PRAMÍNEK INFORMACÍ Z BAČALEK A LIČNA | Č.12 PŘICHÁZÍ JARO Sluníčko pomalu začíná hřát, co víc si po zimě můţeme přát. Ptáčkové konečně aţ se k nám vrátí, prozpívají rána, noci se zkrátí. První květiny na slunku kvetou, a svojí krásou hlavu nám pletou. J.Kabrnová
UDÁLOSTI V neděli 6. 3. 2011 v odpoledních hodinách v naší pivnici U Bači přivítaly paní starostka P. Kaprasová a místostarostka A. Varhanová nového občánka Bačalek, Vanesku Schreyerovou narozenou 3. 2. 2011. Zatímco miminko, coby malý ruţový medvídek, si pochrupkávalo v náručí tatínka Jiřího Schreyera, mamince Kateřině Hokufové byl předán tradiční peněţitý dar 10tis.Kč s květinou v jarním nádechu. Vanesce jsme téţ všichni připili šampaňským „na zdraví“.
OBSAH TOHOTO ČÍSLA: UDÁLOSTI HARMONOGRAM PRACÍ PŘI JARNÍM ÚKLIDU OBCE AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Fejetony KAM V BŘEZNU VLEZEM? ŘEMESLO MÁ ZLATÉ DNO RECEPT PRO NEZKUŠENÉ HOSPODYŇKY Okénko do minulosti VODA ZASE JINAK
„Milý Den Ţenskosti“ 6. 3. 2011, probrali jsme, co nás ţeny zajímá, zasmály u promítání a odnesli si kaţdá domů krásnou jarní primulku od P. Kaprasové, a komu se líbila háčkovaná chňapka, tak dostal i tento dáreček. Rozličných dobrůtek byla spousta, za to lidiček méně. Ţe by tím, ţe březen, za kamna vlezem?
POMOZME S VÝSTAVOU DVĚ VÝRAZNÉ TVÁŘE JARA NAŠE OKOLÍ KULTURA, POZVÁNKY OPRAVA A OMLUVA PŘEDVELIKONOČNÍ SOUTĚŢNÍ VÝSTAVKA PRANOSTIKY SPOLEČENSKÁ KRONIKA
str. 1 str. 2 str. 2 str. 2,3 str. 3 str. 4 str. 5 str. 5, 6 str. 6 str. 6 str. 7 str. 8 str. 8 str. 8 str. 8
HARMONOGRAM PRACÍ PŘI JARNÍM ÚKLIDU OBCE Milí přátelé a sousedé, dovolte tedy ještě krátkou rekapitulaci akcí spojených s jarním úklidem obce: 24.3. – 4.4. – přistavení velkoobjemových kontejnerů – vše co najdete při úklidu půdy, špejchárků a domácností a nejde dát do běţného komunálního odpadu (nikoli však biologický a nebezpečný odpad). Jeden kontejner naproti paní Karbanové – u oplocenky, druhý na prostranství s kontejnery u bývalé úřadovny. Zároveň bude otevřena oplocenka, aby byl volný přístup ke kontejneru na ţelezo.
AKTUÁLNĚ Z ÚŘADOVNY Úřední hodiny „pro chalupáře“ V období od dubna do října je obecní úřad pro veřejnost kromě pondělí otevřen i kaţdý lichý týden v sobotu od 10.00 do 11.00 hod. Na úřadě jsou Vám k dispozici téţ na tel.: 491 110 729 a emailu:
[email protected]. Podrobný seznam kontaktů na zastupitele byl uveřejněn v Pramínku č.10, pokud jej nemáte k dispozici je na internetových stránkách obce www.bacalky.wz.cz, které jiţ začínají mít novou tvář, budou přehlednější, barevnější a rozhodně je lépe najdete ve všech vyhledávačích na internetu. Adresa bude obdobná, tedy: www.bacalky.cz. V sobotu 2. 4. 2011 v pivnici u Bači se koná od 18.00 hodin zasedání zastupitelstva obce. K účasti jste všichni zváni, program najdete na úřední obecní desce.
POČKEJ, MY TI S TÍM POMŮŽEME, PŘECI SE NEBUDEŠ DŘÍT! Vladimír Renčín, kniha „dobrá zpráva, špatná zpráva“
26.3. – sobota – dobrovolná brigáda občanů na úklid obecních prostranství (hrabání listí, trávy, posbírání odpadků, úklid nepořádku pod Ličnem). Sraz účastníků z Bačalek v 10.00 před OÚ, účastníci z Lična a spodní části Bačalek sraz u „koryta“. S sebou vlastní nářadí. Koordinátor akce: Jarča Kabrnová Po skončení brigády občerstvení v pivnici U Bači. Dalšímu dobrovolnému úklidu mimo tento termín se meze nekladou, vhodné by bylo mít uklizeno kaţdý kolem svého domu. Děkuji předem všem, ţe přijdou v hojném počtu. 2.4. – sobota – hromadné čištění komínů firmou Kominictví Zeman, Ţelezný Brod. Vyčištění jednoho komína + revizní zpráva Kč 300,--. Své poţadavky na čištění sdělte nejpozději do 31.3. na OÚ osobně, písemně do schránky Pramínku, telefonicky nebo dejte zprávu do pivnice U Bači. Seznam zájemců o čištění musíme předat firmě před zahájením čištění. 24.4. – neděle (bohuţel velikonoční) – svoz nebezpečného odpadu + extra je přiobjednán svoz starých pneumatik – viz podrobný popis na nástěnkách+hlášení v rozhlase. Svoz: 9.30 hasičská zbrojnice Bačalky, 9.45 prostranství u kontejnerů u bývalé úřadovny. Kaţdý si musí u svého odpadu počkat aţ do doby, neţ přijedou komunální sluţby, nelze tam jen nebezpečný odpad odhodit a odejít. 24.4. – 12.00 všichni ve svých domovech poobědváme sváteční oběd a budeme se těšit z čisté vesničky a útulných domovů. P.Kaprasová, starostka obce -2-
Na předchozím zasedání byly schváleny a vstoupily v platnost nové obecně závazné vyhlášky: Obecně závazná vyhláška č. 1/2011 o místním poplatku ze psů; Obecně závazná vyhláška č. 2/2011 o místním poplatku za uţívání veřejného prostranství; Obecně závazná vyhláška č. 3/2011 o místním poplatku ze vstupného; Obecně závazná vyhláška č. 4/2011 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů; Obecně závazná vyhláška č. 5/2011 o místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. Znění všech vyhlášek najdete na www.bacalky.cz nebo jsou k nahlédnutí na obecním úřadě. J. Rukavičková, A. Varhanová
KAM V BŘEZNU VLEZEM? No přeci za kamna I malé školkou povinné dítko dokáţe zarecitovat notoricky známou pranostiku, která se váţe k měsíci březnu. „Březen, za kamna vlezem.“ Ale pro kolik dnešních lidí má tato pranostika ještě faktické naplnění. Viděli jste snad někoho, kdo přijde domů s prokřehlými prsty, a jde si je nahřívat nad plynový nebo elektrický sporák? Já tedy ne. Naše kuchyně, milé dámy, převálcovala bílá technika. Bílá, čisťoučká, ale ve své podstatě velmi chladná, neosobní. Sporák. Docela nehezké označení. To takové slovo kamna, kamínka, sporáček, bubínek – to jinak pohladí po duši. I po těle. V naší staré chaloupce u dědečka Holého, stejně jako ve všech ostatních tady ve vsi, byla centrem veškerého ţití kuchyně, které vévodily kamna. U nás byly rovnou dvoje. Na rychlé teplo jsme měli malý litinový bubínek, děda mu říkal „elefantek“, který vykoupil z garáţe Vlastíka Kanavala. Byla to válcovitá kamínka s velice zdobeným pláštěm, která stála na třech noţkách ve tvaru lvích tlapek. Elefantek se během chvíle rozpálil úplně do běla
a i v největších mrazech vytopil naši seknici bez problémů. Na vaření jsme měli bílý smaltovaný sporáček, který měl nad dvířky nápis „Fiľakovo“ a obrázek kouřícího hrnce a bábovky (to kvůli přepínání na vaření nebo pečení). Poţární předpisy jsme nikdy neřešili. Dvířka od topeniště nedovírala, takţe jsme večer mohli pozorovat, jak světýlko, které z nich vyzařuje, tancuje po stropě. Roury byly do sebe lehce spasované, natřené stříbřenkou. Pláty uţ lety trošku narezavělé, ale to jsme také neřešili. Na plotně stál ohromný hrnec s vodou, ve kterém se neustále ohřívala voda (na nádobí, mytí, taky do holírny na mydlení, aby zákazníkům změkly vousy). Za ta léta, co se v něm voda neustále hřála, se na něm z bačalské tvrdé vody vytvořil silný krunýř z kamence, který se sem tam odloupnul. Trouba byla jen ze slabého plechu. A to bylo vůbec největší pozitivum celých kamen. Ono totiţ vytopit troubu, kdyţ chcete péct metinku nebo buchty, to je umění. A právě tenhle plech se dal tak snadno rozpálit. Stačilo pár skutečně uschlých shnilých klacků přinesených v otýpce z lesa a byl to takový švuňk, ţe buchty i metinka byly během chvíle krásně zlatavé a voňavé . . . A to nemluvím o bramborových plackách. Těm se zase muselo přitápět pozvolna, aby se nespálily. To se jich vyloţila celá plotna, pak se s pomocí širokého noţe placky obracely, aţ se na nich začaly nafukovat puchýře. To se rozumí, ţe se při nich leckdy prstíky spálily. Ale ta lahoda, kdyţ se pak mašlovačkou z husích brk pomastily z obou stran přepuštěným máslem – to nejde vypravovat, to se musí zaţít. Není proto divu, ţe kdyţ mě před čtrnácti lety napadlo, ţe bych si mohla postavit dům, měla jsem jasnou představu pouze o jednom: musím mít v kuchyni kamna, na kterých se dají péct bramborové placky. A tak kvůli vůni a chuti bramborových placek trpělivě snáším to, ţe mám v kuchyni neustále prach, na podlaze popel a kousíčky dříví. Ale víte, jaká je to lahoda, kdyţ je pak z obou stran omastím přepuštěným máslem? Skoro stejná, jako před třiceti lety. Jen u kamen postrádám dědu a tančící světýlko na stropě. P. Kaprasová
ŘEMESLO MÁ ZLATÉ DNO Existuje pro toto rčení i nelichotivý dovětek, ale držme se lety osvědčeného. V šedesátých letech, kdy jsem u Kosmonos stavěl rodinný dům, nebylo snad jediného materiálu, který se nemusel pořizovat pod pultem. Kachličky, když byly, tak pouze bílé, protože ty hezké vzorované, které Rakona v Rakovníku uměla již tenkrát v minulém
století. Ty se vyvážely agresorům na západ. Cihly, které se pálili v kdejaké malé vísce, drží dodnes. Radiátory k ústřednímu topení i kotel jsem dovezl až z Moravy. Některé nedostatkové zboží dokonce z dnešní ciziny ze Slovenska. Naproti tomu nebylo tak těžké zajistit řemeslníka. Zedníci, elektrikáři, instalatéři, tesaři ti všichni makali o víkendech jako meloucháři. Sice se to nesmělo, ale běžně se to tolerovalo, protože je potřebovali i tajemníci vedoucí strany. Dnes při návštěvě stavebnin nevíte, pro co se rozhodnout. Kachliček takové spektrum barev i tvarů, že je obtížné si vybrat. Většinou se pak rozhodujeme podle ceny, což je někdy špatná volba s ohledem na kvalitu. Rozvody topeni i vody se realizují z plastových trubek. Dražší varianta nabízí trubky měděné. Žádné řezání závitů nebo svařování. Zato řemeslníků nám ubylo. Staří odešli na odpočinek, učnovská střediska se zrušila a tak je na scéně řemesel spoustu odborníků, kteří okoukali, jak se to dělá, a bez praxe. Ničí materiál i nervy zákazníků. O to víc, jsem byl mile překvapen, když výměnu starých krovů provedl pan Fanta z Čejkovic se synem, který je druhým rokem u otce v učení. Nejenže práci provedli řemeslně, ale také rychle a včetně všech následných prací, jako oplechování, výměnu krytiny a úklidu. Navíc v reálné ceně, která odpovídá ceně matriálu a odevzdané práci. Druhá zkušenost je se starým řemeslem kominickým. Vloni u domu zazvonili dva chlápci. Už podle obleku jsem poznal, o jaké řemeslo jde. Po odsouhlasení, že potřebuji jejich služby, vylezli na půdu, otevřeli komínová dvířka a štětkou jakoby vyčistili komín nahoru i dolů, vybrali 350Kč za komín a odešli. Dle nového zákona se prohlídka a způsobilost komína má kontrolovat jednou ročně a v podnikatelských objektech dokonce dvakrát. Z tohoto důvodu, jsem při letošní návštěvě mistra kominického opět souhlasil. Stejný kroj, stejné náčiní a přesto velký rozdíl v řemesle. Pan Soldát z kominictví ze Železného Brodu prohlédl těsnost komínových dvířek, těleso komína a vylezl na komín. Několikrát spustil růžici až do dna komínu. Zkontroloval cihly, oplechování a dokonce těsnost střešního okna. Pak se přesunul do kotelny, vybral saze, zkontroloval průchodnost komína zapálením novin. Zrcátkem zjistil, že je vidět nebe a uklidil. Napsal dokumenty, které jsou potřeba i v případě pojistné události. Vystavil doklad na 300Kč a podáním umyté ruky popřál dobrý plamen v krbu a dodal:“Tak zase za rok nashledanou“. Mám radost, že alespoň někde a někdy, má řemeslo zlaté dno. Slávek Zeler -3-
RECEPT PRO NEZKUŠENÉ HOSPODYŇKY Velikonoční závdavek – aneb s těstem musíte nakládat jako s miminkem Ačkoli do velikonoc zbývá ještě několik týdnů, uţ dnes přinášíme recept na velikonoční věnec. To proto, abyste si ke čtení velikonočního Pramínku mohli hezky u kafíčka sednout a přikusovat z vlastnoručně upečné dobroty. Tradičním velikonočním pečivem bývá mazanec a velikonoční beránek – ten mnohdy plní funkci ozdoby stolu. A kdyţ se chcete potom do něho zakousnout, je uţ trošku jako brousek. Zkusme si dnes připravit velikonoční věnec, který je také velice zdobný, ale i okamţitě jedlý. Nebudu zastírat: pouţívám vánočkové těsto a místo vánočky upletu silný cop (takový, jaký mívala Marfuška), který stočím dokolečka, spojím a upeču. Řekněme si na úvod pár dobrých a osvědčených rad. Stejně jako miminko nesmí prochladnout nebo nesmí být v průvanu, tak i kynuté těsto a všechny suroviny, které pouţíváte, musí být vlaţňoučké a udrţované v teplíčku. Stejně jako miminku se snaţíte dát to nejlepší, tak ani těsto nesmíte ošidit na surovinách. Stejně jako miminko opečováváte s vidinou, jak vyroste a bude dělat radost vám i ostatním, tak i těsto a vánočku nebo věnec musíte chystat s láskou a myšlenkou na ty, které s ním pohostíte, kterým určitě uděláte radost. Bez pozitivního vztahu k budoucím konzumentům práci raději ani nezačínejte. Jediný rozdíl oproti péči o batolata je v tom, ţe batolatům je poţívání rumu do 18 let zakázáno. Našemu těstu nikoli, tomu ho musíte pod pohrůţkou násilí přímo vnutit. Takţe den před tím, neţ peču, si večer připravím do kuchyně mouku, vajíčka a rum. A teď přijde vlastní recept, který, kdyţ dovolíte, prošpikuju radami našich sousedek a babiček, které uţ nejsou sice mezi námi, ale jejichţ rady jsem coby dítko s nastraţenýma ušima vyposlechla před více neţ 30 lety, kdyţ jsme čekávali před obchodem na mléko (pondělí-středa-pátek) nebo na maso a zákusky (čtvrtek). Všechny tyto rady přísně dodrţuji, protoţe mám pocit, ţe při pečení nejsem „sama doma“, nýbrţ ţe v tu chvíli jsem pozorována shora, zda se drţím babských rad. Ráno vstanu, provedu ranní hygienu, ale nečešu se (rada paní Šolcové) – to abych na sobě neměla vlasy, které by případně mohly spadnout do těsta. Na cedníčku spařím rozinky a pak je přesypu do hrníčku a zaliju rumem. V hrnečku si připravím kvásek z teplého mléka, trošky mouky, cukru a 1 sušeného droţdí s „vlaštovkami“. Pěkně rozkvedlám a nechám vzejít. Rozehřeju si 8 dkg pravého másla. Mezi tím proseju 30 dkg polohrubé a 20 dkg hladké mouky, + 10 dkg cukru + vanilkový cukr (domácí! – ţádný cukr s ethylvanilinem – fuj!), špetka soli, muškátový květ + nastrouhaný muškátový oříšek (rada staré paní Podhajské) + trochu utlučeného anýzu (rada paní z textilu ze soboteckého textilu na náměstí) + citrkůru + nahrubo usekané mandle a hezky promíchám. Pak přidám rozšlehané 1 vejce+2 ţloudky (rozšlehání je -4-
nutné – radí pí Šolcová), namočené rozinky i s rumem + případně ještě rum přidám (rumem nešetřete), rozpuštěné máslo, lehce to zapracujeme, dál přidám vykynutý kvásek a celé to zaděláme přiměřeným mnoţstvím teplé smetany s mlékem (cca 12,5 dcl smetany a 1 dcl mléka). A pořádně těsto vypracujeme, aţ se na něm dělají puchýře. Těsto nesmí být příliš řídké, aby se nám věnec „nerozjel“. A pak si pěkně dám do širokého kastrolu dost teplou vodu, ale ne zase horkou, a do této sedací lázně posadím celý zadělávák s těstem tak, aby měl skutečně zadeček ponořený a přikryju ho utěrkou a hezky v teple ho nechám kynout minimálně hodinu, spíš víc. Mezi tím si spařím a vyloupu celé mandle, připravím si na plech pečící papír, rozšlehám si v hrníčku ještě jedno vajíčko, ujídám mandle a pocucávám zbylý rum. Kdyţ je těsto pěkně vykynuté, tak ho rozdělím podle toho, co budu dělat, na díly (na cop 3, kdo umí plést ze 4, tak čtyři), vyválím prameny, spletu a aţ na plechu vytvaruji dokulata a spojím konce. Nechám ještě aspoň ¼ hodiny přikryté kynout, mezi tím si rozpálím troubu na 200 stupňů C. Pak věnec potřu rozšleným vajíčkem, ozdobím mandlemi, přikryju pro začátek alobalem a šup s tím do trouby (tak to říkávala babička Egrtová z Lična). Kdyţ je trochu zapečený, alobal sundám a pomalu peču do zlatova – ale to uţ má kaţdá kuchařka vychytané, jak jí trouba peče. Hned po vytaţení z trouby ještě celý věnec (vánočku) potřu pořádně rumem a posypu vanilkou (ona se na tom trošku poroztaví). A pak se fantazii meze nekladou, věnec se ozdobí barevnou mašličkou, doprostřed se dají třeba barevná vajíčka nebo kuřátko a uţ se jen těším z toho, jak všem chutná. A večer si jdu připravovat suroviny na další den, protoţe uţ nic nezbylo. Rekapitulace: 300 g polohrubé + 200 g hladké mouky 125 ml sladké smetany + 100 ml mléka 100 g cukru + vanilkový 1 sušené droţdí s vlaštovkami 1 vejce + 2 ţloutky + 1 vejce na potření 80 g pravého másla špetka soli, hojnost rumu citr.kůra, muškátový květ a oříšek, anýz, mandle, rozinky P.Kaprasová
OKÉNKO DO MINULOSTI Voda zase jinak Teče, voda teče a vyvěrá z kopce, dávného usídleného rodu Škaloudů, neţ na něm stojící domek odkoupil chalupář. Proto se tam také říkávalo kopeckej Škaloud. Voděnka bývala a jest křišťálová, chladná a velmi chutná i osvěţující. Jedinou její vadou jest, ţe je dosti tvrdá a usazuje se z ní vodní kámen. Stékal dříve do ne příliš čisté vodní nádrţe a všem přístupné. Odtud byla vedena ţeleznou trubkou na konci zahnutou do dřevěného asi 3m dlouhého koryta. Bylo původně vydlabáno ze silného kmene stromu. Později pro stáří, poněvadţ se na něm jiţ usazoval mech, přestavěno z jiného materiálu. Dnes snad jiţ není vůbec pamětníka, kdo by o jeho původu něco věděl. Jen podle vyprávění. V mé paměti se však zachoval tento popěvek, kdy tehdy nebývali ličeňáci s bačaláky vţdy v dobré shodě. Na Ličně bývali většinou statkáři, kdeţto v Bačalkách jen domkáři a chudina. Tak se jedni s druhými takto škádlili. Udělali ličeňáci koryto, nevěděly staré babky nač je to. Aţ jim jeden bačaláček pověděl, ţe prý je to korytečko na prodej. Trvalo to léta, aţ tehdejší zemědělské druţstvo u něj přistavělo malou elektrickou vodárnu, z níţ se táhla voda do dřívějšího kravína a pro potřebu do bytu druţstevníků. Kdyţ jsme chodívali z Libáně z měšťanské školy, vţdy jsme se u koryta zastavili a dobré vody se z dlaně napili. Přebytečná odtékala do přilehlého rybníčka a ještě bývala svedena do Dětenického velkostatku a pivovaru, kde zase byla pouţívána k tvorbě ledu na chlazení černého i světlého piva. To stékala po vysokém dřevěném lešení a tvořila mohutné rampouchy, které se odsekávaly a uskladňovaly ve sklepích. Podobně vyuţíval ledu i pan hostinský Haken. Za jeho bývalou hospodou se dodnes nachází malý rybníček, na němţ se ledovalo pro jeho podzemní sklípek na zahradě. Na ledování si jednal pomocníky. Led na něm rozbíjeli na kusy zvané koráby a bidlem je odtrhávali od břehu. Tam je navazovali na provazy a tahali do sklípku. Posypané solí vydrţely do léta. Maminka pana hostinského bydlela na dvoře poblíţ rybníčka v malém domku na výměnku a vyráběla mravenčí mast. Nevím však k jaké léčbě ji pro sebe i sousedy pouţívala. Vzkazovala tehdy pro mne, ţe mě jí naučí. Já však tenkrát neměla o to zájem. Nyní toho lituji, mohla jsem o tom něco vědět. Velkou podívanou pro nás děti bylo, k večeru plavení koní v rybníčku u koryta hospodářem nebo jeho chasníkem. Rovněţ tak kdysi na podzim po vesnicích honáci vykupovali od hospodyň husy, s kterými se u rybníčku zastavili, aby se husy napily a očistily své peří. Potom putovaly houpavým krokem za hlasitého kejhání do někdy vzdáleného výkupu. Honáci měli dlouhé bambusové tyče na konci s háčkem, a která husa odbočila z hejna, tak ji jím za nohu přitahovali zpět. Také v rybníčku chlapci chovali i ryby. Hospodyňky kdyţ neměly svoji studni, tak v korytě máchaly prádlo, které vozívaly na malém ţebřiňáčku místo nynějších dvoukolových kárek. Rybník býval ohraničován ţelezným jiţ nakloněným zábradlím a běda
tomu odváţlivci, který na něj v zimě přiloţil jazyk, tak mu přimrzával. Nyní jest voda hnána z upravené nádrţe přes malou vodárnu do nového vodojemu a odtud putuje do všech domácností obou obcí. Koryto se mohlo pro svoji historickou památku dodnes zachovat. Mohli jsme mít něco výjimečného a zajímavého. Nikde tato rarita není k vidění. Nyní zde ční jen kus pískovcového kamene, který se neslučuje s rázem vesnice. Proč se to stalo? Byl to od nepaměti symbol ličenské obce. Ličeňáci koryto neprodali, ale bačaláci jim ho odstranili. Proto přeze všechno díky za to, ţe máme všichni tohoto tekoucího pokladu zatím stále ještě dostatek, i kdyţ za něj musíme dnes jiţ platit. J. Hazdrová
POMOZME S VÝSTAVOU „UROB SI SÁM“ Znáte to. S přibývajícími paprsky jarního sluníčka se nám do ţil vlévá energie a chuť něco pořádného zase po zimě udělat. Něco přerovnat, uklidit, přebrat, zbavit se nějakých krámů z baráku, které bůhvíproč skladujeme spoustu let a právě teď jsme nabyli přesvědčení, ţe jsou k ničemu. Jsou mezi námi odváţlivci, kteří dostojí svým původním záměrům a nemilosrdně staré haraburdí vyhodí s lehkým srdcem. Bohuţel k nim nepatřím. Jsa vychována svými rodiči a dědečkem ve velice skromných poměrech, v neustálém tlumočení tehdy všeobecné propagandy, ţe bude asi brzo válka (kdyţ ne horká, tak aspoň studená – rozdíl jsem nechápala), byla pro nás sebemenší zpráva o tom, ţe se na druhém konci planety mezi sebou perou dva domorodé kmeny, jasným signálem k tomu, abychom si udělali zásoby základních potravin (zejména hrachu (nekazí se), mouky – celé balíky od kaţdého druhu, cukru a oleje). Po letech, kdyţ uţ bylo jasné, ţe k nám válečný konflikt nedorazí, jsme pak hrách vařili slepicím, mouku prosévali na dvorku ve velkém do umyvadla a přiznám se, kostkový cukr z doby karibské krize, zabalený v bílé damaškové cíše, jsme spotřebovali před 3 lety. Ale ten, panečku, sladil! A podobné to bylo i se všemi ostatními potřebami v domácnosti. Otlučené talířky, hrníčky bez ouška, kastrólky s lehce oprýsknutou politůrou, tácky, lustry ba i mýdlo s jelenem nebo mýdlo vločkové (to asi dnešní mladí uţ neznají), nefunkční ţehličky, vařiče, pastičky na -5-
myši – vše se řádně uschovalo pro strýčka Příhodu. Co kdyby . . . A tak se neustále přesouvaly věci, které uţ doslouţily, ale mohly by se eventuelně ještě potřebovat, na půdu, na špejchárek, do dřevníku, aţ se na ně lety zapomnělo, pokryl je prach, zůstaly zakonzervované občas i pod vrstvou slepičinců a ne a ne se toho strýčka Příhody dočkat. A ejhle! Uplynulo nějakých 20 – 30 let a strejda přišel. Nepřišel sám od sebe. Poslalo ho Regionální muzeum v Jičíně (RMJ). Jenţe strejda je vybíravý. Nechce to staré harampádí, které si dneska můţete koupit v kaţdém druhém antiku. Strejda z muzea má zájem o ty staré kousky, které v sobě skrývají důvtip, um a vynalézavost českých lidí. V době, kdy náš socialisticky rozvinutý trh nenabízel valných moţností k nákupu technicky dokonalého zboţí, uchylovali se čeští kutilové k domácí výrobě všeho moţného. Od podomácky sestrojených traktůrků (tzv.ťapíků) s různými vyorávači a dalšími nástavci, přes rafinované cirkulky, pásové pily, vrtačky aţ po ruční kuchyňské roboty, hnětače, domácí pračky, destilační přístroje atd. A právě takovéto „vychytávky“, vynálezy a „vyfikundace“ se rozhodlo RMJ od lidí z Jičínska vypůjčit a uspořádat jejich výstavu s názvem „Urob si sám“. Dneska se nám takové vynálezy budou zdát úsměvné a pro mnohé mladé lidi naprosto nepochopitelné. Ale v době, kdy vznikly, leckdy svojí důmyslností předčily i západní průmyslově vyráběné zboţí. Proto RMJ vyzývá a prosí všechny, kdo doma máte takový oduševnělý podomácku zhotovený výrobek vašich otců a dědečků z minulých dob, přihlaste se a pochlubte se jejich vynalézavostí všem návštěvníkům muzea. Protoţe výstava bude zahájena v červnu 2011, prosí RMJ o zapůjčení exponátů (funkčních i nefunkčních) nejpozději do začátku května. Přihlásit se můţete, buď přímo pracovníkům muzea na tel. č. 493 532 204 nebo i na našem obecním úřadě. Jméno kaţdého majitele vybraného exponátu bude na výstavě zveřejněno. Takţe aţ letos půjdeme dělat ordnung na půdu a špejchar - nevyhazovat! Co kdyby . . . P.Kaprasová
NAŠE OKOLÍ Krásu přírody a její sílu většina z nás vnímá jako dar, dar ţivota. Snaţíme se ji chránit a udrţovat. Vţdyť nebýt jí, nebyl by ţivot. Pro naše oči není snad nic krásnějšího, neţ probouzející se příroda po zimním spánku prozářená téměř jarními paprsky slunce. Ty vhání mízu do korun stromů a sílu do našich těl. Proto nechápu chování několika jedinců, kteří svým nezodpovědným chováním tuto krásu ničí. Jak jsme si všichni mohli všimnout, přibývají v našem okolí různobarevné skládky, odpusťte mi ten výraz „humusu“, kterým někdo zvelebuje naše lesy. Otevřeme společně oči a najděme tohoto dárce. Hrozí mu nejen tučná pokuta, ale především pěkná ostuda. Počátkem března jsme společně s manţelem a synem uklidili černou skládku pod ličenským lesem. Ještě teď, kdyţ píšu tyto řádky, zvedá se mi ţaludek. Snaţili jsme se najít něco, co by prozradilo pachatele, leč marně. Snad jen pár indicií; jedná se o rodinu s malým dítětem - pleny, bez domácích zvířat - neskutečné mnoţství zbytků jídla a asi i bez zahrádky - ve dvou plastových pytlích piliny a hlína. Jak říkám - bašta. Nyní je místo čisté. Na jak dlouho??, to si ani netroufám říci. Proto znovu prosím lidi. Všímejme si v našem okolí co se kde děje. Jen na okraj, tento úklid stál naši obecní pokladničku bezmála 1000,-Kč. Naplnilo se více neţ 12 pytlů na komunální odpad. Vzkaz pro rodinu XY „jednou vás někdo nachytá a ničit přírodu, zvlášť kdyţ máte malé děti, se nedělá. Co jim budete chtít jednou předat?? Smetiště?!“ Jaroslava Kabrnová
DVĚ VÝRAZNÉ TVÁŘE JARA Kvítka a odpady S teplými paprsky slunce se probudily včely a tak trochu ještě po zimně ztuhlé nemotorně krouţí a hledají první skromné kvítky jara. Při procházce naší vesnicí lze jiţ shlédnout spoustu rozmanitých barev a květů pro potěchu. Za hranicí vsí a našich plotů a v lese se však první byliny a kvítka prodírají nánosy odpadů. Obec jiţ zajistila kontejnery, abychom s jarem odloţili i vysbírali vše nepotřebné a přírodou těţko vstřebatelné. Redakce Pramínku zase pro vás připravila speciální přílohu na téma třídění odpadů, aby se vám lépe řešili otázky typu „Kam s tím?“ a „Co to bude stát?“… Ať se vám dobře odkládá, cítíte se lehčí, radostnější a při síle. Odpadové téma je „mohutné“, a tak se na bylinky podíváme příště, aţ je sluníčko trochu více „povytáhne“ z náruče maminky Země. J. Rukavičková -6-
Pod ličenským lesem. Co dodat? „Před a Po“.
KULTURA Od českých klasiků po Gershwina Rok se s rokem minul, je sice teprve začátek jara, vlastně je předjaří. Ale v hlavách organizátorů hudebního festivalu Foerstrovy dny v Libáni je uţ od podzimu máj. Libáňský hudební máj. Letos vstupuje festival do své druhé desítky. A 11. ročník v ničem nepokulhává za předchozími. Pokud bude v den zahájení festivalu 7. května deštivé počasí, bude to právě ta atmosféra, ve které se nejlépe vstřebává a proţívá Chopinova hudba. Citlivá, melancholická. Prsty německého klavírního virtuosa Pavla Kaspara budou lehce jako jarní vánek přebíhat po klávesách špičkového koncertního křídla značky Petrof a uloţí nás k hudebnímu snění. V závěru koncertu nás ale zase pořádně probudí Gershwinovou Raphsody in blue. Další koncert festivalu 14. května bude ve znamení českých klasiků. Není to od nás daleko, na kole hezký výlet Svatojiřským lesem, a uţ jsme u jabkenické hájovny, kde ve své tragické hluchotě Bedřich Smetana sloţil nejcitlivější dílo – odraz celé jeho existence – smyčcový kvartet Z mého ţivota. Panochovo kvarteto, světově uznávané seskupení, nám jej přednese v precizním a procítěném nastudování. V takovém, jaké mohou tomu dílu dát jen Češi. Stejně jako v druhé části večera, kdy zazní v tónech Amerického kvarteta Dvořákův stesk po vzdálené domovině. 28. květen – vrchol jarní části festivalu. Mladý, dnes jiţ díky spoustě šátků, velmi známý umělec, bravurní technik, Pavel Šporcl. Budeme-li mít štěstí, přinese si na pódium svoje oblíbené modré housličky z dílny světově uznávaných českých houslařů Špidlenů. A určitě nebude sám. Společně s bratislavským rómským hudebním seskupením Romano Stilo přednese plamenné cikánské, španělské, uherské, zkrátka horkokrevné melodie. Mnozí z Vás jiţ vystoupení viděli na televizních obrazovkách. Ale ţádná obrazovka nenahradí bezprostřední kontakt s umělcem, tu tlakovou vlnu, která se na vás valí z pódia. A ţe to bude pořádný šrumec, vám zaručuji! Takţe dámy a pánové, oprašte obleky a šaty, hoďte se do gala a vyraţte za kulturou. Blíţ neţ do Libáně uţ k vám ţádná jiná kvalitní kultura nepřijede. Lístky na všechna vystoupení jsou v předprodeji jiţ nyní v drogerii u paní Petříčkové v Libáni na náměstí nebo si je můţete objednat na tel. č. 606 407 417. Bliţší informace o festivalu získáte na www.foerstrovydny.cz nebo u autorky tohoto příspěvku. P. Kaprasová
POZVÁNKY Jarní brigáda 26. 3. 2011 Vážení a milí spoluobčané, chataři a chalupáři. Konečně se nám přiblížilo vytoužené jaro a s ním spojená práce na úklidu po dlouhé zimě. Tak jako v loňském roce, tak i letos vás prosíme o pomoc při úklidu naší společné obce. Brigádu organizuje obecní úřad a Pramínek. Termín brigády je stanoven na 26. 3. 2011 od 10.00 hod, to je sobota a my doufáme, že k nám bude počasí přívěti-
vé tak, jako v loňském roce, a že i účast bude hojná. Kdo nebude moci přijít, a přesto chce pomoci, budeme rádi, když si do konce března uklidí okolí svého domečku. Čistá vesnice je vizitkou všech, kteří v ní žijí. Vždyť jsme si všichni všimli, jak se naše okolí plní odpadky. Proto bych chtěla poděkovat, a mile mě to překvapilo, děvčatům Toničce a Leničce, které samy ze své vůle sbíraly odpadky v horní části Bačalek. Zkusme společnými silami udělat kolem sebe krásno a útulno. Jar. Kabrnová Pozvání na archeologickou vycházku Zveme vás na vycházku s nepřekonatelnou průvodkyní – archeoloţkou paní PhDr. Evou Ulrychovou z Regionálního muzea v Jičíně do tajemného lesa Křiţánku, která se uskuteční v sobotu dne 9. dubna 2011 od 13.30 hod. Sraz je u hájenky v lese Křiţánek, podrobnosti najdete v předchozím čísle. Je moţné zajistit v blízkém okolí dopravu autobusem z místa vašeho bydliště k hájovně v Křiţánku, do pivnice na Bačalky a zpět. V případě dostatečného počtu zájemců bude zveřejněn jízdní řád. Prosím nahlaste svůj zájem o dopravu nejpozději do pátku 25. 3. 2011 na některé z těchto tel. čísel: 602 276 027, 721 844 052 (manţelé Varhanovi) nebo 491 110 729 (OÚ Bačalky). Další akce v okolí Libáň 23.04.2011 (sobota) 20.00, Dům kultury Libáň - Velikonoční disco duben 2011, Dům kultury Libáň - představení Ochotnického divadelního spolku Bozděch - premiéra divadelní hry Charleyova teta Dětenice Velikonoční výstava v kapličce I4.4. Den Země, přírodovědné vycházky les, rybník, otevření zahrady 18.- 22.4 Dolní Bousov V úterý 22. března v 17 hodin zavítá do knihovny v Dolním Bousově cestovatel a příleţitostný spisovatel Jiří Mára. Na programu bude cestopisná beseda, kde promítne fotografie a videosekvence a za doprovodu domorodé hudby a popovídá o všech veselých i vzrušujících záţitcích ze svých cest. Na nás je nyní zvolit téma besedy, kterou bychom chtěli nejraději slyšet. Pan Mára nabízí následující besedy: Japonskem s otevřenou pusou Nový Zéland - země protinoţců (severní ostrov) Nový Zéland - návrat k protinoţcům (jiţní ostrov) Na vozíku na rovníku (Ekvádor a Galapágy) O tématu se hlasuje v anketě na internetových stránkách knihovny. -7-
OPRAVA A OMLUVA Děkuji, ţe pozorně čtete Pramínek a věnujete čas tomu, sdělit nám, co je třeba v článcích uvést na „pravou míru“. Komentář na zadní stranně minulého čísla k horní fotografii správně zní takto: První pohřeb na novém hřbitově, paní Antonie Košťákové. Přijměte prosím omluvu za kvalitu minulého čísla. Poněkud nás pozlobil tiskařský šotek, šetřil barvou a zamaskoval „ţ“, čehoţ jste si jistě na straně 6 povšimli.
24. duben – sv. Jiří, římský plukovník Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Co před stvatým Jiřím naroste, to po něm zhyne. Velikonoční svátky Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Velký pátek deštivý, dělá rok ţíznivý. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
J. Rukavičková
SPOLEČENSKÁ KRONIKA PŘEDVELIKONOČNÍ SOUTĚŢNÍ VÝSTAVKA Tvořit, tvořit, tvořit, to je naše přirozenost. Máme rádi kolem sebe útulné prostředí. Pojďme přikrášlit okna úřadovny obecního úřadu výrobky s velikonočním tématem a zpříjemnit tak práci u počítače naší paní hospodářce Ing. Drahotové, která s tímto pěkným nápadem přišla. Můţeme se navzájem inspirovat, neţ se pustíme do velikonočního krášlení našich domovů, a ještě i obdrţet dáreček, neboť tuto výstavku vyhlašujeme jako soutěţní a to hned ve třech kategoriích: 1. Tradiční zdobení 2. Originální výtvory 3. Dětská tvořivost Vaše výrobky můţete předat na OÚ či komukoliv z redakční skupiny Pramínku, nejlépe do pondělí 28.3. Výstavka v oknech úřadovny s informacemi jak hlasovat, potrvá od 1. 4. do 11. 4., aby výrobky následně mohly krášlit i Vaše příbytky. J. Rukavičková
Omluva Omlouváme se panu Václavu Nešněrovi. Nedopatřením jsme ho nezařadili mezi oslavence ve společenské kronice za měsíc leden. Přijměte prosím naši omluvu a dodatečné blahopřání k Vašim 85 narozeninám. Za redakci Pramínku Jaroslava Kabrnová V měsíci březnu slaví svá ţivotní jubilea tito naši spoluobčané: Nešněrová Věra 81 let Hurciková Kristina 79 let Větrovská Marie 65 let Zeler Slavomír 65 let Kozderka Petr 50 let Makeš Richard 18 let Všem jubilantům upřímně blahopřejeme.
PRANOSTIKY Březen 25. březen – Zvěstování Panny Marie Na Panny Marie Zvěstování kdybys travičku palicí do země tloukl, uţ ji tam nedostaneš.
Duben Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy. Co duben našetří, to květen spálí. 1. duben – sv. Hugo, grenoblský biskup Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.
Dne 7.3.2011 zemřel ve věku 79 let rodák z Bačalek, pan Josef Eršil, fořt v.v., Dětenice 129. Všem blízkým upřímnou soustrast.
Toto číslo vychází 18. 3. 2011. Příští vydání Pramínku plánujeme na 22. 4. 2011. Tento výtisk připravili: Jaroslava Kabrnová – vedoucí skupiny, Kaprasová Pavlína, Rukavičková Jitka, Zeler Slavomír, Alena Varhanová. Dopisovatelé jsou uvedeni pod příspěvky. Za obsahovou stránku příspěvků ručí autor. Výtisk je zdarma. Grafická úprava: Pramínek. Tisk: p. Čermák. Roznášku zajišťují: J. Kabrnová a J. Rukavičková. S náměty a připomínkami se obracejte na kohokoliv z naší skupiny nebo posílejte na email
[email protected], či vhoďte do schránky Pramínku u obecního úřadu. Na tisk Pramínku přispěli: p. Egrt 200Kč, K.K. 100Kč, Lukáš Nešněra 100Kč, Roštenští 200Kč, Poláčkovi 500Kč, p. Bílovecký st. 100Kč, p. Hodboď 100Kč, p. Chaloupecký 200Kč. Děkujeme. Vítáme vaše příspěvky, náměty a připomínky, aby Pramínek byl přínosem pro nás pro všechny. -8-
