-1-
Praktické experimenty
Po Kesheho konferenci v Itálii se vytvořila pracovní skupina se záměrem provádět praktické experimenty. Koordinace probíhala přirozeně po internetu z důvodu velké vzdálenosti mezi jednotlivými účastníky. Avšak bylo nutné setkávat se fyzicky. Nejdříve jsme studovali a překládali Kesheho patent 117. Zjistili jsme, že dlouhý patent obsahuje popis technik a rozsáhlé popisné pasáže o vytváření hmoty, galaxií a vesmíru. Koncepty jsou identicky mnohokrát opakovány, často stejnými slovy, je to jako kdyby bylo dáno dohromady mnoho různých experimentů bez jasné koheze (soudržnost), a také data často nejsou dobře definována a/nebo konfliktní. Prostřednictvím aplikací, které dělal přímo Keshe, jsme zjistili podivné chování autora, které bylo jiné než jak se choval obvykle. Naše „intuice“ nám říká, že tento druh experimentů, který by měl být tvořivým dotykem základů předmětu, nemá jen vědecký charakter, ale také spirituální a je současně výrazem svobodné kreativity. Například jsme se Kesheho zeptali, proč nám nedal výrobní dokumentaci a konstrukční specifikace. Odpověď byla zhruba tato: „Nedostali jste ji proto, že tato informace vždy byla součástí vesmíru.“ „Zatraceně!“ Zeptali jsme se na význam tohoto výroku a jediné, co jsme byli schopni se dozvědět,
-2bylo to, že při každém experimentu experimentátor musí zapojit SVOJI KREATIVITU. Kromě toho, což se vědcům a technikům zdálo neuvěřitelné, se zdálo, že to, co bylo vytvořeno, má zvláštní vztah s tvůrcem, téměř jako vztah k potomkovi. Toto zcela jasně otřáslo naší vědeckou vírou a v naší skupině vytváří obrovský zmatek. Řeč by měla být prozkoumána a pokud něco (zjistíme), uděláme to později, něco PODIVNÉHO! V tomto bodě jsme se rozhodli začít výzkum téměř od nuly. Nepokoušíme se opakovat to, co je psáno v patentu (protože byste měli pochopit, že patent odkazuje na…), ale pokoušíme se pozorovat chování různých plynů, začínáme od jednoduchých kombinací, například pouze H nebo H + He, atd. …
Protože jsme neměli dost peněz na speciální přístroje, pracovali jsme s tím, co jsme měli. Například máme vývěvu, která je 10 -2 (používaná svého času pro experimenty se studenou fúzí), přestože víme, je potřeba turbomolekulární vývěva. Pracujeme na jejím získání, ale vyžaduje to čas, konexe, dovednost a … také peníze.
Ve skupině jsou fyzici, inženýři a technici, máme také výborné praktické filmaře. Teoretici skupiny na základě toho, co vědí o plazmě, soustředili svoji pozornost na tlak, nebo spíš na podtlak. Faktem je, že plazma se snáz vytvoří při podtlaku (do 10 -2). Avšak existují praktické aplikace, v nichž je plazma vytvářena při atmosferickém tlaku (typické je plazmové sváření). Okamžitě jsme se zeptali Kesheho, jaký tlak je ideální. Očekávali jsme odpověď konzistentní s tím, co je psáno v patentech, které hovoří o rozsahu 10 -7 to 10 -6 , že je víceméně rozsahem, kde to funguje. Odpověď Kesheho byla nejednoznačná: „Na tlaku opravdu nezáleží.“ Tato odpověď nás uvedla do rozpaků.
-3-
V současné době, kdy čekáme na molekulární vývěvu, jsme se rozhodli pracovat s nižším vakuem a tento nedostatek vynahradíme zvýšením napětí pro zažehnutí ionizace. Rychle jsme si uvědomili, že potřebujeme vědět, co se děje uvnitř reaktoru. Všimli jsme si několika fotografií od Kesheho, na nichž je reaktor ve tvaru zvonu se dvěma dírami po stranách, o nichž Keshe řekl, že byly používány pro vizuální monitorování vnitřku.
Pokud bude příležitost a nebude použití jistých materiálů omezeno patentem, rozhodli jsme se položit na základnu zvonu čiré plexisklo o tloušťce 1 cm.
Zde opět vypukla dlouhá diskuse, kde se specialisté obávali, že ultrafialové záření (vycházející z ionizovaného vodíku v jádře) se může rozptýlit a ztratit intenzitu, potřebnou k aktivaci scintilace hélia nebo dalších plynů. Spekulovali, že plexisklo úplně odrazí uv záření zpátky dovnitř. Další otázka se týkala druhu záření, které je potenciálně nebezpečné. Víme, že vodík dosahuje extrémních hodnot záření. Nevíme s jistotou, co se stane s héliem, neonem, atd. Abychom se vyhnuli nebezpečí, rozhodli jsme se nainstalovat kameru a dívat se do reaktoru na obrazovce. Pro všechny případy máme také připraveny dva Geigerovy počítače. Když budeme mít jenom podezření na nebezpečí, použijeme obrazovku typu, který navrhl Ighia, který je jediný člověk, který má ponětí o tomto druhu experimentů a jejich účincích, které jsou v mnoha směrech totožné s těmi, o nichž hovoří Keshe.
-4Ighia tvrdil, že vrstvy různých organických a anorganických materiálů, jako kovy, polystyrén, cihly a další plasty, mohou sloužit k odstínění (nebezpečného záření). Jednou z nejobtížnějších částí mechanismu je vytvořit rotaci takovým způsobem, aby bylo udržováno vakuum. Dosáhli jsme toho dvojitým utěsněním silikonovou vazelínou. V tuto chvíli jsme zjistili, že vakuum 10 -1 můžeme udržovat velmi dobře. Motor je řízen stejnosměrným proudem (nejedná se o krokový motor). Řízení otáček provádíme pomocí senzoru, který je připojen na kartu pro sběr dat.
Testy na stole ukázaly, že pohon s motorem dosáhne otáček 4000 za minutu ve vakuu. Opatřili jsme si vakuový senzor, abychom mohli všechna data uložit na kartu a vytvořit kvalitní grafiku. První otázkou, kterou si specialisté položili, se týkala oddělení plynů odstředěním. Tato metoda se vlastně používá při obohacování uranu. Uran v plynné formě je oddělován od svých izotopů navzdory velmi malé proměnlivosti atomové hmotnosti. Vzali jsme v úvahu fakt, že v našem případě hmotnosti plynů jsou velmi různé: jestliže vodík má hmotnost 1, hélium je potom 4-krát těžší, neon 10-krát, argon 18-krát, atd. Z teorie víme, že odstředivá síla je přímo úměrná hmotnosti, stejně jako setrvačné síly, proto vytvoření odstředivé síly jednoduše neoddělí jednotlivé prvky. Tento fenomén můžeme vidět na rotujícím kolotoči, kde dítě sedící na sedadle dosáhne stejné výšky jako mnohem těžší dospělý člověk, protože na dítě sice působí menší odstředivá síla, ale má také menší setrvačnost. Dospělý má naopak větší odstředivou sílu, ale také větší strvačnou sílu, jež působí opačně.
-5Co je tedy příčinou oddělení? Oddělení je zůsobeno hlavně třením. V praxi je odstředivá síla používána k překonání tření a setrvačnosti; většina prostředí je bohatá na tření (viskozitu), díky níž dochází k oddělení. V tomto bodě někteří namítali, že reaktor má zředěné prostředí, ale toto souvisí s naším způsobem myšlení, protože i v prázdném prostředí jsou miliardy částic. Správná otázka spíše je: jak ostře se oddělí vrstvy s různými prvky? Na tuto otázku může dát odpověď jednině experiment. Do jisté míry nás zmátlo čtení poslední části Kesheho patentu, v němž navrhuje napouštění plynů jeden po druhém, počínaje nejtěžším, pomocí speciálního kanálku uvnitř centrálního sloupku rotoru, který ústí přesně uprostřed (duté) koule. Keshe navrhuje nejdříve napustit těžší plyny a potom postupně stále lehčí. Jednou z námitek je, že když plyny nejdříve smícháme a pak touto směsí napustíme reaktor, odstředivé síly budou schopny přesně oddělit od sebe jednotlivé vrstvy. Potom vyvstal problém, jak plyny smíchat. Operace napouštění plynu jeden po druhém v prostředí vakua 10-6 je poněkud složité, musíme spočítat změny tlaku, dokonale seřídit speciální kohouty, atd.
Mnohem snazší pro nás je vytvořit počáteční směs plynů v požadovaném poměru, který by měl být přibližně: 20% H, 15% He 15% Ne and 50% Ar. Abychom to provedli, plánujeme použít píst například vytvořený pomocí odstupňované injekční stříkačky (syringe) (poměrně malé), dovnitř vložit různé objemy plynů, které se smíchají. Potom se v reaktoru vytvoří vakuum a do něj se vpraví plyn přítomný v pístu, budeme mít automatický přenos části směsi plynu. Pokud bude plynu mnoho, přebytek se odsaje pumpou. Po naplnění reaktoru směsí plynů, které by měly být čisté (reaktor musí být nejdříve dobře vyčištěn a odplyněn držením po určitou dobu pod vakuem, aby plyn absorbovaný ve stěnách byl úplně odstraněn), se rotor začne pomalu roztáčet na otáčky kolem 500 otáček za minutu a potom pomalu stoupat. Naše představa, jak ionizovat vnitřní sféru z vodíku, je pomocí dvou elektrod poskytnout potenciál několik voltů (uvidíme, kolik bude potřeba). Pro možné použití reaktoru jako generátoru není třeba přesně umístit vzhledem k centrálnímu sloupci každou vrstvu plynu. Aby se to provedlo, byl vytvořen program, založený na procentuálním podílu objemu plynu pro každou sféru (vrstvu) plynu. Program vypočítává poloměr sféry (tj. vzdálenost od elektrody). Tento malý program může být stažen odtud: http://didatticacomputer.it/index.php? option=com_remository&Itemid=0&func=download&id=58&chk=e36882ecb31fcdde598e37fe577
-6856c8&no_html=1 Nyní popíšeme, jak jsme vytvořili rotační pohon. Prvním nezbytným požadavkem pro jakýkoli typ pohonu je, že vstupuje do jádra tvořeného vodíkem (caroline core), protože ve vrstvách oddělujících vodík a hélium je výstupek (rub), který spouští jisté nespecifikované reakce. Takže jsme došli k závěru, že do této oblasti by neměly být vloženy překážky. Toto je také zřetelné na Kesheho fotografiích. Rotory potom mají průměr 4 – 5 cm, zatímco vodíková sféra (caroline core) má průměr nejméně 8 cm. Vytvořili jsme program, který počítá průměr plynové sféry na základě procentuálního podílu plynu v reaktoru. Rotory jsou v současné době tří typů: První typ se skládá pouze z osmi lopatek (ramen). Druhý typ je tvořen válcem, obsahujícím 4 nebo 6 (permanentních) magnetů (orientovaných tak, že všechny mají sever nahoře a jih dole nebo naopak). Třetí typ je kombinací dvou předchozích typů (tj. obsahuje lopatky, mezi nimiž jsou umístěny magnety).
The fins are made with a printing three-dimensional plastic (Lopatky jsou vyrobeny z plastu pomocí 3D tiskárny) Keshe v jednom ze svých mnoha sdělení říká, že nejlépe je nejdříve nepoužít rotující magnetické pole pomocí magnetů, ačkoli on historicky touto cestou šel. Keshe nám navrhl vyhnout se použití rotujících magnetů, protože tím vytvoříte náhle gravitační efekty, které nejsou dobře řiditelné a vedou k roztržení reaktoru. Zdroj: http://gradienti.xoom.it/main/sperimentazioni-pratiche/ Překlad: (z italštiny do angličtiny automaticky, z angličtiny) Ladislav Kopecký
-7-
-816.01.2013 Molekulární pumpa dosud nedorazila, avšak i pomocí běžně dostupných prostředků jsme schopni uskutečnit některé malé experimenty s plyny. Například bylo možné otestovat, jestli při tlacích mezi 1 a 1000 milibarů dokáže ventilátor uprostřed poskytnout dostatečně velkou tepelnou energii pro nastartování plazmy. Toto bylo otestováno jak s čistým vodíkem, tak se směsí plynů, avšak žádného zvláštního efektu dosaženo nebylo. Je třeba poznamenat, že pokus byl krátký. Dosud nikdy jsme nediskutovali o faktu, že uvnitř funkčního reaktoru se nachází tenká trubice, která je umístěná v centrálním sloupci, umožňující napustit plyn do centrálního jádra také během činnosti reaktoru.
Když jsme šli do nižších tlaků, ale byli stále daleko doporučení patentu, uvědomili jsme si hlavní problém, který by mohl vzniknout později. Napustit nepatrné množství plynu o tlacích v řádu 10 -6 bude technický problém, protože těžko seženeme tak citlivý kohoutek, který umožní uskutečnit takový úkol. Tuto otázku jsme položili tvůrcům molekulární pumpy a jejich reakci jsme poslali Keshemu, který nám laskavě na svém fóru poskytl řešení, které použil on: http://forum.keshefoundation.org/member.php?18752-MTKeshe Keshe nedoporučuje napouštět plyn spojitě pomocí kohoutku z důvodu jeho nízké přesnosti. Místo toho navrhuje malá množství plynu vkládat nespojitě. Správná metoda je pomocí servisní jímky připojené k reaktoru. Tato jímka je vyprázdněna a pak naplněna požadovaným plynem při tlaku, který je vyšší než pracovní tlak reaktoru. Dvě jímky jsou propojeny tenkou trubicí o známém průměru. Na trubici jsou ve stejných vzdálenostech umístěny ventily (kohouty). Oddělení jsou jsou provedena ve standardních délkách, standardní vzdálenost mezi ventily bude naší jednotkou. Například když vzdálenost mezi ventily je 3 cm, vložíme jednotku plynu, když mezi ventily bude dvojnásobná vzdálenost, vložíme dvě jednotky plynu.
-9-
Z toho, co Keshe říká se zdá, že jakmile otevřete kanál mezi reaktorem a jednotku plynu, tento plyn je postupně nasán reaktorem, který je v činnosti (rotuje). Na jiném místě Keshe mluví také o vkládání různých látek do plynů, čímž lze docílit neuvěřitelných výsledků ohledně vytváření materiálů, látek a efektů. Zde se otevírá velmi široké pole pro další výzkum a experimentování, protože tento systém má neuvěřitelné množství proměnných. Keshe říká, že když rozvíříme vodík přítomný v reaktoru, bude se měnit jeho tlak a zároveň magnetické pole. Říká, že najít rovnováhu trvá poměrně dlouhou dobu. Mluví se zde dokonce o dnech než pochopíme, co způsobí vložení malého množství plynu, takže je nutné postupovat velmi opatrně pro získání pocitu, že reaktor řídíme. To znamená, že si musíte (s reaktorem) vytvořit vztah podobně jako motocyklista ke svému motocyklu. Pokud pracujete na gravitačních vlastnostech reaktoru, Keshe doporučuje systém uvést do mechanické rovnováhy a změnu podmínek, vložením nějaké substance, provádět pomalu a umožnit reaktoru, aby si našel novou rovnováhu.
Doporučujeme vždy zachovávat opatrnost a používat vyspělé bezpečnostní systémy. Také je třeba připomenout, že reaktor vzájemně reaguje s atmosférou a okolním prostředím ... a s přítomnými osobami a ... s vnitřní atmosférou lidí. Tato interakce s prostředím se projevuje zářením
- 10 ven z reaktoru různými barvami. Byl přijat koncept, že všechno se opakuje jak ve velkém, tak v malém. Keshe načrtnul analogii mezi atmosférou reaktoru a změnami, k nimž dochází v momentech stvoření, a porovnává to s tím, co se děje ve velkém měřítku na globální úrovni. Můžeme tvrdit, že změnou kvality atmosféry (v širším smyslu jako „mysli“ planety) můžete měnit aminokyseliny, které tvoří člověka.
V tomto bodě Keshe vstupuje na spirituální rovinu problému a připomíná nám, že všechno probíhá cyklicky, že co je dole je i nahoře (alchymistické rčení). Všechno je vždy opakováno stejným způsobem, ale různými formami. Ještě říká: „Pokoušej se dělat všechno co nejjednodušeji, měj radost z práce se systémy. V této hře nejsou žádná pravidla, jen musíš harmonicky nerespektovat přírodu a její vlastní zákony. Musíš se přizpůsobit systému a životu, který začíná, absolutně si být vědomý, že vstupuješ do DOMÉNY STVOŘENÍ. Domény, kde musíš jednat s velkým respektem, láskou a porozuměním.“ Keshe říká, že člověk může k systémům reaktoru přistupovat „libovolně nebo zábavně, protože ... jak úžasné ... reaktor se zdá být živý.“ Když Keshe začíná proces, má postoj jako při modlitbě, respekt pro samotný reaktor, a když ho vypínáš, poděkuj za vědomosti, které ti byly dány. Jsme si jisti, že toto je skutečně mimo rozsah současné mentality vědců, ale je jistě mnoho výjimek... Doporučení je neuvěřitelné: „Nedělej mu špatné věci, nebo udělá to samé tobě.“ Keshe končí nadějnou poznámkou, řka: „možná to bude přínosné pro lidi, kteří chápou, že čas trestání je za námi, protože když budeš mít na systém zlost... potrestáš sám sebe.“ Poslední Kesheho věta je čistá poezie: „Musíš pochopit, že cílem není vytvářet energii nebo dopravní systémy, nyní je čas najít opravdovou krásu stvoření!“
