PRAKTICKÉ DOVEDNOSTI OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM V OBLASTI KOSMETICKÝCH SLUŽEB. Diplomová práce. Vedoucí práce: Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií

KATEŘINA LACKOVÁ II. ročník – kombinované studium

Obor: Speciálně pedagogická andragogika

PRAKTICKÉ DOVEDNOSTI OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM V OBLASTI KOSMETICKÝCH SLUŽEB Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D.

OLOMOUC 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 4. 4. 2011

……………………………….

Děkuji Mgr. Veronice Růžičkové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce. Děkuji všem osloveným respondentům se zrakovým postižením a personálu Tyflocenter a Tyfloservisů, za čas strávený při vyplňování dotazníků pro potřeby diplomové práce.

OBSAH ÚVOD

6

I. TEORETICKÁ ČÁST

8

1 ZRAKOVÉ POSTIŽENÍ

9

1. 1 Etiologie zrakového postižení

9

1. 2 Klasifikace zrakového postižení

11

1. 3 Druhy zrakového postižení

13

1. 3. 1 Osoby nevidomé

13

1. 3. 2 Osoby se zbytky zraku

14

1. 3. 3 Osoby slabozraké

14

1. 3. 4 Osoby s poruchami binokulárního vidění

15

2 DŮSLEDKY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

17

2. 1 Osoby nevidomé od narození

17

2. 2 Osoby později osleplé

18

2. 3 Osoby slabozraké

19

2. 4 Osoby se zbytky zraku

20

2. 5 Osoby s poruchami binokulárního vidění

21

3 SEBEOBSLUHA OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

22

3. 1 Organizace kurzu sebeobsluhy

22

3. 2 Osobní hygiena a koupelna

25

3. 3 Oblékání a péče o oděvy

27

3. 4 Sebeobsluha v kuchyni

28

4 KOSMETICKÉ SLUŽBY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

30

4. 1 Péče o vlasy

31

4. 2 Péče o nehty

32

4. 3 Holení

33

4. 3. 1 Holení u žen

33

4. 3. 2 Holení u mužů

34

4. 4 Líčení a kosmetika

35

4. 4. 1 Pleťová a tělová kosmetika

36

4. 4. 2 Dekorativní kosmetika

37

4. 5 Antiperspiranty a parfémy

39

II. PRAKTICKÁ ČÁST

40

5 METODY SBĚRU DAT

41

5. 1 Dotazník

41

5. 2 Studium dostupné literatury

41

5. 3 Analýza produktů činnosti

41

6 PŘEHLED OSLOVENÝCH ZAŘÍZENÍ

42

7 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ

46

8 DISKUZE

69

9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI

72

ZÁVĚR

75

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

77

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ

78

SEZNAM PŘÍLOH

79

ANOTACE

ÚVOD V úvodu této diplomové práce bych ráda uvedla důvody, proč jsem se rozhodla psát ji na téma využívání kosmetických služeb u osob se zrakovým postižením, tedy co mě k tomu přimělo, jak vznikl její název, stručný průběh její realizace a především vystihnout cíl, ke kterému směřovala. Po ukončení prezenčního bakalářského programu speciálně pedagogické andragogiky jsem na rok studium přerušila a během tohoto času se mi naskytla příležitost absolvovat tříměsíční kurz nehtové modeláže a manikúry. Vzhledem k tomu, že nehtová modeláž byla do té doby mým koníčkem a věnovat se jí profesionálně bylo již delší dobu mým přáním, neváhala jsem a této šance se chopila. Po úspěšném dokončení kurzu a získání certifikátu manikérky jsem si ihned otevřela své vlastní nehtové studio, které se nacházelo na Masarykově ulici v Olomouci. V něm jsem působila necelý rok. A protože jsem člověk ambiciózní, kterému jedna činnost nestačí, rozhodla jsem se souběžně při práci přihlásit na navazující kombinované magisterské studium speciálně pedagogické andragogiky a dokončit si vzdělání. Po úspěšném absolvování přijímacího řízení jsem nastoupila na studium a po brzké době, když nastal čas zvolit si vedoucí mé budoucí diplomové práce, oslovila jsem Mgr. Veroniku Růžičkovou, Ph.D., zda by byla tak laskavá a vzala si mě „pod křídla“. Paní doktorka souhlasila a následně chtěla vědět mé oborové zaměření v praxi. Když jsem jí řekla, že provádím nehtovou manikúru a modeláž, bylo téma „Praktické dovednosti osob se zrakovým postižením v oblasti kosmetických služeb“ dá se říci na světě. Těšila jsem se, že budu pracovat na zcela novém tématu a proto jsem se ihned pustila do práce. Nejdříve jsem si stanovila, co by měla obsahovat teoretická část – tedy vymezení zrakového postižení, jeho cílovou skupinu, plynoucí důsledky, sebeobsluhu a kosmetické služby u osob se zrakovým postižením. Dále jsem uvažovala o přípravě praktické části, která je pro tuto diplomovou práci stěžejní a klade si za cíl na základě výsledků získaných z dotazníkového šetření vyhodnotit odpovědi obdržené od oslovených respondentů, kterými jsou ženy se zrakovým postižením, ženy intaktní, muži se zrakovým postižením a muži intaktní. Praktická část rovněž představuje zařízení, která jsem v rámci dotazníku oslovila, a uvádí metody, které byly pro práci použity. Posléze jsem začala shromažďovat potřebnou literaturu, oslovovala a domlouvala se s Tyflocentry a Tyfloservisy po celé ČR, zda by měli zájem přidat se k mému dotazníkovému 6

šetření, jehož cílem je díky 21 rozličným otázkám zaměřeným na oblast kosmetiky a péče o tělo zjistit, zda osoby se zrakovým postižením využívají těchto služeb rovnocenně s intaktní populací, zda si lidé myslí, že by bylo vhodné zavést poskytování těchto služeb zaměřené přímo na osoby se zrakovým postižením a na konec vyslovit závěry, které získám a budu je moci doporučit pro praxi. Zmapování situace mezi osobami se zrakovým postižením a zjištění, zda mají stejné potřeby úpravy svého zevnějšku a péče o sebe jako intaktní část populace, zda využívají nabízející služby odborníků z této oblasti (např. navštěvují kadeřníka, kosmetičku, manikérku aj.), jaké jsou jejich názory na poskytované služby, srovnání výsledků získaných v dotazníku celkem u čtyř skupin osob, jak již bylo uvedeno výše a prezentace získaných závěrů v praktické části, to je tedy hlavním cílem předložené diplomové práce. Bez pomoci a spolupráce všech oslovených Tyflocenter a Tyfloservisů, by však nemohla být vytvořena na smysluplném podkladě. Za její vznik vděčím kromě všech těch profesionálů, za které v tomto případě považuji nejen samotné pracovníky nebo dobrovolníky, kteří si udělali čas, dali tu práci a osobám se zrakovým postižením pomáhali vyplňovat otázky uvedené v dotaznících, ale především jejich klientům, protože bez jejich aktivní spolupráce a pozitivního přístupu, kterého si nesmírně cením a byl pro mě při psaní zásadním východiskem, bych na dané téma zkrátka nemohla psát. Doufám a pevně věřím, že tato práce přinese zajímavé výsledky pro praxi všem, kteří mají co do činění s osobami se zrakovým postižením, protože jak uvádí autorky Finková, Ludíková, Růžičková (2007, s. 7): „Společnost, ve které žijeme, je velmi různorodá a setkávají se zde lidé, kteří se vzájemně více či méně v některých aspektech liší, ale všichni by měli mít právo žít v takových podmínkách, které jim umožní jejich maximální rozvoj a současně nezapříčiní izolaci od ostatních lidí.“

7

I. TEORETICKÁ ČÁST Cílem první kapitoly pro potřeby daného tématu v teoretické části naší práce je především vymezit zrakové postižení, tzn. uvést etiologii zrakového postižení, jeho klasifikaci a druhy zrakového postižení. Druhá kapitola je zaměřena na důsledky zrakového postižení, které jsou rozděleny do podkapitol podle jednotlivých druhů zrakového postižení. Následuje kapitola Sebeobsluha zrakově postižených, v níž zmiňujeme, jak probíhá organizace v kurzu sebeobsluhy, dále je zde zahrnuta podkapitola zaměřena na osobní hygienu a koupelnu, oblékání a péči o oděvy a sebeobsluhu v kuchyni. Jako poslední kapitolu v teoretické části práce jsme zvolili Kosmetické služby zrakově postižených. Ta je rozdělena na následující podkapitoly – Péče o vlasy, Péče o nehty, Holení (Holení u žen, Holení u mužů), Líčení a kosmetika (Pleťová a tělová kosmetika, Dekorativní kosmetika) a Antiperspiranty a parfémy.

8

1 ZRAKOVÉ POSTIŽENÍ Každý člověk je individuum, na světě nenajdeme dva naprosto totožné jedince. Je nepřeberné množství ukazatelů, podle kterých se lidé navzájem mohou posuzovat. Pokud má někdo špatný zrak nebo nevidí vůbec, jedná se jen o jeden z nich, který lze celkem objektivně změřit u oftalmologů, tedy v ordinaci očních lékařů. Otázkou je, jak se člověk, který má zrakové postižení (dále jen ZP) s touto skutečností vyrovnává, jak zvládá či nezvládá běžné denní činnosti, kde má hranice svých možností apod. Tyto aspekty jsou vždy individuální a závisející na osobnostních vlastnostech, vlohách, předchozích zkušenostech i na přístupu lidí z blízkého okolí. Fakt, že člověk nevidí, znamená pouze to, že některé věci je nucen dělat jinými způsoby než ostatní, neznamená to ale, že je proto lepší nebo horší. 1. 1 ETIOLOGIE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ Osoby se ZP nelze posuzovat pouze z jediného hlediska. Každá příčina poruchy zraku má jiné důsledky, které se navíc mohou vzájemně kombinovat. Pro představu a základní orientaci v klasifikačních systémech v rámci etiologického hlediska uvádíme následující členění. Podle etiologického hlediska můžeme rozdělit osoby se ZP na: • jedince s poruchou orgánovou (např. slabozrakost – viz níže), • jedince s poruchou funkční (např. poruchy binokulárního vidění – viz níže). Podle doby vzniku ZP můžeme rozdělit osoby se zrakovým postižením na: • jedince s vrozeným (prenatálním) postižením, • jedince se získaným (perinatálním, postnatálním) postižením. Vrozené vady zraku mohou být zapříčiněny např. dědičností, toxikománií matky (alkoholismus, drogy), dále vnějšími vlivy (např. ultrafialové nebo rentgenové záření), silným mechanickým poškozením plodu, pohlavní chorobou matky (syfilis) nebo např. virovým onemocněním (rubeola, toxoplazmóza). K příčinám získaného zrakového postižení řadíme např. progresi zrakové vady, úrazy oka i hlavy, nádorová onemocnění oka i hlavy či retinopatii nedonošených (Ludíková, 2005). 9

Etiologie ZP u dětí a dospělých je pochopitelně rozličná. K nejčastějším příčinám ZP u dětí podle oftalmologů patří: •

geneticky podmíněná onemocnění (nejčastěji se jedná o onemocnění s autosomálně recesivní dědičností a dystrofií sítnice), • onemocnění intrauterinního období (mezi stěžejní teratogeny patří radioaktivní a rentgenové záření, léčiva a jiné chemické látky, vliv celkového onemocnění matky – např. fetální alkoholový syndrom či kongenitální toxoplasmóza), • perinatální faktory (jedná se o období mezi 28. týdnem těhotenství až 28. dnem po porodu a spadá sem např. retinopatie nedonošených nebo postižení CNS), • postnatální období a dětství (jedná se především o rozvojové země, v nichž přetrvává možnost trvalého postižení u dětí trpících deficiencí vitamínu A nebo spalničkami), • neznámá etiologie (v určitém počtu případů se nepodaří příčinu ZP prokázat, hovoříme o Multifaktoriálních příčinách) (Kuchynka, 2000).

Je zřejmé, že příčin ZP je nepřeberné množství, můžeme je posuzovat z různých hledisek, která se navíc mohou prolínat a vzájemně ovlivňovat. Rozdělení etiologií ZP je rozličné a zabývala se jím do dnešních dnů již celá řada autorů. I tak se ale v určitém procentu případů stává, že stanovit konkrétní příčinu je obtížné nebo se ji nepodaří prokázat vůbec.

10

1. 2 KLASIFIKACE OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Světová zdravotnická organizace (WHO) vytvořila mezinárodní klasifikaci ZP. „Vychází z nejlepší dosažitelné zrakové ostrosti na lépe vidoucím oku. U onemocnění, která vedou k omezení zorného pole, je hranice 10 stupňů od bodu fixace. Pokud je zorné pole na lepším oku pod touto hranicí, je podle WHO doporučeno stav klasifikovat jako slepotu.“ (Kuchynka, 2000, s. 15) „V České republice je v současné době cca mezi 60 000-100 000 osob s těžkým ZP, z toho 7 000-12 000 je nevidomých. Asi 35-40 % těžce zrakově postižených je nezletilých a v produktivním věku, 60-65 % všech těžce ZP jsou lidé nad 60 let.“ (Rozsíval, 2006, s. 351) WHO se snažila vytvořit jednotnou kategorizaci, která však není deklarována jako závazná a v různých zemích k ní z toho důvodu přistupují velmi diferencovaně, a to od přesného akceptování až po velmi volný a široký výklad, který hranice jednotlivých kategorií velmi posouvá. Pro rozdělení osob se ZP je potřeba nejdříve stanovit, kdo je považován za osobu se ZP. Jednotná terminologie v naší republice doposud neexistuje, jistou kategorizaci však vnímáme v rámci jednotlivých resortů – zdravotnictví, školství a sociální sféry. Dle potřeb speciální pedagogiky je za jedince se ZP chápána ta osoba, která trpí oční vadou či chorobou, kdy po optimální korekci má stále zrakové vnímání narušeno natolik, že jí činí problémy v běžném životě (Finková, Ludíková, Růžičková 2007). Klasifikace ZP se různí, a protože jednotná kategorizace doposud neexistuje a proto uvádíme přehled následujících klasifikací, které jsou podle našeho názoru nejdůležitější a nejznámější. Kategorie ZP podle Světové zdravotnické organizace (WHO): • normální zrak (zraková ostrost je větší než 6/18), • ZP (zraková ostrost je větší než 6/18 až 6/60), • vážné ZP (zraková ostrost je v intervalu 6/60 až 3/60), • slepota (zraková ostrost je menší než 3/60) (Kuchynka, 2000). „Tento přístup se stal součástí metodiky většiny mezinárodních studií, které se v současné době zabývají výzkumem zrakového postižení v populaci. Jde ovšem pouze o doporučení 11

a jednotlivé země si určují tato kritéria na základě vlastních rozhodnutí. To platí především pro právní otázky a oblast sociální péče. Stejně je tomu i v České republice.“ (Kuchynka, 2000, s. 15) Členění, které je nejčastější, je podle oftalmologického hlediska, kde důležitou roli hraje zraková ostrost (vizus) a stav zorného pole. Podle výsledků oftalmologického vyšetření je možno ZP člověka zařadit do některé z 5 kategorií ZP: •

střední slabozrakost,

•

silná slabozrakost,

•

těžce slabý zrak,

•

praktická nevidomost,

•

úplná nevidomost.

Na základě stupně ZP se osoby se ZP dělí na: •

osoby nevidomé,

•

osoby se zbytky zraku,

•

osoby slabozraké,

•

osoby s poruchami binokulárního vidění.

Z hlediska doby vzniku ZP rozlišujeme: • osoby s vrozeným ZP, • osoby se získaným ZP. Z pohledu délky trvání zrakového postižení: • krátkodobé (akutní), • dlouhodobé (chronické), • opakující se (recidivující) (Renotiérová, Ludíková a kolektiv, 2003).

12

Podle etiologického hlediska můžeme rozdělit osoby se ZP na: • jedince s poruchou orgánovou, • jedince s poruchou funkční (Ludíková, 2005). Hycl s Valešovou (2003) vychází z předpokladu, že stav, kdy zraková ostrost je pod hranicí 6/18, je hodnocen jako ztráta zraku a uvádějí následné členění: • slabozrakost (vízus lepšího oka je pod 6/18 až 3/60), • nevidomost (pokles zrakové ostrosti je pod 3/60 až po světlocit), • praktická nevidomost (pokles vízu pod 3/60 do 1/60 včetně), • skutečná nevidomost (vízus je pod hranicí 1/60 až světlocit), • plná slepota (od světlocitu s chybnou projekcí světla po ztrátu světlocitu). Rozdělení klasifikačních systémů se očividně odvíjí od autorů, kteří se jimi zabývají. Jak již bylo uvedeno na začátku této podkapitoly, WHO se pokusila o jednotnou mezinárodní klasifikaci, která však není obecně deklarovaná a proto se k ní v různých zemích přistupuje diferencovaným způsobem. 1. 3 DRUHY ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ V následujících podkapitolách uvádíme druhy ZP na základě nejznámějšího a obecně nejpoužívanějšího rozdělování, tedy podle stupně ZP. 1. 3. 1 Osoby nevidomé Osoby nevidomé jsou kategorií s nejtěžším postižením zraku zahrnující děti, mládež a dospělé osoby, které mají zrakové vnímání narušeno na stupni nevidomosti. V důsledku své vady se nemohou seznamovat s okolím zrakovou cestou, ale tento deficit jim nezbývá než nahrazovat využitím nižších a vyšších kompenzačních činitelů. Mezi nižší činitele můžeme zařadit především hmat, sluch, čich a chuť. K vyšším kompenzačním činitelům patří myšlení, paměť, představy, obrazotvornost, řeč, emoce aj. „Nevidomost je ireverzibilní pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60-světlocit. Praktická nevidomost: • pokles centrální zrakové ostrosti pod 3/60do 1/60 včetně, 13

• binokulární zorné pole menší než 10°, ale větší než 5° kolem centrální fixace. Skutečná nevidomost: • pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60- světlocit, • binokulární zorné pole 5° a méně i bez porušené centrální fixace. Plná slepota: • světlocit s chybnou světelnou projekcí až do ztráty světlocitu (amauróza).“ (Kraus, 1997, s. 317) Definice nevidomosti dle speciálně pedagogického hlediska: „Nevidomost (slepota) je ve smyslu speciální pedagogiky vada zraku, která se projevuje úplným nevyvinutím, úplnou (nebo téměř úplnou) ztrátou výkonnosti zrakového analyzátoru a tím nemožností zrakového vnímání.“ (Flenerová, 1985, s. 10) Nevidomost může být vrození i získaná, mezi její příčiny lze zařadit např. dědičné změny, změny na podkladě intrauterinní infekce, úrazy, záněty, nádory, intoxikace, odchlípení sítnice, glaukom, senilní katarakta, senilní degenerace sítnice aj. 1. 3. 2 Osoby se zbytky zraku Osoby se zbytky zraku jsou kategorií dětí, mládeže a dospělých, která se nachází jako hraniční skupina mezi osobami slabozrakými a nevidomými. Je potřeba zdůraznit, že zraková ostrost nesmí být jediným kritériem posuzování stupně vady. U osob zbytky zraku může docházet jak ke zlepšení, tak i k progresi, která může skončit až úplnou slepotou. U této skupiny je nutné doplňovat vzniklé nedostatky pomocí kompenzačních činitelů. Jedná se rovněž o vadu jak vrozenou, tak i získanou. Při práci s touto cílovou skupinou využíváme tzv. dvojmetodu (viz. níže – kapitola Důsledky ZP). 1. 3. 3 Osoby slabozraké Kategorii osob slabozrakých tvoří děti, mládež a dospělí, kteří mají postiženo zrakové vnímání na stupni slabozrakosti (Ludíková, 1988).

14

Slabozrakost se obvykle člení na stupeň lehký, střední a těžký. Může být vrozená či získaná. Na její etiologii je možné pohlížet obdobně, jako bylo uvedeno výše u nevidomosti (Ludíková, 2005). Definice slabozrakosti podle Krause (1997, s. 317): „ Slabozrakost je ireverzibilní pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně. Z praktického hlediska dělíme slabozrakost na lehkou – do 6/60 včetně – a těžkou – pod 6/60 do 3/60 včetně.“ Flenerová (1985, s. 9) definuje slabozrakost takto: „Slabozrakost je ve smyslu speciální pedagogiky orgánová vada zraku, která se projevuje částečným nevyvinutím, snížením nebo zkreslující činností zrakového analyzátoru obou očí, a tím poruchou zrakového vnímání.“ U slabozrakých osob dochází ke snížení zrakové ostrosti obou očí, a to i s optimální brýlovou korekcí, které je tak velké, že postiženým činí potíže v běžném životě. Vedle snížení zrakové ostrosti se často při slabozrakosti vyskytuje i různé narušení zorného pole (Ludíková, 2005). Slabozrací mohou zrak využívat, ale měly by vždy důsledně dodržovat zásady zrakové hygieny, které se týkají např. světelné intenzity, bezprašnosti prostředí, zamezení oslnění, dostatečné kontrastnosti sledovaných jevů i časové limitaci práce do blízka (Ludíková, 2005). 1. 3. 4 Osoby s poruchami binokulárního vidění Binokulární vidění je současné vidění oběma očima, při jejich vzájemné spolupráci. Poruchy binokulárního vidění můžeme dále rozdělit na strabismus (šilhavost) a amblyopii (tupozrakost). Strabismus (šilhavost) je porucha rovnovážného postavení očí. Obrazy se nesetkávají na patřičných místech na sítnici a vzniká tak diplopie (dvojité vidění). Následkem tohoto dochází k potlačení obrazu horšího oka (Ludíková, 2005). Amblyopie (tupozrakost) dle Krause (1997, s. 273): „Abnormální vývoj vidění, které je klinicky definováno, jako snížení zrakové ostrosti při optimálním vykorigování bez viditelných známek oční nemoci.“ Hycl (2000, s. 10) definuje amblyopii jako: „snížení zrakové ostrosti bez viditelných známek nemoci postiženého oka.“ Nejčastěji se hovoří o třech typech amblyopie – amblyopie kongenitální, amblyopie ze zástavy vývoje funkce a amblyopie z vyřazení z funkce (Ludíková, 2005). 15

Pokud jsou poruchy binokulárního vidění včas diagnostikovány, je zahájena a důsledně vedena terapie, jsou ve většině případů odstranitelné. Terapie je však účinná pouze do té doby, než dochází k ukončení vývoje zrakových funkcí a také za předpokladu, že se důsledně spolupracuje s oftalmologem. Kapitola zrakového postižení je zaměřena na celé spektrum osob se ZP a jeho posuzování dle nejznámějších východisek, mezi něž řadíme etiologii, klasifikaci a druhy ZP. Jejím cílem nebylo obsáhnout veškeré klasifikační přístupy, ale nastínit ty, které považujeme za stěžejní, abychom dále mohli rozvíjet téma, které je pro tuto práci určené a přitom měli přehled o skupině osob, na něž je zaměřená a kterých se týká.

16

2 DŮSLEDKY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Každé postižení má svá specifika, rozličné příčiny i plynoucí důsledky. To platí samozřejmě i pro osoby se ZP. Mezi nejvýraznější důsledky ztráty zrakového vnímání patří obtíže se samostatným pohybem a prostorovou orientací, přitom schopnost samostatně se pohybovat v časoprostoru je jedním z podstatných předpokladů k osamostatnění se od pomoci okolí. Tyto obtíže se týkají všech osob se ZP. Níže uvádíme jednotlivé skupiny osob se ZP a nejčastější důsledky, týkající se tématu této práce, se kterými jsou nuceni se dennodenně potýkat. 2. 1 OSOBY NEVIDOMÉ OD NAROZENÍ Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, nevidomí lidé představují skupinu osob s nejtěžším stupněm postižení zraku, která se nemůže seznamovat se svým okolím prostřednictvím zraku. Důsledky slepoty postihují celou osobnost nevidomého člověka. Vyskytují se problémy např. v oblasti prostorové orientace a samostatného pohybu, v oblasti sociálního a pracovního uplatnění aj. Člověk, který je nevidomý od narození, s velkou pravděpodobností své postižení již akceptoval, má vytvořené kompenzační techniky a je samostatnější. Umí si sám dojít nakoupit, umí ovládat základní kompenzační pomůcky (např. magnetofon), mívá menší strach, má kolem sebe příklady svých známých se stejným typem postižení a ví, co všechno je možné zvládnout (Schindlerová, 2007). Již víme, že nevidomost výrazně ovlivňuje možnosti prostorové orientace a samostatného pohybu. Vedle průvodcovských služeb vidících využívají tito lidé i speciální techniky, především chůzi s bílou holí, různé prvky ozvučených prostředí, hmatových popisů trasy aj. Velkým pomocníkem jsou pro nevidomé speciálně vycvičení vodící psi, kteří jim usnadňují orientaci a doprovází je (Finková, Ludíková, Růžičková 2007). Znevýhodňujícími důsledky mohou být: • žádné nebo jen velmi dílčí zkušenosti v sebeobsluze z dřívější doby (např. mohou být způsobené tím, že za člověka s vrozeným postižením všechno dělali příbuzní),

17

•

nedostatek základních a pro jiné samozřejmých informací (např. neví, jak vypadá sporák; nezná výchozí suroviny, jen výsledné produkty; nezná prodejní sortiment a jeho balení),

•

nemusí znát přesný význam slov a pokynů,

•

může být přehnaně nejistý nebo naopak nedoceňuje některá rizika (Schindlerová, 2007).

Dalším důsledkem je to, že člověk nemůže pracovat s běžným černotiskem, proto využívá ke čtení a psaní speciální bodové písmo – Braillovo písmo, což je systém šesti bodů, kdy jednotlivá písmena jsou vytvářena vytláčením kombinací jednoho až pěti bodů. K jeho psaní se nejčastěji používá speciální pomůcka zvaná Pichtův stroj. Všechny tiskoviny pro nevidomé jsou produkovány v tomto bodovém písmu. 2. 2 OSOBY POZDĚJI OSLEPLÉ U této cílové skupiny je jistou výhodou skutečnost, že mají znalosti a zkušenosti z období, kdy viděli, tudíž většinou jednotlivé činnosti znají, ale je zapotřebí, aby si je v současném stavu osvojili bez zrakové kontroly. Tito lidé mají zažité a zautomatizované návyky postupů a organizace práce ve své domácnosti (např. ví, jak chytit bramboru a škrabku), ví, jak věci vypadají, znají přesný význam pojmů a slov. Znevýhodňujícími důsledky mohou být: •

trvající psychický šok ze ztráty zraku,

•

negativní postoj: „Nic nemůžu, vždyť nevidím“,

•

neznalost nebo nedostatečná zažitost kompenzačních technik,

•

upřednostňování způsobů práce prováděných dříve se zrakovou kontrolou (to však lze jen do doby, do které jsou zachovány motorické stereotypy),

•

neumí Braillovo bodové písmo,

•

neznají

zásady

prostorové

orientace

a

samostatného

pohybu

nevidomých

a slabozrakých, •

nemají příslušné kontakty (na odborné služby, na svépomocná sdružení osob se stejným typem postižení), 18

•

nová situace mohla zcela změnit sociální zázemí, ať kladně nebo záporně,

•

nemají srovnání, příklad člověka s podobným postižením, neví, co vše lze zvládnout (Schindlerová, 2007).

Ztráta zrakové kontroly v průběhu života musí být frustrující skutečností odrážející se následně do každé oblasti života takového člověka. Jedná se o fakt, na který se nelze připravit a jedinec musí vynaložit obrovské úsilí v časově velice dlouhém horizontu, aby se s ním vyrovnal a naučil se postarat sám o sebe. 2. 3 OSOBY SLABOZRAKÉ Slabozrací lidé by měli v optimální míře využívat svůj zrak. Možnost jeho využití je výhodou, protože si mohou upravovat kontrast a osvětlení a mají možnost vybrat si techniku – buď jen kompenzační (typickou pro nevidomé), jen zrakovou, nebo kombinaci obou (Schindlerová, 2007). Důsledky slabozrakosti se projevují ve snížení, omezení či deformaci zrakových schopností, dále ve vytváření nepřesných, neúplných nebo zkreslených představ, a také ve snížené schopnosti běžného grafického a praktického pracovního, na zrak vázaného výkonu, a v nemožnosti používat bez zrakových obtíží běžného tisku (Flenerová, 1982). Slabozrací lidé např. nemohou vykonávat některá povolání, nemohou bez úprav užívat normální velikost černostisku, mají problémy s prostorovou orientací a samostatným pohybem. Jejich nedostatky však lze do jisté míry eliminovat využíváním všech možných kompenzačních činitelů. Znevýhodňujícími důsledky mohou být: •

potřeba dívat se zblízka - což může být často nebezpečné (např. hrozí popálení nad pánví) nebo málo efektivní (např. bramboru rychleji oloupe poslepu, zrakem ve finále už jen zkontroluje),

•

stav vidění není stálý, může kolísat ze dne na den,

•

obava, že se zrak ještě více zhorší (např. poškozením sítnice při zvedání těžkých věcí) (Schindlerová, 2007).

19

Na základě předložených znevýhodňujících důsledků je vhodné si uvědomit, že tito lidé se permanentně musejí potýkat s nepříznivými aspekty, které jistě působí na jejich celkové naladění či rozpoložení a chovat se k nim proto ohleduplně, nenásilně, s respektem, empatií a tolerancí. 2. 4 OSOBY SE ZBYTKY ZRAKU Mezi stěžejní důsledky tohoto postižení, jak uvádí autorky Finková, Ludíková, Růžičková (2007) patří snížené, omezené či deformované zrakové schopnosti jedince, což může vést k narušení představ. V řadě případů se jedná i o snížené grafické schopnosti a samozřejmě omezení pracovních možností. Právě omezení pracovních možností a dovedností se může nepříjemně odrážet na psychice a sebehodnocení každého takto postiženého člověka, proto je nutné s těmito lidmi intenzivně pracovat. Je všeobecně známo, že přesto, že lidé se zbytky zraku mají výrazně limitované zrakové možnosti, mají potřebu získávat dostatečné množství informací právě zrakem. Na základě této skutečnosti při práci s touto cílovou skupinou využíváme tzv. dvojmetodu. Ta představuje aplikaci postupů pod zrakovou kontrolou, ale za velmi přísných pravidel zrakové hygieny, přičemž jsou zároveň praktikovány metody, které se využívají u osob nevidomých (Ludíková, 2005). Protože zrak uplatňují v maximální možné míře a většinou jej upřednostňují před využitím podpory ostatními kompenzačními činiteli, je jejich organismus pod permanentním tlakem. Jsou tak nuceni vynakládat velké úsilí, aby objekty či aktivity rozeznávali zrakem, aby správně vykonali nejrůznější úkony, aby si neublížili a aby ani neohrozili ostatní. Z toho důvodu často své tělo situují do nepřirozených poloh, čímž trpí po fyzické stránce a zároveň je zatěžována i jejich psychika, protože se musí velmi koncentrovat (Finková, Růžičková, Ludíková, 2007). Osoby se zbytky zraku jsou skupinou osob, u nichž je charakteristické, jak jsme zmínili výše, že se snaží v co nejvyšší možné míře uplatňovat svůj zbývající zrak. Při intenzivní práci, používáním vhodných kompenzačních mechanismů a správným rozvíjením či udržováním stávajících zrakových funkcí dosahujeme pokroků v rámci důsledků tohoto postižení.

20

2. 5 OSOBY S PORUCHAMI BINOKULÁRNÍHO VIDĚNÍ Poruchy binokulárního vidění jsou při správné a včasné terapii buď zcela, nebo alespoň částečně odstranitelné, ale v situaci, kdy se s léčbou započne pozdě nebo když není dodržován léčebný postup vady přetrvávají a v dospělosti jsou již nezvratné. Při práci s těmito osobami je nutné si uvědomit, že tato vada jim nečiní potíže pouze při zrakové práci, ale zasahuje jedince celkově – jedná se o pomalejší utváření představ, nepřesnější motorické reakce, potíže při čtení a psaní, dochází k problémům s analýzou a syntézou, jsou rychleji unavitelní, po zrakové práci se u nich objevuje slzení. Výčet uvedených nedostatků může ovlivnit jedincovo postavení v kolektivu i v celé společnosti a může způsobovat pocity méněcennosti, které pramení ze zjevně vadného postavení očí (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007). Výše uvedená kapitola je zaměřena na důsledky ZP spadající do tématu této práce. Je důležité, aby lidé, kterých se to týká, pracovali na co nejvyšší míře samostatnosti a soběstačnosti, aby se naučili využívat kompenzační pomůcky, ostatní smysly a přijímat pomoc od ostatních. Naopak pro nás, kteří s nimi pracujeme a přicházíme do styku, je podstatné, abychom dodržovali individuální přístup ke každému člověku, měli dostatek empatie, trpělivosti a snahy o porozumění, protože toto je nejlepší cesta k tomu, abychom lidem, kteří naši pomoc potřebují a stojí o ni, mohli adekvátně pomáhat.

21

3 SEBEOBSLUHA OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Ztráta nebo vážné oslabení zraku, znamená obrovskou změnu v každodenním životě člověka. Dovednosti, které dříve prováděl automaticky, dostávají jiný rozměr, jsou pro něj složitější, zdlouhavější i nebezpečnější. Člověk, který přišel o zrak během svého života, si musí na vše vytvořit nové metody. Na základě těchto skutečností považujeme zařazení této kapitoly pro potřeby daného tématu za podstatné a níže uvádíme význam pojmu sebeobsluha, stručně popisujeme organizaci jeho kurzů, osobní hygienu a koupelnu, oblékání a péči o oděvy, sebeobsluhu v kuchyni. Pod pojmem sebeobsluha si můžeme představit širokou oblast každodenních činností a dovedností, které jsou nedílnou součástí funkční gramotnosti každého člověka (Schindlerová, 2007). V počátcích našeho života (novorozenecký a kojenecký věk) potřebujeme jen to nejzákladnější, čímž je uspokojování fyzických a psychických potřeb, takže o naše zdraví, správnou životosprávu, hygienu a naplnění citových potřeb se stará rodina. Jak postupně stárneme, je zapotřebí, abychom všechny tyto úkony a péči o sebe zvládali sami a postupně si zvnitřnili povědomí o nich (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007). Protože tato práce je orientovaná na dospělé jedince se ZP, vynecháváme popis vývoje sebeobsluhy u dětí se ZP a jako první podkapitolu rovnou uvádíme organizaci kurzu sebeobsluhy. 3. 1 ORGANIZACE KURZU SEBEOBSLUHY Schopnost postarat se sám o sebe je významným krokem k samostatnosti zejména u těch osob, které přišly o zrak nedávno, a hraje to významnou roli v jejich sebehodnocení. V kurzu sebeobsluhy se lidé se ZP mohou naučit větší samostatnosti, díky níž se jim alespoň do jisté míry ztracené sebevědomí a sebehodnocení navrátí. Člověk se získaným ZP musí počítat s následujícími myšlenkami, které se budou prolínat jeho životem: • zvyknout si na to, že všechno trvá déle, • naučit se využívat jiné smysly, snažit se více naslouchat, cítit, dotýkat,

22

• je nutné si vytvořit nový pracovní systém a organizaci, podle nichž uspořádá své postoje, činnosti, ale i předměty kolem sebe, • měl by si co nejrychleji zvyknout na využívání hmatu, potřebuje být v úzkém až tělesném kontaktu s prací a dobře si uzpůsobit polohu potřebných předmětů a pomůcek, • měl by si doma najít co nejrychleji své záchytné body, podle kterých dokáže vždy bezpečně určit svou pozici v prostoru, nebo určit správný směr, kudy dojít k cíli, • měl by být připraven na to, že ho vše bude stát více práce a energie, • musí mít vlastní systém označování a popisování, s jehož pomocí pak rozliší pomůcky, pracovní materiál, uchová osobní záznamy, • nevidomý musí získat nový přístup ke své vlastní bezpečnosti, slepota omezuje příjem informací z okolí, člověk musí proto být opatrnější, když něco obchází, používá přístroje, s něčím manipuluje, • v neposlední řadě by měl přijmout fakt, že ve zvláštních případech bude potřebovat pomoc vidícího, např. při popisu barev či vzhledu (Schindlerová, 2007). Pro osoby později osleplé bývá těžké rozhodnout se znovu učit tyto běžné činnosti a proto je zapotřebí je podporovat v jejich aktivním rozhodování a následně je ocenit i za sebemenší úspěchy v této oblasti. Kurz si můžeme představit jako celistvou řadu úkonů od těch nejjednodušších po nejsložitější, tzn. od orientace v kuchyni, otevírání obalů potravin, nalévání studené vody, zaznamenávání receptů, manipulace s přístroji až po tepelnou přípravu jídla. Některé z činností jsou provázány s komunikační dovedností (např. nakupování nebo shánění receptů) a se schopností manipulace s informacemi. Prolínají se tu i další oblasti sociální rehabilitace, jako je: •

reedukace zraku a práce s optickými pomůckami (např. využití kontrastu při nalévání),

•

prostorová orientace a samostatný pohyb (např. orientace v kuchyni),

•

čtení a psaní Braillova písma nebo zvětšeného tisku (např. označení potravin), 23

•

obsluha kompenzačních pomůcek - např. mluvicí váhy (Schindlerová, 2007).

Smyslem nácviku sebeobsluhy je tedy pokusit se společně nalézt techniky a postupy, díky kterým osoby se ZP zvládnou dané úkony alespoň do té míry, kdy je to možné, sami. Cílem je dosažení co největší míry samostatnosti v oblasti péče o vlastní osobu i o svou domácnost. Na začátku poskytování služby se společně s uživatelem stanoví jeho individuální plán, který může být kompletní nebo může obsahovat jen vybraná témata. Na zřetel jsou přitom brána všechna specifika, individualita zájemce, životní perspektivy, jsou zohledněny jeho případné zdravotní potíže, věk, dietetické požadavky nebo třeba náboženské zvyklosti. Faktorů, které mohou individuální plán ovlivnit, je očividně celá řada. Celou práci v kurzu, včetně konkrétních výsledků, ovlivňují některé předem dané dispozice na straně uživatele, mezi které patří: •

předchozí zkušenosti, schopnosti, míra dovedností,

•

úroveň motivace,

•

fyzické a psychické předpoklady,

•

zázemí - materiální i sociální,

•

druh a stupeň zrakové vady (Schindlerová, 2007).

Stanovení individuálního cíle uživatele, na kterém se bude pracovat, je nutné pojmout komplexně, aby péče o člověka byla kvalitní a zaměřená na dosažení potřebné změny. Po stanovení tohoto cíle se postupuje podle metodické řady, kterou uvádíme níže. Metodická řada základního kurzu sebeobsluhy: •

úvod (rozhovor s klientem a stanovení cíle kurzu),

•

seznámení klienta s pracovním prostředím (kuchyní, přístroji aj.),

•

nalévání nápojů, vaření nápojů (ve varné konvici),

•

krájení a mazání chleba,

•

loupání a krájení na kostky (brambor, cibule),

•

výroba pomazánky,

•

vaření, opakování vaření, 24

•

vaření složitějšího jídla, opakování složitějšího vaření,

•

vaření omáčky,

•

příprava jíšky (na omáčku, na polévku),

•

krájení a smažení cibulky,

•

opékání, smažení,

•

pečení v troubě,

•

pečení moučníku,

•

příprava kompletního jídla,

•

stolování, společná návštěva restaurace - sociální kontext (Schindlerová, 2007).

Pro zajímavost a názornost předkládáme příklad třicetileté Petry, která se chtěla osamostatnit od starající se rodiny, a proto začala navštěvovat kurz sebeobsluhy. „Třicetiletá, od narození nevidomá Petra, z velice pečující rodiny, se chtěla postavit na vlastní nohy. Při první návštěvě vyšlo najevo, že nezvládne ani základní dovednosti, jako je uvařit čaj, namazat chleba. Matka ji vždy z kuchyně vyháněla, protože by se mohla zranit, nebo něco rozbít. Po úvodu a základní orientaci s ní instruktorka začala nacvičovat vaření kávy pro maminku. Cvičení probíhalo velmi zdlouhavě a po malých krůčcích. Ke zlomu došlo až po čtvrté dobře uvařené kávě. Petra měla do práce větší chuť a nakonec zvládla uvařit knedlíky a koprovou omáčku.“ (Schindlerová, 2007, s. 15) Kurzy sebeobsluhy pořádají Tyfloservisy po celé naší republice. Z výše uvedených základních východisek, podle kterých se v kurzech pracuje a z nichž při práci vychází, se jedná o sled velice pečlivě propracovaných činností, které jdou systematicky v řadě za sebou a dodávají lidem se ZP nové vyhlídky do jejich aktivní budoucnosti. 3. 2 OSOBNÍ HYGIENA A KOUPELNA Náš upravený zevnějšek, čisté oblečení, vůně, používání hygienických pomůcek (např. papírových kapesníčků), manipulace s okolními předměty, zacházení s věcmi denní potřeby aj., to vše o nás mnohé vypovídá. Zásady základní osobní hygieny musí mít dítě vytvořeny již před nástupem na základní školu, kdy v tomto případě máme na mysli pravidelné koupání, čištění zubů, stříhání nehtů, čištění uší aj. Všechny tyto činnosti provádíme většinou právě v koupelně, která je pro naši hygienu a péči o sebe, jednou z nejdůležitějších místností v bytě. 25

V koupelně dále používáme nejrůznější pomůcky a přístroje jako jsou holicí strojky nebo fény, líčíme se, ale také zde pracujeme, tedy pereme a obvykle sušíme prádlo, a v neposlední řadě v ní i relaxujeme, např. když si čteme nebo jen tak odpočíváme ve vaně. Obecně tedy můžeme konstatovat, že v koupelně děláme celou řadu činností a trávíme v ní dost času. Pro pohyb a praktikování činností osob se ZP v koupelně platí tyto tři zásady: • nutná důkladná znalost místa, kde se pohybují, • ovládat orientaci z – do koupelny, • věnovat speciální pozornost nácviku všech základních dovedností jako otvírání a zavírání tub, kelímků, nádob, obsluze vodovodní baterie, používání zásuvky aj. (Schindlerová, 2007). Lidé se ZP by měli klást důraz na praktické a bezpečné vybavení této místnosti. V následujících bodech nyní uvádíme některá vhodná opatření, která by jim mohla usnadnit pobyt v koupelně: • celý interiér koupelny by měl být snadno omyvatelný, • pokud jsou v ní koberečky, měly by být opatřeny protiskluznými pásky, • do vany (sprchového koutu) je vhodné umístit protiskluzovou podložku, • často používané věci mít vždy bezpečně a rychle po ruce, • místo poliček je lepší pořídit si např. pěkný kapsář se spoustou kapes, • je vhodné vybírat si v drogeriích různé velikosti tub a lahviček, abychom je při použití snáze rozlišili, • pokud máme lahvičky stejné velikosti (např. pokud se jedná o sadu šampón a kondicionér), je vhodné je reliéfně nebo kontrastně označit, popřípadě kupovat přípravky 2 v 1, • místo skleněných nádob používat plastové, • vybírat zubní pastu s odklápěcím víčkem - nemusí se stále hledat, • odlišit svůj zubní kartáček od kartáčků ostatních členů domácnosti (např. pořídit si takový, který má zářezy nebo barevný pásek), • dát přednost většímu umývadlu, • zátky mít k umyvadlu nebo vaně připevněné řetízkem, • mýdlo mít vždy na stejném místě (např. v dávkovači), • toaletní papír mít ve stojanu (držáku), aby byl stále na stejném místě. 26

Kromě výše uvedených typů, které platí pro všechny skupiny osob se ZP, existují i specifické úpravy koupelny pro osoby slabozraké: • silnější osvětlení (pokud to není v rozporu s typem zrakové vady), nejlépe na několika různých místech, • používat zvětšovací zrcátko na skládací noze, • mýdlo mít buď v dávkovači, na magnetu nebo alespoň barevně kontrastní, • používat kontrastní ručníky, • jako dobrý orientační bod v bílé koupelně se osvědčuje mít přehozený barevný ručník přes okraj vany, • kontrastní záchodové prkénko, • v případě, že jsou problémy se správným určením postoje a vzdálenosti k toaletě, je lepší se posadit (Schindlerová, 2007). Koupelna je očividně nedílnou součástí každé domácnosti. Je zásadní místností pro naši hygienu. Děláme v ní řadu detailních činností od čištění zubů, přes odpočinek ve vaně, až po praní prádla. Je tedy důležité, aby byla dostatečně prostorná, pohodlně zařízená a abychom se v ní cítili dobře. Dnešní doba nám pro tyto účely nabízí nepřeberné množství specializovaných prodejen pro potřeby vybavení domácností, včetně koupelen, ze kterých si každý člověk může vybrat podle toho, co se mu líbí, co mu vyhovuje nebo co např. kvůli ZP potřebuje. 3. 3 OBLÉKÁNÍ A PÉČE O ODĚVY Móda a oblékání pro někoho mohou být koníčkem, zálibou, ve které se vyžívá, pro jiného je to nutnost všedních dnů. V rámci oblékání existuje i jedno známé pořekadlo, které zní: „šaty dělají člověka“. Lidé si o sobě na základě prvního dojmu často o druhém udělají úsudek, který je pak ovlivňuje při dalším jednání s tímto člověkem. Osoby se ZP mohou využívat nejrůznějších pomůcek pro výběr vhodného oblečení, mezi které lze zařadit např. colortest, díky němuž poznají barvy oblečení. Již v dětském věku se učíme vybírat a vhodně kombinovat oblečení, adekvátně ho přizpůsobovat počasí nebo situacím a příležitostem, na které je určeno. Člověku nevidícímu od narození je zhruba na druhém stupni základní školy potřeba vysvětli, jak udržovat čistotu svého oblečení. Začínáme s ručním praním a později přecházíme k vysvětlení funkce pračky a manipulace s ní, s teorií i praxí třídění prádla, i se správným věšením 27

a žehlením. Nakonec ho naučíme drobné opravy, jako např. přišití knoflíku nebo zašití drobných dírek. U osob později osleplých je výhodou, že mohou stavět na předchozích zkušenostech a paměti. První důležitou věcí, kterou by se měli naučit, je uspořádat oblečení a označit používané přístroje tak, aby je snadno rozeznali. Ideální způsob je zavěšení oblečení na ramínka do označených a přehledných přihrádek (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007). K označení prádla a oděvů existují různé pomůcky. Mohou to být např. štítky z různých materiálů, papírové kartičky s Braillovým písmem, lepicí pásky, korálky či výšivky. Rozpoznávacími znaky jsou i linie švů, tvar a počet knoflíků, drsnost látky nebo střih. Různé materiály je lepší naučit se poznávat po hmatu, což je důležité jak pro praní, tak i pro žehlení (Schindlerová, 2007). Pokud je člověk nevidící od narození, učí ho pečovat o sebe a své oděvy především rodiče. V případě, že oslepl v pozdějším věku, je nutné, aby byl trpělivý a nevzdával první byť neúspěšné pokusy v oblasti nácviku sebeobsluhy v nově vzniklých tíživých podmínkách. 3. 4 SEBEOBSLUHA V KUCHYNI Při přípravě jídla je třeba dbát nejen na dobrou chuť, ale i jeho vizuální stránku. Níže se zmíníme o osobách později osleplých a jejich náhlé nemožnosti kontroly přípravy pokrmů zrakem. U osob později osleplých se stává, že po ztrátě zrakového vnímání ztrácejí chuť k jídlu. Jedním z důvodů je, že nemohou užívat doposud naučených postupů a z obavy před ztrapněním nebo zašpiněním sebe sama konzumují pouze potraviny, které je možno jíst bez složitější úpravy (např. rohlík nebo jablko). Je však zapotřebí, aby se naučili postarat se sami o sebe i v této oblasti. Jedním ze způsobů je stavět na postupech, které využívali ještě před ztrátou zraku, pokud jsou bezpečné. Druhým je učení se novým způsobům postupů - v tomto případě musíme vycházet z individuality jedince tak, aby mu byly co nejbližší ((Finková, Ludíková, Růžičková, 2007). Wiener (2006) uvádí hlavní činnosti, které je zapotřebí zvládnout odděleně ještě předtím, než se přikročí k přípravě pokrmů.

28

Jedná se o následující dovednosti: •

krájení (nejlépe ostrými noži, ale zacházet s nimi bezpečně),

•

mazání (na pečivo),

•

vkládání do různých spotřebičů a nádob,

•

odměřování,

•

nabírání,

•

nalévání a přelévání,

•

čištění (loupání a škrábání),

•

slévání a cezení,

•

ochucování (solení, slazení),

•

oddělování bílku,

•

pečení a smažení (podlévání, obracení),

•

míchání,

•

servírování hotového pokrmu na talíř a doprava na stůl.

Dalším podstatným aspektem je uspořádání kuchyně. Za nejvhodnější se považuje kuchyň spojená s jídelnou. Nutná je dostatečně prostorná pracovní deska, která je lehce omyvatelná a ve vyhovující výšce. Dřez a sporák jsou v ideálním případě každý z jedné strany pracovní desky. Závěsné skříňky by měly být umístěny tak, aby se o ně člověk se ZP nemohl snadno zranit, ale zároveň tak, aby dosáhl na horní police. Výborná jsou u nich zasouvací dvířka. Co se týče podlahy, za ideální se považuje neklouzavá a měkká - např. linoleum nebo korek s protiskluzovou úpravou (Schindlerová, 2007). Z výše uvedené kapitoly jasně vyplývá, že osoby se ZP (i lidé později osleplí) mohou dosáhnout samostatnosti a soběstačnosti v rámci sebeobsluhy. Hlavním předpokladem je mít silnou vůli ke zdolávání překážek, nebýt pasivní, nakládat se svým životem opatrně, rozvážně a nebát se nových zkušeností, které jim mohou dopomoci k větší samostatnosti a změně.

29

4 KOSMETICKÉ SLUŽBY OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Úprava zevnějšku, péče o tělo, kosmetika, různé techniky práce s kosmetickými pomůckami, hygiena aj., tímto se zabýváme v následující kapitole, která je zaměřena na uvedené aspekty z pohledu osob se ZP. Člověk vidící si může přečíst tištěné návody a informace o jednotlivých prostředcích a na základě toho si vybrat např. značku, která mu nejvíce vyhovuje. Člověk se ZP má možnosti čtení buď omezeny, v lepším případě, nebo v horším, není schopen číst vůbec. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR rozšiřuje vzdělávací, pracovní a společenské uplatnění osob se ZP prostřednictvím vydavatelsko-nakladatelské činnosti redakce Zora, která vydává specializovaná periodika podle věkových, profesních a zájmových potřeb. V současné době se jedná o 18 periodik v pěti způsobech záznamů zpřístupňujících informace těžce zrakově postiženým občanům (prostřednictvím Braillova písma, zvukové nahrávky na kazetách, zvětšeného běžného typu písma, v digitální podobě na disketách nebo elektronickou poštou). Pestrá nabídka je i v obsahovém zaměření jednotlivých periodik, kdy jedním z nich je příloha pro ženy Ema, která přináší užitečné informace z oblasti módy, kosmetiky, péče o zevnějšek i duši, vedení domácnosti a seznamuje s novinkami na trhu, v Hovorně pak probíhá výměna zkušeností a rad žen se ZP. Nedílnou součástí každého čísla jsou recepty na přípravu jídel (Dostupné z WWW: http://www.sons.cz/zora/). Halásová, Kamenická, Múdra (2005) výborně shrnují nácvik jednotlivých sebeobslužných aktivit, které cíleně zařazujeme do stávající kapitoly a ne do kapitoly předešlé. Níže uvedené shrnutí těchto aktivit, které autoři zaměřili především pro potřeby dětí, můžeme v našem případě aplikovat na osoby, které přišly o zrak v pozdějším věku. Jedná se o výběr z následujícího výčtu činností: •

nevybírat najednou více činností,

•

rozdělit činnosti na malé úseky,

•

postupovat od jednoduššího ke složitějšímu,

•

při nácviku si připravit potřebné věci dopředu,

•

dodržovat pořádek na pracovní ploše, 30

•

při slovním popisu používat stejných slov,

•

danou činnost opakovat vícekrát – tzn. zautomatizovat jednotlivé činnosti, než se přejde k dalším,

•

při každé činnosti zapojit co nejvíce smyslů,

•

povzbuzovat a motivovat,

•

určit správný čas nácviku,

•

pokud způsob nácviku není úspěšný, hledat jiné řešení.

Uvedená doporučení, počet jejich opakování, než se člověk začne učit něco dalšího, tedy nutnost zautomatizování, případně hledat alternativní způsoby řešení, považujeme za potřebné, aby nám zůstalo na paměti při pročítání následujících podkapitol.

4. 1 PÉČE O VLASY Stejně, jako všichni ostatní, i osoby se ZP mají různou délku, barvu, střih či hustotu vlasů. Vlasy si myjeme podle potřeby, jak je kdo zvyklý a jak mu to vyhovuje. Někteří lidé se v péči o pokryv hlavy drží radou odborníků (tedy v tomto případě kadeřníků), jiní dají na nejrůznější články v časopisech, na internetu nebo na doporučení svých známých či příbuzných a někdo se drží vlastním názorem. Lidé se ZP by však měli vědět, že o četnosti mytí rozhoduje také prostředí, ve kterém se zrovna nachází, protože péče o vlasy bude jiná, pokud trávíme čas v prašném, zakouřeném nebo přírodním prostředí a když si je smáčíme chlorovanou nebo mořskou vodou. Odvíjí se také v závislosti na činnostech, které se provádí (např. sportovní aktivity, fyzická práce na stavbě aj.). Rovněž bývá vhodné informovat je o tom, že je třeba jednou za čas umýt hřeben nebo kartáč na vlasy. Co se týče kadeřníka, je dobré, aby k němu osobu se ZP doprovodil např. přítel nebo rodinný příslušník, který mu pomůže zkonzultovat typ účesu. Poté by měl být přesně informován o tom, jak je ostříhán, aby při příští návštěvě mohl jasně formulovat svůj požadavek (nový nebo stejný střih a jaký). Také používání vhodných šamponů může člověk se ZP konzultovat s kadeřníkem (Schindlerová, 2007).

31

Je vhodné, aby měl člověk se ZP takového kadeřníka nebo holiče, ke kterému má důvěru, věří jeho dovednostem i účesu, který si s sebou odnáší. Na druhou stranu i pro daného profesionála, který chce odvést kvalitní práci a přeje si, aby jeho zákazník odcházel spokojený, je vhodné, pokud k němu tento člověk dochází pravidelně, protože zná jeho požadavky, přání a nároky. 4. 2 PÉČE O NEHTY V dnešní době spousta žen dochází v rámci úpravy svých nehtů na manikúru nebo pedikúru. Již nějakou dobu existují různé druhy umělých nehtů, mezi něž patří např. gelové, akrylové, pryskyřicové aj., které se dá říci, že nahradily nehty nalepovací. Záleží na každé ženě, zda upřednostní nehty přírodní nebo si dopřeje pohodlí umělých nehtů, o které se obvykle po dobu až tří týdnů nemusí starat, přitom jsou stále krásné a její ruce vypadají po celou dobu upraveně a reprezentativně. Do této varianty ovšem musí investovat nějaké finance, protože se nejedná o záležitost zrovna nejlevnější. I muži mohou docházet na manikúru, ovšem u nich se jedná spíše o klasickou úpravu nehtů v rámci zkrácení a ošetření. Pokud se stará člověk se ZP o své nehty sám nebo s pomocí druhé osoby, např. rodinného blízkého, je zapotřebí, aby si po každé takové úpravě namazal ruce regeneračním krémem, který pomůže udržet ruce jemné pro čtení Braillova písma. Na nohou zase pomůže zabránit poranění a odření nebezpečnému zvlášť u diabetiků. Kratší nehty se snáze udržují. Správně se nehty zkracují pouze pilováním. Kdo chce přesto stříhat, je lepší použít raději kleštičky a potom nehet zarovnat pilníkem. Pilovat i stříhat je nejlepší nad rozprostřeným ručníkem, který se potom celý opatrně zabalí a vyklepe. Osoba se ZP si může na nehty nanést lak, doporučuje se však jen bezbarvý (např. když bude lak uchováván v chladničce, bude při nanášení studený a osoba tak lépe pozná, kde na nehtu lakovat). Je také vhodné osobu se ZP informovat o sprejích a krémech, které slouží proti pocení nohou a plísni do bot (Schindlerová, 2007). Každému člověku vyhovuje něco jiného, což je přirozené a normální. Platí to i v oblasti úpravy a péče o nehty. To, jak budou vypadat a zda si je budeme upravovat sami nebo si dopřejeme odborných služeb, je na každém z nás. 32

4. 3 HOLENÍ Holení již dávno není pouze mužskou výsadou. U dnešních žen se předpokládá, že budou mít „hedvábně hladké nohy“, což se týká především lýtek nebo potom celých nohou a samozřejmě podpaží. Některé dámy si navíc odstraňují chloupky z třísel, rukou aj. Existují dvě varianty pro odstranění chloupků: • depilace - dočasné odstranění (holení), • epilace - trvalejší odstranění (vytrhávání). Jedinou doposud známou možností, jak trvale odstranit nechtěné chloupky, je laser, který naruší jejich cibulku. Jedná se o proces odborně vedený, velmi zdlouhavý a finančně dosti nákladný, proto se provádí spíše jen na velmi viditelných místech, např. na tváři (Schindlerová, 2007). Pro člověka se ZP je důležité: • dobře se orientovat v koupelně, •

znát jednotlivé pomůcky (pěna, krém, žiletka, strojek),

• umět všechny přípravky a prostředky dobře používat (např. pěnu: protřepat, otevřít, nasměrovat, nastříkat, zavřít), • umět rozložit, složit a vyčistit strojek, • vyměnit žiletku, znát její funkci a vědět, při jakých pohybech hrozí pořezání (např. pokud přejede rukou po hraně ostří místo kolmo k ostří), • umět jednotlivé tahy žiletkou, které cvičí nejprve na sucho, • zvládnout ošetřit si lehké zranění aj. (Schindlerová, 2007). Výčet po sobě jdoucích úkonů, které byly výše představeny, považujeme za optimální a s uvedenými příspěvky se ztotožňujeme. 4. 3. 1 Holení u žen Holení může provádět každá žena sama doma, včetně žen se ZP. V drogeriích jsou k dostání všechny k tomu potřebné pomůcky, mezi které patří holicí strojek, dvoubřité žiletky s ochranným proužkem, pěny na holení i zklidňující krémy. 33

Postup při holení nohou pro ženy se ZP: • namočení nohou a nastříkání pěny (může být i mýdlo) na místa, která budou holena, • holí se buď ve směru růstu chloupků, nebo od kotníků nahoru, což je pro ruku přirozenější pohyb, jednotlivými pásy jeden vedle druhého dokola celé nohy, • dobře oholit Achillovu šlachu a oblast kolem kotníku, • žiletku několikrát během holení propláchnout vodou, • celé nohy opláchnout, potřít dezinfekčním prostředkem a případně je namazat zklidňujícím krémem, • sundat žiletku ze strojku a dobře propláchnout (Schindlerová, 2007). Holení podpaží se provádí stejně, ruce se postupně vymění. Takto oholené chloupky dorůstají už za necelý týden. Stejně tak lze provádět holení (respektive vytrhávání) elektrickými epilačními strojky. Existuje jich několik druhů, práce s nimi je delší a náročnější, údržba je o něco složitější. Celá procedura může být dosti bolestivá, efekt je však trvalejší, chloupky se časem zjemní a rostou pomaleji. Dorůstají asi za 4 - 6 týdnů. V kosmetických salonech se dále najde celá řada odborného odstraňování chloupků, nejčastější je epilace voskem. 4. 3. 2 Holení u mužů Většina mužské části naší populace obvykle zůstává pouze u holení vousů, avšak i mezi nimi lze najít ty, kteří si podobně jako ženy, odstraňují chloupky i z některých zbývajících částí těla. Vousy lze buď jen holit, nebo upravovat (stříhat). Holit můžeme: • za sucha - elektrickým holicím strojkem, což je považováno za holení bezpečnější, ale ne „do hloubky“, • za mokra - mechanickým holicím strojkem s žiletkou nebo břitem, vydrží déle. Muži, kteří mají plnovous (knír, bradku) si jej obvykle nechávají spravovat u odborníků v holičství. Existují však i různé druhy holicích (stříhacích) strojků na domácí udržování, ale skutečně elegantního vzhledu tímto způsobem doma bez kontroly zraku nelze dosáhnout. Zručný člověk se ZP dokáže sestříhat a zároveň oholit vousy sám pomocí střihací lišty, která je součástí většiny elektrických strojků (Schindlerová, 2007). 34

Postup při holení tváře (za mokra) pro muže se ZP: • pokud muž dává přednost pěně ve spreji, která se dobře nanáší a rychle bobtná, nanese ji buď rovnou na tvář, nebo do dlaně a teprve potom prsty rozetře po tváři, která je v tomto případě suchá, • pokud používá mýdlo v kelímkách se štětkou, nanáší ho vlhkou štětkou na mokrou tvář a musí ji dlouho mydlit – nesmí zaschnout, • poté holí tvář žiletkou několika směry (od ucha rovně dolů po tváři, od ucha šikmo k ústnímu koutku, od ucha šikmo pod nos, saniční kost od ucha k bradě, bradu do kulata, krk od brady dolů), přitom směr pohybu žiletky musí vždy důsledně sledovat směr držátka strojku, tzn. kolmo k ostří žiletky, jinak hrozí pořezání, • následně doholí jednotlivá místa (mušku pod dolním rtem, pod nosem – přitom podrží nos zleva, zprava a holí od nosní dírky směrem dolů ke rtu, prostředek pod nosem ohne horní ret dolů přes zuby a žiletkou táhne směrem ke rtu), • volnou rukou vždy kontroluje dokonalost oholení, • žiletku je po oholení třeba dobře omýt, propláchnout proudem vlažné vody a uložit, • na závěr je ještě vhodné použít vodu nebo balzám po holení (Schindlerová, 2007). Suché holení elektrickým holicím strojkem je pro muže se zrakovým postižením velmi výhodné, práce s ním je bezpečná, pohodlnější a ve většině případů i rychlejší. 4. 4 LÍČENÍ A KOSMETIKA Každý z nás se chce určitým způsobem líbit nebo alespoň příjemně působit na své okolí, být kladně hodnocen a mít zdravou dávku sebevědomí. Říká se, že náš příjemný vzhled a chování nejvíce ovlivní naše krásná a ušlechtilá duše, dobrá nálada a úsměv na rtech. To platí i opačně, tedy pokud dobře vypadáme navenek, můžeme tím ovlivnit naše vnitřní naladění. Lidé se již od pradávna zkrášlují, používají nejrůznější vůně, módně se oblékají a ženy se líčí. Líčením si však ženy mohou jak pomoci, tak i uškodit nebo se zesměšnit. Pro ženy se ZP tím spíše a to právě z důvodu chybějící zrakové kontroly. Líčení je pro ně bezesporu těžší než pro ženy vidící. 35

4. 4. 1 Pleťová a tělová kosmetika Do této oblasti kosmetiky patří celá řada přípravků, kdy v dnešní době již existuje i nepřeberné množství jejich značek a modifikací. V rámci pleťové kosmetiky se obecně jedná o následující prostředky: • čisticí mléko (cleaner) a voda (tonic), • hydratační krém, • denní a noční krém, • pleťová maska (vyživovací, zklidňující, čisticí), •

různé speciální přípravky (oční gel, peeling aj.).

Výše prezentované kosmetické přípravky jsou určené pro každý typ pleti (mladá, zralá, suchá, mastná) a mezi nejznámější značky by se daly zařadit např. Avon, Nivea, Dove, Oriflame, Garnier aj. S pleťovou kosmetikou by se žena měla alespoň jednou za čas (pokud ne pravidelně) obrátit na profesionála, protože i pleť se s věkem mění a potřebuje jinou péči. V rámci tělové kosmetiky se obecně jedná o následující prostředky: • sprchový gel, mýdlo, •

tělové mléko, peeling,

•

krém na ruce, na nohy,

•

speciální přípravky (např. zpevňující krém),

•

deodoranty, antiperspiranty.

Pleťovou a tělovou kosmetiku rozlišujeme pro obě pohlaví, tedy mužskou i ženskou a dále ještě dětskou. Obsahem této kapitoly však není vyjmenovat všechny její modifikace a typy, ale zdůraznit, že právě z důvodu, že ji můžeme porovnávat podle celé řady kritérií, je potřeba, aby osoby se ZP měly možnost dozvídat se o jejích druzích, funkcích, mohly si sami srovnat kvalitu jednotlivých značek, dále aby byly informovány o jejích pozitivních, případně nežádoucích účincích apod. 36

4. 4. 2 Dekorativní kosmetika Tento druh kosmetiky se týká v zásadě pouze něžného pohlaví. Obecně platí, že každé ženě, včetně žen se ZP, nejlépe poradí profesionál, tedy kosmetička nebo vizážistka. V rámci dekorativní kosmetiky se obecně jedná o následující prostředky: • make-up (tekutý nebo tuhý), •

pudr (sypký nebo tuhý),

• růž na tváře, • tužka na oči, • oční stíny, •

tužka na obočí,

•

řasenka (mascara) - vyživující, prodlužovací, voděodolná,

•

tužka na rty (lip liner pencil),

•

rtěnka, lesk (balzám na rty) vše v nejrůznějších tónech a barevných odstínech (Schindlerová, 2007).

Kosmetička většinou ženě poradí, jaké přípravky by měla pro svou pleť používat. Vizážistka pomůže vybrat barvy a typ líčení. V některých případech tyto dvě funkce vykonává dohromady jedna osoba. S dekorativní kosmetikou ženě se ZP může dobře poradit osoba blízká (dcera, přítelkyně), která zná její požadavky, vkus, popřípadě znala její líčení před ztrátou zraku. Některé všeobecné rady a zásady při líčení: • líčit se vždy jen na důkladně očištěnou tvář, • nejlepšího výsledku se dosáhne většinou tehdy, šetří-li se s líčidly, • pokud se líčidla skladují v chladničce, díky jejich nižší teplotě jsou při aplikaci na pokožce lépe cítěna, • pokud to ženě pomůže, může použít zvětšovací a dobře osvětlené zrcátko,

37

• vždy by měla mít po ruce mokrou žínku nebo papírový kapesník na setření líčidel ze špiček prstů, • při líčení je vhodné si na krk, případně i na klín, rozprostřít ručník, aby se předešlo zašpinění oblečení, • upevnit si vlasy sponou nebo čelenkou, aby se předešlo jejich zašpinění od make-upu, pokud je používán, • pomůcky pro líčení a líčidla odkládat na místo tomu určené, např. do krabičky, předejde se tak jejich ztracení, • pro jistější ruku se doporučuje tuto podepřít, • vhodné vědět, že móda je velmi proměnlivá i v líčení, tudíž je vhodné pravidelné konzultování tohoto tématu, aby se zachoval současný vzhled (Schindlerová, 2007). Předložené rady jsou spíše doporučeními než pevně daným návodem. Je samozřejmě na každé ženě individuálně, zda se jimi bude držet či nikoliv. Obecný sled jednotlivých kroků při líčení: • čisticí prostředky, podkladový krém, • make-up, pudr, • růž, • obočí, • oči (tužka, stíny), • řasy, • tužka na rty, • rtěnka, lesk na rty. Dekorativní kosmetiku některé ženy používají, líčí se, navštěvují pravidelně kosmetičku a rády pečují o svou tvář. Jiné ji mohou používat občas a některé vůbec. To, zda žena používá dekorativní kosmetiku či nikoliv, je čistě na jejím uvážení a názoru na zkrášlování se.

38

4. 5 ANTIPERSPIRANTY A PARFÉMY K tomu, abychom se přes den cítili svěží a dobře, k celkové úpravě a pohodě nám slouží antiperspiranty. Jedná se o přípravky, které zabraňují pocení a nepříjemnému pachu. Člověk vlastní pot často nemusí cítit, ale pro okolí může být tento fakt dosti nepříjemný. Z toho důvodu je v dnešní době používání deodorantů téměř společenskou nutností, a to jak pro ženy, tak i pro muže. Rozlišujeme různé typy antiperspirantů (tuhý, gel, krém, rosol). Hmotu buď vytáčíme z tuby, nebo proniká podél otáčející se kuličky (jejich použití je jednodušší). Často je třeba chvilku hledat, než najdeme značku, která nám vyhovuje, je nám příjemná, dobře se s ní pracuje a hlavně opravdu zabraňuje pocení. Po aplikaci je třeba chvíli počkat, než deodorant zaschne a teprve pak se začít oblékat, protože některé z nich na oblečení zanechávají stopy (Schindlerová, 2007). Deodoranty, toaletní voda a parfémy se obvykle nanášejí na místa, kde nejvíce pulzuje krev, tedy na zápěstí, spánky, loketní a kolenní jamky a jamka klíční kosti. V létě si dámy mohou navonět i lem sukně nebo šátek. Jejich pohyb pak zanechá příjemně voňavou stopu. Na často používané vůně může vzniknout i jakási tolerance, tzn., že sami už ji tolik necítíme a dávku pak přeženeme, což pro okolí může působit podobně jako nepříjemný pach. V uvedené kapitole jsme se snažili podat obecný přehled kosmetických činností, jejich postupů a nastínit druhy jednotlivých přípravků. Cílem bylo poukázat na možné problémy, se kterými se lidé se ZP musí dennodenně potýkat a poskytnout jim návod, jak se tyto obtíže dají správně naučit a tím pádem i překonat. Lidem, kteří nemají žádnou zrakovou vadu a výše jmenované úkony provádí automaticky, jsme tímto způsobem chtěli pro zamyšlení objasnit takto tíživou situaci našich spoluobčanů se ZP.

39

II PRAKTICKÁ ČÁST V této části práce, kterou považujeme za stěžejní, nejdříve předkládáme metody, které byly pro práci použity. Jedná se o dotazník, studium dostupné literatury a analýzu produktů činnosti. V další kapitole uvádíme přehled oslovených zařízení, kdy v úvodu popisujeme obecné činnosti, které jsou poskytovány ve všech Tyflocentrech a Tyfloservisech a dále popisujeme konkrétní činnosti a služby Tyflocentra a Tyfloservisu v Olomouci, s nimiž máme osobní zkušenosti v rámci praxe. V rámci všech oslovených zařízení, která jsme kontaktovali pro potřeby dotazníkového šetření, předkládáme jejich jmenný seznam. Za stěžejní a nedílnou součást diplomové práce považujeme vyhodnocení výsledků obdržených v dotazníkovém šetření, která jsou uvedena jako následující kapitola a to pod názvem Vyhodnocení dotazníků. Jedná se o grafické znázornění a vyhodnocení získaných odpovědí od všech 4 skupin oslovených respondentů, kterými jsou ženy se ZP, ženy intaktní, muži se ZP a muži intaktní. Po výše uvedené kapitole následuje diskuze, která se vztahuje k získaným výsledkům. Předposlední kapitolou celé práce je Doporučení pro praxi, kdy předkládáme naše návrhy na možné změny a vycházíme přitom právě ze získaných odpovědí. Celou práci pak shrnuje a ukončuje Závěr.

40

5 METODY SBĚRU DAT Metody, které jsme pro tuto práci použili, jsou: dotazník, studium dostupné literatury a analýza produktů činnosti. 5. 1 DOTAZNÍK Metoda dotazníku byla pro potřeby a objektivnost této práce, získání řady důležitých informací a výsledků, stěžejní. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na praktické dovednosti osob se ZP a celkem jich bylo 21. Dotazník nám vyplňoval personál oslovených Tyflocenter a Tyfloservisů, ve spolupráci se svými uživateli, případně samotní uživatelé. 5. 2 STUDIUM DOSTUPNÉ LITERATURY V rámci celé práce pro nás byly hlavními východisky dvě publikace a to Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením od autorek Finkové, Ludíkové a Růžičkové a Kapitoly ze sebeobsluhy nevidomých a slabozrakých od Olgy Schindlerové a kol. V oblasti kosmetiky a praktických dovedností u osob se ZP literární ukotvení neexistuje. Proto jsme pro získání informací museli vycházet především z druhé jmenované publikace. Přehledný seznam veškeré ostatní literatury, která byla při psaní dále používána uvádíme na konci této práce v literatuře a pramenech, přičemž pod každým textem, který jsme přebírali pro potřeby naší práce je uvedeno jméno autora. 5. 3 ANALÝZA PRODUKTŮ ČINNOSTI V oblasti této metody jsme analyzovali a vyhodnocovali prioritně odpovědi získané dotazníkovým šetřením, které je uvedeno výše.

41

6 PŘEHLED OSLOVENÝCH ZAŘÍZENÍ Dotazníkové šetření probíhalo na základě spolupráce s personálem a klienty Tyfloservisů a Tyflocenter. Níže uvádíme obecný přehled poskytovaných služeb v Tyfloservisu a Tyflocentru, detailní popis činností probíhajících v těchto dvou zařízeních v Olomouci, kdy vycházíme i z vlastních zkušeností a dále uvedeme jmenný seznam všech oslovených zařízení. TYFLOSERVIS, O. P. S. Tyfloservisy jsou někdy nazývány vlajkovou lodí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých, která zřizuje mj. právě Tyfloservisy. Tato zařízení poskytují lidem se ZP rehabilitaci I. stupně, a to především v podobě nabídky výukových kurzů, z nichž lze zmínit např.: •

nácvik čtení a psaní Braillova písma,

•

kurzy tyflografiky,

•

kurzy domácí sebeobslužné činnosti – vaření, žehlení, úklid,

•

kurzy psaní na kancelářském psacím stroji a s tímto spojený pozdější nácvik práce na počítači,

•

nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu - nácvik tras (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007).

TYFLOCENTRUM, O. P. S. Tato zařízení jsou samostatnými organizacemi vznikajícími na konci minulého století a to z toho důvodu, aby finanční prostředky, které svou činností získají, šly přímo na pokrytí nákladů a potřeb daného Tyflocentra. Názvoslovím se často pletou s Tyfloservisy, ale základní rozdíl je v tom, že Tyflocentra poskytují rehabilitaci II. stupně, která rozšiřuje nabídku služeb Tyfloservisů a také plní poptávku po službách v daném regionu. Jednou z jejich nejdůležitějších činností je velmi často přebírání funkce metodického střediska pro informatiku a braillnet, což znamená digitalizaci textů, pořádání kurzů práce s počítačem a naplnění nabídky volnočasových aktivit (Finková, Ludíková, Růžičková, 2007).

42

TyfloCentrum Olomouc, o. p. s. TyfloCentrum Olomouc poskytuje své služby těm klientům, kteří se ocitli v tíživé životní situaci zapříčiněné ztrátou nebo těžkým poškozením zraku následkem úrazu nebo očního onemocnění, ale i zrakově postiženým, kteří nevidí od narození nebo od dětství. Tyto specifické služby potřebují k naplňování životních potřeb, k podpoře samostatného a nezávislého života, seberealizace, společenského a pracovního uplatnění i aktivního využití volného času. Základní náplní činnosti Obecně prospěšné společnosti je provozování centra denních služeb jako specializovaného zařízení pro těžce zrakově a jinak postižené občany regionu střední Moravy. Poskytované služby: •

odborné poradenství (podpora při hledání řešení v problematické situaci, sociálně a pracovně právní informace, doporučování elektronických kompenzačních pomůcek, zapůjčování kompenzačních pomůcek, zvyšování informovanosti o problematice zrakově postižených, vydávání zpravodaje „Majáček“ pro zrakově postižené, poskytování specifických informací na informačním portálu pro osoby se zrakovým postižením),

•

sociálně aktivizační služby (výuka speciálních programů zpřístupňujících práci s PC, realizace vzdělávacích, zájmových, volnočasových a sportovních aktivit, uskutečňování setkávání lidí v podobné životní situaci),

•

sociální rehabilitace zaměřená na podporu pracovního uplatnění (podpora rozvoje a nácviku specifických schopností a dovedností vedoucích k sociálnímu začlenění, podpora při orientaci na trhu práce a vlastním pracovním uplatnění),

•

průvodcovské a předčitatelské služby (doprovod a pomoc při řešení běžných záležitostí, předčítání a zprostředkování informací),

•

rozšiřující služby (digitalizace textu a jeho převod do bodového písma, podpora vytváření vhodného prostředí pro bezpečný pohyb a orientaci nevidomých a slabozrakých formou 43

odstraňování architektonických bariér, technická podpora pro uživatele elektronických kompenzačních pomůcek, seznamování široké veřejnosti s potřebami a problémy lidí se ZP) (Dostupné z WWW: http://www.tyflocentrum-ol.cz/app/sekce/36/nase sluzby). Níže uvádíme jmenný seznam všech dalších oslovených Tyflocenter pro potřeby našeho dotazníkového šetření: TyfloCentrum Brno, TyfloCentrum Hradec Králové, TyfloCentrum Jihlava, TyfloCentrum Karlovy Vary, TyfloCentrum Liberec, TyfloCentrum Ostrava, TyfloCentrum Pardubice, TyfloCentrum Plzeň, TyfloCentrum Praha, TyfloCentrum Ústí nad Labem , TyfloCentrum Zlín. Tyfloservis Olomouc, o. p. s. Jeho posláním je podpora integrace nevidomých a slabozrakých lidí do společnosti prostřednictvím intervencí, které jsou zaměřeny na samotné nevidomé a slabozraké, osoby jim blízké a širokou laickou i odbornou veřejnost. Cíle, o které se snaží: •

vybavit člověka se ZP staršího patnácti let takovými dovednostmi a informacemi, aby byl schopen v maximální možné míře samostatně naplňovat své životní potřeby, získal přiměřené sebevědomí, zaměřil se na možnosti svého dalšího rozvoje, ale zároveň dokázal rozpoznat své meze a požádat o pomoc,

•

vybavit okolní společnost dovednostmi a informacemi tak, aby byla schopna odstraňovat

architektonické

a

mezilidské

bariéry

a

nevytvářet

nové,

které by nadbytečně ztěžovaly situaci nevidomých a slabozrakých, dále, aby byla schopna rozpoznat možnosti a limity osob se ZP a v případě potřeby jim dokázat poskytnout konkrétní pomoc, •

u svých klientů podporovat převzetí odpovědnosti za vlastní život, samostatnost a aktivitu, využívání všech potenciálů, kterými je člověk vybaven, a celospolečensky podporovat

zájem

o

druhé,

toleranci

a

pomoc

(Dostupné

z

WWW:

http://www.tyfloservis.cz/zakladni-udaje.php). Zde uvádíme jmenný seznam všech dalších oslovených Tyfloservisů pro potřeby našeho dotazníkového šetření: TyfloServis Brno, TyfloServis České Budějovice, TyfloServis Hradec Králové, TyfloServis Pardubice, TyfloServis Jihlava, TyfloServis Karlovy Vary, TyfloServis 44

Liberec, TyfloServis Ostrava, TyfloServis Plzeň, TyfloServis Praha, TyfloServis Ústí nad Labem a TyfloServis Zlín.

45

7 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKŮ V této části práce předkládáme výsledky získané v dotazníkovém šetření. Pro lepší orientaci níže uvádíme legendu, která se vztahuje ke všem získaným odpovědím. Celkem bylo vyhodnoceno 60 vyplněných dotazníků. Odpovědi jsou rozděleny do čtyř skupin: 1. ženy se ZP (15 osob), 2. ženy intaktní (15 osob), 3. muži se ZP (15 osob), 4. muži intaktní (15 osob).

Ke každé odpovědi uvádíme dva grafy. První graf vždy obsahuje získané odpovědi dle počtu osob v každé skupině, tedy číselné vyhodnocení všech 60 ti odpovědí. Druhý graf pak vyhodnocuje odpovědi získané v prvním grafu na základě procentuálního vyhodnocení, kdy již nejsou odpovědi rozděleny do skupin, ale pouze do uvedených možností odpovědí (skupiny jsou tedy tímto způsobem vyhodnoceny dohromady).

46

1. Je pro Vás důležité, jak vypadáte? Zřejmě každý člověk bez zrakové vady se alespoň občas postaví před zrcadlo a hodnotí, jestli vypadá dobře, zda má sladěné oblečení (především ženy dbají i na detaily v podobě doplňků) nebo by měl některou část oděvu vyměnit za vhodnější. Jak je to ale u osob se ZP? Je pro ně důležité, jak vypadají nebo své vizáži z důvodu omezené (nemožné) zrakové kontroly nepřikládají takový význam? Tato obecná otázka je záměrně položena na prvním místě a uvádí naše dotazníkové šetření. Graf č. 1

Graf č. 2

83%

ano ne

17%

ano/ne

Vyhodnocení: Celkem 50 dotázaných respondentů uvádí, že je pro ně důležité, jak vypadají. Pouze pro 10 osob není zevnějšek údajně důležitý.

47

2. Máte osobní zkušenost s poradenstvím v oblasti péče o zdraví? (např. zdravý životní styl, hubnutí, zdravý spánek apod.) V dnešní době se stále častěji setkáváme s převratnými novinkami v oblasti zdravého životního stylu, zdravého spánku aj. Cílem této otázky bylo zjistit, zda se tento fenomén dotýká všech oslovených respondentů stejně. Graf č. 1

Graf č. 2

67%

33% ano ne

ano/ne

Vyhodnocení: Překvapivě celkem 40 oslovených osob nemá žádnou osobní zkušenost s poradenstvím v oblasti péče o zdraví. Z uvedených odpovědí vyplívá, že možnou negující odpověď využívali především muži.

48

3. Navštěvujete nějaké poradenské zařízení v oblasti péče o Váš vzhled? Cílem otázky bylo porovnat, zda respondenti z jednotlivých skupin navštěvují poradenská zařízení zaměřená na vizáž obdobně nebo rozdílně, tedy zjistit, zda osoby se ZP mají s tímto obdobné zkušenosti jako lidé intaktní. Graf č. 1

Graf č. 2 70%

ano občas

17% 13%

ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Pouze 3 ženy se ZP a 5 žen intaktních uvedlo, že navštěvují poradenská zařízení tohoto typu. Muži tyto služby nevyužívají vůbec.

49

4. Navštěvujete kadeřníka? Pravidelná úprava pokrývky naší hlavy, vlasů, patří do běžných denních činností. Většina intaktních žen chodí pravidelně ke kadeřníkovi či holiči. Touto otázkou jsme chtěli zjistit, jak je to u žen se ZP a dále porovnat odpovědi obou skupin mužů. Graf č. 1

Graf č. 2 68%

30%

ano občas ne 2%

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Celkově 41 dotázaných uvedlo, že navštěvuje pravidelně kadeřníka. Pouze 1 muž se ZP kadeřníka nenavštěvuje (do dotazníku uvedl, že ho doma stříhá manželka).

50

5. Máte oblíbenou značku vlasové kosmetiky? V současné době máme na výběr z nepřeberného množství kosmetických, včetně vlasových, přípravků. Cílem této otázky bylo zjistit, zda dotázané skupiny osob upřednostňují nějakou konkrétní značku a získané výsledky vzájemně porovnat. Graf č. 1

Graf č. 2

52%

ano

48%

ne

ano/ne

Vyhodnocení: Podle uvedených odpovědí mají oblíbenou značku vlasové kosmetiky spíše ženy. Dle výsledků z procentuálního grafu však zjišťujeme, že nadpoloviční většina respondentů oblíbenou značku vlasové kosmetiky nemá.

51

6. Záleží Vám na tom, zda máte upravené nehty? Manikúra, nehtová modeláž, lakování nehtů nejrůznějšími odstíny, malování na ně, zdobení apod., s tímto se setkáváme dnes a denně. Říká se, že upravené ruce a nehty o nás něco vypovídají. Tato otázka byla směrována především na obě skupiny žen a jejich vzájemné porovnání. U mužů jsme očekávali menší ohlasy. Graf č. 1 14 13

8

8

7

7 ano ne

2 1 ženy se zrakovým postižením

ženy intaktní

muži se zrakovým postižením

muži intaktní

Graf č. 2

70%

30%

ano ne

ano/ne

Vyhodnocení: Převážné většině všech dotázaných záleží na tom, zda mají upravené nehty. Srovnání obou skupin žen je až na jednu odpověď totožné. Muži odpovídali polovinou odpovědí kladně, polovinou záporně.

52

7. Kdo se Vám stará o nehty na rukou a nohou? Člověk bez zrakového postižení si může své nehty udržovat sám, protože při jejich úpravě využívá zrakovou kontrolu. Dále si může dopřát pohodlnou péči o nehty v nehtových salónech, kdy se myslíme, že tuto variantu pro naše dotazníkové šetření budou volit především intaktní ženy. Položením této otázky jsme chtěli zjistit, jak je to u osob se ZP a odpovědi porovnat s intaktními respondenty. Graf č. 1

Graf č. 2

47%

28% 25%

sám/sama někdo z rodiny manikérka

sám/sama/někdo z rodiny/manikérka

Vyhodnocení: Z celkového počtu 60ti oslovených osob jich překvapivě téměř polovina odpověděla, že nehty si upravují sami. Ze získaných výsledků dále vyplývá, že manikérku navštěvují především intaktní ženy, což potvrdilo naši hypotézu.

53

8. Navštěvujete manikérku? Nehtová studia jsou dnes dostupná téměř na každém rohu. Obvykle se nachází buď ve velkých nákupních centrech, dále jako součást salónů poskytujících široké spektrum podobných služeb nebo samostatně, kdy jsou zaměřena pouze na manikúru a nehtovou modeláž. Tato otázka plynule navazuje na otázku předcházející, což si uvědomujeme, avšak zajímalo nás, zda obdržíme obdobné výsledky a dále jsme chtěli uvést konkrétní počet osob, které dotazník vyplnily a manikérku navštěvují. Graf č. 1

Graf č. 2 70%

ano

27%

občas ne 3%

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Získané odpovědi navazují na výsledky z předchozí otázky. I tak je překvapivé, že 70% respondentů (42 osob) z celkového počtu uvedlo, že manikérku nenavštěvuje. Pouze 16 odpovědí je kladných.

54

9. Používáte tělovou kosmetiku? Tělovou kosmetikou máme na mysli především tělová mléka, krémy, balzámy aj. Podle našeho mínění využívají více tyto prostředky obě skupiny žen, ovšem pro potvrzení tohoto názoru je zapotřebí odpovědi vyhodnotit a vzájemně porovnat. Graf č. 1

Graf č. 2

33%

37% 30%

ano občas ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Dle našeho očekávání se potvrdilo, že tělovou kosmetiku používají převážně ženy. Výsledky obou skupin žen byly takřka rovnocenné, stejně, jako výsledky obou skupin mužů, ovšem v opačných hodnotách.

55

10. Jakou tělovou kosmetiku používáte nejraději? Zajímalo nás, zda respondenti, kteří používají tělovou kosmetiku upřednostňují i nějakou konkrétní značku, jejich oblíbenou, nebo jim na značce nezáleží a v tomto případě používají, jak se říká, co dům dal. Poslední možnou variantou k zodpovězení bylo, že tělovou kosmetiku nepoužívají žádnou. Graf č. 1

Graf č. 2

37% 36% 27% konkrétní značku jak kdy žádnou

konkrétní značku/jak kdy/žádnou

Vyhodnocení: Z výsledků vyplynulo, že především intaktní ženy mají svoji oblíbenou značku tělové kosmetiky (10 kladných) odpovědí. Obě skupiny mužů převážně uváděly, že tělovou kosmetiku nepoužívají žádnou.

56

11. Pečujete o svoji pleť? Stejně, jako již u některých výše uvedených otázek, i u této jsme očekávali kladnou odpověď především od ženské části dotázaných respondentů. Přesto si myslíme, že je minimálně zajímavé vyhodnotit všechny získané odpovědi rovnocenně. Graf č. 1

Graf č. 2

45% 33% ano

22%

občas ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Celkem 45% dotázaných uvedlo, že o svoji pleť pečuje. Z výsledků je patrné, že nejvíce o ni pečují ženy (celkem 23 kladných odpovědí). U mužů jsme získali pouze 4 kladné odpovědi.

57

12. Používáte pleťovou kosmetiku? Myslíme si, že pokud respondenti v předchozí otázce uvedli, že pečují o svoji pleť, měli bychom nyní obdržet podobné hodnoty výsledků. Rozdíl mezi těmito dvěmi otázkami spatřujeme v tom, že péče o pleť je široký pojem, pod kterým si může každý člověk představit něco jiného, kdežto u této otázky jasně definujeme oblast, která nás zajímá. Graf č. 1

Graf č. 2

45% 32% ano

23%

občas ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Jak jsme předpokládali, výsledky, které jsme v rámci této otázky obdrželi, jsou až na 1 odlišnou odpověď u skupiny mužů se ZP stejné jako u otázky č. 11.

58

13. Navštěvujete kosmetičku? Myslíme si, že kosmetika je především ženskou záležitostí. Položením této otázky jsme chtěli zjistit dvě věci – zda ženy se ZP navštěvují kosmetičku obdobně, jako ženy intaktní a zmapovat, jak jsou na tom s oblastí kosmetických služeb muži. Graf č. 1

Graf č. 2

75%

ano občas 13%

12%

ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Při pohledu na procentuální vyhodnocení odpovědí je zřejmé, že převážná většina respondentů kosmetičku nenavštěvuje (k našemu překvapení žádný muž neuvedl kladnou odpověď). Pouze 8 žen odpovědělo, že dochází na kosmetiku.

59

14. OTÁZKA POUZE PRO ŽENY: Máte potřebu se malovat? Je všeobecně známo, že ženy se rády zkrášlují nejrůznějšími líčidly. Cílem této otázky bylo zjistit, zda i ženy se ZP mají potřebu se malovat. Graf č. 1

Graf č. 2

33%

33%

33%

ano občas ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Pouze 2 ženy se ZP uvedly, že mají potřebu se malovat. Intaktních žen kladně odpovědělo 8. Polovina z obou skupin využila možnost odpovědi, že mají občas potřebu malovat se.

60

14. OTÁZKA POUZE PRO MUŽE: Holíte si pravidelně obličej? Zajímalo nás, zda získáme rovnocenné či odlišné odpovědi mužů se ZP ve srovnání s muži intaktními. Naše očekávání bylo, že výsledky budou obdobné. Graf č. 1

Graf č. 2

87%

ano ne 13%

ano/ne

Vyhodnocení: Celkově 87% mužů, tedy valná většina, si pravidelně holí obličej. Obě skupiny mužů zvolili zcela totožné odpovědi.

61

15. Používáte parfémy? Je používání příjemných vůní stejně důležité pro všechny naše respondenty? Graf č. 1

Graf č. 2 50% 40%

ano občas 10%

ne

ano/občas/ne

Vyhodnocení: Přesně polovina našich respondentů používá parfémy, získali jsme celkem 17 kladných odpovědí od všech žen a 13 od všech mužů. Pouze 10% oslovených (6 osob) parfémy či vůně nepoužívá.

62

16. Kde se setkáváte s výše uvedenými odborníky? (kosmetička, manikérka, kadeřník apod.) Někteří lidé (především ženy) všeobecně rádi chodí do námi uvedených salónů, protože jsou kromě zkrášlování také mezi lidmi, mohou si s někým popovídat a je jim příjemné, když se jim někdo věnuje. Jsou však i tací, kteří upřednostňují domácí prostředí, kdy je odborník po domluvě navštíví v domácnosti a mají tak na zkrášlovací proceduru soukromí. Jak na tom budou naši respondenti? Graf č. 1

Graf č. 2 78%

8%

na jejich pracovišti dochází ke mně domů nikde

14%

na jejich pracovišti/dochází ke mně domů/nikde

Vyhodnocení: Při pohledu na grafická znázornění odpovědí je patrné, že převážná většina všech respondentů dochází za odborníky na jejich pracoviště (celkem 47 osob). Pouze celkově k 5 ti osobám dochází odborníci do domácnosti.

63

17. Chtěl/a byste si vyzkoušet proměnu svého vzhledu? V televizních pořadech se stále častěji setkáváme s pořady, nazvanými např. Proměna, kdy několik odborníků (vizážisté, kadeřníci, stylisté, maskéři apod.) doslova před našima očima mění celkový vzhled osoby, která má o tuto novou vizáž zájem. Zajímalo nás proto, jaké stanovisko zaujímají k těmto proměnám naši respondenti. Graf č. 1

Graf č. 2 50%

30% ano

20%

možná ne

ano/možná,nevím/ne

Vyhodnocení: Polovina všech respondentů uvedla, že nemá zájem o proměnu svého vzhledu, přitom se jedná především o názor mužů. Celkem 10 žen by si proměnu své vizáže ráda vyzkoušela.

64

18. Jakým způsobem získáváte informace o novinkách v kosmetice a péči o vlastní osobu? Předpokládáme, že většina respondentů využije na výše uvedenou otázku odpověď z internetu, protože valná většina všech českých domácností má alespoň jeden počítač a protože nové technologie umožňují práci na něm i osobám ZP, myslíme si, že výsledky by mohly být vyrovnané. Graf č. 1

Graf č. 2 38% 34% 28%

z internetu z doslechu nikde

z internetu/z doslechu, na doporučení/nikde

Vyhodnocení: Většina respondentů v dotazníku uvedla, že informace o novinkách v péči o vlastní osobu získává z doslechu nebo na doporučení. Internet uvedly pouze 4 ženy a 2 muži se

ZP.

V procentuálním

vyhodnocení

skončil

65

internet

na

posledním

místě.

19. Jakým způsobem získáváte informace o nově vzniklých zařízeních v místě Vašeho bydliště? Stejně jako u předchozí otázky, i nyní jsme očekávali, že většina odpovědí bude možnost z internetu. Graf č. 1

Graf č. 2 47%

30% z internetu

23%

z doslechu nikde

z internetu/z doslechu, na doporučení/nikde

Vyhodnocení: I v tomto případě bylo nejvíce odpovědí z doslechu, a to téměř polovina. Především ženy se ZP tímto způsobem získávají informace o nově vzniklých zařízeních v místě jejich bydliště.

66

20. Jaké máte zkušenosti s přístupem výše uvedených odborníků k Vaší osobě? Zajímalo nás, zda respondenti se ZP uvedou obdobné odpovědi ve srovnání s osobami bez zrakového handicapu. Cílem této otázky tedy bylo porovnat zkušenosti osob ZP s intaktními. Graf č. 1

Graf č. 2 58%

40%

výborné dobré špatné 2%

výborné/dobré/špatné

Vyhodnocení: Při pohledu na číselný graf je na první pohled patrné, že obě skupiny žen, stejně jako obě skupiny mužů, mají mezi sebou vzájemně vyrovnané hodnoty výsledků. Přitom nadpoloviční většina všech dotázaných má dobré zkušenosti s výše uvedenými odborníky, 34 odpovídajících výborné a pouze 1 intaktní muž uvedl, že s nimi má špatné zkušenosti.

67

21. Myslíte si, že by se mělo zavést poskytování těchto služeb zaměřené přímo na osoby se zdravotním postižením? Považujeme za důležité zjistit názory všech čtyř skupin dotázaných osob, abychom dále mohli doporučit výsledky pro praxi. Graf č. 1

Graf č. 2 63%

ano

28%

možná ne 9%

ano/možná, nevím/ne

Vyhodnocení: Převážná většina oslovených osob si není jistá, zda by se měly tyto služby specializovat přímo pro osoby se ZP, což nás překvapilo, protože jsme očekávali kladnější přístup i výsledky v rámci této otázky. Záporné odpovědi uvedlo pouze 5 respondentů (všichni se ZP).

68

8 DISKUZE Dotazníkové šetření nám objasnilo celou řadu zajímavých poznatků a skutečností v rámci praktických dovedností osob se ZP v porovnání s intaktní populací v oblasti kosmetických služeb, jejichž přehledné shrnutí uvádíme níže. Z výsledků je všeobecně patrné, že pro převážnou většinu dotázaných osob se ZP je důležité, jak vypadá jejich zevnějšek. Tato skutečnost potvrdila naši hypotézu č. 1, protože jsme předpokládali, že nejen lidem intaktním, ale i osobám se ZP bude záležet na upravené vizáži. V rámci poradenských služeb zaměřených na zdraví jsme obdrželi nižší počet kladných odpovědí, než jsme očekávali. Ve srovnání se skupinou intaktních respondentů mají osoby se ZP podle uvedených výsledků méně zkušeností. Dle našeho mínění může být jedním z důvodů ta skutečnost, že ZP lidem se nedostává dostatek příležitostí k získání povědomí o nabídce těchto poradenských možností v místě jejich bydliště. Věříme však, že alternativou by jim mohla být nabídka širokého spektra služeb poskytovaných v Tyflocentrech, pokud tato navštěvují, v rámci uspořádání přednášek, seminářů či besed zaměřených na dané téma a získat tak tyto chybějící zkušenosti. Z dotazníku dále vyplývá, že služby kadeřníka využívají především ženy (ZP i intaktní). Stejných výsledků jsme dosáhli i v případě, kdy se dotazujeme na oblíbenou značku vlasové kosmetiky. U mužské části respondentů jsme zjistili, že kadeřníka navštěvují buď pravidelně, nebo občas a ve většině případů uvedli, že nemají oblíbenou značku vlasové kosmetiky. Tato informace nás ovšem nepřekvapuje, protože se běžně setkáváme s nepřeberným množstvím vlasových přípravků pro ženy (kondicionéry, balzámy, šampóny, vlasovými kůrami apod.), dále s jejich různými značkami a způsoby využívání pro dané typy vlasů (krátké, dlouhé, vlnité, rovné aj.). Z toho důvodu je logické, že ženy si po čase vybírání oblíbí tu značku, která je pro ně a jejich vlasy nejvhodnější, mají s ní nejlepší zkušenosti, případně jim byla doporučena jejich kadeřníkem. V oblasti manikúry a úpravy nehtů polovině mužů záleží na jejich úpravě. U žen je to převážná většina. Respondentům se ZP se převážně o nehty stará někdo z rodiny, manikérku navštěvují pouze 3 ZP ženy a 2 ZP muži. Kromě intaktních žen všechny ostatní dotazované skupiny uvedly, že manikérku nenavštěvují.

69

I v tomto případě mají ženy velkou výhodu před muži a to z toho důvodu, že existuje celá škála možností, jak se o své nehty profesionálně postarat (např. P-Shine = japonská přírodní manikúra, klasická manikúra, gelové, pryskyřicové nebo akrylové nehty, ozdobné lakování, francouzské lakování apod.). Pokud by ženy se ZP více využívaly těchto možností, které jsou velmi pohodlné a bez další úpravy vydrží cca 2 – 4 týdny, měly by nehty profesionálně upravené a nemusely by cca v týdenních časových intervalech o své nehty pečovat samy nebo s pomocí rodinných příslušníků. Na druhou stranu je pochopitelné, že z důvodu zrakového omezení pro ně nalakované nehty nemusí hrát žádnou podstatnou roli a také si uvědomujeme, že profesionální úprava nehtů není zrovna nejlevnější záležitostí. Z vyhodnocení dále vyplývá, že pleťovou a tělovou kosmetiku používají převážně ženy (ZP i intaktní). Muži se ZP ve většině odpovědí uváděli, že tělovou kosmetiku nepoužívají vůbec a pleťovou kosmetiku spíše občas. V rámci obou skupin mužů pouze 1 se ZP a 3 intaktní odpověděli, že pravidelně používají pleťovou kosmetiku. Získané výsledky korespondují s naší hypotézou č. 2, kdy jsme očekávali obdobné odpovědi. Při otázkách zjišťující četnost využívání služeb kosmetických salónů jsme obdrželi pouze 2 kladné odpovědi od žen se ZP a 6 od žen intaktních. Všichni muži z obou skupin vyloučili, že by navštěvovali kosmetičku. Naše hypotéza č. 3 nebyla v tomto případě potvrzena, protože jsme obdrželi nižší počet kladných odpovědí, než jsme čekali. Myslíme si, že jednou z možností, proč obě skupiny žen poměrně v nízké míře využívají služby kosmetických salónů, může být jejich finanční náročnost. U ZP žen nás napadá i ta skutečnost, že jim nemusí dělat dobře, když se jejich obličeje dotýká cizí člověk a ony si nemohou osobně zkontrolovat výsledný efekt. Zajímavé hodnoty jsme získali při položení otázky pouze pro ženy, která zněla, zda se líčí? Výsledek byl takový, že tuto potřebu nám potvrdily pouze 2 ženy se ZP. Při srovnání s ženami intaktními zjišťujeme, že tyto uvedly rovněž 2 odpovědi, ale v záporném pojetí, tedy že nemají potřebu malovat se. Náš předpoklad byl takový, že alespoň 5 žen se ZP uvede, že mají potřebu se malovat, v tomto případě tedy naše hypotéza č. 4 nebyla potvrzena. Získané výsledky považujeme za důležité proto, abychom si uvědomili, že nemožnost zrakové kontroly ženám se ZP při malování musí činit natolik značné problémy, že se tohoto povrchového aspektu dobrovolně vzdávají. Další možností je i ta varianta, že jim líčidla mohou způsobovat např. slzení či pálení očí.

70

Otázkou, která byla položena pouze mužům, zda si pravidelně holí obličej, jsme získali naprosto totožné odpovědi, kdy 13 mužů z obou skupin odpovědělo kladně a pouze 2 v každé skupině uvedli negující odpověď. Těmito odpověďmi se potvrdila naše hypotéza, kdy jsme očekávali obdobné výsledky. Na otázku, zda naši respondenti používají parfémy, jsme zjistili následující výsledky. Pravidelné používání vůní nám potvrdilo nejvíce intaktních žen. Následně se ihned za nimi umístily ženy se ZP, dále muži intaktní a muži se ZP. Ve všech případech se jednalo o více než 6 kladných odpovědí. Převážná většina námi dotázaných respondentů se s uvedenými odborníky setkává na jejich pracovištích a souhlasně uvádějí, že s přístupem k jejich osobě mají výborné, případně dobré zkušenosti. Tuto skutečnost potvrdila naši hypotézu č. 5. Překvapilo nás však, že na otázku, zda by si respondenti chtěli vyzkoušet proměnu svého vzhledu, nám odpověděli kladně v rámci osob se ZP pouze 3 ženy a 2 muži. Pokud tyto výsledky porovnáme s intaktními osobami, zjistíme, že intaktní muži by si proměnu vzhledu nechtěli vyzkoušet vůbec a ženy uvedly o 4 kladné odpovědi více. Informace o novinkách v kosmetice, péči o vlastní osobu a nově vzniklých zařízeních většina ZP žen získává z doslechu nebo na doporučení. Muži se ZP uvádí převážnou část odpovědí nikde. Po vyhodnocení uvedených odpovědí se nyní domníváme, že osoby se ZP zřejmě stále nemají přes veškerou snahu Tyflocenter či Tyfloservisů dostatek příležitostí, jak se naučit zacházet s počítačovými programy, které jsou pro ně vytvořené a přizpůsobené. Může se však jednat i o to, že lidé se ZP nemají potřebu, chuť, případně motivaci se těmito záležitostmi zabývat a doporučení je tak pro ně nejsnazší možnost, jak získat přehled v kosmetických či jiných novinkách. Naše hypotéza č. 6 v tomto případě nebyla potvrzena, protože jsme předpokládali, že nejvíce ohlasů bude mít internet. Poslední otázkou našeho dotazníku bylo, zda si respondenti myslí, že by se mělo zavést poskytování uvedených služeb zaměřené přímo na osoby se ZP. V tomto případě nás překvapilo, že u mužů se ZP jsme nezískali ani jednu kladnou odpověď a u ZP žen jsme získali pouze 5 souhlasných odpovědí. Myslíme si, že tyto výsledky se odrážejí od hodnot získaných v rámci spokojenosti se jmenovanými odborníky, kdy jak již bylo zmíněno výše, většina ZP respondentů uvedla, že s jejich službami a přístupem jsou velice spokojeni.

71

9 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Skutečnost, že na naši první otázku, kterou se respondentů ptáme, zda jim záleží na jejich upraveném vzhledu, zvolili téměř všichni odpověď ano, nás velmi těší a v tomto případě naše doporučení zní – setrvat. Z celkového počtu dotázaných ZP respondentů nám pouze 9 odpovědělo kladně na otázku, zda mají zkušenosti s poradenstvím v oblasti zdravého životního stylu. Jak již bylo vysvětleno v diskuzi, tato skutečnost nás poměrně překvapila. Podle nás je zdravý životní styl důležitou oblastí našeho života a v ideálním případě by měl být její nedílnou součástí, což ovšem mnohdy nerespektují ani osoby intaktní. Z výše uvedeného důvodu si myslíme, že by bylo vhodné, aby samotní lidé se ZP byli v této problematice co nejvíce aktivní, tedy zajímali se o zdravý životní styl, iniciovali ve spolupráci s pracovníky organizací, do kterých dochází, přednášky či besedy na tato témata nebo spolu s nimi zkontaktovali organizace poskytující služby zaměřené na zdravý životní styl v místě jejich bydliště. Další variantou by mohla být spolupráce s dietními lékaři, kteří jim individuálně upraví jídelníček a poskytnou poradenství v této oblasti. Navštěvování poradenských zařízení v oblasti péče o vzhled nám potvrdily pouze 3 ženy se ZP. Uvedené výsledky však korespondují s odpověďmi získanými od intaktních osob, proto k těmto získaným hodnotám nemáme žádné připomínky a respektujeme, že se jedná o svobodné rozhodnutí každého člověka, zda se rozhodne využívat služby institucí zaměřené na celkovou vizáž. Služby kadeřníků využívají především ženy se ZP. Rovněž i ony mají převážně oblíbenou značku vlasových přípravků. Chápeme, že pro muže nejsou vlasy v hodnotovém žebříčku na prvních příčkách, přesto bychom rádi vyjádřili názor, že pěkný, padnoucí a upravený sestřih dodá každému muži ten správný „šmrnc“. Ženy mají rády, když o sebe jejich polovičky pečují a při pohledu na každého člověka je pochopitelně účes jednou z prvních věcí, kterých si při kontaktu s ním všímáme. Proto bychom mužům chtěli doporučit, aby se nad tímto faktem zamysleli a zároveň jim sdělit, že návštěvou holiče a držením se jeho rady či názoru rozhodně nic nepokazí. Také jim může doporučit pro ně vhodnou značku vlasového šampónu a tím pádem jim pomoci s udržováním střihu vlasů. Stejně jako u předchozích dvou hodnocení, i v případě úpravy nehtů vedou ženy se ZP nad jejich opačným pohlavím se ZP. Výsledky jsou ovšem logické, protože jak jsme vysvětlovali 72

v diskuzi, ženy mají více možností, jak pečovat o své nehty. Manikérku ovšem navštěvuje minimum dotázaných osob se ZP. V tomto případě bychom ostatním doporučili, aby si nezávazně vyzkoušeli absolvovat v nehtovém salónu např. obyčejnou manikúru. Budou z toho mít hned několik výhod, mezi které bychom chtěli zařadit především sociální kontakt (manikérky si velice rády povídají se svými zákazníky), profesionální a příjemná nehtová péče. Taková klasická manikúra navíc není nijak nákladnou finanční záležitostí, proto si myslíme, že stojí za to si alespoň jednou za čas dopřát takto příjemný požitek. I v oblasti tělové kosmetiky vyhrály ženy se ZP nad muži se ZP na plné čáře. Tělová kosmetika je zažitou ženskou záležitostí, kdy každá žena, která o sebe v tomto směru pravidelně pečuje, dobře ví, jak je pokožka po nanesení krému příjemně hladká, prokrvená a hydratovaná. Pro většinu žen je to velice příjemný požitek. Některým mužům nemusí tělové přípravky dělat dobře, přirovnávají to např. k tomu, že si připadají, jako by na sobě neměli vlastní kůži. Rádi bychom proto pánům, kteří takovými pocity netrpí, poradili, aby si někdy vyzkoušeli namazat se tělovým mlékem a zjistili tak, zda se přikloní k názoru žen nebo svého mužského pohlaví. Při otázce pleťové kosmetiky a jejího používání jsou výsledky vyrovnanější než v předchozích odstavcích, z čehož máme radost, protože to znamená, že pánové používají např. pleťovou vodu, balzámy po holení apod. Pokud i ostatní ZP muži přemýšlejí o používání těchto přípravků, rádi bychom je motivovali např. tou skutečností, že pro ženy jsou tyto vůně přímo magnetem, kterého si všímají a dokáží jej na muži ocenit, nemluvě o pozitivních účincích přípravků po holení. Kosmetičku navštěvují pouze 2 ZP ženy. Nyní proto uvedeme výhody, o kterých možná respondenti nevědí a vztahují se ke kosmetickým službám. Jednou z nich je např. fakt, že stejně jako manikérky, jsou i kosmetičky upovídané a obvykle člověk odchází příjemně naladěn. Dalším, a to podstatným důvodem, je to, že na naši pleť dennodenně působí řada nepříznivých činitelů, mezi které patří např. teplotní změny, klimatizace, sucho, zima apod., které ovlivňují činnost pleťových buněk a působí také na vznik ucpaných pórů. Proto vřele doporučujeme alespoň 1x za měsíc navštívit kosmetičku a svoji pleť nechat profesionálně ošetřit, protože obličej je snad jediná část našeho těla, kterou permanentně vystavujeme na odiv a je proto velice důležité, abychom se o ni patřičně starali. V oblasti líčení nám kladně odpověděly pouze 2 ZP ženy. Líčení je sice příjemným zpestřením našeho zevnějšku v oblasti obličeje, ale chápeme, že některým ženám se ZP 73

mohou dělat líčidla problémy, proto necháme čistě na jejich uvážení, zda se budou či nebudou malovat, protože ony samy vědí nejlépe, co je pro ně nejvhodnější. Potěšilo nás, že až na 2 respondenty všichni muži se ZP uvedli, že se pravidelně holí. Pánské holení totiž považujeme za nedílnou součást dnešní doby, i když respektujeme, že ne každý může s tímto názorem souhlasit a dále, např. v jiných zemích, mohou mít lidé odlišné názory od našich poměrů. Většina oslovených ZP respondentů také uvádí, že používají parfémy. Toto rovněž schvalujeme a doporučujeme, protože vůní je nepřeberné množství, v němž snad každý člověk musí po čase odhalit tu pravou pro sebe a je velice příjemné potkat člověka, který nám hezky voní. Když jsme kladli otázky, kde respondenti získávají informace o kosmetických novinkách nebo nově vzniklých zařízeních v místě jejich bydliště, mysleli jsme si, že většina uvede odpověď z internetu. Obvyklá odpověď ale byla, že o novinkách se dozvídají např. od známých na doporučení nebo z doslechu. Rádi bychom proto osobám se ZP doporučili, aby se neobávali využít např. nabídky výuky na počítači v jejich organizacích (především v Tyflocentrech), protože zde jsou odborníci, kteří mají vzdělání, zkušenosti i materiální a technické prostředky na to, aby každému ZP člověku upravili používané programy tak, jak individuálně potřebuje. Pouze 3 muži se ZP nám na otázku, jaké mají zkušenosti s přístupem odborníků k jejich osobě, odpověděli, že výborné. Zde bychom znovu chtěli evokovat, že pokud pánové překonají zažité stereotypy v tom slova smyslu, že kosmetické služby jsou pouze záležitostí žen, jistě bychom pak získali mnohem více pozitivních odpovědí. V rámci poslední otázky, zda si respondenti myslí, že by se mělo zavést poskytování kosmetických služeb zaměřené přímo na osoby se ZP, jsme obdrželi převážné množství odpovědí právě od osob se ZP, že neví/možná. V tomto případě si myslíme, že ideálním způsobem, jak se o tomto přesvědčit, by bylo zřídit jedno takové komplexní pracoviště a podle ohlasů na něj se dále rozhodnout.

74

ZÁVĚR Tato diplomová práce, jejíž název zní Praktické dovednosti osob se zrakovým postižením v oblasti kosmetických služeb, je v tuto chvíli u konce. Na závěr proto připomínám a shrnuji cíle, které byly stanoveny v úvodu a které považuji za splněné. V teoretické části bylo úkolem vymezit ZP, jeho cílovou skupinu, plynoucí důsledky, sebeobsluhu a kosmetické služby u osob se ZP. Praktická část, která byla pro tuto diplomovou práci stěžejní, si kladla za cíl na základě výsledků získaných z dotazníkového šetření vyhodnotit odpovědi obdržené od oslovených respondentů, kterými byli ženy se ZP, ženy intaktní, muži se ZP a muži intaktní. Díky výborné spolupráci s personálem Tyflocenter a Tyfloservisů při předkládání, vyplňování a zpětném zasílání dotazníků, dále díky ochotě dotazovaných respondentů při zodpovídání pokládaných otázek, času, který nad dotazníky strávili a v některých případech i úsilí, které při jejich vyplňování část respondentů vynaložila, když sama odpovědi vyplňovala a následně je zasílala nazpět, mohl být splněn cíl, kterým bylo v širším slova smyslu díky 21 rozličným otázkám zaměřeným na oblast kosmetiky a péče o tělo zjistit, zda osoby se ZP využívají těchto služeb rovnocenně s intaktní populací a zda si lidé myslí, že by bylo vhodné zavést poskytování těchto služeb zaměřené přímo na osoby se ZP. Ze získaných výsledků pak mohly být vyhodnoceny odpovědi na stanovené otázky, kterými např. bylo, zda osoby se ZP mají stejné potřeby úpravy svého zevnějšku a péče o sebe jako intaktní část populace, zda využívají nabízející služby odborníků z této oblasti (např. navštěvují kadeřníka, kosmetičku, manikérku aj.), jaké mají názory na poskytované služby apod. Na závěr praktické části byla na základě obdržených odpovědí stanovena doporučení pro praxi, představena zařízení, která byla oslovena a uvedeny metody, které byly pro práci použity. Pro představu, jak začala spolupráce s výše uvedenými zařízeními, níže uvádím výběr z odpovědí obdržených na základě prvního zkontaktování se, kdy jsem vyjádřila prosbu o pomoc v rámci dotazníkového šetření: Tyfloservis Liberec: „Dobrý den, Vaše téma nás velmi zaujalo a rádi Vám vyjdeme vstříc.“ Tyfloservis Ostrava: „Dobrý den, rádi Vám vyhovíme ☺. Máte moc zajímavé téma.“ 75

Tyflocentrum Hradec Králové: „Dobrý den, podařilo se nám sesbírat pár dotazníků, které Vám zasíláme v příloze. Snad to pomůže ☺“. Valná většina všech Tyflocenter a Tyfloservisů, které jsme při výzkumu oslovili, byla ochotna nám vyjít vstříc a dotazníky se svými klienty vyplnit. Spousta z nich mě rovněž požádala, abych jim získané a vyhodnocené údaje (výsledky dotazníkového šetření) pro jejich zpětnou vazbu zaslala nazpět, což jsem jim s radostí přislíbila. Věřím, že získané výsledky a jejich vyhodnocení budou inspirací pro všechny zájemce o tuto problematiku a že nám pomohou lépe se orientovat v přístupu a praktických dovednostech osob se ZP. Zároveň doufám, že samotným ZP lidem, které zmíněné téma zajímá, a chtějí se jím dále zabývat, přinesou zajímavé informace a vezmou si k srdci rady v části Doporučení pro praxi. Budu se těšit, že se mi dostane zpětné vazby od našich respondentů, kteří se na výsledcích podíleli a zodpovídali stanovené dotazy. Na závěr bych chtěla vyjádřit, že si nesmírně vážím času i ochoty všech, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na dotazníkovém šetření a vzniku této diplomové práce.

76

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŮŽIČKOVÁ, V., Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc, 2007. 158 s. Publikace. Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 97880-244-1857-5. FLENEROVÁ, H. Kapitoly z tyflopedie I. Praha: SPN, 1985. FLENEROVÁ, H. Kapitoly z tyflopedie I.díl. základy tyflopedie. Praha: UK, 1982. HALÁSOVÁ, E., KAMENICKÁ, V., MÚDRA, Š. Ja to zvládnem sám. Levoča : Polypress, 2005. ISBN 80-88704-62-6. HYCL, J. Šilhání a tupozrakost. Praha: Triton, 2000. ISBN 80-7254-088-2. HYCL, J., VALEŠOVÁ, L. Atlas oftalmologie. Praha : Triton, 2003. ISBN 80-7254-382-2. JESENSKÝ,

J.

Přehled

systému

komprehenzivní

tyflopedie.

Hradec

Králové:

Gaudeamus, 2002. ISBN 80-7041-329-8. KRAUS, H. et al. Kompendium očního lékařství. Praha: Grada, 1997. ISBN 80-7169-079-1. KUCHYNKA, P. Trendy soudobé oftalmologie. Praha: Galén, 2000. ISBN 80-7262-043-6. LUDÍKOVÁ, L. Tyflopedie I. Olomouc: UP, 1988. LUDÍKOVÁ, Libuše. Tyflopedie - andragogika : Tyflopedie - andragogika. Olomouc, 2005. 50 s. Učební text. Univerzita Palackého v Olomouci. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. et al. Speciální pedagogika. Olomouc: VUP, 2003. ISBN 80-244-0646-2. ROZSÍVAL, P., et al. Oční lékařství. Praha : Galén a Karolinum, 2006. ISBN 80-7262-404-0. SCHINDLEROVÁ, Olga. Kapitoly ze sebeobsluhy nevidomých a slabozrakých.. Praha : Tyfloservis, 2007. 96 s. Učební text. Tyfloservis o. p. s. ISBN 978-80-239-8822-2. WIENER, P., a kol. Praktická výchova zrakově postižených. Praha : UK IRZP, 2006. ISBN 80-239-6773-8.

77

SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ Http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmopedie [online]. 2011 [cit. 2011-02-23]. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmopedie. Dostupné z WWW: . Http://liberec.tyflocentrum.cz/ [online]. 2011 [cit. 2011-02-23]. Http://liberec.tyflocentrum.cz/. Dostupné z WWW: . Http://praha.tyflocentrum.cz/nase-sluzby/ [online]. 2010 [cit. 2011-02-23]. Http://praha.tyflocentrum.cz/nase-sluzby/. Dostupné z WWW: . Http://www.centrumpronevidome.cz/poradny [online]. 2002-10. 2002-10 [cit. 2011-02-23]. Http://www.centrumpronevidome.cz/poradny. Dostupné z WWW: http://www.centrumpronevidome.cz/poradny. Http://www.sons.cz/zora/ : http://www.sons.cz/zora/ [online]. 2002-2011. SONS ČR : Copyright, 2002-2011, 2011 [cit. 2011-03-16]. Dostupné z WWW: . Http://www.tyflocentrum-hk.cz/sl_prac_rehabilitace.php [online]. 2002-10. 2010 [cit. 201102-23]. Http://www.tyflocentrum-hk.cz/sl_prac_rehabilitace.php. Dostupné z WWW: http://www.tyflocentrum-hk.cz/sl_prac_rehabilitace.php. Http://www.tyflocentrumjihlava.cz/sluzby5.html : TyfloCentrum Jihlava, o. p. s. [online]. 2009. 2009 [cit. 2011-03-01]. Http://www.tyflocentrumjihlava.cz/sluzby5.html. Dostupné z WWW: . Http://www.tyflocentrum-kv.cz : http://www.tyflocentrum-kv.cz [online]. 2010 [cit. 2011-0402]. Http://www.tyflocentrum-kv.cz. Dostupné z WWW: . Http://www.tyflocentrum-ol.cz/app/sekce/36/nase_sluzby [online]. 2006. 2006 [cit. 2011-0223]. Http://www.tyflocentrum-ol.cz/app/sekce/36/nase_sluzby. Dostupné z WWW: http://www.tyflocentrum-ol.cz/app/sekce/36/nase_sluzby. Http://www.tyfloservis.cz/zakladni-udaje.php : http://www.tyfloservis.cz/zakladni-udaje.php [online]. 2005 [cit. 2011-04-03]. Http://www.tyfloservis.cz/zakladni-udaje.php. Dostupné z WWW: . TyfloCentrum Ostrava o.p.s. [online]. 2003. 2003 [cit. 2011-02-23]. TyfloCentrum Ostrava o.p.s. Dostupné z WWW:

78

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník

79

Příloha č. 1 Dotazník 1. Je pro Vás důležité, jak vypadáte? a. ano b. ne 2. Máte osobní zkušenost s poradenstvím v oblasti péče o zdraví? (např. zdravý životní styl, hubnutí, zdravý spánek apod.) a. ano b. ne 3. Navštěvujete nějaké poradenské zařízení v oblasti péče o Váš vzhled? a. ano b. občas c. ne 4. Navštěvujete kadeřníka? a. ano, pravidelně b. občas c. ne 5. Máte oblíbenou značku vlasové kosmetiky? a. ano b. ne 6. Záleží Vám na tom, zda máte upravené nehty? a. ano b. ne

7. Kdo se Vám stará o nehty na rukou a nohou? a. já sám/sama b. někdo z rodiny c. manikérka 8. Navštěvujete manikérku? a. ano b. občas c. ne 9. Používáte tělovou kosmetiku? a. ano b. občas c. ne 10. Jakou tělovou kosmetiku používáte nejraději? a. konkrétní značka b. je mi to jedno/jak kdy c. žádnou 11. Pečujete o svoji pleť? a. ano b. občas c. ne 12. Používáte pleťovou kosmetiku? a. ano b. občas c. ne

13. Navštěvujete kosmetičku? a. ano b. občas c. ne 14. OTÁZKA POUZE PRO ŽENY: Máte potřebu se malovat? a. ano b. občas c. ne 14. OTÁZKA POUZE PRO MUŽE: Holíte si obličej? a. ano b. ne 15. Používáte parfémy? a. ano b. někdy c. ne 16. Kde se setkáváte s výše uvedenými odborníky? (kosmetička, manikérka, kadeřník apod.) a. na jejich pracovištích b. dochází ke mně domů c. nikde 17. Chtěl/a byste si vyzkoušet proměnu svého vzhledu? a. ano b. možná/nevím c. ne

18. Jakým způsobem získáváte informace o novinkách v kosmetice a péči o vlastní osobu? a. z internetu b. z doslechu nebo na doporučení c. nikde

19. Jakým způsobem získáváte informace o nově vzniklých zařízeních v místě Vašeho bydliště? a. z internetu b. z doslechu nebo na doporučení c. nikde 20. Jaké máte zkušenosti s přístupem výše uvedených odborníků k Vaší osobě? a. výborné b. dobré c. špatné 21. Myslíte si, že by se mělo zavést poskytování těchto služeb zaměřené přímo na osoby se zdravotním postižením? a. ano b. možná/nevím c. ne

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Bc. Kateřina Lacková

Katedra:

Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce:

Mgr. Veronika Růžičková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Praktické dovednosti osob se zrakovým postižením v oblasti kosmetických služeb. Název v angličtině:

Practical skills of people with visual disabilities in the cosmetic services. Anotace práce:

Diplomová práce je v teoretické části zaměřena na vymezení zrakového postižení, plynoucí důsledky osob se zrakovým postižením, sebeobsluhu osob se zrakovým postižením a kosmetické služby osob se zrakovým postižením. Praktická část obsahuje metody sběru dat, přehled oslovených zařízení, vyhodnocení dotazníků, diskuzi, doporučení pro praxi a závěr. Praktická část, která je pro tuto diplomovou práci stěžejní, si klade za cíl na základě výsledků získaných z dotazníkového šetření zaměřeného na využívání kosmetických služeb vyhodnotit odpovědi obdržené od oslovených respondentů, kterými jsou ženy se zrakovým postižením, ženy intaktní, muži se zrakovým postižením a muži intaktní. Klíčová slova:

Kosmetika, osoba, zrakové postižení, služba.

Anotace v angličtině:

Thesis, the theory focuses on the definition of visual impairment, resulting effects of people with visual impairments, self-care of persons with visual impairment and cosmetic services of persons with visual disabilities. The practical part includes data collection methods, survey respondents equipment, evaluation questionnaires, discussion, recommendations for practice and conclusion. The practical part, which is the central thesis, aims based on the results obtained from a questionnaire survey focused on the use of cosmetic services to evaluate responses received from respondents interviewed that women with visual impairment, intact females, males are visually impaired men intact.

Klíčová slova v angličtině:

Cosmetics, person, visual impairment, service. Přílohy vázané v práci:

Příloha č. 1: Dotazník

Rozsah práce:

79 s.

Jazyk práce:

Čeština