Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta
Yvette Jamalová
PRÁVNÍ ASPEKTY CLA Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce: JUDr. Radim Boháč, Ph.D. Katedra finančního práva a finanční vědy Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): červen 2012
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 13. června 2012 …..………………………… Yvette Jamalová
Poděkování Ráda bych poděkovala JUDr. Radimu Boháčovi, Ph.D. za vedení mé diplomové práce, odborné rady a cenné připomínky.
Obsah Obsah ................................................................................................................................ 1 Úvod.................................................................................................................................. 2 1. Pojem cla....................................................................................................................... 4 1.1 Charakteristika cla .................................................................................................. 4 1.2 Funkce cla ............................................................................................................... 5 1.3 Druhy cla................................................................................................................. 9 2. Vývoj cla a celnictví na území současné České Republiky ........................................ 13 2.1 Vývoj do vzniku Československa ......................................................................... 13 2.2 Vývoj po vzniku Československa ......................................................................... 14 3. Prameny celního práva................................................................................................ 17 3.1 Mezinárodní úroveň .............................................................................................. 19 3.2 Unijní úroveň ........................................................................................................ 21 3.3 Vnitrostátní úroveň ............................................................................................... 27 4. Celní řízení .................................................................................................................. 29 4.1 Základní pojmy ..................................................................................................... 30 4.2 Celně schválené určení ......................................................................................... 33 4.2.1 Celní režimy................................................................................................... 34 4.2.2 Ostatní celně schválená určení ....................................................................... 41 4.4 Celní dluh .............................................................................................................. 43 4.4.1 Celní hodnota ................................................................................................. 45 4.4.2 Celní sazba ..................................................................................................... 48 4.4.3 Osvobození od cla .......................................................................................... 51 5. Celní správa ................................................................................................................ 53 5.1 Organizace Celní správy České republiky ............................................................ 53 5.2 Kompetence Celní správy České republiky .......................................................... 56 Závěr ............................................................................................................................... 60 Seznam zkratek ............................................................................................................... 63 Seznam pramenů ............................................................................................................. 64 Seznam grafů a tabulek ................................................................................................... 71 Abstrakt ........................................................................................................................... 71 Abstract ........................................................................................................................... 72
1
Úvod Historie institutu cla je velmi dlouhá a sahá v podstatě až k samotným počátkům vývoje lidské společnosti, přičemž jeho povaha se až do moderní doby zásadně nezměnila. Clo bylo od počátku svého vzniku velmi úzce spojeno s vývojem obchodu, první písemné zmínky o clu najdeme již ve starověké Mezopotámii, kde bylo jedním z příjmů chrámů, a doklad dávné existence cla se nachází i v Bibli, kde se lze dočíst o hostině pro Kristovy učedníky pořádané u apoštola Matouše, který byl celníkem. Sv. Matouš je dnes považován za patrona celníků. Významným mezníkem v oblasti celní problematiky v České republice se bezpochyby stal její vstup do Evropské unie dne 1. května 2004. Evropská unie je nejen celní unií, ale vytvořila rovněž jednotný vnitřní trh, a mezi jejími členskými státy jsou tedy zrušena nejen cla, ale i kontroly na státních hranicích. Tyto skutečnosti měly na českou právní úpravu a dosavadní způsob výběru cla zcela zásadní vliv. Celní unie je zahrnuta mezi výlučné pravomoci Evropské unie, právní předpisy v této oblasti mohou tedy vznikat jen na unijní úrovni a systém pramenů celního práva v České republice byl tím pádem rozšířen o zcela novou úroveň rozsáhlé a většinou přímo použitelné unijní legislativy. Vzhledem ke své geografické poloze se Česká republika navíc stala vnitrozemským státem EU a dosavadní tradiční a hlavní funkce celních orgánů, kontroly na státních hranicích, nebylo najednou více třeba, což se muselo bezprostředně promítnout do rozsahu úkolů české celní správy a nutnosti změny struktury jejích kompetencí. Pokud vezmeme v úvahu i to, že příjmy z vybraného cla jsou primárně příjmem společného rozpočtu Evropské unie, nelze popírat, že význam cla a celních orgánů se od vstupu do Evropské unie do jisté míry snížil. Rovněž v očích veřejnosti celní problematika částečně upadla v zapomnění, avšak tento stav se v souvislosti s rozmachem internetového nakupování v posledních letech začíná měnit a clo a jeho právní úprava je předmětem zájmu občanů více, než by se vzhledem k předcházejícímu vývoji mohlo na první pohled zdát. V souvislosti s tím je jistě škoda, že clo nepatří mezi v odborné literatuře příliš často zpracovávaná témata, protože své čtenáře by si takové publikace bezpochyby našly. Nedostatek aktuální odborné literatury na toto téma vlastně vedl v širších souvislostech i k mému vlastnímu zájmu o celní problematiku.
2
Cílem této diplomové práce je vymezit pojem cla, popsat a rozebrat aktuální právní úpravu cla v České republice a Evropské unii, vysvětlit proces vyměřování celního dluhu a odpovědět na otázku, jaký význam vlastně clo a celní orgány v dnešní době mají. V úvodní části práce je vymezen pojem cla, jeho charakteristika, funkce a druhy. Následující část práce je věnována historii cla a stručnému historickému průřezu vývoje tohoto institutu na území současné České republiky. Třetí část je zaměřena na představení stěžejních právních předpisů týkajících se cla, a to jak na úrovni unijní, tak národní, a zmíněny jsou rovněž nejdůležitější mezinárodní organizace a smlouvy, které mají na právní úpravu cla vliv. Hlavní část práce se pak zaměřuje na vysvětlení významu hlavních celněprávních pojmů, postup celních orgánů při dovozu zboží ze třetích zemí, jednotlivá celně schválená určení, která mohou být zboží přidělena, a proces vyměření celního dluhu. V závěrečné části práce je v krátkosti popsána organizace českých celních orgánů a jejich kompetence. Při tvorbě diplomové práce jsem, vzhledem k již zmíněnému nedostatku aktuálních knižních publikací zabývajících se celní problematikou, vycházela zejména z platných právních předpisů, jejich důvodových zpráv a internetových zdrojů. Práce je zpracována podle právní úpravy platné a účinné ke dni 1. června 2012.
3
1. Pojem cla 1.1 Charakteristika cla Legální definice cla v platném českém právním řádu chybí. Naposledy clo na našem území definoval, i když velmi stručně, zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon, v jehož § 5 najdeme, že clo jest dávka, která se vybírá podle ustanovení celního sazebníku ze zboží dováženého (dovozní clo) nebo vyváženého (vývozní clo). Následující dva celní zákony, zákon č. 36/1953 Sb. a zákon č. 44/1974 Sb., již žádný pokus o obecnější charakteristiku cla neobsahovaly. Clo není závazně vymezeno ani v právních předpisech Evropské unie (dále také „Unie“ nebo „EU“). Celní kodex Společenství1 se v čl. 4 odst. 10 (11) omezuje pouze na konstatování, že dovozní (vývozní) clo znamená pro účely tohoto předpisu clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu (vývozu) zboží a dále zemědělské dávky a jiné dovozní poplatky související s prováděním společné zemědělské politiky. Modernizovaný celní kodex2 je ještě stručnější a v čl. 4 odst. 14 (15) stanoví, že dovozním (vývozním) clem se rozumí clo splatné při dovozu (vývozu) zboží. Jak v minulosti, tak v dnešní době je tedy vymezení znaků cla přenecháno zejména právní teorii, kde se lze setkat s celou řadou jeho definic: „Clo je povinná platba sui generis, stanovená právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní hranici od osob, které zboží dovážejí, respektive vyvážejí nebo od osob, pro které je takovéto zboží dováženo nebo vyváženo.“3 „Clo je veřejná dávka, jež se platí za zboží, které přechází přes celní hranice určitého státu.“4 „Clo je zákonem stanovená dávka za přechod zboží přes celní hranici s celně schváleným určením, celním režimem, se kterým je platba cla spojena.“5
1
Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex). 3 BAKEŠ, M. Teoretické otázky finančního práva. Praha: Univerzita Karlova, 1979. s. 102. 4 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 3. 2
4
Existují i definice, které akcentují význam cla spíše z hlediska ekonomického než právního a považují ho za jistou formu daně. Vzhledem k tomu, že částka zaplaceného cla se vlastně stává součástí ceny dováženého zboží a ekonomický účinek cla je tak ve svých důsledcích srovnatelný s účinkem nepřímých daní, lze i tento přístup považovat za oprávněný. Ve stejném duchu se o clu vyjádřil v jednom ze svých nálezů i Ústavní soud České republiky, který clo vymezil jako formu daně, a to daně nepřímé, spotřební.6 Ekonom N. G. Mankiw zase hovoří o clu jako o dani ze statků vyrobených v zahraničí a prodávaných doma.7 Podobnou povahu obou institutů potvrzuje i platný daňový řád8 v § 2 odst. 3 písm. a), podle kterého se daní pro účely tohoto zákona rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. Z výše uvedeného lze tedy dovodit, že clo je nedobrovolná (subjekt, od kterého je vybírána, nemá možnost volby, zda ji platit bude či nebude) peněžitá dávka, která je vybírána státem za přechod zboží přes jeho celní hranici od osob, které zboží dovážejí, nebo pro něž je dováženo, a která může být stanovena pouze na základě zákona (viz čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod9, který stanoví, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona).
1.2 Funkce cla Clo už od počátku svého vzniku sloužilo zejména k fiskálnímu zajištění státních potřeb, k ochraně ekonomických zájmů a blahobytu obyvatel pomocí účinné regulace domácího trhu a v neposlední řadě k udávání směru zahraniční hospodářské (ale i jiné) politiky státu. Ačkoli během historického vývoje se význam výběru cla často měnil v závislosti na prostoru a čase a odrážel tak momentální společenské podmínky a zájmy státu, samotná povaha jeho úkolů se nijak zásadně nezměnila. I v dnešním světě tedy plní clo tři základní funkce:
funkci fiskální
funkci ochrannou
5
RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008. ISBN 978-80-7239-230-8. s. 485. 6 Nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007 sp. zn. I. ÚS 643/06. 7 MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. 1. vydání. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-716-9891-1. s. 196. 8 Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. 9 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.
5
funkci obchodně politickou10
Funkce fiskální, jak už bylo výše zmíněno, spočívá v tom, že clo tvoří jednu ze složek veřejných rozpočtů a přispívá tak k financování státních výdajů. V moderních vyspělých zemích hraje nicméně fiskální funkce cla jen velmi okrajovou roli. Je tomu tak zejména z důvodu obecné mezinárodní tendence k liberalizaci obchodu a clo v takových státech pak tvoří pouze mezi cca 1 % až 5 % rozpočtových příjmů. Naopak v zemích rozvojových představuje i dnes clo významný zdroj státních příjmů a dosahuje cca 20 %.11 Clo vybrané na území České republiky je, vzhledem k jejímu členství v Evropské unii, vlastním výnosem rozpočtu EU, kam musí ČR odevzdat 75 % z celkové vybrané částky cla, zbývajících 25 % si může ponechat na úhradu nákladů spojených s jeho výběrem. Jak ukazuje graf č. 1, celková roční částka cla odevzdávaného ČR do evropského rozpočtu je kolísavá, ale s jasnou stoupající tendencí. Graf č. 1: České odvody cel do rozpočtu EU v letech 2004-2010 (v mil. EUR) 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0
mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil.€ mil. €
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
58,9
136,7
149
178,9
207,6
167,9
189,5
Zdroj: ČR a rozpočet EU. Euroskop [online]. [cit. 2012-05-30]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8922/sekce/cr-a-rozpocet-eu/.. Souhrnná čistá pozice ČR ve vztahu k rozpočtu EU: 2004 - 31. 12. 2011 (tabulky). MFČR [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ eu_cista_pozice_cr_67517.html. Vlastní zpracování dat.
10
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 290. 11 RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008. ISBN 978-80-7239-230-8. s. 485.
6
V roce 2010 odvedla ČR do EU clo ve výši 4,79 mld. Kč12 a ponechala si 1,66 mld. Kč,13 což bylo pouze 0,17 % z celkového státního rozpočtu ČR ve výši 1000,38 mld. Kč.14 Clo u nás tedy tvoří jen velmi malou část státních příjmů. Oproti tomu v EU příjem ze cla v poměru k celkovým výnosům Unie už tak zanedbatelnou částí není. Jak ilustruje graf č. 2, v roce 2010 získala EU na clech celkem 16 065 mil. EUR, což bylo 12,31 % z celkového rozpočtu Unie ve výši 130 516 mil. EUR („HND“ je zkratkou pro hrubý národní důchod, „DPH“ pro daň z přidané hodnoty). Graf č. 2: Příjmy rozpočtu Evropské unie za rok 2010 (v %) Zdroje z DPH 9,59% Dávky z cukru 0,11% Další zdroje 8,13%
Cla 12,31%
Zdroje z HND 69,86%
Zdroj: Úřední věstník EU, C 332/1, 14.11.2011. Roční účetní závěrka Evropské unie za rok 2010 [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri= OJ:C:2011:332:0001:0133:CS:PDF. Vlastní zpracování dat.
Z dlouhodobějšího pohledu lze konstatovat, že výnos ze cla zůstává v poměru k celkové výši rozpočtu EU zhruba na stejné úrovni – jak je patrné z grafu č. 3 v letech 2000–2010 dosahoval stabilně cca 12 %. Vyšší výnos v letech 2000 a 2001 byl zapříčiněn tím, že státy si na úhradu nákladů spojených s výběrem cla ponechávaly pouze 10 % z vybrané částky. Od roku 2002 si mohou ponechávat 25 %. Výraznější
12
Souhrnná čistá pozice ČR ve vztahu k rozpočtu EU: 2004 - 31. 12. 2011 (tabulky). MFČR [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/eu_cista_pozice_cr_67517.html. 13 Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2010. G. Tabulková část k návrhu státního závěrečného účtu ČR. MFČR [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/ SZU_2010_G.pdf. 14 Tamtéž.
7
propad částky cla v tomto roce byl způsoben rovněž tím, že státům bylo na provozních nákladech dodatečně (retroaktivně) vráceno 15 % z výnosu cla za rok 2001. Graf č. 3: Skladba rozpočtu EU v letech 2000-2010 (v mil. EUR) 140000 130000 120000 110000 100000 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0
Zdroje z HND Zdroje z DPH Další zdroje
Příjem z cukru a zemědělství Cla
Zdroj: EU. Detailed data 2000-2010. European Commission: Financial Programming and Budget. Documents 2010. 3. Accounting for the budget. Financial report [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/library/biblio/publications/2010/fin_report/fin_report_10_data_en.pdf. Vlastní zpracování dat.
Ochranná funkce cla spočívá v tom, že clo je za účelem žádoucího hospodářského vývoje na domácím trhu využíváno jako jistý druh finanční sankce, která postihuje pohyb zboží přes hranici státu. Zjednodušeně by se dala charakterizovat tak, že vysoké vývozní clo má zamezovat odčerpávání domácího zboží jeho vývozem do zahraničí, čímž se zajistí jeho dostatek pro domácí spotřebitele, a naopak vysoké dovozní clo má zamezovat dovozu cizího zboží, které by bylo konkurencí domácím výrobcům a připravovalo je tak o zisky z prodeje. Ve skutečnosti by ovšem takto všeobecně nastavená striktní protekcionistická celní politika domácímu hospodářství spíše ublížila. Jak vývoz, tak zahraniční konkurence může mít i efekt zcela opačný a všem ekonomickým subjektům naopak výrazně prospět. Domácí výrobci se díky dovozu dostanou do kontaktu se zahraničními konkurenty a získají tak hodnotnou zpětnou vazbu, pokud jde o kvalitu jejich vlastního zboží. Mohou tak získat inspiraci na případné inovace a zvýšit svou vlastní konkurenceschopnost, pokud by sami chtěli začít vyvážet do zahraničí. Spotřebitelé zase získají větší možnost výběru, kterou ocení zejména u zboží, které se na jejich trhu nevyskytuje nebo je nedostatkové. Stát by tedy 8
měl v zájmu vlastních občanů tvořit celní sazebník vždy se zřetelem na konkrétní domácí ekonomické potřeby a vyvážit ho tak, aby clo mohlo opravdu účinně plnit svou ochrannou funkci a nepůsobilo k domácímu trhu spíše kontraproduktivně. Výraznější ochrana pomocí vyšších celních sazeb by měla být poskytována jen těm odvětvím domácí ekonomiky, které ji prokazatelně potřebují, například proto, že v zahraničí je stejná oblast bohatě dotována státem.15 Obchodně politická funkce cla slouží státu k působení na ekonomiku z hlediska jejího strukturálního vývoje. Pomocí výše celních sazeb je ovlivňována výše cen různých druhů zboží, a tím i jeho celková spotřeba, dovoz a vývoz. Za zvyšováním či snižováním celních sazeb na zboží z určitých států může také stát snaha státu docílit z jejich strany určité žádoucí reakce, například dohody o vzájemném snížení cel u určitých druhů zboží. Stát tedy může institutu cla z v tomto smyslu využívat jako významného vyjednávacího nástroje v mezinárodních vztazích a prosazovat tak účelově své zájmy. Ty ovšem nemusí být pouze charakteru ekonomického. Selektivní celní postupy mohou být motivovány i politicky, kdy například výrazné zvýšení celních sazeb na zboží z určitého státu je odvetou za porušování mezinárodních smluv ze strany takového státu, jeho nedemokratický režim či jiné jeho nežádoucí a nevhodné jednání na mezinárodní úrovni.16
1.3 Druhy cla Cla lze členit a rozlišovat hned z několika různých úhlů pohledu. Jedná se však o třídění spíše teoretické a platná právní úprava nejenom, že nemusí obsahovat všechny zmíněné druhy, ale může obsahovat i taková cla, která nelze pod některý z druhů jednoznačně podřadit. Nejčastěji se objevuje následující klasifikace: a) podle směru pohybu zboží přes státní hranici clo dovozní (importní) clo vývozní (exportní)
15
KLABOUCHOVÁ, I. Clo a původ zboží. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 1999, 148, 118 s. ISBN 80-85967-89-8. s. 7. 16 BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 290.
9
clo průvozní (tranzitní) Clo dovozní se vybírá ze zboží, které je do státu dováženo. Přestože jde o clo historicky nejmladší, je nejfrekventovanějším druhem cla, které se v dnešní době používá. Má vliv na množství a cenu dováženého zboží a konkurenceschopnost domácí produkce. Clo vývozní je uvalováno na zboží, které je vyváženo. Má nahrazovat příjmy státního rozpočtu ze zboží, které, pokud by nebylo vyvezeno, bylo by ve státě zdaněno, příp. může také chránit domácí ekonomiku před vývozem nedostatkového zboží. Ačkoli platné právní předpisy EU možnost jeho existence sice teoreticky připouštějí, společný celní sazebník ho neobsahuje. Clo průvozní se vybírá v případě zboží, které je přes území státu převáženo na území jiného státu. Povahou se tedy vlastně jedná o platbu za použití určitého území v procesu přepravy zboží a v tomto smyslu má tedy průvozní clo velmi blízko k mýtu. Ačkoli se zároveň jedná o historicky nejstarší druh cla, je v dnešní době užíváno minimálně. Dokonce již v roce 1921 se na něj jako na jednu z překážek obchodu zaměřila Barcelonská úmluva a statut o svobodě tranzitní přepravy, jejíž signatářské státy se zavázaly průvozní clo na svém území zrušit. b) podle ekonomického účelu cla clo preferenční clo antidumpingové clo vyrovnávací clo odvetné (retorzní) clo prohibitivní Clo preferenční zvýhodňuje zboží z určitých zemí nižšími celními sazbami, než které jsou uvalovány na zboží sice stejného druhu, ale z jiných zemí. Nejčastěji se využívá při obchodu s rozvojovými zeměmi. Clo antidumpingové vyrovnává cenu zboží, která je nižší, než jsou výrobní náklady tohoto zboží. Je tak i prostředkem proti nekalé soutěži.
10
Clo vyrovnávací je ukládáno u zboží, na něž byla v zemi jeho původu udělena subvence a zboží by tak získalo neoprávněnou cenovou výhodu před domácí produkcí. Subvencí je myšleno poskytnutí finančního příspěvku vládou v zemi původu nebo vývozu anebo jakákoli jiná forma příjmové nebo cenové podpory ve smyslu článku XVI GATT 1994.17 Clo odvetné je sankčním prostředkem vůči určitému státu za jeho nevhodnou obchodní nebo mezinárodní politiku. Clo prohibitivní nahrazuje zákaz dovozu určitého zboží z určitého státu stanovením tak vysokých celních sazeb, že jakýkoli ekonomický prospěch z takového dovozu je pro dodavatele již předem vyloučen. c) podle způsobu stanovení výše celní sazby clo autonomní clo smluvní Pokud stát určuje výši celních sazeb jednostranně, jedná o clo autonomní. Ve společném celním sazebníku EU18 je tento druh sazby označován jako všeobecná celní sazba. Pokud je výše celní sazby důsledkem státem uzavřené mezinárodní smlouvy, jedná se o clo smluvní. d) podle způsobu výpočtu cla clo valorické clo specifické clo kombinované Clo valorické se určuje procentem z celní hodnoty zboží. Clo specifické se určuje podle určité objektivně změřitelné vlastnosti zboží, jako je například jeho
17
Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade - GATT), která si klade za cíl odstranění ochranných obchodních opatření mezi jejími signatáři. GATT byla původně podepsána v Ženevě dne 30. října 1947 (GATT 1947), ovšem v roce 1994 byla rekodifikována (GATT 1994). 18 Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.
11
hmotnost, délka nebo objem. Clo kombinované v sobě spojuje oba výše zmíněné způsoby výpočtu. 19
19
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 290-293.
12
2. Vývoj cla a celnictví na území současné České Republiky Historicky clu předcházelo mýto, které bylo v podstatě soukromou dávkou vybíranou za použití určité obchodní komunikace (např. cesty, mostu, brodu nebo brány) nacházející se na pozemku vlastníka, který mýto vybíral. Clo se od mýta lišilo tím, že bylo dávkou veřejnou, kdy právo jejího výběru měl pouze panovník, příp. později i osoby, kterým vybírání cla pronajal nebo věnoval, a dále tím, že nešlo o poplatek za použití obchodní cesty, ale obchodník ho platil za to, že jeho zboží překročilo hranici panovníkem ovládaného státu. V této souvislosti se dá říci, že i názory, které původ cla spatřují v poplatku za možnost obchodu na území určitého panovníka, mají své opodstatnění.20 Ke vztahu clo/mýto stojí za zmínku i skutečnost, že ačkoli mýto bylo původně jednotným poplatkem za použití obchodní cesty, později byla jeho výše odstupňována například podle druhu dopravního prostředku nebo podle druhu, ceny a množství dováženého zboží, čímž se začalo velmi přibližovat clu a rozdíl mezi oběma poplatky se víceméně setřel.21
2.1 Vývoj do vzniku Československa Přes území současné České republiky vedla v minulosti celá řada významných obchodních cest, z nichž nejznámější „jantarová stezka“ vedla od Baltského moře až k italským Benátkám. Zahraniční obchod v tehdejší době byl nejen velmi rozvinutý, ale uskutečňoval se i s velmi vzdálenými zeměmi. Těmto podmínkám odpovídala i potřeba regulace celních záležitostí. Jedním z nejstarších písemných důkazů o zahraničním obchodě a výběru cel ze zboží dováženého na naše území je bezpochyby Raffelstettenský celní řád (latinsky Inquisitio de theloneis Raffelstettensis, česky Šetřeni o clech z Raffelstetten) z let 903-906, který upravuje výši a způsob uvalování cel nejen v závislosti na typu a množství zboží, ale také například na obchodní cestě či etnické příslušnosti obchodníka. Klíčovým bodem pro zahraniční obchod byla vždy Praha, kde se nacházela i nejstarší tehdejší celnice v Týnském dvoře, podle svého účelu nazývaná 20
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 288. 21 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 4.
13
také Ungelt.22 Ungelt byl privilegiem, které panovník uděloval městům, a znamenal právo tzv. povinného skladu zboží, kdy obchodníci projíždějící městem museli ze svého zboží nejen zaplatit clo, ale také své zboží složit na zem a nabídnout ho obyvatelům k prodeji. Ve 13. a 14. století počet míst, kde bylo nutné zaplatit clo, neustále rostl, což v kombinaci s výší celních sazeb vedlo nakonec k tomu, že přechod přes naše území přestával být pro obchodníky atraktivní a příjem z cel do státní poklady se začal snižovat. Ačkoli se panovníci snažili tuto neutěšenou situaci řešit a počet vybíraných poplatků redukovat, zásadnějšího zlepšení situace nedosáhli. Třicetiletá válka pak zahraniční obchod zcela rozvrátila. V následujících stoletích proběhlo několik pokusů o reorganizaci celé celní soustavy, většinou ale bez očekávaných efektů. Zmínit lze v této souvislosti například Tereziánské reformy v 18. století, které znamenaly zavedení nového celního řádu s vysokými cly na dovoz zboží a zároveň zrušení vnitřních cel mezi dědičnými zeměmi habsburskými a vytvoření jednotného celního území. Záměrem reforem bylo přispět k rozvoji domácího obchodu, ale ve skutečnosti tato ochranářská politika vedla jen k nemalému počtu válečných konfliktů se sousedními zeměmi a k rozkvětu podloudnictví. Ke stabilizaci způsobu výběru cel, liberalizaci obchodu a pozvednutí ekonomiky Rakouska došlo až v 19. století v souvislosti se širšími společenskými změnami vyvolanými zrušením nevolnictví, tolerančním patentem a myšlenkami osvícenství. Narůstajícím politickým problémům, které nakonec vyústily v 1. světovou válku, se nicméně zabránit nepodařilo. Válečná prohra Rakousko-Uhersko hospodářsky zcela zdecimovala a vedla v r. 1918 k jeho rozpadu.
2.2 Vývoj po vzniku Československa Československá republika vznikla jako samostatný stát dne 28. října 1918. Aby nevznikaly ve společnosti zmatky a byl zaručen nerušený přechod k novému státnímu životu, byly zákonem č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého, do právního řádu nového státu recipovány veškeré dosavadní právní předpisy Rakouska-Uherska. Výjimkou samozřejmě nebyly ani předpisy celní a tak se základem
22
Historie celnictví v Čechách, Moravě a Slezsku. Celní správa České republiky [online]. 2007 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: www.celnisprava.cz/cz/o-nas/Documents/historie.ppt.
14
právní úpravy cla stal celní a monopolní řád z r. 1835 a celní sazebník z r. 1906, které byly postupně upravovány v souladu s aktuálně vyvstalými potřebami, což nejčastěji znamenalo navyšování celních sazeb prostřednictvím přirážek. Pokud se týče zahraniční obchodu, panovala v Evropě po válce obecná nechuť k hospodářské spolupráci a naopak začaly na síle nabývat ochranářské tendence vůči domácí ekonomice. Výjimkou nebylo ani Československo, kde byl veškerý vývoz i dovoz zboží nově podmíněn státním povolením. Kvůli povolovacímu systému byl ovšem zahraniční obchod de facto zcela znemožněn a brzy tak došlo k jeho zrušení a opětovnému nahrazení cly. V polovině
20.
let
se
v ekonomice
přestaly
prosazovat
převážně
protekcionistické tendence a došlo k výraznému oživení zahraničního obchodu. Rovněž byl přijat nový celní sazebník (zákon č. 109/1926 Sb.), nový moderní celní zákon (zákon č. 114/1927 Sb.23) a v roce 1927 přistoupilo Československo k Mezinárodní úmluvě o zrušení dovozních a vývozních cel. Hospodářská krize 30. let znamenala další vlnu ochranářských opatření a zahraniční obchod v Evropě kvůli nově zavedeným zákazům, licencím a povolením opět silně oslabil. Krize společenská, politická i hospodářská nakonec vedla ke 2. světové válce. Po osvobození Československa došlo k obnovení předválečného právního stavu dekretem prezidenta republiky č. 25/1945 Sb., o sjednocení celního práva na území republiky Československé, který stanovil, že pro československé celní území platí celní právo platné ke dni 29. září 1938. V únoru roku 1948 došlo ke komunistickému převratu a výrazným změnám ve společnosti i ve způsobu řízení státu. V podmínkách centrálně plánované ekonomiky, faktického uzavření státních hranic a státního monopolu zahraničního obchodu sice přestala mít celní správa reálné využití, ale vzhledem k mezinárodním závazkům, které pro Československo vyplývaly ze Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1947), nemohla být oficiálně zrušena. Došlo tedy alespoň k její faktické likvidaci pomocí reorganizace. Celní správa byla vyňata z působnosti Ministerstva financí a převedena pod Národní výbory a část jejích příslušníků byla přesunuta do Sboru národní bezpečnosti. Pokud se týče její činnosti, téměř úplně přestala plnit svou tradiční funkci 23
Tzv. Martincův zákon, podle svého autora JUDr. Emila Martince, zaměstnance tehdejšího Ministerstva financí.
15
a místo toho se podílela spíše jen na zajišťování bezpečnostní politiky státu, např. sledováním dovozu valut v zásilkách nebo zabraňováním nedovoleného vstupu či výstupu osob. V roce 1953 byl vydán nový celní zákon č. 36/1953 Sb., který jako hlavní úkol celní správy stanovil podporu státního zahraničního obchodu a výběr cel. Ve skutečnosti byl ovšem význam vybraného cla naprosto mizivý, protože se zahraničím směly v tehdejší době obchodovat pouze státem zřízené podniky zahraničního obchodu, které odváděly clo 4x ročně paušálním způsobem. Celní správa tedy reálně vybírala clo jen ze zboží neobchodní povahy, přičemž celková výše takto vybraného cla byla vzhledem k (ne)možnosti kontaktu občanů se zahraničím zanedbatelná a jeho vliv na zahraniční obchod státu prakticky nulový. Konec 60. let přinesl politické uvolnění a pokus o demokratizaci režimu, zintenzivnil se cestovní ruch i obchodní styky s jinými státy a v důsledku toho dočasně vzrostl i význam celní správy. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ovšem veškeré pokusy o reformy ukončil, ve způsobu řízení státu nastalo politické utužení a funkce celnictví byly opět potlačeny. Význam cel a celní správy byl plně obnoven až po pádu komunistického režimu a obnově tržního hospodářství v roce 1989. Přestože byl socialistický celní zákon č. 44/1974 Sb. v této době několikrát novelizován, potřebám nové demokratické společnosti nedokázal v plném rozsahu vyhovět a tak byl nakonec s účinností ke dni 31. prosince 1992 zrušen a ode dne 1. ledna 1993 nahrazen, v již samostatné České republice, celním zákonem zcela novým, a to zákonem č. 13/1993 Sb., který přinesl zároveň i kompletně nové prováděcí zákonodárství a v konečném důsledku významnou reorganizaci a modernizaci celní správy a který, ačkoli po mnoha novelizacích, platí až dodnes. Vývoj české celní správy v následujících letech byl ve znamení evropské integrace a příprav na vstup do Evropské unie, což znamenalo postupné snižování celních sazeb uplatňovaných v zahraničním obchodě s jejími členskými státy. Tento proces vyvrcholil dne 1. května 2004, kdy se Česká republika stala součástí celní unie Evropských společenství.
16
3. Prameny celního práva Celní právo lze z hlediska systematiky právních odvětví zařadit do finančního práva a to do jeho zvláštní části, patři tedy do oborů veřejnoprávních.24 Platná právní úprava týkající se celní problematiky a možnost ji měnit je často závislá na tom, zda pro stát v této oblasti platí nějaké mezinárodní závazky. Vzhledem k tomu, že mezistátní smlouvy o výši cel jsou v celosvětovém obchodě velmi častým jevem, týká se dobrovolné omezení možnosti jednostranně a suverénně měnit právní předpisy v oblasti cel naprosté většiny moderních států. V této souvislosti je vhodné upozornit na dva nejčastější výsledky takových mezinárodních smluv, a to jsou dohody o oblastech volného obchodu a celní unie. Zóna volného obchodu je uskupením států, které mezi sebou zruší všechna celní (tarifní) a kvantitativní (mimotarifní) omezení ve vzájemném obchodu, ale každá z nich si ponechá vlastní celní předpisy a kvóty ve vztahu ke třetím zemím. Vůči nečlenům tedy členské státy zóny volného obchodu nadále uplatňují svou vlastní celní politiku. Příkladem zóny volného obchodu je EFTA/ESVO (Evropské sdružení volného obchodu),
CEFTA
(Středoevropské
sdružení
volného
obchodu),
NAFTA
(Severoamerická dohoda o volném obchodu) nebo SACU (Jihoafrická celní unie). Z hlediska struktury trhu jednotlivých členských států může být nevýhodou zóny volného obchodu absence společného celního sazebníku, která pak vede v některých případech k tomu, že, pokud to není vyloučeno kvůli dodatečným vysokým dopravním nákladům, obchodníci ze třetích zemí si k přechodu hranic zóny volného obchodu vybírají ten z členských států, který na jejich zboží aplikuje nejnižší celní sazbu, což ve svých důsledcích může narušit domácí trhy s tímto zbožím v ostatních členských státech.25 Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT 1994) definuje zónu volného obchodu v článku XXIV. odst. 8 písm. b) jako skupinu dvou nebo více celních území, ve kterých cla a jiné omezující úpravy obchodu (s některými GATT přípustnými a zároveň nutnými výjimkami) jsou odstraněny pro v podstatě veškerý obchod mezi
24
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 13-15. 25 TICHÝ, L, ARNOLD, R, SVOBODA, P, ZEMÁNEK, J, KRÁL, J. Evropské právo. 2. vyd. Praha: Beck, 2004, 869 s. ISBN 80-7179-449-X. s. 392.
17
členskými územími se zbožím pocházejícím z těchto území. Celní unie doplňuje princip zóny volného obchodu navíc o společný celní sazebník, kterým je uplatňována stejná úroveň celních sazeb na dovoz ze třetích zemí napříč všemi členskými státy celní unie. Kromě něj členské státy celní unie někdy harmonizují i další předpisy týkající se celní oblasti, jako například ty, které upravují oblast vymáhání cel, antidumpingu, veřejných zakázek či celních preferencí. Státy sdružené v celní unii mívají často i společný celní rozpočet, kam odvádějí vybraná cla, a společně rozhodují o jeho využití. Negativním dopadem celní unie na ekonomiku jejích členů může být stav, kdy některé z domácích výrobních odvětví nedokáže účinně konkurovat zboží z ostatních členských států a tato skutečnost povede k jeho oslabení, příp. úplnému zániku a následně může vyústit v oslabování měny či nárůst nezaměstnanosti ve státě. Účast v celní unii pro státy obecně znamená jisté oslabení jejich suverenity v oblasti mezinárodního obchodu.26 Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT 1994) definuje celní unii v článku XXIV. odst. 8 písm. a) jako nahrazení dvou nebo více celních území jedním celním územím tak, že cla a jiné úpravy omezující obchod (s některými GATT přípustnými a zároveň nutnými výjimkami) jsou odstraněny v podstatě pro veškerý obchod mezi zeměmi, z nichž se unie skládá, nebo alespoň pro v podstatě veškerý obchod s výrobky pocházejícími z těchto území a zároveň v podstatě stejná cla a stejné úpravy obchodu jsou uplatňovány každým členem unie při obchodu s územími mimo unii. Pokud se týče pramenů celního práva v České republice, dne 1. května 2004 vstoupila ČR do Evropské unie a vzhledem k tomu, že EU je mimo jiné též celní unií, měla tato skutečnost na českou právní úpravu zabývající se celní problematikou zcela zásadní vliv, a to nejen po obsahové stránce právních předpisů, ale i po stránce systému pramenů práva, který byl rozšířen o celou jednu další úroveň, úroveň unijní legislativy. Nejen, že území všech členských států EU tvoří jednotné celní území, kde mezi jejími členy nejsou uplatňována cla, a kde pro všechny platí společný celní sazebník, ale integrace jde v případě EU ještě dále, a celní unie je podle čl. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“) zahrnuta mezi tzv. výlučné pravomoci EU. Tento 26
Tamtéž.
18
pojem je definován v čl. 2 SFEU a znamená, že vytvářet a přijímat právně závazné akty v oblastech, které jsou svěřeny do výlučné pravomoci Unie, může pouze Unie, a úloha členských států se omezuje na vydávání takových aktů pouze v případech, kdy jsou k tomu Unií zmocněny, nebo na provádění aktů Unie. Materie, kterou EU nadále přenechává k vnitrostátní úpravě členským státům, se týká zejména způsobu administrativního zajišťování výběru cel, organizace celní správy (jako je např. skladba úřadů celní správy, vnitřní vztahy nadřízenosti a podřízenosti, názvy úřadů, poboček a jejich náplň činnosti) a vnitřní činnosti celní správy (personální a mzdová politika, označení a názvy hodností, náplň činnosti jednotlivých funkcí, vzhled uniforem apod.).27
3.1 Mezinárodní úroveň Mezinárodní smlouvy jsou bezpochyby významným pramenem celního práva. Vzhledem k tomu, že výše zmíněná výlučná pravomoc EU se vztahuje i na sjednávání mezinárodních smluv, ČR již nadále nevystupuje v této oblasti samostatně a smlouvy o celní problematice uzavírá se třetími státy a mezinárodními organizacemi nadále zásadně EU jako celek (čl. 216 odst. 1 v součinnosti s čl. 207 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 SFEU). Pokud se týče platných smluv, které uzavřela ČR před svým členstvím v EU, vstup do EU nemá dle čl. 351 SFEU přímý vliv na jejich platnost, ale pokud by byly neslučitelné se SFEU a Smlouvou o Evropské unii, je ČR povinna použít všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností. V rámci toho byla ukončena platnost celé řady různých smluv s celní tématikou, jichž byla ČR smluvní stranou, jako např. CEFTA (viz výše) nebo Smlouva o vytvoření Celní unie mezi Českou a Slovenskou republikou ze dne 29. října 1992. Smlouvou, která i po vstupu do EU zůstala pro ČR v platnosti, je Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade - GATT), která si klade za cíl odstranění ochranných obchodních opatření mezi jejími signatáři. GATT byla původně podepsána v Ženevě dne 30. října 1947 (GATT 1947), ovšem v roce 1994 byla rekodifikována (GATT 1994) a stala se součástí Dohody o zřízení Světové 27
MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 16.
19
obchodní organizace (The World Trade Organization - WTO), která byla podepsána v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a vstoupila v platnost dne 1. ledna 1995. WTO je mezinárodní organizace se sídlem v Ženevě a jejím cílem je rozvoj a liberalizace celosvětového obchodu. Postupné snižování cel a odstraňování obchodních bariér má přispívat k růstu životní úrovně, poklesu nezaměstnanosti a optimálnímu využití přírodních zdrojů. V současnosti má celkem 153 členů, mezi kterými jsou nejen všechny členské státy EU, ale od roku 1995 i Evropské společenství (dnes EU) samotné. Smlouvy přijaté na půdě WTO mají v právu EU specifické postavení. Smlouvy WTO jsou svou povahou klasické mezinárodní smlouvy, které jsou v právu EU nazývány zkráceně vnější smlouvy, jsou součástí unijního práva a v jeho hierarchii stojí mezi primárním a sekundárním právem (toto jejich postavení lze odvodit z čl. 216 odst. 2 SFEU, který stanoví, že sjednané smlouvy jsou závazné jak pro orgány EU, tak členské státy, tedy i orgány EU musí při tvorbě sekundárního práva respektovat závazky z nich vyplývající). Pokud vnější smlouvy splňují obecné podmínky zásady přímého účinku, tedy jsou dostatečně jasné a přesné, může se jich dovolat i jednotlivec. A právě zde se projevuje zvláštní postavení smluv WTO, protože v jejich případě EU (ve formě konstantní judikatury Evropského soudního dvora) přímý účinek odmítá s tím, že jejich ustanovení jsou příliš vágní a flexibilní, než aby se jich mohl jednotlivec s úspěchem dovolávat před soudem, a tím pádem se nelze na jejich základě ani dovolávat neplatnosti aktu EU.28 Další smlouvou, jíž zůstává ČR i nadále smluvní stranou, je Úmluva o zřízení Rady pro celní spolupráci (the Customs Co-operation Council - CCC), která vstoupila v platnost dne 4. listopadu 1952. Rada pro celní spolupráci je mezivládní organizace se sídlem v Bruselu, jejímž cílem je dosáhnout maximálního zjednodušení a zefektivnění postupů celních správ a jejich mezinárodní spolupráce. V roce 1994 přijala CCC pracovní název „Světová celní organizace“ (World Customs Organization – WCO), který lépe vypovídá o záběru její činnosti. V současnosti má 177 členů,29 kteří dohromady pokrývají 98 % světového obchodu. EU jakožto celní unie (nikoli stát) mezi oněch 177 členů počítána není, ale má prozatímně udělena práva obdobná právům členů Světové celní organizace v oblastech, které spadají do její pravomoci, a to až do doby, 28
Prvním rozsudkem ESD týkajícím se přímého účinku Dohody WTO (tehdy ještě GATT 1947), ve kterém byly vyjádřeny tyto závěry, byl případ 21-24/72 International Fruit Company. 29 Z evropských států nejsou členy WTO pouze Lichtenštejnsko, Monako, San Marino a Vatikán.
20
než vstoupí v platnost změna Úmluvy o CCC, která umožní plnohodnotné členství i hospodářským a měnovým uniím.30 Nejvýznamnějším dokumentem a zároveň přínosem WCO, pokud jde o vliv na celní problematiku v členských státech, je bezpochyby Mezinárodní úmluva o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží přijatá v Bruselu dne 14. června 1983 (u nás vyhlášena jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 160/1988). Na jejím základě se v naprosté většině států světa (podle statistiky WCO aktualizované ke dni 17. května 2012 je to celkem 141 států + EU31) používá při přiřazování zboží k příslušné celní sazbě Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží. Harmonizovaný systém spočívá v klasifikaci zboží podle čtyřmístných a šestimístných číselných kódů, ke kterým je možno přiřadit slovní popisy v jakémkoliv jazyce světa. Spolu s Harmonizovaným systémem se při zařazování zboží používají i Vysvětlivky k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží, rovněž spravované WCO. Harmonizovaný systém je vždy po několika letech revidován, jeho poslední revize je platná ode dne 1. ledna 2012, před ní se používala verze Harmonizovaného systému z roku 2007 a již od listopadu 2009 probíhá v rámci WCO 5. Revizní cyklus, který má za úkol připravit nomenklaturu platnou ode dne 1. ledna 2017.32
3.2 Unijní úroveň Unijní právní úprava celní oblasti je velmi bohatá a zahrnuje tisíce různých právních předpisů vydávaných převážně ve formě nařízení (podle údajů v systému EUR-Lex33 existuje v EU ke dni 27. května 2012 v kapitole rejstříku s názvem Celní unie a volný pohyb zboží celkem 8540 nařízení a pouze 88 směrnic), které je právním předpisem EU, jež je na území členských států obecně závazný a přímo použitelný. 30
Rozhodnutí Rady ze dne 25. června 2007 o prozatímním výkonu práv a povinností, které jsou obdobné právům a povinnostem vyplývajícím z členství, Evropským společenstvím ve Světové celní organizaci (2007/668/ES), které bylo přijato na základě návrhu rozhodnutí Rady o přistoupení Evropských společenství ke Světové celní organizaci a o výkonu práv a povinností vyplývajících z prozatímního členství KOM(2007) 252 v konečném znění. 31 The World Customs Organization. List of countries, territories, customs or economic unions applying the HS [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/ files/1.%20Public%20files/PDFandDocuments/HarmonizedSystem/HS%20Overview/Countries_applying _HS_EN_20120517rev.pdf. 32 The World Customs Organization. Focus on the review of the Harmonized System [online]. [cit. 201205-31]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/files/1.%20Public%20files/PDFandDocuments/ HarmonizedSystem/HS_en_article_2011.pdf. 33 EUR-Lex [online]. [cit. 2012-05-27]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm.
21
Obecná závaznost a přímá použitelnost nařízení znamená, že pro jeho aplikaci národními orgány nejen, že není potřeba transpozice jeho obsahu, ale taková transpozice by byla dokonce zcela nežádoucí a nepřípustná. Oproti tomu směrnice běžně vyžaduje provedení vnitrostátním právem. Nejdůležitějšími celními právními předpisy v EU jsou: -
nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění pozdějších předpisů
-
Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, ve znění pozdějších předpisů
-
nařízení Rady (ES) č. 2026/97 ze dne 6. října 1997 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, ve znění pozdějších předpisů
Ačkoli nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále také „CK“ nebo „celní kodex“) vstoupilo v platnost 1. ledna 1994, celní unie na úrovni ES existovala již od roku 1968. Do doby celního kodexu byla tedy oblast cel roztříštěně upravena množstvím různých právních předpisů
22
a právě jejich sjednocení bylo hlavním účelem přijetí celního kodexu. Celní kodex neměl do celní oblasti přinášet zásadní změny, ale převzít platné celní předpisy a navzájem je sladit, utřídit a zaplnit mezery, které se v nich objevovaly. Celní kodex je rozdělen do devíti hlav a 253 článků a obsahuje obecná pravidla a postupy, které zajišťují jednotné uplatnění sazebních opatření v rámci obchodu mezi EU a třetími zeměmi. Konkrétní a podrobné rozvedení těchto pravidel je pak provedeno v prováděcím nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (dále také „NK2454“), které shromažďuje dosavadní prováděcí právní předpisy a upravuje, upřesňuje a pozměňuje je tak, aby odpovídaly ustanovením celního kodexu. V roce 2005 je pak předložen návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES), kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex). Účelem modernizovaného celního kodexu (dále také „MCK“) bylo vyřešit zastaralost celního kodexu Společenství, který již nedokázal držet krok s podmínkami, ve kterých se v současnosti
uskutečňuje
mezinárodní obchod,
zejména
s častým
využíváním
moderních informačních technologií, ani reagovat na neustále se rozšiřující okruh činností vykonávaných celními orgány. Bylo také třeba reagovat na nové požadavky vyplývající z mezinárodní bezpečnosti posílením kontrol na vnějších hranicích. Hlavním úkolem modernizovaného celního kodexu bylo tedy zavést v celní oblasti plně elektronické prostředí, kdy by podávání listinných celních prohlášení bylo omezeno na minimum, a které by vedlo ke zjednodušení podmínek pro hospodářské subjekty, jichž se týká pohyb zboží přes hranice Společenství, což by v konečném důsledku prospělo obchodování a zvýšení konkurenceschopnosti v mezinárodním obchodě, a zároveň celní kodex zjednodušit a lépe strukturovat. Elektronizace celnictví by rovněž snížila množství celních podvodů.34 Modernizovaný celní kodex byl přijat v roce 2008 jako nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex). V čl. 188 odst. 1 je uveden výčet ustanovení, která se stala použitelná dne 24. června 2008; jedná se pouze o ta ustanovení, na jejichž základě mají být přijaty prováděcí předpisy k MCK. Všechna ostatní ustanovení se podle čl. 188 odst. 2 prvního pododstavce MCK použijí, až budou použitelné prováděcí předpisy přijaté na základě ustanovení použitelných ode dne 34
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) ze dne 30. 11. 2005 KOM(2005) 608 v konečném znění.
23
24. června 2008. Podle čl. 188 odst. 2 druhého pododstavce MCK se musí MCK jako celek stát použitelný nejpozději dne 24. června 2013. Časem se ovšem začalo ukazovat, že datum 24. června 2013 bylo příliš ambiciózním plánem a je potřeba ho odložit, protože zavádění celních elektronických systémů ve Společenství probíhá mnohem pomaleji, než se předpokládalo. V důsledku toho byl dne 20. února 2012 předložen návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví celní kodex Unie, a který přepracovává nařízení č. 450/2008 (Modernizovaný celní kodex). Tento návrh konstatuje, že zavedení elektronického celnictví není možno v určeném termínu stihnout a tak před konečným termínem, kterým je 24. června 2013, bude přijato odložení data použití MCK (nově má být elektronické zpracování celních dat funkční nejpozději dne 31. prosince 2020). Návrh dále přepracovává některá ustanovení MCK, která se ukázala jako obtížně proveditelná, nejsou v souladu se skutečným fungováním celních režimů nebo již neodpovídají vývoji právních předpisů v oblasti ostatních politik. Posledním cílem návrhu je sladit MCK s požadavky, které vyplynuly z Lisabonské smlouvy (s čímž souvisí i to, že je nutné celní kodex „Společenství“ přejmenovat na celní kodex „Unie“).35 Nařízení č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále také „NR2658“) je právním podkladem pro celní sazby stanovené na jednotlivé druhy zboží, které se k nim přiřazují na základě číselných kódů Kombinované nomenklatury (dále také „KN“). Kombinovaná nomenklatura tvoří přílohu č. 1 k tomuto nařízení a je každý rok měněna podle aktuálních potřeb. Všeobecné a smluvní celní sazby společného celního sazebníku a doplňkové statistické jednotky, jakož i další nezbytné informace, jsou uvedeny v této příloze. Verze KN pro rok 201236 se člení na 21 tříd a 99 kapitol a skládá se z: a) nomenklatury Harmonizovaného systému, která tvoří prvních šest čísel kódu, b) dalšího třídění Společenství k této nomenklatuře, podpoložek KN, které tvoří sedmé a osmé místo kódu a umožnují ještě jemnější rozlišení zboží; pokud k dalšímu třídění nedochází, je na sedmém a osmém místě „00“, c) předběžných ustanovení, doplňkových poznámek ke třídám a kapitolám a poznámek pod čarou vztahujících se k podpoložkám KN. 35
Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví celní kodex Unie (Přepracované znění) ze dne 20. 2. 2012 COM(2012) 64 final. 36 Nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se mění příloha I nařízení č. 2658/87.
24
Porovnání způsobů třídění zboží podle KN užívající osmimístné kódy a Harmonizovaného systému užívajícího šestimístné kódy ukazuje tabulka č. 1. Tabulka č. 1: Porovnání třídění zboží podle KN a Harmonizovaného systému Kombinovaná nomenklatura
Harmonizovaný systém 08.04
0804 10 00
Datle, fíky, ananas, avokádo, kvajávy, manga a mangostany, čerstvé nebo sušené: - Datle
0804.10
Datle, fíky, ananas, avokádo, kvajávy, manga a mangostany, čerstvé nebo sušené: - Datle
0804 20
- Fíky
0804.20
- Fíky
0804 20 10
- - čerstvé
0804.30
- Ananas
0804 20 90
- - sušené
0804.40
- Avokádo
0804 30 00
- Ananas
0804.50
- Kvajávy, manga a mangostany
0804 40 00
- Avokádo
0804 50 00
- Kvajávy, manga a mangostany
0804
Klasifikace zboží podle kódů Kombinované nomenklatury se využívá nejen pro stanovení celních sazeb, ale i pro účely jiné, např. pro statistiku zahraničního obchodu EU, statistiku obchodu mezi členskými státy (Intrastat) nebo určení zboží, které podléhá spotřební dani. Na základě čl. 2 tohoto nařízení byl rovněž vytvořen Integrovaný sazebník Evropských společenství, zkráceně TARIC (tato zkratka je složeninou počátečních písmen jeho francouzského názvu „Tarif intégré communautaire“). TARIC je informačním systémem, který na jednom místě shromažďuje veškerá obchodní opatření vztahující se na dovozy i vývozy zboží v rámci Unie, jako např. Kombinovanou nomenklaturu, celní sazby, tarifní kvóty, zemědělská opatření, antidumpingová a vyrovnávací cla, zákazy dovozu nebo vývozu nebo množstevní omezení. Kódy Kombinované nomenklatury doplňuje v některých případech ještě o devátou a desátou číslici (např. výše zmíněný ananas pod kódem 0804 30 00 je v TARIC dále rozčleněn na ananas sušený 0804 30 00 10 a ananas ostatní 0804 30 00 90) nebo o čtyřmístný doplňkový kód pro specifické účely.37
37
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 306.
25
Účelem TARIC je usnadnit veřejnosti orientaci ve velkém množství unijního práva týkajícího se obchodu, aniž by musela předpisy a informace v nich obsažené vyhledávat ručně. Do roku 2004 byl TARIC vydáván v písemné i elektronické podobě, přičemž právně závazná byla jen jeho podoba písemná uveřejňovaná jednou ročně v Úředním věstníku EU. Vzhledem k velkému množství častých (denních) novelizací opatření, která TARIC obsahoval, ale jeho písemná forma ztrácela vždy velmi rychle na aktuálnosti a tím pádem na praktické využitelnosti, proto se v roce 2004 Evropská komise rozhodla, že v jeho písemné publikaci již nebude pokračovat a nadále zůstane pouze jeho elektronická verze (učinila tak Sdělením o TARIC, Úř. věst. C 258 ze dne 20. října 2004). Elektronický TARIC nicméně není právně závazný, je pouze elektronickou kompilací různých opatření obsažených v právních předpisech EU, ale sám podobu závazného právního předpisu nemá, protože není publikován v Úředním věstníku. Za správnost dat v něm publikovaných tedy nikdo neodpovídá a bezchybnost z TARIC získaných informací je třeba vždy ověřit v právních předpisech, na které TARIC odkazuje.38 Nařízení č. 732/2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí stanoví podmínky, za kterých je rozvojovým zemím poskytován zvýhodněný režim, pokud jde o výši celních sazeb uplatňovaných na dovozy zboží z těchto zemí. Toto nařízení se obvykle mění každé tři roky, ale vzhledem k tomu, že úprava v příštím nařízení má být výsledkem důkladnějšího a tím pádem časově náročnějšího zhodnocení účinnosti stávajícího systému za účelem jeho budoucího zdokonalení a zároveň je důležité zajistit, aby hospodářské subjekty a zvýhodněné země byly o změnách zavedených příštím nařízením informovány s dostatečným předstihem, byla doba použitelnosti stávajícího nařízení č. 732/2008
prodloužena do 31. prosince 2013,
protože se ukázalo, že z uvedených důvodů původně plánovaná doba použitelnosti do 31. prosince 2011 k přijetí nového nařízení nepostačovala.39
38
K povaze a závaznosti TARICu se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 23.března 2011, čj. 1 Afs 101/2010 – 83 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2011, www.nssoud.cz. 39 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 512/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 732/2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011.
26
Nařízení č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla určuje pravidla, která je třeba splnit, aby zboží, které by jinak bylo zatíženo clem, bylo od tohoto cla zcela osvobozeno. Nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství a nařízení Rady č. 2026/97 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, upravuje postupy v případě, že je na některé dovozy třeba uplatnit antidumpingová nebo vyrovnávací cla jakožto obchodní opatření Unie.
3.3 Vnitrostátní úroveň Nejdůležitějšími v současnosti platnými právními předpisy jsou: -
zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
-
zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (účinný od 1. ledna 2013)
-
zákon č. 18/2012 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky (účinný od 1. ledna 2013)
Celní zákon č. 13/1993 Sb. (dále také „CelZ“) zůstal sice v platnosti, ale převážná část jeho ustanovení byla v důsledku vstupu ČR do Unie zrušena (např. ta týkající se vymezení základních pojmů, celního sazebníku, původu zboží a celní hodnoty, dopravy zboží přes státní hranice nebo celního prohlášení), další z nich musela být upravena tak, aby odpovídala terminologii používané v unijním právu. Současně bylo nezbytné, aby celní zákon obsahoval právní úpravu těch oblastí činnosti celních orgánů, které nejsou na unijní úrovni upraveny buď vůbec, nebo jen omezeně, a k další podrobnější úpravě jsou ponechány členským státům.40 V CelZ tedy zůstala nadále
40
Tyto změny byly provedeny zejména zákonem č. 187/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
27
úprava povinností a oprávnění celníků, dohledu a kontroly celních orgánů, způsobu úhrady celního dluhu či otázky celních deliktů a celních přestupků. V souvislosti s přijetím MCK se plánuje, že CelZ bude nahrazen zákonem zcela novým, který bude svou povahou pouze předpisem provádějícím potřebná ustanovení celních předpisů EU na vnitrostátní úrovni.41 Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, upravuje organizaci celní správy a také zpracování informací a osobních údajů, formy spolupráce s jinými státními orgány nebo vztahy orgánů celní správy se zahraničím. Jeho účinnost skončí 1. ledna 2013, kdy bude nahrazen novým zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, který provádí reorganizaci celní správy a zakotvuje její dvoustupňové řízení. Do nového zákona jsou přesunuty i ustanovení o právech a povinnostech celníka, která jsou nyní součástí hlavy třetí zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona. Zákon č. 17/2012 Sb. byl přijat spolu se zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, který velmi podobným způsobem mění strukturu finančních orgánů, a oba šířeji souvisejí s budoucím programem sloučení správy daní, cel a veřejnoprávního pojistného do jednoho místa, tzv. Projektem vytvoření jednoho inkasního místa pro příjmy veřejných rozpočtů. Projekt jednoho inkasního místa je jedním z pilířů daňové reformy a má zajistit, že veškeré povinné odvody do veřejných rozpočtů budou poplatníci a plátci plnit na jediný účet, vůči jednomu partnerovi, čímž má dojít k celkovému zjednodušení systému a maximálnímu snížení administrativní zátěže v celé této oblasti.42
41
Důvodová zpráva k zákonu č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky. Jedno inkasní místo. Ministerstvo financí České republiky [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dc_jim.html. 42
28
4. Celní řízení Před celním úřadem může probíhat několik typů řízení. Na jejich třídění lze nahlížet z různých hledisek, možné je například jejich dělení podle toho, který právní předpis upravuje jejich vedení, na: -
celní řízení: při celním řízení se postupuje podle celních předpisů ČR a celních předpisů EU;
-
správní řízení: postupuje se podle správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů);
-
daňové řízení: postupuje se podle daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů);
-
přestupkové řízení: postupuje se podle zákona o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů).
Až na přestupkové řízení probíhají výše uvedené druhy řízení v těsné vzájemné souvislosti a přímé návaznosti jednoho na druhé. Pro jejich rozlišení je třeba použít § 320 CelZ, který stanoví, že pokud CelZ nebo přímo použitelný předpis EU nestanoví jinak, platí v řízení před celními orgány ve věcech přestupků zákon o přestupcích, v § 320 taxativně vyjmenovaných případech správní řád (např. pro správní delikty právnických osob, pořádkové pokuty) a v ostatních věcech daňový řád. Určení druhu řízení je důležité, protože z každého mohou vznikat odlišná práva a povinnosti (např. rozdílné lhůty pro odvolání) nebo mohou mít jiný okruh účastníků.43 Řízení, jehož cílem je vyměření celního dluhu a ve kterém se postupuje podle daňového řádu, lze nazvat řízením vyměřovacím, přičemž řízení o propuštění zboží do příslušného režimu, je řízením od něj odlišným.44 Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 46/2006 - 63 jsou řízení o celním deliktu a řízení o vyměření cla dvě samostatná řízení na sobě nezávislá a v případě, že je v souvislosti s jedním dovozem uložena sankce za správní delikt i vyměřeno clo, nejedná se o porušení zásady ne bis in idem.45 43
MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 56-58. 44 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2010, čj. 5 Afs 83/2009 – 123, www.nssoud.cz. 45 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2006, čj. 5 Afs 46/2006 – 63, www.nssoud.cz.
29
Další možností je definovat celní řízení jako postup celních orgánů při rozhodování jak o celním režimu, tak o výši cla.46 Celní řízení lze obecně vymezit také jako druh správního řízení upravujícího právní postavení zboží, které je obchodováno mezi členskými státy EU na jedné straně a třetími zeměmi na straně druhé.47 V této kapitole bude na celní řízení nahlíženo jako na proces, který směřuje k přidělení celně schváleného určení zboží a poté, pokud je to třeba, k vyměření celního dluhu.
4.1 Základní pojmy Na počátku je vhodné vysvětlit některé specifické pojmy celního práva, které budou užívány v dalším textu. Jedná se převážně o termíny, jejichž vymezení pro účely celního kodexu Společenství najdeme v čl. 4 CK. Zboží je pojem, který není nikde v právních předpisech EU přesně definován, jeho obsah lze ale pro celní účely vyvodit z Kombinované nomenklatury. Zbožím se tak rozumí hmotné věci movité a elektrická energie, které jsou uvedeny mezi položkami Kombinované nomenklatury. Zbožím naopak nejsou nemovitosti, nehmotné věci (kromě zmíněné elektrické energie), služby a dále věci, které jsou sice věcmi v právním slova smyslu, ale v Kombinované nomenklatuře uvedeny nejsou (např. měna, která je oficiálním platidlem některého státu).48 Podle čl. 3 CK celní území Společenství tvoří v zásadě území jeho 27 členských 49
států včetně jejich pobřežních vod, vnitřních mořských vod a vzdušného prostoru, ale přesto se s jejich územím, které je jako území EU (Společenství) vymezeno v čl. 355
46
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 311. 47 HÁJÍČEK, Tomáš. Celní řízení. In: Daňaři online [online]. 2010 [cit. 2012-06-04]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d10299v13207-celni-rizeni-1-cast/. 48 BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 298. 49 Území Belgického království, území Dánského království, území Spolkové republiky Německo, území Španělského království, území Francouzské republiky, území Řecké republiky, území Irska, území Italské republiky, území Lucemburského velkovévodství, území Nizozemského království v Evropě, území Rakouské republiky, území Portugalské republiky, území Finské republiky, území Švédského království, území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území České republiky, území Estonské republiky, území Kyperské republiky, území Lotyšské republiky, území Litevské republiky, území Maďarské republiky, území Republiky Malta, území Polské republiky, území Republiky Slovinsko, území Slovenské republiky, území Bulharské republiky, území Rumunska.
30
SFEU (bývalý čl. 299 Smlouvy o ES), zcela nekryje. Na jednu stranu jsou některé části území členských států, jinak tvořící území EU, z celního území EU vyjmuty, na druhou stranu jsou součástí celního území EU některá území, která územím členských států nejsou. Do první skupiny výjimek patří např. německý ostrov Helgoland (ačkoli zboží odesílané na ostrov Helgoland se podle čl. 161 odst. 3 CK nepovažuje za vyvážené z celního území Společenství) a území Büsingen, španělská Ceuta a Melilla nebo italské obce Livigno a Campione ďItalia a národní vody jezera Lugano. Do druhé skupiny patří Monacké knížectví, Území výsostných oblastí základen Spojeného království Akrotiri a Dhekelia (část Kypru) nebo také území britských Normanských ostrovů a ostrova Man. Vzhledem k tomu, že s výběrem cla úzce souvisí i výběr daně z přidané hodnoty (dále také „DPH“) a výběr spotřebních daní, je v souvislosti s vymezením celního území vhodné doplnit, že vymezení daňového území EU se od vymezení celního území EU trochu odlišuje. Pro účely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, se za třetí zemi považují také některá území, která jsou součástí celního území EU, a to hora Athos, Kanárské ostrovy, francouzské zámořské departementy, Alandy a Normanské ostrovy (§ 3 odst. 2 zákona o DPH). Tato úprava je provedením směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Velmi podobnou úpravu daňového území, která vychází ze směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS, najdeme pro účely výběru spotřebních daní v § 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Celní status zboží vyjadřuje právní postavení zboží podle toho, zda se jedná o zboží Společenství, nebo naopak o zboží, které zbožím Společenství není (čl. 4 odst. 6 CK). Celní status zboží se může měnit v závislosti na následném celněprávním nakládání se zbožím. Zboží, které nebylo zbožím Společenství, se propuštěním do volného oběhu zbožím Společenství stane a naopak zboží, které bylo zbožím Společenství, při vývozu zbožím Společenství být přestane a tak s ním bude při případném zpětném dovozu i nakládáno (čl. 4 odst. 8 CK). Za zboží Společenství se dle čl. 4 odst. 7 CK považuje takové zboží, které:
31
-
bylo zcela vyrobené nebo získané na celním území Společenství, aniž by k němu bylo přidáno zboží ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství;
-
zboží dovezené ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství, a propuštěné do režimu volného oběhu;
-
zboží, které bylo vyrobeno nebo získáno na celním území Společenství ze zboží uvedeného v předchozí odrážce, nebo ze zboží v předchozích dvou odrážkách dohromady. Zbožím, které není zbožím Společenství, je všechno další zboží, které nelze podle
předchozího vymezení považovat za zboží Společenství (čl. 4 odst. 8 CK). Celními orgány se rozumějí orgány příslušné mimo jiné k provádění celních předpisů (v ČR je to Celní správa České republiky) a celním úřadem úřad, kde lze splnit všechny nebo některé z formalit předepsaných celními předpisy (č. 4 odst. 3 a 4 CK). Celní řízení probíhá v rámci celního dohledu. Celním dohledem se rozumí obecná činnost celních orgánů, jíž se zajišťuje dodržování celních předpisů a případně i dalších právních předpisů vztahujících se na zboží, které podléhá celnímu dohledu (čl. 4 odst. 13 CK). Při dovozu podléhá zboží celnímu dohledu od svého vstupu na celní území Společenství a v souladu s platnými předpisy může být podrobeno kontrole ze strany celních orgánů. Dohledu podléhá tak dlouho, jak je nutné pro zjištění jeho celního statusu, a v případě, že se nejedná se o zboží Společenství, do okamžiku změny jeho celního statusu, jeho umístění do svobodného pásma nebo svobodného skladu, jeho zpětného vývozu nebo jeho zničení (čl. 37 CK). Naopak v případě, kdy zboží Společenství celní území Společenství opouští, je pod celním dohledem od okamžiku přijetí celního prohlášení až do okamžiku, kdy opustí celní území Společenství nebo kdy je zničeno nebo kdy je platnost celního prohlášení zrušena. Rovněž může být celními orgány kontrolováno v souladu s platnými předpisy (čl. 59 odst. 2 ve spojení s čl. 183 CK). Celní kontrolou se rozumí provádění zvláštních úkonů celními orgány, například prohlídka zboží, prověřování existence a pravosti dokladů, kontrola dopravních prostředků nebo kontrola zavazadel (čl. 4 odst. 14 CK). Celní kontrola je užší formou celního dohledu. Výjimky, kdy je zboží od celní kontroly osvobozeno, jsou uvedeny
32
v § 49 CelZ. Celní kontrole tak nepodléhá zboží dovážené, vyvážené a přepravované v tranzitu, jako zavazadla představitelů jiných států a ostatních osob, které požívají výsady a imunity podle mezinárodního práva, diplomatická pošta a konzulární zavazadlo a jiná pošta požívající ochrany podle mezinárodního práva a diplomatická pošta ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů ČR.50 Dále jsou od celní kontroly osvobozeny i určité úřední dokumenty určené pro smluvní strany Severoatlantické smlouvy a zásilky obsahující utajované informace.
4.2 Celně schválené určení Zboží, které není zbožím Společenství, musí být po jeho vstupu na celní území Společenství bez zbytečného odkladu předloženo celnímu úřadu k celnímu řízení, jehož účelem je přidělit zboží celně schválené určení přípustné pro takové zboží (čl. 37 odst. 1 ve spojení s čl. 48 CK). K celnímu řízení je nutno předložit také zboží Společenství, které má celní území Společenství opustit. Předložením je celní řízení zahájeno. Celně schválené určení představuje všechny možnosti, jak lze z celněprávního hlediska naložit se zbožím.51 Celně schváleným určením je podle čl. 4 odst. 15 CK: 1) propuštění zboží do některého celního režimu 2) umístění zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu 3) zpětný vývoz zboží z celního území Společenství 4) zničení zboží 5) přenechání zboží ve prospěch státu Modernizovaný celní kodex od současné zbytečně složité a praxi nevyhovující systematiky celně schváleného určení ustupuje a zavádí ohledně nakládání se zbožím pouhé tři celní režimy (čl. 4 odst. 12 MCK): 1) propuštění do volného oběhu 2) zvláštní režimy, které jsou následně vyjmenovány v čl. 135 MCK: -
tranzit (vnitřní a vnější)
50
HÁJÍČEK, Tomáš. Celní řízení. Daňaři online [online]. [cit. 2012-06-04]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d10299v13207-celni-rizeni-1-cast/. 51 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 139-140.
33
-
uskladnění (dočasné uskladnění, uskladnění v celním skladu a svobodná pásma)
-
zvláštní použití (dočasné použití a konečné použití)
-
zušlechtění (aktivní a pasivní zušlechťovací styk)
3) vývoz Zboží předkládá celním orgánům osoba, která zboží na celní území Společenství dopravila, nebo osoba, která přebírá za přepravu tohoto zboží po jeho vstupu na toto území odpovědnost (čl. 38 odst. 1 a 2 CK). Teprve poté, co bylo zboží předloženo k celnímu řízení, ho lze na základě povolení celních orgánů prohlížet nebo z něj odebírat vzorky za účelem přidělení celně schváleného určení (čl. 42 CK). Od předložení zboží k celnímu řízení do doby, než mu bude přiděleno příslušné celně schválené určení, má zboží postavení dočasně uskladněného zboží (čl. 50 CK). Dočasně uskladněné zboží smí být skladováno pouze na místech schválených celními orgány a za podmínek celními orgány stanovených (čl. 51 odst. 1 CK). Dočasně uskladněné zboží může být kromě zmíněné prohlídky a odběru vzorků, podrobeno pouze takovým úkonům, aby bylo uchováno v nezměněném stavu (čl. 52 CK).
4.2.1 Celní režimy Většina zboží je v praxi propouštěna do některého z celních režimů, kterým podle čl. 4 odst. 16 CK může být: 1) volný oběh 2) tranzit 3) uskladňování v celním skladu 4) aktivní zušlechťovací styk 5) přepracování pod celním dohledem 6) dočasné použití 7) pasivní zušlechťovací styk 8) vývoz
34
Celní režimy lze ještě dále třídit. Podle čl. 84 odst. 1 písm. a) CK se režimem s podmíněným osvobozením od cla rozumějí režimy vnějšího tranzitu, uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému, přepracování pod celním dohledem a dočasného použití. Celním režimem s hospodářským účinkem jsou podle čl. 84 odst. 1 písm. b) CK režimy uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku, přepracování pod celním dohledem, dočasného použití a pasivního zušlechťovacího styku. K povolení režimu s hospodářským účinkem nestačí podat celní prohlášení, ale, jak vyplývá z čl. 85 CK, celnímu orgánu musí být podána zvláštní žádost, o které se v souladu s § 320 odst. 1 písm. b) CelZ rozhodne v řízení vedeném podle správního řádu. Propuštění do celního režimu se navrhuje v celním prohlášení, které činí deklarant (čl. 59 odst. 1 CK). Podle čl. 4 odst. 18 CK je deklarantem osoba, která činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno, a může jím být každá osoba, která může příslušnému celnímu úřadu předložit předmětné zboží, nebo zajistit jeho předložení se všemi doklady (čl. 64 odst. 1 CK). Vyplývají-li však z přijetí celního prohlášení pro určitou osobu zvláštní povinnosti, může být dle čl. 64 odst. 2 písm. a) CK celní prohlášení učiněno pouze touto osobou nebo na její účet a zároveň podle písm. b) téhož ustanovení musí být deklarant usazen ve Společenství. Osobou usazenou ve Společenství je fyzická osoba, která má ve Společenství obvyklé bydliště, nebo právnická osoba, která má ve Společenství sídlo, řídící ústředí nebo stálou provozovnu (čl. 4 odst. 2 CK). Podmínka usazení se dle čl. 64 odst. 2 písm. b) druhého pododstavce CK nevyžaduje pouze v případě, že je podáváno celní prohlášení pro režimy tranzitu nebo dočasného použití nebo osoba podává celní prohlášení příležitostně a celní orgány považují nevyžadování podmínky usazení za oprávněné. Při posuzování oprávněnosti podat celní prohlášení se tedy u deklaranta nezkoumá jeho vlastnické právo ke zboží, ohledně kterého celní prohlášení podává, ale pouze výše zmíněné požadavky. Pokud by celní prohlášení chtěla podat osoba ze třetí země, musí se nechat zastoupit v souladu s čl. 5 odst. 1 CK, který stanoví, že každá osoba se může nechat v jednání s celními orgány zastoupit, přičemž podle odst. 2 téhož článku toto zastoupení může být buď přímé (zástupce jedná jménem a na účet zastoupené osoby,
35
deklarantem je tedy osoba zastoupená) nebo nepřímé (zástupce jedná vlastním jménem na účet jiné osoby, deklarantem je zástupce). Osoba ze třetí země by tedy musela při podání celního prohlášení využít institutu nepřímého zastoupení. Celní prohlášení je dle čl. 4 odst. 17 CK úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu, a lze ho dle čl. 61 CK podat: -
písemně
-
elektronicky
-
ústně
-
jiným úkonem, jímž deklarant vyjádří svou vůli
Dle čl. 205 odst. 1 NK2454 se celní prohlášení v písemné formě v rámci běžného postupu podává ve formě tzv. jednotného správního dokladu (JSD). Jednotný správní doklad je úředním vzorem, tiskopisem, pro celní prohlášení, kterým se navrhuje propuštění do některého z celních režimů nebo zpětný vývoz. V případě potřeby může být JSD doplněn dalšími tiskopisy, tzv. doplňkovými listy. Jednotný správní doklad je dle čl. 212 NK2454 nutno vyplnit s ohledem na vysvětlivky uvedené v příloze 37 NK2454, a případně na další pravidla stanovená jinými předpisy Společenství. Vzor JSD i doplňkových listů je uveden v přílohách 31 – 34 zmíněného prováděcího nařízení. Kromě běžného postupu existují ještě tzv. zjednodušené postupy, které jsou popsány v čl. 76 CK a v hlavě IX kapitoly 1 NK2454 a které se ohledně požadavků, které musí splňovat celní prohlášení, od běžného postupu liší. V případě zjednodušených postupů lze namísto JSD používat zjednodušené celní prohlášení, kdy se buď na tiskopisu JSD nemusí vyplňovat všechny jinak nutné údaje a přikládat všechny jinak nutné doklady, nebo lze místo JSD použít jiný úřední nebo obchodní doklad a žádost o propuštění zboží do příslušného režimu. Zjednodušené postupy se využívají zejména tehdy, kdy deklarant v době podání celního prohlášení všechny jinak potřebné údaje ještě nezná, nemá všechny potřebné doklady nebo je potřeba celou proceduru pohybu zboží administrativně urychlit. Doplňkové celní prohlášení obsahující zbývající údaje se podává až následně ve stanovené lhůtě po propuštění zboží do navrhovaného režimu. Zjednodušené postupy musí být povoleny celním úřadem a povolení bude uděleno pouze osobě, která skýtá dostatečné záruky ohledně dodržování právních předpisů
36
a možnosti účinné kontroly celními orgány. V dnešní době lze ovšem celní prohlášení u zjednodušených postupů podávat již pouze elektronicky (viz dále). Podávání celních prohlášení písemnou formou a využívání JSD ovšem v posledních letech zásadně ztratilo na významu. Ačkoli dříve bývalo písemné celní prohlášení standardem, v dnešní době vývoj v EU směřuje k tzv. bezpapírovému celnímu prostředí, Electronic Customs (e-Customs), kdy má veškerá komunikace hospodářských subjektů s celními orgány probíhat elektronickou formou. Cílem projektu e-Customs je zefektivnění procesu celního řízení a snížení administrativního zatížení deklarantů, z pohledu EU má vést k efektivnímu a jednotnému celnictví v rámci celého Společenství, ke zjednodušení legálního obchodu a účinnějšího boje proti podvodům. Hlavní výhodou pro deklaranty je možnost podat celní prohlášení 24 hodin denně 365 dní v roce bez závislosti na úředních hodinách celních úřadů. Povinnost podávat celní prohlášení pouze v elektronické formě je postupně zaváděna novelami prováděcího nařízení č. 2454/93, pro režim tranzitu platí ode dne 1. července 2006 (New Computerised Transit Systém - NCTS), pro režim vývozu ode dne 1. července 2009 (Export Control Systém – ECS, také e-Vývoz) a pro dovoz u zjednodušených postupů ode dne 1. listopadu 2010 (Automated Import Systém – AIS, také e-Dovoz). U běžného postupu lze i nadále při dovozu podávat písemné celní prohlášení na formuláři JSD, využívání elektronické formy je dobrovolné. Na rozdíl od zjednodušených postupů ale u běžného postupu zatím trvá povinnost doložit celnímu úřadu průvodní dokumenty k celnímu prohlášení v listinné podobě; u zjednodušených postupů se provede pouze jejich elektronický otisk, není potřeba je předkládat fyzicky, deklarant má však povinnost je dalších 10 let archivovat pro případnou kontrolu, a to včetně algoritmu, na jehož základě vznikl otisk.52 Elektronické celní prohlášení je povinné u všech výše zmíněných případů dovozu, vývozu i tranzitu, kromě těch, ve kterých lze podle NK2454 podat i jiný druh celního prohlášení. Výjimka z této povinnosti se uplatní také v případě havarijních postupů, kdy je elektronická aplikace na straně celních orgánů nebo na straně deklaranta mimo provoz, v takových případech se pro celní prohlášení většinou využije jednotný správní doklad. Pro realizaci elektronických podání je nutné se zaregistrovat u Celní správy České republiky a získat povolení k elektronické komunikaci. 52
Realizujete-Dovoz?. Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2012-06-07]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/crplzen/aktuality/Documents/INFO_letak_spusteni_AIS_2010-11-01.pdf.
37
Jak ovšem ukazuje tabulka č. 2, elektronické celní prohlášení je, bez ohledu na jeho oficiální povinné zavedení, v posledních letech jednoznačně nejčastější formou celního prohlášení. Tabulka č. 2: Podíl elektronicky podaných celních prohlášení na celkovém počtu podaných celních prohlášení v letech 2006 - 2010 2006
2007
2008
2009
2010
dovozní režimy
75 %
61 %
62 %
92,8 %
82,9 %
vývoz
80 %
90 %
94 %
95,9 %
99,9 %
tranzit
82 %
87 %
86,5 %
99,9 %
99,9 %
Zdroj: Informace o činnosti daňové a celní správy České republiky za rok 2010. In: Celní správa České Republiky [online]. květen 2011 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/statistiky/Vron%20zprvy/Informace%20o%20v%C3%BDsledc%C3%ADc h%20%C4%8Dinnosti%20Celn%C3%AD%20spr%C3%A1vy%20%C4%8CR%20za%20rok%202010.p df.
Případy, kdy lze podat ústní celní prohlášení, jsou stanoveny v článcích 225 až 229 NK2454. Ústní celní prohlášení lze nadále podat například v případě návrhu na propuštění do volného oběhu u zboží neobchodní povahy, které se nachází v osobních zavazadlech cestujících, které je zasíláno soukromým osobám nebo v ostatních případech nepatrného hospodářského významu, pokud to celní orgány povolí. V případě zboží obchodní povahy pak tehdy, jestliže celková hodnota jedné zásilky jednoho deklaranta nepřesahuje statistickou prahovou hodnotu stanovenou podle platných právních předpisů Společenství (tato statistická prahová hodnota je 1000 EUR53), zásilka není součástí pravidelné řady obdobných zásilek a zboží nepřepravuje nezávislý dopravce jako součást větší dopravní operace obchodní povahy. Případy, kdy lze podat celní prohlášení zmíněným jiným úkonem, tedy celním prohlášením podaným jinou formou projevu vůle, jsou stanoveny v článcích 230 až 234 NK2454. Může jím být dle čl. 233 odst. 1 písm. a) NK2454 například využití zeleně označeného východu (červený východ je pak pro ty, kteří zboží k proclení mají) nebo východu „nic k proclení“ (tento způsob je běžný např. na mezinárodních letištích) nebo 53
Článek 3 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1172/95 (Text s významem pro EHP).
38
připevněním návěsky nebo nálepky „nic k proclení“ na přední ochranné sklo osobních vozidel, pokud tuto možnost stanoví vnitrostátní právní předpisy. Speciální podmínky týkající se podávání celních prohlášení pak platí pro poštovní styk a jsou specifikovány v článcích 237 a 238 NK2454.
Režim volného oběhu je při dovozu nejčastěji využívaným celním režimem.54 Dle čl. 79 CK při propuštění do volného oběhu získává zboží, které není zbožím Společenství, celní status zboží Společenství. Takové zboží pak již nepodléhá celnímu dohledu a lze s ním nakládat stejně jako se zbožím Společenství. Výjimkou je propuštění do volného oběhu s částečným nebo úplným osvobozením od dovozního cla z důvodu jeho použití ke zvláštním účelům, kdy toto zboží zůstává pod celním dohledem proto, aby bylo zajištěno, že zboží bude opravdu použito v souladu s podmínkami a nikoli k účelům jiným (čl. 82 CK odst. 1). Režim tranzitu může být vnitřní nebo vnější. Vnější tranzit umožňuje přepravu mezi dvěma místy v rámci celního území Společenství a dle čl. 91 odst. 1 písm. a) se využívá mimo jiné u zboží, které není zbožím Společenství, aniž by podléhalo dovozním clům a dalším poplatkům. Vnitřní tranzit umožňuje dle čl. 163 odst. 1 CK přepravu zboží Společenství mezi dvěma místy nacházejícími se na celním území Společenství přes území třetí země beze změny jeho celního statusu. Skutečnost, že zboží bude předloženo celnímu úřadu určení v nezměněném stavu a ve stanovené lhůtě, může být dle čl. 357 NK2454 zajištěna celními závěrami a u vnějšího tranzitu dle čl. 94 odst. 1 CK ve většině případů rovněž povinností složit jistotu k zajištění úhrady celního dluhu nebo jiných poplatků, které mohou ohledně zboží vzniknout. Režim uskladňování v celním skladu umožňuje dle čl. 98 odst. 1 CK skladovat v celním skladu zboží, které není zbožím Společenství, aniž by podléhalo dovoznímu clu nebo obchodně-politickým opatřením, nebo zboží Společenství, pro které zvláštní předpisy Společenství stanoví, že na ně v důsledku jeho uskladnění v celním skladu vztahují opatření obvykle uplatňovaná při vývozu zboží (např. právo na odpočet daně z přidané hodnoty). Celním skladem jsou zvláštní objekty schválené celními orgány a pod jejich dohledem. Dle čl. 99 CK mohou být veřejné i soukromé. Veřejným je 54
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 299.
39
takový celní sklad, kde může skladovat zboží jakákoli osoba. Soukromý sklad je vyhrazen k uskladňování zboží pouze jeho provozovateli, kterým může být pouze osoba usazená ve Společenství. Režim aktivního zušlechťovacího styku dle čl. 144 odst. 1 CK umožňuje, aby pro účely jedné nebo několika zušlechťovacích operací na celním území Společenství bylo použito zboží, které není zbožím Společenství a které má být vyvezeno zpět z celního území Společenství ve formě zušlechtěných výrobků, aniž by podléhalo dovoznímu clu a obchodně-politickým opatřením. Rovněž lze takovým operacím podrobit zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu s vrácením nebo prominutím dovozního cla, kterému jinak podléhá, za podmínky, že je následně z celního území Společenství vyvezeno ve formě zušlechtěných výrobků. Zušlechťovacími operacemi se dle čl. 144 odst. 2 písm. c) CK rozumí například opracování zboží, včetně jeho montáže, jeho sestavení, jeho zpracování nebo jeho oprava. Režim přepracování pod celním dohledem dle čl. 130 CK umožňuje podrobit zboží, které není zbožím Společenství, na jeho celním území takovým operacím, které změní vlastnosti nebo stav zboží, aniž by zároveň podléhalo dovoznímu clu nebo obchodně-politickým opatřením, a poté propustit do volného oběhu výrobky z těchto operací vzniklé (tzv. přepracované výrobky) s použitím pro ně platných dovozních cel. Tento režim se bude využívat zejména v případě, kdy na přepracované výrobky platí nižší celní sazba, než na zboží, ze kterého byly vyrobeny. Režim dočasného použití dle čl. 137 CK umožňuje, aby zboží, které není zbožím Společenství, bylo na celním území Společenství používáno s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla a obchodně-politických opatření, pokud bude vyvezeno zpět v nezměněném stavu. Zboží je v nezměněném stavu, i když došlo k běžnému snížení hodnoty způsobenému jeho použitím. Celní orgány stanoví lhůtu, během níž musí být vyvezeno zpět, příp. během níž mu musí být přiděleno jiné celně schválené určení. Lhůta je standardně určena na 24 měsíců, ale na žádost může být zkrácena nebo prodloužena (čl. 140 CK). Režim pasivního zušlechťovacího styku dle čl. 145 CK umožňuje, aby zboží Společenství bylo dočasně vyvezeno z celního území Společenství za účelem podrobení se zušlechťovacím operacím a výrobky díky nim vzniklé byly následně propuštěny do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od cla. Zušlechťovací operace
40
jsou definovány stejně jako u výše zmíněného režimu aktivního zušlechťovacího styku. Celní orgány stanoví lhůtu, ve které musí být zušlechtěné výrobky dovezeny zpět na celní území Společenství (čl. 149 odst. 1 CK). Je-li účelem zušlechťovací operace bezúplatná oprava dočasně vyváženého zboží, je toto zboží dle čl. 152 CK od dovozního cla úplně osvobozeno. Je-li oprava úplatná, bude opravené zboží dle čl. 153 CK osvobozeno od cla pouze částečně a za celní hodnotu pro vyměření cla se považuje částka zaplacená za opravu. Režim vývozu dle čl. 161 CK umožňuje, aby zboží Společenství opustilo celní území Společenství. Na takové zboží mohou být uplatněna obchodně-politická opatřeni nebo vývozní clo (celní kodex ho sice vybírat umožňuje, ale je to možnost pouze teoretická, protože celní sazebník žádné vývozní clo v současné době nestanovuje).
4.2.2 Ostatní celně schválená určení V této podkapitole budou charakterizovány ostatní druhy celně schváleného určení, kterými jsou umístění zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, zpětný vývoz zboží z celního území Společenství, zničení zboží a přenechání zboží ve prospěch státu. Svobodná pásma a svobodné sklady jsou dle čl. 166 CK části celního území nebo prostory umístěné na tomto území oddělené od ostatního celního území. Dle čl. 167 odst. 3 CK musí být ohrazeny a jejich obvod a vstupní a výstupní místa podléhají dohledu celních orgánů. Osoby a dopravní prostředky do nich vstupující mohou být dle čl. 168 odst. 2 a 3 CK podrobeny celní kontrole a přístup může být zcela odepřen v případě, že osoba neposkytuje veškeré nezbytné záruky dodržování ustanovení celního kodexu. Článek 166 CK stanoví, že pokud je do svobodného pásma nebo svobodného celního skladu umístěno zboží, které není zbožím Společenství, má se pro účely uplatňování dovozního cla a obchodně-politických opatření za to, že se nenachází na celním území Společenství, pokud nebylo propuštěno do volného oběhu ani jiného celního režimu, užito ani spotřebováno za podmínek jiných než stanovených celními předpisy. Z takového zboží se tedy nevybírá ani clo, ani daň z přidané hodnoty a považuje se za podmíněně osvobozené od spotřební daně. V případě zboží Společenství, u kterého tak stanoví zvláštní předpisy Společenství, se na něj vztahují v důsledku jeho umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu opatření, která
41
jsou obvykle spojena s vývozem zboží (lze na něj zejména uplatnit právo na odpočet daně z přidané hodnoty). Doba pobytu zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu není dle čl. 171 CK omezena. Ve svobodném pásmu a svobodném skladu je dle čl. 172 CK povolena jakákoli průmyslová nebo obchodní činnost, pokud je v souladu s podmínkami celního kodexu a byla předem oznámena celním orgánům, které ji v případě potřeby mohou omezit nebo zakázat. V ČR existuje celkem 10 svobodných pásem a skladů.55 Z výše uvedeného je zřejmé, že umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu má podobný význam jako režim uskladňování v celním skladu, přesto mezi nimi existují jisté rozdíly. Celní sklady například povoluje místně příslušný celní úřad podle místa, kde se celní sklad bude nacházet, kdežto svobodný sklad povoluje Generální ředitelství cel. Celní sklady také ve většině případů slouží ke klasickému skladování nebo udržovacím procedurám, rozsah činností, které v nich lze provádět je omezený a všechny tyto činnosti musí být povoleny celním orgánem. Rozdílný je i způsob, jakým je organizován vnitřní režim skladu, u celních skladů je v mezích podmínek povolení provozování skladu věcí provozovatele, fyzické kontroly provozu skladu jsou prováděny celním orgány spíše namátkově. U svobodných kladů a svobodných pásem může oproti tomu existovat i nepřetržitý dohled ze strany celních orgánů srovnatelný s režimem na celní státní hranici (kontroly vstupu a výstupu, prohlídky zboží a zavazadel apod.). Nejčastějším důvodem pro využití svobodného pásma nebo skladu může být například výhodná koupě většího množství zboží, které je zde následně umístěno a postupně vyskladňováno podle požadavků trhu, dovozy širokého sortimentu náhradních dílů, které jsou opět vyskladňovány postupně podle potřeby provádění oprav nebo využití pro umístění zboží Společenství od různých dodavatelů, které je ve svobodném pásmu nebo svobodné skladu postupně kompletováno a odesíláno zahraničnímu dodavateli. 56
55
Seznam existujících svobodných pásem a svobodných skladů v České republice. Celní správa České republiky [online]. 3. 3. 2010 [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celnirizeni/svobodna-pasma-a-sklady/Documents/CZ_FZ_v_CZ_3032010.pdf. 56 MATOUŠEK, Pavel. Souvislosti daňových a celních předpisů v rámci problematiky celních skladů a svobodných skladů při dovozu a vývozu zboží na úrovni Evropské unie a České republiky. Masarykova univerzita, Právnická fakulta [online]. 2007 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/Days-of-public-law/files/pdf/sprava-finance/Matousek.pdf.
42
Zbývající celně schválená určení, tedy zpětný vývoz zboží z celního území společenství, zničení zboží a přenechání zboží ve prospěch státu, jsou společně upravena v čl. 182 CK, který stanoví, že zboží, které není zbožím Společenství, lze vyvézt zpět z celního území Společenství, zničit nebo přenechat ve prospěch státu, pokud to vnitrostátní předpisy umožňují (v ČR upraveno v § 233 CelZ). Zničení zboží musí být celním orgánům předem oznámeno, a to dle čl. 842 NK2454 písemně, a bude probíhat pod jejich dohledem. Ze zničení zboží nebo jeho přenechání nesmí státu vzniknout žádné výlohy a odpadu a zbytkům, které při zničení zboží případně vzniknou, musí být přiděleno celně schválené určení stanovené pro zboží, které není zbožím Společenství. Těchto celně schválených určení bude využito zejména tehdy, pokud zboží nebude moci být přiděleno jiné celně schválené určení (např. kvůli jeho povaze, kvalitě, neschopnosti deklaranta zaplatit vyměřený celní dluh). Zničení zboží pod celním dohledem lze využít i tehdy, pokud při přepravě zboží dojde k jeho poničení, oprava není možná a náklady na odeslání zpět by byly větší než jeho cena.57
4.4 Celní dluh Vyměření celního dluhu je další fází celního řízení. Dle čl. 4 odst. 9 CK se celním dluhem rozumí povinnost osoby zaplatit dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo vývozní clo (celní dluh při vývozu), které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství. Osoba, která má povinnost celní dluh zaplatit, je dle čl. 4 odst. 12 CK dlužníkem. Pokud je za splnění celního dluhu odpovědno několik osob, považují se dle čl. 213 CK za společné a nerozdílné dlužníky. Celní dluh se nejčastěji skládá z těchto tří složek: -
clo
-
daň z přidané hodnoty
-
spotřební daň
Kromě nich může ovšem zahrnovat i složky další, a to clo vyrovnávací, clo antidumpingové, clo dodatečné, úroky z prodlení a úroky vyrovnávací.58 Vzhledem k šíři tohoto tématu se z uvedených složek celního dluhu budu v této kapitole zabývat pouze samotným clem. 57
MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 145. 58 Tamtéž, s. 242.
43
Celní dluh vzniká nejen v návaznosti na propuštění zboží do některého z celních režimů popsaných v kapitole 4.2.1, ale příčinou jeho vzniku může být i jednání protiprávní vyplývající z porušení celních právních předpisů nebo z porušení podmínek, za kterých bylo zboží propuštěno do konkrétního celního režimu. Jak bylo již uvedeno výše, vývozní clo se v EU v současnosti nevybírá, proto se důvodům jeho, za této situace pouze teoretického, vzniku nebudu v dalším textu věnovat a zmíněn bude jen vznik celního dluhu v případě dovozu. Dle čl. 201 CK celní dluh při dovozu vzniká okamžikem přijetí celního prohlášení při propuštění zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu, nebo propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla. Dlužníkem je v tomto případě deklarant a v případě nepřímého zastoupení osoba, jejímž jménem se celní prohlášení činí (za dlužníka může být v některých případech rovněž považována osoba, která vědomě poskytla nepravdivé údaje k sestavení celního prohlášení). Jako důsledek protiprávního jednání vzniká celní dluh při dovozu dle článků 202 až 205 CK zejména: -
protiprávním vstupem zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství nebo protiprávním přemístěním zboží ze svobodného pásma nebo skladu do jiné části celního území Společenství v okamžiku tohoto protiprávního vstupu nebo přemístění,
-
odnětím
zboží
podléhajícího
dovoznímu
clu
celnímu
dohledu
okamžikem, kdy je zboží odňato, -
nesplněním některé povinnosti vyplývající z dočasného uskladnění zboží podléhajícího dovoznímu clu okamžikem, kdy tato povinnost přestane být plněna,
-
nedodržením některé podmínky pro propuštění zboží do daného režimu nebo pro udělení snížené nebo nulové sazby dovozního cla z důvodu použití zboží ke zvláštním účelům okamžikem nedodržení této podmínky,
-
spotřebou nebo použitím zboží podléhajícího dovoznímu clu ve svobodném pásmu nebo skladu za jiných podmínek, než které jsou
44
stanoveny celními předpisy, v okamžiku spotřebování nebo prvého použití v rozporu se stanovenými podmínkami. Dlužníky jsou v těchto případech zejména osoby, které protiprávní jednání uskutečnily, a dále osoby, které se na tomto protiprávním jednání účastnily, pokud si jeho protiprávnosti byly vědomy nebo si jí vědomy být měly. Celní dluh zaniká dle čl. 233 CK zejména: -
zaplacením,
-
prominutím,
-
zrušením celního prohlášení, na základě kterého dluh vznikl,
-
zajištěním zboží celními orgány před jeho propuštěním a následně jeho zabavením nebo zničením,
-
zničením nebo přenecháním ve prospěch státu na žádost dovozce,
-
zničením nebo ztracením v důsledku povahy zboží nebo následkem nepředvídatelných okolností nebo vyšší moci.
K zajištění celního dluhu mohou celní orgány dle čl. 189 CK požadovat poskytnutí jistoty, kterou musí poskytnout dlužník nebo osoba, která by se jím mohla stát. Pokud je dlužníkem stát, jistota se nevyžaduje. Celní orgány rovněž nemusí požadovat poskytnutí jistoty, pokud má být zajištěna částka nepřesahující 500 EUR. Dle čl. 193 CK může být jistota poskytnuta buď složením hotovosti, nebo stanovením ručitele.
4.4.1 Celní hodnota Pro správné vyměření cla je rozhodující určení celní hodnoty zboží jako základu cla a zároveň sazby cla, o které bude pojednáno v následující podkapitole. Je třeba doplnit, že celní hodnota je základem cla pouze v případě valorických celních sazeb, pokud by se uplatňovaly sazby specifické, bylo by základem cla množství zboží vyjádřené ve fyzikálních jednotkách (kusech, metrech, litrech apod.).59
59
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 303.
45
Vzhledem k tomu, že v EU jsou uplatňovány ve většině případů sazby valorické, bude se následující výklad o určení základu cla týkat pouze celní hodnoty. Metody, jak stanovit celní hodnotu, byly do celního kodexu téměř doslova převzaty z Dohody o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu (dále také „Dohoda“), která u nás byla publikována jako Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a Protokolu k ní č. 120/1984 Sb. Jedná se o následujících šest metod: 1) metoda transakční hodnoty zboží dováženého (čl. 29 CK, článek 1 Dohody) 2) metoda transakční hodnoty zboží stejného (čl. 30 odst. 2 písm. a), CK, článek 2 Dohody) 3) metoda transakční hodnoty zboží podobného (čl. 30 odst. 2 písm. b), článek 3 Dohody) 4) metoda jednotkové ceny (čl. 30 odst. 2 písm. c), článek 5 Dohody) 5) metoda vypočítané hodnoty (čl. 30 odst. 2 písm. d), článek 6 Dohody) 6) metoda použití rozumných prostředků60, tzv. metoda poslední naděje61 (čl. 31 CK, článek 7 Dohody) Pravidla pořadí, v jakém se uvedené metody používají, jsou stanovena v čl. 30 odst. 1 CK (článek 4 Dohody). Platí, že základní metodou určování celní hodnoty je metoda transakční hodnoty dováženého zboží a teprve tehdy, pokud celní hodnotu nelze určit touto metodou, lze použít metody ostatní. Pořadí jejich použití je pevně stanoveno podle toho, jak jdou v čl. 30, odst. 2 CK za sebou, přičemž pořadí metod pod písmeny c) a d) lze na žádost deklaranta prohodit. Pokud nelze celní hodnotu určit ani tímto způsobem, použije se metoda poslední naděje upravená v čl. 31 CK. Metoda transakční hodnoty je upravena v čl. 29 odst. 1 CK, který stanoví, že celní hodnotou dováženého zboží je hodnota transakce, to je cena, která byla nebo měla být skutečně zaplacena. Podle odst. 3 písm. a) citovaného článku se cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené
60
SOVOVÁ, O., FIALA, Z. Základy finančního a daňového práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-223-3. s. 170. 61 BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 304.
46
zboží a musí zahrnovat veškeré platby, které kupující uskutečnil nebo má uskutečnit jako podmínku prodeje dováženého zboží. Článek 29 odst. CK je nutné aplikovat společně s články 31 a 32 CK a celní hodnotu podle něj určenou v souladu s těmito dalšími články případně korigovat o připočitatelné nebo naopak odpočitatelné položky. Připočíst je nutno například provize a odměny za zprostředkování hrazené kupujícím, ceny nádob a obalů, licenční poplatky nebo náklady na dopravu a pojištění dováženého zboží až na místo, kde vstupuje na celní území Společenství. Do celní hodnoty se naopak nezapočítávají náklady na dopravu zboží po jeho vstupu na celní území Společenství, náklady na instalaci, montáž nebo údržbu vynaložené na zboží po jeho dovozu, náklady spojené s právem reprodukovat dovážené zboží apod. Při metodě transakční hodnoty zboží stejného se určuje celní hodnota podle ceny zboží stejného, které bylo do Společenství vyváženo ve stejnou nebo přibližně stejnou dobu. Stejné zboží je takové, které je vyrobené ve stejné zemi a je stejné ve všech ohledech včetně fyzických znaků jakosti a vzhledu. Drobné rozdíly nevylučují, aby zboží bylo pro tyto účely považováno za stejné. Metoda transakční hodnoty zboží podobného vychází z ceny zboží vyrobeného v téže zemi a vyváženého do Společenství alespoň přibližně ve stejnou dobu, kdy se podobnost určuje podle podobných vlastností nebo materiálu, díky kterým může toto zboží plnit podobnou funkci a být komerčně zaměnitelné. Při posuzování je třeba vzít v úvahu i jakost zboží, jeho pověst nebo existenci ochranné známky. Při stanovení celní hodnoty metodou jednotkové ceny je východiskem cena, za kterou se stejné nebo podobné zboží prodává ve Společenství v největším úhrnném množství osobám, které nejsou ve spojení s prodávajícími.62 Při metodě vypočítané hodnoty se celní hodnota určí kalkulací výrobních nákladů, režijních výloh, zisku, nákladů dopravy, pojištění apod. Podmínkou použití této metody je předložení konkrétních podkladů pro tuto kalkulaci. Pokud nejsou poklady dostupné, nelze tuto metodu použít. V praxi se využívá velmi málo. V případě metody poslední naděje se využívá informací a zdrojů, které nebyly použity u předchozích metod, nejčastěji informace z ceníků, katalogů, burzy nebo ceny určené znalci. Zároveň je použití některých ukazatelů při tomto způsobu určení celní hodnoty celním kodexem předem vyloučeno, nelze využít například prodejní cenu zboží 62
Tamtéž, s. 303-304.
47
produkovaného ve Společenství, cenu zboží na domácím trhu v zemi vývozu nebo libovolné či fiktivní hodnoty. Prostředky použité k určení celní hodnoty touto metodou musí být slučitelné s obecnými ustanoveními a zásadami celního kodexu, Dohody a článku VII GATT. 63
4.4.2 Celní sazba Jak bylo zmíněno výše, ke správnému vyměření výše cla je třeba nejen určit celní hodnotu, ale také zboží správně zařadit pod Kombinovanou nomenklaturu (viz kapitola 3.2) a následně určit v celním sazebníku správnou celní sazbu. Postup zařazování zboží pod Kombinovanou nomenklaturu podléhá pevně stanoveným pravidlům obsaženým ve Všeobecných pravidlech pro interpretaci Harmonizovaného systému, která platí i pro Kombinovanou nomenklaturu EU a která jednoznačně určují, jak postupovat při zařazování zboží. Obecně je třeba vždy postupovat podle metody: třída – kapitola - nomenklaturní číslo (nomenklaturní položka) – nomenklaturní podpoložka. Jiný postup by mohl vést k mylnému zařazení zboží, příp. závěru, že zboží nelze zařadit nikam nebo naopak, že ho lze zařadit pod několik položek. Po zařazení pod nomenklaturní podpoložku je třeba se přesvědčit ve vysvětlivkách k Harmonizovanému systému a vysvětlivkách ke Kombinované nomenklatuře, zda zboží nepodléhá nějakým výjimkám a nemá jiné povinné zařazení. Správné zařazení zboží má přímý vliv na výběr celní sazby, což ovlivňuje výši vyměřeného cla.64 Pokud se týče způsobu stanovení celní sazby, lze v celním sazebníku, který tvoří část druhou Kombinované nomenklatury, najít jak sazby smluvní, tak sazby autonomní (všeobecné). Pokud se týče způsobu výpočtu cla, jsou používány celní sazby specifické, valorické i kombinované. Podle všeobecných pravidel, která jsou stanovena v hlavě I. části první Kombinované nomenklatury, jsou smluvní celní sazby uvedené ve sloupci 3 celního sazebníku a uplatní se na dovezené zboží pocházející ze zemí, které jsou smluvními stranami GATT 1994 nebo s nimiž Evropské společenství uzavřelo dohody obsahující ustanovení o vzájemném poskytování doložky nejvyšších výhod. Není-li stanoveno 63
MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 240-241. 64 Tamtéž, s. 277-282.
48
jinak, použijí se tyto smluvní celní sazby i pro jiné zboží, než výše zmíněné, dovezené z jakékoliv třetí země. Všeobecné celní sazby se použijí, pokud jsou nižší než smluvní celní sazby, a v takovém případě jsou uvedeny jako poznámka pod čarou. Celní sazba ovšem nemusí být zboží vždy přiřazena jen v závislosti na jeho nomenklaturním zařazení. Podle pravidel obsažených ve zvláštních ustanoveních hlavy II. oddílu D Kombinované nomenklatury lze v některých případech použít paušální celní sazbu ve výši 2,5 % bez ohledu na druh zboží. Uplatní se u zboží obsaženého v zásilkách zasílaných mezi soukromými osobami nebo obsaženého v osobních zavazadlech cestujících, pokud se jedná o dovoz zcela neobchodní povahy a hodnota zboží podléhajícího dovoznímu clu nepřesahuje 700 EUR na jednu zásilku nebo cestujícího. Výjimkou je situace, kdy zúčastněná osoba před uplatněním paušální sazby požádá o to, aby byla použita sazba určená dle sazebníku, což je výhodné v případech, kdy je paušální celní sazba vyšší. Dále se paušální sazba neuplatní v případě, kdy podle celního sazebníku se na zboží clo nevztahuje, a také v případě tabáku a vyrobených tabákových náhražek stanovených v kapitole 24 celního sazebníku, pokud jejich množství přesahuje množství, kdy jsou osvobozeny od cla dle nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla. Kromě toho jsou ve zvláštních ustanoveních KN stanovena zvláštní pravidla pro zboží, které podléhá buď osvobození od cla, resp. jsou u něj celní sazby pozastaveny, nebo se vůči němu uplatňuje zvýhodněné sazební zacházení na základě jeho zvláštního využití nebo na základě jeho povahy. Týká se to například zboží pro některé kategorie lodí, člunů a jiných plavidel a pro vrtné nebo těžební plošiny, dále civilních letadel a zboží pro použití v civilních letadlech, některých kategorií farmaceutických výrobků, obalů zboží propouštěného do volného oběhu nebo například zboží nezpůsobilého k požívání nebo osiva. Takové zboží může rovněž podléhat celní kontrole týkající se jeho použití podle článků 291 až 300 NK2454. Další speciální celní zacházení vyplývá z přílohy 7 k celnímu sazebníku, kde jsou stanoveny smluvní celní kvóty dohodnuté v rámci WTO na určité zboží, na které se do naplnění tam stanovené kvóty uplatňuje nižší celní sazba než je smluvní celní sazba. Výjimky, pokud se jedná o celní sazby, platí rovněž pro zboží, u kterého byly celní sazby pozastaveny jako důsledek využití systému autonomního dočasného
49
pozastavení (suspenze) všeobecných cel a autonomních celních kvót. Jedná se o opatření EU, které napomáhá zvýšení produktivity a konkurenceschopnosti unijního průmyslu tak, že umožňuje firmám z členských států EU podávat žádosti o autonomní snížení celních sazeb či stanovení celních kvót, pokud nejsou jimi používané produkty pro vlastní výrobu dostupné v rámci EU.65 Firmy předkládají žádosti prostřednictvím orgánů státní správy v dané členské zemi (v ČR prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Generálního ředitelství cel), přičemž to mohou být pouze firmy, které dovážený výrobek používají jako surovinu, polotovar nebo komponent pro vlastní výrobu, a pokud identické, ekvivalentní či substituující zboží není vyráběno v EU nebo ve třetí zemi s preferenčním celním zacházením při vstupu na EU trh. Pokud je žádost schválena, je celní sazba na dané zboží ve většině případů snížena na 0 % s dobou platnosti 5 let a možností prodloužení. České firmy v současné době využívají přibližně 100 z celkových 1500 celních suspenzí a kvót a jejich úspora na celních nákladech přesahuje 1,5 miliardy korun ročně.66 Konečně se pak sazeb v celním sazebníku se nepoužije také tehdy, jsou-li stanoveny zvláštní všeobecné celní sazby pro zboží pocházející z určitých zemí nebo jsou-li v souladu s dohodami používány preferenční celní sazby. Preferenční celní sazby mohou být stanoveny buď jednostranně, nebo na základě mezinárodní smlouvy.67 Toto celní zvýhodnění je poskytováno zejména rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím, zemím, se kterými členské státy EU pojí historické vazby (bývalé kolonie, závislá území), nebo zemím geograficky blízkým. 68 Správné stanovení celní sazby je bezprostředně závislé na určení původu zboží, tj. na tom, v jakém státě bylo předmětné zboží vyrobeno nebo získáno. Podle toho, zda
65
Právní základem je nařízení rady (EU) č. 1344/2011 ze dne 19. prosince 2011 o pozastavení všeobecných cel společného celního sazebníku pro určité zemědělské produkty, produkty rybolovu a průmyslové výrobky a o zrušení nařízení (ES) č. 1255/96. 66 Autonomní celní suspenze a celní kvóty. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 14. 2. 2012 [cit. 2012-06-04]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument10962.html. 67 Jednostranné celní preference jsou stanoveny zejména v nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, ve znění pozdějších předpisů; preferenční celní sazby vyplývající ze smluv se týkají zejména smluv o celních uniích a zónách volného obchodu (např. Dohoda o Evropském hospodářském prostoru mezi státy ES a ESVO nebo celní unie se San Marinem). 68 MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 334.
50
se má uplatnit preferenční nebo nepreferenční (podle celního sazebníku) sazba cla, se určuje preferenční či nepreferenční původ zboží. Pravidla pro určení nepreferenčního původu obsahují články 22 až 26 CK a články 35 až 65 NK2454. Zbožím zcela vyrobeným nebo získaným v určité zemi se podle nich rozumí zejména nerostné produkty vytěžené v této zemi, rostlinné produkty sklizené v této zemi, živá zvířata narozená a odchovaná v této zemi, produkty získané z živých zvířat chovaných v této zemi, produkty lovu a rybolovu v této zemi, produkty mořského rybolovu a jiné produkty vytěžené z moře mimo pobřežní vody určité země loděmi, které plují pod vlajkou této země, produkty získané z mořského dna nebo mořského podzemí, odpady a zbytky pocházející z výrobních operací v této zemi a zároveň zboží v jakémkoli výrobním stupni vyrobené nebo získané v této zemi výlučně z předcházejícího zboží nebo z jeho odvozených produktů. V případě, že se na výrobě zboží podílely dvě nebo více zemí, pochází ze země, kde došlo k poslednímu podstatnému hospodářsky zdůvodněnému zpracování nebo opracování. Pravidla pro určení preferenčního původu zboží jsou dle čl. 27 CK stanovena v dohodách, kterými jsou preferenční celní sazby zavedeny, a pro systém všeobecných celních preferencí pak v části I., hlavě IV., kapitole 2 NK2454.
4.4.3 Osvobození od cla Osvobození od cla je určitým pozitivně regulačním, případně motivujícím faktorem v oblasti dovozu zboží, jehož prostřednictvím je často zvýhodňován určitý společenský zájem.69 V případě, že je rozhodnuto o udělení celně schváleného určení, které by mohlo být spojeno se vznikem celního dluhu, musí celní orgány posoudit, zda se nejedná o zboží, na které je třeba uplatnit ustanovení celních předpisů o osvobození od dovozního cla. Pravidla pro osvobození jsou taxativně stanovena v celním kodexu a v nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů. V celním kodexu je osvobození od cla stanoveno v čl. 141 CK, podle kterého je od dovozního cla úplně osvobozeno zboží propouštěné do celního režimu dočasného 69
Tamtéž, s. 253.
51
použití při splnění podmínek stanovených v NK2454. Jedná se například o osobní předměty přiměřeně nezbytné pro pobyt nebo zboží ke sportovním účelům. Článek 145 CK umožňuje, aby v režimu pasivního zušlechťovacího styku byly zušlechtěné výrobky po návratu propuštěny do volného oběhu buď s úplným, nebo částečným osvobozením od cla. Dále je od dovozního cla osvobozeno zboží Společenství, které se po vývozu z celního území Společenství vrací ve tříleté lhůtě zpět (čl. 185 CK). Může se jednat o reklamované zboží, zboží pro sezónní zemědělské práce, zboží z výstav apod. Případy osvobození od cla najdeme i v § 237 až 237h CelZ. Vztahují se na zboží požívající ochrany podle mezinárodního práva, zboží dovážené osobami se sídlem nebo trvalým pobytem mimo území České republiky, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv, a zboží dovážené ozbrojenými silami, civilními složkami doprovázejícími ozbrojené síly a osobami závislými na příslušnících ozbrojených sil nebo civilní složky. Jak bylo zmíněno výše, osvobození od cla upravuje i nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 o systému Společenství pro osvobození od cla. Podle tohoto nařízení je od cla osvobozen osobní majetek fyzických osob dovážený při přenesení jejich obvyklého místa pobytu ze třetí země do Společenství, zboží dovážené při příležitosti sňatku, osobní majetek nabytý děděním, výbava, studijní potřeby a vybavení domácnosti žáků nebo studentů, zásilky zboží nepatrné hodnoty (nepřevyšující 150 EUR), zásilky zboží mezi soukromými osobami (do hodnoty 45 EUR), investiční majetek a ostatní zařízení dovážené při přemístění činnosti podniku ze třetí země do Společenství, zboží dovážené v osobních zavazadlech cestujících apod. 70
70
BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 309-310.
52
5. Celní správa Na celní správu lze nahlížet z úrovně unijní i národní. Z hlediska Evropské unie tvoří celní správu celní správy jednotlivých členských států, protože EU vlastními výkonnými celními orgány nedisponuje a na evropské úrovni existují pouze orgány, které zajišťují strategické cíle celní unie. Z hlediska národního se jedná o soustavu celních orgánů daného státu, v ČR je jí Celní správa České republiky, Hlavním evropským iniciativním orgánem v oblasti celní politiky je Evropská komise, která předkládá Radě návrhy na konkrétní opatření. Zejména uzavírá obchodní dohody, na základě pověření Rady liberalizuje obchod vůči třetím zemím, iniciuje zahájení protidumpingových řízení nebo rozhoduje o suspenzích cel a kvót. V rámci Evropské komise je zřízeno Generální ředitelství pro daně a celní unii Directorate General for Taxation and Customs Union (DG TAXUD). DG TAXUD je členěn na pět ředitelství označených písmeny A až E a 20 jednotlivých referátů. Mezi jeho úkoly patří zejména zajišťování koordinace při ochraně vnější hranice, jednotného provádění
řízení
v oblastech
celní
hodnoty
zboží,
sazebníku
a
původu,
zprostředkovávání vzájemné spolupráce celních správ členských zemí, zastřešování boje proti celním a daňovým podvodům a v neposlední řadě tvorba a výklad celních právních předpisů. Přes existenci celní unie není činnost celních orgánů v EU zanedbatelná, a to především díky ohromnému objemu zboží, které se do EU dováží. Celní správou EU projde cca 20 % celosvětového dovozu – téměř 2 miliardy tun zboží ročně, na které se zpracuje více než 100 milionů celních prohlášení.71
5.1 Organizace Celní správy České republiky V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie prošla Celní správa České republiky (dále také „celní správa“) zásadní změnou, která se týkala jak její organizační struktury, tak rozsahu její věcné působnosti. S přijetím zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZCS“), přestalo být Generální ředitelství cel součástí
71
Cla. Volný obchod v Evropě. Přehled. Evropská unie [online]. [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://europa.eu/pol/cust/index_cs.htm.
53
Ministerstva financí, ale stalo se účetní jednotkou a samostatným správním úřadem s celostátní územní působností, počet celních úřadů byl snížen z 91 na 44, deset celních úřadů bylo nově zřízeno a dosavadním osmi celním ředitelstvím byla nově vymezena územní působnost. Dnes tedy tvoří třístupňovou soustavu celních orgánů Generální ředitelství cel, osm celních ředitelství a 54 celních úřadů. Celní správa je bezpečnostním sborem
a
její
činnost
zapadá
do
systému
celního
dohledu
nad
zbožím
v rámci jednotného celního území Evropské unie. Při realizaci tohoto dohledu je postupováno podle celních předpisů Společenství, způsob organizace celních orgánů je ovšem nadále věcí legislativy členských států.72 Generální ředitelství cel je podřízeno Ministerstvu financí. V jeho čele stojí generální ředitel, kterého ustanovuje a odvolává ministr financí. Generální ředitelství řídí celní ředitelství a v případech celostátního a mezinárodního významu i celní úřady a přezkoumává rozhodnutí vydaná celními ředitelstvími. Kromě toho se dle § 3 ZCS také podílí na přípravě návrhů právních předpisů v oblasti celnictví, rozhoduje o zřízení svobodného pásma nebo svobodného skladu, zabezpečuje sběr a zpracování údajů o zboží, kterému bylo přiděleno celně schválené určení, rozhoduje o udělení povolení být ručitelem a vydávat celní doklady a doklady o ručení podle mezinárodní smlouvy, plní funkci národní koordinační jednotky pro vzájemnou pomoc a spolupráci se státními orgány jiných států a mezinárodními organizacemi v celních věcech apod. Celní ředitelství řídí ředitel celního ředitelství, kterého ustanovuje a odvolává generální ředitel. Dle § 4 ZCS celní ředitelství řídí celní úřady ve svém územním obvodu, s výjimkou případů, kdy je řídí Generální ředitelství cel, a přezkoumává jejich rozhodnutí. Kromě toho vykonává i další činnost, např. vydává na základě žádosti závazné informace o původu zboží (v současné době provádí CŘ Praha), vyřizuje žádostí o přijetí opatření k ochraně práv duševního vlastnictví (v současné době provádí CŘ Hradec Králové) nebo pátrá po zboží uniklém nebo odňatém dohledu celních orgánů a zjišťuje osoby, které zboží tomuto dohledu odňaly, tohoto odnětí se zúčastnily anebo toto zboží získaly. Celní úřad řídí ředitel celního úřadu, kterého ustanovuje a odvolává generální ředitel na návrh ředitele příslušného celního ředitelství. Celní úřad provádí zejména dohled a kontrolu, rozhoduje o přidělení celně schváleného určení, rozhoduje 72
Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
54
o podmínkách dočasného uskladnění zboží a schvaluje dočasný sklad, rozhoduje o udělení povolení provozovat celní sklad, rozhoduje o určení celní hodnoty, provádí řízení o celních přestupcích a celních deliktech nebo rozhoduje o zničení a znehodnocení zboží, které by mohlo ohrozit život nebo zdraví osob. Pokud se týče budoucí organizace celní správy, jak již bylo uvedeno v kapitole 3.3, ode dne 1. ledna 2013 bude zákon č. 185/2004 nahrazen novým zákonem č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, který provádí významnou reorganizaci celní správy, vypouští její střední článek, kterým bylo doposud celní ředitelství, a zakotvuje její dvoustupňové řízení. Nově tak budou soustavu orgánů celní správy tvořit Generální ředitelství cel a 15 celních úřadů, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu. Celní úřady se budou krýt s územními obvody 14 vyšších územních samosprávných celků, budou tedy vykonávat působnost na území vyššího územního samosprávného celku, jehož název bude součástí názvu celního úřadu; výjimkou bude Celní úřad Praha Ruzyně, jehož vytvoření bylo navrženo vzhledem ke specifické kompetenci spočívající v dohledu na nejdůležitější vnější hranici Evropské unie na území ČR a rozsahu činností. Celní úřad bude vykonávat veškeré činnosti, které do přechodu na dvoustupňovou strukturu řízení vykonává stávající celní úřad, a zároveň bude vykonávat i některé činnosti stávajícího celního ředitelství, zejména ty, které nesouvisející s řídícími a podpůrnými procesy. Výkon celní správy na svém území bude zajišťovat pomocí zřizování územních pracovišť (poboček), jejichž organizační struktura nebude předem pevně definována, ale bude vždy přizpůsobena v návaznosti na kompetence, které bude třeba v působnosti dané pobočky poskytovat. Rozsah na pobočce vykonávaných činností se může pohybovat v rozmezí kompetencí, které v současné době vykonávají stávající celní úřady, až po variantu, kdy pobočka bude mít pouze roli podatelny, která bude od subjektů přebírat příslušné dokumenty a bude případně schopna poskytnout základní informace.73 Úkoly celní správy plní celníci vykonávající v celní správě službu podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a občanští zaměstnanci, jejichž pracovně právní vztahy se řídí zákoníkem práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Vzhled služebních stejnokrojů upravuje vyhláška č. 179/2011 o způsobu vnějšího označení a odznacích Celní správy České republiky, vzorech 73
Důvodová zpráva k zákonu č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky.
55
služebních stejnokrojů a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel Celní správy České republiky. Ve znaku celní správy najdeme atributy boha Merkura, kterými jsou okřídlené topánky a hůl obtočená dvěma hady. Hlava Merkura je vyobrazena i na pamětních medailích podle směrnice Spolku celníků ČR, kterou se stanoví druh a způsob udělování pamětních medailí. Bůh Merkur je podle římské mytologie bohem zdárného obchodu a poslem bohů.
5.2 Kompetence Celní správy České republiky Jak již bylo zmíněno výše, vstupem do EU se podstatně změnil i rozsah věcné působnosti celní správy. Vzhledem k tomu, že se ČR nachází uvnitř celního území EU a tím pádem žádným úsekem své státní hranice nesousedí s nečlenským státem, bylo provádění kontrol na státních hranicích, dosavadní hlavní náplň činnosti celní správy, ode dne 1. května 2004 zrušeno. Přesto ale tento tradiční úkol z její působnosti zcela nezmizel, protože na území ČR stále zůstávají místa, které lze funkčně považovat za hraniční přechody EU do zahraničí, tedy mimo její celní území. Jedná se o mezinárodní letiště, kde je stále třeba zajistit celní odbavení jako na každé jiné hranici se zahraničím, a také o vyclívací poštu, která má u poštovních zásilek z a do zahraničí charakter hraničního přechodu. Na území ČR jsou rovněž přepravovány zásilky zboží v režimu tranzit, které jsou pod celní kontrolou a jsou vyclívány až v ČR. Zboží ve vývozu, až na výjimky, musí být celně projednáno u vnitrozemského celního úřadu, pokud tedy vývoz začíná svůj transport v ČR, musí být v ČR i celně odbaven. Pod kontrolou celních orgánů jsou i hranice svobodných pásem a svobodných skladů.74 Činnost celních orgánů spočívá také v následné kontrole zboží po propuštění do celního režimu a v pátrání po zboží celnímu dohledu uniklému. I tak ale nelze přehlédnout, že celkový objem činnosti týkající se správy a výběru cel se v současné době stále více zmenšuje, a to zejména díky činnosti významných mezinárodních organizací typu WTO, které mají za cíl liberalizaci celosvětového obchodu a odstranění jeho tarifních i netarifních překážek. Celní orgány proto do své působnosti postupně získávají i řadu dalších „necelních“ záležitostí. Nejinak je tomu i u Celní správy České republiky. Její kompetence je kromě ZCS zakotvena ve zhruba 74
MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-807357-263-1. s. 12.
56
150 dalších zákonech (např. zákon o spotřebních daních, zákon o lihu, zákon o povinném značení lihu, zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného
vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, zákon o zaměstnanosti, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o integrovaném záchranném systému).
Základním úkolem Celní správy ČR je správa cel zahrnující jejich vyměřování, evidenci, vybírání a vymáhání při dovozu zboží ze třetích zemí, zajištění jejich řádného odvodu do unijního rozpočtu a kontrola a dohled nad dováženým, vyváženým a tranzitujícím zbožím. Rovněž má na starost i sběr, zpracování a kontrolu údajů o obchodu se zbožím mezi členskými státy EU (statistika Intrastat). Pokud se týče daně z přidané hodnoty, je celní úřad správcem daně tehdy, pokud je dovozcem osoba, která není plátcem DPH. V těchto případech celní úřad DPH vyměří a neplátce DPH daň hradí na účet celní správy. Pokud je dovozcem plátce DPH, je správcem daně příslušný finanční úřad a plátce DPH odvod DPH provede v rámci svého daňového přiznání.75 Orgány Celní správy ČR mají také postavení policejního orgánu, tedy orgánu činného v trestním řízení, a to v případě, že se trestní řízení týká vybraných trestných činů v oblasti cel, daní, podloudnictví s omamnými látkami, v oblasti porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, zahraničního obchodu s vojenským
materiálem,
neoprávněného
nakládání
s
nebezpečnými
odpady,
zakázanými bojovými prostředky a radioaktivním materiálem, s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, a v neposlední řadě porušování autorského práva, průmyslových práv a práv k ochranné známce. Celní správa je dále jediným správcem spotřebních daní. Vyměřuje a vybírá spotřební daň z výrobků jí podléhajících bez ohledu na skutečnost, zda jsou předmětem dovozu nebo vývozu v rámci obchodu se zeměmi mimo EU nebo v rámci obchodu s členskými státy EU, nebo jsou předmětem tuzemské výroby nebo spotřeby. Součástí obecné
správy
spotřebních
daní
je
také
dozor
nad
dodržováním
předpisů o nakládání s vybranými výrobky při jejich výrobě, skladování a dopravě. Významným úkolem je vykonávání tzv. dělené správy – tedy vybírání a vymáhání peněžitých plnění, která vznikla bez vydání správního aktu ze zákona, nebo která byla 75
Tamtéž, s. 243.
57
uložena jinými správními úřady v řízení podle správního řádu, a která jsou příjmem státního rozpočtu, státních fondů nebo rozpočtů územních samosprávných celků. Celní správě byly také svěřeny kontrolní funkce v oblasti nákladní silniční dopravy, jako je např. vážení nákladních vozidel, dodržování povinných přestávek řidičů, platba elektronického mýtného nebo splnění podmínek pro přepravu nebezpečných nákladů. Celní správa je zařazena do Integrovaného záchranného systému státu jako složka spolupůsobící s ostatními bezpečnostními a záchrannými sbory při mimořádných a krizových situacích.76 Ode dne 1. ledna 2008 je celní správa správcem ekologických daní, tedy daně z pevných paliv, daně ze zemního plynu a daně z elektřiny. Má kompetence v oblasti povinného značení lihu, kde vykonává mimo jiné kontrolu označení spotřebitelských balení lihu a distribuci kontrolních pásek. Vykonává kontroly zaměstnávání cizinců, tj. zda cizinec vykonává práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání. Celní správa kontroluje také provádění společné zemědělské politiky EU a aplikaci veterinárních, rostlinolékařských a dalších právních předpisů upravujících zákazy a omezení při dovozu, vývozu a tranzitu zboží a při uvádění zboží na trh. Je pověřena i kontrolou v oblastech zahraničního obchodu s vojenským materiálem, vnitrostátní i přeshraniční přepravy odpadů nebo obchodu s chráněnými druhy fauny a flóry. V neposlední řadě má celní správa významné kompetence v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví a autorských práv, kde plní celý komplex kontrolních činností v oblasti dovozu, vývozu a nakládání se zbožím, jehož výrobou nebo úpravou byla porušena práva k duševnímu vlastnictví nebo autorská práva.77 Jak je z výše uvedeného zřejmé, úloha celních orgánů se v posledních letech posouvá od výběru cel směrem ke kontrolním a dozorovým činnostem v mnoha různých oblastech, které se vztahují k bezpečnosti státu, k boji proti padělanému zboží, ke
76
Povinně zveřejňované informace dle zákona č.106/1999 Sb. Celní správa České republiky [online]. [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/o-nas/informace-dle-zak-c1061999sb/Stranky/povinne-zverejnovane-informace-dle-zakona-c1061999-sb.aspx. 77 Důvodová zpráva k zákonu č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky.
58
kontrole dodržování hygienických, pracovních a zdravotních předpisů, opatření na ochranu spotřebitele a životního prostředí a také směrem k výběru různých typů daní.
59
Závěr Cílem této diplomové práce je vymezit pojem cla, popsat a rozebrat aktuální právní úpravu cla v České republice a Evropské unii, vysvětlit proces vyměřování celního dluhu a odpovědět na otázku, jaký význam vlastně clo a celní orgány v dnešní době mají. V první kapitole jsem vymezila pojem cla, jeho charakteristiku, funkce a druhy. Ačkoli vstupem do Evropské unie se v České republice značně omezil význam tradiční fiskální funkce cla, které nadále představuje jen malou část státního rozpočtu, na úrovni Evropské unie tomu tak rozhodně není a clo je rozpočtovou složkou poměrně podstatnou, stabilně tvoří kolem 12 % unijních příjmů. Druhá kapitola byla věnována historii cla a stručnému historickému průřezu vývoje tohoto institutu na území současné České republiky, který ukázal, že výběr cla a celní správa byla až do nástupu komunistické diktatury v roce 1948 vždy velmi významným nástrojem státní politiky. Ve třetí kapitole jsem provedla výčet stěžejních pramenů celního práva. Vzhledem k tomu, že na unijní úrovni se jedná o v podstatě komplexní úpravu celé celní problematiky, národní právní předpisy plní v této oblasti nadále jen velmi okrajovou roli a je jim přenechána pouze úprava organizace celních orgánů, administrativního zajištění výběru cla a řešení porušení právních předpisů. Ačkoli měl v roce 2013 nabýt použitelnosti nový celní kodex Společenství, ukázalo se, že tento termín není možné dodržet.
V současné
době prochází
evropským
legislativním
procesem
jeho
přepracované znění a jeho použitelnost bude pravděpodobně odložena do roku 2020. V této části práce byly zmíněny rovněž nejdůležitější mezinárodní organizace a smlouvy, které mají za cíl zejména liberalizaci celosvětového obchodu a odstranění jeho tarifních i netarifních překážek. Čtvrtá kapitola této práce byla zaměřena na vysvětlení významu základních celněprávních pojmů, na úkoly celních orgánů při dovozu zboží ze třetích zemí, na jednotlivá celně schválená určení, která mohou být zboží přidělena, a na postup při vyměření celního dluhu. Vyměření cla je poměrně složitým procesem, který nespočívá v pouhém automatizovaném podřazení zboží pod příslušnou položku celního sazebníku, ale vyžaduje použití mnoha dalších právních předpisů a mezinárodních smluv, které se
60
vztahují na záležitosti celních sazeb, obchodních opatření a způsobu určení původu zboží. Budoucnost celního řízení leží bezesporu v jeho plné elektronizaci a prosazení zcela bezpapírového celního prostředí, kterého je v České republice již téměř kompletně dosaženo. V páté kapitole jsem ve stručnosti popsala organizaci Celní správy České republiky a její kompetence. Vstup do Evropské unie měl do oblasti působnosti celní správy zásadní dopad - z orgánu, který se do té doby zabýval převážně výběrem cel a plnil tak zejména fiskální funkci, se transformovala v orgán s velmi širokými kontrolními a dozorovými pravomocemi v nejrůznějších oblastech. Dá se konstatovat, že výběr cel je pro celní správu v dnešní době již jen okrajovým úkolem a hlavní náplň její činnosti spočívá zejména v ochraně veřejné bezpečnosti, zdraví obyvatelstva před výrobky a materiály nesplňujícími potřebné hygienické, potravinářské a technologické normy, v ochraně duševního vlastnictví a ochraně životního prostředí. Rovněž má čím dál tím významnější úlohu v oblasti správy daní, fiskální funkce celní správy tedy nadále trvá, jen ji plní jinými prostředky. Koneckonců i její na první pohled kontrolní úkoly mají ve značné míře fiskální užitek, na jedné straně jsou v jejich rámci ukládány peněžní pokuty, na druhé straně jsou dopady do veřejných rozpočtů nepřímé a spočívají například v zamezování daňových ztrát prodejem padělků, jejichž cena je mnohem nižší než cena originálů a tím pádem je nižší i cena z nich vybraných daní. Pokud se týče organizace Celní správy, dnem 1. ledna 2013 dojde k výrazné přeměně její organizační struktury zavedením dvoustupňového řízení. Jak je zřejmé, odpověď na otázku položenou v úvodu této práce je jednoznačná. Bez ohledu na snahy o liberalizaci světového obchodu a snahu o zrušení veškerých tarifních zatížení mezi jednotlivými státy, plní clo stále významnou funkci, která sice nemusí být vždy jednoznačně fiskální, ale ochranná je zcela výrazně, což se projevuje hlavně využíváním antidumpingových a antisubvenčních cel a celních kvót. Ochrana vlastního trhu a životních podmínek a zájmů obyvatel je státům ještě stále přednější. V případě, že by stát dovozy zboží nijak nereguloval, mohlo by to ve svém důsledku vést ke zhroucení celých odvětví domácí ekonomiky, následně nesoběstačnosti státu a zprostředkovaně jeho závislosti na státech jiných. Tato protekcionistická tendence je zřetelná hlavně u zemědělské politiky, kde bez ohledu na snahu pomoci rozvojovým zemím nelze obchod s nimi zcela celně uvolnit.
61
Stejně tak se domnívám, že v budoucnu zůstane zachována i funkce celní správy jakožto dozorového orgánu nad zbožím dováženým ze třetích zemí. Dokud totiž nedojde k celosvětové unifikaci všech myslitelných norem vztahujících se na výrobky, aby měly zaručeny vždy stejnou kvalitu, bezpečnost a nezávadnost, k dosažení naprosto stejného technologického pokroku a životní úrovně a vymizení nepřátelství na mezinárodní úrovni vyplývajícího z rozdílných politických a náboženských režimů, do té doby bude třeba, aby bylo zboží překračující hranice celního území kontrolováno.
62
Seznam zkratek CelZ
-
zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů
CK
-
nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů
ČR
-
Česká republika
DPH
-
daň z přidané hodnoty
ESVO
-
Evropské sdružení volného obchodu
EU
-
Evropská unie
GATT
-
Všeobecná dohoda o clech a obchodu
HND
-
hrubý národní důchod
HS
-
Harmonizovaný systém
KN
-
Kombinovaná nomenklatura
MCK
-
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), ve znění pozdějších předpisů
NK2454
-
nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů
NK2658
-
nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění pozdějších předpisů
SFEU
-
Smlouva o fungování Evropské unie
WCO
-
Světová celní organizace
WTO
-
Světová obchodní organizace
ZCS
-
zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů
63
Seznam pramenů Knižní publikace BAKEŠ, M. Teoretické otázky finančního práva. Praha: Univerzita Karlova, 1979. BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ, M., KOTÁB, P., MARKOVÁ, H. a kol. Finanční právo. 5. upravené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. HENDRYCH, D., BĚLINA M., FIALA J., ŠÁMAL P., ŠTENGLOVÁ I., ŠTURMA P. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1459 s. ISBN 97880-7400-059-1. KLABOUCHOVÁ, I. Clo a původ zboží. 2. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 1999. ISBN 80-85967-89-8. MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. 1. vydání. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-716-98911. MATOUŠEK, P., SABELOVÁ, L. Clo. 1. vyd. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1. RADVAN, M., MRKÝVKA, P., PAŘÍZKOVÁ, I., ŠRAMKOVÁ, D. Finanční právo a finanční správa - berní právo. 1. vydání. Brno: Doplněk, 2008. ISBN 978-80-7239230-8. SOVOVÁ, O., FIALA, Z. Základy finančního a daňového práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-223-3. SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-334-9. TICHÝ, L, ARNOLD, R, SVOBODA, P, ZEMÁNEK, J, KRÁL, J. Evropské právo. 2. vyd. Praha: Beck, 2004, 869 s. ISBN 80-7179-449-X. TÝČ, V. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Leges, 2010. ISBN 978-80-87212-60-8.
64
Právní předpisy Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/1927 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 36/1953 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 44/1974 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), ve znění pozdějších předpisů Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 512/2011 ze dne 11. května 2011, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 732/2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 471/2009 ze dne 6. května 2009 o statistice Společenství týkající se zahraničního obchodu se třetími zeměmi a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1172/95 (Text s významem pro EHP) Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů
65
Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Komise (EU) č. 1006/2011 ze dne 27. září 2011, kterým se mění příloha I nařízení č. 2658/87 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 179/2011 o způsobu vnějšího označení a odznacích Celní správy České republiky, vzorech služebních stejnokrojů a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel Celní správy České republiky Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 160/1988 o Mezinárodní úmluvě o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolu o její změně Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o provádění článku VII Všeobecné dohody o clech a obchodu a Protokolu k ní č. 120/1984 Sb.
Judikatura Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2011, čj. 1 Afs 101/2010 - 83 publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 9/2011, www.nssoud.cz. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2006, čj. 5 Afs 46/2006 – 63, www.nssoud.cz. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. května 2010, čj. 5 Afs 83/2009 – 123, www.nssoud.cz. Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12. prosince 1972, International Fruit Company, 21-24/72. Nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2007 sp. zn. I. ÚS 643/06.
66
Internetové zdroje Autonomní celní suspenze a celní kvóty. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 14. 2. 2012 [cit. 2012-06-04]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument10962.html. Historie celnictví v Čechách, Moravě a Slezsku. Celní správa České republiky [online]. 2007 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: www.celnisprava.cz/cz/onas/Documents/historie.ppt. Cla. Volný obchod v Evropě. Přehled. Evropská unie [online]. [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://europa.eu/pol/cust/index_cs.htm. ČR a rozpočet EU. Euroskop [online]. [cit. z: http://www.euroskop.cz/8922/sekce/cr-a-rozpocet-eu/.
2012-05-30].
Dostupné
Detailed data 2000-2010. European Commission: Financial Programming and Budget. Documents 2010. 3. Accounting for the budget. Financial report. Detailed data 20002010 [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/library/biblio/publications/2010/fin_report/fin_report_10_ data_en.pdf. EU budget 2010: Financial Report EU. European Commission: Financial Programming and Budget. Documents 2010. 3. Accounting for the budget. Financial report. Financial report for financial year 2010 [online]. [cit. 2012-05-15]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/library/biblio/publications/2010/fin_report/fin_report_10_e n.pdf. EUR-Lex [online]. [cit. 2012-05-27]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm. HÁJÍČEK, Tomáš. Celní řízení. Daňaři online [online]. [cit. 2012-06-04]. Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d10299v13207-celni-rizeni-1-cast/. Informace o činnosti daňové a celní správy České republiky za rok 2010. In: Celní správa České Republiky [online]. květen 2011 [cit. 2012-06-05]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/statistiky/Vron%20zprvy/Informace%20o%20v%C3% BDsledc%C3%ADch%20%C4%8Dinnosti%20Celn%C3%AD%20spr%C3%A1vy%20 %C4%8CR%20za%20rok%202010.pdf. Jedno inkasní místo. Ministerstvo financí České republiky [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dc_jim.html.
67
MATOUŠEK, Pavel. Souvislosti daňových a celních předpisů v rámci problematiky celních skladů a svobodných skladů při dovozu a vývozu zboží na úrovni Evropské unie a České republiky. Masarykova univerzita, Právnická fakulta [online]. 2007 [cit. 201206-05]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/Days-of-publiclaw/files/pdf/sprava-finance/Matousek.pdf. Ministerstvo zahraničních z: http://www.mzv.cz.
věcí
ČR
[online].
[cit.
2012-05-29].
Dostupné
Návrh státního závěrečného účtu ČR za rok 2010. G. Tabulková část k návrhu státního závěrečného účtu ČR. MFČR [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/ SZU_2010_G.pdf. Povinně zveřejňované informace dle zákona č.106/1999 Sb. Celní správa České republiky [online]. [cit. 2012-06-06]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/onas/informace-dle-zak-c-1061999sb/Stranky/povinne-zverejnovane-informace-dlezakona-c1061999-sb.aspx. Realizujete-Dovoz?. Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2012-06-07]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/crplzen/aktuality/Documents/INFO_letak_sp usteni_AIS_2010-11-01.pdf. Seznam existujících svobodných pásem a svobodných skladů v České republice. Celní správa České republiky [online]. 3. 3. 2010 [cit. 2012-06-03]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-rizeni/svobodna-pasma-asklady/Documents/CZ_FZ_v_CZ_3032010.pdf. Souhrnná čistá pozice ČR ve vztahu k rozpočtu EU: 2004 - 31. 12. 2011 (tabulky). MFČR [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/ eu_cista_pozice_cr_67517.html. The World Customs Organization. Focus on the review of the Harmonized System [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/files/ 1.%20Public%20files/PDFandDocuments/HarmonizedSystem/HS_en_article_2011.pdf. The World Customs Organization. List of countries, territories, customs or economic unions applying the HS [online]. [cit. 2012-05-31]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/files/1.%20Public%20files/PDFandDocuments/Harmonized System/HS%20Overview/Countries_applying_HS_EN_20120517rev.pdf.
68
Úřední věstník EU, C 332/1, 14. 11. 2011. Roční účetní závěrka Evropské unie za rok 2010 [online]. [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2011:332:0001:0133:CS:PDF. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Merkur (mytologie) [online]. 2012 [cit. 2012-0522]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Merkur_%28mytologie%29 &oldid=8410976. Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Raffelstettenský celní řád [online]. 2010 [cit. 201205-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Raffelstettensk%C3%BD_celn%C3%AD_ %C5%99%C3%A1d&oldid=5630439. World Customs Organization z: http://www.wcoomd.org.
[online].
[cit.
2012-05-28].
Dostupné
Další zdroje Důvodová zpráva k zákonu č. 187/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů Důvodová zpráva k zákonu č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky Směrnice Spolku celníků ČR, kterou se stanoví druh a způsob udělování pamětních medailí Rozhodnutí Rady ze dne 25. června 2007 o prozatímním výkonu práv a povinností, které jsou obdobné právům a povinnostem vyplývajícím z členství, Evropským společenstvím ve Světové celní organizaci (2007/668/ES), které bylo přijato na základě návrhu rozhodnutí Rady o přistoupení Evropských společenství ke Světové celní organizaci a o výkonu práv a povinností vyplývajících z prozatímního členství KOM(2007) 252 v konečném znění Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vydává celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex) ze dne 30. 11. 2005 KOM(2005) 608 v konečném znění Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví celní kodex Unie (Přepracované znění) ze dne 20. 2. 2012 COM(2012) 64 final
69
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb. o tom, že dne 15. dubna 1994 byla v Marrakeši sjednána a jménem České republiky podepsána Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace
70
Seznam grafů a tabulek Graf č. 1: České odvody cel do rozpočtu EU v letech 2004-2010 (v mil. EUR) ............ 6 Graf č. 2: Příjmy rozpočtu Evropské unie za rok 2010 (v %) ......................................... 7 Graf č. 3: Skladba rozpočtu EU v letech 2000-2010 (v mil. EUR) ................................. 8 Tabulka č. 1: Porovnání třídění zboží podle KN a Harmonizovaného systému ........... 25 Tabulka č. 2: Podíl elektronicky podaných celních prohlášení na celkovém počtu podaných celních prohlášení v letech 2006 - 2010 ......................................................... 38
71
Abstrakt Cílem této diplomové práce je vymezit pojem cla, popsat a rozebrat aktuální právní úpravu cla v České republice a Evropské unii, vysvětlit proces vyměřování celního dluhu a odpovědět na otázku, jaký význam vlastně clo a celní orgány v dnešní době mají. Práce je členěna do pěti kapitol. První kapitola je rozdělena do tří podkapitol, které se z teoretického pohledu věnují charakteristice a definici pojmu cla, jeho funkcím a druhům. Druhá kapitola se zabývá historií cla a přináší stručný popis jeho vývoje na území současné České republiky. Je rozčleněna na dvě podkapitoly, první se věnuje vývoji cla do vzniku Československa, druhá pak jeho vývoji do vzniku samostatné České republiky. Třetí kapitola se zaměřuje na aktuální právní úpravu cla a zmiňuje rovněž některé právní předpisy, které se stanou účinnými v budoucnu. Je členěna do tří podkapitol. První podkapitola se věnuje pramenům celního práva na mezinárodní úrovni a mezinárodním organizacím, na jejichž půdě jsou tvořeny. Druhá představuje platné právní předpisy Evropské unie, třetí se pak soustřeďuje na právní předpisy platné v České republice. Čtvrtá kapitola této práce se soustředí na proces celního řízení a je rozdělena do tří podkapitol. První podkapitola obsahuje charakteristiku základních pojmů používaných v platné právní úpravě cla. Druhá podkapitola popisuje celně schválená určení, tedy způsoby jak v celním řízení naložit se zbožím. Třetí podkapitola se zabývá postupem při vyměření celního dluhu, který zahrnuje určení celní hodnoty, celní sazby a původu zboží. Rovněž jsou v této podkapitole popsány případy osvobození od dovozního cla. Pátá kapitola se skládá ze dvou podkapitol a je věnována Celní správě České republiky. První podkapitola se zabývá organizací celní správy, ve druhé kapitole jsou popsány její nejvýznamnější kompetence.
72
Abstract Legal aspects of customs duty The aim of my diploma thesis is to define the concept of customs duty, describe and analyze the current legal regulation of customs duty in the Czech Republic and European Union, to explain the process of determining the customs debt and to answer the question if customs duties and customs authorities are important today or not. The thesis is divided into five chapters. The first chapter is divided into three subchapters, which are focused on the characteristics and definition of custom duty, its functions and its types from a theoretical perspective. The second chapter deals with the history of customs duty and presents a brief description of its development in the present Czech Republic. It is divided into two subchapters; the first is dedicated to the development of customs duty until the establishment of Czechoslovakia, the second focuses on its development until the establishment of the independent Czech Republic. The third chapter focuses on the current customs legislation and also mentions some legislation that will become applicable in the future. It is divided into three subchapters. The first subchapter is devoted to the sources of customs law at the international level and also mentions some major international organizations. The second describes legislation valid in the European Union, the third focuses on the legal regulations valid in the Czech Republic. The fourth chapter of this thesis focuses on the customs procedure and is divided into three subchapters. The first subchapter defines basic terminology used in the current legislation. The second subchapter describes a customs-approved treatment or use of goods. The third subsection explains determining the customs debt, which includes determining the customs value, duty rates and origin of goods. This subchapter aleso describes the system of reliefs from customs duty. The fifth chapter consists of two subchapters and is dedicated to the Customs Administration of the Czech Republic. The first subchapter deals with the organization of the customs administration, the second chapter describes its most important competencies.
73
Klíčová slova clo, celní dluh, celní právo
Keywords customs duty, customs debt, customs law
74