Poutní Bozkováček
2010
Slovo starosty Zmiňovat se o nutnosti ořezání dřevin rostoucích a zakrývajících svítidla veřejného osvětlení je celkem zbytečné. Většinu majitelů těchto porostů naprosto netrápí skutečnost, že náklady vynaložené na osvětlení místních komunikací jdou do oblak a nikomu z našich obyvatel neposlouží. Dovolte mi však jednu poznámku, také k obecnímu majetku. Myslím si, že chování našich občanů k němu by mělo být stejné, jako ke svému, soukromému. Při svých cestách po obci ale docházím k závěru, že tomu tak není. Na stále více místech dochází k jeho většímu, či menšímu poškozování. Vážení občané, měli bychom si již vážně uvědomit, že obecní majetek je majetek nás všech a jeho údržba a opravy stojí někdy nemalé peníze. A ty musíme zaplatit všichni, z prostředků, které by se mohly využít jinak. Jsou to naše peníze, platíme na to všichni. Naše obec je očima turistů hodnocena velmi kladně. Proto nesmíme „usnout na vavřínech“ a musíme v jejím zvelebování dále pokračovat. K tomu můžeme přispět všichni tím, že budeme již vybudované hodnoty šetřit, nebo snad někdy neničit. A to jak úmyslně či nikoliv. V poutním Bozkováčku se tradičně obracím na naše děti. Přeji jim hezká vysvědčení a ještě hezčí prázdniny. A vy, co odcházíte na další stupeň školy, nezapomeňte, kde jste dostali základní vzdělání, nezapomeňte na naši školu a jejich učitele, kterým také přeji zasloužený prázdninový odpočinek. Bude naše slavná Mariánská pouť. Hezky si ji – a hlavně bez úrazů užijte – nakonec všem občanům popřeji hezkou dovolenou, ať ji budete trávit kdekoliv. Starosta obce S.Doubek
Došlo na adresu Obecního úřadu Chtěl bych poděkovat za pěkné přivítání panem starostou Doubkem, ale i všem ochotníkům v Bozkově, kam jsme byli už podvakrát pozvání na velmi pěkné divadelní představení, kde jsme se od srdce zasmáli. Vždy když jsme tam, tak přestaneme myslet na naše bolesti a smutek. Tak ještě jednou mnoho díku a doufáme, že si na přes rok zase na nás vzpomenete. Patří vám všem dík za tak záslužnou práci. Za všechny účastníky našeho zájezdu do Bozkova z domova pro seniory v Semilech Zástupce pro výbor obyvatel Hoffmann Hvězdoslav.
Pozn. redakce: Autobus pro přepravu účastníků bezplatně zajistila naše obec.
OBEC BOZKOV Veřejná vyhláška Obec Bozkov v souladu s § 25 odst. 9, a § 20 písm. g) bodů 4, 5 zákona č 256/2001 Sb. o pohřebnictví oznamuje, že opuštěná hrobová místa (tj. hrobová místa po uplynutí doby nájmu či s neuzavřenou nájemní smlouvou podle přechodných ustanovení zákona o pohřebnictví) budou k 31. 12. 2010 zrušena. V souvislosti s následnými terénními úpravami Obec Bozkov vyzývá původní nájemce těchto hrobových míst či oprávněné osoby k odstranění hrobových zařízení. Nedojde li k jeho odstranění do 1. 5. 2011, bude s hrobovým zařízením naloženo jako s věcmi opuštěnými (dle § 135 občanského zákoníku). Stanislav Doubek, starosta obce
Seznam opuštěných hrobových míst (v terénu označeny červeným kolíkem) 10, 11, 20, 22, 29, 35, 36, 38, 39, 47, 50, 52, 79, 80, 84, 85, 90, 94, 95, 99, 100, 104, 106, 108, 111, 114, 120, 125, 126, 127, 130, 133, 139, 236,338, 339, 340, 342, 343, 344, 346, 348, 350, 354, 355,358, 359, 362, 363, 364, 365, 366, 367, 370, 371, 372, 376, 378, 379, 381, 382, 383, 386, 393, 394,395, 396, 397, 398, 399, 400, 401, 402, 403, 404, 405, 406, 412, 414, 416, 417, 418, 419, 420, 421,423, 425, 426, 431, 432, 433, 434, 435, 442, 443, 445, 446, 448, 449, 450, 451, 452, 453, 454, 455,456, 457, 458, 459, 460, 461, 462, 463, 464, 465, 466, 468, 473, 474, 475, 476, 477, 478, 480, 481,482, 483, 489, 490, 492, 493, 495, 496, 497, 498, 499, 500, 501, 502, 503, 504, 505, 506, 508, 513,514, 515, 516, 520, 521, 522, 523, 524, 525, 527, 528, 529, 530, 531, 532, 533, 536, 537, 538, 539,540, 541, 543, 548, 549, 553, 554, 555, 557, 558, 560, 561, 562, 563, 564, 565, 568, 569, 570, 571, 572, 573, 574, 578, 583, 584, 585, 586, 587, 588, 589, 590, 591, 592, 593, 594, 596, 597, 598, 599,600, 601, 602, 604, 605, 606, 607, 608, 609, 610, 612, 614, 615, 616, 618, 619, 620, 622, 623, 629,630, 631, 632, 633, 634, 635, 638, 639, 640, 642, 643, 644, 645, 647, 649, 651, 652, 653, 656, 658,659, 660, 661, 662, 663, 665, 666, 667, 669, 670, 672, 673, 674, 675, 676, 680, 682, 683, 684, 685,690, 695, 697, 699, 700, 703, 704, 705, 706, 707, 708, 709, 710, 713, 715, 716, 717, 718, 719, 720,721, 722, 723, 724, 727, 728, 729, 730, 731, 732, 733, 734, 735, 736, 737, 738, 740, 741, 743, 746,747, 748, 750, 751, 752, 753, 755, 756, 757, 758, 761, 764, 765, 766. Pro další informace o hrobových místech, smlouvách apod. kontaktujte Obecní úřad Bozkov, tel: 481 682 169, e-mail:
[email protected]. Opuštěná hrobová místa jsou v areálu hřbitova označena kolíkem s koncem natřeným červenou barvou.
Někým zatracovaný a jiným kladně hodnocený je počin, který se uskutečnil letos na našem hřbitově. Došlo k poražení posledních čtyř značně vysokých a starých lip. Ohrožovaly zdraví i majetek lidí, kteří přišli navštívit hroby svých zemřelých. Co dokáží jen obyčejné větve jsme se mohli přesvědčit o loňské vichřici. Odborná firma provedla poražení starých a výsadbu nových stromů. Na tuto akci jsme obdrželi dotaci z Krajského úřadu v Liberci.
3
JARNÍ ZAMYŠLENÍ vadlo. Celou zemi hyzdí drahé a zbytečné poutače, převážně negativní a zlostné, plivající na stranické protivníky napříč celým spektrem politických stran, ale neřešící a nesdělující většinou vůbec nic. Vytratila se slušnost a společná chuť postavit se k řadě skutečných problémů čelem. Občané jsou již otráveni z věčných skandálů, kterým chybí pointa v podobě odstoupení usvědčeného hříšníka nebo dokonce jeho potrestání, vymezují se proti sobě mladí, staří, bohatí, chudí, pracovití, líní. Přesto má smysl nerezignovat a věřit v lepší příští, jít zodpovědně ke každým volbám, protože zrovna na příkladu naší obce se podařilo v těch komunálních zvolit smysluplné vedení. Možná si mnozí vzpomenete na úvodní slova novoročního projevu z roku 1990 někdejšího prezidenta Václava Havla – Naše země nevzkvétá ... Bylo by smutné muset opakovat taková slova znovu po 20 letech. Náš Bozkov vzkvétá, protože se snaží nějak přičinit každý z nás . Nadávat a nedělat nic ještě k žádnému vzkvétání nepomohlo a cesta k dlouhodobému blahobytu obcí i měst bývá od nepaměti dlážděna skutečnou prací, moudrostí čerpanou z předchozích generací, pokorou k přírodě a jejím zákonům, soucítěním a pomocí slabším či nemohoucím spoluobčanům, přesnými a přísnými pravidly spolužití a úctou k sobě navzájem. Přeji nám všem, aby se nám na Bozkově stále dařilo a aby naše země v současných nelehkých ekonomických podmínkách obstála a byla dobrým domovem pro nás i pro generace příští.
Vážení spoluobčané, milí Bozkováci, po dlouhé a náročné zimě jsme se konečně dočkali vytouženého jara. Kdykoli jedu do práce nebo jdu krmit ovce, rozhlížím se po tom pěkném cípu naší země a mám radost, jak to tu máme pěkné. Není to samo sebou, ne každá vesnice se ve své historii stala Vesnicí roku, ne každá má to štěstí být položena v krásné přírodní scenérii a ne každá má obyvatele s vedením, kterému nejsou lhostejní. U nás žijí v symbióze místní i nově příchozí, máme tu „své“ Holanďany a navíc průběžně spoustu nadšených turistů, které sem lákají jeskyně i věhlasný kostel. Hodně se toho zde za poslední roky vybudovalo, opravilo a změnilo k lepšímu.Jenže nic nejde samo od sebe a zastupitelstvo v čele s panem starostou Doubkem má stále co na práci, každý byť drobný úspěch či dotace je vykoupen řadou administrativních úkonů – a upřímně – často i otravných či nesmyslných. Stát totiž nebývá pro obce i podnikatele vždy silným partnerem, ale bohužel často právě tím, kdo klade překážky. Daňový systém a systém přerozdělování v naší zemi není nastaven úplně šťastně, do regionů by mělo plynout více peněz, samospráva by měla mít více pravomocí a důvěry. Opravit třeba kus po zimě vymleté silnice, získat na to do rozpočtu peníze navíc, je téměř nadlidský úkol – a přitom na druhé straně jsme svědky nehorázného plýtvání peněz nás všech, daňových poplatníků. Navíc se spousta problémů neřeší nebo odkládá a jak máme v těchto dnech ( psáno začátkem května) možnost sledovat vrcholící předvolební kampaň, je to veskrze smutné di-
Dr. Rostislav Chlupáč, firma ROKA
Křížek u Pily, o jehož okolí pečuje právě firma ROKA
4
Budou prázdniny a tak vám přináším tipy na návštěvu menších, ale v krásné přírodě postavených hradů. Sice tam neuvidíte nic honosného, ale ta stará, zvláštní atmosféra, co tam na vás dýchne, stojí za to. Snad to byly pevnůstky, které měly střežit bezpečnost kupců putujících se zbožím, naší oblastí, která tenkrát byla téměř neprostupných ochranným pásmem hraničních lesů. Snad sloužily k něčemu úplně jinému. Až některý hrad navštívíte, dejte prostor fantazii a přesuňte se alespoň myšlenkami do doby dávno minulé. Přeji vám hezký výlet.
Návarov Hrad Návarov stával vysoko nad soutokem potoka Zlatníka s říčkou Kamenicí a býval středem rozsáhlého panství, které sahalo hluboko do nitra Jizerských hor. Dochované zbytky hradu dovolují celkem bezpečně rekonstruovat jeho někdejší rozsah. Přístup k němu byl možný jen z jižní strany šíjí, vedoucí na vlastní skalní ostroh a prokopanou třemi příkopy. Za prvním příkopem a hradbou s dvěma baštami se vcházelo do předhradí, z jehož budov se nedochovaly již žádné zbytky. Za předhradím byl přístup do hradního areálu chráněn příkopem, valem a opět příkopem; vlastní hrad stál na mohutném skalním ostrohu, spadajícím takřka svisle dolů ke Kamenici. Stavitel hradu měl k dispozici plochu obdélníkového půdorysu, na jejíž západní polovině postavil hradní palác, zatímco na východní zbylo ještě dost místa pro jiné budovy na nádvoří. Kromě trosek zdí a stop po sklepeních se z hradu nic nezachovalo. Síla zdiva i výhodná poloha řadily Návarov k nejbezpečnějším hradům této oblasti, takže si podržel svůj význam jako pevnost až do poloviny 17. století. Jakými stavebními proměnami a úpravami během své existence prošel, nelze dnes pro nedostatek písemných dokladů již zjistit. Ani dochované zříceniny nedovolují usuzovat na rozsah a charakter případných změn v době pozdně gotické a renesanční. Počátky hradu Návarova lze klást nejspíše do první poloviny 14. století, možná již do konce století předcházejícího. Stejně nejistá jako doba vzniku hradu je i osoba jeho zakladatele. Jméno Návarov se sice objevuje v r. 1365 jako přezdívka Heřmana z Heřmanic, ale teprve k r. 1380 se dovídáme, že hrad patřil Jindřichu z Valdštejna. Posléze se stal majitelem Návarova asi r. 1397 oblíbený dvořan krále Václava IV. Jan Čúch ze Zásady. Ve 40. letech 15. století se Jiří z Poděbrad opět ujal svého hradu. Jiří z Poděbrad neměl zájem o rozšíření své rodové državy v této podhorské oblasti, a proto ještě v r. 1452 prodal návarovské panství Mikuláši Zajíci z Házmburka. Jím vstoupil do dějin Návarova významný panský rod, jehož postavení v politickém životě země vyvrcholilo právě za Jiřího z Poděbrad. Příslušnost Mikulášova syna Jana Zajíce z Házmburka k opoziční panské zelenohorské jednotě a jeho aktivní vystoupení proti Jiřímu se staly málem osudnými i Návarovu. V odvetu za Janovo počínání a spojení s nepřítelem oblehlo v srpnu 1469 jeho severočeské hrady Kost, Hrubou Skálu, Trosky a Návarov královské vojsko. Před dobytím je mohla zachránit jen cizí pomoc. Ta skutečně táhla z Lužice a Slezska a dorazila až na blízkou Kopaninu. Zde, na základě zprávy, že se Hrubá Skála vzdala a že se blíží české vojsko, se lužickoslezské oddíly obrátily a daly na spěšný ústup. Odkázána sama na sebe a bez naděje na vymanění, vzdala se návarovská posádka o několik dní později obléhatelům. Válečné nebezpečí tím na dlouhou dobu pro Návarov skončilo, nastalo však půlstoletí neustálých změn držitelů panství. V r. 1515 koupil návarovské panství Zikmund Smiřický ze Smiřic a po více než 100 let bylo pak součástí komplexu smiřických držav, které tehdy prožívaly období hospodářského roz-
květu. Podle zprávy sepsané v r. 1542 v souvislosti se sporem Zikmunda Smiřického s Jáchymem II. z Biberštejna na Frýdlantě tvořily severní hranice návarovského panství horské hřebeny nad prameny Jizery a Smědé. Celá oblast odtud dolů a na jih až do Pojizeří patřila tehdy k Návarovu. Velké bohatství lesů poskytovalo dostatek dřeva i surovin pro počínající sklářskou výrobu například v Rejdicích (1577). Pod vládou dalších členů rodu Smiřických – Jindřicha (+ 1569), Zikmunda (+ 1608) a Albrechta (+ 1618) – prožívalo návarovské panství léta hospodářské prosperity. Ta nepřestala ani na počátku vlády Albrechta z Valdštejna, jenž se stal majitelem Návarova po konfiskaci smiřických statků v r. 1622. Valdštejn začlenil návarovské panství do svého vévodství frýdlantského, postoupil je však v r. 1627 jako léno vdově po Petru Antonínu de Lamotte a z Frintroppu. Gertruda Lamottová, která byla i majitelkou lenních statků Poustka a Boleslav na Frýdlantsku, zaplatila za hrad Návarov a vesnice Slanový, Loužnici, Bratříkov, Zásadu, Roztoky u Semil, Držkov, Helkovice, Plavy, Škodějov, Zlatou Olešnici, Horskou Kamenici, Jílové, Bohdalovice, Vlastiboř, Jesenný, Lhotku a Bohuňovsko 30 tis. zlatých. S rodinou Gertrudy Lamottové je spjata snad nejhorší doba, kterou Návarovsko zažilo. Tvrdá protireformační opatření a válečné události způsobily značný úbytek obyvatel a nesmírné zatížení daňovými a kontribučními povinnostmi. V r. 1643 oblehli Švédové Návarov a přes hrdinný odpor, který jim kladl Vincenc de Lakotte, se hradu zmocnili. Teprve na začátku příštího roku se podařilo císařskému vojsku hrad znovu obsadit. Aby se nestal opět opěrným bodem nepřátel, nařídili místodržící v Praze r. 1644, aby byly hradní stavby a opevnění zbořeny. Jejich rozkaz byl ještě v témže roce vykonán. V této době byl Návarov zřejmě již dosti zpustlý. Neklidné válečné časy, střídání vojenských posádek nutily k tomu, věnovat pozornost spíše opevňovacím pracím než honosnosti šlechtického obydlí. Proto sídlili majitelé panství raději v panském domě při hospodářském dvoře v Jesenném. Destrukcí Návarova tedy neutrpěli žádnou zvláštní škodu, naopak ušetřili výdaje na vydržování císařské posádky, která byla po odchodu Švédů na hrad umístěna. Zdivo pobořeného hradu poskytlo nadto dostatek materiálu ke stavbě nedalekého zámku. 5
dr. J. Kavana, k vyslovení názoru, že k zániku hradu došlo v 15. století požárem, který způsobil náhlé zřícení všech podlaží paláce. Množství nalezených kachlíků ukazuje, že v jednom podlaží byla pec, která se při požáru také zřítila. Svým ornamentem se kachlíky hlásí do 14. století, tedy do doby, kdy hrad vznikl. S ohledem na takto doloženou pec vyslovil autor nálezové zprávy domněnku, že právě tato rozměrná, snad výjimečná pec (ve staré češtině se podle A. Profouse užívalo pro pec názvu niestějka) dala hradu jeho jméno. Uvedené závěry o době zániku hradu částečně potvrzují i písemné prameny, které v r. 1519 uvádějí Nístějku již pustou.
Dolní Štěpanice Od Jilemnice k severu pod farním kostelem Horních Štěpanic spatřují se zříceniny starého hradu Štěpanického, prvotního sídla panského v této krajině. Jak viděti jest, byl hrad pevný a velký. Nejvíce zbytků spatřuje se na bývalém předhradí, zejména na jižním jeho konci, kde jsou vysoké zdi zavírající čtverhran na způsob hrubé bašty. Příjezd k tomuto předhradí a ovšem skrze ně byl od strany západní. Štěpanický hrad totiž stojí na kraji výšiny, která má na dvě strany spád velmi příkrý, ale na ostatní volnější. Tato volnější strana oddělena byla příkopem a náspem, za nimiž ještě dvoje příkopy se nacházely. Dotčený příkop začíná u vozové cesty, která vede sem do vrchu od Dolních Štěpanic, jde pak týž příkop jako oblouk okolo celého hradu a vrací se až blízko k téže cestě, po níž se pak přichází ke kostelu. Jihozápadní strana předhradí měla vysoké hradby, které se táhly od horního hradu až na jižní konec předhradí; zde ve dvou úhlech se lomíce objímaly dotčenou baštu a nevelký kus severně od druhého úhlu konec svůj měly. Zde jsou hradby velmi vysoké. Na této straně předhradí (t. j. na východní) není známky po hradbách; buď se sesuly velmi brzy aneb tu bývaly dřevěné sruby. V těch místech bývala brána, k níž byl přístup hájen dotčenou vysokou a pevnou baštou. Horní hrad Štěpanický stojí na strmé a vysoké skále, tak že nelze nyní pochopiti, jak se k němu chodívalo, a nezbývá jiné možnosti, nežli že se chodilo nahoru po dřevěných schodech. Nahoře byla dvě (bezpochyby věžovatá) stavení, jedno na jižním, druhé na severním konci. Jsou po nich jen nehrubé známky; znamenitější jest vysoká hradba, která je na straně východní zavírala a z cesty dobře se spatřiti může. Na jižním konci hradiště horního jest místo okrouhlé vyvýšené, kteréž jest uměle zděláno, ale na první pohled klame, jako by bylo zbytkem okrouhlé věže. Všechno hradiště porostlé jest lesem.
Nístějka Hrad Nístějka byl nejvýše položeným hradem v Pojizeří. Jeho polohu a stavební dispozici zcela předurčoval terén, na němž byl postaven. Pevné základy poskytlo skalní bradlo, klínovitě sevřené tokem Jizery a Vysockým potokem vtékajícím do ní z pravé strany. Ze strany potoka i směrem od Jizery skýtaly naprosto bezpečnou ochranu strmé svahy ostrohu, na severozápadní straně však bylo nutno vstup do předhradí chránit příkopem. Pro větší bezpečnost byla zde postavena i věž, která kryla přístup k příkopu a chránila přechod do přední části hradu. Její zbytky jsou dodnes v terénu patrné. Prostor předhradí býval kdysi obehnán hradbami, které se však nedochovaly stejně jako budovy, jež tu stávaly. Na nejzazším konci ostrohu, který spadá prudce na tři strany do údolí, stával na nepravidelném skalisku hradní palác. Přístup k němu byl možný jen přes další příkop vyhloubený ve skále, který ho odděloval od předchozího skalního útvaru. Z paláce zbyly do dnešních dnů jen sporé zbytky zdiva a stopy po sklepení. Celkový stav zříceniny potvrzuje jednak značně omezený rozsah hradu, jednak jeho časný zánik. Nístějka náležela k malým a nepříliš významným hradům. Jeho počátky lze celkem bezpečně klást asi do poloviny 14. století. Byl snad postaven pro Heníka ( Jindřicha) z Valdštejna, který se v r. 1369 po něm psal. To je první písemná zpráva o hradě, který plnil jistě i strážní funkci na staré cestě, vedoucí hluboko pod ním údolím Jizery. Příbuzenské vztahy mezi početně rozvětvenými Valdštejny nejsou v té době zcela jasné a pro nedostatek písemných zpráv není ani jisté, který z nich na Nístějce sídlil. V r. 1399 se po ní psal Hynek a v r. 1406 Jindřich. Někdy na přelomu století se stali pány Nístějky Vartemberkové. V r. 1407 sídlil na Nístějce Jindřich z Vartemberka, s nímž jsou kolem r. 1404 spjaty i dějiny hradu Valdštejna na Turnovsku. O něco později se na Nístějce setkáváme s pány z Jenštejna, z nichž tu v r. 1422 vládl Václav z Jenštejna a po něm Mikuláš Nístějka z Jenštejna, jenž zemřel kolem r. 1459. Další osudy hradu zanikají v nedostatku přímých písemných zpráv. Závěrečnou fázi jeho existence a zánik do jisté míry objasnil výzkum, který provedlo v r. 1958 historické a pravěké oddělení Severočeského muzea v Liberci, které se zaměřilo především na výzkum areálu hradního paláce. Závěr vyzněl v tom smyslu, že hradní palác spočíval přímo na skalnatém podloží a měl patrně dvě až tři podlaží. Vykopávky odkryly celkem osm vrstev, z jejichž materiálu byly významnější kachle s rozličnými ornamenty, drobné předměty ze železa, zejména hřeby a skoby. Sled a složení vrstev vedl vedoucího výzkumu, 6
GALERIE OSOBNOSTÍ Dnešní Galerii věnujeme našim úspěšným sportovcům největší koníčky, kterému by nejraději věnoval všechen čas. Jenže jsou zde i jiné, také důležité věci, a tak Lukáš v současné době se potýká se záludnostmi maturity. Za svůj největší dosavadní úspěch si považuje dojezd do cíle v obou Šestidenních a 3. místem v celkovém hodnocení soutěží seriálu Cross Country motocyklových soutěží. Na otázku, co by rád řekl ke své dosavadní kariéře nám Lukáš řekl: „ Děkuji všem za podporu, bez které bych dosavadní úspěchy nezískal“. Lukáš Hlava – Narodil se 10. 9. 1984 v Turnově. Dětství strávené v Bozkově v Hasičské zbrojnici u svého dědy a babičky Seifertových, můžeme počítat za začátek Lukášovy sportovní kariéry, neb oni byli první, kdo jej podporovali v skokanských začátcích. Děda byl jeho prvním trenérem, který mu každoročně stavěl můstek pod parkovištěm. Babička se musela také účastnit, hlásila metry a nahrazovala světelnou tabuli, jako je na můstcích v Harrachově. Tam se později se svými rodiči přestěhoval a žije tam i v současnosti. Harrachovské skokanské můstky ho přitahovaly jako silný magnet a jeho obrovským vzorem se stal Pavel Ploc. Závodit jako skokan na lyžích začal v 6. letech ve skokanském oddíle TJ Jiskra Harrachov pod vedením skokanské legendy a někdejšího trenéra Pavla Ploce, Libora Motejlka. V pozdějším věku, po vstupu do Dukly Liberec, jej trenérsky vedl Pavel Ploc, čímž se mu splnil jeden z jeho největších snů. Libereckou Duklu reprezentuje dodnes a dosáhl zde svých největších úspěchů. Po opakovaných úspěších na mistrovství republiky, se stal stálicí našeho reprezentačního týmu, kde mimo 2. místa v celkové klasifikaci Kontinentálního poháru, pravidelně reprezentuje Českou republiku ve Světových pohárech ve skocích a letech na lyžích. I přes intenzivní tréninkový maratón a neustálé cestování od závodů k závodům, a to i v letní sezóně, si ve volných chvilkách dopřeje svoji zálibu, kterou je jeho silniční motocykl. Dosavadním vyvrcholením jeho kariéry je účast na ZOH ve Vancouveru v Kanadě, kde se svými týmovými kolegy, pod vedením Davida Jiroutka, obsadili 6. místo ve skocích družstev. Největší radost mu, bezprostředně po olympiádě, udělalo dosažení osobního rekordu, překonání hranice 203,5m, na můstku v Planici. Přejeme si více takových rodáků kteří reprazentují nejen naši vlast, ale i naši obec. Díky. Všem, kdo mu i v rodném Bozkově drží palce, moc děkuje za přízeň.
Milan Kurfiřt – tento aktivní čtyřicetiletý motocyklista, který na svou motorku nasedá již 23 let, patří mezi sportovce, co své zálibě věnují každou volnou chvilku. Navíc zastává v bozkovském Motosportu funkci předsedy spolku. Na svém kontě má účast v 5.šestidenních a řadu dalších mezinárodních soutěží. Na otázku, co považuje za svůj největší úspěch skromně odpověděl „ Úspěch je každý dojezd do cíle“! Dále si za úspěch považuje pořádání domácích soutěží, ať je to autoskijérink nebo motocyklové závody. Dobře ví, jaká to je dřina a jak je potřeba dobrých lidí kolem sebe, které bohudíky má. Tento kolektiv se také věnuje další, a to velmi důležité práci s mládeží. Jednou se možná jména jako K.Kouble, M.Dolenský, T.Koucký, J.Koucký J.Šmíd, V.Pekař a další objeví na předních místech výsledkových listin. Na foto je Milan na stupni nejvyším. Lukáš Hádek – je ještě mladý, teprve devatenáctiletý motocyklista, který ale má za sebou již dva starty v prestižní Šestidenní motocyklové soutěži. Již pátý rok patří motocykl mezi jeho
7
Malé zamyšlení o radosti navzdory těžkým časům Poslední dobou mě často napadá, jak málo je mezi námi radosti a úsměvu. Kolik lidí je rozmrzelých, smutných a zachmuřených. Snad je na vině hospodářská krize přinášející nejednomu člověku existenční starosti. Snad za to může uspěchanost doby, snad bezpočet negativních zpráv o dění ve světě i kolem nás, kterými nás denně zásobují média....Možná je to souhrn všeho dohromady. Valí se to na nás ze všech stran a my ztrácíme optimismus, úsměv z naší tváře mizí, neboť se nám zdá, že ani není z čeho se radovat. Opravdu není? Zkusme se trochu více rozhlédnout kolem sebe a trochu se zamyslet. Pohledět třeba na jasnou oblohu posetou hvězdami, na krásu přírody, zář slunce, duhu klenoucí se nad obzorem nebo na lán zrajícího obilí...Zkusme se zaposlouchat do šumění deště či větru, do zpěvu ptáků...a nebrat to všechno jako všední, obyčejné a samozřejmé věci. Stejně tak, když usedáme k prostřenému stolu – to přece také není samozřejmost. Stále jsou na
světě místa, kde lidé nemají co do úst. Přese všechny krize a problémy, my si oproti nim stále žijeme královsky. A spoustu dalších věcí máme, z nichž se můžeme těšit. Každý určitě na něco přijde. Nic z toho ovšem není samozřejmost. Jsou to úžasné Boží dary nám lidem. Z nich se můžeme radovat a máme za ně také být Pánu Bohu vděční. Před nedávnem jsem se vracela domů z fary až za tmy a protože venku bylo docela příjemně, šla se ještě na chviličku projít. Všude bylo jakoby posvátné ticho, krajinu osvětloval srpek měsíce a nebe kolem něho jakoby posel jasnými hvězdami. A já zůstala stát s pohledem upřeným vzhůru k té nebeské výši a připadala jsem si najednou zcela maličká – takové nepatrné zrnko, pouhý prášek vzhledem k těm nekonečným hlubinám vesmíru. Necítila jsem však strach, nýbrž naopak pokoj a radost, protože mě najednou napadlo, že ten, kdo toto všechno stvořil – Hospodin Bůh, má ve své péči i mě. Ten, dílem jehož prstů je země se vším, co je na ní, i nebesa do těch nejvzdálenějších koutů, všechny ty miriády planet a hvězd, Ten, kdo má takovou moc že stojí a bdí nad během celého tohoto stvoření, On přece ví také o mně. Dokonce mě, tak nepatrnou, zná jménem. Ujímá se mne a bdí nade mnou, přestože jsem pouhým prachem ze země, přestože si jeho péči a lásku ničím nemůžu zasloužit. V té jediné chvíli jsem si tohle všechno uvědomila a nemohla jsem jinak, než Bohu za to děkovat. Ano, člověk je nepatrný, jako vánek pouhý, kratičce trvají jeho pozemské dny. A přece se Bůh se k němu sklání, pozvedá jej, dává život a všechno, co je k němu potřebné. Dokonce pověřuje člověka velkým úkolem, neboť mu svěřuje do správy to, co stvořil. Ani zde však člověka nenechává samotného, ale chce mu být oporou, pomocí a silou v každém čase. Milý přátelé, někdy nám bývá těžko, doléhá na nás nejedna starost, ale navzdory tomu nemusíme ztrácet úsměv a propadat mrzutosti a smutku. Je tolik krásných věcí kolem nás! Tolik dobrých darů života, jež nám Bůh ze své milosti dává. A v tom, co není jednoduché, ve zkouškách a strastech, nám zůstává nablízku, aby nás svou mocí a láskou posiloval a chránil, abychom to všechno unesli a zvládli. Přeji Vám všem, čtenářům Bozkováčku, abyste radostně oslavili tradiční Bozkovskou pouť. Vždyť ta je vlastně určitým poděkováním Pánu Bohu za jeho lásku a péči o Vás a o místo, kde žijete. Přeji Vám požehnané letní dny, naplněné nádhernými Božími dary. Vaše Lada Kocourková, farářka Církve československé husitské v Bozkově.
8
Výlet do naší mariánské historie okolí. Když tuto zprávu obdrželi nábožní obyvatelé na ,,hrádku“ pozvali si ho k sobě a ptali se ho, jak k milostné soše přišel. On jim vše vylíčil a přísahou potvrdil, že mluví pravdu. Za nález byl obdarován a sošku musel odevzdat do kostela, kde byla umístěna na oltář. Tam k ní chodili mariánští ctitelé a lidé nemocní na těle a duši. Ty Bohorodička uzdravovala. Štajnygr se domnívá, že ji mohl havíř nalézt v rumišti po zříceném klášteře. Druhá pověst se týká doby pohusitské. Vypráví o postavení druhého kostela namísto kostela zničeného husity. Pověst vychází z motivů sněhu napadaného v horkých letních měsících. Hlavní motiv pověsti je zázračné a nadpřirozené určení místa. Kořeny této legendy vycházejí z legendy o založení římské baziliky Santa Maria Maggiore v Římě. Bozkovská pověst o postavení kostela vznikla kolem 16. století. Tedy poměrně pozdě oproti jiným pověstem vycházejících z této legendy. Dá se dokonce tvrdit, že je nejmladší legendou s tímto motivem v Čechách. Legenda vypráví o zázračném přenesení stavebního materiálu z Roztok do Bozkova na místo, které bylo vyznačené čerstvě napadlým sněhem, jenž vykresloval půdorys budoucího kostela. Tento zázrak zaznamenal místní rychtář a nechal stvrdit 84 podpisy obyvatel nejen z Bozkova, ale i z okolních osad. Listinu potvrzující zázrak o sto let později obdržel Gumppenberg od jezuitských bratří, když sepisoval knihu o mariánských poutních místech. Tato listina se ovšem ztratila. Zpátky na Bozkov se již nevrátila. Zůstává však stále živá v lidské paměti.
V poslední době hodně lidí navštěvuje bozkovský kostel a nejvíc je zajímají s ním svázané legendy. Proto bych vám chtěl přiblížit toto téma prací paní Pavly Grajové, která píše o poutním místě Bozkov: Mariánský kult má v Bozkově dlouholetou tradici. Vznik milostné sochy a první zmínky o zázračném pramenu nám osvětlují místní pověsti. K milostné Madoně se váže hned několik pověstí. Nejstarší pověst se vypráví o menším klášteru vybudovanému mezi Železným Brodem a Spálovem na tzv. Brodcích, kudy vedla zemská stezka. Zde sídlili údajně benediktinští mniši z Mnichova Hradiště. Klášter byl 1080 zničen povodní z Jizery. V rumišti pak dělníci, kteří zpracovávali nedaleko železnou rudu, našli sochu Panny Marie. Další legendy zaznamenává Gumppenberg v Atlas Marianus z roku 1672. První je zasazena do 12. století a vypráví o havíři ze železných hutí v Podbozkově, který měl na smrt nemocnou ženu. Ta měla po tři noci sen, v němž viděla andílka vznášejícího se nad šachtou, který jí pravil, aby vzbudila svého manžela a poslala ho do práce na šachtu. Pak budou obohaceni nejen na těle, ale i na duši. Po třetím snu žena vstala a viděla, že se uzdravuje, zaradovala se a vzbudila manžela. Vše mu sdělila. Muž se zdvihl z postele, pomodlil se a odešel do práce. Při práci nalezl milostnou sošku Panny Marie. Vzpomněl si na manželku a její uzdravení. Sošku schoval a pracoval až do večera. Po příchodu domů sošku ukázal manželce. Ta pocítila radost v duši. Spolu si pak doma vytvořili oltářík, na nějž dali milostnou sochu. K té se každodenně modlili. Pověst se ovšem roznesla po celém
Také v dnešní době musíme o toto místo pečovat, proto vám děkuji za všechny dary a modlitby. Zvu Vás na tradiční pouti 4. července mše sv. v 8 a 10 hodin 15. srpna mše sv. v 8 a 10 hodin za přítomnosti litoměřického biskupa Mons. Jan Baxanta 12. září mše sv. v 8 a 10 hodin 19. září mše sv. v 10 hodin P Krzysztof Mikuszewski MS
9
Různé aktuality z obce V pátek 4. června byla besedou zahájena výstava, Bozkov, jak ho neznáte. Obecní úřad vyšel tak vstříc lidem, kteří mají zájem o tom, jak žili naši prarodiče. Na výstavě můžete shlédnout kolem 300 fototisků a zakoupit si brožurku k výstavě. V době prázdnin bude otevřeno denně mimo pondělí od 12.00 do 17.00 hodin. Dozorčí a průvodcovské služby se ochotně ujala paní Alena Lampová.
Mnozí možná postrádají lípu u čekárny. Kdysi zde stály dvě, ale jedna již dávno ustoupila cisterně na benzín pro čerpací stanici, kterou zde provozoval pan Dlabola. Tato druhá byla poražena z bezpečnostních důvodů a pro zlepšení bezpečnosti cestujících autobusem, kteří po přestavbě dveří nebudou vstupovat přímo do vozovky.
Jeden aktivní podnikavec se rozhodl ušetřit naše občany, cestující do Semil autobusem strastiplné cesty z Podbozkova na Cimbál a provedl pokus o balonovou přepravu osob. V současné době vyhodnocuje zjištěné informace a… nechejme se překvapit.
10
Současná doba přeje tradicím. Také naše obec zatím tajně trénuje ponocného. Ten vytrubuje sice jenom na sportovních akcích, ale až se to naučí, možná ho uvidíme i v naší obci. Protože troubení je velká dechová zátěž, musel se vybrat statný muž s hlubokým dechem. Jak jistě vidíte, tato podmínka byla úspěšně splněna.
Petrolejová krize pomalu zachvacuje celý svět a jak to vypadá, nezalekne se ani naší republiky. Proto již někteří sportovci konstruují různé trenažery a simulátory krizových situací. Ani náš Motosport nezaspal a vyvinul zařízení, na kterém lze nacvičit i ty nejsložitější situace, do kterých se jezdec na šestidenních může dostat. Na obrázku Milan Kurfiřt zrovna nacvičuje zdolávání prudkého stoupání.
Čekáme na vaše příspěvky do Vánočního Bozkováčku 2010. Uzávěrka tohoto čísla je 9. prosince.
BOZKOVÁČEK – občasník pro lidi a o lidech z naší obce Vydává Obec Bozkov v počtu 250 výtisků – Tiskne Tiskárna Glos Semily, s.r.o. Toto číslo vyšlo v červnu 2010. – Telefon na obec: 481 682 169 Textově sestavil K. Čermák, grafika J. Lampa
