Potenciální brány démonické invaze John Shuey Když jsem chodil na státní vysokou školu, abych získal vzdělání navigátora, byl jsem vedoucím malé čerpací stanice. V zimě byla stanice plná myší. Viděl jsem je, jak běhají všude kolem. Lidé si kupovali z automatu bonbóny a zjišťovali, že už do nich někdo jednou nebo dvakrát kousl. Možná se zeptáš: „Jak se tam dostali?“ No, ta budova, která stalá přímo vedle pole farmáře, nebyla moc dobře postavena. Dveře ke skladu areálu měli díru, kterou myš lehce proklouzla a mohla si dát čokoládu. Démoničtí duchové občas najdou škvíru v našich duchovních budovách, kterou mají přístup do našich životů a vystaví si tam potom svoji základnu. Toto vyučování se zaměří na několik přístupových míst. Budeme o těchto věcech mluvit ze dvou důvodů. Zaprvé ukážeme si cesty, kde jsme mohli otevřít dveře nečistým duchům v naší minulosti, abychom je mohli do budoucna zavřít. Zadruhé, chceme se zaměřit na určité oblasti v našich životech, aby nepřítel neměl přístup do našeho života. Kromě toho, že si ukážeme všeobecné principy, jak může ďábel vejít do života člověka, ukážeme si také, jak Pán zajišťuje vítězství v oblastech, ve kterých potřebujeme zvítězit. Velká část našeho vítězství je založena na Božím slově. Musíme Bohu dovolit, aby skrze svoje slovo změnil naše myšlení a my mohli chodit ve vítězství. Pokud některá z těchto bran je v našem životě nepříteli otevřena, požádejme Pána, aby nám ukázal biblické verše, skrze které se na věci podíváme Božím pohledem. Brána 1. Generační prokletí Generační prokletí je prokletí, které vstoupí do rodinného řetězce a ovlivňuje více než jednoho člověka. Jeden příklad generačního prokletí je v rodině krále Davida. Přečtěme si 2. Sam 11. kap. – příběh o Davidovi a Batšebě. Událost se odehrála na jaře, v době, kdy králové odjížděli do války. David však nejel společně s vojskem. Místo toho zůstal doma. Dopustil se smilstva a později zabil manžela té ženy, když zjistil, že otěhotněla. Vražda a sexuální hřích pokračují ve 2. Sam 13 – příběh Amnona a Támar. Pokračuje v 2. Sam 16,21-22 – Abšalomovým hříchem. Slabost pro ženy pokračuje v 1. Kr 11,1 – Šalomounovy ženy. Vidíte ten vývoj událostí? V mnoha případech démoničtí duchové vstoupí do rodiny a způsobí celou řadu hříchů v rodině. Duchové ne nutně napadnou každého potomka nebo každou generaci. Věřím, že přijdou k člověku s různými druhy pokušení. Proto některé rodiny jsou pod nadvládou určitého druhu hříchu. Může to být hněv, vztek nebo sexuální nemorálnost. Může to být jakýkoli druh hříchu nebo dokonce nemoci. Nechci popírat genetiku, ale zároveň si musíme být vědomi démonických sil, pokud chceme vést lidi k vítězství v osobním životě. Jak démoni vstoupí do rodiny? Třemi základními způsoby. Zaprvé je to skrze hřích, jako tomu bylo v případě Davida. David nebo některý z jeho předků spáchal sexuální hřích, který otevřel přístup do této rodiny. Zadruhé jsou to prokletí vyřknutá předky. Stejně jako prokletí a nebiblické víra ovlivňuje jednotlivce, může ovlivnit i celé rodiny. Nakonec jsou to přísahy a smlouvy. Možná někdo z našich předků vyslovil nějakou přísahu nebo uzavřel smlouvu, což mohlo otevřít přístup démonů do rodiny. To se děje, když se lidé zúčastní okultních praktik nebo jsou součástí okultní organizace jako třeba Freemasonry. V našich slovech je moc.
Dobrou zprávou je, že generační prokletí mohou být zlomena. Gal 3,13 nám říká, že Ježíš se stal prokletím za nás. 1. Janův 3,8 říká, že Ježíš přišel zničit ďáblovy skutky. 2. Kor 5,17 říká, že jsme nová stvoření, staré pominulo. Můžeme tedy nad hříchem zvítězit. V 1. Kr 15,3-5 jsem viděli, jak měl David negativní dopad na svoji rodinu, ale měl i pozitivní vliv. Zaprvé, David měl s Bohem natolik intensivní vztah, že Bůh zabránil, aby soudy dopadly na další generaci po něm. Zadruhé, Bůh měl Davida jako metr královské svatosti. Všechny jeho pády se staly standardem, podle kterého se měřilo. Můžeš mít na svoji rodinu stejný vliv. Když se tvůj život obrátí, uvidíš celou svoji rodinu, jak se změní. Brána 2. Odmítnutí Mnoho lidí ve společnosti bylo odmítnuto. Toto odmítnutí může přijít ze strany rodičů, partnerů, spolupracovníků, kohokoli. Démoničtí duchové toho využijí ke zranitelnosti odmítnutých lidí. Lidé, kteří byli odmítnuti, mohou vyslovovat prokletí sami nad sebou. Duch může inspirovat odmítnutého člověka, aby mluvil nepravdu, jak například „Nikdo mě nemá rád.“ Pokud těmto slovům uvěříme, mohou být prokletím, skrze které mají duchové přistup do našeho života. Lidé, kteří byli odmítnuti také mohli uvěřit prokletím, které vyslovil nad nimi někdo jiný. Pokud dotyčný člověk tato slova přijme, nečistý duch má možnost vytvořit okolnosti, které prokletí naplní, a protože tomu člověk věří, nebude s tím ani bojovat pomocí Božích pravd. Odmítnutý člověk může nechat dveře otevřené zranitelnosti. Může hledat lásku na špatných místech a stát se obětí sexuálního hříchu nebo zneužití, což vyprodukuje další pocity zranění. Příkladem toho může být v Janovi 4 příběh o ženě u studny. Odmítnutá žena může být svázána nedopuštěním a hořkostí. Hněv dává místo ďáblu. Odmítnutí může způsobit, že člověk žije ve strachu, v pochybách, že jejich život může být dobrý, může způsobit nenávist sebe samých nebo další hříchy. To jsou přístupové brány ke svázanosti. Vzpoura často pramení z odmítnutí. Odmítnutí lidé často odmítají druhé. Tento začarovaný kruh může ovlivnit celou rodinu. Dobrou zprávou je, že Bůh miluje každého (Jan 3,16). Ježíš přišel, abychom se stali syny Božími (Ef 1; Jan 1,12). Bůh nás přijímá, i kdyby nás naši vlastní rodiče odmítli (Žalm 21,10). Ježíš nám dal svoje slovo, abychom měli Boží přirozenost a on nám dává nové myšlení. Víme, že jsme přijati (2. Petr 1,4). Stali jsme se součástí rodiny. (1. Kor 12). Máme v Bohu životní cíl. Stali jsem se syny a dcerami Božími. Není důvod se cítit odmítnutý. On nám dá verše, abychom odkryli každé nebiblické myšlení ve všech oblastech našeho života. Kdykoli máš pokušení myslet si, že nemáš hodnotu, požádej Boha, aby ti ukázal ve svém slově svoji pravdu. Brána 3. Pronásledování a traumata Někteří lidé se cítí pronásledováni, což je důsledkem odmítnutí nebo nějakého traumatu. Klíčovou věcí ohledně pronásledování může být, že se lidé stanou obětí nepřítele, protože nedokážou dobře odolávat ďáblu emocionálně a někdy i fyzicky. Jsou tři cesty, jak může pocit pronásledování otevřít dveře duchům do našeho života. Tím, že se cítí člověk pronásledován, může mít v budoucnu neodpuštění. Potom se dostane do bludného kruhu, který vypadá takto: neodpuštění – hořkost – hněv – násilí a dokonce vražda. Zadruhé, v případě incestu, zneužití nebo znásilnění, oběť může být zraněná falešným obviňováním, což může být dveřmi pro démony. Nakonec oběť zneužití může začít zneužívat také. Existuje lék na pronásledování. Musíš odpustit, činit pokání, vyznat špatné postoje a vyhnat démony. Izajáš 61,1 říká, že Ježíš přišel, aby osvobodil spoutané. Možná bude zapotřebí poradenství.
Po traumatu může člověk prožívat strach, ztrátu naděje, neodpuštění a hněv, náchylnost k dalším hříchům. Můžeme se stát velice zranitelnými ze strany démonů, protože naše schopnost emocionálního i fyzického odporu byla oslabena. Strach může způsobit prokletí, protože jsme přijali náš strach jako pravdu. Náš strach může být dveřmi k dalšímu strachu. Ztráta naděje může způsobit, že se staneme součástí plánu nepřítele, který chce, abychom nenesli ovoce a byli v depresi. Někteří lidé se hněvají na druhé nebo na Boha, když prožili nějaké trauma. To může vést k pocitu hněvu, hořkosti atd. Můžeme upadnout od dalších hříchů jako alkoholu nebo drog, abychom se cítili lépe. Uvědomte si, že ďábel není gentleman. Nebude s námi mít soucit, protože jsme slabí. Spíše nás bude chtít úplně zničit, když se ocitneme na zemi. Můžeme mít vítězství nad traumaty stejně jako nad pocitem pronásledování. Víme, že Ježíš zajistil vítězství pro všechny. Nemáme strach, protože Ježíš je silnější než satan. Římanům 8,28 říká, že všechny věci napomáhají k našemu dobru. Ef 1,1 nám říká, že Bůh dělá všechno podle svého plánu. Tyto pravdy nám pomohou chodit ve víře. Můžeme důvěřovat Bohu a neztrácet naději. On je dobrý Bůh a naplňuje svůj plán. Brána 4. Záměrná neposlušnost Žijeme ve vzpouře, pokud odmítáme poslouchat Boha. Deuteronomium 28,15 říká, že vzpoura přináší prokletí. Když jsem ve vzpouře proti Bohu, rovněž otevíráme přístup satanovi do našeho života, skrze který on může šířit svoje království. Můžeme se dostat do kontaktu s duchy, kteří nám pomohou hřešit. To náš hřích neomlouvá. Hřích je hřích a my jsme odpovědni za to, když ho pácháme. Pokud máme v sobě ducha, může být pro nás těžší zvítězit nad hříchem. Pokud jsi byl ve vzpouře proti Bohu a já věřím, ž jsme byli všichni, chci ti říct, že Ježíš přišel zničit skutky satanovy. Může nám být odpuštěno a my se můžeme změnit. Vzpomeňte si na Izajáše 61. Ježíš přišel pro zlomené lidi a učinil z nich lidi nesoucí ovoce spravedlnosti. Musíš hledat odpuštění, činit pokání, vzepřít se a vyhnat satana. Naše hříchy mohou být odpuštěny. (1. Jan 1,9 -2,2). Ježíš přišel zničit ďáblovy skutky (1.Jan 3,8). Kdykoli zhřešíš, čiň pokání a řekni: Chci se vrátit, protože jsem zhřešil. Vítězství je naše. Brána 5. Nedostatek odpuštění/hořkost Neschopnost odpustit a hořkost jsou často nejdůležitějším problémem, který se týká naší minulosti. Snad každému někdo něco udělal. Máme problém odpustit, protože si přejeme, aby lidé platili za to, co provedli nebo co si myslíme, že provedli. Jak Bůh vnímá neodpuštění, Ježíš vysvětluje, že pokud neodpustíme těm, kteří proti nám zhřešili, Bůh neodpustí nám (Matouš 6,14-15). Nemůžeme zakusit plnost Boží milosti, pokud nedokážeme lidem odpustit. To je vidět i v podobenství o nemilosrdném služebníku. Tyto verše jasně mluví o tom, že Boží požehnání je tu pro ty, kteří odpouští. Proč? Určité hříchy zarmucují Ducha svatého. Duch svatý je zarmoucen, když neodpustíme, protože Boží přirozeností je odpouštět. (Ef 4,30-32) Všechno, co jsem udělali nebo řekli předtím, než jsme přijali Krista, se považuje za hřích. Izajáš řekl, že naše spravedlnost je jako poskvrněné roucho. Ale On nám všechno odpustil. Bůh nám všechno odpustil v Kristu. Jeho přirozeností je odpouštět. Bůh touží, abychom odpustili také. Když jsme se znovuzrodili, Duch svatý přišel do našeho života, aby z nás udělal lidi, jako byl Ježíš. Když nedokážeme odpustit, zarmucujeme Ducha svatého, protože nejsme jako Ježíš. Když neodpustíme, satan se může zmocnit našeho života. (2. Kor 2,10-11). Satan touží po tom, aby zničil Boží dílo a získal přístup do našeho života a my nenaplnili Boží plán pro náš život. On
nás obelhává tím, že si myslíme, že odpustit nepotřebujeme. Neodpuštění může vést k dalším hříchům, které jsou základnou pro ďábla v našich životech. Kromě toho se neodpuštění stane modlářstvím, protože považujeme hněv a nenávist za něco důležitějšího než poslouchat Boha a být jako On. Brána 6. Hněv Řekli jste někdy ze vzteku něco, co jste tak nemysleli? Souhlasíte s tím, že jste v tu chvíli neměli nad sebou kontrolu? Když jsme nad sebou neměli kontrolu, tak kdo ji měl? Často říkám, že se nemůžeme přít s člověkem, který se hněvá, protože nemá nad sebou kontrolu. Nevím, kdy překročíme čáru kontroly, ale Ef 4,26-27 říká, že bychom neměli nechat zapadnout slunce nad naším hněvem. Jinými slovy, vypořádej se s ním rychle. On říká, že pokud to rychle nevyřešíme, dáme prostor ďáblu, aby mohl jednat. Samozřejmě hněv je branou k dalším věcem. Můžeme zahořknout, použít násilí nebo dokonce zavraždit. Vzteklý člověk dělá bláznivé věci. (Přísloví 14,17). Když děláme hloupé věci, otevřeme dveře ďáblu. Hněv vede k dalšímu zlu (Ž 37,8). Je bránou pro satana. Dobrou zprávou je, že Duch svatý, který žije v nás, z nás učiní nová stvoření (Gal 5,22-23). Ježíš ví, jak odpouštět (Lukáš 23,24). On odpustil těm, kteří ho přibili na kříž. Můžeš proto odpustit a zvítězit nad svým hněvem. Brána 7. Strach a pochyby Strach je normální. V Jozue 1,6-9 Bůh říká Jozuovi, aby byl odvážný. Proč si myslíte, že mu to Bůh řekl? On měl strach. Jeho úkol byl obrovský. Proto ho Bůh povzbuzoval, aby překonal přirozený pocit, který pramení z takové situace. V 2. Tim 1,6-7 Timoteus přestal používat svůj dar, protože Pavla uvěznili kvůli víře. Dostal strach. Problém není v tom, že zakusíme strach, ale v tom, co s tím strachem uděláme. V Soudců 4,410 Barák nešel do bitvy s Deborou, protože měl strach. Úplně ho paralyzoval. Když dovolíme strachu, aby nás paralyzoval, otevíráme dveře ďáblu. Job 3,25 říká, že z čeho měl Job strach, to na něj přišlo. Je to prokletí. Když máme strach, uvěříme tomu, že čeho se bojíme, to se stane. Protože to očekáváme, nedokážeme odolat ďáblu, který chce zničit náš život. Dovolíme ďáblu, aby způsobil negativní událost v našem životě a otevřeme tak dveře ďáblu. Existují duchové, kteří se projevují skrze strach. (Ř 8,15; 2. Tim 1,7. Existuje mnoho druhů démonů strachu: všeobecní duchové strachu, strach z neúspěchu, strach z lidí, strach z odmítnutí. Duch strachu může získat přístup skrze hřích, prokletí apod. Nevíra je velice podobná strachu (Zj 21,8) Nevěřící jsou převrácení (Titovi 1,15). Pokud nedůvěřujeme Bohu, budeme důvěřovat sobě nebo někomu či něčemu jinému než Bohu. To otevírá možnosti skutkům těla, jak jsou popsány v Gal 5,16-21. Pokud se ponoříme do těchto skutků, hřešíme a jsem převrácení. To vede k tomu, že otevíráme další dveře démonům a ti způsobí celou řadu dalších problémů. Nemůžeme se zalíbit Bohu bez víry (Žd 11,6). Skrze víru získáváme přístup k Boží milosti. Jsme spaseni skrze víru. Nevíra nás okrade o požehnání, které nám Bůh chce dát a otevře satanovi dveře do našich životů. Pokud odmítáme věřit, že si nás Bůh může použít, budeme mnohem víc otevřeni na démony, kteří nám budou podstrkávat lži ohledně naší hodnoty. Když se nám tyto lži budou zdát věrohodné, můžeme nad sebou vyslovit prokletí. Takto se nemůžeme líbit Bohu. Naše nevíra nás může motivovat vzít život do svých vlastních rukou. Tato rozhodnutí mohou mít devastující následky pro náš život a budoucí generace. Nevíra může otevřít dveře démonům. V naší službě osvobození jsme často jednali s duchy nevíry.
Dobrou zprávou je, že můžeme být v bezpečí Jeho přítomnosti.(ž 91). Když důvěřujeme Pánu, On nám pomůže porazit nepřítele (Iz 41,9-16). Jako věřící můžeme žít vírou Ježíše Krista. Místo naší víry, můžeme použít Jeho víru v nás (Gal 2,20). Bůh vytváří víru v nás tím, že nám sesílá slovo „rhéma“ (R 10,17). Můžeme dokončit všechno, k čemu nás Bůh povolal. On je silou našeho života (Fil 4,13). Nemusíme pochybovat. Můžeme být lidmi Slova a mít úspěch (Jozue 1) Brána 8. Čarodějnictví a okultismus Deuteronomium 18,10-12. Jak vidíte z těchto veršů, čarodějnictví přichází v různých rozměrech a podobách. Čarodějnictví a satanismus zahrnují kouzla a věštění budoucnosti. (myslí se tím budoucnosti mimo Boha a Jeho slovo). Některé větve čarodějnictví a okultismu jako Wicca, Freemasonry (kam patří Rainbow Girls, Eastern Stars, DeMolay a Shiners), Pow wow léčení, které používá fráze a verše z Bible k uzdravení. Kromě toho někteří lidé konsultují svoje životy na psychických linkách a čtou horospokopy, aby zjistili jakou mají budoucnost. Některé praktiky New Age také používají čarodějnictví a okultismus jako „umění“. Cílovou skupinou jsou děti. Televizní programy jako Pokémon a knihy jako Harry Potter zdůrazňují různé aspekty čarodějnictví a okultismu. Rodiče by měli dávat pozor na tyto knihy, časopisy, videohry, počítačové hry a televizní programy v jejich životech. Leviticus 20,6 nám říká, že ti, kteří tyto věci dělají, by měli být odříznuti od Božího lidu. Nejlépe vyloučeni ze společenství. Exodus 22,18 říká, že čarodějnictví se trestá smrtí. Bůh považoval za nutné tvrdě se z tímto hříchem vypořádat, aby se do těchto praktik nenamočili ostatní. Za čarodějnictvím stojí moc nečistých duchů. Čarodějnictví je na seznamu skutků těla v Gal 5. Manipulace je také formou čarodějnictví. Cílem čarodějnictví je přimět dělat lidi to, co chceš, aby dělali. To člověk může dělat skrze duševní manipulaci nebo skrze kouzelnické praktiky. Tím otevíráme prostor pro ďábla. 1. Kor 102 nám říká, že kdykoli uctíváme jiného boha než pravého Boha, uctíváme démony. To je pravda zvláště, pokud se jedná o cizí bohy nebo předměty uctívání. Pohané uctívají zemi nebo matku zemi. Číňané a východní národy zase jiné věci. Mantra je také uctívání jiných bohů. Ta se praktikuje v józe a TM. 1. Tim říká, že falešná učení jsou démonická učení. To znamená, že pokud jsou lidé závislí na zábavě, penězích nebo slávě nebo falešných náboženských učeních, jsou svázáni démony. Čarodějnictví zahrnuje i vyslovování přísah a prokletí nad rodinami apod. Tam patří i svolávání nemocí na toho, kdo vyzradí tajemství organizace nebo skupinu opustí. Dobrou zprávou je, že Ježíš vstal z mrtvých a zvítězil nad ďáblem. On veřejně odhalil všechny démonické síly (Kol 2,13-15). Ježíš Kristus zaplatil cenu za každý hřích, který jsem spáchali, protože ten hřích byl přibit na kříž. Když Ježíš řekl: „Je dokonáno“, myslel to vážně. On zaplatil cenu za všechny naše hříchy. Náš hřích a náš hříšný životní styl může být minulostí. (Kol 2,14). Pravda nás osvobodí. Když chodíme v duchu, nebudeme poslouchat hříšnou přirozenost. Můžeme mít vítězství na čarodějnictvím skrze moc Ducha svatého (Gal 5,16-23) Musíš vyznat a činit pokání ze všeho čarodějnictví a okultismu. Vyznej, že nechceš být do toho zapojen a zlom moc jakékoli smlouvy, kterou jsi uzavřel v minulosti na základě okultismus. Vyžeň démonické síly, kterým jsi otevřel dveře do svého života. Brána 9. Sexuální hřích
Sexuální hřích zahrnuje: předmanželský sex, smilstvo (sex mimo manželství), masturbaci, žádost, pornografii (tam patří i internet a chat s kýmkoli o sexu), homosexualita, bestialita (sex se zvířetem); sadomasochismus (používání bolesti při sexu), sexuální nemorálnost jako incubus a succubus (sexuální vztahy s démony). Zmiňuji je proto, aby jsi věděl, že ze všech můžeš mít svobodu. Člověk může být zapojen do perverznosti i v rámci manželství. Bůh určí hranice i v manželství, pokud chodíme ve spravedlnosti. Tak jak je tomu s každým hříchem, i sexuální hřích může vést k dalším hříchům. Davidovo cizoložství vedlo ke lži a vraždě. Také otevřelo dveře k hříchu v celé rodině. Sexuální hřích je branou pro démony. V naší společnosti máme lidi, kteří nemohou být uspokojeni, dokud se nedopouští větší a větší perverznosti. Jiní jsou závislí na nemorálnosti. Většina z toho je démonického původu. Pavel říká, že sexuální hřích je jedinečný v tom, že když hřešíme sexuálně, hřešíme proti vlastnímu tělu (1. Kor 6,18-20). Další hříchy však také zasahují tělo. Ničím si svoje tělo, když beru drogy, což může také otevřít dveře démonům. Proto sexuální nemorálnost musí ničit tělo mnohem závažnějším způsobem. Vysvětlím to na jedné fyzikální ilustraci. V našich hodinách sexuální výchovy vysvětlujeme lidem, že když mají s někým sex, mají sex i s každým člověkem, s který se vyspal náš partner z pohledu přenosu HIV. V duchovním světě to funguje stejně tak. Něco se stane, když máme sex s člověkem mimo naše manželství. Sexuální kontakt produkuje duševní spojení s tím člověkem. Když navážeš duševní spojení, jsi s tím člověkem v nezdravém vztahu. To může být dveřmi pro démonické síly ve tvém životě. Duševně závislými se můžeme stát na lidech i jinými způsoby. Někteří lidé mají mocné duševní schopnosti, aby přiměli druhé dělat, co chtějí. Je to manipulativní část čarodějnictví, o kterém jsme mluvili dříve. To se může stát dokonce i v rámci křesťanské služby. Pokud Boží služebník používá pouze svoje vlastní přirozené schopnosti, lidé jsou vedeni k tomu člověku a ne k Pánu skrze moc Ducha svatého. To je velmi nebezpečné ze dvou důvodů. . Pokud člověk slouží takto skrze vlastní sílu, dostává se do pozice otevřené satanovým útokům. Zadruhé, i lidé, kteří jsou touto službou ovlivněni, se otevírají na působení nečistých duchů ve svých životech. Dobrou zprávou je, Ježíš přišel zničit ďáblovy skutky. Můžeme se z Boží milosti naučit říci ne bezbožnosti. Můžeme chodit ve vítězství bez ohledu na naši minulost. Můžeme žít jinak (Tit 2,11-14). Tímto způsobem nás Bůh může obnovit a uzdravit i naše manželství. On chrání manželství. V některých případech Bůh může uzdravit nemoc, kterou zavinil hřích. Abychom se vypořádali se sexuálním hříchem, musíme ho vyznat, odmítnout hřích a vyhnat démony z našeho života.
