Potravní preference vybraných druhů skladištních škůdců k různým odrůdám pšenice. Diplomová práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství

Potravní preference vybraných druhů skladištních škůdců k různým odrůdám pšenice Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Eva Hrudová, Ph.D.

Pavel Tóth

Brno 2009

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Potravní preference vybraných druhŧ skladištních škŧdcŧ k rŧzným odrŧdám pšenice“ vypracoval samostatně a pouţil jen pramenŧ, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a mŧţe být pouţita ke komerčním účelŧm jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne podpis diplomanta

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě chci poděkovat své vedoucí diplomové práce Ing. Evě Hrudové, Ph.D. za veškerou vstřícnou pomoc, vynikající spolupráci a ochotu v řešení problémŧ při vzniku této práce. Dále děkuji všem vyučujícím na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, kteří mě precizně připravovali na Státní závěrečnou zkoušku. Také chci poděkovat svým příbuzným a přátelŧm za jejich veškerou neocenitelnou podporu v prŧběhu mého studia.

Abstrakt Cílem diplomové práce je zhodnotit vliv jednotlivých odrŧd pšenice obecné (Triticum aestivum), vliv roku sklizně odrŧdy a lokality sklizně, které mají vztah k vnitřnímu sloţení obilky a s tím souvisí také hledisko potravní preference skladištního škŧdce pilouse černého (Sitophilus granarius). Práce navazuje na stejnojmennou bakalářskou práci. Pro hodnocení preference potravy byly pouţity odrŧdy pšenice: Akteur, Clarus, Cubus, Darwin, Eurofit, Florett, Globus, Hedvika, Ludwig, Meritto, Rheia, Samanta, Sulamit, Svitava. Při zjišťování preferencí byla zvolena metoda umělého chovu škŧdce, který byl cíleně infestován v počtu 50 dospělcŧ bez rozlišení pohlaví v laboratorních podmínkách. Po infestaci byl pozorován vývoj populace pilouse černého a zjišťována váha propadu zrna sítem o určité velikosti jako ukazatel chutnosti. Hodnoty byly sbírány vţdy po 40, 70 a 100 dnech trvání pokusu, následně byly statisticky zpracovány a vyhodnoceny analýzou variance. Mezi jednotlivými odrŧdami byly zjištěny rozdíly v preferenci pilousem černým. Na tento výsledek měly pravděpodobně vliv rok sklizně odrŧdy a lokalita sklizně. Klíčová slova: Skladištní škŧdci, sklady a skladování zemědělských produktŧ, pilous černý (Sitophilus granarius), pšenice obecná (Triticum aestivum), vlastnosti odrŧd.

Abstract

The aim of this diploma thesis is food preference of storage pests to different varieties of wheat. The evaluation of the individual wheat varieties influence on palatability for the grain weevil, influence of harvest year, growing locality and inner structure was given. This diploma thesis follows the bachelor thesis which aim of work was the same. For food preference evaluation was used next varieties of wheat: Akteur, Clarus, Cubus, Darwin, Eurofit, Florett, Globus, Hedvika, Ludwig, Meritto, Rheia, Samanta, Sulamit and Svitava. The artificial infestation was used for experiment. The 50 randomly chosen specimens of weevils were used for each variant.

The weevil

population development according to growth of weevils number and the rests of excrements and grains weight was evaluated after 40, 70 and 100 days. The difference between the grain weevils feed preferences to single varieties of wheat was observed. The harvest year and growing locality had influence on palatability of grain for grain weevils.

Key words: Storage pests, stocks and storage agricultural production, granary weevil (Sitophilus granarius), wheat (Triticum aestivum), characteristics varieties.

OBSAH 1 ÚVOD 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika škŧdcŧ

2.1.1 Škody zpŧsobené skladištními škŧdci 2.1.2 Skladištní škŧdci z řádu brouci (Coleoptera) 2.2 Pšenice 2.3 Sklady a skladování 2.4 Ochrana před skladištními škŧdci 3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Materiál 3.2 Metodika 4 VÝSLEDKY 5 DISKUZE 6 ZÁVĚR 7 SEZNAM OBRÁZKŦ 8 SEZNAM TABULEK 9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

1 ÚVOD Produkce kvalitních a zdravotně nezávadných potravinářských surovin je jedním z hlavních cílŧ zemědělské praxe. Kvalita produkce mŧţe být výrazně sníţena během skladování, a to nejen nevhodnými skladovacími podmínkami, ale také z dŧvodu

napadení skladovaného materiálu škŧdci. K přímým ztrátám a sníţení kvality dochází jiţ při slabém výskytu skladištních škŧdcŧ. Z hygienického hlediska jsou závaţné i nepřímé škody, zpŧsobené metabolity škŧdcŧ, případně sekundárními infekcemi patogenních bakterií a patogenních hub, které se na poškozeném zrně snadno šíří. Problematická je regulace škŧdcŧ zejména u malých a středních zemědělských podnikŧ, kdy bývají často pro skladování zrna vyuţívány nevhodné technologie (skladování na hromadách v halách, sýpkách). Výskyt škŧdce ve skladovaném obilí je závaţnou překáţkou pro výkup produktu od zemědělcŧ a následkem jsou významné ekonomické ztráty. Škŧdci zásob nebo také skladištní škŧdci tvoří samostatnou skupinu hmyzu a roztočŧ, kteří kaţdoročně zpŧsobují škody na skladovaných zemědělských produktech (např. obiloviny, olejniny) a na nejrŧznějších výrobcích jako jsou mouka, krmné směsi, a jiné potravinářské výrobky (STEHLÍK et al., 1984). Hmyz je nejvíce rŧznorodou skupinou ţivočichŧ na Zemi. Přesné mnoţství druhŧ pravděpodobně nebude nikdy známé, ale je pravděpodobné, ţe převyšuje jeden milion druhŧ. Druhy hmyzu jsou aktuálně rozdělené do 32 řádŧ. Pouze tři řády: brouci (Coleoptera), motýli (Lepidoptera) a pisivky (Psocoptera) v sobě zahrnují druhy, které jsou významnými škŧdci skladovaných produktŧ. Členové dalších řádŧ mohou být přítomní také ve skladištích, ale především jsou to pojídači organických zbytkŧ, jako například rybenky (Thysanura), švábi (Blattodea) a mouchy (Diptera). Termiti (Isoptera) mohou také zpŧsobovat vedlejší škody na skladovaných produktech, ačkoli se ţiví dřevěnými strukturami (REES, 2004). Primární škŧdci ve skladech jsou takoví škŧdci, jejichţ larvy a kukly poškozují přímo jednotlivé obilky. Zrno poškozené primárními škŧdci následně napadají škŧdci sekundární například roztoči (PROCHÁZKA 2007). Druhy spadající do řádu roztoči (Acarina) napadají skladované produkty jiţ poškozené (odtud plyne název sekundární škŧdci). Problematika konkrétních sekundárních škŧdcŧ- roztočŧ je velmi studovaná, protoţe znehodnocují suroviny pachem látky tukové povahy, kterou vylučují ze speciálních ţláz, u osiva a obilí napadají hlavně klíček a tím váţně poškozují klíčivost osiv a urychlují činnost enzymŧ, které rozkládají semena. U osiva jetelovin a olejnin konzumují celé zrno a zŧstává pouze slupka. Roztoči také dále přenášejí patogenní organizmy (STEJSKAL, ŢĎÁRKOVÁ, 1998). V posledních letech byl opět zaznamenán nárŧst výskytu škŧdcŧ ve skladovaných obilovinách (GALL, 2007).

Při déletrvajícím napadení primárními skladištními škŧdci dochází v ohniscích napadení k zahřívání, zvyšování vzdušné vlhkosti a posléze i tvorbě plísní1. Tyto podmínky jsou příznivé i pro jiţ zmíněné sekundární škŧdce. V konečné fázi dochází k totální zkáze skladovaného produktu (GALL, 2007). Dosud se jen málo autorŧ (STEJSKAL, 1998; WARCHALEWSKI 1993) zabývalo problematikou chutnosti jednotlivých odrŧd pro pilouse černého (Sitophilus granarius), jednoho z nejvýznamnějších škŧdcŧ skladovaného obilí v ČR. Tato problematika není sledována tak intenzivně, jako jsou sledovány vlivy poškození škŧdci na kvalitu skladovaných rostlinných produktŧ a míra ztrát. Pokud by se však prokázal vliv odrŧdy na její palatabilitu (chutnost), mohlo by to vést k některým praktickým metodickým doporučením pro skladování zrna těchto odrŧd zejména ve vztahu k jeho délce.

2 LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1 Charakteristika skladištních škůdců

1 plísně- mikroskopické houby se z praktického hlediska rozdělují na kvasinky a vláknité houby. Ty se laicky nazývají plísně (BEČKA et al., 2007)

1) Obecné informace o skladištních a hygienických škŧdcích 2) Skladištní škŧdci z řádu brouci

2.1.1 Obecné informace o skladištních a hygienických škŧdcích Škodlivé organizmy zásob lze rozdělit na ţivočišné škŧdce tj. organizmy náleţející do ţivočišné říše a na skladištní neboli skládkové choroby tzn. organizmy náleţející do rostlinné říše, především do níţe postavených systematických skupin, jako jsou rŧzné mikroorganizmy a plísně (tento pojem je pouţívaný v souvislosti s praktickou ochranou zásob, neshoduje se však s taxonomickou příslušností - vysvětleno v kapitole Úvod) (BARTOŠ, VERNER, 1979). Podle STEJSKALA et al. (2006) jsou škŧdci v komunální a skladištní oblasti druhově velmi rŧznorodí a mají tedy předpoklady k vytvoření velmi širokého mnoţství problémŧ. Řadí se do dvou velkých taxonomických skupin, které zahrnují hmyz (Insecta) a pavoukovce (Arachnida), z nichţ největší význam mají roztoči (Acarina). V současné době lze napočítat asi 500-1000 druhŧ členovcŧ (v závislosti na pouţité literatuře a kritériích škodlivosti), jeţ se mohou vyskytovat v blízkosti člověka a nějak mu vadit. Problém není na první pohled tak velký, protoţe ne všichni škŧdci jsou v prostředí člověka moc častí. Proto se dá v běţné praxi setkat pouze s omezeným počtem druhŧ; tyto se počítají na několik desítek. I z této uţší skupiny nejsou zdaleka všichni škŧdci závaţní z hlediska ekonomického nebo medicinálního. Počet škŧdcŧ v domácnostech a komunální oblasti čítá nějakých 20-30 druhŧ (STEJSKAL et al., 2006). STEJSKAL et al. (2006) uvádí, ţe výrazně více je například medicinálních škŧdcŧ v přírodě (například komáři a další dvoukřídlí), v okolí domŧ a jejich suterénŧ tzv. invazní škŧdci (zejména brouci a ploštice) nebo v zemědělských skladech či potravinářských provozech. Například v mlýnech České republiky bylo nalezeno přes 60 druhŧ škŧdcŧ, z toho 31 druhŧ patřících do řádu roztočŧ a v pekárnách 22 druhŧ vyskytujících se v mouce (ŢĎÁRKOVÁ, FILIP, 2003). Přehled skupin, kam jsou řazeni škŧdci v komunální oblasti a skladech, je uveden v Tabulce č. 1 (STEJSKAL et al., 2006). Konkrétně

na

nejvíce

skladovaných

komoditách

v

České

republice-

skladovaném obilí bylo podle údajŧ STEJSKALA (2006) identifikováno 70 druhŧ škŧdcŧ, přesněji 30 druhŧ roztočŧ (Acarina), osm druhŧ pisivek (Psocoptera), 29 druhŧ broukŧ (Coleoptera) a tři druhy motýlŧ (Lepidoptera). Záleţí vţdy na konkrétních

podmínkách, jaké druhy a v jakém mnoţství se v daném skladu vyskytnou. Spektrum skladištních škŧdcŧ se také posunuje k teplomilným druhŧm, které se dříve v našich skladech nevyskytovaly. Proto je tento monitoring komplikován. Je otázkou, zda se jedná o proces aklimatizace nebo o zvyšování prŧměrných teplot, za jakých se u nás obilí skladuje. STEJSKAL (2006) také uvádí, ţe současné spektrum škŧdcŧ ve skladech zahrnuje následující druhy, které jsou v České republice zastoupeny tímto procentickým podílem (uvedená procenta jsou obvyklá procenta frekvence škŧdce ve skladech České republiky): pilous černý (Sitophilus granarius)- 44 %, roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor) 42 %, roztoč moučný (Acarus siro)- 37 %, pilous rýţový (Sitophilus oryzae)- 31 %, lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus)- 29 %, lesák skladištní (Oryzaephylus surinamensis)- 26 %. V další práci STEJSKALA a HUBERTA (2008) jsou uváděny hodnoty z 514 vzorkŧ obilovin (tzv. obilních jednotek) odebraných ve 147 skladištích České republiky. Z odběru těchto vzorkŧ si lze udělat představu o aktuálním zamoření skladŧ skladištními škŧdci v České republice. Z rozboru 514 odebraných vzorkŧ ve skladištích obilovin bylo 83 % vzorkŧ zamořeno skladištními škŧdci patřící do skupiny členovcŧ (Arthropoda). Nejpočetněji zastoupenou skupinou ve skladištích byli roztoči (Acarina)92 %, zastoupenými asi 36 determinovanými druhy nasbíraných ve vzorcích (> 1000 000 jedincŧ), následovaní skupinou pisivek (Psocoptera) - 10 %, zastoupenou 10 determinovanými druhy nasbíranými ve vzorcích (asi 60 000 jedincŧ) a skupinou broukŧ (Coleoptera) - 3 %, zastoupenou 32 determinovanými druhy nasbíranými ve vzorcích (asi 35 000). Skupina motýlŧ (Lepidoptera) škodících ve skladech nebyla nalezena ani v jediném případě. Vyhodnocení zaloţené na mnoţství dat ze všech vzorkŧ ukazuje, ţe nejdŧleţitější druhy uvnitř kaţdého taxonu byly: roztoči (Acarina) - Acarus siro (roztoč moučný), Tydeus interruptus, Acarus farris (bez českého názvu), Tarsonemus granarius, Tyrophagus putrescentiae (roztoč zhoubný), Tyrophagus longior (bez českého názvu), Lepidoglyphus destructor (roztoč ničivý), Cheyletus eruditus (roztoč dravý), Chortoglyphus arcuatus; pisivky (Psocoptera)- Lepinotus patruelis, Liposcelis corrodens, Liposcelis decolor, Liposcelis paeta, Lachesilla pedicularia; brouci (Coleoptera) - Sitophilus granarius (pilous černý), Rizopertha dominica (korovník obilní), Sitophilus oryzae (pilous rýţový), Cryptolestes pusillus, Tribolium castaneum (potemník hnědý), Cryptolestes ferrugineus (lesák moučný), Oryzaephilus surinamensis (lesák skladištní).

Počty jedincŧ a druhové zastoupení (odběr 514 vzorkŧ ze 147 skladišť) ve skladech jsou uvedeny v Tabulce č. 2 a Tabulce č. 3 (chybí procenta výskytu jednotlivých druhŧ ve skladech České republiky)

Tab.1 Přehled a taxonomické zařazení škůdců v komunální sféře a skladech dle STEJSKALA et al. (2006) Taxonomická

Skupina škodlivosti

Druhy: nejběţnější zástupci

příslušnost škůdců Pavouci

Invazní členovci

Pavouci (více rodŧ a druhŧ například pokoutník Tegenaria sp.)

Stejnonoţci

Invazní členovci

Svinky - Isopoda (více rodŧ a druhŧ)

Mnohonoţky

Invazní členovci

Mnohonoţky (více rodŧ a druhŧ)

Švábi (rusi a

rus domácí (Blattella germania)

švábi)

šváb obecný (Blatta orientalis) šváb hnědopruhý (Supella longipalpa) šváb americký (Periplaneta americana)

Rybenky-

rybenka domácí (Lepisma saccharina)

šupinušky

rybenka skleníková (Thermobia domestica)

Pisivky

Skladištní členovci

Pisivky (více rodŧ a druhŧ) pisivka domácí (Liposcelis bostrychophila) pisivka obecná (Lachesilla pedicularia)

Rovnokřídlí

Cvrčci

cvrček domácí (Acheta domesticus)

Blanokřídlí

Mravenci (více rodů a

mravenec obecný (Lasius niger)

(mravenci,

druhů)

mravenec drnový (Tetramorium

vosy a jiné)

caespitum) mravenec farao (Monomorium pharaonis) vosa obecná (Paravespula vulgaris) Vosy

vosa útočná (Paravespula germanica)

Dvoukřídlí

moucha domácí (Musca domestica)

(mouchy,

bzučivky (více druhŧ a rodŧ např.

komáři a

Pollenia spp., Lucilia spp., Caliphora

jiné)

spp. a jiné) octomilka (Drosophila spp.) komáři (Culex pipiens molestus) další komáři (více druhŧ a rodŧ)

Ploštice

Parazitické ploštice

štěnice obecná (Cimex lectularius)

Invazní ploštice

Ploštice (více rodŧ a druhŧ například Rhyparochromus vulgaris)

Blechy

Parazité

blecha lidská (Pulex irritans) blecha kočičí (Ctenocephalides felis) blecha psí (Ctenocephalides canis)

Vši

Parazité

veš dětská (Pediculus capitis) veš šatní (Pediculus humanus) veš muňka (Phtirus pubis)

Roztoči

Parazitičtí roztoči

klíšťák holubí (Argas reflexus)

(klíšťáci, klíšťata)

klíště obecné (Ixodes ricinus)

Alergenní prachoví

roztoč prachový (Dermatophagoides

roztoči

pteronyssynum) roztoč domácí (Dermatophagoides farinae)

Skladištní roztoči

Roztoči (více rodŧ a druhŧ) roztoč moučný (Acarus siro) roztoč domácí (Glycyphagus domesticus) roztoč zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor)

Brouci

Skladištní členovci

Brouci (více rodŧ a druhŧ)

(roztoči, brouci,

korovník obilní (Rhizoperta dominica)

pisivky)

pilous černý (Sitophilus granarius) pilous rýţový (Sitophilus oryzae) lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus) lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis) potemník hnědý (Tribolium castaneum) potemník skladištní (Tribolium confusum) červotoč tabákový (Lasioderma serricorne) zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum)

Motýli

Invazní členovci

Střevlíci (více rodŧ a druhŧ)

Skladištní členovci

Motýli (více rodŧ a druhŧ) zavíječ moučný (Ephestia kuehniella) zavíječ paprikový (Plodia interpunctella) zavíječ skladištní (Ephestia elutella)

Tab.2 Skupiny škodlivého hmyzu, četnost a druhové zastoupení jednotlivých skupin ve skladech České republiky podle STEJSKALA a HUBERTA (2008) Skupina škůdců

Četnost (frekvence) v %

Celková abundance (mnoţství)

roztoči (Acarina)

71

996404

pisivky (Psocoptera)

24

59356

brouci (Coleoptera)

38

34723

Tab.3 Seznam hmyzích škůdců zamořující skladiště zrnin v České republice a počty dospělců nalezených ve všech vzorcích podle STEJSKALA a HUBERTA (2008) Rozotči (Acarina) Acarus siro (roztoč moučný)

2 j.- jedincŧ

Brouci (Coleoptera)

333 114 j.2 Sitophilus granarius (pilous černý)

Pisivky (Psocoptera)

Lepinotus 7 535 j. patruelis

29 525 j.

Tydeus interruptus

Rhizopertha Liposcelis 140 005 j. dominica 5 270 j. corrodens (korovník obilní)

13 838 j.

Acarus farris 119 740 j. Sitophilus (bez českého názvu) oryzae (pilous rýţový)

Liposcelis 5 011 j. decolor

8 377 j.

Tarsonemus granarius

Cryptolestes 93 838 j. pusillus

Liposcelis 3 636 j. paeta

2 441 j.

Tyrophagus putrescentiae (roztoč zhoubný)

Tribolium Liposcelis 90 067 j. castaneum 3 147 j. entomophila (potemník hnědý)

Tyrophagus Cryptolestes longior 74 655 j. ferrugineus (bez českého názvu) (lesák moučný)

Lachesilla 2 135 j. pedicularia 1 710 j. (pisivka domácí)

Lepidoglyphus destructor (roztoč ničivý)

Oryzaephilus Liposcelis 50 693 j. surinamensis 2 061 j. brunnea (lesák skladištní)

Cheyletus eruditus (dravčík spíţní)

Typhaea 31 210 j. stercorea

Chortoglyphus arcuatus

18 597 j.

Ptinus tectus

Caloglyphus berlesei

12 000 j.

Caloglyphus oudemansi

10 350 j.

Ptinus fur

Ptinus raptor

2 391 j.

Lepinotus 1 032 j. reticulatus

908 j. Trogium pulsatorium 864 j. Lepinotus inquilinus 668 j.

Tyrophagus miripes

Latridius 4 200 j. minutus

Cheyletus aversor

Tenebrio 3 885 j. molitor 493 j. (potemník moučný)

Cheyletus trouessarti

Ahasverus 3 396 j. advena

477 j.

Haemogamasus pontiger

Palorus 3 390 j. subdepressus

357 j.

Tyrophagus perniciosus

Tipnus 1 398 j. unicolor

113 j.

495 j.

818 j.

139 j.

108 j.

10 j.

Eulaelabs stabularis

Attagenus 1 139 j. pellio

110 j.

Androlaelaps casalis

Attagenus 947 j. unicolor

105 j.

Alliphis siculus

Niptus 792 j. hololeucus

87 j.

Cheyletus malaccensis

Ptinus 690 j. clavipes

75 j.

Blatosicius tarsalis

Mycetophagus 488 j. quadriguttatus

40 j.

Glycyphagus privatus

325 j.

Leiodinychus krameri

Anthrenus 298 j. festivus

20 j.

Acaropsellina docta

Ptinus 285 j. villiger

13 j.

Lepidoglyphus michaeli

Cryptophagus 220 j. pilosus

13 j.

Blattisocius keegani

Anthicus 191 j. floralis

10 j.

Proctolaelaps pygmaeus

Anobium 175 j. punctatum

10 j.

Spinibdella lignicola

Palorus 168 j. ratzeburgi

6 j.

Ptinus latro

26 j.

Ctenoglyphus plumiger

Cryptolestes 50 j. turcicus

3 j.

Hypoaspis lubrica

Tribolium 30 j. confusum

2 j.

Acarus immobilis

Stegobium 20 j. paniceum

1 j.

Aleuroglyphus ovatus

Lasioderma 10 j. serricorne

Glycyphagus domesticus (roztoč domácí)

10 j.

Pyemotes herfsi

10 j.

Tyrophagus neiswanderi

10 j.

Tyrophagus tropicus

10 j.

1 j.

Do skupiny skladištních a hygienických škŧdcŧ zařazujeme také obratlovce, jak uvádí BARTOŠ a VERNER (1979). Mezi obratlovce škodící ve skladech patří zástupci z třídy ptáci (Aves): Holub skalní (Columba livia), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto), vrabec domácí (Passer domesticus), vrabec polní (Passer montanus). Ptáci ve skladech škodí spotřebováváním hygienickým

někdy značného

znečišťováním,

mnoţství

přenosem

skladovaných

onemocnění

a

produktŧ,

škodlivých

jejich

organizmŧ

(BARTOŠ, VERNER, 1979). Další a dŧleţitější skupinou obratlovcŧ škodících ve skladech, obydlích a jejich blízkém okolí jsou savci. Konkrétně je ze savcŧ nejdŧleţitější řád hlodavci (Rodentia), zpŧsobující velké škody poţíráním skladových zásob, jejich znečištěním a také poškozováním technických zařízení, např. nakusováním elektrických izolací. Hlodavci jsou také významnými přenašeči chorob člověka a podílejí se na přenosu dalších škŧdcŧ zejména roztočŧ. Mezi nejvýznamnější hlodavce škodící ve skladech mŧţeme počítat krysu (Rattus rattus), potkana (Rattus norvegicus) a myš domácí (Mus musculus) (BARTOŠ, VERNER, 1979).

Škody zpŧsobené skladištními škŧdci Jak popisuje STEJSKAL et al. (1998) lze typy škod zpŧsobované skladištními škŧdci rozdělit do následujících skupin: a) HOSPODÁŘSKÉ- tyto se dále dělí na: 

Přímé ─ kontaminace (znečištění)- škody zpŧsobené znečištěním, nakusováním substrátu, přenosem houbových patogenŧ a jiných mikroorganizmŧ do potravy a krmiv. • poţer (organických i anorganických látek)- škody hmotnostní, škody jakostní (sníţená kvalita, nutriční hodnota), škody sníţením klíčivosti semen. Poškozeny mohou být i anorganické materiály např. ohlodávání desek z minerálních vláken, prokusování izolací kabelŧ elektrických rozvodŧ. • negativní ovlivnění chodu techniky- např. hmyz vyhledává skrytá a klidná místa k odpočinku, nebo jako úkryt ke kuklení a tímto místem se mŧţe stát technika jako výrobní stroje nebo počítače, poškozeny mohou být elektroinstalace strojŧ hlodavci apod.



Nepřímé ─ odrazení zákazníka- jsou dány velkými poţadavky vyspělých státŧ na vysoký hygienický standard v provozech a skladech. Zákazníci mohou na základě tzv. testŧ na zjišťování nečistot (v originále filth tests) zamítnout i partie bez přítomnosti ţivých škŧdcŧ, které však mají vyšší obsah fragmentŧ škŧdcŧ nebo jejich výkalŧ (STEJSKAL, 2006). Výskyt škŧdcŧ podle STEJSKALA (2006) sniţuje také stupeň kvality obilí, změnou zařazení z potravinářské obiloviny za krmnou, coţ je významná cenová ztráta. • škody vzniklé v souvislosti s hubením škŧdcŧ- vznikají vynakládáním někdy nemalých prostředkŧ na potlačení hmyzích a dalších skladištních škŧdcŧ.

b) HYGIENICKÉ- tyto se dále dělí na: 

Přímé ─ přenos pŧvodcŧ nemocí- hmyz člověka napadá jednak přímo a jednak škodí přenosem nejrŧznějších patogenních mikroorganizmŧ na člověka či na potraviny, ostatní škŧdci mají převáţně roli přenašečŧ patogenŧ. • vyvolání alergií- někteří skladištní škŧdci pŧsobí jako závaţný zdroj vyvolávající alergie. Výzkum provedený STEJSKALEM a HUBERTEM (2008), kteří odebrali 514 vzorkŧ ze 147 skladišť zjistil, ţe 92 % škŧdcŧ obsaţených v nasbíraných vzorcích tvořili roztoči, z toho 60 % patřilo ke známým druhŧm roztočŧ

produkujícím alergeny. Roztoči jsou tedy kvŧli svému alergickému potenciálu, velikosti populace a četnosti nejváţnějším zdrojem alergenŧ ve skladech obilí v České republice. • ovlivnění psychiky 

Nepřímé ─ vznikají v dŧsledku nemoci postiţenému zaměstnanci a zaměstnavateli. • náklady na léčbu • ztráta plného výdělku z dŧvodu nemoci

Detekce a monitorování skladištních škŧdcŧ z třídy hmyzu Odchytová zařízení pouţívá člověk od starověku. Stávají se nezbytnou pomŧckou ochranných programŧ. V praxi slouţí k včasnému zjištění skladištních škŧdcŧ především lapače, které se pouţívají i k monitorování populační hustoty (AULICKÝ, STEJSKAL, 2008 b) V současné době dosáhly největší uplatnění k včasnému zjištění skladištních škŧdcŧ především feromonové lapače (STEJSKAL, 2006). Feromony jsou látky, kterými se hmyz dorozumívá a patří tak do skupiny komunikačních látek (semiochemikálií). Přenáší se vzduchem nebo kontaktem. Člověk vyuţívá syntetických napodobenin feromonŧ, kterými láká škŧdce do pastí s lepem nebo jinou látkou (AULICKÝ, STEJSKAL, 2008 b). Dnes je identifikována struktura feromonŧ asi 40 druhŧ skladištních škŧdcŧ z toho necelých 50 % je komerčně dostupných v odparnících a lapačích rŧzných producentŧ. V České republice je moţné dostat většinu z nich (AULICKÝ, STEJSKAL, 2008 b). AULICKÝ a STEJSKAL (2008 b) testovali účinnost některých lapačŧ a feromonŧ na skladištní škŧdce (především na potemníky rodu Tribolium spp.) a zjistili, ţe účinnost lapačŧ podmiňuje nejen technická kvalita feromonu (např. rŧzné izomery feromonu), ale také typ lapače, odparníkŧ (zejména řízené uvolňování) a podmínky v okolí. STEJSKAL (1995) ve své studii zabývající se komerčně vyráběnými pastmi a jejich účinností na potemníka hnědého (Tribolium castaneum) uvádí názor, ţe varianty rŧzného odchytu tohoto škŧdce v lapačích mŧţou být vysvětleny i individuální aktivitou, věkem, odezvou rŧzného pohlaví, přítomností případně nepřítomností potravy nebo přítomností úkrytu pro škŧdce, kterému škŧdce dává přednost a vytváří konkurenční prostředí proti pasti. Tento názor je se dá povaţovat za obecný i pro jiné

skladištní škŧdce, pro které je moţné pouţít feromonovou návnadu. Situace s pouţitím feromonových lapačŧ u nosatcŧ z rodu pilous (Sitophilus) bude probrána v podkapitole Detekce a monitorování škŧdce pilouse černého (Sitophilus granarius) pro svou specifičnost. Do uskladněných obilovin se pouţívají i jednoduché děrované padákové lapače. Bylo zjištěno, ţe tyto lapače mohou být aţ desetkrát účinnější neţ klasické metody odběrŧ pomocí štechrŧ a následných prosevŧ, které se dříve pouţívaly a pouţívají. Vysoká citlivost děrovaných padákových lapačŧ umoţní zjištění škŧdce dříve, neţ nastane kalamitní stav. Problémem je jejich aplikace do hlubokých sil, kde je obtíţné dostat se k povrchu obilí (STEJSKAL, 2006). Novým zařízením pouţitelným jako lapač a sondu do sil skladovaných produktŧ je nový typ padákového lapače a sondy do sil. Hmyz lezoucí například skladovaným obilím nebo po jeho povrchu proleze otvory v lapači a spadne do sběrné nádobky, ze které nemŧţe uniknout. Za pomoci tohoto zařízení se rovněţ dají odebírat vzorky ze sil z nepřístupných povrchových vrstev za účelem sledování vlhkosti, kvality nebo přítomnosti patogenních hub (AULICKÝ, STEJSKAL, 2008 b). Detekce a monitorování skladištního škŧdce pilouse černého (Sitophilus granarius) Druh pilous černý (Sitophilus granarius), který je předmětem této práce je kosmopolitním skladištním škŧdcem a nejrozšířenějším škŧdcem z velké skupiny broukŧ (Coleoptera) ve skladech České republiky a jeho detekce a monitorování se vyznačuje v některých ohledech určitými specifickými problémy. Odlišným problémem oproti jinému hmyzu je například pouţití feromonových lapačŧ. AULICKÝ a STEJSKAL (2008 b) uvádí, ţe nosatcovití brouci z rodu Sitophilus (pilous) reagují na feromon který je moţný pouţít v lapači pouze v přítomnosti potravy. REES (2004) o problematice uvádí, ţe účinnost lapací pasti na dospělce rodu Sitophilus (pilous) mŧţe být zlepšena přidáním návnady například rozdrceného zrna nebo oleje získaného ze zrna a také syntetického tzv. agregačního feromonu 3, pokud jiţ tento feromon past neobsahuje. Dospělci vytvářejí uvnitř masy potravy, kterou se ţiví zvuky, které je moţné zjistit komerčně dostupnými akustickými detektory aplikovanými ve skladovaném materiálu (REES, 2004). 3 agregační feromon- jinými slovy také shlukovací feromon. Jedná se o feromon pŧsobící na krátké vzdálenosti přitahující obě pohlaví. Označuje například bezpečné shromaţdiště v blízkosti potravy (AULICKÝ A STEJSKAL, 2008b)

Stádium vajíčka, škodlivé stádium larvy a stádium kukly pilouse černého probíhá uvnitř zrna, proto se ke zjištění těchto stádií mŧţe pouţít metody Brudné: 15 g zrna v síťce se ponoří na 1 minutu do vody zahřáté na teplotu 30° C, poté na 1 minutu do vodního roztoku hypermanganu o koncentraci 1 %. Zrna se následně omyjí ve studené vodě. Otvory po pilousích (místa kladení) se zbarví černě. Tmavé zbarvení se objeví i u všech mechanických poškozeních zrna. Stopy po pilousích se ale vyznačují kulatým tvarem a jsou mírně vypouklé. Napadení se vyjadřuje v počtu napadených zrn na 1 kg (NEUBAUER, POZDĚNA, 1951). Pro odhalení skrytého napadení larvami uvnitř zrna bývají uţívané také rentgenové paprsky (X-paprsky) (REES, 2004).

2.1.2 Skladištní škŧdci z řádu brouci (Coleoptera) Brouci se vyskytují v kaţdém prostředí, kde mŧţe hmyz přeţít a mnohé druhy jsou dŧleţití škŧdci v zemědělství, zahradnictví a lesním hospodářství. Příslušníci asi 45 čeledí broukŧ byli popsáni ze skladovaných produktŧ. Z většiny dŧleţitých škodlivých druhŧ skladovaných produktŧ vynikají svou škodlivostí zvláště zástupci čeledí: Anobiidae

(červotočovití),

(mandelinkovití),

Bostrichidae

Curculionidae

(korovníkovití),

(nosatcovití),

Dermestidae

Chrysomelidae (koţojedovití),

Laemophloeidae, Silvanidae (bez českého názvu) a Tenebrionidae (potemníkovití) (REES, 2004). Problematika je věnována druhu pilous černý (Sitophilus granarius L.). Je to brouk z čeledi nosatcovití (Curculionidae) (taxonomie podrobněji popsána níţe). Škody na skladovaných produktech zpŧsobuje larva a dospělec. Nosatcovití (Curculionidae) je největší čeleď známých broukŧ (REES, 2004). Charakteristika čeledi nosatcovití (Curculionidae) podle MILLERA et al. (1956): Nejnápadnějším znakem této čeledi, podle něhoţ lze kaţdého příslušníka snadno poznat, je nosec, který je ve skutečnosti protaţenou částí hlavy. Někdy je krátký a široký, jindy velmi dlouhý a tenký, válcovitý nebo hranatý, zašpičatělý nebo na konci rozšířený. Ústní ústrojí jsou na jeho vrcholu, avšak zřetelně jsou vyvinuta jen kusadla (mandibuly), kdeţto čelisti (maxilly) a spodní pysk jsou jen krátké a málo patrné. Druhým nápadným znakem jsou tykadla, která jsou 10-12 členná a u velké většiny příslušníkŧ lomená. První článek je dlouhý (scapus), ostatní jsou krátké

sdruţené v bičík. Poslední 3-4 články tvoří kyj. Tykadla jsou vetknuta na nosci uprostřed nebo posunuta na vrchol popřípadě blíţe k jeho kořeni. Po stranách nosce jsou vyvinuty rýhy, do nichţ jsou tykadla ukládána. Tyto rýhy jsou mělké nebo hluboké, rovné nebo zahnuté, někdy lemované křídlovitě nebo mušlovitě rozšířenými okraji (pterygium). Krovky kryjí zpravidla celé tělo, velice málo zŧstává pygidium 4 volné. Krovky jsou často pokryty šupinkami. Blanitá křídla někdy chybějí. Nohy jsou silné, opatřené čtyřčlennými chodidly (kryptotetramera); čtvrtý článek, který leţí před článkem nesoucím drápky, je velmi nepatrný, těţko viditelný a někdy není vŧbec vyvinutý. Larvy jsou beznohé, tlusté, zpravidla prohnuté, opatřené laloky nebo hrbolky, které jim pomáhají při pohybu. Hlava je hypognátní 5, kusadla larvy jsou mohutně vyvinuta. Larvy jsou stejně jako dospělci výhradními fytofágy. Ţiví se listy, pupeny, květy, kŧrou, kořeny a podobně. Některé larvy minují nebo vyvolávají vznik hálek. Nosatci i jejich larvy jsou většinou polyfágní, některé druhy jsou však monofágní. Samičky kladou vajíčka zpravidla do dutinek vyhloubených noscem v rostlinných orgánech (např. krytonosci), někdy také do země poblíţ ţivných rostlin (např. listopasi rodu Sitona). Vývoj je nejčastěji jednoletý, někdy i dvouletý. Dospělci některých druhŧ ţijí dlouho a přezimují dvakrát. Mnohé druhy jsou hospodářsky velmi významné. MILLER et al. (1956) uvádí, ţe lze podle tvaru tykadel rozdělit čeleď nosatcovití (Curculionidae) z praktických dŧvodŧ na dvě ne úplně přirozené skupiny: 1) Orthoceri - jejichţ tykadla nejsou lomená; 1. článek není nikdy tak dlouhý jako ostatní články dohromady. 2) Gonatoceri - s lomenými tykadly jejichţ 1. článek je prodlouţený v násadec (scapus), na nějţ dosedají v úhlu ostatní články, tvořící bičík. Pilous černý (Sitophilus granarius)- taxonomie, morfologie a ekologie Taxonomické zařazení druhu pilous černý (Sitophilus granarius L., 1758) podle KŦDELA, KOCOUREK et. al 2002 ŘÁD: Coleoptera (brouci) ČELEĎ: Curculionidae (nosatcovití) ROD: Sitophilus (pilous) DRUH: Sitophilus granarius (Linnaeus, 1758) (pilous černý) 4 pygidium- koncový článek s řitním otvorem (LAŠTŦVKA et al., 2004) 5 hypognátní hlava- postavení hlavy, kdy čelo svírá s tělem pravý nebo ostrý úhel a ústní ústrojí je namířeno dolŧ nebo dozadu (BUCHAR et al., 1995)

= Calandra granaria (Linnaeus, 1758) Popis dospělce Pilous černý je 2,5-5 mm dlouhý (FRITZSCHE, KEILBACH, 1994), podle BARTOŠE a VERNERA (1979) smolně hnědý aţ černý s tzv. hrubě tečkovaným štítem a s lesklými krovkami. Na holeních má jemné podélné kýly. Krovky mají také řadu hlubokých rýh (FRITZSCHE, KEILBACH, 1994). Na hlavě je dlouhý černý nosec (BERGER, 1988). Tykadla jsou osmičlenná, vkloubena u kořene nosce (STEJSKAL et al., 1998). Těsně před oky na nosci jsou tykadla zahnuta a pokrčena (FRITZSCHE, KEILBACH, 1994). Dospělec nemá blanitá křídla a nelétá (STEJSKAL et al., 1998). Dospělý brouk je dobrý běţec (www.bba.bund.de). Popis vajíčka Vajíčko je oválné, šedobíle lesklé, 0,6-0,7 mm dlouhé (BARTOŠ, VERNER, 1979).

Popis larvy Larva je bílá, beznohá s hnědou hlavou, má obloukovitě vyduté tělo, ve své konečné fázi vývoje dlouhá 3-4 mm (BARTOŠ, VERNER, 1979). Kromě prvního článku (tzv. hrudní prstenec) a devátého článku (tzv. zadní břišní prstenec) mají všechny tělní články dýchací otvory (www.bba.bund.de). Vývoj Vývojem pilouse černého se velmi podrobně zabývají BARTOŠ a VERNER (1979) kteří uvádí, ţe oplozená samička klade vajíčka do zrn za týden po kopulaci. Nejdříve vybere bod na povrchu zrna, poté noscem vyhloubí do ektospermu zrna mělkou jamku do které poloţí vajíčko (BAROŠ, VERNER, 1979; REES, 2004). Podle DUDÁŠE et al. (1981) poté samička zalepí vajíčka nakladená do vyhloubené jamky tzv. chitinoţelatinovou zátkou stejné barvy jako povrch zrna. Napadení není tudíţ viditelné pouhým okem, jak uvádí BARTOŠ a VERNER (1979). Počet nakladených vajíček samičkou do jednoho zrna se rŧzní. Touto problematikou se zabývali KUČEROVÁ a STEJSKAL (1996), kteří potvrdili jiţ dřívější závěry. Samička pilouse černého mŧţe naklást do jednoho zrna jedno, ale i více vajíček. Vše záleţí na velikosti populace, velikosti zrna, mnoţství dostupných zrn (počet zrn na jednu samičku). Pilous černý, často seskupuje více vajíček v jednom zrnu a jeho adaptace

chování týkající se počtu kladení vajíček, je malá (např. na rozdíl od zrnokazovitých, nyní mandelinkovitých, broukŧ, kteří jsou schopni vyhnout se kladení vajíček do zrn předtím jiţ vajíčky obsazenými). Pokud je k dispozici nízký celkový počet zrn a větší populace pilouse černého jak vyplývá z experimentŧ, počet vajíček, počet zamořených zrn a počet vyvinutých dospělcŧ na gram dostupných zrn je vyšší v zrnech velikostně malých neţ v zrnech velikostně velkých. Pouze ale do určité velikosti populace pilouse, s rostoucím počtem dostupných zrn pro zamoření se tento vztah obrací. Toto má praktické dŧsledky, protoţe mnoho výzkumŧ zdŧraznilo význam zbytku populace na začátku nového zamoření skladiště. Spáry a dutiny ve skladišti naplněné drobnými zrny poskytují lepší moţnost k rychlému zvýšení populace pilouse černého neţ stejný objem dutin naplněný velkými zrny. Později ale znamená více larev v jednom zrnu konkurenci vzhledem ke zdrojŧm potravy, pokud se nezvýší mnoţství nových zrn (např. při naskladnění nových zrnin). Larvy se mohou projevovat i kanibalizmem. Pokud se větší larvy setkají s méně vyvinutými larvami v zrnu, při obsahu více neţ jedné larvy, dochází ke kanibalismu a menší larva je větší pozřena (REES, 2004). Kladení vajíček ustává, pokud teplota klesne pod 15° C a naopak vystoupá nad 34° C nebo klesne vlhkost zrna pod 13 % (BARTOŠ, VERNER, 1979). Prŧměrný počet nakladených vajíček od jedné samičky za ţivot je 200 (za určitých podmínek i větší počet - popsáno níţe) (BARTOŠ, VERNER, 1979). Období kladení trvá prŧměrně 150-200 dnŧ (při prŧměrné teplotě 18° C). Samička při těchto podmínkách klade přibliţně jedno vajíčko denně. Z vajíčka se líhne po 13 dnech (při prŧměrné teplotě 18° C) larva. Larva ţije uvnitř zrna a ţiví se celým moučným jádrem, zanechává neporušený jen zárodek (embryo) a obal. Svléká se čtyřikrát. Délka stádia larvy je závislá na teplotě a vlhkosti obilí. Trvá prŧměrně 63 dny (při prŧměrné teplotě 18° C). Neţ se zakuklí, připraví si kolébku a znehybní. Za čtyři dny se vytvoří kukla tvarem podobná dospělému brouku, bílá, dlouhá 3-4 mm. Nohy, tykadla a nosec jsou u ní přitisknuté k tělu; stádium kukly trvá 9 dnŧ (při prŧměrné teplotě 18° C) (BARTOŠ, VERNER, 1979). Stádium vajíčka, larvy a kukly je skryté uvnitř zrna a hovoří se o tzv. skrytém napadení. Z kukly se líhne dospělý brouk, nejprve ţlutě zbarvený, který zŧstává uvnitř obilky do doby zralosti chitinu krovek, coţ trvá 2-3 dny. Následně se dospělec prokousává slupkou zrna tak, ţe vyhlodává pravidelný kruhový otvor o prŧměru 1 mm. Vylíhlý brouk je postupně ţlutohnědý, světle hnědý, červenohnědý aţ hnědý. Plně vybarvený brouk je smolně hnědý, starý brouk černý (BARTOŠ, VERNER, 1979).

BARTOŠ a VERNER (1979) shrnují celkový vývoj za prŧměrných podmínek (při prŧměrné teplotě 18° C), který trvá: 13 dní vajíčko + 63 dny larva + 4 dny nehybný stav + 9 dní kukla + 3 dny dospělec v zrně + 6 dní zralost = celkem 98 dní. V optimálních podmínkách (při prŧměrné teplotě 27° C) trvá vývoj celé generace 35 dní, v letní generaci (při prŧměrné teplotě 22-23° C) cekem 45 dní. Rozdíly v délce vývoje při stejných podmínkách nejsou pravděpodobně stejné při rŧzném potravním sloţení, jak dokládá svým výzkumem FLEURAT-LESSARD et al. (2001) a uvádí, ţe nejkratší doba vývoje pilouse černého v zrnu ječmene při obsahu vlhkosti 13 – 14 % a při teplotě 30 °C byla kolem 50 dnŧ, kdeţto v pšeničném zrnu trvá vývoj za stejných podmínek jen asi 26 – 27 dní. Prŧměrně má pilous černý v nevytápěných skladech klimatu České republiky dvě generace v roce. Kladení vajíček probíhá v polovině června a koncem srpna aţ září. Ve vytápěných skladech při optimální teplotě a vlhkosti se pilous černý rozmnoţuje celoročně (BARTOŠ, VERNER, 1979). BARTOŠ a VERNER (1979) uvádí, ţe při vývoji pilouse černého jsou kromě teploty a vlhkosti obilí dŧleţité další faktory ke kterým patří čistota obilí, násypná výška, druh a stav skladu, přítomnost jiných škŧdcŧ a mikroorganizmŧ. Při optimální teplotě 27° C rychle stoupá počet vajíček kladených jednou samičkou za svŧj ţivot aţ na 550 kusŧ, ale tato teplota musí být v závislosti na optimální vlhkosti obilí 16 %. Vývoj za těchto podmínek pak probíhá rychleji neţ při prŧměrné teplotě 18° C a vlhkosti 14,5 %. Dolní hranicí pro rozmnoţování pilousŧ černých je 13 % vlhkost obilí. Pilous černý vydrţí bez potravy aţ tři měsíce. Délka ţivota dospělých jedincŧ závisí na potravní nabídce a optimálním mikroklimatu (www.bba.bund.de). Podle STEJSKALA (1998) mŧţe být délka ţivota za příznivých teplotních a vlhkostních podmínek dva roky, ale FRITZSCHE a KEILBACH (1994) tvrdí, ţe se dospělci doţívají aţ dva a pŧl roku. Pilous černý se vyskytuje ve skladovaném obilí nejčastěji do hloubky jednoho metru, dále při bednění, sloupcích, styku obilí s podlaţím, v tmavých rozích a tam, kde se vyskytují jiní škŧdci, například z čeledi nosatcovití (Curculionidae), nebo kde je vyšší vlhkost obilí, coţ bývá zpŧsobeno jednak naskladněním obilí z rŧzných partií rŧzné vlhkosti, jednak zatékáním vody vadnou střechou ve skladovacím prostoru nebo nedostatečně provzdušněným skladovaným produktem (BARTOŠ, VERNER, 1979). Pilous černý vytváří v produktu ohniska zvaná hnízda. Jsou to místa s vyšší vlhkostí a teplotou, neţ je prŧměr v celé partii. Zvláště v zimě se v těchto místech brouci stále rozmnoţují. Tento škŧdce se uprostřed partie obilí a na zdech vyskytuje jen

tehdy, kdyţ je jím napadená celá partie. V prázdných skladech se pilous černý nachází ve spárách bednění, za bedněním, v podlaţí kde je zapadané zrní ze staré sklizně a kde přečkává do uskladnění nové úrody, kterou potom ihned napadá. Při masovém přemnoţení nebo vyrušení zpŧsobeném přehozením nebo asanačním6 zásahem v části partie se pilous černý často hromadně stěhuje z partie do partie nebo úplně ze skladu. Velmi dobře se orientuje a je schopen vyhledat obilní sklad na vzdálenost několika kilometrŧ. Jako mnoho druhŧ skladištních škŧdcŧ je světloplachý (BARTOŠ, VERNER, 1979). Vŧči extrémním podmínkám mrazu jsou všechna stádia velmi odolná: -10° C mohou snášet 1 aţ 2 týdny, -15° C nevydrţí ani 12 hodin (BERGER, 1988). Ztuhlost a omezení ţivotních funkcí vlivem nízkých teplot se projevuje při teplotě 5° C a ztuhlost a omezení ţivotních funkcí vlivem vysokých teplot nastává při teplotě 38,4° C (www.bba.bund.de). Je velmi odolný i při styku s vodou, ve které vydrţí aţ 10 dní (BARTOŠ, VERNER, 1979). Původ, význam pilouse černého ţivné rostliny Pilous černý pochází pravděpodobně z Orientu a je kosmopolitním primárním škŧdcem (DUDÁŠ et al., 1981). Pŧvodně se pilous černý ţivil semeny v přírodě, poté se skladováním velkého mnoţství sušeného organického materiálu, který byl dostupný se z něj stal významný škŧdce, dobře známý uţ ve starověkém Egyptě (REES, 2004). Druhy potravy kterou se pilous černý ţiví jsou velmi rozmanité. Ţiví se převáţně jiţ zmiňovanými obilovinami, přičemţ je preferuje v tomto pořadí: ţito, pšenice, ječmen, kukuřice, oves, slad, rýţe, pohanka (DUDÁŠ et al., 1981). DUDÁŠ et al. (1981) také uvádí, ţe napadá i luštěniny, zde však nemá podmínky pro rozmnoţování. Jak uvádí BARTOŠ a VERNER (1979), pilous černý se ţiví i jedlými kaštany, těstovinami a ţaludy, vzácně také na mouce. Ţírem škodí také na otrubách, šrotu, hrachu, bobu, fazolích, lupině, mandlích, podzemnici olejné a sóji, ale obvykle se na nich nerozmnoţuje, takţe podle FRITZSCHE a KEILBACHA (1994) zpŧsobuje toto potravní sloţení smrt dospělcŧ a poté následně celé populace.

6 asanace- soubor opatření slouţící k ozdravení přírodního a ţivotního prostředí (BUCHTELOVÁ et al., 2001)

Diagnostika napadení pilousem černým STEJSKAL (1998) uvádí, ţe napadení škŧdcem bývá někdy objeveno dříve neţ samotný škŧdce, proto je nutné rozpoznání napadení a na základě toho určení škŧdce. Jelikoţ se pilous černý vyskytuje např. na povrchu skladovaného obilí jen při velkém přemnoţení (podrobněji popsáno v kapitole Vývoj pilouse černého) je jeho včasné odhalení velmi dŧleţité. Napadení obilovin a těstovin má několik stupňŧ Při napadení obilovin- 1) zrno bez nápadných (tj. bez lupy viditelných) povrchových poškození. Zrno uvnitř s vyţranou dutinou - tzv. červivost. 2) slupka zrn proţraná na více místech, dutina. Nepravidelné otvory ve slupce (silné napadení). Při napadení těstovin- oválné otvory, vyvrtané chodbičky a dutiny, tzv. červivost. Otvory mají nepravidelné okraje.

Ochrana před pilousem černým Ochrana je v některých ohledech podobně jako detekce a monitorování tohoto druhu škŧdce specifická. Nejvýznamnější je pouţití preventivní ochrany, která zaručuje při jejím poctivém plnění ušetření neočekávaných výdajŧ v tomto případě i s někdy nejistým úspěšným výsledkem. a) Čistota skladu- při kaţdém vyprázdnění skladiště musí být plně odstraněno staré zrno a skladiště dezinfikováno (BARTOŠ, VERNER, 1979). b) Dokonale hladká podlaha bez trhlin a spár ve kterých se mŧţe pilous černý zŧstávat např. zbytky skladovaných zrn (souvisí i s velikostí zrn ve spárách- podrobněji v podkapitole Vývoj pilouse černého) (BARTOŠ, VERNER, 1979). c) Nízká teplota- při teplotě 0° C umírají pilousi za několik měsícŧ, při niţší teplotě neţ 8° C přestávají ţrát a mnoţit se. Uvedené preventivní opatření významně ovlivňuje vlhkost a teplota skladovaného produktu, pokud je skladovací prostor zaplněný a značné mnoţství energie ke sníţení teploty (BARTOŠ, VERNER, 1979). d) Vysoká teplota- teplota 50° C usmrcuje pilouse v 10 minutách, teplota 65° C stačí pŧsobit dvě minuty, ve skutečnosti trvá prohřátí obilí několik hodin. Pouţití tohoto preventivního opatření limituje opět vlhkost a teplota skladovaného produktu pokud se pouţije v jiţ naplněném skladovacím prostoru a také moţnost poškození skladovaného produktu vysokými teplotami. Pouţití v nenaplněném skladě omezuje pouze značné mnoţství energie nutné k vyhřátí celého prostoru

(BARTOŠ, VERNER, 1979). e) Přehazování (přepouštění) obilí nejméně jednou za 14 dní (BARTOŠ, VERNER, 1979). f) Chemické pesticidní přípravky- jsou nejčastějším a nejrazantnějším opatřením pro předsklizňovou přípravu skladu. Nejradikálnějším opatřením proti výskytu škŧdce je zaplynování prázdných skladŧ jedovatými plyny (STEJSKAL, 2006). Ve světovém měřítku existuje mnoho insekticidních fumigačních látek (k zaplynování). V České republice se pro tyto účely v současné době vyuţívá plynný fosforovodík. S pouţíváním fosforovodíku, především s pouţíváním tzv. lokální fumigace (spot fumigation), kdy není zaplynován celý prostor skladu vyvstává problém s účinností a také vznikem rezistentních populací pilouse černého, který je na větší vzdálenost od místa aplikace nejvíce odolný (podrobněji bude popsáno v kapitole Ochrana před skladištními škŧdci) (AULICKÝ, STEJSKAL, 2008c). K zaplynování se ve světě pouţívá etylen oxid a kyanovodík. Jiţ dříve byly získány poznatky, ţe vajíčka a larvy pilouse černého jsou vŧči němu citlivější neţ dospělí brouci. Odborníci také zjistili, ţe pilous černý je odolný vŧči zaplynování kyanovodíkem, tento závěr se vysvětluje uzavíráním vzdušných prŧduchŧ - stigmat, kterými vniká vzduch do vzdušnic (BORSKÝ, PACOVSKÝ, 1951). Pouţití ostatních chemických ochranných prostředkŧ v preventivní ochraně je shodné s pouţitím i proti jiným skladištním škŧdcŧm, proto je podrobněji popsáno kapitole Ochrana před skladištními škŧdci. Ochranné opatření při výskytu škŧdce ve skladišti. a) Mechanická a fyzikální ochrana- mechanické opatření zahrnuje samotné čištění skladu a strojŧ pomocí čistících nebo jiných strojŧ. Mechanické oddělování škŧdcŧ pomocí čistících nebo jiných strojŧ. Mechanické oddělování škŧdcŧ pomocí čistících strojŧ se řeší obvykle současně s odstraňováním organických a anorganických příměsí. K mechanickému čištění obilnin napadených pilousem černým se mohou pouţít separátory a třídičky (KOZMINOVÁ, 1957). Fyzikální ochranou se rozumí pouţití vysokých a nízkých teplot. Pouţitím vysokých teplot se sniţuje vlhkost skladovaného materiálu. Pilous černý trpí nedostatkem vody, kterou takto přijímá a hyne. Limitující pro pilouse černého je 11 – 12 % vlhkost (rozmnoţování ustává při 13 % vlhkosti skladovaných produktŧ). Také samotné zvyšování teploty vzduchu v tzv. mezizrnovém prostoru a mimo

skladovaný materiál pŧsobí antagonisticky na vývoj pilouse černého. Teploty nutné k dezinsekci u rŧzného skladovaného materiálu při výskytu pilouse černého jsou vysoké a mohou zhoršovat jakost obilí. Druhým hlediskem je vysoká energetická náročnost k prohřátí celého skladovaného prostoru. Teploty nutné k účinnému ovlivnění ţivota pilouse černého se pohybují v rozmezí 45 – 55 °C při odpovídající expozici. U pohyblivých stádií pilouse černého se musí teplota zrna 45 °C udrţovat 240 – 300 minut, u vajíček je to 180 minut. Teplota 55 °C (někteří autoři uvádějí niţší teplotu) stačí k účinnému pŧsobení na pohyblivá stádia pilouse černého po dobu 10 minut, u vajíček dochází téměř k okamţitému hynutí (KOZMINOVÁ, 1957). Pouţití nízkých teplot a následný pokles teploty v určitém prostoru na určitý stupeň vyvolává zpomalení ţivotních funkcí pilouse, později ztrnutí a smrt. Tyto procesy probíhají rychle při velkých výkyvech teplot a zpomalují se, sniţuje-li se teplota postupně. Pŧsobení nízkých teplot je také závislé na vlhkosti skladovaného materiálu. V suchém skladovaném produktu hyne pilous černý rychleji neţ ve vlhkém. Jak bylo uvedeno v problematice týkající se vývoje pilouse černého jsou všechna stádia vŧči pŧsobení nízkých teplot velmi odolná (KOZMINOVÁ, 1957). Shrnutí vlivu teplot na ţivotnost rŧzných stádií pilouse černého je uvedeno v Tabulce č. 4 a Tabulce č. 5.

Tab.4 Ţivotnost stádií pilouse černého při působení nízkých teplot na obilninách dle KOZMINOVÉ (1957) Vývojové stádium škůdce

Teplota obilí ve °C 5 °C

0 °C

- 5 °C

- 10 °C

- 15 °C

dospělci

152 dnŧ

67 dnŧ

26 dnŧ

14 dnŧ

0,79 dne

larvy

133 dnŧ

39 dnŧ

23 dnŧ

6 dnŧ

0,54 dne

kukly

147 dnŧ

47 dnŧ

25 dnŧ

6 dnŧ

0,66 dne

vajíčka

32 dnŧ

19 dnŧ

8 dnŧ

2 dny

0,46 dne

Tab.5 Odolnost dospělce pilouse černého při vytvoření určité teploty a vlhkosti na obilninách dle KOZMINOVÉ (1957) Teplota obilí

Vlhkost obilí v %

- 5 °C

- 10 °C

11,00%

Hyne po 44 dnech

Hyne po 10 dnech

14,00%

Hyne po 60 dnech

Hyne po 20 dnech

18,00%

Hyne po 100 dnech

Hyne po 40 dnech

Pŧsobení velmi nízkých teplot- zmrazování na ovlivnění pilouse černého je účinnější neţ ochlazování. Prakticky se tento zpŧsob uplatňuje v podmínkách nízkých teplot po dlouhé období během zimy. Umělé zmrazování je energeticky velmi náročné a od daného mnoţství vlhkosti také nepouţitelné, aby nedošlo k poškození zrna a je proto pouze doporučováno ochlazování- aktivní větrání (podrobněji v kapitole Sklady a skladování). b) Chemická ochrana- chemické ochranné opatření pouţitelné ve skladištích při výskytu pilouse černého se shoduje s opatřeními proti ostatním skladištním škŧdcŧm proto je podrobněji popsáno v kapitole Ochrana před skladištními škŧdci. c) Biologická ochrana- podle údajŧ z roku 2009 nejsou v České republice správními orgány registrovány ţádné biologické přípravky, které by bylo moţné pouţít proti pilousi černému. Tímto problémem se ale odborníci zabývali a jsou vytvořeny návrhy na pouţití v praxi. ROZMAN et al. (2006) se zabýval insekticidní aktivitou některých aromatických rostlin proti pilousi černému na skladované pšenici. Jednalo se o levanduli (Lavandula angustifolia), vavřín (Laurus nobilis), rozmarýn (Rosmarinus officinalis), tymián (Thymus vulgaris). Bylo zjištěno, ţe tyto rostliny mají insekticidní účinek na pilouse černého kdyţ se aplikují ve formě suchých mletých listŧ, stonkŧ a květŧ nebo jako éterické oleje získané těchto rostlin. Látky obsaţené v éterických olejích vyjmenovaných aromatických rostlin byly izolovány a aplikovány v dávce 0,1 μl/720 ml celkového objemu po dobu 24 hodin. Vyhodnocením výsledkŧ bylo zjištěno, ţe populace pilousŧ na kterých byly testovány sloţky éterických olejŧ aromatických rostlin vykazovaly prŧměrnou úmrtnost 96,5 – 100 %. STEIDLE et al. (2003) se zabývá všestranným parazitoidem Lariophagus distinguendus (F.), který je potenciální kandidát na biologickou ochranu proti larvám

a kuklám pilouse černého. Jedná se o drobnou vosičku tmavě zbarvenou patřící do řádu blanokřídlí (Hymenoptera), nadčeledi chalcidky (Chalcidoidea), čeledi kovověnkovití (Pteromalidae). Tento druh je parazitoidem přinejmenším 11 rŧzných druhŧ broukŧ z 5 čeledí. STEIDLE et al. (2003) také uvádí, ţe samičky druhu Lariophagus distinguendus zřejmě lokalizují svého hostitele ţijícího uvnitř zrna orientací směrem k těkavým látkám z výkalŧ pilouse, které pokryly zamořená zrna z vnějšku7. Jeden specifický podnět podle kterého se samička řídí při vyhledávání hostitele je sitophilát8, coţ je agregační feromon, který produkuje pilous černý. Podle STEIDLEHO (2000) samička parazitoida při setkání se zamořeným zrnem obilí pilousem černým postupuje ve stanoveném pořadí. Chování samičky na zrnu, které vyhledala a chystá se naklást vajíčka do larvy je stimulované sloučeninami přítomnými na komplexu zrno-hostitel- chemické sloučeniny na komplexu zrno-hostitel jsou uvolňovány z poškozených zrn jako signály pro parazitoida9. Vajíčka jsou kladená do hostitelské larvy, vylíhlé larvy parazitoida ţijí uvnitř hostitele a ţiví se jeho tělesnými tkáněmi. Zpočátku nepoškozují ţádné ţivotně dŧleţité orgány, které by zpŧsobily předčasnou smrt hostitele. Hostitel je usmrcen jakmile dokončí larva parazitoida svŧj vývoj (REES, 2004).

2.2 Pšenice Kvalita zrna u obilnin je komplexní znak ovlivněný mnoha faktory, především odrŧdou, pŧdně-klimatickými podmínkami pěstování a agrotechnickými postupy. U pšenice určené pro potravinářské vyuţití je dŧleţitá tzv. technologická jakost, která je dána chemickým sloţením zrna. Pro posouzení kvality potravinářské pšenice existuje celá řada přímých a nepřímých metod, k nejdŧleţitějším patří stanovení obsahu bílkovin, sedimentační test, číslo poklesu, objemová hmotnost zrna, vaznost mouky atd. (NOVOTNÝ, 2000; ZIMOLKA et al., 2005). Významným ukazatelem je kvalitativní 7 Mezi jednotlivými druhy organizmŧ ve společenstvech dochází k nejrŧznějším interakcím. Mezidruhové interakce mohou být zprostředkovány také chemickými látkami. Jestliţe má z uvolňované látky prospěch příjemce, jedná se o tzv. kairomony- např. predátor se řídí pachem kořisti, v tomto případě prchavými látkami z výkalŧ pilouse (ŠEFROVÁ et al., 2006) 8 Z hlediska mezidruhových vztahŧ se jedná také o kairomon- podrobněji popsáno v poznámce pod čarou číslo 7 9 Z hlediska mezidruhových vztahŧ se jedná o tzv. synomony- slouţí k mezidruhové signalizaci se stejným přínosem pro oba komunikující druhy, např. rostliny poškozené fytofágem vylučují synomony, které lákají antagonisty, v tomto případě lákají parazitoidy ke kladení vajíček do zrna (ŠEFROVÁ et al., 2006)

sloţení bílkovin, vyjádřené zastoupením jednotlivých bílkovinných frakcí. Bylo uvedeno, ţe významným ukazatelem kvality potravinářské pšenice je také přítomnost škŧdcŧ ve sklizeném zrnu pšenice, které je velmi vyhledávané skladištními škŧdci a je tudíţ významným problémem řešeným v této práci.

Význam pšenice Jak uvádí ZIMOLKA et al. (2005) je pšenice obecná jednou z nejrozšířenějších plodin nejen na světě, ale i v České republice. V našich podmínkách je nejvýznamnější a nejrozšířenější obilninou. Podle Českého statistického úřadu dosahovaly osevní plochy pšenice v roce 2008 802 325 ha a prŧměrný hektarový výnos za rok 2007 byl 4,86 t/ha. ZIMOLKA et al. (2005) také uvádí, ţe pšenice jako nejdŧleţitější chlebová plodina představuje základní zdroj lidské výţivy. Zrno je vyuţíváno k výrobě chleba, pečiva, těstovin, krup a v cukrářství. Pšeničné šroty a otruby představují koncentrované krmivo pro všechny druhy hospodářských zvířat. Vzhledem k vysokému obsahu glycidŧ (aţ 70 %) a nízkému obsahu vlákniny (1,6-2,0 %) tvoří energetickou sloţku krmných směsí. Celkový obsah bílkovin je 13-15 %, ale jejich skladba je nevyhovující s ohledem na nízké zastoupení esenciálních aminokyselin. Pšenice obecná (Triticum aestivum) - taxonomie, charakteristika čeledi lipnicovité Taxonomické zařazení pšenice dle KÜHNA (1992) TŘÍDA: Monocotyledones (jednoděloţné) SKUPINA ŘÁDŦ: Commelinanae (bílečnaté) ŘÁD: Poales (pluchokvěté = lipnicokvěté) ČELEĎ: Poaceae = Gramineae (lipnicovité = trávy) PODČELEĎ: Pooideae (vlastní lipnicovité) ROD: Triticum (pšenice) DRUH: Triticum aestivum (Linnaeus) (pšenice obecná) Charakteristika čeledi Lipnicovité (Poaceae) Charakteristikou čeledi lipnicovité se podrobně zabývali VANČUROVÁ a KÜHN (1966), podle kterých jsou lipnicovité jednoleté, víceleté i vytrvalé byliny,

zřídka dřeviny, velmi charakteristických znakŧ. Starší název této čeledi je trávy. Kořeny trav jsou svazčité; kořenový systém je tvořen mnoha, poměrně tenkými kořeny (1.-2.-3. řádu), které jsou především adventivní10. Typickým stonkem trav je stéblo přerušované plnými kolénky. Stébla mají pokoţku často prostoupenou SiO2 (oxid křemičitý); ve stěnách stébla je jeden nebo dva kruhy uzavřených kolaterálních11 svazkŧ cévních nebo jsou cévní svazky roztroušené. Z kolének vyrŧstají pochvy listŧ. Kolénka (nody) mají funkci zpevňovací (na spodní straně kolénka jsou skleridy). Nad kaţdým kolénkem je nízká vrstva interkalárního12 meristému. Vlastní kolénko (nodus) je z parenchymu, v němţ se rozvětvují a křiţují svazky cévní. Stébla mají na bázi, pod zemí, velmi krátká internodia a v koléncích této části stébla dochází k větvení (odnoţovací kolénka). Zpŧsob odnoţování je význačným znakem druhŧ trav a je dŧleţitý z hlediska lukařského. Listy trav jsou v postavení střídavém, dvouřadé (divergence 180°), přisedlé pochvami v kolénkách stébla; nad inzercí13 tvoří listová pochva slabě zduřelé poševní kolénko. U některých trav horní okraje pochvy vybíhají v ouška objímající stéblo zepředu (rozpoznávací znak). Čepel trav se charakteristickým zpŧsobem stáčí (listy pravotočivé, levotočivé) nebo sklání. Na přechodu listové pochvy v čepel je zpravidla jazýček, blanitý útvar (bělavý); utváření jazýčku je rovněţ rozpoznávacím znakem druhŧ. Anatomická stavba listŧ trav je velmi typická pro druhy. Společným znakem je chlorenchym14 s četnými chloroplasty. Svazky cévní jsou uloţeny v chlorenchymu v rŧzném počtu, charakteristickém pro druh trávy. Květy trav jsou anemofilní15. Pluchy (paleae) jsou na bázi květu proti sobě. U mnoha trav nese plucha osinu (arista), která vyrŧstá buď na jejím konci, ze hřbetu, nebo dole. Jednotlivé květy jsou dvouřadě uspořádány v klásky; kaţdý klásek je uzavřen mezi dvěma plevami (glumae), které vyrŧstají na bázi klásku. Klásek se skládá z 1-10, zřídka více kvítkŧ. Klásky skládají sloţená květenství, laty, sloţené klasy nebo laty staţené ve válcovité lichoklasy, zřídka jsou klásky v hroznovitém květenství. Vzácně je

10 adventivní- vyrŧstající druhotně kdekoli mimo místa, kde se vytvářejí normálně (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 11 kolaterální- postranní, vedlejší (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 12 interkalární- vmezeřený, schopný přemístění (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 13 inzerce- připojení orgánu nebo pletiva k jinému orgánu nebo pletivu, úpon (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 14 chlorenchym (chlorofylový parenchym)- asimilační pletivo (PROCHÁZKA et al., 2003) 15 anemofilie (anemogamie, větrosprašnost, větrosnubnost)- zpŧsob přenášení pylu a opylení zprostředkované větrem (BUCHTELOVÁ et al., 2001)

květenství zredukováno v jednoduchý klas. Většina trav je xenogamní16; autogamní17 jsou některé trávy kulturní (i některé plané), které dlouhým vývojem v kultuře dospěly aţ ke kleistogamii18. Některé trávy se mnoţí i apomikticky19 (např. lipnice luční). Plod pšenice – obilka (caryopsis) Obilka se řadí do plodŧ nepukavých (fructus indehiscentes) (VOLF et al., 1988). Vrstva vzniklá z vnitřního obalu vajíčka se nazývá osemení (testa) a obsahuje často pigmenty, které dodávají obilce určitou barvu (například u pšenice a kukuřice) (STEHLÍK et al., 1972). Nucellární epidermis (pokoţka vajíčka) rovněţ odumírá, nucellus20 je ve zralé obilce plně absorbován při tvorbě a rŧstu orgánŧ vznikajících po oplození zárodečného vaku, tedy zárodku a endospermu neboli vnitřního bílku. Všechny právě popsané obaly vlastního semene tvoří tak zvanou slupku, a při mletí obilí se oddělují jako otruby (STEHLÍK et al., 1972). Vnější vrstva endospermu je aleuronové neboli mazové (lepkové) pletivo, které je tvořeno jednou vrstvou hranolovitých nebo krychlových poněkud tlustostěnných buněk, obsahujících aleuronové bílkoviny (proteinový endosperm). Někdy jsou tyto bílkoviny obsaţeny i v části buněk pod touto vrstvou, zejména na hřbetní části obilky (u ječmene je aleuronové pletivo aţ čtyřvrstvé). Kromě bílkovin jsou v buňkách tohoto pletiva přítomny i lipidy a fosforečnan vápenatý. V místech kde je umístěno embryo chybí aleuronové pletivo. Všechny ostatní buňky endospermu neboli vnitřního bílku jsou vyplněny škrobem. U endospermu, kde kromě škrobu jsou přítomny bílkoviny, jsou nakonec prostory mezi škrobovými zrny zcela vyplněny bílkovinnou hmotou a endosperm má pak konzistenci rohovitou aţ sklovitou (albumen corneum). Jestliţe buňky endospermu neobsahují bílkoviny, je prostor mezi škrobovými zrny ve zralé obilce vyplněn vzduchem a bílek má pak konzistenci aţ křídovitou (albumen farinosum) a obilka se označuje jako moučnatá (STEHLÍK et al., 1972). Na spodní části semene obilky je v mělké prohlubině bílku excentricky uloţeno poměrně malé embryo (zárodek), které přiléhá štítkem (scutellum) k buňkám endospermu. Epitelem vylučuje štítek do endospermu fermentamylázu, která mění 16 xenogamie- opylení blizny pylem z květu jiného individua (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 17 autogamie (samoopylení)- opylení pestíku pylem který pochází z téhoţ květu (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 18 kleistogamie- samoopylení v nerozvitých květech (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 19 apomixie- zpŧsob rozmnoţování rostlin, při kterém se zárodek vyvíjí z pohlavní nebo jiné buňky bez splývání gamet (BUCHTELOVÁ et al., 2001) 20 nucellus- pletivo vyplňující vajíčko rostlin, jehoţ jedna buňka se vyvíjí v tzv. zárodečný vak, pletivové jádro (BUCHTELOVÁ et al., 2001)

nerozpustný škrob v rozpustné cukry, které pak cévní svazek převádí do mezokotylu a umoţňuje tak výţivu embrya při klíčení (STEHLÍK et al., 1972). Chemické sloţení obilky Sacharidy V obilce jsou nejvíce zastoupené. Tvoří je škrob, jednoduché cukry, celulóza, hemicelulóza, pentozany. Škrob je nejvíce obsaţen ve vnitřní části endospermu, nejméně je naopak zastoupen v obalech a klíčku. Celulóza (vláknina) je nejvíce obsaţena v obalech a její obsah se zvyšuje u drobných a nedozrálých zrn (ZIMOLKA et al., 2005). Sacharidy představují dŧleţitou skupinu zásobních látek a jsou jedním z kritérií při hodnocení obilnin na krmení a mlynárenské zpracování (DUDÁŠ et al., 1981). Dusíkaté látky Jak uvádí DUDÁŠ et al. (1981) dusíkaté látky nacházející se v obilném zrnu rozdělujeme na anorganické a dusíkaté látky organické. Organické dusíkaté látky se dále dělí na proteidy (bílkoviny sloţenéglykoproteidy, fosfoproteidy, nukleoproteidy a chromoproteidy), proteiny (bílkoviny jednoduché- albumin, globulin, prolamin, glutenin) a nebílkovinné dusíkaté látky (aminokyseliny, amidy), jeţ jsou soustředěny hlavně v aleuronové vrstvě (DUDÁŠ et al., 1981). O přítomnosti bílkovin v zrnech se zmiňuje ŠPALDON et al. (1963), který uvádí, ţe se jednoduché bílkoviny rozdělují podle rozpustnosti ve vodě na skupinu rozpustných bílkovin a skupinu nerozpustných bílkovin. Skupina ve vodě nerozpustných bílkovin tvoří tak zvaný lepek, který hlavně u pšenice určuje pekařskou hodnotu mouky. Do skupiny bílkovin nerozpustných ve vodě patří globulin (rozpustný v roztoku soli), gliadin (rozpustný v alkoholu) a glutenin (rozpustný v louhu). Skupina bílkovin rozpustných ve vodě je tvořena albuminem (ŠPALDON et al., 1963). Podle DUDÁŠE et al. (1981) tvoří převáţnou část lepku (7080 %) bílkoviny nerozpustné ve vodě (gliadin a glutenin). Tuky V zrnu se ukládají teprve v pozdějším období jeho tvorby. Nejvíce tukŧ obsahuje aleuronová vrstva a klíček. Na obsahu tukŧ se podílejí aţ z 95 % mastné kyseliny. Z nasycených mastných kyselin hlavně kyselina palmitová a nepatrné mnoţství kyseliny stearové a myristové. Podstatný podíl tukŧ tvoří nenasycené mastné kyseliny, z nichţ esenciální kyseliny linolové je minimálně 55 %. Obilky patří k semenŧm

s vŧbec nejniţším obsahem tukŧ (DUDÁŠ et al., 1981). Vitamíny Obilní

zrna

obsahují

vedle

hlavních

rezervních

látek

také

vitamíny

v miligramových mnoţstvích, zejména skupiny B, E a částečně D. Vitamíny jsou nejvíce soustředěny v klíčku (ŠPALDON et al., 1963). Kromě vitamínŧ obsahují obilky také auxiny (ŠPALDON et al., 1963). Popeloviny Obsah popelovin v zrnu se pohybuje v rozmezí 1,5-3,0 %. Z biogenních prvkŧ v obilce převaţuje K, P, Mg, ze stopových prvkŧ se v obilce nachází Cu, Zn, Ni, Mn, Al, Br, I, Co. Největší mnoţství minerálních látek se nachází v klíčku a obalových vrstvách (DUDÁŠ et al., 1981). Voda Obsah vody činí u zrna sklizeného za suchých podmínek 12-15 % (ŠPALDON et al., 1963).

Tab.6 Podíl jednotlivých částí zrna pšenice a jejich chemické sloţení v procentech sušiny dle ŠPALDONA et al. (1963) Váhový podíl

Bílkoviny

Škrob

Cukr

Pentozany

Vláknina

Tuk

Popeloviny

100,0

16,1

63,1

4,3

8,1

2,8

2,2

2,2

vrstva

15,5

28,8

-

4,2

35,7

16,2

7,8

10,5

Endosperm

81,6

12,9

78,8

3,5

2,7

0,2

0,7

0,5

Zárodek

3,2

37,6

-

25,1

9,7

2,5

15,0

0,3

Zrno a jeho části

Celé zrno Oplodí, osemení, aleuronová

Charakteristika odrůd pšenice Fyzikální a mechanické vlastnosti obilky pšenice jsou odrazem jejich chemického sloţení a struktury. Vlastnosti jednotlivých pletiv jsou určeny mechanickými vlastnostmi buněčných stěn spolu s mechanickými vlastnostmi obsahu buněk a úrovní spojení mezi jednotlivými buňkami (VAN BUREN, 1979). Největší podíl obilky pšenice tvoří endosperm, který svou strukturou a kvalitativním sloţením nejvýrazněji ovlivňuje fyzikální a mechanické vlastnosti. Tvrdost se definuje jako odpor, který klade materiál proti vnikání cizího tělesa. Tvrdé zrno je moţno definovat, jako zrno nesnadno proniknutelné nebo rozdělitelné na části. Naopak měkké zrno je moţno definovat jako zrno snadno se pod tlakem rozpadající. O tom, zda bude zrno tvrdé či měkké rozhoduje vnitřní uspořádání jednotlivých částí zrna (hlavně struktura endospermu, uloţení škrobových zrn v bílkovinné matrici) (PSOTA, VEJRAŢKA, 2006). Tvrdost zrna tedy jinými slovy koreluje s technologickou jakostí zrna pšenice, která souvisí s chemickým sloţením zrna a především se sloţením zásobních bílkovin endospermu zrna (ZIMOLKA, 2005). Korelace ale není úplně jednoznačná, jak bude uvedeno níţe. Sklovitost a moučnatost jsou vlastnostmi endospermu. Příčinou sklovitosti je kompaktnost spojení bílkovinné matrice a škrobových zrn endospermu. Za sklovité zrno mŧţeme povaţovat zrno, jehoţ endosperm má vzhledově povahu skla. Naproti tomu je moučnatost charakteristická volnějším spojením bílkovinné matrice a škrobových zrn a větším podílem škrobu v endospermu. Vztah tvrdosti a sklovitosti není zcela jednoznačný. Sklovitost je podmíněna především vnějšími podmínkami. Tvrdost je kódována geneticky a je pouţívána pro hodnocení šlechtitelského materiálu pšenice (POMERANZ, WILLIAMS, 1990). KUČEROVÁ a STEJSKAL (1994) uvádí závěr, ţe odrŧdy lišící se svým vnitřním uspořádáním mají vliv na rezistenci k napadení pilousem černým. Konkrétně je tato rezistence spojená s vyšším procentem sklovitosti, která jak jiţ bylo uvedeno je podmíněna především vnějšími podmínkami a vyššími hodnotami tzv. mokrého lepku a obsahu bílkovin. Zabývali se tímto problémem ve svých experimentech a uvádějí jiţ zmiňovaný údaj, ţe velmi mnoho kvalitativních charakteristik závisí během pěstování pšenice na klimatických, pŧdních, výţivných a dalších podmínkách během roku a proto se pravděpodobně liší i citlivost odrŧd k napadení pilousem podle kaţdého roku a setí v určité zeměpisné oblasti, protoţe ovlivňují procento sklovitosti. Tvrdost zrna pšenice je moţno stanovovat pomocí principiálně odlišných metod

(např. SKCS 4100, Particle Size Index - PSI, metoda dle Brabendera a metoda měření energie potřebné k mletí - GME) (OSBORNE, ANDERSSEN, 2003; AACC 55-30, 1995; ALLISON et al., 1976). Optické vlastnosti zrna lze stanovit nedestruktivně pomocí Light Transflectance Meter – LTM (WHEATON et al., 2001).

2.3 Sklady a skladování Sklady a poţadavky na skladování se zabývají MALAŤÁK a KARANSKÝ (2007), kteří povaţují skladování za součást technologie, logistickou operaci nebo strategické opatření atd. Ať uţ je účel skladování jakýkoliv, nesmí během něj dojít k biologické degradaci zrna. Zvýšená pozornost je věnována jakosti skladovaných zrnin. Tu lze rozdělit podle ukazatelŧ na vnější a vnitřní. Vnější jakost se týká fyzikálně mechanických vlastností materiálu jako jsou čistota tj. podíl příměsí a nečistot, hektolitrová hmotnost, hmotnost tisíc semen, granulometrické sloţení směsí. Vnitřní jakost se týká uţitných vlastností, které jsou spojeny s biochemickým sloţením zrna a s jeho vitálními poměry jakoţto biologicky ţivého organizmu (MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007). Vnitřní jakost je rozhodující pro rozčlenění zrnin pro určitý účel pouţití. Ty lze dle MALAŤÁKA a KARANSKÉHO (2007) dělit na: osiva zrnin, zrniny určené pro potravinářské účely, zrniny určené pro krmné (výţivové) účely, zrniny pro prŧmyslové zpracování. Mezi klasické ukazatele patří obsah lepku- v potravinářském prŧmyslu, klíčivost u osiv atd. Hovoří-li se o vnitřní jakosti zrnin je třeba mít na mysli vztah tří hlavních faktorŧ, které na ni mají vliv: vlhkosti, teploty zrna a nakonec skladování- expozice. Tyto faktory- veličiny jsou navzájem nepřímo úměrné (MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007).

Vlhkost a teplota Prvním sledovaným parametrem zrnin je vlhkost, zjišťovaná jiţ během sklizně. Obsah vody v biologicky ţivých materiálech totiţ ovlivňuje nejen fyzikálněmechanické vlastnosti, ale především aktivuje intenzitu biochemických procesŧ v semenech. Předčasná sklizeň znamená ochuzení produktu o jakost i výnos, sklizeň opoţděná přináší riziko výdrolu přeschlých zrn a ztrát. Při relativní vlhkosti vzduchu v mezizrnovém prostoru niţší neţ 65 % se zastavuje činnost patogenních hub a bakterií. Při obsahu vody v zrninách pod 9 % se zastavuje činnost většiny skladištních škŧdcŧ

(MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007). Kaţdá plodina má svou optimální sklizňovou vlhkost, která se nemusí shodovat s vlhkostí skladovací, a je tedy nutné provést posklizňovou úpravu. Ta spočívá v dosoušení zrna na poţadovanou vlhkost a teplotu. Obě veličiny spolu přímo souvisí. Jejich kombinace určuje skladovatelnost jak z hlediska rizika samozáhřevu, tak z hlediska rozvoje patogenních hub a rizika přemnoţení skladištních škŧdcŧ (MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007). Obsah vody ve skladovaných zrninách Skladují-li se zrniny předem kondiciované (zbavené přebytečné vody, příměsí a škŧdcŧ), nejsou nároky na skladovací zařízení příliš velké. Postačuje, ţe zrniny jsou chráněny před dodatečným zvlhnutím, napadením škŧdci a neţádoucími patogeny (MALAŤÁK KARANSKÝ, 2007). Při uskladnění neupravených zrnin (s vysokým obsahem vody a neţádoucích komponent) je třeba vytvořit ve skladovacím prostoru prostředí, které znemoţňuje chemické, biologické a fyzikální procesy v zrninách nebo v krátké době upraví parametry zrnin na skladovatelnou hodnotu. Relativní vlhkost vzduchu ve skladovacím prostoru má být v rovnováze s obsahem vody v zrninách (MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007).

2.3.1. Typy skladŧ pro skladování zrnin Konstrukce skladu má také vliv na rozvoj škŧdcŧ. Dŧleţité je například mnoţství plochy s okny, přítomnost účinných zábran na oknech, hladké stěny skladu, účinné větrání (BARTOŠ, VERNER, 1979). Pro skladování zrnin v zemědělské výrobě se podle MALAŤÁKA a KARANSKÉHO (2007) v současné době pouţívají především tyto typy skladŧ: Podlahové sklady s provzdušňováním, mechanizované i nemechanizované s kapacitou aţ 5000 t. Zrniny o vyšší vlhkosti neţ 15 % uskladněné v podlahovém skladu se musí provzdušňovat. Předností podlahových skladŧ je jejich univerzálnost. Má-li se ve skladu skladovat více druhŧ zrnin, lze je rozdělit vhodnými panely. Naskladňování lze provádět přímo z dopravního prostředku, nevýhodou je značné poškození zrnin při přejíţdění mobilní technikou. Odtud mŧţe logicky plynout větší náchylnost k napadení škŧdci ve skladech. Náročnější je řešení vyuţívající k naskladnění rŧzných mechanických dopravníkŧ.

Buňkové ocelové věţové sklady Věţové zásobníky se montují na rovnou betonovou základovou desku, ve které jsou osazeny technologické a provzdušňovací kanály. Věţové zásobníky s provzdušňováním jsou určeny k uskladnění zrnin o vlhkosti 14 % při pouţití aktivního větrání do 18 % vlhkosti a krátkodobě tj. po dobu 3-4 dnŧ, aţ do 20 %. 2.3.2. Ztráty zpŧsobené skladováním MALAŤÁK a KARANSKÝ (2007) uvádějí, ţe u jednotlivých typŧ skladŧ dochází k těmto ztrátám na skladovaném materiálu:  podlahové sklady 2-3 %  věţové sklady 0,5-1 % Nepodchycené ztráty na jakosti zrnin jsou odhadovány za současného stavu na 3 % u zrnin napadených škŧdci a na 10 % u zrnin napadených patogenními houbami (MALAŤÁK, KARANSKÝ, 2007). 2.3.3. Pronikání škŧdcŧ do skladŧ Skladištní škŧdci se dostávají do objektŧ, jak se zmiňují BARTOŠ a VERNER (1979), těmito zpŧsoby: 1) Přímo jiţ s napadeným substrátem (nebo v obalech) 2) Přenesením lidmi nebo rŧznými ţivočichy (hlodavci a ptáci přenášejí často hmyz a roztoče, atd.) 3) Aktivním vnikáním 4) Do produktŧ se často dostávají i z místních zdrojŧ (z odpadŧ, podlah, temných zákoutí a skrýší, atd.) Z širšího hlediska má také značný význam zavlékání škŧdcŧ se zboţím importovaným (dováţeným) ze zahraničí, proto jsou dŧleţitá opatření vnější karantény.

2.4 Ochrana před skladištními škůdci 2.4.1. Prevence výskytu Kontrola a čistota skladu a skladovaného produktu Prevence je soubor opatření, jejichţ účelem je zabránit výskytu skladištních škŧdcŧ a vytvořit nepříznivé podmínky pro jejich případný další vývoj. Prakticky to znamená provádět dŧslednou kontrolu všeho, co se do skladu naváţí, zrno musí být tedy suché a dostatečně vyčištěné, dále se musí zajistit, aby byly sklady suché, dobře větratelné, měly hladkou neporušenou podlahu i stěny. Tmavé, nevětrané přeplněné sklady poskytují velmi vhodné podmínky pro rozvoj škŧdcŧ. Zvýšená pozornost se také věnuje převáţení a naskladňování déle skladovaných produktŧ, zejména krmných obilovin a krmných směsí (GALL, 2006). Před vlastním naskladněním nezávadného suchého obilí (ještě lépe co nejdříve po vyprázdnění skladových prostor) se provede sanitace21 skladu a jeho okolí a v případě zjištění nebo podezření na výskyt škŧdcŧ i následnou chemickou asanaci vyčištěných skladŧ. Čím je sklad čistší, bez prasklin a škvír v podlaze i stěnách, tím je asanace účinnější. I na slabé vrstvičce prachu se aplikovaný postřik či aerosol rychle rozkládá a ke škŧdcŧm se mnohdy ani nedostane. Při úklidu a asanaci se nesmí zapomenout ani na rošty, části aktivní ventilace a okolí skladu, odkud se škŧdci většinou přemísťují do naskladněného obilí. Čím má sklad větší kapacitu, tím je obtíţnější ho udrţovat v čistotě (GALL, 2006). Kontrola a sledování škŧdcŧ mimo naskladněné zrniny je dŧleţitější neţ se mŧţe na první pohled jevit, ale právě tohle opatření mŧţe zcela zamezit vynakládání nemalého úsilí a také financí na pozdější opatření při případném přemnoţení skladištních škŧdcŧ. Prováděnými výzkumy zjistil AULICKÝ a STEJSKAL (2008a), ţe v komerčně pouţívaných podlahových skladech, ve kterých byly odebírány vzorky pšenice obecné ze štěrbin ve zdi, jsou skrytá místa s kumulací organických zbytkŧ nebezpečným rezervoárem škodlivých organizmŧ, také ale místem sníţeného prŧniku případně pouţitých insekticidŧ a z toho plynoucí větší nebezpečí pro nově naskladněné produkty, při větším soustředění skladištních škŧdcŧ. Sledování bylo zaměřeno na škŧdce z řádu brouci (Coleoptera). V prázdném skladu bylo kontaminováno alespoň jedním druhem brouka 86 % vzorkŧ odebrané pšenice. V poloprázdných skladech byli 21 sanitace- zabezpečování zdravotně nezávadné výroby a spotřeby potravin (BUCHTELOVÁ et al., 2001)

nalezeni skladištní brouci pouze ve 33 % vzorkŧ. Nejčetnějším a zároveň nejpočetnějším broukem v prázdném skladu byl lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis). V poloprázdných skladech byl naopak nejčastější a nejpočetnější pilous černý (Sitophilus granarius). Fyzikální preventivní opatření Jedná se o sniţování nebo zvyšování teploty ve skladu a v naskladněném substrátu a sniţování vlhkosti ve skladu a substrátu. Veškerá fyzikální opatření musí být prováděna bez újmy na jakosti skladovaných produktŧ (BARTOŠ, VERNER, 1979). Vlhkost, teplota a expozice (doba pŧsobení i skladování) ve skladovaném prostoru pŧsobící na skladovaný produkt jsou tři veličiny vzájemně nepřímo úměrné, to například znamená, ţe čím je vyšší vlhkost, tím musí být teplota i expozice kratší aby nedošlo k poklesu jakosti, nebo čím víc je potřebná doba skladování delší, tím se musí více sníţit vlhkost a teplota. To koreluje s výskytem skladištních škŧdcŧ, ve smyslu utlumení jejich aktivity a bezvýskytového prostředí při sníţení nebo zvýšení těchto veličin, ale při zhodnocení určitých faktorŧ (popsáno níţe) (MALAŤÁK, 2008). Všeobecně platí, ţe biologické materiály se lépe skladují zchlazené, zejména obsahují-li větší mnoţství vody (MALEŘ, 1975). Obecně se neţádoucímu výskytu škŧdcŧ ve skladovaném produktu zabrání, kdyţ se sníţí jeho vlhkost pod 15 % a jeho teplota pod 10 °C (MALEŘ, 1975). Vyuţití fyzikálních opatření (teplota, vlhkost, doba pŧsobení) pro delší dobu skladování ve spojení s preventivním vlivem na výskyt skladištních škŧdcŧ má řadu problémŧ, které je nutné pečlivě zvaţovat. Sniţovat se mŧţe teplota produktu i do záporných hodnot (zmrazování), ale pouţívá-li se nízkých teplot k uskladnění obilovin současně s vlivem na skladištní škŧdce při vlhkosti skladovaných obilovin 17 % a více, je nutné neaktivně zmrazovat, ale jen sniţovat teplotu tak aby nebyly obilniny poškozeny. Naopak preventivní zvýšení teploty skladovaného materiálu na více neţ 50 °C po určitou dobu k zamezení výskytu skladištních škŧdcŧ, mŧţe zhoršit například pekařské vlastnosti pšenice (KOZMINOVÁ, 1957). Prakticky

se

nejvíce

uplatňuje

při

sniţování

teploty

provzdušňování.

KOZMINOVÁ (1957) uvádí, ţe pravděpodobně někteří skladištní škŧdci velmi reagují na provzdušňování ve smyslu opouštění skladovaného substrátu. MALEŘ (1975) tvrdí, ţe provzdušňování je úspěšné tehdy, pouţije-li se vzduch s nízkou relativní vlhkostí a alespoň o 5 °C chladnější neţ větraný produkt. Zvýšenou pozornost je nutné věnovat luskovinám a olejninám z hlediska vlhkosti

substrátu. Na rozdíl od obilnin, ve kterých se vývoj většiny běţných škŧdcŧ zastavuje při kritické vlhkosti substrátu 12,5 %, mŧţe u olejnin, z dŧvodu vyššího obsahu tuku probíhat vývoj škŧdcŧ i za niţších vlhkostí (GALL, 2007). Chemická preventivní opatření Chemickými

preventivními

opatřeními

se

rozumí

ošetření

prázdného

skladovacího prostoru některým z insekticidních přípravkŧ (BARTOŠ, VERNER, 1979), vţdy musí jít o přípravky uvedené v Registru povolených přípravkŧ. Jako univerzální opatření pro asanaci skladŧ před sklizní a naskladněním se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidŧ (organofosfáty a nebo pyrethroidy ve formě EC) pomocí vysokoobjemového postřiku, který penetruje (nasákne) i do organických zbytkŧ a prasklin omítky, kde zahubí i skryté škŧdce. Termické (FOG) a studené aerosoly (ULV) postihnou především létající a po povrchu se pohybující škŧdce. Jejich penetrační a reziduální pŧsobení je oproti předcházející metodě nesrovnatelně slabší. Pro zvýšení účinnosti je nutné chemické zásahy opakovat a přípravky kombinovat, čímţ se zpomalí vznik rezistence, která hrozí (GALL, 2007). Nejradikálnějším a nejúčinnějším chemickým preventivním opatřením je zaplynování prázdných sil a skladŧ jedovatými plyny (tzv. fumigace) například fosforvodíkem (STEJSKAL, 2006). 2.4.2 Opatření při výskytu škŧdce Mechanická opatření K mechanickým opatřením patří individuální sběr a ničení, pouţívání rŧzných pastí a lapákŧ, pouţívání flotace22 a omývání, hubení škŧdcŧ pohybem substrátu, který se z takového substrátu stěhuje a hubení škŧdcŧ pomocí čisticích strojŧ (BARTOŠ, VERNER, 1979). Stroje schopné odstraňovat z naskladněných produktŧ škŧdce jsou například čističky zrna, vzduchové separátory (KOZMINOVÁ, 1957). Fyzikální opatření Fyzikální opatření zahrnují vyuţívání nízkých a vysokých teplot, sniţování vlhkosti substrátu (podrobněji bylo vyuţívání nízkých nebo vysokých teplot a sniţování 22 flotace- oddělování pevných částic stoupajících k hladině provzdušňováním (BUCHTELOVÁ et al., 2001)

vlhkosti substrátu popsáno v podkapitole Fyzikální preventivní opatření), a vyuţívání umělých zdrojŧ záření (např. gama záření). Veškerá fyzikální opatření musí být prováděna bez újmy na jakosti skladovaných produktŧ (BARTOŠ, VERNER, 1979). Chemická opatření Jsou zaloţena na pouţívání chemických přípravkŧ k hubení škŧdcŧ a jejich rŧzných stádií (BARTOŠ, VERNER, 1979). Přípravek musí být uveden v Registru přípravkŧ vydávaného Státní rostlinolékařskou správou. Některé přípravky jsou povoleny jen na ošetření prázdných skladŧ a jiné se pouţívají i na přímé ošetření napadených zrnin. Ošetření napadených zrnin, zvláště velkých objemŧ je vţdy sloţitější a rizikovější a proto je vhodné se s tímto problémem obrátit na odbornou firmu (GALL, 2007). Mezi nejúčinnější metody ochrany uskladněných produktŧ patří plynování neboli fumigace.

V České republice je v současné době pouţíván k fumigaci skladišť

fosforvodík na rozdíl od jiných přípravkŧ pouţívaných po světě (AULICKÝ, STEJSKAL 2008c). AULICKÝ a STEJSKAL (2008c) uvádí, ţe jednou z oblíbených, ale problematických forem současného ošetřování skladovaných produktŧ především obilovin je tzv. lokální plynování-fumigace (také známá jako spot fumigation). Neošetřuje se při ní celá kóje skladu, nebo celá partie obilí, ale pouze ty úseky, kde se lokálně vyskytuje škŧdce. Tito autoři poukazují na to, ţe odborníci zabývající se touto tématikou uvádí, ţe účinnost je často nízká a vede k selekci rezistence škŧdcŧ. Toto tvrzení dokázali při svých pokusech s fosforovodíkem, se kterým provedli lokální aplikaci v podlahovém obilním skladu a sledovali biologickou účinnost na třech druzích skladištních škŧdcŧ: potemník hnědý (Tribolium castaneum), pilous černý (Sitophilus granarius) a korovník obilní (Ryzopertha dominica). Při vyhodnocení výsledkŧ bylo zjištěno, ţe v místě aplikace dosáhla biologická účinnost u všech druhŧ sledovaných škŧdcŧ 100 % úmrtnosti. Tato úmrtnost výrazně klesala se vzdáleností od místa aplikace. Například jiţ ve vzdálenosti 5 m od místa aplikace dosahovala úmrtnost maximálně 33 % u druhŧ potemník hnědý (Tribolium castaneum) a korovník obilní (Ryzopertha dominica). U druhu pilous černý (Sitophilus granarius) byla úmrtnost ještě menší. Nejvíce odolný ze sledovaných druhŧ skladištních škŧdcŧ se ukázal pilous černý (Sitophilus granarius) a z toho plynou určitá opatření při pouţívání metody lokální fumigace, která je především levnější neţ dezinsekce celého skladu. Při aplikaci fumigačních insekticidních přípravkŧ je vhodné po dobu 2-3 dnŧ zamezit větrání v ošetřeném skladovacím prostoru. Naopak do takto ošetřených prostorŧ

by se mělo vstupovat aţ po dŧkladném vyvětrání s pouţitím dostatečných ochranných prostředkŧ. Plyny, na rozdíl od postřikŧ, pronikají i do vnitřku zrn, takţe jsou účinné i při skrytém napadení, proto je jejich pouţití výhodnější (GALL, 2007). Jedním z limitujících faktorŧ plynování je teplota. Pokud se pohybuje pod 10° C, jsou i nejjedovatější plyny málo účinné nebo i zcela neúčinné (GALL, 2007). Biologická opatření Základem biologických opatření je vyuţití například parazitŧ, parazitoidŧ, predátorŧ škŧdcŧ nebo přírodních látek k ochraně v podmínkách kde není moţné pouţít konvenční ochranu nebo jsou jen alternativou k jiným prostředkŧm (BARTOŠ, VERNER, 1979).

3 MATERIÁL A METODIKA 3.1 Materiál 3.1.1. Škŧdci Pro pokusy byla pouţita populace dospělcŧ pilouse černého (Sitophilus granarius) z laboratorního chovu vedeného na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Laboratorní chov pilouse černého probíhal při teplotě 21 – 23 °C a relativní vlhkosti vzduchu 69 – 70 % a to jak chov udrţovací, tak i pro experimentální pokusy s palatabilitou (s chuťovou přijatelností) jednotlivých odrŧd pšenice. Populace udrţovacího chovu a také pokusné populace byly chovány v uzavřených nádobách s otvory pro přístup vzduchu v naprosté tmě. Jako potrava slouţilo v udrţovacímu chovu zrno pšenice a ječmene rŧzných odrŧd. 3.1.2. Laboratoř a její vybavení K pokusŧm a pozorování slouţila vybavená a větratelná laboratoř. Prŧměrná teplota v laboratoři byla 21 – 23 °C a vlhkost vzduchu se pohybovala v rozmezí 69 – 70 % (měřeno čidlem HOBO). Nutné pomŧcky k pokusŧm a vyhodnocování výsledkŧ: Skleněné nádoby o objemu 230 ml pro realizaci pokusných chovŧ, prázdné skleněné nádoby pro usnadnění manipulace s brouky, pinzeta, Petriho misky rŧzných prŧměrŧ,

kádinky, síta pro prosévání obilí s prŧměrem ok 1,2 a 2 mm, laboratorní váhy. 3.1.2.1. Charakteristika odrůd pšenice pouţitých v pokusu V pokusu bylo pouţito devět odrŧd pšenice obecné (Triticum aestivum) pěstované jako ozim v rŧzných lokalitách České republiky. Pouţité odrŧdy byly sklizeny v lokalitách: Čáslav, Hradec nad Svitavou, Oblekovice, Věrovany, Ţabčice obora, Ţabčice písky. Vlhkost zrna odrŧd pouţitých v pokusu se pohybovala od 15 do 16 %. Charakteristika osmi pouţitých odrŧd pšenice dle Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (www.ukzuz.cz). AKTEUR- pozdní odrŧda elitní (E) jakosti se středně vysokým výnosem doporučená pro pěstování ve všech oblastech, v kukuřičné oblasti se doporučuje ošetřovat jen v případě silného infekčního tlaku chorob. Rostliny jsou středně vysoké, středně odnoţující, zrno středně velké aţ velké. Ve sklizňovém roce 2007 byla na některých lokalitách, na rozdíl od předchozích ročníkŧ, silně napadena patogenem Blumeria graminis zpŧsobujícím padlí travní na listu. CLARUS- pozdní odrŧda nevhodná pro pekařské pouţití (C) se středně vysokým aţ vysokým výnosem v obilnářské oblasti, středně vysokým výnosem v řepařské oblasti Čech a bramborářské oblasti a středně vysokým aţ nízkým výnosem v kukuřičné oblasti a v řepařské oblasti Moravy. Rostliny jsou nízké aţ velmi nízké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Přednosti odrŧdy jsou odolnost proti napadení patogenem Puccinia triticina zpŧsobujícím rez pšeničnou a běloklasost, střední odolnost proti napadení patogenní houbou Monographella nivalis zpŧsobující plíseň sněţnou. Rizikem odrŧdy je menší odolnost proti vyzimování. CUBUS- polopozdní odrŧda kvalitní (A) jakosti s vysokým výnosem doporučená pro pěstování ve všech oblastech. Dobře reaguje na zvýšenou intenzitu pěstování, vyţaduje pozdní kvalitativní dusíkaté hnojení, vzhledem k vysokým výnosŧm má tendenci sniţovat obsah dusíkatých látek. Rostliny jsou nízké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Přednosti odrŧdy jsou střední odolnost proti napadení patogenem zpŧsobujícím plíseň sněţnou a odolnost proti napadení patogenem zpŧsobujícím chorobu braničnatkou plevovou v klasu. Riziky odrŧdy jsou menší odolnost proti napadení komplexem patogenŧ zpŧsobující choroby pat stébel a střední aţ menší

odolnost proti napadení patogenem Puccinia triticina zpŧsobujícím rez pšeničnou. DARWIN- pozdní odrŧda kvalitní (A) jakosti s vysokým výnosem doporučená pro pěstování ve všech oblastech. Rostliny jsou středně vysoké, středně aţ méně odnoţující, zrno je velké. Pěstitelskými riziky jsou menší odolnost proti vyzimování a napadení patogenním organizmem zpŧsobujícím padlí travní na listu a náchylnost k napadení patogeny Fusarium spp., zpŧsobující fuzariózy klasŧ. EUROFIT- středně raná odrŧda kvalitní (A) jakosti doporučená pro pěstování ve všech oblastech. V řepařské oblasti Moravy, obilnářské oblasti a v ošetřené variantě v řepařské oblasti Čech a bramborářské oblasti má středně vysoký výnos. Rostliny jsou středně vysoké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Předností odrŧdy je střední odolnost proti napadení patogenem zpŧsobujícím plíseň sněţnou. Riziky odrŧdy jsou menší odolnost proti poléhání, napadení patogenem Blumeria graminis zpŧsobujícím padlí travní na listu a komplexem patogenŧ zpŧsobující choroby pat stébel. FLORETT- polopozdní odrŧda nevhodná pro pekařské vyuţití (C) s vysokým výnosem v kukuřičné, obilnářské a bramborářské oblasti, středně vysokým aţ vysokým v řepařské oblasti. Rostliny jsou nízké, velmi dobře odnoţující, zrno středně velké. Předností odrŧdy je odolnost proti napadení patogenem Blumeria graminis zpŧsobujícím padlí travní na listu a v klasu. Riziky odrŧdy jsou náchylnost k napadení patogenními houbami Monographella nivalis, Fusarium spp., zpŧsobujícími plíseň sněţnou, fuzariózy klasŧ a vyzimování, menší odolnost proti napadení patogenem Puccinia triticina zpŧsobujícím rez pšeničnou. GLOBUS- pozdní odrŧda doporučená pro pěstování v řepařské, obilnářské a bramborářské oblast, kde má vysoký výnos. Není vhodná do lokalit s přísušky. Byla přeřazena mezi odrŧdy s chlebovou jakostí (B) vzhledem ke středně vysoké aţ nízké objemové hmotnosti. Rostliny jsou nízké, středně aţ méně odnoţující, zrno je středně velké. Předností odrŧdy je odolnost proti poléhání a dobrý zdravotní stav- odolnost proti napadení patogenem Leptosphaeria nodorum zpŧsobujícím braničnatku plevovou v klasu, střední odolnost proti napadení patogeny Puccinia triticina, Blumeria graminis a Monographella nivalis zpŧsobujícími rez pšeničnou, padlí travní na listu a plíseň sněţnou. Rizikem této odrŧdy je náchylnost k vyzimování.

HEDVIKA- pozdní odrŧda chlebové (B) jakosti s vysokým výnosem doporučená pro pěstování ve všech oblastech. Rostliny jsou středně vysoké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Předností odrŧdy je odolnost proti napadení patogenním organizmem Leptosphaeria nodorum zpŧsobujícím braničnatku plevovou v klasu. Rizikem odrŧdy je menší odolnost proti poléhání a nízký obsah dusíkatých látek. LUDWIG- středně raná odrŧda elitní (E) jakosti doporučená pro pěstování ve všech oblastech. Středně vysoký aţ vysoký výnos má v řepařské oblasti Moravy a obilnářské oblasti, středně vysoký výnos má v kukuřičné oblasti, řepařské oblasti Čech a bramborářské oblasti. Rostliny jsou velmi vysoké, méně odnoţující, zrno je velké. Předností odrŧdy je odolnost proti napadení patogenem Leptosphaeria nodorum zpŧsobujícím braničnatku plevovou v klasu. Výrazná pěstitelská rizika odrŧda nemá. MERITTO- středně raná odrŧda chlebové (B) jakosti doporučená pro pěstování v kukuřičné a řepařské oblasti, kde má vysoký výnos. V obilnářské a bramborářské oblasti je rizikem náchylnost k napadení patogenem Monographella nivalis zpŧsobujícím plíseň sněţnou. Rostliny jsou vysoké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Předností odrŧdy je mrazuvzdornost. Riziky odrŧdy jsou menší odolnost proti poléhání, napadení patogenními houbami Blumeria graminis a Puccinia triticina zpŧsobujícími padlí travní na listu a rez pšeničnou, náchylnost k napadení patogenem Monographella nivalis zpŧsobujícím plíseň sněţnou, nízký obsah dusíkatých látek. RHEIA- středně raná odrŧda chlebové (B) jakosti se středně vysokým výnosem v kukuřičné oblasti a řepařské oblasti Čech, v řepařské oblasti Moravy má výnos středně vysoký aţ nízký, v obilnářské a bramborářské oblasti nízký. Rostliny jsou středně vysoké, méně odnoţující, zrno je velké. Přednosti odrŧdy jsou ranost, mrazuvzdornost, odolnost proti napadení patogenem Leptosphaeria nodorum zpŧsobujícím braničnatku plevovou v klasu. Riziky odrŧdy jsou náchylnost k napadení patogenem Monographella nivalis zpŧsobujícím plíseň sněţnou, menší odolnost proti napadení patogenem Blumeria graminis zpŧsobujícím padlí travní na listu a poléhání. SAMANTA- poloraná odrŧda zařazená mezi odrŧdy s chlebovou jakostí (B) vzhledem k nízké úrovni vaznosti mouky, která souvisí s měkkou strukturou endospermu odrŧdy. Rostliny jsou středně vysoké, středně odnoţující, zrno je středně velké. Přednosti odrŧdy jsou ranost a odolnost proti vyzimování. Pěstitelskými riziky

jsou menší odolnost proti napadení patogenními houbami Blumeria graminis, Puccinia triticina, např. Ascochyta spp., Cochliobolus sativus zpŧsobujícími padlí travní na listu, rez pšeničnou, listové skvrnitosti a komplexem patogenŧ Tapesia yallundae, Rhizoctonia cerealis, Gaeumannomyces graminis zpŧsobující choroby pat stébel. SULAMIT- středně raná odrŧda elitní (E) jakosti s nízkým výnosem ve všech oblastech. Rostliny jsou středně vysoké, méně odnoţující, zrno je středně velké. Přednosti odrŧdy jsou jakost, odolnost proti porŧstání zrna, odolnost proti poléhání. Pěstitelskými riziky jsou menší odolnost proti napadení patogenem Puccinia triticina zpŧsobujícími rez pšeničnou a patogeny např. Ascochyta spp., Cochliobolus sativus, zpŧsobující listové skvrnitosti.

Do pokusu zařazena i odrŧda Svitava. Odrŧda jiţ není zapsána v registru odrŧd Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, proto se vychází z charakteristiky

uváděné

pŧvodcem

odrŧdy

-

šlechtitelské

firmy

Selgen

(www.selgen.cz/pkmrjak.php) SVITAVA- potravinářská odrŧda jakostní třídy (B). Výnosem vyniká zejména v oblasti řepařské a intenzivnějších podmínkách ostatních oblastí. Rostliny jsou krátkostébelné. Zrno má vysokou objemovou hmotnost a mouka má velmi dobrou vaznost vody. Výrazné klady odrŧdy jsou její ranost, která umoţní lepší rozloţení sklizně, vysoká odolnost k poléhání, dobrá mrazuvzdornost, odolnost k patogenu Puccinia striiformis zpŧsobujícím rez plevovou, odolnost k napadení patogenem Blumeria graminis, zpŧsobujícím padlí travní. Rizikem je menší odolnost k patogenŧm Puccinia triticina a Leptosphaeria nodorum zpŧsobujícím rez plevovou a braničnatku plevovou.

3.2 Metodika Pokusy probíhaly 12 měsícŧ kontinuálně. Do skleněných nádob o objemu 230 ml bylo naváţeno po 100 g pšenice obecné odrŧd Akteur, Clarus, Cubus, Darwin, Eurofit, Florett, Globus, Hedvika, Ludwig, Meritto, Rheia, Samanta, Sulamit, Svitava vţdy ve třech opakováních. Kaţdé z opakování bylo infestováno (zamořeno) 50 jedinci pilouse černého. Dospělci byli vybíráni náhodně, nebylo rozlišováno pohlaví ani stáří broukŧ. Po 40, 70 a 100 dnech bylo provedeno hodnocení, při kterém byl zjišťován počet ţivých dospělcŧ pilouse černého a váha propadu v gramech v opakování při prosévání síty o velikosti ok 2 mm. Nebyl zjišťován podíl napadených zrn ani hmotnost poškozených zrn nebo počty dospělcŧ v kaţdé generaci.

4 VÝSLEDKY Během pokusŧ bylo celkem nashromáţděno 714 hodnot váhy propadu pšenice obecné a počtu dospělcŧ pilouse černého. Při vyhodnocení výsledkŧ vykazovaly největší váhy propadu po 40, 70 a 100 dnech pokusu odrŧdy Clarus (největší váhy propadu), Florett, Globus, Eurofit, Rheia. Nejmenší váhy propadu po 40, 70 a 100 dnech pokusu byly zaznamenané u odrŧd Cubus, Meritto (u těchto odrŧd, byl ale pouţit menší počet pozorování z dŧvodu menšího počtu vzorkŧ), Samanta, Ludvig, Akteur, Sulamit. Největší počty broukŧ po 40, 70 a 100 dnech pokusu byly zaznamenané u odrŧd Darwin a Hedvika. Naopak nejmenší počty broukŧ po 40, 70 a 100 dnech pokusu byly zaznamenány u odrŧd Sulamit a Ludvig. Hodnoty byly dále testovány statistickým programem STATISTICA verze 8.0. Předloţená data byla nejprve podrobena analýze ke zjištění moţných závislostí mezi sledovanými jevy pomocí koeficientu korelace. Koeficienty korelace jsou uvedeny v Tabulce č. 7. Hodnoty byly dále testovány na vliv (pŧsobnost) faktorŧ rok sklizně pšenice, odrŧda pšenice a lokalita pěstování pšenice na váhu propadu po 40 dnech, 70 dnech a 100 dnech a na počet broukŧ po 40 dnech, 70 dnech a 100 dnech pokusu pomocí metody analýzy variance (rozptylu) jednoduchého třídění, jejímţ výstupem jsou tabulky analýzy variance. Tabulky analýzy variance jsou pod čísly 8, 10, 11, 13, 15, 17, 19, 21, 22, 24, 25, 27, 28, 30, 31, 33, 34, 36. U faktorŧ, rok sklizně, odrŧda pšenice a lokalita pěstování pšenice, kde byl zjištěn vliv na váhu propadu po 40, 70 a 100 dnech a vliv na počet broukŧ po 40, 70 a 100 dnech se provedlo následné testování za pomoci tzv. Tukeyova testu na hladině významnosti 0,05 pro zjištění konkrétních rozdílŧ vlivu odrŧd, rokŧ pěstování a lokalit pěstování na váhy propadu a počty broukŧ. Výsledky Tukeyova testu jsou uvedeny v tabulkách pod čísly 9, 12, 14, 16, 18, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 37.

Tab.7 Koeficienty korelace mezi počtem dospělců pilouse černého po 40, 70 a 100 dnech a váhou propadu pšenice obecné po 40, 70 a 100 dnech

Korelace (Tabulka1) Označ. korelace jsou význam N=27 (Celé případy vynechá vahapočet propad vaha b rouků u počet propad vaha b rouků u počet propa Proměn ná po 4 0 po dn 4ech 0 po dn 7ech 0 po dn 7ech 0 po dn 1 00 ech po d 1ne 00 vaha propad1,00 u p o 40 d nech počet b rouků 0,321,00 po 40 dnech vaha propad1,000,29 u p o 70 d 1,00 nech počet b rouků 0,150,24 po 70 dnech 0,151,00 vaha propad1,000,29 u p o 100 1,000,15 dnech 1,00 počet b rouků 0,360,38 po 10 0 dn 0,350,62 ech 0,35

Kladné koeficienty korelace vypočítané pro hodnoty vah propadu pšenice po 40, 70 a 100 dnech a počty dospělcŧ pilouse černého ukazují, ţe se stoupajícím mnoţstvím dospělcŧ pilouse černého se obecně zvyšovala váha propadu v gramech. Váha propadu se výrazně zvyšovala po 70 dnech pokusu oproti 40 dnŧm pokusu, po 100 dnech oproti 40 dnŧm pokusu. Váha propadu se také zvýšila po 100 dnech pokusu oproti 70 dnŧm pokusu. Počet dospělcŧ pilouse černého se po 70 dnech pokusŧ zvýšil oproti 40 dnŧm pokusu jen slabě. Po 100 dnech pokusu se zvýšil počet dospělcŧ pilouse černého oproti 40 dnŧm pokusu slabě a po 100 dnech pokusu se počet dospělcŧ pilouse černého zvýšil výrazně více neţ mezi 40 a 70 dny pokusŧ. Závislost mezi váhou propadu po 70 dnech oproti 40 dnŧm pokusu, mezi váhou propadu po 100 dnech oproti 40 dnŧm pokusu a váhou propadu po 100 dnech oproti 70 dnŧm je velmi silná. Znamená to ţe se zvyšováním populace skladištního škŧdce pilouse černého rostou značně jeho potravní nároky. Z tabulky 8 vyplývá, ţe počet dospělcŧ pilouse černého se v populaci zvyšuje pouze pozvolna se stoupajícím počtem dnŧ pozorování (40, 70 a 100 dnŧ). Mŧţe to být, kromě faktorŧ, které jsou v pokusu sledovány také například poměrem pohlaví v populaci, velikostí zrna. Závislost mezi počtem dospělcŧ pilouse černého po 40 dnech, počtu dospělcŧ po 70 dnech a počtu dospělcŧ po 100 dnech a váhou propadu po 40 dnech, váhou propadu po 70 dnech, váhou propadu po 100 dnech je slabá.

Tab.8

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametriza Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČF p Efekt volnosti Abs. 3,843394 člen 1 3,843394 64,71190 0,000000 rok 1,249182 2 0,624591 10,51635 0,000063 Chyba 6,948910 117 0,059392

Tab.9

Tukeyův HSD test; proměnná vaha Homog enní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = ,05939, sv rok vaha prop 1 2 ad u po 40 d nech Č. buňky Průměr 3 2008 0,101596 **** 2 2007 0,146817 **** 1 2004 0,327319 ****

Tab.10

Jednorozměrné testy význam n Sigma-omezená param etrizac Dekompozice efektivní hypotéz SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 294935,1 č len 1 294935,1 707,5156 0,000000 rok 1836,7 2 918,3 2,2030 0,115036 Chyba 48772,6 117 416,9

Tab.11

Jednorozm ěrné testy význam n Sigm a-om ezená param etrizac Dekom pozice efektivní hypotéz SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 14,31864 člen 1 14,31864 77,29651 0,000000 rok 2,80960 2 1,40480 7,58355 0,000800 Chyba 21,67344 117 0,18524

Tab.12

Tukeyů v HSD test; proměnná vaha pro Homog enní sku piny, alf a = ,05000 Chyba: mezisku p. PČ = ,18524, sv = 11 rok vah a prop 1 2 adu po 70 dnech Č. b uňky Prů měr 2 2007 0,260017 **** 3 2008 0,276993 **** 1 2004 0,574246 ****

Tab.13

Jednorozm ěrné testy význam Sigm a-om ezená param etriza Dekom pozice efektivní hypot SČ Stupně PČF p Efekt volnosti Abs. 760888,9 člen 1 760888,9 1851,601 0,000000 rok 3794,5 2 1897,3 4,617 0,011751 Chyba 48079,5 117 410,9

Tab.14

Tukeyův HSD test; prom ěnná počet b Hom ogenní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: m eziskup. PČ = 410,94, sv = rok počet 1 brouků 2 po 70 dnech Č. buňky Prům ěr 3 2008 78,92593 **** 2 2007 84,73333 **** **** 1 2004 92,50794 ****

Tab.15

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená p arametrizac Dekompozice efektivní hypoté SČ Stup PČ ně F p Efekt volnosti Ab s. 27 člen ,179 1 27 66 ,179 72 ,586 0,0000 66 62 00 rok 6,4575 2 3,2287 3 8,6228 0,0003 7 2 21 Chyb 43 a ,810 11 7 0,3744 01 4

Tab.16

Tukeyův HSD test; prom ěnná vaha p Homogenní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: m eziskup. PČ = ,37444, sv = rok vaha propadu 1 2 po 100 dnech Č. buňky Prům ěr 3 2008 0,338630 **** 2 2007 0,372167 **** 1 2004 0,820238 ****

Tab.17

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametrizac Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČF p Efekt volnosti Abs. 1445360 člen 1 1445360 2254,602 0,000000 rok 6695 2 3347 5,221 0,006729 Chyba 75005 117 641

Tab.18

Tukeyův HSD test; prom ěnná počet b Hom ogenní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = 641,07, sv = rok počet 1 brouků 2 po 100 dnech Č. buňky Prům ěr 3 2008 107,8889 **** 2 2007 118,6333 **** **** 1 2004 126,5397 ****

Tab.19

Jedn orozměrné testy význ am Sigma-omezená parametrizac Dekomp ozice efektivní hypoté SČ Stu pně PČ F p Efekt volnosti Ab s. 0,958 člen 1 191 0,958 45 5,8 191 0,000 645 000 odrů 0,057 da 7 735 0,008 3,924 248 0,008 0 236 Chyba 0,039 19 937 0,002 102

Tab.20

Tukeyův HSD test; proměnná vaha prop adu po 40 dnec Homogenní skupiny, alfa = ,05 000 Chyba: me ziskup. PČ = ,0 0210 , sv = 19 ,00 0 odrůda vaha propadu 1 2 po 40 dnech Č. buňky Průměr 1 Acteur 0,0966 67 **** 7 Svitava 0,1406 00 **** **** 2 Darwin 0,1766 67 **** **** 8 Rheia 0,2037 33 **** **** 3 Globus 0,2181 00 **** **** 4 Hedvika 0,2333 67 **** 5 Ludwig 0,2347 67 **** 6 Sulamit 0,2438 33 ****

Tab.21 Jednorozměrné testy významnosti Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 64588,01 člen 1 64588,01 294521,3 0,000000 odrůda 0,50 7 0,07 0,3 0,932713 Chyba 4,17 19 0,22

Tab.22

Jednorozm ěrné testy význam Sigm a-om ezená param etriza Dekom pozice efektivní hypot SČ Stupně PČF p Efekt volnosti Abs. 2, 993914 člen 1 2, 993914 470, 0,6373 000000 odrůda 0, 185383 7 0, 026483 4, 1631 0, 006185 Chyba 0, 120867 19 0, 006361

Tab.23

Tukeyův HSD test; proměnná vaha propadu po 70 d Homogenní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = ,00636, sv = 19,000 odrůda vaha propadu 1 2 po 70 dnech Č. buňky Průměr 1 Acteur 0,169167 **** 7 Svitava 0,250833 **** **** 2 Darwin 0,309167 **** **** 8 Rheia 0,355833 **** **** 3 Globus 0,385000 **** **** 4 Hedvika 0,414167 **** 5 Ludwig 0,414167 **** 6 Sulamit 0,437500 ****

Tab.24

Jednorozměrné testy významn Sigma-om ezená param etrizac Dekompozice efektivní hypotéz SČ Stupně PČ F p Efekt volnos ti Abs. 200600,0 člen 1 200600,0 24722,60 0,000000 odrůda 80,6 7 11,5 1,42 0,255101 Chyba 154,2 19 8,1

Tab.25

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametriza Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČF p Efekt volnosti Abs. 6,110028 člen 1 6,110028 470,6373 0,000000 odrůda 0,378333 7 0,054048 4,1631 0,006185 Chyba 0,246667 19 0,012982

Tab.26

Tukeyův HSD te st; proměnná vaha propadu po 1 00 d ne Homogenní skupiny, alfa = ,0500 0 Chyba: meziskup. PČ = ,01 298, sv = 19,000 odrůda vaha propadu 1 2 po 100 dnech Č. buňky Průměr 1 Acteur 0,24166 7 **** 7 Svitava 0,35833 3 **** **** 2 Darwin 0,44166 7 **** **** 8 Rheia 0,50833 3 **** **** 3 Globus 0,55000 0 **** **** 5 Ludwig 0,59166 7 **** 4 Hedvika 0,59166 7 **** 6 Sulamit 0,62500 0 ****

Tab.27

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametrizac Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 421754,7 člen 1 421754,7 1961,090 0,000000 odrůda 3115,0 7 445,0 2,069 0,098392 Chyba 4086,2 19 215,1

Tab.28

Jednorozm ěrné testy význam n Sigma-omezená param etrizac Dekom pozic e efektivní hypoté SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 2,536660 člen 1 2,536660 41,00391 0,000000 lokalita 1,145614 5 0,229123 3,70366 0,003831 Chy 7,052479 ba114 0,061864

Tab.29

Tukeyův HSD test; proměnná vaha propadu po 40 d Homogenní skupiny, alfa = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = ,06186, sv = 114,00 lokalita vaha propadu 1 2 po 40 dnech Č. buňky Průměr 6 Hradec n. 0,023600 Svitavou * *** **** 3 Čáslav 0,094567 * *** 4 Žabčice obora 0,186967 * *** **** 2 Žabčice písky 0,207887 * *** **** 1 Věrovany 0,273670 * *** **** 5 Oblekovice 0,409033 ****

Tab.30

Jednorozm ěrné testy význ am no Sigma-om ezená parametrizace Dekompozice efektivní hyp oté zy SČ Stupně PČ F p Efekt voln ost i Abs. 183 člen 1 324,7 183 437 324,7 0,0 ,9566 00000 lokalita 288 5 9,9 578 1,3 ,0 808 0,2 36712 Chyba 477 114 19,4 418 ,6

Tab.31

Jednorozměrné testy významnos Sigma-omezená parametrizace Dekompozice efektivní hypotézy SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 11,55323 člen 1 11,55323 61,45641 0,000000 lokalita 3,05212 5 0,61042 3,24709 0,008874 Chyba 21,43093 114 0,18799

Tab.32

Tukeyův HSD test; proměnná vaha propad Homogenní skupiny, alf a = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = ,18799, sv = 114, lokalita vaha propadu 1 2 po 70 dnech Č. buňky Průměr 3 Čáslav 0,165950 **** 2 Žabčice písky 0,367657 **** **** 4 Žabčice obora 0,377917 **** **** 6 Hradec n. 0,425000 Svitavou **** **** 1 Věro vany 0,499136 **** **** 5 Oblekovice 0,716167****

Tab.33

Jednorozm ěrné testy význam n Sigm a-om ezená par am etrizac Dekom pozice efektivní hypotéz SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 452212,1 člen 1 452212,1 1069,174 0,000000 lokalita 3657,2 5 731,4 1,729 0,133456 Chy 48216,8 ba 114 423,0

Tab.34

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametriza Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 23,08887 člen 1 23,08887 59,72740 0,000000 lokalita 6,19846 5 1,23969 3,20689 0,009554 Chyba 44,06908 114 0,38657

Tab.35

Tukeyův HSD test; proměnná vaha propadu p Homogenní skupiny, alf a = ,05000 Chyba: meziskup. PČ = ,38657, sv = 114,00 lokalita vaha propadu 1 2 po 100 dnech Č. buňky Průměr 3 Čáslav 0,237222 **** 2 Žabčice písky 0,500167 **** **** 4 Žabčice o 0,543611 bora **** **** 6 Hradec n. 0,616667 Svitavou **** **** 1 Věro vany 0,686455 **** **** 5 Oblekovice 1,023333****

Tab.36

Jednorozměrné testy význam Sigma-omezená parametrizac Dekompozice efektivní hypoté SČ Stupně PČ F p Efekt volnosti Abs. 846574,2 člen 1 846574,2 1375,862 0,000000 lokalita 11555,1 5 2311,0 3,756 0,003479 Chyba 70144,7 114 615,3

Tab.37

Tuke yův HSD te st; proměnná počet brouků p Homogenní skupiny, alfa = ,0 5000 Chyba: meziskup. PČ = 61 5,30, sv = 1 14,00 lo kalitapočet bro 1 uků 2 po 100 dne ch Č. buňky Průměr 6 Hradec n.96,0 Svitavou 000 **** **** 3 Čáslav 103 ,2778**** 4 Žabčice obora 113 ,2778 **** **** 5 Obleko vice 122 ,5000 **** **** 1 Věrovany127 ,2121 **** 2 Žabčice písky 128 ,5000 ****

Z tabulek analýzy variance vyplývá, ţe: Existuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv roku pěstování na váhu propadu po 40 dnech, na váhu propadu po 70 dnech a na váhu propadu po 100 dnech. Existuje z 95 % statisticky prŧkazný vliv odrŧdy na váhu propadu po 40 dnech, na váhu propadu po 70 dnech a na váhu propadu po 100 dnech. Existuje z 95 % statisticky významný vliv lokality na váhu propadu po 40 dnech, váhu propadu 70 dnech a váhu propadu po 100 dnech. Neexistuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv roku pěstování na počet broukŧ pilouse černého po 40 dnech. Naopak ale existuje s 95 % pravděpodobností vliv roku pěstování na počet dospělcŧ pilouse černého po 70 dnech, a na počet dospělcŧ pilouse černého po 100 dnech. Existuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv sklizené odrŧdy na váhu propadu po 40 dnech, na váhu propadu po 70 dnech a na váhu propadu po 100 dnech. Neexistuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv sklizené odrŧdy na počet broukŧ pilouse černého po 40 dnech, na počet broukŧ pilouse černého po 70 dnech a na počet broukŧ pilouse černého po 100 dnech. Existuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv lokality pěstování pšenice na váhu propadu po 40 dnech, na váhu propadu po 70 dnech a na váhu propadu po 100 dnech. Neexistuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv lokality pěstování pšenice na počet broukŧ pilouse černého po 40 dnech, a na počet broukŧ pilouse černého po 70 dnech. Naopak ale existuje s 95 % pravděpodobností statisticky prŧkazný vliv lokality pěstování pšenice na počet broukŧ pilouse černého po 100 dnech pokusu. Vliv roku pěstování pšenice na váhu propadu, vliv odrůdy pšenice na váhu propadu a vliv lokality pěstování pšenice na váhu propadu je po celou dobu pokusu ve všech případech s 95 % pravděpodobností statisticky průkazný. V souvislosti to znamená, ţe jiţ zmíněné důleţité vnitřní charakteristiky zrna nutné pro větší nebo menší napadení obilky jsou pravděpodobně ovlivňovány více či méně vnějšími podmínkami a výrazně zasahují do napadení pilousem černým. Rok pěstování ovlivňoval s 95 % statistickou pravděpodobností počet dospělcŧ po 70 a 100 dnech pokusu. Odrŧda s 95 % statistickou pravděpodobností neovlivňuje počty broukŧ pilouse černého. Tento výsledek by bylo nutné ještě ověřit. Vliv lokality na počet dospělcŧ pilouse černého je s 95 % statistickou

pravděpodobností zaznamenán po 100 dnech. Významný vliv má rok pěstování na váhu propadu po 40, 70 a 100 dnech a na počet broukŧ po 70 a 100 dnech, proto byl zde proveden Tukayŧv test na hladině významnosti 0,05, kterým se zjišťoval konkrétní rozdíl mezi konkrétními roky pěstování. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 40 dnech mezi rokem 2004 a roky 2007 a 2008. Mezi roky 2007 a 2008 byl rozdíl ve váze propadu neprŧkazný. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 70 dnech mezi rokem 2004 a roky 2007 a 2008. Mezi rokem 2007 a 2008 byl rozdíl ve váze propadu statisticky neprŧkazný. Vysoce prŧkazný byl rozdíl byl zaznamenán v počtu broukŧ po 70 dnech mezi rokem 2004 a roky 2007 a 2008. Mezi roky 2007 a 2008 byl rozdíl v počtu broukŧ méně prŧkazný. Rozdíl v počtu broukŧ po 70 dnech mezi rokem 2004 a 2007 je moţné označit za o stupeň méně prŧkazný neţ mezi rokem 2004 a 2008, kde je prŧkaznost rozdílu nejvyšší. Vysoce významný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 100 dnech mezi rokem 2004 a roky 2007 a 2008. Rozdíl mezi roky 2007 a 2008 ve váze propadu po 100 dnech je méně prŧkazný. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán v počtu broukŧ po 100 dnech mezi rokem 2004 a roky 2007 a 2008. Rozdíl mezi rokem 2007 a 2008 je méně prŧkazný. O stupeň menší prŧkaznost se ukazuje mezi rokem 2004 a 2007 neţ mezi rokem 2004 a 2008, kde dosahuje prŧkaznost nejvyššího stupně. Statisticky významný vliv odrŧdy na váhu propadu po 40, 70 a 100 dnech byl prokázán a proto byl proveden Tukayŧv test na hladině významnosti 0,05, kterým se zjišťovaly konkrétní rozdíly konkrétních odrŧd pšenice pouţitých v pokusu. Statisticky významný vliv odrŧdy na počet broukŧ nebyl zaznamenán ani v jednom případě, proto nebyl Tukayŧv test proveden. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 40 dnech mezi odrŧdou Sulamit a Acteur, Ludwig a Acteur a odrŧdou Hedvika a Acteur. O Stupeň menší významný rozdíl byl zaznamenán mezi odrŧdou Sulamit a odrŧdami Svitava a Darwin, dále mezi odrŧdou Ludwig a odrŧdami Svitava a Darwin a odrŧdou Hedvika a odrŧdami Svitava a Darwin. Mezi odrŧdami byl rozdíl ve váze propadu méně prŧkazný. Statisticky méně prŧkazný rozdíl je mezi odrŧdami Svitava, Darwin a Rheia. Statisticky neprŧkazný rozdíl je zaznamenán mezi odrŧdami Sulamit, Ludwig a Hedvika.

Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 70 dnech mezi odrŧdou Sulamit a Acteur, Ludwig a Acteur a odrŧdou Hedvika a Acteur. O Stupeň menší významný rozdíl byl zaznamenán mezi odrŧdou Sulamit a odrŧdami Svitava a Darwin, dále mezi odrŧdou Ludwig a odrŧdami Svitava a Darwin a odrŧdou Hedvika a odrŧdami Svitava a Darwin. Mezi odrŧdami byl rozdíl ve váze propadu méně prŧkazný. Statisticky méně prŧkazný rozdíl je mezi odrŧdami Svitava, Darwin a Rheia. Statisticky neprŧkazný rozdíl je zaznamenán mezi odrŧdami Sulamit, Ludwig a Hedvika. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 100 dnech mezi odrŧdou Sulamit a Acteur, Ludwig a Acteur a odrŧdou Hedvika a Acteur. O Stupeň menší významný rozdíl byl zaznamenán mezi odrŧdou Sulamit a odrŧdami Svitava a Darwin, dále mezi odrŧdou Ludwig a odrŧdami Svitava a Darwin a odrŧdou Hedvika a odrŧdami Svitava a Darwin. Mezi odrŧdami byl rozdíl ve váze propadu méně prŧkazný. Statisticky méně prŧkazný rozdíl je mezi odrŧdami Svitava, Darwin a Rheia. Statisticky neprŧkazný rozdíl je zaznamenán mezi odrŧdami Sulamit, Ludwig a Hedvika. Statisticky významný je i vliv lokality sklizně na váhu propadu po 40, 70 a 100 dnech a proto byl proveden Tukayŧv test na hladině významnosti 0,05, kterým se zjišťovaly konkrétní rozdíly mezi lokalitami pěstování. Statisticky významný vliv lokality pěstování na počet broukŧ byl prokázán po 100 dnech. Tukayŧv test je provedený pouze v tomto případě. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 40 dnech mezi lokalitou pěstování Oblekovice a Hradec nad Svitavou a lokalitou Oblekovice a Čáslav. Mezi lokalitou Oblekovice a lokalitami Věrovany, Ţabčice písky a Ţabčice obora je rozdíl ve váze propadu méně prŧkazný. Mezi lokalitami Ţabčice obora, Ţabčice písky a Věrovany je rozdíl neprŧkazný. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 70 dnech mezi lokalitou pěstování Oblekovice a Čáslav. Rozdíl mezi lokalitou Oblekovice a lokalitami Ţabčice písky, Ţabčice obora, Hradec nad Svitavou a Věrovany. Rozdíly mezi lokalitami Ţabčice písky, Ţabčice obora, Hradec nad Svitavou jsou statisticky neprŧkazné. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u váhy propadu po 100 dnech mezi lokalitou pěstování Oblekovice a Čáslav. Rozdíl mezi lokalitou Oblekovice a lokalitami Ţabčice písky, Ţabčice obora, Hradec nad Svitavou a Věrovany. Rozdíly mezi lokalitami Ţabčice písky, Ţabčice obora, Hradec nad Svitavou jsou statisticky neprŧkazné. Vysoce prŧkazný rozdíl byl zaznamenán u počtu broukŧ po 100 dnech mezi lokalitou pěstování Ţabčice písky a Hradec nad Svitavou. O stupeň menší rozdíl v propadu broukŧ byl mezi lokalitou pěstování Ţabčice písky a Čáslav (oproti lokalitě pěstování

Ţabčice písky a Hradec nad Svitavou). Statisticky méně prŧkazný rozdíl v propadu broukŧ byl mezi lokalitou pěstování Ţabčice písky a lokalitami Ţabčice obora a Oblekovice, také mezi lokalitou Věrovany a lokalitami Ţabčice obora a Oblekovice. Mezi lokalitami Ţabčice písky a Věrovany byl rozdíl neprŧkazný.

5 DISKUZE Problematika náchylnosti jednotlivých odrŧd obilnin k napadení škŧdci není sledována tak intenzivně, jako jsou sledovány vlivy poškození škŧdci na kvalitu sledovaných produktŧ a míra ztrát. Například WARCHALEWSKI et al. (1993) zjistili, ţe z pekárenských odrŧd pšenice napadají skladištní škŧdci nejméně odrŧdu Gama. STEJSKAL a KUČEROVÁ (1994) ve svých experimentech uvádějí, ţe tvrdé, vysoce kvalitní mlynářské odrŧdy jsou 1,3 aţ 3 krát více odolné k napadení pilousem černým- větší chutnost pro tohoto škŧdce neţ mlynářské odrŧdy s niţší kvalitou a krmné odrŧdy. Jako nejvíce odolnou označili ve svých pokusech odrŧdu pšenice tvrdé (Triticum durum) S-d-211.

6 ZÁVĚR V experimentech bylo zjištěno, ţe odrŧdy pšenice vykazují rŧznou odolnost k infestaci (zamoření) pilousem černým (Sitophilus granarius). Jiţ dříve uváděli na toto téma KUČEROVÁ a STEJSKAL (1994) (uvedeno v podkapitole Charakteristika odrŧd pšenice), ţe odrŧdy lišící se svým vnitřním uspořádáním mají vliv na citlivost k napadení pilousem černým, konkrétně je tato citlivost dána vyšším procentem sklovitosti, vyššími hodnotami tzv. mokrého lepku a obsahu bílkovin. Tyto hodnoty nebyly pro pokus stanoveny a pouţity ve vztahu k napadení pilousem černým. Jelikoţ je ale jejich velikost silně spjata s vnějšími podmínkami lze se o jejich vlivu domnívat s velkou pravděpodobností pro tento pokus s pouţitými odrŧdami, které jsou pouţívány a tedy i tyto výsledky mají přímý praktický vliv. To se projevilo i v experimentu, kde se sledovaly také vlivy lokality sklizně a roku sklizně. Pokud vycházíme z tabulky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (2008) v návaznosti na dřívější práce týkající se preference odrŧd pilousem černým, které určují jako limitující pro preferenci především tvrdost, vycházela by z této práce jako nejvíce napadaná (s nejvyšší váhou propadu) odrŧda Clarus (s nejmenší tvrdostí). Tento předpoklad se skutečně potvrdil. Odrŧda Clarus vykazovala nejvyšší váhy propadu po celou dobu pokusu. Jako druhá nejvíce napadená by měla být odrŧda Samanta. V pozorováních se ale naopak tato odrŧda řadí spíše k odrŧdám s menším napadením (s niţší váhou propadu). Tento výsledek je zřejmě dán tím, ţe ročník sklizně a lokalita sklizně natolik ovlivnila vnitřní uspořádání a asi i předpokládanou tvrdost tak, ţe bylo zrno méně napadáno. I přesto, ţe POMERANZ a WILLIAMS (1990) uvádějí, tvrdost je kódována geneticky a je pouţívána pro hodnocení šlechtitelského materiálu pšenice. Nejméně napadené odrŧdy pilousem černým by měly být Rheia a Sulamit. Odrŧda Rheia se ale v experimentech ukázala spíše jako náchylnější k napadení, vztaţeno k váhám propadu. Odrŧda Sulamit vykazovala váhy propadu niţší a proto lze odvodit, ţe zde ročník a lokalita pravděpodobně nesehrála velkou roli při ovlivnění vnitřních vlastností zrna a předpokládané obsahy látek a velká tvrdost byly největší překáţkou napadení pilousem černým. Rok sklizně a lokalita mají vliv na vnitřní charakteristiky zrna pšenice, tudíţ i na tvrdost. Bylo by tedy moţno předpokládat, ţe tyto charakteristiky mohou ovlivnit i potravní preferenci k zrnu jednotlivých odrůd, tedy chutnost zrna pro pilouse černého.

Při pouţití kvalitativních parametrŧ pro konkrétní odrŧdy lze obecně vyjít z údajŧ o kvalitě zrna zkoušené v letech 2004-2007 vydaných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským v roce 2008. Z tohoto dŧvodu nebyly pro účely této práce zjišťovány kvalitativní parametrŧ pro konkrétní odrŧdy sklizené v konkrétním roce a na konkrétním stanovišti.

Tab. 38 Kvalitativní parametry zrna pšenice odrůd pouţitých v pokusu dle Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (2008) Odrůda Peka Sedi Obsah Číslo Obje Tvrdo Obsa Alveo Alve řská men N poklesu mová st- PSI h graf- ograf jako tačn látek (s) hmot (%) škrob W- P/Lst í v nost u v defor pomě test sušině (g/l) sušině mačn rové Zele (%) (%) í číslo ny (ml) energ ie (J*10 )

Hmo tnost 1000 zrn (g)

Akteur

E

60

13,9

386

817

14

67

263

0,9

46

Clarus

C

13

12,8

252

749

28

68

32

0,7

43

Cubus

A

53

13,1

399

795

13

68

228

1,9

44

Darwin

A

44

12,9

325

792

12

69

195

1

50

Eurofit

A

52

13,1

366

807

15

68

233

1

46

Florett

C

48

12,6

357

776

13

69

224

1,3

42

Globus

B

46

13

367

778

14

69

207

1,1

44

Hedvika

B

29

12,4

359

783

12

69

123

1,4

45

Ludwig

E

57

13,7

336

808

13

68

239

1

49

Meritto

B

30

12,3

311

798

12

69

134

1,2

44

Rheia

B

37

13,5

364

790

10

68

176

0,9

52

Samanta

B

36

13,4

331

807

23

68

181

0,8

46

Sulamit

E

57

13,6

352

802

11

68

260

1,9

43

54 200-300 50 Svitava* B *- kvalitativní parametry této odrŧdy byly zkoušeny Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským v letech 1998-2000 a nejsou dostupné bohuţel všechny. Zdroj ze kterého byly čerpány: www. selgen.cz/pkmrjak.php PSI % extra tvrdá pod 7 velmi 8-12 tvrdá 13-16 středně 17-20 středně měkká 21-25 měkká 26-30 velmi 31-35 extra měkká nad 35

Z tabulky je patrné, vyšší pekařská jakost není vţdy odrazem vyšší tvrdosti pšenice.

Praktické pouţití výsledkŧ: 1) dříve bylo potvrzeno, ţe odrŧdy pšenice s vyšší tvrdostí, s vyšším obsahem bílkovin a s vyšší sklovitostí jsou napadány méně neţ odrŧdy s měkkým zrnem. Tento dřívější závěr se potvrdil i při těchto experimentech. Odrŧdy s kompaktnějším spojením bílkovinné matrice a škrobových zrn (s vyšší sklovitostí) jsou odolnější proti napadení pilousem černým 2) odrŧdy pšenice odolávající více napadení pouţít pro šlechtění na rezistenci proti pilousi černému, ačkoliv o tuto problematiku není zájem z dŧvodŧ, které je moţné si pouze domýšlet 3) výsledky experimentŧ konkrétních odrŧd více či méně pouţívaných vyuţít ve skladování při hodnocení rizika napadení a v té souvislosti také pouţití případné ochrany např. celého skladu nebo jen části kde je riziko napadení větší, ale je moţné ţe rozdíly mezi odrŧdami se mohou v některých případech stírat, jelikoţ na napadení má podle těchto experimentŧ výrazný vliv ročník a lokalita, proto je velmi nutné tyto poznatky ještě znovu ověřit Obecně učiněný závěr: Vyšší odolnost k napadení pilousem černým je dána vnitřními charakteristikami zrna, z nichţ některé jsou velmi podmíněné vnějšími podmínkami, ty mohou někdy výrazně ovlivnit preferenci odrŧdy pilousem černým a její citlivost k tomuto škŧdci. Jelikoţ dochází v posledních letech k poměrně rychlým změnám na trhu s odrŧdami, bylo by vhodné, i přes zjištěné závěry o preferencích pilouse černého, případně dalších dŧleţitých skladištních škŧdcŧ k jednotlivým odrŧdám, v pokusech pokračovat s novými odrŧdami a zjistit, zda je hypotéza potvrzená experimentem u stávajících odrŧd přijatelná obecně pro určité odrŧdy s určitou hodnotou tvrdosti případně dalšími vhodnými ukazateli kvality.

Obr.1 Obilky pšenice poškozené dospělci a larvami pilouse černého s charakteristickými kruhovými otvory po výlezu dospělců vyvíjejících se uvnitř obilky foto E. Hrudová

Obr.2 Dospělci pilouse černého a poškozené obilky pšenice s výlezovými kruhovými otvory po dospělcích foto E. Hrudová

Obr.3 Dospělí brouci pilouse černého při poţírání obilek pšenice foto E. Hrudová

Obr. 4 Dospělí brouci pilouse černého foto E. Hrudová

Obr. 5 Dospělec pilouse černého foto E. Hrudová

7 SEZNAM OBRÁZKŮ 1) Obrázek 1 Obilky pšenice poškozené dospělci pilouse černého a larvami s charakteristickými kruhovými otvory po výlezu dospělců vyvíjejících se uvnitř obilky foto E. Hrudová 2) Obrázek 2 Dospělci pilouse černého a poškozené obilky pšenice s výlezovými kruhovými otvory po dospělcích foto E. Hrudová 3) Obrázek 3 Dospělí brouci pilouse černého při poţírání obilek pšenice 4) Obrázek 4 Dospělí brouci pilouse černého foto E. Hrudová 5) Obrázek 5 Dospělec pilouse černého foto E. Hrudová

8 SEZNAM TABULEK 1) Tabulka 1 Přehled a taxonomické zařazení škůdců v komunální sféře a skladech dle STEJSKALA et al. (2006) 2) Tabulka 2 Skupiny škodlivého hmyzu, četnost a druhové zastoupení jednotlivých skupin ve skladech České republiky podle STEJSKALA a HUBERTA (2008) 3) Tabulka 3 Seznam hmyzích škůdců zamořující skladiště zrnin v České republice a počty dospělců nalezených ve všech vzorcích podle STEJSKALA a HUBERTA (2008) 4) Tabulka 4 Ţivotnost stádií pilouse černého při působení nízkých teplot na obilninách dle KOZMINOVÉ (1957) 5) Tabulka 5 Odolnost dospělce pilouse černého při vytvoření určité teploty a vlhkosti na obilninách dle KOZMINOVÉ (1957) 6) Tabulka 6 Podíl jednotlivých částí zrna pšenice a její chemické sloţení v procentech sušiny dle ŠPALDONA et al. (1963) 7) Tabulka 7 Mezní lhůty skladování pšenice v závislosti na teplotě a vlhkosti skladovaného zrna dle MALEŘE (1975) 8) Tabulka 8 Koeficienty korelace mezi počtem dospělců pilouse černého po 40, 70 a 100 dnech a váhou propadu pšenice obecné po 40, 70 a 100 dnech vyhodnocené programem STATISTICA 8.0 9) Tabulky 9 aţ 38 Tabulky jednorozměrných analýz variance a metod následného testování pro faktory odrůda, rok sklizně a lokalita a jejich vliv na počet dospělců pilouse černého po 40, 70 a 100 dnech a váhu propadu po 40, 70 a 100 dnech vyhodnocené programem STATISTICA 8.0 10) Tabulka 39 Kvalitativní parametry zrna pšenice odrůd pouţitých v pokusu dle ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (2008)

9 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY AACC, (1995): Approved methods of the American Association of Cereal Chemists, Edn. 9, Vol. 2. AACC, St. Paul, MN, 55-30. Allison, M. J., Cowe, I. A., McHale, R. (1976): A rapid test for the prediction of the malting quality of barley. J. Inst. Brew. 82, 166-167. AULICKÝ, Radek a STEJSKAL, Václav. Rozdíly v kumulaci skladištních broukŧ ve štěrbinách prázdných a poloprázdných skladŧ. Nové agro, 2008 a), roč. 1, č. 1, s. 34-35. AULICKÝ, Radek a STEJSKAL, Václav. Účinnost lapače Multi-Insect-Trap pro monitoring ve skladech obilovin. Úroda, 2008 b), roč. 56, č. 12, s. 20-22 AULICKÝ, Radek a STEJSKAL, Václav. Účinnost fosforvodíku na škŧdce skladovaných obilovin. Úroda, 2008 c), roč. 56, č. 10, s. 40-42 Bartoš, J., Verner, P. H. (1979): Ochrana proti skladištním škŧdcŧm a chorobám 1. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 344 s. BEČKA, D. et al. Řepka ozimá- pěstitelský rádce. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra rostlinné výroby, 2007. 56 s. Uplatněná metodika. ISBN 978-80-87111-05-5 Berger, H. K. (1988): Vorrats- und Material- schädlinge. Beratungsschrift der Bundesanstalt für Pflanzenschutz. Bundesministerium Land- und Forst- Wirtschaft Wien. Borský, J., Pacovský, J. (1951): Desinfekční technika. Praha: Vydavatelství ROH – Práce, 282 s. Sv. 74 Buchar, J. et al. (1995): Klíč k určování bezobratlých. 1. vyd. Praha: Pedagogické nakladatelství Scientia s.r.o., 285 s. ISBN 80-85827-81-6. Buchtelová, R. et al. (2001): Akademický slovník cizích slov A- Ţ. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Akademie Věd ČR, 834 s. ISBN 80-200-0982-5 Dudáš, F. et al. (1981): Zpracování zemědělských produktŧ. Praha: Státní zemědělské nakladatelství ve spolupráci s nakladatelstvím Příroda v Bratislavě, 383 s. FLEURAT-LESSARD, F. et al. Stored malting barley: management of quality using an expert system. Versailles: INRA Editions 2005. 315 p. Institut National De La Recherche Agronomique ISBN 2-7380-1179-9 Fritzsche, R., Keilbach, R. (1994): Die Pflanzen- Vorrats- und Material- schädlinge Mitteleuropas. Gesamtherstellung Druckhaus „Thomas Müntzer“ GmbH, Bad

Langensalza Gall, J. Ochrana před skladištními škŧdci je právě aktuální. Fotografie V. Jirka. Agro, červen 2006, s. 31-32. Gall, J. Ochrana před skladištními škŧdci. Agromanuál, leden 2007, č. 1, s. 14-17. KOZMINOVÁ, N. P. Organisace a technika skladování obilnin, luštěnin a olejnin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1957. 279 s. Sbírka mechanisace KUČEROVÁ, Zuzana and STEJSKAL, Václav. The effect of grain size on the biology of Sitophilus granarius L. (Col., Curculionidae). I. Oviposition, distribution of eggs and adult emergence. Journal Apply Entomology, 1996, vol. 120, no.

p. 143-146

KUČEROVÁ, Zuzana and STEJSKAL, Václav. Susceptibility of wheat cultivars to postharvest losses caused by Sitophilus granarius (L.) (Coleoptera: Curculionidae). Journal of Plant Diseases and Protection, June 1994, vol. 101, no. 6, p. 641-648 Kŧdela, V., Kocourek, F. (2002): Seznam škodlivých organizmŧ rostlin. Praha: Vydavatelství Agrospoj s. r. o. 342 s. ISBN 80-7084-232-6. Kühn, F. (1992): Speciální botanika a geobotanika. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 203 s. ISBN 80-7157-004-4. Laštŧvka, Z. et al. (2004): Zoologie pro zemědělce a lesníky. 3. vyd. Brno: Nakladatelství Konvoj spol. s. r. o., 264 s. ISBN 80-7302-065-3. MALAŤÁK, Jan. Sklady obilovin. Farmář, 2008, roč. 14, č. 8, s. 60-63 Malaťák, J., Karanský, J. Skladování obilí. Fotografie archiv autorŧ. Farmář, leden 2007, č. 1, s. 48-51. MALEŘ, J. Sklizeň, posklizňové ošetřování a skladování obilnin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 204 s. Mechanizace, výstavba a meliorace MAŠEK, Jiří. Ošetření obilovin po sklizni a jejich skladování. Farmář, 2008, roč. 14, č. 8, s. 54-56 Miller, F. et al. (1956): Zemědělská entomologie. Praha: Československá akademie věd, 1056 s. NEUBAUER, Š., POZDĚNA, J. Škůdci obilních skladišť, sýpek a mlýnů. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Brázda, 1951. 53 s. Za vysoké výnosy, za vysokou uţitkovost. Sv. 68 Novotný F. (2000): Metodiky chemických rozborŧ pro hodnocení kvality odrŧd. ÚKZÚZ Brno. Osborne, B. G., Anderssen, R. S. (2003): Single-kernel characterization principles and applications. Cereal Chem. 80 (5), 613-622. Pomeranz Y., Williams P.C. (1990): Wheat hardness: Its genetic, structural, and biochemical background, measurement, and significance. In: Pomeranz Y., ed. Adv.

Cereal Sci. Technol. St. Paul, MN: American Association of Cereal Chemists 10, 471-548 Procházka, Stanislav et al. (2003): Botanika: morfologie a fyziologie rostlin. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 242 s. ISBN 80-7157-313-2 Hezký, P. Obilí pod střechou a pod ochranou. Fotografie autor. Farmář, leden 2007, č. 1, s. 53-54. Psota, V., Vejraţka, K., (2006): Fyzikální vlastnosti obilek ječmene a zrn sladu. Kvasný prŧmysl. sv. 52, č. 5, s. 148-150. REES, D. Insects of stored products. 1st ed. London: Manson Publishing Ltd, 2004. 181 p. National Library of Australia Cataloguing-in-Publication entry. ISBN 1-84076-060-5 Stehlík, V. et al. (1972). Naučný slovník zemědělský 5 n-o. Praha: Státní zemědělské nakladatelství- ústav vědeckotechnických informací, 759 s. Stejskal, V. et al. (1998): Dezinsekce II: skladištní škŧdci. Praha: Sdruţení pracovníkŧ DDD České republiky, 127 s. Stejskal, V. (1998): Ochrana před potravinovými a hygienickými škŧdci. Praha : Nakladatelství Vyšehrad, 108 s. ISBN 80-7021-236-5. Stejskal, V. Skladištní a hygieničtí škŧdci. Fotografie Václav Stejskal, web, Wahrton, Aulický. Dezinfekce, Dezinsekce, Deratizace, 3/2006, s. 85-97. Stejskal,

Václav.

Škŧdci

skladovaných

obilnin.

Fotografie

Václav

Stejskal.

Rostlinolékař, 5/2006, s. 9-10. STEJSKAL, V., ŢĎÁRKOVÁ, E. Ochrana skladovaných surovin před škůdci pomocí pyretroidních a biologických přípravků. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1998. 28 s. Metodiky pro zemědělskou praxi 4/98. ISBN 80-86153-81-9 STEJSKAL, Václav. The Influence of Food and Shelter on the Efficacy of a Commercial Sticky Trap in Tribolium castaneum (Coleoptera: Tenebrionidae). Journal of Stored Product Research, May 1995, vol. 31, no. 3, p. 229-233 ŠEFROVÁ, H. Rostlinolékařská entomologie 1. vyd. Brno: Konvoj, 2006. 257 s. ISBN 80-7302-086-6 Špaldon, E. et al. (1963): Rostlinná výroba 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství ve spolupráci s ústavem vědeckotechnických informací Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství a slovenského vydavatelstva podohospodarskej literatúry Bratislava, 651 s. Throne, J.E., Doehert, D.C., McMullen, M.S. (2003): Susceptibility of commercial oat cultivars to Cryptolestes pussilus and Oryzaephilus surinamensis. Journal of Stored Product Research. 39: 213-223

Van Buren, J. P.(1979): The chemistry of texture in fruits and vegetables. J. Texture Stud., 10, 1-23. Vančurová, R., Kühn, F. (1966): Zemědělská botanika- systematika rostlin. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 437 s. Volf, F. et al. (1988): Zemědělská botanika Praha: Státní zemědělské nakladatelství, Warchalewski, J.,R., Nawrot, J., Klockiewicz-Kaminska, E. (1993): Rozwoj laboratoryjnych populajci niektorych owadow-szkodnikow magazynowych na ziarnie dziewieciu odmian pszenicy. Roczniki Nauk Rolniczych Seria E, Ochrona Roslin. 22(1/2):31-37 Warchalewski, J.R., Nawrot, J. (1993): Insect infestation versus some properties of wheat grain. Roczniki Nauk Rolniczych Seria E, Ochrona Roslin. 23(1/2): 85-92 The growth of laboratory populations of some stored product insects in nine wheat grain varieties. Wheaton, L. K., Muller R. E., Booer, C. D., Chandra G. S. (2001): A new test for measuring endosperm structure and quality. Proc. 28th Eur. Brew. Conv. Budapest, CD ISBN 90-70143-21-6, poster 73. Zimolka J. a kol. (2006): Pšenice pěstování, hodnocení a uţití zrna. Nakladatelství Profi Press, s.r.o., Praha, s. 180 Základní slovník rostlinné anatomie online . Česká republika cit. 20. března 2007 . Dostupné na World Wide Web: . Seznam doporučených odrŧd online . Brno (Česká republika) : Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský cit. 15. dubna 2007 . Dostupné na World Wide Web: . Kornkäfer (Sitophilus granarius) online . Německo : Biologische Bundesanstalt für Land- und Forstwirtschaft cit. 15. dubna 2007 . Dostupné na World Wide Web: . Ukazatele odrŧdy Svitava [online]. [Česká republika] [cit. 10. října 2008]. Dostupné na World Wide Web: www. selgen. cz/pkmrjak.php