této formy spoluvlastnictví. Až tedy judikatura tento problém vyřešila a stanovila, že obchodní podíl (jeho hodnota) může být součástí společného jmění manželů. Nejvyšší soud56 uzavřel tyto neshody názorem, podle kterého je s obchodním podílem spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 občanského zákoníku jinou majetkovou hodnotou a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jeden z manželů nabude za trvání manželství z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. Podle Komentáře57 se tak Nejvyšší soud přiklonil k té části odborné literatury, která připouští oddělení právního postavení manžela, jenž se stal společníkem obchodní 56

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS, číslo vydání 8, ročník 2005, str. 377

57

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H:Beck, 2006, 10. vydání, str. 586

- 46 -

Vypořádání společného jmění a podnikání společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Jen tedy manžel společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodním podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 občanského zákoníku, neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi. Podle publikace Rozvody, rozchody a zánik partnerství58 neshody ohledně výkladu otázky, zda obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, jejímž společníkem se stal pouze jeden z manželů, patří do společného jmění či nikoliv, zapříčinilo ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku. Toto ustanovení uvádí: „ Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“Aby tedy nevznikaly pochybnosti, bylo stanoveno, že manžel společníka obchodní společnosti, držitele akcií nebo člena družstva se nestává společníkem, akcionářem ani členem družstva, kromě vzniku společného členství v bytovém družstvu. Jak jsem již výše zmínila toto ustanovení odlišuje právní postavení společníka-manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Podle názoru Veselé J. a Červové A.59 se na obchodní podíl nahlíží jako na nádobu tvořenou dvěma částmi, a to částí „majetkovou“ a částí „účastnickou“. Část majetková je vyjádřením hodnoty obchodního podílu společníka na společnosti a část „účastnická“ vyjadřuje práva a povinnosti společníka na společnosti. Jen manžel-společník má práva a povinnosti vyplývající z jeho postavení jako společníka společnosti s ručením omezeným. Nic na tom nemění ani rozvod manželů či úmrtí společníka a následné vypořádání společného jmění. Autorky se domnívají, že v případě rozvodu není možné převést dohodou o vypořádání obchodní podíl na druhého manžela. Bylo by tím zasahováno do práv ostatních společníků společnosti. Obchodní podíl tedy i podle názoru Nejvyššího soudu může být přikázán jen manželovi, který je společníkem obchodní společnosti.

58

Francová, M. Dvořáková Záborská, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: ASPI, Wolters Kluwer,2008, str. 94

59

Veselá, J. Červová, A. AD NOTAM, 2006, č. 6, Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným a vypořádání SJM v rámci řízení o dědictví, str. 22

- 47 -

Vypořádání společného jmění a podnikání Chalupa L. v měsíčníku Právní rádce60 uvádí, že jelikož § 143 odst. 2 občanského zákoníku vylučuje účast druhého z manželů v obchodní společnosti, nemá tento manžel ani jakákoli odvozená práva spojená s majetkovou účasti druhého z manželů v obchodní společnosti, s výjimkou právě práva na vypořádání pro případ zániku manželství a samozřejmě zařazení vyplacených odměn, podílů, výnosů, zisků do společného jmění manželů. Nejvyšší soud61 uvádí, že rozhoduje-li soud po zániku společného jmění manželů o vypořádání obchodního podílu, nestačí přikázat jen hodnotu obchodního podílu, ale je třeba přikázat obchodní podíl jako takový, jinak je takové rozhodnutí v rozporu s hmotným právem. Obchodní podíl, jak jsem již výše zmínila, může být přikázán jen podnikajícímu manželovi, tedy tomu, který je společníkem obchodní společnosti. V případě převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným podle ustanovení § 115 obchodního zákoníku, který je ve společném jmění manželů, je zapotřebí souhlasu druhého manžela, byť tento manžel není společníkem ve společnosti, jinak je tato smlouva o převodu relativně neplatná. Druhý manžel má právo dovolat se této neplatnosti ve tříleté promlčecí době. Pokud manžel, který není společníkem, podepíše prohlášení, že manžel-společník nabyl svůj obchodní podíl ze svých výlučných finančních prostředků, nestane se tento podíl součástí společného jmění. Jak je to se společným jměním, pokud jeden z manželů je statutárním orgánem obchodní společnosti? Touto otázkou se zabýval Pejšek V.62 v publikaci Právní rádce. Statutární orgán v zásadě neodpovídá ani neručí za závazky společnosti, pokud nejsou naplněny zvláštní zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu. Osoba vykonávající funkci statutárního orgánu není považována za podnikatele. Do společného jmění spadají všechny příjmy obou manželů, a to včetně odměn vyplácených jednomu z nich jako statutárnímu orgánu obchodní společnosti. Co se týče zúžení společného jmění soudem, pokud jeden z nich získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, pak důvodem pro takové zúžení není skutečnost, že se jeden z manželů stal statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu kapitálové obchodní společnosti. 60

Chalupa, L. Právní rádce, 2005, č. 5, Vypořádání obchodních podílů v rámci společného jmění manželů, str. 12

61

Rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, www.nsoud.cz

62

Pejšek,V. Právní rádce, 2007, č. 3, Odpovědnost statutárního orgánu a společné jmění manželů, str. 18

- 48 -

Řešení bytové otázky po rozvodu 6

ŘEŠENÍ BYTOVÉ OTÁZKY PO ROZVODU

S rozvodem manželství v oblasti majetkové je spojena nejen problematika vypořádání společného jmění manželů, ale také problematika dalšího bydlení. Tato problematika se však nespojuje s vypořádáním. Přes některé souvislosti jde o relativně oddělené otázky. Ovšem neznamená to, že by se úvahy z jednoho komplexu nepromítaly do druhého. Otázky vypořádání a bydlení spolu mnohdy souvisí. K takovým souvislostem, v tomto konkrétním případě mezi vypořádáním a bydlením, lze kupříkladu řadit provázanost mezi členským podílem v bytovém družstvu a dalším užíváním bytu. Formy bydlení jsou různorodé, rozlišujeme formu bydlení, kdy manželé spolu bydlí na základě společného práva bydlení, nebo některý z nich bydlí jako příslušník domácnosti toho druhého. Na základě společného práva bydlí manželé, jde-li o byt v jejich společném jmění manželů nebo v domě v jejich společném jmění, dále v domě v jejich podílovém spoluvlastnictví a ve společném nájmu manželů. Jde-li o první situaci, pak co se týče vlastnického práva k bytu za trvání manželství, platí, že byt bude patřit do společného jmění manželů, bude-li nabyt úplatným způsobem, s výše uvedenými výjimkami. Bezúplatné nabytí bytu darem nebo děděním do společného jmění nespadá. Pokud by obdarovanými byli oba manželé, pak ani potom nebude takový byt spadat do společného jmění, neboť bude v jejich podílovém spoluvlastnictví. Mohou však uzavřít smlouvu o rozšíření společného jmění o majetek nabytý těmito způsoby a na základě této smlouvy bude byt do společného jmění náležet. Vlastnické právo k bytu lze nabýt až na základě vkladu do katastru nemovitostí s tím, že účinky vkladu nastávají ke dni podání návrhu na vklad. Tento den je pak rozhodující pro posouzení otázky, zda se nabytý byt stává součástí společného jmění nebo nikoli. Vznikají tak různé situace, kdy si manželé nemusí být zcela jisti, zda byt spadá či nespadá do jejich společného jmění. Publikace Vlastnictví bytu63 uvádí základní pravidla pro řešení této otázky. Byl-li návrh na vklad podán jedním z manželů ještě před uzavřením manželství, byt bude ve vlastnictví pouze tohoto manžela a to i v případě, kdy kupní cena bude zaplacena za trvání manželství. Pokud však bude návrh na vklad podán kdykoli po uzavření manželství a právní účinky nastanou tedy po uzavření manželství, pak bude byt součástí společného jmění manželů. Další pochybnosti vyvolává i stavba rodinného 63

Selucká, M. Petrová, R. Vlastnictví bytu, Právo pro denní praxi, Computer Press, a.s., Brno, 2006, 1. vydání, str. 147

- 49 -

Řešení bytové otázky po rozvodu domku. Soudní praxe dovodila, že pokud bude v době uzavření manželství rozestavěn byt takovým způsobem, aby ho bylo možné považovat za existující (tzn. že byly provedeny takové konstrukce a práce, které stavbu jako celek charakterizují), společným jměním se nestane. Bude-li však do takového stádia dokončen až po uzavření manželství, stane se společným jměním obou manželů. Rozsudek Nejvyššího soudu64 z roku 2003 k tomu dodal, že pokud se podílel druhý manžel peněžními prostředky či prací na dokončení stavby, vzniká mu proti manželovi-vlastníkovi pohledávka. Zajímavé je na tomto místě zmínit další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR65, podle kterého „ Nabyl-li jeden z manželů za trvání manželství nemovitosti za peníze získané hypotečním úvěrem, z něhož byl zavázán jen on, pak tyto nemovitosti patří do společného jmění manželů.“ Soud konstatoval, že tyto nemovitosti patří do společného jmění manželů proto, že nejde o některý z taxativním způsobem vypočtených případů, kdy se do společného jmění nenabývá. Soud uvádí, že na tomto závěru nemůže změnit nic skutečnost, že kupní smlouvu z roku 1996 uzavřela jako kupující jen žalovaná a že žalobce výslovně souhlasil s nabytím vlastnictví žalovanou s tím, že si na ně nebude činit žádné nároky. Ke společnému bytu mají oba manželé stejná práva a povinnosti. Jakýkoli převod bytu, a to nejenom úplatný, ale i bezúplatný, vyžaduje souhlas obou manželů, jinak je tento úkon neplatný. Prodej nemovitosti je dispozicí vybočující z obvyklé správy majetku (R 15/1964) Pokud by nebyl dán souhlas obou manželů, pak je takový úkon relativně neplatný. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání. Je-li součástí společného jmění byt, pak k vypořádání dochází vkladem do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad. Návrh na vklad musí být podán nejpozději poslední den tříleté lhůty určené k vypořádání. Pokud by tomu tak nebylo, pak nastoupí zákonná domněnka vypořádání a byt se stane součástí podílového spoluvlastnictví. Tak to uvádí i stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 38/98: „Byl-li návrh na vklad vlastnického nebo jiného věcného práva do katastru nemovitostí podle dohody o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od zániku společného jmění manželů, nelze vklad povolit.“

64

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003, www.nsoud.cz

65

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 2. 2004sp. zn. 22 Co 2345/2003, Codexis

- 50 -

Řešení bytové otázky po rozvodu Pří vypořádání se mohou manželé vypořádat takovým způsobem, že byt zůstane ve vlastnictví jednoho manžela. Druhý manžel tak ztrácí své přímé užívací právo k bytu. R 33/1966 uvádí: „ Připadne-li domek ze jmění, jež tvořilo zákonné majetkové společenství manželů, do vlastnictví jednoho manžela, stalo se užívání bytového prostoru druhým manželem užíváním bez právního důvodu.“ Rozvedený manžel, který i po zániku manželství rozvodem zůstal bydlet v domě, který je ve vlastnictví druhého z manželů, není zásadně povinen vyklidit byt bez zajištění bytové náhrady. Jeho právní postavení je nutno posoudit analogicky podle ustanovení § 713 odst. 1 občanského zákoníku. Druh bytové náhrady je třeba posoudit analogicky podle § 712 odst. 3, věty druhé občanského zákoníku. Výjimečně může soud rozhodnout, že rodinný domek může při vypořádání přijít do podílového spoluvlastnictví. Pokud pak mezi manžely dojde k neshodám, bude nutno je řešit z hlediska podílového spoluvlastnictví, tj. podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 občanského zákoníku, popřípadě může dojít ke zrušení spoluvlastnictví podílového. Pokud měli manželé za trvání manželství byt či rodinný dům v podílovém spoluvlastnictví, pak se vypořádáním společného jmění manželů na jejich bydlení nic nemění a spory o další užívání bytu, případně o hospodaření s nemovitostí se musí řešit podle zásad pro podílové spoluvlastnictví podle ustanovení § 139 odst. 2a 3 občanského zákoníku. Dalším způsobem společného práva k bytu je společný nájem bytu manžely podle ustanovení § 703 občanského zákoníku. Historickým předchůdcem byl institut společného užívání. Společný nájem se vyznačuje četností nájemců, kteří byt užívají na základě smlouvy či na základě zákona, každý z nájemců je ve svých užívacích právech limitován stejnými užívacími právy nájemců ostatních. Jde tedy o specifický způsob nájmu. Tento nájem může vzniknout mezi jakýmikoli subjekty, na rozdíl od společného nájmu manželů, který je možný výhradně mezi manžely. Společný nájem k družstevnímu bytu je možný pouze u manželů. Společný nájem bytu manžely může vzniknout pouze u bytů, ohledně kterých byla uzavřena nájemní smlouva, tj. u bytů obecních, státních, v domech soukromých majitelů a bytů družstevních, nikoli tedy u bytů a bytů v domě ve vlastnictví jednoho či obou manželů. Nevzniká ani u bytů služebních, bytů zvláštního určení a bytů v domech zvláštního určení. Institut společného nájmu manžely je společný jak pro nedružstevní, tak pro družstevní byty. § 703 občanského zákoníku uvádí, že jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Společný nájem bytu manžely není bezpodmínečně vázán na dvoustranný právní úkon.

- 51 -

Řešení bytové otázky po rozvodu Ze zákona vznikne společný nájem i tam, kde nájemní smlouvu uzavře jen jeden z manželů. § 704 občanského zákona stanoví, že stal-li se některý z manželů nájemcem před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželstvím. Tento účinek uzavření manželství nastává přímo ze zákona, není zapotřebí nové smlouvy s pronajímatelem. Jde o speciální případ singulární sukcese, v jejímž důsledku do práv a povinností dosavadního výlučného nájemce vstupují oba manželé jako společní nájemci. V § 703 odst. 2 a 3 a v § 704 odst. 2 je obsažena úprava pro byty družstevní. Tato úprava je také kogentní a má určité odlišnosti od úpravy společného nájmu nedružstevního bytu manžely. Především je rozdíl v tom, že spolu se společným nájmem bytu manžely vzniká za splnění zákonem požadovaných podmínek i společné členství v družstvu. Pokud vzniklo před uzavřením manželství některému z manželů právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne manželům společný nájem, avšak společné členství v družstvu jim nevznikne. Naopak je tomu v případě, kdy vznikne jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, pak vznikne se společným nájmem bytu i společné členství manželů v družstvu. Z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Podmínkou je, že manželé spolu trvale žijí. Názory se liší při zdědění členského podílu jedním z manželů, většina autorů se přiklání k tomu, že v tomto případě společné členství ve shodě s obecnou úpravou společného jmění manželů nevzniká. Takové stanovisko zaujal i Dvořák J.66 ve své publikaci. Uvádí, že pokud jednomu z manželů vznikne za trvání manželství děděním právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne manželům společný nájem, společné členství v družstvu jim však nevznikne. Co se týče společného členství manželů v bytovém družstvu Komentář67 uvádí, že platná právní úprava zásadně stojí na principu individuálního, resp. výlučného členství v družstvu, společné členství manželů je z této zásady výjimkou. Jedná se zde o zákonnou konstrukci, kdy se na oba manžele hledí jako na jediného člena družstva, nikoli jako na dva členy. Společní členové jsou oprávněni a povinni plnit členská práva a členské povinnosti společně a nerozdílně. Pro tyto účely mají také společný hlas. Se společným členstvím je spojen také společný členský podíl. Členský podíl lze definovat jako účast člena družstva 66

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2, rozšířené vydání, Praha: ASPI a. s., 2007,str.102

67

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10. vydání, str.1225

- 52 -

Řešení bytové otázky po rozvodu v družstvu , v případě společného členství jako společnou účast manželů v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti, tak je to uvedeno v § 61 odst. 1 obchodního zákoníku, který se vztahuje na obchodní společnosti a podle § 260 obchodního zákoníku přiměřeně také na družstva. Jak už jsem se zmínila, dalším majetkoprávním aspektem rozvodu je vedle problematiky vypořádání společného jmění manželů a problematiky výživy rovněž řešení společného nájmu bytu manžely. Společný nájem bytu manžely zaniká jak za trvání manželství, tak v souvislosti s jeho zánikem. Za trvání manželství zaniká společný nájem bytu manžely ze stejných důvodů, z nichž končí nájem bytu svědčící jedné osobě, dle § 710 jde tedy o uplynutí doby, na níž byl nájem sjednán, dohodou o zániku nájmu a výpovědí. Díky nedílnosti společného nájmu bytu manžely se musí důvod zániku nájmu zásadně týkat obou manželů. Důvod zrušení nájmu existující jen u jednoho manžela postihuje i manžela druhého. Jediným případem, kdy nájem za trvání manželství zanikne jen u jednoho z manželů, je zánik nájmu v důsledku trvalého opuštění domácnosti jedním z nich. Znamená to, že manžel opustí byt a z konkrétních okolností lze dovodit, že tak činí s úmyslem se již nevrátit. Nejvyšší soud68 se k této problematice vyjádřil tak, že trvalé opuštění společné domácnosti jedním z manželů je nejen úkonem faktickým, nýbrž i právním. Musí jít o svobodný projev vůle manžela, který byt opouští. Není tomu tak v případě, kdy je opuštění společné domácnosti motivováno snahou vyhnout se neshodám v manželství. Taková situace nemůže nastat u bytu družstevních. Společný nájem bytu manžely zaniká též v souvislosti se zánikem manželství, a to smrtí nebo rozvodem. Nadále se budu věnovat pouze zániku společného nájmu bytu manžely po rozvodu manželství. Rozhodnou skutečností pro typ dopadů rozvodu na společný nájem bytu manžely je, zda jde o byt družstevní nebo nikoli. Nejdříve se budu zabývat byty nedružstevními. U těchto bytů se společný nájem může v prvé řadě řešit dohodu manželů. Platnou dohodu mohou uzavřít pouze rozvedení manželé, tj. až v době, kdy rozsudek o rozvodu nabyl právní moci. Zákon o rodině umožňuje od 1. 8. 1998 uzavírat majetkové dohody a dohody o bydlení rozvádějícím se manželům s tím, že soud nezjišťuje příčinu rozvratu. V tomto případě se však nejedná o dohodu podle § 705 občanského zákoníku, který vyžaduje, aby dohodu uzavřeli již

68

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. září 1999, sp. zn. 2 Cdon 1980/97, Soudní judikatura (ASPI,a.s.), číslo vydání 4, ročník 2000, str. 127

- 53 -

Řešení bytové otázky po rozvodu rozvedení manželé. Publikace Rozvody, rozchody a zánik partnerství69 uvádí, že dohoda o zrušení společného nájmu bytu a o tom, kdo z manželů bude výlučným nájemcem bytu, nemusí být písemná, ale může být i ústní. V případě sporu by však bylo obtížné dokazování existence takové dohody a proto tato publikace upřednostňuje formu písemnou. Obsahem dohody je projev vůle směřující ke zrušení společného nájmu, určení manžela, který se má vystěhovat a manžela, který zůstane výlučným nájemcem bytu. Manželé se dohodnou i na zajištění bytové náhrady tomu z nich, kdo se má vystěhovat. Velmi často i po zrušení společného nájmu sdílejí manželé společný byt i nadále. Než manžel, který se stal výlučným vlastníkem, sežene v dohodě či soudem specifikovanou bytovou náhradu, má druhý manžel právo v bytě bydlet podle § 712 odst. 6 občanského zákoníku. Splnění povinnosti k vyklizení z této dohody vyplývající se lze domáhat žalobou u soudu. Součástí dohody nemůže být prohlášení bývalých manželů o tom, že společný nájem bytu manžely zaniká a zároveň vzniká společný nájem. K tomu je třeba sepsání nové nájemní smlouvy, která podléhá schválení pronajímatelem. Zákon preferuje dohodu bývalých manželů před soudním rozhodnutím. Pokud se však manželé nedohodnou, může se kterýkoli z nich obrátit na soud s návrhem na zrušení společného nájmu s tím, aby soud určil, který z manželů bude byt užívat jako nájemce. Soud rozhodne o zrušení práva společného nájmu bytu, rozhodne, který rozvedený manžel se nestal výlučným nájemcem a o tom, že je povinen byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu, popř. náhradního ubytování. Soud není při svém rozhodování vázán návrhem o tom, kdo se má stát výlučným nájemcem, soud nemá možnost ponechat společný nájem bytu manžely v platnosti, jsou-li pro jeho zánik splněny zákonem stanovené podmínky, tzn. pokud již nabylo rozhodnutí o rozvodu manželství právní moci a manželé se nedohodli. Rozhodnutí soudu je konstitutivní s účinky ex nunc. Podle § 705 odst. 3 občanského zákoníku musí soud při rozhodování vzít zřetel na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele. Tato stanoviska se mohou dostat do konfliktu, zmiňuje se o tom publikace Křečka S70. Pronajímatel se často snaží o to, aby v bytě setrval ten z bývalých manželů, kterému nebyly svěřeny děti do péče. Zájem dětí je však vždy prioritní. Praxe však ukazuje, že pronajímatel často zůstává neutrální a ponechává vše na soudu. Dále se přihlíží i dalším okolnostem, jako jsou sociální a zdravotní poměry rozvedených manželů, společenský význam a náročnost jejich práce i k tomu, kdo 69

Francová, M. Dvořáková Záborská, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: ASPI, Wolters Kluwer,2008, str.107

70

Křeček, S. Aktuální otázky bytového práva v praxi soudů, Linde Praha, 2002, str. 49

- 54 -

Řešení bytové otázky po rozvodu z rozvedených manželů se přičinil o to, že měli právo užívání bytu, komu z nich a z jakých důvodů by byl přidělen a podobně(R 78/1970). Jiná je situace u družstevního bytu po rozvodu. Pro zrušení společného nájmu bytu manžely je zásadní skutečnost, jestli při vzniku tohoto společného nájmu družstevního bytu vzniklo zároveň i společné členství v družstvu. Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem a právo užívat byt zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před sňatkem. V tomto případě zaniká společný nájem rozvodem bez dalšího. V tomto případě totiž nevzniklo společné členství v bytovém družstvu. Není tedy jako u bytů nedružstevních nebo u bytů družstevních, u nichž vzniká společné členství v družstvu, zapotřebí další právní skutečnosti, jíž je dohoda o zániku popř. soudní rozhodnutí o zániku. Pokud nabyl právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden či oba rozvedení manželé v době manželství, rozhodne soud na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu. Tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu. I zde musí být brán zřetel na zájmy nezletilých dětí a na stanovisko pronajímatele. I tady zákonodárce preferuje, aby bývalí manželé mezi sebou uzavřeli dohodu. Při rozhodování o dalším nájmu družstevního bytu a tedy o osudu členského podílu, je důležité přihlédnout k zásadám, jimiž se řídí vypořádání společného jmění. Ačkoli jsou obě řízení jinak na sobě nezávislá, rozhodnutí podle § 705 odst. 2 by však mělo předcházet. Ozřejmění otázky, komu z manželů zůstane členství v družstvu a právo užívat byt jako výlučný nájemce, je předpokladem pro vypořádání společného jmění manželů. Členský podíl by neměl připadnout tomu z manželů, který pozbyl právo společného užívání bytu a tím i členství v družstvu. Rozhodnutí o tom, komu z manželů má členský podíl připadnout, záleží tedy na tom, kdo z nich bude byt jako člen družstva užívat, ať již na základě dohody rozvedených manželů či na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Druhému manželovi vzniká nárok na vypořádání. Komentář71 uvádí, že hodnota členského podílu v družstvu se pak stává předmětem vypořádání společného jmění manželů v jeho tržní hodnotě ke dni právní moci rozvodu manželství. Členský podíl je tedy součástí společného jmění manželů, představuje ostatní majetkové právo manželům společné, jehož hodnotu je třeba vyčíslit. K problematice vyčíslení hodnoty členského podílu se vyjadřovaly i soudy ve své 71

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník, Komentář, C.H.Beck, 2006, 10.vydání, str. 1231

- 55 -

Řešení bytové otázky po rozvodu judikatuře.V rámci vypořádání společného jmění manželů nelze podle současné praxe vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu, cena tohoto majetkového práva se pro účely vypořádání stanoví jako cena obvyklá, tj. cena, kterou by bylo možno za převod těchto společenských práv a povinností v rozhodné době dosáhnout. Odlišný názor však ve svém rozhodnutí zastával Nejvyšší soud České republiky sp.zn. 30 Cdo 726/2001, který se ve svém rozsudku přiklonil ke stanovisku, že je při vypořádání hodnoty členských práv a povinností nutno vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Později bylo dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu vyloučeno užití zůstatkové hodnoty členského podílu jako východiska pro určení výše hodnoty členského podílu. Taková východiska byla soudem označena za neslučitelná s § 150 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., jelikož by došlo ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu. Judikatura řeší i osud členského podílu v bytovém družstvu, pokud bylo zrušeno právo společného nájmu a ve lhůtě tří let od zániku manželství nedošlo k vypořádání členského podílu dohodu ani soudem. Rozsudek Nejvyšší soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2565/200372 uvádí, že v takovém případě se na toto vypořádání použije ustanovení § 150 odst. 4 občanského zákoníku o vypořádání tzv. ostatních majetkových práv manželům společných. Toto právo se vypořádá podle zásad pro vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž se vychází ze stejných podílů účastníků. Poslední formou bydlení jsou případy, kdy jeden manžel bydlí s druhým jako příslušník jeho domácnosti. Příkladem je společný byt v domě, který je v odděleném vlastnictví jednoho z manželů či v jeho podílovém spoluvlastnictví s jiným občanem než manželem. Potom, dojde-li k zániku manželství rozvodem, přestává být spolubydlící manžel příslušníkem domácnosti a soud k návrhu vysloví povinnost, aby se vystěhoval do náhradního objektu. Ztráta příslušenství k domácnosti se neváže na zánik společného jmění, ale na zánik manželství rozvodem. Rozvedení manželé mohou bydlet i jako příslušníci domácnosti třeba u rodičů jednoho z nich. Rozvodem pak končí příslušenství k domácnosti toho, kdo přestal být zetěm nebo snachou, soud mu uloží povinnost vystěhovat se.

72

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003, www.nsoud.cz

- 56 -

Řešení bytové otázky po rozvodu Závěrem této kapitoly bych chtěla říci, že je v zájmu rozvádějících se manželů, aby si své vztahy k nemovitosti, v níž trávili svůj společný život spolu s dětmi, vyřešili v co nejkratší době a předešli tak hádkám a také situaci, kdy spolu budou muset žít v jednom bytě a jejich vzájemná nevraživost se bude dále stupňovat a přinese jen stres, starosti a špatné zázemí pro děti, které s nimi budou muset žít.

- 57 -

Závěr 7

ZÁVĚR

Rozvod je v dnešní době přirozenou součástí života. Jak jsem zmínila již v samotném úvodu, v současnosti se rozvádí každé druhé manželství. Rozvody jsou díky své početnosti nejen sociologickým faktorem, ale také ekonomickým. Minimální cena za rozvod se v dnešní době pohybuje kolem 15 tisíc korun podle honoráře advokáta, kterého si manželé zvolí. Taková suma je možná jen v případě, že se manželé spolu na rozvodu dohodnou a ten proběhne v klidu bez dalších sporů. Pokud však spolu manželé nevychází a nejsou schopni se spolu domluvit na rozvodu, pak se může tato suma několikanásobně zvýšit. Především pokud začnou manželé podávat žádosti o přezkoumání způsobilosti k výchově dětí, vypuknou spory o majetek a výživné. Ve své práci jsem popsala základní varianty rozvodu a podrobně jsem se zabývala především tzv. rozvodem bez zjišťování příčin rozvratu neboli také rozvodem na základě dohody. Tato varianta rozvodu je rychlá a řeší celou problematiku komplexně. Manželé se spolu domluví nejen na rozvodu, ale i na uspořádání svých majetkových vztahů po rozvodu, na bydlení i na výchově a výživném pro nezletilé děti. Pokud manželé využijí této varianty rozvodu, předejdou tak prohlubování vzájemných konfliktů a sporů a tyto záležitosti vyřeší v poměrně krátké době a bez vynaložení nepřiměřených finančních prostředků. Pokud ovšem manželé nejsou schopni se domluvit na této zjednodušené variantě rozvodu, pak si tyto spory vyžádají i několik let trvající vleklá řízení, nemluvě o spoustě vynaložených nákladů, stresů a starostí. I v případě vypořádání zaniklého společného jmění je nejlepší variantou dohoda bývalých manželů. Sama považuji takové řešení za nejrozumnější. Takovou dohodu samozřejmě mezi sebou mohou uzavřít jen manželé, jejichž vzájemný vztah je natolik vyrovnaný, že jsou schopni mezi sebou vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak vleklým a finančně náročným sporům u soudu. Takové řešení preferuje i sám zákonodárce v občanském zákoníku. Teprve pokud by k dohodě nedošlo, obrací se manželé na soud nebo se po třech let od zániku společného jmění manželů uplatní nevyvratitelná zákonná domněnka podle § 150 odst. 4 občanského zákoníku. V závěrečné kapitole jsem se zabývala bydlením manželů po rozvodu. Manželé by si měli své vztahy k nemovitosti, v níž se odehrával jejich rodinný život co nejdříve vyřešit a předejít tak napětí mezi nimi. Manželé, kteří nejsou schopni dohody by se měli obrátit na soud. Ten by měl uvedené případy řešit s co největším urychlením a s nezbytnou dávkou

- 58 -

Závěr citlivosti, aby se v co nejkratší době vytvořily podmínky pro klidný a nerušený život každého manžela zvlášť a zejména zdravý vývoj nezletilých dětí, které tvořily součást původně celé rodiny.

- 59 -

Seznam literatury LEGAL CONSEQUENCES OF A DIVORCE IN PROPERTY AREA Summary Subject of my thesis is „Legal consequences of a divorce in property area“. In the first chapters of this thesis I dealt in particular with the common property of spouses. I briefly described what belongs and what does not belong to the common property. Then I dealt with a divorce and its basic forms which are the so called divorce including identification of cause for breakdown of marriage, complicated divorce and divorce without identifying cause of breakdown of marriage. I focused mainly on the last mentioned form of a divorce which is often also called as a divorce based on agreement. This form of a divorce assumes that spouses are able to communicate with each other and that they are prepared and able to fulfill all the conditions required by law. A divorce based on an agreement of both spouses simplifies the divorce proceedings. The most important legal consequence of a divorce in property area is forfeiture of common property and property settlement. Common property settlement may be reached upon an agreement, by a court decision or upon a legal presumption. Similarly to a divorce the most simple way how to settle extinguished common property is an agreement made and signed by spouses who are able to agree on solution and division of their common property. In case that the spouses are not able to agree on settlement of common property, a respective court proceedings shall start and may last even several years. If the former spouses do not conclude an agreement on common property settlement by the three years from a divorce and do not even submit a motion for settlement of common property before the court then the conclusive presumption of property settlement comes in effect. In the other chapters of this thesis I focus in detail on carrying on business activities by one of the couple in respect to the common property of spouses. The Czech legal system contains the so called protective measures which protect spouse not carrying on business. Such spouse has the legal possibility to file to the respective court a motion to limit common property of spouses when the second spouse becomes entitled to carry on business activities or becomes a partner in a unlimited liability company. Another protective measure requires a consent of the second spouse to the first use of common property of spouses for purpose of business activities of another spouse.

- 60 -

Seznam literatury At the end of my thesis I describe the question of future housing of former spouses after their divorce. I describe not only the case when former spouses live in a flat which was in their former common property but also the case when former spouses live in a flat which they have in a common rent.

- 61 -

Seznam literatury SEZNAM LITERATURY

1)

Dvořák, J. Spáčil, J. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozšířené vydání, Praha: ASPI, a. s. , 2007, s. 264

2)

Holub, M. Pokorný, M. Bičovský J. Společné jmění manželů, Linde Praha, a. s., 2000, dotisk 2003

3)

Fiala, J. a kol., Občanské právo. Praha: ASPI, a. s.. 2006, s. 1000

4)

Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol., Občanské právo hmotné 1, 4., aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI, a. s., 2005

5)

Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol., Občanské právo hmotné 2, 4., aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI, a. s., 2006

6)

Knappová, M. Švestka, J. Dvořák, J. a kol., Občanské právo hmotné 3, 4., aktualizované a doplněné vydání, Praha: ASPI, a. s., 2007

7)

Jehlička, O. Švestka, J. Škárová, M. a kol., Občanský zákoník. Komentář, C. H. Beck, 2006, 10. vydání

8)

Štěpánová, S. Společné jmění manželů a podnikání, Computer Press, a. s., Brno, 2006, 1. vydání

9)

Selucká, M. Petrová, R. Vlastnictví bytu, Computer Press, a. s., Brno, 2006, 1. vydání

10) Holub, M. Nová, H. Sladká Hyklová, J., Zákon o rodině, komentář a předpisy související, Linde Praha, a. s., 2007, 8. vydání 11) Fiala, J. Holub, M. Bičovský, J. Občanský zákoník, poznámkové vydání s judikaturou a literaturou, Linde Praha, a. s., 12. aktualizované a doplněné vydání k 1. 9. 2006, 2006 12) Francová, M. Dvořáková Záborská, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství, Praha: ASPI, a. s., 2008, s. 256 13) Plecitý, V. Zákon o rodině, Eurounion, 2007 14) Křeček, S. Aktuální otázky bytového práva v praxi soudů, Linde Praha, 2002

Poznámka: Jestliže je v textu diplomové práce uvedeno číslo paragrafu bez dalšího údaje, jedná se o citaci občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

- 62 -

Seznam literatury Časopisy 1)

Veselá, J. Červová, A. AD NOTAM, 2006, č. 1, Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným a vypořádání SJM v rámci řízení o dědictví, str. 22

2)

Rozhodnutí soudu ČR-část civilní, Soudní rozhledy, 2005, č. 2, Nemožnost nařízení prodeje společné věci a rozdělení výtěžku v řízení o vypořádání SJM, str. 57

3)

Rozhodnutí soudu ČR-část civilní, Soudní rozhledy, 2007, č. 9, Výše vypořádacího podílu na zaniklém SJM a nevěra jednoho z manželů. Vázanost soudu návrhem na vypořádání SJM co do určení jeho masy, str. 350

4)

Cechlová, E. Trutnová, J. AD NOTAM, 2006, č. 2, Historie, současnost a budoucnost institutu společné jmění manželů, str. 45

5)

Chalupa, L. Právní rádce, 2005, č. 3, Žaloba na vyklizení a vypořádání společného jmění manželů, str. 13

6)

Pejšek, V. Právní rádce, 2005, č. 4, Lze nakládat s nevypořádaným majetkem ze společného jmění manželů?, str. 17

7)

Klička, O. AD NOTAM, 2006, č. 6, Vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství a dědické řízení, str. 176

8)

Handlar, J. Právní rozhledy, 2007, č. 10, K právu bydlení manželů a jeho uplatnění při výpovědi z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. c) ObčZ, str. 354

9)

Krejčovský, O. AD NOTAM, 2005, č. 4, Členský podíl v družstvu a společné jmění manželů, str. 137

10) Pejšek, V. Právní rádce, 2005, č. 7, Vypořádání některých tzv. „ostatních majetkových práv“ ze společného jmění manželů, str. 12 11) Pejšek, V. Právní rádce, 2007, č. 3, Odpovědnost statutárního orgánu a společné jmění manželů, str. 18 12) Chalupa, L. Právní rádce, 2005, č. 5, Vypořádání obchodních podílů v rámci společného jmění manželů, str. 12

- 63 -

Seznam literatury Rozsudky

1)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 22 Cdo 820/2003, www.nsoud.cz

2)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 22 Cdo 980/2003, www.nsoud.cz

3)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, Soudní rozhledy, číslo vydání 2, ročník 2000, str. 47

4)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2002. sp. zn. 22 Cdo 1717/2000, www.nsoud.cz

5)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek NS, číslo vydání 8, ročník 2005, str. 377

6)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004, www.nsoud.cz

7)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2345/2003, Codexis

8)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1980/97, Soudní judikatura ( ASPI, a. s.), číslo vydání 4, ročník 2000, str. 127

9)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000, Právní rozhledy, číslo vydání 6, ročník 2000

10)

Rozsudek Nejvyššího soudu, ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, Soubor rozhodnutí NS č. C 45

- 64 -

Seznam literatury 11)

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1054/2004, Soubor rozhodnutí č. C 2529

12)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1057/2003, www.nsoud.cz

13)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1731/2003, www.nsoud.cz

14)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2296/2004, www.nsoud.cz

15)

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 196/99, Codexis

16)

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 452/2003,

17)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2211/2004, www. nsoud.cz

18)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003, www.nsoud.cz

19)

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2088/2000, www.nsoud.cz

20)

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2263/2004, www.nsoud.cz

21)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 366/1999, www.nsoud.cz

- 65 -

Seznam literatury KLÍČOVÁ SLOVA

Rozvod

Divorce

Společné jmění manželů

Common property of spouses

Bydlení

Housing

Název diplomové práce:

Legal consequences of a divorce in property area

- 66 -

Klíčová slova

- 67 -