PRACOVNÍCI ŠKOL PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ A ZNAKOVÝ JAZYK

PRACOVNÍCI ŠKOL PRO SLUCHOVĚ POSTIŽENÉ A ZNAKOVÝ JAZYK Jiří Langer Anotace: Článek seznamuje s výsledky výzkumného šetření, které bylo v letech 2004 a 2005 provedeno ve školách pro sluchově postižené v České republice. Cílem šetření byl popis aktuální úrovně odborného vzdělání pedagogických i nepedagogických pracovníků škol pro sluchové postižené. Vybrané informace jsou prezentovány formou tabulek a grafů, interpretované výsledky a závěry jsou představeny v závěru článku. Klíčová slova: komunikační kompetence, erudice, český znakový jazyk, České speciální školství včetně pedagogiky sluchově postižených - s u r d o p e d i e - prochází v p o s l e d n í c h p a t n á c t i letech zásadními p r o m ě n a m i , které n e p o c h y b n ě přispívají ke zvyšování kvality e d u k a č n í h o procesu dětí se specifickými p o t ř e b a m i , sluchově postižené děti nevyjímaje. Jednou z nejvýznamnějších změn v odborné s u r d o p e d i c k é péči bylo u z n á n í českého z n a k o v é h o jazyka neslyšících jako plnop r á v n é h o jazyka a j e h o i m p l e m e n t a c e d o s u r d o p e d i c k é praxe. Většina českých škol p r o sluchově p o s t i ž e n é n á s l e d n ě začala s aplikací m o d e r n í c h vzdělávacích systém ů využívajících totální, resp. bilingvální k o m u n i k a c i , jejichž p o d s t a t n o u a nedíln o u součástí je k o m u n i k a c e z n a k o v ý m jazykem. Z a v e d e n í z n a k o v é h o j a z y k a d o škol a efektivní realizace uvedených vzděláva1

komunikace.

cích systémů ovšem vyžaduje od učitelů i ostatních p r a c o v n í k ů škol odpovídající k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c i 1 v českém znakovém jazyce. V p r ů b ě h u let 2004 a 2005 j s m e p r o t o p r o v e d l i v ý z k u m n é šetření, které bylo z a m ě ř e n o na deskripci aktuální erudice (resp. o d b o r n é h o vzdělání) p e d a gogických i nepedagogických pracovníků škol p r o s l u c h o v ě p o s t i ž e n é o č e s k é m z n a k o v é m jazyce. V rámci v ý z k u m n é h o š e t ř e n í byla d á l e p r o v e d e n a d e s k r i p c e aktuálních možností pregraduálního a p o s t g r a d u á l n í h o vzdělávání učitelů sluchové postižených ve z n a k o v é m jazyce a p o d r o b n á analýza stávajících d o s t u p ných výukových materiálů p r o praktické s t u d i u m českého z n a k o v é h o jazyka. V z h l e d e m k t o m u , že v České republice d o s u d nebyly vypracovány a aplikovány ž á d n é v ý z k u m n é postupy, které se zamě-

Pojmem komunikační kompetence označujeme soubor všech znalosti, které umožňují komunikovat v určitém kulturním společenství. Tento soubor nezahrnuje pouze znalost jazyka (tzv. jazykovou kompetenci), ale i znalost toho, jak jazyk užívat v různých komunikačních situacích (Encyklopedický slovník češtiny).

ř u j í na zjišťování ú r o v n ě k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e v českém z n a k o v é m jazyce, rozhodli j s m e se s o u č a s n o u připravenost pedagogů2 sluchově postižených dětí na v ý u k u v č e s k é m z n a k o v é m j a z y c e zjistit p o m o c í analýzy jejich o d b o r n é h o v z d ě l á n í . D o m n í v á m e se, že o d b o r n á v y s o k o š k o l s k á e r u d i c e (zvláště v p r o blematice českého znakového jazyka a v pedagogice sluchově postižených - surdopedii) je p ř e d p o k l a d e m i zárukou určité k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e a připravenosti na aplikování znakového jazyka d o výchovně-vzdělávacího procesu sluchově postižených dětí. P ř i p o u š t í m e ovšem, že vysokoškolské s t u d i u m n e m u s í být j e d i n ý m z d r o j e m získání p o t ř e b n ý c h v ě d o m o s t í a k o m u nikační k o m p e t e n c e v českém z n a k o v é m jazyce, a proto se v analýzách z a m ě ř u j e m e i na jiné potenciální zdroje, kde p e d a g o gové sluchově postižených dětí i ostatní pracovníci svou k o m u n i k a č n í kompetenci získali. V rámci realizovaného v ý z k u m n é -

h o šetření j s m e se dále zaměřili na subjektivní požadavky a očekávání pedagogů sluchově postižených dětí v problematice studia z n a k o v é h o jazyka, na základě kterých vyplynuly četné praktické p o d n ě t y p r o jejich další vzdělávání. Součástí výz k u m u byla rovněž deskripce vzdělávacích a k o m u n i k a č n í c h systémů používaných ve školách p r o sluchově postižené. Ze získaných dat byly dále m ě ř e n y a statisticky ověřeny ( p o m o c í testu d o b r é s h o d y chí-kvadrát a testu nezávislosti chí-kvadrát p r o kontingenční tabulku) závislosti mezi k o n k r é t n í m i sledovanými jevy. Z m ě ř e n é závislosti a ostatní o b d r ž e n é i n f o r m a c e n á s l e d n ě sloužily k vyvození o b e c n ý c h závěrů, které m o h o u být aplikovány d o pregraduální i postgraduální přípravy p e d a g o g ů sluchově postižených. Výzkumný soubor tvoří pracovníci3 všech o s m n á c t i škol a školských zařízení p r o sluchově postižené v České republice (dále jen škol p r o sluchově p o s t i ž e n é ) , v y t i p o v a n ý c h na základě p ř e h l e d u škol

:

Jako pedagogy sluchově postižených dětí označujeme v této práci pouze pedagogické pracovníky škol a školských zařízení pro sluchově postižené v České republice. Pedagogy sluchově postižených dětí integrovaných do běžných škol do analýzy nezahrnujeme, protože tyto děti (vzhledem k stupni svého sluchového postižení) nejsou zpravidla uživateli českého znakového jazyka, a nejsou tedy ve znakovém jazyce ani vzdělávány.

3

Do výzkumného šetření byli kromě pedagogických pracovníků zařazeni i nepedagogičtí pracovníci škol a školských zařízení, protože aplikace vzdělávacích systémů, jejichž součástí je znakový jazyk, ve svých teoretických východiscích předpokládá znalost znakového jazyka u všech osob, které do kontaktu se sluchově postiženými dětmi přicházejí (srov. např. Hrubý 1999, Evans 1982, Gregory; Knight; McCracken 2001). Závěry pro pedagogickou praxi vyslovené na základě zjištěných dat však vycházejí zejména z analýz dat získaných od pedagogických pracovníků.

p r o sluchově postižené u v e d e n é h o v Adresáři služeb pro sluchově postižené 2003 (s. 4 6 - 6 2 ) a v p u b l i k a c i Speciální školy pro sluchově postižené v České republice (Keblová 2000). Vzhledem k charakteru a velikosti zkoum a n é h o vzorku byla k získání dat vybrána dotazníková m e t o d a , která u m o ž ň u j e sběr dat o d velkého p o č t u r e s p o n d e n t ů a navíc respektuje jejich s o u k r o m í . S účelem výz k u m n é h o šetření i p o s t u p e m vyplňování d o t a z n í k u byli r e s p o n d e n t i s e z n á m e n i v p r ů v o d n í m dopise k d o t a z n í k u . A n o nymní dotazník předložený respondent ů m obsahoval celkem 15 položek, které je m o ž n é rozdělit na položky uzavřené, p o l o o t e v ř e n é a otevřené. V ý z k u m n é šetření v jednotlivých školách a školských zařízeních bylo p o telefonické d o m l u v ě s jejich vedoucími pracovníky realizováno s o s o b n í účastí v ý z k u m n í k a , č í m ž byly zajištěny stejné p o d m í n k y šetření ve všech institucích. O s o b n í účast v ý z k u m n í k a měla rovněž pozitivní d o p a d na p o m ě r n ě vysokou návratnost d o t a z n í k u , která činí 79,92 % (celkem byly získány d o t a z n í k y o d 776 r e s p o n d e n t ů , p ř i č e m ž c e l k o v ý p o č e t všech p r a c o v n í k ů , u d a n ý řediteli škol, je 971). Před započetím, p ř í p a d n ě v p r ů b ě h u d o t a z n í k o v é h o š e t ř e n í , byl r o v n ě ž realizován řízený r o z h o v o r s v e d o u c í m i pracovníky škol (zejména s řediteli), který byl z a m ě ř e n na zodpovězení třinácti 4

konkrétních otázek. P r i m á r n í m záměr e m r o z h o v o r ů byla eliminace výsledků těch škol a zařízení, ve kterých n e n í ve výchovné-vzdělávacím procesu používán jako k o m u n i k a č n í prostředek český znakový jazyk. Cílem bylo rovněž vytvoření a k t u á l n í h o přehledu realizovaných vzdělávacích systémů a zmapování s o u č a s n é h o stavu a aspektů p o ř á d á n í kurzů znakového jazyka p r o z a m ě s t n a n c e na školách p r o sluchové postižené. Z odpovědí vedoucích pracovníků škol p r o sluchově postižené vyplynuly následující výsledky a přehledy: • Na o t á z k u č. 1 „Pořádá či n ě k d y v minulosti pořádala Vaše škola pro zaměstn a n c e kurzy znakového jazyka (znakové řeči)?" 4 o d p o v ě d ě l o 16 ř e d i t e l ů škol k l a d n ě a 2 záporné. Z a m ě s t n a n c i 88,9 % škol p r o sluchově postižené tedy v minulosti měli, resp. stále mají m o ž n o s t z v y š o v a t svou k o m p e t e n c i v č e s k é m z n a k o v é m jazyce v kurzech p o ř á d a n ý c h vlastním zaměstnavatelem. • Odpovědi na otázku č. 2 „ Kdo je lektorem kurzů?" s nabídnutými variantami o d p o vědi „slyšící/neslyšící", „ z a m ě s t n a n e c / /externista" ukázaly, že ve 43,8 % kurzů je lektorem neslyšící uživatel českého znakového jazyka, v 62,5 % slyšící tlumočník. V 18,8% k u r z ů pocházejí lektoři z řad vlastních zaměstnanců školy. • Otázka č. 3 „Jsou kurzy p r o zaměstnance z d a r m a ? " se zaměřila na p o m ě r n ě důležitý aspekt p o t e n c i á l n í h o navštěvování

Termínu „znaková řeč" je použito záměrné, neboť kurzy realizované na některých školách jsou tak stále nazývány.

kurzů, tedy jejich finanční náročnost p r o z a m ě s t n a n c e škol. O p r o t i našim p ř e d p o k l a d ů m , že kurzy z n a k o v é h o jazyka jsou pro zaměstnance zdarma, vyhodnocení odpovědí ukázalo, že na dvou školách p r o sluchově postižené musí frekventanti kurzů připlácet. • V o d p o v ě d í c h na otázku č. 4 „Vyžad u j e t e p o z a m ě s t n a n c í c h , aby kurzy navštěvovali?" se objevilo několik typů odpovědi A n o / N e dle míry navštěvování, kterou ředitelé škol pro sluchové postižené požadují. Generalizací těchto k o n k r é t n í c h o d p o v ě d í j s m e získali údaj, že ředitelé 2/3 škol pro sluchové postižené na svých zaměstnancích vyžadují, aby navštěvovali kurzy českého znakového jazyka a zvyšovali si tak svou komunikační kompetenci. • Otázka č. 5 „Které vzdělávací a k o m u nikační systémy jsou na Vaší škole realizovány?" měla za cíl získání informací p r o vytvoření p ř e h l e d u vzdělávacích a komunikačních systémů, ke kterým se školy pro sluchově postižené aktuálně hlásí. Odpovědi ředitelů ukázaly, že na 33,3% škol aplikují orální systém komunikace, na 77,8% systém totální komunikace, 16,7 % škol aplikuje bi-

5

lingvální přístup a 11,1% totální komunikaci s přechodem k bilingvismu (viz graf 1). Ředitelé některých škol uvedli, že na jejich škole je realizováno více vzdělávacích systémů. • V odpovědi na otázku č. 6 „Používáte ve Vaší škole ve výchovně-vzdělávacím procesu jako komunikační prostředek český znakový jazyk?" uvedli ředitelé 88,9% škol, že český znakový jazyk je ve škole v komunikaci se sluchově postiženými žáky používán. 5 • Na otázku č. 7 „Jsou zaměstnanci, kteří absolvovali kurzy z n a k o v é h o jazyka, finančné zvýhodněni?" odpovědělo 50 % ředitelů kladně, 38,9 % záporně a 11,1 % z á p o r n é s d o d a t k e m , že absolvování kurzů znakového jazyka od svých zaměstnanců vyžadují povinně, a je tedy automatické. • Otázkou č. 8 „Poskytuje Vaše škola speciální p o d m í n k y zaměstnancům, kteří navštěvují kurzy nebo studují znakový jazyk?" bylo zjištěno, že 8 8 , 9 % škol poskytuje speciální podmínky, 11,1% nikoli. • Otázka č. 9 „Kdo rozhoduje o tom, zda je na Vaší škole užíván jako k o m u n i kační prostředek ve vyučování znakový

Je ovšem otázkou, zda je manuálním komunikačním systémem používaným ve školách pro sluchově postižené opravdu český znakový jazyk, či spíše znakovaná čeština nebo jejich kombinace. Zjištění skutečného stavu nebylo v možnostech prováděného výzkumu, z vedlejších ukazatelů ovšem můžeme usuzovat na kombinaci českého znakového jazyka a znakované češtiny (konkrétní způsob komunikace se liší i mezi jednotlivými pracovníky téhož pracoviště). Deskripce skutečného používání jednotlivých komunikačních systémů může být námětem dalšího výzkumu.

jazyk?" ukázala, že na 66,7% škol rozhoduje zaměření školy a realizovaný vzdělávací přístup, 11,1 % škol se řídí přáním rodičů a na 22,2 % škol rozhodují učitelé podle konkrétních podmínek. • Na otázku č. 10 „Ve kterých vyučovacích předmětech je užívání znakového jazyka nezbytné?" odpovědělo 38,9% ředitelů „ve všech", 33,3 % „ve všeobecné-vzdělávacích a stěžejních předmětech" a 27,8 % nedovedlo určit. • Otázka č. 11 „Je na Vaší škole vyučován předmět český znakový jazyk?" ukázala, že český znakový jazyk je jako speciální předmět vyučován na 22,2% škol. Ve všech případech je vyučujícím pedagogicky dostatečné vzdělaný sluchově postižený uživatel znakového jazyka. • Otázkou č. 12 „Přicházejí zaměstnanci

školy do kontaktu s dospělými uživateli znakového jazyka?" jsme zjistili, že na 88,9% škol mají zaměstnanci možnost užívat z n a k o v ý jazyk v k o m u n i k a c i s dospělými neslyšícími. Do kontaktu přicházejí zejména se sluchově postiženými rodiči (75%), členy organizací neslyšících (56,3 %), sluchově postiženými kolegy (18,8%) a bývalými žáky (6,3%). • Na otázku č. 13 „Přicházejí současní absolventi SPP s dostatečnou kompetencí v komunikaci českým znakovým jazykem" odpovědělo 22,2% ředitelů kladně, 33,3% záporně a 44,4% nedokázalo posoudit. Celkem 38,9 % ředitelů ovšem vidí v komunikačních dovednostech absolventů pozitivní vývoj oproti minulosti.

Graf 1: Struktura komunikačních a vzdělávacích systémů realizovaných na školách pro sluchově postižené Ot. 5 - Které vzdělávací a komunikační systémy jsou na Vaší škole realizovány?

80,0%

60,0% 40,0% 20,0% 0,0% • Orálni systém p Totální kominikace • Bilingvismus • TK s přech. k biling.

Cílem samotného dotazníkového šetření byla sumarizace dat a informací, ze kterých byla následné vyvozena deskripce zkou-

maných jevů a ověřování závislostí mezi nimi. Zjištěné obecné závěry mohou být, stejně jako informace získané v některých

položkách, aplikovány d o stávajícího systému vysokoškolské přípravy budoucích pedagogů sluchově postižených dětí a do systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků škol pro sluchově postižené. Shrnutím dat z první položky dotazníku vyplynulo, že 5,3% pracovníků škol pro sluchově postižené zahrnutých do šetření je držitelem průkazu ZTP z důvodu sluchového postižení (41 pracovníků z 776). Uvedená procenta se ovšem výrazné liší mezi jednotlivými školami (sluchově postižení pracovníci jedné ze škol tvoří až V* personálu, v některých školách naopak nepracuje žádný sluchově postižený pracovník). V druhé položce dotazníku respondenti uváděli profesi, kterou na škole vykonávají, 6

s primárním cílem rozlišit zaměstnance na kategorie pedagogických (kteří přímo p a r t i c i p u j í na v ý c h o v n é - v z d é l á v a c í m procesu sluchově postižených dětí) a nepedagogických pracovníků. Doplňkovým cílem byla rovněž n á s l e d n á v z á j e m n á komparace výsledků a informací, získaných od pracovníků jednotlivých profesí, ve sledovaných hlediscích. Bylo zjištěno, že z celkového počtu 776 respondentů náleží 493 (tj. 63,5%) do kategorie pedagogických pracovníků a 283 (tj. 36,5%) do kategorie nepedagogických pracovníků. Sluchově postižení pracovníci jsou v kategorii pedagogických pracovníků zastoupeni z 5,5%, v kategorii nepedagogických pracovníků ze 4,9 %.

Tab. 1: Počty sluchově postižených a slyšících pracovníků v jednotlivých profesích Profese

Slyšící pracovníci

Celkem pracovníků

Procento

Učitel MS

3

52

55

5,5%

Učitel ZS nebo ZvS

8

173

181

4,4%

Učitel S5, SOU, 0 U nebo U

4

79

83

4,8%

Mistr odbor, výcviku

1

33

34

2,9%

Vychovatel

1

110

111

0,9%

10

19

29

34,5%

Pracovník SPC

1

33

34

2,9%

Pedagog v jiné třídě

0

16

16

0,0%

Asistent pedagoga - noční vychovatel

1

23

24

4,2%

11

179

190

5,8%

1

18

19

5,3%

41

735

776

5,3%

Asistent pedagoga - asist. učit., pom. vych.

Provozní zaměstnanec Jiná profese Celkem 6

Sluch. post. pracovníci

Pokud respondent uvedl, že vykonává současné více profesí, byla upřednostněna ta profese, která je z pedagogického hlediska významnější.

Skupina položek 3.1 až 3.2.2 zjišťovala dosaženou úroveň vzdělání respondentů a jejich speciálně pedagogickou erudici. Zatímco struktura úrovně nejvyššího dosaženého vzdělání zhruba odpovídala p ř e d p o k l a d ů m (pedagogičtí pracovníci: ZŠ - 0,4%, SŠ - 38,9%, VŠ - 60,6 %), zjištěná míra speciálně pedagogické erudice pedagogických pracovníků byla

neočekávaně nízká (viz tab. 2). Dále bylo zjištěno, že surdopedii, která by měla být n u t n o u p o d m í n k o u k práci se sluchové postiženými dětmi, má vystudováno pouze 53,2% pedagogických pracovníků se speciálně p e d a g o g i c k ý m v z d ě l á n í m (ze všech p e d a g o g i c k ý c h p r a c o v n í k ů bez ohledu na typ a stupeň vzdělání je to pouze 37,8%).

Tab. 2: Speciálně pedagogické vzdělání u pedagogických p r a c o v n í k ů p o d l e jednotlivých profesí Speciálně pedagogické vzděláni Profese

Ano

Ne

Učitel M5

70,9%

21,8%

7,3%

Učitel ZŠ nebo ZvS

85,1 %

8,3%

6,6%

Studuje

Učitel SS, SOU, OU nebo U

59,0%

27,7%

13,3%

Mistr odbor, výcviku

20,6%

64,7%

14,7%

Vychovatel

50,5%

41,4%

8,1%

Asistent pedagoga - asist. učit., pom. vych.

24,1 %

69,0%

6,9%

63,4%

28,0 %

8,7%

Celkem

V další položce hodnotili respondenti svou vlastní k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c i v českém znakovém jazyce. Uvědomujeme si samozřejmě, že takto zjištěné informace jsou značně subjektivní, při d a n é m vysokém počtu respondentů a způsobu sběru dat ovšem není možné použít žádný jiný objektivní postup. V České republice navíc dosud nebyla vypracována žádná objektivní metodika evaluace úrovně komunikační kompetence v českém znakovém jazyce. Zjištěné výsledky tedy není možné použít jako přehled a struk-

turu úrovně komunikační kompetence v českém znakovém jazyce, je ale možné zjišťovat, jaké potenciální aspekty mají vliv na vlastní sebehodnocení respondentů. Respondenti vybírali úroveň své komunikační kompetence v českém znakovém jazyce z pětibodové škály. Při sumarizaci dat jsme zjistili značné rozdíly ve struktuře k o m p e t e n c e mezi pracovníky jednotlivých profesí (viz grafy 2 a 3), vzdělání, případného sluchového postižení, věku aj. Případné závislosti mezi jednotlivými jevy byly následně statisticky ověřeny.

Graf 2: Struktura komunikační kompetence slyšících pedagogických pracovníků

Graf 3: Struktura komunikační kompetence slyšících nepedagogických pracovníků

Pedagogičtí pracovníci

Nepedagogičtí pracovníci

(slyšící)

(slyšící)

• Velmi dobrá • Dobrá • Průměrná

• 0.7% • 39.8%

• 7.1% • 16,0%

• Nízká • 44,0 %

• Neovládám

Svou komunikační kompetenci v českém znakovém jazyce h o d n o t í nejvýše kategorie sluchově postižených p e d a gogických pracovníků, následně slyšící držitelé průkazu tlumočníka znakového jazyka a erudovaní surdopedi. Naopak nejníž svou k o m p e t e n c i h o d n o t í kategorie slyšících provozních pracovníků. Pomocí statistického testu dobré shody chí-kvadrát bylo prokázáno, že sluchově postižení pracovníci hodnotí svou vlastní k o m p e t e n c i v k o m u n i k a c i č e s k ý m znakovým jazykem významně výše než slyšící pracovníci. V p ř í p a d ě , že je ve škole realizován některý ze vzdělávacích systémů, jehož integrální součástí je český znakový jazyk, je tedy aktivní zapojení pracovníků se sluchovým postižením d o výchovně-vzdélávacího procesu žádoucí a nezbytné. Z odpovědí respondentů na otázku, kde získali svou k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c i

• 36,4%

v českém znakovém jazyce, vyplynulo, že 46,5% ze všech pracovníků svou kompetenci získalo v kurzech znakového jazyka, 4 1 , 4 % p o s t u p n ě v z a m ě s t n á n í , 22,3% samostudiem a 9,9 % při své pregraduální speciálně pedagogické přípravě. Skupina otázek 5 až 5.2.1 zjišťovala dosažené vzdělání pracovníků škol pro sluchově postižené o českém znakovém jazyce. S u m a r i z a c í dat v y p l y n u l o , že 82,2 % slyšících pedagogických pracovníků navštěvovalo alespoň jeden kurz. Z kategorie nepedagogických pracovníků je to pouze 32,7 %. Pomocí testu dobré shody chí kvadrát bylo následné potvrzeno, že pracovníci, kteří navštěvovali alespoň jeden libovolný kurz znakového jazyka, h o d n o t í svou komunikační kompetenci výše než ostatní pracovníci. Dále jsme zjistili, že pouze výrazně menšinová část pedagogických pracovníků absolvovala studium a kurzy znakového jazyka, které

p o v a ž u j e m e za n e j k v a l i t n é j š í ( a k r e d i tované vysokoškolské s t u d i u m - 5,6%, kurz pořádaný vysokou školou - 5,6 %, kurz M Š M T - 13,9%). Naopak většina pedagogických pracovníků navštěvovala kurzy pořádané vlastním zaměstnavatelem (67,4%). Z celkového p o č t u 776 d o v ý z k u m u zahrnutých respondentů je 27 (tj. 3,5%) držitelem průkazu tlumočníka znakového jazyka. Nejvyšší poměr držitelů průkazu tlumočníka je mezi učiteli středních škol (8,4%), asistenty pedagoga (6,9%), učiteli základních škol (6,1 %) a pracovníky speciálně pedagogických center pro sluchově postižené (5,9 %). Držitelé průkazu tlumočníka se ve všech žebříčcích komunikační kompetence, míry používání a dosaženého o d b o r n é h o vzdělání o znakovém jazyce vyskytují na čelních místech, což zdůvodňujeme povinností tlumočníků absolvovat r ů z n é vzdělávací kurzy, k o m i s i o n á l n i zkoušky a častým p o u ž í v á n í m českého znakového jazyka při tlumočnické praxi. Zavedení obdobné „prověřovací" praxe pro pedagogické i nepedagogické pracovníky škol pro sluchově postižené by tedy bezpochyby bylo pro zvýšení jejich vědomostí o českém znakovém jazyce přínosem. Následující položka zjišťovala zájem všech slyšících pracovníků škol na dalším sebevzdělávání ve znakovém jazyce. Ze získaných o d p o v ě d í vyplývá, že 38,8% pedagogických pracovníků plánuje, že začnou navštěvovat další kurzy nebo studijní programy, zaměřené na znakový jazyk. Z kategorie nepedagogických pracovníků

je to pouze 17,1 %. Za nejvhodnějšího organizátora kurzů, které by jim vyhovovaly, považují respondenti vlastního zaměstnavatele (tedy školu), dále MŠMT a vysoké školy. Frekvence kurzu by respondentům vyhovovala 1 x nejvýše 2x týdně, případně kurzy v podobě intenzivních vícedenních soustředění. V kurzech by dále uvítali zejména zaměření na konverzaci ve znakovém jazyce, výuku znaků pro o d b o r n é termíny, sjednocení znaků, výuku gramatiky znakového jazyka a kvalitní pomůcky k samostudiu. V položce č. 6 uváděli respondenti, jak často používají znakový jazyk v k o m u nikaci se sluchově postiženými žáky. Na výběr byla opět pětistupňová škála. Při vyhodnocování výsledků byly odpovědi slyšících a sluchově postižených respondentů zpracovávány zvlášť, protože se potvrdil náš logický předpoklad, že struktura míry p o u ž í v á n í z n a k o v é h o jazyka sluchové p o s t i ž e n ý m i p r a c o v n í k y je v ý z n a m n é odlišná od struktury slyšících pracovníků. Syntézou získaných dat rovněž vyplynuly p o d o b n ě jako při vlastním h o d n o c e n í komunikační kompetence značné rozdíly ve struktuře míry používání znakového jazyka mezi jednotlivými skupinami pracovníků (grafy 4 a 5). Nejčastěji používá znakový jazyk při k o m u n i k a c i skupina sluchově postižených pedagogických pracovníků, dále slyšící tlumočníci znakového jazyka a slyšící pedagogičtí pracovníci, kteří svou komunikační kompetenci v českém znakovém jazyce h o d n o t í jako velmi dobrou, případně dobrou.

Graf 4: Struktura míry používání z n a k o v é h o jazyka v k o m u n i k a c i slyšícími p e d a g o g i c k ý m i pracovníky

Nepedagogičti pracovnici (slyšící)

Pedagogičtí pracovníci (slyšící)

•

1 1 , 6%

a5

130,0%

.2%

Graf 5: Struktura míry používání znakového jazyka v komunikaci slyšícími nepedagogickými pracovníky

4,8%

• Vždy • Většinou • Občas

• 37,5%

,7%

• Zřídka • Vůbec

• 18.2%

135,0%

P o m o c í testu nezávislosti c h í - k v a d r á t pro kontingenční tabulku jsme se rozhodli ověřit h y p o t é z u , zda existuje statisticky v ý z n a m n á závislost mezi úrovní k o m u n i kační k o m p e t e n c e r e s p o n d e n t ů v českém z n a k o v é m jazyce a m í r o u používání znakového jazyka při k o m u n i k a c i se sluchové postiženými žáky. Po dosažení příslušných h o d n o t j s m e získali v ý s l e d n o u h o d n o t u X2 = 404,3787, která je při 16 s t u p n í c h volnosti a hladině v ý z n a m n o s t i 0,05 výrazné vyšší než kritická h o d n o t a (26,296). Byla tedy p r o k á z á n a velmi silná pozitivní relace mezi o b ě m a jevy. S p ř i h l é d n u t í m k p o m o c n ý m koeficientům k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e m ů ž e m e zjištěnou závislost i n t e r p r e t o v a t takto: čím vyšší je k o m u nikační k o m p e t e n c e pracovníků, tím častěji používají v k o m u n i k a c i se sluchové p o s t i ž e n ý m i žáky český z n a k o v ý j a z y k 7

• 27,1%

a n a o p a k . Budeme-li respektovat tezi, že z n a k o v ý jazyk je p ř i r o z e n ý m k o m u n i k a č n í m p r o s t ř e d k e m neslyšících, kterým m o h o u o p t i m á l n ě k o m u n i k o v a t se svým okolím, a přihlédneme-li k získaným výsledkům, mělo by se zvyšování k o m u nikační k o m p e t e n c e pracovníků škol p r o sluchově postižené v českém z n a k o v é m jazyce stát j e d n o u z priorit pregraduální i p o s t g r a d u á l n í přípravy (zejména p e d a gogických) pracovníků. V následující, polootevřené, položce r e s p o n d e n t i prezentovali d ů v o d y a aspekty, které je k používání z n a k o v é h o jazyka v komunikaci se žáky vedou. D o celkových přehledů byly započítány p o u z e odpovědi těch slyšících r e s p o n d e n t ů , kteří v předchozí položce vybrali variantu „většinou", „občas" n e b o „zřídka". 7 Jako nejčastější d ů v o d se v o d p o v ě d í c h objevil s t u p e ň

Odpovědi respondentů, kteří v položce č. 6 vybrali variantu „vždy" nebo „vůbec", nebyly započítány, protože v případě těchto odpovědí postrádají případné aspekty používání znakového jazyka smysl.

sluchového postižení dítéte (77,8 %), dále komunikační situace (41,7 %) a věk dítěte (14,6%). Z dalších aspektů se častěji vyskytovala potřeba maximálního dorozumění s dítětem, osobnostní předpoklady dítěte, úroveň dovednosti dítěte odezírat, požadavek rodičů aj.

Poslední položka dotazníku zjišťovala, d o které věkové kategorie r e s p o n d e n t i spadají. Při bližším zaměření na skupiny slyšících a sluchově postižených pedagogických pracovníků jsme zjistili, že věkové struktury obou skupin jsou značně odlišné (grafy 6 a 7). Graf 7: Věková s t r u k t u r a sluchové postižených pedagogických pracovníků

Graf 6: Věková s t r u k t u r a slyšících pedagogických p r a c o v n í k ů

Sluchové postiženi pedagogičtí pracovníci

40,0% 30.0%

• do 20

• 21-30 • 31-40

20.0%

10,0%

• 41-50 • 51-60 • nad 61

0.0%

V souvislosti se zjištěnou úrovní komunikační kompetence jsme se rozhodli pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát p r o kontingenční tabulku ověřit, zda existuje statisticky významná závislost mezi úrovní k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e slyšících pedagogických pracovníků a jejich věkem. Vypočítaná h o d n o t a = 26,3451727 je při 16 stupních volnosti a hladině významnosti 0,05 těsně vyšší než kritická hodnota (26,296). Potvrzenou vzájemnou závislost mezi úrovní k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e v českém znakovém jazyce a věkem slyšících pedagogických pracovníků můžeme s přihlédnutím k p o m o c n é m u koeficientu

k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e specifických s k u p i n ( k o e f i c i e n t „k") i n t e r p r e t o v a t takto: při hodnocení vlastní komunikační k o m p e t e n c e slyšícími p e d a g o g i c k ý m i p r a c o v n í k y p o z o r u j e m e , že pracovníci s t ř e d n í h o v ě k u h o d n o t í svou ú r o v e ň v komunikaci znakovým jazykem výše než pracovníci nižšího a vyššího věku. Tento fakt je dán pravděpodobně krátkou pedagogickou praxí pracovníků nižšího věku (21-30 let) a o b t í ž n o u přizpůsobivostí pracovníků vyššího věku (nad 61 let) na změny v současné surdopedické praxi. Pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát p r o k o n t i n g e n č n í tabulku jsme rovněž

ověřovali, zda existuje obdobná závislost mezi v ě k e m slyšících p e d a g o g i c k ý c h pracovníků a mírou používání znakového jazyka v komunikaci se sluchově postiženými žáky. Vypočítaná hodnota X2 = 24,7923363 je při 16 stupních volnosti a hladině významnosti 0,05 nižší než kritická hodnota (26,296) a statisticky významná závislost tedy nebyla potvrzena. Při porovnání koeficientu používání znakového jazyka „m" jednotlivých věkových kategorií však zjišťujeme, že znakový jazyk používají v komunikaci se sluchově postiženými žáky častěji spíše pedagogové středního a mladšího věku. Tento jev si vysvětlujeme podobně jako v případě a n a l o g i c k é h o koeficientu „k" zvykem pedagogických pracovníků vyššího věku přistupovat k výchovně-vzdělávacímu procesu spíše v duchu orálního přístupu (tedy bez, případně s minimálním používáním znakového jazyka). Zhodnocení v ý z k u m u a interpretace výsledků Primárním cílem výzkumného šetření, realizovaného v letech 2004 a 2005 na školách a školských zařízení pro sluchově postižené, byla deskripce a analýza odborné erudice pedagogických pracovníků sluchově postižených dětí ve vyučování s použitím českého znakového jazyka. Dotazníkovou metodou s osobní účastí výzkumníka se podařilo shromáždit data od 776 zaměstnanců škol pro sluchově postižené (celková návratnost činí 79,92 %). O d h a d u j e m e p ř i t o m , že n á v r a t n o s t

dotazníku od pedagogických pracovníků (celkem 493) se pohybuje kolem 90%, čímž m ů ž e m e označit získaný vzorek za dostatečně reprezentativní. Součástí výzkumu byly rovněž řízené rozhovory s v e d o u c í m i p r a c o v n í k y jednotlivých vzdělávacích institucí, jejichž cílem byla d e s k r i p c e realizovaných vzdělávacích systémů a zmapování aktuální situace a aspektů p o ř á d á n í k u r z ů z n a k o v é h o jazyka na školách. V průběhu zpracování získaných dat byly statisticky potvrzeny nebo vyvráceny hypotézy, jejichž syntézou s výsledky jednotlivých položek dotazníku vyplynuly následující závěry: 1. Na školách pro sluchově postižené působí 5,5 procenta sluchově postižených pedagogických pracovníků. Statistickými metodami bylo ověřeno, že komunikační kompetence sluchově postižených pedagogických pracovníků v komunikaci českým znakovým jazykem a míra jeho používání je významně vyšší než v případě slyšících pedagogických pracovníků. Pokud je tedy na škole realizován vzdělávací systém, jehož integrální součástí je český znakový jazyk, je přítomnost sluchově postižených pedagogů nezbytná. 2.

Pouze 63,4 % pedagogických pracovníků má dokončené speciálně pedagogické vzdělání (viz tab. 2) a pouze 53,2 % z nich má složenu státní závěrečnou nebo závěrečnou zkoušku ze surdopedie (ze všech pedagogických

pracovníků je to pouze 37,8%). Speciálně pedagogické a surdopedické vzdělání přitom mají výrazně pozitivní vliv na ú r o v e ň k o m u n i k a č n í kompetence pedagogů v českém z n a k o v é m jazyce. V r á m c i s t u d i a speciální pedagogiky a její disciplíny surdopedie se setkalo se soustavnou výukou českého z n a k o v é h o jazyka pouze 24,4% surdopedicky erudovaných pedagogů. 3.

Přibližně 1/4 všech slyšících pedagogických pracovníků h o d n o t í svou k o m p e t e n c i v k o m u n i k a c i českým znakovým jazykem jako velmi dobrou nebo dobrou, 2/3 jako p r ů m ě r nou n e b o nízkou a necelá desetina český znakový jazyk neovládá (viz grafy 2 a 3).

4.

Jako nejčastější místo získání k o m u nikační kompetence v českém znakovém jazyce uvádějí zaměstnanci škol p r o sluchově postižené kurzy znakového jazyka (46,5%), zaměstnání (41,4%) a samostudium (22,3%).

5.

Alespoň jeden libovolný kurz znakového jazyka navštěvovalo 82,2 % slyšících pedagogických pracovníků a 32,7% slyšících nepedagogických p r a c o v n í k ů . A k r e d i t o v a n é studijní programy zaměřené na znakový jazyk, kurzy realizované vysokými školami a M i n i s t e r s t v e m školství, m l á d e ž e a tělovýchovy, které p o v a ž u j e m e za nejkvalitnější, však navštěvovala pouze nepatrná část pedagogických pracovníků.

6.

4,9% pedagogických pracovníků je d r ž i t e l e m p r ů k a z u t l u m o č n í k a znakového jazyka. Přesto, že profese pedagogického pracovníka sluchově postižených dětí a tlumočníka znakového jazyka nelze směšovat, je pomocí statistických testů významnosti prokázáno, že držitelé průkazu tlumočníka hodnotí svou kompetenci v komunikaci českým znakovým jazykem výrazně výše než ostatní pedagogičtí pracovníci. Je proto žádoucí, aby i pedagogičtí pracovníci byli motivováni ke studiu problematiky tlumočení znakového jazyka, nebo aby absolvovali podobný systém přípravy a tréninku.

7.

Zahájení dalšího studia znakovéh o jazyka p l á n u j e 38,8% slyšících p e d a g o g i c k ý c h p r a c o v n í k ů . Nebyl prokázán vliv úrovně k o m u n i k a č n í kompetence v českém znakovém jazyce na plánování dalšího studia, bylo však prokázáno, že s rostoucím věkem p e d a g o g i c k ý c h p r a c o v n í k ů klesá jejich odhodlání k dalšímu studiu znakového jazyka.

8.

Ideálními organizátory kurzů znakového jazyka, které by zaměstnancům škol pro sluchově postižené nejvíce vyhovovaly, jsou: vlastní zaměstnavatel (11,7%), organizace neslyšících (4,8 %) a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (4,2 %). Kurzy by se měly podle přání zaměstnanců konat 1 x týdně (16,7%) a jejich náplní by měla být zejména konverzace ve znakovém jazyce (5,3%).

9.

Téměř 2/3 slyšících pedagogických pracovníků používají znakový jazyk v k o m u n i k a c i se s l u c h o v é p o s t i ž e n ý m i žáky vždy n e b o v ě t š i n o u , téměř 1/3 občas nebo zřídka a pouze zanedbatelná část (5,2%) vůbec (viz grafý 4 a 5). Bylo rovněž prokázáno, že existuje pozitivní relace mezi úrovní k o m u n i k a č n í k o m p e t e n c e v českém znakovém jazyce a používáním znakového jazyka v k o m u n i k a c i se sluchově postiženými žáky.

10. Nejčastějším aspektem p ř í p a d n é h o používání znakového jazyka je stupeň sluchového postižení dítěte (77,8%), k o m u n i k a č n í situace (41,7%), věk dítěte a vyučovací p ř e d m ě t (oba cca 20%). Nejčastější k o m u n i k a č n í situací, při které slyšící pracovníci používají znakový jazyk, je vyučování (18,9%), nejčastějším předmětem matematika a český jazyk (oba 14,6 %) a o d b o r n é předměty (10,4 %). Dalším nejčastějším aspektem p ř í p a d n é h o využití znakového jazyka je potřeba maximálního dorozumění s dítětem (20,9%). 11. S t r u k t u r a v ě k o v ý c h k a t e g o r i í p e dagogických p r a c o v n í k ů je t a k ř k a rovnoměrná (jednotlivé kategorie jsou zastoupeny p o m ě r e m v rozsahu 20,1 - 28,4% ze všech pedagogických pracovníků), s výjimkou věkové kategorie pracovníků nad 61 let (3,9%) (viz graf 6). Na základě zjištěných závěrů lze tedy konstatovat, že výrazně menšinová část

pedagogických pracovníků škol a školských zařízení pro sluchově postižené má dostatečnou erudici pro výuku v českém znakovém jazyce. 88,9% těchto škol přitom oficiálně používá český znakový jazyk jako komunikační prostředek ve výchovně-vzdělávacím procesu. Dostatečného elementárního vzdělání v českém znakovém jazyce nedosahují ani nepedagogičtí pracovníci škol pro sluchově postižené. Východiskem z této nevyhovující situace se může stát vytvoření efektivního a motivačního systému dalšího vzdělávání pedagogických i nepedagogických pracovníků škol pro sluchově postižené. Z osobních neformálních rozhovorů se zaměstnanci j e d n o t l i v ý c h profesí vyplynula o c h o t a a o d h o d l á n í k dalšímu sebevzdělávání (v oblasti speciální pedagogiky, surdopedie i znakového jazyka) za předpokladu d o s t a t e č n é h o institucionálního, o d b o r ného a finančního zajištění. Literatura: Adresář služeb pro sluchové postižené 2003. Praha : FRPSP, 2003. 83 s. ISBN 8086972-00-5. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. EVANS, L. Total Commuication: Structure and Stratégy. Washington (D.C.) : Gallaudet Colledge Press, 1982. 161 s. ISBN 0-913580-75-9. GREGORY, S.; KNIGHT, P.; McCRACKEN, W„ aj. Problémy vzdělávání sluchové postižených. Praha : FF UK,

2001. 278 s. ISBN 80-7308-003-6. HRUBÝ, J. Průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu - 1. díl. 2. aktual. vyd. Praha : FRPSP, 1999. 396 s. ISBN 80-7216-096-6. CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice - základy kvantitativné orientovaného výzkumu. O l o m o u c : Univerzita Palackého, 2003. 199 s. ISBN 80-244-0765-5.

KEBLOVÁ, A. Speciální školy pro sluchové postižené v České republice. Praha : MŠMT, 2000. 90 s. L A N G E R , J. Deskripce současného stavu připravenosti učitelů sluchové postižených dětí na výuku ve znakovém jazyce. O l o m o u c , 2004. 195 s. Dizertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Pedagogická fakulta.